ARAbSKé jARO - Informační kancelář Evropského parlamentu

CS
BD-31-11-334-CS-C
www.europarl.europa.eu/sakharov
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 32
21/11/11 18:49
CS
BD-31-11-334-CS-C
ZAMĚŘENO NA
LIDSKÁ PRÁVA
SACHAROVOVA CENA
ZA SVOBODU MYŠLENÍ
Arabské jaro
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 1
21/11/11 18:49
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 2
21/11/11 18:49
Úvod
Jerzy Buzek | Předseda Evropského parlamentu
Sacharovova cena se během dvaceti let od doby, kdy byla poprvé udělena, stala známým a
cenným symbolem boje za lidská práva. Potvrzuje, že Evropský parlament tyto základní hodnoty
i nadále v celosvětovém měřítku vytrvale obhajuje a propaguje a zůstává v Evropě vedoucím
hlasem hovořícím ve prospěch lidských práv a těch, kteří je obhajují.
Sacharovova cena je udělována za svobodu myšlení. S touto základní svobodou úzce souvisejí
všechna další základní lidská práva. Na základě svobody myšlení mohou lidé uplatňovat svobodu
vyjadřování, vyznání či dokonce svobodu shromažďování. Slovy Andreje Sacharova:
„Intelektuální svoboda je pro lidskou společnost nezbytná – svoboda získávat a šířit informace,
svoboda otevřené a odvážné diskuse a svoboda bez tlaku formalit a předsudků.“
Arabské jaro s sebou přineslo změny skutečně historického významu. Události roku 2011
ukázaly tisíce příkladů obětavosti a odvahy při úsilí o dosažení svobody. Sacharovovu cenu za
svobodu myšlení za rok 2011 získalo pět představitelů Arabského jara: Muhammad Bouazízí
(Tunisko), Asmaa Mahfouzová (Egypt), Ahmed al-Zubair Ahmed al-Sanusi (Libye), Razan
Zaitounehová (Sýrie) a Ali Farzat (Sýrie).
Jejich ocenění je symbolem a uznáním všech těch, kteří si přejí důstojnost, demokracii a
základní práva v arabském světě. Znovu potvrzuje solidaritu Parlamentu a plnou podporu boji
za svobodu, demokracii a ukončení autoritářských režimů.
Spolu s našimi přáteli v arabském regionu čelíme společné výzvě naplnit naděje lidí, kteří
položili či riskovali své životy za svobody, které dnes považujeme za samozřejmé. Mladí lidé za
pomoci sociálních médií a nových komunikačních technologií jasně vyjádřili svá očekávání a
představy, a do popředí protestů tak vnesli energii spolu s dynamikou. Tito lidé si zaslouží lepší
výhled pro svou budoucnost. Ocenění Asmay Mahfouzové a Razan Zaitounehové ukazuje, že
Sacharovova cena za rok 2011 rovněž projevuje úctu ženám, jež hrály zásadní roli v těchto
událostech a v boji za lidská práva. Doufejme, že tyto události přinesou i opravdové změny v
oblasti práv žen.
Lidové protesty možná probíhaly v celé oblasti různým způsobem, společně však volají po
osobní důstojnosti a zodpovědné a vnímavé vládě, a to i v Sýrii, Jemenu a Bahrajnu. Evropská
unie a Evropský parlament jsou odhodlány podpořit jakékoli úsilí o demokratické změny a
ochranu lidských práv. Současně si uvědomujeme, jak je důležité chránit veškeré demokratické
přínosy, ke kterým tyto změny doposud vedly.
3
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 3
21/11/11 18:49
Lidská práva v
Evropském parlamentu
Evropská unie vychází ze zásad svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních
svobod a právního státu. Tyto zásady jsou pro všechny členské státy společné a jsou zakotveny
ve Smlouvě o Evropské unii. Evropská unie ctí základní práva zakotvená v Evropské úmluvě o
lidských právech, kterou v Římě v roce 1950 pod záštitou Rady Evropy podepsaly všechny dnešní
státy EU. Tato Úmluva je vedle Všeobecné deklarace lidských práv Organizace spojených národů
a jejích následujících paktů, stejně jako Listina základních práv Evropské unie, pro Evropskou
unii a její členské státy nejdůležitějším dokumentem, na který se odvolává při projednávání
otázek mezinárodního práva v oblasti lidských práv.
Smlouva o EU stanoví, že práva členského státu EU, který se provinil tím, že závažně a
opakovaně porušoval výše uvedené zásady, mohou být pozastavena, a že každé nové členství
je bezvýhradně podmíněno dodržováním těchto zásad. Ve vztahu k třetím zemím Smlouva
stanoví vytvoření a posílení demokracie a právního státu a také dodržování lidských práv a
základních svobod jako jeden z nejdůležitějších cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky
a politiky rozvojové spolupráce.
Tento cíl byl otevřeně zakotven do Smlouvy o EU z velké části díky tlaku Evropského
parlamentu, který se mimo jiné díky výzvám občanů uvnitř i mimo EU a díky všestranným
aktivitám nevládních organizací odvážil stále více upřednostňovat lidská práva.
Přibližně ve stejnou dobu, kdy Rada ministrů vydává výroční zprávu EU o dodržování lidských
práv, koncipuje pro rozpravu na plenárním zasedání Výbor pro zahraniční věci výroční zprávu o
dodržování lidských práv ve světě a o politice EU v oblasti lidských práv. Podvýbor pro lidská
práva, který znovu začal pracovat na začátku 6. volebního období, je orgánem EP pro jednorázové
parlamentní iniciativy a je stálým fórem pro diskuse s bojovníky za lidská práva o dodržování
lidských práv a demokracie ve třetích zemích. Kromě toho organizuje Výbor pro rozvoj pravidelné
schůze zabývající se otázkami lidských práv v zemích AKT nebo tématy, jako jsou dětští vojáci
nebo dětští otroci, kterých se účastní jak nevládní organizace na ochranu lidských práv, tak i
zástupci dotyčných vlád.
Měsíční rozpravy v plénu o naléhavých tématech se zabývají porušováním lidských práv ve
třetích zemích a zejména jednotlivými případy, přičemž jsou dotyčné vlády vyzývány k tomu,
aby jednaly. Z reakcí vlád je možno usuzovat, že jim kritika Evropského parlamentu není lhostejná.
Mnohdy působí usnesení EP bezprostředně a často jsou základem opatření Rady ministrů.
V případě, že dochází k vážnému porušování lidských práv a demokratických zásad, může
Parlament na základě svých legislativních pravomocí odmítnout hlasovat pro uzavření důležitých
dohod s třetími státy. V důsledku toho požaduje přísné dodržování klauzule o dodržování lidských
práv, kterou dohody systematicky obsahují a která v krajním případě umožňuje vypovězení
dohody. Parlament posiluje svou úlohu přijímáním politických rozhodnutí v rámci postupu
souhlasu, pořádáním slyšení za přítomnosti zástupců občanské společnosti ze třetích zemí,
vysíláním dočasných delegací za účelem posouzení dodržování lidských práv přímo na místě a
v neposlední řadě také prostřednictvím parlamentního politického dialogu, kterého se účastní
především meziparlamentní delegace EP. Na svých pravidelných setkáních s poslanci z
partnerských zemí hovoří delegace EP často o jednotlivých případech, což v minulosti vedlo k
mnohým pozitivním výsledkům.
Nejdůležitějším politickým fórem pro dialog mezi EP a poslanci z afrických, karibských a
tichomořských zemí je smíšené parlamentní shromáždění EU-AKT. Parlamentní shromáždění
Unie pro Středomoří poskytne nové možnosti pro strukturovaný dialog se zeměmi Středomoří
o otázkách lidských práv a demokracie. Evropsko-latinskoamerické parlamentní shromáždění
(EuroLat), které bylo ustaveno v listopadu 2006, je nejnovějším regionálním parlamentním
4
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 4
21/11/11 18:49
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 5
21/11/11 18:49
fórem. Mezi jeho třemi hlavními cíli jsou otázky týkající se demokracie, vnější politiky, řádné
správy, integrace, míru a lidských práv.
Evropský parlament také pozorně sleduje činnost Výboru pro lidská práva OSN založeného v
červnu 2006. Evropský parlament přispěl rozhodující měrou k začlenění otázek lidských práv do
evropské agendy. Ujímá se celé řady specifických iniciativ, např. iniciativ na zabránění mučení,
ochranu menšin, předcházení konfliktům, podporování práv žen a dětí, iniciativ na ochranu
aktivistů činných v boji za lidská práva a na ochranu práv domorodých národů a postižených
osob. EP mj. aktivně podporoval kampaň OSN za zrušení trestu smrti a kampaň za uspořádání
světového kongresu národních a mezinárodních parlamentů proti trestu smrti, založení
Mezinárodního trestního tribunálu pro válečné zločiny, vytvoření Evropského monitorovacího
centra pro rasismus a xenofobii, nahrazeného Agenturou pro základní práva, jejíž činnost byla
zahájena dne 1. března 2007, a kampaň EU proti násilí páchanému na ženách. Dalším příspěvkem
EP k posílení demokracie ve třetích zemích je účast pozorovatelů při volbách.
V rámci své rozpočtové pravomoci se Evropskému parlamentu podařilo významně navýšit
rozpočtové prostředky na programy podporující demokracii a lidská práva. V roce 2006 se
Evropský parlament úspěšně zasadil o zachování zvláštního nástroje k financování těchto činností
nazvaného Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva. Jedná se o finanční a politický nástroj,
který přispívá k rozvoji a k upevnění demokracie a právního státu a dodržování všech lidských
práv a základních svobod ve třetích zemích na celém světě a který se obzvláště zaměřuje na
organizace občanské společnosti.
Značný význam přisuzuje Evropský parlament také podpoře hospodářských a sociálních práv
občanů uvnitř Unie, opatřením proti rasismu, náboženské nesnášenlivosti a xenofobii a také
zacházení s žadateli o azyl a s osobami dojíždějícími za zaměstnáním. Dodržováním základních
práv v EU se zabývá Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. Pokud mají občané
EU pocit, že byla porušena jejich základní práva, mohou se obrátit na evropského veřejného
ochránce práv a na Petiční výbor Evropského parlamentu. Veřejný ochránce práv se zabývá
stížnostmi na činnost orgánů EU, Petiční výbor pak peticemi upozorňujícími na porušení
povinností, které pro členské státy vyplývají ze smluv. Následné řízení o nesplnění povinnosti
vyplývající ze Smlouvy často vede k tomu, že jsou členské státy vyzvány, aby pozměnily svou
legislativu tak, aby byla v souladu s právem Společenství.
V roce 2008 se slavilo 20. výročí udílení Sacharovovy ceny. Evropský parlament na oslavu této
události uspořádal konferenci nazvanou: „20 let aktivní podpory lidských práv: držitelé
Sacharovovy ceny vyprávějí své příběhy“. Na oslavu této události byly pozvány všechny dosud
vyznamenané osobnosti a paní Jelena Bonnerová, vdova po Andreji Sacharovovi. Mnozí z nich
se zúčastnili konference a dostali příležitost podělit se o své názory na lidská práva ve světě a
význam udílení Sacharovovy ceny. Předseda Pöttering rovněž využil tuto příležitost k oficiálnímu
zahájení „sítě držitelů Sacharovovy ceny“, která těmto osobnostem poskytne spojení na ostatní
držitele ceny a jejich činnosti jakož i možnost projevit jim solidaritu.
6
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 6
21/11/11 18:49
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 7
21/11/11 18:49
Andrej Sacharov –
inspirace pro cenu
Od roku 1988 uděluje Evropský parlament každoročně „Sacharovovu cenu za svobodu myšlení“,
aby vyznamenal v duchu Andreje Sacharova osobnosti nebo organizace za jejich nasazení v boji
za lidská práva a základní svobody a proti utlačování a nespravedlnosti. Andrej Sacharov
(1921–1989), renomovaný fyzik, člen akademie věd, disident a nositel Nobelovy ceny míru z
roku 1975, zaslal Evropskému parlamentu ze svého exilu v Gorkém poselství, ve kterém s dojetím
vyjádřil svou radost nad tím, že Evropský parlament chce vytvořit „cenu za svobodu myšlení“,
která by nesla jeho jméno. Oprávněně viděl v tomto ocenění povzbuzení pro všechny, kteří se
jako on upsali boji za dodržování lidských práv.
Jeho přerod od atomového vědce k disidentovi ukazuje, že se nejen konkrétně zasazoval o
osvobozování jinak smýšlejících jedinců v jeho zemi, ale že také nastolil otázky vztahu vědy a
společnosti, mírumilovného soužití a duševní svobody, o kterých se rozepisoval ve svých knihách.
Sacharov ztělesňuje v celosvětovém měřítku boj proti upírání základních práv. Jeho odpor
nezlomilo hrubé vyhrožování ani vyhnání do exilu.
Všichni dosavadní nositelé Sacharovovy ceny stejně jako on potvrzují, kolik odvahy,
trpělivosti a vnitřní síly vyžaduje obrana lidských práv a vymáhání jejich univerzální platnosti.
Skoro vždy byl boj za lidskou důstojnost spojen s velkými oběťmi – nezřídka s pronásledováním,
ztrátou osobní svobody nebo s vyhnáním z vlasti. V některých případech nebylo úspěšným
kandidátům umožněno cenu osobně převzít. Dne 14. prosince 2006 přijal Evropský parlament
usnesení, ve kterém vyjadřuje politování nad touto skutečností a vyzývá k vytvoření
kontrolního mechanismu, který by v takových případech umožnil reagovat. Aby ukázal svoji
neutuchající podporu a především podpořil účast všech laureátů Sacharovovy ceny, kterým
bylo v minulosti zabráněno osobně si cenu převzít, rozhodl se Evropský parlament pozvat v
roce 2008 při příležitosti 20. výročí udílení Sacharovovy ceny všechny laureáty k účasti na
prosincové ceremonii předávání této ceny.
Sacharovovou cenou Evropský parlament oceňuje mimořádné počiny, které jsou v duchu
svobody myšlení a slova zaměřeny proti intoleranci, fanatismu a nenávisti. Udělováním této
ceny vyjadřuje přesvědčení, že k základním svobodám patří nejen právo na život a nedotknutelnost,
ale i svoboda názoru a svoboda tisku. Tyto dvě svobody jsou nejúčinnějšími zbraněmi v boji proti
utlačování a měřítkem toho, nakolik je společnost demokratická a otevřená. Článek 19
Mezinárodního paktu Organizace spojených národů o občanských a politických právech ze dne
16. prosince 1966 zakotvil právo na neomezenou svobodu smýšlení a na svobodné vyjadřování
názorů. Toto právo zahrnuje „svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky
všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění
nebo jakýmikoli jinými prostředky podle vlastní volby (...)“, odráží ducha, který přiměl Evropský
parlament ke zřízení Sacharovovy ceny.
Evropský parlament uděluje cenu za zásluhy v boji za lidská práva dotovanou 50.000 eury v
rámci slavnostního zasedání ve Štrasburku, které se koná kolem 10. prosince, tedy v den, kdy byla
v roce 1948 podepsána Všeobecná deklarace lidských práv Organizace spojených národů.
8
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 8
21/11/11 18:49
NOSITELÉ
SACHAROVOVY CENY
1988
NELSON ROLIHLAHLA MANDELA a
Anatolij Marčenko
(in memoriam)
1995 Leyla ZANAOVÁ
2002 Oswaldo José Payá Sardiñas
1996 Wei Ť’ING-ŠENG
2003GENERÁLNÍ TAJEMNÍK OSN KOFI ANNAN a
VŠICHNI ZAMĚSTNANCI OSN
2009Memorial
(OLEG ORLOV, SERGEJ KOVALEV a
LJUDMILA ALEXEJEVOVÁ za sdružení
MEMORIAL, jakož i VŠICHNI OSTATNÍ
ZASTÁNCI LIDSKÝCH PRÁV V RUSKU)
2004 BĚLORUSKÁ ASOCIACE NOVINÁŘŮ
2010 Guillermo Fariñas
2005 ŽENY V BÍLÉM, HAUWA IBRAHIMOVÁ a
REPORTÉŘI BEZ HRANIC
2011
1989 Alexander Dubček
1997 Salima GHEZALIOVÁ
1990 AUN SAN SU ŤIJ
1998 Ibrahim Rugova
1991 Adem Demaçi
1999 Xanana Gusmão
1992 Las Madres de la Plaza de Mayo
2006 ALJAKSANDR MILINKEVIČ
2000 ¡Basta Ya!
1993 Oslobodjenje
1994 Taslima NASRÍNOVÁ
Arabské jaro
(Muhammad Bouazízí
Asmaa Mahfouzová
Ahmed al-Zubair Ahmed al-Sanusi
Razan Zaitounehová
Ali Farzat)
2007 SÁLIH MAHMÚD MUHAMMAD USMÁN
2001 Izzat Ghazzawi,
Nurit Peled-ELHANANOVÁ a
Dom Zacarias Kamwenho
2008 CHU ŤIA
9
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 9
21/11/11 18:49
Arabské jaro - Muhammad Bouazízí,
Asmaa Mahfouzová, Ahmed al-Zubair Ahmed
al-Sanusi, Razan ZAitounehová, Ali Farzat
Sacharovova cena za svobodu myšlení za rok 2011 byla udělena Asmae Mahfouzové (Egypt),
Ahmedu al-Zubair Ahmed al-Sanusimu (Libye), Razaně Zaitounehové (Sýrie), Alimu Farzatovi
(Sýrie) a zesnulému Mohamedu Bouazízímu (Tunisko) – všichni sehráli rozhodující úlohu v
arabském jaru, které se na počátku letošního roku rychle rozšířilo severní Afrikou.
Udělení Sacharovovy ceny za rok 2011 pěti aktivistům z arabského světa jen potvrzuje
solidaritu Parlamentu a rozhodnou podporu jejich boji. Současně ukazuje, že touha po
demokracii, svobodě a lidských právech je společná oběma břehům Středozemního moře.
Muhammad Bouazízí se stal symbolem mladých Tunisanů bojujících za demokracii a
svobodu. Na znamení protestu se upálil, což bylo počátečním impulsem nepokojů, které
vyústily v odstoupení prezidenta Zin Abidína Ben Alího, který v Tunisku vládl 23 let.
Asmaa Mahfouzová, nar. v roce 1985, je mladou egyptskou aktivistkou, která v lednu
2011 umístila na internet (konkrétně na Facebook) video, které bylo rychle sdíleno, v němž
mobilizovala spoluobčany, aby vyšli do káhirských ulic a protestovali na náměstí Tahrír. To
vedlo k pádu Mubarakova režimu. Její obrazový blog – tzv. „vlog“ – je ukázkou toho, jak
využití sociálních médií proměnilo arabské jaro z undergroundového na mainstreamové hnutí.
Je také jedním ze zakladatelů egyptského mládežnického hnutí 6. dubna – skupiny
internetově zdatných aktivistů, která hrála při organizaci masových protestů rozhodující
úlohu.
Ahmed al-Zubair Ahmed al-Sanusi, nar. v roce 1934, byl nejdéle aktivním „vězněm
svědomí“ v Libyi. Byl obviněn ze spiknutí při pokusu o státní převrat proti plukovníku
Kaddáfímu v roce 1970 a strávil 31 let ve vězení, tedy o čtyři roky více než Nelson Mandela.
Byl propuštěn společně s dalšími desítkami politických vězňů v srpnu 2001. Jako člen
Přechodné národní rady byl v roce 2011 odpovědný za politické vězně a v této roli odhodlaně
pracoval na zlepšení stavu lidských práv v Libyi.
Razan Zaitounehová je syrská novinářka a právnička specializující se na lidská práva,
která se v době udílení ceny stále skrývala před syrskou policií poté, co byl zatčen její manžel
a bratr. Navzdory pronásledování pokračuje v boji za lidská práva ve své zemi.
V roce 2005 založila blog Syrský informační systém pro lidská práva, jehož prostřednictvím
nadále informuje o porušování lidských práv v Sýrii.
V roce 2011 se Razan Zaitounehová stala laureátkou ceny Anny Politkovské udělované
organizací Reach All Women in WAR, která symbolizuje uznání pro ženy bojující za lidská
práva ve válečných oblastech a připomíná výročí vraždy Anny Politkovské, k níž došlo 7. října
2006.
Ali Farzat je renomovaný syrský politický karikaturista, který v syrských i mezinárodních
novinách vydal více než 15 000 karikatur. Jako hlasitý odpůrce Bašára al-Asada byl v srpnu
krutě zbit syrskými bezpečnostními silami, kdy utrpěl zlomeniny obou rukou. Tento incident
vyvolal na internetu vlnu solidarity mezi karikaturisty z celého světa, kteří mu projevili
podporu a odsoudili násilí proti jednotlivcům, kteří se nebojí promluvit.
10
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 10
21/11/11 18:49
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 11
21/11/11 18:49
Nelson
Rolihlahla
Mandela
1988
Laureát Nobelovy ceny v roce 1993, Nelson Rolihlahla Mandela se narodil v roce 1918 v Umtatě
v Jihoafrické republice. V roce 1994 byl v prvních svobodných volbách zvolen prezidentem a
předsedou vlády Jihoafrické republiky. Většinu svého života strávil ve vězení. Pro své krajany a
světovou veřejnost byl jako vůdce ANC (Africký národní Kongres) symbolem boje černošského
obyvatelstva proti represivnímu apartheidu. Při udělování ceny v roce 1988 byl Nelson Mandela
ještě v domácím vězení.
Poté, co se v roce 1999 stáhl z veřejného života do ústraní, i nadále bojuje za své ideály a
hodnoty prostřednictvím obou nadací pro pomoc chudým, které založil – Nadace Nelsona
Mandely a Dětského fondu Nelsona Mandely – a také iniciativy nazvané „Global Elders“, kterou
dne 18. července 2007 zahájil v Johannesburgu společně s Graçou Machelovou a s arcibiskupem
Desmondem Tutu. V tomto projektu je zapojena skupina čelných světových vůdců, mírových
aktivistů a bojovníků za lidská práva, jejichž cílem je vyřešit celosvětové problémy s využitím
„téměř tisíciletých kolektivních zkušeností a vymyslet řešení pro zdánlivě nepřekonatelné
problémy, jako jsou klimatické změny, HIV/AIDS a chudoba“ a „využít svou politickou nezávislost
s cílem napomoci vyřešení některých z nejneřešitelnějších světových konfliktů“.
Ve svém proslovu při zasedání parlamentu u příležitosti 10. výročí trvání demokracie v
Jihoafrické republice Nelson Mandela prohlásil: „Při našem úsilí o nerasistickou a integrační
demokracii a její uskutečňování jsme se mimo jiné řídili zásadou, že ve všech skupinách
obyvatelstva i ve všech sociálních vrstvách jsou dobří muži a ženy a že tito Jihoafričané se sjednotí
v otevřené a svobodné společnosti a za vzájemné spolupráce budou vytvářet společné bohatství.
Našim tehdejším odpůrcům se podařilo vyjednat mírový přechod od apartheidu k demokracii
právě proto, že jsme byli připraveni uznat vnitřní způsobilost ostatních postavit se za společné
dobro.“
V červenci 2008 oslavil Nelson Mandela devadesáté narozeniny a při této příležitosti opět
vyzval k posílení mezinárodního úsilí v boji proti chudobě a nespravedlnosti.
Anatolij
Marčenko
1988
Anatolij Marčenko (1938 –1986), jeden z nejvýznamnějších disidentů bývalého Sovětského
svazu, zemřel po více než 20 letech věznění v prosinci 1986 ve věznici v Čistopolu na následky
hladovky. Byl členem skupiny vzniklé v roce 1975, která si vzala za cíl prosazovat dodržování
závěrů Konference za bezpečnost a spolupráci v Evropě, zejména ustanovení týkajících se
lidskosti.
Odhalil pravdu o sovětských pracovních táborech a věznicích. To mu vyneslo odsouzení
za protisovětskou agitaci a propagandu.
„Jedinou možností, jak bojovat proti panujícímu zlu a nezákonnosti, je podle mého názoru
znalost pravdy.“
Alexander
Dubček
1989
V roce 1989 udělil Evropský parlament Sacharovovu cenu Alexandru Dubčekovi (1921–1992),
jednomu z iniciátorů obnovy a povstání v bývalém východním bloku a vůdčí osobnosti reformního
hnutí, které vešlo ve známost pod názvem „Pražské jaro“.
Jeho cíl – „socialismus s lidskou tváří“ – byl dne 21. srpna 1968 převálcován tanky členských
států Varšavské smlouvy. Poté byl Dubček obviněn z velezrady, sesazen z funkce, vyloučen z KSČ
a až do roku 1985 pracoval jako řadový zaměstnanec. V roce 1988 se opět vrátil do aktivního
politického života, kde se angažoval v hnutí za občanská práva.
12
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 12
21/11/11 18:49
Po revoluci v Československu byl zvolen předsedou Národního shromáždění Československé
socialistické republiky. V projevu, který Andrej Sacharov přednesl v lednu 1990 při příležitosti
udělení ceny, jej označil za jednoho z nositelů naděje také pro sovětské disidenty při jejich
mnohaletém boji za „glasnosť“ a Alexander Dubček vyjádřil přání, aby „prostřednictvím
Pražského jara v roce 1990 a v letech nadcházejících zazněla velká symfonie společného
evropského ducha“.
Dubček zemřel dne 7. listopadu 1992 na následky zranění, jež utrpěl při automobilové nehodě,
k níž došlo o několik týdnů dříve.
Aun San
Su Ťij
1990
Vedoucí představitelka prodemokratického hnutí v Myanmaru, držitelka Nobelovy ceny za mír
z roku 1991 a opoziční politička Aun San Su Ťij se narodila v roce 1947 a v roce 1990 byla
vyznamenána Sacharovovou cenou.
V srpnu 1988 potlačilo vojsko generální stávku za demokracii a proti tehdejší vládě na celém
území Myanmaru a samo převzalo moc. Aun San Su Ťij se vrátila zpět do Myanmaru a postavila
se do čela demokratického hnutí. Vojenský režim však hnutí krvavě potlačil a v roce 1989 uvrhl
paní Su Ťij, zakladatelku Národní ligy pro demokracii (NLD), a stovky jejích členů do domácího
vězení. I přes volební úspěch NLD při svobodných parlamentních volbách v roce 1990 zůstal
vojenský režim u moci na základě válečného práva. Aun San Su Ťij odmítla odejít do exilu a v
červenci 1995 byla poprvé po šesti letech propuštěna na svobodu. Paní Su Ťij vyjádřila své
přesvědčení, když prohlásila: „Odvaha si znovu a znovu razí cestu na povrch i pod tím nejdrtivějším
tlakem státní mašinérie, neboť strach není přirozeným stavem civilizovaných lidí.“ Dne 30. května
2003 byla Aun San Su Ťij společně s dalšími 19 členy NLD znovu zadržena a uvržena do domácího
vězení zcela odloučena od své rodiny, přátel a politických spolubojovníků. V říjnu 2004 posílila
EU sankce proti Myanmaru, poté co režim nesplnil požadavky EU, které mimo jiné zahrnovaly
propuštění Aun San Su Ťij a ukončení útlaku Národní ligy pro demokracii.
Po násilném potlačení protivládních demonstrací v Barmě v září 2007 se Evropský parlament
rozhodl vyjádřit svou podporu barmské opozici a ve svém usnesení ze dne 27. září 2007 odsoudil
nemilosrdnou reakci barmských úřadů.
V květnu 2008 Myanmar prodloužil vězení paní Su Ťij o další rok. Poté, co do jejího vyhrazeného
objektu vtrhl státní příslušník USA, byla Aun San Su Ťij v květnu 2009 uvězněna a obviněna z
porušení podmínek domácího vězení. Dne 11. srpna 2009 byla shledána vinnou a odsouzena na
tři roky vězení, které byly zmírněny na 18 měsíců domácího vězení. To znamená, že sedm let bez
přerušení neopustí své bydliště a že dohromady čtrnáct z posledních osmnácti let stráví jako
politická vězenkyně v domácím vězení.
Vzhledem k mnoha prokázaným zločinům proti lidskosti, jichž se režim v Myanmaru dopustil,
byla situace v oblasti lidských práv v této zemi předmětem mnoha usnesení Parlamentu. EP
rovněž při mnoha příležitostech vyzýval k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění Aun
San Su Ťij a dalších barmských politických vězňů a k tomu, aby jim bylo umožněno plně se účastnit
veřejného a politického života. V červnu 2009 Evropský parlament znovu zahájil kampaň za
osvobození Aun San Su Ťij, když vyvěsil obrovský portrét této představitelky barmské opozice
společně se sloganem „Osvoboďte Aun San Su Ťij již dnes“ na bruselské budově Parlamentu. Aun
San Su Ťij se i nadále zasazuje o demokratický dialog, svobodné volby, demokracii a dodržování
lidských práv ve své zemi. Poté, co dne 13. listopadu 2010 bylo ukončeno její domácí vězení,
předseda Evropského parlamentu prohlásil: „Příliš dlouho jsme čekali na tento den; Aun San Su
Ťij toho velmi mnoho vytrpěla. Doufám, že se tento den stane stálou připomínkou pro ty, kdo
věří v mír a svobodu.“
Adem
demaçi
1991
V roce 1991 udělil Evropský parlament svou cenu za lidská práva Ademu Demaçiovi, Kosovanu
narozenému v Prištině v roce 1936, a ocenil tak muže, který strávil největší část svého života
(1958–1990) ve vězení za to, že slovem i písmem hájil právo kosovských Albánců na život.
13
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 13
21/11/11 18:49
Zajetí avšak nemohlo Demaçiho zastrašit: i nadále zvedal svůj hlas, aby hlásal hořkou pravdu
o srbském útlaku dvou milionů kosovských Albánců.
„Svobodné slovo (je) prvním nezbytným krokem k demokracii. Bez svobodného slova není
možný žádný dialog, bez dialogu se nelze dopátrat pravdy a bez pravdy nelze dosáhnout pokroku.“
Po svém propuštění převzal Adem Demaçi vedení v Radě pro obhajobu lidských práv a svobod.
Od roku 1998 do roku 1999, v období srbské ofenzívy, byl politickým představitelem Kosovské
osvoboditelské armády (UCK). Po válce se věnoval především etnickému usmíření a návratu
uprchlíků. Převzal předsednictví ve výboru pro vzájemné porozumění, toleranci a soužití, jehož
členy jsou zástupci všech kosovských etnických skupin obyvatelstva, „protože Kosovo patří všem“
a „protože chceme (...) svobodnou, demokratickou a multietnickou společnost“.
Dodnes je v Kosovu politicky činný.
Las Madres
de la Plaza
de Mayo
knihovnu a kulturní centrum.
V roce 1999 byla této organizaci udělena cena OSN za výchovu k míru.
Organizace „Las Madres de la Plaza de Mayo“ ani přes četné nesnáze nepolevila ve svém hledání
spravedlnosti a pravdy. Procesy a uvěznění některých osob odpovědných za zločiny proti lidskosti,
k nimž došlo v Argentině v sedmdesátých letech dvacátého století, jsou výsledkem jejich
neúnavného úsilí. Svým pravidelným čtvrtečním pochodem ovšem i nadále usilují o přijetí
opatření v dalších sociálních záležitostech.
Oslobodjenje1993
1992
Argentinské hnutí za lidská práva „Las Madres de la Plaza de Mayo“ obdrželo Sacharovovu cenu
Evropského parlamentu v roce 1992.
V období 1976–1983 žila Argentina pod vojenskou diktaturou. V dubnu 1977 se poprvé
shromáždilo 14 žen na „Plaza de Mayo“, aby se svou výzvou obrátily na prezidenta Videlu. Tato
skupina matek zpočátku hledala především své ztracené děti a zasazovala se o trestní stíhání
viníků zodpovědných za zmizení 30.000 lidí v době vojenské diktatury, avšak později začala
bojovala i za nezávislé soudy, změnu politických poměrů a za mír.
Demonstrace matek každý čtvrtek na „Plaza de Mayo“ před Růžovým domem (sídlem
prezidenta) je symbolem protestu jejich hnutí. Demonstrují s bílým šátkem na hlavě, který se
všeobecně považuje za symbol boje za spravedlnost.
Argentinské matky si přejí, aby se angažovala místní mládež a aby bojovala proti systému,
který odsoudil miliony Argentinců k chudobě a který nezajišťuje vzdělání, bydlení ani zdravotní
péči. S tímto cílem založily „Las Madres de la Plaza de Mayo“ lidovou univerzitu, knihkupectví,
Deník Oslobodjenje, který byl založen v roce 1943, získal Sacharovovu cenu v roce 1993.
Přes oběti na životech a zraněné mezi novináři a přesto, že vydavatelství deníku bylo zničeno
srbskými děly, pracovalo přibližně 70 redaktorů, Muslimů, Srbů a Chorvatů, ve sklepním
atomovém bunkru v budově vydavatelství v Sarajevu a s nasazením vlastního života pokračovalo
ve vydávání deníku.
Zlatko Dizdarević, jeden z tehdejších redaktorů a pozdější velvyslanec Bosny, uvedl, že
Oslobodjenje slouží k udržení a ochraně Bosny a Hercegoviny jako mnohonárodnostního státu.
„Naše snaha se obrací proti zániku, rozdělení nebo dokonce vymazání Bosny a Hercegoviny z
mapy. Obyvatelé Sarajeva i celé Bosny a Hercegoviny budou i nadále bojovat proti rozdělení,
které vzniklo v Evropě před 1. světovou válkou.“
V roce 2003 oslavil deník Oslobodjenje, který byl po dlouhou dobu jedním z mála nezávislých
deníků v zemi, 60 let své existence. Za svůj název „Osvobození“ děkuje svým zakladatelům –
partyzánům, kteří bojovali proti německé okupaci Jugoslávie.
14
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 14
21/11/11 18:49
Taslima
Nasrínová
1994
Když v roce 1994 získala lékařka a spisovatelka Taslima Nasrínová, narozená v roce 1962 v
Bangladéši, Sacharovovu cenu, hledala již útočiště v Evropě. Její práce kritizující náboženský
fundamentalismus a zejména útisk žen jsou v její zemi zakázány. Islámští fundamentalisté jí
vyhrožují smrtí.
Ve své děkovné řeči při přebírání ceny řekla, že pochází z té části světa, kde jsou sociální napětí
a životní obtíže nesnesitelné. Jako spisovatelka nemůže před každodenním utrpením a
hladověním ve slumech zavírat oči.
V září 1998 se Taslima Nasrínová vrátila do Bangladéše ke své smrtelně nemocné matce.
Jakmile se tato zpráva rozšířila, náboženští fundamentalisté opět požadovali spisovatelčinu smrt.
Soud na ni vydal zatykač a hrozil zabavením majetku.
Evropský parlament vyslyšel volání Taslimy Nasrínové o pomoc a ve svém usnesení vyzval
bangladéšskou vládu, aby chránila život a zajistila bezpečnost Taslimy Nasrínové.
V důsledku neustálých hrozeb Taslima Nasrínová svou zemi v lednu 1999 znovu opustila.
Od roku 1994 žila v mnoha zemích, mimo jiné ve Francii, Švédsku a – od roku 2004 – také v
Indii. I v Indii však byla vystavena rostoucímu tlaku v důsledku protestů muslimských skupin
proti jejímu životopisu a „protiislámským“ románům. V důsledku této situace byla nucena
přestěhovat se do Dillí, kde žila od listopadu 2007 pod bezpečnostní ochranou indické vlády. V
polovině března 2008 byla Taslima Nasrínová nucena Indii opustit kvůli stupňujícím se hrozbám
smrtí ze strany indických islámských extremistů a problémům s povolením k pobytu v Indii, kam
se vrací jen na krátkou dobu. V roce 2009 povolil starosta Paříže T. Nasrínové pobývat v tomto
městě. Navzdory soustavnému upírání práva na to, aby se vrátila do Bangladéše, často mluví o
své touze vrátit se do své země.
Leyla
Zanaová
1995
V roce 1995 udělil Evropský parlament Leyle Zanaové Sacharovovu cenu za statečnou obranu
lidských práv a nasazení v boji za mírové a demokratické řešení konfliktu mezi tureckou vládou
a kurdským obyvatelstvem, již byla rok ve vězení.
Při obraně práv svého uvězněného manžela převzala Leyla Zanaová vůdčí úlohu, která
vyvrcholila její kandidaturou ve volbách do tureckého parlamentu v roce 1991, při kterých ve
svém obvodě Diyarbakir získala 84 procent hlasů. Při inauguraci kurdsky slíbila, že bude „bojovat
za to, aby kurdský a turecký národ mohl společně demokraticky žít“.
Na základě svých veřejných vystoupení a článků na obranu kurdských práv byla Leyla Zanaová
s dalšími třemi kurdskými poslanci prokurdské Strany pro demokracii obviněna ze spolčení se
stranou PKK a v prosinci 1994 byla odsouzena státním bezpečnostním soudem v Ankaře k
patnáctiletému trestu odnětí svobody.
V roce 1997 jí vláda nabídla, že ji ze zdravotních důvodů propustí, což avšak Leyla Zanaová
odmítla. „Doufám, že se dožiji vyhlášení všeobecné amnestie pro politické vězně. Nechci být
propuštěna ze zdravotních důvodů, zatímco mí političtí přátelé zůstávají ve vězení.“
Po ukončení obnoveného procesu v roce 2003, který Evropský soud pro lidská práva stejně
jako první proces nepovažuje za spravedlivý a nezávislý, soud rozhodl, že by bývalá kurdská
poslankyně měla být odsouzena k odpykání zbytku trestu.
Dne 9. června 2004 však turecký odvolací soud rozhodl o zrušení rozsudku a propuštění Leyly
Zanaové. Dne 14. října 2004 mohla Leyla Zanaová konečně osobně vystoupit během slavnostního
ceremoniálu na plenárním zasedání Evropského parlamentu v Bruselu a převzít svou Sacharovovu
cenu. V dubnu 2010 turecký soud odsoudil Leylu Zanaovou k odnětí svobody za „šíření teroristické
propagandy“, tento rozsudek však nebyl vykonán.
Ve všeobecných volbách dne 12. června 2011 byla Leyla Zanaová opět zvolena kurdskou
poslankyní parlamentu.
15
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 15
21/11/11 18:49
Dne 7. dubna 2010 byla Leyla Zanaová výnosem tureckého vyššího trestního soudu odsouzena
podle čl. 7 odst. 2 Aktu o předcházení teroristickým činům ke třem letům vězení, a to za šíření
propagandy. Byla jí zakázána politická činnost do doby, než si odpyká celý trest. Leyla Zanaová
se v únoru 2010 zúčastnila schůze Konference předsedů politických skupin Evropského
parlamentu.
Wej
Ťing-šeng
1996
„Otec čínského demokratického hnutí“ získal Sacharovovu cenu v roce 1996.
Nejznámější disident Číny se narodil 20. května 1950 v rodině funkcionářů. Nejdříve se jako
rudý gardista nadchl pro kulturní revoluci, poté však zklamán krutostí třídního boje přilnul k
humanismu a demokracii.
V roce 1978, kdy Teng Siao-pching převzal moc, pomáhal Wej Ťing-šeng při vytváření „zdi
demokracie“. Na nástěnkách požadovali občané nápravu utrpěného bezpráví. „Co je pravá
demokracie?“ ptal se Wei na jednom plakátě, a vzbudil tím pozornost a nevoli čínské vlády.
V roce 1979 Wej Ťing-šeng označil Tenga Siao-pchinga za diktátora po vzoru Mao Ce-tunga.
Byl uvězněn a v politickém procesu byl za kontrarevoluční zločiny odsouzen k patnácti letům
vězení a nucených prací.
Wej Ťing-šeng se nevzdal ani po svém propuštění v roce 1993. Navázal kontakty se západními
sdělovacími prostředky a i nadále pranýřoval porušování lidských práv v Číně. V roce 1994 byl
unesen státní bezpečností a koncem roku 1995 znovu na 14 let uvězněn za protikomunistické
spiknutí. Jeho zdravotní stav se v důsledku nelidských podmínek ve vězení a týrání ze strany
spoluvězňů neustále zhoršoval.
Dne 16. listopadu 1997 byl Wej Ťing-šeng díky mezinárodnímu tlaku z vězení propuštěn a
převezen do USA. Jako předseda organizace „Overseas Chinese Democracy Coalition“ (OCDC)
založené v roce 1998 a zakladatel nadace Wej Ťing-šenga se i nadále zasazuje za svůj hlavní
cíl – lidská práva a demokracii v Číně.
Salima
Ghezaliová
1997
Salima Ghezaliová, držitelka Sacharovovy ceny z roku 1997, se narodila v roce 1958 nedaleko
Alžíru. V 80. letech se nejdříve angažovala v alžírském hnutí žen, mimo jiné jako zakládající
členka organizace „Ženy Evropy a Maghrebu“ a šéfredaktorka ženského časopisu „NYSSA“, který
založila.
Z ochránkyně ženských práv se stala přesvědčená bojovnice za lidská práva a demokracii v
Alžírsku. Jako vydavatelka týdeníku „La Nation“ se od roku 1994 stále více potýkala s problémem
cenzury. Ve svých článcích požadovala mírové a demokratické řešení alžírské krize, která si
vyžádala desetitisíce lidských životů, včetně mnoha novinářů. Tím se dostala do křížové palby
alžírských úřadů a islamistických extremistů.
Její příspěvek o situaci v oblasti lidských práv v Alžírsku, který se objevil v periodiku „Le Monde
Diplomatique“, se v roce 1996 stal záminkou k tomu, aby úřady nařídily ukončení vydávání těchto
novin. Salima Ghezaliová na to reagovala slovy: „Nejlepším způsobem, jak zajistit, aby civilizace
zvítězila nad barbarstvím, je připomenout si zásady, které tvoří základ naší lidské společnosti,
a zůstat bdělí.“
Dne 25. dubna 1996 při slyšení v Evropském parlamentu týkajícím se svobody tisku vypovídala
Salima Ghezaliová o strachu a omezeních, kterým jsou novináři v Alžírsku vystavováni, když se
snaží obejít cenzuru a uniknout smrtící zlobě protivníků.
Když v roce 2002 krátce svitla naděje, že se „La Nation” bude znovu vydávat, potvrdila Salima
Ghezaliová, že tento týdeník se bude i nadále zasazovat o otevření země demokracii.
Salima Ghezaliová byla členkou správní rady Evropsko-středomořské nadace pro podporu
ochránců lidských práv (EMHRF) a nadále působí jako aktivistka v oblasti práv žen, lidských práv
a demokracie v Alžírsku.
16
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 16
21/11/11 18:49
Ibrahim
Rugova
1998
V roce 1998, kdy vrcholil konflikt mezi srbskými jednotkami a Kosovskou osvobozeneckou
armádou, dal Evropský parlament udělením Sacharovovy ceny politickému vůdci kosovských
Albánců jistý signál. Udělením ceny Ibrahimovi Rugovovi ocenil Evropský parlament muže, který
důsledně zastával zásadu mírového odporu proti násilí.
Dr. Ibrahim Rugova se narodil 2. prosince 1944 v Cerrce (Istogu) v Kosovu. Před zvolením do
vedení Demokratické ligy Kosova (LDK) v roce 1989 vyučoval literární vědu na univerzitě v Prištině.
V tomto roce Bělehrad zrušil autonomii kosovské provincie, Albánci byli utiskováni a zastánci
opozice vězněni. V roce 1990 schválily 2 miliony kosovských Albánců vlastní ústavu, v roce 1991
se v referendu z 97 % vyslovili pro nezávislost Kosova a v roce 1998 potvrdili Ibrahima Rugovu
ve funkci prezidenta „Republiky Kosovo”, kterou sami vyhlásili.
Pacifista Rugova se nenásilným způsobem vytrvale stavěl proti srbskému režimu, přičemž
byl vždy ochoten k dialogu s Bělehradem a snažil se získat si svět pro věc svého lidu. a snažil se
získat si svět pro věc svého lidu. Jeho neustálé naléhání, že by mezinárodní společnost mohla
zesílit tlak a poskytnout Kosovu mezinárodní pomoc, bylo slyšet i nadále.
Přesvědčen o tom, že sebeurčení jeho národa lze dosáhnout pouze v mírových podmínkách,
podepsal Ibrahim Rugova jako vedoucí vyjednavač kosovských Albánců dne 18. března 1999
mírovou dohodu z Rambouillet. Odmítavý postoj Bělehradu k podepsání této dohody měl za
následek nálety NATO na Jugoslávii, které byly zahájeny 24. března a trvaly tři měsíce. Dne
28. března byl v Prištině při mírových jednáních zavražděn nejdůležitější poradce Ibrahima
Rugovy Fehmi Agani. Rugova sám se musel skrývat. V březnu 2002 byl Ibrahim Rugova zvolen
prvním prezidentem Kosova. Prezident Rugova zemřel dne 21. ledna 2006 na rakovinu.
José Alexandre
„Xanana“ Gusmão
1999
Xanana Gusmão se narodil 20. června 1946 v Laleie ve Východním Timoru. S ústupem
Portugalců začala Indonésie s politikou destabilizace Východního Timoru. Dne 7. prosince 1975
došlo k indonéské invazi.
Násilí spojené s invazí přineslo podle odhadů smrt 200.000 lidí, ale odboj v národě přetrval.
Xanana Gusmão usiloval o mírové řešení tím, že indonéské vládě navrhl mírový plán a
rozhovory pod dohledem OSN. V roce 1986 se mu podařilo sjednotit politické a společenské
síly v tzv. „Národní radě timorského odboje“ (CNRT). Dne 20. listopadu 1992 byl Xanana
Gusmão zajat. Za separatismus a nelegální držení zbraně byl odsouzen k trestu doživotního
vězení, který mu byl později zmírněn na dvacet let odnětí svobody a v únoru 1999 nakonec
změněn na domácí vězení. Avšak ani věznění Gusmãose, který je označován za „Mandelu z
Timoru“, nedokázalo odpor ve Východním Timoru zlomit. Indonéský prezident Habibie
reagoval na obrovský mezinárodní tlak propuštěním Xanana Gusmãose dne 7. září 1999,
krátce poté, co se při hlasování lidu dne 30. srpna vyjádřilo 80 % obyvatel pro nezávislost
země na Indonésii. Xanana Gusmão, který se stal jako mluvčí za mír a dialog symbolem odboje
Východního Timoru a nositelem nadějí pro mezinárodní hnutí solidarity, při svém propuštění
řekl: „Jako svobodný člověk slibuji, že učiním vše proto, abych přinesl Východnímu Timoru a
svému národu mír.“ „Jako svobodný člověk slibuji, že učiním vše proto, abych přinesl
Východnímu Timoru a svému národu mír.“ V dubnu 2002 se ve Východním Timoru konaly
první svobodné prezidentské volby. Xanana Gusmão byl zvolen téměř 83 % hlasů a tentýž
rok obdržel cenu Sever-Jih Rady Evropy. Dne 20. května 2002 Kofi Annan oficiálně vyhlásil
nezávislost Demokratické republiky Východní Timor. José Xanana Gusmão byl prezidentem
Východního Timoru do května 2007 a po volbách do zákonodárného sboru, které se konaly
dne 30. června 2007, se stal předsedou vlády.
Xanana Gusmão přežil v roce 2008 pokus o atentát na svou osobu.
17
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 17
21/11/11 18:49
¡BASTA YA!
2000
Občanská iniciativa ¡BASTA YA!, sdružení mající od července 2004 poradní status v hospodářské
a sociální radě OSN, je otevřenou skupinou občanů, kteří se aktivně zasazují za lidská práva,
demokracii, svornost a toleranci v Baskicku. Členové různých světových názorů se shodují na
třech zásadách:
| aktivním odporu proti terorismu,
| podpoře všech obětí terorismu a politického násilí,
| obhajobě právního státu, zakotvené v ústavě a ve statutu o autonomii.
Základní svobody a lidská práva jsou v Baskicku ohroženy kvůli terorismu ze strany ETA a jí
blízkých skupin. Tisíce lidí jsou oběťmi zastrašovacích kampaní, vydírání, smrtelných útoků a
atentátů na ně samotné, jejich blízké a na jejich obydlí. Nemohou svobodně vyjadřovat svůj
názor ani uplatňovat svá práva, aniž by se vydávali ve vážné nebezpečí.
Členové iniciativy ¡BASTA YA! riskují své životy v boji proti terorismu, přičemž jejich jedinou
„zbraní“ je mírová aktivizace občanů k obraně jejich základních svobod. BASTA YA! chce svými
činy a jednáním vzbudit u občanů cit pro vytvoření solidarity se všemi lidmi, kteří jsou proti
terorismu a hájí demokratické hodnoty.
V březnu 2002 prohlásil mluvčí iniciativy Fernando Savater před Výborem pro zahraniční věci
Evropského parlamentu, že obyvatelstvo po 25 letech každodenního boje nemůže dál a že v
posledních 10 letech již Baskicko opustilo10 % obyvatelstva.
Občanská iniciativa ¡BASTA YA! získala v červenci 2004 poradní status v hospodářské a sociální
radě OSN.
Izzat
Ghazzawi
2001
Izzat Ghazzawi, Palestinec, který se narodil v roce 1951, byl docentem na univerzitě Birzeit a
držitelem magisterského titulu v oboru anglické literatury. Předsedal palestinskému svazu
spisovatelů, psal romány a novely, byl literárním kritikem a rovněž předsedou první Mezinárodní
konference spisovatelů v Palestině (1997).
Izzat Ghazzawi byl členem výkonného úřadu Palestinské rady pro spravedlnost a mír a v roce
1995 byl ve Stavangeru vyznamenán mezinárodní cenou za svobodu myšlení. Kvůli svým
politickým aktivitám byl zatčen a opakovaně šikanován izraelskými úřady.
Život Izzata Ghazzawiho poznamenalo zavraždění jeho šestnáctiletého syna Ramyho
izraelskou armádou. Ramy byl zabit na školním dvoře, když chtěl pomoci svému zraněnému
příteli. Navzdory těmto tragickým okolnostem Izzat Ghazzawi nadále usiloval o kulturní a
politický dialog s izraelským národem.
Spolu s izraelským spisovatelem Abrahamem B. Yehoshuou a fotografem Olivierem Toscanim
vydal knihu o vztazích mezi Palestinci a Izraelci, která se setkala s obrovským úspěchem.
Izzat Ghazzawi zemřel 4. dubna 2003.
Nurit PeledElhananová
2001
Izraelka Nurit Peled-Elhananová se narodila v roce 1949 a působila jako vysokoškolská učitelka
srovnávací literární vědy. Je představitelkou všech Izraelců, kteří si přejí vyřešení konfliktu
vyjednáváním a kteří jasně a důrazně podporují rovné právo na existenci pro oba národy a
18
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 18
21/11/11 18:49
pro oba státy. Jejím otcem byl známý generál Matti Peled, jenž se proslavil svým bojem za
svobodu a pokrok.
Čtrnáctiletá dcera Nurit Peled-Elhananové byla zabita při výbuchu nálože sebevražedného
atentátníka v západním Jeruzalémě. Po smrti své dcery Nurit prohlásila, že se nepoddala
beznaději a ve svých vystoupeních obvinila krátkozrakou politiku, která se zdráhá uznat práva
druhých a podněcuje nenávist a konflikty. Nurit Peled-Elhananová založila sdružení izraelských
a palestinských rodin, jejichž členové se stali oběťmi násilí.
Před studenty středních škol v Rimini dne 4. února 2004 Nurit Peled-Elhananová řekla: „Je
nejvyšší čas začít vyučovat způsob, jak rozeznat falešné ideály a jak se postavit proti hrůzám
plynoucím ze zneužívání ideálů... Je nejvyšší čas... stát se znovu jednotlivci místo národů,
jednotlivci místo vojenských jednotek a společně pracovat na záchraně děti, které jsou ještě
naživu, tím, že řekneme: „Už dost!“.
Svými zkušenostmi a angažovaností ztělesňují Izzat Ghazzawi a Nurit Peled naděje na
mírové vyřešení konfliktů mezi Palestinci a Izraelci cestou vyjednávání. Jejich tragické osobní
osudy z nich neučinily nepřátele, jejich bolest se nepřeměnila v nenávist, ale stala se energií
nutnou k hledání řešení, které by respektovalo práva jednotlivých občanů.
Dom Zacarias
Kamwenho
2001
V roce 1999 začalo mezi angolskými obyvateli narůstat vědomí, že je třeba aktivně prosazovat
mír a lidská práva, které bylo podporováno mírovým úsilím vedoucích představitelů církví a
četných organizací občanské společnosti v duchu „dalekosáhlého národního usmíření“.
V čele této mírové iniciativy stojí arcibiskup Zacarias Kamwenho, Zacarias Kamwenho, který
se narodil v roce 1934 v Chimbundo (Huambo, Angola). V roce 1961 byl vysvěcen na kněze a
v roce 1995 se stal arcibiskupem Lubanga. Svou odhodlaností, nestranností a tvrdošíjností se
vždy domohl slyšení u všech stran konfliktů, aby cestou politického dialogu během dvacet
šest let trvající občanské války dospěl k trvalému míru. Za jeho neúnavné nasazení pro ideál
míru mu Evropský parlament v roce 2001 udělil Sacharovovu cenu.
Zásluhu na příměří následujícím po zavraždění Jonase Savimbise v roce 2002, úspěšných
mírových rozhovorech a obecném klimatu příznivém pro demokratizaci je třeba připsat
kampani, kterou vedl Dom Zacarias Kamwenho společně s dalšími hlavními představiteli
náboženských a občanských společností.
V roce 2003 složil arcibiskup Kamwenho svou předsednickou funkci v biskupské konferenci
Angoly a Svatého Tomáše (CEAST), i nadále se však aktivně zasazuje prostřednictvím své
diecéze a Ekumenického výboru pro mír v Angole (COIEPA) za uplatňování demokracie,
dodržování lidských práv a základních svobod, prosazování právního státu a trvalé národní
usmíření ve své zemi.
Oswaldo José
Payá Sardiñas
2002
V roce 2002 udělil Evropský parlament Sacharovovu cenu zakladateli křesťanského
osvobozeneckého hnutí (Movimiento Cristiano Liberación) Oswaldu José Payá Sardiñasovi
narozenému v roce 1952 a ocenil tak jeho neohrožené vystupování při podporování národního
dialogu a prosazování demokratických změn na Kubě.
I když byl za svůj kritický postoj k vládní politice Fidela Castra od mládí pronásledován a
odsuzován, ve své angažované činnosti nepřestal. V roce 1997 navrhl Payá Sardiñas projekt Varela,
který prostřednictvím národního referenda požaduje svobodu myšlení a shromažďování,
svobodné pluralitní volby, osvobození všech politických vězňů a také hospodářské a sociální
reformy. Tím Payá Sardiñas podpořil svůj cíl změnit politickou situaci prostřednictvím stávajících
právních prostředků. Jemu a jeho spolupracovníkům se podařilo shromáždit 25.000 podpisů a
předložit návrh na uskutečnění národního kongresu v květnu 2002. Opozice se tak poprvé
postavila za manifest pod názvem „Todos Unidos“ (Všichni spolu).
19
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 19
21/11/11 18:49
V březnu roku 2003 bylo 75 Kubánců (dvě třetiny z nich se aktivně účastnily kampaně za
referendum) za „porušování národní nezávislosti a územní integrity“ odsouzeno k dlouhým
trestům odnětí svobody.
Ve svém poselství Evropskému parlamentu Oswaldo José Payá Sardiñas ujistil, že represe ze
strany kubánské vlády nemohou kampaň za referendum zastavit, neboť kubánský národ si přeje
změnu bez násilí.
Dvě stovky poslanců EP připojily v červenci roku 2003 svůj podpis pod „iniciativu Sacharov“ a
vyjádřily tak nositeli ceny svou podporu. V roce 2003 Payá a další vůdci zahájili proces „národního
dialogu“, ve kterém více než 12.000 Kubánců z ostrova i ze zahraničí diskutovalo o svých vizích
budoucnosti Kuby. Jejich komentáře a návrhy byly systematicky shromažďovány a začleněny do
„programu pro všechny Kubánce“, který Payá představil veřejnosti v roce 2006 jakožto příspěvek
k mírovému a demokratickému přechodu.
V usnesení přijatém dne 21. června 2007 Evropský parlament opět připomněl, že je třeba se
o tohoto laureáta zajímat i nadále, například tím, že bude pozván do Evropského parlamentu či
že bude vyslána delegace EP, která se s ním na Kubě setká.
V roce 2008 byl José Payá Sardiñas pozván spolu se všemi ostatními držiteli Sacharovovy ceny
do Evropského parlamentu, ovšem nebylo mu dovoleno opustit zemi a zúčastnit se konference
při příležitosti 20. výročí udílení Sacharovovy ceny.
Generální tajemník
OSN Kofi Annan a
všichni zaměstnanci
Organizace spojených národů
2003
k uctění památky Sergia Vieiry De Melly a mnoha dalších úřadníků OSN, kteří při
výkonu své služby v zájmu světového míru přišli o život.
Udělením Sacharovovy ceny Organizaci spojených národů ocenil Evropský parlament v roce
2003 nasazení Organizace spojených národů v boji za mír, lidská práva a základní svobody a
podporu demokracie a právního státu na světě.
V době globalizace bylo pod vedením Kofiho Annana vynaloženo úsilí, aby se OSN rozvinula
v účinný nástroj ke zdolávání celosvětových úkolů. „Budeme pokračovat ve svém úsilí v boji
proti chudobě, nemocem, klimatickým změnám a šíření ručních zbraní. A budeme rovněž
spolupracovat v boji proti terorismu a šíření zbraní hromadného ničení. Organizace spojených
národů se musí všem těmto hrozbám postavit najednou.“
Sacharovova cena je výrazem úcty pracovníkům Organizace spojených národů, kteří pracují
často za těžkých podmínek pro světový mír. Nasazují svůj život a mnoho z nich již bylo zabito.
Cena byla udělena k uctění památky Sergia Vieiradeho Mella, vysokého komisaře OSN pro
lidská práva a jednoho z nejvýznamnějších představitelů OSN, který byl v roce 2003, kdy působil
jako mimořádný zmocněnec Kofiho Annana v Iráku,společně s dalšími úředníky OSN usmrcen
při útoku na hlavní sídlo OSN v Bagdádu.
V souvislosti s nadcházejícím 60. výročím OSN zahájil Kofi Annan období reflexe o reformě
OSN. V roce 2005 představil Valnému shromáždění OSN zprávu „Ve větší svobodě“, v níž nastínil,
jaká je jeho představa o důkladné a rozsáhlé reformě OSN. Tato zpráva vedla mimo jiné k tomu,
že v březnu 2006 byla vytvořena nová Rada pro lidská práva, která nahradila dřívější Komisi pro
lidská práva, s cílem posílit aparát OSN, jenž má podporovat a chránit základní práva a zabývat
se případy vážného porušování lidských práv.
20
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 20
21/11/11 18:49
Poté, co v lednu 2007 dokončil dvě volební období ve funkci generálního tajemníka OSN,
zapojil se Kofi Annan do práce několika organizací zaměřených jak na celosvětové, tak na
specificky africké otázky. Kromě dalších funkcí byl také jmenován předsedou ženevské
organizace Global Humanitarian Forum (Globální humanitární fórum) a stal se také členem
iniciativy nazvané „Global Elders“, což je skupina osobností, která usiluje o to, aby „svou
moudrostí, nezávislým vedením a morální bezúhonností přispěla k řešení některých z
nejpalčivějších problémů světa“.
Jakožto předseda panelu předních afrických osobností se K. Annan zúčastnil vyjednávání
směřujícího k ukončení občanských nepokojů v Keni, k nimž došlo počátkem roku 2008, a
podařilo se mu dosáhnout vyřešení této krize podpisem dohody o ustavení koaliční vlády
prezidentem Mwaim Kibakim a Railou Odingou v únoru 2008.
Běloruská
asociace
novinářů
2004
Běloruská asociace novinářů má mezi nositeli ceny významné postavení díky svému
angažovanému postoji za svobodu slova a podporu nezávislé a profesionální žurnalistiky.
Sdružení zastupuje téměř 1.000 pracovníků působících v médiích a ve velmi těžkých
podmínkách se zasazuje o ochranu legitimních práv novinářů, kteří se nezřídka stávají oběťmi
zastrašování, šikanování, trestního stíhání a nuceného exilu. V jednotlivých případech bylo
možné na základě bezodkladného zásahu Běloruské asociace novinářů volat k odpovědnosti
osoby, které novinářům vyhrožovaly smrtí. I přesto, že neexistuje nezávislá justice, poskytovali
často právní zástupci žurnalistů a médií, kteří jsou členy Běloruské asociace novinářů, úspěšně
právní pomoc.
Asociace navíc zastává velmi důležitou úlohu pozorovatele. Dokumentuje konflikty mezi
státní mocí a nestátními médii, poskytuje rady tisku a vyzývá úřady, aby činily patřičná
opatření. Novináři se i nadále zasazují o neustálé zvyšování profesní úrovně.
Důležitou součástí činnosti asociace je také zvyšování informovanosti občanů o jejich právu
na svobodu informací, které je dáno ústavou, a posilování povědomí o respektování jejich
práv. Proto se Běloruská asociace novinářů snaží zabránit schválení nového represivního
zákona o médiích a prostřednictvím centra pro právní ochranu médií pracuje na zlepšení
současného právního rámce.
Dne 3. května 2005 u příležitosti Dne svobody tisku vyzvala asociace k podpoře nezávislého
tisku v Bělorusku, neboť je – vzhledem k situaci v zemi – pro občany Běloruska jediným
aktuálním a rozsáhlým informačním zdrojem o dění v Bělorusku a ve světě. Běloruská
asociace novinářů pokračuje i navzdory nepřátelskému režimu a krutým podmínkám ve svém
úsilí o propagaci nezávislého tisku a svobody slova v Bělorusku.
Ženy
v bílém 2005
„Ženy v bílém“ z Kuby byly jedním ze tří laureátů Sacharovovy ceny za rok 2005. Udělením ceny
jim Evropský parlament vyjádřil uznání za jejich odvahu a odhodlání bojovat za lidská práva na
Kubě a připomněl, že 75 politických disidentů zatčených v březnu 2003 se stále nachází ve vězení,
a to pouze za to, že kritizovali nedostatek politické svobody ve své zemi. Ozvat se proti vládě je
na Kubě protistátní akt trestaný až 25 lety vězení.
Díky ženám, matkám a dcerám, které svými nenásilnými protesty obracejí pozornost
mezinárodní veřejnosti k situaci vězněných osob, selhaly veškeré snahy, aby se na tyto vězně
zapomnělo. Skupina, která si sama říká „Ženy v bílém“ („Damas de Blanco“), vznikla jako
spontánní hnutí na začátku roku 2004. Není politickou stranou a nemá vztah k žádné politické
organizaci. Ženy nosí bílé šaty jako symbol neviny a čistoty po vzoru žen, které v sedmdesátých
letech používaly podobnou taktiku s cílem získat informace o svých dětech, jež zmizely v době
vojenské diktatury. Tyto ženy, Madres de la Plaza de Mayo, byly oceněny Sacharovovou cenou v
roce 1992.
21
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 21
21/11/11 18:49
Ženy v bílém se každou neděli účastní bohoslužby v kostele Santa Rita a poté kráčí pokojným
průvodem havanskou Pátou avenue s květinami v rukou a požadují propuštění svých blízkých a
všech, kteří jsou na ostrově protiprávně zadržováni. Zpočátku psaly dopisy kubánským úřadům,
ale nikdy nedostaly jedinou odpověď. Je to po 47 letech poprvé, kdy kubánské ženy vyšly do ulic
na protest proti nespravedlivému věznění.
Navzdory vyhrůžkám a urážkám neustávají Ženy v bílém ve svém boji za práva kubánských
politických vězňů a za důstojný život pro všechny obyvatele Kuby. Nejtvrdší útok zažily dne 20.
března 2004 – na Květnou neděli – kdy byly napadeny a uráženy členkami provládní Federace
kubánských žen. Své výzvy k nastolení práva a své požadavky na okamžité a bezpodmínečné
propuštění všech politických vězňů vyjadřují nenásilnou formou. Jsou sjednoceny v obavách o
své nejbližší, kteří ve vězení zakoušejí nesnesitelné podmínky. Ženy v bílém vyzývají k solidaritě
všech lidí při podpoře jejich boje.
Skupina zvolila pět žen, které měly jménem Žen v bílém převzít cenu na slavnostním
ceremoniálu v Evropském parlamentu ve Štrasburku. Jsou to Laura Pollánová, žena Héctora
Masedy, Miriam Leivová, žena Oscara Espinosy Chepeho, Berta Solerová, žena Ángela Moyi, Loyda
Valdésová, žena Afreda Felipa Fuenteho, a Julia Núnezová, žena Adolfa Fernándeze Saínze.
Kubánské úřady nepovolily představitelkám této skupiny opustit zemi, aby ve Štrasburku
cenu převzaly. Zastoupila je Blanca Rezedová, jedna z jejich aktivistek, která v současné době
žije ve Španělsku. Stejná situace nastala při příležitosti konference pořádané na oslavu 20. výročí
udílení Sacharovovy ceny, jíž se Ženy v bílém nemohly zúčastnit. Sacharovova cena nebyla do
dnešního dne Ženám v bílém předána. Evropský parlament nadále trvá na právu Žen v bílém
převzít Sacharovovu cenu na plenárním zasedání.
Hauwa
Ibrahimová
chudé vesnici jako dcera mulláha – šíitského duchovního. Povolání právničky se v jejím
životopisu objevit nemělo. Ve dvanácti se měla vdát, a její vzdělání tak mělo skončit základní
školou. Ona však osud, který jí byl určen, odmítla.
Hauwa Ibrahimová je jednou z mála žen, které vykonávají povolání advokáta v Nigérii. Její
práce ji zavedla do venkovských provincií, kde nezbývalo než cestovat na velbloudu či na oslu,
chtěla-li se dostat do odlehlých vesnic. O této době hovoří jako o nejlepších letech svého života,
kdy měla možnost působit v kraji, z nějž sama pochází.
Je si vědoma toho, jak obrovský význam má vzdělání jako prostředek ke zlepšování
postavení žen a jako obrana pro ty, kteří nejvíce strádají. Chudoba a negramotnost jsou spojené
nádoby – a nevědomost je živnou půdou pro fundamentalismus. Hauwa Ibrahimová, která
byla sama vychována v muslimské víře, proti náboženskému fundamentalismu neúnavně
bojuje svou prací. Hauwa Ibrahimová si vybudovala opravdu výjimečnou praxi: obhajuje osoby
odsouzené podle islámského práva šaría, které se používá ve dvanácti severních státech Nigérie.
Lidé jsou stále odsuzováni k trestu smrti, ačkoli se v současné době rozsudky nevykonávají.
Od roku 1999 vystoupila Hauwa Ibrahimová bezplatně jako obhájkyně ve 47 případech, z nichž
mnohé se týkaly žen obviněných z cizoložství, kterým hrozil trest smrti ukamenováním. Díky
své schopnosti mobilizovat mezinárodní veřejné mínění dokázala zachránit životy Aminy
Lawalové, Safíi Hussajníové a Hafsatu Abubakarové. Výrazně se zapojila také do jiných případů
krutých a nelidských trestů, jako byly případy žen odsouzených k bičování nebo mladých
chlapců odsouzených k amputaci končetin za krádež.
Hauwa Ibrahimová se stala určitým symbolem, ale její charisma z ní činí nepohodlnou
osobu. Bylo jí zakázáno působit jako obhájkyně u islámských soudů. „Já nevykládám Korán,“
říká. „Mým jediným cílem je, aby byla respektována základní práva každého člověka, aby se
dodržovaly zákony a aby měl každý právo na spravedlivý proces.“
Hauwa úspěšně prosazovala stanovisko, že podle práva šaría musí soudy postupující podle
tohoto práva respektovat procesní a základní práva, které zaručuje jak šaría, tak i nigerijská
ústava, a dodržovat mezinárodní smlouvy o lidských právech, jež Nigérie podepsala.
Boj Hauwy Ibrahimové již překročil hranice Nigérie. Nyní zbývá to nejtěžší: aby její hlas
zazněl i v její vlastní zemi.
2005
Jednou z laureátek Sacharovovy ceny za rok 2005 byla Hauwa Ibrahimová, 37letá právnička
zabývající se lidskými právy z města Abudža v Nigérii, matka dvou dětí. Narodila se v malé a
22
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 22
21/11/11 18:49
Reportéři
bez hranic
Dne 10. prosince každého roku uděluje sdružení cenu „Reportéři bez hranic – cena Fondation
de France“. Jsou jí oceňováni novináři, kteří významným způsobem přispěli k boji za svobodu
tisku ve své zemi.
2005
Organizace „Reportéři bez hranic“, jeden ze tří laureátů Sacharovovy ceny v roce 2005, bojuje
za svobodu tisku na celém světě a brání a podporuje novináře a ostatní pracovníky v mediální
oblasti, kteří se stanou obětí pronásledování a cenzury.
Podle Reportérů bez hranic žije více než třetina světové populace v zemích, které neznají
svobodný tisk. Ke dni 18. říjnu 2007 bylo na celém světě při výkonu svého povolání zabito 77
novinářů. V dnešní době je po celém světě vězněno více než 130 novinářů pouze za to, že dělali
svou práci. Reportéři bez hranic bojují proti této praxi již dvacet let.
Reportéři bez hranic neustále sledují situaci pomocí sítě více než stovky zpravodajů.
Prostřednictvím tiskových zpráv a kampaní, jimiž informují sledovací prostředky a
veřejnost, ostře vystupují proti každému útoku na svobodu tisku kdekoli na světě.
Organizace nepoužívá pouze morální argumenty proti omezování svobodného tisku,
cenzuře a pronásledování novinářů, ale nabízí rovněž praktickou pomoc novinářům, kteří
pracují v oblastech konfliktů.
Od ledna 2002, kdy sdružení vytvořilo tzv. „Síť Damokles“ („Damocles Network“), získali
Reportéři bez hranic také možnost zasahovat právní cestou. Síť usiluje o to, aby byli ti, kdo
jsou odpovědní za vraždy a mučení novinářů, postaveni před soud, a poskytuje právní služby
obětem a zastupuje je před soudy.
Prostřednictvím národních poboček a kanceláří působí organizace v pěti světadílech a
rovněž úzce spolupracuje s místními a regionálními organizacemi bojujícími za svobodu
tisku.
Trojjazyčné internetové stránky Reportérů bez hranic průběžně zaznamenávají každý útok
na svobodu slova kdekoli na světě a nabízejí možnost připojit podpis pod elektronické petice
požadující propuštění vězněných novinářů. Na stránkách jsou publikovány některé články,
které byly v zemi jejich původu zakázány, a obcházejí tak cenzuru; poskytují prostor novinám,
jejichž činnost byla v jejich zemi zastavena, a slouží jako fórum pro novináře, kteří byli ve své
zemi státní mocí „umlčeni“.
Aljaksandr
Milinkevič
2006
Aljaksandr Milinkevič, narozen v roce 1947 ve městě Hrodně, působí jako vedoucí představitel
demokratické opozice v Bělorusku.
V říjnu 2005 byl Milinkevič vybrán za společného prezidentského kandidáta Spojené
demokratické opozice, přičemž získal více než 100.000 podpisů na podporu své kandidatury
a byl schopen udržovat běloruskou opozici spojenou v jednotné frontě proti Aljaksandru
Lukašenkovi v průběhu celé kampaně prezidentských voleb, které proběhly dne 19. března
2006. Aljaksandr Milinkevič žádal autenticky demokratickou budoucnost pro Bělorusko a
představil se jako skutečná alternativa k Lukašenkovu autoritářství.
Jeho diplomatické metody vyjednávání a obezřetná veřejná vystoupení mu pomohly
vybudovat si pevnou mezinárodní podporu pro svůj boj. Volby byly Evropskou unií vyhodnoceny
jako nesvobodné a nespravedlivé, jejich výsledky získané podvodem. Milinkevič oficiálně
obdržel 6 % hlasů, ale neoficiální zprávy uvádějí, že jeho skutečná lidová podpora byla
mnohem vyšší.
Situace v oblasti lidských práv v Bělorusku se po volbách z března roku 2006 zhoršila. Úřady
přijaly zákon kriminalizující jednání označené za kritické vůči státu. Současný režim i nadále
umlčuje a vězní novináře, aktivisty a další kritiky, kteří jsou považováni za politicky nežádoucí.
V dubnu 2006 byl sám Milinkevič na 15 dní uvězněn společně s dalšími členy opozice za
účast v „nepovoleném shromáždění“, které spočívalo v mírumilovné demonstraci v Minsku
připomínající 20. výročí černobylské katastrofy. Ve stále nepřátelštějším politickém prostředí
byl Aljaksandr Milinkevič v posledních letech několikrát zatčen, aniž by však proti němu bylo
vzneseno jakékoli obvinění.
23
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 23
21/11/11 18:49
Navzdory tíživému politickému klimatu bojuje A. Milinkevič i nadále za demokratickou
budoucnost své země a za to, aby byla běloruskému lidu navrácena jeho základní práva. V září
2010 A. Milinkevič oznámil své rozhodnutí nekandidovat v prezidentských volbách, které se mají
konat dne 19. prosince 2010, vzhledem k tomu, že podle jeho názoru nebyly ve vnitrostátních
volebních zákonech provedeny žádné změny, které by zajišťovaly svobodné a otevřené volby v
Bělorusku.
Sálih Mahmúd
Muhammad
Usmán
Od roku 2006 je Sálih Usmán poslancem opozice v súdánském parlamentu. Pracuje na právní
reformě a zaměřuje se na podporu právního státu prostřednictvím uplatňování ustanovení
prozatímní ústavy.
Chu Ťia
2007
Sálih Mahmúd Muhammad Usmán je právníkem spolupracujícím se Súdánskou organizací
proti mučení (SOAT), pro niž poskytuje zdarma služby právního zástupce lidem, kteří byli
protiprávně zatčeni a mučeni súdánskou vládou a jejichž jediným zločinem je jejich odpor
proti vládní politice či stejná etnická příslušnost, jakou mají příslušníci povstaleckého hnutí
v Darfúru.
Během několika občanských válek, které se v Súdánu v posledních dvou desetiletích
odehrály, riskoval Sálih Usmán život při poskytování právní a lékařské pomoci obětem
konfliktů. Bojuje v soudních kauzách jménem lidí obžalovaných súdánskou vládou a ve
spolupráci se SOAT se mu daří zvrátit nebo zmírnit tresty smrti či amputace končetin. Sálih
Usmán se také spolu s organizací SOAT snaží vypracovat soupis zločinů, k nimž došlo zejména
v oblasti Dárfúru, a účastní se kampaně, jejímž cílem je stíhat znásilnění jako válečný zločin.
Aktivně se také podílí na ochraně více než 2 milionů obyvatel Súdánu, kteří byli nuceni opustit
své domovy.
Boj Sáliha Usmána proti bezpráví v Súdánu pro něj měl i osobní následky. Jeho příbuzní
trpěli v důsledku akcí prováděných milicemi. Sám Sálih Usmán byl za své aktivity
pronásledován, několikrát uvězněn, držen v samovazbě a mučen.
2008
Chu Ťia se narodil dne 25. července 1973 v Pekingu. Je významným aktivistou v oblasti
lidských práv a disident. Svojí činností vyzývá k oficiálnímu vyšetření masakru na náměstí
Tchien-an-men v roce 1989, zaměřuje se na obhajobu osob nemocných HIV/AIDS a
upozorňuje na problémy životního prostředí.
Chu Ťia byl za svou činnost často pronásledován. Od února 2006 do března 2007 byl
držen v domácím vězení a o dva měsíce později, dne 18. května 2007 byli Chu Ťia a jeho
žena opět uvrženi do domácího vězení pro obvinění z „narušení státní bezpečnosti“. I
navzdory domácímu vězení zůstal Chu Ťia aktivní prostřednictvím elektronických zpráv a
blogů.
Dne 26. listopadu 2007 promluvil Chu Ťia pomocí konferenčního hovoru k poslancům
Evropského parlamentu během veřejné schůze podvýboru pro lidská práva. Ve svém
prohlášení vyjádřil touhu, aby rok 2008 byl „rokem lidských práv v Číně“. Chu Ťia byl v
přímé návaznosti na svůj projev k poslancům Evropského parlamentu zatčen, obviněn z
„podněcování k rozvracení státní moci“ a dne 3. dubna 2008 odsouzen k trestu odnětí
svobody ve výši tři a půl roku.
Proti jeho zatčení přicházely protesty z celého světa. Evropský parlament vydal usnesení,
v němž žádal jeho propuštění, a američtí činitelé v této věci kontaktovali čínské orgány.
Chu Ťia, jehož zdravotní stav vyvolává velké obavy, byl propuštěn dne 25. června 2011.
Předseda Evropského parlamentu při této příležitosti ocenil činnost Chu Ťii a jeho manželky
Ceng Ťin-jen na poli lidských práv. Opět pozval Chu Ťiu, aby přijel do Evropského parlamentu
převzít cenu, která mu byla udělena.
24
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 24
21/11/11 18:49
Memorial
2009
MEMORIAL (Oleg Orlov, Sergej Kovalev a Ljudmila Alexejevová za sdružení MEMORIAL, jakož
i všichni ostatní zastánci lidských práv v rusku)
Ruská nevládní organizace MEMORIAL (její úřední název je Mezinárodní dobrovolnická
veřejná organizace „MEMORIAL“ – dobročinná historicko-vzdělávací společnost pro ochranu
lidských práv) od svého založení v roce 1988 dokumentovala a monitorovala porušování
lidských práv v Rusku a dalších státech bývalého Sovětského svazu a usilovala o prosazování
pravdy s cílem zajistit demokratickou budoucnost těchto států.
MEMORIAL sestavil databázi více než 1.300.000 jmen pronásledovaných osob, která se
měla stát veřejným archivem historických dokumentů o důsledcích totalitních represí.
MEMORIAL prováděl výzkum a chránil uprchlíky a oběti pronásledování a politické represe a
přispěl k přijetí Zákona o rehabilitaci obětí politické represe a k vyhlášení dne 30. října
Dnem památky obětí politické represe v zemích bývalého Sovětského svazu.
Dne 4. prosince 2008 zabavily ruské orgány dvanáct pevných disků obsahujících
kompletní digitální záznamy získané v průběhu 20 let, které se týkaly zločinů spáchaných ve
Stalinově období. Dne 15. července 2009 byla Natalja Estěmirovová, představitelka sdružení
MEMORIAL v Grozném, vyšetřující vraždy a únosy v Čečensku unesena a později zavražděna.
Pouze o několik týdnů později, dne 10. srpna 2009, byli bojovníci za lidská práva Zarema
Sadulajevová a její manžel, kteří úzce spolupracovali s tímto sdružením, zavražděni za stejně
tragických okolností.
V roce 2009 byla Sacharovova cena udělena třem osobám zastupujícím MEMORIAL a další
početné zastánce lidských práv v Rusku: Olegu Orlovovi, Sergeji Kovaljovovi a Ljudmile
Alexejevové.
Oleg Orlov, který celý život obhajuje lidská práva a je v čele Rady pro lidská práva
střediska Memorial, byl v říjnu 2009 shledán vinným z urážky na cti, protože obvinil
čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova, z toho, že je odpovědný za smrt N. Estěmirovové.
Dne 31. ledna 2010 byl Oleg Orlov v průběhu pokojné demonstrace na Triumfálním náměstí
v Moskvě zatčen spolu s asi stovkou dalších osob. V září 2010 vyjádřil Evropský parlament
obavy týkající se soudního řízení s O. Orlovem ve věci trestného činu urážky na cti.
Sergej Kovaljov, spoluzakladatel sdružení MEMORIAL, je v současnosti předsedou ruského
sdružení Memorial. Je rovněž zakladatelem prvního sovětského sdružení pro lidská práva,
Iniciativní skupiny na obranu lidských práv v SSSR, která vznikla v roce 1969.
Ljudmila Alexejevová, vedoucí a spoluzakladatelka Moskevské helsinské skupiny, je
známá díky svému úsilí o spravedlivé soudní procesy se zatčenými disidenty a o objektivní
informování o těchto procesech ve sdělovacích prostředcích. Předseda Evropského
parlamentu vyzval k propuštění tehdy 82leté Ljudmily Alexejevová a dalších ruských
obhájců lidských práv, kteří byli zatčeni v Moskvě dne 31. prosince 2009.
GUILLERMO
FARIÑAS
2010
Guillermo Fariñas, doktor psychologie, nezávislý novinář a politický disident na Kubě, držel v
průběhu několika let na protest proti kubánskému režimu celkem 23 hladovek, čímž chtěl ve
své zemi dosáhnout mírovou cestou politické změny, svobody slova a projevu.
Jako novinář založil nezávislou tiskovou agenturu – Cubanacán Press – s cílem informovat
zbytek světa o osudech politických vězňů na Kubě. Později byl úřady donucen tuto agenturu
zavřít.
Jako odpůrce násilí se Fariñas za svou odvahu odsuzovat kubánský režim stal jedním z
neznámějších disidentů v zemi. Za svou odvahu získal v roce 2006 od organizace Reportéři
bez hranic cenu „Prix Cyber liberté“ (Cenu internetové svobody).
8. července 2010 ukončil Fariñas svou poslední hladovku poté, co kubánská vláda oznámila,
že propustí 52 politických vězňů. Fariñas, jenž požadoval osvobození politických vězňů, kteří
jsou po mnohaletém věznění nemocní, do té doby již déle než 130 dní nepřijímal vodu ani
potravu. Hladovku zahájil v únoru 2010 po kontroverzní smrti politického vězně svědomí
Orlanda Zapata Tamayi, jenž zemřel po 82 dnech hladovky.
25
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 25
21/11/11 18:49
Evropský parlament opakovaně vyjádřil solidaritu s kubánským lidem a podporu pokroku
směrem k demokracii, dodržování a rozšiřování základních svobod. Předseda Evropského
parlamentu pan Buzek v říjnu 2010 prohlásil, že Fariñasův protest představuje naději pro
všechny, kterým nejsou svoboda, lidská práva a demokracie lhostejné, a požádal o okamžité
propuštění všech politických vězňů na Kubě.
Guillermu Fariñasovi nebylo povoleno vycestovat ze země, a proto se nemohl osobně
zúčastnit slavnostního předání ve Štrasburku.
26
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 26
21/11/11 18:49
Fotografie
Fotoslužba Evropského parlamentu
Seznam FOTOGRAFIÍ
Wej Ťing-šeng: Shanshan Wei-Blank
Leyla Zanaová: SIPA PRESS
Salima Ghezaliová: Jacques Torregano/L’E.d.J.
Ibrahim Rugova: LDK
Xanana Gusmão: Reuters Pool
¡BASTA YA!: El País
Dom Zacarias Kamwenho: poskytl LUSA
Nurit Peled-Elhananová:
poskytl Avraham Elhanan
Izzat Ghazzawi: Tore Kjeilen/LexicOrient
Kofi Annan: UN/DPI Photo
Běloruská asociace novinářů: BAJ Logo
Ženy v bílém: AP
Hauwa Ibrahimová: AP
Reportéři bez hranic: AP
Aljaksandr Milinkevič: Belga
Sálih Mahmúd Muhammad Usmán:
2005 Patricia Williams
Chu Ťia: BELGA/AFP PHOTO/Frederic J BROWN
Memorial: Memorial
Guillermo Fariñas: EPA_A. ERNESTO © EU
Arabské jaro: Belga/FETHI BELAID/AFP/EP
27
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 27
21/11/11 18:49
PARLEMENT EUROPEEN | EUROPEES PARLEMENT
Rue Wiertz, 60, B-1047 BRUXELLES
Wiertzstraat, 60, B-1047 BRUSSEL
Tel: +32/2.284 2111
Fax: +32/2.230 6933
PARLEMENT EUROPEEN
Plateau du Kirchberg
BP 1601 | L-2929 LUXEMBOURG
Tel: +352/4300 1
Fax: +352/4300 24842
PARLEMENT EUROPEEN
Allée du Printemps
BP 1024/F | F-67070 STRASBOURG CEDEX
Tel: +33/388.17 4001
Fax: +33/388.17 4860
BELGIQUE | BELGIË
BRUXELLES | BRUSSEL
Rue Wiertz 60/Wiertzstraat 60
B-1047 BRUXELLES | B-1047 Brussel
Tel: +32/2.284 2005
Fax: +32/2.230 7555
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.be
DANMARK
KØBENHAVN
Gothersgade 115
DK-1123 KØBENHAVN K
Tel: +45/3.314 3377
Fax: +45/3.315 0805
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.dk
EESTI
TALLINN
Rävala 4
EE-10143 TALLINN
Tel: +372/6.30 6969
Fax: +372/6.30 6968
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.ee
ESPAÑA
MADRID
Paseo de la Castellana 46
E-28046 MADRID
Tel: +34/91.436 4747
Fax: +34/91.578 3171
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.es
БЪЛГАРИЯ | BULGARIA
SOFIA
Moskovska Street 9
BG-1000 SOFIA
Tel: +359/2.985 3545
Fax: +359/2.981 9944
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.europa.eu/sofia
DEUTSCHLAND
BERLIN
Unter den Linden 78
D-10117 BERLIN
Tel: +49/30.2280 1000
Fax: +49/30.2280 1111
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.de
ÉIRE | IRELAND
DUBLIN
Molesworth Street 43
IRL-DUBLIN 2
Tel: +353/1.605 7900
Fax: +353/1.605 7999
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.ie
BARCELONA
Passeig de Gràcia 90 1°
E-08008 BARCELONA
Tel: +34/93.272 2044
Fax: +34/93.272 2045
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarlbarcelona.eu
ČESKÁ REPUBLIKA
PRAHA
Jungmannova ul. 24
CZ-110 00 PRAHA 1
Tel: +420/2.557 08208
Fax: +420/2.557 08200
E-mail: [email protected]
Internet: www.evropsky-parlament.cz
MÜNCHEN
Erhardtstraße 27
D-80469 MÜNCHEN
Tel: +49/89.2020 8790
Fax: +49/89.2020 87973
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.de
ΕΛΛΑΣ
AΘΗΝΑΙ
Leof. Amalias 8
GR-10557 ATHINAI
Tel: +30/210.32 78900
Fax: +30/210.33 11540
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.gr
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 28
FRANCE
PARIS
Bd Saint Germain 288
F-75341 PARIS CEDEX 07
Tel: +33/1.406 34000
Fax: +33/1.455 15253
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.europa.eu/paris
21/11/11 18:49
STRASBOURG
Centre de Presse – BP 1024
F-67070 STRASBOURG CEDEX
Tel: +33/3.881 74001
Fax: +33/3.881 75184
Email: [email protected]
MARSEILLE
Rue Henri Barbusse 2
F-13241 Marseille Cedex 01
Tel: +33/4.961 15290
Fax: +33/4.919 09503
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.europa.eu/marseille
ITALIA
ROMA
Via IV Novembre 149
I-00187 ROMA
Tel: +39/06.699 501
Fax: +39/06.699 50200
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.it
MILANO
Corso Magenta 59
I-20123 MILANO
Tel: +39/02.43 44171
Fax: +39/02.43 4417500
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.it
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 29
KYPROS
NICOSIA
Vyronos Avenue 30
CY-1096 NICOSIA
Tel: +357/22.870 500
Fax: +357/22.767 733
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.europa.eu/nicosia
LATVIJA
RIGA
Aspāzijas bulvāris 28
LV-1050 RÏGA
Tel: +371/7.08 5460
Fax: +371/7.08 5470
E-mail:[email protected]
Internet: www.europarl.lv
LIETUVA
VILNIUS
Naugarduko Street 10
LT-01309 VILNIUS
Tel: +370/5.212 0766
Fax: +370/5.261 9828
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.lt
LUXEMBOURG
LUXEMBOURG
Rue du Marché-aux-Herbes 7
L-1728 Luxembourg
Tel: +352/4.300 22596/7
Fax: +352/4.300 22457
E-mail: [email protected]
MAGYARORSZÁG
BUDAPEST
Lövőház u. 35.
H-1024 BUDAPEST
+36/1.411 3540
+36/1.411 3560
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.hu
MALTA
VALLETTA
254 Paul Street
VLT-1215 VALLETTA
Tel: +356/21.23 5075
Fax: +356/21.23 0661
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarlmt.eu
NEDERLAND
DEN HAAG
Korte Vijverberg 6
NL-2513 AB DEN HAAG
Tel: +31/70.313 5400
Fax: +31/70.364 7001
E-mail: [email protected]
Internet: www.europeesparlement.nl
ÖSTERREICH
WIEN
Wipplingerstraße 35
1010 Wien
Tel: +43/1.51617-0
Fax: +43/1.5132515
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.at
POLSKA
WARSZAWA
Ul. Jasna 14/16a
PL-00-041 WARSZAWA
Tel: +48/22.595 2470
Fax: +48/22.595 2480
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.pl
WROCLAW
Wdok Street,
PL 1050 052 WROCLAW
Tel: +48/ 71.337 6363
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.pl
21/11/11 18:49
PORTUGAL
LISBOA
Largo Jean Monnet 1–6
P-1269-070 LISBOA
Tel: +351/21.350 4900
Fax: +351/21.354 0004
E-mail: [email protected]
Internet: www.parleurop.pt
SLOVENSKÁ REPUBLIKA
BRATISLAVA
Palisády 29
SK-811 06 BRATISLAVA
Tel: +421/2.5920 3296
Fax: +421/2.5464 8013
E-mail: [email protected]
Internet: www.europskyparlament.sk
UNITED KINGDOM
LONDON Europe House
32 Smith Square
London SW1P 3EU
Tel: +44/207.227 4300
Fax: +44/207.227 4302
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.org.uk
ROMÂNIA
BUCUREȘTI
Vasile Lascăr Street 31
floor 1, Sector 2
020492 București
Tel: +40/21.3157986
Fax: +40/21.3157929
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.ro
SUOMI | FINLAND
HELSINKI | HELSINGFORS
Malminkatu 16 | Malmgatan 16
FI-00100 HELSINKI | HELSINGFORS
Tel: +358/9.622 0450
Fax: +358/9.622 2610
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.fi
EDINBURGH
The Tun, 4 Jackson’s Entry
Holyrood Road
UK-EDINBURGH EH8 8PJ
Tel: +44/131.557 7866
Fax. +44/131.557 4977
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.org.uk
SLOVENIJA
LJUBLJANA
Breg 14
SL-1000 LJUBLJANA
Tel: +386/1.252 8830
Fax: +386/1.252 8840
E-mail: [email protected]
Internet: www.europarl.si
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 30
SVERIGE
STOCKHOLM Europaparlamentet
Regeringsgatan 65, 6 tr.
S-111 56 Stockholm
Tel: +46/8.562 44455
Fax: +46/8.562 44499
E-mail: [email protected]
Internet: www.europaparlamentet.se
21/11/11 18:49
Sakharov2011_Brochure_CS.indd 31
21/11/11 18:49