Číslo 2 - Česká parazitologická společnost

ISSN 1211-7897
Zprávy
České parazitologické společnosti
Ročník 16, číslo 2
prosinec 2008
obsah
2/ Karel Samšiňák zemřel
4/ EMOP X
7/ VIII. Parazitologické dny
8/ Labudove dni – 1. informácia
10/ externí hodnocení kvality
Josef Chalupský
Andrea Valigurová
Khalil Mohamed Khalil
Elena Kocianová
Věra Tolarová
12/ představujeme výzkumné týmy
14/ Erasmus experience
Thomas Ant
16/ Tři roky v Melbourne
Pavel Doležal
18/ Démonopitékové (2/3)
Stanislav Komárek
21/ o čem se psalo před 100 lety
22/ příběhy z praxe
24/ kalendář akcí tuzemských i zahraničních
Zuzana Hůzová
Karel Samšiňák zemřel
zemřel 2. srpna 2008
Ráno, dne 2. srpna 2008 zemřel v hospicu v Prachaticích Karel Samšiňák.
Protože se narodil 2. ledna 1923, bylo mu letos 85 let.
Nejmladším kolegům jeho jméno již nic neřekne, ale Karel Samšiňák byl pojem.
Byl to samorost, známý nejen svou odborností, ale hlavně neústupnou a
neohebnou povahou, se kterou bojoval s vrchností jak bezprostředně nad sebou,
tak kolem sebe. Nakonec si to vyřídil sepsáním knížečky, která napsána dříve
vyšla až po listopadu s názvem „O mouchách a lidech“ (Nejmenší Nezávislé
Nakladatelství Praha 1993). Říkalo se o něm, že když byl v Číně, že jej přijal i
sám velký Mao. Ten tehdy vyhlásil boj čtyřem metlám, které ohrožovaly či
oslabovaly čínskou společnost. Byly to – krysy, vrabci, nám známí plži coby
mezihostitelé Schistosom a – mouchy. Snad tím inspirován doporučuje proto
Karel Samšiňák v knížečce pojaté také jakoby kandidátská práce, soustavné
hubení much plácáním složeným RUDÝM PRÁVEM. Vycházelo tehdy v tzv.
„světovém formátu“. Takto se se světem vyrovnával. Neustálým vtipkováním a
glosováním. Na slavných poválečných exkurzích profesora Jírovce byl hlavním
duchem zábavy.
Karel Samšiňák byl významný akarolog, myrmekolog a entomolog a znalec
přírody vůbec. Po ředitelování v muzeu v Děčíně mu hodil záchranou kotvu
profesor Jírovec a Karel se stal celoživotně vědeckým pracovníkem
Parazitologického ústavu ČSAV. Kromě obvyklého popisování nových druhů
roztočů se proslavil, vezmeme-li jen začátek a konec jeho činnosti, tím, že
v padesátých letech určil a zažehnal skutečnou roztočovou kalamitu
v novostavbách na sídlišti Solidarita v Praze-Strašnicích. V tzv. sopalitových
deskách, užitých na stěnách a jako přepážky v bytech, se tehdy masově
pomnožili roztoči Tyrophagus putrescentiae a zaplavili byty tak, že obyvatelé
musili být na čas přestěhováni do hotelů a byty asanovány. V té pozdější době
odhalil, co je příčinou těžkých astmat některých alergiků. Je to několik druhů
roztočů z čeledi Pyroglyphidae, žijících především v lůžkovinách. S jednou
kolegyní začali pěstovat druh Euroglyphus maynei a vyráběli z něj antigén. Při
kožních testech na alergii mohly tak být použity kromě obvyklých pylů apod. i
zkoušky na citlivost vůči této skupině roztočů. Při pozitivních výsledcích to
potom dovolovalo postižené osoby postupně desenzibilizovat. Pro ně značná
úleva.
2
Ještě jednu jeho činnost je třeba připomenout. Karel Samšiňák byl osobou
veskrze kulturní. Souběžně s vědou měl velkou zálibu v umění. Hlavně
výtvarném. Žil v Sobotce, (jmenován tam čestným občanem), kde udržoval dům
básníka Šolce a pořádal v něm výstavy, stejně jako proslavené večírky. Ale to je
opět jen výsek z jeho bohaté působnosti v této oblasti.
Doc. Josef Chalupský
člen ČPS
P.S
Při podobných příležitostech bývá obvykle použit portrét pojednaného z doby,
když již měl fázi činného života za sebou. Jeden takový je z roku 2006, ale
představme si ještě jiný. Všichni máme přece vývoj. Mladistvý portrét Karla
Samšiňáka z roku 1955. Z jeho svatby.
foto archiv autora
3
Xth European Multicolloquium of Parasitology
Paríž 24. – 28. augusta 2008
Organizácia celoeurópskeho stretnutia parazitológov EMOP má
dlhoročnú tradíciu a tento krát sa už desiaty jubilejný ročník konal v Paríži.
Kongres prebiehal na južnej strane mesta v pokojnom prostredí Cité
Internationale Universitaire de Paris (foto), ktorý predstavuje architektonicky
vskutku zaujímavý komplex rezidencií, vybudovaných podľa tradícii viacerých
národností. Organizátormi kongresu boli Société Française de Parasitologie
(SFPAR) spolu s European Federation of Parasitology (EFP).
foto archiv autora
Odborný program zahajovali plenárne prednášky, celkovo bolo
prednesených cez 300 prednášok a vystavených bolo až 390 posterov. Ako to už
býva pri akciách podobného charakteru, došlo aj k miernym tematickým
kolíziám a prebiehanie z jednej sekcie do druhej bolo o to komplikovanejšie, že
niektoré prednáškové sály boli v oddelených budovách. A keďže sa jednalo
o megakongres ponúkajúci obrovské spektrum prednášok, kde bola nutná
selekcia v súlade s vlastnými prioritami, ospravedlňujem sa čitateľom za
4
nechcenú ignoráciu ostatných bezpochyby zaujímavých smerov v parazitológii.
Na moju veľkú radosť bola súčasťou programu vydarená sekcia zameraná na
Apicomplexa, kde hneď na úvod zaznela atraktívna zvaná prednáška zhrňujúca
najnovšie poznatky o nielen molekulárnych mechanizmoch pri invázii
hostiteľskej bunky v podaní Prof. Dominique Soldati-Favre, ktorá nesporne
predstavuje vedúcu osobnosť Európskeho výskumu zameraného na túto
problematiku. Nové poznatky o invázii theilérií a malarických plazmódií do
hostiteľských buniek zhrnul Dr. Volker Heussler v svojej prednáške, kde sme sa
dozvedeli ako závisí osud infikovaných buniek od parazitom kontrolovanej
inhibície apoptózy hostiteľskej bunky. Z epidemiologického hľadiska ma zaujala
prednáška Dr. Rachel M. Chalmers, ktorá pojednávala o rozličných zdrojoch
kryptosporídiozy u detí vo Veľkej Británii. Mnoho prednášok sa nieslo v mierne
zábavnom podtóne. Príkladom je práca Dr. Delphine Depoix, ktorá v svojej
prezentácii s mnohovravným názvom „Malaria and obesity in mice“ referovala o
tom, že nadváha do istej miery chráni pred najzávažnejšími komplikáciami
infekcie spôsobenej Plasmodium falciparum. Do akej miery však nadváha
koreluje s (ne)zdravým životným štýlom, necháva autorka na čitateľoch. Čo do
kvality prezentácií, početná česká delegácia rozhodne nezaostávala ani v tomto
smere. Niet sa čo diviť, veď zvaná prednáška o penetrácii trichobilharzií do
cicavcov umocnená pútavým prednesom Prof. Petra Horáka alebo zaujímavá
prednáška o molekulárnych mechanizmoch v systéme Leishmania-vektorhostiteľ v podaní Prof. Petra Volfa privábili nemálo priaznivcov parazitológie.
Spomedzi mladšej generácie mi nedá nespomenúť skvelú prednášku Jarmily
Klieščikovej, ktorá nás poučila o zatiaľ neprebádanom spôsobe obrany
akantaméb pred nepriaznivými podmienkami vonkajšieho prostredia. Podvečer
po celodennom maratóne prednášok nasledovali satelitné sympózia,
prebiehajúce paralelne, a v posledný deň tieto sympózia nahradila už menej
odborná degustácia koňaku pod názvom „From Parasites to Cognac“.
V ponuke boli aj možnosti na kultúrne vyžitie ako napríklad koncert
v kostole Saint-Jacques-du-Haut-Pas, výstava obrazov od Brigitte Potter Mael,
ktorej pózujú samotné parazity či organizovaná večerná plavba po rieke Seine
spojená s gala večerou. Veď napokon už samotný Paríž s bohatou históriou
predstavoval skutočné lákadlo pre mnohých parazitológov, ktorí zvažovali účasť
na tomto kongrese. Vo chvíľach voľna sa mnohí účastníci roztratili obdivovať
gargoylov na skvostnej katedrále Notre-Dame, galérie v Louvri či povestné
Parížske katakomby. Samozrejme nemôžem opomenúť darček venovaný
všetkým účastníkom konferencie. Boli to veľké plastové kliešte rodu
Dermacentor, ktoré aj napriek tomu, že na prvý pohľad vzbudzovali dojem
neuveriteľného gýču, zožali veľký úspech a v rámci všeobecnej infantilnej
radosti či davovej hystérie ich účastníci, nezávisle na vekovej kategórii,
introdukovali do svojich krajín. Naša česko-slovenská parazitologická výprava
samozrejme nezaostávala ani v tejto vskutku neprofesionálnej až protizákonnej
činnosti.
5
Na celkové zhrnutie kongresu som si moje zmiešané dojmy obohatila
o názory ostatných kolegov. Zhodli sme sa na tom, že aj napriek nesporným
kladom, ktorým hrdo kraľovalo široké spektrum kvalitných prednášok spolu s
chutnými obedmi, kongres trpel aj výraznými nedostatkami. Nevynímajúc
pomerne vysoké registračné poplatky, dalo by sa vytknúť najmä zlé ozvučenie
v konferenčných sálach mimo hlavnej budovy kongresu. Okrem toho bolo
skutočne na škodu, že niektoré atraktívne sekcie ako napríklad „Blood & Tissue
Metazoan Infections: Parasite migration-invasion in the early events of
infection“ prebiehali v pomerne malých prednáškových sálach, ktorých kapacita
často nestačila pokryť záujem a tak mnohí účastníci, nútení pribehnúť z inej
sekcie na vysnenú prednášku, hrkotali pri nosení stoličiek aby si vôbec mohli
sadnúť. Vyvrcholením celého kongresu bola záverečná party, na ktorú budeme
ešte dlho spomínať. Po príchode o siedmej hodine večer, nás na schodisku
a chodbe univerzity čakali dva stánky so šampanským a miniatúrnymi
jednohubkami, ktoré asi tak do desiatich minút doslova zmizli zo stolov.
Zakaždým ma chytí záchvat smiechu, keď si spomeniem ako sme polomŕtvi od
hladu úpenlivo čakali na honosnú záverečnú večeru za 20 Euro, pričom sme si
navzájom nahovárali, že toto je iba na uvítanie a skutočná party začne neskôr.
Po asi dvoch pohárikoch šampanského na osobu to začala obsluha baliť, pričom
ťahali debny s plnými fľašami šampanského niekam do zadných miestností a
naša veľkolepá party bola rozpustená. Šok zažili najmä účastníci, ktorí ešte
k tomu všetkému dostali pozvánku na deviatu hodinu večer. To tam už neboli
ani tie prázdne stoly... No nechajme sa prekvapiť čo nám pripraví plánovaný
kongres EMOP XI, ktorého sa tento krát zhostili organizátori z Rumunska.
Dr. Andrea Valigurová
člen ČPS
6
I have been there !
Sezimivo Ústí 19. - 23. května 2008
During my stay in the capital of Czech Republic, Prague which spanned for two
months in the period between May and July 2008 I had a great opportunity to
attend the Eighth Conference of scientists of parasitology in the Czech and
Slovak republics. It was as inclusive of all scientists and researchers from the
two republics and I had the honor to be present from outside the borders of the
two republics with a colleague from Bulgaria other foreign presence only in the
conference. Before going into the conference sessions and side discussions and
meetings I must express my deepest thanks and gratitude to the first Dr. Peter
Kodym who was very careful and insisting on being involved has its own work
of all correspondence and easy all the difficulties that I had to be completed
being involved. I would also like to thank all thanks to the organizing
committee, especially Dr. Oliq who sought every effort to participate in the
Conference and I thank the brotherhood in facilitated Test- Line Company for
their unlimited moral and material in order to facilitate participation in the
conference. I would also like to thank all those presents for the warm reception.
My opinion and evaluation the conference were:
First: the excellent organization and work as one team was the first
manifestation of the success achieved, particularly those volunteers.
Second: The great attention toward each participant from organizes committee.
Third: the attention of time by the organizing committee or by the participants
was
the
reason
for
the
success
of
the
conference.
Fourth: The good attendance and excellent topics and good presentation of all
participants had a significant impact on the success of the conference.
Fifth: The companies that participated in the meetings or the accompanying
parade were one of the reasons for success.
Sixth: the selection of place is the first successes and I come here to thank the
hotel management and staff because they took part in this success.
Seventh: the program accompanying the conference of parties and visits to
historic places have had effect on the success of the Conference.
Eighth: I'm very happy to obtain membership of the Czech Society for the
parasitologists, here I would like to thank the president and members of the
executive office of the general assembly, and I am proud to get this membership.
Finally, I hope to enter English Language as helping language for other
participants in coming conference.
Dr. Khalil Mohamed Khalil
Sudan
[email protected]
7
LABUDOVE DNI – 1. informácia
23. – 24. apríla 2009
Dovoľujeme si Vás pozvať na vedecko – odbornú konferenciu:
Labudove dni, poriadanú na počesť významného slovenského biológa
RNDr. Milana Labudu, DrSc., (∗ 22. 3. 1946 - † 31. 8. 2007), ktorá sa
bude konať v dňoch 23. - 24. apríla 2009 v priestoroch Virologického
ústavu SAV v Bratislave. Dr. Labuda ako dlhoročný pracovník VÚ SAV
a neskôr riaditeľ ÚZ SAV,
svojim interdisciplinárnym prístupom
k problematike vektormi prenášaných ochorení spájal viaceré odbory,
predovšetkým zoológiu a virológiu, s priamym dopadom na medicínske
odvetia týkajúce sa epidemiológie aj prevencie.
Vítané sú príspevky z odborov, ktorým sa tento vedec venoval ako
aj ďalšie príbuzné, s ktorými spolupracoval : virológia, mikrobiológia,
zoológia, ekológia, epidemiológia.
Tématické zameranie konferencie:
Medicínska zoológia (prenášače, patogény, hostitelia)
Článkonožcami prenášané ochorenia (výskyt, epidemiológia,
diagnostika, prevencia )
Miesto konania: Virologický ústav SAV Bratislava, Dúbravská cesta 9
Predpokladaný konferenčný poplatok:
30 EUR
pre študentov a interných doktorandov: 15 EUR
Kontaktná adresa:
RNDr. Elena Kocianová, CSc.
e-mail: [email protected]
tel.: + 421-2-59302430
8
PREDBEŽNÁ PRIHLÁŠKA
„Labudove dni“, 23. – 24.4.2009
Tituly
...............................
Meno .................................................
Priezvisko
..........................................................................................
Pracovisko
.........................................................................................
Adresa pre korešpondenciu ..............................................................
....................................................................................................................
Tel. ..............................................
e – mail .......................................
Prihlasujem sa:
k aktívnej účasti
prednáška
poster
k pasívnej účasti
Predbežný názov prednášky/ posteru:
....................................................................................................................
....................................................................................................................
Autori
............................................................................................................
Požiadavka na ubytovanie:
22.- 23.4.2009
23.- 24.4.2009
Zabezpečujeme v ubytovacom zariadení Slovenskej zdravotníckej
univerzity v Bratislave. Skonkretizujeme v záväznej prihláške.
Prihlášky posielajte na adresu predsedu organizačného výboru
[email protected] do 20. 1. 2009!
9
Mikroskopická diagnostika střevních parazitóz
EHK č. 566
Toto kolo bylo rozesíláno 13.5.2008 celkem 77 laboratořím, hodnoceno
bylo 75 pracovišť, které odevzdaly výsledky. První část EHK tvořily 2 vzorky
fixované stolice, A – negativní, B – Ancylostoma duodenalis/Necator
americanus (měchovci) V druhé části testu se rozesílaly tři nebarvené roztěry ze
stolice, určené k obarvení diferenčním barvením (Miláček, modifikovaný Ziehl
Nielsen apod.). Preparát A obsahoval oocysty Cyclospora cayetanensis, vzorek
B byl negativní a roztěr C obsahoval oocysty Cryptospiridium sp.
Výsledky
Stolice: Plný počet čtyř bodů získalo 73 (97,3 %) laboratoří, dvě laboratoře
v negativním vzorku uvedly chybně Strongyloides stercoralis a jedna z nich
dokonce ještě Clonorchis sinensis Stejná laboratoř chybovala i ve druhém
vzorku, který obsahoval vajíčka měchovců, místo správné odpovědi uvedla
vajíčka Ascaris lumbricoides. Tyto dvě laboratoře zůstaly pod limitem
úspěšnosti.
Roztěry: Tato část soutěže dopadla velmi špatně, výsledky nebylo možno
statisticky vyhodnotit, takže uspěly všechny laboratoře, které dosáhly více než 0
bodů, těch bylo 65 (86,7 %). K maximálnímu zisku 6 bodů se však dopracovalo
pouze 28 (37,3 %) laboratoří, naopak 10 pracovišť (13,3 %) nezískalo ani jeden
bod. Oocysty Cyclospora cayetanensis nepoznalo 47 laboratoří (62,7 %), falešně
pozitivní nález kryptosporidií se objevil 7x ve vzorcích, které obsahovaly
cyklospory a 9x v negativních vzorcích. Naopak ve vzorcích, které obsahovaly
velké množství oocyst Cryptosporidium sp. je 13 pracovišť (17,3 %) nenalezlo.
Toto velké množství chyb lze přičítat především nezvládnutí techniky barvení,
protože vzorky obsahovaly velké množství oocyst, které, po správném obarvení,
byly jasně rozlišitelné. Podobná katastrofa by pravděpodobně nastala i
v případě, kdyby si laboratoře měly samy barvit cysty améb a bičíkovců.
V sazebníku výkonů pro pojišťovny je sice předepsána nutnost verifikace nálezů
prvoků obarvením, většina laboratoří však tuto povinnost nedodržuje.
Podrobný rozbor EHK č. 566 a fotografickou dokumentaci najdete na
internetové adrese: http://www.zupraha.cz.
V Praze 25. 10. 2008
Dr. Věra Tolarová
člen ČPS
10
Poznámka k hodnocení EHK
Externí hodnocení kvality (EHK), systém okružních kontrolních vzorků pro
přihlášené laboratoře organizuje Státní zdravotní ústav (SZÚ). Kontrolní vzorky
připravují většinou příslušné Národní referenční laboratoře (NRL), jejich
překódování a rozesílání zajišťuje SZÚ tak, aby byla zajištěna anonymita
účastníků. Hodnocení je opět anonymní a provádí ho NRL. Systém přidělování a
odnímání bodů si stanovuje každá NRL individuálně a byl odsouhlasen
poradními sbory a příslušnými odbornými společnostmi. Celkové vyhodnocení a
stanovení limitu pro úspěšnost v jednotlivých kolech se provádí podle jednotné
metodiky. Vypočítá se průměr získaných bodů a směrodatná odchylka v daném
kole. Limit úspěšnosti je pak dán hodnotou získanou odečtením dvou
směrodatných odchylek od průměru. To znamená, že čím je méně správných
odpovědí, tím nižší je i limit úspěšnosti a tak mnohdy mohou projít i laboratoře
se špatnými výsledky. Někdy se také může stát, že rozptyl bodového
ohodnocení je tak veliký, že po odečtení dvou směrodatných odchylek se
dostáváme k nulovým, nebo i minusovým hodnotám, tak jak se stalo v EHK
střevní parazitózy č. 566. V tom případě hodnotitel stanoví limit empiricky
podle jiných než matematických kritérií tak, aby byly odděleny laboratoře, které
alespoň částečně odpověděly správně, od těch, které se dopustily zásadních
pochybení.
Laboratoře jsou celkově hodnoceny vždy na konci roku. V EHK diagnostiky
střevních parazitóz se jarní i podzimní kolo skládá ze dvou částí – dva
fixované vzorky stolice s vajíčky helmintů a tři barvené preparáty se střevními
prvoky. K tomu, aby účastníci získali certifikát správné diagnostiky, musí
uspět v obou částech obou kol.
11
Epidemiology and surveillance of leishmaniasis
in Southwestern Europe -Portugal
výzkumné týmy
Zoonotic visceral leishmaniasis (VL), caused by Leishmania infantum
and transmitted by the bite of phlebotomine sandflies, is a serious public
health and veterinary medical problem in the Mediterranean countries, where
about seven million dogs can be exposed to infection with the protozoan
(Hommel et al., 1995). Seroprevalence studies in Portugal, Spain, France and
Italy have estimated that about 2.5 million dogs are infected (Baneth, 2006).
Dogs are considered the major host for these parasites, and the main reservoir
for human visceral infection. The increase and spread of the infection can be
caused by several risk factors such as human-made environmental and
climatic changes. The association between global climate change and the
spread of vector-borne and other infectious agents in Europe has been under
focus, but European endemic leishmaniasis is still a neglected disease
(Dujardin et al., 2008). Taking into account that dogs never achieve
parasitological cure associated with the lack of European policy concerning
the common use of the few available anti-Leishmania drugs for both canine
and human treatment, the emergence of resistant parasites might occur in the
near future. Human and canine cases have been known in Portugal since 1910
(Alvares, 1910; Alvares and Silva, 1911). Although human visceral
leishmaniasis notification has been compulsory since the 50’s, it is still
underreported. Whilst between 2000 and 2005, 76 cases of autochthonous
visceral leishmaniasis were officially reported (Direcção Geral de Saúde,
2008: www.dgs.pt), 127 cases (+67%) were observed in the Leishmaniasis
Unit - Institute of Tropical Medicine and Hygiene of Lisboa - a reference
laboratory for the diagnosis of human leishmaniasis. In addition, canine
leishmaniasis (CanL) has increased in the last two decades; a seroprevalence
of up to 20% has been found in some foci (Cardoso et al., 2004; Cortes et al.,
2007). In this last study infection prevalence in an urban/periurban area in
domestic and stray dogs was 18.41 % and 21.65 %, respectively. Although no
statistical differences were observed between the two groups, stray dogs are
more susceptible to infection and an easier target for sandflies thus making
leishmaniasis control much more difficult in this animal group. Recently, in an
inquest by Neves et al. (2007) with 88 veterinarian clinics enrolled throughout
the country, almost 50% of the 1480 dogs´ owners who answered the
questioner had not heard about CanL before, showing the general lack of
knowledge about the disease.
12
The Portuguese National Leishmaniasis Observatory (ONLeish Observatório Nacional das Leishmanioses; www.onleish.org) was
created in September 2008 as an answer to the lack of general knowledge and
of public health surveillance, by a group of veterinarians and researchers that
includes the authors. The main objectives are to implement epidemiological
surveillance of CanL and to develop a closer relationship between health
professionals, medical physicians, veterinarians and researchers. To achieve
these goals, canine surveys will be conducted in risk areas and results
disseminated to medical and veterinary official entities. The first workshop
about CanL diagnostics occurred at the end of November 2008 with a group of
clinical veterinarians. Deliverable guidelines of “gold” CanL diagnosis were
established to achieve an early and efficacious detection of infected animals in
order to treat and control the spread of the disease. In January 2009, about
3000 dogs from the whole country will be screened for the presence of
Leishmania antibodies. A further objective of ONLeish is to generate
knowledge, tools and education packages in order to alert the general public
about this endemic zoonotic disease.
The development of any epidemiological network will help the
knowledge of leishmaniasis and will promote opportunities to advise health
authorities about the most effective measures for prevention and control of this
parasitosis. Leishrisk (www.leishrisk.org) is the best example of an
international network that has as general objectives to network the EU-funded
networks active in leishmaniasis and the dissemination of their findings
relevant for improved surveillance and control of leishmaniasis at worldwide
scale. These networking initiatives and, more importantly their integration,
will hopefully contribute towards a significant reduction of the burden of
human and canine visceral leishmaniasis.
Dr. Carla Maia and Prof. Lenea Campino
Unidade de Leishmanioses
Instituto de Higiene e Medicina Tropical
Universidade Nova de Lisboa
[email protected]
[email protected]
Sponsored by Intervet-Schering-Plough Animal Health®, Portugal.
13
Erasmus Experience
zkušenosti ze stáží
When I was reading through the proposed MSc thesis project titles, I
intrigued to find that one of the choices required spending three months
researching at the famous Charles University, in Prague. I was interested in the
scientific aspects of the project on offer- Leishmania development in certain Old
world sand fly species, and had heard good things about an apparently young
and dynamic team of PhD and post-doc students headed by the renowned
entomologist Professor Petr Volf. I quickly made my application for the position
(which was also funded by a generous £1,000 scholarship), and was pleased and
very excited when I heard that my application was successful. I started
background research for the project almost straight away, and had a good idea of
what I would be doing, and would be expected to do when I arrived in Prague
two months later.
Accommodation had been arranged through the Charles University, and
although there were some initial problems with room allocation, I eventually got
settled into the comings and goings of life as an Erasmus student. The Charles
University Erasmus building in Hostivaj is exclusively for Erasmus students,
and it is massive. There are hundreds of Erasmus students from all over Europe
(and beyond) which makes for an incredibly exciting and fun atmosphere with
people always wanting to go for nights out, and of course the famous Erasmus
corridor parties. Suffice to say, it was never boring. I was a little surprised (and
apprehensive) to find that I would be sharing my room with another student, but
my worries were short lived as I got on with my roommate very well and I was
sad when he finally left.
The Student dorm in Hostivaj is somewhat on the outskirts of the city, but the
public transport in Prague is excellent and very cheap (with big discounts being
offered to students with an ISIC card). The parasitology department is about a
14
thirty minute tram journey from the Hostivaj tram stop, which is conveniently
located directly outside the dormitory.
The best part of my stay in Prague however, has to have been Professor
Volf’s amazing research team located deep-down in the basement of the
parasitology department. When I first arrived in the lab I was shown around and
introduced to each of the (small) team of around 15 people. Professor Volf
allocated two PhD students to showing me the ropes, and guiding me in my
practical research and analysis. I had brought a laptop computer with me;
however it spent most of its time in my dorm room, as I was given a work space
and computer in the lab. I found the lab work to be enjoyable, and initially quite
challenging, but there were always people available to help and guide me if I
had any questions, or needed to be shown any new techniques. Weekly meetings
with Professor Volf also proved to be invaluable in guiding the direction of my
project. The lab team were a hugely warm and friendly group, that were all
friends on both a personal and professional level. This inevitably led to a
pleasant and productive working environment. One of the PhD students even
invited me to stay with her and her friends in a cottage in the mountains in the
north of Bohemia, which I did and I enjoyed a great weekend of mountain
biking and sun bathing.
Language was never a problem in the lab, as the level of spoken English was
remarkably high. My own experience of the Czech language was not a
particularly fruitful one, and I was able to pick up embarrassingly little during
my three months there. I found Prague itself to be a fascinating city, rich in
history and culture. There are plenty of things to see and do whatever your
interests, and it was a pleasure to live in such beautiful surroundings.
My stay in Prague more than surpassed my expectations. The experience of
living alone in a foreign country was a sometimes scary, but immensely
rewarding one. I have made many new friends and I am greatly looking forward
to my next visit to the Czech Republic.
Thomas Ant
University of Oxford, UK
15
Tři roky v Melbourne
zkušenosti ze stáží
Upozornění na úvod: pokud jsi budoucí postdoktorand, pak obsah těchto řádků
je pouze seznamem informací od jednoho tvého předchůdce, který je jeden z
milionů dalších. V žádném případě se nejedná o návod, jak se stát obstojným
postdoktorandem a autor tohoto článku se zříká zodpovědnosti za případné
negativní zkušenosti nabyté čtenářem na podobném místě za podobných
okolností.
Fáze1, výběr laboratoře = kdo má peníze na neznámého člověka z východní
Evropy.
Výběr proběhl poměrně jednoduše. Chtěl jsem pracovat v Austrálii, a tak jsem
oslovil čtyři výzkumné týmy, které pracují na biochemii mitochondrií nebo
plastidů. Shodou okolností všechny na University of Melbourne. Dopis to byl
stručný, žádné slohové cvičení, tak na půl stránky. Tři odpovědi byly kladné a
také poměrně krátké, typu: “rádi tě vezmeme, ale musíš si sehnat na sebe
peníze”. Jen dr. Trevor Lithgow, který pracuje na mitochondriálním trasnportu
proteinů mi nabídl dvouletou smlouvu na australském grantu. Během prvního
roku v Melbourne se mi navíc podařilo získat Marie Curie Fellowship od
Evropské komise, a tak jsem si přišel i na pár peněz pro rodinu.
Fáze2 – seznamování se systémem
Austrálie obecně trpí nedostatkem peněz na postdoktorandské pozice, a tak
vlastně trochu připomíná Českou Republiku. V laboratoři maká deset PhD
studentů a těm jsou k ruce jeden nebo dva postdoktorandi. Postdoktorandi tak
pomáhají studentům a často i vyučují a šéfové jim dupou na paty. Během roku
se laboratoř ještě na pár měsíců zahustí studenty bakalářského stupně (tzv.
honours students), kteří vždy vnesou do laboratoře prvek dobrodružství. Po
složení “honours” můžete studovat Master of Science, což je vlastně úplně k
ničemu anebo jdete na PhD. Narozdíl od nás musíte ale získat své vlastní
stipendium, které je buď od vlády nebo od university. To první je prestižnější a
taky máte na účtu o dva tisíce dolarů na rok více. Dohromady to stejně moc
nedělá (kolem 22 tisíc dolarů), ale můžete z toho svobodně žít jako člověk.
Tyhle stipendia jsou navíc otevřena i pro zahraniční studenty a tak jsme byli
namixovaní z Česka, Německa, Velké Británie, Holandska, Afganistanu, Srbska,
Švýcarska, Makedonie, Malajsie a Hong Kongu. Dokonce i pár Australanů.
16
Fáze 3 – A teď pěkně makej.
Měl jsem v práci naprostou volnost. Ovšem jednou za dva měsíce jsem se
postavil před svého šéfa a ostatní členy laborky a byl podroben křížovému
výslechu. Tj. vysvětlíte všem co děláte a pak pěkně vyndaváte gel za gelem a
blot za blotem...... Každý se ptal a nikdo se nestyděl. Za odměnu byl ale příště
sám pěkně osolen. Naštěstí (a tohle záleží na šéfovi laborky), se tohle všechno
dělo v pohodě a ne s ostrou dávkou soutěživosti. No a na závěr následuje otázka,
kdy že bude ten rukopis hotový?
Austrálie je sice obrovská země ale s málo lidmi (něco přes 20 milionů) – a tak
během pár let poznáte všechny, co dělají na podobné problematice. V
Melbourne, Sydney i Brisbane jsou ale špičková vědecká centra často proto, že
se regionální vlády předbíhají o to, kde bude lepší biotechnologické centrum. A
tak nakonec vyroste hned jedno ve Victorii a jedno v Queenslandu.
Jako cizinec s dočasným pobytem musíte platit stejné daně jako Australani, ale
nemáte vůbec žádné výhody jako je zdravotní péče zdarma a přídavky na děti.
Jenže nezapomínejte, že od mikroskopu se můžete jít válet přímo na pláž. Moje
hodnocení je tak i přes všechny mouchy: dva palce nahoru. Pro další informace
se prosím koukněte na http://www.mobility.org.au/ nebo mi napište
na [email protected].
Dr. Pavel Doležal
Katedra parazitologie PřF UK, Praha
[email protected]
foto archiv autora
17
Démonopitékové (2/3)
čtení na pokračování z knihy
S. Komárek: Mandaríni
………
Stein se svou kolegyní z univerzity, etnoložkou Florou Li, odjeli neprodleně do
řečené oblasti Zairu, podle klepů, které se později trousily, se švédskými pasy a
vzhledem k nepředvídanostem občanské války maskováni jako mise Červeného
kříže. Po ročním pobytu se navrátili s pěti živými exempláři a množstvím
poznatků o bionomii a rozmnožování nového druhu, který byl Steinem vzápětí
na to vědecky popsán v American Journal of Primatology pod jménem
Daemonopithecus negrisugus Stein,1997. Záhy na to vyšly i obšírnější články
v časopisech Nature a American Naturalist. ……… Démonopitékové se
vyskytují, alespoň jak bylo v terénu zjištěno, na území obývaném zejména
kmenem Nkundu, jazykově náležejícím k bantuské jazykové rodině a skupině
jazyků Mongo, zhruba mezi řekou Kasai na jihu a prameny řeky Lokolo na
severu, tedy asi mezi osmnáctým až dvaadvacátým stupněm východní délky a
druhým až čtvrtým stupněm jižní šířky. Území je osídlené jen řídce, většinou
podél vodních toků, s hustotou jen něco málo přes jednoho obyvatele na
čtvereční kilometr. Obyvatelstvo se živí kombinací lovu a jednoduchého
zemědělství a žije ve vesnicích umístěných podél řek, též odedávna vyniká
v hutnictví železa a hudbě. Z hlediska biologie démonopitéků je kromobyčejně
důležitý kmenový obyčej zvaný vale, kdy ženy po porodu žijí s novorozenětem
odloučeny od svého muže ve zvláštní chatrči, kterou mohou opouštět pouze
v noci, opásané jednoduchou sukénkou, napudrované rudým pudrem tukula a
v obličeji pokreslené bílými kruhy. Právě v noci se přikrade démonopiték
v okamžiku nepřítomnosti matky ke kolébce, novorozeně zadáví a bleskurychle
odvleče na neobdělávané křovinaté plochy za vesnici, kde je zahrabe a přikryje
kameny či kusy dřev. Poté se vrátí a překvapená matka nalezne na jeho místě
neodolatelně se usmívajícího a něžně vrnícího démonopitéka. Ten je pro své
krvavé dílo dobře vybaven již
zmíněnou sadou jako jehly
ostrých zoubků v početně
redukovaném chrupu, za
běžných okolností ovšem
skrytých v trvale zduřelých
dásních, napodobujících
kojeneckou bezzubost.
V případě potřeby však může
otok během několika minut
ilustrace Denisa Hladovcová
splasknout a zbraň se stane
18
viditelnou a použitelnou. Dospělý démonopiték má podobu neobyčejně
krásného černého batolete s tělesnou váhou kolem osmi kilogramů a podbízivým
přehnáním vrozeného schématu mláděte v podobě ještě baculatějších tvářiček,
ještě větších očí a ještě sladšího úsměvu, než jakého je reálné dítě v těchto
zeměpisných šířkách schopno, to, čemu říkáme nadnormativní spouštěč a co
vidíme zcela nezávisle třeba i na zvířecích figurkách Walta Disneyho.
Démonopitékové, vzhledem k tomu, že po dosažení plné velikosti už nerostou,
pijí mateřské mléko v relativně střídmých dávkách, některé exempláře se dávají
příležitostně trochu přikrmovat maniokovou kaší. Jinak jejich chování přesně
odpovídá nárokům na dítě „hodné“, plačtivý křik vydávají jen tehdy, domnívajíli se, že jsou opuštěni či vážně zanedbáváni, je ovšem ve srovnání s dětmi
srdceryvnější a vede téměř okamžitě ke konejšení a hýčkání. Rovněž se na
rozdíl od nich bez problémů udrží rukama na oděvu či popruhu matky vlastní
silou a vyprazdňují se na příkaz, třeba motivující poplácání či pošimrání. Místní
obyvatelé pochopitelně postřehnou, že se nejedná o jejich vlastní děti, ale
domnívají se v nich spatřovat potomky démonky Mekali, která jim je takto
svěřuje do péče. Domnívají se, že osud jejich vlastních dětí, které přízrak odnesl
do podzemní vsi, kde žijí společně s olimo, dušemi zemřelých, závisí na jejich
zacházení s parazitem, a pokud je někdy zahrabané dítě náhodou nalezeno,
vysvětluje se to nějakým hrubým
zanedbáním démonopitéka. Tak
primitivní pověra drzého parazita
chrání, mimo ni možná i skutečnost,
že jeho trvalým kojením je
dlouhodobě udržováno i corpus
luteum, takže působí často po léta
jako svérázná forma přírodní
antikoncepce. Evropské vyprávěnky
o divoženkách, podstrkujících své
děti do kolébek, by mohly
naznačovat, že až do rozšíření osvěty
a pediatrické praxe i na venkov mohl
podobný parazit žít i v našich
zeměpisných šířkách, boj s pověrou
jej však vyhubil dříve, než jej mohla
zachytit věda. V některých
nkundských vesnicích, třeba v osadě
Idžonge, tvořili démonopitékové
téměř celou třetinu z prošetřovaných
dětí do hranice tří let věku. Jakého
věku se démonopitékové mohou
ilustrace
vlastně dožívat, není jednoznačně
Denisa Hladovcová
známo, některé z žen prohlašovaly,
19
že mají toho „svého“ již i dvacet let. Jedna „matka“ má vždy, třeba i vedle
několika dětí, démonopitéka jen jednoho, mimo dobu rozmnožování jsou vůči
sobě značně agresivní a ani v zajetí je nelze chovat po více kusech společně.
Zajímavé a kuriózní je jejich rozmnožování. Za tmavých nocí během měsíčního
novu vylézají z kolébek a šplhají do korun stromů stojících ve vsi či na jejím
okraji, často na posvátném okrsku zvaném nkinda, kde se za hlasitého vřeštění
páří. Obyvatelé přisuzují tyto hlasy duchům předků. Poté se démonopitékové
opět vracejí do svých kolébek, většinou vůbec nepozorováni. Samice mají jako
jediné z primátů takzvanou provokovanou ovulaci, tj. vyvolanou až kopulačním
aktem, jako je například u králíků, gravidita trvá zhruba osm měsíců. Vzhledem
k neobyčejné velikosti novorozeného mláděte, které váží asi dva kilogramy, tj.
čtvrtinu váhy matky – stav obvyklý řekněme u ploutvonožců, ale u primátů
rovněž ojedinělý –, probíhá poslední, vzhledově znetvořující fáze gravidity ve
skrytu v pralesním podrostu, kdy samice žije a živí plod ze svých tukových a
proteinových rezerv. Po porodu pečlivě zahrabe placentu a začne i s mládětem,
které vzhledem i našedlou barvou připomíná černé novorozeně, hledat za noci
po vesnici vhodného a pokud možno nedávno narozeného kojence – není
vyloučeno, že jej vyhledává na prospekčních výpravách už před porodem. Toho
sama zardousí a odstraní, mládě na jeho místě zanechá a poté se vrátí do své
původní rodiny, kde většinou bývá bez problémů, ba s projevy radosti přijata.
Pokud se to náhodou nezdaří, najde si nové umístění výše popsaným způsobem.
Celou tuto činnost neobyčejně usnadňuje absence jakéhokoli osvětlení krom
drobných olejových lampiček ve většině vesnic. ………
pokračování příště
!!!
SOUTĚŽ
!!!
nakreslete démonopitéka
Zúčastnit se může každý nezávisle na členství, věku, pohlaví a stavu.
Obrázky ve formátu JPG posílejte na adresu redakce
[email protected]
a jako předmět uveďte „demonopitek“.
Vybrané příspěvky budou otištěny.
Výběr výherce 1. kola byl náročný, ale nakonec zvítězila
Bc. Denisa Hladovcová
(Katedra parazitologie PřF UK, Praha)
Uzávěrka druhého a zároveň posledního kola je 28. února 2009.
20
Sleeping-Sickness in Africa
o čem se psalo před 100 lety
David Bruce
Journal of the Royal African Society 1908, Vol. 7( 27), pp. 249-260
celý text najdete na www.jstor.org/stable/714835
21
Dopis pacienta
příběhy z praxe
22
I s takovýmito případy se setkávají pracovníci diagnostických laboratoří.
Příspěvek zaslala
Mgr. Zuzana Hůzová
člen ČPS
23
kalendář akcí
Česká republika / Slovensko
Labudove dni
23. – 24. apríl 2009, Bratislava
[email protected] (Dr. Kocianová)
Cestovní medicína - paraziti stále aktuálnější
7. dubna 2009, Praha – Lékařský dům
Pracovní setkání sekce lékařské parazitologie
20. – 22. května 2009, Velké Karlovice
39. Jírovcovy protozoologické dny
jaro 2009
www.parazitologie.cz/protozoologie/
17. Helmintologické dny
jaro 2009, Čejkovice
www.parazitologie.cz/helmintologie/
Prowázkove dni
2009
[email protected] (Dr. Ondriska)
24
kalendář akcí
zahraničí
Tropical Medicine Expedition
Kenya
February 1 – 13, 2009
Uganda
February 22 – March 6, 2009
Tanzania March 22 – April 3, 2009
Kenya
January 17 – 29, 2010
Uganda
February 14 – 26, 2010
Tanzania March 14 – 26, 2010
www.tropmedex.com
4th World Congress on Leishmaniasis
February 3 – 7, 2009
Lucknow, India
www.worldleish4.org
International Meeting on Emerging Diseases and Surveillance
February 13 – 16, 2009
Vienna, Austria
http://imed.isid.org/
XVI Seminario Sobre Amibiasis and EMBO Workshop
February 24 – 28, 2009
Guanajuato, Mexico
www.cinvestav.mx/seminarioamibiasis09/index.html
Australasian Society for Infectious Diseases Annual Conference
March 25 – 28, 2009
New South Wales, Australia
www.asid.net.au/meetings/
BSP Spring & Malaria Meeting 2009
April 5 – 8, 2009
Edinburgh, UK
www.bsp.uk.net
Bangkok, Thailand Tropical Medicine Course
May 12 – 22, 2009
Bangkok, Thailand
www.mcg.edu/ems/com/internationalmed/thailand.htm
25
ento´09 Royal Entomological Society Annual National Meeting
July 15 – 17, 2009
Sheffield, UK
www.royensoc.co.uk/meetings.shtml
22nd WAAVP Conference
August 8 – 13, 2009
Calgary, Canada
www.waavp2009.com
XIII International Congress of Protistology
XXV Meeting of the Brazilian Society of Protozoology
XXXVI Annual Meeting on Basic Research in Chagas Disease
August 23 – 28, 2009
Rio de Janeiro, Brazil
www.twogueder.com/xiii/
6th European Congress on Tropical Medicine and International Health
September 6 – 10, 2009
Verona, Italy
www.festmih.org/verona2009/
III International Giardia and Cryptosporidium Conference
October 11 – 15, 2009
Orvieto, Italy
www.cryptogiardia09.org
58th ASTMH Annual Meeting
November 18 – 22, 2009
Washington DC, USA
www.astmh.org
57th ESA Annual Meeting (Entomological Society of America)
December 13 – 16, 2009
Indianopolis, Indiana, USA
www.entsoc.org/am/fm/2009/
XII. International Congress of Parasitology
August 15 – 20, 2010
Melbourne, Australia
www.icopaxii.org
26
Veselé vánoce a šťastný Nový rok
27
Děkuji všem, kteří přispěli do těchto Zpráv
psaným textem, fotografiemi nebo kresbou.
(příspěvky nejsou redakčně upravovány)
… a na co se můžete těšit v dalších Zprávách
externí hodnocení kvality za rok 2008
magistři, doktoři a docenti 2008
kdo byl jmenován profesorem v roce 2008
Gnatostomiáza v Botswaně
Démonopitékové - díl třetí
s vítěznou ilustrací druhého kola soutěže “nakreslete démonopitéka”
jak se žije našim studentům v zahraničí
a zahraničním studentům v Česku
další příběhy z praxe
terénní výzkum
…. a mnoho dalšího ☺
Své příspěvky, komentáře, ohlasy a podněty
posílejte na adresu redakce
[email protected]
Česká parazitologická společnost
Sídlo společnosti:
Katedra parazitologie
Univerzita Karlova v Praze
Přírodovědecká fakulta
Viničná 7, 128 44 Praha 2
Výbor společnosti:
předseda:
RNDr. Libor Mikeš, Ph.D.
Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2
tel. 221 951 819, fax 224 919 704, e-mail: [email protected]
místopředseda:
RNDr. Oleg Ditrich, CSc.
Biologické centrum AV ČR, v. v. i.
Parazitologický ústav, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice
tel. 387 775 420, e-mail: [email protected]
tajemník:
RNDr. Ivan Čepička, Ph.D.
Katedra zoologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2
tel. 221 951 842, fax 224 919 704, e-mail: [email protected]
hospodář:
RNDr. Věra Tolarová, CSc.
ZÚ se sídlem v Praze, parazitologické oddělení
Rajmonova 1199/4, 180 00 Praha 8
tel.: 286 889 229, e-mail: [email protected]
členové:
RNDr. Eva Nohýnková, Ph.D.
RNDr. Petr Kodym, CSc.
Redakce Zpráv České parazitologické společnosti:
RNDr. Iva Rohoušová, Ph.D.
Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2
tel. 221 951 814, fax 224 919 704, e-mail: [email protected]
Internetová stránka společnosti:
http://www.parazitologie.cz