a něco pro rozveselení - Římskokatolická farnost Slavičín

Transkript

a něco pro rozveselení - Římskokatolická farnost Slavičín
Roèník 21
Èíslo 4
27. 3. 2016
Pohled na køíž nás ujišuje o tom, že existuje láska,
která je silnìjší než smrt a jakékoli zlo.
Miluj svého bližního jako sám sebe
Prožili jsme velikou noc - noc, ve které Ježíš vstal
dle svého slibu z mrtvých, noc, kdy èlovìk byl
vysvobozen z otroctví høíchu a byl spasen. Slavíme
den Pánì, prožíváme radost z vykoupení. Naše
srdce jsou oèištìna pøedvelikonoèní
svátostí smíøení a jsme plní duchovních zážitkù a odhodlání zaèít žít
znovu lépe.
Je tomu ale skuteènì tak? Nejsme
spíš, tak jako mnozí kolem nás, rádi
tomu, že Velikonoce máme již jaksi za
sebou a vrháme se opìtovnì do plnìní
nejrùznìjších úkolù v práci i doma?
Co nám vlastnì velikonoèní svátky
pøinesly? Co probudily v našem srdci
Pøemýšleli jsme vùbec nad tím, co se
vlastnì stalo?
Bùh se z lásky k lidem stal èlovìkem,
vzal na sebe naše høíchy a na
potupném døevì køíže se za nás
nehodné obìtoval. Tøetího dne vstal z mrtvých a tím
pøemohl smrt.
Vidíme onu slovy nepopsatelnou velikou Boží
lásku? Jak na ni vlastnì odpovídáme? - Bezesporu
bychom mìli na tuto velikou lásku odpovìdìt zase
jenom láskou. I sám Ježíš nás pøeci vybízí k tomu,
abychom se navzájem milovali.
Když se podíváme kolem sebe, tak mnoho lásky
a jejích projevù nevidíme. Všude se šíøí spíše
beznadìj, strach, nespokojenost, lhostejnost, závist,
nenávist, … Kladu si proto otázku, kde se to všechno
bere. Jednou z možných odpovìdí je, že zmizelo
z povìdomí lidí, co je podstatou života. Svìt byl
stvoøen z lásky, a láska se z nìho vytrácí, a tak
dostává prostor neláska a vše, co s ní ruku v ruce
pøichází. Láska ve svìtì ztratila svùj pravý význam.
Kde ji ale mùžeme znovu objevit?
Pøednì ji musíme zaèít hledat sami
u sebe, ve svém nitru. Musíme zaèít
milovat sami sebe. Nauèit se pøijímat
sebe i se svými èetnými chybami
a nedokonalostmi. Díky tomu, že si své
slabosti uvìdomíme, mùžeme do nich,
do svého srdce, pustit uzdravující sílu
zmrtvýchvstalého Krista, který nás
svou láskou dokáže promìnit a uzdravit. Bùh nám dá sílu, abychom sami
sebe správnì milovali, a když budeme
milovat správnì sami sebe, pak už pro
nás nebude problém milovat i svého
bližního.
Všichni jsme byli bezesporu nìkdy naštvaní nebo
pohádaní. Povìtšinou takové hádky nebo naštvání
vznikají z toho, že nás nìkdo urazil, nebo nám nìkdo
øekl nìjakou pravdu, která se nám ani trochu nelíbila.
Naše pýcha se v tu chvíli probudila a už to v nás
jenom vøelo. Kdybychom mìli ve svém srdci Boha,
který by nám dával poznání správnì milovat sama
sebe, pak bychom byli tìchto konfliktù uchránìni.
Kdybychom pøijali sebe samé takové, jací jsme, pak
už by nebyl problém, abychom jako takové pøijali
i své bližní.
P. Vojtìch M. Malina OSB
www.faslavicin.cz
- PASTÝØ strana 1-
Pastýøský list
Drazí bratøi a sestry,
upøímnì se radujte, protože Kristus vstal! Opravdu vstal a ukázal
se jako vítìz nejen nad høíchem a smrtí. On pøinesl øešení
i bezvýchodné situace. Lidstvo, které zhøešilo, nedovedlo svou vinu
napravit. On se nad námi smiloval. Aby nás ušetøil a zachoval
spravedlnost, vzal naše høíchy na sebe a pøinesl za nás smírnou
obì. Plni úžasu slavíme dnes velké vítìzství Božího milosrdenství.
I nám, kteøí se k nìmu hlásíme, ukazuje, že odpuštìní, smíøení
a milosrdenství i v bezvýchodné situaci nabízí východisko a novou
budoucnost, protože zpùsobuje nìco samo o sobì nemožného,
když promíjí, co je z hlediska spravedlnosti neprominutelné.
Odpuštìní dává možnost odblokovat a uzdravit i naše vztahy k Bohu
a k bližním. Dává možnost, ale na nás záleží, jestli ji opravdu
využijeme. Odpuštìním je zrušena pøíèina blokace, ale k uzdravení
vztahu je tøeba odpuštìní skuteènì pøijmout, uvìøit mu a zaèít
komunikovat, zaèít vytváøet vztah lásky, která se o druhého zajímá,
naslouchá mu, chce jeho dobro a je ochotná se pro druhého
angažovat.
Kristus svou obìtí na Kalvárii spustil uzdravující lavinu
milosrdenství. Odpustil mnì a teï èeká, že tento dar pøedám dál, že
odpovím odpuštìním všem, kteøí se nìjak provinili proti mnì. Vùbec
nemusím hledat dùvody pro odpuštìní. Skuteènost, že Bùh odpustil
mnì, je naprosto dostateèným dùvodem k tomu, abych já odpustil
všem a mìl podíl na uzdravující lavinì odpuštìní.
Zmrtvýchvstalý Kristus se zjevoval uèedníkùm v rùzných
situacích, aby jim dal zakusit, že je s nimi. Kéž by vstoupil i do naší
spoleènosti! Co pro to mùžeme dìlat? Žít s Bohem! Naše prostøedí
nebude bez Boha, když aspoò já budu vnímavý na jeho pøítomnost,
když s ním budu v bìžném životì poèítat, když se ho budu ptát na
jeho pøání a budu se snažit líbit se mu, dìlat mu radost.
Všichni mùžeme vnášet Boha do svìta a pomáhat k jeho vítìzství.
V naší zemi chodí v nedìli do kostela skoro pùl miliónu lidí. Skoro
polovina z nás jde ke svatému pøijímání. Po mši jdeme do svìta
a neseme v sobì Krista. Kdybychom ho neskrývali, ale vyzaøovali,
nemohl by náš svìt být bez Boha.
Vìøíme, že Bùh je láska. Kdykoliv milujeme, miluje a pùsobí v nás
Bùh. Chcete nìkomu umožnit setkání s Bohem? Udìlejte pro nìho
dobrý skutek z lásky. Nemìjte strach ze skutkù tìlesného i duchovního milosrdenství. Jsou to nástroje evangelizace a zbožšování
prostøedí. Je-li ten skutek opravdu z lásky, pak je z Boha. V dobrém
skutku se lidé mohou setkat s Bohem. Stejnì tak jednejte, když máte
pocit, že vás Bùh opustil, že je daleko. Dìláte-li skutky lásky, on sám
ve vás pùsobí, tak nemùže být daleko. Je ve vás.
Øíkáte si snad: jaká škoda, že jsem nebyl mezi uèedníky, kterým
se Zmrtvýchvstalý zjevil? Pozor, on nám poradil, jak se mùžeme
setkávat s Ním, Zmrtvýchvstalým. On slíbil, že tam, kde jsou v jeho
Postní duchovní obnova
O 4. nedìli postní jsme mohli prožít duchovní obnovu,
tentokrát s P. Edwardem z Brumova. Téma duchovní obnovy
bylo evangelium O marnotratném synovi (Lk 15, 11-32), které
nám matka Církev tuto nedìli pøedkládá. P. Edward nazval toto
evangelium perlou mezi evangelii.
Ježíš oslovuje v evangeliu dvì skupiny lidí.
1. Celníky a høíšníky, kteøí Boha vyhlížejí s velkým steskem
a touhou.
2. Farizeje, kteøí nejsou otevøeni k naslouchání, reptají
a kritizují Ježíše.
V tomto podobenství se vrací mladší syn ze svìta, kde prohýøil
všechen svùj podíl majetku, který dostal od otce. Vrací se
hladový, špinavý, opuštìný. Okamžik, kdy starý otec uvidí svého
ztraceného syna, bìží mu naproti, obejme ho a políbí, je
vzrušující. Otec ho nepøestal milovat. Mladší syn nebyl pøipraven
jménu shromáždìni dva nebo tøi, tam je on
sám uprostøed nich. Dává nám možnost
vytvoøit prostor, kde dochází k setkání
s Bohem, který se zjevuje, dává pøíležitost
zažít Ježíšovu pøítomnost, setkat se s ním,
nechat se jím oslovit.
Být v Ježíšovì jménu ovšem pøedpokládá,
že èlovìk není ve jménu svém, že zapøe sám
sebe, vyjde ze sebe, nesleduje svoje zájmy,
ale hledá postoj lásky, která je zaèátkem
cesty k hlubšímu poznání Krista a sjednocení
se s ním. Cesta ke sjednocení se v Ježíšovì
jménu je spoleènou cestou. Moje láska
druhému naslouchá, dívá se jeho oèima,
umírá sobì, aby v sobì udìlala místo pro druhého, kterého pøijímá
takového, jaký je. Sebe umenšuje, aby druhý rostl.
Snad proto posílal Pán své uèedníky hlásat evangelium Božího
království po dvou. Sám byl mezi nimi, a proto mohli konat veliké
skutky. Zmrtvýchvstalý se ukázal i dvìma uèedníkùm na cestì do
Emauz. Chcete nìkoho pøivést k Bohu? Dopøejte mu setkání
s Kristem v našem spoleèenství, aby ho mohl oslovit Ježíš sám. To je
úkol církve, být tajemným Kristovým tìlem, v nìmž se lidé mohou
setkat s živým Kristem. Pokud toto církev neplní, nemùžeme se divit,
že nìkteøí øíkají Kristus ano, ale církev ne. Ke splnìní tohoto poslání
staèí jen dva nebo tøi Ježíšovi uèedníci, kteøí jsou sjednoceni v jeho
jménu. I ta nejmenší buòka církve, každá rodina, mùže být záøivým
znamením Ježíšovy pøítomnosti, která probouzí zájem, pøitahuje
a zapaluje ohnìm Ducha.
Budou-li lidé Kristem uprostøed nás osloveni a uchváceni, pobìží
za ním. Poznají-li štìstí Kristovy pøítomnosti, budou sami pøicházet a
ptát se na jednotlivé kroky, jimiž se dá dojít k promìnì obyèejné
rodiny ve svaté spoleèenství církve v malém. Když se podaøí vytvoøit
spoleèenství s Ježíšem uprostøed, poroste touha být s Ježíšem,
poroste i láska k církvi, která se zakouší jako místo dùvìrného života
s Bohem.
Je to úkol nároèný, ale nejde o nìjaký pøídavek èi další úkol ke
všem stávajícím, jde o naši promìnu, která umožní uzdravení
našich farností. Jde o absolutní pøednost Krista pøede mnou samým.
Jde sice o zapøení sebe, ale zároveò o nejlepší seberealizaci
a sebezdokonalení až ke svatosti, která není výsledkem osobních
snah, ale je darem Krista, který vyzaøuje z nás i z našich spoleèenství. Pak mùžeme být svìdky zázrakù a oživení církve, které
bude dílem zmrtvýchvstalého Krista.
Dìkuji všem, kteøí se takto zapojí do oslavy Kristova vítìzství, pøeji
velikonoèní radost ze setkávání se Zmrtvýchvstalým i ve všedních
dnech a všem ze srdce žehnám.
Váš arcibiskup Jan
na takovou velkorysost a laskavost. Èeká výèitky, ale místo toho
je odmìnìn. Bude dìdicem na stejných právech jako døíve. Otec
rozkázal služebníkùm: „Pøineste ihned nejlepší odìv a
obleète ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy.“ Tehdy
chodili všichni bosi, jenom svobodní lidé chodili obutí. Pozváním
na hostinu je pøijat zpátky za syna. Pán Ježíš nám v tomto
podobenství ukazuje, jak milosrdný je nebeský Otec. A tento
okamžik mùžeme prožít v každé svátosti smíøení.
Starší bratr, který mladšího odsuzuje, má sám sebe za
spravedlivého, je vìrný, ale zapomíná na to nejpodstatnìjší. Že
je pøedevším synem, a ne jenom dìlníkem u svého otce. Myslí si,
že si všechno zaslouží prací a poslušností. Je z jiné planety
úspìchu a soutìžení. Zakládá si na sobì, jak je dobrý, ale není
milosrdný. Ježíš staršího bratra v podobenství pøirovnává
k farizejovi.
Co by se stalo, kdyby starší bratr uvidìl mladšího døíve než
milosrdný otec? Vyhnal by ho? Nebo by mu vyhuboval, že
Nadšení
Dìdeèek mìl revma. Sedìl ve své lenošce a sotva se mohl pohnout. Jednou ho návštìva poprosila, aby vyprávìl o svém slavném uèiteli. Zpoèátku
dìdeèek vyprávìl rozvážnì. Potom se ale nechal vzpomínkami strhnout. Najednou se s námahou zvedl z køesla, aby ukázal, jak jeho uèitel pøi
modlení vždy poskakoval, dokonce i tancoval. A vžil se do svého vyprávìní natolik, že sám zaèal zvedat ruce a nohy, poskakoval a tanèil po pokoji,
jako by byl nikdy revma nemìl. A to se také už nikdy nevrátilo. Ano, tak se mají vyprávìt pøíbìhy!
- PASTÝØ strana 2 -
odpuštìní si musí zasloužit, odèinit,
co napáchal a oèistit se, jinak
nevkroèí do rodného domu? Jaký
rozdíl v jednání otce a staršího
bratra. Nejprve je tøeba vrhnout se
Otci do náruèe a morální oèistu
vykonat až v jeho domì.
Ke které skupinì patøíme my? Toto
podobenství nemá závìr, zùstává
otevøené a my nevíme, jak se starší
bratr nakonec zachoval. Jestli ho
zlost pøešla a on pøijal pozvání na hostinu k oslavì návratu
marnotratného syna, nebo nic nepochopil.
Nejpodstatnìjší je, abychom v Bohu objevili milujícího Otce.
Když jsme byli pokøtìni, nestali jsme se nádeníky, dìlníky, ale
syny a dcerami, a tím také dìdici. Pokud má èlovìk synovskou
víru, pramen zla vyschne. Buïte milosrdní, jako je milosrdný
váš Otec (Lk 6,36). Máme následovat Otce v jeho milosrdenství.
Buïme vzdáleni postojùm farizejù a zákoníkù.
V odpolední promluvì nám P. Edward vyprávìl, že farnost
Brumov má obraz z dávných dob, asi z pol. 17. století. Je na nìm
pieta Matka Boží Bolestná s mrtvým synem Ježíšem. Obraz je
o velikosti 50 x 30 cm, autor je anonymní. V 18. století tento kraj
Plánované opravy a investice
farnosti v roce 2016
S pøíchodem jara a hezkého poèasí je vhodné zmínit se o
zámìrech ekonomické rady farnosti v oblasti oprav a investic pro
letošní rok.
1. Budova fary a pøilehlé prostranství
Již v loòském roce byl pøipravován zámìr zhotovení nové
brány do dvora fary a oprava èelní pohledové èásti pøilehlé
hospodáøské budovy. S podporou Ing. Arch. Bosáka byl
zpracován návrh a byli osloveni možní dodavatelé, kteøí by
zhotovili zámeènické práce. Bohužel v loòském roce již nebylo
možné zajistit zhotovení, dodavatelé nemìli volné kapacity.
Realizace se tedy pøedpokládá v letošním roce, nyní je jednáno
o cenové nabídce a termínu.
S pomocí farníkù bude potøeba zbourat staré sloupy brány,
zídku, a pøipravit prostor pro øemeslníky, kteøí vystaví nové
sloupy, zeï, vyrobí a osadí kovovou bránu a opraví èelní zeï
hospodáøské budovy.
Pohledovì od ulice by tak mìla farní budova opìt prohlédnout.
V zadní èásti budovy fary je potøeba vyøešit zatékání z terasy.
Provizornì bylo opraveno na podzim loòského roku. Zámìrem je
nadstøešení terasy døevìnou pergolou a položení nového
povrchu.
2. Kostel
Vnìjší opravy
V letošním roce bychom rádi zahájili první èást opravy fasády
kostela. Jako první etapa je zvolena oprava hlavní vìže, vstupu
do kostela èelní èásti fasády. Køíž a kopule by mìly být
pozlaceny, mìdìná støecha vìže by mìla být vyèištìna a
vyspravena.
Vstupní schodištì do kostela je potøeba kompletnì vybourat,
zhotovit nové betonové schody a tyto osadit obkladem stejnì,
jako je tomu u boèních schodù do hrádecké kaple a na kùr.
Èelní èást fasády kostela by byla opravena a natøena novým
barevným nátìrem.
V dalších etapách by pak byla fasáda postupnì opravována po
jednotlivých èástech v závislosti na finanèních možnostech
farnosti.
drancovaly a plenily vojska Kurucù a obraz byl také zasažen.
Zùstal posetý kulkami Kurucù a je na nìm vidìt 7 dìr. Tento
obraz nám pøipomíná 7 bolestí Panny Marie, o kterých jsme pøi
následující adoraci rozjímali. Všechny bolesti mají vnitøní
souhlas Panny Marie.
7 bolestí Panny Marie
1. Simeonova pøedpovìï o Ježíši, že bude velmi trpìt.
Bolest zpùsobená slovem o milovaném èlovìku.
2. Útìk do Egypta. Bolest zpùsobená nejistým osudem
milovaného èlovìka.
3. Hledání Ježíše v chrámì. Bolest zpùsobená ztrátou
milovaného èlovìka.
4. Setkání s Ježíšem na køížové cestì. Bolest zpùsobená
ponižováním a zahanbováním milovaného èlovìka.
5. Pohled na umírání Ježíše na køíži. Bolest z utrpení
milovaného èlovìka.
6. Položení mrtvého Ježíše na klín matky. Bolest ze smrti
milovaného èlovìka.
7. Uložení Ježíšova tìla do hrobu. Bolest z odlouèení od
milovaného èlovìka.
Duchovní obnova skonèila v tichosti svátostným požehnáním.
Marie Fojtíková
K tomuto zámìru je nyní pøipraven projektový návrh, který
zpracoval Ing. Karel Humpola, a probíhá dopracování
technického postupu oprav. V tìchto dnech probíhají také
jednání s odborem památkové péèe MìÚ Luhaèovice a s Památkovým úøadem. Tyto orgány musí návrh posoudit a schválit
a vydat tzv. závazné stanovisko k navrhovaným opravám. Bez
nìho nemohou být práce na kostele zapoèaty.
I zde bude opìt potøeba ochotných rukou farníkù, a to pøi
bourání a budování nového schodištì do kostela. Odborné
práce na vìži a fasádì už budou záležitostí odborníkù.
Úpravy a vybavení presbytáøe
Tato záležitost je stále v øešení. Architektonické návrhy jsou již
zpracovány, probìhlo jejich hodnocení a pøipomínkování. Dále
jsou vybrané návrhy rozpracovávány a budou dále
projednávány.
I zde bude následnì potøeba schválení pøíslušnými orgány.
A poté teprve zajistit realizaci. Zda se tento nelehký úkol podaøí
zvládnout v letošním roce, nelze v tuto chvíli odhadnout.
3. Prostranství okolo kostela
Zde jsou schváleny dva zámìry mìsta Slavièín, které jsou
zahrnuty v rozpoètu mìsta na letošní rok:
- Rekonstrukce hlavní brány na høbitov – budou zbourány
a znovu postaveny hlavní sloupy brány. Samotná brána bude
opravena a opatøena novou povrchovou úpravou. V rozpoètu
mìsta je vyèlenìno 100 tis. Kè.
- Oprava chodníku za kostelem – vybourání a položení nové
zámkové dlažby. Rozpoètováno je 93 tis. Kè. Tímto by mìlo dojít
k ucelenému propojení nových chodníkù v bezprostøedním okolí
kostela, což velmi pøispìje ke zlepšení vzhledu celého pøilehlého
prostranství.
Pøi tìchto opravách mìsto opìt poèítá se spoluúèastí farnosti
na bouracích pracích.
Vìøíme, že na uvedené zámìry bude mít farnost se štìdrou
podporou farníkù dostatek finanèních prostøedkù, a také dost
pracovitých rukou ochotných pøiložit ruku k dílu. S Božím
požehnáním se dílo urèitì podaøí.
Ekonomická rada farnosti
Pramen víry
Vìènì pochybujícímu a hledajícímu Tomášovi se zdál sen: Archandìl Gabriel drží v ruce knihu a Tomáš se ptá, co v ní stojí psáno. „Do té knihy,“
øekl Gabriel, „zapisuji jména pøátel Boha.“ „Napsal jsi tam už i moje jméno?“ zeptal se Tomáš. „Proè se mì na to ptáš? Víš pøece, že nepatøíš mezi
pøátele Boha,“ odpovìdìl andìl. „To je pravda, že nejsem pøítel Boha,“ pøipustil Tomáš. „Ale jsem pøítel pøátel Boha!“ Mlèky a zamyšlenì se andìl
podíval na Tomáše, a potom øekl: „Stejnì jsem byl povìøen, abych napsal tvé jméno na zaèátek seznamu. Nebo víra se rodí z beznadìje.“
- PASTÝØ strana 3 -
HLE, ÈLOVÌK
Prošli jsme dobou postní a dostali jsme se až ke svatému týdnu.
Na Kvìtnou nedìli si pøipomínáme Ježíšùv slavný vjezd do
Jeruzaléma. Davy vítaly Ježíše jako krále a provolávali mu slávu. Ale
zanedlouho budou žádat jeho ukøižování. Pøicházíme k velikonoènímu tøídenní, které zaèíná Zeleným ètvrtkem. Tento den nám
pøipomíná ustanovení Nejsvìtìjší svátosti. Ježíš pøi poslední veèeøi
vzal chléb, požehnal, lámal a dával uèedníkùm se slovy: „Toto je mé
tìlo, které se za vás vydává.“ Pak vzal kalich s vínem a øíká: „Toto
jest má krev, která zpeèeuje smlouvu a prolévá se za mnohé na
odpuštìní høíchù. To èiòte na mou památku.“ A toto se naplòuje
o Velkém pátku, kdy Ježíš dává v obì své tìlo a prolévá svou krev
na odpuštìní našich høíchù. A tato velikonoèní obì se zpøítomòuje
pøi každé mši svaté. Pøipomínáme si také Jidášovu zradu, jednoho
z jeho uèedníkù, který ho zradil. Jakou bolest musel prožívat Ježíš,
když ho zradil blízký pøítel. Také my mnohdy zrazujeme Ježíše ze
strachu pøed tím, že by se nám nìkdo vysmál. Abychom nemìli
problémy, dokážeme ho zapøít stejnì jako Petr.
Pøicházíme k Velkému pátku, kdy si pøipomínáme umuèení
našeho Pána Ježíše Krista. Ète se zpráva o umuèení Ježíše Krista
podle evangelisty Jana 18,1 – 19,42, znovu s ním prožíváme jeho
utrpení a potupnou smrt na køíži.
V Janovì evangeliu 19,1-6 èteme: Tehdy dal Pilát Ježíše zbièovat.
Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a pøes ramena mu
pøehodili purpurový pl᚝. Pak pøed nìho pøedstupovali a øíkali: „Buï
pozdraven, králi židovský!“ Pøitom ho bili do oblièeje. Pilát znovu
vyšel a øekl Židùm: „Hleïte, vedu vám ho ven, abyste vìdìli, že na
nìm nenalézám žádnou vinu.“ Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na
hlavì a v purpurovém plášti. Pilát jim øekl: „Hle, èlovìk!“ Když ho
veleknìží a jejich služebníci uvidìli, dali se do køiku: „Ukøižovat,
ukøižovat!“ Pilát jim øekl: „Vy sami si ho ukøižujte! Já na nìm vinu
nenalézám.“
Pilát nechává vyvést ztýraného Ježíše a øíká: „Hle, èlovìk!“ Ježíš,
který na svém tìle nese všechnu bídu a bolest zranìného lidství.
Zjevuje na svém tìle všechny ztýrané, zmuèené, všechny zranìné,
všechny zabité dìti po potratech, všechny zavraždìné, všechnu
bolest celého lidského pokolení. Bùh, když stvoøil èlovìka, øekl, že je
to velmi dobré. Stvoøil ho ke svému obrazu a mìl s ním ten nejlepší
plán. Ïáblovou závistí se nechává èlovìk svést na cestu høíchu.
Chce být jako Bùh, a to znamená: „Bože, já tì nepotøebuji, chci si
o všem rozhodovat sám.“ Tento prvotní høích zasáhl srdce èlovìka,
tato pýcha vešla do srdcí lidí. Jak mnoho lidí si i dnes øíká, já tì Bože
nepotøebuji, já nejlépe vím, co je pro mì dobré, a tehdy Bùh nemùže
dìlat nic, i když èlovìka miluje neskonalou láskou. Dal èlovìku
svobodu a tento dar svobody nikdy nevezme zpátky. Protože vìdìl,
že èlovìk sám není schopen obnovit narušený vztah s Bohem, který
byl høíchem porušen, posílá svého Syna. „Nebo Bùh tak miloval
svìt, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v nìho vìøí,
nezahynul, ale mìl život vìèný.“ (J 3,16) A toto je ta radostná zvìst
evangelia, že Bùh miluje a zachraòuje èlovìka, že mu záleží na
každém z nás.
Tohoto Ježíše, který je láska a celým svým životem šíøil lásku,
nechává Pilát krutì ztýrat a na pøání davu nakonec ukøižovat, i když
je pøesvìdèen o jeho nevinì. Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na
hlavì a v šarlatovém plášti a Pilát øíká: „Hle, èlovìk.“ Pohleï,
èlovìèe, jak velice tì miluji, co všechno jsem ochoten udìlat pro
tebe, abys ty byl zachránìn, abys byl spasen. Ježíš dává svùj život,
umírá na køíži, ale smrtí to nekonèí, nastává vzkøíšení, láska je
silnìjší než smrt. Nenávist byla pøemožena láskou, smrt životem
a temnoty svìtlem. Ježíš Kristus se z lásky k nám zøekl své božské
slávy, zbavil se sebe sama, vzal na sebe pøirozenost služebníka
a ponížil se až k smrti, a to smrti na køíži. Proto jej Bùh povýšil a uèinil
Pánem veškerenstva. Ježíš je Pán. Ježíš svou smrtí a vzkøíšením
všem ukazuje cestu života a štìstí.
Bùh touží po každém èlovìku, touží po tom, aby všichni lidé byli
spaseni. Ve své lásce èeká a vyhlíží èlovìka, jak se o tom píše
v podobenství o marnotratném synovi.
Je tam napsáno: „Když byl ještì daleko,
otec ho spatøil a hnut lítostí bìžel
k nìmu, objal ho a políbil. Syn mu øekl:
„Otèe, zhøešil jsem proti nebi i vùèi tobì.
Nejsem hoden nazývat se tvým synem.“
Ale otec rozkázal svým služebníkùm:
„Pøineste ihned nejlepší odìv a obleète
ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na
nohy. Pøiveïte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buïme veselí,
protože tento mùj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“
A zaèali se veselit. (Lk 15,20-25)
Toto podobenství nám ukazuje velikou lásku Boží. Otec vyhlíží
a oèekává syna, protože je tam napsáno, že když byl ještì daleko,
otec ho spatøil a hnut lítostí bìžel k nìmu. Tak oèekává a vyhlíží
každého z nás. Objímá ho a znovu mu navrací synovství. Neèeká,
až si to zaslouží. Uvìdomme si, že tak jedná náš nebeský Otec vùèi
každému z nás a raduje se z každého navráceného syna, z každé
ztracené ovce. Toto podobenství by se dalo nazvat marnotratný
otec, protože je marnotratný ve své lásce. Jak jsme na tom my,
dokážeme pøijmout každého ztraceného? Mnohdy se spíše
podobáme tomu staršímu synovi, který se hnìvá na otce, že znovu
pøijal toho mladšího bratra.
Starší syn byl právì na poli. Když se vracel a byl už blízko domu,
uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníkù a ptal se ho,
co to má znamenat. On mu odpovìdìl: „Vrátil se tvùj bratr, a tvùj otec
dal zabít vykrmené tele, že ho má zase doma živého a zdravého.“
I rozhnìval se a nechtìl jít dovnitø. Otec vyšel a domlouval mu. Ale
on mu odpovìdìl: „Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil
žádný tvùj pøíkaz; a mnì jsi nikdy nedal ani kùzle, abych se poveselil
se svými pøáteli. Ale když pøišel tenhle tvùj syn, který s dìvkami
prohýøil tvé jmìní, dal jsi pro nìho zabít vykrmené tele.“ On mu øekl:
„Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme se
proè veselit a radovat, ponìvadž tento tvùj bratr byl mrtev, a zase
žije, ztratil se, a je nalezen.“ (Lk 15,25-32)
Otec mu øíká: „Synu, ty jsi stále se mnou, a všecko co mám, je tvé.“
Vùbec si neuvìdomuje, jak je bohatý. I my jsme bohatí. Když mám
Ježíše, mám všechno, Ježíš je ten nejvzácnìjší poklad, ta nejdražší
perla. Jak øíká apoštol Pavel v listu Øímanùm 8,31-32; „Je-li Bùh
s námi, kdo proti nám? On neušetøil svého vlastního Syna, ale za
nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?”
Proè závidím a neraduji se z toho, že by i mùj bližní mohl být tady se
mnou. Otec øíká: „Máme se proè radovat, ponìvadž tento tvùj bratr
byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ Tak bychom se mìli
radovat z každého, kdo nalezne cestu k Bohu. Ježíš zemøel a vstal
z mrtvých za všechny, a spásu, kterou nám Ježíš získal, si my
nemùžeme žádnými skutky zasloužit. Je to milost, která nám byla
daná z veliké Boží lásky.
Všechny svátosti mají zdroj ve velikonoèní Ježíšovì obìti. Ježíš
z lásky k nám vzal na sebe všechny naše høíchy, všechny naše
bolesti. A láska se dá splácet jen láskou.
Ježíš, když se louèí se svými uèedníky, jim øíká: J 13,34-35; „Nové
pøikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem
miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že
jste moji uèedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“
V 1. Janovu listu 4,7-13 se píše: „Milovaní, milujme se navzájem,
nebo láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha
zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bùh je láska. V tom se
ukázala Boží láska k nám, že Bùh poslal na svìt svého jediného
Syna, abychom skrze nìho mìli život. V tom je láska; ne že my jsme
si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna
jako obì smíøení za naše høíchy. Milovaní, jestliže Bùh nás tak
miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo nevidìl,
ale jestliže se milujeme navzájem, Bùh v nás zùstává a jeho láska
dosáhla cíle. Že zùstáváme v nìm a on v nás, poznáváme podle
toho, že nám dal svého Ducha.“
Láska k Bohu spoèívá v tom, že si èlovìk uvìdomuje, že Bùh ho
Pokroky
Mistr stále znovu nabádal své žáky, že nestaèí jen nìco dìlat, ale že èlovìk v to také musí doufat. Jeden z žákù tuto radu nechápal a prosil ho
o vysvìtlení. Mistr s ním šel k jezeru, kde nasedli do loïky. Mistr ji veslem odstrèil od bøehu, a když je proud odnesl kousek dál, nasadil jedno veslo
a zaèal veslovat. Loï se stále toèila kolem dokola. „Co to dìláš?“ køièel žák. „Abychom se dostali dál, musíš používat obì vesla.“ „Zcela správnì,“
pøikývl mistr. „Jedno veslo se jmenuje pracovat, druhé veslo se jmenuje doufat.
Pouze ten, kdo své konání propojí s touhou, dostane se opravdu dál.“
- PASTÝØ strana 4 -
miluje. Odpovìï na tuto lásku je modlitba, která chválí a oslavuje
Boha a dìkuje mu.
1J 4,19-21; „My milujeme, protože Bùh napøed miloval nás.
Øekne-li nìkdo: „Já miluji Boha“, a pøitom nenávidí svého bratra, je
lháø. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemùže milovat Boha,
kterého nevidí. A tak máme od nìho toto pøikázání: Kdo miluje Boha,
a miluje i svého bratra.“
Naplnìní tohoto pøikázání lásky nejsme schopni sami.
Potøebujeme zakusit Boží lásku, protože Bùh je první, kdo miluje,
a my mùžeme jen odpovìdìt na tuto lásku láskou, a k tomu
potøebujeme sílu Ducha Svatého. V Øím 5,5 se øíká: „Nebo Boží
Opoždìný nekrolog
Význaèný èeský geodetický astronom Ing. Josef Šuráò, CSc.
opustil tento svìt dne 28. kvìtna 2015 v Praze na Smíchovì. Jeho
odchod nebyl patrnì oznámen ani jeho dobrým pøátelùm
a datum, kdy se tak stalo, bylo zjišováno jen dosti obtížnì. Proto se
zpráva o nìm dostává na veøejnost až v lednu/únoru 2016.
Josef Šuráò se narodil 25. dubna 1929 v Jestøabí poblíž Zlína,
základní školu navštìvoval v Divnicích, maturoval na gymnáziu
v Uherském Brodì (1949) a vysokoškolské studium, se zamìøením
na vyšší geodézii a geodetickou astronomii (z níž mìl i diplomovou
práci) dokonèil na Vojenské technické akademii (VTA) v Brnì v roce
1954. Nepokraèoval pak ve vojenské kariéøe, ale pøešel do civilu,
kde pracoval hlavnì v tìchto oblastech geodézie.
Josef Šuráò se stal spoluautorem zásadnì nového mikrometru
pro malý cirkumzenitál Nušl-Friè 1922 (cirkumzenitál je pùvodní
èeský pøístroj astrolábového typu, sloužící k souèasnému urèování
zemìpisné šíøky a délky Gaussovou metodou stejných výšek).
Pøes dùmyslnou koncepci se pøístroj nepodaøilo uvést do øádného
chodu, a to pro nedostateènou kvalitu elektronických souèástí i
realizaci obvodù, a také pro nepøesnosti mechanického provedení.
Vývoj byl pozastaven.
Josef Šuráò také mnoho pracoval v zahranièí. Jako expert OSN v
Afghánistánu (1968-1975) tam vybudoval geodetické základy zemì.
Poté byl v letech 1976-1977 vedoucím èeskoslovenské
astronomicko-geodetické expedice v Nepálu, kde dvì observaèní
skupiny zamìøily celkem 7 Laplaceových bodù. A nakonec pracoval i
v Iráku (1980-1983). Tam šlo o vytyèování silnic a mostù v okolí
Bagdádu.
Zabýval se též kosmologií. Jeho matematicky dosti obtížná práce
GENERAL THEORY OF MATTER. A Deductive Theory of SpaceTime and the Universe (2000) nevyšla publikace v odborném tisku
láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého, který nám byl
dán.“ Není vìtšího pøikázání, než pøikázání lásky. Papež František
øíká, že Ježíš je tváøí Otcova milosrdenství.
Høích zpùsobil, že nejsme schopni milovat Boha, ani èlovìka.
Evangelium je zjevení Boží lásky k nám. Ježíš nám øíká, otevøi se mé
lásce a nech se milovat víc, abys byl schopen lásky. Skrze rány
trpícího Spasitele k nám pøichází milosrdenství. A zaslechneme
hlas Pána Ježíše: „Pokoj vám! Nemìjte strach, vstal jsem z mrtvých
a jsem stále s vámi!“
Ludmila Dulíková
a je i s populární verzí nazvanou Sjednocená fyzikální teorie
(2004) k dispozici jen na internetu pod
http://www.vugtk.cz/~suran/index.htm.
V posledních letech se Josef Šuráò velice zabýval duchovními
naukami. Výsledkem jsou tøi knihy, vydané nakladatelstvím NS
Svoboda. Jsou možná ponìkud mimo sféru zájmù Zemìmìøièe –
a geodetù. Ale ète se to zajímavì – i když èlovìk není zrovna
vìøícím. Jsou to tyto práce:
Hvìzda Betlémská a chronologie života Ježíše Krista (2011).
Kniha dovozuje, že Hvìzdou Matoušova evangelia byla Venuše
v západní elongaci – a další Kristovu chronologii odvozuje z rùzných
astronomických poznámek biblických textù. Mùžeme zde
nahlédnout do metodiky chronologických výzkumù pomocí dávných
textù a kalendáøních systémù.
Je Bùh a duchovní svìt. Tajemství vzniku vesmíru
a života (2012). Vychází ze zmínìné Sjednocené teorie
s tvrzením, že pøed Big Bangem tu byl a po Big Crunchu zùstane
pouze hyperprostor nefyzikální povahy, do nìhož je náš vesmír
(doèasnì) vnoøen. A v nìm je prostor existence Boží a jen tam lze
doufat v jeho spravedlnost (to je velmi pøibližná interpretace
myšlenek JŠ).
Te n l i d s k ý s v ì t ( 2 0 1 3 ) o b s a h u j e k r i t i k u v ý v o j e
komercionalizované spoleènosti, spojeného se zkázou mravnosti
a víry, zloèinnými režimy a krizemi všeho druhu. Jsou zde ale
i vzpomínky pana Šuránì a pìkné fotografie z cest a domácích
i zahranièních prací.
V panu Šuráòovi zemøel významný podporovatel Charity sv.
Vojtìcha Slavièín, který byl vykonavatelem poslední vùle
svého zemøelého bratra, jenž Charitì daroval v roce 2001 dùm
v Divnicích è.p.3 a pøilehlé pozemky.
Výstavba kaple
Slavièín – Hrádek, z.s.
Chtìli bychom podìkovat všem dárcùm, kteøí pøispívají do
pokladnièky umístìné v našem kostele - v hrádecké kapli. Za
poslední tøi mìsíce se nashromáždilo 6.176,- Kè + 100 Euro.
Pøíspìvkù si velmi vážíme a vìøíme, že pomocí i jiných zdrojù
budeme moci pokraèovat ve výstavbì. Jak jsem se již nìkolikrát
zmiòovala, vše závisí na podpoøe našeho zámìru, a pøedevším na
finanèních prostøedcích.
Rovnìž dìkujeme pravidelným pøispívatelùm na naše èíslo úètu:
245743398/0300, kde do kolonky „Zpráva pro pøíjemce“ uvádìjte,
prosím, své jméno a pøíjmení.
V souladu s novým OZ § 3042 è.89/2012 Sb. byl zmìnìn název
obèanského sdružení na zapsaný spolek. Všechny ostatní
náležitosti vè. IÈO a è. úètu zùstávají v platnosti. Bližší informace
týkající se výstavby kaple se mùžete dozvìdìt na tel. 775 709 773.
SUREXIT DOMINUS VERE,
ALELUJA!
PÁN SKUTEÈNÌ VSTAL ZMRTVÝCH,
ALELUJA!
Požehnané Velikonoce naplnìné
Za zapsaný spolek Výstavba kaple
Vlasta Mudráková
radostí
z vítìzství života nad smrtí
pøeje
P. Miroslav a redakce Pastýøe
Matka Tereza a pravidlo pìti prstù
Jednou byla Matka Tereza z Kalkaty pozvána, aby promluvila k lékaøùm øímské polikliniky Gemelli. Bylo to 25. kvìtna 1990. Matka Tereza pozvání
pøijala a její promluva byla skuteènì velmi krátká. Pozvedla levou ruku a s dùrazem na každou slabiku øekla: „Zapamatujte si pravidlo pìti prstù!“
Potom velmi klidnì roztáhla jednotlivé prsty a pøipojila ke každému z nich jedno slovo. Palec: „Já.“ Ukazováèek: „Dìlám.“ Prostøedníèek: „Všechno.“
Prsteníèek: „Pro.“ Malíèek: „Ježíše.“ A to je konec mé promluvy!
- PASTÝØ strana 5 -
DOMINIKÁNI
Podle vùle sv. Dominika je slavné a spoleèné slavení liturgie
pokládáno za jeden z hlavních úkolù našeho povolání. V liturgii,
hlavnì v eucharistii, se zpøítomòuje tajemství spásy. Pøi ní se tohoto
tajemství úèastníme, nazíráme na nì a v kázání je zvìstujeme
lidem, aby se lidé svátostmi víry pøivtìlovali ke Kristu. (Kniha stanov)
Sv. Dominik Guzman se narodil kolem roku 1174 ve vesnici
Caleruega ve Španìlsku. V sedmi letech byl poslán ke svému strýci
arciknìzi, který ho vyuèoval pøedevším gramatiku a latinu. V patnácti
letech pak Dominik nastoupil v Palencii studium teologie a filozofie.
Po dokonèení studia ve ètyøiadvaceti letech byl vysvìcen na knìze.
Stal se èlenem katedrální kapituly s dómským klášterem v El Burgo
de Osma a v roce 1201 byl zvolen podpøevorem. Byl poradcem
a blízkým spolupracovníkem biskupa Diega
D´ Azebese. S ním se vydal na diplomatickou cestu z povìøení
krále. Na jihu Francie se setkal se zastánci heretického neboli
mylného uèení. Spolu s biskupem zde zaèali život nejchudších
kazatelù. Pohybovali se jen pìšky a snažili se žít po vzoru apoštolù.
Byli formováni modlitbami a tvrdým pokáním. Rozmlouvali s lidmi,
kteøí se vzdálili od církve nebo se dokonce od ní odvrátili. Toto
Dominika vedlo k myšlence založit øád a v roce 1214 zaèal
v Toulouse uskuteèòovat svùj plán. Pøedpokládal založení pevných
støedisek, z nichž by se šíøila hluboká náboženská kultura, evangelní
dokonalost a modlitba. Následujícího roku (1215) Dominik založil
Øád Kazatelù a získal titul pøevor Kazatelského øádu. Zvolil si již
existující stanovy a vybral øeholi sv. Augustina, kterou pøizpùsobil
zámìrùm svého spoleèenství a 22. prosince 1216 byl øád papežem
Honoriem III. schválen.
V roce 1220 se vydal na velkou misijní cestu na sever Itálie do
Bolognì, kde probìhla první generální kapitule øádu. Zde byly
upevnìny stanovy øádu. Následující rok se konala opìt v Bologni
druhá generální kapitule øádu za úèasti zástupcù více jak dvaceti
klášterù ze ètyø zemí. To ale Dominik byl již na konci svých sil
a 6. srpna 1221 ve veèerních hodinách zemøel. Je pochován
v kostele sv. Mikuláše v Bologni. Dne 3. èervence 1234 prohlásil
papež Øehoø IX. Dominika za svatého.
Posláním dominikánù je kázat. A to jak v klášterech tak i mimo nì,
a to v souvislosti s potøebami a podmínkami urèitého regionu.
V Èechách byl první dominikánský klášter založen v roce 1226. Ve
13. a 14. stol. byly kláštery v Praze, Brnì, Olomouci, Hradci Králové,
Jihlavì, Jablonném, Turnovì, Znojmì, Litomìøicích, Sezimovì
Ústí, Kolínì, Èeských Budìjovicích, Uherském Brodì, Nymburce,
Klatovech, Lounech, Berounì, Písku, Chrudimi, Opavì, Plzni
a Šumperku. V roce 1420 husité vìtšinu klášterù vypálili a mnoho
bratrù dominikánù povraždili.
Obdobím rozkvìtu øádového života dominikánù v Èechách a na
Moravì bylo období let 1620 – 1780. Dominikánù se pak citelnì
dotklo rušení klášterù císaøem Josefem II. O obnovu Èeské
dominikánské provincie se v roce 1905 zasloužil magistr
Kazatelského øádu bl. Maria Hyacint Cormier. Nadìjný rozvoj byl
však ukonèen v roce 1950 násilným uzavøením všech øeholních
øádù komunistickým režimem.
Až v roce 1989 po pádu totalitního režimu mohli dominikáni opìt
rozvinout svoji èinnost. V Èesku dnes pùsobí dominikánské kláštery
v Praze, Jablonném v Podještìdí, Plzni, Olomouci, Uherském
Brodì a Znojmì.
V letošním roce si Øád dominikánù pøipomíná 800 let od svého
založení. Oslavy jubilea jsou bohaté a zaèaly už v loòském roce.
Budou ukonèeny v lednu 2017 v Øímì.
V prùbìhu jubilejního roku probìhne putovní výstava o založení
øádu a jeho spiritualitì. 24. února 2016 byla výstava zahájena
v Bojkovicích. Výstavu poøádá Èeská kongregace sester
dominikánek Bojkovice ve spolupráci s místním muzeem. Úvodní
slovo pronesla sestra Miriam Høebaèková OP a požehnáním ji
oficiálnì zahájil P. Jan Rajlich OP z Uherského Brodu. Výstava
potrvá do 15. dubna.
text a foto: Josef Floreš
Povolání
Byl jednou jeden otec, který nevìdìl, èím by se mìl stát jeho syn. Aby lépe odkryl jeho povahové vlastnosti, zavøel ho do místnosti, do které položil
Bibli, jablko a nevyplnìný šek. Myslel totiž: „Když ho najdu, jak si ète Bibli, nechám ho vystudovat na knìze. Když ho uvidím, jak si prohlíží jablko,
tak z nìho bude zemìdìlec. A jestli se bude dívat na šek, tak se z nìj stane bankéø!“ Když ubìhl pøedem stanovený èas, vstoupil otec do pokoje
a našel syna, který zinkasoval šek, sedìl na Bibli a pochutnával si na jablku. A tak se rozhodl: „Udìlám z nìj politika!“
- PASTÝØ strana 6 -
Zázraèná miska
Jeden král se rozhodl, že splní pøání potulnému žebrákovi,
a dal mu své královské slovo. Žebrák si pøál, aby jeho misku,
kterou používal k žebrání, naplnil vrchovatì penìzi. „To je ta
nejlehèí vìc na svìtì,“ pomyslel si král. Ale ukázalo se, že to
není tak jednoduché. Král do misky sypal a sypal peníze, ale
ona stále nebyla plná. Ba dokonce èím víc do ní pøidával, tím
byla prázdnìjší. Byl z toho velice bezradný. Tu mu žebrák
øekl: „Výsosti, jestli nejste schopen misku naplnit, tak to klidnì
øeknìte, a já si ji zase odnesu. Budu si však myslet, že jste
nesplnil své slovo.“
Král poznal, že miska není jen tak obyèejná, a zeptal se
žebráka: „Prozraï mi, co je to za zázraènou misku?“ „Máte
pravdu, výsosti, miska je kouzelná,“
odpovìdìl žebrák. „Je to totiž miska každého
lidského srdce. Srdce èlovìka není totiž nikdy
úplnì spokojené. A ho plníte, èím chcete –
bohatstvím, pozorností, láskou, vìdìním,
vším, co existuje – nikdy nebude zcela
naplnìno, protože naplnit ho mùže jenom
Bùh.“
Bùh tì miluje
Jeden èlovìk mìl stále svou duši zastøenou
smutkem. Nebyl schopen vìøit v dobro.
Pøedevším ne v dobro a lásku Boží. Jednoho
dne, když se opìt procházel kolem svého
rozlehlého obydlí a zabýval se pochybovaènými myšlenkami, potkal pastýøe. Pastýø
byl dobrým èlovìkem se záøícíma oèima.
Když vidìl, jaká je nálada, zeptal se: „Co tì
trápí, pøíteli?“ „Cítím se strašnì sám.“ „I já
jsem sám, ale nejsem smutný!“ „Možná proto,
že tebe provází Bùh!“ „Ano, to jsi uhodl.“ „Ale
se mnou Bùh není. Nemohu vìøit v jeho lásku.
Copak je možné, aby miloval úplnì všechny
lidi na svìtì? Copak je možné, aby miloval
mne?“
„Vidíš tu krajinu kolem nás?“ zeptal se
pastýø. „Vidíš okna všech domù?“ „Ano, vidím,
a co má být?“ „Tak už nemusíš pochybovat.
Slunce je také jedno, a každého okna ve
mìstì, i toho nejmenšího a nejskrytìjšího, se
dotkne svým paprskem. Ty možná
pochybuješ o Boží lásce, protože máš
zatažené žaluzie!“
Zdroj Katechetický vìstník 7/2004-5
Srdce myši
Byla jednou jedna myš, která mìla šílený strach z koèek. Jeden kouzelník se nad ní smiloval a promìnil ji v koèku. Když se ale stala koèkou, zaèala
mít zase hrùzu ze psù. Kouzelník se nad ní slitoval i podruhé a promìnil ji v psa. Když se z ní ale stal pes, zachvátil ji strach z leopardù. Kouzelník ji
promìnil v leoparda. Když se z ní stal leopard, zaèala mít stará myš strach z lovcù. Kouzelník to pak už vzdal. Už mìl dost všeho èarování, promìnil
ji zase v myš a øekl: „Není žádná cesta, jak bych ti mohl pomoci, protože ti v hrudi stále bije srdce myši!“
- PASTÝØ strana 7 -
… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ …
Pøijde zákazník do zverimexu a chce papouška. Mají na
výbìr tøi krásné exempláøe – jeden za 1000 korun, druhý za 2000
korun a tøetí za 6000 korun. Chlapík na nì chvíli kouká a pak se
ptá prodavaèe: „Prosím vás, proè jsou ty ceny tak rozdílné, když
ti papoušci vypadají stejnì?“ „No,“ nato prodavaè, „ten za tisíc
hovoøí španìlsky a ten za dva to umí pøeložit do èeštiny.“ „No a co
umí ten za šest tisíc?“ ptá se zákazník. „To my nevíme, ale ty dva
mu øíkají šéfe,“ odpoví prodavaè.
Pøed školou stojí Pepíèek a breèí. Pøijde k nìmu paní
uèitelka a ptá se, proè breèí. „Protože pøed chvílí šel do školy pan
øeditel, upadl na naší klouzaèce a zlomil si nohu.“ „No tak nebreè,
on se brzy uzdraví.“ „Já vím, ale všichni kluci ze tøídy to vidìli,
jenom já ne.“
Pøijde Pepíèek ze školy a øíká: „Mami, dneska jsem se jediný
z celé tøídy pøihlásil!“ „To je pìkné,“ øíká maminka, „a na co se
paní uèitelka ptala?“ „Kdo rozbil okno na chodbì.“
Pøijde zebra s tuèòákem k fotografovi. Ten se podívá
a zeptá se: „Jak chcete vyfotit? Barevnì nebo èernobíle?“
Ve škole se ptá pan uèitel: „Žáci, které zvíøe je podle vás
nejpøítulnìjší?“ Pøihlásí se Vojta: „Anakonda! Ta když obejme
èlovìka, do smrti ho nepustí!“
„Pepíèku,“ povídá paní uèitelka, „jak se jmenuje èlovìk,
který krade?“ Pepíèek neví, tak mu paní uèitelka pomùže:
„Podívej, když teï sáhnu do tvé kapsy a vytáhnu
padesátikorunu, kterou si pak nechám, co jsem?“ Pepíèek rychle
vyhrkne: „Kouzelník!“
„Pepíèku, kdy si koneènì opravíš tu známku ze
zemìpisu?“ ptá se maminka. „Nevím, paní uèitelka nedá notes
z ruky.“
Z kina odcházejí dvì blechy. „Pùjdeme pìšky, nebo
poèkáme na psa?“
„Pepíèku, proè jsi vèera nebyl ve škole?“ ptá se paní
uèitelka. „Vy jste øíkala, že kdo nebude mít domácí úkol, tak a se
tady ani neukazuje.“
„Anièka donesla ze školy poznámku: „Vaše dcera nic
neumí.“ Otec si poznámku pøeèetl a pøipsal pod ni: „Právì proto ji
posílám do školy!“
Paní uèitelka øíká Vašíkovi: „Napíšeš padesátkrát: Nemám
paní uèitelce tykat!“ Druhý den Vašík odevzdá trest. „Proè jsi to
napsal stokrát?“ ptá se paní uèitelka. Vašík s úsmìvem odpoví:
„Já jsem ti chtìl udìlat radost!“
Z knihy Zábavné hry, køížovky a hlavolamy
Bábrlinky a dedulové
Naši dìdeèkové a naše babièky. Kdo by je neznal, kdo by je
nemiloval? Dìlali pro nás všechno, co nám na oèích vidìli. Vyprávìli
nám pohádky, houpali nás na kolenou, jezdili s námi na
skateboardech.
Kdo má milion, je milionáøem, kdo má dìdu a babièku, je
miliardáøem. Být dìdeèkem nebo babièkou je velmi podobné jako
být malým dítìtem. Lidé tìchto vìkových kategorií jsou milí, hraví
a nikdy nelžou. Do šesti let se to totiž ještì nestaèili nauèit a po
šedesátce si už nemùžou vzpomenout, co chtìli øíct.
Proto je i stáøí velice krásná životní etapa. Mimochodem, víte proè
je všude kolem tolik lidí, kteøí už mají nìco za sebou? Je to proto, že
každý èlovìk má dva dìdeèky, kterých je na svìtì tudíž dvakrát více
než lidí (všiml si toho už všímavý èlovìk Miroslav Horníèek).
Kolik radosti a pokoje èeká na èlovìka tøeba po takové
sedmdesátce nebo i pozdìji (napøíklad mého dìdeèka z maminèiny
strany potkalo nejvìtší životní štìstí až v pìtasedmdesáti letech, na
samém sklonku života – zemøel døív, než jsem se narodil). On už ví,
co je v životì dùležité, co má dìlat, kdy to má dìlat a jak. Tøeba ráno,
když se takový dìdula nebo bábrlinka probere. Podìkuje za to Pánu
Bohu (když se neprobere, nebere to tragicky – raduje se, že je bez
práce), vykoukne z okna a podle toho se rozhodne, co podnikne.
Když je zamraèeno, tak zase zalehne, když je hezky, øekne si, že to
nebude pøírodì kazit a zalehne také. To je ten správný životní styl
a moudrost, o které mladí nemají ani potuchu.
Obèas se také zvedne, nìkam dojde a nìco udìlá. Nikdy se však
pøitom nehoní jako splašený. A nakonec toho udìlá stejnì víc než ti
uhonìní. Zkrátka a dobøe, babièky a dìdeèkové mají celoživotní
zkušenosti. Bývají na nohy, na srdce, ale ne na hlavu. Bez nich to
v životì nejde (nebo jde, ale velmi špatnì). Spoleènost, která
odepíše staré lidi, nemá, co by si pøipsala.
Nelze samozøejmì zastírat, že ve stáøí pøicházejí všelijaké
nemoci a trampoty. Klidný starý èlovìk ztratí sice každou chvíli
nìkde zuby nebo klíèe, ale nikdy ne smysl pro humor.
Devadesátiletý pan Ulè z Plznì bavil lidi na ulici, v trolejbuse,
dokonce i v kostele. V katedrále pøi mši svaté èetl jednou pøímluvu:
„Pane Bože, dej, abychom se na pøímluvu Panny Marie jednou
dostali do nebe,“ ke které dodal: „ale nemusí to být hned.“ A Bùh ho
vzal za slovo – byl tady do devadesáti sedmi.
Jiøí Barhoò Pane faráøi, já vás budu muset zabít!
Novinky ve farní knihovnì
Marco Politi: František mezi vlky. Papež František mìní zažitý
obraz církve. Snaží se pùsobit jako prostý knìz, jehož hlavní starostí
je pomáhat lidem trpícími úzkostmi moderního života a nejistotou
v období ekonomické krize.
Papež František: 365 dní s papežem Františkem. Promluvy od
Svaté Marty z Vatikánu.
Svatý Augustin: Vyznání. Hlavní dílo sv. Augustina, kde líèí své
bolestné hledání moudrosti a cestu ke køesanské víøe.
Marek Vácha: Pøíbìhy z jiného vesmíru. Povídky.
Karel Øežábek: Reptání a duchovní koroze. Jak rozeznávat
pøíznaky duchovní malátnosti.
Jerzy Zieliòski: Krize oèima víry. Krize ve svìtle Bible a oèima
svìtcù.
Jaroslav V. Polc: Jan Hus v pøedstavách šesti staletí a ve
skuteènosti. Struènì, poutavì a do hloubky vše o Janu Husovi.
Max Kašparù: O zemi beze studu. Žijeme v zemi, kde nic není
hanba. Zhasla nám svìtla v podobì moudrých, pokorných
a stateèných lidí. Na jejich místa nastoupily sebevìdomé bludièky,
které vedou lidi do bažin.
Jitka a Petr Vytrvalí: Poboøený chrám. Pøíbìh manželství ohroženého pornografií.
Todd Burpo a Lynn Vincent: Nebe opravdu je... Neuvìøitelné
vyprávìní o cestì malého chlapce do nebe a zpìt.
Diego Goso: Faráøské vtipy.
Farní knihovna je otevøena na faøe každou støedu dopoledne od
9.00 - 11.00 hod. a odpoledne od 13.00 - 16.30 hod. Pùjèování knih je
bezplatné.
Marie Fojtíková
Manželka a láhve vína
Domovnice tluèe na dveøe jednoho z nájemníkù: „Pojïte rychle sem! Vaše žena spadla ve sklepì na schodech!“ Manžel se polekal a zeptal se:
„A spadla, když šla po schodech dolù nebo nahoru?“ Domovnice: „Dolù.“ Manžel: „Velké štìstí – to už byly láhve prázdné!“
- PASTÝØ strana 8 -
Adopce na dálku
ZVEME VŠECHNY, KTEØÍ CHTÌJÍ PÍSNÍ CHVÁLY
VYJÁDØIT BOHU SVOU VDÌÈNOST NA
Program Adopce na dálku je charitní projekt zamìøený na trvalou
pomoc chudým dìtem formou podpory jejich vzdìlání, aniž by
musely opustit vlastní rodinné a kulturní zázemí.
Od roku 1993 pomohl program Adopce na dálku více než
30 tisícùm nejchudších dìtí. Podpora zahrnuje financování
nákladù na vzdìlávání (školné na základních, støedních èi
vyšších školách, školní pomùcky, školní uniformy, v pøípadì
potøeby pobyt na internátu, douèování), mimoškolní aktivity
a zdravotní péèi. Nedílnou souèástí programu je i podpora
komunit, které hrají v celkovém rozvoji a vzdìlávání
potøebných dìtí zásadní roli.
Napsala nám naše adoptivní dívka Vinitha z Indie: Vamanjour,
Drahé tety,
pár øádkù vám opìt píše vaše sronzorované
milující dítì Vinitha, Priya D´Souza. Já i moje
rodina jsme všichni zdrávi a totéž vyprošujeme
i vám a vašim rodinám. Moje rodina vám taktéž
pøeje vše dobré.
Nech Pánova milost záøí nad vámi tyto
Velikonoce. Pøeji vám i vašim rodinám veselé
Velikonoce. U nás zaèíná postní doba na
popeleèní støedu. Knìží udìlují popelec na èelo
ve znamení køíže pro pøipomenutí, že pocházíme z prachu a jednoho
dne v prach se obrátíme. Na Zelený ètvrtek slavíme mši, bìhem
které knìží myjí nohy 12 lidem a dávají jim chleba k oslavì poslední
veèeøe Ježíše Krista s jeho uèedníky. Na Velký pátek hrajeme
divadelní pøedstavení znázoròující ukøižování Ježíše Krista. Bílou
sobotu slavíme rozsvícením svíèek a modlením se k Všemohoucímu a poté následuje mše svatá.
Jsem šastná, že vám mùžu øíct, že jsem byla ocenìna støední
školou Nithyadar, kterou studuji, za získání vyznamenání ze
zahranièních zkoušek. Byla jsem ocenìna medailí a dostala jsem
certifikát.
Uèení ve škole mi jde. Ještì mám závìreèní zkoušky, které trvají
od 25. února až do 5. bøezna. 27. listopadu jsme slavili „den školy“.
Kulturní program se konal ve škole po 18. hodinì. 10. prosince jsme
zase mìli „sportovní den“. Já jsem se úèastnila slavnostního defilé.
Moje tøída získala 1. cenu. Také jsem se úèastnila hry „štafeta“
a vyhrála jsem první místo. Byla jsem taktéž roztleskávaèkou her.
Taky jsem psala pøípravné zkoušky, které mi pomùžou se lépe
pøipravit na závìreèné zkoušky. Od 27. ledna mám opravné
prázdniny.
Konèím tento dopis s velkou láskou.
Vinitha Priya D´Souza
KTERÉ SE KONAJÍ
KAŽDOU POSLEDNÍ SOBOTU V MÌSÍCI
OD 18 HODIN
V NAŠEM FARNÍM KOSTELE
SVATÉHO VOTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ
CO VÁS ÈEKÁ:
PÍSNÌ
MODLITBY
SVÌDECTVÍ
ZAMYŠLENÍ
NEFORMÁLNÍ SETKÁNÍ
viz: www.vecerychval.cz
„Chvalte Hospodina, všechny národy,
všichni lidé, chvalte ho zpìvem,
nebo se nad námi mohutnì klene jeho milosrdenství.
Hospodinova vìrnost je vìèná!
Haleluja.“
Žalm 117
Verím v Boha…
v Boha, který sám dává všemu život (Sk 17, 25)
v Boha, který chrání mùj život (Žl 121, 7)
v Boha, který mi stále ukazuje cestu k životu (Žl 16, 11)
v Boha, jehož jednání je jen láska a vìrnost (Žl 25, 10)
v Boha, který je láska (1 Jan 4, 8.16)
v Boha, který se mi dává nalézt (Jer 29, 14)
v Boha, který mi vlévá do duše nadìji (Žl 62, 6)
v Boha, který mì chrání pokojem (Iz 26, 3)
v Boha, který je bohatý v milosrdenství (Ef 2, 4)
v Boha, který je štìdrý ke všem, kdo ho vzývají (Øím 10, 12)
v Boha, který mi stírá slzy z tváøe (Iz 25, 8)
v Boha, který mi dává odvahu (Iz 40, 28)
v Boha, jehož moudrost nelze vystihnout (Iz 40, 28)
v Boha, který se mi dává poznat (Gal 4, 9)
v Boha, který je svìtlo a není v nìm žádná temnota (1 Jan 1, 5)
v Boha, který mì povolal, abych žil spolu s ním (1 Sol 5, 10)
(podle èlánku „Osobní krédo“; www.vojtechkodet.cz)
POZOR! Dubnové chvály budou 23.4.
(není to poslední sobota v mìsíci).
UPOZORNENÍ
Upozoròujeme na výraznou zmìnu
termínu tábora Vojtìch 2016,
který poøádá mládež slavièínské farnosti:
TÁBOR „VOJTÌCH 2016“
SE USKUTEÈNÍ V BRATØEJOVÌ
VE DNECH
14. – 21. SRPNA 2016.
Mùžeš Boha opustit,
ale nemùžeš zabránit, aby tì hledal.
Mùžeš Boha nenávidìt,
ale nemùžeš zabránit, aby tì mìl rád.
Mùžeš se rozhodnout proti Kristu,
ale On se na Golgotì rozhodl pro tebe.
Mùžeš se vyhýbat Jeho slovu a církvi,
ale Jeho slovo a církev tì stále hledají.
Mùžeš si sám hledat cesty,
ale nemùžeš zabránit, aby tì Bùh vedl.
Mùžeš Boha zapírat, proklínat,
ale nemùžeš zabránit, aby Bùh byl.
sv. Jan Pavel II.
Etolog a sviš
„Neexistuje hloupìjší zvíøe, než je sviš: nepohnutì stojí celé hodiny a dívá se na slunce!“ øekl etolog, vìdec, který zkoumá chování zvíøat. Sviš ho
zaslechl a øekl: „Neexistuje hloupìjší èlovìk než etolog: nepohnutì stojí celé hodiny a pozoruje mì!“
- PASTÝØ strana 9 -
KØTY
21.2.
21.2.
21.1.
Jan Hrnèiøík
Lukáš Hrnèiøík
Filip Kováø
POHØBY
6.2.
24.2.
25.2.
Štefan Chlebana, 1946, Slavièín
Josef Janošík, 1927, Rokytnice
Milan Gapèo, 1936, Divnice
ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ
O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA
26.3. - 1.4. Divnice
2.4. - 8.4.
Rokytnice
9.4. - 15.4. Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková,
Bartošová, Rašková
16.4. - 22.4. Obadalová, Durïáková, Borová L.,
Tománková M., Kuželová L., Kuželová M.
23.4. - 29.4. Stejskalová, Borová J., Dvorská,
Studénková M., Salvetová, Burešová
30.4. - 6.5. Vašíèková, Kùdelová, Rosenbergová,
Šebáková, Nováková, Psotová J., Janoušková V.
7.5. - 13.5. Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová,
Studenková A., Marková
14.5. - 20.5. Zlámalová J., Peniašková, Studeníková J.,
Lysáková, Dubská
21.5. - 27.5. Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová,
Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M.,
Pfeiferová A.
RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ
– nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi.
Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám:
Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem.
(Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.)
Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok.
(Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.)
Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem.
(Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.)
Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì.
Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek
asi hodinu pøed veèerní mší sv.
ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE
Støeda
--------15.00 – 16.00
Pátek
8.30 – 9.30
15.00 – 16.00
Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách.
V ostatních èasech bez záruky.
TELEFONICKÝ KONTAKT:
Fara (úøad) :
739 245 911
P. Miroslav (soukromé): 731 402 086
E-mail: [email protected]
Web: www.faslavicin.cz
Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 11.00
13.00 – 16.30
PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI
SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ
NE
PO, ST, PÁ
SO
NE
PO
SO
NE
27.3.
28.3.
2.4.
3.4.
PO
4.4.
NE
SO
NE
10.4.
16.4.
17.4.
SO
NE
23.4.
24.4.
PO
PÁ
NE
25.4.
29.4.
1.5.
ÚT
ÈT
PÁ
3.5.
5.5.
6.5.
NE
8.5.
PÁ
SO
NE
13.5.
14.5.
15.5.
7.20 hodin
9.30 hodin
11.00 hodin
18.00 hodin
7.00 hodin
Slavnost Zmrtvýchvstání Pánì
Pondìlí velikonoèní
sv. František z Pauly
2. nedìle velikonoèní
Svátek Božího milosrdenství
Slavnost Zvìstování Pánì
Den modliteb za úctu k poèatému životu
a za nenarozené dìti
3. nedìle velikonoèní
sv. Bernadetta Soubirousová
4. nedìle velikonoèní
Den modliteb za povolání k duchovnímu stavu
Svátek sv. Vojtìcha, biskupa a muèedníka
5. nedìle velikonoèní
sv. Jiøí
Svátek sv. Marka, evangelisty
Svátek sv. Kateøiny Sienské, patronky Evropy
6. nedìle velikonoèní
sv. Josef Dìlník
Den modliteb za pronásledované køesany
Svátek sv. Filipa a Jakuba, apoštolù
Slavnost Nanebevstoupení Pánì
sv. Jan Sarkander
Novéna k Duchu Svatému (6.-14.5.)
7. nedìle velikonoèní
Den modliteb za sdìlovací prostøedky
Den matek
Panna Maria, prostøednice všech milostí
Panna Maria Fatimská
Svátek sv. Matìje, apoštola
Slavnost Seslání Ducha Svatého
Øešení ze strany 7:
Církev jako loï … dennì vyplouvá zachraòovat tonoucí.
(Slova k doplnìní: otec, chrámy, laò, zdrávas, Vykupitel, knìží.)
PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 550 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana
Adámková, tel.: 608 746 325 a 731 646 734, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené
pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm
upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde v nedìli 15.5.2016 na
Slavnost Seslání Ducha Svatého, uzávìrka bude v nedìli 1.5.2016. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové
a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù!
- PASTÝØ strana 10 -

Podobné dokumenty

Pastýř 3-20

Pastýř 3-20 jako protiklad neklidu a nenávisti; pokorná poslušnost jako protiklad tvrdošíjnosti a náladovosti.

Více

Pastýř 2-20 - Římskokatolická farnost Slavičín

Pastýř 2-20 - Římskokatolická farnost Slavičín P. Miroslav Strnad a redakce Pastýøe

Více

a něco pro rozveselení

a něco pro rozveselení Osobním vrcholem Roku milosrdenství pro každého z nás bude putování ke Svaté bránì, která poprvé v dìjinách bude z rozhodnutí papeže Františka otevøena v diecézích. V Arcidiecézi olomoucké to bude ...

Více

evangelium podle marka evangelium podle marka

evangelium podle marka evangelium podle marka 17:Ježíš jim øekl: "Pojïte za mnou a uèiním z vás rybáøe lidí." 18:Ihned opustili sítì a šli za ním. 19:O nìco dále uvidìl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítì. 20...

Více