Litosféra

Pevninská kůra
Oceánská kůra
Mohorovičičova
nespojitost
Pohyb litosférických desek
Astenosféra –
vrstva, po které
plavou
litosférické
desky
Andrija Mohorovicic (1857-1936)
Pevninská kůra
3 vrstvy
Sedimenty,
žula,
čedič
Oceánská kůra
2 vrstvy
Sedimenty
čedič
Kontakt litosférických desek
Zanořování jedné desky
pod okraj druhé
Kontakt oceánské
a pevninské desky
Sopečná činnost
Oblasti častých
zemětřesení
Kontakt dvou pevninských desek – vrásnění, vznik pohoří
Př. vyvrásnění Himálaje, zdvih Tibetské náhorní plošiny
Odsouvání dvou desek
Vznik nového oceánského dna
Koloběh litosféry
Globální tektonika je teorie z počátku 60.let, která vysvětluje
mnohé zemské procesy, jako je zemětřesení či sopečná
činnost a v neposlední řadě unášivý pohyb kontinentů.
Mezi zakladatele teorie o kontinentálním driftu patří německý
meteorolog a geofyzik Alfred Wegener, který již v druhém
desetiletí minulého století vyslovil hypotézu o pohybu
kontinentů. Alfred Wegener si jako první všiml, že některé
kontinentální desky mají podobné kontury. Usoudil tedy, že na
počátku existoval jeden superkontinent – Pangea, který se
později v důsledku pohybu desek rozlámal. Důkazem této
revoluční teorie jsou nejen obrysy kontinentů, ale také podobné
geologické struktury a fosílie na africkém a americkém
kontinentu nebo mezi Austrálií a Indií.
Původní subkontinent Pangea se nejméně stamiliony let rozpadal na
kontinenty, jak je známe a vnímáme dnes.
Podle této teorie se tedy původní subkontinent rozpadl a dnes tvoří
zemský povrch sedm hlavních litosférických desek. Těchto sedm
hlavních desek zaujímá asi 94 % zemského povrchu. Zbývajících 6 %
zemského povrchu tvoří více menších desek (asi 12).