Matěj Smetana +420 776 006 690 [email protected] www

Matěj Smetana
+420 776 006 690
[email protected]
www.matejsmetana.net
Matěj Smetana
+420 776 006 690
[email protected]
www.matejsmetana.net
Absolvoval jsem FaVU VUT a doktorandské studium na AVU. V současné době působím
jako odborný asistent na katedře intermédií a multimédií na VŠVU v Bratislavě. Vyjadřuji
se různými médii, především objekty, instalací a animací. Do mých prací se často promítají
úvahy o fyzikálních zákonech, možnosti uskutečnitelnosti věcí a idejí.
V současnosti se věnuji především možným souvislostem mezi postupy filmu či animace a
různými oblastmi lidské činnosti, zabývám se mediální transkripcí, vznikem a působením
symbolu a nezřetelným pomezím mezi lidskou činností a uměleckým dílem.
I graduated from FaVU VUT with doctoral studies at AVU. I’m currently an assistant professor at
VŠVU in Bratislava. I create in a variety of media, including objects, installations and animations.
My works often consider physical laws, and the viability of things and ideas.
In my recent works I’m mostly interested in possible connections between film or animation techniques and specific domains of a human activity, I’m interested in transcription between media, in
a creation and effect of a symbol, and in a blurred border between a human activity and an artwork.
Matěj Smetana
Umění Matěje Smetany má některé příznaky, které provázejí vědecké objevy. Je to vytrvalost,
radost z přesnosti, uplatňování známých vzorců za okolností, za nichž jejich působení dosud
nikdo neprověřil, a touha podívat se na něco, co ještě nikdo neviděl.
Lenka Vítková
(následující stránka: Labyrint Revue, 2014, rozhovor připravil Karel Císař)
Matěj Smetana
In some of its aspects the art of Matej Smetana resembles scientific discoveries. It is similarly persistent, it loves exactness, it applies known patterns under conditions that no one has tested yet, it
wants to look at what no one has seen before.
Lenka Vítková
(next page: Labyrint Revue, 2014, interviewed by Karel Císař)
Matěj
Smetana
Galerie
Labyrint 65
Charakteristickým rysem ústřední výstavy na loňském
Benátském bienále, výstavy nazvané Encyklopedický palác, byla díla tří nejmladších účastníků Eda Atkinse, Helen
Martenové a Jamese Richardse, které spojuje zájem o digitální animaci. Vzhledem k tomu, že se tomuto médiu dlouhodobě věnuješ a v českém prostředí je přijímáno spíše okrajově, rád bych se zeptal, čím si tento zájem vysvětluješ?
Nejsem si jistý, jestli jde ve vnímání animace o nějaký
zlom. Možná je nyní vhodná doba k používání precizní digitální animace zrazujícím způsobem. Myslím to tak, že
je možné odkazovat k hlubokým vizuálním znalostem a
vzpomínkám dnešních diváků, kteří vyrostli téměř výhradně na digitální animované produkci. Současná generace danému vizuálnímu jazyku bezprostředně a samozřejmě rozumí, je tu tedy prostor k využití daného jazyka
k čemukoliv. V souvislosti s „oživováním“, napodobováním pohybu člověka a vůbec biologického způsobu pohybu
se začal používat pojem uncanny valley. Jedná se vlastně
o přirozený, neovladatelný pocit odporu nebo znechucení při sledování něčeho, co vypadá jako reálný tvor, který
se pohybuje téměř věrohodně, ale nepatrně odlišně a nereálně. Podle mě třeba Helen Martenová ve svých dílech
uncanny valley vědomě používá. Pokud se něco odlišuje od
lidské podoby a pohybu výrazně, je to pro člověka snesitelné, protože ví, že jde o model, iluzi a stylizaci. Ale když
jde o téměř věrohodný lidský pohyb, jen nepatrně divný,
neskutečný, vyvolává to odpor mnohem víc, protože jsme
simulaci skoro zaměnili za něco nám blízkého a neustálé
srovnávání nás nutí váhat mezi něčím, na co jsme zvyklí,
a divnou zradou, uchystanou na naše smysly.
V souvislosti s prací Eda Atkinse a Helen Martenové se často mluví o „postinternetovém umění“ a o „plošnosti“ materiálů, které používají. Přestože v některých svých dílech používáš podobné postupy, tvá východiska jsou odlišná. Mohl
bys říci, jak ses k animaci dostal a podle čeho volíš kreslenou (Je to jenom film, 2004), plastelínovou (Unavená radost,
2011) nebo počítačovou (Továrny, 2012) animaci?
Pokud si dobře vzpomínám na důvody, které mě vedly k
nakreslení Je to jenom film, zajímal mě hlavně moment
jednoduchého převodu obrazu na jiný, podle možností
ruky zjednodušený obraz. Bavilo mě sledovat, co se takovým mechanickým filtrem změní na původním obsahu
strašidelných upoutávek, když zvuk zůstane zachovaný.
86
Matěj Smetana Rozhovor
Na monitor jsem přikládal fólie a upoutávky obkresloval po jednotlivých políčkách modrou fixou. Pokud si ale
zkusíš zapauzovat jakýkoliv film v náhodné situaci, je
pravděpodobné, že uvidíš jen pár rozmazaných šmouh a v
lepším případě kus něčeho rozpoznatelného. To, co šmouhy představují, zjistíš až po sledování předchozích a následujících políček a jsi nucen se rozhodnout, jak šmouhy
reprezentovat ostrými dělicími čárami. Člověk zároveň
začne přirozeně řešit míru složitosti kresby, musí si určit
hranice, kam až míra stylizace může zajít. Řekl jsem si,
že čára bude určovat hranice věcí, případně bude jednoduše členit věci na pojmenovatelné části (např. obrys obličeje, oči, nos, pusa). Čárové kresby jsou tedy výsledkem
nějakých rozhodnutí, významových vymezení a ohraničení, předem prošly nějakým hodnoticím filtrem. Vlastně
tím vznikají znaky, které jsou obecnější než u pohyblivé
fotografie, a proto možná i vhodnější k postupům, kterým
říkáme model, demonstrace nebo popis. Existují různé
programy na převod fotografie nebo sekvence fotografií
na stylizovaný obraz vystižený pouze kresebnými čarami,
ale všechny tyto programy jsou zatím překvapivě špatné. Je to právě tím, že počítač přirozeně nechápe hranice věcí, dokáže jen rozeznávat ostré hranice barevných
rozdílů. Nedávno jsem přemýšlel, zda se na moje animace není možné dívat jako na skici k videozáznamům akcí,
hraným, případně dokumentárním filmům nebo videím.
Ale u videa je pro mě problém s tím, že není možné mít
např. posmutnělého staršího chlápka, jehož jedinou vlastností je to, že je to posmutnělý starší chlápek. Ve videu by
to byl nějaký konkrétní člověk s příliš velkým množstvím
příliš jedinečných vlastností. V animaci prostě nepotřebné vlastnosti vůbec nejsou, jsou ignorované nebo záměrně neřečené a divák si je může libovolně představovat.
Plastelínová animace Unavená radost byla pro mě nejprve
celkem příbuzná se sérií Návody. Původně jsem Unavenou
radost bral jako popis drobných soukromých performancí,
prováděných za domácích podmínek. Pak se mi ale zdálo dobré do animace doplnit určitý fiktivní osobní rozměr,
otázku, jestli je možné za umělecká gesta považovat více
nebo méně intimní experimenty, které vznikají jen pro
zoufalé potěšení hlavního hrdiny. Z tohoto pohledu se mi
plastelína zdála méně popisná, expresivnější a osobnější.
Když jsem později objevil v Londýně plastelínové animace Nathalie Djurbergové, potěšilo mě to, měl jsem pocit, že
jsem se snad rozhodl správně.
Animace je obvykle spojována s dětstvím a s jeho důvěrou
v možnost při hře oživit neživé věci a stávat se někým jiným. Do jaké míry tyto atributy náležejí i umění?
Je otázka, jestli animace původně přichází ze světa dětství, nebo jestli je to jen iluze, daná českým pohledem
na věc (vzhledem k naší silné tradici animace pro děti).
Animace se v současné době určitě objevuje stále častěji
i jinak než v klasické podobě oživlých věcí nebo roztomilých vyprávění. Myslím, že jedním z důvodů je technologická dostupnost a přirozenost výroby / tvorby v současných animačních softwarech, ale i při zpracování ruční
animace, focené po políčcích. Jedná se o velmi příjemnou
práci, když pod rukama celkem rychle vzniká pohyblivý
obraz, který má tvůrce plně pod kontrolou, může libovolně rychle změnit každý prvek, detail, tempo apod. To bylo
možné určitě i dříve, ale za vyšších nákladů, bylo nutné
si na vlastní projekt najmout profesionála nebo se naučit
složité postupy. Používat jazyk digitální animace je nyní
stejně snadné jako používat tužku. A spolu s tím se přirozeně rozšířily možnosti, jak s animací zacházet a co její
pomocí zprostředkovat. Mně animace vyhovuje tím, že mi
umožňuje pracovat se znakem, popisností, vysvětlováním,
snadněji se mi zobrazují kostry nápadů, postupy nebo modely. A navíc se mi zdá zajímavé používat tyto výrazové
prostředky zdánlivě jako modely nebo popisy, ale přitom
diváka zrazovat nebo zavádět na scestí.
Zcela souhlasím, že není možné filmovou animaci chápat
jako něco výlučně dětského, ale měl jsem na mysli spíš
obecnější rys animace jako součást dětské hry, v níž „jsme“
a „děláme“ něco jiného než v obyčejném životě. Zajímalo
mě, zda by to bylo možné vztáhnout i k umění. Zdá se mi totiž, že právě sféra umění ti umožňuje vstupovat do odlišných rolí, jako je vědec experimentující se vznikem hvězdné symboliky nebo architekt „antického mrakodrapu“.
Dětská hra je podle mě s uměním velmi příbuzná – má v
sobě často nějakou bezbřehost (tedy neznalost nebo nezájem o opravdové hranice, kromě herních pravidel, které si
určuješ podle své vůle) a zároveň je to jedna z mála možností, jak testovat a formovat vlastnosti sebe i okolního
světa bez zodpovědnosti nebo nějakých pevně daných nároků. Ještě mě napadá, že hra je nejzajímavější (a zároveň
tedy i riskantnější) tam, kde se prolíná s realitou. Z tohoto pohledu mě napadá, že možná beru umění jako „hru
na jazyk“, kdy si určuju pravidla smyšleného jazyka a pomocí vznikajícího slovníku se zkouším vyjadřovat. Těžko
říct, možná umění ani nejde dělat jinak. Ještě mě v této
souvislosti napadá skvělý komentář filozofa Miroslava
Petříčka, který na jedné veřejné přednášce přirovnával
současná umělecká díla k vědeckým důkazům. Připadá
mi to jako velmi přesné přirovnání, ale to by bylo asi na
nějakou delší debatu.
Podobným rysem je i snaha o spojení vysokého a nízkého.
Když ukazuješ, jak si v domácích podmínkách vyrobit imitaci živého trilobita nebo natočit video, které by napodobilo pohled na Zemi z kosmické lodi (Návody, 2009), vztahuješ se k prehistorii Země a ke kosmickému prostoru. Jindy
(Poslední malíři na Zemi, 2012) zase uvažuješ o jakýchsi
posledních věcech člověka. Co tě na těchto tématech přitahuje a proč je vtahuješ do situace domácnosti?
Rád bych se zajímal o věci, co mě nějak přesahují, ale zároveň nemám moc rád patos, takže mám spíš sklon vznešené nebo závažné obsahy uzemňovat, nějak relativizovat,
komplikovat nebo si z nich dělat legraci. Stejně tak věci,
které se mi zdají příliš jednoduché nebo jednoznačné, dopředu pokládám za podezřelé. Určitou míru distance považuji za velmi důležitou pro „zdravé fungování“. Nevím,
zda to je tak dobře, ale zatím se mi to celkem osvědčilo.
Na rozdíl od řady umělců, pro jejichž práci je důležitý vliv
humanitních věd, tebe zajímají problémy fyziky nebo geometrie. Ovlivňuje to i tvůj přístup k tvorbě a volbě pracovních postupů?
Když si představím, o jaké problémy bych se chtěl zajímat, mám pocit, že bych měl začít od nějakého pomyslné-
ho začátku. A tím jsou pro mě nejprve základní vlastnosti
jednoduchých prvků jako výška, šířka, struktura, způsob
stavby, jednoduchá přeměna, konstrukce. Vlastně něco
podobného, co mě fascinuje na dílech amerických minimalistických autorů nebo Kazimíra Maleviče, když vytvářel
své sádrové architektony. A také tam vidím pro mě zajímavou souvislost mezi objektem / instalací a geometrickou animací, což jsou formy, které mě přitahují. Hlavně
mě ale zajímá, jak na základě takových konstrukčních
postupů vznikají znaky, jak na sebe základní znaky nebo
kusy znaků nabalují významy a jak velká část znaku
musí být patrná a rozpoznatelná, aby už mohl daný znak
nést nějaký význam. Příliš mě nezajímá zacházení s uměleckým dílem jako s nástrojem (ať už politické změny nebo
něčeho jiného). Myslím, že to není ani příliš funkční, ani
dlouhodoběji platné, ani pro umělecké dílo příliš důstojné.
Zdá se mi, že síla umění spočívá v mnohem základnějších
a zábavnějších důvodech.
Jiným důležitým tématem, na které jsme narazili již při našem předchozím rozhovoru, je mimořádná pracnost a technická náročnost některých tvých děl. Řekl jsi mi tehdy, že
tě zpočátku překvapila odlišnost výsledného díla od původního záměru, která byla někdy produktivní, jindy tě však
dokonce přivedla k prezentaci pouhých návodů. Není však
tento postup také cestou k odlišné komunikaci s diváky?
Je to určitě tak. Možná se to týká i odpovědi na tvou předchozí otázku po důvodech užívání animačních postupů.
Pokud vyrobím hmotnou věc, jako je například imitace
živého trilobita v akváriu, tak ta věc má spoustu specifických vlastností, které mě však v mé původní základní
představě vůbec nezajímaly. Abych uvedl příklad: Je mi
jedno, jestli v akváriu bude s trilobitem i vzduchování a
rostlinky, ale pokud budu objekt fyzicky vytvářet, budu to
muset vyřešit. Pokud v akváriu budou zároveň živé rostlinky a vzduchování, bude objekt směřovat k vytváření
určité iluze vypěstovaného tvora, zatímco samotný trilobit
na písku bude spíš znakem, přiznanou imitací. Takových
rozhodnutí o základních vlastnostech daného objektu je
hrozně moc. Při animaci, která vznik díla pouze popisuje, se tam o těchto věcech prostě nevyjádřím, zůstanou
otevřené, imitace oživlého trilobita zůstane v podobě holého nápadu. Na druhou stranu mě ale pořád baví i práce s hmotnými objekty. Případná odlišnost od původního záměru je daná prostě tím, že hmotný objekt má více
fyzických vlastností, kterými je nutné se zabývat a nikdy
je není možné dostat pod kontrolu. Rád objekty realizuji
sám, ale samotná pracnost, technická náročnost a odpracovaný čas mě příliš nezajímá, nepovažuji to za součást
obsahu dané věci. Pokud na něco nestačím, nemám problém s tím, nechat si dílo vyrobit.
Tvé animace jsou důsledně realistické a vycházejí často
z předmětů, které používáš v instalacích. V řadě instalací,
jako například v díle Podzimní zoom (2010), zase ztvárňuješ narativní postupy filmu. Jak bys charakterizoval vztah
mezi svými animacemi a instalacemi?
Už celkem dlouho zkouším přijít na řešení, jak pracovat
s časovým vývojem v nehybném médiu, jako je statická
instalace nebo socha. Fascinuje mě představa, že instalace bude představovat zároveň objektovou sekvenci (tedy
Matěj Smetana Rozhovor
87
při postupném prohlížení ji bude možné vnímat jako jednotlivá objektová „políčka“), ale přitom bude i samostatnou instalací, kde je možné sledovat všechny fáze zároveň. Asi nejvíc jsem se k takové představě zkusil přiblížit
právě v Podzimním zoomu, kde jsem využil dělení galerie
na čtyři stejná okna. Jde o čtyři fáze jakéhosi pomyslného pohybu, kde se k divákovi (při sledování zleva doprava)
postupně blíží podlaha s položenými objekty, prostorovými hvězdičkami. Ale stejně tak je možné vnímat výsledek jako jednu strukturovanou instalaci. Ještě přemýšlím, jak je Podzimní zoom příbuzný s kinetickou instalací
Hvězda z brněnských Soch v ulicích. Určitě je tam společný motiv prostorové hvězdy, prvku, který jsem jednu dobu
používal dost často. Motiv hvězdy s paprsky se mi obecně
zdá neobyčejně zajímavý – hvězda je velmi užívaný znak,
který nese množství velmi odlišných významů, ať už politických, náboženských nebo jiných, ale vznikl pouze na
základě optických vlastností našeho oka. Skutečné hvězdy žádné paprsky nemají, ale na základě našeho vnímání může mít hvězda paprsků libovolný počet. Převod na
prostorovou hvězdu pro mě představoval další fázi nějaké
subjektivní přeměny od skutečné hvězdy na obloze k novému znaku, který zatím nemá žádný význam, a proto mu
můžu nové významy na míru vyrobit.
Vztahem mezi efektivitou pracovních postupů a frameby-frame animací ses zabýval v trojici videí Taylorismus
(2013), v níž rovněž používáš jakousi „animaci v animaci“,
která ukazuje analogii mezi továrním a filmovým pásem.
Z čeho si v tomto videu vycházel?
Princip animace v animaci mě zajímal už ve videu
Unavená radost. Tam si plastelínový hrdina nakreslí na
listy větráku jednotlivé fáze zavírajícího se oka a pokouší se očko animovat. To se mu ale nedaří – základní součástkou každé filmové promítačky je tzv. maltézský kříž,
který způsobuje, že každé políčko na chvilku zůstane stát
na místě, než je nahrazené dalším políčkem. Pouhý tok
políček iluzi pohyblivého obrazu nezpůsobí. Proto panáček strčí prst do větráku; tento akt je pro něj sice bolestivý (kape mu dokonce trošku krev), ale oko na větráku se
začne animovat, plynule se zavírá a otevírá. V třetím videu série Taylorismů mi určitě šlo také o určitý druh konceptuální hry, kdy animovaný hrdina vytváří animaci v
rámci animace, ale zároveň se jednalo ještě o něco jiného.
Principem taylorismu, tak jak se začal používat v manufakturách 19. století, je rozklad složité pracovní činnosti na ty nejjednodušší, opakující se postupy. Připadalo mi
zajímavé, že tento princip se téměř úplně kryje s výkonem, který provádí filmový pás / obrazová sekvence při
projekci, a zároveň také s postupem, který je nucen provádět animátor, když utváří jednotlivé fáze pohybu. Třetí
video ze série Taylorismů se trochu odlišuje. Zatímco v
prvních dvou manipulují natočené postavy kreslenými
objekty, ve třetím jsou to kreslené ruce, které pohybují fázemi vyfocené figury uvnitř pásu. Chápu to jako takovou
zacyklenou skicu, k níž se časem dostanu a kterou snad
ještě dále rozpracuji.
miniaturní poškození v domněle dokonalých dílech amerických minimalistů. Teoreticky ses s tímto problémem vyrovnal v nedávno dokončené dizertaci. Změnil teoretický výzkum nějak tvá původní umělecká východiska?
Možná by se dalo říct, že jsem se v základu vlastně vyrovnával s nežádoucí nepřesností, ke které dochází, kdykoliv
něco fyzicky vytvářím. Počátkem toho problému byla otázka, zda existuje nějaká popsatelná „hranice prasečiny“, za
níž už je „prasečina“ (nepřesnost, nedokonalost provedení) významotvorná. Protože nepřesnost vzniká vždycky,
není možné ji dostat úplně pod kontrolu. Jedná se právě o
vlastnosti, které samovolně vznikají a nejsou zcela ovlivnitelné – sádra se přirozeně trochu drolí, dřevo se trochu
kroutí a barva trochu stéká. Jak už jsem říkal v předchozích odpovědích, pokud představuješ objekt čistě jako jeho
částečný popis a model, například pomocí animace, tyto
vlastnosti prostě odstraníš, protože v tvé představě nejsou, a můžeš vnímat představu objektu bez nich. Pokud
bychom tvrdili, že nejdůležitější vlastností modelu je míra
jeho detailu, můžeme se bavit tím, jak tuto míru nastavit,
co nás ještě zajímá a co už můžeme ignorovat. Zbytek pak
zůstane na lidské představě. Jinak jsem pochopitelně při
psaní dizertace narazil na spoustu zajímavých zárodků
nápadů, kterými bych se v budoucnu rád zabýval. Jedním
z nich je hledání možností, jak simulovat náhodné události. Také mě začal zajímat vztah mezi modelem a skutečnou věcí a dostal jsem chuť pracovat na geometrických,
strukturovaných objektech, vycházejících z Malevičových
architektonů.
Smetana
(1)
Rozhovor připravil Karel Císař
Matěj Smetana
(*1980 v Praze)
Svůj zájem o téma nedokonalosti a náhodné vlivy v umění jsi vtělil do projektu Donald Judd, Sol LeWitt a John
McCracken jsou jako my (2004), v němž si dokumentoval
88
Matěj Smetana Rozhovor
89
Matěj Smetana, portfolio 2010 - 2014
Pád Louvru
The Fall of Louvre
Pád Louvru, digitální kresba, 30m x 90 cm, 2014, pohled do galerie Emila Filly, Ústí nad Labem
Fall of Louvre, digital drawing, 30m x 90 cm, 2014, Emil Filla Gallery, Ústí nad Labem
V roce 1796 namaloval francouzský malíř Hubert Robert pohled do Velké galerie v Louvre. Zároveň
vytvořil i druhou variantu toho samého pohledu - vizi budoucnosti, kdy se z galerie stanou ruiny.
Tyto obrazy se staly základem pro první a poslední políčko kresleného pásu. Doplnil jsem
30 přechodových fází mezi těmito dvěma obrazy. Kresba byla vytvořená na míru galerie Emila Filly v
Ústí nad Labem vzhledem k délce nejdelší stěny.
In 1796, French painter Hubert Robert painted a view into the Grand Gallery in Louvre. He also created a second version of the same view - a vision of the future, when gallery becomes ruins.
These pictures are the first and the last frames of a drawn strip. I drew 30 phases between these two
pictures. The size of the drawing was made according to the largest wall of Emil Filla Gallery in Ústí
nad Labem.
Pád Louvru, digitální kresba, 30m x 90 cm, 2014
Fall of Louvre, digital drawing, 30m x 90 cm, 2014
(náhledy jednotlivých políček)
(thumbnails of the frames)
Motýli v břiše
Butterflies in the Stomach
Matěj Smetana, Tomáš Uhnák, 2013, video instalace
Pohled do instalace: Galerie Školská 28
Matěj Smetana, Tomáš Uhnák, 2013, video installation
Installation view: Gallery Školská 28
Motýli v břiše, 2013, video instalace, Matěj Smetana a Tomáš Uhnák
Pohled do instalace: Galerie Školská 28
Butterflies in the Stomach, 2013, video installation, Matěj Smetana a Tomáš Uhnák
Installation view: Gallery Školská 28
Výstavní projekt je pokusem o reflexi možností jakési “terapie na dálku”, tj.zprostředkování psychické
podpory, uklidnění, něhy, péče, pocitu blízkosti prostřednictvím audiovizuální nahrávky, distribuované po
internetu.
Autoři vycházejí z objevu široce rozšířeného fenoménu tzv. ASMR. Pokoušejí se tento u nás dosud málo
prozkoumaný internetový jev kriticky zprostředkovat, ale zároveň se snaží vlastním způsobem vytvářet
jeho paralelu nebo pokračování v lokálním kontextu.
Smetana s Uhnákem oslovili odbornice a odborníky z oblasti poskytování fyzické a duševní péče, aby
- nezatíženi znalostí fenoménu ASMR - navrhli svou vlastní verzi zprostředkování terapie na dálku.
Následně účastníky požádali o kritickou reflexi ASMR a případné navržení jiných řešení nebo variant.
Jejich návrhy autoři zrealizovali.
This exhibition is an attempt to consider the possibilities of a kind of “remote therapy,” i.e., the mediation
of psychological support, reassurance, tenderness, caring, and intimacy by means of audiovisual recordings distributed throughout the internet.
The artists proceed from the observations of a widespread phenomenon known as ASMR (Autonomous
Sensory Meridian Response). Here, they attempt to critically analyze this little explored internet phenomenon, but at the same time, attempt a parallel manifestation in the local context.
Smetana and Uhnák have consulted many experts in the fields of medical and psychological care, and
asked them, without them actually knowing anything about ASMR, to create their own personal version of
remote mediation therapy. Subsequently, the participants asked for their critical reflections on ASMR, as
well as other possible solutions. The artists then attempted to realize these solutions.
ASMR - Autonomous Sensory Meridian Response, je zavedený pojem, který se objevil v roce 2010
jako název pro vědecky zatím nereflektovaný fyzický a psychický efekt, zprostředkovaný sledováním
specifického druhu videa. Původně se jednalo o vedlejší účinek nalezených videí, zřízených pro jiný účel např. technických manuálů, návodů, apod.
Autonomous Sensory Meridian Response is a term that arose in 2010 to describe the reflexive physical
and psychological sensations that come about from viewing a certain kind of video, usually found material,
created for other purposes, such as technical manuals, instructions, and the like.
Odborná spolupráce: Jaroslava Černohlávková, Vojtěch Franče, Tereza Kodíčková, Natálie Lupienská,
Magdalena Šimeková, Marie Zachová
Professional collaboration: Jaroslava Černohlávková, Vojtěch Franče, Tereza Kodíčková, Natálie Lupienská, Magdalena Šimeková, Marie Zachová
Taylorismus
Taylorism
3 x video / instalace, 2013
Pohled do instalace: Taylorismus, Galerie Die Aktualität des Schönen, Liberec, 2013
F. W. Taylor zjistil, že když složitou výrobní činnost rozdělí na mnoho krátkých, jednoduchých a úsporných
úkonů, pracovní výkonnost výrazně stoupne. Tři animovaná videa se pokouší zacházet se souvislostí mezi
taylorismem a frame-by-frame animací, mezi továrním pásem a pásem filmových políček.
3 x video / installation, 2013
Installation view: Taylorism, Gallery Die Aktualität des Schönen, Liberec, 2013
F.W.Taylor discovered that a division of a complex production process into a multitude of short and simple
moves causes a rapid increase in work efficiency. Three animated videos deal with a connection between
taylorism and a frame-by-frame animation, between a manufacture and a film sequence.
Taylorismus 3, video, 30s. loop, 2013
Taylorism 3, video, 30s. loop, 2013
Postava je ve filmové sekvenci animována kreslenýma
rukama políčko po políčku.
A person in a film sequence is animated
frame-by-frame by drawn hands.
Prach
Dust
Dust, digital print, 400 x 90 cm, 2013 (thumbnails of the frames)
Prach, digitální tisk, 400 x 90 cm, 2013 (náhledy jednotlivých políček)
Rozměrný plotterový tisk zachází s grafickou podobou filmového zoomu a s paralelou mezi
zasypáváním pomyslným prachem a vytrácením obrazu; samotná kresba je subtilní tak, aby ji divák
mohl sledovat jen po částech z bezprostřední blízkosti.
Dust / falls on Earth / from the space. / Every hundred years / ten centimeters falls down.
Large plotter print refers to a graphic parallel of a film zoom, to a parallel between disappearing under
a dust cover and disappearing of a picture; printed lines are so subtle that a viewer can see only the
fragments of the picture from a close distance.
Skoro jasno
Almost Clear
AMT_Projekt, Bratislava, 2012 (s Terezou Kabůrkovou)
Pohled do instalace; zleva doprava: Tereza Kabůrková, bez názvu; Matěj Smetana, Příběhy z temné komory;
Matěj Smetana, Zatmění slunce
AMT_Projekt, Bratislava, 2012 (with Tereza Kabůrková)
Installation view; from left to right: Tereza Kabůrková, untitled; Matěj Smetana, Stories From The Darkroom;
Matěj Smetana, Eclipse of The Sun
Koncepce výstavy vznikla na základě spolupráce s fotografkou Terezou Kabůrkovou. Kabůrkové obsahově
čisté až “materiálové” fotografie byly na výstavě uvedeny do souvislosti s mými geometrickými animacemi.
Tyto krátká videa obcházejí kolem tématu fotografie, simulují chemické procesy při vyvolávání fotografie a
jednoduché optické jevy. Animace byly promítány za běžného osvětlení.
The exhibition features works created in collaboration with a photographer Tereza Kabůrková. At the exhibition Kabůrková`s contextually simple, “material” photographs were juxtaposed with my geometrical animations. The short videos reference the topic of photography, simulate chemical processes of developing the
photography and simple optical phenomena. Animations were projected onto the wall in naturally lit interior.
Pohled do instalace; zleva doprava: Tereza Kabůrková, bez názvu; Matěj Smetana, Zatmění Slunce
Installation view; from left to right: Tereza Kabůrková, untitled; Matěj Smetana, Eclipse of The Sun
Zatmění slunce, video, 1 min. 36 s., 2012
Lupa, video, 1 min. 17 s., 2012
Eclipse Of The Sun, video, 1 min. 36 s., 2012
Magnifying Glass, video, 1 min. 17 s., 2012
Příběhy z temné komory, video, 3 min. 57 s., 2012
Stories From The Darkroom, video, 3 min. 57 s., 2012
Animace napodobuje proces vyvolávání pozitivu fotografie v temné komoře. Proces postupuje od
bílé plochy až k přeexponované černé. Ve videu jsem použil čtyři políčka z mého animovaného filmu
Poslední malíři na Zemi (2012).
Animation imitates the process of developing a photographic positive in a dark room from a white to
overexposed black field. In the video I utilized four frames from my animated film The Last Painters
on Earth (2012).
Poslední malíř
Last Painter
pohled do výstavy Poslední malíř, Galerie města Blanska, Blansko, 2012 (foto: Lukáš Jasanský)
Série Továrny na výstavě Poslední malíř představuje řešení abstraktní “výrobny” hvězdných
symbolů. Symboly hvězd utvářejí vesmír pomocí výrobních linek pomyslného demiurga, “posledního
malíře”.
installation view: Last Painter, Gallery of Blansko, Blansko, 2012 (photo: Lukáš Jasanský)
The series Factories presented at the show The Last Painter features an abstract “workshop”
where star symbols are being produced. ISymbols of stars form the universe by means of production
lines of an imaginary demiurge, “the last painter”.
Továrna 1, video, 15 s. smyčka, 2012
Továrna 2, video, 30 s. smyčka, 2012
Factory 1, video, 15 s. loop, 2012
Factory 2, video, 30 s. loop, 2012
Továrna 3, video, 5 s. smyčka, 2012
Hodiny, video, 3 hod. smyčka, 2012
Factory 3, video, 5 s. loop, 2012
Clock, video, 3 hrs. loop, 2012
Poslední malíři na Zemi
Last Painters on Earth
Pohled do instalace: Poslední malíř, Galerie města Blanska, Blansko, 2012 (foto Lukáš Jasanský)
Installation view: Last Painter, Gallery of Blansko, Blansko, 2012 (Photo Lukáš Jasanský)
video, 6 min. 22 s.,
Animovaný film Poslední malíři na Zemi vychází z mé skici komiksu stejného názvu (2003), který se
mi nikdy nepodařilo dokončit. Zachycuje krátké příběhy čtyř lidí těsně před zánikem Země. Ti se
vždy bezděčně dopustí činu, který by bylo v určitém kontextu možné označit za malbu.
video, 6 min. 22 s.
Animated filmThe last Painters on Earth is based on my sketch of the same name which has never been
concluded (2003). It captures short stories of four people shortly before the end of the world. Each of them
inevitably and unconsciously create a work that in the context of art could be named as a painting.
Poslední malíři na Zemi, video, 6 min. 22 s., 2012
Last Painters on Earth, video, 6 min. 22 s., 2012
Unavená radost
Weary Happiness
Galerie U Zlatého prstenu, GHMP, Praha, 2011
Gallery of The Golden Ring, City Gallery Prague, Prague, 2011
video, 8 min.
video, 8 min.
Animovaný film částečně odkazuje k práci Návody (2009) - hlavní hrdina užívá různých kutilských
postupů k činům, které by bylo možné za určitých okolností pokládat za umělecké akce. Není patrné,
zda akce jako balancování míčku na proudu moči (jež je možné chápat v souvislosti s Brucem Naumanem) nebo pozorování nehybných spermií mikroskopem hlavní hrdina považuje za umělecká gesta
nebo za akty samoty a zoufalství.
The animated film partly refers to the work Instructions (2009) - the main character utilizes various DIY
modes to complete, under certain circumstances, artistic activities. It is not evident whether an activity
like a balancing a ball on a flow of an urine (likely to be perceived in a connection with the work of Bruce
Nauman), or an observation of sperms by a microscope is by the main character considered as an artistic
gesture or as an act of loneliness and despair.
Unavená radost, video, 8 min., 2011
Weary Happiness, video, 8 min., 2011
Návody
Instructions
4x video, 2009
Pohled do výstavy: Návody, Atrium, Moravská galerie, 2009
Série Návody představuje sled postupů, jak vyrobit čtyři umělecká díla, která jsem nechtěl realizovat.
4x video, 2009
Installation view: Instructions, Atrium, Moravia Gallery, 2009
The series Instructions feature ways how to create four art works which I did not want to create.
Návod 1: Krystal, video, 5 min. 7 s., 2009
Instructions 1: Crystal, video, 5 min. 7 s., 2009
Návod 2: Trilobit, video, 6 min. 48 s., 2009
Instructions 2: Trilobite, video, 6 min. 48 s., 2009
Návod 3: Vesmír, video, 7 min. 7 s., 2009
Instructions 3: Universe, video, 7 min. 7 s., 2009
Návod 4: Západ slunce, video, 7 min. 31 s., 2009
Instructions 4: Sunset, video, 7 min. 31 s., 2009
Vybrané hvězdy
Selected Stars
tisk na papíře, 100x70 cm, 2012 / 2013
print on paper, 100x70 cm, 2012 / 2013
Hvězda
Star
Hvězda, časová instalace, 200x50x50 cm, 2012 (foto: Martin Polák)
Sochy v ulicích, park Lužánky, Dům umění města Brna, Brno, 2012
Star, time-based installation, 200x50x50 cm, 2012 (photo: Martin Polák)
Sculptures In The Streets, park Lužánky, The Brno House of Arts, Brno, 2012
Světelná instalace v parku Lužánky, viditelná denně o půlnoci v časovém úseku patnácti sekund.
Krajně omezená viditelnost instalace Matěje Smetany by měla vést k vytvoření nového městského mýtu,
v němž obyvatelé ve vyprávění sdílejí zkušenost, kterou takřka nikdo z nich ve skutečnosti nezažil. Práce
sestává z modelu hvězdy, která se vždy o půlnoci v záblesku reflektorů na několik okamžiků vynoří z jímky
v odlehlé části parku Lužánky. (Karel Císař)
The light installation in the park Lužánky, visible daily at midnight for 15 seconds.
The extremely limited visibility of Matěj Smetana`s installation should lead to the creation of a new urban
myth, in which residents will tell stories of an experience that in practice none of them has actually had.
The work consists of a model of a star, which every day at midnight, in the gleam of reflectors, rises for
a few moments from a pit in an outlying part of the park Lužánky. (Karel Císař)
Podzimní zoom
Autumn Zoom
Galerie 36, Olomouc, 2010
Podzimní zoom, instalace, 600x250x280 cm, 2010
Gallery 36, Olomouc, 2010
Autumn Zoom, installation, 600x250x280 cm, 2010
Instalaci tvoří čtyři postupně se sešikmující desky, vyplňující celý prostor galerie. Každá deska je potištěná
černobílým motivem dlaždic a leží na ní prostorové hvězdy bez jasného významu; tyto prvky se spolu s
našikmením desek postupně zvětšují. Práce může být vnímána při čtení zleva doprava jako čtyři fáze pomyslného filmového zoomu, kdy se k divákovi hvězdy i “podlaha” postupně přibližují.
Installation comprises of for gradually leaning plates placed in the galley space. Each plate bears
a black and white pattern of tiles and accommodates indifferent spatial stars. All these elements,
together with a sloping of plates gradually expand in their volume. The work can be read from left to
right as four phazes of a film zoom, when stars as well as a “surface” get closer to the viewer.
Podzimní zoom, instalace, 600x250x280 cm, 2010, detail
Autumn Zoom, installation, 600x250x280 cm, 2010, detail
Hory, slunce a hvězdy
Mountains, Suns and Stars
Hory, slunce a hvězdy, instalace, 700x500x14 cm, 2011
Pohled do instalace: Galerie Svit, Praha, 2011
Instalace se zabývá jednoduchými znaky hor, slunce a hvězd, představovanými papírovým kuželem,
polystyrenovou koulí a prostorovou hvězdou. Tyto prvky byly podle předem daných pravidel
kombinovány do 686 útvarů. Každý útvar je složený z osmi prvků a představuje vždy jedinečnou
“krajinu”, tvořenou horami, slunci a hvězdami.
Mountains, Suns and Stars, installation, 700x500x14 cm, 2011
Installation view: Gallery Svit, Praha, 2011
The installation reflects the basic signs of mountains, sun and stars which are materialized in the way of a
paper cone, polystyrene sphere and spatial star. All these elements were combined according to a pattern
using 686 elements. Each element comprises of 8 units and is a unique ‘countryside’ of mountains, suns
and stars.
projekty 2004 - 2010
projects 2004 - 2010
Antika
Antiquity
digitální fotografie, 150x91 cm, 2010
Fotografie ze série “architektura na okamžik” vznikla tečením bílé barvy skrz model půdorysu Parthenonu.
digital photograph, 150x91 cm, 2010
Photography from the “architecture for the moment” series was created by a flowing of a white paint
through the model of a platform of Parthenon.
Antika II.
Antiquity II.
Antika II, digitální kresba, 350x80 cm, 2010
Pohled do výstavy: Romantic Aprehensions, Metamatic: Taf, Athény, Řecko
Antiquity II, digital drawing, 350x80 cm, 2010
Exhibition view: Romantic Aprehensions, Metamatic: Taf, Athens, Greece
Plotterový tisk představuje utopickou stavbu - “antický mrakodrap”. Práce se zabývá možností variability
antických forem a možností chápat antický systém sloupů jako neomezeně rozvinutelnou strukturu.
A printed image features a utopian building – “antique skyscraper”. The work addresses the possibilities to
alter antique forms and to understand the antique system of pillars as a freely adjustable structure.
Hradčanoid
Prague-Castleoid
Objekt, mramor, 220x75x75 cm, 2009/2013
Pohled do instalace: KGVU Zlín, 2013
Object, marble, 220x75x75 cm, 2009/2013
Installation view: KGVU Zlín, 2013
Tvar objektu byl určen horizontálním otočením panoramatu Hradčan podle své osy.
The shape of the object was determined by a horizontal revolving of the skyline of Prague Castle in
accordance of its axis.
Myslím, že tento objekt není možné vyrobit
I Think It Is Impossible to Create This Object
digitální tisk, rozměry variabilní, 2010
digital print, dimensions variable, 2010
Donald Judd, Sol LeWitt a John McCracken jsou jako my
10 ks. fotografie, 70x50 cm, 2005/2012
Pohled do výstavy Ostrovy odporu, Veletržní palác NG, Praha, 2012
Donald Judd, Sol LeWitt And John McCracken Are Like Us
10 photographs, 70x50 cm, 2005/2012
Exhibition view: Islands of Resistance, Veletržní palác NG, Prague, 2012
Donald Judd, Sol LeWitt a John McCracken jsou
jako my
Dokumentoval jsem drobná poškození na objektech klasických minimalistických
autorů. Vzniklé fotografie ukazují na nedokonalosti precizně vyrobených objektů a
posunují tak jejich interpretaci.
Donald Judd, Sol LeWitt And John McCracken Are
Like Us
I documented tiny damages on works of representatives of minimalism. The photographs point at the imperfections of precisely generated objects and open the
scope of their further interpretation.
Donald Judd, Sol LeWitt a John McCracken jsou jako my, 10 ks. fotografie, 70x50 cm, 2005/2012
Donald Judd, Sol LeWitt And John McCracken Are Like Us, 10 photographs, 70x50 cm, 2005/2012
Je to jenom film
Je to jenom film
video, 3 min. 11 s., 2004
video, 3 min. 11 s., 2004
Animovaný film vznikl výběrem tří filmových trailerů ke klasickým horrorům 70. a 80. let a jejich
obkreslením po jednotlivých políčcích. V animaci byl zachován původní zvuk.
Byly použity filmy: Last House On The Left, Evil Dead, Nightmare On Elm Street III.
The animated film features the selection of three film trailers of classic horror films from the 70`s
and 80`s. They were presented in an outline drawing of each frame. The animation makes use of an
original audio recording. In the film, following trailers were used: Last House On The Left, Evil Dead,
Nightmare On Elm Street III.
Matěj Smetana
Narozen 24.7.1980
Žije a pracuje v Praze a v Bratislavě
Vzdělání:
2001-2007 FaVU VUT Brno, at. Intermédia a Malířství 3 Petra Kvíčaly
2008-2011 AVU Praha, doktorandské studium, at. Jiřího Příhody
Zaměstnání:
2011-souč. VŠVU Bratislava, asistent at. APK+ Antona Čierného, Katedry Intermédií a Multimédií
Samostatné výstavy:
2014 Jednou v noci (s Alicí Nikitinovou), Galerie Mimochodem, Praha
2013 Motýli v břiše (s Tomášem Uhnákem), Školská 28, Praha
2013 Taylorismus, Die Aktualität des Schonen, Liberec
2012 Skoro jasno (s Terezou Kabůrkovou), AMT_Project, Bratislava, Slovensko
2012 Libretto (s Tomášem Javůrkem), Off-Format, Brno
2012 Co objekty chtějí? (s Pavlem Stercem), galerie Kostka, Meetfactory, Praha
2012 Poslední malíř, Galerie města Blanska, Blansko
2011 Předělávky, Galerie Mladých, Brno (s Marií Štindlovou a Klárou Břicháčkovou)
2011 Antika II., Galerie Školská, Šedý pokoj, Praha
2011 Unavená radost, Dům u Zlatého prstenu, Galerie Hl.m.Prahy, Praha
2011 Spíš venku než uvnitř (s Filipem Smetanou), galerie D9, České Budějovice
2011 Jarní úklid, Galerie 207, Praha
2011 Galerie Svit, Praha
2010 Podzimní zoom, Galerie 36, Olomouc
2010 Fyzika (s Vladimírem Houdkem), Galerie Ve sklepě, Praha
2009 Návody, Atrium, Pražákův palac, Moravská galerie, Brno
2009 Schody vedoucí do nikam / Off-road (s Filipem Smetanou), galerie Benzínka, Slaný
2008 Vysílání, galerie Pavilon, Praha
2007 Hradčanoid, Pražákův palác- prostor pro jedno dílo, Brno
2007 Kino, Galerie Mladých, Brno
2007 Neobyčejná místnost, galerie G99, Brno
2006 Dědičné postižení (s Filipem Smetanou), galerie Jelení, Praha
2005 Remix, galerie Půda, Jihlava
2005 Donald Judd, Sol LeWitt a John McCracken jsou jako my + Je to jenom film, galerie A.M.180, Praha
2004 Řez, Pražákův palác- prostor pro jedno dílo, Brno
Skupinové výstavy a akce:
2014 Nový Zlínský salon, Dům umění, Zlín
2014 Nulla dies sine linea, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem
2014 Hands On: The Illusion of Movement, Pocket Utopia, New York, USA
2014 Amnesia, galerie Open, Bratislava, Slovensko
2013 Rozhovory, ktoré vedú inam, Dom umenia, Bratislava, Slovensko
2013 Romantic Aprehensions, metamatic:taf, Athény, Řecko
2013 Drawings... and Contents, Kubik Gallery, Porto, Portugalsko
2013 4+4 dny v pohybu, Palác U Stýblů, Praha
2013 Minimální trvanlivost, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem
2013 Frejm baj frejm 2, Považská galéria umenia, Žilina, Slovensko
2013 "Ø", A.M.180, Praha (jako host Radima Labudy)
2013 Rozhovory, ktoré vedú inam, Stredoslovenská galéria, Banská Bystrica
2012 Příběhy z temné komory (jako host Anny Balážové), gal. Jádro/Bunker, Nitrianská galéria, Nitra, SK
2012 Frejm baj frejm, Považská galéria umenia, Žilina, Slovensko
2012 Otevřeno - Současné české umění ze sbírky Marek, zámek Moravský Krumlov
2012 Neviditelná Štiavnica, veřejný prostor, Banská Štiavnica, Slovensko
2012 Between Steps, Národní technická knihovna, Praha
2012 Umělec je vyvolený, Galerie U dobrého pastýře, Brno
2012 Ostrovy odporu, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
2011 Architektovo břicho, galerie Kostka, Meetfactory, Praha
2011 Citace a interpretace, galerie NoD, Praha
2011 Sochy v ulicích, park Lužánky, Brno
2011 Prague Biennale 5, Microna, Praha
2011 Ztišeno, Wannieck Gallery, Brno
2011 Ohrožený duch, Prostor R2, Brno
2011 SPACE Residency Lab 2010, galerie SPACE, Bratislava, Slovensko
2011 Absurdita? Groteska? Ironie?, galerie NoD, Praha
2010 Moving Image, galerie Futura, Praha
2010 Collectors „The Czecho - Slovak Pavillion“, BROTkunsthalle, Wien, Rakousko
2010 Villa Reykjavik, Reykjavik, Island
2010 Vedro, Meetfactory, Praha
2010 Demonstrace prostoru, BLOX, Praha
2010 PAF PARIS, Eglise Saint Merry, Paris, Francie
2009 Hlava, Karlín Studios, Praha
2009 Videomedeja, Muzeum Vojvodiny, Novi Sad, Srbsko
2009 Telescopic studio, Galerie Václava Špály, Praha
2009 So Much More, Meet Factory, Praha
2009 Revised Edition, GUMstudio, Carrara, Itálie
2009 V. Zlínský salón mladých, KGVU Zlín, Zlín
2009 100perCENTO, GUMstudio, Carrara, Itálie
2008 Bienala Tinerilor Artisti, Dalles Hall, Bukurešť, Rumunsko
2008 6. bienale mladého umění Zvon, Dům u Kamenného zvonu, Praha
2008 L’art en Europe, Vranken Pommery, Reims, France
2008 Cargo 2008, Budapešť, Maďarsko
2008 Fetisch Versus Evocation, Galerie der HBK, Braunschweig, Německo
2007 Neexistuju když mě nevidíš, galerie Futura, Praha
2007 Kaleidoskop, La Casa Encendida, Madrid, Španělsko
2007 Vylepšený model, kulhavý efekt, NoD, Praha
2007 Collector's Live Re-Edit, Dům pánů z Kunštátu, Brno
2007 Finalisté ceny Start point, Galerie Sýpka, Klenová
2007 Výstava diplomantů FaVU, Galerie Brno, Brno
2007 Friendly Film From the Czech Republic, East Coast Aliens, New York, USA
2006 Eastern Alliance 3 / Teledivision Show, Centrul de Artă Contemporană KSA Chisinau, Moldávie
2006 Eastern Alliance 3 / Teledivision Show, Muzeul national de arta contemporana, Bukurešť, Rumunsko
2006 IV. Zlínský salón mladých, KGVU Zlín, Zlín
2006 Shadows of Humour, BWA Wroclaw, Polsko
2006 Land Locked, Well Gallery, Londýn, Velká Británie
2006 Play-time, galerie Entrance- Karlín studios, Praha
2006 Playtime, galerie Brno, Brno (jako host M. Pěchoučka)
2005 5. bienale mladého umění Zvon, Dům u Kamenného zvonu, Praha
2005 ENTERmultimediale 2, Palác Akropolis, Praha
2004 10 let FaVU, Galerie Václava Špály, Praha
2003 10 let FaVU, Dům umění, Brno
2003 Nejmladší, National Gallery, Veletržní palác, Praha
Stáže a rezidenční pobyty:
2012 Tranzit, Budapešť, Maďarsko
2010 Galerie SPACE, Bratislava, Slovensko
2005 Magyar Iparmuveszeti Egyetem, Budapešť, Maďarsko
Ocenění:
2011 Umělec má cenu - Cena od Václava Stratila: Dílo roku (Hvězda, DUMB Brno)
2009 Cena diváků, Jiné vize, PAF Olomouc (Návod 2: Trilobit)
2007 Finalista ceny Start Point, Klatovy - Klenová
Matěj Smetana
Born 24.7.1980
Lives and works in Prague, CZ and Bratislava, SK
Education:
2001-2007 FaVU VUT Brno, studio Intermedia and Painting 3
2008-2011 AVU Prague, doctorand study (Jiří Příhoda)
Occupation:
2011-now VŠVU Bratislava, SK, assistent professor, APK+, Intermedia and Multimedia Department
Solo exhibitions:
2014 Once in the Night (with Alice Nikitinova), Gallery Mimochodem, Prague
2013 Butterflies in the Stomach (with Tomáš Uhnák), Školská 28, Prague
2013 Taylorism, Die Aktualität des Schonen, Liberec
2012 Almost Clear (with Tereza Kabůrková), AMT_Project, Bratislava
2012 Libretto (with Tomáš Javůrek), Off-Format, Brno
2012 What Do Objects Want? (with Pavel Sterec), gallery Cube Meetfactory, Prague
2012 Last Painter, Gallery of Blansko, Blansko
2011 Remakes, Galerie Mladých, Brno (with Marie Štindlová a Klára Břicháčková)
2011 Antiquity II., Gallery Školská, Grey room, Prague
2011 Weary Happiness, House of The Golden Ring, Gallery of City Prague, Prague
2011 More Outside Than Inside (with Filip Smetana), gallery D9, České Budějovice
2011 Spring Cleaning, Gallery 207, Prague
2011 Gallery SVIT, Prague
2010 Autumn Zoom, Gallery 36, Olomouc
2010 Physics (with Vladimír Houdek), Gallery Ve sklepě, Prague
2009 Instructions, Atrium, Pražák palace, Moravian Gallery, Brno
2009 Stairs Going to Nowhere / Off-road (with Filip Smetana), galerie Benzínka, Slaný
2008 Broadcasting, gallery Pavilon, Prague
2007 Hradčanoid, Pražák palace, Moravian Gallery, Brno
2007 Cinema, Galerie Mladých, Brno
2007 Extraordinary Room, Gallery G99, Brno
2006 Hereditary Infliction (with Filip Smetana), gallery Jelení, Prague
2005 Remix, gallery Půda, Jihlava
2005 Donald Judd, Sol LeWitt a John McCracken Are Like Us + It's Only a Movie, Gallery A.M.180, Prague
2004 Cut, Pražák palace, Moravian Gallery, Brno
Group exhibitions and events:
2014 Nulla dies sine linea, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem
2014 Hands On: The Illusion of Movement, Pocket Utopia, New York, USA
2014 Amnesia, Open gallery, Bratislava
2013 Conversation Leading Elsewhere, Dom umenia, Bratislava
2013 Romantic Aprehensions, metamatic:taf, Athens, Greece
2013 Drawings... and Contents, Kubik Gallery, Porto, Portugal
2013 Minimální trvanlivost, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem
2013 4+4 dny v pohybu, Palác U Stýblů, Praha
2013 Frejm baj frejm 2, Považská galéria umenia, Žilina
2013 "Ø", A.M.180, Prague (as a guest of Radim Labuda)
2013 Conversation Leading Elsewhere, Stredoslovenská galéria, Banská Bystrica
2012 Stories from the Darkroom (as a guest of Anna Balážová), gal. Jádro/Bunker, Nitrianská galéria, Nitra
2012 Frejm baj frejm, Považská galéria umenia, Žilina
2012 Open - Contemporary Czech art from Marek Collection, Castle Moravský Krumlov
2012 Invisible Štiavnica, public space, Banská Štiavnica
2012 Between Steps, National Technical Library, Prague
2012 Artist Is Chosen, Galerie U dobrého pastýře, Brno
2012 Islands of Resistance, National Gallery, Veletržní palác, Prague
2011 Architect's Belly, galerie Kostka, Meetfactory, Prague
2011 Citation and Interpretation, galerie NoD, Prague
2011 Sculpture in the Streets, park Lužánky, Brno
2011 Prague Biennale 5, Microna, Prague
2011 Kept Quiet, Wannieck Gallery, Brno
2011 Endangered Ghost, Space R2, Brno
2011 SPACE Residency Lab 2010, gallery SPACE, Bratislava
2011 Absurdity? Grotesque? Irony?, gallery NoD, Prague
2010 Moving Image, galerie Futura, Prague
2010 Collectors „The Czecho - Slovak Pavillion“, BROTkunsthalle, Wien, Austria
2010 Villa Reykjavik, Reykjavik, Iceland
2010 Heat, Meetfactory, Prague
2010 Spatial Demonstration, BLOX, Praha
2010 PAF PARIS, Eglise Saint Merry, Paris, France
2009 Head, Karlín Studios, Praha
2009 Videomedeja, Muzeum Vojvodiny, Novi Sad, Srbsko
2009 Telescopic studio, Galerie Václava Špály, Prague
2009 So Much More, Meet Factory, Prague
2009 Revised Edition, GUMstudio, Carrara, Italy
2009 V. Young Artists Salon, KGVU Zlín, Zlín
2009 100perCENTO, GUMstudio, Carrara, Italy
2008 Bienala Tinerilor Artisti, Dalles Hall, Bukurešť, Romania
2008 6. Biennale of Young Art Zvon, House of The Stone Bell, Prague
2008 L’art en Europe, Vranken Pommery, Reims, France
2008 Cargo 2008, Budapest, Hungary
2008 Fetisch Versus Evocation, Galerie der HBK, Braunschweig, Germany
2007 I don't Exist When You Don't See Me, gallery Futura, Prague
2007 Kaleidoskop, La Casa Encendida, Madrid, Spain
2007 Improved Model, LAme Effect, NoD, Prague
2007 Collector's Live Re-Edit, House of the Lords of Kunštát, Brno
2007 Finalists of Start point prize, Galerie Sýpka, Klenová
2007 FaVU Diplomants, Galerie Brno, Brno
2007 Friendly Film From the Czech Republic, East Coast Aliens, New York, USA
2006 Eastern Alliance 3 / Teledivision Show, Centrul de Artă Contemporană KSA Chisinau, Moldavia
2006 Eastern Alliance 3 / Teledivision Show, Muzeul national de arta contemporana, Bucuresti, Romania
2006 IV. Young Artists Salon, KGVU Zlín, Zlín
2006 Shadows of Humour, BWA Wroclaw, Poland
2006 Land Locked, Well Gallery, London, Great Britain
2006 Play-time, gallery Entrance- Karlín studios, Prague
2006 Playtime, gallery Brno, Brno (as a guest of Michal Pěchouček)
2005 6. Biennale of Young Art Zvon, House of The Stone Bell, Prague
2005 ENTERmultimediale 2, Akropolis Palace, Prague
2004 10 Years of FaVU, Galerie Václava Špály, Prague
2003 10 Years of FaVU, House of Arts, Brno
2003 The Youngest, National Gallery, Veletržní palác, Prague
Scholarships and residencies:
2012 Tranzit, Budapest, Hungary
2010 Gallery SPACE, Bratislava, Slovakia
2005 Magyar Iparmuveszeti Egyetem, Budapest, Hungary
Awards:
2011 Artist Has Prize - Prize from Václav Stratil: Artwork of the year (Star, House of Arts,Brno)
2009 Audience Award, Other Visions, PAF Olomouc
2007 Finalist of Start Point prize, Klatovy - Klenová
Matěj Smetana
+420 776 006 690
[email protected]
www.matejsmetana.net