docTexty 5 - Pavel Kotrla
download 
Stížnost Transkript
Texty 5 - Pavel Kotrla
ty texty texty texty texty texty texty texty te y texty texty texty texty texty texty texty te texty texty texty texty texty texty texty tex exty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty ty texty texty texty texty texty texty texty te y texty texty texty texty texty texty texty te texty texty texty texty texty texty texty tex exty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty ty texty texty texty texty texty texty texty te y texty texty texty texty texty texty texty te texty texty texty texty texty texty texty tex exty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty ty texty texty texty texty texty texty texty te y texty texty texty texty texty texty texty te texty texty texty texty texty texty texty tex exty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty ty texty texty texty texty texty texty texty te y texty texty texty texty texty texty texty te texty texty texty texty texty texty texty tex exty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty ty texty texty texty texty texty texty texty te y texty texty texty texty texty texty texty te texty texty texty texty texty texty texty tex exty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty ty texty texty texty texty texty texty texty te y texty texty texty texty texty texty texty te texty texty texty texty texty texty texty tex exty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty ty texty texty texty texty texty texty texty te y texty texty texty texty texty texty texty te texty texty texty texty texty texty texty tex exty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty1texty texty texty texty ty texty texty texty texty texty texty texty te číslo 5 jaro 1997 Úvodník: O tygr ech, lvech a lidech tygrech, ( 4. 2. 1997) Knihkupectví Malina je malé. Zvláště v době, kdy se ještě nosí kabáty, se scvrk− ne natolik, že tu lidi k sobě mají blízko. Ať se jim to líbí nebo ne. Chodím tam často a rád. Baví mě sledovat zákazníky, jak se všichni snaží proniknout až ke „své“ při− hrádce, aby v ní objevili to, co žádají. Kaž− dý podle svého gusta. Jeden přichází pro trochu zábavy, druhá pro krapet sentimen− tu nebo pro radu kterak zhubnout a po čase opět nepřibrat, jiný potřebuje příručku pro kutily, mladý hledá porozumění na stránká− ch básnických sbírek, další si přeje průvod− ce na cesty nebo do života... Já mám taky svoji přihrádku. Všichni tu vědí, kterou. Obvykle, přijdu−li v hodinu jako dnes, čeká mne již ve dveřích pozdrav doléhající ke mně od pokladny, většinou spojený s gestem, jež odkazuje na restauraci U lva. To je naše místo. Místo, kde se schází všichni, kteří mají co do činění s Texty. Dis− kutuje se o všem, co je námi považováno za důležité: poezie, mladé dívky, staří mu− drci, ceny knih, politika, mladé dívky, vse− tínský hokej, valašští malíři, mladé dívky, Kunderovo Umění románu, mladé dívky... Pijeme pivo. U lva mají dobré (neskrytá re− klama). Dnes je to však jiné. Pan Malina sedí za stolem v knihkupectví a prořezává strán− ky čtvrtého čísla Textů. Je sám a vypadá smutně. Přidám se k němu a očekávám otázku, která záhy přijde. Samozřejmě, že to vím. Včera zemřel Bohumil Hrabal. Člo− věk−spisovatel a spisovatel−člověk, jenž mne skrze své knihy provázel „hlučnou sa− motou“ v letech, kdy jsem měl kapsy plné otazníků. Ukazoval, rozmlouval, radil, poví− dal, bavil a hlavně pábil a pábil a pábil... Mluvíme o ledasčem, ale oba tušíme, že hlavní téma je dnes až příliš osobní. Nechce se mi říkat, že „česká literatura přišla o jed− noho ze svých velikánů“... Sedím U lva a myslím na toho, co sedá− val U tygra. A vím, že my všichni, co píše− me Texty, dnes budeme číst Hrabala... −jih− 2 Obsah Obsah: úvodník Jiří Hrabal Hrabal: O tygrech, lvech a lidech ___2 poezie František Všetička Všetička: Několik haiku ___4_5 Jakub Chrobák Chrobák: Sonet o sonetu; Až dopiju a zaplatím ___5 Jan Kholl Kholl: V pokoji zamčený na zámek s dvaceti západy; Jsou potní dírky ranec cukr holka smrt; Chudičký princ se vracel smutně domů; Není nic krásnějšího večer delší rána ___6_7 Charlotte Charlotte: Hodina mého snění ___7 Pavel Kotrla Kotrla: *** ___20 Jan Oreb Oreb: V pasti slovníku ___21 próza Miloš Mlčoch Mlčoch: Hra se slovy a obrazy ___8_10 rozhovory Objevil vsetínský sochař Atlantidu? ___11_13 Rozhovor s L. Machalou ___14_16 17 20 Rozhovor s Jeanem Baudrillardem ___17 17_20 recenze Pavel Kotrla Kotrla: Periodika ___22_24 René Kočík Kočík: Vsetín ve dvou dílech české poválečné literatury ___25_26 Mojmír T rávníček Trávníček rávníček: Fejeton o fejetonu ___26_28 René Kočík Kočík: Dráždivá nedořečenost v proudu obrazů ___28_29 výtvarné umění Daniela Rywiková Rywiková: Graffiti – Neumění pro neumění ___30_31 Kontaktní adresy: Pavel Kotrla Bystřička 267 756 24 Knihkupectví Malina Dolní náměstí 347 Vsetín 755 01 tel. (0657) 611089 3 FRANTIŠEK VŠETIČKA Několik haiku *** Podivný dopis, zelený jako túje. Co obsahuje? *** Italská Arguá, Petrarkovo tuskulum. Ticho, mírný šum. *** Cankar sedící v středu rodné Vrchniky. Tíseň, výčitky. *** M. Konopnicka píše Vrchlickému J.: Poezja − žije? *** Čekání na vlak, rozjímání, blok, četba, pak žvavá baba. *** Série zvuků, doléhající na nás, vzdalující se kams. *** Šalmaj Panova, zaznívá nám zas znova − Pana však není. *** Ulice ztichla, přestal městský hluk a šum, nastává čas dum. 4 *** Dovedná chvíle, táhlá jak čtyři míle − dlouho vydrží? *** Pocit marnosti, k tomu hrsti bolesti − a vše se končí? JAKUB CHROBÁK SONET O SONETU Jsou sonety o krásném slově A sonety jsou o hoři A sonety jsou psané v trávě Jsou sonety, co našli na keři Já ale nemám štěstí a nijak zvlášť se netrápím A trávu březen přikryl dešti A keře bez listí jsou − prozatím Nezbývá mi, než znova v hospodách se dovídat o slově, které neumřelo A třeba se to nepovede zůstane jenom tichý stín Zapláču si. A zaplatím *** Až dopiju a zaplatím Sám vydám se do Temnice Pošeptají mi stromy od jara celé obživlé: „Někdy se utiš klekni si a pros Něco se pohne listím v trávě Možná to bude Tvoje duše a nebo malý, černý kos.“ 5 J A N K H O L L *** V pokoji zamčený na zámek s dvaceti západy škrtá si poslední zápalkou šetrný princ jenž obchoduje s hady a lehá si s princeznou hysterkou Jsou vlastně manželé čekají na království Jsou jako všichni chtějí krev ne vodu tu která utíká všem umývačům schodů až do královských zahrad kde vrchnost se svléká když přijela z nedaleka anebo jen na den Jsou jako všichni trhají točí pramenem vlasů řasou pod obočím Jsou jako všichni trhají z loňských střech popraskané tašky Natlučou tam plech *** Jsou potní dírky ranec cukr holka smrt zjevení na prkně pod nímž se voda vaří hebrejská etymologie svítící na pápěří Jsou potní dírky tanec cukr holka smrt Jak bývá snadné vyrovnat všechna zlá slova a nad bílým papírem hlavu neztratit zabít sám sebe smažit dozlatova z pátého patra shodit antracit Vždyť v troubě času občas přichytí se hlava Vlasy houšť zavoní když chřípí ztratí dech Jak světla šílenství jak melodie dravá dešťová voda padá syčí v odpadech 6 *** Chudičký princ se vracel smutně domů z trhu a že byl notně opilý zapomněl jít kde roste hodně stromů a chasníci ho ubili Říkali ten má za nehty vždy trochu stříbra trochu zlata a krom té vášně pro štěňata v podzámčí tiché aresty *** Není nic krásnějšího večer delší rána který své oči plné jitrocele hladově připojí ku očím svého pána a vůni opojen se zhasne jazykem Není nic krásnějšího slunce nad propastí Věrni psi slídiči hledají svoji kost Do hrobů úlevy vkládali minulost jako keř který voní Nevrátím se z parku Pozoruji starce posmutnělých lící který je psem a byl na Měsíci C H A R L O T T E HODINA MÉHO SNĚNÍ Vlasy mi prší a v pruzích na koberci jsou ukryta zrnka soli krajina bídy v hladině hodin je to nejdelší pohled do zrcadla a zblbnem všichni. 7 HRA SE SLOVY A OBRAZY Miloš Mlčoch Otevřel jsem okno a vrátil jsem se ke stolu. Svíčka plápolala a dobře se snášela s elektrickým světlem. Miluju tě. To už jsem někde slyšela. Tak to slyšíš ještě jednou. A? Ptáci už odletěli. Obloha se vyjasni− la. Podíval jsem se na béžové šaty ve skříni. Byly její. Zapomněla si je tady. Vrátila by se kvůli šatům? Ona určitě ne. Chtěla bych být silná. Třeba jsi silná. Nejsem. Sama nejsi. Chci být. Nechtěj. Slova, slova, slova. Láska není jen slovo. Láska je jen slovo. Ještě jsem ji tak neoslovil: Lásko. Zdráhám se. Je na to čas. Na co ale – na co čekám? Až to řeknu, změní se něco? Schovávám si to, jako bych chys− tal velikou slavnost. Jako bych chtěl po− malým gestem dát průchod radosti. Kde ale beru jistotu, že přijde? Zatáhnu za provázek, jemné bílé plátno se tiše sne− se k jejím nohám, oba vzhlédneme k pod− stavci, který jsme si sami vybudovali, a na něm můžeme uvidět – nic. Vymýšlím si příběh, který není, vy− mýšlím si moje i její věty a dělá mi moc dobře, když je slyším. Ona si asi věty nevymýšlí. Nechce si vymýšlet věty. Láhev na stole je prázdná. Co to do nás vjelo? Poprvé jsme se pohádali, vlastně to ani nebyla hádka. Zraňovali jsme jeden druhého a způsobovali bolest sami sobě. Ona utekla. Chtěl jsem ji za− chytit za bundu, vytrhla se mi, běžet za ní jsem nechtěl. O k a m ž i k p r á z d n o t y. K a m ? Z a k ým, s kým, proč? Měsíčník filmového klubu. Ptáci. 8 Letím na tramvaj a zmocňuje se mě vztek. Na ni ne, na ty ostatní. Bil bych. Ptáky jsme viděli spolu. Tehdy to za− čalo. Ještě nic nezačalo, a už jsme o tom věděli. Svíčka znovu zaplápolala. Knot se to− pil v růžovém vosku. Růžová − jak fádní barva. Co po ní chci? Aby zrudla? Aby hořela. Hoří přece. Káva ve sklenici, dort, dokonce i pro− stírání. Tohle všechno by tady určitě ne− bylo. Není to jen kvůli ní. Ale nebylo by to tady. Na rohové dřevěné lavici sedí žena v modrých šatech s hlubokým výstři− hem. Proti ní mladík s bohatými kadeře− mi a s kloboukem přikrývajícím jen te− meno. Ona drží v levé ruce jablko, on v pravé kytici, snad karafiáty. Červené. Za nimi oprýskaná mramorová zeď. Hla− va a krk velkého mírného ptáka se lvím tělem. Zpoza černého masívního sloupu dvojici pozoruje několik zvědavců, kteří dychtí. Jeden ukazuje prstem, jeden si u očí drží dalekohled, jeden je dítě. Těž− ko posoudit, kolik toho zpoza sloupu mohou vidět, ale zdá se, že vidí dost. Vidí tolik, kolik potřebují, kolik jim stačí vidět. Ti dva na lavici jako by zkameněli. Přesto je mezi nimi napětí. Pak jí sděluje něco důležitého. Ona váhá, má−li vyměnit jablko za kytici ka− rafiátů. Tím filmem jsme byli fascinováni. Vyskočil jsem z tramvaje a běžel jsem se ujistit, jestli se film za tu dobu nezměnil. Přišel jsem trochu pozdě. I tehdy jsem přišel pozdě. Málem jsem ji nenašel. Ale našel jsem ji. Stačilo se jen porozhlédnout, zaostřit zrak v tom šeru. Teď jsem se zarazil a zůstal jsem stát na schodech, odkud bylo vidět na plátno. Mitch právě rozmlouval s hezkou blondýnkou v prodejně živých ptáků. Měl zájem o papoušky přítulníčky. Byla krás− ná jako poprvé, a proto ještě krásnější. – Běžte se posadit, nestůjte tady na− schodech, oslovila mě uvaděčka a vy− trhla mě z vytržení. 9 – Hned to bude, hned, řekl jsem. Odešla. Šel jsem se posadit. Na všechno jsem si vzpomínal. Za sličnou řidičkou ubíhaly kulisy, vypadalo to tak, když projížděla pobřežní krajinou neda− leko San Franciska. Soustředil jsem se na jiný obraz. V zarámovaném obraze stála zády k oknu mladá žena. Levou rukou se jen lehce přidržovala závěsu. Stála čelem ke mně, rusovlasá, v bílé košili, s ukazováč− kem diskrétně přiloženým ke rtům. Pod tou košilí už nic neměla. Za hlavou jí stál bílý měsíc, který vydával mléčnou zář. Lákalo mě nadzvihnout jí tu košili a zjis− tit, zda je pod ní také rusá. Ten prst na ústech to nepřipouštěl. Mluvila o kompromisech a přitom se mě neustále snažila něčím vyprovoko− vat. Nevěděl jsem, k čemu. Pásla se na mých rozpacích. Film skončil přesně jako tehdy. Vy− šel jsem z kina první, protože pro ostat− ní byl konec zřejmě poněkud nečekaný a snad i předčasný, jako tehdy pro nás. Ale pak asi pochopili, že právě tak to má být. Jako my tehdy, není to tak dávno. Šel jsem na tramvaj. U zastávky jsem si všiml stánku s květinami. Bylo už pozdě, stánek byl zavřený. Nebylo mi umožněno koupit karafiáty. Stejně po− chybuji, že by v té chvíli měla po ruce nějaké jablko. Ale i tak bylo příjemné na ni myslet. Cestou jsem zjistil, že u sebe nemám její fotografii. Její obraz jsem si musel vybavovat sám, bez fotografie. Šlo to ztěžka, ale šlo to. Zase jsem ji viděl. Znovu jsem se zadíval na obraz ru− sovlasé ženy zarámované pod světle hnědým závěsem. Přistoupil jsem k ní, nadzvihl jsem nenápadně její košili, kte− rá jí nesahala ani do půli stehen. Chvíli se na mě dívala, potom ruku s prstem přiloženým ke rtům spustila a druhou rukou za námi pomalu zatáhla závěs. 10 OBJEVIL VSETÍNSKÝ SOCHAŘ ATLANTIDU? (Rozhovor s akademickým sochařem Miroslavem Machalou, autorem připravované knihy „Atlantida na dosah?“) Akademický sochař Miroslav Machala je už dvacet let přitahován záhadami v dě− jinách světových civilizací. Dovede zaníce− ně hovořit o kulturách Jižní Ameriky, zvláš− tě pak o indiánských civilizacích. V osm− nácti letech četl poprvé Platonovy dialogy Timaios a Kritias s velkolepým vylíčením bájného ostrova překypujícího nádherou, bohatstvím a mocí. Potom se nenápadně, ale podstatně a osudově přidal k těm, kte− ří tuto zemi začali hledat. Ne zatvrzele a se zavilou agresivitou, s megalomanskou představou zapsat se schliemanovsky do dějin, ale soustředěně a intenzivně. Dá se říci, že po mnoha letech, do nichž spadají i dvě zahraniční expedice, už ledacos ví. A něco z toho jsme se chtěli dovědět i my. Pane Machalo, víte už, čím Atlantida je? Je mýtem, legendou, snem, metafo− rou či někdejší realitou? Vším je trochu, ale především někdej− ší realitou. Realitou, která nikdy nebyla ve své konkrétní a věrné podobě zachycena, protože neexistovalo písmo a mohla být tedy jako skutečnost pouze interpretová− na, ale mnohem později. Je interpretací in− terpretace. Na počátku byli egyptští kně− ží, kteří podivný příběh o Atlantidě vyprá− věli Řeku Solonovi, ten ho předal předkům Kritiovým, který pak sám vystupuje v Pla− tonových dialozích, o kterých se zmiňuje− te, jako jeden z účastníků sokratovských dialogů. Platonova interpretace interpreta− ce je však už hodně poznamenaná refe− renčními strukturami velkého filosofa, do kterých vstupují starořecké politické, spo− lečenské a estetické normy. Proto je Pla− tonova Atlantida také hodně řecká. Atlan− tida je ale také krásná metafora propojují− cí obrazy duše, které jsou součástí mýtů a mytologií, chtění a nadějí generací, úctou k velikosti toho, co je možno vytvořit, s čím se pak lze na zemi setkat. Hodnoty, 11 které tento příběh zprostředkovává, jdou napříč věky a kulturami. V popředí zájmu atlantologů vždy byla hlavně snaha po nalezení místa, kde tato země existovala a kde také došlo ke katastrofě, jež byla příčinou jejího zániku. Bylo tomu u vás také tak? Samozřejmě. To je klíč a předpoklad k dalším úvahám. Musím přiznat, že mě ni− kdy neuspokojovaly závěry, které Atlanti− du situují do blízkosti Řecka, do Středo− zemního moře atp. Viděl jsem tady vždyc− ky těžké a nepřekročitelné paradoxy. Viděl jsem je v těchto názorech proto, že jsem vždy akceptoval Platonův text. Je to po− divné, ale právě on mi pomohl překonat předsudky a stereotypy v náhledu na At− lantidu. Pokusil jsem se ho číst přesně a nezatíženě, a tak jsem se nakonec do− stal daleko za „Heraklovy sloupy“, do ob− lastí vnějších moří, jak říkali Řekové. Akceptovat Platona? Okázalost, s ja− kou Atlantidu líčí je neuvěřitelná, nesku− tečná... V ředě věcí jistě ano. Už jsem hovořil o referenčních strukturách či vztahovém rámci, kterým je Platonův popis zatížen. A dala by se přidat i platonská idea ideál− ního státu, která, jak říká Aristoteles, ved− la Platona k „vytvoření“ Atlantidy. Jinými slovy: Platon popsal ideální a mocný stát, po kterém toužil, který byl jeho politickým ideálem. Myslím si ale, že u Platona jako není nic bez příčiny, není u něj také nic bez vztahu k realitě. Je třeba věřit, a tak to dělám i já, alespoň základním a hmatatel− ným údajům o geografii a charakteristické podobě Atlantidy či jejího centra, toho úchvatného města, které mnozí badatelé nazývají podle jeho zakladatele – boha Po− seidona – Poseidonií. Hovoříte o hledání místa jako o věci nejpodstatnější, o Platonově geografii, abych to řekl poněkud přímočařeji, jako o věrohodné. Můžete tedy prozradit, kam Atlantidu umisťujete vy? Mohl bych, ale nechci. Proč nechci? Na tuto otázku by měl zájemce dostat odpo− věď v knize, která pod názvem „Atlantida na dosah?“ vyjde asi v polovině letošního roku ve vsetínském nakladatelství Trango. 12 Měla by to být zajímavá knížka, neboť na− kladatelé se rozhodli přistoupit k zveřejně− ní bohatého dokumentačního materiálu, kreseb a ilustrací dokreslujících text – hy− potézu a pokus o její řešení. O letních prázdninách pak navíc uspořádá Okresní vlastivědné muzeum ve Vsetíně výstavu, která je obrazem mé cesty za Atlantidou, na které se účastnilo i několik mých přá− tel. Ale abych celou věc nezahaloval víc, než je třeba, řeknu, že se zájemci budou s námi pohybovat v oblasti severozápadní Afriky. Neztratí se v tomto dobrodružství ten, který Atlantidu vyvedl na světlo a učinil ji součástí lidských dějin – Pla− ton? Vůbec ne. Platon je přítomen v každé kapitole. To, co nás od této osobnosti vzda− luje je jenom současnost Afriky, resp. její části – Sahary. V minulých tisíciletích pro− šla Sahara neuvěřitelnými proměnami. Ale po minulosti zcela jiného charakteru tam zůstaly zřetelné stopy. Někdy natolik čet− né, až děsí dnešní archeology s jejich jis− totami v rozčleňování kultur, jejich vývoje a významu z dnešního pohledu. I Sahara je obrovské bohatství. Doposud však málo odhalené a odhalované. Je obtížněji čitel− ná. Vidět historii, „kroky dějin“ ve vrstvách uložených zřetelně v našem pásmu, je jed− nodušší. Všechno se dá snadněji zařadit do předem připravených regálů. Co podstatného vám cesta za Atlan− tidou dala? Smutek, radost i víru. Smutek nad ztrá− tou nejlepšího přítele a švagra Petra Zim− mermanna, který zahynul při naší první společné expediční cestě do severozápad− ní Afriky v roce 1983. Radost z objevu a potvrzení nekonečna rozmanitých a pře− kvapivých věcí na Zemi, radost z osobitosti obyvatel na kterémkoliv místě, kam jsme se dostali. Víru v to, že lze objevit nové věci pozorným sledováním cest těch, kte− ří tady byli před námi. A víru v to, že pře− konávání schematického vnímání a přijímá− ní informací je podnětné a vyplácí se. S akademickým sochařem Mirosla− vem Machalou hovořil Dalibor Malina 13 ROZHOVOR S L UBOMÍREM LUBOMÍREM MACHALOU P h D r. L u b o m í r M a c h a l a , C S c . (* 1958) Bohemista působící na FF UP Pane doktore, na knižním trhu se o b j e v i l a v a š e p u b l i k a c e „P r ů v o d c e p o nových jménech české poezie a pró− z y 1 9 9 0 – 1 9 9 5 “. C o v á s v e d l o k z p r a − cování právě tohoto tématu ? Jednoznačně dlouhodobý zájem. Již od studijních let mne zajímá oblast za− čínajících literátů. Rozpoznat nový ta− l e n t , n o v é h o d n o t y, n e b ý t o v l i v n ě n z a − vedenými soudy a představami, zkusit si najít a pojmenovat onu hodnotu sám – t o mne stále baví a přitahuje. A právě v polistopadové době se můj zájem ak− tualizoval, neboť se prudce změnily podmínky pro vydávání “nezavedené” l i t e r a t u r y. D ř í v e b y l o m o ž n é s i p o m ě r− ně snadno udržet přehled o začínajících autorech, avšak nyní nemá tuto oblast zmapovánu nikdo: ani bibliografové, ani recenzenti, ani knihovníci, ani vydava− t e l é . N á p a d n a „P r ů v o d c e “ v z n i k l t e d y jednak z mého osobního založení a jed− n a k z p o t ř e b y d o b y. Jistě jste se setkal při své práci s obrovskou spoustou básníků a pro− zaiků. Učaroval vám někdo z nich? Myslíte, že má česká literatura náhra− du za Bohumila Hrabala? To si netroufám říci. „Průvodce“ ob− sahuje asi 650 jmen, mezi nimiž jsou ur− čitě talentovaní autoři a někteří svůj ta− lent již prokázali. Jestli však bude z těch šest set padesáti považována za skutečné prozaiky či básníky jedna tře− tina, tak to bude víc než dobře. Ale to je úplně normální. Literatura má spous− tu vrstev a hrabalovský fenomén není m o ž n ý b e z š i r o k é z á k l a d n y. B e z n í t o nefunguje. Ale přesto. Mohl byste vypíchnout jedno jméno ? Mohu. Já považuji za objev devade− sátých let Jiřího Drašnara. I básník Petr 14 Borkovec či Božena Správcová jsou jis− tě autoři, kteří něco české literatuře d a l i a d a j í . A n e b o b o h é m B o h u s l a v Va − něk. C o t e d y v e v a š e m „P r ů v o d c i “ n a − jdeme a co v něm nenajdeme ? Napsal jsem to již v úvodu publika− ce. Můj původní záměr byl napsat pře− hledovou studii, jež by napomáhala i v hodnotové orientaci. Když jsem však začal systematicky pracovat, zjistil jsem, že sestavení bibliografického pře− hledu, který jsem zamýšlel jen jako zá− věrečné doplnění, bude asi důležitější. H l a v n í č á s t „P r ů v o d c e “ t v o ř í l e x i k o n , v němž jsou základní biografické a bib− liografické údaje o tvorbě začínajících autorů, což jsou jak sedmnáctiletí tak i devadesátiletí autoři. I výkladové ka− pitoly spíše mapují a popisují než hod− notí. Chtěl jsem totiž, aby informace byla rychlá, co nejvíce úplná a nezávislá na subjektu zpracovatele. Jsem si vě− d o m , ž e b y p r o s p ě l i h o d n o t í c í r o z m ě r. Ale to je druhý krok, který můžu udělat já nebo někdo jiný. Původně se má práce měla jmeno− v a t „ N o v á j m é n a v č e s k é b e l e t r i i “. Av š a k l i b e r a l i z a c e v e s p o l e č n o s t i s e projevila i v liberalizaci žánrů. Objevila se zde obrovská ofenzíva z pomezí věc− n é a k r á s n é l i t e r a t u r y. P r o t o j s e m s e rozhodl zachytit i tyto mezní záležitosti. Nebyla to pro V Vá ás nakonec jen su− chá statistická dřina ? V každém případě to byla namáhavá práce, ale doufal jsem, že se mi podaří vytvořit užitečnou příručku. Jak dlouho vznikala ? D v a a p ů l a ž t ř i r o k y. D ě l a l j s e m j i sice s pomocí a s konzultací několika lidí, ale v zásadě úplně sám. Včetně ko− respondence, která byla právě jakýmsi o ž i v e n í m t é „s u c h é d ř i n y “. Va š e p o s l e d n í p u b l i k a c e „P a n o r á − ma české literatury“ bylo kolektivní dílo. Proč jste se nyní vydal na cestu jednotlivce ? Myslím si, že je to přirozené. Chtěl 15 jsem si něco vyzkoušet sám. Samozřej− m ě , ž e m n e p r á c e n a „P a n o r a m a t u “ obohatila o zkušenosti, ale přece jen, když se pracuje v kolektivu, musí člo− věk určité představy měnit, dělat kom− promisy... To však neznamená, že jsem kompromisy dělat nemusel a že všech− no dopadlo tak, jak jsem si představo− v a l . To u r č i t ě n e . A l e j e t o v i z i t k a , z a kterou si nesu odpovědnost úplně sám. J a k j s t e s p o k o j e n s k o n e č n o u f o rr−− mou knihy ? Vypadá, jak jste předpo− kládal ? Ty p o g r a f i c k é z p r a c o v á n í j e p o d l e toho, jak jsem si to představoval. Ale v konečné fázi zradila počítačová tech− nika a rozpadla se sazba, čemuž jsem j i ž z a b r á n i t n e m o h l . To m ě m r z í v e l i c e . Říkal jste, že se dloho zajímáte o m l a d é b á s n í k y a p r o z a i k yy.. P o k o u š e l jste někdy publikovat svoje vlastní t e x t yy,, p o e z i i n e b o p r ó z u ? Asi jako každý student humanitních oborů jsem něco podobného páchal, ale nikdy jsem to nezkoušel publikovat. Kri− tická sebereflexe mi v tom zabránila a skončil jsem u toho, že jsem se sna− žil vytvořit publikační prostor pro kole− gy. U ž z a d o b s t u d i í j s m e m ě l i č a s o p i − s y, i k d y ž t e n k r á t m o h l y b ý t p o u z e n á − s t ě n n é . A l e a n i v n ich j s e m n e p u b l i k o − val. Na závěr mám pro V ás naprosto Vá netradiční otázku. Co plánujete do bu− doucna ? Do jisté míry mi bylo naplánováno. Připravuje se velké dílo, pátý díl aka− demických dějin, tedy poválečná litera− t u r a , k n ě m u ž j s e m b y l s k o l e g y Štěrbo− vou a S c h n e i d e r e m a n ě k o l i k a d a l š í m i také přizván. Bude to práce na několik let a na „plný úvazek“. Pak už jen drob− n é s p o l u p r á c e n a s l o v n í c í c h a p odobně. Sám teď nechystám nic, co by stálo za řeč. Děkuji za rozhovor −jih− 16 ROZHOVOR S JEANEM BAUDRILLARDEM Rozhovor Clauda Thibauta s fran− couzským filosofem Jeanem Baudrillar− dem (*1929) tematicky navazuje na roz− hovor s Paulem Viriliem, který jsme zveřejnili v minulém čísle: Co podle vás nabízejí nové tech− nologie? O tomto tématu toho moc nevím. Nedostal jsem se dál než k faxu a tele− fonnímu záznamníku. Bylo pro mě veli− ce obtížné začít pracovat na monitoru, protože vše, co vidím, je text ve formě obrazu, který je pro mě obtížné psát. Na mém psacím stroji je text v určité vzdá− lenosti, je viditelný a mohu s ním pra− covat. Na monitoru je to jiné; člověk musí být uvnitř; je možné si s tím hrát, ale musíte být na druhé straně, musíte s e d o t o h o p o n o ř i t . Tr o c h u m ě t o d ě s í . Kyberprostor pro mě není moc užiteč− ný. Ve k t e r ý c h o b l a s t e c h m o h o u b ý t nové technologie použity: v komuni− kaci, výuce, simulaci? Je možné, že změní postoje a chování těch, kdo je používají? Bezpochyby se rozšíří do všech směrů, protože je to progresivní médi− um, které se rozroste do všech oblastí. Hlavním problémem ale je, jestli konce zůstanou stejné. Ve změme si například pedagogiku: nezabíjí informace výuku? Mám přátele, kteří to zažívají v oblasti psaní a já zjišťuji, že se jejich chování určitým způsobem mění. Možnost neo− mezeného upravování správné verze vy− tváří něco jako iluzi dokonalosti textu, která dodává textu nové kouzlo, další s m y s l n e ž t y z d ř í v ě j š í h o p s a n í . Vý s l e − dek tohoto hledání dokonalosti je pro− blematický. Máme pocit, že stroj pra− cuje za hranicemi psaní. Dochází k deformaci osobnosti? Možná k deformaci dochází, ale ne nutně k té, která pohlcuje osobnost. Je možné, že stroj může metabolizovat mysl. 17 Je interaktivní komunikace na In− ternetu velkou novinkou ve světě médií? Dochází ke značné expanzi všech možností, ale je dobré je zcela násle− dovat? Neexistuje něco jako zeď nebo p ř e t í ž e n í ? Vy p a d á t o , ž e s e k o m u n i k a − ce vyčerpala v praktické funkci kontak− tu, zdá se, že obsah je na ústupu: prio− rita je dána síti spíše než účastníkům s í t ě . Ta k s e s í ť s t á v á s v ý m v l a s t n í m c í − lem. Někteří lidé jsou nadšeni video− konferencemi. Jak může být při komu− nikaci vysvětlena touha vidět toho druhého? Při skutečném setkání tváří v tvář existuje komplexní vztah, ve kterém je každá osoba účastník zároveň přítom− ný i nepřítomný. Při diskusi na obrazov− ce je to jen střídavá přítomnost jedno− ho nebo druhého. Projev je cílenější, f u n k č n ě j š í a z c e l a n e t ě l e s n ý . To j e s a − mozřejmě vhodné pro profesionální dru− hy konferencí. Videokonference jsou přitažlivé kvůli boji proti netělesnosti. Je to způsob připojení k přítomnosti. Myslíte si jako Virilio, že rozvoj In− ternetu je vysoce riskantní? Vi r i l i o m á p r a v d u v t o m , ž e e x i s t u j e jisté nebezpečí, aby se člověk nestal ru− kojmím svého vlastního nástroje. Přes− to v tom nevidím zkázonosný fenomén. Spíš bych souhlasil s Leo Scheerem, když říká, že virtualita, která je sama virtuální, se vlastně neděje. Pokud se síť zařídí tak, aby pracovala jen pro sebe pomocí stroje, jehož cílem je pra− covat za každou cenu, nedává jí to ješ− tě vůli. Lidé žijí v rousseauovské před− stavě, že věci mají od přirozenosti správné použití, které může a musí být nalezeno. Nemyslím si, že je možné n a l é z t p o l i t i k u v i r t u a l i t y, e t i k u v i r t u a l i − ty, p r o t o ž e v i r t u a l i t a v i r t u a l i z u j e i p o l i − tiku: nemůže existovat politika virtuali− ty, p r o t o ž e p o l i t i k a s e s t a l a v i r t u á l n í ; n e m ů ž e e x i s t o v a t e t i k a v i r t u a l i t y, p r o − tože etika se stala virtuální, což zname− ná, že nemá žádný vztah k systému hodnot. Nesnažím se o nostalgii: virtu− 18 alita ve svém prostoru vše přepisuje; l i d s k é c í l e v e v i r t u a l i t ě m i z í . To n e n í nebezpečí ve smyslu exploze, ale spíš c e s t a s k r z n e o m e z e n ý p r o s t o r. N ě c o jako radikální nejistota. Člověk komu− nikuje, ale poté, co něco řekne, neví, co se s tím stane. A stane se to tak zře− telné, že už nebudou žádné problémy se svobodou nebo identitou. Nebudou moct ani vzniknout; tyto hodnoty zmizí těsně za horizont. Média vše neutrali− zují, vše včetně moci, a samotná virtu− alita není schopná stát se politickou mocí... Co si myslíte o tvrzení, že Bill Gates nemá žádnou reálnou moc? Nikdo nemůže popírat, že Bill Gates má materiální sílu a moc, která se pro− jevuje jako forma mytologie, jako by neměla žádný vztah k politickým silám a t a k p o r u š o v a l a t r a d i č n í s t r u k t u r y. N a − v í c j e t o věc schopná znič i t s e b e s a m a . Rozrůstající se monstrum se může po− stupně vyvíjet exponenciálním způso− bem, potom upadnout do chaotické zóny turbulence vedoucí k nehodě, kte− rá působí jako prevence a bezpečnost− ní opatření proti všemocnosti systému a p ř e v r a c í s m y s l v ě c í n a r u b y. N e h o d a se může projevit jako tichá rezistence, něco jako negativní samoregulace stro− j e . Ve s k u t e č n o s t i a s i n e n í v i r t u a l i t a u n i verzální formou života, je to singula− rita. Zpochybňuje tato radikální nejisto− ta způsobená virtuální realitou náš pohled na sebe a na svět? Samozřejmě, protože hlavním pro− blémem je právě systém reprezentace. Obraz člověka o sobě byl virtualizován. Už není před zrcadlem; je v monitoru, což je zcela odlišné. Člověk se nalézá v problematickém vesmíru, schovává se v síti, tedy není už vůbec nikde. Fas− cinující a přitažlivé na tom není ani tak hledání informací nebo žízeň po vědě− ní, jako spíš touha zmizet, možnost ztratit se a zmizet v síti. Po všem, co jste právě řekl, co bude se štěstím? 19 Štěstí je esenciální jak pro jednot− livce, tak pro skupinu. Možnost dostup− nosti všech prostředků růstu vědomostí v y t v á ř í n ě c o j a k o e l e k t r o n i c k ý „r a u š “, štěstí tak evidentní, že končí úplnou ztrátou raison d’ etre. Tam, právě tam je hlavní problém kritického množství pro− středků, které kladou cíl pro cíl. Co se stane, když vše bylo realizováno, když vše je dáno virtuálně? Otázka je klíčo− v á : k a m s e o d t u d č l o v ě k d o s t a n e ? To je problém: od chvíle, kdy je subjekt perfektně realizován, stává se automa− ticky objektem a vzniká panika. Nejsem si jistý, jestli se virtuálním světem stá− le přibližujeme ke štěstí, protože virtua− lita dává jen virtuální možnosti, zatímco bere odkazy a jádro věcí, jejich smysl. Dává vám vše a zároveň vše nenápad− ně bere. Je to hra, ve které neznáte pra− vidla. Jeden vyhrává, co druhý ztrácí a naopak. Vše, co můžete udělat, je od− mítnout hrát, ale v současnosti to není lehké. Knihy a psané informace budou přetrvávat v paralelní existenci; budou pouze přesnější, protože budou sloužit j a k o o d k a z y. J e o b t í ž n é b r á n i t s e v i r t u − álnímu světu, protože spojuje všechny p r o t i k l a d y, p o z i t i v n í a n e g a t i v n í p ó l y ; absorbuje vše. Můžete jen doufat, že v každém z nás je něco singulárního, co umožní vývoj původního, návrat obran− ného reflexu. z angl. přeložil Filip Tvrdý PAV E L K O T R L A *** O půlnoci se probudím a vzpomenu si: Nejsem tvůj jediný muž Chvíli jen tak ležím A pak řeknu si Ale co! Nejsi jediná má žena... 20 J A N O R E B V PA S T I S L O V N Í K U věnováno J. Hrabalovi matu se po hlavě vábivá Hýlo matu se váhavě snaživá vílo matu se tam a sem spadlo mi gesto slova a významy matu se po hlavě matu se – neznalý uroň slzu – černou kávu černou kávu do rukávu A dvakrát do skla! přáli mi rozkazem harfovali, chrochtali kleli až do kleku Bohublíženci Snaživá cukruj, cukruj... liknavě, váhavě matu se po hlavě matu se tam a sem Snaživá nestačí Ti ? 21 P E R I O D I K A K přirozenému vývoji literatury patří pe− riodika, na jejichž stranách lze tento vývoj pozorovat. Jsou období na tyto snahy chud− ší i bohatší. Ve kterém se nacházíme my? To nechť posoudí každý sám. Následující příspěvek je pouze malou poznámkou sna− žící se zachytit aspoň část ze současného časopiseckého dění na severní Moravě... KECY Doposud vyšla dvě čísla tohoto olo− mouckého občasníku. Vzhledem k potížím a dětským nemocem, se kterými se potý− ká snad každý časopis, snažil jsem se být při četbě prvního čísla tolerantní a plný po− chopení. Doufal jsem, že druhé číslo při− nese přinejmenším vzestup kvality nebo větší žánrovou rozmanitost. Ale zmýlil jsem se. Dvakrát dvacet čtyři strany for− mátu A6 mi nepřineslo žádné čtenářské potěšení, jenom nudu a stokrát omletá kli− šé. Světlejší výjimku představuje pouze próza Báry Nosálkové z druhého čísla. Snad je to jenom můj pocit, ale hraná le− žérnost, o jakou se Kecy snaží, mne spíše odrazuje. Nehledě na nabubřelost a veli− kášství. Redakce Keců se chystá, nebo tak snad již učinila, zažádat o registraci a změ− nit se tak v oficiální kulturní periodikum. Nelze to označit jinak než za troufalost. PAGÁ T AGÁT Pokud tuším správně, ostravského Pa− gátu, svázaného především s univerzitním prostředím, vyšla také dvě čísla, a to už roku 1995. Ale bylo by škoda, kdyby tento projekt upadl v zapomnění. Sympatický byl už třeba svou pokorou a skromností, se kterou se stavěl ke slovu, ale i k svým možnostem. Redaktorům Oskaru Mainxo− vi a Kamile Podolské se ve dvou číslech podařilo to, o co se jiné časopisy leckdy snaží marně: najít svou tvář. Ta se částeč− ně nesla v duchu návaznosti na secesi konce minulého a počátku tohoto století. Pagát byl ojedinělý i coby médium prezen− tující názor jedné literární skupiny, což v současnosti je jev spíše zřídka se vysky− tující. Kdeže jsou teď po dvou letech sna− hy neosecese ? To netuším, ale snahy 22 o jeho znovuobnovení existují stále. Snad dojdou svého cíle. Dle posledních zpráv se s tvorbou autorského okruhu Pagátu bude− me moci setkat na stranách čtvrtého čísla Landeku (viz níže). LANDEK V současné době v Ostravě vzniká jiné zajímavé periodikum, které snad bude mít delší život – Landek (časopis pro kulturu a emoce). Snad jenom malá poznámka na okraj k periodicitě – ta se doposud jeví jako víceméně náhodná. Vyznačuje se nejenom vysokou grafickou úrovní, ale taky poměr− ně vyrovnaným obsahem, přičemž kvalita tří po sobě jdoucích čísel je stoupající, a tak poslední číslo věnované fenoménu smrti si opravdu zaslouží pozornost. Autorské záze− mí časopisu spočívá převážně na poměrně úzkém okruhu ostravských autorů. Těžko říct, zda je to chybou či nikoliv, nicméně, podobně jako zbývající velká města České republiky, i Ostrava má nyní možnost uce− leně prezentovat kulturu na jejím území vznikající, a jak to tak vypadá – i žijící. ALUZE ...je dalším nově vzniklým olomouckým časopisem, tentokráte spojeným s kated− rou českého jazyka a literatury Palackého univerzity. V době vzniku tohoto příspěvku jsou na světě už čtyři čísla tohoto dočasní− ku. Kladem a přínosem je, že Aluze se neu− zavírá směrem dovnitř, ale nabízí i publikač− ní možnost autorům přicházejícím zvenku, jak proklamovala na poslední straně svého prvého čísla. Doposud tento příslib dodržu− je, a nutno říci, že ku prospěchu věci. Nápl− ň časopisu tvoří typická všehochuť jdoucí od filosofie přes literaturu a jazyk až k vý− tvarnému umění. Je zajímavým protipólem následujícího časopisu, taky pocházejícího z olomoucké akademické půdy. SCRIPTUM Ze zde uváděných periodik má nejstarší tradici. Dávno se sice nehlásí k univerzitní− mu prostředí, ale svým vzhledem a nevý− raznou obálkou je stále připomíná. Pozoro− vatelná je spíše svázanost s nakladatel− stvím Votobia. Scriptum je nyní u 21. čísla a svým podtitulem časopis pro literaturu, umění a život připomíná Plamen z let šede− 23 sátých a to i svou žánrovou rozmanitostí. Scriptum se neorientuje pouze na tuzem− skou tvorbu, ale odráží širší dění středoev− ropské. Na jeho stranách se setkáváme s příspěvky a překlady z literatur okolních států, zejména z polštiny, což je chvályhod− né, uvážíme−li všeobecnou orientaci anglo− saským směrem. Scriptu lze přát snad je− nom trochu živější grafickou tvář, neboť ta současná pokulhává za obsahem. AL TERNA TIV A NOV A ALTERNA TERNATIV TIVA NOVA Tak, teď se zase vrátíme na sever, ten− tokrát do Opavy. Tam vychází již třetím ro− kem časopis Alternativa nova. Ten měl nej− prve novinovou podobu a název o druhé slovíčko kratší. Musím se přiznat, že prá− vě to druhé slovíčko mne trochu odrazuje, neboť mi vždy připomene televizní stanici stejnojmenného jména. Naštěstí je to jinak a tento nedochvilný, neboť se skluzem vy− cházející měsíčník má zaměření zcela od− lišné a rozhodně ne komerční. Autorským zázemím sice není z nejmladších, ale roz− hodně je čtivější než Literární noviny. WELES ...je nejenom slovanský bůh stád, ale také název poetického magazínu vycháze− jícího s čtvrtletní periodicitou ve Vendryni v redakci Bogdana Trojaka a Vojtěcha Ku− čery. Jak podtitul uvádí, magazín je věno− ván především poezii, která tvoří jeho pod− statnou náplň. Ta zbývající je zpravidla vě− nována recenzím. Na stránkách Welesu se můžete potkat nejenom s autory nejmlad− ší generace, ale i s těmi již zavedenými. A protože Vendryně leží na samotném se− veru naší republiky, setkáváme se zde s příspěvky našich polských sousedů. Ale nikoliv v překladech, ale v originálním zně− ní. Pro někoho klad, pro jiného nikoliv. Nic− méně – proč ne? Úhrnem: to tedy máme celkem tři ča− sopisy z Olomouce, dva z Ostravy (z toho jeden živant−umrlant), jeden z Opavy a je− den z Vendryně. No, to jsem zvědav, jak to dopadne a kdopak nám tu dobu kvasu vydrží. Doufejme, že přežijí i Texty, náš ča− sopis z nejmilejších! Pavel Kotrla 24 VSETÍN VE DVOU DÍLECH Č E S K É P O VÁ L E Č N É L I T E R AT U RY Hned dva významní autoři české po− válečné prózy – shodou okolností dnes oba žijící v zahraničí a ve svém vztahu k polistopadovému Česko(Slovensku) značně ostražití a rezervovaní – položi− li děj jednoho ze svých příběhů do Vse− tína. Zatímco divadelní hra Milana Kun− dery z roku 1962 Majitelé klíčů zpraco− vává téma německé okupace, novela O t y F i l i p a Va l d š t ý n a L u k r e c i e t é m a t i c − ky čerpá přímo ze vsetínské historie. Majitelé klíčů Milana Kundery jsou obrazem jediné hodiny jedné letní ne− děle roku 1944, ve které se odehraje drama nedostudovaného architekta Ji− řího Nečase, bývalého ilegálního pra− covníka, do jehož života zasáhnou opět jeho přátelé z odboje. Prosí Nečase o pomoc při přechodu na Slovensko a on kvůli nim zabije domovníka – do− našeče gestapa. Přemlouvá svou ženu Alenu k útěku – v autě je volné jedno místo – ta však nechce opustit svoje r o d i č e . Vy v r c h o l e n í m h r y j e J i ř í h o k r u − tý duševní boj – zemřít s ostatními čle− n y r o d i n y, n e b o s e v r á t i t k i l e g á l n í p r á − ci? – který končí jeho odchodem s vě− domím, že jeho svědomí bude zatíženo t ř e m i n e v i n n ý m i l i d s k ý m i ž i v o t y. Hra, která má působivou jevištní vý− pravu – divák sleduje zároveň byt Jiří− ho rodiny a byt domovníkův – zahájila sérii Kunderovy dramatické tvorby v 60. letech (1968 – Ptákovina; 1969 – Jakub a jeho pán). N o v e l a O t y F i l i p a Va l d š t ý n a L u k − recie je vystavěna na skutečných his− torických faktech, odehrává se na po− čátku 17. století, a prolíná zároveň s ne− dávnou minulostí. Mladý vsetínský his− torik Martin Ország je přímo posedlý obdobím. které ve Vsetíně strávil Al− b r e c h t z Va l d š t e j n a , j e n ž s e n a p ř í k a z katolické církve oženil s umírající šlech− tičnou Lukrécií Nekšovou z Landeku. Filip upletl dokonalou síť napětí, politic− kých i náboženských půtek, milostné 25 vášně, touhy po moci a majetku a stra− chu ze smrti především. Smrt jako by b y l a z á k l a d n í m m e m e n t e m d o b y. B l í ž í − cí se smrtí je zahalena postava Valdštý− novy manželky Lukrecie, kterou se Va l d š t ý n p o k u s í z a c h r á n i t n á t l a k e m n a Boha pomocí rukojmí – zatkne svého pobočníka, předka historika Martina Or− szága, a jeho manželku, svou bývalou m i l e n k u , k t e r á č e k á Va l d š t ý n o v o d í t ě , a rozkáže, že pokud Lukrecie zemře, bu− dou oba zatčeni a popraveni. Sám Vald − štýn je zajatcem obav ze smrti: má stra− ch z vyplnění horoskopu, který pro něj s e s t a v i l J o h a n n e s K e p l e r. S m r t o b c h á − zí celým krajem v podobě násilné reka− tolizace. Není náhodné paralelní sledování ži− v o t n í c h c e s t Va l d š t ý n a a s o u č a s n é h o M a r t i n a O r s z á g a . Va l d š t ý n , k t e r ý j e ú z − kostlivě závislý na osudové předpově− di, kterou pro něj Kepler sestavil, po− dobá se Országovi v tom, že i jeho osud je předem určován systémem, v tomto případě komunistickým. Vsetínského čtenáře zaujme jistě Fi− lipova obšírná znalost tématu a prostře− dí, do kterého je příběh zasazen: obraz studeného zámku, chudých chalup, blá− tivých cest, rozvodněné řeky či osamě− lých stínů vlků na okrajích městečka. Když na podzim roku 1994 na pozvá− ní Masarykovy veřejné knihovny ve Vsetíně navštívil Ota Filip Vsetín, aby zde pobesedoval se čtenáři, slíbil, že j a k m i l e s e Va l d š t ý n a L u k r e c i e d o č k á svého řádného českého vydání, přijede svou knihu uvést i do Vsetína. Ota Filip prozatím nepřijel a možnost přečíst si jeho novelu přetrvává stále jen v méně přístupném torontském vydání z roku 1979. Škoda. René Kočík FEJETON O FEJETONU Je v povaze fejetonu, že jeho lehký a zábavný sloh a rozmarný tón je naklo− něn přívětivým oblastem života víc než jeho odvrácené straně. Fejeton neskan− 26 dalizuje, neuráží, krutostem a hororům se vyhýbá stejně jako necitelnému vý− směchu a vůbec nemá rád extrémní po− lohy a situace. Má−li přitom být aktuál− n í a p u l s o v a t t a k ř í k a j í c v r y t m u d o b y, měl to nepochybně Jan Neruda jedno− dušší něž dnešní fejetonista uprostřed převratných dějů − a na stránkách no− vin s výbušnou náloží denních zpráv o násilí a politických komentářů. Zdá se, že navzdory veškeré nesnadnosti fejetonistů neubývá; a možná právě pro nezbytnou porci pohody a pokojného pohledu na krásy i nepravosti světa je fejeton nepřestajně oblíbený a vyhledá− vaný. Ačkoliv jde o literárně publicistický útvar, který snese bezmála bezbřehý te− matický záběr a je mu vlastní prolínání a spojování nejodlehlejších témat v je− diném celku, charakterizuje výrazného fejetonistu zpravidla vybraný nevelký tematický okruh, v němž dosahuje su− verénní virtuozity. Platí to i u tak vyhra− něných klasiků novodobého českého fe− j e t o n u , j a k o j e n a p ř . ž i j í c í L u d v í k Va c u − lík nebo nedávno zemřelý František Nepil. A můžeme to demonstrovat i na dvou zcela čerstvých svazcích fejeto− nů, které svou odlišností dokládají ši− rokou škálu možností žánru a patří k tomu nejlepšímu. (Ostatně platí téměř jako pravidlo, že nakladatelství jsou ochotna obezřetně vydat jen texty pro− věřené čtenáři při prvotní publikaci.) Fr ant i še šek k Všetička , docent české li− František teratury na pedag. fakultě olomoucké u n i v e r z i t y, s h r o m á ž d i l v k n i z e V n i t ř n í vitráže kopu (přesně: 62) textů z let 1992−1996 „o lidech ze světa umění a v ě d y “ . Te n t o p o d t i t u l v y m e z u j e t é m a jen částečně. Fejetony vypovídají nejen o lidech, ale se zvláštní pozorností i o krajinách a okolním světě. Autor při svých setkáních s živými lidmi nebo pa− mátkami po zemřelých doma i v zahra− ničí ověřuje, nakolik nese jejich dílo sto− py místa a prostředí, a jaké stopy v něm sami do dneška zanechali. Exaktně přesné informace, pro běžného čtená− ře nejednou nové, až překvapivé, jsou proniknuty úvahami a komentáři, leckdy 27 jemně ironickými. Šedesát osudů a je− jich iradiace poskytuje dostatečně roz− lehlý prostor pro nejrůznější konfronta− c e a a k t u á l n í z a m y š l e n í a z á v ě r y. S uměřenou střízlivostí vědce, oži− venou suchým humorem, kontrastují fe− j e t o n y Vě r o s l a v a M e r t l a P r á v ě m ě n a − padá. S náruživostí robustního epika a filozofujícího lyrika v jedné osobě se noří do všedních dějů a každodennosti prostých lidí a přemítá o řádu života, ci− vilizací různě deformovaného. Bohatě odstíněným barvitým jazykem a koša− tým výrazem jako by Mertl rozšiřoval soustředěnější úvahy a aforismy svého deníku Kruhy pod očima (1950−1993). Te m a t i c k y s e b l í ž í z á k l a d n í m u f o n d u klasického fejetonu: příroda a její kolo− běh, sláva i bída všedního lidského ži− vota, moudrost odvěké zkušenosti člo− věka v budování prostoru svobody. Pře− vládá meditativní tón a prohlubující se nostalgie stárnoucího tvůrce, který v drsném omezení totalitního režimu našel ve fejetonu šťastný ventil a mož− nost komunikace, a dokonce i ohlas čte− nářů, kteří porozuměli jeho šifrám i v době represe a deprese. To vidím na Mertlových textech jako nejpozoruhod− nější: bez ohledu na datum vzniku (od sedmdesátých let do dneška) jsou na− pájeny ze stejných zdrojů prosté lidské zkušenosti a hluboké spirituality a nad− lehčovány nepřemožitelnou vnitřní ra− dostí a láskou. M o j m í r Tr á v n í č e k DRÁŽDIVÁ NEDOŘEČENOST V PROUDU OBRAZŮ Není jisté, zda G. García Márquez zamýšlel svou knihou přimět čtenáře k tomu, aby svou vlastní představivos− tí dokončoval jeho příběhy. Jako tropic− ká tramontana uvrhne Márquez čtená− ře do proudu magického vyprávění, vtrhne do jeho mysli a jeho oči naučí „proměňovat světlo ve vodu“. Nechá jej pak putovat oním magickým prou− dem, střetávat se s pozoruhodnými lid− s k ý m i o s u d y, k t e r é v š a k M á r q u e z j a k o 28 by jen načrtával, udával jim tempo, aby je po nějakém čase předal svému čte− náři, jehož touha po dopovězení příbě− hu je natolik silná, že magický náboj, kterým Márquez čtenáře nakazil, bude vždy zužitkován. Márquez vykreslil dvanáct poutí, které jsou uvozeny společným motivem smrti v různých podobách. Zatímco sta− rý prezident je jistotou smrti bičován k větší aktivitě, pro stárnoucí prostitut− k u M a r í u j e p o u h ý s e n s n á m ě t e m s m r− ti důvodem k tomu, aby se na odchod z tohoto světa počala systematicky při− p r a v o v a t . M r t v á s e d m i l e t á d c e r a M a r− garity Duarteho, která ani po 22 letech n e p o d l e h l a r o z k l a d u , j e p ř í k l a d e m s m r− ti zázračné. Krásná Nena Dacontová umírá napříč svému bohatství. Sedm− náct Angličanů otrávených ústřicovou polévkou či teplou krví nasáklá postel Ludovicova prokletého lože už jako by jen okrajově dokreslovali jeden z význa− mů slova poutník v této knize – člověk a jeho život porůznu spletený a přeru− šitelný v kterémkoliv bodě pouti vedli ke zjištění, že v „městečku Cadaquez“ se nedá utéct skokem do propasti „ve snaze uniknout neodvratné smrti“, kte− r o u t u š í m l a d í k z p o v í d k y Tr a m o n t a n a . Smrt se tady zdá být synonymem pro j i s t o t u . Av š a k n e n í t o p o u z e s t r a c h , ž e pouť kdesi skončí? Čeho se Márquez bojí, je nejistota: „Prohlédl si svůj osud v kávové sedlině a pocítil náhlé zamra− zení: i tam našel nejistotu.“ (Šťastnou cestu, pane prezidente). Promítá Márquez do některých osu− dů sám sebe? Má strach z nenávratnos− ti dějů? Děsí ho souhry nevysvětlitel− ných náhod? Vede souboj s časem? Jen jedno zdá se být jisté: věta, kterou au− tor vložil do úst jedné ze svých postav: „největším vítězstvím mého života bylo, že jsem dokázal, aby se na mě za− pomnělo“, nenabyde v jeho případě ješ− tě velmi dlouho platnosti. René Kočík García Márquez, Gabriel 1996 D v a n á c t p o v í d e k o p o u t n í c í c h (Praha: Hynek) 29 GRAFFITI – NEUMĚNÍ PRO NEUMĚNÍ Daniela Rywiková „Graffito“ znamená v italštině vryp nebo škrábanec. „Graffiti“ pak kresby a obrazy ryté či kreslené do povrchu zdí na ulicích a domech (odtud technika sgrafita). V podobném smyslu jsou graffiti doložena už ve starém Egyptě a Římě, odkud se i některé dochovaly. V mo− derním umění vzrostl zájem o graffiti art po dru− hé světové válce a věnovala se mu řada výraz− ných uměleckých osobností. Za všechny lze uvést alespoň Jacksona Pollocka (jeho „graffi− ti−kaligrafie“) nebo Jeana Dubuffeta. Vlastní hnutí graffiti je spjato s New Yorkem na přelomu 70. a 80. let, a to s érou sprejové techniky. Původně šlo o zápas gangů portori− kánských teenagerů žijících v Bronxu a Brook− lynu, kteří svá dobytá území označovali znač− kami a slogany. Později se boje přesunuly z ulic do podzemí – do newyorského metra, kde se soutěžilo o co největší počet pomalovaných vagonů označovaných tzv. tags – značkami a symboly doprovázenými obrazovými výjevy. Zájem o toto hnutí, které se stalo pro mnohé umělce inspirativní svou bezprostředností a sociální výpovědí, se posléze přenesl i do vý− stavních síní. Řada umělců odcházela ze svých ateliérů malovat do newyorských ulic (jako např. Keith Haring se svými křídovými kresbami ne− mluvňat a štěkajících psů na reklamních tabu− lích v metru, provedených v „hieroglyfickém stylu“, označovaném jako „New Wave Aztec“). Z anarchistického hnutí se stalo graffiti art, v němž estetický prvek zatlačil prvotní sociální roli, charakter „lidového“ umění a graffiti se tak nakonec „povýšilo“ do sféry zkomercionalizo− vaného umění, jak se tomu dnes obvykle děje. V 80. letech přišlo graffiti do Evropy, kde dobře zapadlo do tehdejší atmosféry punku a brea− kdance jako revolta proti oficiální kultuře (zná− má jsou např. graffiti Berlínské zdi). V českém umění o graffiti v původním americkém smyslu hovořit nelze. Veřejně se začalo na ulicích obje− vovat až po roce 1989, zejména v Praze na zdí− ch Kampy a Těšnova a stalo se tak dalším im− portovaným nesmyslem americké kultury ved− le McDonald’s a tasemnicových televizních seriálů. I když o pouličním graffiti podle mne nelze mluvit jako o umění ve vlastním slova smyslu, natož pak o uměleckém stylu, je jistě zajíma− 30 vou výpovědí a reakcí na dobu a místo svého vzniku. Je vizuálním odrazem myšlení určité věkové a sociální skupiny (u nás ani to ne) a jako takové je možno je akceptovat a chápat. Toť vše. Je to moc nebo málo? V dnešní době, kdy umění už ztratilo svůj morální apel a krása nemusí být jeho atributem, může to leckomu připadat dostačující. Zbývá tedy otázka, co graf− fiti vůbec je? Když v 50. letech maďarský teore− tik umění Arnold Hauser popíral existenci lido− vého umění v městském prostředí, graffiti ne− existovalo. Nyní je ho plno, a je zajímavé pozo− rovat některé jeho společné rysy právě s lido− vým uměním, i když je to srovnání poněkud od− vážné, např. naprostá bezprostřednost, nepří− tomnost jakékoli prudérnosti a hlavně jeho vy− sloveně kolektivní charakter. Co naopak zcela záměrně popírá, je návaznost na jakoukoli tra− dici s odvoláním na naprostou jedinečnost a ori− ginalitu, čímž však nedělá nic jiného, než reci− tuje tradiční požadavky moderny „klasické“ i současné, které však není schopno vyjádřit ji− nak než devastováním veřejného majetku (viz milionové náklady na mytí vagónů neweorské− ho a nyní také pražského metra). Domnívám se, že je tomu tak proto, že graffiti žádné umělec− ké ambice nikdy nemělo, žádná umělecká sta− noviska nezaujímalo a do roviny umělecké tvor− by se je snažilo dostrkat pár novinářů a galeris− tů. O schopnosti komunikace zde nemůže být vůbec řeči, pokud za ni nepovažujeme mono− log. Pro nezasvěceného vnímatele je mnohdy naprosto nerozluštitelné, a např. tzv. „Wild Sty− le“ (divoký styl) o to přímo usiluje. Graffiti totiž mnohdy zcela v duchu současného postmoder− ního ovzduší komunikuje jen se svou vlastní „fi− losofií“ a svou vlastní řečí – house, hip−hop či hard coreovou hudbou. Krom toho je ale určitě také oživeným archetypálním cítěním a právě tím se stává opravdu zajímavým. Řečeno slovy americké kritičky Suzi Gablikové: Tak jako u jistých kanibalských kmenů Nové Guineje slouží lebky na tyčích coby varování, že jde o teritorium, které již bylo vymezeno a někomu patří, tak i umělci graffiti (nebo „writers“, jak se sami nazývají) označují svými značkami ná− rok na území v tomto mechanizovaném, pozd− ně−industriálním Podsvětí. „Graffiti“ je podiv− ným produktem velkoměsta, stejně jako jejich autoři. Je jakýmsi trilobitem, neschopným vy− víjet se jakýmkoli směrem nebo „šíleným, po− logramotným poselstvím, opičími drápanci na zdech“ – neuměním pro neumění. 31 texty texty texty texty texty texty texty text exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty t ty texty texty texty texty texty texty texty t texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty text exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty t ty texty texty texty texty texty texty texty t texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty text exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty t ty texty texty texty texty texty texty texty t texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty text exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty t ty texty texty texty texty texty texty texty t texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty text exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty t ty texty texty texty texty texty texty texty t texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty text exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty t ty texty texty texty texty texty texty texty t texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty text exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty t ty texty texty texty texty texty texty texty t texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty text exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty t ty texty texty texty texty texty texty texty t 32 texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty text
