journal 1/2007

Transkript

journal 1/2007
titulA3 1R2007.qxp
20.3.2007
12:27
Page 1
01 / 2007
JOURNAL
L A F A R G E
C E M E N T
POUŽITÍ
SAMOZHUTNITELNÉHO
BETONU V MOSTNÍCH
STAVBÁCH
str. 8-10
POZORUHODNÝ
ARCHITEKT
FRANK GEHRY
str. 14-15
obsah
aktuality
Lafarge aktuálně
1-3
téma
Snížili jsme hlučnost
4-5
materiály
Aerogel
6-7
technologie
Samozhutnitelný beton na dopravní
a mostní konstrukce
8-10
referenční stavby
Archiv Lovosice, most u Rica, tunel
Březno
11-13
zajímavá stavba
Pozoruhodný architekt Frank Gehry
14-15
ekologie
Vhodný kandidát na recyklaci
16-17
EU a my
Brusel podpoří revitalizaci paneláků 18-19
profil
Pozapomenutý průkopník
betonového stavitelství Otto Ehlen
str. 2
str. 6-7
20-21
stopy architektury Dvě století barokní Evropy
22-23
představujeme
24-25
Zapa Beton
summary
25
str. 12-13
str. 14-15
str. 16-17
str. 22-23
LAFARGE CEMENT JOURNAL číslo 1/2007 ročník 4
vychází 4 x ročně, toto číslo vychází dne 30. 3. 2007
vydavatel: Lafarge Cement, a.s., 411 12 Čížkovice čp.27, IČ: 14867494 tel.: 416 577 111 fax: 416 577 600
www.lafarge.cz evidenční číslo: MK ČR E 16461
redakční rada: Ing. Michal Liška, Lucie Franková
šéfredaktorka: Blanka Stehlíková - C.N.A. fotografie: archiv Lafarge
Cement, a.s., archiv Pavla Bára, G´Art - Hana Růžičková, Blanka Stehlíková - C.N.A., Ing. Vladimír Novák, Skanska, a.s.,
projekční kancelář AGN, Sudop Praha, a.s., Insky, s.r.o., Metrostav Praha, a.s., www.aerofilms.cz, Zapa Beton, a.s.
spolupracovníci redakce: Jana Kleinová
design: G´Art - Hana Růžičková
Tento časopis je neprodejný, distribuci zajišťuje vydavatel.
...::: aktuality Lafarge
Vážení přátelé,
tak nás znovu překvapila zima. Tentokrát však úplně jinak než vloni, tedy tím, že vlastně nebyla. A tak
pokračujeme v lámání rekordů zimních měsíčních prodejů. V průběhu generální opravy výrobních zařízení,
které jsme v uplynulých několika týdnech věnovali maximální pozornost a dodatečné finanční prostředky,
jsme se soustředili na zajištění optimální spolehlivosti a tím
vytvoření předpokladů pro plynulé dodávky všech našich výrobků. První dny provozu naznačují, že se nám vše podařilo, a tak
do letošní stavební sezóny vstupujeme s optimismem.
Po novém roce přicházíme s prvním letošním číslem Lafarge Cement Journalu. Inovovali jsme obsah i grafiku a doufáme, že vás zaujmou a budou se vám líbit. Rozšířili jsme především rubriku technologie, kde tentokrát představujeme
grantový projekt Ministerstva dopravy ČR zaměřený na použití samozhutnitelného betonu v mostním stavitelství. Poznatky
přímo z centra zkoušek nových receptur přináší náš kolega
Ing. Jan Tichý, CSc., který se na projektu zásadně podílel.
V minulém roce jsme se mimo jiné zaměřili na snížení hladiny hluku, který je v tak velkém provozu pochopitelně stále přítomen. My, kteří zde pracujeme, jej téměř nevnímáme, ale v
okolních obcích je více či méně slyšet. Ačkoli šlo o technicky
velmi náročný úkol, podařilo se nám realizovat několik zásadních modifikací našich výrobních zařízení,
z nichž nejsložitější proběhla během zimní odstávky. I přes dosavadní vysoké investice projekt stále pokračuje. Podrobnosti naleznete na straně 4 a 5.
Také pro tento rok máme velké plány, kdy chceme společně se všemi partnery zvládnout výzvy stále
rostoucího trhu stavebních materiálů. Důležitou součástí našich aktivit bude posilování pozice našich
obchodních partnerů na jejich trzích a vytváření optimálních podmínek pro zpracovatele cementu. Čeká
nás hodně zajímavé práce, v níž hodláme znovu dokázat, že jsme spolehlivým partnerem a že se vám spolupráce s námi vrátí v podobě vašich úspěchů.
Ing. Ivan Mareš,
generální ředitel a člen představenstva
ZimnÌ opravy
Každoročních zimních oprav,
které trvaly od začátku ledna
do poloviny února, se letos
zúčastnilo na 650 osob. Externích firem podílejících se na
opravách bylo třicet. Opravy se
obešly bez jediného úrazu.
Zimní opravy začínají plánováním již během jarních měsíců. Na základě inspekcí a v
průběhu roku je sled prací
postupně dolaďován a upřesňován. Letošní opravy si vyžádaly více času a složitější úpravy na zařízení, než tomu bylo v
minulých letech, a to i díky složitým a zdlouhavým protihlukovým opatřením na zařízení. Na
druhé straně ale byla letošní
zima mírná, což potěšilo nejen
všechny ty, kdo se na zimních
opravách podíleli, ale především naše zákazníky. Zaznamenali jsme extrémně vysoký
odbyt s obdobnou vyhlídkou na
zbytek roku. Nároky na dodavatele i na nás byly tedy vyšší.
I přes tyto zvýšené požadavky
se zlepšila oblast bezpečnosti
práce a ochrany zdraví. Lidé si
zvykají jistit se ve výškách a tak
se chránit proti pádu. Pracovníci si zajišťovali vlastní pohon
nebo skupinu pohonů, tedy
nedocházelo k práci na nechráněném zařízení. Zpozorovali
jsme také, že předepsané
ochranné pomůcky jsou skutečně používány, a z toho máme
radost. Soubor akcí při zimních
opravách dotvořil také přechod
na nový řídící systém, který proběhl naprosto bezproblémově.
Lafarge Cement, a.s., děkuje
všem zaměstnancům a pracovníkům externích firem za bezúrazové opravy. Každý ze zúčastněných obdrží malý dárek.
LAFARGE 01/2007
Sniûov·nÌ
hluËnosti
Lafarge Cement, a.s., investovala do
protihlukových opatření přes osm milionů korun.
Od podzimu roku 2006 do února letošního roku provedla společnost protihlukové úpravy na zařízení spočívající především ve výměně ventilačního zařízení na
chlazení pláště pece a instalaci tlumičů
na ventilátory a děla na výměníku. Investice do opatření na snížení hlukové zátěže budou pokračovat i v letošním roce.
1
aktuality Lafarge ::...
Integrovan· prevence
a omezov·nÌ zneËiötÏnÌ - IPPC
Cílem integrované prevence a omezování znečištění životního prostředí je
dosažení vysokého stupně ochrany
životního prostředí jako celku. Princip
integrované prevence, který je uplatňován prostřednictvím tzv. integrovaného povolení vydávaného krajskými
úřady provozovatelům vybraných
druhů technologických zařízení, je v
ČR ošetřen zákonem č. 76/2002 Sb. a
předpisy souvisejícími. Integrované
povolení stanovuje podmínky provozu
zařízení s ohledem na ochranu všech
složek životního prostředí.
Lafarge Cement, a.s., se nachází
na konci procesu vyjednávání o podmínkách integrovaného povolení
a očekává získání povolení na přelomu měsíců března a dubna 2007,
čímž splní legislativní povinnost získání integrovaného povolení do
30. 10. 2007.
Reakreditace
Beton·¯skÈ laborato¯e
V průběhu měsíce března tohoto
roku proběhla v Betonářské laboratoři opakovaná akreditace. Po
prvotní akreditaci v roce 2004 a
následných dozorových návštěvách v letech 2005 a 2006 se jednalo o další prověření systému
managementu kvality laboratoře
dozorovým orgánem ČIA Praha.
V rámci změn, které byly v systému zapracovány, splňuje systém
požadavky revidované normy ČSN
EN ISO/IEC 17025:2005.
Investujeme
Skici Franka Gehryho
Lafarge Cement, a.s., podpořila
uvedení prvního dokumentární filmu
Sydney Pollacka „Skici Franka Gehryho“ do českých kin. Česká premiéra
se konala 20. března 2007 v kině
Světozor v Praze.
Frank O. Gehry je americký architekt kanadsko–polského původu,
považovaný za jednoho z nejgeniálnějších architektů současnosti,
zejména díky své troufalosti bořit fyzikální zákony. Jeho monumentální
budovy z titanu a skla, betonu a oceli,
dřeva a kamene se rodí jako trojrozměrné. Světové renomé a doživotní
slávu zajistily Gehrymu mimo jiné
stavby Guggenheimova muzea v Bilbau, koncertního sálu Walt Disney
Concert Hall v Los Angeles nebo Vitra
Design Musea ve Weil am Rhein. V
českém kontextu se proslavil především projektem Tančícího domu na
Rašínově nábřeží, jehož byl spoluautorem spolu s Vladem Miluničem.
Spolupráci s Aerofilms na uvedení
Cementárna bude v letošním
roce pokračovat v investicích do
opatření na snížení hlučnosti, dále
se mimo jiné zaměří na výstavbu
linky hospodářství kapalných paliv
s nákladem zhruba 30 milionů
korun. Asi osm milionů korun bude
investováno do rekonstrukce čistírny odpadních vod a dva miliony
korun do vybudování protihlukového valu u povrchového lomu směrem k obci Vrbičany. Na vytěženém
prostoru budou nadále probíhat
plánované rekultivace a území se
bude postupně navracet do zemědělského půdního fondu.
Podporujeme
obce v regionu
filmů o světoznámých architektech,
kteří podporovali stavby z betonu,
začal Lafarge Cement, a.s., v roce
2005, kdy společně uvedli film „Můj
architekt Louis Kahn“.
Den otev¯en˝ch
dve¯Ì zamϯen˝
Nov· sila
Bimita
na ochranu
ûivotnÌho prost¯edÌ
Lafarge Cement, a.s., zajistila
další skladovací kapacitu, sila
Bimita, která poskytují větší flexibilitu z hlediska zabezpečení
dodávek a zlepšení servisu pro
zákazníky. Zařízení bylo uvedeno do provozu koncem loňského
roku.
Dveře našeho závodu se
otevřou dne 9. června 2007 od
13:00 do 18:00 hodin. Přijďte
se podívat, kde pracujeme, jak
vyrábíme cement, nebo se jen
pobavit.
2
LAFARGE 01/2007
Podporovat kulturní činnost,
zájmová sdružení či rozvoj v obcích
nacházejících se v nejbližším okolí
závodu se cementárna rozhodla
částkou padesáti tisíc korun ročně.
Obce samy rozhodnou, jak tento
dar využijí.
Projekt na obnovu
vrcholu Mileöovky
Projekt týkající se ochrany přírody a podpory turismu v regionu,
který si klade za cíl obnovit nejvyšší
vrchol Českého středohoří, právě
odstartoval. Obecně prospěšná
společnost Milešovka a Lafarge
Cement, a.s., se dohodly na spolupráci s cílem zvelebit tento kdysi
velmi navštěvovaný, avšak nyní
nehostinný vrchol.
...::: aktuality Lafarge
FinanËnÌ v˝sledky 2006
Lafarge Cement, a.s. zaznamenala
v roce 2006 meziroční nárůst provozního hospodářského výsledku o +4,4 %,
což je vzhledem k relativně stabilním
tržbám za vlastní výrobky a zboží, kde
byl zaznamenán meziroční nárůst
+0,5%, dobrá známka pro kontrolu
nákladů, kdy se povedlo eliminovat
rostoucí trendy spotřeby služeb.
Loňský rok, především jeho závěr,
byl poznamenán enormním vzrůstem
poptávky po našich produktech, což
se projevilo nejen v tlaku na oddělení
prodeje, ale i výroby.
Výsledky Skupiny Lafarge předčily
očekávání. Téměř všechny hodnoty
zaznamenaly meziroční procentuální
zlepšení v dvojciferné úrovni. Nemalý
podíl na úspěšném roku měly vysoké
objemy prodaného cementu. Nárůst
poptávky po stavebních materiálech
registrovala v podstatě každá země
našeho regionu.
Prodeje
Provozní hospodářský
výsledek
Čistý příjem na akcii
Očekávaná dividenda
Výnosnost vloženého
kapitálu
+ 17%
+ 23%
+ 25%
+ 18%
+9,4%
Výsledky Skupiny Lafarge celosvětově,
za všechny divize.
VÌtejte, ÑZach·nci klimatuì!
Ředitelství Skupiny Lafarge v Paříži
se 1. a 2. února letošního roku stalo
dějištěm výroční konference WWF (Světový fond na ochranu přírody) zaměřené na klimatické změny, kterou navtívilo 12 mezinárodních korporací, členů
programu „Climate Savers“ (Zachránci
klimatu). Schůze se časově překrývala
s dalšími dvěma událostmi věnovanými
stejnému tématu: konferencí expertů
Spojených národů o klimatických změnách a mezinárodní konferencí o klimatických změnách, kterou organizoval
francouzský prezident Jacques Chirac.
Další setkání „Climate Savers“,
uskutečněné poprvé v Evropě, opět
stanovilo priority a zaznamenalo další
pokroky. Současně vytvořilo podmínky
pro sdílení a předávání zkušeností na
tomto poli. Prestižní společnosti, například Sony, Nike, IBM, Tetrapak a Johnson & Johnson se jako členové „Climate Savers“ dohodli na souběžném snížení emisí a na požadavku verifikace
vlastní úrovně CO2 prostřednictvím
nezávislého orgánu přijatého WWF.
Díky spojenému úsilí ušetřily společnosti ročně deset milionů tun CO2, což
se prakticky rovná ekvivalentu celkového úhrnu emisí města Paříže (ten činí
11 milionů tun)! V roce 2000 přijala
Skupina Lafarge závazek na snížení
emisí CO2 ve výši 20 % na tunu
cementu, svoje iniciativy ohledně
šetrného přístupu k životnímu prostředí soustřeďuje do tří oblastí: snižovat
spotřebu energie, používat alternativní materiály a zvyšovat podíl alternativních paliv.
Nákupní divize společnosti Lafarge modifikovala metodologii, jak
analyzovat environmentální důsledky balení materiálů do igelitových
pytlů - tzv. inventarizační analýzu
životního cyklu. Ta by měla sloužit
všem závodům. Ve spolupráci s divizí životního prostředí vznikl jednoduchý nástroj, který pomáhá vyhodnotit dopad na životní prostředí při používání různých druhů balení a identifikovat možnosti zlepšování. Metodologie by se měla „umět“ přizpůsobit odlišným geografickým podmínkám v různých světových teritoriích.
Pokud by závody (BU) zavedly tento
nový nástroj, měly by být schopny
mj. vědecky prokázat, že jejich způsob balení je přátelský k životnímu
prostředí, tedy ekologický. Než se
každý závod rozhodne, musí totiž
zvažovat velké množství kritérií, jako
je materiál (papír, papír v kombinaci
s plastovou fólií, polyethylen, polypropylen), pevnost, odolnost vůči vlhku,
cena, snadná skladovatelnost, ale
také environmentální dopad pytlů od
výroby až po užití na stavbách. Metodu výběru mezi požadavky divize
životního prostředí a nákupu definovaly v tzv. inventarizační analýze
životního cyklu (LCI), metodologii,
která je v souladu s mezinárodním
LCI standardem (ISO 14041:1998).
Envirosand - alternativa pÌsku
Envirosand je produkt z recyklovaného skla, který nabízí mnohočetné
výhody a který se okamžitě setkal
s velkým úspěchem. Envirosand vyvinutý v Lafarge Aggregates ve Velké
Británii představuje bezpečnou a ekologicky šetrnou alternativu k přírodnímu písku těženému v lomech. Envirosand je zajímavý v několika směrech.
Jeho technické vlastnosti jsou srovnatelné s těženým pískem, je nejen čistý
Origin·lnÌ partnerstvÌ
Díky výjimečnému partnerství s
výrobcem solární energie Future Energy se závodu na výrobu sádrokartonu
v německému Hartershofenu podařilo
snížit výdaje na energii o 20 000 EUR
za rok, celková spotřeba elektřiny přitom dosahuje 10 000 000 kWh
ročně. Výsledkem téměř ročního hledání nejlepšího řešení je dvacetiletá
smlouva, kterou závod „pronajímá"
EkologickÈ
balenÌ cementu
a bezpečný při manipulaci, ale také
netoxický a inertní. Mimoto nabízí
vynikající odvodňovací vlastnosti.
Vzhledem k tomu, že se vyrábí ze skleněných lahví, které by jinak skončily
na skládkách, pomáhá chránit životní
prostředí a přispívá k dlouhodobým
cílům Velké Británie šetřit přírodní
surovinové zdroje. Nové aplikace Envirosandu, jako například vodní filtr,
jsou právě ve vývoji.
pro snÌûenÌ v˝daj˘ za energii
18 000 m2 svého střešního prostoru
firmě Future Energy, aby tam umístila
solární jednotku. A podmínky? Fixní
roční sazba 17 EUR/kWp (kWp je
maximální výkon slunečního kolektoru ve standardních podmínkách za
jeden letní den) s meziročním cenovým přizpůsobením. Celkem čtyři tisíce šest set solárních panelů poskytuje přibližně 1 MWh elektrické energie,
LAFARGE 01/2007
3
která je dodávána do přilehlého regionu. Závod Hartershofen přitom nemusel investovat ani euro, náklady ve
výši čtyř milionů euro pokryla pobočka
rakouské společnosti Future Energy.
Prospěch získalo celé okolí, protože
se snížily emise CO2. Provoz solární
jednotky, která pokrývá zhruba deset
procent roční spotřeby závodu, odstartoval loni v červnu.
tÈma ::...
Nosiče v chladiči IKN
Původní velmi hlučné chlazení pláště
rotační pece pomocí axiálních ventilátorů
SnÌûili jsme hluËnost
Není pochyb o tom, že jakákoli průmyslová činnost přináší nejen hospodářské výsledky a pracovní příležitosti, ale
také vedlejší "efekty", jakými jsou například zvýšená hladina
hluku nebo dopravní zatížení. I když míru zátěže pro obyvatele
i životní prostředí reguluje evropská a česká legislativa a její
dodržování je pro akciovou společnost Lafarge Cement alfou a
omegou, tyto normy jsou natolik tvrdé, že se jí dařilo tyto limity jen velmi obtížně plnit. A to i přes technická opatření, která
již v minulosti realizovala. Princip ekologizace výroby, šetrný
vztah k životnímu prostředí a k okolí závodu se prolíná každou
činností společnosti.
Přestože byla výroba cementu v devadesátých letech zcela zásadním
způsobem modernizovaná, v minulém roce cementárna, mimo jiné díky
dlouhodobé a otevřené komunikaci s
okolními obcemi i městy zjistila, že se
v některých místech v okolí závodu
zvýšila hluková zátěž. „Je pravděpodobné, že dříve fungovaly jako tlumiče zvuku společně objekt bývalé
vápenky a sklad pneumatik, které
jsme v rámci sanace areálu odstranili,“ vysvětluje ředitel akciové společnosti Lafarge Cement Dr. Ing. Jan
Votava. Po tomto zjištění následovala
celá řada speciálních měření zvukových hladin, v různých denních a nočních intervalech, a to hned v několika
lokalitách. „Jakmile výsledky měření
potvrdily zvýšení hladiny hluku, roz-
hodli jsme se zadat zpracování akustické studie externím specialistům,
jejichž závěrečný posudek vyústil
v návrh opatření vedoucích k omezení hlučnosti při výrobě cementu v
celém komplexu,“ pokračuje technický ředitel společnosti Lafarge
Cement Jan Munčinský.
Investice za více než
osm milionů
Jádrem celého plánu na odhlučnění výroby bylo zaměření na přímé
zdroje hluku. „Byly vytipovány a změřeny největší zdroje hluku, u kterých
bylo nutné najít optimální technické
řešení vedoucí ke snížení hluku. Část
opatření byla zrealizována do konce
roku 2006 a technicky nejnáročnější
akce proběhla během zimní odstáv-
4
LAFARGE 01/2007
Nový způsob chlazení rotační pece pomocí radiálních ventilátorů s desítkami
chladicích hubic
ky, začátkem letošního roku. Do této
skutečně rozsáhlé akce byli zainteresováni snad všichni lidé z technického úseku naší společnosti a řada specializovaných firem z širokého okolí.
Bylo nesmírně obtížné najít nejvhodnější opatření vyhovující tak náročnému zadání. Snižování hlukových zátěží je během na dlouhou vzdálenost.
Jsme však přesvědčeni o tom, že se
...::: tÈma
Část řešení nového chladícího systému při instalaci
nám v této etapě podařilo významným způsobem hladinu snížit, což už
poznáte na první ,poslech , a jak doufám, potvrdí to i nezávislé měření,
které provede Krajská hygienická
stanice V Ústí n.L.,“ dodává Jan Munčinský.
,
Chlazení pláště pece
Plášť pece dříve ochlazovaly tak
zvané axiální ventilátory, které představovaly významný zdroj hluku.
Podobně jako v jiných cementárnách,
i v Lafarge Cement přešli na chlazení
pláště pece pomocí radiálních ventilátorů s tlumiči hluku a pevným rozvodem pomocí regulovatelných trysek.
Byly instalovány tři ventilátory o celkovém výkonu 100 kW s tlumičem sání
a výtlaku. Vzduch je rozváděn potrubím o průměru asi 700 mm a délce asi
100 metrů. Na potrubí je osazeno 54
trysek s regulační klapkou.
Ventilátory chladící
věže AFEI
Chlazení plynů z chladiče slinku se
provádí pomocí deseti axiálních ventilátorů. Hlučnost ventilátorů, která se
pohybovala kolem 90 decibelů, se
snížila regulací otáček a pomocí tlumičů sání. Otáčky se regulují frekvenčními měniči. Snížením otáček
pak výrazně klesá hlučnost.
Kulisové tlumiče hluku od firmy
Greif byly namontovány na sání ventilátorů. Vzhledem k nedostatku místa
bylo při instalaci tlumičů nutné provést značné zásahy do konstrukce
celé chladící věže.
Z výstavby nového systému
Ventilátor odsávání
baličky Multibatu
U vyústění tohoto ventilátoru bylo
naměřeno přes 100 decibelů. Po
rekonstrukci filtru byl výkon ventilátoru zbytečně veliký, a proto se vzduch
mohl seškrtit klapkou. Výměnou
motoru s otáčkami 1400 za minutu
za typ s tisíci otáčkami za minutu
klesla hlučnost zhruba o 20 decibelů.
Množství vzduchu je přitom dostatečné. Vedlejším přínosem tohoto zásahu je snížení spotřeby elektrické
energie a odstranění problémů s nájezdem.
Děla na výměníku
Soubor protihlukových opatření
doplňují i úpravy vzduchových děl na
výměníku, které nejprve podstoupily
detailní měření a následně zkoušení
vhodného typu tlumičů. Nejlépe vyhovují děla nejnovější konstrukce dodávaná přímo s tlumiči. Na starších
dělech se nejlépe osvědčily tlumiče
firmy Norgren, které jsou v současné
době už namontovány.
Mezi další zařízení na kterých se
budou provádět protihluková opatření byla začleněna i výroba DSL,
respektive ventilátor filtru Herding na
sile odprašků a přesypu z pasového
dopravníku Tedo. Za ventilátory těchto filtrů byly namontovány jádrové tlumiče firmy Beran.
Úsilí pokračuje
Ačkoliv Lafarge Cement, a.s. provedla řadu nákladných úprav na zařízeních vedoucích ke snížení hladiny
LAFARGE 01/2007
5
Zkouška stabilizátoru
hluku, hodlá se této oblasti věnovat i
do budoucna. Samozřejmostí je
nejen kontrolní měření, ale také
nákup nových zařízení souvisejících
se snižováním hlučnosti. V letošním
roce vyčlenila společnost v rámci rozpočtu další investice, které tentokrát
půjdou na nákup nových tlumičů pro
stávající ventilátory, které emitují zvýšenou hladinu hluku. „Chceme být
pro místní obyvatele dobrými sousedy a uděláme pro to maximum. Snažíme se minimalizovat dopad naší
průmyslové výroby na okolí ve všech
směrech, což patří mezi základní principy Lafarge Cement, a.s.“ dodává
Jan Votava.
materi·ly :::...
Aerogel
- materi·l 21. stoletÌ
Aerogel sice vypadá jako materiál z nějakého sci-fi
filmu, kdy se „nehmotná“ látka takřka vznáší v prostoru
a výzkumní pracovníci ji přidržují jen konečky prstů. Přesto
je to reálný materiál s naprosto unikátními vlastnostmi,
který v posledních letech opouští výzkumné laboratoře
a nachází reálná průmyslová využití naznačující převrat
v mnoha oborech. Je to materiál předurčený stát se jedním
z nejdůležitějších materiálů 21. století.
Nejnižší hustota
Aerogel má extrémní strukturu, ze
které vyplývají jeho extrémní vlastnosti. Aerogel je pevná látky s nejnižší
známou hustotou. Jeden krychlový
metr nejnovější a nejlehčí verze tohoto materiálu váží pouhých 1,9 gramu!
Je také nazýván „pevným kouřem“,
neboť až 99,8 % jeho objemu tvoří
vzduch. Zbývající 0,2 % tvoří oxid křemičitý. Z tohoto poměru vyplývají jeho
naprosto jedinečné parametry.
Nejvyšší porozita
Aerogel je jediný materiál s porozitou přesahující 95 % a velmi širokou
distribucí pórů od 10-10 do 10-6 m.
Navíc jsou tyto póry otevřené, tzn.
plyny nebo kapaliny mohou procházet
materiálem s minimálními omezeními. Tato vlastnost aerogelů je využívána pro katalytické reakce, výrobu
mikrofiltračních membrán, absorbentů atd.
s dalšími ohromnými fyzikálními vlastnostmi.
Vynikající termoizolační
vlastnosti
Nízký součinitel tepelné vodivosti,
pohybující se v rozsahu = 0,0015 až
0,0020 W/m.K, tedy v hodnotách nižších než u naprosto klidného vzduchu
( = 0,026 W/m.K), je dán skutečností, že rozměr pórů je menší než střední volná dráha molekul vzduchu.
Jemná struktura tak omezuje přenos
tepla vzájemnými kolizemi molekul
vzduchu. Teplota tavení aerogelu je
kolem 1 200 °C! Aerogel má až čtyřicetkrát lepší tepelné izolační vlastnosti než sklo (tep. vodivost jen 0,017
W/m.K) a přitom váží jen jeho tisícinu.
Dokáže zamezit prostoupení všech
druhů přenosu tepla (vodivostí, radiací apod.). Zvuk jím téměř neprojde,
podobně jako výborně tlumí vibrace.
Světelná propustnost
Velmi vysoký vnitřní povrch
Aerogely jsou tvořeny křemičitými
strukturami ve tvaru dutých koulí o
velikosti řádově několika nanometrů.
Důsledkem tvaru a velikosti těchto
stavebních kamenů aerogelu je jeho
obrovský vnitřní povrch, tedy poměr
mezi povrchem vnitřní struktury a
jejím objemem. Jeden gram aerogelu
má specifický povrch až 1 000 m2! Dá
se tak použít jako absorpční materiál
Propustnost slunečního záření
aerogelu se pohybuje v rozsahu T =
0,85 až 0,95 podle tloušťky vrstvy
aerogelu. Přitom aerogel je jediná
hmota s výraznými tepelně izolačními
schopnostmi, která je současně čirá.
Čirost aerogelu je způsobena rozměrem pórů, které jsou mnohem menší
než vlnová délka slunečního záření ve
viditelné oblasti, což významně snižuje rozptyl slunečního záření. Modrá
6
LAFARGE 01/2007
Navzdory průsvitnému vzhledu je aerogel
velmi pevný materiál
barva je dána Rayleigho rozptylem
světla na pórovité struktuře. Ta se tak
podobá pórovité houbě složené ze
sítě navzájem propojených nanočástic. Pokud se prý struktura stlačí
jemně, po uvolnění se opět vrátí do
původní polohy - nezanechá otisk,
pokud je struktura stlačena silně,
dojde k zanechání stopy po stlačení.
Při dostatečně silném stlačení dojde k
rozbití na malé části, podobně jako
u skla (vlastnost drobivost).
Variabilita složení
Aerogely mohou být připraveny z řady chemických prvků. Nejběžnější jsou
aerogely křemičité, byly však vyrobeny
také aerogely na bázi uhlíku, hliníku,
chromu, zinku, cínu a zkoumají se
možnosti využití méně neobvyklých
prvků, jako např. tantalu či niobu.
Z historie aerogelu
Objev aerogelu není nijak nový. Už
ve 30. letech 20. století přišli na
postup jeho výroby vědci z americké
Stanford University. Metodou superkritického vysoušení se jim podařilo vysušit kapalný gel tak, aby neztratil svůj
tvar. Vedle fantastických vlastností
aerogelu se však projevily také problémy s jeho výrobou. Navzdory teoretickým předpokladům se nikdy nepodařilo vyrobit aerogel přesně definovaných
vlastností. Potíže byly zejména s dodržením velikosti pórů v materiálu,
...::: materi·ly
Cihlu vážící 2,5 kg podpírá aerogelový
kvádr o hmotnosti pouhé 2 g. Aerogel je
velmi odolný materiál, který unese zatížení rovnající se až 2000 násobku vlastní
váhy. Obdivuhodné nosné vlastnosti jsou
způsobeny dendrickou mikrostrukturou,
ve které jsou kulové částice o velikosti
2 až 5 nm spojeny do clusterů. Tyto clustery tvoří třídimenzionální strukturu s póry menšími než 100 nm
Aerogel & Peter Tsou, výzkumný pracovník JPL (Jet Propulsion Laboratory), Laboratoř
proudového pohonu, La Canada Flintridge, Kalifornie
v poměru a rozměru pevných částic
a podobně. Výroba byla poměrně
nebezpečná, protože se pracovalo za
vysokých teplot a tlaků s jedovatými
parami metanolu. Díky tomu se zdálo
prakticky nemožné připravit sériovou
výrobu aerogelu pro technické využití.
Aerogel vyráběný v pozemských podmínkách také nikdy nebyl čirý, ale
pokaždé měl různé druhy zákalu.
Výroba aerogelu
Aerogel se vyrábí z gelu oxidu křemičitého (SiO2) při vysokých tlacích a
teplotách s přídavkem katalyzátorů.
Po odstranění veškeré kapalné složky
z gelu vznikne těleso s miliardami
skořápek z křemíku, které zaručuje
celé struktuře odolnost proti působení
tlaku. Celý tento proces se nazývá
superkritické vysoušení a pouze
během tohoto postupu nedojde při
sušení křemičitého gelu k deformaci a
zhroucení křemíkových skořepin.
Vzhledem k velmi vysoké porozitě
běžný aerogel výrazně váže vodní
páru a při styku s vodou se rozpouští
zpět do podoby gelu. Jeho aplikace je
tedy podmíněna hermetickým uzavřením. V současné době probíhá
výzkum a vývoj výrobních metod, které
by zlevnily investičně náročnou produkci (snížení tlaků a teplot) a zlepšily
fyzikální vlastnosti aerogelu (snížení
křehkosti, hydrofobní aerogely, velkoplošné monolitické aerogely atd.).
Fotografie ilustruje skvělé izolační
vlastnosti aerogelu. Ani plamen autogenu neroztaví voskové tužky ležící
na aerogelu.
Materiál budoucnosti
Americká firma Aspen Aerogels
vyrábí izolační rohože na bázi aerogelu
vyztužené textilními vlákny. Jsou vhodné pro izolace nejrůznějších potrubí,
tepelných výměníků, pro stavbu protipožárních bariér, dokonce se používají
pro výrobu vložek do bot. Tyto izolační
rohože se aplikují stejným způsobem
jako běžné izolační materiály. Jsou
pružné, takže je možné jimi izolovat i
zařízení velmi složitých tvarů. Rohože
je možné řezat nožem, laserem nebo
vodním paprskem. Ve srovnání s běžnou izolací pomocí minerální vlny stačí
pouze čtvrtinová tloušťka izolační vrst-
LAFARGE 01/2007
7
vy z aerogelové rohože. Aerogel bude
zajisté časem součástí našich domovů
stejně jako goretexové oblečení. Cena
některých komponent z aerogelu se již
nyní přiblížila do dostupných cenových
hladin především díky poměru cena/výkon. V místnosti izolované jen
několik milimetrů silnou vrstvou aerogelu není nutné topit, a to ani v zimě. Místnost se vytopí sama během několika
desítek minut pouze uvolněným tělesným teplem. Rozhodně však nebude
možné použít aerogel na izolaci skleníků, protože teplota v něm by nikdy nebyla vyšší, než je teplota hlíny na zemi.
Okna jsou obecně stále nejslabším
článkem tepelné izolace budov. Švédská firma Airglass vyvíjí nový materiál
pro zasklívání oken složený z vrstvy
aerogelu vakuově uzavřené mezi dvě
desky skla. Výroba je zatím ve fázi
poloprovozu, měsíčně se vyrobí 3-6 m2
materiálu, který zatím slouží pouze
k testování. Cesta je to však velmi
nadějná.
Zdá se tedy, že hlavní možnosti využití aerogelu jsou v jeho tepelně izolačních vlastnostech. Rozšířením používání aerogelu jako tepelné izolace
dojde ke snížení energetické spotřeby,
tím také ke snížení emisí skleníkových
plynů a omezení znečištění Země.
Fotografie k této dvoustraně poskytla
www.nasa.gov
Zpracováno podle informací firmy
Happy Materials
technologie :::...
PouûitÌ samozhutnitelnÈho
betonu v mostnÌch stavb·ch
Samozhutnitelný beton představuje typ betonu, který
je v čerstvém stavu schopen téci a zhutnit se působením
vlastní tíhy, dokonale vyplnit bednění i v místech hustého
vyztužení, aniž by se rozmísil či ztratil svou homogenitu a
aniž by byl dodatečně zhutněn [1].
Samozhutnitelný beton (SCC) vyvinuli v 90. letech minulého století Japonci. Cílem bylo zejména omezení lidského faktoru ovlivňujícího kvalitu betonu při zhutnění. Tím, že zhutnění u SCC
odpadá, zvyšuje se kvalita povrchu
a též dochází k lepšímu probetonování
oblastí s hustou výztuží a oblastí, které
jsou pro vibrování nepřípustné [1].
Samozhutnitelný beton v ČR
U nás se SCC začal používat v roce
1999 nejprve pro prefabrikované dílce
ve firmě Dywidag Prefa, a.s., Lysá nad
Labem, ale posléze se rychle začal
uplatňovat i v monolitických konstrukcích. Zpočátku šlo o velkoobjemové
betonáže s hustým vyztužením nebo
základové bloky, kde se využívalo
výhody rychlé betonáže, ale později se
prosadil u konstrukcí staticky exponovaných a tenkostěnných.
Složení SCC je velmi podobné složení běžného betonu a zejména vysokopevnostním betonům. Tekutosti při
zpracování se dosahuje jednak použitím účinných superplastifikátorů na
bázi polykarboxilátových éterů (PCE)
a dále použitím jemné složky, která
jako příměs ke kamenivu zajistí snížení viskozity čerstvého betonu. Obvykle se používá bud' jemně mletý
vápenec, elektrárenský popílek nebo
vysokopecní struska. V podmínkách
ČR byly aplikovány již všechny tři příměsi a zkušenosti ukazují, že každá z
nich má v určitých případech své
opodstatnění.
Možnosti použití
Protože složení SCC je velmi podobné složení běžného betonu a liší se
pouze ve způsobu ukládání a zpracování, obor jeho použití tak tvoří pouze
Zkouška čerstvého SCC metodou rozlitím obráceného Abramsova kužele
8
LAFARGE 01/2007
technologie výroby jednotlivých konstrukcí. Cena SCC je v současnosti jen
nepatrně vyšší než cena běžného
betonu, proto je jeho aplikace ovlivněna zejména technologickými možnostmi a jen nepatrně ekonomickými
parametry.
Výhod při použití SCC je ale hned
několik:
Dokonalé probetonování konstrukce a vysoká kvalita povrchu; je vhodný
i pro pohledový beton.
Omezení hlučnosti při výrobě vyloučením vibrace (zejména u prefabrikovaných konstrukcí) a tím zlepšení
podmínek pracovního i životního prostředí.
Zrychlení procesu betonáže zejména u velkoobjemových konstrukcí.
Menší opotřebení formovací techniky, tím i zvýšení její obrátkovosti.
Menší nebo žádné nároky na
dodatečné vysprávky pohledových
částí betonů.
Mezi nevýhody ovlivňující použití
SCC patří skutečnost, že betonovaný
prvek musí mít téměř horizontální
horní plochu, jinak by došlo k vytékání
betonu z bednění. Betonovat lze do
sklonu cca 2-3 % s tím, že je nutné počítat s úpravami konzistence poslední
vrstvy (musí být nepatrně hustší, než je
celá konstrukce). Jiným handicapem
Zkouška pohyblivosti a blokování čerstvého SCC metodou Orimet - J - ring
...::: technologie
Zavěšený zkušební nosník VSTI 2000 z SCC před osazením do mostovky
bylo třeba v tomto projektu vytvořit
předpoklady pro plynulý přechod ze
stávající výroby nosníků VSTI 2000 na
jiný způsob bez nutnosti zhutnění čerstvého betonu příložnou vibrací formy,
nejlépe bez zhutnění pomocí SCC.
Zhutnění betonu příložnou vibrací
formy má totiž negativní dopad na kvalitu povrchu dílců a také na pracovní
prostředí v důsledku značného hluku,
který vytváří vibrace formy.
Závaznými dokumenty byly ČSN EN
206 - 1: Beton - Část 1: Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda, a TKP staveb
pozemních komunikací, kapitola 18,
MDS, odbor pozemních komunikací v
návaznosti na interní předpisy obou
firem [2].
Před osazením - detail ukládání nosníku VSTI
jsou vyšší tlaky na bednění při betonáži konstrukcí velkou rychlostí. Dosavadní měření ukázala navýšení tlaku na
bednění o cca 15-20 % při běžné rychlosti betonáže. Při rychlém plnění bednění je tedy nutné dimenzovat bednění
na hydrostatický tlak vyvolaný čerstvým betonem. Mezi závažné nevýhody patří nezbytnost zajistit dokonalou
těsnost bednění. SCC je totiž náchylný
na vytékání z bednění i malými otvory a
štěrbinami, což by mohlo znehodnotit
povrch nebo i část konstrukce.
Použití SCC v mostních
stavbách
Vzhledem k výše popsaným výhodám použití SCC vypsalo v roce 2003
Ministerstvo dopravy České republiky
grantový projekt č. 1F45B/023/120
Samozhutnitelný beton v mostních
stavbách s ukončením v roce 2007.
Hlavním řešitelem tohoto grantového
projektu je prof. Ing. Jan Vítek, CSc.
Cílem projektu bylo formulování požadavků na SCC pro prefabrikované předem předpjaté nosníky VSTI 2000,
které jsou vyráběny ve tvaru obráceného "T", vlastní betonáž nosníků ve
výrobnách M-silnice a.s., závod Nový
Bydžov, a ODS - Dopravní stavby Ostrava a.s., zabudování vyrobených nosníků do předem vytipovaných mostních
konstrukcí a vypracování technických
podmínek pro použití SCC v mostních
stavbách.
Požadavky na SCC třídy C 45/55
byly velmi náročné. Čerstvý beton měl
mít minimální rozlití Abramsova kužele
v obrácené poloze 700 mm, objemovou hmotnost čerstvého betonu minimálně 2 200 kg.m-3, ztvrdlý beton měl
být odolný pro prostředí XF 2 a měl mít
rychlý nárůst počátečních pevností minimálně 44,0 MPa za 3 dny zrání,
aby se co nejdříve mohla vnést předpínací síla do vybetonovaných nosníků.
V návaznosti na požadavek ŘSD ČR
LAFARGE 01/2007
9
Návrh receptury SCC
Jako člen řešitelského kolektivu
grantového projektu jsem byl zodpovědný za návrh receptury SCC pro oba
uvedené závody. Přednostně se měly
používat vstupní suroviny, které oba
závody běžně používají.
Všechny vstupní materiály pro výrobu SCC musely odpovídat výše citovaným normám a předpisům. Cement
byl zvolen pro oba závody portlandský
CEM I 52,5 R, voda pitná z vodovodní
sítě, plastifikační přísady byly vybrány
PCE od firmy Stachema, a.s., Kolín,
provzdušňovací přísada Microporan
a prášková forma mikrosiliky Stachecil.
Rozdílné bylo kamenivo do betonu.
V závodě Nový Bydžov se kromě
drobného těženého kameniva frakce
0–4 mm používalo hrubé drcené
kamenivo frakcí 4–8 a 8–16 mm a
jako jemná složka jemně mletý vápenec z KVK Kunčice. V ODS - DS Ostrava
technologie :::...
Vysoká kvalita povrchu - vyrobené nosníky VSTI 2000 na
skládce
se použilo stejných frakcí kameniva,
ale kamenivo bylo těžené a příměs
jemně mletá vysokopecní struska z
Dětmarovic.
Dávka cementu po mnohých zkouškách a po ověření obsahu alkálií výpočtem byla v Novém Bydžově stanovena na 390 kg.m-3 betonu, 18 kg mikrosiliky, 192 kg jemně mletého vápence, 8 kg PCE a kamenivo v plynulé
čáře zrnitosti do zbytku 1 m3 betonu.
V Ostravě se použilo 375 kg cementu,
20 kg mikrosiliky, 192 kg jemně mleté
strusky, 8 kg PCE a 0,3 kg Microporanu. Kamenivo opět v plynulé čáře zrnitosti dopočítáno do 1 m3 betonu.
Tyto navržené receptury byly odzkoušeny nejen v obou výrobnách, ale také
v akreditované stavební laboratoři v
Tišnově, která patří Centru dopravního
výzkumu (CDV) v Brně.
Výroba zkušebních
nosníků VSTI 2000
Vlastní betonáží nosníků VSTI 2000
předcházely poloprovozní zkoušky části
nosníku – zkušebního fragmentu VSTI
v CDV v Tišnově. Poloprovozní zkoušky
měly ukázat, jaký způsob plnění formy
je optimální. Byly ověřeny dva způsoby
plnění.
Standardní způsob uložení čerstvého SCC do formy. Při tomto způsobu plnění formy byla bádie umístěna
přímo nad formou a SCC byl do formy
pomalu vpouštěn. Bylo však obtížné
nastavit polohu klapky výpustního
otvoru bádie. Při malém otevření klapky docházelo k rozměšování směsi blokováním větších zrn kameniva, při velkém otevření klapky byl SCC uvolňován
ve velkém objemu, vytvářející se vrstva
betonu ve formě byla příliš silná a
nedocházelo k jeho postupnému
odvzdušnění. Povrch dílce pak vykazoval velké množství pórů a dutin.
Ukládání SCC do formy pomocí
speciálního skluzu. Při tomto způsobu
plnění byl mezi formou a bádií umístěn
Klasický způsob ukládání čerstvého SCC z bádie
přímo do formy
skluz s podélnými překážkami. Čerstvý
SCC byl z bádie vypouštěn na skluz a
přechodem přes podélné přepážky a
spodní hranu skluzu došlo k odvzdušnění betonu. Prvky vyrobení tímto způsobem nevykazovaly výše popsané
vady povrchu - dutiny a póry.
V průběhu poloprovozních zkoušek
se dále prokázalo, že z hlediska zamezení tvorby smršt'ovacích trhlin v horní
části prvku je nutné jeho plnění z více
míst – přesouvání skluzu po délce
formy. Zcela optimálním řešením by
bylo zřízení skluzu po celé délce formy,
to by však bylo nepraktické a finančně
náročné. Proto se při vlastní výrobě
volila varianta přesouvání skluzu po
celé délce nosníku.
Vlastní betonáž experimentálních
prvků nosníku VSTI 2000 proběhla v
Prefě Nový Bydžov ve dvou termínech,
a to ve dnech 11. a 14. 3. 2005. Celkem bylo vyrobeno 12 nosníků, které
byly následně použity při výstavbě
mostního objektu SO 05, stavba Třebovice – rybník Hvězda.
V ODS – DS Ostrava se uskutečnila
betonáž zkušebního nosníku dne
11. 4. 2006 a jeho osazení do mostovky silnice 1. třídy v Lipníku nad Bečvou
proběhlo dne 11. 5. 2006. Zavěšený
zkušební nosník VSTI 2000 z SCC je
vidět na obr. 1, rozdíl kvality povrchů
betonů z běžné výroby a z SCC je patrný z obr. 2.
Výsledné technické
parametry betonu nosníků
VSTI 2000 vyrobených z SCC
V obou výrobnách, i když s odlišnou
recepturou, se dosáhlo výborných technických parametrů ztvrdlého betonu.
Čerstvý beton měl rozlití Abramsova
kužele v obrácené poloze 720–800
mm, obsah vzduchu se pohyboval v
rozmezí 1,4–2,1 % a teplota venkovního prostředí nepřesáhla 15 °C.
Krychelné pevnosti po třech dnech
se pohybovaly od 52 do 55 MPa, po
10
LAFARGE 01/2007
sedmi dnech od 59 do 65 MPa a po 28
dnech od 70 do 77 MPa.
Velký důraz byl kladen na stanovení odolnosti povrchu cementového
betonu proti působení vody a chemických rozmrazovacích látek, a to
metodou „C“ automatickým cyklováním. Po 120 cyklech ani jeden vzorek
nepřekročil 420 g/m2, běžně však
odpady nepřekračovaly po 120 cyklech 100 g/m2.
V současné době probíhá měření
dlouhodobých změn pomocí zabudovaných tenzometrů a jejich porovnání s
běžně vyrobenými nosníky. Předběžné
výsledky ukazují, že ani v těchto parametrech beton z SCC není horší než
beton běžně vyrobených nosníků.
Co ukázaly zkušební
betonáže
Cílem příspěvku bylo ukázat našim
čtenářům, jakým směrem se bude
pravděpodobně vyvíjet moderní technologie betonu u nás v blízké budoucnosti.
Dosavadní výsledky řešeného grantového projektu prokázaly, že z SCC je
možno vyrobit vysoce kvalitní ztvrdlý
beton a přitom dbát na zlepšení nejen
technických a ekonomických parametrů, ale také na hygienu životního prostředí.
Ing. Jan Tichý, CSc.
Literatura
[1]
Evropská směrnice pro samozhutnitelný beton. Specifikace, výroba,
použití. SVC ČR, Praha, srpen 2005.
[2]
Prof. Ing. Jan L. Vítek, CSc., a kolektiv:
Technické podmínky pro použití
samozhutnitelného betonu v mostních stavbách. Technická zpráva č.
ČBS 01/06 grantového projektu č.
1F45B/023/120 Ministerstva dopravy ČR. Praha, prosinec 2006.
...::: referenËnÌ stavby
Dostavba a rekonstrukce
okresnÌho archivu v LovosicÌch
Investor:
Státní oblastní archiv Litoměřice
Projektant: Ing. Vladimír Novák, projekční kancelář AGN, s.r.o., Bozděchova 99/6, Ústí nad Labem
Typ použitého cementu: CEM I 42,5 R, spotřeba betonu cca 800 m3
Dodavatel:
Monostav a.s., Ústí nad Labem
Architektonické řešení: v rámci rekonstrukce byla ve stávajícím archivu zvýšena podlaha v přízemí, požární žebříky byly zaměněny za schodiště s lávkami a zúžená okna za zastíněné průzory. Celý objekt byl nově zateplen.
Administrativní objekt se zvýšil o dvě patra (lehká ocelová konstrukce) s tím, že úprava obou stávajících pater
vytváří sokl, resp. těžkou konstrukci pod lehkou nástavbu. Nový objekt archivních ploch (objekt C) má nezávislou
konstrukci a je úplnou novostavbou. Členěním a přistavěným požárním schodištěm by měl být blízký přeřešenému objektu B.
Materiálové řešení: Nástavba nad obj. A - ocelová konstrukce; přístavba k obj. A - železobetonová konstrukce;
obj. C - železobetonový skelet, zateplovací systémy. Okna v obj. A - dřevěná; průzory - plastová okna + luxalon slunolamy. Schodiště a lávky - žárově zinkovaná ocel.
Most p¯es koridor do firmy Rico
Charakteristika mostu: Most na místní komunikaci přes silnici I/13 (Teplice - Chomutov), kolejiště ČD, řeku Bílinu a trať rychlodráhy k firmě RICO v Mostě. Most je o 10 polích rozpětí 17.68–18.46 m, je kolmý, ve vrcholovém
zakružovacím oblouku. Nosnou konstrukci tvoří v každém poli 5 ks předem předpjatých prefabrikovaných nosníků tvaru T (např.MK-T), spřažených monolitickou železobetonovou deskou.
Projektant: Projekční kancelář inženýrských staveb a mostů Valbek®
Děčínská 717/21, 400 03 Ústí nad Labem, Ing. P. Novák
Investor: Město Most
Realizace: Insky Ústí nad Labem
Typ použitého cementu: CEM I 42,5 R
Typ použitého betonu: C 30837 XF4 - provzdušněný beton s vysokou pevností
Spotřeba: 1 500 m3
Délka mostu: 199,4 m
Délka nosné konstrukce: 182,0 m Rozpětí: 17.68–18.46 m Šířka mostu: 14,30 m
LAFARGE 01/2007
11
referenËnÌ stavba :::...
B¯ezno:
NejdelöÌ ûelezniËnÌ tunel »R
Jednokolejný, 1 758 m dlouhý Březenský tunel, při
jehož stavbě byla poprvé aplikována tunelovací metoda
obvodového vrubu s předklenbou (MOVP) nejen v České
republice ale i ve středoevropském regionu, je nejdelším
železničním tunelem v síti Českých drah. Na stavbu byly
použity Lafarge Cementy.
Ražba tunelu proběhla ve velmi
obtížných podmínkách, které vyplývají z poměrů neogenní teplicko-mostecko-chomutovské pánve. Jedná se
o jemnozrnné, tlačivé, středně až
vysoce plastické jíly a uhelné jíly F6,
F7, F8 s přechody do pevných jílovců.
Masiv je charakteristický všesměrnou klínovitou rozpukaností, hustotou a neobyčejnou hladkostí ploch
diskontinuit. Tyto vlastnosti způsobu-
jí i při opatrném pobírání neočekávané samovolné vyjíždění a opadávání
horniny zejména z čelby.
Technologie ražeb
Pro výstavbu Březenského tunelu
stanovily zadávací podmínky metodu
MOVP. Základním technickým a technologickým principem metody je
vytvoření vrubu po obvodu výrubního
průřezu tunelu. V horninách s krát-
kou dobou samonosnosti vytváří
vrub délky 5 m vyplněný stříkaným
betonem s rychlým nárůstem pevnosti tenkostěnné primární ostění,
pod jehož ochranou se následně provádí výrub tunelu. Při použití MOVP
se v zásadě razí plným profilem, stabilita čelby se zajišťuje stříkaným
betonem a sklolaminátovými kotvami. Vrubem a kotvami do čelby se
aktuálně upřesňovala geologie další-
⁄daje o stavbÏ
JEDNOKOLEJNÝ ŽELEZNIČNÍ
TUNEL „BŘEZENSKÝ“
Region: Ústecký kraj, Chomutov
Pověřený investor: SŽDC SS Plzeň
Financující organizace:
Severočeské doly a.s.
Projektant: SUDOP PRAHA, a.s.
Zhotovitel: Metrostav, a.s,
BEC Freres s.a. - technická
pomoc a dodání
vrubovacího stroje
Realizace obezdívek: TBG Chomutov
Období výstavby: 2000–2007
Celková délka tunelu: 1 758 m
Výrubní průřez: 72 m2
Ražený úsek:
1 478 m
Hloubené úseky: 280 m
Šachta pro únikový východ: hl. 30 m
(průměr 22 m)
Plocha izolace: 47 466 m2
Beton:
52 740 m3
Typ použitého cementu:
primární obezdívka: CEM I 52,5 RR
a CEM I 52,5 R
cca 26 500 t
sekundární obezdívky: CEM II A/S 42,5
cca 11 664 t
Dočasné ostění - metoda MOVP (metoda obvodového vrubu)
12
LAFARGE 01/2007
...::: referenËnÌ stavba
Vjezdový portál Březenského tunelu
ho záběru v tunelu. Základem
mechanizace metody je vyřezávací
pila upevněná na nosiči, který pojíždí
po portálu kopírujícím výrubní průřez
tunelu. Souprava je samohybná a umožňuje podjíždění ostatní mechanizace potřebné na čelbě pro ražení.
Výrub spodní klenby se prováděl
mechanizovaně klasickým způsobem v krátkém odstupu od čela, přitom doprava přes toto místo byla
zajišťována pomocí překlenovacího
mostu. Postup prací na čelbě nebránil v odstupu instalaci trvalého ostění tunelu. Metoda, kterou doplnila
sanační opatření v podloží tunelu, se
plně osvědčila i v poddolovaném
úseku trasy. Po jeho překonání a
osvojení si nové metody osádkami
dosahovaly měsíční výkony v ražbě
až 100 m.
Po mimořádné události ve staničení 860 m od vjezdového portálu bylo
ve výstavbě tunelu pokračováno od
výjezdového portálu. Na zbývajícím
úseku trasy tunelu délky 560 m byla
aplikována sekvenční metoda (SM).
Pro ražbu sekvenční metodou byl
zvolen horizontálně členěný výrub na
kalotu, jádro a dno s uzavíráním
dočasného ostění v prostoru přídě
tunelu. Předstihové zajištění bylo
prováděno mikropilotovým deštníkem, čelba kaloty podepírána ponechávaným klínem horniny a zajišťována stříkaným betonem se sklolaminátovými kotvami. I při maximálně
opatrném provádění bylo obtížné
zajistit stabilitu čelby, poměrně často
docházelo k menším i větším nadvýlomům a došlo i k několika závalům.
Měsíční výkony metodou SM dosahovaly 30 až 50 m.
Hydroizolační systém
Odvodňovací systém tunelu tvoří
podélné drenáže v patě opěr s pravidelnými příčnými svody do prostoru
tunelu k postranním tunelovým stokám. Hydroizolace klenby a opěří
byla provedena fóliová, Tunellliner
GS tl. 2 mm s bílou signální vrstvou
na lícní straně. Ochranu na straně
dočasného ostění tvořila geotextilie
Netex 500 g/m2.
Dočasné ostění - metoda SM
(sekvenční metoda) - členění
výrubu
Definitivní ostění
Dočasné ostění
Zajištění výrubu u metody MOVP
bylo tvořeno kónickými předklenbami délky 5 m ze suchého stříkaného
betonu tloušťky 20 cm. Na beton
předkleneb byly kladeny zvýšené
nároky na nárůst pevnosti v čase
v počátečním stadiu po nanesení do
vrubu. V opěrách tunelu bylo primární ostění systematicky doplňováno
radiálními kotvami délky 4 až 6 m.
Podle obtížnosti geotechnické situace bylo k dispozici pět typů provizorního zajištění s různým překryvem
předkleneb, počtem radiálních a čelbových kotev. Provizorní dno bylo tvořeno vrstvou stříkaného betonu
tloušťky 25 cm. Dočasné ostění při
ražbě sekvenční metodou tlouštky
35 cm bylo tvořeno stříkaným betonem C20/25, příhradovými skružemi
a radiálními PG kotvami v opěrách.
Aplikované technologické třídy ražení
podle geotechnické situace se vzájemně lišily délkou záběru (0,8 až
1,3 m) a délkou odstupu kaloty,
jádra a dna.
LAFARGE 01/2007
13
Definitivní ostění se spodní klenbou je tvarem blízké kruhu. Je rozčleněno na dilatační celky délky cca
40 m. Spodní klenba v délce dilatačního pasu byla navržena jako průběžná armovaná monolitická deska,
schopná překlenovat případné projevy poddolovaní. Pokládání armatury
a betonáž spodní klenby se prováděla pod překlenovacím, příčně posuvným mostem. Betonáž opěří a klenby
tunelu se prováděla za pomoci bednicího vozu délky 10 m následně po
instalaci mezilehlé izolace. Tunel je
vybaven jednostrannými bezpečnostními záchrannými výklenky po 20 m,
pochozími stezkami na obou stranách tunelu. Z hlediska požárního
bezpečnostního řešení je uprostřed
délky tunelu zřízen únikový východ
svislou šachtou na povrch terénu. V tunelu je instalováno nezavodněné
požární potrubí, nouzové osvětlení,
dorozumívací systém, orientační a bezpečnostní značení. K portálům tunelů jsou přivedeny obslužné komunikace a zřízeny zpevněné plochy pro
požární a záchranný zásah.
Ing. Roman Smida,
SUDOP PRAHA a.s.
zajÌmav· stavba :::...
Pozoruhodn˝
architekt Frank Gehry
Přesvědčení, že „architektura je umění“ bylo součástí
osobnosti Franka Owena Gehryho od nepaměti.
Tento světově proslulý architekt, sice občas kontroverzní, ale
vždy otevřený k experimentu, získal v roce 1989
„nobelovku architektů“ - Pritzkerovu cenu
za architekturu.
Kanadský rodák z polské židovské
rodiny žijící ve Spojených státech je u
nás znám především jako jeden z
autorů, který spolu s Vlado Miluničem
navrhl v Praze na Rašínově nábřeží
tzv. Tančící dům, patřící k nejpozoruhodnějším projektům, které po roce
1989 vyrostly v našem hlavním
městě. Tento dům - socha, který připomíná v tanci se vznášející dvojici a
proto bývá též nazýván Ginger a Fred,
se přes počáteční rozpaky veřejnosti
stal neodmyslitelnou součástí vltavského nábřeží. Realizaci domu umožnilo to, že se Gehry na počátku 90. let
rozhodl používat pro realizaci svých
tvarově složitých návrhů špičkový soft-
ware pro 3D modelaci, který je používán v leteckém a automobilovém průmyslu. Tato metoda mu umožnila
nejen realizaci dynamické skleněné
věže Tančícího domu, ale v průběhu
posledních let mu dovolila zrealizovat
další neuvěřitelné stavby, postavené
většinou na přelomu století.
Mezi Gehryho projekty najdeme
často kulturní stánky, jako jsou
muzea, koncertní síně - například fascinující koncertní síň Walt Disney Concert Hall v kalifornském Los Angeles,
sídlo losangeleské filharmonie,
dokončené v roce 2003, Experimentální hudební muzeum (Experience
Music Project Seattle, Washington) nebo galerie umění, jako je Corcoran
Gallery of Art ve Washingtonu. Velké
uznání získal Gehry také za projekt
Vitra Design Muzea v německu.
V současné době Gehry realizuje
v New Yorku sídlo vedení internetové
společnosti InterActiveCorp. Devítipatrová bílá budova ze skla a betonu evokuje plachetnici plující pod napjatými
plachtami.
Jeho díla najdeme nejen v Americe,
ale i na evropském kontinentě. Například v Berlíně postavili podle jeho
návrhu budovu DG Bank, ve Velké Británii je autorem komorního, ale tvarově velmi atypického centra pro péči o
pacienty s nádorovým onemocněním,
patřícího do projektu Maggie's Centre.
Guggenheim Museum
v Bilbau
Koncertní síň Walt Disney Concert
Hall v kalifornském Los Angeles,
která byla dokončena v roce 2003,
je sídlem losangeleské filharmonie
Nicméně jeho nejznámějším evropským počinem je bezesporu Guggenheim Museum ve španělském,
respektive baskickém Bilbau. Bylo
postaveno v letech 1993-97 jako v
14
LAFARGE 01/2007
pořadí čtvrté Guggenheimovo muzeum na světě a je spravováno nadací
Solomon R. Guggenheim Foundation.
Sochařsky modelovaná architektura
z titanu, skla a pískovce je s užitnou
plochou 24 920 m2 největším současným evropským muzeem moderního
umění.
Také za vznikem této tvarově velmi
složité, dalo by se říci výstřední budovy stálo počítačové modelování, které
si Gehry vyzkoušel v Praze. Muzejní
komplex tvoří centrální ochoz, z něhož
na několika rovinách vyčnívají různé
výběžky, jednotlivé „věže“ se k sobě
choulí v dadaistickém propletenci a
pakliže v Gehryho pražské realizaci
lze spatřovat k sobě se tisknoucí roztančený pár, muzeum v Bilbau by
mohlo při troše fantazie evokovat
nadupaný parket někdy lehce po půlnoci.
Hlavní vstup do muzea vede přes
velké centrální atrium, v němž systém
prohnutých mostků, skleněných zdviží
a schodištních věží spojuje výstavní
galerie soustředěné na třech úrovních. Sochařsky pojednaná střecha se
zdvihá z ústředního atria a zaplavuje
je světlem protékajícím prosklenými
otvory. Centrální atrium se vypíná do
výšky více než 50 metrů nad řekou.
Stálá sbírka je umístěna ve dvou
skupinách posloupně uspořádaných
prostor o třech čtvercových galeriích,
které se nacházejí v druhém a třetím
patře. Krátkodobé výstavy jsou soustředěny v dramaticky protažené pravoúhlé galerii, jež sahá do východní
části. Zde se galerie vkliňuje pod
most Puente de la Salve a na nejvýchodnějším výběžku vrcholí věží. Sbírka vybraných žijících umělců je umís-
...::: zajÌmav· stavba
těna v řadě zakřivených galerií, které
procházejí celým muzeem a dovolují,
aby byla díla vnímána ve vztahu ke
stálým i krátkodobým výstavám.
Architektura respektující
prostředí
Návrh je ovlivněn velikostí a charakterem místa. Připomíná historické
stavby na nábřeží a dokládá tak promyšlenou odezvu na historickou, hospodářskou a kulturní tradici oblasti.
Atrium představuje dramaticky tvarovaný, 50 metrů vysoký soustředný
prostor s nakloněnými skleněnými
stěnami a prolamovanými chodbami,
zdviží a schodištními věžemi, které
zpřístupňují výstavní galerie na druhém a třetím podlaží. Atrium, které
zaplavuje světlo ze světlíku a prosklených stěn, vytváří klíčový komunikační
prostor muzea. Nalevo za pokladnami
a šatnami a o jedno patro výše se
nalézají restaurace, kavárna a knihkupectví. Pod vstupním náměstím je
přednáškový sál pro 300 lidí. Z atria
se paprskovitě rozbíhají tři hlavní křídla rozmanitých velikostí a tvarů. V jižním křídle je na druhém a třetím
podlaží ve dvou „konvenčních“ galeriích se třemi propojenými sály umístěna stálá sbírka. Nad ní jsou kanceláře, umístěné v diskrétní administrativ-
Experimentální hudební muzeum
(Experience Music Project Seattle)
LAFARGE 01/2007
15
ní budově s vlastním vstupem. Ve
východním křídle je točitá galerie pro
výstavy současného umění. V západním křídle, které je kratší, jsou umístěny galerie a veřejná zařízení s výhledem na řeku a vstupní náměstí. Skupina galerií ve tvaru okvětních lístků
je soustředěna v prostorech, vyčnívajících ze stavby jako "příď". V galeriích se
kombinuje umělé osvětlení s přirozeným stropním světlem. Spodní galerie
stálé sbírky osvětluje přirozené světlo
prostřednictvím světelných šachet prostupujících horní patra. Do veřejných
zařízení, včetně přednáškového sálu
(první podlaží) a restaurace (druhé
podlaží), lze vstupovat přímo z vedlejšího vchodu na severozápadě, ale také
z hlavního atria. Na severní straně
budovu obklopuje vodní zahrada.
Gehryho rukopis výstižně charakterizoval kritik Paul Goldberger z New
York Times: „Gehryho architektura je
známa tím, že se spoléhá na hrubé
neopracované materiály a že vedle
sebe klade jednoduché, téměř původní geometrické formy. Jeho dílo je
mnohem inteligentnější a cílevědomější, než se může zdát nezasvěceným; je architektem s nesmírným
darem, který tančí na tenké linii oddělující architekturu od umění, ale jemuž
se daří nikdy nezaškobrtnout.“
ekologie :::...
Vhodn˝ kandid·t
na recyklaci
Jedním z materiálů, který je relativně snadno
a stoprocentně recyklovatelný, je asfalt. V silničním stavitelství se proto opětovně využívají materiály získané ze
silničních vrstev frézováním vozovek. Jedná se o techniku, která je v souladu s filosofií udržitelného růstu
a ochrany životního prostředí, neboť vede k úspoře surovin a zároveň omezuje odpady.
Technologie recyklace se používají
pro údržbu a modernizaci komunikací. Dlouhou dobu se asfaltový recyklát
přidával do směsi vyráběné za horka v
obalovnách. V posledním desetiletí se
prosazuje tzv. recyklace za studena,
kdy se recyklovaný materiál v mísicích
centrech míchá s emulzí a cementem
nebo asfaltovou pěnou.
Postup při recyklaci se obvykle
odehrává v následujících fázích:
frézování starého materiálu,
smísení materiálu s pojivem,
aplikace a zhutnění získaného
materiálu.
Je možno použít směs ze starého
materiálu a pojiva přímo na místě frézování. Rovněž je možno transportovat frézovaný materiál do zpracovatelského centra, kde bude zpracován a
poté opět transportován na totéž, případně jiné staveniště, kde bude využit. Podle toho se rozlišují dva typy
recyklace: "na místě" - když jsou
všechny operace realizovány přímo v
místě stavby, nebo "v centrále" - když
je materiál přepracováván mimo staveniště. Recyklace ve výrobně má tu
výhodu, že výrobce má lepší možnost
kontrolovat homogenitu použitých
materiálů. Při větší vzdálenosti od
mísicího centra by však již byly náklady na dopravu vyrobené směsi příliš
velké. Mísicí centra mohou být mobilní, avšak přemístění se vyplatí pouze
při větším objemu prací.
Podle jiného klasifikačního hlediska – v závislosti na teplotě, při níž se
recyklace provádí – rozlišujeme recyklaci „za tepla“ a „za studena“.
Ještě na konci 90. let však nebyly
technologie recyklace za studena pro
údržbu a opravy vozovek používány v
dostatečné míře ani v rozvinutých
evropských zemích, neboť jednak
nebyla tato technologie dostatečně
prozkoumána, jednak chyběla důvěra
v úspěšnost jejího využití.
To byl také důvod, proč se technologie recyklace za studena stala předmětem evropského výzkumu. Protože
využití a rozvíjení technik recyklace za
studena pro výstavbu a údržbu vozovek v zemích EU bylo nedostatečné,
podpořila Unie výzkum v této oblasti v
rámci svého 5. rámcového programu.
Tak vznikl projekt SCORE - Superior
cold recycling based on benefits of
bitumenous micro emulsions and foamed bitumen. AEFCT system for the
rehabilitation and maintenance of
roads (SCORE)“. Na programu se podílelo osm členů Evropské asfaltérské
aliance, mezi jinými i česká společnost SSŽ (Stavby silnic a železnic).
Projekt SCORE se zabýval především technikami recyklace za studena
za použití emulzí nebo s bitumenovou
pěnou. K recyklaci na místě se využívá stroje, který provádí všechny operace od frézování a přidání pojiva přes
pokládku až po zhutnění nového
materiálu.
Cílem projektu bylo rozšíření využívání těchto technik recyklace na
místě za studena na celém teritoriu
Evropské unie.
Použití recyklace na místě za studena má mnoho předností. Umožňuje například:
snížení nákladů na dopravu a na
energie,
16
LAFARGE 01/2007
snížení spotřeby surovin,
snížení nákladů na odpad,
zkrácení doby uzavření vozovky
pro provoz.
Kromě již uvedených předností této
technologie jsou zmiňovány také
dobré vlastnosti rekonstruované
vozovky - zvýšení její únosnosti, trvanlivosti, odolnosti proti vodě a mechanickému opotřebení.
Vedle toho má tato metoda také
pozitivní dopady na životní prostředí
(díky úsporám energií a materiálu) a
na pracovní podmínky dělníků, neboť
jsou omezena pracovní rizika (například kouř, zplodiny…)
Asfaltové recykláty jsou velmi vhodné zejména pro technologie za studena za použití emulzí, případně v kombinaci s cementem, kdy dochází k obalení ekologicky závadných částic a
tím ke snížení možnosti znehodnocení
odpadních vod a blízkého okolí.
Nejvhodnější využití asfaltového
recyklátu za studena může být provedeno:
a) bez přidání nového pojiva k recyklátu s použitím pro málo zatížené
vozovky, pro spodní podkladní vrstvy a pro zpevnění štěrkopískových
podsypných vrstev;
b) s přidáním hydraulického pojiva
(cementu, popř. vápna či strusky)
pro provedení nové stmelené podkladní vrstvy;
c) s přidáním emulze k recyklovanému materiálu, vhodné zejména
tam, kde staré úpravy obsahují dehtové pojivo;
d) kombinovaný způsob, kdy se k recyklovanému materiálu přidává
...::: ekologie
Souprava strojů "vlak", kterou tvoří silniční fréza ROADTEC RX 900, stroj CRMX2, sběrač směsi, finišer, grader, těžké hutnicí
válce a zásobníkové cisterny na pojiva v akci při recyklaci asfaltových vozovek v ČR.
Aplikace asfaltu na lesní cestě
emulze i cement, což je vlastně
zlepšení předchozího způsobu a ukázalo se, že tento způsob dosáhl
nejlepších výsledků a že vlastnosti
těchto směsí je prokazatelně
možné srovnat se směsmi typu OK
(obalované kamenivo) zpracovávanými za horka.
Novou technologii recyklace asfaltových vrstev za studena na místě od
roku 2003 využívá v České republice
společnost Skanska DS.
Technologie recyklace asfaltových
vozovek za studena využívá Skanska
DS při rekonstrukcích nosných vrstev
asfaltových vozovek. Recyklace vozov-
ky je prováděna přímo na místě těžkou zemní frézou za současného přidávání cementu a asfaltové emulze.
Trend využívání této technologie je
rok od roku citelnější, proto se společnost rozhodla zakoupit na provádění
recyklace vozovek nejmodernější
vybavení. Tato technologie je založena
na vhodně sestavené soupravě strojů,
kterou tvoří silniční fréza, stroj
CRMX2, sběrač směsi, finišer, popř.
grader a těžké hutnicí válce. Součástí
"vlaku" jsou také zásobníkové cisterny
na pojiva. Motorem této sestavy je silniční fréza ROADTEC RX 900 s možností frézování až do hloubky 350
LAFARGE 01/2007
17
mm, s šířkovými moduly 2,5 m a 3,8 m
a nivelačním systémem Topcon. Fréza
se svým výkonem 950 HP táhne a
tlačí celou sestavu. Srdcem recyklačního vlaku je stroj CRMX2, který
zabezpečuje výrobu homogenní
směsi s omezenou velikostí zrn a rovnoměrnou křivkou zrnitosti recyklovaného kameniva pomocí sítového třídiče, rotačního drtiče a dvouhřídelového lopatkového mísiče. Průměrný
výkon stroje CRMX2 je 400 t/hod.
Tato technologie je již přes dvacet
let úspěšně používána v USA, kde ji
stavbaři využívají i při rekonstrukcích
rychlostních komunikací a dálnic.
stavebnictvÌ a EU :::...
Brusel podpo¯Ì
revitalizaci panel·k˘
Od letošního roku mohou vlastníci panelových domů
nově čerpat dotace na rekonstrukce také z fondů Evropské unie. To dříve nebylo možné, neboť Evropská komise
(EK) považovala podporu bydlení za svrchovanou záležitost každého členského státu. Řada nesnadných jednání
a tlak nových i starých členských zemí však dokázaly
názor EK změnit.
V letech 2007 až 2013 se tak celková výše příspěvků na rekonstrukce
panelových domů a revitalizaci sídlišť
v ČR z veřejných zdrojů může pohybovat až kolem 1,5 mld. Kč ročně. Z toho
polovinu tvoří zdroje Evropské unie,
polovinu poskytne Státní fond rozvoje
bydlení prostřednictvím národního
programu Panel. Očekává se, že výzvu
k předkládání žádostí vydá Státní
fond rozvoje bydlení, respektive Českomoravská záruční a rozvojová
banka již během března.
Panel je evropská story
Chátrání sídlišť panelových domů
se stalo vážným sociálním problémem ve většině členských zemí
Evropské unie. Ze sídlišť se stávají
ghetta pro chudé a stárnoucí obyvatele měst s perspektivou postupného
vyčlenění z normálních městských
sociálních struktur. Důsledky tohoto
vývoje, pozorovaného od 70. a 80. let
v západoevropských zemích, jsou mj.
patrné na zhoršování zdravotního
stavu obyvatel sídlišť i na rostoucí kriminalitě v sídlištních městských částech.
V zemích střední a východní Evropy
zatím není sociální problém panelových sídlišť tolik citelný, zato se však
koncentruje do nutnosti rychlého
odstraňování zásadních technických
vad, které v sobě panelové domy
nesou z doby socialistické velkovýstavby.
Vady panelových domů v ČR jsou
zakomponovány již v jejich projektové
dokumentaci, jsou způsobeny použitím nekvalitních materiálů, špatnými
postupy při výstavbě domů a umocněny nedostatečnou údržbou. Tyto poruchy se projevují naléhavě po 45 až 50
letech od dokončení výstavby, jež byla
vskutku masivně zahájena v 70.
letech, kdy se stavělo až 40 tisíc
panelových bytů ročně. Podpora
Evropské unie tak přichází „za pět
minut dvanáct“, neboť již koncem prvního desetiletí tohoto století se problém chátrajících panelových sídlišť
mohl stát velkým problémem.
„Postupně by docházelo ke značnému
snížení tržní ceny panelových bytů, ti
občané, kteří by byli schopni najít si
kvalitnější bydlení, by odešli a na
jejich místo by díky snižování kupní
síly přicházeli občané čím dál sociálně
slabší, neschopní splácet náklady na
zmíněné rekonstrukce. Hrozilo by
sociální vyčlenění, vznik míst plných
problémů, s růstem kriminality,“ varovalo ministerstvo pro místní rozvoj
Evropskou komisi na jaře roku 2005,
kdy v Praze uspořádalo mezinárodní
konferenci EU o problému panelových
sídlišť.
V České republice je nyní 1,165
milionu bytů v panelových domech. To
znamená, že v paneláku bydlí každá
třetí rodina. Náklady na opravu jednoho bytu se odhadují na 250 tisíc až
500 tisíc korun podle závažnosti vad
a rozsahu nutných oprav. Celkem by
na obnovu panelových domů v ČR
bylo zapotřebí 275 až 400 miliard
korun.
Česká vláda začala dotovat opravy
panelových bytů v rámci různých
dotačních programů v roce 1996. Do
roku 2005 bylo opraveno 128 tisíc
18
LAFARGE 01/2007
bytů, tj. zhruba 11 % z celkového
počtu. Celkové částky investované do
oprav panelových domů se pohybovaly mezi 7 a 10 miliardami korun
ročně. Tímto tempem by se podařilo
rekonstruovat všechny byty zhruba za
50 let.
Investovat budou občané
Z pohledu ministerstva pro místní
rozvoj, které je řídícím orgánem programů EU na podporu oprav panelových domů, mají tyto výdaje charakter
dlouhodobé soukromé investice do
nemovitosti se všemi pozitivními
důsledky, jaké s sebou tyto investice
přinášejí. Hlavní část nákladů tedy
nesou sami občané. Investice však
pro ně musí být splatitelná.
Důrazný lobbing MMR, podpořený
partnerskými ministerstvy ostatních
nově přijatých i starých členských
států EU, byl úspěšný. Evropská komise loni uznala sociální naléhavost problému a pro nové rozpočtové období
souhlasila s využitím části strukturálních fondů pro dotace na rekonstrukce panelových domů. Tím se také
národní dotační programy staly slučitelné s pravidly EU.
Na léta 2007 až 2013 tak mohou
obce čerpat dotace v rámci Integrovaného operačního programu, jenž je
dotován částkou 1,55 miliardy EUR
(43,95 mld. Kč). Panelových sídlišť se
týká Prioritní osa 3, kam mj. spadá
program Zlepšení prostředí v sídlištích. Toto opatření se snaží přispět
k udržení příznivé sociální struktury
v panelových sídlištích prostřednictvím zlepšení kvality bydlení na sídliš-
...::: stavebnictvÌ a EU
tích jejich přeměnou na víceúčelové
celky a tím zvýšit udržitelnost bydlení
v panelových bytových domech a zvýšit kvalitu života jejich uživatelů, včetně prostředí v sídlištích. V současné
době není stanovena uzávěrka přihlášek projektů do programu, nejsou
známy maximální ani minimální příspěvky programu ani celková částka
dotace tohoto programu. Prioritní osa
bude financována z Evropského
fondu regionálního rozvoje (ERDF).
Příspěvek společenství činí 566,4 mil.
EUR, z toho 85 % činí příspěvek EU.
Příjemci dotací mohou být obce a jimi zakládané organizace, družstva
i sdružení vlastníků a právnické a fyzické osoby, které vlastní byty a bytové domy postavené zejména v letech
1950 až 1985, tedy domy panelové
i z jiných materiálů.
Z těchto prostředků je možné financovat zateplení a sanace obvodového
pláště panelových domů za účelem
zvýšení energetické účinnosti, odstraňování statických poruch nosných
konstrukcí, nápravy konstrukčních
nebo funkčních vad konstrukce domu
a úpravy směřující ke zlepšení prostředí v sídlištích (na parkové úpravy,
na úpravy rekreačních ploch, budování parkovišť apod.). Konečným cílem
programu má být zlepšení technického stavu panelových bytových domů,
zvýšení jejich bezpečnosti a energetické účinnosti a celkové snížení
nákladů na údržbu panelových bytových domů.
Projekty na zlepšení bydlení na
panelových sídlištích dále mohou být
spolufinancovány národním progra-
v průměru 1 miliarda korun ročně.
Největší část (60 %) z těchto dotací
získala bytová družstva.
Sídliště - stále dobrá adresa
mem Panel. Malí podnikatelé a fyzické osoby mohou z tohoto programu
čerpat až 35 % celkových nákladů
projektu, střední podnikatelé a obce s
méně než 5 000 obyvateli 25 % a
velké podnikatelské subjekty a velké
obce 15 % veškerých nákladů projektu. Dotace je čerpána formou zvýhodněné záruky za úvěr nebo formou
přímé dotace k úvěru.
Celková částka dotací z EU a ze
státního rozpočtu ČR cestou národních programů tak během příštích
let dosáhne přibližně 10,5 miliardy
korun, což je 0,3 až 4,2 procenta
odhadovaných celkových nákladů na
rekonstrukce panelových domů,
nebo také v průměru zhruba 9 000 Kč
na 1 byt.
Pro srovnání, v letech 2000 až
2006 bylo z programu Panel proplaceno vlastníkům panelových domů
6 mld. Kč jako záruky k úvěrům (3,5
mld. Kč) a jako dotace na splácení
úroků těchto úvěrů (2,5 mld. Kč), tedy
LAFARGE 01/2007
19
Faktem je, že chmurné prognózy
MMR o vzniku panelákových ghett se
nenaplňují. Ceny sídlištních domů a
bytů stále rostou spolu s ostatním
trhem a panelové bydlení postupně
přichází o negativní přívlastky. Zejména rekonstruované byty a revitalizovaná sídliště (či spíše zatím jednotlivé bytové soubory) jsou vyhledávanou lokalitou zákazníků realitních
kanceláří.
Podle odborníků na trh s realitami
je to spíše než výsledek státní politiky bydlení důsledek široké nabídky
relativně levných hypotečních úvěrů
pro soukromé i právnické osoby, čerpání úvěrů ke stavebnímu spoření a
samozřejmě také stále vysoké
poptávky po vlastním bydlení, podporované růstem disponibilních příjmů
domácností.
Architekti a urbanisti zase uznávají,
že panelová sídliště „dospěla“ – vytvořilo se v nich už celkem pevné sociokulturní prostředí a skýtají z urbanistického hlediska přijatelnou alternativu bydlení. Častou výtkou je pouze
dispoziční řešení kuchyní a řešení
sociálního zázemí technologií bytových jader. Problémem zůstává samotné provedení staveb a použité stavební materiály, ty jsou však nejčastěji právě předmětem rekonstrukcí
a oprav. V České republice se otevírá
druhé pokračování její Panel story
a rozhodně to nebude horor.
profil :::...
Pozapomenut˝ pr˘kopnÌk
betonovÈho stavitelstvÌ
Otto Ehlen
Berlínský rodák architekt Otto Ehlen, který přišel do
Prahy v roce 1861 a který je pevně spjat s prvními většími stavbami ze škvárobetonu, patří dnes navzdory průkopnickým počinům na poli betonového stavitelství
mezi osobnosti téměř zapomenuté.
Zatímco v 60. a na počátku 70. let
19. století získaly v našich zemích
značnou popularitu betonové zahradní
prvky jako balustrády nebo nádoby na
květiny, teprve koncem 70. let přibyly
prefabrikované schody, balkónové
desky, sloupy, žlaby, obrubníky a další
prvky. Prvními betonovými výrobky,
které se masově rozšířily a jejichž výrobou se zabývala řada firem, byly dlaždice a střešní tašky. Nicméně teprve
objev možností ocelového vyztužení
betonových průřezů namáhaných
tahem zařadil beton mezi významné
moderní stavební materiály. Zakládání
na betonu se uplatnilo nejprve ve vodním stavitelství. Na betonových základech za použití kesonů byla například
roku 1875 zahájena stavba mostu
Palackého v Praze. U pozemních staveb se betonové základy prosazovaly
pomaleji. V šedesátých letech patřily k
prvním budovám s betonovými základy
Prozatímní divadlo a později také
Národní divadlo. Z mimopražských
betonových staveb lze jmenovat malý
akvadukt u Krupky nebo přestavbu
zámku Skřivany Josefem Niklasem.
Ehlenovy začátky v Praze
Když se v roce 1861 jako třicetiletý
Otto Ehlen oženil a usadil se v Praze,
odstartoval svoji profesní dráhu na c. k.
ženijním ředitelství. O tři roky později
získal koncesi zednického mistra, patřil
také mezi první členy Spolku architektů a inženýrů v Čechách. Roku 1869
pak přešel do Německého polytechnického spolku. Na řadě staveb spolupracoval s pražským stavitelem Josefem
Kandertem (1838-1901). Tak například roku 1869 společně realizovali
budovu Eliščiných lázní (zbořeny
1940), poté se podíleli na stavbě spojovacího viaduktu, navazujícího na
původní karlínský viadukt. V letech
1872-73 vystavěli obchodní a nájemní
dům čp. 767 mezi dnešní ulicí 28. října
a Jungmannovým náměstím. Použili
zde velmi progresivní technologii železného skeletu. Na železných sloupech
spočívají železné trámy nebo pasy cihlových kleneb. Vytvářejí modulární
systém o čtyřech příčných a pěti podélných polích, inspirovaný tehdejší průmyslovou architekturou. Objekt si
zachoval svůj původní charakter i přes
několik pozdějších přestaveb. Parter
byl však znehodnocen v nedávné
době, jak ukazuje snímek zachycující
současný stav.
Vila z betonu
V 70. letech hledal Ehlen inspiraci
za hranicemi Čech, podnikl studijní
cestu do Berlína, kde se zajímal o
stavbu 58 škvárobetonových domů,
probíhající v tehdejším Viktoriastadtu
(1872-74). V polovině 70. let navštívil
také Salcburk, kde tehdy rostly čtyři
jednopatrové betonové vilky, aby hned
po návratu začal připravovat projekt
vlastní vily. Spojil se s holešovickým
koncesovaným zedníkem Johannem
Kindlem a koupili pozemky čp. 79 a
80 v Bubenči (dnešní Ovenecké ulici),
kde realizovali na pohled téměř totožné dvoupodlažní vily. Kindlova vznikla
klasickou zděnou technologií, Ehlenova byla z betonu. V Ehlenově vlastnic-
20
LAFARGE 01/2007
Otto Ehlen
tví zůstal dům až do roku 1880, roku
1934 však musela tato zajímavá
památka betonového stavitelství
ustoupit modernímu nájemnímu
domu.
Ehlenova vila z betonu, vystavěná
na půdorysu 14 × 15 metrů, měla na
svou dobu velkorysou vnitřní dispozici. Architektonické řešení fasády bylo
spíše průměrné, i když její bohaté členění skrývalo pod modrou omítkou
pokrokový stavební materiál. Tím byl
beton, zhotovený pravděpodobně z radotínského románského cementu,
písku a kamenouhelné škváry v poměru 1 : 6. Při stavbě bylo použito
rozebíratelné bednění o velikosti jednoho dílce 3 × 0,6 m. Tloušťka stěn přibližně odpovídala tloušťce předepsané
stavebním řádem pro zdivo – v suterénu měly obvodové stěny tloušťku
63 cm, příčky 32 cm, v přízemí pak 47
cm, resp. 15-20 cm. Ehlen považoval
tyto rozměry za naddimenzované,
předpokládal, že při použití kvalitnějšího cementu by mohly být mnohem
menší. Místnosti zaklenovaly segmentové nosníky o rozpětích 5,6 m, 5 m a
4,4 m. Síla kleneb v patkách byla 17,7
cm a v závěru 12,7 cm. Otto Ehlen se
v návrhu řídil nejen svými bohatými
praktickými zkušenostmi, ale provedl i
řadu zatěžkávacích zkoušek. Při projektování kleneb zřejmě Ehlen nevycházel z podrobnějších výpočtů, ale
spíše z empirických poznatků. V listopadu 1875 referoval o své stavbě v Německém polytechnickém spolku
s cílem podnítit další pokusy v oboru
betonového stavitelství.
...::: profil
Bydlení pro dělníky
Ehlenovy výsledky oslovily bratry
Gerhardtovy, kteří si u Ehlena a Kindla
objednali stavbu sklárny a bytových
domů pro zaměstnance v Poděbradech. Ačkoli továrnu a vilu postavili z cihelného zdiva, další budovy průmyslového komplexu byly betonové - sklad,
konírna, kravín a chlévy. Vedle těchto
drobných objektů však Ehlen realizoval
z betonu i značně pozoruhodnou, ve
své době nevídanou stavbu - bytový
dům pro dělníky. Jednopatrový objekt o
půdorysu 60 × 12 m s dvojicí schodišť
nabízel 22 jednopokojových a 2 dvoupokojové byty s prostornými místnostmi. Ehlenův novátorský projekt představoval vynikající řešení dělnického
bydlení. Obvodové zdi byly silné v základech 65 cm, v přízemí 55 cm, v prvním
patře 35 cm. Místnosti v přízemí byly
zaklenuty klenbami obdobných parametrů jako vila v Bubenči. Zcela výjimečným počinem bylo zastřešení celého objektu souvislou betonovou segmentovou klenbou o vzepětí 2,8 m.
Jednalo se ne již o klasickou klenbu,
ale víceméně spíše o skořepinovou
konstrukci. Ehlen ve své době ještě
nebyl schopen navrhnout odpovídající
výztuž. Po několika letech od dokončení se střecha zřítila a byla nahrazena
tradiční lomenou střechou.
Dům čp. 767 v ulici 28. října v Praze má železný skelet
Théâtre Variété
V následujících letech realizoval Otto
Ehlen několik velkých staveb v Praze.
Roku 1881 to bylo pseudobarokní Théâtre Variété, dnešní Hudební divadlo
v Karlíně. Stavbu financoval pražský
podnikatel Eduard Tichý, kterému
Ehlen také přestavěl dům v Panské
ulici. Poměrně strohý interiér tehdy
spíše připomínal cirkusovou arénu, což
také odpovídalo typu tehdejších představení - cirkus, kouzelnická představení nebo liliputské divadlo. Přestavba
divadla, kterou realizoval roce 1897
F. Ohmann, se dotkla pouze jeviště
a hlediště, takže byla zvýšena střecha
ve střední části budovy, ale zásadní
proměny se neprováděly.
Konec 80. let trávil Ehlen ve Vídni.
Po návratu do Prahy se však ocitl
v těžké finanční situaci, pracoval jako
projektant a stavitel. Žádnou významnější stavbu však již nenavrhl. Zemřel
v prosinci 1898. Z odborných publikací
mapují jeho život a dílo pouze Dějiny
betonového stavitelství v českých
zemích do konce 19. století I. Seidlerové a O. Dohnálka (1999).
Původní podoba Théâtre Variéte (dnes Hudební divadlo v Karlíně) z první
poloviny 90. let 19. století podle návrhů Otto Ehlena. Vzhled průčelí divadla
do ulice zůstal do dnešních dob příliš nezměněn, s výjimkou počtu dveří, sloupy pod balkónky nejsou hranaté, ale kulaté, zmizely dvě sošky ze střední části
průčelí u ředitelské kanceláře, jiné jsou komíny a hromosvody. Podle památkářů fasády by v současné době měla být původní, "ehlenovská", i barva fasády, na rozdíl od té růžové, kterou divadlo mělo před rekonstrukcí. Obrázek
pochází z archivu Pavla Bára.
LAFARGE 01/2007
21
stopy architektury :::...
Kostel Santa Maria della Salute v Benátkách má mohutnou kupolí zvnějšku podpíranou volutami
DvÏ stoletÌ
barokizace Evropy
V průběhu 17. a 18. století se baroko rozšířilo do
celé Evropy, proniklo do všech architektonických a
uměleckých projevů (architektura, výtvarné umění,
literatura, divadlo, hudba). Byl to poslední univerzální a jednotný umělecký styl celé Evropy.
Většina tvůrčích podnětů vyšla z Itálie, následovalo
Německo, Rakousko, Francie a Nizozemí,
naprosto jedinečná je barokní architektura
v českých zemích.
Základní rysy barokní architektury
jsou geneticky uloženy vlastně už v
renesančním umění. Zatímco renesance preferovala uměřené, přímé
linie a hleděla, aby stavba ladila jako
celek, honosné barokní stavby, obrazy
i sochy měly ohromovat prostý lid nádherou, přepychem a okázalostí. Stavěly se a přestavovaly nejen zámky, okázalé kostely a paláce, ale také měšťanské domy a radnice a v neposlední
řadě venkovská stavení s bohatými
štíty a vjezdy.
Základním principem
je dynamika
Pro baroko je příznačné stírání hranic mezi architekturou, plastikou a
malbou s cílem vytvoření jednotného
společného účinku. Malba se stává iluzionistickou a v architektuře předstírá
plastické prvky tím, že napodobuje
22
LAFARGE 01/2007
Hodnotná stavební památka raně barokní
budovy je zámek v Holešově, jeho přednosti včetně barokních fasád vynikají
zejména při pohledu z rozsáhlé zámecké
zahrady a parku.
klenby, žebra nebo pilastry, aby se zvýšila působivost. Plastika nechce vystupovat jako ojedinělé umělecké dílo, ale
podřizuje se celku a doplňuje malbu.
Významně se uplatňuje také ornamentální štukatura. Baroko obecně dává
přednost asymetrickým formám, vyklenutým a vydutým zaoblením, nadsazeným proporcím, prostorově rozvinutým
gestům a efektním perspektivám, kdy
využívá souhry architektury a malby,
...::: stopy architektury
takže architektonické soubory vyvolávají téměř divadelní účin. Výrazným
prvkem barokního umění je pohyb.
Zatímco renesanční umění je z tohoto
hlediska statické, ideální barokní stavba je vybudována na půdorysu oválu či
elipsy. Barokní architekturu je nutné
vnímat v pohybu, a proto obcházet.
Barokní stavby také byly vědomě komponovány k obcházení, ke stálému
objevování nových pohledových os, k
rafinované hře se světlem i s krajinou.
Zatímco klasicismus (včetně tzv.
barokního klasicismu) reprezentují
"nekonečné" pohledy do dáli (např.
Versailles), barokní architektura je
komponována také na pohledových
svatopetrského stolce a zejména proslulého bronzového baldachýnu. Byl
ale vázán dílem svého předchůdce,
proto mohl provést jen některé korektury v hmotě a tvaru chrámové stavby,
nicméně omezení si vynahradil při
tvorbě oválného náměstí sv. Petra
před chrámem. Má podobu obrovské,
lehce stlačené elipsy, která je tvořena
dvěma polokruhy přisazenými ke protějším stranám obdélníku, uprostřed
náměstí mezi fontánami se tyčí staroegyptský obelisk. Náměstí obklopuje
mohutné sloupořadí nazývané Berniniho kolonáda se čtyřmi řadami toskánských sloupů. Lorenzo Bernini
sice kráčel v Michelangelových sto-
Toho dosáhl Berniniho žák a spolupracovník Francesco Borromini, který
zkonstruoval kostel San Carlo alle
Quatro Fontane. Dispozice této nevelké, přesto neobyčejně významné stavby, je založena na oválu nebo spíše už
na kosočtverci. Vnitřní prostor pak
vznikl z průniku stereometrických
těles v podobě oválu omezeného zprohýbanými stěnami, aby jej završila
podivuhodná eliptická kupole. Na průčelí se střídají úseky konkávní s konvexními, které jsou navzájem odděleny
mohutnými sloupy. Celek je oživen
vlnivým pohybem linií a ploch. Mezi
další Borrominiho díla patří například
kaple Sant`Ivo della Sapienza, která
se nalézá na konci arkádového nádvoří uvnitř budovy římské univerzity.
Kaple vyrostla na půdoryse ve tvaru
šesticípé hvězdy, přičemž kupole je
také rozdělena do šesti segmentů,
a tak působí takřka jako abstraktní
skulptura. Kupoli z vnější strany korunuje lucerna zakončená spirálových
schodištěm. Borrominiho stavby silně
inspirovaly českého architekta Jana
Blažeje Santini-Aichela.
Šíření baroka
Berniniho řešení Svatopetrského náměstí
v Římě se setkalo s odezvou v mnoha evropských zemích
osách, ovšem tam, kde klasicismus
cítí "nekonečný výhled" umisťuje baroko tzv. "point du vie" - jakýsi úběžník
pohledu - sochu, letohrádek, kapli a je
tak rafinovanější a také intimnější.
Kolébkou baroka je Řím
Jestliže nejvýraznějším představitelem uměleckého přechodu směrem
od renesančního umění k manýrismu
a baroku je Michelangelo Buonarroti,
pak raně barokní architekturu reprezentují Giacomo della Porta, Vignola,
a Carlo Maderna, na ně pak navazuje
Lorenzo Bernini. Všichni působili
v Římě, který jako první z italských
měst podlehl barokní architektuře.
Madernův pokračovatel v dostavbě
chrámu sv. Petra, architekt a sochař
Lorenzo Bernini posouvá vývoj barokní architektury směrem k dynamice
jako k základnímu principu. Bernini
byl pověřen úpravou tzv. Královského
schodiště a vytvořením celé řady děl
pro chrámový vnitřek: soch, kropenek
Římský kostel San Carlo alle
Quatro Fontane od Francesca
Borrominiho
pách, ale jeho odkaz zásadně přehodnotil. Jeho reformní myšlenky vyvrcholily v projektu přestavby pařížského
Louvru, který však nebyl nakonec proveden.
Barokní architekti provedli řadu
urbanistických úprav nejen v okolí svatopetrského chrámu, ale v celém
Římě. Upravili i Španělské náměstí, na
němž lze obdivovat krásnou fontánu ve
tvaru loďky. Barokní fontány patří k nejpůsobivějším ozdobám Říma a dodnes
představují jeden z hlavních znaků
jeho výjimečné krásy, kterou napodoboval celý svět. Tak například Fontána
di Trevi patří do kategorie umělých "přírodních" fontán, které mělo baroko
obzvlášť v oblibě, proslulou římskou
fontánou je Fontana dei Fiumi, postavená Berninim a jeho žáky.
Francesco Borromini
Důležitý stupeň vývoje barokní
architektury se týká vývinu prostoru a
tvaru ze složitých půdorysných vzorců.
LAFARGE 01/2007
23
Barokní sloh se z Říma šířil rychlostí, jakou postupují třeba módní hity,
nejprve do střední a severní Itálie
a vzápětí do další Evropy. V Benátkách postavil Baldassare Longhena
skvostné dílo barokní epochy kostel
Santa Maria della Salute, který stojí
při ústí Velkého kanálu, a tak vytváří
jednu z dominant tohoto nádherného
města. I ve Španělsku se v 17. století
vytvořilo příznivé klima pro rozvoj
nového slohu. Španělské baroko,
které sice nese stopy římského vlivu,
charakterizuje záliba v krajně dynamických formách stejně jako v přemíře dekoru, zdobnosti a zlacení, jak
můžeme pozorovat na katedrálách
rozesetých po celém území. Paradoxním výsledkem velkého požáru v Londýně v září 1666 je fakt, že uvolnil
prostor k prorůstání nového stavebního stylu - baroka, odkud se pravděpodobně šířil do celé země. Pozoruhodným představitelem anglického baroka je architekt John Vanbrugh, který
vybudoval několik šlechtických sídel
jako například zámek Blenheim nebo
Castel Howard.
Průnik barokního stylu do střední
Evropy a Českých zemí pak představuje specifický úsek v historii stavitelství, kterému se budeme věnovat
v příštím čísle.
p¯edstavujeme :::...
ZAPA beton
pat¯Ì
do vedoucÌ trojky na trhu
Společnost ZAPA beton vznikla v roce 1991 jako
jedna z prvních soukromých firem na výrobu betonu v ČR. Zpočátku působila pouze na území Prahy
a od roku 1994 začala postupně svou činnost rozšiřovat i do ostatních regionů. Od 16.6.1997 má
formu akciové společnosti a řadí se mezi tři největší tuzemské výrobce.
Výrobní a obchodní aktivity ZAPA
beton a.s. mají regionální členění
(Čechy, Morava). Výroba probíhá na
úrovni jednotlivých středisek (betonáren, drtíren či lomů), zatímco správa společnosti (ekonomické, finanční
a administrativní řízení) je vykonávána centrálně. V současné době společnost provozuje přes 50 betonáren, dvě drtírny, dva lomy na těžbu
a zpracování kamene a dvě pískovny.
Na cestě Evropou
Zajímavou cestou prošla společnost i na Slovensku, kde se za pouhých šest let svého působení dostala
mezi výrobce transportbetonu až na
druhou příčku. Vlastní zde 18 betonáren a dvě štěrkovny. Další štěrkovnu provozuje i v Maďarsku. Skupina
ZAPA beton je součástí německého
koncernu Dyckerhoff, který patří do
italského holdingu Buzzi Unicem,
skupiny s celosvětovou působností
zabývající se výrobou cementu
a transportbetonu. Jedním ze zakladatelů společnosti a nynějším generálním ředitelem je pan Jiří Pavlica.
Respektujeme přírodní
prostředí
Pro společnost ZAPA beton je důležitá ochrana životního prostředí.
Betonárny tvoří uzavřené a izolované
Cisterna Spitzer na převoz cementu s tahačem Scania
24
LAFARGE 01/2007
Betonárna ve Svitavách
objekty, zásobníky cementu jsou
vybaveny účinnými filtry pro vyloučení úniku sypkých plniv (cement, popílek) do ovzduší, míchací centra jsou
opatřena odtahovými filtry pro odprášení procesu dávkování a míchání.
Všechny betonárny jsou vybavovány
recyklačním zařízením pro zpětné
využití veškerých odpadů z výroby.
...::: summary
Na většině betonáren se dnes vytváří kvalitní zpevněné
plochy, které umožňují dokonalou údržbu v bezprašném
stavu. Tam kde je to možné, se zásoby kameniva přesunují do uzavřených prostor výrobního zařízení.
Pozoruhodný firemní design
Za zmínku jistě stojí i zajímavý a neotřelý firemní
design, jehož autorem je akademický architekt Jan
Rada. První metamorfózou prošla v roce 1994
nevzhledná betonárna na Kačerově, která se začala
měnit v „živé“ bytosti demonstrující radost z dobře
vykonané práce a která odstartovala veselý, pozitivní
styl firemního designu. Každá realizace je jedinečná a
zároveň v souladu s okolím, do něhož je zasazena.
Zatím nejnáročnější proměnou betonárny byla v roce
2002 realizace obřího kanónu v památkově chráněné
krajinné oblasti na území slavkovského bojiště. Spolu
se třemi zásobníky cementu tvoří tato kompozice připomínku Bitvy tří císařů.
Samostatnou kapitolu představuje vozový park.
I zde platí - co auto, to originál. Autodomíchávače jsou
řešeny vesele - většinou žlutou vlnou a barevnými
kameny. Tahače cisternových návěsů jsou pro svoji
velikost navrhovány zcela odlišně. Kamion s řidičem
Vaškem a jeho múzami, pohádkový kamion s měsícem
a sluncem a nakonec muzikální tahač s rockovými
hvězdami.
Za tuto snahu společnost získala „Zvláštní ocenění
Over 650 people and 30 external companies participated in annual winter maintenance,
which took time from January to the middle of February. The maintenance got along with any injuries. Due to
the installations of compound noise suppressant treatments, this year's maintenance claimed more time
comparing to last years.
(p. 1)
Envirosand, a product with multiple qualities, has
been met with great success. Developed from recycled
glass by Lafarge Aggregates in the United Kingdom,
Envirosand is a safe and sustainable alternative to traditional sand extracted from quarries.
(p. 3)
Lafarge Cement, a.s. invested over eight
millions Czech crowns into noise suppressant treatments. From autumn 2006 till February of this year
the company carried out noise suppressant treatments
on mechanisms that mainly consisted of a replacement
of ventilation equipment for cooling the kiln shell, of
noise silencers for fans installation and cannons at the
exchanger.
(p. 4 - 5)
A grant project of the Ministry of traffic ČR,
whose leader had become Prof. Ing. Jan Vítek, CSc.,
focused on the usage and an expansion of the
self–compacting concrete (SCC) in bridge constructions.
A part of the solution was a production of prestrained
beams VSTI 2000 shaped as a turned „T“ in concreting plants M-silnice, a.s., plant Nový Bydžov and ODS
- Traffic constructions Ostrava, a.s. For the concept of
SCC's prescription for both plants avouched Ing. Jan
Tichý, CSc.
(p. 8 - 10)
An annex and a reconstruction of the county archive in Lovosice, a bridge over the corridor to
the company Rico for pedestrians and cyclists in Most
and just finished a tunnel in Březno are constructions
where Lafarge products were used. They are introduced
in a section of reference constructions.
(p. 11 - 13)
A Canadian from Polish-Jewish family
Frank Owen Gehry who is now living in the United
Betonárna v Praze na Kačerově
profesního Svazu výrobců betonu ČR“, člena ERMCO
(European Ready Mixed Concrete Organization), za
mimořádný vzhled betonáren a autodomíchávačů.
States is known in the Czech Republic mainly as the coauthor of a Prague's Dancing house that he designed
together with Vlado Milunič. He is well known for his
other constructions in Europe, e.g. Guggenheim museum in Bilbao, Vitra museum or in America e.g. for the
Walt Disney Concert Hall, the Experimental Music
Museum or the Corcoran Gallery of Art in Washington.
(p. 14 - 15)
A section of ecology highlights new trends
„V různých obměnách a objemech spolupracujeme
s Lafarge po celou dobu našeho účinkování na trhu,
pochopitelně se intenzita spolupráce během tak dlouhé doby různě měnila i podle momentálních podmínek. Vzhledem k tomu, že Lafarge Cement je součástí
nadnárodní skupiny, vysoká kvalita produktů se předpokládá úplně automaticky. Za poslední dva roky
naše spolupráce zintenzivněla nejen pokud jde o objemy cementů, ale také na úrovni technické a technologické. Velmi úspěšně kooperujeme při vývoji receptur,
kdy se můžeme opřít také o akreditovanou betonářskou laboratoř Lafarge, nebo při ladění jednotlivých
druhů cementů,“ říká Ing. Petr Markulinec, ředitel
oblasti Čechy ZAPA beton.
in ecologic recycling of construction materials. This time,
it concentrates on recycling asphalts via new technology: cold recycling that has become a subject of european research. The European Union supported this research in terms of its 5th Framework programme so a project named SCORE - Superior cold recycling based on
benefits of bituminous micro emulsions and foamed
bitumen - originated.
(p. 16 - 17)
The most famous work of architect Otto
Ehlen, who numbers among pioneers of concrete archiˇ
Spolupráce s Lafarge
tecture, is without doubt the construction of Theatre Variété nowadays known as „Karlínské divadlo“. He entered
the history of concrete architecture mainly with an execution of a builder's house in Poděbrady and a concrete
villa in Prague's Holešovice.
(p. 20 - 21)
LAFARGE 01/2007
25

Podobné dokumenty

Středověká architektura

Středověká architektura románského a následujícího renesančního nebo barokního slohu vytváří osobité tvarosloví i nově pojatou skladbu prostorovou a hmotovou. Ve 12. století se v době románské v Ile-de-France (území ve Fr...

Více

Ukázková kapitola

Ukázková kapitola Gustav Klimtt analogicky k tónům 9. symfonie s Ódou na radost Beethovenfries (cyklus obrazů, věnovaný Beethovenovi, asi 70 m2). Můžete si ho prohlédnout ve sklepení budovy. Dlouho byl nezvěstný a k...

Více

journal 3/2007

journal 3/2007 jako pro opravu povrchu vozovky a stavební konstrukce se stejnou zpracovatelností jako tradiční beton dodávaný na stavby. To znamená, že vozovky mohou být rychle uvedeny zpět do původního provozu. ...

Více

STAVEBNÍ KONSTRUKCE

STAVEBNÍ KONSTRUKCE Odborné cíle vzdělávání v předmětu stavební konstrukce Cílem vyučovacího předmětu stavební konstrukce je poskytnout žákům stručný přehled o objektech pozemních staveb, jejich dílech a konstrukčních...

Více

věstník klubu za starou prahu

věstník klubu za starou prahu ve středu města nad frekventovanou stanicí metra nelze ponechat jen tak – zástavba zde bude, jde jen o to jaká. Případy volných parcel, které byly bez rozmyslu zastaveny maximálním možným objemem, ...

Více

U LYNCHE VEZMU I ŠTĚK

U LYNCHE VEZMU I ŠTĚK lejí je v peří. Moje scénáře často vznikají z jednoho motivu, na který se postupně nabalují další. Třeba u snímku Přežít svůj život byl na začátku sen. Hned po probuzení jsem si řekl: Do prčic, to ...

Více

journal 2/2006

journal 2/2006 součinitele w/c (podíl vody ku cementu) < 0,4 lze získat prakticky vodotěsný beton. Cementový kámen s w/c v

Více