Jak pokračovat dále v chovu leopardího psa I

Jak pokračovat dále v chovu leopardího psa
I.
Kritéria výběru správného partnera
Jarní klubová výstava (viz článek….) nás přiměla k zamyšlení nad tím, jak vlastně
dál v chovu leopardů pokračovat a co doporučit novým majitelům, kteří se chtějí
chovateli stát. Mnozí si totiž ani neuvědomují, že za své výstavní úspěchy vděčí
nejen svým vlastním schopnostem, ale zejména chovateli, od kterého psa získali.
Někdy je však úspěch na výstavě spíše náhodnou shodou okolností, tj. žádná
„rozumná“ konkurence a rozhodčí, který plemeno dobře nezná a nebo neumí
správně ohodnotit. To pak mnohdy vede k tomu, že tituly získávají psi, kteří si to
nezaslouží a kteří by neměli dostat ani výbornou, protože vykazují různé
nedostatky nebo vady. Rozradostnění majitelé pak nabývají dojmu, že jejich
„miláček“ je ten jediný pravý, co musí své „přednosti“ předat další generaci, a
hned se chystají k odchovu štěňat. Řada jich pak zjistí, že jim doma po třech
měsících skáče ještě kupa volných výrostků, které mají problém udat za rozumné
peníze. A tak se ani nelze divit, že se tu dnes pohybují samí leopardi se jménem,
které začíná na A. Většina takových chovatelů se totiž dál nedostane, protože
mnohým naštěstí ta jedna „adrenalinová“ zkušenost (tj. jak se rychle zbavit
přebytečných štěňat) stačí na celý zbytek života. Byli tu však i tací, kteří se
dostali dál, ale za cenu, která byla opravdu vysoká a na několik let zahltila místní
trh problematickými jedinci, z nichž řada nezískala dodnes ani průkaz původu.
Asi by nebylo správné odradit všechny od dalšího chovu, to rozhodně není cílem
tohoto článku. Chceme však všem, kterých se to týká, připomenout a nebo i
objasnit skutečnosti, které je třeba brát v úvahu při rozhodování o tom, zda
chovat či nechovat a zda je zrovna náš pes k tomu ten nejvhodnější. O tom, jaké
chorobě by se měl chovatel vyhnout, píšeme v našem předchozím článku (viz
Chovatelská slepota). Je však třeba ještě dodat, že ne každý majitel psa je
automaticky zároveň chovatel. Ani by to tak být nemělo, i když to u nás někdy
skoro tak vypadá, protože řada nových majitelů si psa pořizuje už s tímto cílem.
Avšak ani to, že člověk odchová jeden vrh, z něj skutečného chovatele neudělá.
Tím se člověk stane až ve chvíli, kdy uskutečňuje nějaký dlouhodobý chovatelský
plán, jehož cílem by mělo být výhradně zlepšení plemene a ne jen produkce
nadbytečných štěňat s vidinou velkého zisku. S pozicí chovatele je také spojena
velká zodpovědnost za odchovaná štěňata, za jejich zdravotní stav i dispozice, za
odpovídající ranou socializaci, za výběr „správných“ majitelů a jejich řádné
poučení a informovanost ohledně daného plemene, což je v případě catahouly
naprosto nezbytné. To vše by si měl člověk, který se chce chovatelem stát,
uvědomit – je to velká a někdy opravdu tíživá zodpovědnost.
Pokud jste se už rozhodli, že se přece jen „chovatelem catahoul“ stanete, máme
pro vás návod, jak postupovat, aby jste se nemuseli za svůj výsledek stydět. Je
pravda, že nikdy není záruka, že odchováte šampiona, i když se budete snažit
sebevíc. Genetika pracuje s pravděpodobnostmi a příroda je někdy opravdu
mocnější než čistá matematika, ale známá genetická pravidla platí a nelze
spoléhat jen na náhodu.
Takže, jaká kritéria je třeba brát v úvahu při výběru partnera pro vaší
catahoulu?
1. RODOKMEN
Je to důležitá informace, která nám dává přehled o tom, jaké předky měl náš pes
a jaké ten druhý partner. Česká plemenná kniha uvádí obvykle třígenerační(?)
rodokmen, který obsahuje některé důležité informace o předcích, např. výstavní
tituly, výsledky zdravotních testů jako je DKK, atd., zkoušky z výkonu, apod. To
je jistě důležité, ale poskytuje nám i informace o chovatelských praktikách,
které byly použity v předešlých generacích, tj. např. příbuzenská nebo liniová
plemenitba. Pro výpočet některých parametrů, které charakterizují tyto
chovatelské přístupy, tzn. koeficient příbuznosti (inbreeding coefficient = IC) a
koeficient, který klasifikuje úbytek předků (generation loss = AVK), je lépe
použít rodokmen pětigenerační. Oba koeficienty se dají spočítat pro oba rodiče
a pro plánovaný vrh. Teoretické IC a AVK hodnoty se pohybují od 0 do 100 %, při
čemž IC hodnota je ideální od 0-3%, přípustná FCI pro málopočetná plemena do
10 %, a pro AVK je to 100-85 %. IC nám dává představu o tom, kolikrát a na jaké
pozici se v rodokmenu opakují stejní předci. Čím je hodnota vyšší, tím větší je
příbuzenská plemenitba. AVK udává, jaké množství navzájem nepříbuzných
předků se na vzniku daného jedince podílelo, tj. 100 % je když se v rámci
celého rodokmenu neobjeví žádný pes dvakrát, tzn. mezi předky není žádná
příbuznost v rámci 5 generací. Velké snížení AVK ukazuje na silnou příbuzenskou
plemenitbu, jejímž výsledkem je homozygotnější jedinec. Je to příklad tzv.
liniové plemenitby, která je v zámoří dosti oblíbená, zejména pro utužení
některých chovatelem preferovaných znaků. Z dlouhodobého hlediska to však
mnohdy vede nejen k utužení žádaných znaků, ale také ke ztrátě „dobrých“ genů
a namnožení takových, co mohou pak snižovat např. životaschopnost dalšího
chovu, což se označuje jako příbuzenská deprese (inbreeding depression).
V současnosti je dobré se u catahouly vyhnout přímé příbuzenské (tj. otec-dcera,
matka-syn), ale i tzv. liniové (vzdálenější příbuzní než předchozí jmenované)
plemenitbě. Řada importovaných psů totiž pochází z takových vazeb (viz tabulka
importů) a to se negativně projevuje na některých vlastnostech, které do našeho
chovu přinesli. Je proto třeba hledat jedince, jejichž rodokmeny dávají
potomkům IC optimálně 0 - 4%, maximálně však do 10%, a AVK od 80 – 100 %.
Statistika odchovů, vypracovaná pro chovatelskou stanici Šumící křídla, takové
parametry vykazuje a úspěšnost jejích odchovů dokazuje, že další cesta v této
chvíli opravdu nevede cestou jakékoliv příbuzenské plemenitby, ač mnohé
chovatelské stanice v zemi původu této strategii nevěří.
2. ZDRAVOTNÍ A GENETICKY PODMÍNĚNÉ PŘEDPOKLADY
Oba rodiče by měli mít známé výsledky rtg vyšetření kyčlí (eventuálně loktů),
nejlépe posouzené odborníkem, který se v plemeni orientuje a má největší
databázi posouzených leopardů, které může porovnat mezi sebou. Tím je v této
chvíli MVDr. M. Pepřík, jehož výsledky odpovídají předpokladům OFA
testovaných předků u importovaných jedinců, i když mnohým se zdá přísnější než
většina našich ostatních odborníků.
Pro další chov je třeba volit pouze jedince, kteří nevykazují vyšší stupně
dysplasie. Spojení jedinců s vynikající a horší kvalitou DKK přináší obvykle dobré
výsledky jen u části potomků, zatímco ta druhá část přenáší horší kvalitu další
generaci.
DKK není výhradně dědičná záležitost, je považována za znak, kódovaný řadou
různých genů (polygenní) a navíc je dnes již průkazný vliv dalších, nedědičných
faktorů, např. výživa, nadměrná zátěž, atd. Výběrovou plemenitbou se však
podařilo u mnoha plemen průměrné výsledky DKK hodně zlepšit, i když tady
neplatí jednoduchá Mendelovská pravidla dědičnosti.
Dalším, geneticky podmíněným faktorem je kvalita chrupu. Jde také o záležitost
polygenní, takže se nedá předem jednoznačně určit, jaké budou či nebudou vady
chrupu a skusu a kolik jedinců z vrhu bude postižených. Jisté však je, že
chybějící zuby u jednoho předka znamenají, že se tato vada objeví v řadě dalších
generací po něm. I když catahoula nemá standardem předepsanou plnochrupost,
jsou jedinci s úplnou sadou zubů žádoucí. Proto je třeba volit partnery
plnochrupé, pokud váš pes/fena nějaký zub postrádá. Také je třeba pro jedince
se standardem povoleným klešťovým skusem vybírat partnery s nůžkovým,
protože časem by ten méně žádoucí (klešťový) začal převládat a pak už je jen
krůček k vadě vylučující z chovu, což je předkus nebo podkus.
Jednou z jednoznačně geneticky podmíněných záležitostí je barva, která
zdánlivě se zdravotním stavem nesouvisí. Problém je ovšem v tom, že bílá barva je
faktor, který na sebe váže různé zdravotní problémy. Barvy jsou také kódovány
řadou genů, většinu z nich catahoula jako plemeno má, proto ta obrovská
variabilita barevných kombinací (viz článek barvy a genetika). Za bílou je kromě
„piebald“ genu zodpovědný také merle gen, u kterého je také známa jednoznačně
Mendelovská dědičnost, s jakou se předává potomkům. Recesivní homozygoti pak
představují 25 % populace, která vznikne spojením dvou merle jedinců. Tito
potomci (tzv. double merle) mají převahu bílé barvy na těle a často celou bílou
hlavu. To může být příčinou oboustranné nebo jednostranné hluchoty, časté jsou
také deformace v oblasti očí, alergie a problémy, týkající se zažívacího traktu.
Proto je dobré se takovým spojením raději vyhnout a kombinovat jedince
celobarevné, kteří merle gen nemají, s nositeli merle genu. Pro výběr vhodného
partnera je tedy třeba znát, zda je můj pes či potenciální partner nositelem
merle genu. Pokud vlastním psa/fenu, kde bílá barva převládá (ca 70 %), znamená
to, že je téměř s určitostí double merle. V tom případě nemohu volit jako
partnera jedince, který je nositelem merle genu, protože pak se počet double
merle a potenciálně postižených potomků ještě zvyšuje. V tomto případě lze volit
jen celobarevného partnera. Výsledkem takového spojení jsou pak jen samí
nositelé merle genu.
3. EXTERIÉR
Jedinci, kteří mají více vážných exteriérových vad by do chovu vůbec puštěni být
neměli, ale v současnosti jsou uchovňováni všichni téměř bez výjimky, takže mnozí
majitelé si ani neuvědomují, že jejich pes/fena nějakou vadu má. Podílejí se na
tom i rozhodčí na výstavách, protože jen málokdy jsme svědky horšího hodnocení
než je výborná, ač by si to mnozí zasloužili.
Protože žádný pes není úplně ideální (a ani být nemůže), je třeba dbát na to, aby
se nespojovali jedinci se stejnými nedostatky. To, co se pokládá za vadu, event.
vážnou vadu, obvykle vymezuje standard plemene. U leopardího psa v ČR platí
v této chvíli standard, který uznává americká NALC, která catahouly registruje
od r. 1977. Je hodně obecný a upřednostňuje merle barvy, což v zásadě plemeno
ohrožuje, protože celobarevní jedinci nejsou žádoucí, i když jsou v podstatě
nezbytní pro zachování zdravého plemene. Nejnovější standard (viz Standard),
uznaný UKC, už tuto diskriminaci odstraňuje a je také v mnoha ohledech
přísnější, protože specifikuje některé extrémy jako vady. Snaží se tak
upřednostnit typ catahouly, která nepřipomíná ani těžkého buldoga ani příliš
lehkého chrta a penalizuje všechny nedostatečnosti nebo nadměrnosti.
Mezi nejvážnější vady exteriéru patří:
Vyjmenovat podle důležitosti –gs
4. PRACOVNÍ VLOHY A CHARAKTER
Tyto charakteristiky nejsou tím nejméně důležitým kritériem, ale mělo by tomu
být spíše naopak. Pravda ovšem je, že řadu lidí to v této chvíli příliš nezajímá,
protože jejich naděje se upírají k výstavním oceněním, event. odchovům a prodeji
štěňat. Těch, co chtějí s leopardy skutečně pracovat, je zatím poskrovnu.
To ovšem neznamená, že to tak bude i v budoucnosti. Každé plemeno bylo tvořeno
k nějakému účelu, i když u mnohých bylo primární poslání už dávno zapomenuto.
Catahoula jako plemeno vznikalo trochu jinak než ta ostatní, zpočátku to spíš
byla náhodná kombinace naprosto odlišných plemen, posléze bylo pravděpodobně
přikříženo plemeno beauceron s cílem vylepšit honácké a pastevecké vlastnosti.
Snad díky tomuto „přírodnímu“ vývoji má catahoula jako plemeno tak universální
pracovní vlastnosti. To jsme si už mohli ověřit při našich setkáních, kde pořádáme
testy různých vloh. Ukazuje se však, že ne všichni původní importi mají stejné
pracovní schopnosti, které pak předávají svým potomkům. Když známe vlohy
našich psů, lze očekávat, že ani další generace po nich o ně nepřijde. To se nám
ostatně na setkání našich odchovů prokazuje. Takže pokud vím, jaké vlohy má můj
pes/fena, a mým cílem je zachovat nebo vylepšit pracovní vlastnosti potomků, je
třeba hledat i vhodného partnera, který je utuží. Zatím je tato stránka v pozadí
zájmu.
To, co se týká i těch, které nezajímá práce, je charakter psa a jeho chování.
Catahoula dostala do vínku vlastnosti, které ji předurčují k samostatné práci ve
velmi tvrdých podmínkách a to s sebou nese i některé vlastnosti, které jsou pro
civilizací zhýčkaného člověka ve městě tak trochu na obtíž. Honácké instinkty
nutí catahoulu kontrolovat nejen stádo, ale i naše okolí a ostatní psy; lovecké
instinkty nám dramatizují procházky lesem; hlasité štěkání, tolik ceněné
v divočině, kde umožňuje snadnou lokalizaci, se mění v nekonečné spory se
sousedy; nedůvěřivost k cizím, která pomáhala bránit majetek, se mění
v nevýhodu ve srovnání s dobráckými retrívry, atd. Catahoula nám však mnohé
vynahradí svou neobyčejnou inteligencí, loajalitou a láskou k „vlastní smečce“.
Ač ostražitost nebo rezervovanost k cizím nepochybně patří do její základní
výbavy, přílišná labilita a bázlivost (event. spojená s agresivitou) by ke catahoule
patřit neměla. Bohužel značná příbuzenská event. liniová plemenitba v zemi
původu napáchala v tomto směru velké škody, takže dnes je v chovu řada psů,
který by tam pro tyto vlastnosti ani být neměli. Proto je třeba věnovat při
výběru partnera pro svého psa/fenu pozornost i povahovým rysům protějšku, aby
se tyto nevhodné vlastnosti dále neutužovaly. Problém je zejména tam, kde toho
druhého neznáme a nevíme, jak se vlastně chová. Majitel vám to často už z
principu neřekne, takže vás pak čeká nepříjemné překvapení, když to zjistíte u
vašich štěňat. Proto je dobré účastnit se některých akcí (např. setkání leopardů),
protože tam se o vašem potenciálním adeptovi dozvíte nejvíc.
Teď, když má náš laskavý čtenář většinu pojednání za sebou, nepochybně si
začne klást otázku, zda je vůbec možné najít vhodného partnera pro svého
psa/fenu a všechny výše zmíněné požadavky splnit. Odpověď bude pro každého
jiná, individuální, stejně jako jsou naši psi. Každý z nich je totiž jedinečný a má
své kladné i záporné stránky. Cílem chovu by však mělo být jednoznačně zlepšení
plemene a ne utužování průměru nebo jeho úpadek. To ale zahrnuje všechny čtyři
aspekty, o kterých tu byla řeč. Ne každý pes nebo fena tu musí po sobě zanechat
potomky, to by těch nadbytečných, po útulcích se bez pána trápících psů bylo
ještě víc než je teď. Měli by to být opravdu jen ti nejlepší, aby pomohli zachovat
nádherné vlastnosti, temperament a exteriér, které catahoula jako plemeno
představuje. Patří ten váš opravdu mezi ně?