Obsah

Transkript

Obsah

MV- EDITELSTVÍ HASI!SKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU !R
ODBORNÁ P ÍPRAVA JEDNOTEK POŽÁRNÍ OCHRANY
KONSPEKT
1-1-01
POŽÁRNÍ TAKTIKA
Základy požární taktiky
Proces ho ení
Zpracoval : Old"ich VOLF
HZS okresu Sokolov
Doporu#ený po#et hodin: 2 hod
1
Obsah
I.
P edpoklady pro ho ení ____________________________________ 3
1. Teplota a její podstata ___________________________________________ 3
2. Odpa ování látek _______________________________________________ 4
3. Teplota (bod) vzplanutí __________________________________________ 4
4. Teplota vznícení ________________________________________________ 5
5. Samovznícení __________________________________________________ 5
5.1
5.2
5.3
Fyzikální samovznícení ___________________________________________ 5
Chemické samovznícení___________________________________________ 6
Biologické samovznícení __________________________________________ 6
II. Ho ení ___________________________________________________ 6
1. Dokonalé ho ení ________________________________________________ 7
2. Nedokonalé ho ení ______________________________________________ 7
3. Explozivní ho ení _______________________________________________ 7
4. Meze výbušnosti ________________________________________________ 7
5. Jevy provázející ho ení __________________________________________ 8
1. P enos tepla _________________________________________________________ 8
2. Sv!telné zá ení_______________________________________________________ 9
3. Plamen. ____________________________________________________________ 9
4. Zplodiny ho ení _____________________________________________________ 10
III. Záv!r___________________________________________________ 10
1. Kontrolní otázky ____________________________________________________ 10
2. Doporu"ená literatura ________________________________________________ 11
2
I. P edpoklady pro ho ení
1. Teplota a její podstata
Teplota pat í mezi základní fyzikální vlastnosti všech existujících
látek. Obecn! lze íci, že teplo je nejstarší známá a tedy lidstvem využívaná
energie. Nyní se pokusíme velice stru"n! objasnit princip vzniku tepla.
Princip vzniku tepla
Je všeobecn! známo, že nejmenší "áste"kou hmoty je atom. Z atomu je
složena jak ocel, tak i kapaliny, plyny a páry. Atomy jednotlivých prvk# jsou
k sob! p itahovány a tvo í atomové m ížky. Podle síly soudržnosti v této
m ížce jsou látky d!leny na pevné kapalné a plynné. Pochopiteln! pevné
látky jsou tvo eny z pevné - krystalické m ížky, naproti tomu plyny mají
atomovou m ížku velice nestabilní.
Žádný atom v našich podmínkách není v klidu, ale je více "i mén!
v pohybu nebo-li kmitá. $ím více dodáváme látce energie, tím více se zv!tšuje
kmit její "ástic. Tímto kmitem vzniká v látce teplo, ale nejen to, protože
dochází k rozkmitu atom# (více se od sebe vzdalují) zv!tší se objem látky.
Jako d#kaz tohoto principu m#žeme uvést p íklad rtu%ového teplom!ru.
Tepelná energie (tedy kmity "ástic) m! eného prost edí se p enáší na
rtu% v teplom!ru. Atomy rtuti za"ínají p ebírat tuto energii (kmity).
Rozkmitávají se obdobn!, vzdálenosti jednotlivých atom# od sebe se zv!tšují,
rovn!ž se zv!tšuje celkový objem rtuti v zásobníku teplom!ru a ta se tla"í
trubicí nahoru po stupnici. Vystoupí tak vysoko, jak mnoho se zv!tší její
objem. To znamená, že nám ukazuje ur"itý energetický stav m! eného
prost edí. Energetickým tepelným stavem m! eného prost edí je teplota, která
nám v podstat! vyjad uje, jak mnoho jsou "ástice m! eného prost edí
rozkmitány.
Celsiova stupnice
Pro b!žnou praxi používáme teplotní stupnici Celsiovu (°C). Tato
stupnice vychází z obecn! známých jev#. Jako nulová teplota zde byl zvolen
teplotní stav práv! tajícího ledu a teplota 100 °C vyjad uje teplotní stav varu
vody. Takto formulovanou teplotu si každý umí snadno p edstavit a ví, kdy je
chladno a kdy je teplo. Pro technickou praxi však tyto pojmy nesta"í. Pro
energetické výpo"ty byla proto zavedena teplotní stupnice Kelvina (K).
Podstata stupnice
Kelvina
P estože u Celsiovy stupnice rozeznáváme teploty záporné, "ili ,,pod
nulou’’, znamená to, že i tam sloupec rtuti p edstavuje ur"itý energetický stav
m! eného prost edí, že i tam dochází ke kmitání molekul "i atom#, by%
menšímu.
3
Moment, kdy u m! eného prost edí dochází k úplnému zastavení
kmit# "ástic, kdy prost edí nemá vnit ní energii je vyjád en pomyslnou
hodnotou -273,15 °C. (Tato hodnota byla vypo"tena, nebo% takový stav
nejsme schopni navodit.)
Práv! tento teplotní stav je výchozím bodem pro stupnici Kelvina a
nazývá se ,,absolutní nula’’.
2. Odpa ování látek
Pro lepší pochopení
následujících kapitol týkajících se bodu
vzplanutí a teploty vznícení je t eba p edeslat vysv!tlení k podstat! odpa ování
látek.
Op!t obecn! lze tvrdit, že každá hmota (látka) se odpa uje. Podmínky za
jakých k tomuto jevu dochází se zna"n! r#zní. Již zmi&ovaný kmit "ástic
s tímto op!t souvisí. Dodáváme-li látce ur"ité množství energie, zvyšujeme
kmitání "ástic v látce. Pokud se tyto "ástice rozkmitají do takové míry, že
síla kmitu je v!tší než p itažlivost v atomové m ížce látky, za"ínají tyto
"áste"ky voln! odletovat do prostoru neboli dochází k varu a odpa ování látky.
N!které látky s nestabilní krystalickou m ížkou, neudrží pohromad!
své atomy ani p i teplotách ,,pod nulou’’ a tyto voln! odletují (odpa ují se),
takové látky se nazývají t!kavé.
3. Teplota (bod) vzplanutí
Každá kapalina se vlivem okolní teploty odpa uje, jinak tomu není ani
u kapalin ho lavých. Nad hladinou ho lavé kapaliny se tedy vytvá í ur"ité
množství par. Množství vytvá ených par je závislé na velikosti teploty. $ím
je teplota vyšší, tím více par se vytvá í a naopak.
P íklad: Vezm!me nádobku, do které vlijeme odm! ené množství
nap . etanolu (lihu). Nádobku p ikryjeme ví"kem, které je upraveno tak, aby
se jím dal nad hladinu zasunout zapalovací plamínek. Nádobku s kapalinou
zah íváme a sledujeme teplotu uvnit . Kapalina se zah ívá a molekuly etanolu
vyprchávají do prostoru nádobky. P i 5 °C se po p iblížení zkušebního
plaménku nad její hladinou nic ned!je. Avšak p i 13 °C páry po p iblížení
zkušebního plaménku, nad hladinou krátce vzplanou a op!t uhasnou.
Vysv!tlení je následující: V prvním p ípad! byla na danou kapalinu
teplota ješt! p íliš malá. Nesta"ilo se vytvo it dostate"né množství par, aby
mohlo ke vzplanutí dojít. V dalším p ípad! p i 13 °C již byla koncentrace par
dostate"ná. Páry vzplanuly, ale ho ení dále neprobíhalo. To proto, že teplota
byla ješt! tak malá, že se nesta"ilo za tak krátkou dobu odpa it další množství
par, aby ho ení (reakce) mohlo pokra"ovat - neboli ho ení bylo rychlejší než
odpa ování.
4
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že 13 °C je pro etanol teplotou
vzplanutí. V požárn! technických charakteristikách HK je pak tato hodnota
udávána jako teplota nebo bod vzplanutí. Teplota vzplanutí je pro každou HK
charakteristická a podle této hodnoty se za azují kapaliny do t íd nebezpe"nosti.
4. Teplota vznícení
Teplota vznícení je nejnižší možná teplota, p i které ho lavá látka za"ne
ho et i bez iniciace otev eným plamenem. Tento poznatek je d#ležitý pro
posuzování HK v p ípadech jejich skladování a manipulace, kde zjiš%ujeme zda
topná t!lesa "i "ásti technolog. za ízení nedosahují náhodou teploty vznícení.
P íklad: k ho lavé kapalin! nep ikládáme p ímo otev ený ohe&. Pouze se
ho lavá kapalina zah ívá jiným t!lesem nebo horkým vzduchem. Budeme -li
tedy zah ívat již zmi&ovaný etanol na va i"i, zjistíme, že p i dosažení teploty
425 °C se kapalina sama vznítí a ho í. Tedy kapalina si již vytvá í takové
množství par, že reakce ho ení m#že dál pokra"ovat.
5. Samovznícení
Samovznícení
je vznícení, p i
kterém je
zdrojem energie
samozah ívání ho lavé látky. Podmínkou pro samozah ívání, stejn! jako pro
vznícení je, aby množství vzniklého tepla bylo v!tší než teplo odvád!né do
okolního prost edí.
K samozah ívání látky m#že docházet v d#sledku r#zných proces#.
Podle procesu, který se v po"átcích samozah ívání podílí na zvyšování
teploty, d!líme samovznícení na:
! fyzikální;
! chemické;
! biologické.
Jednotlivé procesy samovznícení mohou probíhat r#zn! rychle, od
minuty (organokovové slou"eniny), p es hodiny (ln!ný olej), dny
(nitrocelulozové zbytky), týdny (seno) až po m!síce (hn!dé uhlí) a mohou se
vzájemn! dopl&ovat.
5.1
Fyzikální samovznícení
P íkladem tohoto typu je samovznícení uhlí, kde obsažený uhlík má
schopnost svým povrchem pohlcovat plyny a páry, p i"emž vzniká teplo.
5
Samovznícení uhlí napomáhá skladování ve velkých hromadách (je
spln!na podmínka malého povrchu k odvodu tepla. K fyzikálnímu
samovznícení m#že dojít i oh evem látky, úderem (nap . t askaviny).
5.2
Chemické samovznícení
K chemickému samovznícení dochází stykem dvou nebo více látek, p i
n!mž probíhá exotermická reakce - neboli vniká velké teplo.
Tyto chemické d!je jsou vyvolané bu' stykem látky s kyslíkem
(oxidace), ale také s vodou (sodík, draslík a jejich slou"eniny, karbidy vápníku
atd.).
5.3
Biologické samovznícení
K biologickému samovznícení jsou náchylné rostlinné materiály, jako
je seno, luskoviny, obilniny atd.
Podmínky pro samovznícení je nerovnom!rné rozložení vlhkosti a tím
r#znorodá jakost vrstvené hmoty.
Podstatou biologického samovznícení je "innost mikroorganism#
(bakterií), která vede k zah ívání. P i teplot! asi 70 °C za"nou bakterie
odumírat. Teplota je však již dosta"ující pro rozpad n!kterých jednodušších
rostlinných látek z nichž vzniká uhlík. Ten dále funguje jako v p ípad! uhlí,
oxiduje a tím zvyšuje teplotu látky, vzniká další uhlík a uvol&ují se i jiné látky,
až p i teplot! 250 - 300 °C pak dojde ke vznícení rostlinné hmoty.
II. Ho ení
Obecná definice
ho ení
Podstata ho ení,
ho lavý soubor
Ho ení je fyzikáln! chemická oxida"ní reakce, p i které ho lavá látka
reaguje vysokou rychlostí s oxida"ním prost edkem za vzniku tepla a sv!tla. Je
to reakce exotermická.
K tomu aby došlo k ho ení je zapot ebí p ítomnosti :
a) ho lavé látky
b) oxida"ního prost edku
c) zdroje zapálení s dostate"ným množstvím energie a vysokou teplotou.
P itom podmínka nutná je pouze p ítomnost ho lavé látky.
Spojení prvních dvou podmínek se také nazývá HO(LAVÝ SOUBOR.
6
1. Dokonalé ho ení
Pojem dokonalé ho ení je hlavn! z d#vodu dokonalosti prob!hlé
chemické reakce. P i dokonalém spalování nevznikají zplodiny schopné
dalšího ho ení, zpravidla jen oxid uhli"itý a vodní páry. P íkladem m#že být
požár plynu unikajícího z potrubí na volných prostranstvích, kde se pr#b!h
požáru p ibližuje tém! dokonalému ho ení.
2. Nedokonalé ho ení
P i nedokonalém ho ení vznikají zplodiny schopné dalšího ho ení. P i
požáru musíme vždy po"ítat s tím, že se jedná o nedokonalé ho ení, ale pokaždé
s jinou kvalitou ho ení podle druhu ho lavé látky a p ístupu oxida"ního
prost edku. P íkladem nedokonalého ho ení m#že být požár ve sklep!, který lze
ozna"it za klasický p íklad nedokonalé formy ho ení, kdy zplodiny ho ení
dokáží "asto vytvo it výbušné koncentrace.
Z hlediska škodlivosti vniklých zplodin nedokonalého ho ení, lze íci, že
jsou vážným
nebezpe"ím pro zasahující hasi"e. $astým produktem
nedokonalého ho ení je u organických hmot oxid uhelnatý (CO), je jedovatý
a ve sm!si se vzduchem také výbušný. U nedokonalého ho ení mnoha
druh# plast# vznikají
produkty jako
kyanovodík, r#zné
ultrajedy,
karcinogenní a mutagenní látky atd.
3. Explozivní ho ení
Ho ení m#že také probíhat formou výbuchu. Takový výbuch je rychlá
fyzikáln!chemická reakce provázená okamžitým uvol&ováním velkého
množství energie.
Z hlediska rychlosti oxidace probíhá chemický výbuch bu' formou explozívního ho ení (deflagrací) nebo detonací.
Ob! formy se od sebe liší p edevším
explozívního ho ení, nep evyšuje rychlost zvuku.
rychlostí
ší ení.
U
Detonace se ší í rychlostí v!tší než 1000 m.s-1, p evyšuje tedy rychlost
zvuku. Tlak v detona"ní vln! dosahuje až dvojnásobek hodnot tlaku p i
deflagraci.
4. Meze výbušnosti
Meze výbušnosti jsou stejn! jako teplota vznícení nebo vzplanutí
charakteristické pro každé plyny, páry a prachy a udávají se jako základní
požárn! technické charakteristiky ho lavých látek.
7
U prach# se v praxi uvádí pouze hodnota dolní (též spodní) meze
výbušnosti, protože je prakticky nemožné vytvo it prost edí s nap . 60%
prachu rozptýleného v ovzduší.
Pro snazší pochopení si p edstavme nádobu tvaru válce o objemu
1dm3, do kterého budeme napoušt!t plyn metan. Válec je opat en
papírovým víkem a za ízením pro vytvo ení inicia"ního zdroje. P i vytvo ení
koncentrace sm!si metanu se vzduchem do (5% metanu), zjistíme, že a"
provedeme iniciaci k žádné reakci nedojde. Pokud je však koncentrace
metanu ve válci nad 5% dojde po iniciaci ke slabšímu výbuchu. P i dalším
pln!ní dosp!jeme k tomu, že p i 9,5% tohoto plynu dojde k nejsiln!jšímu
výbuchu. Po p ekro"ení hranice 15% již sm!s op!t nevybuchuje.
V prvém p ípad!, tedy do 5% koncentrace, je ve sm!si tak málo
ho lavého plynu, že reakce explozívního ho ení nem#že prob!hnout. P!ti
procentní koncentrace je již schopna reakce a práv! tato hranice se nazývá dolní
mez výbušnosti.
Pokud je naopak metanu v prost edí více než 15% reakce by mohla
prob!hnout z hlediska množství ho lavého plynu, avšak není k dispozici
nezbytný kyslík a tak op!t k výbuchu nedojde. Tato horní hranice ozna"uje
tzv. horní mez výbušnosti. Prostor mezi t!mito mezními hodnotami je pak
nazýván výbušnou oblastí. Jsou-li oba plyny ve sm!si v optimálním pom!ru, je
p ípadný výbuch nejsiln!jší. Vzájemný optimální pom!r se nazývá
stechiometrický pom!r výbušné sm!si.
5. Jevy provázející ho ení
1. P enos tepla
Ho ení je fyzikáln!chemická reakce, p i které se vždy uvol&uje teplo.
Tímto teplem je charakterizován teplotní režim v oblasti ho ení. Teplo se
8
v oblasti ho ení nehromadí, ale odvádí se do okolí proud!ním, vedením a
sáláním.
P enos tepla proud!ním probíhá zejména prost ednictvím oh ívání
kou e. Vysoce zah átý kou m#že dokonce zakládat nová ohniska požáru, což
ovliv&uje ší ení požáru. P enos tepla proud!ním však vlastní ho ení
nepodporuje.
Sálavé teplo vyza uje z oblasti ho ení z v!tší "ásti do okolí a z menší
"ásti zp!t na povrch ho ící látky. Sálavé teplo, které se vyza uje do okolí,
st!žuje práci hasi"#, protože se bez dostate"né ochrany nemohou p iblížit
k ohnisku ho ení. V p ípad! dopadu tohoto tepla na okolní ho lavé konstrukce,
za ízení a materiál p#sobí jako vn!jší teplo, "ímž jsou vytvo eny podmínky pro
ší ení požáru.
Z hlediska udržování a rozvoje vlastního ho ení je nejd#ležit!jší ta "ást
sálavého tepla, která z oblasti ho ení dopadá zp!t na povrch ho ící látky.
V d#sledku toho se neustále udržuje vysoká teplota povrchu ho lavé látky a
podporuje se rychlé odpa ování ho lavin, "ímž se ho ení samovoln! udržuje.
$ím v!tší bude mít ho lavá látka výh evnost, tím více tepla se bude p i ho ení
uvol&ovat, tím v!tší bude také "ást sálavého tepla dopadajícího zp!t na povrch
látky a tím bude i ho ení intenzivn!jší.
Z hlediska možnosti rozvoje požáru je pot eba ješt! upozornit na možnost
p enosu tepla vedením. Tento druh p enosu tepla je vázán zejména na pevné
látky a souvisí s jejich tepelnou vodivostí. Tepeln! nevodivé látky se používají
jako izola"ní materiály. Z látek, které teplo vedou, jsou rozhodující kovy. P i
jejich oh átí vlivem požáru zvyšují svou teplotu a mohou p#sobit na ší ení
požáru. Nap . ocelové potrubí, procházející st!nou, oh áté na vysokou teplotu,
m#že být zdrojem zapálení na druhé stran! st!ny. Rovn!ž oh átá st!na nádrže
m#že znovu zapálit již uhašený požár v nádrži apod.
Tento jev m#že rovn!ž zt!žovat vlastní práci zasahujících hasi"#.
Kovová klika dve í, za kterými ho í se rozpálí a nechrán!nou ruku m#že
popálit. Rovn!ž tak m#že dojít k nep íjemným popáleninám nap íklad p i
rozpálení st íbrných nebo zlatých náušnic, etízk# atd.
2. Sv!telné zá ení
Výskyt sv!telného zá ení je spojen s existencí plamene. Tento jev tedy
provází pouze látky schopné plamenného ho ení. U zá ení v oblasti viditelného
sv!tla je nutno rozlišovat mezi zá ením celého spektra vlnových délek a
vyza ováním sv!tla o ur ité vlnové délce.
U plamene se v!tšinou vyskytuje zá ení celého spektra. Je úpln! jedno
zda prvek, jímž je vysíláno zá ení, je v plynném nebo kapalném skupenství.
3. Plamen.
9
Vn!jším projevem fyzikáln!chemické reakce je plamen. Tím se
projevuje ho ení látek, které se mohou p em!nit v plyny a páry, u pevných
látek, které nejsou schopny uvolnit ho lavé plyny a páry probíhá tzv.
bezplamenné ho ení (žhnutí, doutnání).
V!tšina p ípad# ho ení probíhá v plynné fázi za vzniku plamene. Plamen
je možno rozd!lit:
a) podle zp#sobu p ípravy plynné sm!si na kinetický (ho lavá látka je
p edem smíchána s oxida"ním prost edkem - p . výbuch plynu, svá ecí
souprava) a difúzním (k promíchání dochází až v pr#b!hu ho ení - p .
ho ení "istého plynu v ho áku, ho ení kapaliny);
b) podle tytu ší ení plamene ve sm!si na stacionární (poloha plamene je
fixována) a nestacionární (plamen se v prostoru p emis%uje) ;
c) podle zp#sobu proud!ní plynné sm!si na laminární (nevznikají
znatelné víry, jednotlivé proudnice probíhají zhruba rovnob!žn!) a na
turbulentní (dráhy "ástic jsou nepravidelné, rychlosti a sm!r se neustále
m!ní, hmota se zna"n! promíchává). Zvýšením rychlosti proud!ní
p echází laminární plamen v turbulentní.
d) podle oxidace uhlíku na nesvítivý (ho lavá látka obsahuje více než 50 %
kyslíku a p ítomný uhlík se za"íná oxidovat tímto kyslíkem už p ed
pásmem ho ení), svítivý (látka obsahuje mén! než 50 % kyslíku, volný
uhlík se dostává do pásma ho ení, kde se oxiduje a žhne - svítí) a
plamen adivý (látka obsahuje více než 60 % uhlíku a málo nebo v#bec
žádný kyslík, uhlík se nesta"í oxidovat ani v pásmu ho ení a uniká ve
form! sazí).
4. Zplodiny ho ení
Zplodiny ho ení je kapitola, která zasluhuje samostatné zpracování. Jde
o velice závažnou a podstatnou oblast požární taktiky. Podrobn!ji je zpracována
v KONSPEKTU 1.1.05
III. Záv!r
1. Kontrolní otázky
1.) Vysv!tli svými slovy co je dolní a horní mez výbušnosti.
2.) Jaký je rozdíl mezi dokonalým a nedokonalým ho ením ?
3.) Co je teplota (bod) vzplanutí a co je teplota (bod) vznícení ?
10
2. Doporu"ená literatura
1. ADAMEC, V., FOLDINA, V., HANUŠKA, Z. Taktika zdolávání požár!, nehod a
havárií. Praha: MV - (editelství HZS $R, 1995.
2. BRUMOVSKÁ, I. Speciální chemie pro požární ochranu - u ební texty. Praha: MV
- (editelství HZS $R, 1992.
3. SVOBODA, P. Požární taktika I. Praha: Hlavní správa Sboru PO MV $R, 1987.
4. OLŠÁNSKÝ, J. Požární taktika I. Praha: Svaz požární ochrany, 1981. Knižnice
PO. Sv. 62.
5. KUMAGAI, S. Ho"ení. Praha: Svaz požární ochrany, 1984. Knižnice PO. Sv. 69.
6. D)MIDOV, P., G. Ho"ení a vlastnosti ho"lavých látek. Praha: Svaz požární
ochrany, 1966. Knižnice PO. Sv. 17.
7. BLAHOŽ, V., KADLEC, Z. Základy sdílení tepla. Ostrava: Sdružení požárního a
bezpe"nostního inženýrství, 1996. Edice SPBI spektrum. Sv. 2.
11
MV - EDITELSTVÍ HASI!SKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU !R
1-1-11
KONSPEKT
POŽÁRNÍ TAKTIKA
Odhad sil a technických
prost edk! jednotek PO pro
zdolávání požáru
Zpracoval: Dr. Ing. Zden"k Hanuška
1
Obsah
Obsah ______________________________________________________ 1
I. Výpo et sil a technických prost!edk" jednotek PO pro zdolávání požár" _ 2
1. Výpo"et parametr! požáru pro nasazení SaP__________________________________ 2
2. Ur"ení pot ebné dodávky hasební látky na hašení a ochranu _________________ 3
3. Stanovení po"tu proud! _____________________________________________ 4
4. Ur"ení pot ebného po"tu sil a požárních automobil! k hašení a ochlazování_____ 4
II. Odhad sil a prost!edk" pro hašení požáru ______________________ 6
1
I. Výpo et sil a technických prost!edk"
jednotek PO pro zdolávání požár"
Výpo et sil a
technických
prost!edk"
Výpo"et sil a technických prost edk! (dále jen „SaP“) jednotek PO pro
zdolávání požáru m!že být provád#n za ú"elem
a) stanovení pot ebných SaP pro dokumentaci zdolávání požáru nebo
cvi"ení jednotek PO,
b) stanovení pot ebných SaP p i konkrétních podmínkách požáru.
V obou alternativách p i výpo"tu SaP pro zdolávání požáru se zpravidla
po"ítá množství SaP pro hašení, SaP pro dálkovou dopravu vody, pot ebný
po"et hasi"! pro práci v dýchací technice. Uvedenými výpo"ty se tedy stanoví
jen díl"í pot eba SaP pro provedení specifické "innosti jednotek PO. Celková
pot eba SaP bude vycházet p edevším z p ijaté taktiky zásahu jednotek PO
a z p edpokládaných dalších "inností nap . záchrana osob, evakuace, rozebírání
konstrukcí, obsluha agregát! a prost edk! požární ochrany, atd.
První výše uvedený ú"el výpo"tu se od druhého liší p edevším tím, že
musí být nejd íve stanoveny tzv. parametry p edpokládaného požáru, což
znamená provést výpo"et plochy hašení s ohledem na p edpokládanou dobu
lokalizace požáru. Výpo"et SaP se totiž po"ítá na lokalizaci požáru, tzn. požár
se vlivem požárního zásahu jednotek PO p estane ší it a množství SaP na míst#
posta"uje na úsp#šnou likvidaci požáru.
Podrobný popis výpo"tu SaP je uveden v Metodickém návodu
k vypracování dokumentace zdolávání požáru, MV – editelství HZS $R, Praha
1996 na str. 29 až 44.
Výpo"et SaP pro hašení provádí v následujících postupných krocích:
1. Výpo et parametr" požáru pro nasazení SaP
P i výpo"tu parametr! požáru pro nasazení SaP se postupuje následujícím
zp!sobem:
a) ur"í se doba soust ed#ní jednotek PO podle zvoleného stupn# požárního
poplachového plánu a stanoví se doba volného rozvoje požáru
a doba lokalizace požáru;
b) vypo"ítá se rádius požáru R (s ohledem na požární odolnost konstrukcí)
a porovná se s rozm#ry požárního úseku;
c) vypo"ítá se plocha požáru Sp;
2
d) ur"í se hlavní sm#r nasazení SaP a stanoví se objem prací jednotek PO.
Ur"ením místa nasazení SaP se ur"uje zárove% fronta hašení Oh, dále se
stanoví s ohledem na nasazené proudnice hloubka hašení požáru h;
e) vypo"ítá se plocha hašení požáru Sh.
2. Ur ení pot!ebné dodávky hasební látky na
hašení a ochranu
Pro jeho výpo"et je nutná znalost požadované intenzity dodávky hasební
látky Ip na p erušení ho ení, pop . ochlazování konstrukcí. Pod pojmem
intenzita dodávky hasební látky rozumíme množství hasební látky, která je
dodávána na jednotku plochy nebo obvodu požáru za jednotku "asu.
Množství hasební látky pot ebné na hašení Qhp ur"íme ze vzorce :
Qhp = Sh . Ip /l min -1/ nebo Qhp·= Oh . Ip /l min -1/
kde Sh - plocha hašení /m2/,
Oh - fronta hašení požáru /m/,
Ip - požadovaná intenzita dodávky hasební látky (tabulkové hodnoty
v závislosti na druhu prostoru):
- na plochu hašení /l min -1 m-2/,
- na frontu hašení požáru /l min -1 m-1/.
V mnoha p ípadech nasazení jednotek PO vyžaduje situace dodávku
hasební látky (vody, p#ny) na ochranu neho ících objekt! (místností, nádrže
apod.), nacházejících se v blízkosti požáru. V takových p ípadech se nej"ast#ji
vychází z množství míst ochrany, nap . jeden až dva proudy na poschodí,
schodišt#, sklepní a p!dní prostory, st echu apod.
V n#kterých p ípadech se dodávka hasební látky na ochranu ur"uje
z plochy, na kterou je možné rozší ení požáru z obvodu ochra%ovaného objektu.
Intenzita dodávky hasební látky na ochranu objekt! ohrožených požárem je
v#tšinou 2 až 4 krát menší ve srovnání s intenzitou dodávky hasební látky na
hašení.
Dodávka vody nezbytná k ochlazování
kapalina, se ur"í ze vzorce :
Qop = !D . Iop
kde
D - pr!m#r nádrže
Qop kovové nádrže, v níž ho í
/l min -1/
/m/,
Iop - požadovaná intenzita dodávky hasební látky na ochlazování /l min -1 m-1/.
3
Pot ebná dodávka vody na ochranu Qop sousedních nádrží,
nacházejících se ve vzdálenosti do dvou pr!m#r! ho ící nádrže od ní, se ur"í ze
vzorce :
Qop·= 0,5 !D. Iop . m /l min -1/
kde
D - pr!m#r nádrže /m/,
Iop - požadovaná intenzita dodávky hasební látky na ochlazování /l min -1 m-1/,
m - po"et nádrží ochlazovaných vodou.
Celková pot ebná dodávka vody Qp je sou"tem pot ebné dodávky vody
na hašení a ochlazování:
Qp ·= Qhp + Qop
/l min -1/
3. Stanovení po tu proud"
Po"et proud! pot ebných k hašení požáru Nhpr ur"íme ze vzorce:
Nhpr = Qhp / qpr
/ks/
kde Qhp - dodávka hasební látky pot ebná na hašení /l min -1/,
qpr - pr!tok proudnice /l min -1/,
Po"et proud! k hašení Nhpr m!žeme také ur"it ze vzorce:
Nhpr = Sp/ Spr
/ks/
Sp - plocha požáru, pop . plocha hašení /m2/,
Spr - plocha, kterou je možno uhasit jednou proudnicí /m2/.
Po"et proud! pot ebných k ochlazování okolí Nopr ur"íme ze vzorce:
Nopr = Qop / Qop
/ks/
kde Qop - dodávka vody pot ebná na ochlazování /l min -1/,
qpr - pr!tok proudnice /l min -1/.
kde
Celkové množství proudnic pot ebných pro hašení a ochranu
sou"tem:
Npr ·= Nhpr
+
Nopr
Npr
je dáno
/ks/
4. Ur ení pot!ebného po tu sil a požárních
automobil" k hašení a ochlazování
Po et družstev hasi ", tj. zárove% i množství požárních automobil! se
ur"uje podle taktických možností družstva hasi"!. To znamená, že po"et
automobil! se ne ídí jen potencionáln# možným výkonem "erpadla požárního
4
automobilu, ale vychází z po"tu hasi"!, kte í musí být na místo požáru
dopraveni. Sou"et výkon! "erpadel požárních automobil! bude ve v#tšin#
p ípad! p evažovat nad pot ebným pr!to"ným množstvím na hašení
a ochlazování.
Po"et požárních automobil!
NA ur"íme ze vzorce:
NA = Qp / q A
/ks/
kde Qp - pot ebná dodávka vody /l min -1/,
qA -
dodávka hasební látky, kterou m!že zabezpe"it družstvo hasi"! /l min -1/.
Po"et požárních automobil! NA m!žeme ur"it také ze vzorce:
NA = Npr / npr
/ks/
kde Npr - celkové množství proudnic pot ebných pro hašení a ochranu /ks/,
npr
- po"et proudnic, které m!že obsluhovat družstvo hasi"! z jednoho
automobilu /ks/.
Možnosti družstva hasi"! jsou dány jeho složením a udává je následující
tabulka:
Velikost
družstva
1+2
1+3
1+5
1+8
Po"et vodních
proudnic
1C
1C nebo 1B
2C nebo 1C a 1B
3C nebo 2C a 1B
Pr!tok vody
/ l min-1 /
200
až 400
až 600
až 800
Po"et p#nových
proudnic
1
1
2
2
Pot!ebný po et hasi " dopln#ný o velitele, strojníky a nutnou zálohu (nap .
100% záloha pro práci s dýchací technikou nebo ochrannými protiplynovými
obleky) se porovná s po"ty hasi"! podle jednotlivých stup%! požárního
poplachového plánu. P i tom je t eba uvažovat i s využitím jiných složek nebo
i zam#stnanc! podniku pro evakuaci materiál! a jiné pomocné práce.
P ibližný po"et hasi"!
NHa m!žeme také ur"it ze vzorce:
Nha = 1,25 " ki . Npri
kde
Npri - po"et proud! ur"itého typu /ks/,
ki
- po"et hasi"! obsluhující proudnici ur"itého typu,
n
- po"et typ! proudnic,
1,25 - koeficient ur"ující 25 % zálohu pro další nutné práce (velitelé,
strojníci, rozebrání konstrukcí, záloha hasi"! pro dýchací
techniku, apod.).
5
II. Odhad sil a prost!edk" pro hašení
požáru
Po"et pot ebných SaP pro hašení se dá odhadnout z plochy požáru, pop .
"ásti obvodu požáru tzv. fronty požáru, kde bude jednotka nasazena. Základ
výpo"tu je v tom,že se zná, kolik vody p ipadá na l m2 plochy požáru, pop .
v l m fronty požáru nebo se ví, kolik m2 plochy požáru nebo m fronty požáru,
lze uhasit s jednou proudnicí. Bude-li nap . ú"inná plocha hašení proudnice „C“
20 m2, pak na 40 m2 je pot eba dvou proudnic. Stejná logika odhadu je
v p ípad# fronty požáru.
P i velkých plochách požáru samoz ejm# nelze po"ítat s tím, že by se
proudy vody pokryla pln# celá plocha požáru. Jednak není ú"inný dosah
proudnice schopen pokrýt celou plochu místa požáru a jednak by to ani nem#lo
význam.
Jde p edevším o zastavení požáru tzv. zastavení fronty ší ení požáru.
P i odhadu po"tu proudnic na plochu (frontu) požáru pro hašení je t eba
po"ítat s tím, že hasi" se s proudnicí m!že pohybovat (i když omezen#), tzn.
m#nit své stanovišt#.
Odhad komplikuje ta skute"nost, že ú"inná plocha hašení proudnice
závisí i na daném druhu ho lavých látek, které ho í. Po"et proudnic na jednotku
plochy bude jiný, p i požáru lesa a požáru tovární haly.
K odhadu po"tu proudnic C s pr!tokem 200 l/min na plochu nebo frontu
požáru pro r!zné prostory slouží následující „Tabulka ú"innosti proudnice C“:
Prostor
Budovy pr!myslu,
zem#d#lství, sklady,
obchody, sušárny
Doporu"ená intenzita Ú"inná plocha
dodávky vody
hašení
/ l/min m2/
/m2/
20
10
Byty, kina, ubytovny
8
Lesy, meze
4
25
50
Ú"inná fronta
hašení
/m/
4
5
10
Pozor! P i hašení plochy se uvažuje s tím, že ru"ní proudnice má
ú"innou hloubku hašení 5 m od kraje plochy požáru.
6
Ú"inná plocha hašení proudnic pro hašení t#žkou a st ední p#nou
Proudnice
Plocha hašení
/ m2/
benzin, nafta
oleje, mazut
P3 t#žká p#na
40
50
P6 t#žká p#na
80
100
SP 350 st ední p#na
75
120
Pozor! Platí p i tlaku 0,8 MPa na proudnici a pro 6 % p imísení syntetického
p#nidla. Zásoba p#nidla musí vysta"it na 30 min chodu proudnice.
7
MV – ěEDITELSTVÍ HASIýSKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU ýR
ODBORNÁ PěÍPRAVA JEDNOTEK POŽÁRNÍ OCHRANY
1-1-02
Konspekt
POŽÁRNÍ TAKTIKA
RozdČlení hoĜlavých látek a
jejich požárnČ technické
charakteristiky
Zpracoval: Ing. Jan Pecl
Doporuþený poþet hodin: 2
Konspekty odborné pĜípravy jednotek PO – Požární taktika – Základy požární taktiky
1-1-02
Obsah
1
ROZDċLENÍ HOěLAVÝCH LÁTEK A JEJICH POŽÁRNċ TECHNICKÉ
CHARAKTERISTIKY ............................................................................................................ 3
1.1
ROZDċLENÍ LÁTEK PODLE HOěLAVOSTI ...................................................................... 3
1.2
ROZDċLENÍ LÁTEK PODLE SKUPENSTVÍ ....................................................................... 6
1.3
POŽÁRNċ TECHNICKÉ CHARAKTERISTIKY HOěLAVÝCH LÁTEK .................................... 6
1.3.1
Teplota vzplanutí ................................................................................................ 6
1.3.2
Teplota hoĜení .................................................................................................... 7
1.3.3
Teplota vznícení.................................................................................................. 7
1.3.4
Oblast výbušnosti ............................................................................................... 8
1.3.5
Teplota samovznícení ......................................................................................... 9
1.3.6
Teplota žhnutí ..................................................................................................... 9
1.3.7
VýhĜevnost .......................................................................................................... 9
1.3.8
Rychlost odhoĜívání.......................................................................................... 10
1.3.9
Teplota tání a varu ........................................................................................... 10
1.4
ROZDċLENÍ HOěLAVÝCH KAPALIN ............................................................................ 11
1.4.1
TĜída nebezpeþnosti.......................................................................................... 11
1.4.2
Teplotní tĜídy .................................................................................................... 11
1.5
ZÁVċR ....................................................................................................................... 12
1.5.1
Kontrolní otázky ............................................................................................... 12
1.5.2
Doporuþená literatura...................................................................................... 12
2
1-1-02
1 RozdČlení hoĜlavých látek a jejich požárnČ
technické charakteristiky
1.1 RozdČlení látek podle hoĜlavosti (ýSN 730802)
hoĜlavé látky (hoĜlavé hmoty, materiálny apod.)
- látky tuhého, kapalného nebo plynného skupenství, které jsou schopny
(bez ohledu na zpĤsob zapálení) uvolĖovat pĜi požáru teplo
POZNÁMKA: HoĜlavé látky (hmoty, materiály apod.) obsahují organické þásti
a zpravidla podíl tČchto þástí ovlivĖuje množství uvolnČného tepla pĜi požáru.
nehoĜlavé látky (hmoty, materiály) jsou bez organických þástí a pĜi požáru
neuvolĖují teplo
RozdČlení stavebních výrobkĤ (ýSN 13501-1)
Vztah mezi dĜívČjšími požadavky a tĜídami reakce na oheĖ
PĜíloha C ýSN 730810
dĜíve
nyní
podle hoĜlavosti
tĜídy reakce na oheĖ
A - nehoĜlavé
A1
A2
B - nesnadno hoĜlavé
B
C1 - tČžce hoĜlavé
C
C2 - stĜednČ hoĜlavé
D
C3 - lehce hoĜlavé
E, F
K základnímu oznaþení jsou používány indexy pro
- podlahoviny fl
- tepelné izolace potrubí L
TĜídy reakce na oheĖ elektrických kabelĤ mají oznaþení
Aca, B1ca, B2ca, Cca, Dca, Eca, Fca,
- vývinu kouĜe s1, s2, s3
- plamennČ hoĜících kapek/þástic d0, d1, d2
DoplĖková klasifikace podle
NehoĜlavé stavební výrobky
- výrobky tĜídy reakce na oheĖ A1 a A2, které ani pĜi požáru neuvolĖují teplo,
popĜ. množství uvolnČného tepla je zanedbatelné
HoĜlavé stavební výrobky
- výrobky tĜídy reakce na oheĖ B až F, které pĜi požáru mohou uvolĖovat teplo,
šíĜit požár apod.
3
1-1-02
ZaĜazení nČkterých stavebních výrobkĤ
TĜída A1
Výrobky nepĜispívající k požáru v žádném jeho stádiu; automaticky
považovány za vyhovující všem požadavkĤm nižších tĜíd.
TĜída A2
Výrobky vyhovující kritériím EN 13823 jako pro tĜídu B, ale navíc
za podmínek plnČ rozvinutého požáru významnČ nepĜispívají ke kalorickému
zatížení.
pĜírodní stavební kámen (napĜ. bĜidlice, mramor, pískovec, žula), betony
tČžké, lehké pórovité (napĜ. pórobeton, pČnobeton) a s lehkým kamenivem
(napĜ. s agloporitem, kĜemelinou, perlitem), stavební hmoty z hlíny (cihly,
tvárnice, dlaždice)
•
•
malty a omítkoviny
organických látek)
•
(vápenné, cementové,
sádrové,
bez
pĜímČsí
speciální protipožární omítkoviny, nástĜiky apod.,
kovy pro stavební konstrukce, sklo aj. minerální taveniny (stavební,
vyztužené a pČnové sklo, tavený þediþ)
•
•
desky z anorganických hmot bez organických pĜímČsí
TĜída B
Jako u tĜídy C, ale s pĜísnČjšími požadavky.
•
desky z anorganických hmot s organickými plnivy nebo pojivy
desky z anorganických hmot s povrchovou úpravou (napĜ. sádrokartonové
desky)
•
•
dĜevocementové desky (napĜ. Heraklit, Lignos, Rajolit, Velox)
polyvinylchlorid nemČkþený (novodur), polyvinylchlorid houževnatý
(Duroplast H, Dekorplast)
•
TĜída C
Jako u tĜídy D, ale navíc pĜi tepelném pĤsobení jednotlivého hoĜícího pĜedmČtu
vykazují omezené rozšíĜení plamene.
•
dĜevo rostlé listnaté (napĜ. buk, dub), desky z vrstveného dĜeva (pĜekližka)
tvrzený papír (Ecrona, Umakart), desky z organických vláken (plstČné
desky chlupové), litá polyesterová laminovaná podlaha
•
TĜída D
Výrobky vyhovující kritériím pro tĜídu E a schopné odolávat pĤsobení malého
plamene po delší þasový interval bez jeho významného rozšíĜení. KromČ toho
jsou též schopny odolávat pĤsobení tepla od jednotlivého hoĜícího pĜedmČtu
za podstatného zpoždČní a omezení uvolĖování tepla.
4
•
dĜevo rostlé jehliþnaté (napĜ. borovice, modĜín, smrk)
•
dĜevotĜískové desky pro všeobecné použití (plošné lisované)
1-1-02
dĜevovláknité desky (Duplex), desky z rostlinných hmot (korkové desky
typu SP, korkové parkety)
•
TĜída E
Výrobky schopné odolávat pĤsobení malého plamene po krátký þasový interval
bez významného rozšíĜení plamene;
dĜevotĜískové desky laminované, pilinové desky,Pilolamit, dĜevovláknité
desky (Akulit, Bukolamit, Bukolit, Hobra, Sololak, Sololit),
•
desky z rostlinných hmot (korkové desky typu BA), polyetylén lineární
a lehþený standardní,
•
Polymetylmetakrylát (organické sklo - Akrylon,Umaplex), polystyrén houževnatý, lehþený standardní, lehþený retardovaný,
•
•
Polyuretan - lehþený, mČkþený (Molitan) a lehþený, tuhý, standardní,
pryžová izolaþní folie, foliové podlahoviny z plastĤ a pryže (pryžová
podlahovina s dezénem, pryžový izolaþní koberec pro elektrotechniku),
•
podlahové textilie tkané se syntetickým vlasem (Bergamo), podlahové
textilie všívané Kovral, Rekos a podlahové textilie vpichované (Syntetik, Jekor
standard, Riga extra)
•
TĜída F
Výrobky, které nelze zaĜadit do žádné z pĜedchozích tĜíd.
U výrobkĤ uvedených v tabulce A.1 ýSN 73 0810 se mĤže bez dalších
prĤkazĤ užít klasifikace do tĜídy reakce na oheĖ A1, resp. A1fl.
Pozn.:
Pro tĜídy B1ca až Dca se urþují kromČ výše uvedených doplĖkových klasifikací
indexy kyselosti a1, a2 nebo a3.
Kabely ovládající zaĜízení sloužící k požárnímu zabezpeþení stavby a kabely
na vybraných budovách dle pĜílohy þ. 2 vyhlášky þ. 23/2008 Sb., musí mít tĜídu
reakce na oheĖ B2ca, popĜ. B2ca s1 d0.
5
1-1-02
1.2 RozdČlení látek podle skupenství
HoĜlavé látky dČlíme podle skupenství na:
•
•
•
tuhé - þisté chemické látky (napĜ. fosfor, síra, hliník, naftalen,
antracén), smČsi a vícefázové soustavy (napĜ. uhlí, dĜevo, sláma,
pryž),
kapalné - þisté chemické látky (napĜ. metanol, etanol, benzen,
toluen, etyleter, sirouhlík), smČsi (napĜ. benzín, petrolej, plynový
olej, ropa, dehtové oleje),
plynné - þisté chemické látky (napĜ. vodík, kysliþník uhelnatý,
metan, etan, propan, butan, eten, etin), smČsi (napĜ. svítiplyn,
vodní plyn, generátorový plyn, zemní plyn).
HoĜení þistých látek je možno sestavit do podoby chemické rovnice.
Každá taková rovnice hoĜení ukazuje však pouze jen pĜímou cestu
od výchozího produktu ke koneþnému a neĜíká nic o skuteþném prĤbČhu
reakce a tvorbČ nestabilních meziproduktĤ hoĜení. Význam rovnic hoĜení
spoþívá v tom, že ukazují, jaký je druh a množství vzniklých koneþných
produktĤ hoĜení a slouží jako základ pro rĤzné stechiometrické výpoþty.
1.3 PožárnČ technické charakteristiky hoĜlavých látek
PĜi praktickém posuzování požárního nebezpeþí hoĜlavých látek
pĜihlížíme k vlastnostem, které látky vykazují pĜi nČkterých
chemickofyzikálních zkouškách. KromČ bodu varu, mČrné hmotnosti,
rozpustnosti ve vodČ, které nám þasto pomáhají urþit vhodný hasební
prostĜedek, je tĜeba mít na zĜeteli teplotu vzplanutí, teplotu hoĜení, teplotu
vznícení, oblast výbušnosti, teplotu samovznícení, teplotu žhnutí
a výhĜevnost. SouþasnČ je tĜeba pĜihlédnout k tomu, zda se nejedná o látku,
která je oxidaþním prostĜedkem nebo má sklon k samovznícení.
Znalost požárnČ technických charakteristik hoĜlavých látek je
dĤležitá zejména pro volbu správného taktického postupu nasazení sil
a prostĜedkĤ. DĤležitý význam pak pĜikládáme na znalost požárnČ
technických látek, s nimiž je nezbytné pĜi zásahu manipulovat. Zejména se
jedná o pĜeþerpávání hoĜlavých kapalin. NevhodnČ zvolený technický
prostĜedek mĤže pĜi špatném vyhodnocení vlastností látky iniciovat požár
nebo výbuch.
1.3.1 Teplota vzplanutí
Teplotou vzplanutí se rozumí nejnižší teplota, pĜi které hoĜlavá látka
za normálního tlaku vyvine tolik hoĜlavých par, že tyto ve smČsi se
vzduchem pĜi krátkodobém pĜiblížení pĜesnČ definovaného otevĜeného
plaménku krátce vzplanou, ale dále nehoĜí.
PĜi teplotách pod teplotou vzplanutí není možné zapálení, protože
tlak par látky je pĜíliš malý k tomu, aby se vytvoĜily zápalné smČsi par se
vzduchem. To však neznamená, že pĜi teplotách pod teplotou vzplanutí
6
1-1-02
neexistují nebezpeþí požáru. Zdrojem zapálení mĤže být látka velmi rychle
zahĜátá na svou teplotu vzplanutí.
Teplota vzplanutí látky se stanoví metodou, „otevĜeného“ nebo
„uzavĜeného kelímku". PĜi používání tČchto hodnot je tĜeba vzít v úvahu, že
hodnoty teplot vzplanutí stanovené v otevĜeném kelímku bývají o 5 - 20 °C
výše než teploty vzplanutí stanovené metodou uzavĜeného kelímku.
Z tohoto dĤvodu je nutné hodnoty stanovené metodou otevĜeného kelímku
považovat pouze za orientaþní.
1.3.2 Teplota hoĜení
Teplota hoĜení je nejnižší teplota hoĜlavé látky, pĜi níž se tvoĜí tolik
hoĜlavých par, že se tyto páry pĜi pĜiblížení otevĜeného plaménku vznítí
a samy dále hoĜí.
PĜi dosažení teploty hoĜení je rychlost odpaĜování nejménČ tak velká,
jako rychlost spalování, takže páry se dále tvoĜí v dostateþném množství
a samoþinné spalování se dále udržuje.
Teplota hoĜení leží tedy výše než teplota vzplanutí. Rozdíl mezi
obČmi teplotami je u nízkovroucích kapalin velmi nepatrný, avšak vzrĤstá se
snižující se tČkavostí kapaliny. Nízkovroucí kapalina je taková kapalina,
která má pĜi atmosférickém tlaku 101 kPa teplotu varu nižší než 50 °C.
1.3.3 Teplota vznícení
Teplota vznícení je nejnižší teplota, pĜi které se za definovaných
zkušebních podmínek hoĜlavá látka ve smČsi se vzduchem sama bez iniciace
vznítí. Jako vznícení se oznaþuje zaþátek chemické reakce smČsi plynu
nebo páry se vzduchem za objevení otevĜeného plamene.
PĜi stanovení teploty vznícení se vznícení vyvolá
pĤsobením tepla, nikoliv otevĜeným plamenem nebo jiskrou.
Tab. 1
Název
Aceton
Benzén
benzín
DĜevo
Petrolej
Svítiplyn
Obilný prach
Asfalt
Sirouhlík
chlórbenzen
cyklohexan
etylbenzén
Teplota vznícení nČkterých látek
o
C
Název
535
Rašelina
560
HnČdé uhlí
470
ýerné uhlí
270
Sláma
380
Mouka
560
PVC
267
Plexisklo
260
Bílý fosfor
102
Nafta
637
Oxid uhelnatý
259
Uhelný prach
431
Bavlna
7
o
C
230
260
350
310
440
370
460
60
250
610
260
450
pouze
naftalén
koks
tabák
seno
kauþuk
528
400
175
233
od 340
Papír
Toluen
Trichlórsilan
Tkaniny
Celofán
1-1-02
nad 185
535
230
nad 290
240
1.3.4 Oblast výbušnosti
Oblastí výbušnosti se oznaþuje oblast koncentrací smČsi plynu, páry
nebo prachu se vzduchem, ve které smČs pĜi zapálení zdrojem vznícení
vybuchuje. PĜitom se hoĜení samo šíĜí s velkou rychlostí, aniž by se po
zapálení musely pĜidávat další energie a vzduch.
Mezní koncentrace (v objemových procentech nebo v g/m3 vzduchu
pĜi normálním tlaku) oblasti výbušnosti se oznaþují jako dolní (nejnižší
koncentrace hoĜlavého plynu) a horní (nejvyšší koncentrace hoĜlavého
plynu) mez výbušnosti.
Všechny hoĜlavé látky jsou ve smČsi se vzduchem zapalitelné jen
uvnitĜ oblasti výbušnosti. Pokud je koncentrace pod dolní mezí výbušnosti,
není tato smČs ani výbušná, ani hoĜlavá. Pokud je koncentrace smČsi nad
horní mezí výbušnosti, je smČs hoĜlavá jen za pĜístupu vzduchu, ale snadno
se mĤže stát výbušnou po odpovídajícím zĜedČní se vzduchem.
Jako koncentraci, která není nebezpeþná výbuchem, je možné
oznaþit koncentraci nČkterého plynu nebo páry uvnitĜ technologického
zaĜízení, jestliže nepĜekroþí 50% dolní meze výbušnosti. SmČsi prachu
tuhých látek se vzduchem jsou nebezpeþné výbuchem, jestliže jejich dolní
mez výbušnosti je menší nebo rovna 65g/m3 a jsou zvlášĢ nebezpeþné
výbuchem, jestliže jejich dolní mez výbušnosti je menší nebo rovna 15g/m3.
ýím vČtší je oblast výbušnosti, tj. rozmezí mezi dolní a horní mezí
výbušnosti, tím je látka nebezpeþnČjší.
Tab. 2
NČkteré pĜíklady mezí výbušnosti hoĜlavých plynĤ a par
Název
%
Název
%
acetylén
1,2 - 80,0
svítiplyn
5,8 - 63,0
amoniak
15,5 - 31,0
zemní plyn
4,3 - 15,0
Oxid uhelnatý
12,5 - 75,0
sirovodík
4,3 - 45,5
Metan
5,0 - 15,0
Vodík
4,0 - 74,2
Benzín
1,1 - 6,0
Aceton;
1,6 - 15,3
Butan
1,6 - 8,5
Sirouhlík
1,3 - 50,0
Propan
1,9 - 9,5
Gener. plyn
21,0 - 74,0
8
1-1-02
1.3.5 Teplota samovznícení
Teplota samovznícení je nejnižší teplota, pĜi které zaþínají v látce
bez vnČjšího pĜívodu tepla exotermické procesy, které vedou
k samovznícení. Teplo potĜebné k zapálení látky vzniká z látky samotné
jako dĤsledek chemických, fyzikálních nebo biologických pochodĤ.
Za bezpeþnou teplotu, na kterou látka mĤže být zahĜátá, se pokládá
teplota, jejíž hodnota nepĜekraþuje 90% hodnoty teploty samovznícení.
1.3.6 Teplota žhnutí
Teplota žhnutí tuhé látky je nejnižší teplota, pĜi níž bez pĤsobení
otevĜeného plamene dochází ke žhnutí. Ke žhnutí mĤže docházet zejména
u prachĤ a jemnČ sypkých materiálĤ. PĜi tom se zapalují smČsi plynných
zplodin rozkladu látky a vzduchu. Teplota žhnutí je závislá na tloušĢce
vrstvy prachu.
Zdroji vznícení mohou být volné horké plochy (napĜ. potrubí, otopná
tČlesa apod.).
1.3.7 VýhĜevnost
VýhĜevnost látky (v MJ⋅kg-1) je množství tepla na jednotku
hmotnosti, které vznikne pĜi dokonalém spálení látky a které se pĜi požáru
mĤže uvolnit. Na rozdíl od spalného tepla nebere se pĜitom ohled
na kondenzaþní teplo vody vytvoĜené pĜi spálení látky. ýím je látka
výhĜevnČjší, tím více vody potĜebujeme na její uhašení.
Tab. 3
VýhĜevnost nČkterých pevných látek
Název
MJ⋅kg-1
Brikety hnČdouhelné
23
DĜevo palivové
18
Koks
28
Uhlí þerné tĜídČné
27
Uhlí hnČdé tĜídČné
23
Uhlí dĜevČné
30
Desky dĜevotĜískové
17
DĜevo jehliþnaté (15 % vlhkost)
17
DĜevo listnaté
20
DĜevo syrové
4
Papír
17
KĤže
19
Koženka
20
Textilie bavlnČné
16
Koberec všívaný Kovral
16
Koberec vypichovaný Jekor
35
Sádlo, lĤj
40
9
Grafit
Síra
1-1-02
33
9
Tab. 4
VýhĜevnost nČkterých kapalin
MJ⋅kg-1
40
42
43
29
35
40
5
10
Název
Benzin, mazut
Nafta motorová
Petrolej, ropa
Aceton
Anilin
Benzen
Dichlormetan
Lihoviny (40% etanol)
Tab. 5
VýhĜevnost nČkterých plynĤ
MJ⋅kg-1
19
46
47
23
50
10
46
15
18
120
50
Název
ýpavek
Butan
Etan
Kyanovodík
Metan
Oxid uhelnatý
Propan
Sirovodík
Svítiplyn
Vodík
Zemní plyn
1.3.8 Rychlost odhoĜívání
Každá látka má svou specifickou rychlost odhoĜívání. Tato rychlost
se uvádí buć hmotnostní (kg/m2/s) nebo lineární (mm/s). Konkrétní hodnoty
se stanoví na základČ laboratorní zkoušky, jejíž postup je pevnČ stanoven
normou.
1.3.9 Teplota tání a varu
Tyto hodnoty (ve °C pĜi tlaku 101,3 kPa = 760 Torr) charakterizují
fázovou pĜemČnu z pevného stavu do kapalného, pĜípadnČ ze stavu
kapalného do plynného (var).
10
1-1-02
1.4 RozdČlení hoĜlavých kapalin (ýSN 65 0201)
Za hoĜlavé kapaliny se považují chemické látky nebo jejich smČsi
s definovaným bodem vzplanutí, které jsou pĜi teplotách výskytu kapalné,
a lze u nich stanovit bod hoĜení, tj. za pĜedvídatelných podmínek jsou
schopné hoĜet nebo vytváĜet produkty hoĜení.
Bod (teplota) hoĜení je nejnižší teplota hoĜlavé kapaliny, pĜi které vnČjší
zápalný zdroj vyvolá hoĜení par nad hladinou kapaliny po dobu nejménČ 5s.
Bod (teplota) vzplanutí je nejnižší teplota hoĜlavé kapaliny, pĜi které vnČjší
zápalný zdroj vyvolá vzplanutí par nad hladinou kapaliny.
1.4.1 TĜída nebezpeþnosti
HoĜlavé kapaliny se podle teploty vzplanutí dČlí do þtyĜ tĜíd
nebezpeþnosti:
TĜída nebezpeþnosti
I.
II.
III.
IV.
bod vzplanutí ve °C
do 21 °C
od 21 °C do 55 °C vþetnČ
od 55 °C do 100 °C vþetnČ
nad 100 °C
Stanovení teploty vzplanutí a zatĜídČní hoĜlavé kapaliny do pĜíslušné
tĜídy nebezpeþnosti zajišĢuje obvykle výrobce. U dovážených hoĜlavých
kapalin zajišĢuje zatĜídČní do pĜíslušné tĜídy nebezpeþnosti obvykle
dovozce. Teplotu vzplanutí stanovují akreditované zkušebny.
HoĜlavé kapaliny, u kterých nebyl prokazatelnČ stanoven bod
vzplanutí, se ve smyslu normy ýSN 65 0201 považují za hoĜlavé kapaliny
I. tĜídy nebezpeþnosti.
1.4.2 Teplotní tĜídy (ýSN 33 0371)
HoĜlavé kapaliny se dále dČlí podle teploty vznícení do následujících
teplotních tĜíd:
T1 - teplota vznícení nad 450 °C,
T2 - teplota vznícení 300 až 450 °C,
T6 - teplota vznícení 85 až 100 °C.
Teplotní tĜídy a tĜídy nebezpeþnosti hoĜlavých kapalin je nutné
odlišovat a vždy vyhodnocovat obČ charakteristiky. Zejména pĜi þerpání
hoĜlavých kapalin mĤže dojít k nepĜíjemnostem. Jsou hoĜlavé kapaliny,
které náleží do stejné tĜídy nebezpeþnosti (napĜ. I. tĜídy), ale jsou v rĤzných
teplotních tĜídách. To znamená, že jedna látka se vznítí pĜi zahĜátí na teplotu
250 °C (T5), ale druhá již pĜi zahĜátí na 80 °C (T6).
11
1-1-02
1.5 ZávČr
1.5.1 Kontrolní otázky
1. Jaké je rozdČlení látek podle tĜíd reakce na oheĖ?
2. Vyjmenuj jednotlivé PTCH hoĜlavých látek a struþnČ vysvČtli
jejich význam.
3. Definuj hoĜlavou kapalinu a pohovoĜ o tĜídách nebezpeþnosti.
1.5.2 Doporuþená literatura
1) BRUMOVSKÁ, I. Speciální chemie pro požární ochranu - uþební
texty. Praha: MV - ěeditelství HZS ýR, 1992.
2) KOL. Tabulky hoĜlavých a nebezpeþných látek. Praha: Svaz PO
ýSSR, 1980
3) KOL. Reakce stavebních výrobkĤ na oheĖ.
Edice SPBI spektrum 72.
12
1-1-02
RozdČlení hoĜlavých látek a jejich požárnČ technické charakteristiky
František RĤžiþka
Konspekty odborné pĜípravy jednotek požární ochrany
Vydalo Sdružení požárního a bezpeþnostního inženýrství v OstravČ, roku 1999,
s pĜispČním státní dotace Ministerstva vnitra – ěeditelství hasiþského záchranného sboru ýR.
Vytiskl Tiskárna Kleinwächter Frýdek - Místek
1. vydání
Publikace neprošla jazykovou úpravou
ISBN: 80-86111-46-6
13
MV-GENERÁLNÍ EDITELSTVÍ
HASI!SKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU !R
ODBORNÁ P ÍPRAVA JEDNOTEK POŽÁRVÍ OCHRANY
1-3-01
Konspekt
____________________________________________________________________________________________________
POŽÁRNÍ TAKTIKA
Hasební prost"edky
Hašení vodou, vodní proudy,
proudnice
Zpracoval: Karel MACHT
Doporu#ený po#et hodil: 4
Konspekty odborné p ípravy jednotek PO - požární taktika – hasební prost edky
1-3-01
Obsah
1
Teorie hašení
1.1.
2.
Zp$soby hašení založené na ochlazování
Hašení vodou
2.1.
2.3.
…………………… 3
…………………………………………………………..
Voda jako hasební látka
2.1.1.
2.1.2.
2.1.3.
2.1.4.
2.1.5.
2.1.6.
2.2.
…………………………………………………………… 3
3
…………………………………………... 3
Výskyt a úprava vody
…………………………………..
Fyzikální vlastnosti vody d ležité v hasební technice …
Chemické vlastnosti vody d ležité v hasební technice ..
P!ísady pro zvýšení hasebního ú"inku vody ……………
Hasební efekt vody
…………………………………..
Zákaz hašení vodou
………………………………….
4
4
4
4
5
6
Vodní proud ………………………………………………………….
7
2.2.1. Druhy vodních proud
2.2.2. Užití vodních proud
7
9
Proudnice
2.3.1.
2.3.2.
2.3.3.
2.3.4.
2.3.5.
2.3.6.
2.3.7.
2.3.8.
…………………………………..
…………………………………..
…………………………………………………………
10
Plnoproudá - B,C
…………………………………… 10
Mlhová
………………………………………………….. 11
Clonová
………………………………………………….. 11
Kombinovaná, Turbo, Rambojet ………………………….. 12
Lafetová
…………………………………………………. 13
Vysokotlaká …………………………………………………. 14
IFEX …………………………………………………………. 14
Deflektor
…………………………………………………. 15
3.
Záv r
3.1.
Použitá literatura
…………………………………………………………. 16
……………………………………………….… 16
2
1.
1-3-01
Teorie hašení
Znalost fyzikáln!-chemických jev" a podmínek ho ení je základním
p edpokladem pro usm!rn!ní všech pochod" ho ení. P erušení procesu ho ení
m"žeme docílit nejr"zn!jšími zp"soby. M"že to být použitím látek, které proces
ho ení ovliv#ují, tj. hasiv, ale také mechanickým p"sobením (tlumnice, vytvá ení
proluk, atd.). Vždy ale musíme mít na z eteli, že žádné hasivo, ani žádná
mechanická metoda není univerzální.
V praxi to znamená, že ne na každou ho lavou látku m"žeme použít každé
hasivo. P i nesprávném výb!ru, anebo p i jeho nesprávném podání, m"žeme
zp"sobit, že hašení bude málo ú$inné a neefektivní, bude trvat p íliš dlouho
a požár se bude p es veškerou snahu hasi$" dále ší it, $ímž se samoz ejm! budou
i zvyšovat škody zp"sobené požárem.
V n!kterých p ípadech se m"že stát, že požár neuhasíme v"bec. Nesprávný
výb!r hasiva anebo jeho nesprávné podávání m"že být p í$inou zbyte$ného
poškození za ízení, p ístroj" nebo materiál" nevhodným hasivem.
Proces ho ení je charakterizován zejména tím, že mimo oblast ho ení se
uvol#uje velké množství tepla. Opakem procesu ho ení je proces hašení. Z toho
tedy vyplývá, že chceme-li uhasit ho ící látku, musíme n!jakým zp"sobem zmenšit
rychlost uvol#ování tepla v procesu ho ení nebo zv!tšit rychlost odvád!ní tepla
z pásma ho ení do okolního prost edí.
Toho lze dosáhnout:
! z ed!ním reagujících látek, které vstupují do pásma ho ení látkami
neho lavými,
! izolací pásma ho ení od pásma p ípravy,
! chemickým zpomalováním procesu ho ení,
! ochlazováním pásma ho ení.
1.1.
Zp soby hašení založené na ochlazování
Podstata spo$ívá v ochlazování ho ící látky pod teplotu ho ení. Ochlazují se
bu% ho lavé látky v pásmu ho ení nebo se provádí promíchávání ho lavé látky.
Hasební látky musí mít velké m!rné teplo a skupenské teplo výparné, schopnost
rychle a rovnom!rn! se rozši ovat po povrchu ho ících látek, dob e se v nich
pohlcovat a rychle pronikat do hloubky. Z hasebních látek tohoto typu se nejvíce
používá voda. P i ochlazování vodou se snažíme ho ící látku ochladit pod teplotu
vznícení.
Ochlazování ho lavých látek promícháváním se provádí prakticky jen
u ho lavých kapalin v nádržích p i velkých vrstvách kapalin. Zejména se to
provádí u takových kapalin, které mají bod vzplanutí vyšší než je teplota prost edí,
ve kterém se nacházejí. Promíchání spodních a horních vrstev kapaliny se provádí
bu% proudem kapaliny nebo plynu.
2.
Hašení vodou
2.1.
Voda jako hasební látka
Voda pro sv"j široký výskyt a r"znorodost hasebních efekt" je dosud
nejpoužívan!jší hasební látkou. Pro požární ú$ely se používá bu% jako:
! chemický jedinec, t.j. bez jakýchkoliv p ísad nebo,
3
1-3-01
! ve sm!si s r"znými chemikáliemi, které její hasební vlastnosti zlepšují.
2.1.1. Výskyt a úprava vody
Voda tvo í v podob! oceán" hlavní $ást zemského povrchu, ú$astní se
i výstavby t!l živo$ich" a rostlin. V atmosfé e je voda obsažena ve form! páry
a p i ochlazení se z ní sráží v podob! mlhy, mrak", dešt! jinovatky, sn!hu
a krup. Ke všem uvedeným formám výskytu vody je pot eba ješt! p ipo$ítat
eky a potoky na naší planet!, p ehrady, jezera, rybníky a rovn!ž vodu
podpovrchovou.
P írodní voda není nikdy chemicky $istá. Podle svého p"vodu jsou v ní
rozpušt!né r"zné minerální látky. Mnoho rozpušt!ných látek obsahuje nap .
mo ská voda. Tvrzení, že relativn! nej$istší povrchovou vodou je voda
deš&ová dnes již neplatí. Kyselé dešt!, zejména v pr"myslových oblastech,
obsahují všechny ve vod! rozpustné odpadní látky technologických proces".
2.1.2. Fyzikální vlastnosti vody, d ležité v hasební technice
'istá voda je bezbarvá kapalina bez chuti a zápachu, v silné vrstv!
namodralá. V život! lidí sehrává d"ležitou roli, a proto ada fyzikálních
konstant látek je odvozena práv! od vlastností vody. Nap . základní body
Celsiovy teplotní stupnice jsou odvozeny od skupenských zm!n vody. Teplota,
p i níž existuje voda a led za normálního tlaku vedle sebe, byla vzata za nulový
bod Celsiovy stupnice.
P i tuhnutí vody se zv!tšuje její objem o 1/10. To je p í$inou roztržení
st!n nádob, potrubí a hadic, jestliže nejsou dostate$n! elastické.
Teplota 100°C je definována bodem, p i n!mž voda v e za normálního
tlaku. P echodem kapalné vody na vodní páru se rovn!ž m!ní její objem, a to
1700 krát.
M!rná hmotnost vody se m!ní s m!nící se teplotou, maximální hodnoty
m!rné hmotnosti dosahuje voda p i teplot! 4°C a tato m!rná hmotnost se rovná
jedné. Nad teplotou 4°C a pod ní m!rná hmotnost vody je menší. Tomuto
chování vody íkáme anomálie vody. Má sv"j velký význam pro život
v p írod!, ale i pro požární techniku. Voda o teplot! 4°C klesá ke dnu a leh$í
led plave na povrchu a vytvá í ochrannou vrstvu proti dalšímu zamrzání.
Z hlediska požární techniky musíme uvažovat i s takovými vlastnostmi
vody, jako jsou termický rozklad a elektrická vodivost vody.
Termický rozklad vody na kyslík a vodík podle rovnice:
2 H2O + teplo ---------› 2 H2 + O2
P i teplotách b!žného požáru neprobíhá. S uvedeným pochodem se
setkáváme až p i teplotách vyšších, pro b!žný požár netypických. Vznik
výbušných plynných látek p i hasebním zásahu je nebezpe$ný a nežádoucí!
Elektrická vodivost vody závisí na množství látek, schopných disociace,
které jsou ve vod! rozpušt!ny. 'ím je ve vod! více rozpušt!ných r"zných
p ísad, tím je vodiv!jší.
2.1.3. Chemické vlastnosti vody, d ležité v hasební technice
Molekuly vody - H2O vznikají slu$ováním atom" kyslíku s atomy
vodíku. Vzhledem k rozdílné elektronegativit! uvedených prvk" má molekula
vody na stran! kyslíku záporný náboj (p ebytek elektron") a na stran! vodíku
náboj kladný (nedostatek elektron"). (íkáme, že molekuly vody mají polární
charakter a nebo že voda je nejznám!jším a nejpoužívan!jším polárním
rozpoušt!dlem anorganických a mnohdy i organických slou$enin.
2.1.4. P!ísady pro zvýšení hasebního ú"inku vody
4
1-3-01
Hasební ú$inek vody lze zvyšovat p ídavkem r"zných chemikálií do
vody, nap . r"zné typy smá$edel od „klasických“ anionaktivních až po
Pyrocool, nebo r"zné, $asto velice dokonalé typy p!notvorných p ísad.
Smá$edla jsou povrchové aktivní organické slou$eniny, které výrazn! snižují
povrchové nap!tí vody. Této jejich vlastnosti se využívá v hasební technice a
v ješt! širším m! ítku také v jiných oblastech.
N!které tuhé látky, nap .gumu, rašelinu, d evitou mou$ku, uhelný prach,
tkaniny, p ípadn! materiály speciáln! zabalené, v p ípad! požáru hasit vodou
bu% v"bec nelze, nebo jen velmi obtížn! a s velikým p ebytkem vody. Pro
hašení t!chto látek se doporu$uje použít roztok" klasických smá$edel.
V hasební technice se smá$edla uplat#ují pouze ve spojení s vodou. První
dávka vody se smá$edlem zasahující ohnisko požár pouze tlumí a omezuje
vývoj plamen" a plyn", další roztok smá$edla ve vod!, díky svému smá$ecímu
ú$inku snáze zatéká do popraskaného materiálu a hasí velmi intenzivn!.
S úsp!chem lze použít roztoky smá$edel p i hašení lesních požár". P i
použití 0,3% roztoku (tj. 3 litry na 1000 litr" ) anionaktivního smá$edla se
snižuje spot eba vody o 30 až 50% a zkracuje se doba pot ebná k uhašení
požáru. Roztoky smá$edel lze použít p i hašení tam, kde je možno použít vodu
jako hasební látku. Omezení platná pro vodu, platí v plném rozsahu i pro vodu
se smá$edly. Jako smá$edel se krom! r"zných pr"myslových smá$edel
používá s úsp!chem syntetických p!nidel, nap . Pyr, Finiflam.
Pyrocool pat í z chemického hlediska do skupiny neionogenních
smá$edel. Používá se ve form! 0,4% vodného roztoku ve vod! k hašení požár"
t íd A, B i C. Je hasební látkou s vysokým ochlazujícím ú$inkem a umož#uje
razantní zásah p i sou$asné zvýšené ochran! zasahujících hasi$". Podstatou
ojedin!lého hasebního ú$inku je prudké ochlazení požá išt! vlivem fyzikálních
d!j" uvnit plamene. Sou$asné rozptýlení aktivní látky v okolí plamene vytvá í
vrstvu s vysokou tepelnou vodivostí, která zajistí odvod tepla a jeho vyzá ení
do okolního prostoru. Pyrocool s vodou vytvá í homogenní roztok, je
netoxický, manipulace s ním nevyžaduje žádná zvláštní opat ení. Vodní roztok
p i doporu$eném zp"sobu použití neohrožuje zdraví $lov!ka, zví at ani rostlin.
Je biologicky odbouratelný a není závadný pro životní prost edí.
2.1.5. Hasební efekty vody
Nejvýznamn!jším hasebním efektem vody je efekt chladicí. Voda má
neoby$ejn! vysokou hodnotu tepla výparného (teplo pot ebné k p evedení 1 kg
kapaliny p i bodu varu do skupenství plynného) a proto m"že z požá išt!
pohltit veliké množství tepla. Ho ící látka se ochladí pod teplotu vzplanutí
a ho ení je p erušeno.
Krom! chladicího efektu p"sobí voda jako hasební látka i svým dusivým
efektem. Odpa ením vody se zv!tší její objem a vzniklá pára vyt!s#uje
z požá išt! vzdušný kyslík. U žhnoucích látek (d evo, textilie a další) však není
dusivý efekt vody významný. Molekuly žhnoucích látek totiž zpravidla
obsahují dostatek kyslíku pot ebného pro ho ení, $ímž m"že být žhnutí
udržováno.
Tab. 1
Zv!tšení p"vodního objemu vody odpa ením p i r"zné teplot! v míst! požáru
Teplota [°C]
100
250
650
Zv!tšení objemu
1 700x
2 400x
4 200x
5
1-3-01
Voda jako výborné rozpoušt!dlo se mísí i s adou ho lavých kapalin
(nap . líh, glykol, aceton, kyselina octová a další). P i hašení požáru ho lavých
ve vod! rozpustných kapalin, p"sobí voda i svým z e%ovacím ú$inkem.
Mechanickým ú$inkem vodní clony lze odd!lit ho lavé látky od zdroje požáru.
Voda zde p"sobí svým d!licím efektem.
Hasební ú$inek vody je ovlivn!n:
! vlastnostmi ho lavých látek,
! velikostí kapi$ek vody, optimální ú$innosti dosahují kapi$ky o pr"m!ru
0,1 až 1 mm, této velikosti je dosaženo u proudnic p i tlaku kolem
0,4 MPa,
! intenzitou dodávky,
! p ísadami chemikálií.
Hasební ú$inek vody je rovn!ž závislý na zp"sobu, jakým je hasební
látka k ohnisku požáru p ivedena.
Voda jako hasební látka se p evážn! používá p i požárech:
! žhnoucích látek v podob! sprchového nebo plného proudu,
! kapalných uhlovodík" s teplotou varu vyšší než 80°C, a to v podob!
sprchového proudu,
! v uzav ených místnostech v podob! mlhového proudu, $i vodní páry.
Použití vody v hasební technice má své p ednosti i nedostatky. K p ednostem
náleží zejména:
! vysoký chladicí efekt-používá se proto nejen k hašení požáru, ale
i k chlazení objekt" v blízkosti požáru,
! dostupná cena a výskyt tém! všude,
! relativn! jednoduchá dopravitelnost
! chemická neutralita a nejedovatost,
! možnost využití její mechanické energie ke stržení požárních most",
uvoln!ní otvor", k rozbití st ech, komín" apod.
K nedostatk"m vody jako hasiva pat í:
! p i nízkých teplotách tuhne a m!ní sv"j objem,
! vodou nelze hasit ho lavé kapaliny s teplotou varu pod 80°C, protože
chladicí efekt je neú$inný, problematické hašení ho lavých kapalin
obecn!,
! škody zp"sobené vodou na budovách, za ízeních a skladovaných
materiálech, zejména v prostorách požárem ješt! nezachvácených,
mohou být neúm!rn! vysoké,
! u požár" prašných produkt" je voda bez smá$edla velmi málo ú$inná,
! požáry za ízení pod elektrickým nap!tím – nutnost zvláštních opat ení
z d"vodu nebezpe$í úrazu elektrickým proudem.
Klady a nedostatky je vždy nutno pe$liv! zvážit a vodu jako hasební
látku nasadit p edevším tam, kde díky jejím dobrým vlastnostem m"žeme
o$ekávat zaru$ené výsledky.
2.1.6 Zákaz hašení vodou:
! plné proudy se nesmí používat p i požárech objekt", kde se nacházejí
usazené ho lavé prachy – nebezpe$í zví ení prachu a výbuchu,
6
1-3-01
! požáry ho lavých kov" a jejich slitin – ho $ík, hliník, dural, sodík,
draslík. lithium atd.) – nebezpe$í výbuchu (lze pouze v p ípad! velkého
p ebytku vody),
! požáry objekt", kde se nachází karbid vápníku – nebezpe$í výbuchu,
! ho ící saze, rozžhavené železo a uhlí – nebezpe$í výbuchu.
2.2.
Vodní proud
Proud je definován jako tok hasiva vycházející z proudnice do doby než
dosáhne svého cíle. Kvalitu proudu a množství dopravované vody ovliv#uje tlak.
Tlak ud!lený vod! na po$átku vedení se ztrácí, krom! vlivu terénu i t ením – ztráta
tlaku t ením vody v hadicích, spojkách a armaturách. P i vytvá ení tlaku vody
v hadicích, je t eba vzít v úvahu rychlost proudící vody, pokud by byla vyšší než
rychlost kritická, docházelo by k ví ivému proud!ní a velkým ztrátám. V takových
p ípadech je t eba hadicové vedení zdvojit (nebo zvícenásobit), aby se zmenšil
pr"tok a t ení.
Pro zmenšení ztrát tlaku t ením je možno provád!t tato opat ení :
užíváme co nejmén! drsné hadice,
vym!#ujeme poškozené spojky,
zamezíme ostrým lom"m hadicového vedení (nap . hadicový oblouk),
armatury do vedení zapojujeme co nejmén!,
užíváme co nejkratší vedení.
Pro ochranu hadicového vedení a armatur se snažíme zamezit vzniku
vodního rázu, který vzniká náhlým zastavením proud!ní vody. Náhlé zastavení
zp"sobí zm!nu pohybu energie, která se mnohonásobn! zv!tší. Vodnímu rázu
zamezíme opatrným ovládáním ventil", rozd!lova$", proudnic a zapojováním
p etlakových ventil", osazováním hadicových m"stk".
2.2.1. Druhy vodních proud
Podle tvaru vodní proudy d!líme :
plný proud,
mlhový proud,
sprchový (d íve t íšt!ný) proud.
Plný proud (kompaktní) je proud s tém! rovnob!žnými okraji, užívaný pro
dosažení co nejv!tšího
dost iku
nebo
síly
a minimalizuje nebezpe$í
opa ení párou. Je to proud
vody,
který
z"stává
kompaktní po dlouhou
dráhu letu. Má dv! $ásti
dráhy letu. Kompaktní- p i
výst iku hubice až do 1/2 až
2/3 dráhy a t íšt!nou.
P esnou
hranici
mezi
ob!ma $ástmi nelze stanovit, závisí na kmitání proudu, vlivu v!tru apod. Plný
proud má velký dost ik, velkou pr"nikovou sílu, tém! nenaruší teplotní
rozvrstvení u vnit ních požár", absorbuje mén! teplo.
7
1-3-01
Mlhový proud je mechanické rozptýlení tekutin na malé kapi$ky. Kvalita
rozprášení
vody
se
posuzuje podle velikosti
vodních kapek (obvykle 0,1
až 0,8 mm). 'ím menší je
pr"m!r kapek, tím v!tší je
povrchová plocha, která
pohlcuje teplo, tj. zv!tšuje
se chladicí ú$inek vody.
Sou$asn! tím, že se kapky
dlouho
vznášejí
ve
vzduchu, chrání i okolní
p edm!ty a zabra#ují tak ší ení tepla sáláním. Existuje n!kolik zp"sob" rozprášení
vody (nap .vysokým tlakem, rotací, nárazem na pevnou p ekážku, vzájemným
t íšt!ním vodních paprsk" atd.). U nás nej$ast!ji používaná mlhová proudnice
využívá k vytvo ení rozprášeného proudu princip vzájemného t íšt!ní vodních
paprsk".
Sprchový proud (d íve t íšt!ný), zahrnuje všechny formy t íšt!ní proudu
mezi
plným
proudem
a
mlhovým
proudem.
U sprchového proudu voda
vychází
z hubice
v rozptýleném stavu, aby se
dosáhlo
co
nejv!tšího
rozptýlení hasiva, kapky
vody jsou v!tší než u
mlhového proudu a mají
v!tší pronikavost. Sprchový
proud m"že vzniknout
pr"tokem vody p es perforovaný plech, nárazem vody na pevnou, vhodn!
tvarovanou p ekážku a následném rozt íšt!ním. Dále ud!lením rotace vod!, která
pak krom! postupného podélného pohybu ve sm!ru osy proudu vykonává ješt!
pohyb rota$ní. Po výst iku z proudnice se voda rozptýlí do kužele. Rotaci vod! je
možno ud!lit vhodn! tvarovanými lopatkami nebo št!rbinami, mezi kterými musí
voda protékat. U sprchových hlavic stabilního hasicího za ízení se dociluje
rozt íšt!ní vody nárazem proudu na tzv. deflektor (r"žici)
Clonový proud je charakterizován jako celistvý nebo rozprášený proud
hasiva, chránící hasi$e nebo
za ízení proti požáru.
8
1-3-01
Pr"tok, je objem nebo hmotnost tekutiny, protékající daným pr"to$ným
pr" ezem za $asovou jednotku. Udává se v m³.s¯¹ resp. v kg.s¯¹. V požární ochran!
se obvykle užívají jednotky l.min¯¹.
Délka dost iku je vodorovný dosah proudu hasební látky, stanovuje se
v metrech, a to pro kompaktní proud. Délka dost iku závisí na tlaku a výst iku
z hubice, jejím pr"m!ru a úhlu sklonu proudnic, nejv!tší je p i úhlu cca 32°
s vodorovnou rovinou.
2.2.2 Užití vodních proud
Je-li hašení vnit ních požár" spojeno s ventilací, m"že být použito
mlhových proud", protože ventila$ní otvory umožní kou i, teplu a pá e unikat,
aniž by se vracely zp!t a ohrožovaly hasi$e. V p ípad! žádné nebo nedostate$né
ventilace je nutné použít plný proud namí ený na spodní $ást plamen", protože se
nevytvá í tolik páry ani není nasáváno velké množství vzduchu a tudíž není tolik
narušeno teplotní rozvrstvení v uzav eném prostoru.
Podle rozsahu požáru, typu proudnic, vým!ny plyn" na požá išti a jiných
faktor" je možno provád!t p ímý, nep ímý nebo kombinovaný útok.
P ímý útok – nejv!tší ú$inek vody z malé vzdálenosti plným proudem, voda
je st íkána v krátkých intervalech p ímo do pásma ho ení. Pokud by bylo dodáváno
velké množství vody, vznikající pára za$ne houstnout a snižuje se neutrální
tlaková rovina (zvyšuje se zakou ení).
Nep ímý útok – proud m"že být plný, mlhový nebo sprchový namí ený na
strop, proudnicí se pohybuje sem a tam. Proud namí ený do horkých plyn" u
stropu má za následek vznik velkého množství páry a voda padá na ho ící materiál.
Zase platí, že by proud m!l být p erušován, aby nedošlo k narušení teplotního
rozvrstvení. Nevhodné je použití tohoto zp"sobu zejména v p ípad! osob uvnit
prostoru.
Kombinovaný útok – zde se využívá kombinace p edchozích typ", proudnicí
se pohybuje do tvaru „T“, „Z“ nebo „O“ za$ínající proudem namí eným na horké
plyny u stropu. P i hašení ho lavých kapalin vodou je t eba vzít v úvahu kapaliny
mísící se a nemísící se s vodou.
Použití vody jako ochlazujícího prost edku – voda se aplikuje v kapi$kové
podob!, aby absorbovala teplo a následn! uhasila požár, dále se používá ve form!
plných proud" k ochlazování nádrží, cisteren a stavebních konstrukcí apod., toto se
provádí dodávkou vody na horní $ást chlazených ploch, p i$emž stékající voda
ochlazuje zbývající plochu.
Použití vody jako mechanického nástroje – vodní proud m"že být použit
k p emíst!ní ho lavé kapaliny (ho ící nebo neho ící) do bezpe$ných míst. Používá
se dostate$né silný mlhový proud, jednak k ochran! hasi$" a jednak k p emíst!ní
kapaliny tak, aby okraj mlhového proudu byl pouze ve styku s povrchem kapaliny.
Použití vody jako nahrazujícího prost edku – voda m"že být použita
k nahrazení kapaliny vytékající z trubek tak, že se voda tla$í zp!t do trubek apod,
ho lavá kapalina se edí vtékající vodou a p etékající kapalina se musí jímat.
Použití vody jako ochranného štítu – voda se využívá k ochran! osob proti
sálavému teplu bu% kombinovanou proudnicí nebo mlhovým, rozt íšt!ným
proudem v kombinaci s proudem plným. Dalším využitím je vytvo ení souvislé
vodní ochranné clony nebo vodní ulice.
9
1-3-01
P i požárech plynových potrubí – plyn se nechá ho et a mlhovými nebo
sprchovými proudy se okolní prostory a konstrukce ochlazují. Rovn!ž po uzav ení
potrubí je možno nevyho elý plyn vytla$it mlhovým proudem.
P i požárech ho lavých kov" (pokud se neužije jiná metoda) – vodní proudy
jsou ú$inné pouze v p ípad!, že je aplikováno velké množství vody tak, aby byl
kov schlazen pod teplotu vzplanutí a nemohl vlivem vysoké teploty vznikat vodík.
2.3.
Proudnice
Požární proudnice je za ízení užívané pro tvarování a usm!r#ování proudu
hasiva, která je zakon$ená hubicí, jež zmenšuje její pr"m!r a tím zvyšuje rychlost
hasiva.
Požární proudnice mohou být ru$ní, tzn. že se p i použití drží v rukou a mají
pom!rn! malé rozm!ry, nízkou hmotnost a p i p edepsaném pracovním tlaku jejich
reak$ní síla nep evyšuje možnosti bezpe$ného zvládnutí. Nebo proudnice
upevn!né, které jsou umíst!ny na r"zných podvozcích, stabiliza$ních podp!rách,
na nástavb! vozidel apod. Ru$ní proudnice se obvykle používají pro menší
pr"to$ná množství hasiva.
Požární proudnice mohou být provedeny jako uzavírací proudnice, tzn.
s možností uzav ení a regulace pr"toku hasiva, pop . mohou být bez uzáv!ru.
Proudnice by m!la být ešena tak, aby v ní nedocházelo k nadm!rným
energetickým ztrátám, p i zachování požadovaných vlastností (nap . dost ik,
celistvost proudu, zachování pr"to$ného množství atd.). Vhodný tvar p edevším
u ru$ních proudnic by m!l umožnit dokonalé držení p i práci.
2.3.1. Plnoproudá proudnice
Plnoproudá proudnice B 75 – slouží k dosažení co možno nejv!tšího dost iku
p i uchování uceleného
proudu vody. Skládá se
z pevné spojky 75mm,
trubky, která se konusovit!
zužuje do výtokové hubice
o pr"m!ru 25mm, v níž je
našroubovaná
hubice
o
pr"m!ru
18mm.
Proudnici ovládají zpravidla 3 hasi$i, min. 2 hasi$i. Tyto proudnice se používají
tam, kde je vyžadovaná velká intenzita dodávky vody, kde není možno se p iblížit
k pásmu ho ení a je-li požadován zvýšený dynamický ú$inek plného proudu.
Plnoproudá proudnice C 52 – se velmi $asto používají v úto$ném vedení tam,
kde požadujeme plný vodní
proud, kde však sou$asn!
jde o to, aby proudnice byly
snadno ovladatelné a m!ly
možnost regulace pr"toku.
Vzhledem
k menším
pr"m!r"m
výtokových
hubic je reak$ní síla t!chto
proudnic podstatn! menší než nap . u proudnic 75. Skládá se z pevné spojky
52mm, jež je našroubovaná z jedné strany na t!leso kohoutu, který se ovládá
rukojetí. Z druhé strany kohoutu je našroubovaná trubka, která je opat ená pevnou
10
1-3-01
hubicí o pr"m!ru 16mm a v ní je našroubovaná hubice o pr"m!ru 12,5mm. Užívá
se též proudnice, která není opat ena uzavíracím kohoutem. Proudnici ovládají
zpravidla 2 hasi$i, min. 1 hasi$.
U plnoproudých proudnic m"že být zvláš& nebezpe$né nep im! ené
zvyšování tlaku. P i zvýšení tlaku se zv!tšuje reak$ní síla na proudnici a m"že
dojít i k ohrožení hasi$" a okolí.
Tab. 2
Druh proudnice – pr"m!r hubice "mm#
B75 – 25
B75 – 18
C52 – 16
C52 – 12,5
Tlak [MPa]
0,4
0,4
0,4
0,4
Pr"tok [l/min]
820
400
337
200
Dost ik [m]
36
29
28
25
2.3.2 Mlhová proudnice
Mlhová proudnice C 52 – používá se k hašení vodní mlhou v podob!
kruhového v!jí e nebo
plným proudem. Skládá se
z pevné spojky 52mm,
t!lesa
s trojcestným
ventilem s rukojetí z n!hož
jsou vyvedeny dva výtoky.
Jednu
v!tev
tvo í
plnoproudá
hubice
s pr"m!rem 10mm, druhý
výtok
je
opat en
kaskádovitou tryskou se
sítem, zabra#ujícím vstupu ne$istot do trysky. Sou$ástí proudnice je nástavec
k prodloužení hrdla mezi t!lem proudnice a kaskádovitou tryskou (slouží pro v!tší
p iblížení k ohnisku požáru). Mlhový proud vznikne vzájemným narážením
kolmých vodních paprsk" vystupujících z kaskádovité trysky. Proudnice je
uzavírací.
Tab. 3
Druh proudu-pr"m!r hubice [mm]
Plný proud - 10
kaskádovitá tryska
Tlak [MPa]
0,4
0,6
Pr"tok [l/min]
132
60
Dost ik [m]
20
4
2.3.3. Clonová proudnice
Clonová proudnice C 52 – je ur$ena k vytvá ení vodní clony (na ochranu
hasi$"
proti
sálavému
teplu), plného proudu nebo
kombinaci obou vodních
proud". Skládá se z pevné
spojky 52mm a trubky,
která je pevn! spojena
s uzavíracím kuželem. Po
trubce
se
šroubovým
pohybem posouvá t!leso s hubicí a clonovou maticí. Clonová matice, kterou lze
pr"tok clonou úpln! uzav ít, se šroubovým pohybem posunuje po t!lese a upravuje
11
1-3-01
clonový kužel vody, který lze m!nit od 0° do 140°. Hubice je plynule nastavitelná
od pr"m!ru 6 mm až 16 mm a lze ji též úpln! uzav ít. Pr"tok proudnicí lze r"zn!
kombinovat tak, že voda st íká pouze z jednoho výtoku nebo obou sou$asn!,
pop ípad! je možno proudnici úpln! uzav ít.
Tab. 4
Druh proudu - pr"m!r hubice "mm#
C52 - 6 až 16
vodní clona
Tlak [MPa]
0,4
0,4
Pr"tok [l/min]
až 337
200
Dost ik [m]
28
3–5
2.3.4 Kombinovaná proudnice
a)
Kombinovaná proudnice C 52 – je ur$ena pro st íkání vodou plným nebo
sprchovým
proudem
s možností
použití
clonového
proudu
na
ochranu
hasi$"
proti
sálavému teplu. Skládá se
z pevné spojky 52 mm,
t!lesa,
ventilu,
ví ivé
vložky,
trubky,
t!lesa
a matice clonového nástavce, hubice s pr"m!rem 16 mm, na níž je našroubovaná
hubice o pr"m!ru 12,5 mm. Uzavírání, plný nebo sprchový proud se ovládá
ventilem. Ovládání clonového proudu se provádí otá$ením matice clonového
nástavce. Clonový proud se používá pouze v kombinaci s plným nebo sprchovým
proudem, proudnice je uzavírací.
Tab. 5
Druh proudu – pr"m!r hubice [mm]
Plný proud - 12,5
Plný proud – 16
Sprchový proud - 12,5
Sprchový proud - 16
Plný proud - 12,5 + clona
Plný proud - 16 + clona
Sprchový proud - 1,5 + clona
Sprchový proud - 16 + clona
Tlak [MPa]
Pr"tok [l/min]
0,4
0,4
0,4
0,4
0,4
0,4
0,4
0,4
190
296
177
248
319
398
265
315
b)
Dost ik
[m]
24
29
12
16
18
15
9
12
Kombinovaná proudnice 52, 75 typu TURBO – je ur$ena ke st íkání vodou
plným nebo sprchovým
proudem s možností zm!ny
úhlu
výst iku
kužele
sprchového proudu od 0°do
120°, kapky jsou velikosti
st ední až jemné. Skládá se
z pevné nebo oto$né spojky
52
nebo
75,
t!lesa,
t menové ovládací páky, kterou lze uzav ít nebo otev ít proudnici, kulového
kohoutu a oto$né hlavy a pryžové pistolové rukojeti. Oto$nou hlavou lze plynule
12
1-3-01
m!nit tvar proudu. Typ" proudnic je velké množství, liší se hlavn! nastavováním
r"zných pr"tok".
Tab. 6 – p íklad jednoho typu
Druh proudnice
Tajfun profi C – plný proud
Tajfun profi C – sprchový proud 33°
Tlak [MPa]
0,4
0,4
Pr"tok [l/min]
200
230
Dost ik [m]
24
10
c)
Kombinovaná proudnice Rambojet. Kombinovaná požární proudnice
s t ístup#ovou
ru$ní
regulací pr"toku je ur$ena
p edevším
k
vedení
hasebního
zásahu
s rozpušt!ným
hasivem
vyplaveným
z
pevné
nápln! (kartuše) uložené
v tubusu
proudnice.
Proudnice umož#uje rovn!ž hašení $istou vodou kompaktním a sprchovým
proudem. St ední $ást proudnice tvo í tubus, na vstupu je proudnice opat ena
pevnou tlakovou spojkou C52, která je závitem p ipojena k pr"to$né pistolové
kovové rukojeti. Odpružený uzáv!r pr"toku vody ovládá hasi$ prsty ruky pomocí
kovové pá$ky v polohách STOP, 1.stupe#, 2.stupe# a MAXI. Jednotlivé stupn!
hasi$ sleduje v kontrolním okénku v horní $ásti rukojeti. St ední $ást proudnice
(tubus) je závitem p ipevn!na k t!lesu ovládací kovové pistolové rukojeti. Na
druhý konec tubusu, který slouží k uložení válcovité kartuše pevného hasiva, je
závitem napojena op!rná pryžová pistolová rukoje& s hlavou proudnice
s ovládacím prstencem. Kartuš je v tubusu uložena do hust! d!rovaného
plechového pouzdra, které p ispívá k snadné vým!n! kartuší a k vyššímu nap!n!ní
hasební sm!si. Oto$ná hlava umož#uje plynulé nastavení plného nebo sprchového
proudu, nebo mlhové clony. Hlava proudnice je opat ena ochrannou pryžovou
vrstvou zabra#ující namrzání nebo poškození úderem a umož#ující pohodlné
nastavení tvaru proudu.
Proudnice je opat ena odnímatelným a stavitelným textilním popruhem, který
odleh$uje hašení.
Tab. 7
Druh a tvar proudu
plný proud
sprchový proud – úhel výst iku 40°-110°
Tlak [MPa]
0,7
0,7
Pr"tok [l/min]
150
150
Dost ik [m]
26
11
2.3.5 Vysokotlaká proudnice
Vysokotlaká proudnice ke st íkání vodou plným, sprchovým a mlhovým
proudem. Je pistolového
tvaru se spouští, kterou se
dá m!nit pr"tok i tvar
proudu. Jednotlivé polohy
spoušt!cího mechanismu
se
dají
pooto$ením
zajiš&ovací
rukojetí
zajistit.
Používá
se
13
1-3-01
u požárních automobil" opat ených vysokotlakým $erpadlem s možností rychlého
zásahu. Vtokové hrdlo je opat eno závitem pro p ipojení vysokotlaké hadice se
šroubením, na výst ikovou hubici je možno nasadit a zajistit nástavec pro výrobu
t!žké p!ny.
Tab. 8
Druh a tvar proudu
Plný
Sprchový – kužel 11°
Mlhový – kužel 33°
Tlak [MPa]
2,5
2,5
2,5
Pr"tok [l/min]
150
110
75
Dost ik [m]
22
16
11
2.3.6. Lafetová proudnice
Lafetová proudnice je speciální druh proudnice, bu% p enosný nebo stabilní,
s pohybem ve vodorovné
a svislé rovin!, používaný
pro
dodávku
velkého
množství vody nebo p!ny.
Jak plyne z definice, mohou
být tyto proudnice stabilní
i mobilní, nap . p enosné,
pojízdné nebo p ív!sné.
Lafetové proudnice slouží
pro podstatn! v!tší pr"to$ná
množství
hasiva
než
proudnice ru$ní a také používané tlaky jsou vyšší, což znamená, že reak$ní síly
u lafetových proudnic jsou zna$n! v!tší než u proudnic ru$ních. Vzhledem k tomu
bývají umís&ovány na za ízeních, která jsou schopna zachytit reak$ní sílu. Jejich
natá$ení ve vertikální i horizontální rovin! m"že být provád!no p ímo, pomocí
ovládacích rukojetí nebo pomocí p evod" (ozubená kola, šnekové p evody), pop .
pomocí hydraulického nebo pneumatického ovládání. Zvolenou polohu st íkání je
možno zajistit.
Stabilní lafetová proudnice – je lafetová proudnice trvale p ipevn!ná na
mobilní požární technice nebo na stavebních konstrukcích.
P enosná lafetová proudnice – je lafetová proudnice ur$ená pro postavení na
zem nebo na malý p ív!s, která m"že být na míst! požáru umíst!na kdekoliv.
Tab. 9 – p íklad jednoho typu
Pr"m!r hubice
[mm]
21
Stabilní lafetová proudnice LPS 16 E
26
30
Druh proudnice
Tlak
[MPa]
0,8
0,8
0,8
Pr"tok
[l/min]
800
1200
1600
Dost ik
[m]
50
55
60
2.3.7 IFEX 3000
Impulsní technologie hašení požáru, p i níž se hasí malým množstvím
hasícího prost edku. To je zp"sobeno vysokou rychlostí a náhlým uvoln!ním
kinetické energie. Požár je hašen v minimálním $ase. Za ízení vyst elí hasící
14
1-3-01
prost edek v milisekundách - což je opak dosud
obvyklých systém", které za dlouhou dobu spot ebují
mnoho hasící látky, m"že dob e využít všechny druhy
hasebních prost edk", jako je nap . sladká i slaná voda,
všechny druhy suchých chemikálií, p!ny i biop ísady.
P i požárech kov" m"že být jako hasivo použit i suchý
písek nebo cement. P i impulsním výst elu vznikne
veliké množství mikrokapi$ek velikosti od 2 do 200
mikron". To poskytuje velký chladicí povrch s vysokou
tepelnou absorbcí. Hasící látka je vyst elovaná rychlostí
mezi 120 až 200 metr" za sekundu = 432 až 720 km/h.
Skládá se z impulsní pistole, dvanácti litrovélo
zádového zásobníku hasiva, 2 litrové kompozitní tlakové
lahve pln!né stla$eným vzduchem na 30 MPa
a propojovacího potrubí s regulátorem tlaku Je možno
sestavit jiné sestavy s v!tšími zásobníky a pistolemi.
2.3.8 Deflektor
Za ízení pro vytvá ení vodní clony, vznikající nárazem proudu vody na
kolmý kovový štít. Slouží
k snižování
tepelného
zá ení
pocházejícího
z požáru,
umož#ují
zkráp!ní plyn", kou e
a rozví eného prachu a
požárn! odd!luje objekty
ohrožené požárem.
Tab. 10
Typ – pevná spojka [mm]
52
75
Ší ka proudu
[m]
18
23
Výška proudu
[m]
8
9
Max. pr"tok [l/min]
p i tlaku 0,8 Mpa
720
1800
Zapojením více deflektor" do ad dojde k vytvo ení širokých vodních st!n,
které zastaví prostorové ší ení požáru.
15
3.
Záv r
3.1.
Použitá literatura
1-3-01
1. Taktika zdolávání požár", nehod a havárií, Praha 1995 -Ing.V. Adamec,
Ing. V. Foldyna, Dr. Ing. Z. Hanuška.
2. Hasební látky 1995 - Doc. Ing. K. Orlíková, Csc.
3. Technické prost edky požární ochrany I.,1998 - Ing. J. Dohnal,
Doc. Ing. J. Lošák, Csc.
4. IFEX – Ing. M. Hrad.
5. Essentials of Fire Fighting. IFSTA, Oklahoma State University 3rd.
______________________________________________________________________
Název
Hašení vodou, vodní proudy, proudnice
Konspekty odborné p ípravy jednotek požární ochrany
Autor
Karel Macht
Fotografie
Lektor
Komise odborné p ípravy MV-generálního editelství HZS 'R
Odpov!dný
redaktor
PhDr. Alena Snášelová
Vydal
MV- generální !editelství Hasi"ského záchranného sboru #R
Kloknerova 26, 148 01 PRAHA 414
Tisk
Vydání
první
Náklad
1800 výtisk"
Vydáno pro služební pot!ebu Hasi"ského záchranného sboru #R
ISBN
16
17
1-3-01
MV-GENERÁLNÍ EDITELSTVÍ HZS !R
Konspekt
1-2-06
POŽÁRNÍ TAKTIKA
Záchranné práce
Záchrana osob p i požárech
Zpracoval: Old"ich Volf
Konspekty odborné p ípravy jednotek PO – Požární taktika – Záchranné práce
1-2-06
Obsah
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Anotace.............................................................................................................................. 3
Úvod................................................................................................................................... 3
Zásady ustrojení ............................................................................................................... 4
3.1
Ochranný oblek vícevrstvý......................................................................................... 4
3.2
Ochranná maska, dýchací p ístroj, p ilba a ochranné rukavice.................................. 5
Zásady pohybu v neznámém prost edí .......................................................................... 5
4.1
Zásady pronikání do neznámých prostor ................................................................... 6
4.2
Zásady pohybu v neznámém prost edí..................................................................... 10
4.3
Zásady orientace v prostoru i situaci jako celku ...................................................... 12
Pátrání a vyhledávání ohrožených osob....................................................................... 14
5.1
Pr!zkum – zajišt"ní informací.................................................................................. 14
5.2
Taktika vyhledávání osob - pátrání .......................................................................... 15
5.3
Primární pátrání........................................................................................................ 16
5.4
Sekundární pátrání.................................................................................................... 16
5.5
Zp!soby vyhledávání osob - pátrání ........................................................................ 17
5.5.1
Ur#ení priorit pátrání........................................................................................ 18
5.6
Systematika pátrání .................................................................................................. 19
5.6.1
Sm"r pátrání ..................................................................................................... 20
5.6.2
Zp!soby vyhledávání osob............................................................................... 21
5.7
Systémy zna#ení prohledaných prostor.................................................................... 23
5.8
Souhrn bezpe#nostních zásad................................................................................... 26
Transport osob na krátké vzdálenosti.......................................................................... 27
6.1
Manipulace s ohroženými osobami.......................................................................... 28
6.1.1
Bezpe#nostní zásady p i p enášení osob .......................................................... 28
6.1.2
Transport - Singl............................................................................................... 29
6.1.3
Transport – duble ............................................................................................. 36
Možnosti záchrany osob................................................................................................. 40
7.1
Záchrana osob po únikových cestách....................................................................... 41
7.1.1
Používání chodeb ............................................................................................. 41
7.1.2
Používání únikových schodiš$ ......................................................................... 41
7.2
Použití evakua#ních a požárních výtah! .................................................................. 44
7.2.1
Druhy výtah!.................................................................................................... 45
7.2.2
Postup #innosti ................................................................................................. 45
7.3
Záchrana pomocí žeb ík! ......................................................................................... 46
7.3.1
Využití p enosných žeb ík! ............................................................................. 47
7.3.2
Nasazení p enosných žeb ík!........................................................................... 48
7.4
Záchrana pomocí tunel! a rukáv! ............................................................................ 53
7.5
Záchrana pomocí seskokových za ízení................................................................... 55
Záv!rem........................................................................................................................... 56
Seznam literatury ........................................................................................................... 57
1-2-06
1 Anotace
Cílem tohoto konspektu je seznámit zejména nové hasi#e
s problematikou záchrany osob p i požárech. První kapitola se v"nuje
problematice vybavení a ustrojení nezbytného pro zásah p i záchran" osob u
požár!. Nastín"na je problematika s orientací p i zásahu v zakou eném
prost edí s možnostmi ešení. Dále je uvedeno n"kolik zásad k pronikání do
uzav ených objekt! s poukázáním na potenciální i reálná rizika a zp!soby
ochrany zasahujících hasi#! p ed t"mito faktory. Následující sta$ se již
v"nuje problematice pátrání po osobách v požárem zasažených objektech.
Zcela nov" (v %R) je zde popsán systém zna#ení prohledaných prostor.
Podstatnou #ást konspektu pak tvo í popis metod transportu ohrožených
osob do bezpe#í. Poslední #ást je v"nována nej#ast"ji využívaným metodám
záchrany p i požárech s uvedením praktických poznatk! ze skute#ných
záchranných akcí.
2 Úvod
Metodika je svým obsahem koncipována spíše pro hasi#e. P esto zde
také velitelé mohou #erpat informace d!ležité zejména pro rozhodování o
zp!sobu provedení záchrany #i stanovení priorit. Hlavním cílem tohoto
konspektu je ovšem seznámit zejména nové hasi#e s problematikou
záchrany osob p i požárech.
P edpokladem k úsp"šnému zvládnutí záchrany osob není pouze
nastudování jedné nebo n"kolika p íru#ek. D!ležitá je p edevším
systematická pr!prava v ovládání v"cných prost edk! ve vybavení jednotky
v#etn" technického výcviku.
Tato metodika nepostihuje celou oblast problematiky záchrany osob
p i požárech. Úkolem konspektu je poskytnout souhrn základních informací.
Odbornou p ípravu je nutné dále doplnit praktickým výcvikem
v podmínkách blízkým zásahu. Informace získané v této p íru#ce je
nezbytné dále doplnit také o zkušenosti a poznatky z praktické #innosti.
POZNÁMKA:
Každý hasi p!ed i v pr"b#hu záchranných akcí musí vždy myslet na to, že
nešt#stí, jehož je ú astníkem (ran#né nebo usmrcené osoby atd.), nebylo
možné z jeho strany zabránit a tudíž za utrpení v míst# události nenese
jakoukoliv odpov#dnost! Jen tak se lze odosobnit a pracovat na záchran#
skute n# racionáln# a efektivn#!
3
1-2-06
3 Zásady ustrojení
P i zásahu uvnit objekt! je nutné ze strany hasi#! dodržovat celou
adu nezbytných zásad, které mohou mít #asto zásadní vliv zejména na
bezpe#nost zasahujících hasi#!, kvalitu a efektivnost provád"ného
hasebního zásahu, efektivní záchrany ohrožených osob atd. Jde
o soubor návyk!, které je nutné teoreticky znát a hlavn" prakticky ovládat a
bezchybn" využívat. V prostorech požáru m!že mít i zdánlivá mali#kost
rozhodující vliv na výsledek zásahu jednotky nebo dokonce tragické
následky. Práv" pro tyto d!vody je nutné p i záchran" osob za#ít od samého
za#átku.
3.1 Ochranný oblek vícevrstvý
Prvním p edpokladem k úsp"šnému zdolání zásahu je správné
používání osobních ochranných prost edk! (Obrázek 1.). Zásahový od"v
musí být „#istý“ což znamená, že by nem"l obsahovat žádné zbytky
ho lavých matriál!, které #asto ulpívají p i požárech na vn"jší vrstv" od"vu
(plasty). Od"v by pochopiteln" nem"l být nasáklý jakoukoliv ho lavou
kapalinou (zpravidla to bývá olej #i nafta). Od"v musí padnout. Nevhodné
jsou krátké kalhoty, které p i pod epu obnažují lýtka, a mohou zp!sobit
opa ení nebo popálení. P íliš velký od"v zase m!že p!sobit potíže tím, že se
zachytává za okolní p edm"ty apod.
Obrázek #. 1
Hasi# ustrojený k pohybu v prost edí požáru
P i oblékání je nutné dbát na správné ustrojení a postup. Kalhoty
musí být p evle#eny p es zásahovou obuv, aby nedošlo k zapadnutí žhavých
jisker, tavícího se plastu apod. do bot. D!ležitou sou#ástí je používání
4
1-2-06
neho lavé kukly, která chrání obli#ejovou #ást. Kuklu je nutno nasazovat
p ed oble#ením kabátu. D!ležité je správné p ekrytí krku. Celý límec je
nutné vzty#it a p epásat chráni#em krku. N"které od"vy p i nedbalém
zapnutí kr#ního chráni#e vytvo í nechrán"né místo v oblasti hlasivek.
Správné ustrojení není dobré podce&ovat. Vhodné je vytvo it
podv"domé návyky p i oblékání, kdy provádí hasi#i vzájemnou kontrolu
(sehranost dvojic). Tohoto lze docílit p i každém výcviku.
3.2 Ochranná maska, dýchací p ístroj, p ilba a
ochranné rukavice
Zvláštní pozornost je nutné v"novat správnému usazení ochranné
masky. Mimo t"snosti je d!ležité upnutí, které nesmí p!sobit bolestivé
podn"ty (bolest hlavy, svírání k!že, tahání za vlasy apod.). Tyto pocity pak
negativn" ovliv&ují koncentraci hasi#e p i zásahu v extrémním prost edí.
Pokud je použita již zmín"ná ochranná kukla, je nutné ji správn" navléci
p es okraj ochranné masky, aby byla kryta pokožka. Záv"sný popruh
ochranné masky musí být navle#en p es hlavu i vzty#ený límec.
Ochranná p ilba musí být upnuta pevn", ale tak, aby neškrtila. Dobré
je také zkontrolovat zátylník. Ten bývá n"kdy oto#en vzh!ru nebo bývá
nadzvednut límcem.
Dýchací p ístroj musí být upevn"n dostate#n" pevn", ale tak, aby
neškrtil a nebránil v pohybech rukou. %astá chyba p i užívání dýchacího
p ístroje je, že není zapínán b išní pás, který brání p ístroji v pohybu
v p ípadech, kdy se hasi# pohybuje na boku nebo v jiné netypické poloze.
V p ípad" nedopnutí bederního pásu pak m!že dojít ke smeknutí p ístroje a
jeho zachycení za okolní p edm"ty nebo ke ztrát" rovnováhy hasi#e. Rovn"ž
volné konce ramenních popruh! je nutné po dotažení podvléci pod b išní
popruh, #ímž se také sníží možnost zachycení. Ochranná maska se musí
udržovat #istá a zorníky nesmí být poškrábané (zhoršuje se odhad
vzdálenosti p ípadn" ostrost vid"ní).
Poslední sou#ástí správného ustrojení jsou rukavice. Ty by m"ly být
ekvivalentní k typu ochranného obleku, nebo$ ruce jsou v"tšinou nejblíže
k ohnisku požáru a #asto se p ímo dotýkají horkých p edm"t!. Pokud má
hasi# odpovídající ochranný oblek, v#etn" kukly, a je vybaven oby#ejnými
rukavicemi, je #asto nucen k ústupu práv" proto, že jsou ruce vystaveny
nejintenzivn"jšímu sálání tepla.
4 Zásady pohybu v neznámém prost edí
Pohyb v neznámém prost edí není snadnou záležitostí. Vyžaduje
maximální soust ed"ní na orientaci v prostoru a to v"tšinou pouze
hmatovým vjemem a soustavným uv"domováním si své polohy. Pohyb je
ovliv&ován extrémními podmínkami v prost edí, kde je zásah provád"n.
Vysoké teploty, nulová viditelnost, hluk a spousta jiných negativních
faktor! narušují naší koncentraci. Zásady pohybu p i zásahu uvnit ho ících
nebo zakou ených objekt! se dají rozd"lit do t ech základních oblastí:
5
1-2-06
! Zásady pronikání do neznámých prostor.
! Zásady pohybu v neznámém prost edí.
! Zásady orientace v prostoru i situaci jako celku.
4.1 Zásady pronikání do neznámých prostor
Teprve d!sledn" ustrojený hasi# je p ipraven proniknout do místa
požáru k provád"ní zadaných úkol!. Podle toho se také vybavuje
pot ebnými prost edky. V zásad" jsou dv" možnosti, bu' je sou#asn"
s proniknutím nasazován vodní proud, nebo jde pr!zkumná skupina bez n"j.
V p ípad", že je provád"n pr!zkum bez vody, je nutné tomu p izp!sobit
postup. V každém p ípad" by postupující skupina m"la být vybavena
alespo& jednou bourací sekerou nebo jiným prost edkem umož&ujícím
násilné vnikání do uzav ených prostor.
Jedním z hlavních nebezpe#í p i pronikání do uzav ených místností
jsou žíhavé plameny (rollover), které se po otev ení nap . dve í, ší í do
okolního prost edí a to v horní polovin" otvoru. Princip tohoto jevu a jeho
dalších fází je p ehledn" popsán v literatu e [1].
Hasi i p!ed otev!ením dve!í musí získat n"které nezbytné
informace. Tyto informace vyplývají z charakteristických jev!, které na
p ítomnost žíhavých plamen! upozor&ují. Nej#ast"jším p íznakem jsou
horké dve e, které je nutné osahat holou rukou od shora dol! a to h betem
ruky, který je na teplo citliv"jší (Obrázek .2). V této souvislosti je nutno
upozornit, že n"které jednotky nedoporu#ují v podmínkách požáru za
žádných okolností snímat jakékoliv sou#ásti ochranného od"vu, tyto aspekty
je nutné zvážit na míst" podle konkrétní situace [2]. V#asným indikátorem
teploty za dve mi je kovová klika, která lépe vodí teplo. Dalším znakem
m!že být roztavená plastová klika nebo celý štítek zámku. Pokud jsou dve e
rozpálené, je pravd"podobnost vzniku žíhavých plamen! vysoká.
Obrázek #. 2
Zkoušení teploty uvnit místnosti. H betem dlan" shora
dol! zjistíme teplotu dve í. Klika je rovn"ž vhodný
indikátor teploty.
6
1-2-06
Dve e je nutno otev ít v pokleku, p i zvýšené teplot" a možnosti
žíhavých plamen! vždy z pozarohu. Všichni p ítomní hasi#i využívají
možnosti krytu. V p ípad", že jsou dve e uzam#ené, je nutno zjistit zp!sob
uzam#ení, typ zámku a zvážit postup jejich otev ení. Pokud dve e nejdou
otev ít b"žnými prost edky, je vhodné použít v"tší pá#idla, pop ípad"
bourací sekeru (jako beranidlo), jejíž hlavou ude íme do prostoru zámku.
Vždy musí být z ejmé, ve kterém sm"ru se dve e otevírají. Ihned po otev ení
dve í se hasi# musí ukrýt za st"nu nebo pokleknout!
P i otevírání dve í se musí brát v úvahu #asový faktor a míra
ohrožení osob uvnit objektu. Pokud není jednozna#n" z ejmé, že se
v místnosti nachází ohrožené osoby, volí se p im" ený zp!sob otev ení
dve í. Pokud hrozí bezprost ední nebezpe#í, je možné pokusit se dve e
"vykopnout". Úder nohou je veden op"t do prostoru zámku. Ihned po
vyražení dve í se hasi# p ikr#í. V n"kterých p ípadech není v silách jednoho
hasi# dve e „vykopnout“. Ú#inné je v takovém p ípad" postupovat ve
dvojici. Hasi#i se postaví vedle sebe a v jeden okamžik ude í oba do
stejného místa. Jeden pravou, druhý levou nohou (Obrázek .3).
POZNÁMKA:
P!i otevírání horkých dve!í vždy ekáme na vytvo!ení úto ných proud".
V#tšinou nejde o velkou prodlevu a p!ípadné ší!ení požáru je možné ihned
dostat pod kontrolu.
Obrázek #. 3
V nezbytných p ípa-dech je nutné dve e násilím otev ít.
Jedna z možností je dve e vyrazit ve dvojici. Hasi#i ude í
sou#asn" do stejného místa.
Backdraft
Vra$me se ješt" jednou k p íznak!m ukazujícím p ítomnost vzniku
žíhavých plamen!. P ed otev ením je nutné se p esv"d#it, zda nem!že dojít
k explozivnímu ho ení – backdraftu [1]. V takovém p ípad" plameny
vyšlehnou v celé ploše dve í a ší ící se ohe& na n"kolik sekund vyplní celý
7
1-2-06
objem uzav eného prostoru. Jediná možná ochrana v takovém p ípad" je
lehnout si na zem tvá í k zemi a rukama chránit obli#ej (Obrázek .4).
Obrázek #. 4
V p ípad" nebezpe#í backdraftu se hasi# chrání ulehnutím
k zemi a zakrytím ochranné masky rukama. Ideální poloha
je hlavou proti sm"ru výbuchu, kdy horké plyny nevnikají
pod ochranný oblek.
P esto, že tento jev není p íliš #astý, nelze jej v n"kterých p ípadech
vylou#it. Je t eba si uv"domit, že backdraft m!že vzniknout všude tam, kde
požár probíhá v místnosti bez možnosti dalšího p ísunu vzduchu b"hem
požáru (sklepy, byty s uzav enými okny atd.). P i jakémkoliv porušení
t"snosti takové místnosti (Obrázek .5) m!že dojít k výbuchu (Obrázek .6).
Obrázek #. 5
Porušení t"snosti místnosti.
8
Obrázek #. 6
1-2-06
Exploze po vniknutí kyslíku do místnosti
Varovnými signály upozor&ujícími na nebezpe#í backdraftu jsou:
malé nebo žádné plameny, žlutošedý až #erný kou , malými net"snostmi
unikají oblá#ky kou e (jako zpod pokli#ky hrnce), extrémní sálavé teplo,
drn#ení okenních tabulí, pískání vzduchu proudícího malými net"snostmi
(nap . okenními nebo dve ními spárami) do ho ící místnosti, výrazný proud
vzduchu proudícího do místnosti po otev ení oken nebo dve í. Vzhledem
k vysokým teplotám prost edí (kolem 500°C) v"tšinou dojde k popraskání
okenních tabulí a k p irozenému odv"trání výbušných plyn!. Toto teplo
mohou ovšem vydržet nap . požární skla nebo skla vakuová! Hasi# si tedy
musí všímat i takových zdánlivých mali#kostí. Pokud je za neporušeným
oknem ob#as vid"t temný #ervený plamen, je nebezpe#í backdraftu reálné.
Jestliže jsou pr!zkumem zjišt"ny p íznaky tohoto jevu, nedoporu#uje
se dve e otevírat. Existuje n"kolik metod, jak v takovém p ípad" postupovat.
Je-li nezbytné do místnosti vniknout, vytvo í se ve dve ích malý otvor na
zapichovací proudnici, která se vsune do místnosti a pomocí vodní mlhy se
ochladí vnit ní prostor. Ochlazování provádíme velice citliv" krátkými
st iky a vždy se vyvarujeme možnosti zasáhnout proudem vody okna.
Teprve poté je možné dve e otev ít. Druhý zp!sob je do místnosti v!bec
nepronikat, není-li to nezbytné. Omezit se na ochranu okolí nebezpe#ného
prost edí, tzn. všechny konstruk#n" sousedící místnosti.
Podobným zp"sobem se postupuje p!i vnikání okny. P edpoklad
vzniku žíhavých plamen! i backdraftu je zachován. V p ípad" nutnosti
rozbití okna se musí brát v úvahu nebezpe#í poran"ní ostatních hasi#! nebo
i jiných osob. Zp!sob proniknutí se musí volit podle naléhavosti situace.
Pokud to situace umož&uje, volí se co možná nejšetrn"jší postup.
Mnohdy posta#í vyhledat otev ené okno nebo v"tra#ku. Tam, kde je
nutné okno rozbít, vybírá se nejmenší tabulka nebo nejbližší ke kli#ce okna.
Pozor na padající st epy, zejména p i rozbíjení okna z výškové techniky.
Pod místem pr!niku je #asto spousta zv"davých soused!, kte í se vyklání
z okna aby dob e vid"li. Tyto lidi je dobré informovat, nap . rozhlasem, aby
svá okna zav eli.
P ed rozbitím nebo otev ením okna je nutné se p esv"d#it, zda
podmínky uvnit nevykazují p íznaky backdraftu. V t"chto p ípadech se do
místnosti proniká, až po p ipravení vodního proudu.
9
1-2-06
Do neznámého prostoru se vstupuje s pat i#nou obez etností. Pokud
je v cest" úzký pr!lez (malé ventila#ní okno, apod.) nikdy se neprolézá
hlavou nap ed. Tato #astá chyba vystavuje hlavu potencionálnímu nebezpe#í
uvnit objektu. P i postupu nohama nap ed je možné jednak vytvo it pevnou
oporu, a hlavn" v p ípad" nebezpe#í nebo zm"ny situace (vyšší teplota
vnit ního prost edí než jaký byl p!vodní p edpoklad), je umožn"n okamžitý
ústup.
4.2 Zásady pohybu v neznámém prost edí
V prost edí požáru, kde je v"tšinou nulová viditelnost, #íhá mnoho
nástrah. Správným zp!sobem pohybu se p edchází mnoha negativním
událostem, mezi n"ž m!že pat it propadnutí, p eh átí organismu, pád ze
schod! atd.
Optimální pohyb je p i podlaze. Tento zp!sob má hned n"kolik
p edností. V zásad" se dá íci, že okolnosti pr!b"hu požáru hasi#e tém"
automaticky donutí k tomuto zp!sobu pohybu. Vstup do horkého prost edí
s minimální viditelností, ale také o#ekávání nebezpe#í (hlavn" výbuch)
doslova tla#í do kolen. P i zemi by se ovšem m"li pohybovat také hasi#i
pohybující se p ed vstupními prostory do ho ícího objektu (dve e, okna,
výlohy, vrata atd.). Poloha p i zemi umož&uje lepší viditelnost. I v siln"
zakou ených prostorech (v závislosti na výšce místnosti) je t"sn" nad
podlahou pom"rn" dobrá viditelnost. Podle typu ochranné helmy je tak
umožn"n výhled n"kolik centimetr! nad podlahou na vzdálenost 1 až 2
metry. V kou i je nevhodné používat svítilny. Sv"tlo rozptýlené
v #áste#kách dýmu vytvo í nep íjemnou clonu, která je spíše na škodu. Jde o
stejný jev jako p i svícení dálkovými sv"tly v husté mlze.
Obrázek #. 7
Bourací sekeru lze využít mj. také k lepšímu rozložení
hmotnosti.
Další výhodou tohoto zp!sobu pohybu (v kle#e, n"kdy plazení) je
lepší rozložení hmotnosti. Tato vlastnost je d!ležitá zejména p i pohybu na
neznámém povrchu, kde hrozí nebezpe#í propadnutí (p!dy, st ešní
konstrukce atd.). P i pohybu v kle#e na #ty ech je možné k lepšímu
10
1-2-06
rozložení hmotnosti využít bourací sekeru, o níž se hasi# opírá (Obrázek
.7).
Jak již bylo výše uvedeno také teplota prost edí hraje svou úlohu na
zp!sobu pohybu. Na obrázku 8 je patrné rozložení teplot v uzav eném
objektu p i požáru. (Obrázek .8) Je z ejmé, že v blízkosti ohniska požáru je
vzp ímený pohyb nemožný.
Obrázek #. 8
Schéma rozložení teplot v objektu p i požáru
Nejd!ležit"jší funkce zp!sobu pohybu p i podlaze je ochranná.
V p ípad" jakékoliv exploze je hasi# vystaven minimální plochou t"la
p!sobení zra&ujícím ú#ink!m výbuchu. Také p i z ícení stropní nebo st ešní
konstrukce je menší pravd"podobnost zran"ní, nebo$ su$ #asto nedopadne
na podlahu, nýbrž se zachytí za b"žná za ízení a vybavení v zasahujícím
prostoru, #ímž dojde k vytvo ení tzv. „hluchých míst“ (Obrázek .9).
Obrázek #. 9
Schématické znázorn"ní tzv. "hluchých míst" po z ícení
stropních konstrukcí. Pohyb hasi#e p i zemi eliminuje
vznik zran"ní.
Ú#inný postup je také p i lezení „po #ty ech“. Tento zp!sob nám
dovoluje mapovat okolí (viz dále). Jedna ruka se opírá o zem, druhá je
11
1-2-06
vedena po st"n". Tímto zp!sobem není možné p ejít nap íklad dve e #i
odbo#ku do jiné chodby atp. (Obrázek .10). Kontakt se st"nou dále
eliminuje nap . pád ze schodišt" atd.
Obrázek #. 10
P ímý kontakt se st"nou je p i zásahu v zakou eném
prost edí životn" d!ležitý. P i opušt"ní st"ny m!že
vzniknout pocit "otev eného mo e".
Vzp ímenou ch!zi lze využít spíše v pásmech zakou ení, kde není
teplota prost edí tak intenzivní jako v místnostech s ohnisky. Snížit riziko
pádu je možné ch!zí s „šoupáním“ nohou po podlaze (judistická ch!ze).
Takto se eliminuje nebezpe#í nežádoucího našlápnutí, které m!že mít
nep íjemné následky v podob" ztráty rovnováhy, vymknutí kotníku atd.
Pochopiteln" tento zp!sob pohybu nelze uplatnit nap íklad v suti nebo jinak
#lenitém terénu. Nohy musí p i pohybu v dýmu a #lenitém terénu fungovat
jako slepecká h!l. P ed došlápnutím se hasi# musí p esv"d#it, zda je místo
došlapu dostate#n" odolné. Zejména v suti se nohou p ed došlápnutím musí
vytvo it stabilní prostor. P i ch!zi po schodišti ve vyšších stavbách je
rozumné, spo#ítat schody na jednom rameni. Tím se urychlí další postup,
zejména p i ch!zi dol! a sníží se nebezpe#í „ne#ekaného došlápnutí“.
4.3 Zásady orientace v prostoru i situaci jako celku
Velice podstatnou oblastí optimálního pohybu v neznámém prost edí
je um"ní orientace. Pojem orientace se p itom nesmí chápat pouze jako
orientaci prostorovou. Hasi# se musí um"t orientovat také v #ase, v situaci
jako celku, ale také sám v sob". Orientace m!že mít a také má podstatný
vliv na ú#innost zásahu jednotek PO. N"které faktory související s touto
zajímavou schopností je nutné zmínit pro snazší pochopení. Podrobn"jší
informace pak lze získat z literatury "3#.
P edevším je nutné uvést, že schopnost orientace se nedá p íliš
ovlivnit. %lov"k bu' smysl pro orientaci má, #i nikoliv. Je možné ur#itým
výcvikem a sbíráním zkušeností n"které vjemy podílející se na orienta#ním
smyslu vypracovat. Rozhodn" se tomuto souboru smysl! nedá nau#it.
%lov"k, který nemá vyvinut smysl pro orientaci, by se nem"l stát hasi#em.
12
1-2-06
Prostorová orientace vyžaduje ur#itou míru znalostí okolí.
Informace pot ebné k orientaci #lov"k získává p edevším zrakem.
V podmínkách vnit ních požár! je tento nejsiln"jší vjem potla#en na nulu.
Veškerá orientace je odkázána pouze na hmat, což vede k nedostatku
pot ebných informací. Tento nedostatek pak zp!sobuje, že #lov"k si
chyb"jící informace doplní svou fantazií. Tím však dochází ke
komplikacím, nebo$ vedlejším produktem nedostatku informací o prost edí,
v n"mž se pohybujeme, je strach. V tomto emo#ním stavu pak #lov"k
chyb"jící informace p estane dopl&ovat rozumem, nýbrž iracionáln". Každý
zná pocit, kdy po odv"trání objektu je všechno úpln" jinak a jinde, než jsme
si p edstavovali. Také vzdálenosti jsou ve skute#nosti jiné. V"tšinou má
hasi# pocit, že urazil desítky metr!, p i#emž ve skute#nosti postoupil jen o
n"kolik desítek centimetr!.
Orientovat se v prostoru s nulovou viditelností není jednoduché. Jsou
lidi, kte í si neustále uv"domují polohu svého t"la v!#i okolí. Ten, kdo tuto
schopnost nemá, si musí pomáhat um"le. Ú#inné je pamatovat si po jakých
vzdálenostech se odbo#uje atd. Nap íklad pomocí po#ítání krok! si lze
pamatovat délku zpáte#ní cesty a obrácením postupu také správný sm"r. To
znamená, že jestliže po deseti krocích odbo#íme doprava a postoupíme
dalších 15 krok!, pak zp"t postupujeme 15 krok! a vlevo atd. Tuto metodu
lze použít jen na pom"rn" krátké vzdálenosti.
Pokud je sou#asn" s pr!nikem do objektu tvo eno hadicové vedení,
je pochopiteln" orientace, alespo& pro zpáte#ní cestu, jednoduší. M!že se
ovšem stát, že hadice vytvo í kruhovou smy#ku a ustupující hasi#i chodí
v kruhu. V nulové viditelnosti je tento jev nepost ehnutelný. Pokud se
taková situace stane, je nutné uchopit hadici do obou rukou a vydat se
jedním sm"rem. Jestliže je v objektu utvo eno n"kolik proud!, je nutné
postupovat s pat i#nou rozvahou a obez etností, nebo$ m!že dojít k zám"n"
hadice. Pokud se toto stane, doporu#uje se uchopit natlakovanou hadici
(v"tší pravd"podobnost, že je proud ješt" v #innosti), v takovém p ípad" se
dojde bu' k hasi#!m u proudnice nebo k rozd"lova#i. Pozor! Stává se, že
nenatlakovaná hadice je již zrušený nebo nap . p eho elý proud! N"které
státy (zejména v USA) používají speciální p!lspojky, podle nichž lze
hmatem zjistit, zda postupujeme dovnit #i ven. Angli#ané také využívají
tzv. uzlíkový systém. Jde o vodicí lano, na kterém jsou uvázány uzle, podle
nichž lze op"t zjistit sm"r pohybu. Žádný ze zmín"ných zp!sob! ovšem
není dokonalý. Lano se m!že zacuchat nebo zaseknout a sytém postrádá
ú#el.
Orientace v ase je rovn"ž d!ležitou okolností v orientaci celkové.
Pro hasi#e má nejpodstatn"jší význam odhad #asu nasazení v zakou eném
prost edí. Jsou situace, kdy nelze ode#íst z manometru dýchacího p ístroje
hodnotu zásoby vzduchu (silné zakou ení). P esto, že p edpis stanovuje
povinnost veliteli sledovat a vést evidenci doby pobytu v dýchacím p ístroji,
není to vždy prakticky proveditelné "4#. Hasi# by tedy m"l mít schopnost
orientovat se v #ase. Mnoho lidí totiž nemá pon"tí o tom, zda uplynulo 5, 10
nebo 20 minut. P i použití dýchacího p ístroje v náro#ném prost edí to m!že
být podstatný problém. Orientace v #ase je komplikována soust ed"ním na
mnoho jiných úkol! a úkon!, které hasi# p i zásahu provádí. Této
schopnosti orientace se dá nau#it s pom"rn" slušnou p esností. P i odhadu
13
1-2-06
#asu jsou podstatné dva emo#ní faktory. Pokud totiž má #lov"k pocit
nep íjemný až strach (p ípad zásahu) jeho subjektivní pocit vnímání #asu je
zna#n" p ehodnocen, což znamená, že 1 minuta je vnímána nap . jako 10
minut. Naopak p i vnit ní pohod" je #as podce&ován, kde naopak 10 minut
m!že #lov"k vnímat jako minutu. Tento p ípad je pochopiteln"
nebezpe#n"jší, a#koliv je málo pravd"podobné, že by hasi# v extrémním
prost edí zásahu nebyl vnit n" rozlad"n, i když ani to nelze vždy vylou#it.
Návyky správného pronikání do neznámého prost edí, optimálního
pohybu i orientace v situaci je nezbytné procvi#ovat a rozvíjet p i odborné
p íprav", která by svým pojetím m"la co nejblíže navodit podmínky
skute#ného zásahu "4#.
5 Pátrání a vyhledávání ohrožených osob
Vyhledávání osob a jejich následná záchrana pat í p i požáru
k nejd!ležit"jším úkol!m, které jednotky PO provádí. Bezesporu tato oblast
zásahu pat í mezi nejnáro#n"jší #innosti. Pátrání a záchrana klade vysoké
nároky na odborné znalosti zasahujících hasi#!, jejich vycvi#enost, a
v nemalé mí e na osobní state#nost a odhodlanost. Úsp"ch pátrání a
záchrany je závislý na mnoha faktorech, které se vzájemn" ovliv&ují a pouze
jejich správná koordinace m!že vést ke skute#n" efektivnímu výsledku.
Mezi hlavní faktory ovliv&ující pátrání a záchranu p i požáru pat í zejména
rozsah požáru, po#et ohrožených osob, složitost objektu, síly a prost edky
na míst" zásahu, jejich takticko technické možnosti a celá ada dalších
okolností. Souhrnn" lze konstatovat, že k úsp"šnému provedení záchranné
akce je zapot ebí:
!
!
!
!
!
dostate#né množství vycvi#ených jednotek,
odpovídající vybavení technickými prost edky,
informace o situaci,
v"cný plán pátrací a záchranné akce,
odvaha a odhodlání záchranný plán realizovat.
5.1 Pr zkum – zajišt!ní informací
Množství a kvalita informací, které je jednotka jako celek schopna
dát dohromady bude st žejním bodem kvality a efektivnosti provád ného
pátrání a následné záchrany. První informace se dají získat už p!i p!íjezdu.
Velitel i ostatní hasi"i sledují ho!ící budovu i objekty v bezprost!ední
blízkosti. Pe"livé pozorování m#že poskytnout p!edb žné informace
o rozsahu požáru, o tom, zda je "i není budova obydlená, získá se základní
p!ehled o zevní struktu!e budovy a pozorování bude nám tem pro první
nápady zp#sobu provedení záchranných akcí. Prvotní pr#zkum vn jšku
budovy m#že napomoci p!i pozd jší orientaci v objektu. Podle závažnosti
situace je vhodné zjistit p!ípadné náhradní cesty úniku (okna, dve!e,
schodišt atd.) a to ješt p!ed vstupem do budovy. Pozor! Všímat si také,
zda okna nejsou opat!ena m!íží nebo bezpe"nostními roletami.
Nejd#ležit jší informací pro provedení záchrany je zjišt ní, zda se
v objektu nachází ohrožené osoby (dále jen „osoby“). V n kterých
14
Konspekty odborné p!ípravy jednotek PO – Požární taktika – Záchranné práce
1-2-06
p!ípadech je tato skute"nost z!ejmá okamžit po dojezdu tím, že osoby
mávají z oken, stojí na !ímsách nebo na sebe jinak upozor$ují. V mén
z!ejmých situacích je nutné vyslechnout p!ítomné sv dky. Jejich informace
m#že zna"n urychlit pátrání, nebo% tito lidé bývají "asto poslední, kdo
poh!ešované osoby vid ly a mohou tedy up!esnit místnost nebo alespo$
patro, kde se osoby mohou nacházet. &asto pom#že alespo$ informace, kde
byla osoba naposledy spat!ena (nap!. v kterém okn ). Tyto informace ovšem
nelze brát vždy za sm rodatné a je nutné s nimi po"ítat pouze jako
s informací orienta"ní. Osoby mohou v panice zm nit p#vodní místo a ve
snaze zachránit si život zabloudí. N které zajímavé p!ípady jsou popsány
v literatu!e 5!. Tak jako je mnohdy problematické zjistit místo, kde se ob ti
nachází, není také jednoduché zjistit jejich skute"ný po"et. Snad jen
s výjimkou p!ípad#, kdy je po"et ob tí zcela p!esný (rodinný domek, byt
apod.).
D#ležitou sou"ástí pr#zkumu je také zjišt ní, zda nejsou v oknech,
balkónech nebo na plášti budovy osoby. Jde o pom rn závažnou situaci,
nebo% "lov k, vystavený nesnesitelné teplot dýmu a plamen#m, volí skok
jako jedinou možnost zoufalého pokusu o záchranu. Velitel musí pamatovat
na skute"nost, že osoby ohrožené skokem se mohou nacházet také na jiné
stran objektu. D#m je tedy nutné obejít a zjistit situaci. Pokud je n kdo
tomuto nebezpe"í vystaven, je v daný okamžik jedinou možností pokusit se
o oddálení zoufalého rozhodnutí, totiž zajistit p!ísun informací. To znamená
informovat ohrožené osoby o blížící se záchran nap!. pomocí megafonu
nebo výstupem hasi"e do poschodí pod ohroženou osobou. &astokrát
"lov k, který má pocit, že se na jeho záchran pracuje, vydrží mnohem v tší
utrpení než v p!ípad , kdy nemá žádnou nad ji na zlepšení zdánliv
bezvýchodné situace.
5.2 Taktika vyhledávání osob - pátrání
Existují dva objektivní d#vody, pro" je v ho!ící budov provád no
pátrání. P!edevším jde o nalezení ohrožených osob a samoz!ejm též o
vyhledání ohniska požáru a zjišt ní sm ru jeho ší!ení. V mnoha p!ípadech je
vyhledávání provád no ve dvou etapách, které m#žeme ozna"it jako
primární pátrání a sekundární pátrání.
Každá pátrací skupina musí být vždy vybavena nástrojem, s nímž je
možné proniknout do jednotlivých prostor budovy a který je dále možné
variabiln využít v pr#b hu celého pátrání. Pokud se hasi"i budou pozd ji
muset pro nástroj vracet, ztratí drahocenný "as. Tento nástroj musí být
zárove$ zdrojem síly v p!ípad , že pátrací skupina uvízne uvnit! objektu a
bude pot!eba upravit nebo vytvo!it nouzovou zpáte"ní cestu. Podle pokyn#
velitele se pátrací skupina vybavuje také prost!edky pro evakuaci (vyvád cí
masky, záchranné lano apod.).
Záchrana osob p!i požáru prochází p ti fázemi:
"#
"#
"#
"#
zajišt ní základní záchytné (orienta"ní) informace,
pátrání,
ozna"ení prohledaných prostor,
vynesení ob ti (transport),
15
1-2-06
"# poskytnutí první p!edléka!ské pomoci.
5.3 Primární pátrání
Za primární pátrání považujeme vyhledávání osob, které jsou
bezprost!edn ohroženy na život . Tato skute"nost je bu' známa ze
získaných informací (je p!ímo sv dky ur"eno místo) nebo se osoby
vyhledávají na základ stanovení nejpravd podobn jších míst. Za taková
místa lze ozna"it prostory pod okny, balkóny, schodišt , postele nebo jejich
bezprost!ední okolí atp. Nap!íklad ho!í-li v pokoji, kde se mají vyskytovat
osoby, provedou hasi"i primární pátrání nap!íklad trhacím hákem
v bezprost!ední blízkosti okna, kde lze p!edpokládat polohu p!ípadné ob ti
(Obrázek .11). Pokud je nahmatán objekt, který lze považovat za "lov ka,
vždy stojí za to se pokusit s maximálním úsilím provést jeho záchranu, za
použití dostate"ného vodního proudu. Primární pátrání je tedy provád no
rychle, bu' jako samostatná "innost nebo za sou"asného tvo!ení úto"ného
proudu.
Obrázek ". 11
Jedna z možných variant tzv. primárního pátrání v míst ,
kde je p!edpoklad nalezení osob.
P!i prohledávání požárem zasaženého poschodí se primárn za"íná
pátrat od místa s nejintenzivn jším ho!ením a postupuje se sm rem ke
vstupním dve!ím. Tento postup umož$uje pátracímu týmu dosáhnout
nejd!íve místa s nejv tším ohrožením pro p!ípadné ob ti. Osoby ve v tší
vzdálenosti od místa požáru mají relativn v tší nad ji na p!ežití a mohou
tedy vy"kat návratu pátrací skupiny z místa maximálního ohrožení.
V ideálním p!ípad je dobré nasadit dv pátrací skupiny, p!i"emž jedna
postupuje k ohnisku a druhá za"íná prohledávat ostatní prostory.
5.4 Sekundární pátrání
Sekundární pátrání zpravidla provádí další jednotky, které se dostaví
k zásahu. Ú"elem této taktiky je provést precizní a systematické prohledání
celé budovy s cílem najít všechny ostatní osoby, které se mohou v budov
16
1-2-06
nacházet. P!i sekundárním pátrání musí být prohledány koupelny, sprchové
kouty, toalety, postele, prostory pod nábytkem, podkroví, výtahy atd.
(Obrázek 12a, b). Malé d ti jsou ve snaze ukrýt se p!ed požárem velice
vynalézavé. Hasi"i tento fakt nesmí podcenit. &asto zalézají pod pe!iny,
postele (pozor na úložný prostor), do „pe!i$ák#“, sk!íní a za záv sy. Jsou
známy p!ípady, kdy se d ti schovaly za kryt vany v bytovém jád!e nebo také
do šuplík#.
Obrázek ".12a
K pátrání pod nábytkem je možné použít nap!íklad bourací
sekeru. Tento zp#sob urychluje postup týmu.
Obrázek ". 12b
Další možností jak prohledat prostor pod nábytkem je
pátrání nohou. Tento zp#sob je mnohem efektivn jší než
pátrání rukou, kde p!ekáží dýchací p!ístroj
5.5 Zp soby vyhledávání osob - pátrání
Vyhledávání ohrožených osob je systematická práce, která musí být
vedena s velkou zodpov dností a d#sledností. Zp#sob vyhledávání osob je
v podstat vždy stejný. Jediný rozdíl je v technice provedení, která závisí na
podmínkách viditelnosti a teploty. V nulové viditelnosti a p!i vysoké teplot
se hasi"i pohybují po "ty!ech, což je postup pomalejší. P!i nižší teplot a
17
1-2-06
lepší viditelnosti je možné pátrání provád t ve vzp!ímené poloze a tedy
rychleji.
5.5.1 Ur ení priorit pátrání
P!i dojezdu první jednotky se "asto situace jeví „zoufale“ zvlášt
v p!ípad , jedná-li se o požár v tšího rozsahu. Velitel zásahu je pod tlakem
u"init prvotní rozhodnutí k zahájení pátrání a záchrany. Mužstvo je pod
tlakem dojmu nezvládnutelnosti úkolu. Velitel musí rozhodnout, co bude
prioritou v p!íštích n kolika minutách pro prvosledové jednotky. Jako
jednozna"n pozitivní se v praxi ukazuje nasazovat ke spln ní úkolu vždy
jednotku jako celek. V p!ípad pátrání po ohrožených osobách ve
vícepodlažním objektu je možné stanovit následující priority.
Nejprve zajistit primární pátrání na místech popsaných v p!edchozí
kapitole podle výsledku pr#zkumu. Další p!ijížd jící jednotky by m ly být
nasazovány podle míry ohrožení osob v objektu. Obecn lze priority ur"it
vycházíme-li z praktických poznatk# vývoje nep!íznivosti podmínek
v ho!ící budov .
K úsp šnému zvládnutí záchrany osob z ho!ící budovy musíme vždy
sou"asn s pr#zkumem nebo hledáním osob tvo!it dopravní a úto"né vedení.
Tento zp#sob taktiky je velice fyzicky i psychicky náro"ný pro jednotku,
která toto provádí. Tvo!ení dopravního a úto"ného vedení je nutné, jelikož
zachra$ované osoby se mohou nacházet za frontou požáru v ur"ité "ásti
budovy. P!i této "innosti se soust!e'ujeme pouze na záchranu osob a
provádíme pouze nejnutn jší hasební práce.
Nejvíce ohrožené jsou osoby v podlaží, kde je ohnisko požáru. Místo
nasazení prvního pátracího družstva (jednotky). Další nejvíce ohrožený
prostor je v poschodí nad místem požáru. Úsek nasazení druhého družstva
(jednotky). T!etím místem nejv tšího ohrožení je nejvyšší poschodí
v budov (zde se kumuluje teplota a zplodiny ho!ení). Tedy v po!adí t!etí
priorita nasazení samostatné jednotky (Obrázek . 13). Ostatní jednotky je
možné nasazovat v podlažích mezi patrem nad místem ho!ení a nejvyšším
poschodím.
Pro stanovení priorit záchrany platí:
"# Nejd!íve se zachra$ují osoby bezprost!edn ohrožené (osoby stojící
na okenních !ímsách, nikách apod.).
"# Dále se zachra$ují osoby, které byly vid ny v oknech nebo
balkónech bezprost!edn p!ed dojezdem jednotky.
"# Pokud nenastala žádná z výše popsaných situací je priorita
záchrany znázorn na na obrázku.
18
1-2-06
3. jednotka
2. jednotka
1. jednotka
Obrázek ". 13
Stanovení priorit záchrany
5.6 Systematika pátrání
Jak již bylo d!íve uvedeno, systematika pátrání po ohrožených
osobách je využitelná p!i všech požárech v obytných budovách. Není tedy
rozdíl v technice pátrání po osobách v rodinném domku nebo ve výškové
budov . V dalším odstavci popíšeme metodu vyhledávání osob v budov , a
to onu horší variantu, tedy p!i nulové viditelnosti.
Efektivita pátrání je závislá na n kolika obecných, avšak nosných
pilí!ích, kterými jsou:
"# p!id lení pátracích sektor# (bojových úsek#) jednotlivým
skupinám, družstv#m nebo jednotkám,
"# v t chto sektorech stanovit sm r pátrání,
"# dop!edu ur"it systém zna"ení prohledaných prostor,
"# ur"it místo soust!ed ní nalezených osob.
Toto jsou základní informace, které musí znát každý hasi" podílející
se na vyhledávání osob p!i požáru. Jestliže se hasi" vychýlí od stanovených
postup#, dojde v lepším p!ípad k potla"ení ú"innosti zásahu, v horším
p!ípad se hasi"i vystaví nebezpe"í.
19
1-2-06
5.6.1 Sm!r pátrání
Sm ry pátrání mohou být pouze dva. Bu' tým za"ne pátrat zleva
doprava nebo naopak. Pouze v p!ípad , že jsou týmy dva, postupují proti
sob . Tento postup zajiš%uje, že bude prohledán skute"n celý prostor
objektu. Není-li velitelem ur"eno jinak, pak po vstupu do budovy postupuje
pátrací tým podél zdi ve sm ru hodinových ru"i"ek s jednou rukou
na podlaze a druhou na st n . Jakmile jsou nahmatány dve!e, provede se
jejich ozna"ení (viz. níže) a teprve potom tým pronikne dovnit! a pokra"uje
stále podél levé st ny. Po prohledání místnosti (nezapomenout na místa pod
nábytkem) se tým op t vrátí do výchozí pozice u vstupních dve!í (Obrázek
. 14). Stejným zp#sobem pokra"uje i v dalším pátrání (Obrázek . 15).
Postupují-li dva týmy (na každé stran jeden) st!etnou se po prohledání
spole"ného sektoru.
Obrázek ".14
P!i prohledávání místností je nutné postupovat
systematicky. Prohledat se musí také místa pod a za
nábytkem.
20
Obrázek ".15
1-2-06
Systematika pátrání se nem ní od vstupu do objektu až po
dokon"ení pátrání ve stanoveném sektoru.
5.6.2 Zp"soby vyhledávání osob
P!i pátrání po obvodu místnosti vzniká tzv. "hluchý prostor". Jde o
plochu mimo dosah hasi"e. Toto m#že být místo, kde se nachází osoba
(Obrázek . 16). Hluchý prostor hasi"i sníží nap!íklad použitím bourací
sekery (Obrázek . 17). Ur"ité problémy mohou nastat v závislosti na
rozloze prohledávané plochy.
Obrázek ".16
Hasi" postupující podél st ny nemusí osobu v#bec objevit.
Vždy záleží na velikosti prohledávaného prostoru.
21
Obrázek ".17
1-2-06
Ke snížení tzv. "hluchého prostoru" lze využít také bourací
sekeru. Ve v tšin b žných pokoj# tato metoda posta"uje.
Pokud není možné pokrýt celou plochu místnosti, volí se n která
z dalších metod (Obrázek . 18). Jeden hasi" z#stává u st ny a natáhne se
sm rem do st!edu místnosti, "ímž vytvo!í vodící prvek pro druhého kolegu,
který se jej p!idržuje a prozkoumává st!ed místnosti. V p!ípad že i tato
metoda je nedosta"ující, použije se vodící lano. Hasi" nesmí podcenit
význam vodicích prvk#. V nulové viditelnosti se po vzdálení od st ny hasi"
ocitá na „širém mo!i“ a snadno zabloudí i v malém prostoru!
P!i prohledávání menších místností z#stává jeden hasi" u vstupních
dve!í a druhý prohledává místnost. Hasi" u dve!í udržuje verbální kontakt
s hasi"em uvnit!, který se tímto zp#sobem snadn ji orientuje. Po pr#zkumu
dokon"í zna"ení, zav!ou dve!e a pokra"ují v pátrání v další místnosti, kde si
své úlohy vym ní. Tento postup je pom rn rychlý. Hasi"i si v malé
místnosti vzájemn nep!ekáží a mají zajišt ný kontakt s výchozím bodem.
V pr#b hu pátrání hasi"i musí naslouchat všem zvuk#m, v nichž
mohou identifikovat nap!íklad hlas ohrožené osoby nebo zvuky, které m#že
"lov k vydávat p!i dušení nebo kterými na sebe upozor$uje (bouchání do
stoupa"ek apod.).
22
Obrázek ". 18
1-2-06
Jedna z mnoha možností kontroly "hluchých" míst.
5.7 Systémy zna"ení prohledaných prostor
P!i pátrání po osobách v objektech "asto vzniká problém s tím, že
hasi"i opakovan prohledávají místa, která jsou již prozkoumána jiným
týmem, "ímž rapidn klesá efektivita provád né záchrany. Z tohoto d#vodu
je vyvinuto n kolik systém# zna"ení prohledaných prostor, které nejen
upozorní hasi"e na skute"nost, že místnost je již prohledána, ale plní také
funkci zvýšení bezpe"nosti zasahujících hasi"# v p!ípad ztráty orientace
v objektu.
Systém# je n kolik a podle zp#sobu použití je lze rozd lit na dv
skupiny:
1. Systémy pro zrakovou orientaci (v místech, kde je relativn dobrá
viditelnost).
2. Systémy pro hmatovou orientaci (v místech nulové viditelnosti).
Princip obou metod zna"ení je založen na rozd lení zna"ky na dv
"ásti. První "ást zna"ky (nedokon"ená zna"ka) !íká: „prostor je
prohledáván, tým je uvnit “, druhá "ást pak: „prostor je prohledán,
nikdo se uvnit nenachází“.
První "ást zna"ky pro zrakovou orientaci tvo!í úhlop!í"ná "ára,
která se vytvo!í sprejem, k!ídou, izola"ní páskou nebo jiným vhodným
zp#sobem a to p!ed vstupem do místnosti (Obrázek . 19a). Po dokon"ení
pátrání se p!es tuto "áru vytvo!í druhá tak, aby vytvo!ila k!íž (Obrázek
. 19b).
23
1-2-06
Obrázek 19a
Zna"ka upozor$uje na situaci, kdy uvnit! prostoru probíhá
pátrání.
Obrázek 19b
V prostoru se nikdo nenachází - pátrání kompletní.
V prost!edí s omezenou nebo žádnou viditelností se využívá zna"ek
hmatových. Tento zp#sob zna"ení je z hlediska praktického použití
vhodn jší. V USA se zpravidla používají pryžové štítky [2]. Pátrací skupina
jej navlékne na kliku dve!í p!ed vstupem do prohledávaného prostoru
(Obrázek . 20a). Každá další pátrací skupina hmatem zjistí, že m#že
pokra"ovat k dalšímu prostoru.
24
Obrázek ". 20a
1-2-06
Systém zna"ení pomocí pryžových štítk#. Jednoduché
p!evle"ení p!es kliku - tým je uvnit!.
Po prohledání se také spodní "ást štítku p!evlékne p!es kliku
(Obrázek . 20b). Pátrání kompletní. První "ást zna"ení pomocí štítk# je
také možné provád t tak, že se štítek navlékne na kliku z vn jší i vnit!ní
strany dve!í (Obrázek . 21). Tím se zabrání samovolnému zaklapnutí dve!í
(pr#van, vým na plyn# apod.) a následným problém#m s orientací pátrací
skupiny.
Obrázek ". 20b Po p!evle"ení spodní "ásti pryžového štítku je dalším
hasi"#m z!ejmé, že pátrání uvnit! je kompletní.
Stejným zp#sobem je možné použít také lanové smy"ky nebo
hadicové vazáky. Zav šená smy"ka – vstup, smy"ka s uzlem – pátrání
kompletní. Zp#sob zna"ení má také význam bezpe"nostní. V p!ípad
komplikací, do nichž se m#že dostat pátrací skupina (nap!. ztráta orientace
apod.), je nekompletní zna"ka na vstupních dve!ích vodítkem p!i p!ípadné
záchranné akci.
25
Obrázek ". 21
1-2-06
Pokud je pryžový štítek p!etažen p!es kliku z obou stran
má stejný význam jako v p!ípad zav šení. Plní však ješt
funkci bezpe"nostní. Po dobu pátrání se dve!e nemohou
samovoln zaklapnout.
D#ležité je, aby systém zna"ení znaly všechny jednotky, které se
podílejí na pátrací akci. Aby nedocházelo k „p!ehlédnutí“ zna"ení je
d#ležité, aby velitel zásahu p!ed vstupem do prohledávaných prostor ur"il
jednotný systém zna"ení a všichni hasi"i byli o této skute"nosti
informováni. Pokud jde o systém „k!ížku“, který je používaný mezinárodn ,
je možné jej využít také p!i jiných pátracích akcích nejen p!i požáru
(prohledávání sutin z!ícených dom# atd.). Pro tyto ú"ely je systém zna"ení
rozší!en o podrobn jší informace 14!.
5.8 Souhrn bezpe"nostních zásad
Na záv r této kapitoly ješt n kolik informací pro p!ípad vzniku
nebezpe"í. Toto nebezpe"í nej"ast ji pramení ze ztráty orientace v prostoru.
V takovém p!ípad je nutné zachovat klid, najít nejbližší st nu a postupovat
podél ní. Po chvíli se dojde bu' ke dve!ím nebo k oknu. Na dve!ích m#že
být zna"ka, podle níž m#žeme zjistit polohu nebo najít jiný pátrací tým.
Pokud dochází zásoba vzduchu, musí se hasi" snažit proniknout dve!mi a
hledat relativní bezpe"í. Dve!e mohou vést do míst menšího nebezpe"í nebo
dokonce mimo zasažený objekt.
Pokud je nalezeno okno, musí hasi" na svou situaci upozornit
obvyklým zp#sobem (spušt ním signálu za!ízení PASS – systém „mrtvého
muže“, voláním, házením p!edm t# apod.). V n kterých p!ípadech se hasi"i
vybavují záchranným lanem a opaskem, což mohou využít k úniku
z nebezpe"í.
Souhrn následujících pokyn# by m l být respektován p!i každém
zásahu uvnit! ho!ící budovy:
"# Nevstupovat do míst budovy, kde je taková intenzita ho!ení, že
není možné p!edpokládat p!eživší osoby.
"# U objektu, kde p!edpokládáme podmínky vzniku backdraftu,
vstupovat až po d#kladném odv trání nebo ochlazení prost!edí.
26
1-2-06
"# Pracovat podle jednotného plánu taktiky. &innost jednotlivých
družstev se nesmí rozcházet (nesmí pracovat na vlastní p st).
"# Udržovat spojení s velitelem, který má pátrání a záchranu na
starost.
"# Nep!etržit sledovat podmínky v míst požáru a v"as posoudit
jejich vliv na pátrání i na individualitu hasi"# v týmu.
"# Mít neustále k dispozici družstvo, které m#že okamžit zasáhnout,
dostanou-li se hasi"i uvnit! budovy do nesnází.
"# K zásahu používat stálé, vycvi"ené, spolehlivé jednotky.
"# Znát sekundární variantu úniku hasi"# podílejících se na pátrání.
"# Používat nejvyšší stupe$ osobních ochranných pom#cek, v"etn
systém# PASS (systém „mrtvého muže“).
"# Pracovat ve skupinách dvou a více"lenných. Udržovat neustálý
vzájemný (osobní) kontakt s ostatními "leny v týmu. Hasi"i
odpovídají jeden za druhého vzájemn .
"# Pátrat systematicky a efektivn a redukovat možnost dezorientace.
"# V pr#b hu pátrání se pohybovat p!i zemi.
"# Zachovat si ostražitost a používat všechny smysly.
"# Neustále sledovat chování a celistvost konstrukcí.
"# Ohmatat dve!e p!ed jejich otev!ením.
"# Ozna"it vstupní dve!e do místnosti a pamatovat si sm r odbo"ení
p!ed vstupem dovnit!. P!i východu z místnosti odbo"it opa"ným
sm rem (pokud nepokra"uje pátrání).
"# P!i špatné viditelnosti udržovat stálý kontakt se zdí. V týmu
pracovat spole"n , využívat vodících lan.
"# Pokud možno mít k dispozici vodní proud v poschodí zasaženém
požárem (nebo i nad a pod tímto podlažím), který lze použít jak
k boji s ohn m, tak jako vodicí linie.
"# Zkoordinovat postup p!i odv trání k snížení tepelné zát že a k
zlepšení viditelnosti v pr#b hu pátrání.
"# Uzavírat dve!e a hlásit zm ny v podmínkách chování požáru
odpov dnému veliteli v pr#b hu celého pátrání.
"# Ihned oznámit p!íslušnému veliteli všechny místnosti, které
nemohly být z jakéhokoliv d#vodu prozkoumány.
"# Oznámit neprodlen odpov dnému veliteli ukon"ení pátrání.
6 Transport osob na krátké vzdálenosti
Pokud jsou v pr#b hu pátrání nalezeny osoby, je nutné zajistit jejich
transport do bezpe"í. P!i záchran rozlišujeme dva aspekty. Osoby schopné
samostatného pohybu a osoby imobilní. Ob ma skupinám lidí je nutné
v novat pot!ebnou pozornost. Um ní záchrany osob vyžaduje sílu, znalosti
p!enášení osob na krátké vzdálenosti, psychickou odolnost a nezbytnou
technickou vybavenost.
27
1-2-06
Hasi" nejprve musí posoudit, podle podmínek v míst nalezení
osoby a podle jejího zdravotního stavu, zda bude poskytnuta první
p!edléka!ská pomoc namíst nebo až po transportu do bezpe"í. Ošet!ení se
neprovádí zejména v p!ípadech, kdy jsou záchraná!i v:
"#
"#
"#
"#
"#
prost!edí s extrémn vysokou teplotou,
prost!edí s nebezpe"ím výbuchu,
nedýchatelném prost!edí,
dosahu p#sobení nebezpe"né látky,
nebezpe"í z!ícení konstrukcí nebo jiného reálného ohrožení.
6.1 Manipulace s ohroženými osobami
Samotná záchrana spo"ívá p!edevším na znalosti zp#sob# p!enášení
zran ných osob na krátké vzdálenosti. Nutno konstatovat, že tato oblast je
v !adách hasi"# stále pon kud zanedbávána. Správný zp#sob nošení nebo
vle"ení zran ných osob má dv zásadní výhody:
1. Metody jsou šetrné v#"i p!enášeným osobám a nezhoršují jejich
zdravotní stav.
2. Metody zvyšují efektivitu využití sil záchraná!e a minimalizují
jeho sebepoškození.
Metod p!enášení osob existuje pom rn mnoho. Ovšem žádná
z metod není universáln použitelná. Zp#soby transportu jsou koncipovány
pro mnoho nejr#zn jších situací. Záchraná! se rozhoduje pro tu metodu,
jejíž použití je pro momentální situaci nejvhodn jší. P!i volb nejvhodn jší
metody se klade d#raz p!edevším na:
"#
"#
"#
"#
"#
"#
"#
druh poran ní (zlomeniny kon"etin, páte!e apod.),
zdravotní stav (stav v domí, imobilní osoby, kardiaci atd.),
po"et záchraná!#, kte!í jsou k dispozici,
fyzické dispozice záchraná!e i zachra$ovaného,
podmínky v míst zásahu (viditelnost, "lenitost prost!edí atd.),
p!ítomnost pom#cek k improvizaci,
akutnost hrozícího nebezpe"í.
6.1.1 Bezpe nostní zásady p#i p#enášení osob
Jak p!edejít zran ní (zhoršení situace) u p!enášených - zran ných
osob:
"# p!ed transportem zjistit, je-li osoba zran na a kde,
"# stanovit zp#sob transportu,
"# p!i špatné viditelnosti p!enášet nebo tahat osobu pouze tak, aby se
vertikální osa t la (páte!) p!ekrývala s osou (sm rem) p!enášení
nebo vle"ení (Obrázek .22 ).
28
Obrázek ". 22
1-2-06
Pokud se transport uskute"$uje v prost!edí se špatnou
viditelností, volíme takový zp#sob, kterým snížíme
nebezpe"í poran ní zachra$ované osoby o okolní
p!edm ty. Na obrázku je schématicky znázorn n
nevhodný (1) a vhodný (2) zp#sob transportu.
Jak p!edejít zran ní záchraná!e:
hmotnost transportované osoby p!enášet na dolní kon"etiny,
p!i zdvihání udržovat rovná záda,
pohybovat se rozvážn , aby nedošlo ke ztrát rovnováhy,
p!i práci ve dvojici správn koordinovat pohyby v pr#b hu celého
transportu.
D#ležitá je také secvi"enost dvojic. Hasi"i by m li být do dvojic
stav ni tak, aby si byli schopni pomoc také vzájemn v p!ípad kritické
situace. Tím je myšlena zejména fyzická dispozice partner# v týmu.
"#
"#
"#
"#
6.1.2 Transport - Singl
Jestliže je záchraná! sám, má n kolik možností jak transportovat
osobu do bezpe"í. P!enášení dosp lých osob je pom rn náro"ná "innost,
obzvláš%, jedná-li se o osobu v bezv domí. Nesprávná manipulace m#že
vést ke zran ní jak ohrožené osoby tak záchraná!e. Výjimku tvo!í pouze
d ti, n které ženy a drobní muži, které je možné p!enést v náru"í.
Jestliže je osoba p!i v domí a je schopna samostatného pohybu,
záchraná! ji pouze vede a jistí (Obrázek . 23). Pokud osoba není schopna
samostatného pohybu, je nutné ji bu' nést nebo vléci. Zp#sob je volen
podle podmínek. Nesení je použito v p!ípad dobré viditelnosti nebo
k transportu na delší vzdálenost. Vle"ení se použije analogicky tam, kde
je nulová viditelnost nebo vysoká teplota prost!edí.
29
Obrázek ". 23
1-2-06
Osoby schopné samostatného pohybu je vhodné podpírat
(zejména starší lidi, ženy v posledních m sících
t hotenství apod.).
6.1.2.1 P enášení na ramenech
Tímto zp#sobem lze p!enést "lov ka, který je p!i v domí a jeho
imobilita má jiný p#vod (zlomená dolní kon"etina apod.). Nepoužívá
se v p!ípad podez!ení na poran ní páte!e! Následující popis je uvád n pro
„praváka“. Pochopiteln je možné jej použít i obráceným zp#sobem.
Postup:
1. Záchraná! se postaví "elem ke ran nému a levou rukou uchopí
ran ného za pravou ruku v záp stí a dá si ji kolem krku.
2. Záchraná! jde do pod!epu, aby byl pravým bokem k ran nému. Pravou
rukou obejme nohy ran ného. Pravou ruku ran ného p!evezme pravá
ruka záchraná!e (levá z#stává volná) (Obrázek . 24a).
3. Záchraná! si položí ran ného na bedra a vzp!ímí se (Obrázek . 24b).
30
1-2-06
Obrázek ".24a
Obrázek ". 24b
Zp#sob, kterým je možné p!enášet
nap!. svého ran ného kolegu. P!i
transportu nep!ekáží ani dýchací
p!ístroj.
Hmotnost p!enášené osoby musí
zdvihat nohy nikoliv záda! Jedna
ruka záchraná!e z#stává volná.
6.1.2.2 Tažení ve vzp ímené poloze
Tato technika je využitelná pro p!ípad, že je transportována osoba
v bezv domí. Nevýhodou tohoto zp#sobu je, že záchraná! postupuje
pozadu, což p!edstavuje zvýšené nebezpe"í. Jde o tzv. „Rautek#v vle"ný
manévr“, který existuje a je používán v n kolika modifikacích.
Postup:
1. Záchraná! zaklekne k hlav ran ného a položí si jeho hlavu na
stehna (Obrázek . 25a).
2. Záchraná! vsune ruce pod bedra ran ného a plynulým tlakem jej
posadí (Obrázek . 25b).
3. Záchraná! uchopí ran ného za paže bu' k!ížovým zp#sobem
(Obrázek . 25c) nebo pouze za jednu paži (Obrázek . 25d).
4. Záchraná! je v d!epu, což je optimální poloha pro zvedání.
5. Záchraná! vle"e ran ného.
31
1-2-06
Obrázek ". 25a
Transport osoby v bezv domí bez spolupráce dalšího
hasi"e. V této fázi je ran ný p!ipravován ke zdvižení do
sedu.
Obrázek ". 25b
Zvednutý trup zran né osoby záchraná! zafixuje nohou.
Obrázek ". 25c
Uchopení ran ného tzv. „K!ížovým zp#sobem“.
32
Obrázek ". 25d
1-2-06
„Rautek#v úchop“. Tento zp#sob je velice efektivní. Pravá
ruka záchraná!e m#že být vedena podhmatem.
6.1.2.3 Tažení p i zemi
Následující zp#sob vle"ení se využívá v p!ípadech, kdy je nutné
vyprostit ohroženou (ran nou) osobu z místa bezprost!edního ohrožení.
Nap!íklad je-li nutné ran ného odtáhnout z dosahu p#sobení vysoké teploty
nebo vyprostit zpod trosek apod. S tímto zp#sobem se tedy po"ítá
p!edevším pro transport na velmi krátkou vzdálenost.
Postup:
1. Záchraná! si nejprve ran ného p!ipraví k tažení a to tak, že jej
oto"í hlavou k sob .
2. Uchopí ran ného za od v v oblasti bederní nebo na rameni. Úchop
se vytvo!í zakroucením látky. Poté je ran ný vle"en (Obrázek
26).
Obrázek ". 26
Zp#sob vyprošt ní ran né osoby z dosahu bezprost!edního
ohrožení (vysoká teplota, ohrožení sutí apod.).
33
1-2-06
Pokud bude pot!eba vléci ran nou osobu na v tší vzdálenost nebo
jde-li o osobu bez svršk#, je možné využít zp#sobu tažení v dece. Tento
transport jednak zvyšuje ochranu t la zran ného a zárove$ m#že p#sobit
protišokov .
6.1.2.4 Tažení ze stísn!ných prostor
Jde o tzv. „Rautek#v vle"ný manévr“. Používá se p!i transportu
"lov ka ze stísn ných prostor (kolektory, sutiny, štoly, potrubí, atd.).
Záchraná! má v takovém prost!edí omezené možnosti pohybu a je tedy
nutné efektivn využít sílu k plynulému odsunu ran ného.
Postup:
1. Záchraná! nato"í ran ného hlavou ve sm ru tažení.
2. Záchraná! se p!iblíží k ran nému od hlavy s roztaženými nohami.
3. Záchraná! ran nému nazdvihne hlavu a položí si jí na b!icho.
Ran ný je posunut tak, aby se podpažím opíral o stehna
záchraná!e (Obrázek . 27).
4. Záchraná! se pohybuje tla"ením nohou, "ímž také plynule vle"e
ran ného.
Obrázek ". 27
6.1.2.5
Ve stísn ných podmínkách kolektor#, potrubí apod. je
„Rautek#v vle"ný manévr" jediný zp#sob transportu.
Záchraná! využívá p!edevším síly nohou, "ímž je schopen
transportovat zran ného i na v tší vzdálenost.
P enášení d!tí
D ti se zpravidla nosí v náru"í v tzv. „kolébce“. Stejným zp#sobem
lze p!enášet také dosp lé osoby cca do hmotnosti 50 kg. Pochopiteln
s hmotností se zkracuje vzdálenost, na kterou záchraná! osobu p!enáší.
34
1-2-06
Postup:
1. Záchraná! si klekne k dít ti. Jednou rukou uchopí dít pod bedry
(zárove$ podepírá hlavu), druhou ruku vsune pod kolena.
2. Tahem rovných zad posune dít po zakleknuté noze nad podložku
(Obrázek . 28a). Vlastní zvednutí je provedeno nohama
s rovnými zády.
3. P!i nesení záchraná! udržuje dít v úrovni pasu - úspora síly
(Obrázek . 28b).
Obrázek ". 28a
Tímto zp#sobem lze transportovat d ti nebo leh"í ženy a
muže. Osoby o hmotnosti nad 50 kg je lépe p!enášet jiným
zp#sobem.
Obrázek ". 28b
P!i transportu v náru"í se osoba udržuje v úrovni pasu,
"ímž se zna"n spo!í síla záchraná!e.
35
1-2-06
6.1.2.6 P enášení batolat
Batolata je vhodn jší p!enášet ve vzp!ímené poloze, protože velmi
malé d ti mohou vdechnout zvratky nebo krev, která se uvol$uje p!i
intoxikaci dýmem.
Postup:
1. Záchraná! posadí batole obkro"mo do p!edloktí a rukou p!idržuje
a zárove$ chrání hlavi"ku.
2. Druhou rukou batole obejme a brání jeho vysmeknutí (Obrázek
29).
Obrázek ". 29
P!i p!enášení malých d tí je nutné dbát zvýšené opatrnosti.
P!íliš silné sev!ení nebo krytí m#že zp#sobit poran ní
dít te.
6.1.3 Transport – duble
Ve v tšin p!ípadech pracují hasi"i ve dvojicích. Transport ran né
osoby ve dvojici je mnohem rychlejší a pochopiteln šet!í síly záchraná!#,
kte!í musí p!enášet i desítky osob. Také p!i práci ve dvojici je nutná volba
optimálního zp#sobu transportu.
6.1.3.1 P enášení vytvo ením seda"ky
Velice známá a ú"inná technika p!enášení ran ných. Je vhodná
p!edevším pro osoby, které jsou p!i plném v domí, avšak jejich pohyblivost
je omezena zdravotním stavem nebo poran ním. P!i procházení dve!mi nebo
p!i pohybu na úzkých schodištích, je nutné dbát zvýšené opatrnosti.
36
1-2-06
Postup:
1. Záchraná!i se postaví proti sob . Oba uchopí levou rukou pravé
p!edloktí. Poté se vzájemn záchraná!i uchopí za p!edloktí levých
rukou (Obrázek . 30a).
2. Ran ný si sedne na vytvo!enou seda"ku ve sm ru ch#ze. Držením
rukou kolem krku záchraná!# se p!idržuje (Obrázek . 30b).
Obrázek ".30a
Detailní pohled na paže tvo!ící sedadlo pro ran nou osobu.
Obrázek ". 30b
Transport osoby v "seda"ce" je rychlý, málo namáhavý a
pro ran ného pom rn komfortní.
6.1.3.2 P enášení bezvládné osoby
V p!ípad , že je zachra$ovaná osoba v bezv domí, není výše
uvedený zp#sob transportu p!íliš vhodný. Tato situace se m#že !ešit
následujícím zp#sobem.
37
1-2-06
Postup:
1. Záchraná!i p!istoupí k ran nému každý z jedné strany. Záchraná! u
levé ruky ran ného kleká na pravou nohu, druhý obrácen (pro
zajišt ní vzájemné stability p!i zdvihání) a tahem za ruce ran ného
posadí. Musí dbát, aby se bezvládný trup nep!evracel.
2. Záchraná!i uchopí ran ného pod koleny ("elem k sob ). Za zády
ran ného spojí ruce do nichž se zran ný op!e.
3. Záchraná!i se koordinovan zvednou. Ran ného drží v úrovni pasu
(Obrázek .31).
Obrázek ". 31
Zobrazený zp#sob transportu je obdobou výše popsané
"seda"ky". Tento mechanismus je ovšem používán u osob
bezvládných, které nemohou se záchraná!i spolupracovat.
6.1.3.3 P enášení „za sebou“
Jestliže není možné p!enášení osob organizovat výše uvedeným
zp#sobem zejména pro nedostatek prostoru, pak je vhodn jší využít n který
z následujících postup#. Záchraná!i vynáší ran ného jako v p!ípad použití
nosítek, "ímž je uspo!en prostor nap!íklad na úzkých chodbách, p!i
procházení dve!mi atd.
Postup:
1. Jeden záchraná! zaklekne k hlav ran ného, druhý se postaví mezi
nohy ležící osoby. Kle"ící záchraná! nadzvedne ran nému hlavu a
vsune ruce pod bedra. Stojící záchraná! uchopí ran ného za ruce
v záp stí. Oba sou"asn zvedají ran ného do sedu (Obrázek
. 32a).
38
1-2-06
2. Záchraná! stojící u nohou ran ného se oto"í do sm ru ch#ze a
uchopí ran ného pod koleny. Druhý záchraná! p!idržuje tlakem
hrudníku ran ného v sedu a p!ipraví si k!ížový nebo Rautek#v
úchop.
3. Oba sou"asn zvednou ran ného (Obrázek . 32b).
Obrázek ". 32a
Zvedání ran ného do sedu ve dvojici. &innost záchraná!#
musí být sehraná.
Obrázek ". 32b
P!i p!enášení ran ného je d#ležitá správná koordinace
ch#ze.
6.1.3.4 P enášení pomocí židle
Je-li záchraná!#m k dispozici jakákoliv oby"ejná židle, mohou ji
využít k p!enesení ran ného. Tento zp#sob je obdobou p!edchozí metody.
P!eprava za pomoci židle je mnohem ú"eln jší.
39
1-2-06
Postup:
1. Jeden záchraná! zvedne ran nému nohy. Druhý nasune op rátko
židle pod hýžd .
2. Záchraná! u hlavy ran ného uchopí židli za op radlo. Hlavu a
bedra ran ného podpírá hrudí. Ruce ran nému vloží do klína.
Druhý záchraná! se oto"í ve sm ru ch#ze a drží židli za horní
nohy.
3. Oba záchraná!i se sou"asn koordinovan zvednou (Obrázek
.33).
Obrázek ". 33
K transportu lze využít nejr#zn jších prost!edk#, které
jsou vždy p!i ruce, židle, dve!e, deka atd.
7 Možnosti záchrany osob
Jestliže okolnosti v míst požáru vyvolávají rizika ohrožení život#
p!ítomných osob, musí jednotky PO p!istoupit k bezpodmíne"né záchran .
V závislosti na vybavení a vycvi"ení jednotky existuje 7 standardních metod
provedení záchranných prací. Nadstandardní !ešení jsou volena podle
místních podmínek v míst zásahu a možností zasahujících jednotek.
Takových !ešení m#že být celá !ada. Nejd!íve základní informace
o hlavních metodách záchrany:
"# Využití únikových cest
"# Evakua"ní nebo požární výtahy
"# Použití žeb!ík#
- p!enosné
- automobilové
- požární
40
1-2-06
"# Záchranné tunely a rukávy
"# Záchranné seskokové matrace
"# Lezecká technika – využití vrtulník#
"# Použití vodních clon
Mezi nestandardní metody záchrany m#žeme !adit nap!íklad
vybourávání konstrukcí, p!emost ní budov nebo balkón# pomocí
p!enosných žeb!ík# atd.
7.1 Záchrana osob po únikových cestách
Pod pojmem únikové cesty chápeme chodby a vnit!ní i vn jší
schodišt . Tento zp#sob záchrany má n kolik p!edností. Jde o relativn
nejbezpe"n jší a pro v tšinu ohrožených osob také nejp!ijateln jší a zárove$
nejrychlejší možnost. Záchranu po únikových cestách považujeme za
rozhodující zejména tam, kde je nutné evakuovat velké množství osob.
Ostatní zp#soby jsou z kapacitních d#vod# jen díl"ími možnostmi. Únikové
cesty se podle p!íslušných norem d lí do n kolik konstruk"ních typ# 6, 7!.
Z praktického pohledu je nejd!íve nutné rozd lit únikové cesty na
vyhovující a nevyhovující.
1. Jako vyhovující únikové cesty m#žeme považovat takové cesty,
které odpovídají p!íslušným normativním požadavk#m na jejich
délku, kapacitu, osv tlení, odv trání atd. (zejména v nových nebo
rekonstruovaných objektech).
2. Za nevyhovující považujeme únikové cesty, které neodpovídají
požadavk#m norem, jsou nap!. p!íliš dlouhé, úzké, složitého nebo
jinak nep!ehledného tvaru, ho!lavé konstrukce atd. (zejména starší
objekty a budovy).
Únikové cesty musí umožnit bezpe"nou a v"asnou evakuaci všech
osob z požárem ohroženého objektu nebo jeho "ásti a p!ístup jednotek PO
do zasažených prostor#. Konstruk"n se únikové cesty d lí na:
"# Nechrán né (nemusí být od ostatních prostor požárn odd leny).
"# Chrán né (tvo!í samostatný požární úsek), které se dále d lí na typ
A, B a C.
7.1.1 Používání chodeb
Ú elem využití chodeb k záchran! je dopravit ohrožené osoby do
jiných chodeb, na schodišt! nebo k jinému místu, z n!hož budou dále
evakuovány (výtahy, balkóny, ploché st"echy atd.). Plynulost evakuace osob
po chodbách mohou, mimo vlastní podmínky v míst! požáru (dým, teplota,
panika), komplikovat také nevhodn! rozmíst!né vybavení (nábytek, zrcadla
atd.). Postup p"i záchran! osob je totožný s postupem užívaným p"i záchran!
po schodištích, který je podrobn!ji zmín!n v dalším odstavci.
7.1.2 Používání únikových schodiš
Ve v!tšin! p"ípad# jsou v našich podmínkách úniková schodišt!
zárove$ zásahovou cestou. Tento fakt m#že zp#sobit n!které komplikace.
41
Konspekty odborné p"ípravy jednotek PO – Požární taktika – Záchranné práce
1-2-06
Pokud jednotka provádí pouze záchranné práce, je vždy nutné po ítat s tím,
že v dob! p"íjezdu jednotky se budou po schodišti pohybovat obyvatelé
objektu. Hasi i musí postupovat obez"etn!, aby nedošlo ke srážce
s prchajícími. Takové srážky mohou kon it nep"íjemným poran!ním! Je
vhodné pohybovat se p"i st!n!. Pokud jde o hromadný únik, nesmí být
prchajícím nikterak brán!no v úniku. Hasi i se nesmí stát zdrojem kolapsu
(zácpy). V t!chto p"ípadech je výhodn!jší tvo"it úto ná vedení po vn!jší
stran! objektu. Jde-li o sporadické úniky jednotlivc#, pak se hasi i snaží
dosáhnout místa ur ení (podle rozhodnutí VZ). Osobám, které se pohybují
samostatn!, se nesnažíme pomáhat, jestliže by tím bylo ohroženo spln!ní
p#vodního úkolu. Naopak pomoc musí být poskytnuta t!m, kte"í se dostali
do nesnází nebo nemohou sami pokra ovat v úniku (Obrázek .34).
Obrázek . 34
P"i evakuaci po schodištích je nutné pomáhat osobám,
které nemohou unikat samostatn!. T!m, kte"í jsou schopni
samostatného pohybu, se nesnažíme pomáhat, naopak
takové osoby lze využít pro pomoc ostatním.
V p"ípad!, kdy hasi i sou asn! s pronikáním po schodišti tvo"í
úto né vedení, dbají rovn!ž maximální opatrnosti. Vedení musí být kladeno
podél st!ny, aby co nejmén! bránilo bezpe nému pohybu osob po schodišti.
Jestliže hadicové vedení prochází ze schodišt! do požárn! odd!lených
prostor, m#že dojít vlivem nedov"ení požárních dve"í k zakou"ení schodišt!.
Tato skute nost musí být zhodnocena, aby nedošlo ke komplikaci situace.
Tam, kde je to technicky možné, je nejlépe tvo"it úto ná vedení po
nezávislém schodišti. Z mnoha zkušeností je z"ejmé, že obyvatelé dom#
k úniku v p"ípad! požáru nejochotn!ji využijí t!ch schodiš%, která jsou
zvyklí denn! b!žn! používat. Ur ité komplikace mohou nastat s využitím
venkovních požárních schodiš%. Vlivem pov!trnostních podmínek
(v zimním období) m#že dojít k námrazám, které by mohly záchranu
komplikovat. Osoby obávající se výšky pak nejsou ochotni takové schodišt!
použít. Pov!trnostní podmínky mohou také p"i nedostate né údržb!
schodišt! u init zcela nepoužitelným nebo jen se zna ným rizikem.
42
1-2-06
Zp#sob#, jak osoby vyvád!t po schodištích, je n!kolik. Hasi i musí
volit zp#sob podle konkrétních podmínek. P"i pokusu zobecnit tento zp#sob
záchrany se situace rozd!lí do dvou základních situací:
1. Osoby jsou vyvád!ny v extrémn! zakou"eném prost"edí (není
možné je vyvést bez dýchacího p"ístroje).
2. Osoby jsou vyvád!ny v zakou"eném prost"edí, kde je možný
omezený pohyb bez dýchacího p"ístroje.
Je z"ejmé, že rozdíl mezi t!mito situacemi není možné exaktn! ur it
i zm!"it. Hranice, kdy je a kdy není možné použít dýchací p"ístroj, je nutné
stanovit na základ! ur itých praktických zkušeností.
Výše uvedené situace m#žeme dále rozd!lit na situace, kdy jsou
vyvád!ni jednotlivci a kdy skupiny osob. Poslední d!lení ukazuje na
možnosti, které hasi i k vyvedení osob mají k dispozici:
1. intenzivním odv!tráním únikových cest,
2. pomocí dýchacího p"ístroje s p"ípojkou pro druhého muže,
3. poskytnutím celého dýchacího p"ístroje,
4. pomocí evakua ní (vyvád!cí) masky.
Poslední možností, kterou lze využít jen s velkou rozvahou a
dostate nými zkušenostmi, je st"ídání se o ochrannou masku dýchacího
p"ístroje s vyvád!nou osobou. Vždy se zvažuje rizikovost tohoto postupu.
Osoby po únikových cestách vyvádíme (zejména p"i nedostatku
hasi #) ve skupinkách tak, aby vždy šel první a poslední hasi . Vždy se
postupuje podél st!n, aby nedocházelo ke kolizím. Skupina nesmí být p"íliš
po etná, aby nad ní neztratili hasi i kontrolu. Velikost zachra$ované
skupiny závisí na konkrétní situaci. Ideální stav je jeden hasi – jedna
zachra$ovaná osoba. Hasi vyvád!nou osobu podepírá – vytvá"í oporu
(Obrázek . 23). V nulové viditelnosti je nutný fyzický kontakt (držení za
ruce, šaty...). P"ed vyvedením se osobám srozumiteln! a rychle vysv!tlí,
jakým zp#sobem jim bude pomoženo. Dobré je upozornit na nebezpe í,
nap". zakopnutí o hadicové vedení apod. Dosp!lí jdou samostatn!, malé d!ti
se nesou. Pokud je to možné, necháme malé d!ti nést n!kým z rodi # (Malé
d!ti se asto hasi # v ochranných maskách panicky bojí!) nebo se jim hasi
musí ukázat bez masky. Osoby není nutné vyvád!t ven z objektu, mnohdy
posta í vyvedení pouze pod místo zakou"ení nebo na volné prostranství
(terasu, st"echu nižšího objektu apod.). Na t!chto místech mohou bu&
vy kat odvrácení nebezpe í nebo se p"edají nap". personálu, který vyvedení
již bez ochranných prost"edk# dokon í.
Problematická je záchrana osob se sníženou pohyblivostí. Takové
osoby je nutné vynést. K tomu je pochopiteln! zapot"ebí v!tší po et hasi #.
Osoby je nutné vynášet zp#sobem popsaným v kapitole 4.1
„MANIPULACE S OHROŽENÝMI OSOBAMI“. Mnohem v!tší problémy
bývají se záchranou kojenc# p"ípadn! batolat. Ne mnoho jednotek je totiž
vybaveno evakua ními vaky pro kojence. Klasická ochranná maska tak
malým d!tem neposkytne odpovídající ochranu a znemožní jejich pronesení
siln! zakou"eným prostorem. V t!chto p"ípadech je nutné hledat pro
záchranu dít!te alternativní "ešení (využití žeb"íku, lezecké techniky i
evakua ního rukávu atd.).
43
1-2-06
Pokud je ohroženo p"íliš mnoho osob, které nelze v krátké dob!
efektivn! zachránit, u iní se opat"ení na jejich ochranu.
7.1.2.1 Nej ast!jší problémy p"i vyvád!ní osob za použití
dýchacího p"ístroje:
1. N!kte"í lidé se dožadují poskytnutí masky hasi e, a to i za vývinu
fyzického násilí.
2. Naopak mnoho lidí odmítá použít ochrannou masku (klaustrofobie
i jiné podobné panické d#vody).
3. D!ti mají asto z hasi # v ochranných maskách panický strach.
V p"ípadech uvedených v bodech 1 a 2 je nutné ze strany hasi #
vyvinout pat"i ný nátlak, který musí p#sobit dostate n! autoritativn!, aby se
osoba podrobila pokyn#m. Mnohdy je nutné k tomuto prosazení využít
po etní p"evahy. V p"ípad! uvedeném v bod! 3 v!tšinou posta í sejmout na
moment masku a ukázat se dít!ti. Pochopiteln! v p"ípadech, kdy to není
možné, musí být preferována rychlost záchrany p"ed snížením
traumatického prožitku dít!te.
Zachra$ované osoby lze podle schopnosti spolupráce s hasi i
rozd!lit do t"í základních skupin:
1. Nejmén! po etnou skupinou jsou osoby, které d#sledn! dbají
pokyn# zasahujících hasi #.
2. Do druhé skupiny pat"í lidé, kte"í snadno propadají panice a
zp#sobují zmatek. Jejich neukázn!nost se projevuje
nekoordinovanými pokusy o záchranu, ímž se v!tšinou vystavují
mnoha nebezpe ím,
3. Poslední skupina je pravým opakem té p"edchozí. Jde o lidi
s pocitem neohroženosti. Zpravidla nedokáží odhadnout závažnost
situace a podce$ují vzniklé ohrožení. D#vody, pro tomu tak je,
jsou rozmanité (zast"ené v!domí – drogy, alkohol, strach; mentální
retardace atd.).
Hasi i jsou asto nuceni provád!t záchranu i bez souhlasu
ohrožených osob a to mnohdy za použití, "ekn!me „množstevní p"evahy“ i
„kvalitn!jších fyzických schopností“ zasahujících.
7.2 Použití evakua ních a požárních výtah!
Klasické výtahy nelze používat p"i požárech k jakýmkoliv ú el#m a
to z n!kolika d#vod#. Výtahová šachta netvo"í samostatný požární úsek.
Výtah je napojen na b!žnou elektroinstalaci objektu. Takové výtahy
v mnoha p"ípadech dopravily osoby na podlaží zasažené požárem bez
ohledu na zamyšlený cíl cesty a tam otev"ely dve"e a vystavily tak p"ítomné
ú ink#m požáru. Fotobu$ka ovládající dve"e výtahu v zakou"eném prostoru
nereaguje. V jiných p"ípadech dochází, po zkratu v elektroinstalaci,
k zastavení výtahu v toxickém dýmu. B!žné výtahy by nem!ly být
využívány ani u jiných typ# zásahu.
44
1-2-06
7.2.1 Druhy výtah!
Výtahy, které je možné p"i požáru bezpe n! použít, musí spl$ovat
náro né technické podmínky. Musí mít:
! kabinu z neho"lavého nebo nesnadno ho"lavého materiálu,
! zajišt!nou dodávku elektrické energie z nezávislého zdroje
nejmén! po dobu 45 minut,
! rychlost, aby doba jízdy do nejvyššího podlaží nep"esáhla 2,5 min.
V p"ípad! ohrožení objektu požárem výtahy musí umožnit sjetí
kabiny do ur ité stanice bu& impulsem automatického požárního hlási e
nebo p"ivoláním pomocí klí ového spína e. Výtah musí být vy"azen
z normálního provozu a být p"ipraven pro evakuaci pomocí zvláštního
ovládání kabiny.
Požární výtah zajiš%uje rychlou dopravu jednotek PO a požární
techniky do všech podlaží objektu, jehož provoz musí být po stanovenou
dobu v pr#b!hu požáru bezpe ný.
Evakua ní výtah slouží k evakuaci osob. Jeho provoz musí být po
stanovenou dobu v pr#b!hu požáru bezpe ný. Jeho kabina musí umož$ovat
dopravu osob ležících na nosítkách. S evakua ním výtahem se m#žeme
setkat zejména v objektech majících více než t"i podlaží, v nichž se trvale
(nebo pravideln!) vyskytuje více než 10 osob s omezenou schopností
pohybu a kde evakuaci t!chto osob nelze zajistit jiným zp#sobem atd.
POZNÁMKA:
Podle sou asných platných norem nemusí být požární ani evakua ní výtahy
ozna eny tak, aby tato skute nost byla z!ejmá jak osobám v objektu, tak
zasahujícím hasi "m.
Výtah m#že být zablokován. V p"ípad! panického úniku se m#že do
výtahu dostat více osob než je povolená nosnost a výtah z#stane
zablokován. Pokud jsou osoby uv!zn!ny ve výtahu, musí se jim poskytnout
pomoc [12].
7.2.2 Postup "innosti
P"ed použitím je nutné zjistit, zda je výtah požární, evakua ní i
oby ejný. Tyto informace lze získat pouze z DZP nebo od proškolených
zam!stnanc# (personálu). V operativní kart! by byl výtah ozna en
p"íslušnou grafickou zna kou (Obrázek . 35). Nepožární výtahy je nutné
(pokud ješt! fungují) p"ivolat do p"ízemí a odstavit. Pokud již nejsou
funk ní, zajistit kontrolu kabiny s cílem zjistit, zda se v ní nenachází osoby,
p"ípadn! jak akutn! jsou ohroženy. N!které ovládací obvody výtah# jsou
spojeny nap". s EPS, které p"evezmou kontrolu nad ru ním ovládáním a
vrací výtah automaticky do p"ízemí. Zde výtah z#stane nad nebo pod úrovní
podlahy tak, aby nemohl být používán. Výtah, o jehož konstrukci nemáme
spolehlivé informace, pro zásah rad!ji nepoužijeme.
45
Obrázek . 35
1-2-06
Zna ka používaná v dokumentaci zdolávání požáru
k ozna ení evakua ního výtahu. Stejná zna ka je také pro
výtah požární, kde je ovšem uvnit" zna ky písmeno „P“.
Stejn! jako p"i záchran! po únikových cestách i zde zvážíme, kam
budou ohrožené osoby transportovány. Mnohdy posta í svést je o n!kolik
pater níž pod místo ohrožení. Výtah necháme obsluhovat bu& proškoleného
zam!stnance nebo hasi e. Vždy však s dýchacím p"ístrojem a radiostanicí,
aby v p"ípad! nep"edpokládané poruchy výtahu p"ivolal a vy kal pomoci.
Zvážit, zda dát do výtahu také p"ístroje pro povolený po et obsazených
míst. U osob ekajících na záchranu ponecháme hasi e, který bude udržovat
spojení s velitelem zásahu a bude koordinovat záchranu a dohlížet na situaci
v p"id!leném podlaží. Velitel zásahu musí stanovit v jakém po"adí budou
jednotlivá podlaží evakuována, podle míry nebezpe í i jiných konkrétních
kritérií (p"ednostn! ve výtahu evakuovat imobilní osoby apod.) [13].
7.3 Záchrana pomocí žeb"ík!
Záchrana pomocí žeb"ík# pat"í mezi zp#soby "nebezpe né" a
p"istupujeme k ní zejména v p"ípadech, kdy není jiná vhodn!jší možnost
záchrany. Z hlediska technického provedení se záchrana d!lí na používání
žeb"ík# p"enosných a automobilových. Zp#sob# záchrany je pom!rn!
mnoho a jejich technické zvládnutí vyžaduje dlouhodobý a systematický
výcvik.
Jak již bylo uvedeno, každá záchrana po žeb"íku je riskantní. Hasi i
mají n!kolik možností, jak tato rizika snížit na minimum:
! volbou vhodného žeb"íku,
! jeho optimálním ustavením a zajišt!ním proti posunu,
! optimálním zp#sobem záchrany osoby, podle její hmotnosti a
jiných nutných kritérií (stav v!domí, dispozice hasi e atd.),
! volbou jišt!ní.
Ne vždy lze v praxi všechny tyto body odpovídajícím zp#sobem
zajistit. Pak je nutné po ítat se snižováním efektivity zásahu (nebezpe í
pádu, zran!ní, pomalý postup atd.).
V p"ípad! nutnosti vytvo"ení zajišt!ní sestupující osoby (zpravidla
sestupuje-li bez doprovodu hasi e), se využívá záchranného lana a opasku.
Lano je protaženo pod spodní p"í lí. Hasi vystupující po žeb"íku spodem
vytáhne lano pod parapet, kde jej provlékne sm!rem k sob!. Sestupující
osobu jistí hasi u paty žeb"íku (Obrázek . 36).
46
Obrázek . 36
1-2-06
Jišt!ní samostatn! sestupující osoby je výhodné tam, kde
je nutné zachra$ovat více osob. Po uvoln!ní zachrán!né
osoby od lana je možné úvaz op!t vytáhnout k dalšímu
použití.
7.3.1 Využití p#enosných žeb#ík!
Využívání p"enosných žeb"ík# pro záchranné práce je u nás pom!rn!
dost podce$ováno. Základními p"edpoklady pro ovládání technik záchrany a
jeho co nejbezpe n!jšího využití je:
! perfektní manuální ovládání žeb"íku - základní manipula ní úkony
popsané ve cvi ebním "ádu jednotek PO "10#,
! používání pouze schválených p"enosných žeb"ík#, udržovaných
v bezvadném stavu.
Využití žeb"ík# po stránce bezpe nostních p"edpis# je nutné vid!t ze
dvou pohled#. Existují normativní ustanovení, která "íkají, že:
1. p"i pracovní poloze všech žeb"ík# je povolení maximálního
skute ného zatížení 150 kg;
2. žeb"íky sm!jí být používány jen jednou osobou na výstupné ásti
žeb"íku "8#.
Vzhledem k tomu, že se p"i záchran! po žeb"íku pohybují osoby
dv!, ímž se pochopiteln! m#že p"ekro it normou povolené zatížení 150 kg,
dochází k porušení obou výše citovaných ustanovení normy. Práv! zde je na
míst! aplikace ustanovení právního p"edpisu, kde je na tyto situace
47
1-2-06
pamatováno "9#. Velitel zásahu je oprávn!n rozhodnout o nedodržení
technických parametr# požární techniky a v!cných prost"edk# PO p"i
záchran! fyzických osob1. Vzhledem k p"ísným požadavk#m normy na
nosnost p"enosných žeb"ík# není pot"ebné se obávat toho, že dojde po
zatížení žeb"íku k jeho zhroucení "11#. Schválené žeb"íky jsou nap"íklad
zkoušeny na zatížení p"í lí tlakem 2600 N (cca 260 kg), emuž musí bez
problému odolávat.
7.3.2 Nasazení p#enosných žeb#ík!
P"enosné žeb"íky se nasazují pro záchranu osob z nižších podlaží
(podle dostupné výšky žeb"íku). V anglo-amerických zemích jednotky PO
p"i požárech p"istavují žeb"íky i k okn#m, kde se nikdo nenachází. Smyslem
této taktiky je p"edpoklad, že kdykoliv bude muset zasahující jednotka
nouzov! ustoupit, vyhledá okno, u n!hož p"edpokládá p"istavený žeb"ík.
Všechny p"enosné žeb"íky se musí umístit tak, aby byly stabilní.
Opora žeb"íku o budovu se volí podle provád!ného zp#sobu záchrany.
Metod transportu osob po žeb"ících existuje n!kolik. Volba metody závisí
na okolnostech v míst! zásahu. Žeb"ík musí být vždy dostate n! zajišt!n
proti nežádoucímu pohybu (Obrázek . 37).
Obrázek . 37
1
Na obrázku jsou dva z mnoha zp#sob# zajiš%ování
žeb"íku. Mimo tyto zp#soby je možné žeb"ík zajiš%ovat
také shora p"idržením p"í lí t!sn! pod okenním parapetem.
Další zp#sob je vid!t na Obrázku . 36 a 39b.
§ 26 odst. 9 Vyhlášky MV 'R . 247/2001 Sb.
48
1-2-06
7.3.2.1 Transport osob p"i v!domí
Osoby, které mohou samostatn! sestupovat, je možné zajiš%ovat
lanem. (Obrázek . 36). Jišt!ní m#že provád!t také hasi doprovázející
zachra$ovanou osobu. Hasi sestupuje první, p"i emž z#stává v t!sném
kontaktu se zachra$ovaným (Obrázek . 38). V p"ípad! zakolísání
zachra$ovaného jej hasi tahem paží p"imá kne k št!"inám žeb"íku. Tato
metoda "p"ímého kontaktu" p#sobí na zachra$ovaného jako uklid$ující
prvek. Po celou dobu sestupu by hasi m!l k zachra$ovanému hovo"it.
Zvláštní pozornost je t"eba v!novat osobám zachra$ovaným v no ních
hodinách. Zvýšenou pozornost vyžadují lidé vytržení ze spánku. P"estože
jsou schopni samostatného pohybu, nemusí být p"i plném v!domí a mohou
snáze zp#sobit kolizi!
Obrázek . 38
Hasi jistí sestupující osobu. V p"ípad! kolize pouze
p"itla í zachra$ovaného k žeb"íku. Tento zp#sob je
obzvláš% vhodný u osob majících strach. T!sný fyzický
kontakt, ale také verbální projev p#sobí uklid$ujícím
dojmem.
7.3.2.2 Transport osob v bezv!domí
Transport imobilních osob po žeb"íku vyžaduje vyšší fyzické úsilí
než v p"edchozích p"ípadech. Namáhavé je p"edevším umíst!ní
nespolupracující osoby na žeb"ík. Samotné snesení je pouze záležitostí
správné techniky transportu. Tak jako v p"ípadech transportu osob po
únikových cestách také zde hraje významnou úlohu správná volba metody
49
1-2-06
snesení ohrožené osoby. Podstatný je také rozdíl v umís%ování žeb"íku.
V p"ípad! záchrany osob mobilních se žeb"ík opírá o parapet okna tak, aby
jej p"esahoval. Nastupující osoby se mohou p"idržet. V p"ípadech transportu
imobilních osob se žeb"ík musí umístit pod parapet okna2, aby na n!j bylo
možné transportovanou osobu umístit.
Systém "sedlo"
Transportovaná osoba je rozkro mo posazena na nakro enou nohu
hasi e a to bu& zády k žeb"íku nebo naopak. D#ležité je správné usazení.
Rozkrok transportovaného musí být v t"íslech hasi e nikoliv na koleni.
V opa ném p"ípad! je noha neúm!rn! zatížena a transportovaný má
tendenci "sklouznout". Hasi se drží št!"in žeb"íku, ímž zárove$ udržuje
vodorovnou stabilitu transportovaného (Obrázek . 39 a,b).
2
Obrázek . 39a
Obrázek . 39b
Spoušt!ní bezvládné osoby po
žeb"íku. Výhodou tohoto postupu
je
snadná
kontrola
hlavy
zachra$ovaného. Nevýhodou je
umís%ování ran!ného na žeb"ík.
K této innosti je pot"eba dvou
hasi # uvnit" objektu.
Druhá verze spoušt!ní. Nevýhodou
je
horší
kontrola
hlavy
zachra$ovaného. Výhoda spo ívá ve
snadném umíst!ní na žeb"ík.
Nebo pod plochu, z níž je provád!na záchrana (balkón, terasa, zábradlí apod.).
50
1-2-06
Podle zp#sobu oto ení transportovaného musí být jeho hlava bu&
uložena na rameno hasi e nebo mimo p"í le žeb"íku (možnost zran!ní). Ob!
varianty mají své klady i zápory. Pokud je transportovaný zády k žeb"íku, je
snadné udržet jeho hlavu mimo žeb"ík. Problematické je nasunutí na žeb"ík
v okn!. U druhého zp#sobu je naopak pom!rn! snadné umíst!ní na žeb"ík
(Obrázek . 40). Hlava je ohrožena více. Tato metoda je vhodná zejména
pro transport osob leh ích záchraná"e.
Obrázek .40
Obrázek . 41
Umís%ování bezvládné osoby na
žeb"ík. D#ležité je správné usazení
konce žeb"íku, který musí být pod
okenním parapetem.
Spoušt!ní bezvládné osoby tzv.
"k"ížovou metodou".
Systém "k!ížový"
Také tento zp#sob je vhodný pro mén! hmotné zachra$ované osoby.
Hasi udržuje stabilitu transportovaného, držením v podpaží a rozkroku
(Obrázek . 41). Tímto zp#sobem je umožn!n rychlejší sestup po žeb"íku.
Systém "kolébka"
Transportovaná osoba má nohy op"ené o ramena hasi e. Vodorovná
stabilita je zajišt!na držením št!"in (Obrázek . 42). Metoda obzvláš%
vhodná pro transport t!žkých osob. Umíst!ní osoby na žeb"ík je pom!rn!
nenáro né. Transport je rychlý s minimální fyzickou námahou. Extrémn!
t!žké osoby je možné transportovat paralelním umíst!ním žeb"ík# (Obrázek
. 43). Transportovaný je položen na paže hasi #. Jeden nese tíhu trupu,
druhý tíhu nohou. Ruce se drží nadhmatem p"í lí.
51
1-2-06
Obrázek .42
Obrázek . 43
Metoda obzvláš% výhodná pro
transport t!žkých osob. Optimální
rozložení hmotnosti do nohou
hasi e zajiš%uje dobrou stabilitu.
V n!kterých p"ípadech je možné pro
spoušt!ní zna né hmotných osob
využít dvou vedle sebe umíst!ných
žeb"ík#.
P"enosný žeb"ík m#že být také využit ke spušt!ní ohrožené osoby
(Obrázek . 44). V takovém p"ípad! funguje jako kotevní bod a sla$ovací
za"ízení sou asn!. Žeb"ík je nutné umístit nad oknem z n!hož bude
provedeno spušt!ní. Záchranné lano se u paty žeb"íku provlékne poslední
p"í lí tak, aby vedlo po p"í lích nad zachra$ovaného. Tam je op!t
provle eno a spušt!no k transportované osob!, která je vhodným zp#sobem
k lanu upevn!na a spušt!na.
Spoušt"ní d"tí
D!ti je možné po žeb"íku snášet v náru í. Ob! paže se zárove$ drží
št!"in, což vytvá"í pevnou oporu p"enášeného (Obrázek . 45). Podobn! jako
u transportu lehkých osob p"enášením v náru í i zde je možné použít tohoto
zp#sobu pro dosp!lé.
52
1-2-06
Obrázek . 44
Obrázek . 45
Využití nastavovacího žeb"íku
ke spušt!ní ran!ného za pomoci
záchranného lana. Žeb"ík slouží
jako sla$ovací za"ízení a kotevní
bod sou asn!. Žeb"ík musí být
op"ený nad místem záchrany.
Sestup po žeb"íku s dít!tem. Podobn!
je možné postupovat s leh ím
dosp!lým. Pozor na p"ecen!ní svých
schopností!
7.4 Záchrana pomocí tunel! a rukáv!
Samotná záchrana musí být p"esn! "ízená a organizovaná.
Všichni, kte"í se podílí na p"íprav! a záchran!, musí vystupovat dostate n!
energicky, aby svým chováním vyvolávali u ohrožených osob pocit, že se
blíží profesionální a bezpe ný zp#sob záchrany. K provedení záchrany je
pot"eba dostate ný po et hasi #.
7.4.1.1 Hasi v míst! nástupu do rukávu:
! Nedopustí, aby se zachra$ované osoby samostatn! pokoušely o
sestup rukávem.
! Zjistí po et osob a závažnost jejich ohrožení. O p"ípadných
problémech neprodlen! informuje p"íslušného velitele (nap". m#že
vzniknout pot"eba dodání dýchací techniky pro ekající atd.).
! Zajistí koordinaci záchrany tím, že stanoví po"adí zachra$ovaných.
Bere se v úvahu, které osoby pot"ebují p"ednostní ošet"ení atd.
53
!
!
!
!
!
1-2-06
D!tem, které nemohou být zachrán!ny samostatn! (p"íliš malé,
vystrašené apod.), zajistí doprovod dosp!lých, p"ípadn! z "ad
hasi #.
Uklid$uje ekající osoby a zárove$ je pou í jakým zp#sobem se
mají v rukávu a p"i nastupování do n!j chovat.
Zkontroluje, zda nenasedají do rukávu osoby v botách s podpatky,
s brýlemi nebo jinými ostrými p"edm!ty, kterými by se mohly
poranit nebo poškodit rukáv.
Zabrání osobám v pokusu brát s sebou do rukávu jakákoliv
zavazadla nebo jiné p"edm!ty.
Umož$uje spoušt!ní osob až na pokyn p"íslušného velitele.
Neodkladn! informuje p"íslušného velitele o neo ekávaných
okolnostech a v rámci svých možností je okamžit! "eší.
7.4.1.2 Hasi u paty rukávu
Obrázek . 46
V p"ípadech kdy je konec rukávu více než 1,5 m nad zemí
je nutné u init p"íslušná opat"ení. Jedním z nich m#že být
využití žeb"íku, p"istavením vozidla atd.
54
1-2-06
! Dává pokyn k záchran! až po p"íprav! rukávu ke spušt!ní.
! V p"ípadech, kdy je konec rukávu p"íliš vysoko nad zemí, u iní
p"íslušná opat"ení (Obrázek . 46).
! Sleduje pr#b!h záchrany a podle pot"eb odtahuje rukáv od objektu,
mn aby nedošlo ke zran!ní (parapety, st"íšky apod.).
! Blíží-li se osoba v rukávu, poplácáním ruky i hlasem uklid$uje a
informuje o tom, že je mimo nebezpe í. Pom#že evakuované
osob! z rukávu a odešle ji na ur ené místo.
7.5 Záchrana pomocí seskokových za"ízení
Posledním prost"edkem pro záchranu osob z výšky je použití
matrací, podušek nebo plachet pro skok (dále jen ,,seskokové za"ízení“).
Zcela zám!rn! tuto variantu záchrany uvádíme až na konci probíraného
tématu a to z toho d#vodu, že jde o metodu p"edstavující velké reálné
nebezpe í pro zachra$ované, ale hlavn! pro záchraná"e.
Záchranu seskokem je pot"ebné chápat jako skute n! poslední
reálnou šanci na zvýšení šance k p ežití v kritických p ípadech. K tomuto
zp#sobu záchrany dochází po vy erpání všech ostatních možností. Je nutné
kalkulovat s tím, že ohroženým osobám skokem do seskokového za"ízení
pouze zvýšíme šanci na p ežití. Jen v málo p"ípadech budeme totiž schopni
ovlivnit organizaci seskok#, minimální výšku seskoku pro stanovený typ
seskokového prost"edku, optimální polohu padajícího atd.
Všechny dosud užívané systémy jsou dimenzovány na absorpci
kinetické energie vzniklé dopadem max. 80 kg z výšky 16 m. V praxi
dochází k tomu, že ská í pochopiteln! také osoby zna n! t!žší a také
z v!tších výšek. Kinetická energie u seskokových za"ízení držených hasi i
je p"enášena dílem na pružnost materiálu a dílem na organismus držících.
U podušek se pak tato energie p"em!ní na pr#tokovou energii zásoby
vzduchu vytla ovaného z komor.
P"i zásahu je nutné po ítat s:
1. p"ed asnými skoky,
2. pádem na hasi e,
3. se zran!ním hasi # po zachycení skoku,
4. se skokem n!kolika osob sou asn! nebo t!sn! za sebou,
5. se zran!ním osob po dopadu.
Jestliže došlo ke zvážení všech okolností, je nutné pro minimalizaci
vzniku zran!ní dodržovat následující zásady:
! Jestliže je to jen trochu možné, pokusíme se dopravit hasi e do
místa, z n!hož se bude skákat, aby koordinoval innost a poušt!l
skákající osoby až na pokyn zdola (všichni musí být na náraz
p"ipraveni). Vhodné je seznámit skákající se zp#sobem skoku
(Poloha seskakující osoby p"i seskoku m#že být v katastrofických
p"ípadech libovolná. Optimální je, aby osoba dopadla s napnutými
pažemi a nohama v poloze na zádech na cílovou zna ku);
55
1-2-06
! Pokud není jiná možnost, snažíme se lidi navád!t alespo$ ze spodu
(megafony apod.);
! Za ízení pro seskok p ipravujeme dál od objektu;
! Všichni hasi!i sledují d"ní nad sebou nebo je stanoven jeden hasi!,
který v p ípad" nebezpe!í bude ostatní varovat;
! Po seskoku se musí co nejrychleji osoba ukrýt (odvádíme ji podél
objektu, z n"hož se ská!e);
! Relativn" bezpe!né místo je t"sn" p i st"n" objektu;
! V p ípad" pot eby je možné zvýšit výšku seskoku tím, že se na
sebe položí dva pneumatické polštá e (Taková možnost p"edstavuje
výjimku, která poskytuje zvýšenou nad"ji na p ežití, aniž by se tím
vylu!ovalo nebezpe!í poran"ní).
! Vždy zajistíme na místo zásahu odbornou léka skou pomoc.
POZNÁMKA:
Vzhledem k tomu, že p"i výcviku nelze provád#t cvi né skoky
do matrací a plachet pro skok3, není ani valná možnost, jak tuto innost
prakticky secvi it.
8 Záv rem
Možnosti záchrany p i požáru nebyly zdaleka vy!erpány. K záchran"
je možné využít vrtulník# nebo lezeckých technik atd. Tyto záchranné
!innosti jsou tak specifické, že jsou provád"ny pouze specialisty. Smyslem
této kapitoly bylo vysv"tlit základní pojmy a standardn" užívané metody p i
zásahové !innosti jednotek PO.
Pod"kování:
Na p"íprav# tohoto výukového materiálu se podíleli hasi i HZS okresu
Sokolov (sm#ny „B“ a „C“), a jejich rodinní p"íslušníci. Rád bych jim touto
formou vyjád"il dík. Zvláštní pod#kování pat"í Zde$kovi Žemli kovi a
Honz!m Kaliankovi a Oravovi za technické zpracování fotomateriálu.
Autor
3
Sbírka pokyn# ná!elníka HS Sboru PO MV $R !. 5 ze dne 15 !ervence 1991
56
1-2-06
9 Seznam literatury
[1]
Lukeš, M.: Produkty ho ení (Konspekt odborné p ípravy). MV%editelství HZS $R, Praha 1998. 16 s. "http:\www.spbi.cz#.
[2]
Fire Service Rescue, 6th Edition, Fire Protection Publications,
Oklahoma State University.
[3]
Dvo ák, J.: $lov"k mezi životem a smrtí. Avicenum, Praha 1985. 249
s.
[4]
%ád chemickotechnické služby v požární ochran". MV-%editelství
HZS $R, Praha 1996. 20 s.
[5]
Jemeljanov, A., S.: Požární taktika v p íkladech. Knižnice PO, Praha
1966. 269 s.
[6]
$SN 78 0802 Požární bezpe!nost staveb – nevýrobní objekty.
[7]
$SN 78 0804 Požární bezpe!nost staveb – výrobní objekty.
[8]
$SN EN 131-1 Žeb íky - Termíny, druhy, funk!ní rozm"ry.
[9]
Vyhláška Ministerstva vnitra !. 247/2001 Sb., o organizaci a !innosti
jednotek požární ochrany.
[10] Cvi!ební ád jednotek požární ochrany - Technický výcvik. Sbírka
pokyn# vrchního požárního rady $R !. 20/1996.
[11] $SN EN 131-2 Žeb íky - Požadavky, zkoušení, zna!ení.
[12] Lukeš, M.: Vyproš&ování z výtah# (Konspekt odborné p ípravy).
MV-%editelství HZS $R, Praha 1998. 14 s. "http:\www.spbi.cz#.
[13] Volf, O.: Záchrana osob - práce záchraná e z fyziologickopsychologického pohledu. P íloha 150 Ho í, 9/98. 11 s.
[14] Volf, O., Francl, R.: Systémy zna!ení prohledávaných prostor. 150
Ho í, 1/2001. Str.9.
57
1-2-06
Záchrana osob p i požárech
Old ich Volf
Konspekty odborné p ípravy jednotek požární ochrany II
Vydalo Sdružení požárního a bezpe!nostního inženýrství v Ostrav", roku 2001,
s p isp"ním státní dotace Ministerstva vnitra – Generální editelství hasi!ského záchranného
sboru $R.
Vytiskl Cicero
1. vydání
ISBN: 80-86111-89-X
58
MV - EDITELSTVÍ HASI!SKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU !R
1-1-11
KONSPEKT
POŽÁRNÍ TAKTIKA
Odhad sil a technických
prost edk! jednotek PO pro
zdolávání požáru
Zpracoval: Dr. Ing. Zden"k Hanuška
1
Obsah
Obsah ______________________________________________________ 1
I. Výpo et sil a technických prost!edk" jednotek PO pro zdolávání požár" _ 2
1. Výpo"et parametr! požáru pro nasazení SaP__________________________________ 2
2. Ur"ení pot ebné dodávky hasební látky na hašení a ochranu _________________ 3
3. Stanovení po"tu proud! _____________________________________________ 4
4. Ur"ení pot ebného po"tu sil a požárních automobil! k hašení a ochlazování_____ 4
II. Odhad sil a prost!edk" pro hašení požáru ______________________ 6
1
I. Výpo et sil a technických prost!edk"
jednotek PO pro zdolávání požár"
Výpo et sil a
technických
prost!edk"
Výpo"et sil a technických prost edk! (dále jen „SaP“) jednotek PO pro
zdolávání požáru m!že být provád#n za ú"elem
a) stanovení pot ebných SaP pro dokumentaci zdolávání požáru nebo
cvi"ení jednotek PO,
b) stanovení pot ebných SaP p i konkrétních podmínkách požáru.
V obou alternativách p i výpo"tu SaP pro zdolávání požáru se zpravidla
po"ítá množství SaP pro hašení, SaP pro dálkovou dopravu vody, pot ebný
po"et hasi"! pro práci v dýchací technice. Uvedenými výpo"ty se tedy stanoví
jen díl"í pot eba SaP pro provedení specifické "innosti jednotek PO. Celková
pot eba SaP bude vycházet p edevším z p ijaté taktiky zásahu jednotek PO
a z p edpokládaných dalších "inností nap . záchrana osob, evakuace, rozebírání
konstrukcí, obsluha agregát! a prost edk! požární ochrany, atd.
První výše uvedený ú"el výpo"tu se od druhého liší p edevším tím, že
musí být nejd íve stanoveny tzv. parametry p edpokládaného požáru, což
znamená provést výpo"et plochy hašení s ohledem na p edpokládanou dobu
lokalizace požáru. Výpo"et SaP se totiž po"ítá na lokalizaci požáru, tzn. požár
se vlivem požárního zásahu jednotek PO p estane ší it a množství SaP na míst#
posta"uje na úsp#šnou likvidaci požáru.
Podrobný popis výpo"tu SaP je uveden v Metodickém návodu
k vypracování dokumentace zdolávání požáru, MV – editelství HZS $R, Praha
1996 na str. 29 až 44.
Výpo"et SaP pro hašení provádí v následujících postupných krocích:
1. Výpo et parametr" požáru pro nasazení SaP
P i výpo"tu parametr! požáru pro nasazení SaP se postupuje následujícím
zp!sobem:
a) ur"í se doba soust ed#ní jednotek PO podle zvoleného stupn# požárního
poplachového plánu a stanoví se doba volného rozvoje požáru
a doba lokalizace požáru;
b) vypo"ítá se rádius požáru R (s ohledem na požární odolnost konstrukcí)
a porovná se s rozm#ry požárního úseku;
c) vypo"ítá se plocha požáru Sp;
2
d) ur"í se hlavní sm#r nasazení SaP a stanoví se objem prací jednotek PO.
Ur"ením místa nasazení SaP se ur"uje zárove% fronta hašení Oh, dále se
stanoví s ohledem na nasazené proudnice hloubka hašení požáru h;
e) vypo"ítá se plocha hašení požáru Sh.
2. Ur ení pot!ebné dodávky hasební látky na
hašení a ochranu
Pro jeho výpo"et je nutná znalost požadované intenzity dodávky hasební
látky Ip na p erušení ho ení, pop . ochlazování konstrukcí. Pod pojmem
intenzita dodávky hasební látky rozumíme množství hasební látky, která je
dodávána na jednotku plochy nebo obvodu požáru za jednotku "asu.
Množství hasební látky pot ebné na hašení Qhp ur"íme ze vzorce :
Qhp = Sh . Ip /l min -1/ nebo Qhp·= Oh . Ip /l min -1/
kde Sh - plocha hašení /m2/,
Oh - fronta hašení požáru /m/,
Ip - požadovaná intenzita dodávky hasební látky (tabulkové hodnoty
v závislosti na druhu prostoru):
- na plochu hašení /l min -1 m-2/,
- na frontu hašení požáru /l min -1 m-1/.
V mnoha p ípadech nasazení jednotek PO vyžaduje situace dodávku
hasební látky (vody, p#ny) na ochranu neho ících objekt! (místností, nádrže
apod.), nacházejících se v blízkosti požáru. V takových p ípadech se nej"ast#ji
vychází z množství míst ochrany, nap . jeden až dva proudy na poschodí,
schodišt#, sklepní a p!dní prostory, st echu apod.
V n#kterých p ípadech se dodávka hasební látky na ochranu ur"uje
z plochy, na kterou je možné rozší ení požáru z obvodu ochra%ovaného objektu.
Intenzita dodávky hasební látky na ochranu objekt! ohrožených požárem je
v#tšinou 2 až 4 krát menší ve srovnání s intenzitou dodávky hasební látky na
hašení.
Dodávka vody nezbytná k ochlazování
kapalina, se ur"í ze vzorce :
Qop = !D . Iop
kde
D - pr!m#r nádrže
Qop kovové nádrže, v níž ho í
/l min -1/
/m/,
Iop - požadovaná intenzita dodávky hasební látky na ochlazování /l min -1 m-1/.
3
Pot ebná dodávka vody na ochranu Qop sousedních nádrží,
nacházejících se ve vzdálenosti do dvou pr!m#r! ho ící nádrže od ní, se ur"í ze
vzorce :
Qop·= 0,5 !D. Iop . m /l min -1/
kde
D - pr!m#r nádrže /m/,
Iop - požadovaná intenzita dodávky hasební látky na ochlazování /l min -1 m-1/,
m - po"et nádrží ochlazovaných vodou.
Celková pot ebná dodávka vody Qp je sou"tem pot ebné dodávky vody
na hašení a ochlazování:
Qp ·= Qhp + Qop
/l min -1/
3. Stanovení po tu proud"
Po"et proud! pot ebných k hašení požáru Nhpr ur"íme ze vzorce:
Nhpr = Qhp / qpr
/ks/
kde Qhp - dodávka hasební látky pot ebná na hašení /l min -1/,
qpr - pr!tok proudnice /l min -1/,
Po"et proud! k hašení Nhpr m!žeme také ur"it ze vzorce:
Nhpr = Sp/ Spr
/ks/
Sp - plocha požáru, pop . plocha hašení /m2/,
Spr - plocha, kterou je možno uhasit jednou proudnicí /m2/.
Po"et proud! pot ebných k ochlazování okolí Nopr ur"íme ze vzorce:
Nopr = Qop / Qop
/ks/
kde Qop - dodávka vody pot ebná na ochlazování /l min -1/,
qpr - pr!tok proudnice /l min -1/.
kde
Celkové množství proudnic pot ebných pro hašení a ochranu
sou"tem:
Npr ·= Nhpr
+
Nopr
Npr
je dáno
/ks/
4. Ur ení pot!ebného po tu sil a požárních
automobil" k hašení a ochlazování
Po et družstev hasi ", tj. zárove% i množství požárních automobil! se
ur"uje podle taktických možností družstva hasi"!. To znamená, že po"et
automobil! se ne ídí jen potencionáln# možným výkonem "erpadla požárního
4
automobilu, ale vychází z po"tu hasi"!, kte í musí být na místo požáru
dopraveni. Sou"et výkon! "erpadel požárních automobil! bude ve v#tšin#
p ípad! p evažovat nad pot ebným pr!to"ným množstvím na hašení
a ochlazování.
Po"et požárních automobil!
NA ur"íme ze vzorce:
NA = Qp / q A
/ks/
kde Qp - pot ebná dodávka vody /l min -1/,
qA -
dodávka hasební látky, kterou m!že zabezpe"it družstvo hasi"! /l min -1/.
Po"et požárních automobil! NA m!žeme ur"it také ze vzorce:
NA = Npr / npr
/ks/
kde Npr - celkové množství proudnic pot ebných pro hašení a ochranu /ks/,
npr
- po"et proudnic, které m!že obsluhovat družstvo hasi"! z jednoho
automobilu /ks/.
Možnosti družstva hasi"! jsou dány jeho složením a udává je následující
tabulka:
Velikost
družstva
1+2
1+3
1+5
1+8
Po"et vodních
proudnic
1C
1C nebo 1B
2C nebo 1C a 1B
3C nebo 2C a 1B
Pr!tok vody
/ l min-1 /
200
až 400
až 600
až 800
Po"et p#nových
proudnic
1
1
2
2
Pot!ebný po et hasi " dopln#ný o velitele, strojníky a nutnou zálohu (nap .
100% záloha pro práci s dýchací technikou nebo ochrannými protiplynovými
obleky) se porovná s po"ty hasi"! podle jednotlivých stup%! požárního
poplachového plánu. P i tom je t eba uvažovat i s využitím jiných složek nebo
i zam#stnanc! podniku pro evakuaci materiál! a jiné pomocné práce.
P ibližný po"et hasi"!
NHa m!žeme také ur"it ze vzorce:
Nha = 1,25 " ki . Npri
kde
Npri - po"et proud! ur"itého typu /ks/,
ki
- po"et hasi"! obsluhující proudnici ur"itého typu,
n
- po"et typ! proudnic,
1,25 - koeficient ur"ující 25 % zálohu pro další nutné práce (velitelé,
strojníci, rozebrání konstrukcí, záloha hasi"! pro dýchací
techniku, apod.).
5
II. Odhad sil a prost!edk" pro hašení
požáru
Po"et pot ebných SaP pro hašení se dá odhadnout z plochy požáru, pop .
"ásti obvodu požáru tzv. fronty požáru, kde bude jednotka nasazena. Základ
výpo"tu je v tom,že se zná, kolik vody p ipadá na l m2 plochy požáru, pop .
v l m fronty požáru nebo se ví, kolik m2 plochy požáru nebo m fronty požáru,
lze uhasit s jednou proudnicí. Bude-li nap . ú"inná plocha hašení proudnice „C“
20 m2, pak na 40 m2 je pot eba dvou proudnic. Stejná logika odhadu je
v p ípad# fronty požáru.
P i velkých plochách požáru samoz ejm# nelze po"ítat s tím, že by se
proudy vody pokryla pln# celá plocha požáru. Jednak není ú"inný dosah
proudnice schopen pokrýt celou plochu místa požáru a jednak by to ani nem#lo
význam.
Jde p edevším o zastavení požáru tzv. zastavení fronty ší ení požáru.
P i odhadu po"tu proudnic na plochu (frontu) požáru pro hašení je t eba
po"ítat s tím, že hasi" se s proudnicí m!že pohybovat (i když omezen#), tzn.
m#nit své stanovišt#.
Odhad komplikuje ta skute"nost, že ú"inná plocha hašení proudnice
závisí i na daném druhu ho lavých látek, které ho í. Po"et proudnic na jednotku
plochy bude jiný, p i požáru lesa a požáru tovární haly.
K odhadu po"tu proudnic C s pr!tokem 200 l/min na plochu nebo frontu
požáru pro r!zné prostory slouží následující „Tabulka ú"innosti proudnice C“:
Prostor
Budovy pr!myslu,
zem#d#lství, sklady,
obchody, sušárny
Doporu"ená intenzita Ú"inná plocha
dodávky vody
hašení
/ l/min m2/
/m2/
20
10
Byty, kina, ubytovny
8
Lesy, meze
4
25
50
Ú"inná fronta
hašení
/m/
4
5
10
Pozor! P i hašení plochy se uvažuje s tím, že ru"ní proudnice má
ú"innou hloubku hašení 5 m od kraje plochy požáru.
6
Ú"inná plocha hašení proudnic pro hašení t#žkou a st ední p#nou
Proudnice
Plocha hašení
/ m2/
benzin, nafta
oleje, mazut
P3 t#žká p#na
40
50
P6 t#žká p#na
80
100
SP 350 st ední p#na
75
120
Pozor! Platí p i tlaku 0,8 MPa na proudnici a pro 6 % p imísení syntetického
p#nidla. Zásoba p#nidla musí vysta"it na 30 min chodu proudnice.
7
MV- EDITELSTVÍ HASI!SKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU !R
1-1-05
KONSPEKT
POŽÁRNÍ TAKTIKA
Produkty ho ení
Zpracoval : ing. Miroslav LUKEŠ
HZS m"sta Ostravy
1
Obsah
Obsah ______________________________________________________ 2
I. Produkty ho ení ________________________________________________ 3
1. Nebezpe!í vyplývající ze zplodin ho ení ___________________________________ 3
1.1 Snížený obsah kyslíku v ovzduší ______________________________________ 3
1.2 Zvýšená teplota prost edí ____________________________________________ 4
1.3 Kou ____________________________________________________________ 4
1.4 Toxicita vznikajících plyn" a par ______________________________________ 5
2. Ú!inky vybraných slou!enin na lidský organismus___________________________ 5
2.1 Oxid uhelnatý – CO ________________________________________________ 5
2.2 Oxid uhli!itý – CO2 ________________________________________________ 7
2.3 Chlorovodík – HCl _________________________________________________ 7
2.4 Nitrozní plyny – NOx _______________________________________________ 7
2.5 Kyanovodík – HCN ________________________________________________ 8
2.6 Fosgen – COCl2 ___________________________________________________ 8
2.7 Ultrajedy _________________________________________________________ 9
3. Nebezpe!í vyplývající z ho lavosti zplodin
ho ení_________________________ 9
3.1 Žíhavé plameny (rollover) ___________________________________________ 9
3.2 Náhlé vzplanutí v celém prostoru (flashover)____________________________ 11
3.3 Explozivní ho ení (backdraft)________________________________________ 12
4. Tepelný spád zplodin ho ení u požáru v uzav eném prostoru __________________ 14
Záv#re!né shrnutí: ___________________________________________________ 15
II. Záv!r _______________________________________________________ 15
Doporu!ená literatura _________________________________________________ 15
2
I. Produkty ho ení
Každý materiál prochází p i ho ení chemickými zm#nami. Znamená to, že
žádná z !ástic, ze kterých je látka složena, není zni!ena. Dochází pouze
k p em#n# jedné látky v látku jinou. Tak nap íklad – když ho í kousek papíru,
uvol$ují se plyny a páry, které v sob# obsahuje a z papíru zbude jen malý
zbytek ve form# lehkých zuhelnat#lých vlo!ek. Ovšem sou!et hmotností všech
produkt" by se vždy rovnal hmotnosti onoho kousku papíru na za!átku.
P i požáru vznikají tyto základní produkty: teplo, sv#tlo, kou , ho lavé
nespálené plyny a nespálený tuhý zbytek (popel).
Teplo je produktem ho ení a intenzita jeho vývinu závisí na velikosti
plamen". Je !asto hlavní p í!inou dalšího vznícení látek, popálení osob,
dehydratace zasahujících hasi!" a poran#ní dýchacích cest.
Plamen jsou vlastn# ho ící plyny a páry. P i správné koncentraci kyslíku jsou
plameny velmi horké a mén# svítivé. Snížení svítivosti plamene je zap í!in#no
v#tším uvol$ováním uhlíku. Plamen se objevuje p i každém typu ho ení,
s vyjímkou žhnutí. Podle barvy plamene lze v n#kterých p ípadech ur!it ho ící
látku.
S kou em se setkáme u všech požár". M"že obsahovat stovky r"zných
chemických látek v závislosti na typu ho ícího materiálu. N#které materiály
vyvíjejí p i svém ho ení v#tší množství kou e, než jiné (nap . hustý !erný kou
p i ho ení minerálních olej", nafty, gumy a plast").
1. Nebezpe!í vyplývající ze zplodin ho ení
P i požáru !íhají na zasahující hasi!e a postižené ob!any tato !ty i nebezpe!í,
spojená vícemén# s ovzduším v míst# požáru: snížený obsah kyslíku, zvýšená
teplota prost edí, kou , toxicita vznikajících plyn" a par.
1.1 Snížený obsah kyslíku v ovzduší
B#hem ho ení dochází jednak ke spalování kyslíku, jednak k vytla!ování
vzduchu (bohatého na kyslík) zplodinami ho ení.
Musíme si uv#domit, že normální obsah kyslíku v ovzduší je 21 %, ale již p i
koncentraci pod 18 % poci%uje lidský organismus nedostatek kyslíku. Ú!inky
sníženého procenta kyslíku v okolní atmosfé e na lidský organismus jsou
shrnuty v tabulce !. 1.1.
3
Tab. . 1.1
Množství O2 ve
vzduchu (%)
21
17
P íznaky
Žádné – normální podmínky.
Zhoršená koordinace svalové !innosti, zrychlené dýchání kv"li
kompenzaci sníženého množství O2.
12
Bolesti hlavy, závrat#, rychlá únava (malátnost).
9
Bezv#domí.
6
Smrt po n#kolika minutách následkem udušení a selhání srdce.
Poznámka: Jednotlivé symptomy se mohou u r"zných lidí objevovat p i vyšších i nižších
koncentracích kyslíku v ovzduší. Konkrétní hodnoty závisí na délce pobytu v takovém
prost edí. Rovn#ž se nebere v úvahu p ítomnost dalších zplodin ho ení.
Se sníženou koncentrací kyslíku se m"žeme setkat nejen p i požárech
v uzav ených místnostech byt" a sklep", ale i v podzemních prostorách
nezasažených požárem nebo tam, kde se k uhašení požáru používal dusík, CO2
pop ípad# halon.
První pomoc: postižené osoby vyvést na !erstvý vzduch a p ivolat léka e.
Zasahující hasi!i musí používat izola!ní dýchací p ístroje pop . pr"b#žn# m# it
koncentraci kyslíku v ovzduší.
1.2 Zvýšená teplota prost edí
Vdechnutí horkých zplodin ho ení m"že poškodit dýchací cesty, p i!emž jeli horký vzduch navíc nasycen vodní parou, poškození dýchacích cest je ješt#
výrazn#jší. D"sledkem vdechnutí vzduchu o teplot# kolem 50 °C m"že být
vážné snížení krevního tlaku a selhání ob#hového systému, edém plic
(nahromad#ní vody v plicích a následný otok plic), který v nejhorším p ípad#
kon!í smrtí následkem udušení.
Je t eba si uv#domit, že poškození organismu vdechnutím horkých plyn"
není okamžit# vratný jev ani po p enesení poškozeného na !erstvý, studený
vzduch.
Zasahující hasi!i musí používat izola!ní dýchací p ístroje a striktn# dodržovat
základní zásady taktiky zásahu.
1.3 Kou
Kou u požáru je sm#s !ástic uhlíku, dehtu, prachu a ho lavých plyn" a par.
Na t#chto !ásticích pak kondenzují n#které plynné produkty ho ení, zvlášt#
aldehydy a organické kyseliny. N#které !áste!ky kou e p i vdechování dráždí
dýchací cesty, n#které mohou mít i smrtelné ú!inky. To, jak hluboko se taková
!áste!ka dostane do nechrán#ných plic a jaké bude mít na lidský organismus
ú!inky, závisí na velikosti dané !ástice.
4
Byly popsány i !ástice vyskytující se b#žn# v kou i, které podporují vznik
rakoviny. Tyto ú!inky má na lidský organismus nejen vdechování takových
!ástic, ale i jejich dlouhodobý styk s pokožkou !lov#ka.
V neposlední ad# je t eba si uv#domit, že úm#rn# s množstvím
uvol$ovaného kou e se snižuje viditelnost v míst# zásahu a je velmi ztížena i
orientace v neznámém prost edí (sklepní kóje, kabelové kanály atd.).
Zasahující hasi!i musí používat izola!ní dýchací p ístroje a vícevrstvé zásahové
od#vy.
1.4 Toxicita vznikajících plyn" a par
Každý zasahující hasi! si musí uv#domit, že b#hem hašení jakéhokoliv
požáru je jeho organismus vystaven ú!ink"m r"zných dráždivých až toxických
látek. P i!emž spole!ný ú!inek t#chto látek je synergický, což znamená, že
celková toxicita celého souboru látek je v#tší, než pouhé se!tení vliv"
jednotlivých látek na lidský organismus.
Toxické plyny mají n#kolik škodlivých ú!ink". N#které z nich p"sobí p ímo
na plíce a zp"sobují jejich otok (HCl, SO2, HCN apod.), jiné se spojují
s !ervenými krvinkami a snižují schopnost krve p enášet kyslík (CO),
výsledkem ovšem vždy m"že být udušení postiženého !lov#ka.
Mezi nej!ast#jší toxické plyny, se kterými se potkáváme u požár", pat í
zejména oxid uhelnatý (CO), oxid uhli!itý (CO2), nitrozní plyny (NOx),
chlorovodík (HCl), kyanovodík (HCN) a fosgen (COCl2).
2. Ú!inky vybraných slou!enin na lidský
organismus
2.1 Oxid uhelnatý – CO
Oxid uhelnatý má na sv#domí více úmrtí p i požárech, než všechny ostatní
zplodiny ho ení dohromady. Tento bezbarvý plyn bez zápachu je leh!í než
vzduch a vzniká p i každém požáru. P i nedokonalém ho ení, kdy z místa
požáru stoupá hustý tmavý kou , látky vyvíjejí velké množství CO.
Hlavní nebezpe!í CO spo!ívá v jeho schopnosti vázat se na !ervené krvinky
(hemoglobin). Za normálních okolností se na hemoglobin váží molekuly
vzdušného kyslíku, které jsou pak krví p enášeny do celého t#la. Jestliže se
ovšem v ovzduší nachází zvýšené procento CO (který se na hemoglobin váže
200x snadn#ji než kyslík), dochází k tvorb# karboxyhemoglobinu (COHb). Tím
je kyslíku znemožn#no se vázat na !ervené krvinky (na nich už je CO) a
dochází k bezv#domí postiženého následkem nedostate!ného zásobování mozku
kyslíkem. Jestliže není postižená osoba v!as vynesena na !erstvý vzduch, m"že
dojít po krátké dob# k jejímu úmrtí.
5
Je prokázáno, že p i koncentraci CO ve vzduchu nad 0,05 % m"že již být
nebezpe!ná, a jestliže tato koncentrace vystoupí nad 1 %, m"že dojít
k bezv#domí nebo smrti postižených bez jakýchkoliv p edchozích p íznak"
nevolnosti. Tyto p íznaky se projevují p i nižších koncentracích CO ve vzduchu
(viz tab. 1.2).
Tab. . 1.2
CO (ppm)
100
200
400
800
CO ve vzduchu
(obj %)
0,01
0,02
0,04
0,08
1.000
0,10
1.600
0,16
3.200
0,32
6.400
0,64
12.800
1,28
P íznaky
Žádné p íznaky – bez nebezpe!í
Mírné bolesti hlavy
Silné bolesti hlavy po 1 až 2 hodinách
Silné bolesti hlavy po 45 minutách; nevolnost,
mdloby až bezv#domí po 2 hodinách
Nebezpe!ná koncentrace – bezv#domí po 1
hodin#
Nevolnost, silné bolesti hlavy a závrat# po 20
minutách
Nevolnost, silné bolesti hlavy a závrat# po 5 až
10 minutách; bezv#domí po 30 minutách
Silné bolesti hlavy a závrat# po 1 až 2 minutách;
bezv#domí po 10 až 15 minutách
Okamžité bezv#domí, nebezpe!í smrti po 1 až 3
minutách
Ppm – !ást z milionu
V praxi se ovšem p i ur!ování kvality ovzduší nem"žeme v žádném p ípad#
spoléhat pouze na osobní p íznaky p"sobení CO na organismus, nebo% každý
!lov#k reaguje na zvýšené procento CO v vzduchu jiným zp"sobem v závislosti
na momentální fyzické a psychické kondici, dob# p"sobení CO na organismus,
v#ku, vykonávané práci b#hem p"sobení CO. Velkým nebezpe!ím pro
postižené je také již zmi$ovaný synergický efekt p"sobení r"zných zplodin
ho ení na jednom míst# a v jeden okamžik.
P i poskytování první pomoci postiženému je t eba si uv#domit, že CO
p"sobí na organismus !lov#ka s jistou setrva!ností. Tak nap íklad p i
koncentraci 1 % CO ve vzduchu se v krvi vytvo í 50% COHb po 2,5 až 7
minutách. P i koncentraci 5 % CO ve vzduchu je to 30 až 90 vte in. Protože
nov# vytvo ený karboxyhemoglobin poté teprve putuje t#lem, m"že organismus
na p ítomnost CO reagovat pozd#ji, když už je postižený na !erstvém vzduchu a
tedy zdánliv# mimo nebezpe!í. Také postižení nervové soustavy postiženého se
m"že projevit až po 3 týdnech.
Postiženého vždy vyneseme na !erstvý vzduch a necháme ho inhalovat
kyslík. Pokaždé musí následovat prohlídka u léka e.
6
2.2 Oxid uhli!itý – CO 2
CO2 je neho lavý plyn bez barvy a zápachu, je t#žší než vzduch. A!koliv se
CO2 používá jako hasební látka (stabilní hasicí za ízení používá k hašení
koncentraci nad 27% CO2 ve vzduchu), je i jedním z produkt" ho ení. Je
kone!ným produktem ho ení látek bohatých na uhlík, p i!emž ho vzniká více
p i dokonalém ho ení než p i žhnutí.
Vzduch normáln# obsahuje kolem 0,03 % CO2. P i této koncentraci je CO2
jako produkt látkové vým#ny odstra$ován z plic !lov#ka dýcháním. P i asi 5 %
koncentraci CO2 ve vzduchu dochází ke zrychlenému dýchání doprovázenému
bolestmi hlavy, závrat#mi, pocením a rozrušením. Mezi 10 až 12 % CO2 ve
vzduchu m"že dojít b#hem n#kolika minut ke smrti postiženého následkem
ochrnutí dýchacího centra mozku. Nebezpe!í CO2 spo!ívá i v tom, že na jeho
zvýšenou koncentraci t#lo reaguje zrychlením dýchání, !ímž se ovšem do
organismu dostává i v#tší množství ostatních produkt" ho ení.
Postiženého vyneseme na !erstvý vzduch, necháme inhalovat kyslík a
dopravíme ho k léka i.
2.3 Chlorovodík – HCl
Chlorovodík je bezbarvý plyn se siln# dráždivými ú!inky pro dýchací cesty a
o!i, je t#žší než vzduch. HCl vyvolává otok horních cest dýchacích, který m"že
p ejít v zástavu dýchání a smrt udušením.
Nebezpe!ná je i schopnost chlorovodíku rozpoušt#t se ve vod# za vzniku
kyseliny chlorovodíkové (z 1 kg PVC se uvolní až 400 l HCl). P i hašení vodou
!i vodní mlhou tak m"že vzniknout p ekvapiv# silná kyselina chlorovodíková
se silnými korozívními ú!inky na veškerý používaný materiál a samoz ejm# i na
organismus zasahujících hasi!".
S chlorovodíkem se m"žeme u požáru potkat pom#rn# !asto, nebo% je
produktem ho ení všech látek, které ve své molekule obsahují chlór – nap íklad
PVC (obaly, podlahové krytiny, koženky, izolace kabel", hra!ky atd.). Plynný
chlorovodík vzniká i tepelným rozkladem izolací elektrických kabel" v požárem
rozžhavených betonových st#nách. Velmi nebezpe!né jsou však i dokon!ovací
práce po požárech ve skladech, drogeriích, obchodech i v domácnostech. I po
likvidaci samotného požáru je totiž ve vzduchu velké množství plynného HCl,
který napadá organismus hasi!", jež si v této fázi likvidace už nechrání
organismus dýchacím p ístrojem.
Postiženého vyneseme na !erstvý vzduch, zajistíme pro n#j okamžitou
léka skou pomoc a inhalaci kyslíku nebo roztoku hydrogenuhli!itanu sodného.
2.4 Nitrozní plyny – NO x
Mezi nejnebezpe!n#jší nitrozní plyny pat í oxid dusnatý (NO) a oxid dusi!itý
(NO2), p i!emž oxid dusnatý se p i styku s kyslíkem a vzdušnou vlhkostí m#ní
7
na oxid dusi!itý. NO2 je žluto- až !ervenohn#dý plyn s dráždivými ú!inky pro
dýchací cesty, je t#žší než vzduch.
Oxid dusi!itý vzniká v senážních v#žích p i skladování zem#d#lských
produkt", p i ho ení um#lých hnojiv a nap . i p i požárech v kancelá ích
(pravítka, filmy…).
Organismus reaguje na p ítomnost NO2 dráždivým kašlem, edémem plic
s následnou smrtí udušením. Nebezpe!ná je doba latence, bezprost edn# po
nadýchání se projeví pouze mírné p íznaky a teprve po n#kolika hodinách se
projeví vlastní otrava.
Všechny oxidy dusíku se rozpoušt#jí ve vod# za vzniku dusi!natých kyselin.
Tyto kyseliny reagují v lidském t#le s alkalickými slou!eninami a vznikají
nitráty a nitridy. Ty potom napadají krevní !ástice, což vede ke kolapsu
organismu a celkovému komatu. P íznakem je rozší ení cév, kolísání krevního
tlaku, bolest hlavy a mdloby.
Postiženého vyneseme na !erstvý vzduch a provádíme inhalaci kyslíku.
2.5 Kyanovodík – HCN
Kyanovodík je bezbarvý plyn s ho komandlovým zápachem a chutí, je leh!í
než vzduch. Na lidský organismus p"sobí na úrovni bun#k a tkání, nebo%
blokuje vým#nu kyslíku a oxidu uhli!itého p i jejich „dýchání“.
HCN se vst ebává plícemi i k"ží, p i!emž toto vst ebávání je tím rychlejší,
!ím je k"že teplejší a vlh!í. Organismus reaguje na p ítomnost HCN zvýšením
srde!ní frekvence až na 100 tep" za minutu. Koncentrace 135 ppm vyvolává
smrt postiženého do 30 minut, p i koncentraci 270 ppm nastává smrt okamžit#.
Kyanovodík vzniká p i ho ení polyamidu (silon, nylon…), polyuretanu
(molitan), mo!ovinoformaldehydové prysky ice (umakart, lepidla, laky…),
ABS (palubní desky automobil"), PAN, vlny, pe í, p írodního hedvábí atd.
Obecn# se s vysokými koncentracemi HCN m"žeme setkat p i požárech
obchod" s od#vy a kobercemi, p i požárech interiér" automobil" a letadel i p i
každém bytovém požáru.
Postiženého vždy vyneseme na !erstvý vzduch a zahájíme um#lé dýchání,
pop ípad# provádíme inhalaci kyslíku.
2.6 Fosgen – COCl 2
Fosgen je bezbarvý plyn bez chuti, ale s nep íjemným zápachem po shnilém
sen#. Vzniká nap . p i ho ení chladicích kapalin obsahujících freon.
Má silné dráždivé ú!inky, p i!emž jeho jedovatost se naplno projeví až
n#kolik hodin po expozici. Jeho zápach je znatelný p i koncentraci 6 ppm,
8
p i!emž ješt# p edtím dráždí o!ní sliznice a nutí ke kašli. Smrtelná koncentrace
je 25 ppm.
Fosgen snadno reaguje s vodou, p i!emž vzniká i kyselina chlorovodíková.
Protože plíce jsou vždy vlhké, vytvá í se i v plicních sklípcích siln# žíravá
kyselina chlorovodíková.
2.7 Ultrajedy
Ultrajedy jsou chemické slou!eniny, které již v mikrogramových množstvích
mohou v organismu vyvolat vážné zm#ny vedoucí k nelé!itelným nemocem a
v miligramových množstvích usmrcují. B#hem ho ení zejména slou!enin
s obsahem chlóru vznikají v malém, p esto však nebezpe!ném, množství
ultrajedy
jako
PCDBF
(polychlordibenzfuran)
a
TCDBO
(polychlordibenzparadiooxin). Tyto slou!eniny se váží na saze a s nimi mohou
vniknout do organismu zasahujících hasi!".
Nebezpe!né mohou být zejména požáry sklad" PVC, kdy emitované
množství ultrajed" se m"že pohybovat od 100 mg do 1 g. Ovšem i p i bytovém
požáru mohou vznikat významná množství ultrajed".
Zasahující hasi!i musí používat izola!ní dýchací p ístroje a vícevrstvé
zásahové od#vy nejen b#hem samotného hašení požáru, ale i b#hem
likvida!ních prací až do té doby, dokud si nejsme jisti, že v ovzduší na požá išti
již nejsou žádné saze a zví ený prach.
3. Nebezpe!í vyplývající z ho lavosti zplodin
ho ení
Krom# nebezpe!í vyplývající z toxicity zplodin ho ení musíme po!ítat i se
schopností t#chto zplodin se vznítit !i dokonce explodovat. Toto nebezpe!í
hrozí hlavn# p i požárech v uzav ených prostorách (byty, sklady, obchody,
sklepy atd.). Mezi hlavní nebezpe!í v r"zných !ástech rozvoje požáru pat í
rollover (žíhavé plameny), flashover (náhlé vzplanutí plyn" v celém prostoru) a
hlavn# backdraft (explozivní ho ení). Jedná se o jevy popsané hlavn#
v angloamerické literatu e, odtud jejich t#žko p eložitelné názvy. Všechny t i
jevy se od sebe liší silou svého ú!inku a fází požáru, ve které mohou vzniknout.
V následujícím textu si je jednotliv# popíšeme v!etn# možnosti prevence p ed
jejich vznikem !i p"sobením
3.1 Žíhavé plameny (rollover)
V po!áte!ní fázi požáru je oby!ejn# k dispozici dostate!né množství kyslíku
ve vzduchu. P i ho ení dochází k vývinu zejména vodní páry a oxidu uhli!itého,
v menším množství vznikají oxid uhelnatý a oxid si i!itý. V místnosti zasažené
požárem mírn# vzr"stá teplota (asi 40 oC), teplota plamene je cca 500 oC.
9
Rollover, n#kdy se nazývá flameover, vzniká tehdy, shromáždí-li se v#tší
množství ho lavých plyn" v po!áte!ní fázi požáru u stropu ho ící místnosti.
Tyto velmi zah áté ho lavé plyny jsou vytla!ovány zplodinami ho ení z ho ící
místnosti do okolí, kde se mísí se vzdušným kyslíkem. Jestliže koncentrace
ho lavých plyn" dosáhne mezí ho lavosti, dojde k jejich vznícení a rychlému
rozší ení požáru.
Plameny se ší í velkou rychlostí v úrovni stropu na velké vzdálenosti (viz
obr. 1.1 až 1.3) do té doby, dokud nevyho í všechny vzniklé ho lavé plyny.
Proto se zasahující hasi!i musí pohybovat v ohrožených prostorách p i zemi a
s nejvyšší opatrností. P i hasebních pracích je d"ležité se soust edit na uhašení
ohniska požáru, nebo% rollover vzniká pouze p i intenzivním vývinu ho lavých
plyn" a par.
Obr. 1.1 Vznik ho!ení
10
Obr. 1.2 P!íprava na rollover
Obr. 1.3 Rollover
3.2 Náhlé vzplanutí v celém prostoru (flashover)
V další fázi požáru dochází ke vznícení dalšího a dalšího materiálu
v místnosti. Protože je stále k dispozici dostate!né množství kyslíku, vznikají
vysoké plameny, které p em#ní laminární proud#ní spalin (obsahujících horké
ho lavé plyny a páry) v turbulentní. Dochází tak k celkovému zah ívání
ho lavých materiál" v místnosti, intenzivn#jšímu vývinu ho lavých par a
stla!ování studeného vzduchu do nižších úrovní. V místnosti vzr"stá teplota
vzduchu na asi 700 oC. Jestliže požár takto probíhá v uzav eném prostoru,
dochází brzo vlivem intenzivního ho ení k úbytku kyslíku.
Flashover se nazývá situace, kdy dojde k náhlému vzplanutí všech ho lavých
materiál" v celém prostoru ho ící místnosti najednou. Hlavní p í!inou tohoto
jevu je sou!asné zah átí všech ho lavých hmot v místnosti zplodinami ho ení na
11
takovou teplotu, p i níž uvol$ují ze svého objemu ho lavé plyny a páry.
V moment#, kdy se koncentrace t#chto plyn" a par dostane nad spodní mez
výbušnosti (teplota v místnosti je v tu dobu více než 800 oC), dojde k jejich
okamžitému vznícení (obr. 2).
Obr. 2 Flashover
Hlavní nebezpe!í flashoveru je v tom, že úpln# ruší zásadu „p i zemi je
menší teplo“ a zasahující hasi!i se mohou b#hem zlomku sekundy ocitnout
doslova v mo i plamen".
Prevencí p ed flashoverem je dostate!né chlazení ho ící místnosti a všech
p edm#t" v ní rozt íšt#ným proudem vody. D"ležité je neustále p emis%ovat
sm#r proudu od stropu na ho ící p edm#ty a zp#t.
3.3 Explozivní ho ení (backdraft)
Po fázi volného rozvoje m"že p i požáru v uzav ené místnosti dojít
k takovému poklesu koncentrace kyslíku ve vzduchu, že není možné další
plamenné ho ení. Ho ící místnost je zcela zapln#na hustým kou em. Teplota
v místnosti m"že dosahovat až 500 oC, tlak vzduchu rychle roste. Vlivem
intenzivního sálavého tepla dochází k uvol$ování výbušných plyn" (nap .
metanu) z p edm#t" v zasažené místnosti (obr. 3.1). Tyto plyny zvyšují spolu
s horkými zplodinami ho ení riziko vzniku backdraftu. Ten vzniká tehdy,
vnikne-li do místnosti !erstvý vzduch s normální koncentrací kyslíku. Vniklý
vzduch na edí sm#s horkých plyn" pod jejich horní mez výbušnosti. Nic pak
nebrání výbuchu sm#si ho lavých plyn" a par v zasažené místnosti.
Obr. 3.1 Žhnutí ho!lavých materiál"
12
Je t eba si uv#domit, že backdraft m"že vzniknout všude tam, kde požár
probíhá v místnosti bez možnosti dalšího p ísunu vzduchu b#hem požáru
(sklepy, byty s uzav enými okny atd.). P i jakémkoliv porušení t#snosti takové
místnosti (obr. 3.2) m"že dojít k výbuchu (obr. 3.3). Varovnými signály
upozor$ujícími na nebezpe!í backdraftu jsou: malé nebo žádné plameny,
žlutošedý až !erný kou , malými net#snostmi unikají oblá!ky kou e (jako zpod
pokli!ky hrnce), extrémní sálavé teplo, drn!ení okenních tabulí, pískání
vzduchu proudícího malými net#snostmi (nap . okenními nebo dve ními
spárami) do ho ící místnosti, výrazný proud vzduchu proudícího do místnosti po
otev ení oken nebo dve í.
&áste!nou ochranou nebo zmenšením síly backdraftu je vytvo ení v#tracích
otvor" na nejvyšším míst# nebezpe!né budovy. Nebezpe!né zah áté plyny tak
uniknou do okolního prost edí a sníží nebezpe!í exploze v místnosti.
Obr. 3.2 Narušení t#snosti místnosti
13
Obr. 3.3 Explozivní vznícení
4. Tepelný spád zplodin ho ení u požáru
v uzav eném prostoru
Mezi zplodiny ho ení pat í samoz ejm# i teplo vznikající p i požáru. Teplé
zplodiny ho ení mají snahu vytvá et jakési horizontální roviny se stejnou
teplotou, p i!emž nejteplejší je v#tšinou vrstva pod stropem. Tento jev se
nazývá tepelná rovnováha. Protože i kou je sm#s zah átých spalin, rozkládá se
v místnosti do stejných vrstev. Jestliže tedy nap íklad vytvo íte ve stropu otvor,
kou unikne z místnosti nebo budovy sm#rem vzh"ru do okolního prost edí.
Pro vlastní zásah je velmi d"ležité v#d#t, jak dlouho probíhal volný rozvoj
požáru p ed p íjezdem jednotky a jak je ho ící místnost vysoká. &ím delší byla
totiž tato doba, tím nižší prostor s p im# enou teplotou budou mít zasahující
hasi!i k dispozici (obr. 4.1).
Obr. 4.1 Tepelná rovnováha p!i požáru v uzav!ené místnosti
14
P i hašení požáru v místnosti bez p irozeného v#trání (nap . otev ené okno)
je t eba si uv#domit, že nasazením vodních proud" dochází k porušení tepelné
rovnováhy a vzniklá vodní pára uvede horké zplodiny ho ení do víru (obr. 4.2).
Výsledkem jsou v lepším p ípad# popáleniny hasi!" na místech nechrán#ných
p ed ú!inky tepla. Ochranou p ed opa ením zasahujících hasi!" je nasazení
p etlakové ventilace od za!átku hasebních prací.
Obr. 4.2 Narušení teplotní rovnováhy p!i hašení
Záv#re!né shrnutí:
Z uvedených údaj" vyplývá, že zplodiny ho ení jsou:
a) toxické
zasahující hasi!i musí používat izola!ní dýchací p ístroje po
celou dobu likvidace požáru,
b) ho lavé
velitel zasahující jednotky i hasi!i si musí být v#domi nebezpe!í
vzniku popsaných jev" p i ur!itých typech požár" a musí tomu p izp"sobit
taktiku svého zásahu,
c) horké
zasahující hasi!i se musí pohybovat p i zemi, zásah musí být
podpo en aktivní odv#trání zasažených objekt".
II. Záv#r
Doporu!ená literatura
1. Kolektiv: Essentials of Firefighting, 3rd edition, IFSTA, Oklahoma 1993
2. Grimwood, P. T.: Fog Attack, FMJ International Publications Ltd., London 1992
3. Orlíková, K.: Chemie ho lavin a hasebních látek, VŠB, Ostrava 1991
4. Brumovská, I.: Speciální chemie pro požární ochranu – u!ební texty, MV &R, Praha 1992
5. Kolektiv: P íru!ka první pomoci – u!ební texty pro odbornou p ípravu jednotek požární 6.
ochrany, P íroda a.s., Praha 1996
15
16
Konspekty odborneÂ prÏõÂpravy jednotek PO
OBSAH
Â SADY VELENIÂ ....................................................................................................................... 3
1 ZA
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
PrÏevzetõÂ tõÂsnÏoveÂ zpraÂvy ........................................................................................................................
Osobnost a chovaÂnõÂ hasicÏe ..................................................................................................................
RozhodovacõÂ proces velitele zaÂsahu ...................................................................................................
SlozÏky IZS .............................................................................................................................................
Organizace zaÂsahu a koordinace zaÂchrannyÂch pracõÂ prÏi hromadneÂ dopravnõÂ nehodeÏ ...............
3
3
3
4
4
Ï IÂSTUP A TAKTICKYÂ POSTUP VYPROSÏTEÏNIÂ OSOB ................................................ 5
2 PR
2.1 PrÏõÂjezd k mõÂstu nehody ± rÏesÏõÂme prÏed vznikem nehody ................................................................ 5
2.2 PrÏõÂstup na mõÂsteÏ udaÂlosti ..................................................................................................................... 5
2.3 PruÊzkum na mõÂsteÏ udaÂlosti .................................................................................................................. 5
2.4 TaktickyÂ postup vyprosÏteÏnõÂ ................................................................................................................. 11
2.4.1 JisÏteÏnõÂ ............................................................................................................................................... 11
2.4.2 PrÏõÂstup .............................................................................................................................................. 11
2.4.3 Stabilizace zdravotnõÂho stavu zraneÏneÂho ................................................................................... 11
2.4.4 VyprosteÏnõÂ ....................................................................................................................................... 12
2.4.5 Transport ......................................................................................................................................... 12
2.5 Organizace mõÂsta zaÂsahu ...................................................................................................................... 12
Â CE NA MIÂSTEÏ DOPRAVNIÂ NEHODY .................................................... 13
3 BEZPECÏNOST PRA
3.1 Obsluha vyprosÏt'ovacõÂho zarÏõÂzenõÂ a osobnõÂ ochranneÂ pracovnõÂ pomuÊcky pro hasicÏe (OOPP) . 13
3.2 ZvedaÂnõÂ brÏemen (vozidla) ................................................................................................................... 13
3.3 Stabilizace vozidla ................................................................................................................................. 14
3.4 Ochrana prÏed biologickyÂmi riziky ....................................................................................................... 14
3.5 PraÂce s naÂstrojem ................................................................................................................................. 14
3.6 ObecnaÂ pravidla .................................................................................................................................... 14
3.7 Revize a potrÏebnaÂ osveÏdcÏenõÂ .............................................................................................................. 16
Literatura .................................................................................................................................................. 16
1
2
Konspekty odborneÂ prÏÂõpravy jednotek PO
1 ZaÂsady velenõÂ
1.1 PrÏevzetõÂ tõÂsnÏoveÂ zpraÂvy
OhlaÂsÏenõÂ mimorÏaÂdneÂ udaÂlosti je zpravidla prÏijõÂmaÂno operacÏnõÂm a informacÏnõÂm strÏediskem HZS
kraje. Mimo adresy je zÏaÂdoucõÂ z volajõÂcõÂho vyteÏzÏit i naÂsledujõÂcõÂ informace:
l orientacÏnõÂ body, mõÂstnõÂ zvla
ÂsÏtnosti v prÏõÂjezdu, osoba cÏekajõÂcõÂ na prÏõÂjezd jednotek PO,
Ï zneÏnyÂch osob ve vozidlech, celkovyÂ pocÏet zraneÏnyÂch,
l pocÏet uve
Ê (motocykl, OA, NA, BUS, cisterny, ...),
l pocÏet a druh dopravnõÂch prostrÏedku
l poloha vozidel (na boku, na strÏesÏe, vza
ÂjemneÂ zaklõÂneÏnõÂ, ... a jejich umõÂsteÏnõÂ
na komunikaci, ve stoce, na mosteÏ, na zÏeleznicÏnõÂ trati, ve svahu, ...),
Ï nyÂch laÂtek (ADR a RID),
l oznacÏenõÂ vozidel z hlediska nebezpec
l druh na
Âkladu (sypkyÂ, v kusech, tekutyÂ, zvõÂrÏata ...).
VesÏkereÂ zõÂskaneÂ informace je nutno neprodleneÏ prÏedaÂvat veliteli vyjõÂzÏdeÏjõÂcõÂ jednotky PO.
1.2 Osobnost a chovaÂnõÂ hasicÏe
ZasahujõÂcõÂ se chovaÂ sebeveÏdomeÏ, postupuje energicky a s rozvahou. Jistota musõÂ pramenit ze
znalosti konstrukce vozidel, doporucÏenyÂch postupuÊ a obsluhy technickyÂch prostrÏedkuÊ. NedaÂvaÂ najevo pochyby a nerozhodneÂ chovaÂnõÂ. PrÏed zachranÏovanyÂmi (i prÏihlõÂzÏejõÂcõÂmi) se zdrzÏuje nevhodnyÂch
komentaÂrÏuÊ i posunkuÊ.
ZachranÏovaneÂ osoby dostatecÏneÏ informuje o provaÂdeÏnyÂch cÏinnostech, slovneÏ je pozitivneÏ motivuje
a komunikuje s nimi tak, aby nedochaÂzelo k dalsÏõÂmu narusÏenõÂ psychiky. Poskytuje jim prÏedleÂkarÏskou
pomoc a zachaÂzõÂ s nimi sÏetrneÏ s ohledem na naÂsledneÂ poraneÏnõÂ (o ostreÂ prÏedmeÏty, hrany, uÂlomky,
prach apod.).
KazÏdyÂ hasicÏ se snazÏõÂ vytvaÂrÏet veÏdomõÂ soudrzÏnosti a spolehnutõÂ se jeden na druheÂho, vzaÂjemneÏ se
informujõÂ o provaÂdeÏnyÂch cÏinnostech. Ve stresovyÂch situacõÂch je mozÏno se vzaÂjemneÏ povzbuzovat
(gestem, slovem), zejmeÂna meÂneÏ zkusÏeneÂ kolegy.
1.3 RozhodovacõÂ proces velitele zaÂsahu
Velitel zaÂsahu (VZ) musõÂ vychaÂzet z informacõÂ o situaci na mõÂsteÏ zaÂsahu, praÂveÏ provaÂdeÏneÂ cÏinnosti
a nesmõÂ byÂt pohlcen deÏjem. Z prÏehledneÂho bodu sleduje jednotliveÂ cÏinnosti a vydaÂvaÂ rozkazy (viz
obr. 1). SnazÏõÂ se, aby jednotliveÂ skupiny provaÂdeÏly soucÏasneÏ ruÊzneÂ cÏinnosti a nedosÏlo k tomu, zÏe jedna
skupina pracuje a ostatnõÂ cÏekajõÂ.
Velitel zaÂsahu:
1. Velitelem zaÂsahu je velitel jednotky PO.
2. Rozhoduje o tom, zda se bude zasahovat - musõÂ byÂt splneÏna podmõÂnka praÂvnõÂch prÏedpisuÊ ± viz.
ML 4 D BojoveÂho rÏaÂdu.
3. Rozhoduje o konkreÂtnõÂm postupu cÏinnosti, vytvaÂrÏõÂ plaÂn naÂvaznosti jednotlivyÂch uÂkonuÊ. Rozhoduje o povolaÂnõÂ dalsÏõÂch jednotek PO a o povolaÂnõÂ dalsÏõÂch sil a prostrÏedkuÊ slozÏek IZS.
4. Sleduje a pruÊbeÏzÏneÏ vyhodnocuje opodstatneÏnost provaÂdeÏnyÂch postupuÊ a vsÏe si zduÊvodnÏuje
(sÏkody na vozidle, mozÏneÂ naÂsledneÂ vymaÂhaÂnõÂ sÏkod soudnõÂ cestou).
5. Rozhoduje o nasazenõÂ dalsÏõÂch ochrannyÂch prostrÏedkuÊ.
6. VyÂznamnou pomocõÂ prÏi rÏesÏenõÂ nehody muÊzÏe byÂt i konzultace s leÂkarÏem.
ZaÂkladnõÂ taktickyÂ postup se sklaÂdaÂ z peÏti faÂzõÂ, tzv. JPSVT.
1. faÂze - J = JisÏteÏnõÂ
2. faÂze - P = PrÏõÂstup
3. faÂze - S = Stabilizace zdravotnõÂho stavu zraneÏnyÂch
4. faÂze - V = VyprosÏteÏnõÂ
5. faÂze - T = Transport.
Velitel zaÂsahu takeÂ rozhoduje o opatrÏenõÂch ve vztahu k zÏivotnõÂmu prostrÏedõÂ a odstranÏovaÂnõÂ naÂsledkuÊ nehody ± viz. ML 4 D BojoveÂho rÏaÂdu.
3
1.4 SlozÏky IZS
SlozÏky IZS postupujõÂ koordinovaneÏ, v souladu s pozÏadavky VZ a plnõÂ uÂkoly vyplyÂvajõÂcõÂ z jednotlivyÂch praÂvnõÂch prÏedpisuÊ.
odstranÏovaÂnõÂ a omezovaÂnõÂ rizik,
poskytovaÂnõÂ prÏedleÂkarÏskeÂ prvnõÂ pomoci,
poskytovaÂnõÂ psychologickeÂ a posttraumatickeÂ intervencÏnõÂ peÂcÏe,
pomoc ZZS dle jejich pozÏadavkuÊ, vcÏetneÏ koordinovaneÂho vyprosÏteÏnõÂ osob,
tyÂloveÂ zabezpecÏenõÂ mõÂsta zaÂsahu, (osveÏtlenõÂ, heliport-vymezit prÏistaÂvacõÂ plochu pro vrtulnõÂk cca 50x100m, tyÂlovyÂ kontejner)
± rÏõÂzenõÂ dopravy po dobu neprÏõÂtomnosti Policie CÏR.
PrÏi vesÏkereÂ cÏinnosti se snazÏõÂ zachovat maximum duÊkaznõÂch stop pro sÏetrÏenõÂ PoliciõÂ CÏR.
JPO
±
±
±
±
±
ZZS
± udrzÏovat kontakt vedoucõÂho leÂkarÏe s VZ,
± trÏõÂdit postizÏeneÂ a poskytnout odbornou prÏednemocnicÏnõÂ neodkladnou peÂcÏi, monitorovat
stav zachranÏovanyÂch osob, proveÂst potrÏebneÂ zaleÂcÏenõÂ,
± koordinovat postup vyprosÏteÏnõÂ dle druhu a charakteru zraneÏnõÂ,
± transportovat zraneÏneÂho do zdravotnickeÂho zarÏõÂzenõÂ.
Policie ± vysÏetrÏovaÂnõÂ nehody a shromazÏd'ovaÂnõÂ duÊkaznõÂch stop (Policie CÏR),
± usmeÏrnÏovaÂnõÂ, odklon a rÏõÂzenõÂ dopravy, prÏõÂpadneÏ vyÂluka s ohledem na potrÏeby zaÂsahu,
± zabezpecÏenõÂ mõÂsta nehody prÏed vstupem nepovolanyÂch osob a zcizenõÂ majetku,
± opatrÏenõÂ ve veÏci verÏejneÂho porÏaÂdku a fyzickaÂ ochrana slozÏek IZS,
± kontaktuje spraÂvce komunikace - zajistõÂ dopravnõÂ znacÏenõÂ
Je-li potrÏeba, jsou povolaÂny i ostatnõÂ slozÏky IZS (plaÂnovanaÂ pomoc na vyzÏaÂdaÂnõÂ).
1.5 Organizace zaÂsahu a koordinace zaÂchrannyÂch pracõÂ prÏi hromadneÂ dopravnõÂ nehodeÏ
PrÏi hromadneÂ dopravnõÂ nehodeÏ (viz ML 3D BojoveÂho rÏaÂdu) s ohledem na jejõÂ rozsah zajistõÂ VZ
povolaÂnõÂ dostatecÏneÂho pocÏtu sil a prostrÏedkuÊ, vcÏetneÏ teÏzÏkeÂ a speciaÂlnõÂ techniky. ZvaÂzÏõÂ zrÏõÂzenõÂ sÏtaÂbu
VZ nebo ustanovenõÂ pomocnõÂkuÊ VZ. UrcÏõÂ a oznacÏõÂ stanovisÏteÏ VZ prÏõÂpadneÏ sÏtaÂbu.
DoporucÏuje se rozdeÏlit mõÂsto zaÂsahu na uÂseky, poprÏõÂpadeÏ i sektory. Kriteriem pro stanovenõÂ uÂsekuÊ
a sektoruÊ muÊzÏe byÂt rozsah mimorÏaÂdneÂ udaÂlosti, druh charakteristickyÂch cÏinnostõÂ, naprÏ. likvidace NL,
zajisÏteÏnõÂ vozidel proti vzniku pozÏaÂru, hasÏenõÂ pozÏaÂruÊ, vyprosÏt'ovaÂnõÂ osob, prohledaÂvaÂnõÂ okolõÂ, rÏõÂzenõÂ
dopravy apod. Veliteli jednotlivyÂch uÂsekuÊ nebo sektoruÊ mohou byÂt i prÏõÂslusÏnõÂci Policie CÏR nebo
leÂkarÏi ZZS dle druhu prÏevazÏujõÂcõÂ cÏinnosti.
V dostatecÏneÂm cÏasoveÂm prÏedstihu musõÂ VZ rÏesÏit i potrÏebu posttraumatickeÂ intervencÏnõÂ peÂcÏe
a prvotnõÂ humanitaÂrnõÂ pomoci pro osoby postizÏeneÂ i cÏekajõÂcõÂ v zaÂcpaÂch, ohrozÏeneÂ naprÏ. neprÏõÂznõÂ
pocÏasõÂ.
4
2 PrÏõÂstup a taktickyÂ postup vyprosÏteÏnõÂ osob
2.1 PrÏõÂjezd k mõÂstu nehody ± rÏesÏõÂme prÏed vznikem nehody
V raÂmci seznamovaÂnõÂ se s hasebnõÂm obvodem (v raÂmci pravidelneÂ odborneÂ prÏõÂpravy nebo prÏi
kondicÏnõÂch jõÂzdaÂch) a z toho vyplyÂvajõÂcõÂ znalosti hasebnõÂho obvodu, se jednaÂ o vyhledaÂvaÂnõÂ mozÏnyÂch
naÂhradnõÂch prÏõÂjezduÊ a prÏõÂstupuÊ k mõÂstuÊm nehody, zejmeÂna na silnicõÂch I. trÏõÂdy, daÂlnicõÂch a zÏeleznicÏnõÂch
tratõÂch. Tyto informace je trÏeba zapracovat do dokumentace jednotky pro vyÂjezd a udrzÏovat je
v aktuaÂlnõÂm stavu. DalsÏõÂmi duÊlezÏityÂmi informacemi pro jednotku jsou meteosituace, zejmeÂna s ohledem na specifickou situaci v ruÊznyÂch rocÏnõÂch obdobõÂch, umõÂsteÏnõÂ a stav vodotecÏõÂ a stojatyÂch vod,
profil a uÂnosnost tereÂnu, zejmeÂna s ohledem na mozÏneÂ prÏistaÂnõÂ vrtulnõÂku, umõÂsteÏnõÂ zdrojuÊ pitneÂ vody
(s ohledem na hasÏenõÂ nebo uÂnik NL), elektrifikace tratõÂ tramvajovyÂch, trolejbusovyÂch a zÏeleznicÏnõÂch
poprÏ. i jineÂ dle druhu a rozsahu prÏedpoklaÂdanyÂch nehod.
2.2 PrÏõÂstup k mõÂstu nehody a ustavenõÂ vozidel
PrÏed prÏõÂjezdem na mõÂsto zprovoznit detekcÏnõÂ prÏõÂstroje - dle vybavenosti vozidla (dozimetry, explozimetry a dalsÏõÂ meÏrÏõÂcõÂ prÏõÂstroje).
K mõÂstu nehody prÏijõÂzÏdeÏt obezrÏetneÏ s ohledem na poveÏtrnostnõÂ podmõÂnky, naprÏ. mlha, naÂledõÂ apod.,
na nebezpecÏõÂ uÂniku PHM, LPG, oleje a nezastavovat v teÏsneÂ blõÂzkosti havarovanyÂch vozidel. Ihned
zprovoznit dostupneÂ sveÏtelneÂ vyÂstrazÏneÂ systeÂmy na vozidlech.
Vozidla ustavit do naÂraznõÂkoveÂho postavenõÂ (viz obr. PostavenõÂ zaÂsahovyÂch vozidel slozÏek IZS prÏi
rÏesÏenõÂ dopravnõÂch nehod) a umõÂstit sveÏtelneÂ vyÂstrazÏneÂ kuzÏely minimaÂlneÏ ve vzdaÂlenosti 100 m na
daÂlnici a 50 m na ostatnõÂch komunikacõÂch. V obci muÊzÏe dle situace byÂt tato vzdaÂlenost snõÂzÏena.
Na rychlostnõÂch komunikacõÂch muÊzÏe dojõÂt k situaci, kdy musõÂme uvazÏovat s alternativou vyÂjezdu
a prÏõÂjezdu jednotek z opacÏnyÂch smeÏruÊ nebo o prÏõÂjezdu po soubeÏzÏneÂ komunikaci. V nouzi, po dohodeÏ
a zabezpecÏenõÂ PoliciõÂ CÏR, lze takeÂ uvazÏovat o prÏõÂjezdu v protismeÏru (dle domluvy a doporucÏenõÂ
daÂlnicÏnõÂ Policie CÏR prÏi jõÂzdeÏ v protismeÏru vyuzÏõÂvat odstavnyÂ pruh, prÏõÂpadneÏ levyÂ pruh).
2.3 PruÊzkum na mõÂsteÏ udaÂlosti
PruÊzkum provaÂdõÂme jizÏ prÏi prÏõÂjezdu formou frontaÂlnõÂho pohledu. TõÂm sledujeme zejmeÂna situaci na
mõÂsteÏ nehody, zejmeÂna provoz na komunikaci, druh a postavenõÂ vozidel, polohu, stav a pohyb osob,
tereÂn, charakter posÏkozenõÂ vozidel a konstrukcõÂ a pruÊvodnõÂ jevy nehody, naprÏ. uÂnik laÂtek, kourÏ apod.
DalsÏõÂ faÂzõÂ je vnitrÏnõÂ a vneÏjsÏõÂ pruÊzkum. VnitrÏnõÂm pruÊzkumem zajisÏt'ujeme kontakt se zachranÏovanyÂmi
osobami a zjisÏt'ujeme jejich zdravotnõÂ stav ve vozidle, stav vozidla a mozÏnosti prÏõÂstupu k zachranÏovanyÂm (naprÏ. nenaÂsilneÂ otevrÏenõÂ dverÏõÂ), vcÏetneÏ druhu pohonu (LPG, elektropohon, palivoveÂ cÏlaÂnky).
VneÏjsÏõÂm pruÊzkumem sledujeme zejmeÂna vyhledaÂvaÂnõÂ osob mimo vozidlo a tereÂn z hlediska mozÏnosti
sÏõÂrÏenõÂ unikajõÂcõÂch laÂtek. DaÂle sledujeme jineÂ mozÏneÂ zdroje, ktereÂ mohou zpuÊsobit naÂsledneÂ ohrozÏenõÂ
(elektrickaÂ vedenõÂ, plynovody, parovody...).
5
Obr. 1 PrvotnõÂ pruÊzkum mõÂsta nehody
Obr. 2 Varianta 1, prÏi vyuzÏitõÂ vsÏech dostupnyÂch prostrÏedkuÊ (mobilnõÂ technika slozÏek IZS, vyÂstrazÏneÂ kuzÏele a smeÏroveÂ desky),
koÂty zobrazujõÂ min. bezpecÏnostnõÂ vzdaÂlenosti
6
Obr. 3 Varianta RZA a CAS
Obr. 4 Varianta dveÏ CAS
Obr. 5 Varianta jedna CAS
7
Obr. 6 Varianta 2, prÏi vyuzÏitõÂ dostupnyÂch prostrÏedkuÊ (mobilnõÂ technika slozÏek IZS, vyÂstrazÏneÂ kuzÏele a smeÏroveÂ desky)
Obr. 7 Varianta jedna RZA a CAS
8
Obr. 9 Varianta jedna CAS
Je-li nehoda ve strÏedovyÂch pruzõÂch, je nutneÂ zastavit provoz alesponÏ z jedneÂ strany, aby nevznikl tzv.
¹zaÂchranaÂrÏskyÂ ostrovª. UmozÏnit zprovozneÏnõÂ silnicÏnõÂ komunikace vzÏdy jen v jednom jõÂzdnõÂm pruhu
(odstavnyÂ nebo levyÂ jõÂzdnõÂ pruh), aby nedosÏlo k uveÏzneÏnõÂ zasahujõÂcõÂch viz. obr. 10.
9
Obr. 10 varianta 3, prÏi vyuzÏitõÂ vsÏech dostupnyÂch prostrÏedkuÊ (mobilnõÂ technika slozÏek IZS, vyÂstrazÏneÂ kuzÏele a smeÏroveÂ desky)
Obr. 11 Varianta RZA a CAS
10
POZOR ± zaÂchranaÂrÏi zaÂsadneÏ neprÏebõÂhajõÂ rychlostnõÂ komunikace!
2.4 TaktickyÂ postup vyprosÏteÏnõÂ
Na uÂkoly uvedeneÂ v bodeÏ 2.2 navazujõÂ dalsÏõÂ cÏinnosti souvisejõÂcõÂ s JPSVT.
2.4.1 JisÏteÏnõÂ
± prÏõÂprava hasÏenõÂ (trojnaÂsobnaÂ pozÏaÂrnõÂ ochrana),
± odpojenõÂ akumulaÂtoruÊ (muÊzÏe jich byÂt i neÏkolik) a vyzkratovaÂnõÂ odpojenyÂch kabeluÊ od akumulaÂtoru,
± zastavenõÂ uÂniku provoznõÂch kapalin,
± stabilizace vozidla (je-li nutno v krajnõÂm prÏõÂpadeÏ posunout vozidlo, vyznacÏõÂme na komunikaci jeho
puÊvodnõÂ postavenõÂ),
± alternativneÏ pro snõÂzÏenõÂ nebezpecÏõÂ vyÂbuchu a pozÏaÂru par pouzÏijeme prÏetlakovyÂ ventilaÂtor.
OsaÂdka prÏipravõÂ potrÏebneÂ veÏcneÂ prostrÏedky.
2.4.2 PrÏõÂstup
ZnamenaÂ vytvorÏit otvor, kteryÂ naÂm umozÏnõÂ (zaÂchranaÂrÏem nebo leÂkarÏem) poskytnutõÂ prvnõÂ pomoci
a uprÏesneÏnõÂ zdravotnõÂho stavu zachranÏovaneÂ osoby. PrÏõÂstup vytvaÂrÏõÂme dle pokynuÊ velitele zaÂsahu a to:
± standardnõÂmi vstupy to je otevrÏenõÂ dverÏõÂ, võÂka zavazadloveÂho prostoru,
± prosklenyÂmi cÏaÂstmi karoserie /stazÏenõÂ, vyndaÂnõÂ, destrukce ± to je okny, kteraÂ musõÂme zabezpecÏit
(prÏelepenõÂ, vhodnyÂ zpuÊsob vyndaÂnõÂ nebo rozbitõÂ)/,
± nestandardnõÂmi vstupy pomocõÂ vyprosÏt'ovacõÂch naÂstrojuÊ (paÂcÏenõÂ dverÏõÂ, vystrÏõÂhaÂvaÂnõÂ otvoruÊ, odstranÏovaÂnõÂ strÏechy).
Se zachranÏovanyÂm, je-li prÏi veÏdomõÂ, trvale komunikujeme (viz. bod 1.2) a zabezpecÏujeme jeho
krytõÂ v pruÊbeÏhu vyprosÏt'ovacõÂch pracõÂ. UprÏesnõÂme porÏadõÂ vyprosÏteÏnõÂ. Eliminujeme prvky pasivnõÂ
ochrany ve vozidle. Na airbagy nasadõÂme zachycovacÏe, daÂle vyhledaÂme generaÂtory plynuÊ pro airbagy,
(pozor ± prÏõÂpadneÂ strÏihy provaÂdõÂme mimo tyto generaÂtory). BezpecÏnostnõÂ paÂsy prÏerÏõÂzneme, s vyÂjimkou situace, kdy je vozidlo na strÏesÏe a v paÂsech visõÂ zraneÏnyÂ. Po zajisÏteÏnõÂ a stabilizaci zraneÏneÂho
v poloze vozidla na strÏesÏe, muÊzÏeme proveÂst prÏerÏõÂznutõÂ bezpecÏnostnõÂch paÂsuÊ. ZabezpecÏõÂme vznikleÂ
ostreÂ hrany.
2.4.3 Stabilizace zdravotnõÂho stavu zraneÏneÂho
JednaÂ se o zajisÏteÏnõÂ zaÂkladnõÂch zÏivotnõÂch funkcõÂ, zklidneÏnõÂ, je-li leÂkarÏ i zaleÂcÏenõÂ a snõÂzÏenõÂ bolestivosti.
11
2.4.4 VyprosÏteÏnõÂ
Postup a razanci urcÏõÂ velitel zaÂsahu podle situace a konzultace s leÂkarÏem (nutno speÏchat, exitus
apod.). Ale i zde se vesÏkeraÂ cÏinnost jednotky podrÏizuje sÏetrnosti vuÊcÏi zraneÏneÂmu. Pokud to situace
dovoluje, muÊzÏeme pro vyprosÏteÏnõÂ zraneÏneÂho pouzÏõÂt naprÏõÂklad transportnõÂ desku, nosõÂtek-scoop, paÂterÏnõÂ dlahu atp.
2.4.5 Transport
Transport zraneÏneÂho zabezpecÏuje zpravidla ZZS pozemnõÂ, prÏõÂpadneÏ leteckou cestou v doprovodu
zdravotnickeÂho personaÂlu.
2.5 Organizace mõÂsta zaÂsahu
ZajisÏt'uje prÏehled o situaci a bezpecÏnyÂ pohyb zasahujõÂcõÂch. DaÂle maÂ
zabraÂnit vstupu nepovolanyÂch osob,
zcizenõÂ majetku a udrzÏenõÂ verÏejneÂho
porÏaÂdku. Je vhodneÂ urcÏit vnitrÏnõÂ
a vneÏjsÏõÂ okruh. VnitrÏnõÂ okruh je kolem
havarovaneÂho vozidla a slouzÏõÂ vyÂhradneÏ pro pohyb zaÂchranaÂrÏuÊ. Na
neÏj navazuje mõÂsto pro odklaÂdaÂnõÂ naÂstrojuÊ a mõÂsto pro odklaÂdaÂnõÂ odstraneÏnyÂch cÏaÂstõÂ vozidla. VneÏjsÏÂõ okruh
obepõÂnaÂ vsÏechna havarovanaÂ vozidla
a to ve vzdaÂlenosti cca 3m. Je vhodneÂ
jej vyznacÏit paÂskou. Dozor nad tõÂmto
okruhem zajisÏt'uje policie.
(viz. obr. 14).
Obr. 14 Okruhy ± (vneÏjsÏõÂ a vnitrÏnõÂ okruh, odklaÂdaÂnõÂ naÂrÏadõÂ)
12
3 BezpecÏnost praÂce na mõÂsteÏ dopravnõÂ nehody
3.1 Obsluha vyprosÏt'ovacõÂho zarÏõÂzenõÂ a osobnõÂ ochranneÂ pracovnõÂ pomuÊcky
pro hasicÏe (OOPP)
VyprosÏt'ovacõÂ hydraulickeÂ a pneumatickeÂ zarÏõÂzenõÂ smõÂ obsluhovat osoba prokazatelneÏ prosÏkolenaÂ
a seznaÂmenaÂ s obsluhou, uÂdrzÏbou a bezpecÏnostõÂ praÂce. Velmi duÊlezÏiteÂ je znaÂt mozÏnosti a varianty
vyuzÏitõÂ pouzÏõÂvanyÂch technickyÂch prostrÏedkuÊ.
Rozsah OOPP prÏi zaÂsahu dle vyhodnocenõÂ mõÂry rizika stanovõÂ velitel zaÂsahu, doporucÏuje se minimaÂlnõÂ
rozsah: zaÂsahovyÂ odeÏv, zaÂsahovaÂ obuv, zaÂsahoveÂ rukavice, hasicÏskaÂ prÏilba se stazÏenyÂm sÏtõÂtem nebo
bryÂlemi pro ochranu zraku, latexoveÂ rukavice a respiraÂtor (prÏi rÏezaÂnõÂ skla, betonu atd.), vyÂstrazÏnaÂ
vesta.
3.2 ZvedaÂnõÂ brÏemen (vozidla)
PrÏi zvedaÂnõÂ brÏemene vyprosÏt'ovacõÂm zarÏõÂzenõÂm nevstupujeme pod brÏemeno (vozidlo), zvlaÂsÏteÏ si
daÂvaÂme pozor na koncÏetiny. PruÊbeÏzÏneÏ zajisÏt'ujeme stabilitu brÏemene tj. soucÏasneÏ se zvedaÂnõÂm podklaÂdaÂme.
PrÏi zvedaÂnõÂ jerÏaÂbem, kromeÏ respektovaÂnõÂ obecneÏ platnyÂch bezpecÏnostnõÂch pozÏadavkuÊ (vazacÏskyÂ
pruÊkaz, pruÊkaz jerÏaÂbnõÂka), se veÏnujeme volbeÏ mõÂsta k uchycenõÂ vaÂzacõÂch prvkuÊ a provaÂdõÂme opatrÏenõÂ
v zaÂvislosti na prÏedpoklaÂdaneÂm pohybu brÏemene po jeho uvolneÏnõÂ. ZejmeÂna vyloucÏõÂme pohyb osob
v mõÂsteÏ mozÏneÂho pohybu brÏemene a lana v souvislosti s prÏõÂpadnyÂm kyvem, prÏetrzÏenõÂm lana nebo
uvolneÏnõÂm nebo vyvleÂknutõÂm vaÂzacõÂho prvku. SnazÏõÂme se takeÂ v nejvysÏsÏõÂ mozÏneÂ mõÂrÏe omezit naÂsledneÂ
posÏkozenõÂ vozidla.
PrÏi vlecÏenõÂ brÏemene pomocõÂ navijaÂku platõÂ podobneÂ bezpecÏnostnõÂ zaÂsady jako prÏi zvedaÂnõÂ jerÏaÂbem,
nikdy se nedotyÂkaÂme lana, nebo haÂku, pokud jsou pod zatõÂzÏenõÂm. Nikdy nenechaÂvaÂme ovlaÂdaÂnõÂ
navijaÂku zapojeneÂ pokud rucÏneÏ odvõÂjõÂme lano, nebo upevnÏujeme lano na kotevnõÂ bod. DbaÂme na
dodrzÏenõÂ dostatecÏneÂho odstupu od lana, prÏi zatõÂzÏenõÂ lana existuje riziko vytrzÏenõÂ nebo prÏetrzÏenõÂ lana,
prÏicÏemzÏ dochaÂzõÂ ke sÏvihnutõÂ lana smeÏrem vprÏed a/nebo vzad, prÏõÂpadneÏ k vrzÏenõÂ cÏaÂsti vytrzÏeneÂ konstrukce. Proto v prostoru mozÏneÂ draÂhy prÏetrzÏeneÂho lana nebo letu cÏaÂsti konstrukce nesmõÂ staÂt zÏaÂdneÂ
osoby. Nikdy se nedotyÂkaÂme lana, vedenõÂ lana nebo navõÂjecõÂho bubnu, pokud ovlaÂdaÂnõÂ navijaÂku drzÏõÂ
v rukou jinaÂ osoba! U navijaÂkuÊ, ktereÂ se ovlaÂdajõÂ elektricky prÏed pouzÏitõÂm zkontrolujeme ovlaÂdacõÂ
kabel, nenõÂ-li posÏkozena izolace vodicÏuÊ. NavijaÂk nikdy nezateÏzÏujeme nad jeho max. tazÏnou sõÂlu a max.
dobu neprÏetrzÏiteÂho navõÂjanõÂ pod zaÂteÏzÏõÂ, pomocõÂ kladek muÊzÏeme tazÏnou sõÂlu navijaÂku zdvojnaÂsobit. PrÏi
prÏõÂpraveÏ a volbeÏ kotevnõÂho mõÂsta si musõÂme byÂt stoprocentneÏ jisti, zÏe je schopneÂ vydrzÏet prÏõÂslusÏneÂ
zatõÂzÏenõÂ. PrÏi navõÂjenõÂ pod zatõÂzÏenõÂm udrzÏujeme pokud mozÏno lano kolmo k podeÂlneÂ ose bubnu.
PrÏi pouzÏitõÂ pneumatickyÂch vakuÊ nesmõÂme pracovat pod zvedanyÂm naÂkladem, kteryÂ je trÏeba neustaÂle podklaÂdat (platõÂ zaÂsada 1cm zdvihu, 1 cm podlozÏenõÂ), daÂle zabezpecÏujeme proti posunutõÂ.
PneumatickeÂ vaky je trÏeba, pokud mozÏno, zcela zasunout pod zvedanyÂ prÏedmeÏt (min. 75% plochy
pneumatickeÂho vaku). NesmõÂme staÂt prÏed zasunutyÂmi a nafukujõÂcõÂmi se pneumatickyÂmi vaky, protozÏe
v extreÂmnõÂch prÏõÂpadech musõÂme vzõÂt v uÂvahu vyklouznutõÂ (vystrÏelenõÂ) vaku. Je zakaÂzaÂno pouzÏitõÂ trÏõÂ
a võÂce pneumatickyÂch vakuÊ na sobeÏ (kromeÏ vakuÊ Zumro, ktereÂ jsou vzaÂjemneÏ spojeny).
PrÏi pouzÏitõÂ võÂce pneumatickyÂch vakuÊ na sobeÏ, nesmõÂ byÂt spodnõÂ pneumatickyÂ vak mensÏõÂ nezÏ vrchnõÂ.
Jako podkladovyÂ materiaÂl nepouzÏõÂvaÂme kov na kov. PrÏi pouzÏitõÂ vakuÊ na ledeÏ, sneÏhu, blaÂteÏ, mokru
apod. podklaÂdaÂme pneumatickeÂ vaky veÏtvemi, põÂskem, podlozÏkami nebo podobnyÂm materiaÂlem ke
zlepsÏenõÂ prÏilnavosti.
PneumatickeÂ vaky nepoklaÂdaÂme na horkeÂ a saÂlajõÂcõÂ prÏedmeÏty, v prÏõÂpadeÏ nutnosti pouzÏijeme
ochranneÂ desky proti zÏaÂru, vaky chraÂnõÂme prÏed ostryÂmi hranami, sÏpicÏatyÂmi prÏedmeÏty, pomocõÂ nekluznyÂch drÏeveÏnyÂch nebo gumovyÂch desek. Mezi pneumatickyÂm vakem a uzavõÂracõÂm ventilem musõÂ
byÂt umõÂsteÏn vzÏdy pojistnyÂ ventil.
13
3.3 Stabilizace vozidla
PrÏed zahaÂjenõÂm praÂce musõÂ byÂt kazÏdeÂ havarovaneÂ vozidlo stabilizovaÂno. UÂkolem stabilizace je
zabraÂnit otrÏesuÊm, posunuÊm, eliminovat funkci odpruzÏenõÂ vozidla, zabraÂnit nezÏaÂdoucõÂm deformacõÂm
naprÏ. v duÊsledku provedenõÂ pomocneÂho strÏihu. Stabilizace musõÂ byÂt ve vztahu k zachranÏovanyÂm
provaÂdeÏna sÏetrneÏ, bez trhavyÂch pohybuÊ s vozidlem. KromeÏ stabilizace vozidla provedeme i stabilizaci
ostatnõÂch prÏedmeÏtuÊ (vozidlo, strom, sloup, naÂklad) ohrozÏujõÂcõÂch hasicÏe. Stabilizaci kontrolujeme po
celou dobu zaÂsahu.
3.4 Ochrana prÏed biologickyÂmi riziky
PrÏed mozÏnou naÂkazou infekcÏnõÂmi nemocemi se prÏi styku a manipulaci s osobami chraÂnõÂme latexovyÂmi rukavicemi a respiraÂtorem, dle situace i spusÏteÏnyÂm ochrannyÂm sÏtõÂtem na prÏilbeÏ. Je-li zjisÏteÏno
infekcÏnõÂ onemocneÏnõÂ nebo materiaÂl (krev, tkaÂneÏ), provedeme dezinfekci mõÂsta zaÂsahu a pouzÏityÂch
veÏcnyÂch prostrÏedkuÊ. Tato skutecÏnost musõÂ byÂt uvedena ve zpraÂveÏ o zaÂsahu.
3.5 PraÂce s naÂstrojem
S ohledem na zachranÏovaneÂ se vyvarujeme uÂderuÊ naÂstrojem do vozidla. VsÏichni, kterÏõÂ jsou v blõÂzkosti zaÂchrannyÂch pracõÂ musõÂ byÂt informovaÂni o praÂveÏ provaÂdeÏneÂm uÂkonu s naÂstrojem. DbaÂme, aby
spojky vysokotlakyÂch hadic byly rÏaÂdneÏ spojeny a zajisÏteÏny. Sledujeme, zda vysokotlakeÂ propojovacõÂ
hadice netvorÏõÂ smycÏky nebo nejsou polozÏeny prÏes ostreÂ hrany- hydraulickeÂ hadice jsou citliveÂ na
posÏkozenõÂ (rÏezy, zauzlovaÂnõÂ, popaÂlenõÂ zÏhavyÂmi soucÏaÂstmi, chemickeÂ potrÏõÂsneÏnõÂ, nepouzÏõÂvat hydraulickeÂ hadice pro tazÏenõÂ prÏi prÏemist'ovaÂnõÂ naÂrÏadõÂ nebo agregaÂtu). NestoupaÂme na vysokotlakeÂ hadice
a spojky.
HasicÏ, pracujõÂcõÂ s hydraulickyÂm naÂrÏadõÂm, musõÂ staÂt na pevneÂ plosÏe, naÂstroj drzÏõÂ obeÏma rukama
v mõÂstech tomu urcÏenyÂch a musõÂ mõÂt naÂstroj plneÏ pod kontrolou. SvõÂraÂ-li naÂstroj s vozidlem ostryÂ uÂhel,
nestojõÂme mezi vozidlem a naÂstrojem, ale z vneÏjsÏõÂ strany naÂstroje (otevrÏenyÂ uÂhel viz. obr. 18). PrÏi
prÏechaÂzenõÂ s naÂstrojem a jeho odklaÂdaÂnõÂ je naÂstroj prÏivrÏen a smeÏrovaÂn sÏpicÏkou doluÊ a doprÏedu. HasicÏ
prÏidrzÏujõÂcõÂ oddeÏlovaneÂ cÏaÂsti konstrukce stojõÂ u plochy a ne proti ostreÂ hraneÏ. PrÏidrzÏenõÂm zabranÏuje
nezÏaÂdoucõÂmu odpadnutõÂ, vystrÏelenõÂ a sevrÏenõÂ oddeÏlovanyÂch konstrukcõÂ.
Pracujeme-li s naÂstrojem v blõÂzkosti osoby, tuto chraÂnõÂme deskou, zaÂsteÏnou apod. Mezi cÏelisti
naÂstroje nikdy nevklaÂdaÂme ruce. StrÏõÂhaÂnõÂ peÂrovyÂch, tvrdyÂch a kalenyÂch materiaÂluÊ je zakaÂzaÂno. CÏelisti
nasazujeme kolmo a co nejhloubeÏji k ose cÏepu nuÊzÏek. Jakmile se cÏelisti nuÊzÏek zacÏõÂnajõÂ rozevõÂrat do
boku nebo se nadmeÏrneÏ kroutõÂ, prÏerusÏõÂme strÏih a zvolõÂme jinyÂ postup. NaÂstrojem nesmõÂme naÂsilneÏ
paÂcÏit proti smeÏru kroucenõÂ.
PrÏi praÂci s hydraulickyÂm rozpõÂnaÂkem vyuzÏõÂvaÂme celou plochu sÏpicÏek cÏelistõÂ (mohou byÂt rozpõÂnacõÂ,
strÏihacõÂ nebo soucÏaÂstõÂ celyÂch cÏelistõÂ - kombinovanyÂ naÂstroj).
HydraulickyÂ rozpeÏrnyÂ vaÂlec nasazujeme kolmo na plochu krÏõÂzÏovyÂch hlavic v podeÂlneÂ ose vaÂlce.
Hlavice musõÂ byÂt stejnomeÏrneÏ zatõÂzÏeny a nesmõÂ se opõÂrat o sÏikmeÂ plochy. Ani o teÏlo rozpeÏrneÂho vaÂlce
se nesmõÂ nic opõÂrat. SÏpatneÂ ustavenõÂ rozpeÏrneÂho vaÂlce muÊzÏe veÂst k vystrÏelenõÂ a jeho znicÏenõÂ (ohnutõÂ).
RozpeÏrnyÂ vaÂlec nepouzÏõÂvaÂme ke zvedaÂnõÂ brÏemen. PrÏi strÏõÂhaÂnõÂ nebo rozpõÂnaÂnõÂ silnyÂch nebo houzÏevnatyÂch materiaÂluÊ dochaÂzõÂ k cÏasoveÂ prodleveÏ, zpuÊsobeneÂ naÂruÊstem tlaku v pracovnõÂm naÂstroji a naÂsledneÂmu ustrÏizÏenõÂ nebo odtazÏenõÂ (prodleva trvaÂ rÏaÂdoveÏ neÏkolik vterÏin).
3.6 ObecnaÂ pravidla
UdrzÏovaÂnõÂ prÏihlõÂzÏejõÂcõÂch osob v dostatecÏneÂ vzdaÂlenosti od mõÂsta nehody. UklaÂdaÂnõÂ odstraneÏnyÂch
cÏaÂstõÂ vozidla a pracovnõÂch naÂstrojuÊ mimo vnitrÏnõÂ okruh.Vozidla vybavenaÂ airbagem musõÂme zajistit
proti mozÏneÂmu vystrÏelenõÂ pomocõÂ zachycovacÏe volantoveÂho nebo bocÏnõÂho airbagu. NasazenõÂ zachycovacÏe provaÂdõÂme tak, abychom do prostoru vlozÏili pouze ruce, nikoliv cÏaÂst trupu s hlavou. DodrzÏujeme dostatecÏnou vzdaÂlenost od neaktivovanyÂch airbaguÊ cca 30 - 90 cm.DeaktivacÏnõÂ doba airbaguÊ po odpojenõÂ akumulaÂtoruÊ je ruÊznaÂ.
14
Obr. 17 NespraÂvnaÂ praÂce s hydraulickyÂm naÂstrojem
Obr. 18 SpraÂvnaÂ praÂce s hydraulickyÂm naÂstrojem
15
EvropskeÂ automobily cca 1 ± 10 minut.
l Automobily z Asie cca 10 minut.
l Automobily z USA cca 15 minut.
UvedeneÂ doby jsou pouze orientacÏnõÂ a zaÂvisõÂ na kapaciteÏ kondenzaÂtoru, kteryÂ zajisÏt'uje aktivacÏnõÂ
energii rÏõÂdõÂcõÂ jednotce i po odpojenõÂ akumulaÂtoru.
PrÏi vyprosÏt'ovaÂnõÂ musõÂme daÂt pozor na umõÂsteÏnõÂ generaÂtoruÊ, ktereÂ slouzÏõÂ k aktivaci airbaguÊ. PrÏi
strÏizÏenõÂ do generaÂtoru muÊzÏe dojõÂt k vyÂbuchu a vystrÏelenõÂ cÏaÂsti obalu.
U vozidel typu Cabrio si musõÂme daÂt pozor na mozÏnou aktivaci vyÂsuvnyÂch raÂmuÊ poprÏ. opeÏrek
umõÂsteÏnyÂch za sedadly nebo prÏõÂmo ze sedadel.
l
3.7 Revize a potrÏebnaÂ osveÏdcÏenõÂ
Interval pravidelneÂ kontroly u pneumatickyÂch zarÏõÂzenõÂ, pokud vyÂrobce nestanovil lhuÊtu kratsÏõÂ, je
1 x za rok1). Interval pravidelneÂ kontroly u hydraulickyÂch zarÏõÂzenõÂ, pokud vyÂrobce nestanovil lhuÊtu
kratsÏõÂ, je 1 x za dva roky. PravidelnaÂ kontrola u zvedacõÂch a vaÂzacõÂch prostrÏedkuÊ, pokud vyÂrobce
nestanovil lhuÊtu kratsÏõÂ, je 1 x za rok. Platnost jerÏaÂbnickeÂho a vazacÏskeÂho pruÊkazu je jeden rok.
Literatura
Moris, B.: Technologie vyprosÏt'ovaÂnõÂ osob z havarovanyÂch vozidel: Holmatro, 2004.
KnizÏnice CÏAHD svazek cÏ. 8, rocÏnõÂk 1999.
WEBER ± HYDRAULIK: Mit Erfahrungen in die Zukunft: prezentace firmy.
VyhlaÂsÏka cÏ. 247/2001 Sb., o organizaci a cÏinnosti jednotek pozÏaÂrnõÂ ochrany, ve zneÏnõÂ vyhl. cÏ. 226/
2005 Sb.
5) ZaÂkon cÏ. 133/1985 Sb., o pozÏaÂrnõÂ ochraneÏ, ve zneÏnõÂ pozdeÏjsÏõÂch prÏepisuÊ.
1)
2)
3)
4)
1
) vyhl. cÏ. 247/2001 Sb., o organizaci a cÏinnosti jednotek pozÏaÂrnõÂ ochrany, ve zneÏnõÂ vyhl. cÏ. 226/2005 Sb.
16
Ï EDITELSTVIÂ HZS CÏR
Â LNIÂ R
MV ± GENERA
Ï
Â
Â
Â RNIÂ OCHRANY
ODBORNA PRIPRAVA JEDNOTEK POZÏA
Konspekt
4-2-04
DOPRAVNIÂ NEHODY
Taktika zaÂsahu prÏi dopravnõÂch
nehodaÂch
Zpracoval: ZbysÏek Zuber
Miroslav Hrubec
Ing. JirÏõÂ Schrenk
ZdeneÏk ZmatlõÂk
DoporucÏenyÂ pocÏet hodin: 2 hodiny
Ó MV ± generaÂlnõÂ rÏeditelstvõÂ HasicÏskeÂho zaÂchranneÂho sboru CÏR
NaÂzev
DopravnõÂ nehody
Taktika zaÂsahu prÏi dopravnõÂch nehodaÂch
AutorÏi
ZbysÏek Zuber
Miroslav Hrubec
Ing. JirÏõÂ Schrenk
ZdeneÏk ZmatlõÂk
OdpoveÏdnyÂ
redaktor
Mgr. Karel SÏvanda
Vydal
MV-generaÂlnõÂ rÏeditelstvõÂ HasicÏskeÂho zaÂchranneÂho sboru CÏR
Kloknerova 26, 148 01 Praha 4
Tisk
TiskaÂrna MV, p. o.
BartuÊnÏkova 4/1159, 149 01 Praha 4
VydaÂnõÂ
prvnõÂ
NaÂklad
1800 vyÂtiskuÊ
Publikace neprosÏla jazykovou uÂpravou.
VydaÂno pro sluzÏebnõÂ potrÏebu HasicÏskeÂho zaÂchranneÂho sboru CÏR.
ISBN 80-86640-77-9
MV – GENERÁLNÍ ěEDITELSTVÍ
HASIýSKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU ýR
1-1-08
Konspekt
POŽÁRNÍ TAKTIKA
Organizace a Ĝízení zásahu
Zpracoval: Dr. Ing. ZdenČk Hanuška
1-1-08
Obsah
1
ORGANIZACE A ěÍZENÍ ZÁSAHU............................................................................ 3
1.1
ZÁKLADNÍ ZÁSADY ..................................................................................................... 3
1.1.1
Urþení velitele zásahu ........................................................................................ 3
1.1.2
Právo pĜednostního velení ................................................................................. 5
1.1.3
OprávnČní a úkoly velitele zásahu ..................................................................... 6
1.2
ÚKOLY HASIýģ A OSTATNÍCH VELITELģ NA MÍSTċ ZÁSAHU ................. 9
1.2.1
ýinnost hasiþĤ na místČ zásahu ....................................................................... 10
1.2.2
Velitel jednotky PO........................................................................................... 10
1.2.3
Velitel úseku, velitel sektoru............................................................................. 12
1.2.4
Spojení u zásahu............................................................................................... 13
1.3
ZÁVċR..................................................................................................................... 14
1.3.1
2
1-1-08
1 ORGANIZACE A ěÍZENÍ ZÁSAHU
1.1 Základní zásady
1.1.1 Urþení velitele zásahu
Velitel
zásahu
Velitel jednotky požární ochrany, která jako první dorazila na místo
zásahu, se automaticky stává velitelem zásahu a v této funkci Ĝídí þinnost
všech jednotek na místČ zásahu, pokud funkci nepĜevzal velitel jednotky
s právem pĜednostního velení.
Právní pĜedpis1 podrobnČ stanoví zásady velení pĜi zásahu a dává
pravomoc Ĝediteli hasiþského záchranného sboru kraje (dále jen „HZS
kraje“) nebo generálnímu Ĝediteli HZS ýR nebo jejich zástupcĤm urþit
velitele zásahu odlišnČ od práva pĜednostního velení.
Ke zmČnČ velitele zásahu mĤže dojít i pĜi pĜedání zásahu v dobČ
lokalizace veliteli jiné jednotky, který bude zabezpeþovat napĜíklad
dohašování, úklidové práce, dozor na místČ zásahu apod. Každá zmČna ve
funkci velitele zásahu musí být ohlášena pĜíslušnému operaþnímu a
informaþnímu stĜedisku.
Veliteli zásahu jsou pĜímo podĜízeni:
•
•
•
jeho vlastní jednotka, pokud nepĜedal u složitČjšího zásahu její Ĝízení
jinému veliteli,
náþelníka štábu, velitele prĤzkumné skupiny, velitele úseku, velitele
sektoru a dalších hasiþĤ, které urþil jako svĤj výkonný orgán, pokud jim
neurþil jiného pĜímého nadĜízeného 2; hasiþi uvedení ve zde
vyjmenovaných funkcích jsou rovnČž veliteli zásahu odpovČdni za
plnČní rozkazĤ a pokynĤ, které jim uložil,
velitelĤ jednotek, kromČ tČch, kteĜí byli zaĜazeni do podĜízenosti velitele
sektoru nebo velitele úseku 3.
Hasiþi na místČ zásahu jsou pĜímo podĜízeni svým velitelĤm
jednotek a jejich prostĜednictvím veliteli zásahu. S požadavky, informacemi
a námČty se obrací na svého velitele jednotky.
Velitel zásahu je oprávnČn vydat pĜímé rozkazy kterýmkoliv
hasiþĤm u zásahu, pokud hrozí nebezpeþí z prodlení!
Velitel zásahu se oznaþuje vestou s nápisem “Velitel zásahu“ nebo
þervenou páskou s nápisem "VZ" na levé paži. U zásahĤ s úþastí více
jednotek zĜizuje velitelské stanovištČ.
1
Vyhláška Ministerstva vnitra þ. 247/2001 Sb., kterou se upravují podrobnosti organizaci a þinnosti jednotek
požární ochranČ ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
2
§ 26 odst. 6 písm. a) vyhlášky þ. 247/2001 Sb.
3
§ 26 odst. 6 písm. b) vyhlášky þ. 247/2001 Sb.
3
Štáb velitele
zásahu
1-1-08
PĜi soustĜedČní velkého poþtu sil a prostĜedkĤ nebo pĜi složitých þi
rozsáhlých zásazích vyžadujících nasazení i jiných záchranných a složek
IZS a spolupráci orgánĤ, institucí nebo odborníkĤ je velitel zásahu oprávnČn
zĜídit ŠTÁB VELITELE ZÁSAHU. Štáb nepĜebírá povinnosti velitele
zásahu, ale je výkonným orgánem v tČch þinnostech, kterými jej velitel
zásahu povČĜil. StanovištČ štábu urþí velitel zásahu, a to obvykle v místČ
velitelského stanovištČ. StanovištČ štábu musí být viditelnČ oznaþeno
nápisem „ŠTÁB“ a zabezpeþeno proti neoprávnČnému vstupu
nepovolaných osob a pĜed vlivem nepĜíznivých klimatických podmínek.
SouþasnČ musí být zajištČn náhradní mobilní zdroj elektrické energie a
prostĜedky k odstranČní technických závad na zaĜízeních používaných pro
þinnost štábu.
Štáb v souladu s rozhodnutími velitele zásahu organizuje þinnost
jednotek na místČ zásahu, je využíván pĜi koordinaci složek IZS a pĜipravuje
rozhodnutí velitele zásahu. Štáb tvoĜí
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
náþelník štábu,
þlen štábu pro spojení,
þlen štábu pro týl,
þlen štábu pro analýzu situace na místČ zásahu,
þlen štábu pro nasazení sil a prostĜedkĤ,
zástupci složek IZS, v pĜípadČ zásahu v rámci IZS,
pomocníci þlenĤ štábu 4.
Náþelník štábu a þlenové štábu jsou urþeni k výkonu funkce ve štábu
velitelem zásahu, který vedle náþelníka štábu do štábu vždy urþí alespoĖ
þlena štábu pro týl a þlena štábu pro spojení. Náþelníkovi a každému þlenu
štábu mĤže velitel zásahu urþit pomocníky nebo jim pĜidČlit síly a
prostĜedky, pokud to vyžaduje plnČní jim uložených úkolĤ. Pomocníkem
þlena štábu mohou být vedle hasiþĤ i fyzické osoby a zástupci právnických
osob, které pĜi zásahu poskytují osobní nebo vČcnou pomoc nebo se kterými
jednotky nebo složky IZS na místČ zásahu spolupracují 5.
Náþelník štábu odpovídá za þinnost štábu. Navrhuje veliteli zásahu
složení štábu, zastupuje velitele zásahu po dobu jeho nepĜítomnosti a
zajišĢuje styk s veĜejností na místČ zásahu6. Zpravidla Ĝídí úsek analýzy
situace pro pĜípravu rozhodnutí velitele zásahu a úsek nasazení sil a
prostĜedkĤ, u rozsáhlých zásahĤ jmenuje velitel zásahu pro uvedené úseky
þleny štábu. Náþelník štábu je oznaþen zvláštní vestou s nápisem „Náþelník
štábu“. nebo þervenou páskou s nápisem „NŠ“ na levé paži. Pomocníkem
náþelníka štábu mĤže být dokumentarista, analytik apod.
ýlen štábu pro spojení zabezpeþuje koordinaci spojení na místČ
zásahu mezi jednotkami a složkami IZS a spojení jednotek s pĜíslušným
operaþním stĜediskem 7. Je oznaþen zvláštní vestou s nápisem „Spojení“
nebo þervenou páskou s nápisem „S“ na levé paži.
4
§ 23 odst. 1 vyhlášky þ. 247/2001 Sb.
6
7
5
4
1-1-08
ýlen štábu pro týl organizuje materiální zabezpeþení jednotek,
vþetnČ podmínek péþe o hasiþe a osoby vyzvané k poskytnutí osobní
pomoci podle § 18 zákona o požární ochranČ, evidenci výdajĤ a nákladĤ na
zásah a poskytování neodkladné péþe osobám postiženým mimoĜádnou
událostí 8. Je oznaþen zvláštní vestou s nápisem „Týl“ nebo þervenou
páskou s nápisem „T“ na levé paži. Pomocníci þlena štábu pro týl mohou
být hasiþi zabezpeþující speciální službu, evidenci výdajĤ a nákladĤ na
zásah, ubytování, stravování, apod.
ýlen štábu pro analýzu situace na místČ zásahu provádí analýzu
situace na místČ zásahu za úþelem pĜípravy rozhodnutí velitele zásahu 9. Je
oznaþen zvláštní vestou s nápisem „Analýza“ nebo þervenou páskou
s nápisem „A“ na levé paži.
ýlen štábu pro nasazení sil a prostĜedkĤ organizuje souþinnost
jednotek a složek IZS na místČ zásahu a jejich evidenci 10. Je oznaþen
zvláštní vestou s nápisem „Nasazení“nebo þervenou páskou s nápisem „N“
na levé paži.
Do štábu mohou být dále zaĜazeny fyzické osoby a zástupci
právnických osob, se kterými jednotky spolupracují na místČ zásahu.
Vyžaduje-li analýza situace a postupu jednotek spolupráci
odborníkĤ, místní znalost technologie, místa zásahu apod., jmenuje velitel
zásahu do štábu i uvedené odborníky jako pomocníky štábu.
O oznaþení zástupcĤ složek IZS a pomocníkĤ zaĜazených do štábu
rozhoduje velitel zásahu.
Sektory a
úseky
PĜi velkém soustĜedČní sil a prostĜedkĤ, složitČjším nebo rozsáhlém
zásahu zĜizuje velitel zásahu sektory s úseky nebo jen úseky urþuje jejich
velitele a úkoly, které mají být v daném sektoru nebo úseku plnČny.
SouþasnČ pĜidČluje síly a prostĜedky pro urþený sektor nebo úsek, pĜiþemž
je oprávnČn i rozdČlit jednotku, urþit vedoucí skupin nebo hasiþe podĜídit
jiným velitelĤm.
1.1.2 Právo pĜednostního velení
Právo pĜednostního velení u zásahu umožĖuje velitelĤm urþitého
druhu jednotky PO pĜevzít Ĝízení zásahu, avšak neukládá jim pĜevzetí
zásahu za povinnost. Výjimkou je pĜípad, kdy stávající velitel zásahu
nemĤže ze závažných dĤvodĤ plnit své povinnosti a okolnosti znemožĖují
pĜedání zásahu (napĜ. pro zranČní stávajícího velitele zásahu). V tomto
pĜípadČ nový velitel zásahu oznámí Ĝízeným jednotkám pĜevzetí funkce.
NepĜevzetí Ĝízení zásahu velitelem s právem pĜednostního velení, který se
dostavil na místo zásahu, jej však nezbavuje spoluzodpovČdnosti za správné
vedení zásahu. SlužebnČ nadĜízený velitel, pokud velení u zásahu nepĜevzal,
není oprávnČn zasahovat do þinností a oprávnČní velitele zásahu, byĢ
služebnČ podĜízeného.
8
9
10
5
1-1-08
Pokud velitel disponující právem pĜednostního velení toto právo
uplatní a pĜevezme zásah, musí se odstupující velitel pĜevzetí podrobit a po
pĜevzetí nesmí zasahovat novému veliteli do Ĝízení jednotek.
Právo pĜednostního velení u zásahu se Ĝídí tČmito pravidly:
a) Velitel jednotky HZS okresu má pĜednost pĜed všemi veliteli
jednotek s výjimkou velitele jednotky HZS podniku v pĜípadČ, že se
jedná o požár v podniku, pro který byla zĜízena jednotka HZS
podniku. V takovém pĜípadČ má právo pĜednostního velení velitel
jednotky HZS podniku.
b) Velitel jednotky SDH obce má pĜednost pĜed velitelem jednotky
SDH podniku s výjimkou pĜípadu, že se jedná o požár v podniku,
pro který byla zĜízena jednotka SDH podniku. V takovém pĜípadČ
má právo pĜednostního velení velitel jednotky SDH podniku.
c) PĜi zásahu dvou a více jednotek téhož druhu pĜebírá velení velitel
místnČ pĜíslušné jednotky; to neplatí, jestliže tato jednotka neprovádí
þinnost na místČ zásahu nebo pokud se velitelé dohodnou jinak.
Velitel pĜedávající Ĝízení zásahu je povinen sdČlit pĜebírajícímu
veliteli informace o plnČném úkolu a cíli þinnosti jednotek. ěízeným
jednotkám oznamuje pĜedání funkce. PĜebírající velitel oznamuje
pĜedávajícímu, zda funkci pĜevzal, jinak není oprávnČn funkci vykonávat.
1.1.3 OprávnČní a úkoly velitele zásahu
Velitel zásahu pĜi Ĝízení jednotky pĜi požárním zásahu, záchranných
pracích pĜi živelních pohromách, záchranných pracích pĜi mimoĜádných
událostech, pokud jsou bezprostĜednČ ohroženy lidské životy nebo hrozí
znaþná škoda a pĜi plnČní úkolĤ civilní ochrany a ochrany obyvatel má
právo 11:
•
•
•
•
•
požádat o osobní pomoc fyzickou osobu 12,
požádat o vČcnou pomoc fyzické nebo právnické osoby; zejména o
dopravní prostĜedky, zdroje vody, spojová zaĜízení a jiné vČci ke
zdolání požáru nebo provedení záchranných prací 13,
vstoupit na nemovitosti k provedení opatĜení nutných ke zdolání
požáru nebo k zamezení jeho šíĜení, provedení záchranných prací a
v pĜípadČ potĜeby naĜídit v pĜíslušném rozsahu vlastníkovi (správci,
uživateli) zejména vyklizení pozemku, odstranČní staveb, jejich þásti
nebo porost 14,
naĜídit v souvislosti se zdoláváním požáru nebo pĜi cviþení jednotky,
aby se z místa zásahu vzdálily osoby, jejichž pĜítomnost není
potĜebná, nebo aby se podĜídily jiným omezením nutným
k úspČšnému provedení zásahu 15,
naĜídit provedení nutných opatĜení smČĜujících k odstranČní nebezpeþí
opČtovného vzniku požáru. O naĜízených opatĜeních neodkladnČ
11
§ 70 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 5 a § 92 zákona þ. 133/1985 Sb., ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.
§ 18 zákona þ. 133/1985 Sb., ve znČní zákona þ. 203/1994 Sb.
13
14
§ 22 zákona þ. 133/1985 Sb., ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.
15
§ 88 odst. 1 písm. a) zákona þ. 133/1985 Sb., ve znČní zákona þ. 237/2000 Sb.
12
6
•
•
•
•
•
Zásah
složek IZS
a úseky
1-1-08
informuje orgán vykonávající státní požární dozor 16. Velitel zásahu
naĜizuje nutná opatĜení pĜi pĜedání místa zásahu,
odvolat
o
velitele jednotky nebo hasiþe, které urþil jako svĤj výkonný
orgán (napĜ. náþelníka štábu, velitele úseku, velitele
prĤzkumné skupiny), pokud nemohou plnit nebo neplní své
úkoly a souþasnČ urþit jejich nástupce,
o
z místa zásahu jednotku, která neplní svoje úkoly nebo
jestliže její síly a prostĜedky nejsou potĜebné 17; totéž se
pĜimČĜenČ týká hasiþĤ, kteĜí splnili úkol,
rozdČlit jednotku, urþit vedoucí skupin a zaþlenit osoby poskytující
osobní a vČcnou pomoc do jednotky. Nad þinností tČchto osob musí
být zajištČn odborný dohled a musí být vybaveny osobními
ochrannými prostĜedky 18,
rozhodnout o nedodržení technických parametrĤ požární techniky a
vČcných prostĜedkĤ, jestliže hrozí nebezpeþí z prodlení pĜi záchranČ
života osob 19,
na nezbytnou dobu záchranu osob, zvíĜat nebo majetku pĜerušit
v pĜípadČ, kdy již nelze, ani pĜes vynaložení všech dostupných sil a
prostĜedkĤ, osoby, zvíĜata nebo majetek zachránit anebo pokraþování
v zásahu by bezprostĜednČ ohrožovalo život zasahujících hasiþĤ 20,
ukonþit nasazení jednotek v pĜípadČ, že by zdolávání požáru
osamocenČ stojícího objektu (napĜ. stohu nebo skladu píce) bylo s
ohledem na charakter požáru nehospodárné a prĤzkumem bylo
potvrzeno, že nejsou ohroženy životy osob nebo zvíĜat, pĜípadnČ by
zásahem mohlo dojít k neúmČrným ekonomickým škodám
a škodám na životním prostĜedí; pĜi tom musí velitel zásahu zajistit
ochranu okolí hoĜícího objektu pĜed rozšíĜením požáru 21.
Velitel zásahu je dále pĜi provádČní záchranných a likvidaþních prací
pĜi zásahu nČkolika složek IZS oprávnČn:
•
•
•
•
zakázat nebo omezit vstup osob na místo zásahu a naĜídit, aby místo
zásahu opustila osoba, jejíž pĜítomnost není potĜebná, naĜídit evakuaci
osob, popĜípadČ stanovit i jiná doþasná omezení k ochranČ života,
zdraví, majetku a životního prostĜedí a vyzvat osobu, která se
nepodĜídí stanoveným omezením, aby prokázala svoji totožnost; tato
osoba je povinna výzvČ vyhovČt,
naĜídit bezodkladné provádČní nebo odstraĖování staveb, terénních
úprav za úþelem zmírnČní nebo odvrácení rizik vzniklých
mimoĜádnou událostí,
vyzvat právnické osoby nebo fyzické osoby k poskytnutí osobní nebo
vČcné pomoci,
zĜídit štáb jako svĤj výkonný orgán a urþit náþelníka a þleny štábu.
ýleny štábu jsou zejména velitelé a vedoucí složek IZS. ýleny tohoto
16
§ 88 odst. 1 písm. b) zákona þ. 133/1985 Sb., ve znČní zákona þ. 237/2000 Sb.
18
19
20
21
17
7
•
1-1-08
štábu mohou být dále fyzické osoby a zástupci právnických osob, se
kterými složky IZS spolupracují nebo které poskytují osobní nebo
vČcnou pomoc,
rozdČlit místo zásahu na sektory, popĜípadČ úseky a stanovit jejich
velitele, kterým je oprávnČn ukládat úkoly; rozhodovat o pĜidČlování
sil a prostĜedkĤ do podĜízenosti velitelĤ sektorĤ a úsekĤ 22.
Velitel zásahu prokazuje svá oprávnČní vĤþi fyzickým nebo
právnickým osobám a hasiþĤm svým oznaþením.
Úkoly
velitele
zásahu
Velitel zásahu plní pĜi Ĝízení požárního zásahu a záchranných
pracích následující úkoly:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
22
23
Ĝídí prĤzkum, vyhodnocuje situaci a s ohledem na získané poznatky
organizuje soustĜećování a nasazování jednotek,
kontroluje a vyhodnocuje úþinnost zásahu a plnČní svých rozkazĤ a
pokynĤ,
rozhoduje o zahájení a ukonþení þinnosti k záchranČ osob, zvíĜat a
majetku a urþí, které osoby, která zvíĜata nebo který majetek budou
zachránČny pĜednostnČ,
organizuje souþinnost zasahujících jednotek a jejich spolupráci s tČmi,
kteĜí poskytují osobní a vČcnou pomoc,
organizuje spojení v místČ zásahu a spojení s pĜíslušným operaþním
stĜediskem a odpovídá za úplnost a správnost pĜedávaných informací,
v pĜípadČ potĜeby zĜídí štáb, oznaþí velitelské stanovištČ a pĜidČluje do
úsekĤ, popĜípadČ sektorĤ síly a prostĜedky jednotek nebo složek IZS,
zajišĢuje týlové zabezpeþení jednotek,
zajišĢuje podávání informací o zásahu sdČlovacím prostĜedkĤm a
veĜejnosti,
organizuje poskytování informací pĜíbuzným osob, které byly
postiženy následky požáru nebo mimoĜádné události,
organizuje opatĜení k zamezení vstupu nepovolaných osob na místo
zásahu,
vyhodnocuje zásah a zpracovává zprávu o zásahu 23,
v místČ zásahu, kde se pĜedpokládají úþinky požáru nebo mimoĜádné
události, zabezpeþuje ve spolupráci s pĜíslušným operaþním
stĜediskem, správními úĜady a obcemi:
o
provedení prĤzkumu šíĜení úþinkĤ požáru nebo mimoĜádné
události,
o
informování obyvatelstva na území ve smČru šíĜení požáru
nebo mimoĜádné události, která by je mohla ohrozit svými
úþinky,
o
evakuaci obyvatelstva nebo jeho ochranu pĜed nebezpeþím,
nelze-li evakuaci uskuteþnit,
o
vyhledání bezprostĜednČ ohrožených osob,
o
ošetĜení zranČných osob,
o
regulaci volného pohybu osob a dopravních prostĜedkĤ
v místČ zásahu,
§ 19 odst. 3 zákona þ. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o zmČnČ nČkterých zákonĤ.
8
1-1-08
stĜežení evakuovaného území a majetku,
odstranČní staveb a porostĤ, provedení terénních úprav za
úþelem zmírnČní nebo odvrácení rizik vzniklých požárem
nebo mimoĜádnou událostí 24.
mĤže prostĜednictvím pĜíslušného operaþního stĜediska žádat o
o
regulaci dopravy na trasách odsunu zranČných do
zdravotnických zaĜízení nebo na trasách, po kterých jsou
pĜepravovány síly a prostĜedky jednotek,
o
zabezpeþení náhradního ubytování pro postižené,
o
zabezpeþení zdravotní péþe, hygienické a protiepidemické
péþe a sociální a duchovní péþe pro postižené, nemocné a
zranČné,
o
provedení sanace a dekontaminace zasaženého území,
o
stanovení hygienických a veterinárních opatĜení 25,
za úþelem snížení rizika ohrožení života a zdraví zasahujících hasiþĤ
o
analyzuje informace o nebezpeþí na místČ zásahu,
o
rozdČluje místo zásahu na zóny s charakteristickým
nebezpeþím a stanoví odpovídající režim práce a zpĤsob
ochrany,
o
dbá, aby požadavky kladené na jednotky odpovídaly jejich
vybavení požární technikou a vČcnými prostĜedky a cíl jejich
þinnosti pĜi zásahu byl stanoven s pĜihlédnutím ke konstrukci
zachraĖovaných objektĤ, charakteru technologických procesĤ
probíhajících v tČchto objektech a chemickým vlastnostem
vznikajících nebo skladovaných látek, pokud jsou známy,
o
vytváĜí podmínky pro obnovu fyzických sil hasiþĤ na místČ
zásahu, zajištČní minimálních podmínek péþe o zasahující
hasiþe a osoby poskytující osobní a vČcnou pomoc 26:
1. ochranné nápoje, vyžaduje-li zásah použití speciálních
ochranných prostĜedkĤ v nepĜetržité délce 30 minut nebo
provádí-li se zásah za extrémních povČtrnostních
podmínek nejménČ 2 hodiny,
2. stravování, jde-li o práci pĜi zásahu trvající nepĜetržitČ
nejménČ 5 hodin,
3. vhodné místo pro odpoþinek, pĜípadnČ ubytování, trvá-li
práce pĜi zásahu déle než 12 hodin.
o
o
•
•
1.2 ÚKOLY HASIýģ A OSTATNÍCH VELITELģ NA
MÍSTċ ZÁSAHU
Základní úkoly hasiþĤ, velitele sektoru, velitele úseku, velitele
jednotky i každého hasiþe na místČ zásahu jsou stanoveny vyhláškou
þ.247/2001 Sb.
24
26
25
9
1-1-08
1.2.1 ýinnost hasiþĤ na místČ zásahu
Hasiþi na místČ zásahu:
•
•
•
•
•
•
plní rozkazy a pokyny pĜíslušných velitelĤ. Na místČ zásahu jsou
hasiþi podĜízeni svým velitelĤm jednotek a jejich prostĜednictvím
veliteli bojového úseku a veliteli zásahu. PĜi nebezpeþí z prodlení
mĤže hasiþĤm vydat velitel úseku nebo velitel zásahu rozkaz pĜímo.
dodržují pravidla spojení. V jednotce musí být zabezpeþeno
dodržování podmínek radioprovozu v souladu s ěádem spojové
služby v PO i dalších dohodnutých zpĤsobĤ spojení a signálĤ.
provádČjí prĤzkum v místČ svého nasazení a zjištČné poznatky
hlásí pĜíslušnému veliteli. Tím je zajištČna zásada nepĜetržitého
prĤzkumu i pĜenos informací o dĤležitých skuteþnostech k veliteli.
dbají na svoji bezpeþnost a bezpeþnost ostatních hasiþĤ,
používají pĜidČlené osobní ochranné pracovní prostĜedky. Je
zcela samozĜejmé, že v prostĜedí požáĜištČ dbají hasiþi maximální
opatrnosti a neprodlenČ varují své kolegy pĜed hrozícím nebezpeþím.
Hasiþ je povinen používat osobní ochranné prostĜedky v souladu
s vnitĜními pĜedpisy nebo naĜízeními. PĜíslušný velitel je oprávnČn
podle situace naĜídit i použití spoleþných ochranných prostĜedkĤ, tj.
prostĜedkĤ, které nejsou pĜidČleny trvale jedné osobČ, ale mĤže je
použít kdokoliv z jednotky (napĜ. lékaĜské rukavice proti infekci,
dýchací pĜístroj, oblek proti žáru apod.). Dále je tento velitel
oprávnČn povolit s ohledem na specifiku zásahu odložení urþitých
osobních ochranných prostĜedkĤ, které nejsou u zásahu nezbytnČ
nutné.
využívají všech svých znalostí, zkušeností a technických
možností požární techniky, vČcných prostĜedkĤ a zaĜízení
požární ochrany,
nepoužívají osobní doplĖky, které mohou pĜi náhlých a
extrémních vlivech prostĜedí ohrozit jejich zdraví (napĜ.
náramky, ĜetČzy, náušnice).
1.2.2 Velitel jednotky PO
Velitel jednotky PO je na místČ zásahu podĜízen veliteli úseku.
Pokud úsek není zĜízen, je podĜízen veliteli zásahu. Veliteli jednotky jsou
pĜímo podĜízeni hasiþi v jednotce, pokud velitel zásahu neurþil jinak.
OprávnČní
velitele
jednotky
•
•
•
27
28
1) Velitel jednotky má právo:
požádat o osobní pomoc fyzickou osobu 27,
požádat o vČcnou pomoc fyzickou nebo právnickou osobu; zejména
o dopravní prostĜedky, zdroje vody, spojová zaĜízení a jiné vČci ke
zdolání požáru nebo provedení záchranných prací 28,
naĜídit v souvislosti se zdoláváním požáru nebo pĜi cviþení jednotky,
aby se z místa zásahu vzdálily osoby, jejichž pĜítomnost není
10
•
•
•
Úkoly
velitele
jednotky
•
•
•
•
29
30
31
32
33
1-1-08
potĜebná nebo aby se podĜídily jiným omezením nutným
k úspČšnému provedení zásahu 29,
naĜídit provedení nutných opatĜení smČĜujících k odstranČní
nebezpeþí opČtovného vzniku požáru. O naĜízených opatĜeních
neodkladnČ informuje orgán vykonávající státní požární dozor 30,
velitel jednotky mĤže odvolat z místa zásahu hasiþe, který nemĤže
plnit nebo neplní svoje úkoly nebo jestliže mu neoþekávané závažné
okolnosti jejich plnČní znemožní. O odvolání hasiþe je povinen
informovat velitele úseku þi sektoru nebo, není-li sektor zĜízen, tak
velitele zásahu 31,
pĜevzít Ĝízení zásahu, pokud se jedná o velitele jednotky s právem
pĜednostního velení 32.
Velitel jednotky
ohlásí ihned veliteli zásahu pĜíjezd jednotky a množství sil a
prostĜedkĤ jednotky,
podává veliteli úseku þi sektoru nebo, není-li úsek þi sektor zĜízen,
tak veliteli zásahu prĤbČžnČ informace o plnČní úkolĤ a o situaci na
místČ zásahu; v pĜípadČ bezprostĜedního ohrožení života osob je
oprávnČn zmČnit rozhodnutí nadĜízeného,
zpracovává dílþí zprávu o zásahu 33.
za úþelem snížení rizika ohrožení života a zdraví hasiþĤ jednotky
o
shromažćuje informace o nebezpeþí a provádí jejich
ovČĜování na místČ zásahu jednotky,
o
rozdČluje místo zásahu jednotky na zóny s charakteristickým
nebezpeþím a stanovuje odpovídající režim práce a zpĤsob
ochrany hasiþĤ,
o
upozorní velitele úseku þi sektoru nebo, není-li velitel úseku
þi sektoru urþen, tak velitele zásahu, pokud požadavky
kladené na jednotku neodpovídají jejímu vybavení požární
technikou a vČcnými prostĜedky požární techniky a pokud pĜi
stanovení cíle þinnosti jednotky pĜi zásahu nebylo
pĜihlédnuto ke konstrukci zachraĖovaných objektĤ,
charakteru technologických procesĤ probíhajících v tČchto
objektech a chemickým vlastnostem vznikajících nebo
skladovaných látek,
o
dbá, pokud to situace na místČ zásahu umožĖuje, aby pĜi
nebezpeþných þinnostech, jakými jsou napĜíklad prĤzkum,
práce v prostĜedí nebezpeþných látek, práce ve výškách a
hloubkách, byli hasiþi jištČni navzájem nebo jiným hasiþem,
o
dbá u zasahujících hasiþĤ na používání pĜedepsaného
standardního vybavení osobními ochrannými pracovními
prostĜedky a vČcnými prostĜedky požární ochrany proti
§ 88 odst. 1 písm. a) zákona þ. 133/1985 Sb., ve znČní zákona þ. 237/2000 Sb.
§ 88 odst. 1 písm. b) zákona þ. 133/1985 Sb., ve znČní zákona þ. 237/2000 Sb.
§ 28 odst. 3 vyhlášky þ. 247/2001 Sb., ve znČní vyhlášky þ. 226/2005 Sb.
§ 28 odst. 1 vyhlášky þ. 247/2001 Sb., ve znČní vyhlášky þ. 226/2005 Sb.
11
•
•
1-1-08
pĤsobení nebezpeþných látek, zejména chemických,
radioaktivních a infekþních 34.
nemĤže-li velitel jednotky vykonávat oprávnČní a plnit své úkoly a
povinnosti musí bezodkladnČ urþit svého zástupce, kterému Ĝízení
jednotky pĜedá,
pĜed odjezdem z místa zásahu 35:
o
osobnČ pĜedá nadĜízenému veliteli úseku nebo veliteli zásahu
dílþí zprávu o zásahu nebo dohodne jiný zpĤsob pĜedání této
zprávy,
o
ohlásí veliteli zásahu odjezd z místa zásahu, následnČ odjezd
oznámí i urþenému operaþnímu a informaþnímu stĜedisku,
o
urþí trasu jízdy z místa zásahu, pokud není jednotce tato trasa
stanovená operaþníma informaþním stĜediskem.
1.2.3 Velitel úseku, velitel sektoru
PĜi soustĜedČní vČtšího množství sil a prostĜedkĤ a pĜi organizaþnČ
složitém nebo rozsáhlém zásahu anebo pĜi zásahu v rámci integrovaného
záchranného systému mĤže velitel zásahu zĜídit jednotlivé úseky a urþit
velitele úsekĤ. ZĜídí-li velitel zásahu úseky, stanoví úkoly, které budou
úseky plnit a vyþlení pro plnČní tČchto úkolĤ potĜebné síly a prostĜedky. Pro
nČkolik úsekĤ mĤže velitel zásahu zĜídit spoleþný sektor a urþit jeho
velitele. Velitele úseku, sektoru urþí velitel zásahu zpravidla z nČkterého
velitele jednotky nebo vedoucího další složky IZS. Pokud nestanoví velitel
zásahu jinak, jsou hasiþi pĜímo podĜízeni svým velitelĤm jednotek. Velitelé
jednotek jsou podĜízeni veliteli úseku, veliteli sektoru a veliteli zásahu. PĜi
nebezpeþí z prodlení mĤže velitel úseku, velitel sektoru nebo velitel zásahu
vydat hasiþĤm rozkaz nebo pokyn pĜímo 36.
ZĜízení úseku, pĜípadnČ sektoru, usnadĖuje veliteli zásahu Ĝízení
zásahu, zaruþuje bezprostĜednČjší reakci nasazených sil a prostĜedkĤ na
vzniklou situaci vþetnČ soustĜedČnČjší práce nČkolika jednotek pro splnČní
spoleþného specifického úkolu. Úseky se zĜizují zejména když:
• jejich zĜízení vyžaduje z hlediska Ĝízení zásahu þlenitost nebo
rozsáhlost objektu,
• je provádČna urþitá charakteristická þinnost v urþitém místČ zásahu
vyžadující specifické Ĝízení nebo stejný postup nČkolika jednotek
nebo dalších složek IZS.
Velitel úseku je na místČ zásahu podĜízen veliteli zásahu nebo
veliteli sektoru, pokud byl sektor zĜízen 37. Úkoly velitele sektoru ve
svČĜeném sektoru jsou obdobné jako úkoly velitele úseku 38.
Velitel úseku je oznaþen zvláštní vestou s nápisem „Velitel úseku“
nebo þervenou páskou s nápisem „VU“. Velitel sektoru je oznaþen vestou s
34
§ 28 odst. 2 písm. e) vyhlášky þ. 247/2001 Sb., ve znČní vyhlášky þ. 226/2005.
ML þ. 11/O.
36
37
38
35
12
1-1-08
nápisem „Velitel sektoru“ nebo þervenou páskou s nápisem „VS“. Oznaþení
páskou se nosí na levé paži.
Úkoly a
postup
þinnosti
•
•
•
•
•
•
•
Velitel úseku 39:
prostĜednictvím velitelĤ jednotek Ĝídí jednotky zaĜazené do úseku,
organizuje podle rozhodnutí velitele zásahu prĤzkum a vyhodnocuje
situaci v úseku; v pĜípadČ bezprostĜedního ohrožení života osob je
oprávnČn zmČnit rozhodnutí velitele zásahu,
podává veliteli zásahu informace o plnČní úkolĤ a o situaci v úseku,
Ĝídí zásah sil a prostĜedkĤ v úseku a spolupráci pĜi poskytování
osobní a vČcné pomoci,
kontroluje þinnost jednotek pĜi zásahu a plnČní svých rozkazĤ a
pokynĤ,
udržuje spojení s velitelem zásahu a s podĜízenými jednotkami.
Velitel úseku za úþelem snížení rizika ohrožení života a zdraví
zasahujících hasiþĤ 40:
o analyzuje informace o nebezpeþí v úseku a provádí jejich
ovČĜování,
o urþí jednotkám úkoly tak, aby odpovídaly vybavení hasiþĤ v
úseku, respektuje zvláštnosti místa zásahu, zejména technologii,
konstrukþní a dispoziþní Ĝešení objektĤ a vlastnosti pĜítomných
nebo vznikajících látek,
o oznamuje veliteli zásahu poznatky o situaci v úseku.
Pokud nastane situace, která vyžaduje odvolání jednotky nebo
naopak zvýšení poþtu jednotek v úseku apod., Ĝeší velitel úseku uvedenou
potĜebu s velitelem zásahu, resp. velitelem sektoru, je-li sektor zĜízen.
Velitel úseku po zrušení úseku pĜedá veliteli zásahu nebo
náþelníkovi štábu dílþí zprávy o zásahu jednotek zaĜazených v úseku,
pĜípadnČ dohodne jiný zpĤsob pĜedání.
1.2.4 Spojení u zásahu
PĜi Ĝízení zásahu velitel zásahu a jemu podĜízení velitelé sektorĤ,
úsekĤ a velitelé jednotek organizují spojení. Na veliteli zásahu je, jaké
všechny možnosti spojení pro daný pĜípad zásahu použije. Ve vČtšinČ
pĜípadĤ pĤjde o radiové spojení, kde je nutné dodržovat ěád spojové služby
v PO, lze však využít celou škálu poþínaje spojkou a konþe použitím
mobilních telefonĤ.
Pokud to technické prostĜedky umožní, oznámí velitel jednotky,
která se dostavila na místo zásahu jako první, operaþnímu a
informaþnímu stĜedisku nebo pĜíslušnému místu, které ji vyslalo,
pĜíjezd na místo zásahu a potvrdí nebo upĜesní místo zásahu.
S obsahem informací odesílaných na operaþní a informaþní
stĜedisko nebo pĜíslušné místo, které jednotku vyslalo, vyslovuje
souhlas velitel zásahu.
39
40
13
1-1-08
Velitel zásahu zabezpeþuje prĤbČžné informování pĜíslušného
operaþního a informaþního stĜediska o:
•
•
•
•
•
•
•
•
situaci na místČ zásahu,
potĜebČ sil a prostĜedkĤ, popĜípadČ jiné pomoci,
zmČnČ v osobČ velitele zásahu,
pĜíjezdu jednotek požární ochrany a složek IZS na místo zásahu,
þinnosti jednotek a složek integrovaného záchranného systému,
zásadní zmČnČ situace na místČ zásahu vþetnČ zranČní nebo usmrcení
hasiþĤ nebo postižených osob,
dobČ lokalizace a likvidace požáru nebo ukonþení záchranných a
likvidaþních prací pĜi mimoĜádných událostech, pĜedání místa zásahu,
odjezdu jednotek z místa zásahu.
Pro potĜeby zpracování dokumentace o zásahu, je pro zjednodušení
þinnosti velitele zásahu pĜi zpracovávání Zprávy o zásahu výhodné pĜedávat
i celou Ĝadu dalších informací (napĜ. pĜíjezd ZPP, pĜítomnost majitele
apod.).
V pĜípadČ tísĖové zprávy (napĜ. v objektu došlo k výbuchu v dobČ,
kdy se tam pohyboval velitel zásahu) a hrozí-li nebezpeþí z prodlení pĜi
pĜivolání pomoci, podává informaci spojenou se žádostí o pomoc hasiþ
udržující spojení se základnou jednotky i bez souhlasu velitele zásahu.
1.3 ZÁVċR
1. Zákon þ.133/85 Sb. o požární ochranČ ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
2. Vyhláška þ.247/2001 Sb., organizaci a þinnosti jednotek požární
ochrany
3. Bojový Ĝád jednotek požární ochrany
Organizace a Ĝízení zásahu
Dr. Ing. ZdenČk Hanuška
s pĜispČním státní dotace Ministerstva vnitra – Generálního Ĝeditelství Hasiþského
záchranného sboru ýR.
2. aktualizované vydání
ISBN: 80-86111-46-6
14
1-1-09
Konspekt
POŽÁRNÍ TAKTIKA
Požární útok, požární
obrana
Zpracoval: Dr. Ing. ZdenČk HANUŠKA
1-1-09
Obsah
1
ÚVOD ................................................................................................................................ 3
1.1
2
DRUHY ZÁSAHOVÉ ýINNOSTI JEDNOTEK PO ................................................... 3
2.1
2.2
3
ýINNOST JEDNOTEK PO OBECNċ ................................................................................. 3
HLAVNÍ ýINNOST JEDNOTEK PO.................................................................................. 3
ZÁKLADNÍ ÚKOLY JEDNOTKY PO ................................................................................ 4
POŽÁRNÍ ÚTOK............................................................................................................. 7
3.1
3.2
3.3
POŽÁRNÍ ÚTOK - OBECNċ............................................................................................. 7
ZÁKLADNÍ DRUHY POŽÁRNÍCH ÚTOKģ ........................................................................ 8
ROZMÍSTċNÍ SIL A PROSTěEDKģ PěI POŽÁRNÍM ÚTOKU ............................................... 9
4
POŽÁRNÍ OBRANA ..................................................................................................... 10
5
ZÁVċR ............................................................................................................................ 12
5.1
DOPORUýENÁ LITERATURA : ..................................................................................... 12
2
1-1-09
1 Úvod
1.1 ýinnost jednotek PO obecnČ
Veškerou þinnost jednotek PO, poþínaje vyhlášením poplachu až po
návrat na stanici jednotky nazýváme zásahem.
Úþinnost zásahu jednotek PO závisí na správném Ĝízení, na
dokonalém prĤzkumu a pĜijetí rozhodnutí ke stanovení potĜebných sil a
prostĜedkĤ stanovením hlavního smČru požárního útoku, na vþasném
soustĜedČní potĜebných sil a prostĜedkĤ v tomto smČru a provádČní
nepĜetržitého a rozhodného nasazení. Závažnou mČrou závisí na
ukáznČnosti, stupni technické prĤpravy, schopnosti rychle a správnČ se
orientovat v každé byĢ i novČ vzniklé situaci a v dĤsledném plnČní úkolĤ
každého hasiþe.
Základní taktickou jednotkou PO je družstvo v poþtu 1+5, popĜípadČ
družstvo o zmenšeném poþetním stavu 1+3. Velitel zásahu je oprávnČn
rozdČlit jednotku, urþit vedoucí skupin a zaþlenit fyzické osoby poskytující
osobní pomoc.
Veškerá zásahová technika, která se neustále zdokonaluje, nám
slouží k úþinnČjším a rychlejším zásahĤm. Ochranné prostĜedky prostĜedky požární ochrany, které jsou ve vybavení jednotky PO, pĜímo
ovlivĖují její taktickou hodnotu. PĜitom je však nutno mít na pamČti že
samotná technika, a to i ta nejdokonalejší, nemĤže splnit svĤj úþel,
nebudou-li ji hasiþi umČt bezvadnČ ovládat ve všech i tČch nejsložitČjších
situacích.
2 Druhy zásahové þinnosti jednotek PO
2.1 Hlavní þinnost jednotek PO
Jednotka plní následující úkoly
• požární zásah podle pĜíslušné dokumentace požární ochrany nebo pĜi
soustĜedČní a nasazování sil a prostĜedkĤ; požární zásah je þinnost,
která smČĜuje nejprve k lokalizaci a pak k likvidaci požáru, kdy je
ukonþeno nežádoucí hoĜení,
• záchranné práce pĜi živelních pohromách a jiných mimoĜádných
událostech (dále jen „mimoĜádné události“); obsahem záchranných
prací jednotek pĜi mimoĜádných událostech je odvrácení nebo
omezení bezprostĜedního pĤsobení rizik vzniklých mimoĜádnou
událostí a vedoucí k pĜerušení jejich pĜíþin, zejména ve vztahu k
ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostĜedí,
• na úseku ochrany obyvatelstva; zejména se podílí na
o evakuaci obyvatel,
o oznaþování oblastí s výskytem nebezpeþných látek,
o varování obyvatel,
3
1-1-09
o dekontaminaci postižených obyvatel nebo majetku,
o humanitární pomoci obyvatelstvu a zajištČní podmínek pro jeho
nouzové pĜežití,
• podává neprodlenČ zprávy o svém výjezdu a zásahu územnČ
pĜíslušnému operaþnímu a informaþnímu stĜedisku HZS kraje1.
2.2 Základní úkoly jednotky PO
Úkolem jednotek PO pĜi zdolávání požáru je:
a) lokalizace požáru, kdy se požár v prĤbČhu zásahu pĜestal šíĜit a síly
a prostĜedky jednotek PO na místČ zásahu postaþují zabránit jeho
dalšímu šíĜení,
b) likvidace požáru, kdy je zásahem ukonþeno nežádoucí hoĜení.
Úkolem jednotek PO pĜi živelních pohromách nebo jiných
mimoĜádných událostech jsou þinnosti provádČné k omezení jimi
vyvolaných rizik a pĜerušení jejich pĜíþin. PĜi zdolávání
požáru, záchranných a likvidaþních pracích pĜi živelních pohromách nebo
jiných mimoĜádných událostech využívají jednotky informací o požárnČ
technických charakteristikách látek a materiálĤ provozovaných nebo
nacházejících se na místČ zásahu. Jednotky PO dále využívají dokumentace
zdolávání požárĤ nebo havarijních plánĤ a volí postup, který odpovídá
druhu požáru, živelní pohromy nebo jiné mimoĜádné události a charakteru
okolností, které jejich vznik, rozsah a prĤbČh ovlivĖují.
Hašení požáru je soubor þinností jednotek PO, jejichž koneþným
cílem je ukonþení nežádoucího hoĜení. Základními formami této þinnosti je
požární útok a požární obrana ve smČrech nasazení jednotek PO. ObČ tyto
þinnosti se pĜi požáru mohou v rĤzných smČrech nasazení vzájemnČ prolínat
(napĜ. požární obrana postupnČ v návaznosti na to, jak se jednotky PO
dostavují na místo požáru, pĜechází v požární útok nebo zajištČní ochrany
sousedního objektu pĜi souþasnČ probíhajícím hašení požárem zasaženého
objektu apod.).
Hašení požáru je složitý proces, který obsahuje nČkolik druhĤ
þinností:
a) dodávku hasebních prostĜedkĤ na pĜerušení hoĜení a zabránČní
rozšíĜení požáru (ochlazování),
b) odkrývání a rozebírání konstrukcí, odstranČní kouĜe,
c) zajištČní konstrukcí a zaĜízení proti zĜícení a výbuchu,
d) odstranČní hoĜlavých látek z pásma hoĜení.
NČkteré þinnosti se opakují pĜi každém výjezdu jednotky napĜ.
vyhlášení poplachu, jízda k zásahu a zpČt, prĤzkum požáru, bojové
1
§ 70 odst. 1 písm. c) zákona þ. 133/1985 Sb.
4
1-1-09
rozvinutí, pĜerušení hoĜení (tzv. þinnosti obecné). Jiné druhy þinnosti, napĜ.
záchrana osob, odstranČní kouĜe, rozebírání konstrukcí, zajištČní konstrukcí
proti zĜícení, nejsou stálé a provádí se pouze u nČkterých požárĤ (tzv.
þinnosti zvláštní).
Zásahová þinnost patĜí k posloupnČ paralelním procesĤm a lze ji
graficky znázornit následujícím zpĤsobem:
+
Výjezd jednotky
k požáru
++
+++
PrĤzkum pĜípadnČ
záchrana osob
++
Hasební zásah (útok,
obrana)
++++
Uložení tech. prostĜ.,
zajištČní pĜípadnČ
pĜedání místa zásahu
+++
PrĤzkum a bojové
rozvinutí
PĜípadná evakuace
materiálu (pomocí
techniky, ruþnČ,
zajištČní mat. pĜed
odcizením a
povČtrnostními vlivy
atd.)
+++
Jiné þinnosti
(rozebírání konstrukcí,
odvČtrávání, vytváĜení
proluk, detekce atd.)
PĜi nasazování sil a prostĜedkĤ jednotek velitel zásahu dbá, aby bylo
dosaženo co nejúþelnČji lokalizace a likvidace požáru; u živelních pohrom
a jiných mimoĜádných událostí dbá velitel zásahu, aby bylo dosaženo
pĜerušení jejich pĜíþin, pĜípadnČ omezeno riziko, které vyvolávají.
PĜi hasebním zásahu provádČném více jednotkami je možné, že ve
stejnou dobu jedna jednotka provádí bojové rozvinutí, druhá jednotka
pĜijíždí k požáru nebo provádí záchranu osob. MĤže nastat i souþasné plnČní
jedné zásahové þinnosti více jednotkami. Z tohoto dĤvodu se pĜi hašení více
jednotkami objevila nutnost posuzovat souhrn zásahových þinností všech
jednotek a ne každou jednotlivČ. NapĜ. v praxi souhrn takových
zásahových þinností jako výjezd, jízda k požáru, které se zúþastĖují hašení
požáru, posuzujeme jako jeden složitý proces, který se nazývá soustĜedČní
sil a prostĜedkĤ.
Souhrn procesĤ zásahové þinnosti poþínaje nasazením prvních sil a
prostĜedkĤ k pĜerušení šíĜení požáru a zajištČní likvidace se nazývá
zdolávání požáru.
V pĜípadČ, že by náklady na zdolání požáru osamocenČ stojícího
objektu, jako je napĜíklad stoh nebo sklad píce, mohly být s ohledem na
hodnotu takového objektu považovány za náklady vynaložené
nehospodárnČ a prĤzkumem bylo potvrzeno, že nejsou ohroženy životy
osob nebo zvíĜat anebo životní prostĜedí, je velitel zásahu povinen zvážit
5
1-1-09
úþelnost zásahu a pĜípadnČ jej ukonþit, aniž by bylo dosaženo cíle þinnosti
jednotek pĜi zdolávání požáru
PĜi zdolávání požáru se urþuje hlavní smČr nasazení sil a
prostĜedkĤ jednotek PO, který se stanoví podle tČchto zásad
•
ohrožuje-li požár bezprostĜednČ osoby, popĜípadČ zvíĜata, nasadí se síly
a prostĜedky do takového smČru, který zajistí jejich záchranu nebo
omezí nebezpeþí ohrožující jejich život,
•
je-li požárem
o zasažena þást objektu nebo požární úsek a požár se dále rozšiĜuje,
nasadí se síly a prostĜedky na hašení v cestách šíĜení požáru,
o zasažen celý osamocenČ stojící objekt nebo celý požární úsek a
rozšíĜení požáru dále nehrozí, nasadí se síly a prostĜedky ve smČru
nejintenzivnČjšího hoĜení v objektu,
o zasažen celý objekt a požár bezprostĜednČ ohrožuje vedlejší objekt,
nasadí se síly a prostĜedky na ochranu ohroženého objektu a dále se
provádí hašení ve smČru nejintenzivnČjšího hoĜení,
o zasažena nádrž hoĜlavých kapalin, nasadí se síly a prostĜedky na
ochlazování nádrže a ochranu okolních objektĤ a po soustĜedČní
nezbytného množství síly a prostĜedky se provede hašení požáru
nádrže,
•
jsou-li v pĜedpokládaném smČru šíĜení požáru nebezpeþné látky, nebo
zaĜízení, která vlivem zvýšené teploty mohou být uvedena do
havarijního stavu (výbuch, únik nebezpeþné látky), soustĜedí se hlavní
síly a prostĜedky tak, aby se zabránilo jejich havárii.
Zjistí-li velitel zásahu, že síly a prostĜedky na místČ zásahu nestaþí
k lokalizaci požáru, požádá územnČ pĜíslušné operaþní stĜedisko o vyslání
dalších. Do doby jejich pĜíjezdu organizuje velitel zásahu požární obranu.
S ohledem na efektivnost hašení a omezení škod zpĤsobených
zásahem je nutné
•
použít vhodné hasební látky pĜípadnČ pĜísady ke zvýšení hasebního
úþinku vody,
•
sledovat a usmČrĖovat množství dodávaného hasiva a zvolit vhodný
zpĤsob dodávky hasiva, aby nedocházelo ke zbyteþným ztrátám hasiva
nebo ke nezdĤvodnitelným škodám vzniklých hasivem
•
chránit dle možnosti ohrožený majetek þinnostmi pĜi zásahu nebo
použitými hasivy a prostĜedky požární ochrany (pĜikrýt nepromokavými
plachtami, evakuovat, podepĜít konstrukce apod.),
•
pĜi rozebírání konstrukcí postupovat dle možnosti tak, aby jejich
poškození bylo co nejmenší a úmČrné potĜebám zásahu.
6
1-1-09
Pro vytvoĜení lepších podmínek na místČ zásahu se mohou souþasnČ
s hašením požáru odvČtrávat zakouĜené prostory a to pĜirozenou nebo
nucenou ventilací.
Konstrukce budov nebo technologických zaĜízení se rozebírají za
úþelem
•
zjištČní skrytých míst hoĜení a zajištČní pĜístupu k nim, pĜi þemž se
rozebírání konstrukce ke zjištČní skrytých ohnisek hoĜení a odvČtrání se
provádí teprve potom, kdy hasební prostĜedky jsou pĜipraveny
k nasazení,
•
omezení šíĜení požáru vytvoĜením proluky v hoĜlavém materiálu nebo
zmČnou podmínek v šíĜení tepla; proluky, které mají zabránit šíĜení
požáru, se provádí v dostateþném þasovém pĜedstihu v celé šíĜi
konstrukce a materiálu.
•
odvČtrání prostorĤ od zplodin požáru,
•
vytvoĜení cesty k záchranČ osob, zvíĜat a cenného, nebo nebezpeþného
materiálu,
•
odstranČní þástí konstrukcí, které ohrožují bezpeþnost na místČ zásahu.
Konstrukce budovy se rozebírají tak, aby nedošlo k porušení jejich
stability a k poškození technických rozvodĤ (nebezpeþí zĜícení konstrukcí).
PĜi rozebírání konstrukcí je tĜeba dále dbát, aby nedošlo zejména k
•
ohrožení osob a majetku,
•
zahrazení komunikací (zejména zásahových a evakuaþních cest,
nástupních ploch apod.),
•
padání materiálu na hadicové vedení, požární techniku a vČcné
prostĜedky,
•
padání materiálu na balkony, stĜechy a jiné vyþnívající konstrukce
budovy,
•
stržení venkovního
produktovodĤ,
•
rozšíĜení požáru,
•
pĜetČžování konstrukcí rozebíraným materiálem.
vzdušného
vedení
elektrického
proudu
a
3 Požární útok
3.1 Požární útok - obecnČ
Požární útok je jednou ze dvou základních forem zásahové þinnosti
jednotek PO. Provádí se na základČ skuteþností zjištČných pĜi prĤzkumu.
ProstĜednictvím bojových rozvinutí (viz cviþební Ĝád). Požární útok se
provádí pĜi dostateþném množství sil a prostĜedkĤ na místČ zásahu a je
zamČĜen na zastavení šíĜení požáru, na postupné zmenšení jeho plochy a
intenzity hoĜení smČĜující k likvidaci požáru
7
1-1-09
Požární útok je jednou z nejdĤležitČjších fází požárního zásahu. Je
pĜímo závislý na organizovaném nasazení potĜebných sil a prostĜedkĤ
v urþitém smČru podle situace na místČ požáru.
Po pĜíjezdu jednotky PO na místo požáru se ve všech pĜípadech
souþasnČ s prĤzkumem provádí pĜíprava k bojovému rozvinutí a požárnímu
útoku, která se skládá z:
a) zajištČní dodávky hasební látky,
b) provedení jiných pĜípravných opatĜení podle místních podmínek
(napĜ. pĜíprava pĜejezdových mĤstkĤ, potĜebného náĜadí a výzbroje,
napojení vedení na požární potrubí atd.).
c) vytvoĜení þásti bojového rozvinutí, tzn.:
-
napojení CAS na požární hydranty, pĜipojení hadic a kontroly
stavu vody,
-
pokládání dopravního hadicového vedení až k rozdČlovaþi,
-
pĜipojení rozdČlovaþe,
-
dopravy útoþných hadic a prostĜedkĤ k rozdČlovaþĤm.
Požární útok spoþívá v rozhodném, aktivním a organizovaném
nasazení potĜebných sil a prostĜedkĤ v urþitém smČru (smČrech) podle
situace u požáru. Bojová rozvinutí k požárním útokĤm lze provést jednak po
pĜíjezdu jednotky PO na místo, jednak po provedení pĜípravy nebo po
pĜedbČžném bojovém rozvinutí. Bojové rozvinutí k požárnímu útoku se
provádí ihned po pĜíjezdu jednotky PO na místo, je-li situace pĜehledná,
nebo jestliže dostala jednotka PO jmenovitČ pĜedem urþený úkol. PĜi
požárním útoku hasiþi s útoþnými proudy zaujmou útoþné postavení
nejkratší nejbezpeþnČjší cestou. Je-li tato cesta znemožnČna, nechá velitel
odstranit pĜekážky nebo rozebrat konstrukce pĜípadnČ zabezpeþí vedení
proudĤ jinými cestami (okny, stĜechou nebo za použití žebĜíkĤ, výškové
techniky apod.).
3.2 Základní druhy požárních útokĤ
A. Základní druhy požárních útokĤ:
a) útok þelní,
b) útok boþní,
c) útok obchvatný,
d) frontální.
ýelní útok je veden ve smČru proti postupujícímu požáru,
soustĜedČním všech útoþných sil v ĜadČ nebo v klínu. Zda je úþelné
proniknout do místa požáru klínem nebo postupovat v ĜadČ, to je závislé na
povaze požáru. ýelem klínu se snažíme proniknout až k ohniskĤm požáru a
jednotlivČ je zdolávat, zatímco boky klínu zatlaþují požár zpČt. ěadou
postupujeme tehdy, když nelze pro velký žár proniknout dovnitĜ.
Boþní útok se vede tehdy, znemožĖuje-li vítr a sražený kouĜ þelní
útok a pak zejména tam, kde na nČkteré ze stran hrozí nebezpeþí rozšíĜení
8
1-1-09
požáru. Útok se vede v ĜadČ s vČtším dĤrazem na kĜídle, ve smČru vČtru.
Boþní útok lze podniknout ze dvoustran souþasnČ.
Obchvatný útok je nejúþinnČjší, vyžaduje však více sil a prostĜedkĤ.
Tímto útokem se obkliþuje požár nejménČ ze tĜí stran a pokud možno
najednou. Síly nemusí být rozloženy symetricky; nejsilnČji se obsadí fronta,
v jejímž smČru hrozí rozšíĜení požáru, nejslabČji strana, z níž vane vítr nebo
v jejímž smČru nehrozí nebezpeþí rozšíĜení požáru.
Frontální útok; je veden naráz všemi silami a prostĜedky na celé
frontČ požáru nebo jeho ploše. Tento požární útok se používá tam, kde by
postupné nasazování proudĤ nevedlo k likvidaci požáru vzhledem
k potĜebné intenzitČ dodávky hasebních látek, napĜ. u požárĤ nádrží
hoĜlavých kapalin by postupné nasazování proudĤ zapĜíþinilo rozlití,
vzkypČní nebo vyvržení kapaliny z nádrže a tím k rozšíĜení požáru.
B. Druhy útokĤ lze dále rozdČlit na:
•
vnitĜní (provádí se uvnitĜ budov),
•
vnČjší (provádí se vnČ budovy v pĜírodním prostĜedí).
Všechny druhy útokĤ lze kombinovat podle situace, která vznikne
na místČ zásahu.
Požární útok se provádí podle situace na místČ zásahu
•
soubČžnČ s prĤzkumem,
•
po provedeném prĤzkumu, pĜiþemž se soubČžnČ s prĤzkumem mĤže
provádČt pĜíprava k požárnímu útoku,
•
neprodlenČ po pĜíjezdu jednotky na místo zásahu, pokud je situace
pĜehledná nebo je jednotce vydán rozkaz velitelem zásahu ihned po
pĜíjezdu.
3.3 RozmístČní sil a prostĜedkĤ pĜi požárním útoku
RozmístČní sil a prostĜedkĤ pĜi požárním útoku mĤže být rĤzné
v závislosti na druhu požáru, ploše požáru a na smČru jeho šíĜení. PĜi
požárech staveb má dále na rozmístČní sil a prostĜedkĤ vliv stavební
provedení objektu, zejména množství, velikost a rozmístČní otvorĤ (dveĜí,
oken apod.) a rozmístČní zásahových cest, kudy lze síly nasadit.
V nČkterých pĜípadech mĤže nasazení sil a prostĜedkĤ nepĜíznivČ
ovlivnit okolní zástavba, obsazené nástupní plochy (parkující automobily),
intenzita sálavého tepla apod.
Síly a prostĜedky lze nasadit:
a) po obvodu požáru (obchvatný útok) - na místČ požáru je dostatek sil
a prostĜedkĤ, které jsou nasazeny po obvodu požáru a postupují
smČrem ke stĜedu zasažené plochy, tento zpĤsob nasazení je
nejúþinnČjší, vyžaduje však nejvíce sil a prostĜedkĤ,
9
1-1-09
b) proti frontČ šíĜení požáru - využívá se napĜíklad pĜi šíĜení požáru
jedním smČrem (v místnosti) nebo na rozhodující smČr šíĜení,
c) do míst nejintenzivnČjšího hoĜení (ohniska požáru) - tento zpĤsob
se využívá tehdy, pokud je objekt zcela zasažen požárem, síly a
prostĜedky je vhodné nejprve nasazovat do míst nejintenzivnČjšího
hoĜení,
d) z boku - toto nasazení sil a prostĜedkĤ se využívá napĜíklad
tehdy, šíĜí-li se požár vlivem silného vČtru a tím je znemožnČno
provedení útoku proti smČru šíĜení požáru, síly a prostĜedky je nutné
nasadit z obou strana postupovat proti sobČ,
e) z týlu - využití je obdobné jako u útoku provádČného z boku, síly
a prostĜedky se postupnČ pĜesunují k þelu požáru,
f) do míst, kde hrozí nejvČtší nebezpeþí - napĜ. pĜi záchranČ osob na
ochranu únikových cest, nebezpeþná zaĜízení apod.
PĜi provádČní požárního útoku ve stavebních objektech využívají
jednotky PO pĜedevším vnitĜních komunikací a technického vybavení
budov, které byly k tomuto úþelu zĜízeny. Jedná se zejména o využití
únikových cest (požární schodištČ), které zároveĖ slouží pro jednotky PO
jako cesty zásahové, dále požární výtahy, stabilní požární žebĜíky
instalované na budovách nebo požární lávky. PĜi požárech vícepodlažních
stavebních objektĤ je dále možné využít jako jednu z možností pro
provedení požárního útoku i výškovou techniku.
PĜi požárním útoku zaujmou hasiþi s útoþnými proudy urþená
stanovištČ nejkratší a nejbezpeþnČjší cestou. PĜi tom využívají zásahových
cest, jsou-li tyto cesty neprĤchodné, posoudí se nutnost odstranČní pĜekážek,
rozebrání konstrukcí nebo je veden jinými cestami použitím výškové
techniky napĜ. okny.
Mobilní výšková technika a vČcné prostĜedky požární ochrany pro
postup jednotky do výšek (žebĜíky) musí být ustaveny tak, aby
•
nedošlo k odĜíznutí nebo jinému ohrožení požárem (tepelným záĜením
žíhavými plameny apod.),
•
nedošlo z dĤvodu nebezpeþí popálení, výbuchu a zĜícení konstrukcí,
k ohrožení, nebo zranČní hasiþĤ (ochrana vodní clonou, dostateþný
odstup).
Výškovou techniku a technické prostĜedky pro výstup do výšek, lze
pĜemístit na nové stanovištČ teprve po sestoupení hasiþĤ, kteĜí po této
technice vystoupili nebo byli informováni o jejím pĜemístČní a souþasnČ jim
byly urþeny jiné cesty k návratu.
4 Požární obrana
Tam, kde není možno provést požární útok, zejména pĜi nedostatku
sil a prostĜedkĤ a pĜi rozsáhlých požárech, se provádí požární obrana.
10
1-1-09
Princip požární obrany spoþívá v zastavení šíĜení požáru na pĜedem
urþeném místČ.
Obranné postavení se zaujímá tam, kde je možnost zabránit šíĜení
požáru, zpravidla na hranici požárních úsekĤ nebo v místech pĜírodních
nebo umČlých pĜekážek.
PĜi urþení místa obranného postavení je tĜeba vzít v úvahu ohrožení
osob, zvíĜat, a cenného nebo nebezpeþného materiálu, hlavní smČr šíĜení
požáru a skuteþnosti, které jej ovlivĖují
•
smČr vČtru,
•
úþinky tepla,
•
spojené konstrukce, souvislý porost a skladovaný hoĜlavý materiál,
umožĖující šíĜení požáru (dále jen „požární mosty“),
•
terén a jeho vhodnost pro šíĜení požáru v pĜírodním prostĜedí,
•
létající jiskry a hoĜící materiál, které ve smČru vČtru ohrožují prostor ve
tvaru kruhové výseþe, jejíž stĜedem je místo nejintenzivnČjšího hoĜení.
HoĜí-li celá budova, je ohrožen prostor ve smČru vČtru v šíĜce budovy
rozšiĜující se do obou stran v úhlu zhruba 20 stupĖĤ.
Pro místo obranného postaveni je možno využít polní a lesní cesty,
vodní toky, stavebnČ dČlící konstrukce (stČny, pĜíþky), proluky mezi
budovami apod. V obranném postavení se na základČ zjištČní situace urþí
•
stČžejní místo obranného postavení, kde se nasadí jednotky a urþí se
jim postupné úkoly, napĜ. odstranČní požárních mostĤ, hašení nČkteré
strany požárního úseku, odstraĖování hoĜlavých pĜedmČtĤ, hašení
požáru na urþitém smČru šíĜení, zvlhþení povrchu hoĜlavých konstrukcí
nebo porostu, položení souvislé vrstvy pČny,
•
obranná opatĜení, která mají za úkol zmenšit možnost šíĜení požáru.
K tČmto opatĜením mohou být vyzvány i osoby na základČ zákonného
ustanovení o osobní pomoci. Obranná opatĜení spoþívají v uzavĜení
stĜešních otvorĤ, oken, stĜežení požárnČ dČlicích konstrukcí z odvrácené
strany požáru, vytvoĜení dČlícího pásu v porostu zaoráním apod.
Nutným pĜedpokladem pro úspČšnou obranu je odstraĖování
požárních mostĤ. Požární mosty mohou být zejména stĜecha a rĤzné stĜíšky
pĜístavkĤ, podbití Ĝíms pĜes požárnČ dČlicí pĜíþky, skladovaný hoĜlavý
materiál apod. Za požární most v pĜírodním prostĜedí je nutno považovat
souvislý hoĜlavý porost. Jeho souvislost se musí pĜerušit dostateþnČ širokým
pásem, ve kterém se odstraní veškerý porost.
Pro zajištČní obranných opatĜení je vhodné využít všech na místČ
zásahu dosažitelných prostĜedkĤ a osobní a vČcné pomoci právnických osob
a fyzických osob2.
Nastanou-li pĜedpoklady pro provedení požárního útoku (tzn.
možnost provedení lokalizace a likvidace požáru hašením požáru za
2
§ 18 a § 19 zákona þ.133/1985 Sb.
11
1-1-09
dostateþného množství sil a prostĜedkĤ) zmČní se obrané postavení ve
výchozí postavení pro požární útok.
5 ZávČr
5.1 Doporuþená literatura:
1. ADAMEC, V., FOLDYNA, V., HANUŠKA, Z.: Taktika zdolávání
požárĤ, nehod a havárií, MV - Ĝeditelství HZS ýR, Praha 1997.
2. Bojový Ĝád jednotek požární ochrany
Požární útok, požární obrana
Dr. Ing. ZdenČk Hanuška
s pĜispČním státní dotace Ministerstva vnitra – Generálnho Ĝeditelství Hasiþského
ISBN: 80-86111-46-6
12
1-1-03
Konspekt
POŽÁRNÍ TAKTIKA
Nežádoucí hoĜení - požár
Zpracoval: Miroslav VILÍMEK
1-1-03
Obsah
1
NEŽÁDOUCÍ HOěENÍ – POŽÁR ................................................................................ 3
1.1
DEFINICE POŽÁRU ....................................................................................................... 3
1.1.1
Požár je definován takto: ................................................................................... 3
1.2
ROZDċLENÍ POŽÁRģ .................................................................................................... 3
1.2.1
Podle hoĜících látek ........................................................................................... 3
1.2.2
Podle možnosti šíĜení ......................................................................................... 3
1.2.3
Podle rozsahu ..................................................................................................... 4
1.2.4
Podle doby trvání ............................................................................................... 4
1.2.5
Podle zjistitelnosti .............................................................................................. 4
1.2.6
Podle polohy....................................................................................................... 4
1.3
PÁSMA POŽÁRU ........................................................................................................... 5
1.3.1
Pásmo hoĜení...................................................................................................... 5
1.3.2
Pásmo pĜípravy .................................................................................................. 6
1.3.3
Pásmo zakouĜení ................................................................................................ 6
1.4
FÁZE POŽÁRU .............................................................................................................. 6
1.4.1
I. fáze požáru ...................................................................................................... 7
1.4.2
II. fáze požáru..................................................................................................... 7
1.4.3
III. fáze požáru ................................................................................................... 7
1.4.4
IV. fáze požáru.................................................................................................... 8
1.5
ŠÍěENÍ POŽÁRU ............................................................................................................ 8
1.5.1
ŠíĜení požáru ...................................................................................................... 8
1.5.2
Podmínky pro šíĜení požáru ............................................................................... 8
1.5.2.1 Charakteristika hoĜlavých látek...................................................................... 8
1.5.2.2 Podmínky výmČny plynĤ na místČ požáru ..................................................... 9
1.5.2.3 Podmínky sdílení tepla ................................................................................... 9
1.5.2.4 Výbuchy a exploze ....................................................................................... 10
1.5.2.5 Cesty šíĜení požáru ....................................................................................... 10
1.5.2.6 Odolnost stavebních konstrukcí ................................................................... 10
1.5.2.7 Meteorologická situace ................................................................................ 11
1.6
ZÁVċR ....................................................................................................................... 11
1.6.1
Kontrolní otázky ............................................................................................... 11
1.6.2
2
1-1-03
1 Nežádoucí hoĜení – požár
1.1 Definice požáru
1.1.1 Požár je definován takto:
„Pro úþely požární ochrany se za požár považuje každé
nežádoucí hoĜení, pĜi kterém došlo k usmrcení þi zranČní osob nebo
zvíĜat, anebo ke škodám na materiálních hodnotách. Za požár se
považuje i nežádoucí hoĜení, pĜi kterém byly osoby, zvíĜata nebo
materiální hodnoty nebo životní prostĜedí bezprostĜednČ ohroženy.“
Metodické
pokyny
Pro úþely statistického sledování mimoĜádných událostí, že za požár
se také považují výbuchy hoĜlavých par, plynĤ a prachĤ bez následného
plamenného hoĜení. Za požár se ve smyslu statistického sledování
mimoĜádných událostí nepovažují:
a) výbuchy výbušnin, pokud nedojde k hoĜení materiálu a
konstrukcí po výbuchu,
b) hoĜení vinutí elektrických toþivých strojĤ z titulu zkratu, pokud
nedojde k rozšíĜení hoĜení mimo prostor vinutí,
c) žhnoucí elektrické instalace, pokud nedojde k jeho rozšíĜení
mimo instalaci,
d) vznícení, ke kterým dochází pĜi výrobČ, pokud v technologickém
postupu nelze vnik tČchto pĜípadĤ vylouþit a jejich likvidace je
technicky zajištČna za pĜedpokladu, že nedojde k rozšíĜení hoĜení
mimo pĜedpokládanou þást technologie, nebo pokud jsou
specifikována výhradnČ jako provozní nehody, za pĜedpokladu,
že nesplĖují nČkterý ze znakĤ definice požáru.
1.2 RozdČlení požárĤ
Je celá Ĝada kritérií, podle kterých rozdČlujeme požáry a každé
kriterium má urþitý vliv na prĤbČh požáru, záchranu životĤ i na zpĤsob
hašení požáru:
1.2.1 Podle hoĜících látek
a) Požáry pevných látek - znaþené na hasicích pĜístrojích jako
požáry typu A, nebo u lehkých kovĤ požáry typu D,
b) Požáry hoĜlavých kapalin - znaþené na hasicích pĜístrojích jako
požáry typu B,
c) Požáry plynĤ - znaþené na hasicích pĜístrojích jako požáry typu
C,
d) Požáry kombinované - složené z pĜedchozích možností.
1.2.2 Podle možnosti šíĜení
a) RozšiĜující se požáry
b) NerozšiĜující se požáry - šíĜení brání ohraniþení hoĜlavé látky a
mĤže být þasovČ omezeno napĜíklad požární odolností stavebních
3
1-1-03
konstrukcí, množstvím hoĜlavých látek v ohraniþeném prostoru,
nebo podmínkami, které brání šíĜení požáru.
1.2.3 Podle rozsahu
a) Malé požáry - jsou ohroženy jednotlivé osoby, plochy o rozloze
ĜádovČ m2, þásti budov,
b) StĜední požáry - jsou ohroženy desítky osob, plochy o rozloze
stovek m2, celé domy,
c) Velké požáry - jsou ohroženy stovky osob, plochy v hektarech þi
desítkách hektarĤ, bloky domĤ,
d) Katastrofické požáry - jsou ohroženy tisíce lidí, plochy ve
stovkách hektarĤ, celé þtvrti obcí.
1.2.4 Podle doby trvání
a) Krátkodobé - ĜádovČ v hodinách,
b) StĜednČdobé - ĜádovČ v desítkách hodin,
c) Dlouhodobé - nad þtyĜi dny.
1.2.5 Podle zjistitelnosti
a) OtevĜené - viditelné plameny, kouĜ apod.,
b) Skryté - požáry, které nejsou snadno zjistitelné (napĜ. žhnoucí
materiály, požáry v mezistropí, ve stČnách, v podzemí a
podobnČ).
1.2.6 Podle polohy
a) Podzemní - požáry pod úrovní místního terénu,
b) PĜízemní - požáry na úrovni místního terénu nebo snadno
dostupné.
Nadzemní:
a) stĜednČ vysoké - požáry nad úrovní zemČ, které jsou dostupné
standardní výškovou technikou a nepĜesahují výšku 27 m,
b) výškové - požáry ve výšce nad 27 m.
Z hlediska vedení požárního zásahu jednotkami POa podmínek,
které ovlivĖují vývoj požáru, je požáry nutné tĜídit podle výmČny plynĤ v
místČ hoĜení. Z uvedeného dĤvodu dČlíme požáry
• OtevĜené - probíhající v pĜírodním prostĜedí, kde nemĤžeme
výmČnu plynĤ v místČ hoĜení ovlivnit, požáry vČtšinou ovlivĖuje
množství hoĜlavých látek.
• Ohraniþené - probíhající v objektech rĤzného charakteru, kde
mĤže rozvoj požáru ovlivnit kromČ hoĜlavé látky rozhodujícím
zpĤsobem výmČna plynĤ, kterou mĤžeme v nČkterých pĜípadech
ovlivnit využitím pĜirozeného proudČní plynĤ dále umČlým
odvČtráním nebo ventilací.
Z hlediska pĜedpokládaného rozvoje požáru mĤžeme ohraniþené
požáry v objektech hodnotit na:
4
•
1-1-03
Ohraniþené otevĜené v
• budovách s výškou podlaží nad 12 m
• budovách s výškou podlaží do 12 m s:
okny v jedné úrovni
•
okny v rĤzných úrovních
Ohraniþené uzavĜené
• v objektech bez oken
• v objektech s malými okny
• v objektech bez oken a dveĜí
Výše uvedené dČlení svým zpĤsobem pĜedurþuje prĤbČh volného
rozvoje požáru i zpĤsob hašení.
1.3 Pásma požáru
Prostor, který požár ovlivĖuje, dČlíme na tĜi pásma:
* pásmo hoĜení
* pásmo pĜípravy
* pásmo zakouĜení
Tato pásma charakterizují rozvoj požáru a podle jeho rozvoje se
v probíhajícím þase mČní. V nČkterých pĜípadech mohou být pásma
prostorovČ shodná, napĜíklad pásmo zakouĜení mĤže zcela pĜekrývat pásmo
pĜípravy i požáru. NČkdy mĤže urþité pásmo v urþitém þasovém úseku
chybČt (napĜ. pĜi požáru stohu uprostĜed zoraného pole, kdy je stoh celý
zachvácen požárem již nelze hovoĜit o pásmu pĜípravy, nebo pĜi hoĜení
žhnutím bez vývinu kouĜe lze tČžko stanovit pásmo zakouĜení).
PrvoĜadým úkolem jednotek PO ve všech tĜech pásmech je záchrana
ohrožených osob, zvíĜat a cenných materiálĤ.
1.3.1 Pásmo hoĜení
Pásmo hoĜení je prostor, ve kterém probíhá vlastní hoĜení. Zahrnuje
v sobČ objem par a plynĤ, ohraniþených povrchem plamene a povrchem
hoĜící látky, ze kterého páry a plyny vystupují. Pásmo hoĜení mĤže být
ohraniþeno stavebními konstrukcemi, stČnami nádrže apod.
5
1-1-03
Pásmo hoĜení je charakterizováno plochou požáru, což je prĤmČt
povrchu hoĜících tuhých nebo kapalných látek do pĤdorysu.
Teplota v pásmu hoĜení dosahuje nejvyšších hodnot, napĜíklad u
dĜeva až 1000 °C, u hoĜlavých kapalin 1200 – 1500 °C, u sazí a termitu až
3000 °C.
ýinnost
jednotek
ýinnost jednotek PO v tomto pásmu je zamČĜena na vlastní hašení
požáru.
1.3.2 Pásmo pĜípravy
Navazuje bezprostĜednČ na pásmo hoĜení a nejsou-li zde provádČna
opatĜení, tak postupnČ pĜechází v pásmo hoĜení, což vlastnČ není nic jiného
než šíĜení požáru. VnČjší hranice pásma pĜípravy je obvykle vymezena
pĤsobností sálavého tepla - radiací. PĜi rozdílu teplot pevného tČlesa, nebo
pĜi pĜímém dotyku pevných látek s dobrou tepelnou vodivostí mĤže být
pásmo pĜípravy rozšíĜeno ve smČru této látky, napĜíklad po ocelových
konstrukcích. HovoĜíme pak o sdílení tepla vedením - kondukcí. Pokud se
tepelná energie pĜedává mechanickým pohybem þástic kapalin nebo plynĤ
pĜi jejich styku s hoĜlavou látkou, má to opČt vliv na hranice pásma pĜípravy
a jedná se o sdílení tepla proudČním - konvekcí. Jako vzor mĤže sloužit
pĜedávání tepelné energie zplodinami hoĜení - kouĜem.
ýinnost
jednotek
Hlavní þinností jednotek v tomto pásmu je þinnost zamezující šíĜení
požáru, napĜíklad ochlazování materiálĤ a konstrukcí, odstraĖování
hoĜlavých látek, tlakových lahví apod.
1.3.3 Pásmo zakouĜení
Pásmo zakouĜení je þást prostoru v blízkosti pásma hoĜení, ve kterém
dochází k pohybu kouĜových plynĤ v koncentracích životu nebo zdraví
nebezpeþných, nebo bránících þinnosti hasiþĤ sníženou viditelností
þi teplotou nad 60 °C. Nebezpeþnost pásma zakouĜení je také v rychlosti
jeho pohybu, který je ovlivnČn zpĤsobem výmČny plynĤ na místČ požáru.
Pásmo zakouĜení je závislé na mnoha faktorech, pĜedevším na
podmínkách výmČny plynĤ na požáĜišti. MĤže být velmi rozsáhlé, zasahovat
i za hranice pásma pĜípravy a toxicitou zplodin hoĜení bezprostĜednČ
ohrožovat životy a zdraví osob ve vČtší vzdálenosti od pásma hoĜení. Svou
vysokou teplotou mĤže urychlovat šíĜení požáru a v neposlední ĜadČ vážnČ
poškozuje stavební konstrukce.
ýinnost
jednotek PO
V tomto pásmu je þinnost jednotek PO zamČĜena kromČ záchrany
osob, zvíĜat a cenností pĜedevším na boj s kouĜem - jeho odstraĖování nebo
usmČrnČní žádoucím smČrem.
1.4 Fáze požáru
Intenzita požáru se v prĤbČhu požáru mČní. U požáru, který není
hašen, je doba rozvoje požáru obvykle charakterizována þtyĜmi fázemi
požáru.
6
1-1-03
Délka jednotlivých fází mĤže být velmi rozdílná a závisí pĜedevším
na množství hoĜlavých látek, jejich požárnČ technických charakteristikách a
podmínkách ovlivĖujících šíĜení požáru.
1.4.1 I. fáze požáru
Je þasový úsek od vzniku požáru až do poþátku intenzivního hoĜení.
Podle statistických údajĤ trvá obvykle 3 až 10 minut a je závislý na druhu
hoĜlavých látek i podmínkách rozvoje požáru. Vzhledem k tomu, že
intenzita hoĜení je ještČ pomČrnČ malá, protože požárem je zasažena pouze
þást hoĜlavých materiálĤ, je tato fáze nejvýhodnČjší pro zahájení hasebních
prací. Likvidace bývá jednoduchou záležitostí a škody zpĤsobené požárem
jsou minimální.
1.4.2 II. fáze požáru
Je þasový úsek od poþátku intenzivního hoĜení až do doby, kdy jsou
požárem zasaženy všechny hoĜlavé materiály a konstrukce hoĜícího objektu.
Situace na místČ požáru v této fázi již bývá velmi složitá a vyžaduje vysoké
nároky na organizaci hasebních prací, zvláštČ blíží-li se požár k závČru této
fáze. Kovové konstrukce ztrácejí pevnost a hrozí akutní nebezpeþí jejich
zĜícení
1.4.3 III. fáze požáru
Je þasový úsek od konce II.fáze, tj. v daném objektu hoĜí všechny
hoĜlavé látky a intenzita hoĜení dosahuje maxima, až do zaþátku poklesu
intenzity hoĜení. V této fázi bývají narušeny i ostatní nosné prvky a dochází
ke zĜícení stropĤ, krovĤ apod. Zásah jednotek se zamČĜuje na ochlazování a
ochranu okolních objektĤ a je na rozhodnutí velitele zásahu, zda bude na
hoĜící objekt provádČn zásah, nebo bude-li vhodnČjší zasažený objekt nechat
zcela vyhoĜet. To závisí na míĜe ohrožení okolí, životního prostĜedí apod.
Vlastní zásah na takto zasažený objekt je velmi nároþný a obvykle nákladný.
7
1-1-03
1.4.4 IV. fáze požáru
Je þasový úsek od poþátku snižování intenzity hoĜení až do úplného
vyhoĜení hoĜlavých látek. V této fázi již hrozí zĜíceni vnitĜního i
obvodového zdiva, komínĤ, schodišĢ apod. ýinnost jednotek PO se
zamČĜuje na odkrývání a dohašování ohnisek požáru, pokud velitel zásahu
nerozhodl, že na objektu bude provádČna pouze kontrolní dohlídka až do
úplného vyhoĜení.
1.5 ŠíĜení požáru
1.5.1 ŠíĜení požáru
VČtšinu požárĤ mĤžeme charakterizovat jako požáry, které se
rozšiĜují. To znamená, že s nárĤstem þasu se zvČtšuje plocha (nebo objem)
zasažená požárem. Požár se mĤže šíĜit jak v dobČ volného rozvoje tj v dobČ,
kdy nejsou provádČny hasební práce, tak i po zahájení hasebních prací.
Rychlost a smČr šíĜení požáru ovlivĖuje celá Ĝada faktorĤ vytváĜejících
pĜíhodné podmínky pro jeho šíĜení.
1.5.2 Podmínky pro šíĜení požáru
K nejdĤležitČjším podmínkám ovlivĖujícím šíĜení požáru patĜí:
1.5.2.1 Charakteristika hoĜlavých látek
ŠíĜení požáru je ovlivnČno množstvím, chemickými a fyzikálními
vlastnostmi hoĜlavých látek jejich požárnČ technických charakteristik.
Množství hoĜlavé látky a její rozmístČní urþuje intenzitu hoĜení a
možné rozmČry požáru, rozmístČní rovnČž urþuje smČry šíĜení požáru.
Z chemických vlastností ovlivĖuje rychlost šíĜení požáru pĜedevším
chemická stabilita hoĜlavé látky a obsah kyslíku v molekulárním složení
hoĜlavé látky, které mají vliv na teplotu vznícení a hoĜení. PĜi pĜítomnosti
látek obsahujících kyslík nebo látek chemicky nestabilních je rychlost šíĜení
požáru vyšší. NapĜíklad rychlost šíĜení požáru pĜi hoĜení celuloidu je vyšší
než pĜi hoĜení dĜeva.
Z fyzikálních vlastností mají nejvČtší vliv na rychlost šíĜení požáru
skupenství hoĜlavé látky, stupeĖ dČlitelnosti a smČsný pomČr. ObecnČ lze
Ĝíci, že nejvyšší rychlost šíĜení požáru je pĜi hoĜení plynných látek, menší
pĜi hoĜení kapalin a nejmenší pĜi hoĜení pevných hoĜlavých látek, je to tím,
že hoĜení probíhá pĜedevším v plynné fázi. Tuhé látky se musí do tohoto
stavu teprve pĜipravit. StupeĖ dČlitelnosti nám urþuje rozmČr látky a
rozhodnČ jinou rychlostí odhoĜívá dĜevČný trám než dĜevČné hobliny.
SmČsný pomČr udává stupeĖ promísení hoĜlavé látky s oxidaþním þinidlem
a þím vČtší je povrch látky pĜístupný hoĜení, tím je hoĜení rychlejší. Jinak
hoĜí usazený prach a jinak prach rozvíĜený.
8
1-1-03
1.5.2.2 Podmínky výmČny plynĤ na místČ požáru
PĜi otevĜených požárech mĤže proudČní zplodin hoĜení pĜenášet
pevné hoĜící þásteþky i na znaþné vzdálenosti a rozšíĜit tak požár ve smČru
proudČní zplodin hoĜení. PĜi požárech uzavĜených v prostorách ovlivĖuje
výmČnu plynĤ þlenitost objektu, pĜítomnost a rozmístČní otvorĤ a požární
odolnost uzávČrĤ tČchto prostupĤ (okna, dveĜe, technologické prostupy
apod.). Není neobvyklým jevem, že pĜi požáru ve zcela uzavĜeném prostoru
došlo k samouhašení požáru po nahrazení vzduchu s kyslíkem zplodinami
hoĜení.
PĜítok vzduchu do pásma hoĜení a odvod zplodin hoĜení z tohoto
prostoru se nazývá výmČna plynĤ. Protože vzduch je pro samotnou podstatu
hoĜení nezbytný (vedle hoĜlavé látky a tepla), je výmČna plynĤ na místČ
požáru pro rozvoj požáru nezbytná. Pokud by množství kyslíku ve vzduchu
kleslo pod urþitou hranici napĜ. 8 - 11 % objemových, mohlo by hoĜení
nČkterých materiálĤ ustat, u ostatních by docházelo k nedokonalému
spalování za vzniku toxických, hoĜlavých a výbušných produktĤ (napĜ. CO).
Je-li výmČna plynĤ dobrá, hoĜení je dokonalé provázené vysokými
teplotami spalování.
1.5.2.3 Podmínky sdílení tepla
Jak již bylo uvedeno v þásti pojednávající o pásmu pĜípravy,
v kapitole 1.3.2, má velký vliv na šíĜení požáru sdílení þili pĜedávání tepelné
energie, zjednodušenČ tepla. Teplo se mĤže pĜedávat tĜemi zpĤsoby:
a) Vedením (kondukcí) - toto vedení nastává pokud vznikne v pevném
tČlese rozdíl teplot nebo pĜi styku pevných tČles o rozdílných
teplotách. DĤležitá je tepelná vodivost materiálu. Jsou materiály
s dobrou tepelnou vodivostí, které napomáhají šíĜení požáru napĜ.
kovy a naopak materiálĤ se špatnou tepelnou vodivostí využíváme
k protipožárním opatĜením (protipožární pĜíþky, ucpávky apod.)
b) Sáláním (radiací) - tepelná energie se ve formČ elektromagnetických
vln šíĜí prostorem na všechny smČry a pĜi dopadu na tČleso jej
zahĜívá. Ochranou proti sálavému teplu je buć dostateþná odstupová
vzdálenost, nebo nehoĜlavá pevná pĜekážka zabraĖující dopadu
sálavého tepla na hoĜlavé látky. Obdobným zpĤsobem se chrání
zasahující jednotky pomocí vodní clony.
c) ProudČním (konvekcí) - tepelná energie se pĜedává mechanickým
pohybem þástic kapalin nebo plynĤ pĜi jejich styku s hoĜlavou
látkou. PĜi požáru mají kouĜové plyny znaþnou teplotu a zahĜívají
materiály v pásmu pĜípravy nebo i zakouĜení.
Jednotlivé zpĤsoby sdílení tepla se u požáru obvykle vyskytují
souþasnČ.
9
1-1-03
1.5.2.4 Výbuchy a exploze
PĜi požáru mĤže dojít k výbuchu kotlĤ, lahví se stlaþenými plyny a
dalších tlakových nádob, hoĜlavých plynĤ a par, organických prachĤ apod.,
které mají vliv na rozvoj požáru, þinnost jednotek PO a bezpeþnost hasiþĤ.
Výbuchy dČlíme na:
a) chemické - jsou to výbuchy hoĜlavých plynĤ a par, organických
prachĤ, pokud bylo dosaženo výbušné koncentrace a došlo k iniciaci.
Do této skupiny patĜí i výbuchy výbušnin.
b) fyzikální - do této skupiny patĜí hlavnČ výbuchy zpĤsobené
pĜetlakem, kdy pĜetlak pĜesáhne hranice pevnosti tlakové nádoby.
Jsou to napĜíklad výbuchy pĜetopených kotlĤ, výbuchy tlakových
lahví vystavených nadmČrnému ohĜevu a zvyšování tlaku
rozpínáním plynĤ þi par. Pokud jsou páry nebo plyny v tlakových
láhvích hoĜlavé, následuje po fyzikálním výbuchu obvykle prudké
hoĜení a tím jsou tyto výbuchy nebezpeþnČjší.
PĜi každém výbuchu vzniká tlaková vlna, která mĤže poškodit
stavební konstrukce a technologická zaĜízení, rozmetává do okolí hoĜící
pĜedmČty a mĤže znaþným zpĤsobem pĜispČt k rozšíĜení požáru, mĤže i
zvíĜit prach s nebezpeþím tzv. sekundárních výbuchĤ. Tlaková vlna mĤže
také srazit plameny a pĜispČt tak k uhašení požáru. Tohoto efektu bylo
využíváno pĜi hašení ropných vrtĤ a výronĤ plynu.
1.5.2.5 Cesty šíĜení požáru
Pokud jsou v místČ požáru vhodné cesty pro jeho šíĜení, je
samozĜejmČ možnost jeho rozšíĜení znaþná. V prĤmyslu jsou to napĜíklad
požární mosty tvoĜené pásovými pĜepravníky, kabelové mosty a kanály bez
protipožárních pĜepážek nebo jiná propojení objektĤ. Tam, kde je na tČchto
cestách provedeno Ĝádné oddČlení požárnČ dČlícími konstrukcemi, je
možnost šíĜení požáru omezena (požární uzávČry, ucpávky, zdi apod.).
1.5.2.6 Odolnost stavebních konstrukcí
Každá stavební konstrukce má urþitou odolnost proti pĤsobení
vysokých teplot daných požárem. Platí, že þím vyšší je požární odolnost
daných konstrukcí, tím ménČ se požár mĤže šíĜit a tím snazší je pak zásah
požárních jednotek. Posouzení požární odolnosti objektĤ je nedílnou
souþásti projekce a kontrola zpracovávaných projektĤ vþetnČ protipožárních
opatĜení je nedílnou souþástí þinnosti oddČlení prevence každého HZS.
Požární odolnost je doba, po kterou je urþitá stavební konstrukce
schopna odolávat požáru, aniž by došlo k porušení její funkce. Požární
odolnost se udává v minutách.
Konstrukce, která je odolná proti šíĜení požáru, se nazývá požárnČ
dČlící (má svoji požární odolnost). Jsou to napĜ. požární stČny a stropy.
10
1-1-03
Otvory v tČchto požárnČ dČlících konstrukcích musí být rovnČž požárnČ
odolné a Ĝíká se jim požární uzávČry otvorĤ. Jsou to požární dveĜe, vrata,
poklopy atd.
Požární odolnost stavebních konstrukcí se stanovuje zkouškou nebo
výpoþtem.
PožárnČ dČlící konstrukce ohraniþují v budovČ prostor, kterému se
Ĝíká požární úsek. Objekty jsou tedy rozdČleny na požární úseky, které
z hlediska stavebního brání rozvoji požáru a zabezpeþují stabilitu objektu po
stanovenou dobu. Ve stejném objektu mohou být rĤzné požární úseky
s rĤznou dobou odolnosti stavebních konstrukcí vĤþi požáru. Jakou mají mít
stavební konstrukce odolnost, závisí na požárním nebezpeþí (hoĜlavé látky,
podmínky pro rozvoj požáru atd.).
Jednotka PO pĜi své þinnosti mĤže rozdČlení objektu do požárních
úsekĤ využít pro stanovení místa nasazení sil a prostĜedkĤ. S ohledem na
svoji bezpeþnost mĤže odhadnout i dobu nasazení uvnitĜ objektu vzhledem
k pĜedpokládané dobČ do ztráty stability (požární odolnosti) stavebních
konstrukcí.
1.5.2.7 Meteorologická situace
Na šíĜení požáru obzvláštČ na otevĜeném prostranství mají znaþný
vliv srážky ve formČ deštČ nebo snČhu, vítr i teplota vzduchu. PĜi velkém
suchu se požár samozĜejmČ šíĜí rychleji, totéž platí pro jeho šíĜení
podporované vČtrem. Naopak v deštivém období je toto šíĜení podstatnČ
omezeno, nČkdy mĤže dojít i k vlastnímu uhašení požáru vlivem srážek.
Za mrazivého poþasí vzniká vysoký rozdíl teplot mezi pásmem
hoĜení a pásmem pĜípravy, dochází k rychlejší výmČnČ plynĤ a tím ke
zvýšení intenzity hoĜení. Pro likvidaci rozsáhlých lesních požárĤ je napĜ.
nejvhodnČjší období k uhašení kolem pĤlnoci - nejvyšší vzdušná vlhkost,
nejnižší teplota, zpravidla ustává vítr.
1.6 ZávČr
1.6.1 Kontrolní otázky
1) Co považujeme za velký požár?
2) ýím je charakteristické pásmo pĜípravy a jakou þinnost zde jednotky
PO provádí?
3) Jaké znáte zpĤsoby sdílení tepla a jak je pĜi nich teplo pĜedáváno?
1.
SVOBODA, P. Požární taktika I. Praha: Hlavní správa Sboru PO
MV ýR, 1987.
11
Nežádoucí hoĜení - požár
Miroslav Vilímek
s pĜispČním státní dotace Ministerstva vnitra – Generálního Ĝeditelství Hasiþského
ISBN: 80-86111-46-6
12
1-1-03
1-2-01
Konspekt
POŽÁRNÍ TAKTIKA
Záchranné práce
Záchrana osob obecnČ aspekty provázející
záchranu
Zpracoval: Ing. OldĜich VOLF
Konspekty odborné pĜípravy jednotek PO – Požární taktika – Záchranné práce
1-2-01
Obsah
ÚVOD ........................................................................................................................................ 3
1
PODSTATA ZÁCHRANY .............................................................................................. 3
1.1
PRÁVNÍ ASPEKTY ......................................................................................................... 3
1.2
CÍL ZÁCHRANY ............................................................................................................ 4
1.2.1
pojem ,,EVAKUACE“ ........................................................................................ 4
1.2.2
pojem ,,ZÁCHRANA “........................................................................................ 4
1.2.3
MOŽNOSTI JEDNOTKY PO ............................................................................. 5
2
OBECNÉ FAKTORY OVLIVĕUJÍCÍ ZÁCHRANU .................................................. 5
2.1
KRIZOVÁ SITUACE A LIDSKÉ CHOVÁNÍ ........................................................................ 5
2.2
STRACH A JEHO PģSOBENÍ NA ýLOVċKA ...................................................................... 6
2.3
PANIKA A JEJÍ VZNIK.................................................................................................... 8
2.4
FYZICKÁ A PSYCHICKÁ ZÁTċŽ, VYýERPÁNÍ SIL ............................................................ 8
2.4.1
Termická zátČž organismu.................................................................................. 9
2.4.2
Fyzická zátČž, vyþerpání sil .............................................................................. 11
3
POSTOJ A CHOVÁNÍ ZÁCHRANÁěE .................................................................... 13
3.1
PěI ZÁCHRANċ OSOB DBÁME: .................................................................................... 13
3.1.1
SebevČdomí....................................................................................................... 13
3.1.2
Informace ......................................................................................................... 13
3.1.3
OšetĜení ............................................................................................................ 14
3.1.4
Opatrnost.......................................................................................................... 14
3.1.5
Razance ............................................................................................................ 14
3.1.6
Pátrání.............................................................................................................. 14
3.1.7
PoĜadí záchrany ............................................................................................... 15
3.2
K CHOVÁNÍ ZÁCHRANÁěE ......................................................................................... 15
3.2.1
VĤþi zachraĖovaným ........................................................................................ 15
3.2.2
VĤþi kolegĤm .................................................................................................... 16
3.2.3
VĤþi sobČ .......................................................................................................... 17
3.3
ZÁVċREM ,,ŠTċSTÍ PěEJE PěIPRAVENÝM“.................................................................. 17
4
ZÁVċR ............................................................................................................................ 18
4.1
DOPORUýENÁ LITERATURA ....................................................................................... 18
2
1-2-01
ÚVOD
Záchrana osob patĜí k nejnároþnČjším þinnostem, kterou hasiþi pĜi
zásahu provádí. Tato nároþnost pramení z mnoha objektivních i
subjektivních skuteþností, o nichž bude pojednáno v následujících
kapitolách. Úkolem tohoto textu je v ucelené formČ poukázat na
nejzávažnČjší vlivy, které je nezbytné brát pĜi zásahu v úvahu.
1 Podstata záchrany
1.1 Právní aspekty
Nejprve si vysvČtleme základní pojmy, s nimiž se budeme v taktice
neustále setkávat. Podívejme se proto na záchranu osob z právních pĜedpisĤ.
Zákon þ. 133/1985 Sb., o požární ochranČ ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ
(dále jen ,,zákon“) v § 70 Základní úkoly jednotek požární ochrany
v odstavci 1. Ĝíká - Jednotka požární ochrany plní tyto základní úkoly:
a) provádí požární zásah podle pĜíslušné dokumentace PO nebo pĜi
soustĜedČní a nasazování sil a prostĜedkĤ,
b) provádí záchranné práce
mimoĜádných událostech,
pĜi
živelních
pohromách,
jiných
c) podává neprodlenČ zprávy o svém výjezdu a zásahu územnČ
pĜíslušnému hasiþskému záchrannému sboru kraje.
V operaþním Ĝízení1 (dále jen ,,zásah“) provádí jednotky PO mnoho
þinností, které mĤžeme rozdČlit na þinnosti obecné a þinnosti zvláštní. To
znamená, že nČkteré þinnosti se provádí pĜi každém zásahu (vyhlášení
poplachu jednotce, výjezd, jízda k zásahu a prĤzkum) a jde tedy o þinnosti
stálé. Naproti tomu jsou þinnosti, mezi nČž patĜí také záchrana osob, které se
provádí jen v nČkterých pĜípadech, neboli jsou-li nutné. K tČmto þinnostem
patĜí také napĜ. hašení požáru, pĜedání místa zásahu, záchrana zvíĜat,
evakuace majetku atd. Teprve tehdy, když pĜi zásahu vyvstane potĜeba
provést záchranu osob, uplatĖujeme § 14 - Záchrana osob, zvíĜat a
majetku, vyhlášky MV þ. 247/2001 Sb., který v odstavci 1 stanovuje, že
,,PĜi zásahu má záchrana osob pĜednost pĜed záchranou zvíĜat a majetku.
Cílem þinnosti jednotky pĜi záchranČ osob a zvíĜat je odstranČní
bezprostĜedního ohrožení jejich života“.
Citované ustanovení § 14 (dále jen „§ 14“) bylo dále rozvinuto
v Bojovém Ĝádu jednotek PO2, mimo jiné takto: ,,Velitel zásahu posoudí,
zda je potĜebné provést evakuaci osob, které nejsou bezprostĜednČ ohroženy
na životech, ale vlivem události mĤže k takovému ohrožení dojít“. PotĜeba
rozvinout formulaci § 14 ,,odstranČní bezprostĜedního ohrožení jejich
1
§ 70 odst. 3 zákona þ. 133/1985 Sb.
Bojový Ĝád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu, metodický list 7/O, kapitola II. Úkoly a postup
þinnosti, odst. 13).
2
3
1-2-01
života“, vyvstalo ze dvou hlavních dĤvodĤ. Jedním je fakt, že ne vždy mĤže
velitel zásahu (dále jen „VZ“) s dostateþným pĜedstihem odhadnout, zda se
v místech, kde bezprostĜední ohrožení životĤ nehrozí, nezmČní v prĤbČhu
zásahu situace v kritický moment. Tím druhým dĤvodem je skuteþnost,
mnohdy ponČkud pozapomenuta :
Slib3: „Slibuji na svou þest a svČdomí, že pĜi výkonu služby budu nestranný
a budu dĤslednČ dodržovat právní a služební pĜedpisy, plnit rozkazy svých
nadĜízených a nikdy nezneužiji svého služebního postavení. Budu se vždy a
všude chovat tak, abych svým jednáním neohrozil dobrou povČst
bezpeþnostního sboru. Služební povinnosti budu plnit ĜádnČ a svČdomitČ a
nebudu váhat pĜi ochranČ zájmĤ ýeské republiky nasadit i vlastní život."
Tento slib, který složil každý pĜíslušník HZS ýR, nás nesmírnČ
zavazuje k perfektní, precizní a nároþné práci, ke které záchrana osob
neodmyslitelnČ náleží.
1.2 Cíl záchrany
Cílem záchrany osob je odstranČní bezprostĜedního nebezpeþí, které
mĤže ohrozit život nebo zdraví osob. PĜitom odstranČní nebezpeþí musíme
chápat jako velice rĤznorodou þinnost závislou na mnoha okolnostech.
Podle charakteru ohrožení volí VZ potĜebné taktické kroky, které mohou
znamenat jak napĜ. vynesení nebo vyproštČní osob, tak tĜeba rychlou
likvidaci vznikajícího požáru. Záleží na úþelnosti zvoleného opatĜení a vždy
primárním prvkem bude takový krok, kterým bude zabezpeþena nejvČtší
možná ochrana životĤ a zdraví hasiþĤ pĜi zásahu i osob zachraĖovaných.
Taková rozhodnutí uþiní VZ nebo v pĜípadČ nebezpeþí z prodlení i ostatní
hasiþi na základČ provedeného prĤzkumu nebo jinak zjištČných okolností.
1.2.1 pojem ,,EVAKUACE“
V praxi se þasto zamČĖují pojmy evakuace a záchrana osob.
Evakuace je tedy þinnost smČĜující k rychlému opuštČní nebo vyklizení
objektĤ þi území pĜi hrozícím nebezpeþí. Jde o þinnost, kterou jsou schopny
provádČt ohrožené osoby bez vnČjší pomoci ještČ pĜed vlastním pĤsobením
havarijního nebo jiného dČje. Klasickým hasiþĤm nejznámČjším pĜíkladem
evakuace je opuštČní objektu, v nČmž byl vyhlášen požární poplach, a to
podle dopĜedu zpracovaného evakuaþního plánu po stanovených únikových
cestách.
1.2.2 pojem ,,ZÁCHRANA“
Teprve tam, kde byla z nejrĤznČjších pĜíþin znemožnČna evakuace
osob a vyvstane potĜeba pomoci zvenþí, hovoĜíme o záchranČ osob. Pak již
nerozlišujeme druh pĜicházející pomoci. Jestliže tedy je nutné ohrožené
osoby vyvádČt po schodištích za pomoci dýchací techniky, jedná se již o
záchranu a nikoliv o evakuaci.
3
§ 17 zákona þ. 361/2003 Sb.
4
1-2-01
1.2.3 MOŽNOSTI JEDNOTKY PO
Tak jako napĜíklad pĜi hašení požáru má i pĜi záchranČ osob každá
jednotka PO své taktické možnosti:
- jde o objem taktických þinností, které mĤže jednotka provádČt pĜi
nasazení na záchranu osob, zde záleží také na technickém vybavení
jednotky, které mĤže pro záchranné práce použít.
Je zĜejmé, že jiné možnosti pĜedstavuje jednotka napĜ. o síle 1
družstva a jiné o síle þety nebo jednotky SDH obcí. Tyto možnosti musí brát
v úvahu jak VZ, tak hasiþ, který mĤže být za urþitých okolností nucen
rozhodnout o záchranČ osob.
2 Obecné faktory ovlivující záchranu
2.1 Krizová situace a lidské chování
Lidské chování je velice složité. Každý jedinec je individuální. Není
snadné se v takovém množství orientovat. Lidská psychika se skládá
z nČkolika oblastí jako je charakter, intelekt, atd. Tyto oblasti se dČlí podle
toho, zda jsou þlovČku dány, tedy vrozené vlastnosti a na ty, které þlovČk
získává v prĤbČhu života, tj. vlastnosti získané. Není úþelem této práce
popisovat povahové rysy lidí. DĤležité je vČdČt, že þlovČk se v situaci
ohrožení svého života nebo života svých blízkých chová þasto velice
iracionálnČ. Tak napĜíklad þlovČk, který v bČžném životním shonu vystupuje
velice sebevČdomČ a pĤsobí dojmem silné osobnosti, se mĤže projevit
v kritické situaci jako slaboch atd.
Emoþní
útlum
PĜi dopravních nehodách nebo požárech se þasto setkáváme s lidmi,
kteĜí jsou ve znaþném emoþním útlumu, mají strach nebo naopak jsou
zlostní, propadají panice, jsou apatiþtí. Každý þlovČk reaguje na vzniklou
kritickou událost odlišným zpĤsobem. Každý záchranáĜ by o tČchto stavech
mČl mít základní pĜedstavu, aby byl schopen opravdu úþinnČ pomoci.
5 - 20 % lidí........zĤstávají relativnČ klidní a použitelní,
10 - 25 % lidí..…stávají se naprosto nepoužitelní, zpanikaĜí,
50 - 75 % lidí.…..budou šokovaní a zmatení, ale ve stavu, kdy je
v podstatČ lze ovládat.
Dopravní nehoda, požár nebo jiná podobná nehoda þasto zásadním
zpĤsobem zmČní lidem život. Nemusí to být jen smrt zpĤsobená blízkým
nebo i cizím osobám, dopravní nehoda zmČní život i tím, že zpĤsobí
materiální škody, zmaĜí lidem kariéru atd. Taková zmČna pĜichází ve
zlomku vteĜiny. ýlovČk nemá dostatek þasu, aby se na ni pĜipravil, a tak
nČjaký þas, minuty, hodiny i dny po probČhlé události, není schopen zcela
reálnČ vnímat všechny skuteþnosti a celou vČc odmítá. Jen málo jedincĤ je
skuteþnČ tak silné osobnosti, že jsou schopni po vzniku krizové situace
racionálnČ uvažovat a jednat. VČtšina lidí upadá do emoþního šoku a
nejedná úmČrnČ situaci. Snad typickým pĜíkladem je chování lidí po nehodČ,
5
1-2-01
kteĜí zĤstanou sedČt ve vozidle a nesnaží se dostat mimo nČj, a to ani
v pĜípadČ již zaþínajícího požáru. Lidé v tČchto silnČ emoþních stavech
odmítají ošetĜení, mnohdy ani necítí bolest, aþkoliv jsou tČžce zranČni,
pĜesvČdþují záchranáĜe, že je vše v poĜádku.
Strach jako
projev emoce
Dalším projevem mĤže být a bývá strach. Tento pud þlovČka silnČ
ovládá a vČtšinou se nedá rozumovČ ovlivnit. ýlovČk si mĤže rozumovČ
tisíckrát zdĤrazĖovat, že není v nebezpeþí, a pĜesto se u nČj projevují
fyziologické znaky strachu (tĜes, bledost, zažívací problémy až mdloby
atd.). Vystrašený þlovČk þekající na svou záchranu mĤže propadnout až do
stavu totální beznadČje. Takový þlovČk je apatický, nereaguje na vnČjší
podnČty je odevzdaný ,,osudu“, typický je výraz obliþeje - pokleslé svalové
napČtí lícních svalĤ, zakalený zrak apod.
Agrese jako
emoþní
projev
Posledním závažnČjším projevem je agrese. I tĜeba u dopravních
nehod nastane situace, kdy je potĜeba þelit agresi poškozeného, namíĜenou
vĤþi zachráncĤm. MĤže to být jak agrese slovní tak fyzická. Jde vČtšinou o
lidi se sníženou mírou tolerance. Jsou výbušní, explozívní. Snížená míra
tolerance zatížení je koneþnČ u osob s menší inteligencí, u infantilních,
sociálnČ se tČžko pĜizpĤsobivých až na hranici patologie.
U všech tČchto skupin je potĜeba vystupovat s jistou opatrností
a obratností. ŠpatnČ zvolené slovo mĤže vést ke vzniku paniky nebo vyvolá
hysterický záchvat þi zavdá pĜíþinu k slovnímu nebo fyzickému napadení. Je
potĜebné si uvČdomit, že þlovČk po zdrcujícím zážitku není schopen vnímat
vše racionálnČ. Jsou zvláštní stavy tzv. fascinace (ale i jiné), které svČdþí o
tom, že tito postižení nejsou zcela pĜi vČdomí. Mnozí z nich neví, co se
vlastnČ stalo, co bude následovat atd.
2.2 Strach a jeho pĤsobení na þlovČka
Strach je jednou z nejpĜirozenČjších vlastností þlovČka. ýlovČk se od
pradávna bojí. Ukazuje se, že není rozhodující, co v lidech strach vyvolává.
To mohou být témČĜ extrémnČ rozdílné podnČty. Vždy záleží na
okolnostech, které na þlovČka pĤsobí. V práci záchranáĜe existuje mnoho
takových faktorĤ, které mohou vyvolat strach. Jak již bylo uvedeno, strachu
se neubráníme, je však dĤležité udržet si schopnost racionálního jednání.
Strach nesmí þlovČka ovládnout. Dr. DvoĜák uvádí, že ochromení
strachem je pĤl cesty k záhubČ. ýlovČk, který má jít pomáhat lidem, kteĜí již
strachu propadli, musí mít dostatek psychických sil, aby byl s to pomoci
efektivnČ. Proto je dĤležité umČt strach objektivnČ rozpoznat a pĜipustit si
jeho pĜítomnost. Velké problémy mohou nastat zejména u nováþkĤ, kteĜí
ještČ samostatnČ neþelili nebezpeþí. V ohrožení pak mohou panikaĜit a
pĜivodit si tak i smrtelná zranČní.
PĤsobení
strachu na
organismus
Ve strachu nejdĜíve pozorujeme maximální podráždČní. Vše
v organismu je pĜipraveno k obrovské výkonnosti. Zvýšené napČtí svalĤ
zpĤsobuje typické chvČní. Zvyšuje se krevní tlak, zrychluje se puls - stresor
pĤsobí. Je patrné, že co se týká fyzické pĜipravenosti pro podání výkonu, je
strach urþitým pozitivním stimulem. Až do tohoto bodu formy strachu je vše
6
1-2-01
v poĜádku. Avšak pozor! Strach je ve své podstatČ jednou z nejtlumivČjších
reakcí. PĜes pohotovost k fyzické aktivitČ se narušují duševní schopnosti,
zhoršuje se zejména orientace v prostoru i v situaci jako celku. To mohou
být vážné komplikace napĜíklad v Ĝízení zásahu nebo záchrany, ale také pĜi
hledání možných cest pro únik apod.
Strach jako urþitý stimul ano. Má však nČkolik dalších stádií, které
již pro racionální práci u zásahu nejsou vhodné. Dr. Šulc uvádí následující
stádia strachu:
Stadia
strachu dle
dr. Šulce
1.
Žádné vnČjší projevy zmČny v chování, racionální pĜekonávání
emoþních stavĤ, rychlý návrat schopnosti k práci.
2.
Mírný stupeĖ podráždČní, bledost líce, tĜes prstĤ, konþetin až celého
tČla, vĤlí nezvládnutelný; rĤst krevního tlaku i tepové frekvence;
pocení velkými kapkami na þele a dlaních, pot je lepkavý i páchne.
Zde je již vhodné dodat sebedĤvČru (povzbudivým slovem, gestem
nebo jinou obvyklou formou). Schopnost k práci bývá zachována,
nČkdy je i zvýšená.
3.
Reaktivní deprese, útlum, pokles schopnosti k práci; tČžko
ovládnutelný stav. Hrozí vznik neurózy, akutního vyþerpání.
Prognóza takového stavu není pĜíliš pĜíznivá.
4.
Emoþní šok s panickou reakcí; vČdomí bývá zastĜené. Panické
reakce se mohou vyskytnout ve dvou hlavních formách:
a) emoþní paralýza - ochromení (strnutí) strachem;
b) raptus - panické bČsnČní, zuĜivost zamČĜená na sebe þi na
okolí.
ýlovČk, který podlehl emocím, se zpravidla ,,prozradí“ zpĤsobem
svého chování. Tak je tomu i v pĜípadČ strachu. Úkolem hasiþe je umČt se
strachem bojovat a nauþit se jej ovládat. Jen lidé mentálnČ narušení neznají
strach, a tudíž nemají zábrany, které by usmČrnily patĜiþným smČrem jejich
jednání a chování. Je zcela pĜirozené, že i hasiþi si dČlají starosti: Jak
nebezpeþné je to, co dČlám? Jak je kouĜ toxický, ve kterém stojím? Objeví
se pozdČji následky, o kterých dnes ještČ mnoho nevíme? Takových otázek
si každý v tísĖové situaci klade spoustu. Jako projev strachu lze brát i vČtší
rozvahu starších hasiþĤ s rodinami, kteĜí nehodlají pĜíliš riskovat a myslí na
své blízké apod. ýlovČk, který o sobČ tvrdí, že nemá strach, buć lže, což je
relativnČ menší problém nebo nelže, a pak víme, že se jedná o osobu, která
je nebezpeþná nejen sobČ, ale i svému okolí. Takový þlovČk mezi
záchranáĜe nepatĜí.
Strach jako
fobický
projev
NČkdy mĤže strach pĜerĤst až do fobických stavĤ. Ani hasiþĤm se
proto tento stav nevyhýbá. Projevují se zejména fobické neurózy, které si
hasiþi v sobČ pČstují po Ĝadu let þinnosti. Mezi klasické fobické stavy u
hasiþĤ patĜí obavy z výšek nebo uzavĜených prostorĤ, které se vČtšinou
vypČstují postupem þasu. Není tedy vždy pravdou, že si þlovČk na
nepĜíjemné situace postupnČ zvykne. Do jisté míry tomu tak je, ovšem nejde
to do nekoneþna.
7
1-2-01
2.3 Panika a její vznik
PĜi záchranných pracích snadno vznikne situace, kdy jednotlivci
pĜestanou jednat jako lidé. Doslova se rozpadne dosavadní systém
spoleþenských vztahĤ, racionálních hodnot, pĜevládnou pudy, instinkty,
iracionalita. Jednotlivci se zmČní v dav.
Dav je doþasné existující uskupení lidí, u kterých dojde ke zcela
urþitým psychickým zmČnám tím, že se seskupili, obvykle neorganizovanČ a
spontánnČ. Mechanizmus tohoto jevu není známý.
Každý kolektiv lidí je psychicky ovlivnitelný. Je známé, že mnoho
psychických stavĤ je nakažlivých, aĢ už se jedná o úzkost, strach nebo i
radost a jásání. Propadnou-li lidé emocím jakými jsou dČs, hrĤza a strach,
mohou reagovat tČmi nejnižšími pudy. Dav lidí pĜekvapený vzniklou
katastrofou nedokáže najít racionální východisko ze vzniklé situace. Jestliže
se nenajde nikdo, kdo by byl již v zaþátku schopen jednat, pak v davu
vzniká panika, která dČlá z lidí bČsnící dav. StupeĖ emoþního jednání je totiž
pĜímo úmČrný nikoliv velikosti nebezpeþí, nýbrž nedostatku informací.
Stará zkušenost ukazuje, že lidé se dokáží postavit ohrožení, které chápou,
jehož dĤsledky mohou zvážit, i když mĤže jít o ohrožení života.
Emoce davu mĤže pĜerĤst do nepĜíþetného stavu, kde se jednotlivci
snaží zachránit za každou cenu, mnohdy neváhají obČtovat své blízké. Stává
se, že reakce davu není úmČrná závažnosti situace. PĜi evakuacích velkého
poþtu osob z ohrožených prostor došlo mnohokrát k ušlapání nebo zadušení
spousty lidí, kteĜí zdaleka nebyli v pĜímém ohrožení života.
Formy
projevu
paniky
Také panika mĤže probíhat dvČma odlišnými zpĤsoby. Bućto se
projeví ve formČ jakési kolektivní apatie, beznadČje, kdy nikdo není schopen
jakékoliv þinnosti. Nebo se projevuje panickým, slepým a
nekoordinovaným útČkem nebo bezúþelnou bouĜí pohybĤ, provázených
sníženým vČdomím a dezorientací. Je to reakce, která mĤže pĜetrvat i po
vymizení nebezpeþí.
Záchrana osob je složitá problematika. Pokud došlo
k bezprostĜednímu ohrožení osob na životech, vždy je potĜebné poþítat
s panikou, která je vyvolávána. Panika je zdrojem mnoha nebezpeþí a mĤže
být pĤvodcem naprosto neoþekávané situace. Tomuto nepĜíznivému
kolektivnímu chování lze do jisté míry a za urþitých podmínek pĜedcházet.
Vzniklé panice pak již nejde zabránit. Ze strany VZ musí být uþinČna taková
opatĜení, aby se panika nešíĜila jak na ostatní ohrožené osoby, tak do
samotných jednotek požární ochrany, k þemuž mĤže být za urþitých
okolností sklon.
2.4 Fyzická a psychická zátČž, vyþerpání sil
Dalším prĤvodním jevem záchrany osob je znaþné fyzické, ale také
psychické vypČtí sil samotných záchranáĜĤ. DĤvodĤ, proþ tomu tak je, je
nČkolik. Fyzické vypČtí je spojeno se snahou provést úkony spojené se
záchranou v co možná nejkratším þasovém úseku, pĜitom se þasto
opakovanČ pĜekonává znaþný výškový rozdíl, dopravují se technické
prostĜedky velké hmotnosti, zásah je provádČn za použití dýchací techniky,
8
1-2-01
ve výškách nebo naopak v prostorách stísnČných, za pĜítomnosti toxických
látek nebo vysokých teplot atd. To jsou všechno faktory kladoucí nemalé
nároky na trénovanost hasiþĤ-záchranáĜĤ.
Mezi fyzickou a psychickou zátČží existuje pĜímá spojitost. Nelze je
proto posuzovat oddČlenČ. I fyzicky velice zdatný þlovČk nebude moci podat
plný výkon, jestliže jeho psychika bude narušena napĜíklad úzkostí,
strachem z vykonávané þinnosti nebo z jejich možných dĤsledkĤ. StejnČ
jako þlovČk prožívající momentálnČ problémy ryze soukromého rázu
(nemoc v rodinČ, úmrtí, partnerské vztahy apod.).
Opakem je þlovČk naprosto psychicky vyrovnaný, který bez
dostateþného tréninku nezvládne fyzicky nároþné úkoly.
2.4.1 Termická zátČž organismu
Problematika termické odolnosti si zaslouží samostatnou kapitolu.
Každý hasiþ je mnohdy vystavován znaþným teplotám, aĢ už jde o zásahy
pĜi požárech nebo zásahy v protichemických odČvech. Všechny tyto
aspekty nesou svá rizika, která je dobré zmínit.
ýlovČk se vyvinul ve tvora s nejdokonalejším termoregulaþním
systémem. Sebemenší výkyv v teplotČ organismu zpĤsobí smrt. Bílkoviny
v organismu se srážejí pĜi teplotČ kolem 50 °C atd. Složitost soustavy Ĝízení
termoregulace v našem tČle si ovšem nese svou nevýhodu. Tou je znaþná
labilita a minimální pĜizpĤsobivost extrémnímu prostĜedí.
Teplota tČla vzniká Ĝadou chemických procesĤ pĜi spalování živin ve
svalech a dalších tkáních. Pouze ve dvou pĜípadech se v organismu zvyšuje
tČlesná teplota, zámČrnČ z vnitĜních pĜíþin:
a) PĜi fyzické námaze, brzy po zapoþetí þinnosti, stoupá teplota v tČle
až na 39 °C; není to horeþka, nýbrž dochází k vytváĜení optimálních
podmínek pro svalovou þinnost. VlastnČ se jedná o zahĜívání
,,motoru“.
b) PĜi horeþce. PotĜebné teplo se produkuje svalovým tĜesem.
Stav organismu v horku závisí do znaþné míry na jeho fyzikálních
vlastnostech, pĜedevším na tepelné kapacitČ a vlastnostech povrchu.
Výsledek termoregulaþních reakcí je urþován i stavem okolí: teplota okolní
atmosféry, její vlhkost a pohyb. StruþnČ Ĝeþeno teplota 50 °C se jinak snáší
pĜi relativní vlhkosti 17 % a jinak pĜi 97 % vlhkosti.
Dehydratace,
ztráta tekutin
4
Teplu se náš organismus jen tČžko brání. Hlavním zpĤsobem jak
ochladit vnitĜní prostĜedí je pocení. Pot odvádí teplo na povrch tČla, kde
dojde k jeho odpaĜení. Znaþné množství vody odchází také pĜi dýchání.
Pokud jsme vystaveni dlouhodobému pobytu ve vysokých teplotách, je
nezbytné zajistit dostateþný pĜísun tekutin (tuto ztrátu však nenahradí þistá
voda!)4. V prĤbČhu nČkolika desítek minut v teplotách kolem 80 °C a pĜi
fyzické práci, lze ztratit až 5 litrĤ vody. Jestliže tak neuþiníme, dochází brzy
k dehydrataci organismu. Praktickými pokusy se zjistilo, že hasiþ ztrácí 1
Viz. odstavec PĜedcházení stavĤm vyþerpání
9
1-2-01
litr tekutiny bČhem 20 minut zásahu! PĜi fyzickém nasazení pak nastává
rozpor, kdy nedostatkem tekutin houstne krev, pĜiþemž srdce pracuje na
plný výkon. K zajištČní obČhu houstnoucí krve vynakládá srdce velkou
práci. Srdce proto mĤže pĜi déletrvající expozici v horku selhávat.
Termický
šok
PĜíznaky
termického
šoku
Reakce na horko jsou þistČ individuální. Pokud však dojde k pĜehĜátí
organismu, hrozí vznik tzv. termického šoku. Spolu s výše citovanými
problémy spojenými se ztrátou tekutin pĜedstavuje termický šok velké
nebezpeþí.
K termickému
šoku
dochází
v dĤsledku
pĜehĜátí
termoregulaþního centra v mozku. Tento život ohrožující stav má nČkolik
pĜíznakĤ, které lze mnohdy (hlavnČ pĜi požárech) zamČnit s pĜíznaky
intoxikace nČkterými zplodinami hoĜení.
Reakce na horko má nČkolik etap, pĜiþemž první fázi nemĤže hasiþ
zpozorovat sám na sobČ. Nejprve se zvyšuje prokrvení kĤže, zrychluje se
krevní obČh, zvyšuje se krevní tlak a pocení. Tedy doposud bČžný prĤbČh
zásahové þinnosti.
PĜi dalším pĤsobení tepla a fyzické námahy dochází k pocitĤm
únavy. TČžknou konþetiny a postižený má pocit, že se nemĤže vydýchat.
Takový stav by již mČl každý záchranáĜ na sobČ rozpoznat a uþinit opatĜení
k okamžitému ochlazení organismu.
Jestliže i dále bude vystaven teplu, hrozí malátné stavy, dezorientace
v prostoru, ztráta vČdomí, koma a srdeþní zástava.
První pomoc
pĜi
termickém
šoku
Graf vlivu
horka na
lidský
organismus
Poskytnutí první pomoci v pĜípadech vzniku termického šoku je
nezbytné. NejúþinnČjší je ochladit krev. Toho dosáhneme intenzivním
chlazením takových míst na tČle, kde prochází v podkoží velké cévy
(zápČstí, krk, chodidla atd.), doporuþuje se také chladit bĜicho pod jaterní
krajinou. Ochlazením postižený pociĢuje rychlou úlevu. Vždy je však
nezbytná kontrola lékaĜe.
Vliv horka na lidský organismus pĤsobí negativnČ také pĜi provádČní
vlastních prací, a to jak po stránce fyzické, tak po stránce naší psychiky.
Výsledky pokusu ukázaly, že þlovČk v prostĜedí s teplotou cca 100 °C pĜi
délce pobytu 36 minut není schopen racionální práce. Horko z poþátku
nenarušuje psychické reakce. Po deseti minutách pokusu se stabilizuje
ukazatel chyb v provádČném testu. BČhem testu se zvýší tepová frekvence z
80 na 140 tepĤ za minutu.
10
1-2-01
Skóre chyb
Tepová frekvence
-1
min
Rozdíl °C
TČlesná teplota
Osa a) ukazatel chyb
b) tepová frekvence
c) kožní teplota
d) rektální teplota.
þas (min)
Tepová frekvence a kožní teplota se mČní soubČžnČ, rektální teplota
zaþne stoupat pozdČji; je to projev nedostateþné termoregulace.
Na závČr znovu pĜipomeĖme, jak se bránit teplu. Zásada þíslo jedna
je dostateþné doplĖování tekutin pĜi déletrvajícím zásahu, byĢ nepociĢujeme
žízeĖ. DĤležité je také þasté stĜídání tak, aby pobyt v extrémní teplotČ nebyl
delší než 25 minut.
2.4.2 Fyzická zátČž, vyþerpání sil
Záchrana osob a þinnost hasiþĤ u nejrĤznČjších typĤ zásahĤ je
mnohdy znaþnČ fyzicky nároþná. U trénovaných jedincĤ, zvyklých na
pravidelné zatČžování organismu nejrĤznČjšími druhy sportu, nevzniká až
takové riziko vyþerpání. Bohužel ne všichni se mohou pochlubit
dostateþnou kondicí, která je pro þinnost hasiþe základním stupnČm. PrávČ u
tČchto skupin netrénovaných osob mĤže dojít pĜi extrémním jednorázovém
výkonu nebo pĜi déletrvající nároþné práci k vyþerpání sil. Tento faktor
nepodceĖujme. PĜi zásahové þinnosti se mnohem rychleji odþerpají síly, než
napĜíklad pĜi bČhu parkem. Okolnosti, které stČžují þlovČku jeho þinnost, je
mnoho. Teplo, dýchací pĜístroje, strach, úzkost atd. PĜibližme si nyní
fyziologické hledisko vyþerpání organismu.
11
1-2-01
Základními živinami organismu þlovČka jsou cukry, bílkoviny,
tuky. Každý z nich se podílí na výkonnosti rozdílnou mČrou. Tuky, které se
podílí na práci, nejsou v podkoží. Jde o tuky uložené uvnitĜ svalových
bunČk. Tyto tuky jsou spalovány jen za dokonalého pĜívodu kyslíku v tzv.
aerobním pásmu. U trénovaných lidí je hranice intenzity spotĜeby kyslíku
kolem 60 %, pĜípadnČ 70 % maximální individuální tepové frekvence. Je
tedy patrné, že pĜemČna svalových tukĤ na energii je nároþná pro
organismus z dĤvodu znaþné potĜeby kyslíku. Jinak Ĝeþeno, kdo nemá
dostateþnou schopnost využití kyslíku, nedokáže realizovat dlouhodobý
nebo krátkodobý extrémní výkon.
Cukry jako
energie
ObecnČ platí, že tuky ,,hoĜí jen v plameni cukrĤ“! Jinými slovy, ani
þistČ aerobní výkon nemĤže být realizován bez urþitého pĜíspČvku cukrĤ.
Cukry mohou být (jako jediná živina) využity na tvorbu energie jak aerobní
cestou (za pĜístupu kyslíku), tak cestou anaerobní (bez dostatku kyslíku).
Stanou se jediným zdrojem energie v pĜípadČ, kdy je nutné podat nárazovČ
maximální výkon na tzv. kyslíkový dluh. Zdroje cukrĤ uložené v organismu
jsou v porovnání s tuky malé. Existují dvČ cukerné zásobárny, které se
diametrálnČ liší. Prvním uložištČm cukrĤ jsou játra. Zde uložený glykogen
(polysacharid složený z velkého množství jednotlivých molekul základního
jednoduchého cukru - glukózy) je zásobárnou glukózy pro všechny vnitĜní
orgány, pĜedevším však pro mozek! Druhým uložištČm glykogenu je
svalstvo. Zásoby tohoto cukru máme v organismu jen na nČkolik hodin. PĜi
námaze se rychle odþerpává.
Vyþerpání sil mĤže nastat z nČkolika pĜíþin. PĜi vysokém nasazení
mĤže dojít k rychlému vyþerpání glykogenu ve svalech. Pak organismus
zaþne þerpat glykogen uložený v játrech. Jestliže je tento cukr odþerpáván
pro práci svalstva, brzy zaþne mozek trpČt nedostatkem energie, a to mĤže
mít nepĜíjemné dĤsledky. VnitĜním projevem snížené zásoby glykogenu
v játrech je pokles hladiny krevního cukru (glykémie).
Stadium
vyþerpání
hypoglykemie
a první pomoc
Tvorba
laktátu
opatĜení
Akutní nedostatek krevního cukru (hypoglykémie) vede k závažným
poruchám mozkové þinnosti, který je na pĜívodu cukru krví závislý.
K pĜíznakĤm patĜí zpoþátku slabost, hlad, tĜes, studený pot, po chvíli
zmatenost, ztráta koordinace pohybĤ, bolesti hlavy, ztuhnutí lícních svalĤ a
tím i porucha artikulace a dále pak hrozí bezvČdomí, mnohdy s kĜeþemi.
Takové vyþerpání je závažným zdravotním stavem a vyžaduje si lékaĜskou
pomoc. Jako první pomoc lze poskytnout cukr ve formČ, kterou bude moci
vyþerpaný jedinec, vhledem ke svému stavu, pĜijmout. MĤže to být
þokoláda, cukr, sladký þaj apod.
Výše uvedenému vyþerpání energetických zásob mĤže pĜedcházet
ménČ závažný stav, nic ménČ také snižující naší výkonnost. Jde o stav, kdy
þlovČk koná velice nároþnou fyzickou práci na tzv. kyslíkový dluh. To
znamená, že organismus nestaþí dodávat potĜebné množství kyslíku pro
proces pĜemČny tukĤ a cukrĤ na energii. Zde je na místČ tvrzení, že þlovČk
,,jede na doraz“. V takovém pĜípadČ dochází ve svalech k nedokonalému
spalování energetických složek, a tím dochází k tvorbČ znaþného množství
nežádoucích ,,zplodin hoĜení“, zejména známého laktátu (kyseliny mléþné).
Svaly následkem zahlcení tČmito látkami nemohou plnit svou funkci ztuhnou. Také þinnost mozku se zhoršuje. Organismus je pĜekyselen
(acidóza). Tato forma vyþerpání sil je mnohem þastČjší. Pomoc pĜi
12
1-2-01
pĜekyselení svalĤ nemá rychlou odezvu. Nutné je pĜedevším ,,spálit“ ve
svalech vzniklý laktát. Toho docílíme nenároþným pohybem, sportovci
tento jev znají jako ,,vyklusání nebo vyjetí“. Také vhodná masáž svalových
partií pomĤže odbourat zbytky kyseliny mléþné. VČtšinou však námaha na
kyslíkový dluh dává o sobČ vČdČt ještČ dlouho po podání výkonu, zejména
bolestmi svalĤ pĜi chĤzi i spánku.
PĜedcházení
stavĤm
vyþerpání
TČmto stavĤm nelze bez kvalitního tréninku pĜedcházet. Významnou
roli také hraje výživa. Pozor! Svalové tuky nelze doplnit jejich konzumací.
To se projeví pouze opČt v uložení tukĤ do podkoží. Nezbývá než zlepšit
kyslíkovou kapacitu tréninkem. V pĜípadČ prevence proti nedostatku cukru
je jednoduché Ĝešení v obþerstvování bČhem déletrvajícího nároþného
zásahu. Optimální je podávat iontové nápoje nebo minerální vody.
V chladném poþasí pak v kombinaci s teplým slazeným þajem. V souþasné
dobČ na tyto faktory pamatuje i právní pĜedpis5. Z hlediska fyziologického
však považujeme za vytrvalostní výkon takovou námahu, která trvá 1
hodinu. Tehdy je již pro udržení všech mechanizmĤ potĜebných pro výkon
nutné zajistit obnovení energetických zásob.
3 POSTOJ A CHOVÁNÍ ZÁCHRANÁěE
3.1 PĜi záchranČ osob dbáme:
3.1.1 SebevČdomí
PĜi provádČní záchrany osob je tĜeba postupovat rychle, energicky,
ale zároveĖ s rozvahou. Není horší situace, než když se ze zachráncĤ stanou
zachraĖovaní.
SebevČdomé vystupování pĜi záchranČ spolu s perfektní znalostí
ovládaných technických prostĜedkĤ urþených k záchranČ, vþetnČ taktiky
záchrany, to vše pĤsobí na zachraĖované osoby velice pĜíznivČ a hlavnČ
uklidĖujícím dojmem. Pokud ohrožené osoby vycítí z nerozhodného
chování záchranáĜĤ pochybnosti, vznikne problém spojený s nedĤvČrou
u zachraĖovaných osob ke zvolenému zpĤsobu jejich záchrany.
3.1.2 Informace
Dalším dĤležitým faktorem je ohrožené osoby dostateþnČ
informovat. Nedostatek informací je zdrojem fám a dezinformací, které opČt
v koneþném dĤsledku budou mít nepĜíznivý vliv na uskuteþnČní záchrany
zejména možností vzniku paniky. Velitel zásahu by mČl stanovit zpĤsob jak
ohrožené osoby informovat o blížící se pomoci. To mĤže být podstatné
zejména v dobČ pĜíjezdu k zásahu, kde mohou požárem ohrožené osoby
napĜíklad vyskakovat z oken apod. RovnČž hasiþi urþení k provedení
záchrany musí zachraĖované dostateþnou srozumitelností informovat o
stanoveném zpĤsobu záchrany, o jeho bezpeþnosti a pĜípadných dalších
skuteþnostech v daný okamžik vhodných sdČlit.
5
Vyhláška MV þ.247/2001 § 26 odst. 5 písm. d)
13
1-2-01
3.1.3 OšetĜení
PĜíslušníci provádČjící záchranu musí poskytnout tČm, jejichž
zdravotní stav to vyžaduje, první pĜedlékaĜskou pomoc. Na místČ mohou
rozhodnut, vzhledem k pĜedpokládané dobČ, po kterou bude záchrana
provádČna, o tom jestli je vhodné nejprve provést záchranu a poté ošetĜovat.
Vždy pochopitelnČ záleží na rozsahu a druhu poranČní, množství zranČných
osob, ale také na celkovém poþtu osob urþených k záchranČ a na þase, který
bude potĜeba k jejich transportu do bezpeþí.
Na místČ zásahu je vždy nutné zajistit pĜítomnost odborného
zdravotnického personálu.
3.1.4 Opatrnost
PĜi veškerých provádČných manipulacích s lidmi ve stresujících
situacích, za jaké lze záchranu považovat, je nutné postupovat velice
opatrnČ, a to jak z hlediska fyzické manipulace, tak pĜi komunikaci.
NeopatrnČ zvolené slovo mĤže vyvolat nepĜíznivé reakce zachraĖovaných.
PĜi provádČní záchrany dbát na bezpeþnost všech zúþastnČných osob.
Záchrana nesmí zpĤsobit zachraĖovaným osobám zranČní. To by opČt
mohlo mít negativní dĤsledek u ostatních þekajících na svou záchranu. PĜi
záchranČ používat urþené ochranné pomĤcky a prostĜedky. Zachránci musí
dbát také na to, aby nemohlo dojít k sebepoškození zachraĖovaných (ostré
pĜedmČty, brýle atd.).
3.1.5 Razance
Jsou pĜi záchranČ osob situace, kdy nelze z rĤzných dĤvodĤ
racionálnČ vysvČtlit ohroženým osobám nutnost jejich záchrany (osoby
s duševními poruchami, se sníženou schopností vnímání, opojené narkotiky,
alkoholem þi léky atd.). Takové osoby mohou odmítat svou záchranu, a to i
kladením fyzického odporu. V tČchto pĜípadech je nezbytné zasáhnout
s patĜiþnou razancí úþelovČ namíĜenou k provedení záchrany života
ohroženého.
3.1.6 Pátrání
V pĜípadČ, že byla podána zpráva (nebo tak lze pĜedpokládat), že
v urþitém místČ þi prostoru jsou ohroženy osoby, které však prĤzkumná
skupina nenašla, je potĜebné peþlivČ prohledat i takové prostory, kde
bychom za normálních okolností nepĜedpokládali možnost úkrytu. Lidé a
zejména dČti se ve strachu dokáží dostat i do skrýší nepatrných rozmČrĤ
(šachta technologických rozvodĤ v bytových jádrech, prostor pod vanou,
koše na prádlo, atd.).
Jestliže je známa konkrétní osoba, po níž se pátrá, je vhodné znát její
jméno.
14
1-2-01
3.1.7 PoĜadí záchrany
PĜi záchranČ vČtšího množství osob lze stanovit
zachraĖovaných osob6. O pĜednosti v záchranČ rozhodne buć velitel
nebo jím povČĜený velitel jednotky þi skupiny. Pokud tak nelze
stanoví poĜadí hasiþ Ĝídící nebo koordinující záchranu, který
zachraĖovanými v bezprostĜedním kontaktu.
poĜadí
zásahu
uþinit,
je se
Urþit poĜadí není jednoduché. Systém dČti - ženy - starci - muži
není dokonalý. Do úvahy pĜipadá mnoho kombinací, které lze stanovit až
pĜi konkrétní situaci. V úvahu musíme brát zranČné osoby, psychicky labilní
jedince i sociální skupiny (rodina, manželé atd.). NČkdy je vhodnČjší
upĜednostnit záchranu hysterického muže, pĜed racionálnČ a klidnČ se
chovajícími ženami. Jindy bude nutné pĜednostnČ transportovat osobu
postiženou šokem nebo se silným krvácením apod.
Následky reakcí na nadmČrné emoþní situace mohou trvat hodiny i
dny, ba mohou pĜejít v akutní neurózu a dokonce i v neurózu chronickou,
která poznamená postiženého na celý život.
DČti snášejí takové situace velmi dobĜe, pokud jsou se svými rodiþi
nebo blízkými. Pokládá se tedy za samozĜejmou zásadu, že s dítČtem se
v pĜípadČ nebezpeþí evakuuje nebo zachraĖuje i jeho matka (pokud je to
technicky proveditelné). Jestliže matka není, využije se otec, byĢ je
nezranČn a psychicky odolný. DítČ, které prošlo otĜesnou situací samo, bývá
poznamenáno citovČ na celý život.
3.2 K chování záchranáĜe
3.2.1 VĤþi zachraovaným
Nejen perfektní znalost používaných prostĜedkĤ a taktiky vedení
záchranných prací, ale také postoj k lidem, kteĜí trpí a mnohdy zpĤsobem
nám nepĜíjemným nebo i ohrožujícím naše zdraví, je velice dĤležitý. ýlovČk
v tísni potĜebuje pozitivnČ motivovat, neboĢ pouze takto orientovaní lidé
mohou pĜežít nejrĤznČjší útrapy. Naše pĤsobení na psychiku
zachraĖovaného nemá pouze vliv na jeho duši, nýbrž i na jeho fyziologický
stav. Víme, že tišení bolesti snižuje nebezpeþí vzniku smrtelnČ
nebezpeþného stavu jakým je šok. Mnohdy není jiný zpĤsob jak tišit bolest
než slovním kontaktem a tedy spíše psychickým pĤsobením.
ZranČný musí mít pocit (pokud je pĜi vČdomí), že se blíží pomoc.
Tento pocit navodíme nejen svou pĜítomností v místČ zásahu, ale i pĜímým
slovním zklidnČním, postiženého (ohroženého). ZachraĖovaná osoba vnímá
celou záchrannou akci jako celek. Je tedy nutné i ovládat své vystupování,
aby bylo dostateþnČ sebevČdomé a rasantní. Jakékoliv navenek prosáknuvší
pohyby nejistoty a váhání, vyvolávají u zachraĖovaných pocit
nezvládnutelnosti situace. Nerozhodný záchranáĜ tak snadno svým
zmateþním chováním vyvolá obavy a nedĤvČru ze strany zachraĖovaných.
6
Podle Bojového Ĝádu jednotek PO - Metodický list þ. 7/O, odst. 12.
15
1-2-01
Pokud jsou pochybnosti nebo jakékoliv komplikace v možnostech
provedení záchrany, není vhodné toto Ĝešit v blízkosti postižené osoby.
Vždy to samozĜejmČ není možné, a tak by profesionální úroveĖ záchranáĜĤ
mČla být taková, aby své pĜípadné rozpaky þi pochybnosti nedávali na
,,obdiv“ svému okolí, které je velice pozornČ vnímá.
NČkolik rad jak se chovat k zachraĖovaným osobám popsal J.
ASCHENBRENNER následovnČ:
ZprostĜedkuj postiženým pocit bezpeþí!
Informuj o snížení nebezpeþí!
ZabraĖ aktivitám ,,vyrábČþĤ zvČstí“!
ZabraĖ osobám, aby se vraceli zpČt do nebezpeþí!
Chování záchranáĜe tedy není jistČ jednoduché, o tom není pochyb.
Ne vždy jsme schopni správnČ odhadnout momentální stav poškozené
osoby. Abychom vystupovali podle výše zmínČných pravidel, musíme
splĖovat jistá kritéria. Jedním z nich je dokonalá znalost své práce. PĜi
zásahu pak odpadá zátČž naší mysli zamČĜená na ovládání toho, þi onoho
prostĜedku. Není nic horšího, než když se zaþne s výukou základních
návykĤ teprve na místČ nehody. Abychom mohli poskytnout psychickou
podporu þlovČku v nouzi, musíme mít ,,z þeho brát“. Ovšem, aĢ jsme
pĜipraveni na zásah u nehod, jak po stránce teorie, tak praxe sebelépe,
neubráníme se jisté pĜetváĜce, která velmi vyþerpává naše síly.
3.2.2 Vi kolegm
Tak jako správné chování k postiženým nehodou je nezbytné
pamatovat na kolektiv záchranného týmu. Zasahující družstvo nebo þeta je
spoleþnost lidí, kde je nutné dodržet nČkolik základních pravidel chování,
aby se zajistil bezkonfliktní prĤbČh záchrany.
Jednotka PO
jako sociální
skupina
Jednotku PO je nutné brát jako sociální skupinu, v níž interakcí
vzniká vzájemné pĤsobení, ovlivĖování a souþinnost na základČ
psychologických vztahĤ mezi þleny skupiny. Dalším základním znakem
takové skupiny je existence spoleþných cílĤ dosahovaných vzájemnou
souþinností, což do jisté míry þiní þleny skupiny závislými jeden na druhém.
DĤležité je také vČdomí soudržnosti a sounáležitosti ke skupinČ. PrvkĤ,
které z rĤzných pohledĤ charakterizují vlastnosti skupiny, je celá Ĝada,
dĤležité je vČdČt, jak se chovat v takovém sociálním uskupení pĜi prožívání
stresových situací.
Dominanta
velitele
DĤležité pro zvládnutí záchranné akce je vystupování velitele. Ten
musí jasnČ dominovat. NezĜídka se ale stává, že velitel plní pouze formálnČ
své postavení v hierarchii skupiny. Mnohdy nČkterý z þlenĤ skupiny
(zejména právČ v Ĝešení krizových situací) plní funkci vĤdce na základČ své
pĜirozené autority a schopností jednat a hlavnČ vést lidi a organizovat práci.
Nebezpeþí pak nastane, jestliže dojde ke stĜetu tČchto osob. Pak nastává,
Ĝešení, kdo bude nadále Ĝídit akci, na úkor pĤvodní stČžejní þinnosti. To by
se stávat nemČlo. Proto je v pĜedpisech jasnČ definováno postavení každého
þlena skupiny.
16
DĤvČra
v kolegy
Vzájemný
kontakt
1-2-01
Aby byla skupina úspČšná, musí fungovat vzájemná dĤvČra ve
kvality a schopnosti þlenĤ skupiny. Tam, kde je nedĤvČra, byĢ jen v jednoho
þlena skupiny, pramení celá Ĝada dalších problémĤ. Podstatná je dĤvČra
právČ v osobu, která skupinu vede. Tyto vzájemné vazby musí fungovat.
Každý þlen musí vČdČt, jaký má úkol. Dále pak musí Ĝešit situace
samostatnČ, þímž nezatČžuje ani velitele ani své kolegy. Jestliže je ve
skupinČ osoba, která nemá dĤvČru ostatních, vznikají problémy právČ
v Ĝešení situací v ohrožení. Je narušována soustĜedČnost u ostatních þlenĤ
skupiny, což vede ke snížení pracovní výkonnosti a mĤže dojít ke
komplikacím v zásahové þinnosti.
V krizové situaci je dĤležitý vzájemný kontakt mezi þleny skupiny
(záchranáĜi). NepodceĖujte napĜíklad prosté poplácání po zádech. Ve
stresové situaci takové gesto povzbudí, stejnČ jako slovo uznání. DĤležité je
udržet optimismus a kolegialitu ve skupinČ. Jestliže jsme hovoĜili o nutnosti
spolehnutí se jeden na druhého, pak není v žádném pĜípadČ myšleno
,,poþkám, kolega to za mČ udČlá“. Nezapomínejte ani na fakt, že panika,
strach a negativní motivace a postoje vĤbec, jsou velice nakažlivé a snadno
se pĜenese od zachraĖovaných k záchranáĜĤm. Už z toho dĤvodu musí být
záchranáĜ silná osobnost, což s patĜiþným tréninkem vede k dobré
pĜipravenosti Ĝešit složité situace v podmínkách þasové tísnČ a jiných
stresujících faktorĤ.
3.2.3 Vi sob
DĤležité je také vČdČt, jak se chovat pĜi záchranČ, ale i pĜi plnČní
jiných nároþných úkolĤ plnČných v jednotce PO, sám k sobČ. DĤležité je
dobré fyzické i duševní zdraví. Je dĤležité mít v naprostém poĜádku všechny
své osobní souþásti výzbroje a výstroje. Je známo, že když napĜíklad hasiþe
škrtí maska, myslí více na ni, než na provedení svého úkolu. Každý by mČl
vþas nahlásit svému nadĜízenému indispozice (nachlazení, bolest zubu nebo
i rodinný problém), aby nebyl v pĜípadČ nároþného zásahu zatČžován prací,
která vyžaduje maximální možné nasazení a soustĜedČní. Tím lze pĜedejít
spoustČ dalších problémĤ spojených napĜ. se vznikem úrazu, psychického
traumatu apod.
3.3 ZávČrem ,,štČstí pĜeje pĜipraveným“
Poslední staĢ je pojmenována oblíbeným heslem mnoha autorĤ
zabývajících se problematikou chování v krizových situacích. Je faktem
praxí již mnohokrát prokázaný, že pokud má þlovČk zvládnout fyzicky a
psychicky nároþnou þinnost, pak musí být dostateþnČ pĜipraven.
Zde hraje svou rozhodující úlohu kvalita provádČného výcviku.
Veškeré dovednosti je potĜebné nauþit se zvládat mechanicky bez
pĜemýšlení. V krizové situaci pak tento fakt každý ocení. Schopnost vnímat,
logicky uvažovat a þinit rozhodnutí v tísĖové situaci se rapidnČ snižuje.
Úloha
výcviku
Výcvik hraje dĤležitou úlohu také pro zvládání stresových situací.
Opakovaným pravidelným pĜivykáním na výšky se dojde ke zmírnČní obav,
þlovČk je uvolnČnČjší, lépe se soustĜedí na vykonávanou þinnost. Své
opodstatnČní má také využívání pĜi výcviku hasiþĤ tzv. polygony. Simulací
17
1-2-01
skuteþných podmínek zásahu mĤžeme pĜedejít mnoha tragédiím. Vysoká
teplota, nulová viditelnost, ohlušující rámus, to vše vytváĜí stresující
prostĜedí skuteþné akce. Staré pĜísloví ,,tČžko na cviþišti lehko v boji“, je
zcela na místČ. Mnoho hasiþĤ, zejména nováþkĤ zaplatilo životem za
banální chybu, kterou zpĤsobili panickým strachem z neznámé situace nebo
ze situace, o níž mČli zcela klamnou pĜedstavu.
DĤležité je také vypČstovat v sobČ dĤvČru jak v technické
prostĜedky, které pĜi krizových situacích používáme, tak dĤvČru v jejich
taktické nasazení. OpČt se uzavírá kruh. Jestliže musíme dĤvČĜovat
v prostĜedky, musíme se zároveĖ spoléhat na ostatní, kteĜí je udržují,
ošetĜují, nebo nás uþí s nimi zacházet. ýím rychleji vybudujeme takovéto
vazby, tím rychleji budeme kvalitnČ pĜipraveni k zásahové þinnosti
v nebezpeþí.
4 Závr
4.1 Doporuþená literatura
1. Drašar, P.: SURVIVAL, SPBI Spektrum, Ostrava 1997.
2. DvoĜák, J.: ýLOVċK MEZI ŽIVOTEM A SMRTÍ, Avicenum,
Praha 1986
3. DvoĜák, J.: ZEMċ, LIDÉ A KATASTROFY, NV Praha, 1987
4. Šulc, DvoĜák, Morávek.: ýLOVċK NA POKRAJI SVÝCH SIL,
Avicenum, Praha 1971
5. Aschenbrenner, J.: KRIZOVÝ MANAGEMENT PěI POŽÁRECH,
Sborník pĜednášek konference Pyromeeting 96, BRNO 1996
6. Walker, D. J.: SYSTÉM VELENÍ PěI MIMOěÁDNÝCH
UDÁLOSTECH, Sborník pĜednášek konference Pyromeeting 96,
BRNO 1996
7. Carlson, G. P.: EVAKUACE PěI KATASTROFÁCH, Sborník
pĜednášek konference Pyromeeting 96, BRNO 1996
8. Švandová, M.: POŽÁRNÍCI A STRES, pĜíloha 150 HOěÍ 1/94
9. Adamec, V.: ěÍZENÍ A ROZHODOVÁNÍ PěI ZÁSAHU, skripta
MV Praha 1996
Záchrana osob obecnČ – aspekty provázející záchranu
OldĜich Volf
s pĜispČním státní dotace Ministerstva vnitra – Generálního Ĝeditelství hasiþského
ISBN: 80-86111-46-6
18

Obsah

Transkript

Podobné dokumenty

SBI¬RKA ZA¬KONU

Postup plnění úkolů k 31. srpnu 2008

Hasičské noviny č. 14, 16. července 2010

ministerstvo zemdlstvăť eskă‰ republiky

4-2-03

Sbı¬rka mezina¬rodnı¬ch smluv cœ. 46 / 2002 Cœ a¬stka 20 Strana

Automatizovaný externí defibrilátor HeartStart FRx Philips

Vysoká škola báská - Technická univerzita Ostrava