CESTA VÍRY A SVůDOMÍ EVROPOU THE PATH OF FAITH AND

CESTA VÍRY A SVùDOMÍ EVROPOU
THE PATH OF FAITH AND CONSCIENCE
THROUGHOUT EUROPE
I.
Upálení Jana Husa
(Ulrich Richental, Kronika
Kostnického koncilu)
Burning at the stake
of Jan Hus (Ulrich
Richental, The Chronicle
of Council of Constance)
R
oku 1415 byl na Kostnickém koncilu západní církve (1414–1418)
odsouzen na smrt Jan Hus, narozený
ve středu Evropy v Čechách. Pokus
tohoto koncilu obnovit jednotu středověké teologie zavržením tehdejší radikální varianty křesťanského myšlení
v osobě Jana Husa skončil pro církev
traumatem a zhroucením jejího vlivu
ve středu Evropy – v Čechách, jež se
za Jana Husa postavily v boji na život
a na smrt. Svůj boj proti pěti křížovým
výpravám Římské (Německé) říše Čechové dovedli k příměří s evropskou
církví a k prosazení principu náboženské tolerance na svém území – poprvé
v Evropě od rozpadu Římské říše.
Jan Hus, na počátku svého působení
vzorný katolický kněz a univerzitní
učenec, našel ve svém marném boji
za církevní reformu cestu k myšlení anglického teologa Johna Wyclifa
(1330?–1384) a proti pojetí středověké církve jako nadosobní ručitelky
spásy postavil osobní víru křesťana,
která je ochotna podřídit se vnější
církevní autoritě pouze tehdy, pokud
to sama uzná za správné. Jan Hus byl
upálen v Kostnici 6. 7. 1415.
J
an Hus, born in the Czech lands,
was condemned to death at the
Council of the Western church in
Constance, held in the year of 1415.
The attempt of the Council to renew
the unity of the mediaeval theology by rejecting the radical version
of Christian thinking, as represented by Hus, ended for the Church in
a trauma and a decline of its influence in Central Europe. The Czech
lands stood up for Hus and put up
a fight for life and death. The Czech,
by their armed resistance against
five of Rome’s (German) crusades
secured an armistice with the European Church and established a principle of religious tolerance on their
territory for the first time in Europe
since the fall of the Roman Empire.
Jan Hus was, at the beginning of
his career, an exemplary catholic
priest and a University scholar. In
his futile endeavour for a church reform, he adopted the way of thinking of an English theologian, John
Wycliffe (1330?-1384). Hus put forward a Christian’s personal belief
against the concept of the mediaeval
church as a transcendental guarantor of salvation. This personal belief
is willing to submit to the Church
authority only in cases which it considers to be right. He was burnt at
Constance on June 6th, l415.
EVROPA A âECHY CÍSA¤E KARLA IV.
EUROPE AND BOHEMIA
IN THE TIME OF CHARLES IV.
II.
Praha / Prague, 29. 12. 1378
CÍSAŘ KAREL IV. UMÍRÁ
NA PRAŽSKÉM HRADĚ
EMPEROR CHARLES IV.
DIES IN THE PRAGUE CASTLE
Arles, 4. 6. 1365
15
13
KORUNOVACE ARLEATSKÝM
KRÁLEM
CHARLES WAS CROWNED
TO BE THE KING OF ARLES
Milán / Milano, 6. 1. 1355
KORUNOVACE
LOMBARDSKÝM KRÁLEM
CHARLES WAS CROWNED
TO BE THE LOMBARD KING
11
Bonn, 26. 11. 1346
9
KAREL KORUNOVÁN
ŘÍMSKÝM KRÁLEM
CHARLES WAS CROWNED
TO BE THE ROMAN KING
Rhens, 11. 7. 1346
7
ZVOLEN ŘÍMSKÝM KRÁLEM
ELECTED TO BE THE ROMAN KING
Avignon, 1344
SPOLU S OTCEM KRÁLEM JANEM
JEDNÁ S PAPEŽEM KLEMENTEM VI.
O POVÝŠENÍ PRAŽSKÉHO BISKUPSTVÍ NA ARCIBISKUPSTVÍ
A O ŘÍMSKÝ TRŮN PRO SEBE
IN COMPANION WITH HIS FATHER
THE KING JOHN OF BOHEMIA HE
NEGOTIATES WITH THE POPE
CLEMENT IV ABOUT PROMOTING THE PRAGUE BISHOPRIC TO
ARCHBISHOPRIC AND ABOUT
THE THRONE OF THE HOLY ROMAN EMPIRE FOR HIMSELF
6
Lucemburk /
Luxembourg, 1330–1331
3
KARLŮV POBYT V RODOVÝCH
DRŽAVÁCH LUCEMBURSKÉ
DYNASTIE
CHARLES’ RESIDENCE IN
LUXEMBOURG DYNASTIC
DEPENDENCY
Praha / Prague
14. 5. 1316
NAROZEN A POKŘTĚN DYNASTICKÝM PŘEMYSLOVSKÝM JMÉNEM VÁCLAV
BORN AND CHRISTENED
IN THE DYNASTIC PŘEMYSLID
NAME OF WENCESLAUS
1
1378
1377
1376
1375
1374
1373
1372
1371
1370
1369
1368
1367
1366
1365
1364
1363
1362
1361
1360
1359
1358
1357
1356
1355
1354
1353
1352
1351
1350
1349
1348
1347
1346
1345
1344
1343
1342
1341
1340
1339
1338
1337
1336
1335
1334
1333
1332
1331
1330
1329
1328
1327
1326
1325
1324
1323
1322
1321
1320
1319
1318
1317
1316
14
Paříž / Paris, leden
/ January 1378
POSLEDNÍ KARLOVA ZAHRANIČNÍ CESTA, JEDNÁNÍ S FRANCOUZSKÝM KRÁLEM KARLEM V.
Vita Caroli Imperatoris et Augusti
A
CHARLES LAST TRAVEL
ABROAD: NEGOTIATIONS WITH
FRENCH KING CHARLES V.
Hamburg
Bremen
Berlin
Tangermünde
Gniezno
A B F
1 5
10 15 20
Antwerpen
Köln 7
Erfurt
Wroclaw
Brüssel Aachen Bonn
Rhens 9
Crécy
Frankfurt E Plzeě Praha
8 Luxemburg
Mainz D Lauf
C Karlštejn Olomouc
Trier
3 Speyer Nürnberg Regensburg
Brno
Reims
Paris
Passau
Wien
Strassburg
München
2 14
Bratislava
Konstanz
Salzburg
Basel
Innsbruck
Cürich
Řím / Rome /
Roma, 5. 4. 1355
12
Geneve
CHARLES WAS CROWNED
TO BE THE ROMAN EMPEROR
10
Avignon 6
Arles
13
4 Verona
Venezia
Parma
Genova
Modena
Pisa
Florenz
Lucca
Siena
KORUNOVÁN ČESKÝM KRÁLEM
8
INJURED IN THE BATTLE, IN
WHICH HIS FATHER, THE CZECH
KING JOHN OF BOHEMIA WAS
KILLED AS AN ALLY OF THE
FRENCH KING
5
KAREL SE VRACÍ DO ČECH A JE
OTCEM POVĚŘEN SPRÁVOU
ZEMĚ
CHARLES RETURNS TO BOHEMIA AND HE IS ENTRUSTED BY
HIS FATHER TO ADMINISTER
THE CZECH LAND
Parma, 1331–1333
4
KAREL SPRAVUJE SEVEROITALSKÉ DRŽAVY DOČASNĚ OVLÁDNUTÉ JEHO OTCEM, KRÁLEM
JANEM
CHARLES ADMINISTERS THE
NORTH OF ITALIAN DEPENDENCY TEMPORARILY RULED BY HIS
FATHER KING JOHN OF BOHEMIA.
Paříž / Paris, 1323
PRINC VÁCLAV JE SVĚŘEN K VÝCHOVĚ KRÁLOVSKÉMU DVORU;
PŘI BIŘMOVÁNÍ PŘIJÍMÁ JMÉNO
KAREL
PRINCE WENCESLAUS IS CONSIGNED TO ROYAL COURT; HE
RECEIVES THE CONFIRMATION
NAME CHARLES
Nové Město pražské,
založeno 8. 4. 1348
C
Roma
ZRANĚN V BITVĚ, V NÍŽ JAKO SPOJENEC FRANCOUZSKÉHO KRÁLE
PADL JEHO OTEC, ČESKÝ KRÁL JAN
Praha / Prague, 1333
B
12
CHARLES WAS CROWNED
TO BE THE KING OF BOHEMIA
Kresčak / Crécy-enPonthieu, 26. 8. 1346
Prague University,
founded on 7. 4. 1348
Prague New Town,
founded on 8. 4. 1348
Milano
KORUNOVACE
ŘÍMSKÝM CÍSAŘEM
Praha / Prague, 2. 9. 1347
Trient
11
Univerzita v Praze,
založena 7. 4. 1348
2
H
usovým světem bylo České království v té podobě, jakou získalo díky králi a císaři Karlu
IV. (1316-1378). Jeho dlouhá vláda
přinesla nejen potřebnou stabilitu,
ale především velkolepý rozmach,
umožněný Karlovou velkorysou politicko-duchovní koncepcí vlády.
Praha byla budována zcela vědomě
jako druhý Řím, a to již předtím,
než Karel dosáhl císařské korunovace. Karel IV. byl silným panovníkem
také v Říši, a to i na územích, kde to
nebylo běžné. Aktivně, byť se střídavým úspěchem, zasahoval do severoitalské politiky a díky zázemí
rodového Lucemburského hrabství
bylo jeho postavení pevné též na západních výspách Říše.
E
T
he world of Hus was the Bohemian kingdom formed by the
king and the emperor Charles IV.
(1316–1378). His long reign brought
the necessary stability and first of all
grand florescence which was enabled
Charles’ broadminded political and
spiritual conception of government.
Prague was consciously established to
be the second Rome even in the time
before Charles reached the imperial
crown. Charles IV. was also the strong
monarch in the Empire. He reigned
over the place, where the influence
of the emperor was not common. He
took an active part in the north Italian political affairs. It brought time
to time success and thanks to generic
Luxembourg county his position was
also stable in the west parts of Empire.
Císařský hrad Lauf
– Wenzelschloss,
založen 1356
Most v Praze,
založen
9. 7. 1357
Imperial castle Lauf
– Wenzelschloss,
founded 1356
The Charles
bridge in Prague,
founded on
9. 7. 1357
F
Hrad Karlštejn,
založen 10. 6. 1348
Karlstein castle, founded
on 10. 6. 1348
D
Kostel Panny Marie
a sv. Václava
v Norimberku, založen
mezi léty 1352–1361
The church of Virgin Mary
and saint Wenceslaus in
Nuremberg, built 1352–1361
ECCLESIA
TRIUMF A KRIZE
TRIUMPH AND CRISIS
III.
Evropská církev v dobď zahájení kostnického koncilu 1414
Legenda:
Dania,
Suetia,
Norvegia
%
Papeåská a protipapeåská sídla
#
Místo konání koncilu a jeho trvání
!
Riga
Arcibiskuptví
Obedience avignoĖská
!
Scotia
Obedience pisánská (koncilní)
Obedience Ĝímská
Lund
!
Hranice Svaté Ĝíše Ĝímské
Ard
Ardmhacha
!
!
York
Dublin
!!
Bremen
!
Hib
H
ibee
rr
nnia
ia
!
Gniezno
Anglia
!
Magdeburg
!
Polonia - Lithuania
Canterbury
!
Koln
!
Lwow
!
!
Trier
Bohemia
Praha
Mainz
!
!
Rouen
Reims
!
!
Sacrum Romanum Imperium
Francia
Sens
!
Salzburg
Esztergom
!
Tours
!
!
# Kostnice (1414-1418)
Besançon
Bourges
Hungaria
!
!
Kalocsa
!
Aquilea
Lyon (1245, 1274) #
!
!
!
Milano
Moutiers
#
!
!
!
Venezia
Vienne (1311-1312)
Bordeaux
!
Embrun
!
!
Arles
Auch Toulouse
!
!
Lombez
Santiago
%! Avignon
!
!
Genova
Aix
!
Pisa
%!
Bologna
Ravenna
%!
!
% Rimini
Florenz
!
Siena
!
!
Patr
san imoniu
cti
Pet m
ri
V dobČ zahájení Kostnického koncilu
sídlil vzdoropapeå Benedikt XIII. jiå
na hradČ Peñiscola v aragonském
království, kam v roce 1408 nucenČ
pĜeloåil svĤj dvĤr z Avignonu.
Pod ochranou aragonského krále
zde setrval v naprosté izolaci aå
do své smrti roku 1423.
Narbonne
!
Lusitania
Tarragona
!
Peñiscola
%
Toledo
Oristano
!
Valencia
!
Lisboa
!
Sevilla
!
Sassari
!
!
Laterán
(1123,
1139,
1179,
1215)
!
Ragusa
Papežské schizma evropské
církve a jeho řešení
Kostnickým koncilem
!
Monreale
Palermo
!!
!
Ohrid
Rossano
Cosenza !
!
Mapa byla vytvoĜena s pouåitím georeferencovaných historických vektorových dat Euratlas
© Copyright 2008, Christos Nüssli, Euratlas – www.euratlas.com, další reprodukce zakázána, licenþní smlouva uzavĜena dne 16.9.2012.
The map drawn with the Euratlas Georeferenced Historical Vector Data
© Copyright 2008, Christos Nüssli, Euratlas – www.euratlas.com, reproduction prohibited, license of 16.9.2012.
Antivari
!
!
Caralis
Papeå Ĝímské obedience
ěehoĜ XII. se roku 1412 po
ztrátČ vČtšiny svých spojencĤ
uchýlil do Rimini pod ochranu
rodu Malatesta. Odstoupil po
dohodČ s Kostnickým koncilem
roku 1415.
!
Manfredonia
Durazzo
Barletta
Benevento
!
Trani
!
!
!
!
Capua !
Conza AcerenzaBari
!
!
Napoli !
Brindisi
!
!! !
!
Salerno Matera ! Taranto
Sorrento Amalfi
! Otranto
lia
A
!
Na pisánském snČmu zvolený
Alexandr V. si zvolil za trvalé
sídlo své kurie Bolognu. Jeho
nástupce Jan XXIII. doþasnČ
ovládal i ěím a byl sesazen
Kostnickým koncilem roku 1415.
pu
Kastilia
ia
on
rag
Na
!
Spalato
% Roma
#
Zaragoza
Braga
!
!
Santa Severina
Messina
!
!
Reggio
Sicilia
0
437,5
875
1 750 Kilometers
C
írkev vytvořila ve středověkém období své existence dokonale strukturovaný správní aparát, který svou rozvinutostí překonával správu státní. To bylo nutné
Papal schism of European
church and its solution by pro zajištění co nejúčinnějšího výkonu duthe Council of Constance chovní správy z hlediska nejen územního,
ale také (prostřednictvím vizitací) morálního a věroučně jednotného a bezchybného.
Vše samozřejmě vycházelo ze základního impulsu – úsilí o spásu duší. Každé, byť teoretické, narušování této struktury bylo logicky
vnímáno jako oné spáse duší nepřátelské. Proto byly heretické názory a proudy pokládány
za přímé ohrožení pozemského řádu a narušení jednoty církve, a tím za nejtěžší zločin.
Nejvážnější nebezpečí však neohrožovalo církev zvenčí, ale zevnitř, když došlo ještě za papežova života k volbě takzvaného
protipapeže. Reálné dvojpapežství (od roku
1378) a po pisánském sněmu (1409) dokonce trojpapežství způsobilo na konci 14. století
mnohé zmatky a pohoršení. I z čistě právního hlediska, velmi ovšem ovlivňovaného ryze
politickými hledisky a kalkuly, bylo obtížné
stanovit, který z papežů je legitimní a tedy skutečný nástupce sv. Petra a vikář Ježíše Krista.
To bylo příčinou značného nárůstu významu koncilu, již od antiky svolávaného shromáždění zastupujícího celou církev, ve který
byla vkládána naděje na vyřešení rozkolu.
D
uring the middle ages the Church established perfectly structured administrative apparat, which overwhelmed the state
concerning its elaborate system. This was
necessary concerning the most efficient performance of spiritual administration in the
respect of not only regional but also (by way
of canonical visitation) moral and dogmatic
unity and perfectness. Everything was based
on impulse to save the souls. Every attempt to
disrupt this structure, even if it was based on
a theoretical level, was taken in as being hostile for the salvation of souls. That was the reason why heretical ideas were considered to
be the straight threat for earthly organization
and violation of unity of church and that’s why
it was considered to be the hardest crime.
It was not danger coming from outside, but
from inside, which threaten the church the
most. This threat came into being when there
was elected so called the antipope while the
previous pope was still living. At the end of
14th century there were two popes holding
their throne (from 1378) and since the Council
of Pisa (1409) there had been even three popes.
This situation caused much chaos and alarm.
The question concerning the legal view on that
situation which was influenced by political reasons and plots was difficult, too. It was hard to
decide which pope is the legitimate and so true
successor of saint Peter and the vicar of Jesus
Christ. This was the reason why the importance
of the council had been rising. The council had
been summoned since the ancient times and it
represented the Church as a whole. It embodied the hope of solving the problem of schism.
ZJEDNODUŠENÉ SCHÉMA CÍRKEVNÍ SPRÁVY NA PŘÍKLADU ARCIDIECÉZE PRAŽSKÉ V OBDOBÍ HUSOVA PŮSOBENÍ
SIMPLIFIED SCHEME OF THE CHURCH ADMINISTRATION AS IN EXAMPLE OF PRAGUE ARCHDIOCESE IN THE TIME OF HUS’ LEVERAGE
Papež / Pope
Papežovi přímo podléhali na sobě
navzájem nezávislí a sobě rovní biskupové, v počtu několika stovek, a arcibiskupové, v počtu asi 80 - jedním
z nich byl
Arcibiskup pražský
Several hundreds of bishops were subordinated to the Pope. They were independent on each other. There were
also around 80 archbishops in the
church structure and one of them was
Kanovníci
Canons
Arcijáhnové
Archdeacons
V počtu 35 tvořili katedrální kapitulu.
V počtu 10 byli hlavními pomocníky arcibiskupa při správě
farní sítě arcidiecéze.
Around 35 and they
created the body of
Cathedral capitula.
Archbishop of Prague
Každý papež je nástupcem apoštola
Petra, jehož za pozemskou hlavu církve ustanovil sám Ježíš Kristus. Do úřadu je papež volen, od středověku výlučně členy kardinálského kolegia.
Souhrn různých správních úřadů, pomáhajících papežovi plnit jeho poslání, představovala papežská kurie.
Each Pope is the successor of the apostle Peter. Jesus Christ himself appointed
him to be the head of earthly church. The
pope adopts his office by election, since
middle ages the voting belonged to the
scope of the College of Cardinals.
The Roman Curia represented the group
of offices which helped the Pope to fulfil
his function.
Stál v čele pražské arcidiecéze (pražské
biskupství založeno 973, povýšeno na arcidiecézi 1344). Dalšími centry diecézí
v zemích Koruny byla biskupství Litoměřice, Olomouc, Litomyšl a zasahovala
sem i diecéze ve Vratislavi.
He was the head of the Prague archdiocese (Prague bishopric was founded
in 973 and promoted to archdiocese
in 1344). The other centres of diocese
were bishopric of Litoměřice, Olomouc
and Litomyšl and also the diocese of
Wroclaw held some parts of Bohemia
under its influence.
They were 10. They
helped archbishop
to administer the
parochial net of
archdiocese.
Generální
vikářové
Vicar-General
Obvykle v počtu
2 zastupovali arcibiskupa vůči arcidiecézi jako celku.
They were usually two of them and
they represented the
archbishop amidst
the archdiocese.
Oficiál
Officialis
Korektor kléru
Reader Of Clergy
Nejvyšší soudní
úředník arcidiecéze
ve správních a majetkových záležitostech duchovenstva.
Soudce v trestních záležitostech duchovenstva, doložen pouze
v pražské arcidiecézi.
The highest judge of
archdiocese on behalf
of administration and
property affairs of clergy.
Criminal judge of clergy documented only
in the Archdiocese of
Prague.
Děkanové / Deacons
Faráři nejvýznamnějších far (celkem 53) zajišťovali kontakt mezi faráři svého děkanátu a arcijáhnem, jemuž byli podřízeni. / Priests of the most important vicarages (total number of 53) provided contact between priests of its
deanery and archdeacon whom they were subordinated to.
Faráři / Die Pfarrer
Stáli v čele farnosti, nejnižšího stupně duchovní správy. V pražské arcidiecézi bylo 2084 farností.
/ They represented the parish which was the lowest level of spiritual administration. There were 2084 parishes in the archdiocese
of Prague.
Vikářové / Vicars
Oltářníci / Altar keeper
Kazatelé / Preachers
Zastupovali faráře; účastnili se procesí
a slavnostních bohoslužeb.
Sloužili mše u jim svěřených oltářů; účastnili se procesí a slavnostních bohoslužeb.
Kázali (mimo bohoslužby); účastnili
se procesí a slavnostních bohoslužeb.
They deputized a priest. They took part
in processions and festal ceremonies.
They held the church service at their altar.
They took part in processions and festal
ceremonies.
They kept sermons (beside ceremonies).
They took part in processions and festal
ceremonies.
IV.
NÁBOÎENSKÁ ALTERNATIVA VE ST¤EDOVùKU
RELIGIOUS ALTERNATIVE
OF MIDDLE AGES
H
ierarchická západní církev byla od 12. století pevně
sjednocená kolem papežského stolce a spojovala západní, jižní a střední Evropu do podoby jednotné a sebevědomé civilizace, která se na sklonku středověku připravovala k celosvětové expanzi. Ani ve středověku však tato
evropská civilizace nebyla monolitem bez vnitřní různorodosti. Několik výrazných skupin intenzivně nábožensky
žijících mužů a žen se pokusilo vybudovat své vlastní duchovní světy a obstát proti tlaku církevních struktur.
Vyhnání
albigenských
z Carcassone
1209 na iluminaci
z poč. 14. stol.
KATAŘI – ALBIGENŠTÍ
CATHARISM
Driving
Cathars away
Carcassone 1209
in illuminated
manuscript from
the beginning of
14th century.
Křesťanské věrouce byli nejvzdálenější kataři (řecky katharos
= čistý, od katarů německé Ketzer = kacíř) či albigenští
(od jihofrancouzského města Albi). Představovali skupiny
vyznávající více nebo méně radikální dualismus víry ve dva
principy kosmu, dobro a zlo, které jsou svým vlivem téměř nebo
zcela rovnocenné. Pouze samotní kataři v lidské společnosti
reprezentují princip dobra a mohou doufat ve vykoupení,
v němž Kristův vstup do světa hmoty hraje jen omezenou
úlohu. První zprávy o katarech se v západní Evropě objevují
od 1. pol. 12. stol. a před rokem 1200 již tvoří většinu v některých
italských a jihofrancouzských městech. Roku 1209 je proti
jihofrancouzským katarům papežem vyhlášena křížová výprava.
Poslední zbytky katarů v Evropě mizí až kolem roku 1380.
Cathars (greek. katharos = pure) were the group more or less ascribing the radical dualism. They believed in two cosmic principles, good and evil, which have the equivalent impact. Only
they, Cathars, represent the good principle in the human society
and that is why only they could hope in salvation. The Christ entrance in the world of matters played only the limited role. The
first account of Cathars in the west Europe appeared in the first
half of 12th century and before the year 1200 they were majority
of some the Italian and the south French towns. In 1209 the Pope
proclaims the crusade against the south French Cathars. The last
groups of Cathars did not disappear from Europe until 1380.
I
n 12th century the western Church organized hierarchically was unified by the papal throne and it connected the
west, south and middle Europe in the form of unified and
self-confident civilization which was ready to expand to the
whole world at the end of middle ages. On the other hand,
the society was not compact monolith without diversity.
Several groups intensively religiously living men and women tried to establish their own spiritual milieu and hold out
of the pressure of church organization.
Bible ve středověké
tzv. sáčkové vazbě nosili
na svých cestách Evropou
zřejmě i valdenští kazatelé.
The Bible medieval so
called sack binding was
probably carried by the
Waldensian preachers while
travelling around Europe.
VALDENŠTÍ – „LYONŠTÍ CHUDÍ“
WALDENSIANS – „THE PAUPERS OF LYON“
Významnou náboženskou komunitu na okraji křesťanské církve
založil lyonský měšťan Valdes († 1207). Zůstal věrný křesťanské
teologii, odmítl však privilegia oficiální církve, prosazoval právo
laického kázání evangelia a povinnost naprosté chudoby jako
základní křesťanské ctnosti a odmítal násilí. Nedosáhl církevního
uznání, ale jeho příznivci se po jeho smrti rozšířili po celé
Evropě, ačkoliv byli společně s katary pronásledováni inkvizicí.
Působili na poč. 15. stol. také v jižních Čechách a valdenský
kazatel Friedrich Reiser udržoval kontakty s husitským
Táborem. Valdenské církve se v relativně značném počtu
udržely až do současnosti a založily i obce v Latinské Americe.
An important religious community which was outside the main
Christian Church was founded by the townsman of Lyon Valdes
(† 1207). His doctrine remained in the framework of Christian theology, but he refused privileges of the official Church. He pushed
ahead the right of layman interpretation of the Gospel and the duty
of complete poverty as the basic Christian virtue and he refused violence. He did not reach the church approval, but his followers spread
all over Europe after his death in spite of the fact that they together with Cathars were chased by the holy inquisition. At the beginning of 15th century they also acted in Southern Bohemia and the
Waldensian preacher Friedrich Reiser was in touch with Hussite Tábor. Waldensians churches survived till present days in the quite big
number and they settled communities in the South America.
Sv. František na fresce
z kláštera v italském
Subiacu, 14. stol.
Saint Francis in the
fresco of a monastery
in Italian Subiacu,
14th century.
FRANTIŠEK Z ASSISI
FRANCIS OF ASSISI
Františkovi z Assisi (1181–1226, svatořečen 1228) se
podařilo inkvizičnímu vyšetřování vyhnout, ačkoliv jeho
důraz na naprostou chudobu a snaha o kázání evangelia
laikům se velmi blížily myšlenkám raného valdenství.
Na rozdíl od Valdese však dokázal roku 1210 získat schválení
své řehole papežem Inocencem III., jeho řád (i jeho ženská
větev) se během několika let rozšířil po celé Evropě a brzy
byl na řadě míst pověřen i výkonem inkvizice. Některé
větve řádu františkánů se ovšem přesto dostaly do velmi
tvrdých konfliktů s papežským stolcem, které utichly až
ve 2. pol. 14. století. Pod vlivem Františkova příkladu vznikly
i další „žebravé“ řády (dominikáni, karmelitáni a další).
Na rozdíl od františkánů se tyto řády včlenily do církevních
struktur zcela harmonicky a uložené inkviziční úkoly
plnily velmi efektivně (zvláště řád dominikánů).
Francis of Assisi succeeded to escape the inquisitional investigation although his emphasis on complete poverty
and endeavour to preach the gospel to layman was very
close to the ideas of matutinal waldensianism. Comparing
to Valdes, he succeeded to receive the approval of his order
by the Pope Innocent III. His order (as well as its women’s
branch) had spread over the all Europe for several years
and it was delegated to pursue the act of inquisition. Some
branches of the Franciscan order had involved themselves
in the hard conflicts with the papal throne. These calmed
down as late as in the second half of 14th century. The example of Francis followed several other Mendicant orders
(Dominicans, Carmelites and others). They unlike Franciscans integrated themselves into the church structures and
they carried out their inquisition tasks very effectively (especially Dominicans).
INKVIZICE / INQUISITION
Roku 1184 přikázal papežský stolec všem biskupům vykonávat inkviziční vyšetřování a soudy (inquisitio = vyšetřování),
zaměřené především na vyhledávání kacířství – katarství a valdenství. Původně v nich byly dodržovány formální normy dokazování podle římského a kanonického práva. Malé úspěchy
biskupské inkvizice však přiměly papežský stolec roku 1231 vytvořit centrální církevní inkvizici svěřenou především novým
mnišským řádům a od roku 1252 bylo při inkvizičním procesu
povoleno mučení. Tím se otevřela cesta k nelítostným inkvizičním praktikám pozdního středověku a raného novověku, které v mnoha případech vedly k vykonání trestu smrti, většinou
upálením (portugalsky auto-da-fé).
In 1184 the papal throne ordered to all bishops to carry out inquisitional investigation and trials (inquisitio = investigation),
which was mainly aimed at spoiling for heresy – Catharism and
Waldenianism. Originally it followed the formal rules of proving
in the harmony with Roman and canon law. In 1231 little success
of bishopric inquisition led the papal throne to establish central
church inquisitional body which was entrusted to new monastic
orders. Torturing as a part of inquisitional process was allowed.
This opened way for unmerciful practice of late middle ages and
matutinal modern times. This practice led to committing death
sentence using the means of burning at the stake (Portuguese auto-da-fé).
Svatý Dominik
předsedá autodafé
(Pedro Beruguette,
okolo 1495)
Saint Dominic
chairs the autodafé
(Pedro Beruguette,
around 1495)
PRAHA – K¤IÎOVATKA DUCHOVNÍ OBNOVY
PRAGUE – CROSSROADS
OF SPIRITUAL RENAISSANCE
V.
ychlý vývoj státních i společenských
struktur, církevní správy a institucí
i založení Karlovy univerzity vedly v Čechách také k posunům v rovině duchovní,
v myšlení a křesťanské sebereflexi. V městském prostředí i v urozených vrstvách roste
sebevědomí k odpovědnosti za vlastní náboženský život. Tím ostřeji byly ovšem vnímány nedostatky církve a potřeba přiblížit
ji k ideálu křesťanské obce.
I
C
T
R
John Wyclif (Wycliff, Viklef,
1330? – 31. 12. 1384), profesor teologie na univerzitě
v Oxfordu, je představitelem
křesťanského reformismu
na akademické půdě. Kladl
důraz na Písmo svaté, požadoval striktní reformu církve ve smyslu prostoty podle
Evangelií, odmítal světské
panování církve a papeže,
odpustky, uctívání svatých
ostatků a obrazů, ušní zpovědi, ale také učení o transsubstanciaci**. Když Jeroným
Pražský dovezl z Oxfordu
Wyclifova teologická díla, vešly ve známost jeho radikální
postoje včetně remanenčního
pojetí svátosti Večeře Páně
(remanence, viz panel X).
V pražských akademických
kruzích se pak plně rozhořel
spor o Wyclifa. Hlavním představitelem jeho stoupenců se
stal právě Jan Hus, třebaže jej
zdaleka nepřijímal nekriticky.
John Wycliffe (Wycliff,
1330? – 31. 12. 1384), professor of theology at the
University of Oxford, is the
representative of Christian
Reformation in the academic
milieu. He put stress on the
Holy Script and he claimed
strict reformation of the
Church. He asked for austerity as in the gospels. He
refused the worldly reign of
the Church and the Pope, indulgence, worshiping of relics
and pictures, individual confessions as well as the teaching of transubstantion**.
Jerome of Prague brought
Wycliffe´s theological work
so his radical attitudes including his remanence conception of Eucharist became
widely known (remanence
see board X). The dispute
over Wycliffe broke out in
Prague academic circles. Jan
Hus was the main representative of his adherents. On the
other hand he did not accept
his teachings uncritically.
ísař Karel IV. i arcibiskup Arnošt
z Pardubic si uvědomovali potřebu vnitřní obrody církve. Pozvali proto
do Prahy rakouského kazatele Konráda Waldhausera, jenž se stal císařovým
zpovědníkem a současně kázal v Praze
německy a latinsky proti hamižnosti, nepřístojnostem kléru a simonii*.
Waldhauserem inspirován byl jeho přítel
Milíč z Kroměříže, který se plně oddal
myšlence zásadní vnitřní reformy církve i celé společnosti. V ní šel osobním
příkladem, založil nadaci pro záchranu
napravených prostitutek v komunitě nazvané Nový Jeruzalém a při ní založil
i kazatelskou školu. Po jeho smrti byli
jeho žáci pronásledováni a Nový Jeruzalém zrušen, třebaže se o jeho udržení
snažil vysoce postavený duchovní Vojtěch Raňkův z Ježova.
Výrazným teologem církevní reformy se
stal M. Matěj z Janova, který ve svém
latinském díle Pravidla Starého a Nového zákona zdůrazňuje věrnost Písmu sv.
a primární závaznost Kristovy pravdy,
která má pro křesťana přednost i před
autoritou dogmat a církevních institucí.
Novou podobu zbožnosti hledal i univerzitně vzdělaný laik Tomáš ze Štítného,
který se snažil pomocí překladů a kompilací v češtině zprostředkovat mystické
a naučné duchovní texty v prostředí měšťanů a venkovské šlechty.
n Bohemia there was a fast advancement of the state and social structures, Church administration and institutions and the Charles University was
established. These social changes led to
the shifts in spiritual and mind level as
well as in the realm of the Christian reflexion. Among town citizens and also
among the nobility there was the rise of
self-regard and responsibility for own
social life. This caused the sharp taking
in of weak sides of the Church and there
was a need to return back to ideas of the
Christian society.
he Emperor Charles IV. and the Archbishop Arnošt of Pardubice were
aware of need to regenerate the Church
from inside. That was the reason why they
welcomed the Austrian preacher Konrad
Waldhauser to Prague. He was the Emperor´s confessor and at the same time
he gave a sermon in Prague. His sermons
were given in German and Latin and were
aimed at avariciousness, disorders of clergy
and simony*.
Waldhauser gave much inspiration to his
friend Milíč of Kroměříž who fully devoted
himself up to the idea of inner reformation
of the Church and society. He founded the
society called New Jerusalem which helped
amended prostitutes and which organized
the school for preachers. When he died his
pupils and New Jerusalem was liquidated in
spite of the fact that highly positioned clergyman M. Vojtěch Raňků of Ježov, tried to
retain it.
The remarkable theologian of the Church
reformation was M. Matěj of Janov, whose
Latin written work “Regulae Veteris et Novi
Testamenti“(Rules of Old and New testament) put an emphasis on adherence to
the Holy script and primarily to the Christ
truth, which is prior to Christians and was
even more important then the authority of
dogma and the Church institutions.
The layman Tomáš of Štítné, who was
educated at the University, translated
and compiled mystical and educational
spiritual materials. Thus he tried to bring
this knowledge into the environment of
townsmen and the rural nobility.
Milíč z Kroměříže
buduje Nový
Jeruzalém (Alfons
Mucha, Slovanská
epopej, 1916)
Milíč of Kroměříž
building New
Jerusalem (Alfons
Mucha, The Slavic
Epic, 1916)
Ačkoli byl již více než 30 let po smrti, svému
trestu John Wyclif neušel. Kostnický koncil
definitivně odsoudil jeho učení jako kacířské
roku 1417 a v roce 1428 hořely na hranici
jeho tělesné ostatky vyzdvižené z hrobu.
Although John Wycliffe was 30 years dead
he did not escape his sentence. The Council
of Constance condemned his teaching as
heretical in 1417 and in 1428 at least his
exhumed remains were burnt at stake.
* Simonie neboli svatokupectví
označuje úplatkářství při udílení
nebo získávání svátostí a církevních
služeb, vymáhání almužen či kupčení
s relikviemi a magickými předměty.
* Simony means the bribery connected to
dispense or gain sacraments and church
services, requisition of alms or profiteering
with relics and magical articles.
** Transsubstanciace neboli
„přepodstatnění“ je katolický výklad
tajemství svátosti Večeře Páně
(Eucharistie), který spočívá v tom,
že se chléb a víno z Boží moci při mši
proměňují v pravé tělo a krev Ježíše
Krista. Viditelné znaky chleba a vína
jako chuť a barva zůstávají stejné, ale
změní se jejich podstata (substance).
** Transubstantion is the Catholic
explanation of secret of the Eucharist,
which reclines upon the fact, that
the bread and the wine are changed
into the real body and blood of Jesus
Christ during ceremony by the action
of God´s will. Material signs of bread
and wine (taste, colour) remain the
same, but the substance is changed.
VI.
PRAÎSKÁ UNIVERZITA – ALMA MATER JANA HUSA
THE UNIVERSITY OF PRAGUE – HUS’ ALMA MATER
Rector universitatis
Funkce rektora jako nejvyššího představitele univerzity byla spojena s finanční správou a soudní pravomocí, rektor byl na rozdíl
od moderních univerzit volen na 6 měsíců. Jan
Hus byl rektorem v zimním semestru 1409.
Na univerzitní pečeti
předává Karel IV. vysoké
učení pod ochranu
svatého Václava
The University seal
shows that Charles IV.
puts the institution
under the protection
of saint Wenceslaus
Fakulta artistická
Faculty of Arts
1401 Decanus facultatis artium
děkan artistické fakulty
the dean of the Faculty of Arts
1398 Magister artium actu regens
plnoprávný člen sboru magistrů artistické fakulty s oprávněním vést samostatné
přednášky a disputace (seminární cvičení)
a promovat bakaláře svobodných umění
Member enjoying full rights of the council of masters of the Faculty of Arts. He
had the right to give individual lectures
and disputations (seminars) and to promote bachalors of Liberal Arts.
1396 Magister artium
mistr svobodných umění
The rector the highest representative of University was connected to the administration and
judical authority. Opposed to modern universities he was voted for six month. Jan Hus was
the rector during the winter term of 1409.
Fakulta teologická
Faculty of Theology
Fakulta medicíny
Faculty of Medicine
Doctor theologiae
Doktorátu teologie, nejvyšší akademické
hodnosti na středověké univerzitě, Jan Hus
pro zaneprázdnění přednáškami na artistické fakultě a kazatelskou činností v Betlémské kapli nikdy nedosáhl.
Fakulta právnická
Faculty of Law
Doctorate of theology was the highest academic rank in medieval universities. Jan Hus
did not achieve this title as he was busy with
his lectures at the Faculty of Arts and sermons in the Bethlehem Chapel in Prague.
Právnická fakulta, pevná součást všech významných středověkých univerzit, tvořila
v Praze za Husova života samostatné vysoké učení (1372-1419).
1407 Baccalaureus sententiarius
starší bakalář teologie (po jednom roce
v této hodnosti nazývaný baccalaureus formatus) pověřený vedle vlastního studia
přednáškami systematické teologie a vedením disputací (seminárních cvičení)
Faculty of Law, stable part of all of the medieval universities, formed the independent University education (1372–1419) in
the times of Hus’ life.
Magister Artium (lat. Master of Arts)
Záznam v univerzitní
matrice o děkanátu
Jana Husa na artistické
fakultě 1401–1402
Entry of the registry of
the University where the
John Hus was functioning
as the dean 1401–1402
1393 Baccalaureus artium
bakalář svobodných umění, pověřovaný
vedle vlastního studia i přednáškami jednoduchých témat pro mladší studenty
Bachelor of Liberal Arts was in charge of
lectures of simple themes for junior students.
1390?
studium septem artes liberales – sedmi
„svobodných umění“, která teoreticky tvořily obory gramatika, rétorika, dialektika
(základní kurs zvaný trivium) a aritmetika, geometrie, astronomie, hudba (pokračující tzv. kvadrivium). V praxi šlo ale
především o základy aristotelské logiky
metodou poslechu přednášek, seminárních disputací a samostatné četby.
V prachatické městské
škole zřejmě absolvoval
Hus základní vzdělání.
Hus attended the Town
school of Prachatice
where he acquired the
basic education
Around 1390 Hus studied septem artes liberales – seven Liberal Arts, they theoretically were Grammar, Rhetoric, Dialectics (basic course called trivium) and Arithmetic,
Geometry, Astronomy, Music (advanced
course called quadrivium). In practice this
embodied first of all basics of the Aristotelian logic taught by the means of listening
to lectures, disputations and reading itself.
Senior bachelor of theology (after one year
completing in this rank called Baccalaureus
formatus) in charge of lecturing on systematic theology and chairing disputations
(seminars of theology).
1404? Baccalaureus cursor / biblicus
bakalář teologie pověřený vedle vlastního
studia přednáškami k biblického textu pro
mladší studenty
Sedmero svobodných
umění na iluminaci
z kodexu Hortus
Deliciarum (1180)
Seven Liberal Arts,
illuminated
manuscript from
Codex Hortus
Deliciarum (1180)
Bachelor of in charge of lecturing on texts
of the Bible for junior students.
1402
Hus se stává kazatelem v Betlémské kapli.
Hus became the preacher of the Bethlehem
Chapel in Prague.
1400
Hus vysvěcen na kněze.
Hus ordained.
1396?
Hus studentem teologické fakulty.
Hus was a student of the Faculty of Theology.
Do 1386/1390 základní vzdělání ve čtení,
psaní a základech latiny patrně na prachatické městské partikulární škole
Till 1386/1390 basic education of reading, writing and basics of Latin probably
at the Latin school of Prachatice.
1371?
odhadované datum Husova narození v jihočeském Husinci poblíž Prachatic
estimated date of Hus’ birth in the South
Bohemian town of Husinec near Prachatice
SÍË VÍRY PRAVÉ – HUSOVO LITERÁRNÍ DÍLO
THE NET OF TRUE BELIEF –
HUS’ LITERARY WORK
VII.
V
Titulní list a rytina
s Husovým upálením
ze souborného vydání
Husových spisů
humanisty Flacia Illyrica
(Matyáše Vlašiće)
v Norimberku 1558
The front-page and the
engraving of the collected
publishing of Hus’ work
by a humanist, Flacius
Illyricus, Nuremberg 1558
Titulní list Husovy Postily
české vydané roku 1563
v Norimberku
(2. vydání 1564 v Praze)
The front-page of the
Czech Postil by Hus,
published in 1563 in
Nuremberg (2nd edition
1564 in Prague)
posledních patnácti letech svého
života vytvořil Jan Hus literární
dílo, jež je v moderní ediční řadě rozvrženo do 27 svazků, z nichž menší část
již vyšla, většina však na svou novou
edici ještě čeká. Inspiraci ke své tvorbě
čerpal Hus ze tří oblastí – ze svého působení univerzitního učitele, z role lidového kazatele a z postavení stále více
postihovaného polemika s většinovou
teologií církve, jejíž byl součástí.
Významným Husovým dílem spjatým
s Pražskou univerzitou je Super quattuor sententiarum (1407–1409), komentář k teologickému dílu Sententiae
scholastika 12. století Petra Lombarda.
V tomto díle Hus definoval svá teologická východiska, jejichž radikalismus pak
dále stupňoval.
Jako dlouholetý kazatel Betlémské kaple
kázal česky, svá kázání si však připravoval latinsky a mnoho těchto konceptů se
dochovalo shrnutých do několika sbírek
souhrnně nazývaných Postillae. Jednu
z nich ve svém exilu na českém venkově (1413) připravil do knižní podoby
i v češtině. Hus je také autorem několika
dalších českých textů určených pro výchovu křesťanských laiků.
Svůj osud si však napsal ve svém nejvýznamnějším latinsky psaném díle
De ecclesia – O církvi. V něm roku
1412, již vyobcován z církve, převzal
a adaptoval i ty nejradikálnější myšlenky anglického teologa Johna Wyclifa
a spolu s ním zpochybnil základní principy fungování a sebepochopení středověké církve. Mnoho článků jeho učení,
za něž byl v Kostnici odsouzen, pochází
z tohoto textu, který v jeho odvaze nenásledovali ani jeho nejbližší žáci.
D
uring the last fifteen years of his
life Jan Hus created literary work,
which is in a modern publishing divided into 27 volumes. Although some
of it has already been published major part remains still unpublished. His
inspiration originated from three areas – his university teaching career, his
role of a folk preacher and his status of
a more and more penalized critic of the
majority of the Church which he was
a member of.
Hus’ important work aligned with the
University of Prague was Super quattuor sententiarum (1407–1409). This
was a comment of the theological work
„Sentetiae“ by a scholastic Peter Lombard. This work of his brought the definitions of his theological standpoints
which radicalism rose in the follow-
Magistri Iohannis Hus Opera omnia k roku 2013 / in a year 2013
I Výklad menší, Výklad krátký,
VII Sermones de tempore qui
O svatokupectví, Výklad velký 1975
Collecta dicuntur 1959
II Česká nedělní postila: vyloženie
VIII Passio Domini nostri Iesu Cristi 1973
svatých čtení nedělních 1992
IX
Leccionarium bipartitum
III Česká sváteční kázání 1995
– Pars hiemalis 1988
IV Drobné spisy české: Výklad piesniček
X
Leccionarium bipartitum. Pars aestiva
Šalamúnových, Zrcadlo hřiešníka tzv.
XI
Quadragesimale
větší, Zrcadlo hřiešníka tzv. menší,
XII Sermones in Bethlehem
Provázek třípramenný, Dcerka, Knížky
XIII Postilla adumbrata 1975
o svatokupectví, O šesti bludiech,
XIV Dicta de tempore
O manželství, Knížky proti knězi
XV Sermones varii
kuchmistrovi, Abeceda, Katechismus, Jádro
učení křesťanského, O hřieše, O víře, Devět
XVI Super canonicas – Explicacio I. Cor.
kusóv zlatých, Mravní průpovědi, Písně 1985
XVIIa Enarratio Psalmorum
V Puncta
XVIIb Exposicio Decalogi, Exposicio super
VI Sermones de sanctis
Pater noster brevis, Super Credo, De
quadruplici sensu Sacrae Scripturae
ing years. His sermons which he was
giving long years in The Bethlehem
Chapel of Prague he gave in Czech but
he prepared all of them in Latin and
they were published by the name of
Postillae later. One of these collections
of sermons he adapted for the Czech
publishing. Hus is the author of several
Czech texts assigned to educate Christian laymen.
His fate he met when he published his
most important work written in Latin called De ecclesia – Of the Church
written in 1412. He was already excommunicated at that time. He adopted the
most radical ideas of the English theologian, John Wycliffe. In concordance
with Wycliffe’s ideas, he casted doubts
upon the basic principles of functioning and self-reflexion of the medieval
Church. Many articles which were the
matter of accusation of the Council of
Constance originated from that text.
Even his closest pupils did not follow
the example of such radicalism.
XVIII Super quatuor Sentenciarum
XIXa Questiones 2004
XX Magistri Iohannis Hus Quodlibet:
Disputationis de Quodlibet Pragae
in Facultate Artium Mense Ianuario
anni 1411 habitae Enchiridion 2006
XXI Tractatus annorum 1408-1412
XXII Polemica 1966
XXIII De ecclesia
XXIV Constanciensia
XXV Epistule et documenta
XXVI Dubia
XXVIIa Supplementum I, Magistri Hieronymi de
Praga Quaestiones, polemica, epistulae
HUSOVO UâENÍ
– P¤EDURâENÍ K DOBRU I KE ZLU
HUS’ DOCTRINE – PREDESTINATION
OF BEING GOOD AND EVIL
VIII.
Jan Hus jako učitel a kazatel
Jan Hus, a teacher
and a preacher
(Processus consistorialis,
Strasbourg 1525)
J
an Hus byl již přibližně od roku
1400 spolu s řadou jiných českých teologů jeho doby přesvědčeným stoupencem učení Johna
Wyclifa (1330?–1384), který se
po mnoha staletích opět odvolal
na učení církevního otce Aurelia
Augustina (354–430) o nezměnitelném předurčení každého jedince ke spáse či k zatracení, na němž
nemůže nic změnit podpora církve
a jejích svátostí. Středověká církev
Nebeský Jeruzalém
(Aurelius Augustinus,
De civitate Dei,
rukopis Kapitulní
knihovny v Praze)
Heavenly Jerusalem
(Aurelius Augustinus
Hipponensis,
De civitate Dei,
manuscript,
Kapitelbibliothek
in Prague)
toto učení překryla důrazem na význam mravného a statečného života
křesťanů, jejichž duchovní zásluhy
si dělala nárok soudit, shromažďovat a využívat ve prospěch svých
nedokonalých a hříšných členů.
Jan Hus našel ve svém boji o církevní reformu ve Wyclifově učení
zdroj vůle snášet svou stále bezvýchodnější osobní situaci. Radikálním rozvíjením Wyclifových
myšlenek se postupně dostával
do postavení disidenta a kacíře v církvi, jejímž vzorným knězem chtěl být. Vystaven církevním
trestům odmítl přijmout za svého
soudce kohokoli jiného než samotného Krista a zemřel za to smrtí, kterou Evropa plně ocenila až
po několika stech letech.
J
an Hus and several other Czech
theologian of his time were dedicated followers of doctrine of John
Wycliffe (1330?–1384). After many
centuries Wycliffe again recalled the
doctrine of the Church Father Augustine of Hippo (354–430) which
claimed the unchangeable predetermination of each individual to
be saved or to be reprobated. This
cannot be changed by the support
of the Church and even the Sacraments. The medieval Church put
stress on moral and brave life of
Christians whose spiritual credit
was the matter of the Church judgement. It gathered that merit in the
name of benefit of its imperfect and
sinful members.
Jan Hus found Wycliffe’s doctrine to
be the source of power to bear his
more and more desperate personal
situation as his battle of the Church
reformation was unsuccessful. His
radical interpretation of Wycliffe’s
thoughts brought him gradually into
the position of dissident and heretic of the church whose exemplary
priest he longed to be. Exposed to
the church punishments he refused
to accept anyone to be his judge but
Jesus Christ and for that reason he
died. His death was accepted and
valued by European society several
centuries later.
KAZATEL REFORMY
PREACHER OF REFORM
IX.
K
M. Jan Hus
na kazatelně, iluminace
z Jenského kodexu,
2. pol. 15. stol.
Master Jan Hus at the
Council, illuminated
manuscript of the
Codex of Jena,
2nd half of 15th century
dyž se roku 1402 stal nadějný
univerzitní učitel Jan Hus kazatelem v Betlémské kapli, zapojil se
tak do hnutí, které již o dvě generace dříve spojovalo teology a vzdělané laiky v úsilí o prohloubení osobní víry. K němu spěli skrze hledání
a následování Kristova příkladu
a uvědomělou účast na svátostech
církve. Odtud ovšem pramenila také
kritika církevních zlořádů a volání po nápravě církve a mravů jejích
představitelů. Hus žádá zdokonalení křesťanských mravů a ctností
po každém jednotlivci podle jeho
možností, ať je laikem prostým či
urozeným anebo knězem. Zjišťuje,
že Antikrist proniká i do nejvyšších
pater církevní instituce, aby zmařil
její základní poslání, jímž je šíření Boží spásy. Pokud se církev sama
skutky svých představitelů protiví
Kristovu zákonu, je její reforma nevyhnutelná, a to i z pravomoci laiků.
H
us ve svých kázáních i teoretických dílech kritizuje u církve
hromadění majetku, nepoctivost
kléru a kupčení se svátostnými službami, šikanování chudých, ale také
nezákonnosti či vyložené zločiny
duchovních a řeholníků. Roku 1412
odsuzuje Hus prodej odpustků jako
kramaření s Boží milostí a podvod
na věřících. Proti odpustkům vystupuje jak v univerzitní disputaci,
tak na kazatelně. V Praze propukají
protiodpustkové nepokoje, při nichž
byli zatčeni a posléze popraveni tři
mladíci (Martin, Jan a Stašek). Současně eskaluje jeho proces a Hus
je nucen opustit Prahu. Při pobytu
na venkovských sídlech svých šlechtických příznivců také káže vesničanům „pod lipou a mezi ploty“.
W
hen in 1402 a promising University teacher, Jan Hus become the preacher of Bethlehem
Chapel in Prague, he involved himself in the movement which had
been connecting theologian and educated laymen for two generations
in an effort to deepen their personal
belief. They tried to find and follow
the example of Christ and conscious
compassion of Church sacraments.
This led to the criticism of the
Church abuse and the need of reformation of its representatives’ morality. Hus asked for improvement
of Christian morality and virtue of
each individual following his possibilities. It was not important whether it was a simple or a noble layman
or a priest. He found out that the
In 1391 the Chapel called
“Bethlehem” was founded by
the financial foundation of king
courtier Hanuš of Mühlheim
and by the old town counsellor
shopkeeper Jan Kříž, in Prague. It
was exclusively meant to be place
of Czech preaching. In 18th the
building came to end and in the half
of 20th century it was renewed.
I
n his sermons as well as in his theoretical work Hus criticized the
Church because of gathering property, dishonesty of clergy, dealing in
indulgence and victimization of the
poor. He also aimed at the illegality
or even the crimes of clergy and friars. In 1412 Hus argues against selling indulgence which he names to
be dealing with God’s mercy and deception of believers. He brought this
topic into his disputation and into
his sermons. Anti-indulgence riots
broke out in Prague. Three youths
(Martin, Jan and Stašek) were arrested and then executed because of
the riots. The situation escalated and
Hus was made to leave Prague. He
takes refuge in the rural palaces of
his supporters. During this time he
continued giving sermons to villagers in places named “under a lime
tree” and “between fences”.
Odpustky (indulgentia)
Kaple Betlémská v Praze / Bethlehem Chapel in Prague
Roku 1391 byla péčí a finanční
nadací králova dvořana Hanuše
z Mühlheimu a Jana Kříže,
staroměstského konšela a kramáře,
založena v Praze kaple nazvaná
„Betlém“, určená výhradně pro česká
kázání. Stavba v 18. stol. zanikla
a v polovině 20. stol. byla obnovena.
Antichrist infiltrated even the highest levels of the Church institutions
in his quest to destroy its basic mission which was to spread God’s salvation. If the deeds of the Church
representative did not meet the
Christ’s law, its reform was necessary
and even laymen were allowed to
claim it.
Na stěnách Betlémské kaple byly nápisy
s citacemi textů Jana Husa a Jeronýma
Pražského. Fragment latinského znění
Husova traktátu O šesti bludiech (De sex
erroribus) se dochoval na původní stěně
zahrnuté do novodobé rekonstrukce kaple.
On the walls of the Chapel of Bethlehem of
Prague there are quotations of Jan Hus’ and
Jarome’s of Prague texts. The fragment of Hus’
Latin tract “De sex erroribus“ (Of six delusions)
preserved on the original wall which is the
part of modern reconstruction of the Chapel.
jsou církevní autoritou vyhlášená ujištění o odpouštění určité části tzv. časných trestů za spáchané hříchy, pokud se z nich člověk vyzpovídal a vykonal patřičné úkony pokání (např. určité pouti,
modlitby nebo almužny). V roce 1412 byl v Praze
zahájen prodej almužnových odpustků, které vyhlásil papež Jan XXIII., aby tak financoval válku
proti neapolskému králi. Hus je pobouřen mj.
zcela světským důvodem této akce.
Indulgence (indulgentia)
is remission of sins which was claimed by the
Church which pardoned some parts of so called
matutinal punishments for committed sins in
case a man confessed and committed particular actions of penance (e.g. particular procession, prayers or alms). In 1412 selling of alms indulgence was started in Prague. The Pope John
XXIII. announced this remission of sins to finance his war against the king of Naples. Hus was
filled with indignation especially because of the
mundane mason of this action.
HUS P¤ED SOUDEM CÍRKVE
HUS FACING THE CHURCH COURT
X.
H
us was made to leave Prague. He
took refuge in the homes of his noble
followers. There he found safe conditions
for his calm theological work. Firstly from
April 1413 he stayed in Kozí castle which was
owned by Jan of Ústí then from the beginning
of summer in Sezimovo Ústí in the house
of Anna of Mochov who was the widow of
Jan of Ústí. In the second half of July 1414 he
accepted invitation of Jindřich Lefl of Lažany
and moved to Krakovec castle closely to
Rakovník from where he set off his journey to
Constance in 11th October.
Rozvaliny hradu Krakovec
na litografii z 18. stol.
Ruins of the Krakovec castle,
lithography originating
in 18th century
* Remanence / Remanence: Odsouzený teologický
názor, podle něhož i po proměňování chleba
a vína v Tělo a Krev Ježíše Krista při mši svaté
v nich nadále zůstává podstata původních látek.
A condemned theological idea which says
that the basic matter of bread and wine stays
the same although it was transubstantiated
in the body and the blood of Jesus Christ
in the course of a holy ceremony
šlechtických příznivců. Nejprve od dubna
1413 na Kozím Hrádku u Jana z Ústí,
od počátku léta pak přímo v Sezimově
Ústí v domě vdovy po Janovi z Ústí, Anny
z Mochova. Po polovině července 1414
pobývá na pozvání Jindřicha Lefla z Lažan
na hradě Krakovci u Rakovníka, odkud se
11. října vydává na cestu do Kostnice.
Kozí hrádek v kresebné
rekonstrukci
z poč. 20. stol.
The Kozí castle possible
reconstruction in
picture originating
at the beginning
of 20th century
P
o roce 1408 se svobodné působení Jana
Husa začíná komplikovat. Dosud proreformně smýšlející arcibiskup Zbyněk usiluje
nyní o vymýcení wyclifského kacířství, nebezpečného zejména díky teoriím o remanenci* a predestinaci**. Intenzita arcibiskupových kroků stoupá zejména poté, co papež
Alexander V. vydal 20. prosince 1409 bulu,
v níž arcibiskupa k tomuto jednání zmocnil
a zároveň zapověděl kázání na soukromých
místech, aby se šíření bludů zamezilo.
Po červnové synodě 1410 arcibiskup
rozhodl o spálení Wyclifových knih, proti
čemuž se Hus společně s dalšími odvolává
k papeži – tím začíná jeho soudní proces.
V arcibiskupových očích se tak stává zjevným
přívržencem hereze***, a proto jej dává
do klatby****. Vše je ovšem v praktickém
důsledku neúčinné, protože Jan Hus požívá
mocné ochrany jemu příznivě nakloněného
krále a jeho dvora. Králova přízeň se však
od Husa odvrací poté, co je nad ním v Římě
v červenci 1412 vyhlášen rozsudek zostření
(agravace) klatby pro nedostavení se
k papežovu soudu. V důsledku toho a dalších
žalob na Husa je nad Prahou v září 1412
vyhlášen interdikt*****.
Hus je donucen opustit Prahu a uchyluje se
na venkov, kde nalézá bezpečí a podmínky
pro klidnou teologickou práci u svých
A
fter 1408 Jan Hus freedom of
movement started to be more and
more complicated. The Archbishop
Zbyněk who firstly had some sympathy
for reformation is trying to eradicate
Wycliffe’s heresy which was dangerous
mainly because of the theories of
remanence* and predestination**. Intensity
of Archbishop’s actions was increasing
especially after the Pope Alexander V.
issued the Bull 20th December 1409.
This act empowered the Archbishop to
act against the heresy and at the same it
banned preaching at the private places to
restrict spreading of delusions.
After the synod, which took place in 1410,
the Archbishop decided to burn Wycleffe’s
books.
Jan Hus and others pleaded the Pope –
that the act which started the court. In
Archbishop’s opinion Jan Hus became
a adherent of heresy*** and that is why he
claimed a ban **** over him. Generally
this acts seemed to be ineffective because
Jan Hus enjoyed powerful protection of
the king and his court. The king’s favour
was lost as in July of 1412 the punishment
of aggravation of ban was passed over Hus
because he did not take the part at the
Pope’s tribunal. As a consequence of this
and other lawsuits the interdict ****** of
Prague was declared in September 1412.
** Predestinace / Predestination: Předurčení
Bohem pro věčnou spásu, bez závislosti na skutcích
Predestination given by God for eternal
salvation not depending on deeds
*** Hereze či kacířství / Heresy: Odchylka
od oficiálně uznávaného církevního učení.
Divergence from the officially accepted
Church doctrine.
**** Klatba / Ban:
Též exkomunikace nebo anathema. Vyloučení
ze společenství církve jako nejtěžší církevní trest.
Also called Excommunication or Anathema.
Exclusion of the society of the Church as
the heaviest punishment.
***** Interdikt / Interdict: Církevní trest
zákazu konání boholsužeb a dalších obřadů
(včetně svateb, křtů a pohřbů) v místě, kde
pobývá exkomunikovaný kacíř nebo kde došlo
k provinění vůči církevním institucím.
Church punishment which banned ceremonies
and other church activities (including
weddings, christenings and funerals) in the
place where the excommunicated heretic
stayed or where the wrongdoing against
the Church institutions took place.
XI.
ERRORES IOANNIS HUS
Pečeť
Kostnického
koncilu, bronzová
plaketa od
Gernota Rumpfa
Seal of the Council
of Constance,
bronze plaque by
Gernot Rumpf
H
usovo vícevrstevnaté učení, jak
je zachycují jeho spisy, nebylo koncilem souzeno v celém svém
rozsahu tím spíše, že nepředstavovalo vzájemně provázaný systém; snad
s výjimkou traktátu De ecclesia
(O církvi). Především z tohoto díla
vyňaté články se staly předmětem
posuzování koncilních komisí. Tyto
Praescitus, etsi aliquando est in gratia...
Předzvěděný (= předem odsouzený pro Bohem
předvídané hříchy), třebas je někdy v milosti
podle přítomné spravedlnosti, není nikdy součástí svaté církve; a předurčený (= předem určený Bohem k věčné spáse) vždy zůstává součástí
církve, třebaže někdy může odpadnout od milosti dodatečně získané, nikdy však od milosti
předurčené.
Husův traktát De
ecclesia (první souborné
vydání spisů Jana Husa
a Jeronýma Pražského,
Norimberk 1558)
Hus’ treatise De ecclesia
(first collected publishing
of Jan Hus and Jerome of
Prague, Nuremberg 1558)
Preknown (= already condemned of the sins anticipated by the God) he may enjoy the mercy of
present justice, but he is never the part of holy
Church; and predestined (= predestined to eternal
salvation by the God) he is always the part of the
Church even though he can lose the mercy additionally obtained, but he can never lose the predestined mercy.
a některé další errores se po několikeré redakci ustálily na počtu 30.
Níže uvedené příklady z tohoto konečného znění dobře dokládají podstatu Husova učení o církvi a důvody, proč bylo považováno koncilem
a jeho teology za tolik nebezpečné.
Tyto myšlenky, u jejichž zrodu stálo
mistrovo reformní smýšlení, směřovaly v očích jeho soudců spíše
ke zpochybnění základů církve a její
autority, než k její reformě.
H
us’ multilayer doctrine of his
records was not condemned
by the council as one unit as it did
not display mutually unified system.
The exception was the treatise De
ecclesia (Of the Church). First of all
some articles taken from this work
were the matter of judgement of the
committees of the Council. These
and some other errores were finally
counted up to number 30. Latter
mentioned examples of the final
statement exhibit the base of Hus’
doctrine about the Church and the
reasons why it was considered by the
theologians of the Council to be so
dangerous. This thoughts influenced
by the master’s reforming thinking
were regarded to be rather the
challenge of the base of the church
then reformative by his judges.
Sacerdotes quomodolibet
criminose viventes …
Papa non est verus et
manifestus successor...
Kněží, žijící v jakémkoli zločinu, poskvrňují
moc kněžství, a jako nevěrní synové nevěrně smýšlejí o sedmeru svátostí církve, o klíčích, úřadech, trestech, mravech, obřadech
a svatých věcech církve, úctě ostatků, odpustcích a svěceních.
Papež není pravý a zjevný nástupce knížete
apoštolů Petra, jestliže žije mravy odporujícími mravům Petrovým: jestliže si hledí lakoty,
tehdy je zástupcem Jidáše Iškariotského.
Priests who living in any crime corrupt
the power of clergy and as unfaithful sons
they keep the seven sacraments of the holy
Church, keys, punishments, morality, ceremonies and holy things of the Church, reverence of relics, indulgence and ordination
unfaithfully.
The Pope is not real and evident successor of
the Apostle’s prince, Peter, if he displays the
morality which is contradictory to the Peter’s
morality: If he prefers avarice, he is the successor of Judas Iscariot.
Divisio immediata humanorum operum...
Nullus est dominus …
Bezprostřední rozdělení lidských skutků je,
že jsou buď ctnostné nebo zkažené, neboť
jestliže člověk je zkažený, ať činí cokoliv, činí
to zkaženě; a jestliže je ctnostný, ať činí cokoliv, činí to ctnostně; neboť jako zkaženost,
jejíž zločin je nazýván smrtelným hříchem,
zasahuje každý čin zkaženého člověka, tak
ctnost oživuje každý čin ctnostného člověka.
Nikdo není světský pán, nikdo není prelát, nikdo není biskup, pokud je ve smrtelném hříchu.
Unaffected division of human deeds is twofold. They are moral or bad. If the bad man
does anything it is always bad and otherwise
if the moral man does anything it is always
moral. Badness which crime is called the
mortal sin affects the deed of a bad man.
The virtue activates every deed of a moral
man.
Nobody is a world master, nobody is a prelate,
nobody is a bishop if he stays in the mortal sin.
Hus auf dem
Scheiterhaufen
(Diebold Schilling
Spiezer Chronik)
Hus on the stake
(Diebold
Schilling, Spiezer
Chronicles, 1485)
XII.
PO STOPÁCH JANA HUSA V KOSTNICI
FOLLOWING HUS’ TRACES IN CONSTANCE
4
7
5
1
6
2
George Braun
Franz Hogenberg,
veduta Kostnice, 1580
George Braun
Franz Hogenberg,
vista of Constance, 1580
3
1 – Městská brána Schnetztor v blízkosti dnešního Husova domu,
Husovo domnělé bydliště ve dnech 3. 11. – 28. 11. 1414
The town gate Schnetztor close to the Hus’ house
where he stayed from 3.11. till 28. 11. 1414
5 – Františkánský klášter, třetí místo Husova věznění a Husových
veřejných slyšení před koncilem 5. 6., 7. 6. a 8. 6. 1415
The Franciscan monastery, third place of Hus´jail and the place of
Hus’ public hearing in front of the Council on 5.6., 7.6. and 8.6. 1415
2 – Sídlo papeže Jana XXIII. na počátku koncilu,
místo Husova zatčení 28. 11. 1414
The residence of the Pope Johannes XXIII. where he stayed at the
beginning of the Council and where Hus was arrested on 28. 11. 1414
6 – Kostnická katedrála neboli Münster, dějiště všech plenárních zasedání
Kostnického koncilu a místo Husova konečného odsouzení dne 6. 7. 1415
The Constance Cathedral or Münster, site of all plenary sessions of the
Council and the place of the Hus’ final condemnation on 6. 7. 1415
3 – Dominikánský klášter, Husův žalář od prosince 1414 do března 1415
The Dominican monastery, Hus’ jail from December 1414 till March 1415
7 – Přibližné místo Husova upálení před hradbami města dne 6. 7. 1415
Proximate place of Hus’ burning at town walls on 6. 7. 1415
4 – Biskupský hrad Gottlieben, Husovo vězení od dubna do června 1415
The Bishop’s castle Gottlieben, Hus’ jail from April till June 1415
H
us byl již v roce 1412 církevními
tresty vypuzen z Prahy a pobýval na českém venkově pod ochranou
svých šlechtických příznivců. Přesto
se jeho osobní situace stávala neudržitelnou. V říjnu roku 1414 se rozhodl přijmout pozvání na připravovaný
všeobecný církevní koncil v jihoněmeckém městě Kostnici (Konstanz),
které mu učinil římský král Zikmund
(syn císaře Karla IV. a bratr českého
krále Václava IV.). Pro cestu do Kostnice i zpět Hus od Zikmunda obdržel písemnou záruku nedotknutelnosti, kterou však Kostnický koncil
nerespektoval a již v listopadu 1414
uvěznil Husa jako vzpurného kacíře.
Po několika měsících věznění a výslechů mu bylo na naléhání Zikmunda
v červnu 1415 zcela výjimečně poskytnuto trojí veřejné slyšení před
koncilním shromážděním, odmítl
však i tehdy odvolat své učení a zachoval tak svou jedinečnou pověst
dokonalého kněze u většiny obyvatelstva tehdejších Čech. Dne 6. 7. 1415
byl upálen před hradbami Kostnice.
H
us was already expelled from
Prague in 1412 as he was condemned by the Church. He stayed
in the Czech countryside. Although
he enjoyed the protection of his noble followers, his situation became
untenable so he decided to accept
the invitation to the council of the
Church which had been preparing
in Constance (Konstanz). This in-
vitation was proposed by the Rome
king Sigismund of Luxemburg (the
son of the Emperor, Charles IV. and
the brother of the Czech king Wenceslaus IV.). Sigismund gave Hus a written assurance of untouchability. This
was not respected by the Council and
already in November Hus was arrested for being a defiant heretic. After several months of imprisonment
and interrogation due to Sigismund’s
plea he was exceptionally enabled
to give three public hearings before
the Council gathering. He refused to
take his doctrine back so he held his
unique reputation of perfect priest in
the eyes of the inhabitants of then Bohemia. On 6th July he was burnt at
the stake at the walls of Constance.
MUâEDNÍK SVATÉ PAMùTI
MARTYR OF HOLY MEMORY
XIII.
je se podávání z kalicha laikům, na venkově
působí radikální kazatelé. Snaha arcibiskupa
i panovníka zastavit spontánní hnutí vyvolává odpor a lidové bouře, ve vyhrocené situaci
umírá král Václav IV. Na jihu Čech je založeno město Tábor jako útočiště Kristových
bojovníků v blížící se apokalyptické bitvě.
Společné vojsko husitské šlechty, měst a vojevůdce Jana Žižky odráží křížovou výpravu
krále Zikmunda. Propuká husitská revoluce,
jejímž programem je svobodné hlásání slova
Božího, přijímání pod obojí pro všechny, zákaz světského panování církve a spravedlivé
trestání hříchů.
Jan Hus byl většinovou
utrakvistickou
církví v Čechách
uctíván jako svatý
mučedník (vyobrazení
na oltářních
křídlech z Roudník,
konec15. stol.)
Jan Hus was honoured
as the saint martyr by
the majority of Czech
utraquistic church:
image of altar wings
from Roudník, end
of 15th century.)
P
roti Husově upálení se v Čechách zdvihla
vlna nevole. Koncilu v Kostnici byl adresován protestní list české šlechty. Rozšiřu-
Andělská adorace
kalicha na kamnovém
kachli z 15. stol.
Angel’s adoration
of chalice, Picture
on a tile from the
15th century
Mužové reformace, barevná
litografie, 19. stol.:
Melanchthon, Kalvín,
Jeroným Pražský,
Luther, Gustav Adolf,
Komenský, Zwingli, Hus
Men of reformation,
colour Lithography, 19th
century: Melanchthon,
Calvin, Jerome of Prague,
Luther, Gustav Adolph,
Comenius, Zwingli, Hus
P
B
ohemia accepted the news of Hus’ burning with a great indignation. The Czech
nobility sent a protest note to the Council of
Kalich, symbol husitů, se vztahuje ke svátosti Večeře Páně
podávané všem věřícím (i nemluvňatům) pod obojí způsobou (sub utraque speciae). Většinová česká husitská církev
15. a 16. stol. se odtud nazývá utrakvistickou nebo kališnickou. Hus sám přitom praxi laického kalicha nezavedl, i když
ji ideově neodmítal.
Utrakvistické přijímání
z kalicha na iluminaci
z Jenského kodexu,
2. pol. 15. stol.
The Chalice, symbol of Hussite, is connected to the sacrament
of Eucharist which was given to all believers (even to babies)
under both kinds (sub utraque speciae). Majority of the Czech
Hussite church of 15th and 16th century is called utraquistic or
the calixtines. Hus himself did not introduce the practice of lay
calyx but he did not refuse that.
The Utraquistic
Eucharist using
the chalice in the
Illuminated manuscript
of the Codex of Jena,
2nd half of 15th century
o husitských válkách byla v Českém království nastolena na základě basilejských
kompaktát konfesní pluralita. Na základě některých husitských idejí vznikla také Jednota
bratrská. K Husovi se hlásili též představitelé
evropské reformace, Martin Luther dokonce
prohlásil: „Nevědomky jsme všichni byli husité“.
Constance. Administration of laymen with
a chalice was spreading. In the countryside
there were functioning radical preachers.
Archbishop’s and monarch’s effort to stop
spontaneous movement resulted in public
riots. The king Wenceslaus IV. died in that
critical situation. In Southern Bohemia the
town of Tábor was established. It should have
served as a refuge of Christ warriors during
the close apocalyptic battle. The crusade led
by the king Sigismund was repulsed by the
combined army of Hussite nobility, towns
and commander, Jan Žižka of Trocnov. The
Hussite revolution was about to begin. The
Hussite’s programme was spreading of God’s
word, Communion under both kinds for
everybody, prohibition of the Church world
ruling and just punishment of sins.
Po porážce českého stavovského povstání roku 1621 zahájil císař Ferdinand II. nesmlouvavou rekatolizaci. Ze země začali odcházet náboženští exulanti, mezi nimi biskup
Jednoty bratrské, filosof, teolog a pedagog
Jan Amos Komenský.
A
fter the Hussite wars there was established confession plurality on the base
of Basel compact in the Czech kingdom.
Unity of Brethren was born following some
ideas of Hussite movement. Hus’ ideas were
adopted by the representatives of the European reformation. Martin Luther even said:
“We all were unknowingly the Hussites”.
After the defeat of revolt of Czech estates of
the year 1621 the Emperor Ferdinand II started uncompromising counter reformation.
Religious emigrants started leaving the country, among others John Amos Comenius, the
bishop of the Unity of Brethren, a philosopher, a theologian and an educationalist.
HUSOVO POSELSTVÍ PRO MODERNÍ DOBU
HUS’ MESSAGE FOR MODERN TIMES
XIV.
O
sobnost Jana Husa byla díky zájmu
Martina Luthera a humanistů známá
v prostředí evropské reformace. Naopak
v českém prostředí byla v éře rekatolizace Husova památka systematicky vymazávána. Na počátku 18. stol. se povědomí
o Husovi dostává s rodícím se osvícenstvím
mimo rámec konfesního uvažování a Hus se
v různých interpretacích stává symbolickou
postavou boje za svobodu svědomí nebo sociální spravedlnost. Začíná tak éra novodobých instrumentalizací Husova obrazu, a to
nejprve mimo území českého království.
T
Václav Brožík:
Odsouzení M. Jana
Husa Koncilem
kostnickým,
monumentální
obraz z roku 1883
pro staroměstskou
radnici v Praze
Václav Brožík: M. Jan
Hus’ condemnation
before the Council
of Constance,
monumental picture,
1883 painted for the
city hall of Prague
V
českém prostředí se v počínajícím
národním obrození proměňovalo
také pojetí husitství, které se z temné
minulosti středověku stávalo zásadní
hrdinnou etapou dějin českého národa
a zdrojem jeho morálního sebevědomí.
To podepřel svým vědeckým dílem historik František Palacký.
Hus byl součástí husitského národního kultu, na němž se formovaly
i snahy o kulturní a politickou suverenitu země. Husitská symbolika provázela české a slovenské legionáře na frontách I. sv. války a podobně tomu bylo
u Čechoslováků v boji a odboji proti nacismu. Husitská tradice byla nechvalně
zneužita komunistickou ideologií, která
ji zahrnula do své revoluční mytologie.
V dnešní době je třeba vyrovnat se
s mýty a idejemi minulosti, porozumět
jim a pochopit jejich motivy, stejně jako
ideály historického Jana Husa, a nalézat
v celku tohoto odkazu skutečné poselství pro naši dobu.
T
he Czech National Revival also
changed the conception of Hussite
movement, which transformed from the
medieval dark history into the heroic period of Czech nation and it was taken in as
a source of moral self-confidence. This was
supported by the scientific work of the historian František Palacký.
Hus was part of Hussite national cult
which embodied the effort of cultural
and political sovereignty. Hussite symbolism accompanied Czech and Slovak
legionnaires in lines of 1st world war and
the same it was when the Czechoslovakians fought against Nazism. Unfortunately
Hussite tradition was misused by the communist ideology which included it into its
revolutionary mythology.
Today we have to come to terms with
myths and ideas of past, we have to understand and comprehend their motifs as well
as to apprehend the ideas of historical Jan
Hus. We have to find the complete heritage and adopt it for our times.
he personality of Jan Hus was known by
the European reformation since Martin
Luther and humanists were interested in his
work. On the other hand Hus’ memory was
systematically erased in the Czech environment during the time of the “counter reformation”. At the beginning of 18th century
awareness of Hus got out of the confession
framework due to growing enlightenment.
Following different interpretations Hus became the symbolic person of the fight for
free conscience and social justice. The new
era of picturing Hus started. Firstly it appeared outside of the Czech kingdom.
Husův citát „Pravda (Páně) vítězí“
je od doby prvního prezidenta
Tomáše Garrigue Masaryka
součástí československé (dnes
české) prezidentské standarty.
Hus’ quotation “Truth (of Lord)
will prevail” has been the part of the
Czechoslovak (today Czech) presidential
standard since the time of the first
president Tomáš Garrigue Masaryk.
JAN HUS ROKU 1415 A 600 LE T POTÉ / JAN HUS IN 1415 AND 600 YEARS LATER
Husitské muzeum v Táboře / Hussite Museum in Tábor/CZ
Autoři / Authors: Mgr. Jan Adámek, PhDr. Jan Kalivoda,
Mgr. Jakub Smrčka, Th.D.
Překlad / Translation into English: Mgr. David Studenovský, Ph.D.
Foto: Husitské muzeum v Táboře, Zdeněk Prchlík ml.
Grafické zpracování / Graphical design:
VIVA Design, Tábor (www.vivadesign.cz)
Tisk / Printing:
Propagace MASTR Tábor (www.volny.cz/mastrtab/)
Financováno z programu NAKI Ministerstva kultury ČR
Financially supported by Programme NAKI of Ministry of Culture,
Czech republic, project Nr. DF12P01OVV026
Tábor, 2013
www.husitskemuzeum.cz