HLAS MUCEDNIKU´ˇ°

H L A S°
¡ ´
MUCEDNIKU
»LEN
MEZIN¡RODNÕ
KÿESçANSK…
ASOCIACE
ICA
M U » E D N Õ C I K ÿ E S çA N S K … V Õ R Y
/SKRYT… KAMENY V NAäICH Z¡KLADECH/
DI¡KON HABIB
4. STOLETÕ
5ñ6
V roce 308, kdyû zavl·dl v ÿÌmskÈm impÈriu zmatek n·sledkem vl·dy Diokleci·na, uchv·til jeden
z jeho gener·l˘ jmÈnem Licinius moc v EgyptÏ.
Tento zasvÏcen˝ pohan, pobou¯en˝ vzr˘stajÌcÌm
vlivem k¯esùanstvÌ, nechal v roce 312 obnovit pohanskÈ svatynÏ a vöem lidem p¯ik·zal, ûe musejÌ
¯Ìmsk˝m boh˘m p¯inÈst ˙litby a obÏti. A tak nastalo pro cÌrkev obdobÌ jednoho z nejhoröÌch pron·sledov·nÌ, kterÈmu kdy v dÏjin·ch Ëelila. Ve
struËnosti nynÌ zmÌnÌme p¯ÌbÏh ËlovÏka, kter˝ se
nezalekl a z˘stal pevn˝ ve v̯e i v tomto nejtemnÏjöÌm okamûiku.
Habib z vesnice Telheza jako ustanoven˝ di·kon obch·zel tajnÏ sbory v okolÌ a slouûil tam p¯edËÌt·nÌm PÌsma, povzbuzov·nÌm a posilov·nÌm vϯÌcÌch a vöechny vyz˝val, aby st·li pevnÏ v pravdÏ
pravÈ vÌry a neb·li se perzekutor˘. MnozÌ si to
vzali skuteËnÏ k srdci a nev·hali odmÌtnout ˙¯ednÌ
v˝nos o pohanskÈm kultu.
Kdyû se o tom vöem dovÏdÏl mÌstodrûitel, vzplanul proti Habibovi hnÏvem a p¯ik·zal ho zatknout.
Kdyû dorazil oddÌl voj·k˘ do vesnice, aby Habiba
zajali, nenaöli ho tam a proto mÌstodrûitel na¯Ìdil
zatknout celou jeho rodinu a v˘bec vöechny obyvatele vesnice. Voj·ci je dali do okov˘, p¯ivedli do
mÏsta a strËili do ûal·¯e.
Kdyû Habib uslyöel o tom, co stalo, bylo mu jasnÈ, ûe se nem˘ûe s·m ukr˝vat a druhÈ nechat trpÏt
za sebe. A tak vstal a öel do hlavnÌho mÏsta Edessy, p¯ipraven sn·öet vöechno, co ho tam potk·.
TÌmto Ëinem vöak Habib mÌstodrûitele spÌöe popudil neû potÏöil, neboù dal tak najevo, ûe se nebojÌ
Pamatujte na vÏznÏ,
jako byste byli
uvÏznÏni s nimi;
pamatujte na ty,
kdo trpÌ, vûdyù i v·s
m˘ûe potkat utrpenÌ.
pokračování na str. 1
éIDŸM 13,3
2005
NAKLADATELSTVÍ STEFANOS NABÍZÍ:
• Rasooli & Allan – Lékař z Kurdistánu
Příběh o obrácení muslimského mullaha.
A5, 134 stran, cena 67 Kč.
• Richard Wurmbrand – Vítězná víra
Inspirující čtení na téma křesanské víry a svědectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 110 Kč.
• Ken Anderson – Smělý jako beránek
Životní příběh známého čínského křesanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 127 Kč.
• Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání
Sbírka kázání českého malíře, básníka a
literáta z posledních deseti let, ve kterých se
autor zamýšlí nad duchovní situací současného křesanstva i společnosti.
Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 137 Kč.
• John Bunyan – Milost přehojná
Duchovní autobiografie Johna Bunyana.
11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 147 Kč.
• John R. Weinlick – Hrabě Zinzendorf
Životní příběh hraběte Mikuláše Ludvíka
Zinzendorfa, nejvýznamnějšího představitele
Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran, cena 165 Kč.
• Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB
Autentické vyprávění o pronásledování křesanů v Sovětském svazu v šedesátých letech.
12×19 cm, 304 stran, cena 167 Kč.
• Richard Wurmbrand –
Kristus na židovské cestě
Autor – sám židovského původu – uvažuje
na židovské téma.
12×18 cm, 248 stran, cena 165 Kč.
• Sam Wellman – William Carey
Kniha o životě anglického misionáře v Indii.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena
157 Kč.
• Milena Kolmanová – Kruh z maličkých
Povídky evangelické spisovatelky z prostředí
lyrické jihočeské krajiny z období válečných
a poválečných let. Vázaná, 11,5×17,5 cm,
160 stran, cena 137 Kč.
• Mike Fearon – Martin Luther
Beletrizovaná biografie jedné z klíčových
postav historie křesanství.
Vázaná brožura, 12 × 19 cm, 112 stran, cena
155 Kč.
• Anatolij Granovskij –
Byl jsem agentem NKVD
Memoáry agenta sovětské tajné služby, působícího krátce také v poválečném Československu.
Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 stran,
cena 235 Kč.
• Tom White – Akce Kuba
Po sedmnácti měsících vězení na Kubě vypráví autor vzrušující příběh církve trpící za
„třtinovou oponou“.
A6, 230 stran, cena 73 Kč.
• Darlene Deiblerová-Roseová –
Ve stínu vycházejícího slunce
Podivuhodný příběh americké misionářky
v japonském zajetí za druhé světové války.
Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 str.,
cena 238 Kč.
• Richard Wurmbrand –
Vězeňské zdi kdyby promluvily
Autorova kázání, sestavená na samovazbě,
která jsou pozoruhodným a jedinečným dokumentem o hlubinách křesanské víry uprostřed nelidského teroru a zoufalství.
Vázaná, 12×18 cm, 136 stran,
cena 175 Kč.
Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si můžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní straně obálky. Poštovné ani balné není účtováno.
Ukázky knih naleznete na internetové adrese mucednici.prayer.cz (nebo
www.mucednici.prayer.cz)
Richard Wurmbrand
napsalÖ
pokračování z 1. str. obálky
ani jeho, ani mÌstodrûitelskÈ autority a ûe se rozhodnÏ nechce doûebr·vat slitov·nÌ.
MÌstodrûitel p¯ik·zal, aby Habiba p¯ed nÏho p¯edvedli. MÌstodrûitel ¯ekl: ÑProË jsi p¯estoupil
na¯ÌzenÌ cÌsa¯˘ a slouûÌö ve svÈm
˙¯adu di·kona, aËkoli nÏco takovÈho cÌsa¯i zapovÏdÏli a proË odmÌt·ö obÏtovat Diovi, kterÈho cÌsa¯i uctÌvajÌ?ì
Habib odpovÏdÏl: ÑJsme k¯esùanÈ; neuctÌv·me v˝tvory lidÌ, kte¯Ì nejsou niËÌm a jejichû v˝tvory
jsou rovnÏû nicotnÈ; uctÌv·me
vöak Boha, kter˝ stvo¯il ËlovÏka.ì
MÌstodrûitel ¯ekl: ÑNesetrv·vej
v tÈto opov·ûlivÈ mysli, se kterou
jsi p¯ede mÏ p¯edstoupil a neur·ûej Dia, velkou chloubu cÌsa¯˘.ì
Habib na to odvÏtil: ÑAvöak
tento Zeus je modla, v˝tvor lidsk˝ch rukou. Je velmi dobrÈ pro
tebe ¯Ìci, ûe j· ho ur·ûÌm. Ale pokud byl vytes·n ze d¯eva a p¯ipevnili jste ho h¯eby a pak hlasitÏ
vol·te, ûe byl uËinÏn, jak mi m˘ûete ¯Ìci, ûe j· ho ur·ûÌm? Takto
jeho ur·ûka je od nÏho samotnÈho a proti nÏmu samotnÈmu.ì
GuvernÈr ¯ekl: ÑTo, ûe ho odmÌt·ö uctÌvat, znamen·, ûe ho ur·ûÌö.ì
Habib ¯ekl: ÑOvöem pokud j·
ho podle tebe ur·ûÌm tÌm, ûe ho
neuctÌv·m, jak velikou ur·ûku mu
pak zp˘sobil tesa¯, kter˝ ho otes·val ûeleznou sekyrou a kov·¯,
kter˝ do nÏho bouchal, kdyû ho
upevÚoval h¯eby?ì
Kdyû mÌstodrûitel slyöel Habiba
takto hovo¯it, p¯ik·zal, aby ho
bez milosti zmrskali. A kdyû byl
mrsk·n pÏti muûi souËasnÏ, mÌstodrûitel ¯ekl: ÑTak budeö poslouchat cÌsa¯e? Jestli ne, nech·m tÏ
rozervat kovov˝mi h¯ebeny a muËit vöÌm moûn˝m zp˘sobem a nakonec tÏ nech·m up·lit.ì
PAMATOVAT NA VÃZNÃ
ÑPamatujte na
vÏznÏ, jako byste
byli uvÏznÏni
s†nimi...ì
(éIDŸM 13,3)
DrazÌ brat¯i a sestry!
Jak r·d bych umÏl ve sv˝ch k·z·nÌch vylÌËit tytÈû pocity, kterÈ mÏl JeûÌö, kdyû k·zal,
nebo pocity, kterÈ zaûÌval Jan a Matouö,
kdyû psali o JeûÌöovi! Anebo pocity apoötola Pavla, kdyû popisoval sv· uvÏznÏnÌ.
Kdyû svat˝ Jan Zlato˙st˝ pracoval na sv˝ch
v˝kladech Pavlov˝ch epiötol, modlil se vytrvale k Bohu, aby je vykl·dal spr·vnÏ.
Mnich jmÈnem Proclu mÏl ve zvyku dÌvat
se z okna svÈ kom˘rky do okna mniöskÈ cely
sv. Jana Zlato˙stÈho. JednÈ noci uvidÏl nÏkoho, kdo mÏl tutÈû tv·¯ jako apoötol Pavel
na obrazech, kterÈ znal, jak sedÌ u sv. Jana
Zlato˙stÈho a nÏco mu diktuje. Proclu se proto druhÈho dne svÏtce zeptal: ÑCo to bylo za
muûe, kter˝ tÏ navötÌvil v noci a nÏco ti diktoval?ì
Jan odpovÏdÏl: ÑV noci za mnou nikdo nep¯iöel!ì
RovnÏû dalöÌ mnich jmÈnem Iechie, spat¯il
ve vidÏnÌ, jak p¯ich·zejÌ k Janu Zlato˙stÈmu
apoötolÈ Jan a Petr a zmocÚujÌ ho ke k·z·nÌ.
Doölo k tomu v dobÏ, kdy takto zmocÚovan˝
ËlovÏk v˘bec netuöil, ûe se s nÌm nÏco dÏje.
M·me i dnes nadÏji, ûe andÏlÈ vystupujÌ
1
a sestupujÌ zp˘sobem neviditeln˝m a nezachytiteln˝m nad tÏmi, kte¯Ì zvÏstujÌ BoûÌ slovo, ûe n·s Duch svat˝ povzbuzuje, a ûe jsme
obklopeni velik˝m z·stupem neviditeln˝ch
svÏdk˘.
MajÌce tuto d˘vÏru, odvaûujeme se k v·m
mluvit a û·dat v·s, abyste toto poselstvÌ nep¯ijÌmali jen jako ËistÏ lidskou ¯eË. Z kazatelen a od sv˝ch psacÌch stol˘ k v·m promlouvajÌ lidÈ, kterÈ B˘h zmocnil za svÈ n·stroje.
Kaûdou nedÏli leûÌ velik· zodpovÏdnost, jak
na kazatelÌch, tak na posluchaËÌch. Slovo BoûÌ
je nutno k·zat i p¯ijÌmat.
Naöe spoleËn· shrom·ûdÏnÌ jsou naz˝v·na
Ñbohosluûbamiì. Ale bohosluûbou m· b˝t ve
skuteËnosti vöe, co opravdov˝ k¯esùan ËinÌ
cel˝ t˝den, jak ve svÈm nejr˘znÏjöÌm povol·nÌ, tak ve svÈ rodinÏ.
V nedÏli se shromaûÔujeme, abychom p¯ijali ËerstvÈ zmocnÏnÌ a novÈ svÏtlo pro tuto
celot˝dennÌ bohosluûbu.
M·-li vöak nedÏle takovou d˘leûitost, mÏli
bychom se nauËit jÌ br·t nanejv˝ö v·ûnÏ. VyuËov·nÌ, kterÈho se n·m v nedÏlnÌm shrom·ûdÏnÌ dost·v· by se mÏlo st·t naöÌ meditacÌ
v celÈm n·sledujÌcÌm t˝dnu.
Jako musÌ b˝t kr·va, kter· nep¯eûvykuje
svou potravu, povaûov·na za nemocnou, tak
ani k¯esùana, jenû Ñnep¯eûvykujeì k·z·nÌ,
kterÈ v nedÏli slyöel, nelze povaûovat za k¯esùana zdravÈho.
Stalo se, ûe do jednoho sboru nastoupil
nov˝ duchovnÌ. Kdyû poprvÈ k·zal, vöichni
byli udiveni moudrostÌ, kter· plynula z jeho
˙st. ZvÏst o tom se roznesla a dalöÌ nedÏli jiû
byl pln˝ kostel lidÌ. Ale nov˝ kazatel k·zal
opÏt totÈû k·z·nÌ.
LidÈ si vöak ¯ekli: ÑUrËitÏ svÈ k·z·nÌ zopakoval, protoûe vidÏl, ûe je v kostele mnoho
nov˝ch lidÌ.ì
Kazatel vöak k·z·nÌ zopakoval i t¯etÌ a dokonce i Ëtvrtou nedÏli. To se ho jiû lidÈ hnÏvivÏ ptali: ÑDok·zal byste sestavit takÈ nÏjakÈ
jinÈ k·z·nÌ?ì
On vöak odpovÏdÏl: ÑNepovaûuji za pot¯ebnÈ pronÈst novÈ k·z·nÌ, kdyû nevidÌm, ûe
byste si vzali k srdci to prvnÌ.ì
Habib odpovÏdÏl: ÑTyto hrozby, kter˝mi mÏ zam˝ölÌö muËit jsou
menöÌ a snazöÌ neû ty, kterÈ jsem
jiû musel sn·öet ve svÈ mysli. Proto jsem p¯iöel a stanul p¯ed tebou.ì
GuvernÈr ¯ekl: Dejte ho do ûeleznÈho sudu urËenÈho pro vrahy
a nechù je muËen a tr˝znÏn, jak si
p¯eje.ì A kdyû ho muËili, ¯Ìkali
mu: ÑObÏtuj boh˘m!ì Avöak on
zvolal: ÑZlo¯eËenÈ jsou vaöe modly a zlo¯eËenÌ jsou i ti, kte¯Ì je s v·mi uctÌvajÌ!ì
Nakonec ho dali do vÏzenÌ a zak·zali, aby ho kdokoli navötÌvil.
O nÏkolik t˝dn˘ pozdÏji byl
znovu p¯edveden p¯ed guvernÈra.
A Habib znovu odmÌtl obÏtovat
¯Ìmsk˝m boh˘m. MÌstodrûitel p¯ik·zal, aby ho dali na muËidla a biËovali tak dlouho, aû na jeho tÏle
nezbude jedinÈ zdravÈ mÌsteËko.
MÌstodrûitel pak znovu p¯ik·zal, aby se Habib pod¯Ìdil cÌsa¯ovu na¯ÌzenÌ a vÏrn˝ di·kon to opÏt
odmÌtl prohl·öenÌm, ûe jedinou
moc, kterou cÌsa¯ m· je ta, kter·
mu byla d·na od Boha. Kdyû mÌstodrûitel poznal, ûe dalöÌ pokusy
Habiba nep¯esvÏdËÌ, p¯ik·zal, aby
ho up·lili a to jen menöÌm plamenem, aby jeho utrpenÌ bylo co nejvÏtöÌ a nejdelöÌ.
A tak Habiba odvedli od mÌstodrûitele se zav·zan˝mi ˙sty a z·stup lidÌ bÏûel za nÌm. A k¯esùanÈ,
kte¯Ì tomu p¯ihlÌûeli, se radovali,
ûe vÏrn˝ di·kon se nepodvolil a nezradil tak svÈ postavenÌ. Vyvedli
ho z mÏsta p¯ed vchod na h¯bitov
a doprov·zela ho i jeho matka
obleËen· v bÌlÈ roucho.
Kdyû dorazili na mÌsto, kde mÏl
b˝t up·len, Habib se modlil a
s nÌm i vöichni, kte¯Ì p¯iöli s nÌm.
Habib ¯ekl: Ñ” Kr·li Kriste, protoûe tv˘j je tento svÏt a tv˘j je
i svÏt, kter˝ m· p¯ijÌt, popat¯ a
viz, ûe i kdyû jsem mohl ujÌt tÏmto
2
Ve sv˝ch d¯ÌvÏjöÌch zamyölenÌch jsem p¯ev·ûnÏ nalÈhal, abychom byli jedno srdce
a jedna duöe, p¯ijÌmali jeden druhÈho a nemÏli zalÌbenÌ sami v sobÏ. S nadÏjÌ, ûe tato
poselstvÌ nalezla vnÌmavÈ posluchaËe, se zamϯÌm na dalöÌ tÈma.
DlouhÈ vÏznÏnÌ velice nahlod·v· jak charakter k¯esùana tak i jeho vÌru. Je to snad mnohem tÏûöÌ neû b˝t rovnou odsouzen k smrti.
Smrt? Pro k¯esùana je snadnÈ zem¯Ìt!
Na zaË·tku 16. stoletÌ pat¯ily Flandry äpanÏlsku, kde tehdy vl·dl Filip II., panovnÌk,
kter˝ vyslal vÈvodu z Alby, aby ve Flandrech
vyvraûdil vöechny protestanty. Kdokoli byl
v tÈto dobÏ p¯istiûen, jak studuje Bibli, byl
obÏöen, up·len na hranici, utopen nebo roztrh·n na kusy Ëi poh¯ben zaûiva.
Inkvizito¯i byli dokonce posl·ni do domu
starosty Brugg, aby tam p·trali po ukryt˝ch
BiblÌch. Jednu skuteËnÏ naöli, ale nikdo se
nep¯iznal k jejÌmu vlastnictvÌ.
Nakonec jedno sluûebnÈ dÏvËe p¯iznalo:
ÑJ· si v nÌ Ëtu!ì
Ale starosta se jÌ snaûil br·nit: ÑAch ne, ta
Bible jÌ pouze pat¯Ì, ale v˘bec jÌ neËte!ì
Sluûebn· si ale nep¯·la, aby se zachr·nila
takovou lûÌ: ÑTa kniha je moje. »Ìt·m si z nÌ
a je tÌm nejvz·cnÏjöÌm, co m·m!ì
Byla odsouzena k smrti a zaûiva zazdÏna
do otvoru v mÏstsk˝ch hradb·ch. TÏsnÏ p¯ed
popravou jÌ jeden z p¯ihlÌûejÌcÌch mnich˘ vyzval: ÑJsi tak mlad· a kr·sn· a p¯esto chceö
zem¯Ìt?ì
OdpovÏdÏla: ÑM˘j Spasitel zem¯el za mÏ.
J· chci pro nÏho rovnÏû zem¯Ìt.ì
Kdyû vystavÏli zeÔ aû po jejÌ hlavu, znovu
se jÌ zeptali: ÑBudeme-li pokraËovat, udusÌö
se a zem¯eö!ì
OdvÏtila: ÑBudu s JeûÌöem.ì
Nakonec zb˝vala poslednÌ cihla, aby zeÔ
byla kompletnÌ. Naposled se jÌ zeptali: Ñ»iÚ
pok·nÌ! StaËÌ ¯Ìci jedinÈ slovo!ì DÏvËe vöak
¯eklo: ÑAch Pane, odpusù m˝m vrah˘m!ì
Po mnoha letech naöli v hradb·ch jejÌ kosti. Dnes je poh¯bena na h¯bitovÏ v Brugg·ch.
Zem¯Ìt pro Krista je snadnÈ. Ale vÏzenÌ ËlovÏka nahlod·v·.
souûenÌm, nemohl bych zabr·nit,
abych nepadl do rukou tv˝ch i tvÈ
spravedlnosti. Nechù tento oheÚ,
kter˝m m·m b˝t p·len je mi ku
prospÏchu p¯ed tebou, abych smÏl
b˝t vysvobozen od ohnÏ neuhasitelnÈho; p¯ijmi tedy mÈho ducha
do svÈ p¯Ìtomnosti skrze tvÈho Ducha boûskÈho, Û slavn˝ Syne, nejsvÏtÏjöÌho Otce!ì
Kdyû k nÏmu p¯istoupili voj·ci, aby ho p¯iv·zali ke k˘lu, ¯ekl
jim: ÑNepohnu se z mÌsta na kterÈm m·m b˝t up·len.ì A tak nakonec byl rozûehnut oheÚ a vzpl·l
r˘ûov˝m plamenem, a di·kon Habib vypustil svÈho ducha a zem¯el
muËednickou smrtÌ.
n
Turecko
K Ř E S ŤA N Z B I T
Z A M Ě S T N AVAT E L E M
Bektas Erdogan nikdy nečekal, že
jeho křesanská víra ohrozí jeho
kariéru módního návrháře v Turecku.
Když před pěti měsíci přijal místo
návrháře u jedné továrny na výrobu
kalhot v istanbulské čtvrti Beyazit,
dostalo se Erdoganovi od jeho muslimského šéfa ujištění, že bude hodnocen podle své práce a nikoli podle náboženství.
Erdoganova první kolekce měla
úspěch zejména na ruském trhu.
V srpnu však došlo k tomu, že Erdoganovi zavolal jeho zaměstnavatel a požádal ho, aby přišel do
práce v neděli odpoledne. Z tohoto
telefonního rozhovoru měl Erdogan
zprvu příznivý dojem a domníval
se, že půjde zřejmě o nějakou firemní večeři. Místo toho však byl
svým přímým nadřízeným zlostně
obviněn z „misijní práce“ a z „vymývání mozků“. Nadřízený, dva
další zaměstnanci a jistý Erdoganův příbuzný ho pak celé dvě hodiny mlátili. Opakovaně ho bili do hla-
3
Vypr·vÌ se, ûe Niels Mauge, kter˝ st·l na
zaË·tku 19. stoletÌ u zrodu duchovnÌho probuzenÌ v Norsku, byl na sedm let pro vÌru
uvÏznÏn. Z vÏzenÌ vyöel jako ˙plnÏ zlomen˝
ËlovÏk a to nikoli jen tÏlesnÏ ale i duchovnÏ.
Ve vÏzenÌ byl nucen ËÌst pouze racionalistickÈ
knihy. Protoûe byl ponech·n napospas sobÏ
samÈmu a nemÏl k dispozici svÈ vlastnÌ knihy, Ëetl racionalistickou literaturu, kter· nakonec jeho vÌru zcela zniËila.
Kdykoli se setk·te s ËlovÏkem, kter˝ proöel utrpenÌm a zjistÌte, ûe jeho vÌra je slab·,
nedivte se tomu. Je spÌöe BoûÌm z·zrakem,
kdyû si ËlovÏk v urËit˝ch situacÌch vÌru zachov· a to pr·vÏ jen tu malou.
V »ÌnÏ, Vietnamu, Laosu a v SevernÌ Koreji; na africkÈm kontinentu, v muslimskÈm
svÏtÏ i na dalöÌch mÌstech zemÏkoule jsou k¯esùanÈ posÌl·ni pro vÌru v Krista do vÏzenÌ. Tam
m˘ûe b˝t jejich vÌra nahlod·na nebo dokonce zniËena. Tito vöichni pot¯ebujÌ naöi l·sku,
modlitby a porozumÏnÌ.
Novoz·konnÌ svatÌ k·zali a proûÌvali svÈ
duchovnÌ zkuöenosti ve vÏzenÌ. Pamatujme,
ûe i dnes jsou takovÌ svatÌ, vϯÌcÌ v Krista ve
vÏzenÌ. Pokusme se vcÌtit do jejich pocit˘...
p¯edstavme si, ûe jsme sami na jejich mÌstÏ,
v jejich obtÌûnÈ situaci a pozvednÏme za nÏ
sv˘j hlas v modlitbÏ.
DÏkujeme v·m vöem za vaöi milujÌcÌ pÈËi.
V Kristu V·ö
vy a tváře pěstmi a pažbou revolveru. Erdoganův boss dokonce třikrát na návrháře namířil pistoli,
zmáčkl spouš, ale rána nevyšla.
„Určitě mě chtěli zabít. Rozhodně to nebylo jen zastrašování,“ uvedl Erdogan pro agenturu Compass
Direct. Erdogan se v duchu modlil
a posiloval se zaslíbeními Božího
slova, zatímco mu muži vyhrožovali, že ho zabijí a jeho mrtvolu
ukryjí.
Jeho spolupracovník nakonec Erdogana s opuchlým a zkrvaveným
obličejem v devět hodin večer pustil
s varováním, že ho klidně zabijí později. Od té doby obdržel tři anonymní telefonáty, ve kterých mu vyhrožovali smrtí.
Erdogan celou věc na policii raději neoznámil, protože měl velké
obavy, že jeho zaměstnavatel má
konexe i na policii a nakonec by se
vše obrátilo jen proti němu. K tomu
přispěl i jeho předpoklad, že jakmile
by se policie dověděla, že je křesan, stejně by mu nebyla ochotna
pomoci.
Erdogan je přesvědčen, že jeho
zaměstnavatele rozlítil zájem některých jeho zaměstnanců o křesanství. Erdogan říká, že během uplynulých třech měsíců se každá
svačina v práci stala chvilkou otázek a odpovědí na téma křesanství.
Ředitel amerického Hlasu mučedníků Tom White se nedávno vrátil
ze setkání s tureckými křesany. Pobočky Hlasu mučedníků z různých
zemí pokračují ve vydávání křesanské literatury v turečtině. Modlete se za turecké křesany, aby pokračovali ve svém odvážném
svědectví o Kristu.
[Richard Wurmbrand (1909ñ2001) ñ rumunsk˝ lutersk˝ far·¯, kter˝ byl pro svou
vÌru vÏznÏn 14 let v komunistickÈm ûal·¯i.
Po odchodu na Z·pad zaloûil se svou manûelkou Sabinou v roce 1967 mezin·rodnÌ
misijnÌ organizaci, jejÌmû cÌlem je pom·hat
pron·sledovan˝m k¯esùan˘m. Tento Ël·nek
poch·zÌ z d¯ÌvÏjöÌho anglickÈho zpravodaje
Hlasu muËednÌk˘.]
– Hlas mučedníků, USA, listopad
2005
4
K¯esùansk· sluûba
uprost¯ed
pron·sledov·nÌ
n
Ir·n
MUČEDNICKÁ SMRT
PA S T O R A G H O R B A N A
Jeden z hlavních představitelů domácích církví v Iránu nám poslal
svědectví o mučednické smrti pastora Ghorbana, které získal od jeho
rodiny. Pastor Ghorban byl 22. listopadu unesen ze svého domu v iránském městě Gonbad-e-Kavus a
o několik hodin později bylo nalezeno jeho mrtvé tělo. Zde je svědectví
zmíněného bratra:
15. listopadu, týden před svou
mučednickou smrtí, Ghorbanovi zatelefonoval jeden z hlavních křesanských představitelů Turkmenistánu a pozval ho, aby se zúčastnil
shromáždění turkmenských duchovních a odpověděl na některé jejich
otázky.
Pastor Ghorban byl tímto pozváním velmi potěšen nebo v něm viděl další příležitost hovořit o své
víře v Krista. Setkání skutečně navštívil s jeho účastníky dlouze hovořil.
Ale na konci tohoto shromáždění,
řekli přítomní Ghorbanovi: „Víme
dobře, že tvoji předci i tví rodiče byli
vážnými vyznavači islámu a tak se
i o tobě předpokládalo, že svůj život
zasvětíš islámu. Proč jsi se obrátil
ke křesanství? Dáváme ti ještě jednu příležitost, aby ses zřekl křesanské víry a vrátil se k islámu.“
„Nehodlám zapřít Ježíše a vrátit
se k islámu,“ odvětil Gforban a zcela
rozčarován odešel z místnosti.
O týden později, 22. listopadu
2005, odpoledne Ghorbanovi opět
někdo telefonoval.
„Ghorbane,“ začal volající hovor,
„byl jsem přítomen minulý týden na
tom na setkání a velice mě oslovilo
vaše svědectví křesanské víry. Toužím se stát křesanem. Ale nemohu
přijít k vám do domu, protože se
bojím, že by mě tam někdo uviděl.
Můžete přijít do městského parku
Kaûd˝ den ËelÌ pasto¯i, evangelistÈ i laiËtÌ pracovnÌci v zemÌch, kde jsou k¯esùanÈ pron·sledov·ni, extrÈmnÌmu tlaku. Ve svÈ pr·ci pro
BoûÌ kr·lovstvÌ dokazujÌ tito vϯÌcÌ, ûe se jim
dost·v· sh˘ry nadp¯irozenÈ smÏlosti a houûevnatosti. V jejich ûivotech hraje rozhodujÌcÌ ˙lohu vÌra a horlivost. MusejÌ vöak znovu
a znovu p¯em·hat jednoho obecnÈho a neviditelnÈho nep¯Ìtele ñ strach.
Verö PÌsma, kter˝ st·l od zaË·tku vzniku
Hlasu muËednÌk˘, jako jeho motto, znÌ: ÑPamatujte na vÏznÏ, jako byste byli uvÏznÏni
s nimi; pamatujte na ty, kdo trpÌ, vûdyù i v·s
m˘ûe potkat utrpenÌì (éid˘m 13,3).
Jen o t¯i veröe d·l je v PÌsmu citov·n
118. ûalm: ÑP·n p¯i mnÏ stojÌ, nebudu se b·t.
Co mi m˘ûe udÏlat ËlovÏkì (éid˘m 13,6).
»tete-li o pron·sledovan˝ch k¯esùanech,
dovÌd·te se o zkouök·ch a souûenÌch, kter˝mi proch·zejÌ. NÏkte¯Ì z·padnÌ k¯esùanÈ prohlaöujÌ, ûe PÌsmo zaslibuje (nap¯. citovan˝
verö éid˘m 13,6) k¯esùan˘m konajÌcÌm BoûÌ
v˘li ochranu p¯ed jakoukoli ökodou. Avöak
pron·sledovanÌ k¯esùanÈ vÏdÌ, ûe je to nutno
ch·pat v duchovnÌm v˝znamu. é·dn˝ ËlovÏk
n·m nem˘ûe uzmout duöi, tak jak to JeûÌö
prohlaöuje: ÑA nebojte se tÏch, kdo zabÌjejÌ
tÏlo, ale duöi zabÌt nemohou; bojte se toho,
kter˝ m˘ûe i duöi i tÏlo zahubit v pekleì (Matouö 10,28).
N·sleduje nÏkolik svÏdectvÌ tÏch, kter˝m
smÌme z BoûÌ milosti slouûit a kte¯Ì n·s povzbuzujÌ, abychom pracovali pro BoûÌ kr·lovstvÌ bez strachu.
KUBA ñ ODV¡éN› KÿESçAN VYPR¡VÕ
O KRISTU POLICII
Kdyû Kristus osvobodil Pedra (p¯ezdÌvka) od
krimin·lnÌho ûivota, zaËal tento Kub·nec k·zat a svÏdËit o JeûÌöi na ulicÌch a parcÌch ku5
b·nsk˝ch mÏst. Byla to samoz¯ejmÏ ileg·lnÌ
Ëinnost, kter· zahrnovala i rozd·v·nÌ trakt·t˘ dychtivÏ p¯ijÌman˝ch kub·nsk˝m obyvatelstvem, kterÈ prokazuje znaËnou duchovnÌ ûÌzeÚ. NÏkte¯Ì jsou dokonce ochotni
s Pedrem ihned pokleknout a modlit se.
Kub·nsk· policie vöak Pedra brzy poslala
za m¯Ìûe. Avöak ten k·zat nep¯estal a svÏdËil
o Kristu nejen sv˝m spoluvÏzÚ˘m, ale i vÏznitel˘m. ÿÌkal jim: ÑChcete abych p¯estal
hovo¯it o Tom, kter˝ zmÏnil m˘j ûivot. VÌte
dob¯e, ËÌm jsem d¯Ìve byl ñ delikventem, kter˝ byl po¯·d ve vÏzenÌ. Ale Kristus mÏ osvobodil. Jak bych nemÏl lidem vypr·vÏt o tom,
co pro mne B˘h uËinil? A jestli mÏ zde ve vÏzenÌ budete kv˘li tomu drûet, bude to jen proto, ûe i vy pot¯ebujete p¯ijmout JeûÌöe.
Nakonec byl Pedro propuötÏn s v˝slovn˝m
upozornÏnÌm, ûe nesmÌ k·zat. Ten ale vyöel
ihned do ulic a pokraËoval ve svÈ d¯ÌvÏjöÌ
evangelizaci.
Kub·nsk· komunistick· vl·da pochopila,
ûe pr·zdnota atheismu v boji proti k¯esùanstvÌ nestaËÌ a proto na p¯Ìjezdov˝ch cest·ch
kub·nsk˝ch mÏst nechala vystavÏt sochy model a obr·zky vztahujÌcÌ se ke kultu domorod˝ch ËarodÏj˘. Toto okultnÌ n·boûenstvÌ se
naz˝v· Santeria. »arodÏjovÈ jsou podporov·ni p¯Ìsluön˝mi oblastnÌmi ˙¯ady pod maskou dÏdictvÌ Ñn·rodnÌ kulturyì. V mÏstÏ Holguin Pedro k·zal o bezcennosti tÏchto soch
a vyd·val svÏdectvÌ o ûivÈm Bohu. PozdÏji
Pedro odejel z mÏsta vlakem, aby k·zal na
dalöÌch mÌstech.
Ve mÏstÏ Villa Clara ho chytili a uvÏznili.
PolicistÈ telefonovali na policejnÌ stanici do
Holguinu, kde byl Pedro takÈ p¯edtÌm uvÏznÏn. HolguinötÌ p¯ÌsluönÌci bezpeËnosti varovali svÈ kolegy, ûe Ñtento chlap nadÏl· vÌce
ökody ve vÏzenÌ neû na svobodÏ, a ostatnÏ se
sv˝m k·z·nÌm stejnÏ nep¯estaneì!
Pedro i nad·le rozd·v· svÈ trakt·ty a jeho
nejoblÌbenÏjöÌm mÌstem jsou policejnÌ stanice. ChodÌ tam a vypr·vÌ policist˘m o Kristu.
Jiû se stalo, ûe nÏkte¯Ì policistÈ ho pozdÏji tajnÏ vyhledali a prosili ho, aby jim sehnal Bible, protoûe podle jejich slov to, co k·ûe je pr·-
a tam se se mnou setkat a říci mi
něco dalšího o křesanství?“
Ghorban souhlasil, že se s tímto
člověkem setká. Navrhl, aby se
schůzka uskutečnila ještě toho dne
v půl páté odpoledne, ale nikdo se
na ní v určenou dobu nedostavil.
Pastor Ghorban se rozhodl jít domů.
Na cestě se ještě zastavil v jednom
hračkářství, aby tam koupil něco pro
svou čtyřletou dceru.
Když došel na konec aleje, kde
byl jeho dům, všiml si, že tam zastavilo auto, ve kterém seděli tři lidé.
Později vyšlo najevo, že to byli lidé
od turkmenské sekty zvané Vahabiyoun (radikální islámská skupina,
jejíž příslušníci jsou obávanými teroristy).
Jeden z těchto tří lidí vystoupil
z auta a zavolal na Ghorbana. Když
k němu pastor došel, vytáhl muž
nůž a bodl ho Ghorbanovi do břicha
takovým způsobem, že mu vyhřezly
vnitřnosti. Pak přiskočil druhý muž
a bodl nůž pastorovi do zad, třetí
mu prořízl hrdlo.
Poté, co muži pastora Ghorbana
zavraždili tak hrůzným způsobem,
zvolali: Takto zahynou ti, kteří se
stali nevěřícími a zavrhli islám.
Někteří ze sousedů byli očitými
svědky této scény, ale ze strachu
odmítli říci, kdo Ghorbana zabil. Po
této události odešli někteří sousedi
do Ghorbanova domu aby sdělili
jeho manželce, co se stalo.
Jeho žena vyběhla z domu a uviděla ležet mrtvé tělo svého muže
v tratolišti krve. Byla z celé rodiny
první, kdo uviděla ten strašlivý obraz a začala hlasitě naříkat. Lidé
z okolí obklopili jí i mrtvé tělo jejího
manžela. Nakonec dorazilo i několik
policistů.
Ghorbanova manželka, Afoul
Achikeh, volala: Ach, lidé, pamatujte, že Ghorban je křesanským mučedníkem, který položil svůj život
kvůli Kristu. Totéž pak opakovala
několikrát.
I když byla Achikeh křesankou
6
vÏ to, co oni pot¯ebujÌ. Pedra zkr·tka nic
nezastavÌ. Z tohoto d˘vodu ho takÈ lidÈ vesmÏs povaûujÌ za bl·zna.
Na KubÏ v souËasnosti existuje asi deset
tisÌc ileg·lnÌch dom·cÌch sbor˘. K¯esùanötÌ
pracovnÌci jako je Pedro nalÈzajÌ novou vnit¯nÌ svobodu, kterou ˙¯ady nemohou ani udÏlit ani odejmout.
ještě než byl její manžel zabit, po
této události se ke Kristu ještě více
přimkla.
„Nyní jsem pochopila, jak byl pro
Ghorbana Ježíš i vlastní křesanský
život zcela reálným,“ prohlásila, „nebo byl ochoten pro Ježíše obětovat
i svůj život. Teï budu směle hlásat
každému křesanskou víru.“
Po této události předvolala tajná
policie všechny členy Ghorbanovy
rodiny i další věřící k výslechu. Řekli
jim, že je potřebují vyslechnout, aby
snáze dopadli Ghorbanova vraha.
Vyptávali se jich na řadu věcí. Rovněž si odvezli všechny křesanské
materiály (knihy, videa, Bible, atd.)
nejen z Ghorbanova domu, ale
i z domů dalších věřících. Tyto věci
již samozřejmě nevrátili. A tak není
jasné, zda úřady nakonec nemají
na této vraždě nějaký podíl.
Když chtěla rodina pohřbít otcovo
tělo, neposkytly jí tamní vůdcové
turkmenské menšiny povolení, aby
tělo křesana spočívalo na turkmenském hřbitově blízko těl muslimů.
Křesanského zemřelého totiž považují za nečistého.
Tito představitelé rovněž nepovolili žádný typ náboženského obřadu při Ghorbanově pohřbu. Kvůli
naléhání jednoho z Ghorbanových
bratrů, který patří k radikálním muslimům, nakonec rodina obdržela
svolení pohřbít Ghorbana v jednom
rohu hřbitova, co nejdále od těl muslimů.
Ghorbanova rodina také žije pod
mimořádným tlakem ze strany Ghorbanových bratrů. Ti na ně vytrvale
naléhají, aby se vrátili zpět k islámu.
Avšak vdova i děti stojí ve své křesanské víře pevně a chtějí následovat Ježíše, a to bude stát cokoliv.
Křesanští představitelé rovněž
rodinu navštěvují a přinášejí jí povzbuzení. Když se Ghorbanova rodina dověděla, že se za ně modlí
tolik křesanů a to i v cizině, velice je
to povzbudilo.
Zpráva o celé této události se nyní
Kub·nsk˝ bratr ÑPedroì chodÌ na policejnÌ stanice, aby
tam vypr·vÏl o Kristu.
MISIJNÕ PRACOVNICE PRO SEVERNÕ
KOREU
Sestra Kim je ËÌnskou Korejkou ûijÌcÌ na severov˝chodÏ »Ìny. Ned·vno poskytla Hlasu
muËednÌk˘ n·sledujÌcÌ svÏdectvÌ.
ÑStala jsem se k¯esùankou v roce 1990. Nejprve jsme s manûelem chodili do ofici·lnÌ cÌrkve, ale necÌtili jsme se tam svobodnÌ. A tak
jsme v roce 1993 zaloûili dom·cÌ sbor v druhÈm pat¯e naöeho domu. Tehdy se n·s sch·zelo celkem osm.
V roce 1996 ale m˘j manûel zem¯el. I kdyû
jsem byla vϯÌcÌ, m· vÌra byla tehdy ve skuteËnosti velmi slab·. Po manûelovÏ smrti jsem
zaËala obviÚovat Boha. ProûÌvala jsem velikÈ deprese a opuötÏnost.
Ale ËÌm vÌce jsem se tehdy modlila, tÌm vÌce
jsem cÌtila, ûe mÏ B˘h posÌl· do SevernÌ Ko7
reje. A tak jsem si zjara roku 1997 napl·novala prvnÌ cestu. Moje dÏti z toho byly ˙plnÏ
vedle. Vymlouvaly mi to s tÌm, ûe je to krajnÏ
nebezpeËnÈ. I j· jsem pot¯ebovala ujiötÏnÌ,
ûe se skuteËnÏ jedn· o BoûÌ povol·nÌ.
Pak se stalo nÏco zvl·ötnÌho, v okamûiku,
kdy jsem vyöla na svou prvnÌ cestu, hned po
prvnÌch krocÌch z domova, spadly ze mÏ
vöechny deprese a mÏ zachv·til hlubok˝ vnit¯nÌ pokoj, jak˝ jsem bÏhem uplynul˝ch let nikdy neproûila. Pochopila jsem, ûe mÏ tam
skuteËnÏ posÌl· B˘h. Avöak pak jsem byla zase
zlomena tÌm, co jsem tam vidÏla.
äla jsem po cestÏ, kde po obou stran·ch
leûela mrtv· tÏla. VidÏla jsem hladovÈho
chlapce, jak pojÌd· jednu z mrtvol. Pak jsem
zahlÈdla nÏjakÈho voj·ka, jak vyt·hl revolver a chlapce zast¯elil ranou ho hlavy. Bylo
to poprvÈ ale nikoli naposled, co jsem vidÏla
podobn˝ p¯Ìpad kanibalismu.
Kdyû jsem se vr·tila z prvnÌ cesty, cÌtila
jsem, ûe jsem nÏco v SevernÌ Koreji nechala ñ
srdce. VÏdÏla jsem, ûe je to m˝m ˙kolem od
P·na a tak jsem zapoËala s budov·nÌm evangelizaËnÌ sÌtÏ. Nemohu prozrazovat vöechny
okolnosti. Nejprve jsem tamnÌm lidem p¯iv·ûela malÈ d·rky, jÌdlo, hraËky, tuûku a papÌr.
Kdyû ke mnÏ zÌskali d˘vÏru, zaËala jsem jim
zvÏstovat evangelium. Kdyû uvϯili, snaûila
jsem se jim p¯ivÈst Bible. Od svÈ prvnÌ n·vötÏvy v roce 1997 jsem zÌskala kontakt na
Ëty¯icet tamnÌch ileg·lnÌch sbor˘ a pomohli
jsme se zaloûenÌm dalöÌch öedes·ti.
NynÌ je vöak pr·ce mnohem obtÌûnÏjöÌ. Rozöi¯ov·nÌ pr·ce sebou p¯in·öÌ st·le vÏtöÌ nebezpeËÌ. V roce 1999 jsme zaznamenali i prvnÌ zatËenÌ. »ty¯i vϯÌcÌ byli chyceni p¯i
spoleËnÈ modlitbÏ. Byli zatËeni a odsouzeni
k sedmi let˘m ûal·¯e. Jist· mlad· ûena, kter·
byla velice horliv·, byla zatËena a v˘bec nic
o nÌ nevÌme. M·m o nÌ velikou starost.
TakÈ jsme se dovÏdÏli o zatËenÌ jednÈ celÈ
rodiny a to vËetnÏ dÏtÌ. Vöichni jsou ve vÏzenÌ kromÏ jejich otce ñ ten byl popraven. NÏkte¯Ì z tÏch, kterÈ z vÏzenÌ propustili, zem¯eli
z·hy n·sledkem podlomenÈho zdravÌ. TamnÌ
˙¯ady vÏznÏ, kte¯Ì jsou blÌzko smrti, vÏtöi-
šíří mezi turkmenským obyvatelstvem této oblasti – že zemřel pro
svou křesanskou víru a že jsou za
jeho smrt zodpovědní příslušníci sekty Vahabioun.
Iránští křesané jsou přesvědčení, že si Bůh Ghorbanovo mučednictví použije k velkému duchovnímu probuzení mezi turkmenským
lidem. Modleme se i my, aby Bůh
takto požehnal památku svého věrného svědka.
– Hlas mučedníků, USA, prosinec
2005
Pastor Ghorban, kter˝ se stal obÏtÌ
brut·lnÌ vraûdy
n
Eritrea
V L Á D N Í Z ÁTA H N A
K Ř E S ŤA N S K É V E D O U C Í
Z PĚTI DENOMINACÍ
V uplynulých dvou týdnech bylo
v Asmaře v soukromých domech
a kancelářích zatčeno nejméně čtyřicet pastorů, sborových starších
a laických vedoucích z pěti zakázaných eritrejských protestantských
denominací.
Příslušníci bezpečnostní policie
vypátrali a zadrželi několik vedoucích z denominace Church of the
Living God (Církev živého Boha),
společně s duchovními a staršími
Full Gospel Church (Církev plného
8
nou propustÌ z vÏzenÌ. Ti pak po nÏkolika t˝dnech nebo mÏsÌcÌch umÌrajÌ.
Tento rok byla zatËena jedna rodina. RodiËe umÌstili do jednoho vÏzenÌ, dÏti do jinÈho. Jejich d˘m ˙¯ady nechaly vyp·lit. Pak je
zde p¯Ìpad dvou dÏtÌ (chlapec a dÌvka), kterÈ
p¯iöly do »Ìny, aby se z˙Ëastnily biblickÈho
vyuËov·nÌ. Ale kdyû se vracely zase do SevernÌ Koreje, chytili je, obvinili z velezrady,
protoûe se staly k¯esùany a vöechny ve¯ejnÏ
popravili. A to je pro mnÏ to nejsmutnÏjöÌ.
S touto rodinou jsem mÏla velmi ˙zk˝ vztah.
Je mi to lÌto, ale je pro mÏ velmi tÏûkÈ takto
d·l pracovat. Tolik lidÌ bylo zatËenoÖ a tolik
popraveno. P¯esto jsem vdÏËn· za dalöÌ lidi,
kte¯Ì v SevernÌ Koreji podobnÏ p˘sobÌ. VÌm,
ûe mnoho lidÌ dÏl· tutÈû pr·ci jako j·. VidÏla
jsem je jak p¯ech·zejÌ hranici. Nikdo z nich
nepromluvil nikdy jedinÈ slovo, ale vy dob¯e
vÌte, o koho jde. MajÌ k¯Ìdla.ì
evangelia), Rema, Hallelujah a Philadelphia.
„V kanceláři bezpečnostní policie
mají seznam církevních vedoucích,
kteří by měli být vzati do vazby,“
uvedl jeden místní zdroj krátce po
zahájení razií. Veškeré křesanské
bohoslužby (i v soukromých domech
a bytech) jsou představiteli represivního východoafrického režimu
zakázány, s výjimkou shromáždění
pořádaných pod hlavičkou historických, oficiálně uznaných církví – pravoslavné, katolické a luterské.
Při první vlně předvánočních razií
se jednomu protestantskému pastorovi podařilo po zatčení policistům
uprchnout.
Uprchlý evangelikální vedoucí je
ve zprávách označován jen jako
pastor Simon. Má se za to, že se
skrývá někde ve městě. Policisté
téměř každý den zastrašují jeho rodinu, vyhrožují jim a požadují, aby
rodiče zjistili, kde se jejich syn nachází a dopravili ho zpátky do policejní vazby.
Pastor Simon pochází z jedné
z probuzeneckých skupinek Medhane Alem v rámci pravoslavné církve. V současné době slouží v Church
of the Living God.
Ve zjevné snaze donutit pastora
Simona, aby se sám přihlásil na policii, policisté zatkli člena vedení jeho
církve, státního zaměstnance na
Úřadu pro pracovníky veřejných služeb (Civil Servants Office) identifikovaného jako p. Tesfagabiet.
Další farník pastora Simona, majitel firmy na výrobu obuvi Gazella
jménem Yemane, byl zatčen 22. prosince.
Ve stejný den byl zatčen také pastor společenství Full Gospel, Jorjo
Gebreab, společně se dvěma laickými vedoucími, obchodníkem
Solomonem Mengesteabem a Berhanem Arayou, vládním zaměstnancem na ministerstvu obchodu
a průmyslu. Nejméně osm dalších
pastorů Full Gospel zadržených
KÿESçANSK¡ PR¡CE V LAOSU
Komunistick˝ Laos je velmi chudou zemÌ
a p¯esto tamnÌ ˙¯ady nelitujÌ n·mahy, aby
krutÏ pron·sledovaly ty, kte¯Ì se odv·ûÌ hl·sat Krista ostatnÌm. To platÌ dvojn·sobnÏ zejmÈna mezi vesnick˝m kmenov˝m obyvatelstvem.
Laosk˝ k¯esùansk˝ aktivista, kterÈho podporuje Hlas muËednÌk˘ lÌËÌ tamnÌ situaci:
ÑB˘h mi poskytl zvl·ötnÌ p¯Ìleûitost p¯inÈst
jeho svÏtlo do nÏkolika duchovnÏ temn˝ch
vesnic, coû povaûuji za velkou Ëest a privilegium. Cesta do tÏchto mÌst je velmi obtÌûn·
a Ëasto i nebezpeËn·. Nejsem nijak siln· osobnost a jsem Ëasto nemocn˝. Ale B˘h je vÏtöÌ
neû jakÈkoli tÏûkosti a on se rozhodl mÏ pouûÌt pro hl·s·nÌ evangelia.
Putoval jsem do nejchudöÌch vesnic, vezl
jsem jim semeno a ukazoval jsem jim, jak si
mohou udÏlat zahradu a pÏstovat kulturnÌ
rostliny. TakÈ jsem vezl dÏtem oöacenÌ, protoûe tam Ëasto trpÌ zimou. VesniËanÈ mi rovnÏû vypr·vÏli o strachu, kter˝ majÌ z duch˘
sv˝ch p¯edk˘. Vypr·vÏl jsem jim o BoûÌ l·sce
a moci Ducha svatÈho a mnozÌ uvϯili.
9
S·m ûiji v malÈm bambusovÈm domku, kter˝ je st·tnÌm vlastnictvÌm. Vloni mi ˙¯ady
na¯Ìdily, abych se z domku vystÏhoval. Tehdy jsem se Ëty¯i dny modlil a postil a oni n·hle sv˘j n·zor zmÏnili! St·le si p¯ipomÌn·m sv˘j
nejoblÌbenÏjöÌ biblick˝ verö: ÑVöechno mohu
v Kristu, kter˝ mÏ posilujeì (Filipsk˝m 1,14).
B˘h si pouûÌv· obyËejn˝ch lidÌ, aby konal
neobyËejnÈ vÏci. A tyto lidi m· vûdy po ruce.
Jsme jeho ˙sty, nohama, jeho tÏlem. MusÌme
dospÏt aû k tÏm, kte¯Ì ûijÌ v naprostÈ tmÏ
a p¯inÈst jim svÏtlo.ì
v uplynulých dvou letech zůstává
ve vězení.
Zatčen a poslán do vězení byl
rovněž Abraham Tesfagergsh, pastor společenství Rema, společně
s jedním ze starších svého sboru,
Habteabem Oqbamichelem. Oqbamichel byl za účast na aktivitách
evangelikálních společenství zatčen
již popáté. (V květnu 2002 bylo všem
evangelikálním sborům v Eritreji nařízeno ukončení činnosti.)
Další sborový starší se společenství Rema, identifikovaný jen jako
p. Yosief, byl zatčen ve svém fotoateliéru Asier společně s patnácti zaměstnanci. Většina zaměstnanců
jeho ateliéru, který zůstává dodnes
zapečetěn, rovněž navštěvuje společenství Rema.
Policisté se zaměřili také na obchod s hudebními nahrávkami, provozovaný členy společenství Philadelphia. Při razii objekt zapečetili,
pozatýkali všech patnáct přítomných
osob a převezli je do vězení. Obchod byl hlavním zdrojem křesanských materiálů – kazet s křesanskými písněmi a knih – pro
evangelikální protestantské věřící
v Asmaře.
Navíc policisté údajně pátrají po
pastorovi Simonovi Tekiovi ze společenství Philadelphia.
Ze společenství Hallelujah policisté zatkli jednoho z vedoucích starších, auditora jménem Aklilu.
Další dvě firmy vlastněné protestantskými křesany, obchod s hudebními potřebami Galaxy a fotoateliér Belul, byly zavřeny a
zapečetěny příslušníky bezpečnostní policie „jen proto, že jejich majiteli jsou křesané,“ uvedl místní
zdroj v rozhovoru pro agenturu
Compass.
„Během letošních Vánoc mnoho
lidí v různých společenstvích po celém světě ve svobodě slaví narození Ježíše Krista,“ poznamenal zdroj
citovaný v tiskové zprávě londýnské Release Eritrea z 26. prosince.
NEPOU»ITELN› VÃZE“ ñ »ÕNSK› PASTOR
LIU DING
ÑP·n n·m ¯ekl, ûe cesta n·sledov·nÌ je cestou ˙zkou, nesnadnou. Je to cesta, na kterÈ
ËlovÏk musÌ na sebe vzÌt sv˘j k¯Ìû. A n·s z¯ejmÏ jiû brzy Ëek· ze strany ˙¯ad˘ pron·sledov·nÌ a ˙tlak.
Jiû bych ani nedok·zal spoËÌtat kolikr·t
jsem byl ve vÏzenÌ. NejdelöÌ trest trval t¯i roky,
ale mnohokr·t jsem byl ve vÏzenÌ na kratöÌ
dobu. PokaûdÈ, kdyû mÏ poslali za m¯Ìûe jsem
proûÌval zvl·ötnÌ BoûÌ milost a ochranu a nakonec jsem se odtud dostal. MÏl jsem od ˙¯ad˘ n·lepku Ñnepolepöiteln˝ vÏzeÚì. Ve vÏzenÌ jsem se setkal s mnoh˝mi tÏûkostmi. Bili
mÏ elektrick˝mi obuöky, do uöÌ lili vodu ñ od
tÈ doby öpatnÏ slyöÌm. Jindy mÏ zase bili do
nohou, aû mi straölivÏ otekly. Moji spoluvÏzni mÏ nutili m˝t z·chody a tuhle pr·ci jsem
musel dÏlat kleËÌc zranÏn˝ma nohama na ledovÈm betonu. Kdyû jsem byl hotov, jeden
vÏzeÚ z·chody ihned polil öpinavou vodou a j·
jsem musel zaËÌt znovu. TakovÈ triky pouûÌvali, aby mÏ tr·pili. BÏhem t¯ÌletÈho pobytu
ve vÏzenÌ jsem p¯estal vidÏt na pravÈ oko.
PozdÏji jsem zjistil, ûe se jedn· o öed˝ z·kal.
TakÈ to m˘j ûivot znaËnÏ ovlivnilo.
I kdyû jsem zakouöel takovÈ vÏci, st·le jsem
si p¯ipomÌnal tu nejvz·cnÏjöÌ vÏc, kterou jsem
v ûivotÏ objevil ñ P·n za mÏ trpÏl mnohem
vÌc. Moje rodina tv·¯Ì v tv·¯ tomuto utrpenÌ
neodpadla, ale naopak se vÌce p¯imkla k P·nu
10
a nynÌ slouûÌ Bohu i moje dÏti. MajÌ od n·s
p¯Ìklad, jak si na cestÏ vÌry poËÌnat.
»asto si Ëtu knihu P¯ÌslovÌ a knihu Kazatel. Jsou to v PÌsmu mÈ oblÌbenÈ knihy a Ëtu
je st·le znovu a znovu. Skrze l·sku k BoûÌmu
slovu nab˝v·m novÈ sÌly, abych sn·öel vöechna utrpenÌ a ˙tlak. M˘j ûivot je ûivot v BoûÌm
slovu. Bible pravÌ: ÇU Boha nenÌ nic nemoûnÈ.ë Jsem Ëlenem modlitebnÌho t˝mu, kde se
pravidelnÏ modlÌme za n·ö sbor i naöÌ sluûbu.
R·d bych ¯ekl nÏco tÏm, kte¯Ì uslyöÌ toto
mÈ svÏdectvÌ: Pijte kalich, kter˝ pil JeûÌö,
neboù û·k nenÌ nad svÈho uËitele. Tato naöe
lehk· souûenÌ jsou jen doËasn·, bitÌ je doËasnÈ, bolest je rovnÏû doËasn·, avöak radost
a BoûÌ kr·lovstvÌ jsou vÏËnÈ.ì
„Pro eritrejské křesany se však jedná o temný den.“
Ještě před prosincovou vlnou zatýkání byly k dispozici potvrzené
zprávy o nejméně 1 750 eritrejských
křesanech uvězněných na policejních stanicích, ve vojenských výcvikových táborech a ve věznicích na
dvanácti místech po celé zemi. Nachází se mezi nimi 28 duchovních.
Někteří jsou zadržováni v podzemních celách a kovových přepravních
kontejnerech v podmínkách, které
prakticky představují mučení, a je
na ně naléháno, aby se vzdali své
evangelikální víry.
1. prosince papež Benedikt XVI.
řekl novému eritrejskému velvyslanci ve Vatikánu, že katolické církvi
„velmi záleží na tom, aby všichni
občané měli svobodu k praktikování
své víry, a aby se v této oblasti nikdo necítil být ohrožován nebo pod
nátlakem“.
Přestože eritrejská vláda oficiálně uznává katolická, pravoslavná
a luterská společenství, příslušníci
bezpečnostní policie v loňském roce
uvěznili také několik členů těchto
denominací a vyhrožovali jim.
Pravoslavný patriarcha Abune
Antonios byl v srpnu zbaven své
církevní autority a zůstává v domácím vězení za to, že nesouhlasil
s vládním zasahováním do církevních záležitostí, včetně případu zatčení tří pravoslavných kněží.
– Compass Direct, Los Angeles,
4. ledna 2006
INDON…SIE ñ PASTOR SUPONDA
Pastor Suponda mÏl p¯ed sv˝m obr·cenÌm
coby policejnÌ d˘stojnÌk velmi pÏkn˝ p¯Ìjem.
Protoûe poch·zÌ z velmi silnÈho muslimskÈho
prost¯edÌ, zakouöel kv˘li n·sledov·nÌ Krista
velkÈ tÏûkosti.
ÑKdyû jsem se stal k¯esùanem, proûÌval jsem
vzhledem k svÈmu okolÌ velmi tÏûkÈ obdobÌ.
Hned na poË·tku jsem musel s celou rodinou
utÈci, protoûe se proti n·m spojili muslimötÌ
v˘dci a moji vojenötÌ nad¯ÌzenÌ. Vyp·lili n·m
d˘m a vyhroûovali n·m, ûe n·s vöechny, vËetnÏ dÏtÌ, pobijÌ.ì
Pastor Suponda se musel s celou rodinou
dva a p˘l roku skr˝vat. Nebylo by pro nÏho
zase tak tÏûkÈ si najÌt dob¯e placenÈ zamÏstn·nÌ a zkr·tka si podrûet novou vÌru. Ale on
si je vÏdom, ûe ho B˘h povolal k urËitÈmu
˙kolu.
V tÈ dobÏ znÏl Supondovi st·le v uöÌch p¯ÌbÏh o proroku Jon·öovi, kter˝ uprchl od tv·¯e Hospodinovy a neöel do Ninive. B˘h p¯ece
m˘ûe stejnÏ jako Ninive zachr·nit i jeho muslimskou vesnici. A tak se tam nakonec Suponda vr·til a k·zal tam evangelium. Brzy ho vöak
kv˘li tomu zatkli.
ÑPolicistÈ mÏ dovedli na stanici. Tam mÏ
vyöet¯ovalo sedm muslimsk˝ch ˙¯ednÌk˘
a ptali se mÏ: ÇProË jsi mezi naöimi lidmi roz-
n
Egypt
PASTOR SRAŽENÝ
TA X Í K E M P O D L E H L
NÁSLEDKŮM ZRANĚNÍ
2. prosince (Compass) – Protestantský pastor v Káhiře zemřel na
následky vnitřního krvácení a proražení lebky, poté co jej srazil taxík.
Pastor Ezzat Habib 23. října večer
11
d·val tyto trakt·ty?ë ÿekl jsem jim, ûe i v Kor·nu se zmiÚujÌ urËitÈ knihy a jedna z nich je
evangelium neboli Injil. A j· jsem se prostÏ
rozhodl vϯit v tuto Injil. ⁄¯ednÌci ihned û·dali, abych jim to v Kor·nu uk·zal. Nebyl to
pro mnÏ v˘bec problÈm, protoûe jsem ohlednÏ Kor·nu pomÏrnÏ seËtÏl˝. Kdyû jsem jim to
naöel, vyöet¯ovatelÈ se nezmohli ani na slovo.
Cel˝ v˝slech trval öest hodin. Po tÈto dobÏ
se mi vyöet¯ovatelÈ omluvili, neboù museli
uznat, ûe jsem proti Kor·nu ne¯ekl nic hanlivÈho a nechali mÏ jÌt.
NynÌ jsem pastorem kongregace ËÌtajÌcÌ 240
muslimsk˝ch konvertit˘, kte¯Ì vöak ûijÌ na
nejr˘znÏjöÌch mÌstech. NÏkterÈ malÈ k¯esùanskÈ skupiny ûijÌ doslova v obleûenÌ mnoha
meöit. Ale i na takovÈm mÌstÏ existuje biblick· ökola, kterou jsem pom·hal zakl·dat. Naöi
studenti neohroûenÏ rozd·vajÌ mezi lidmi
trakt·ty.
TakÈ jsem zaûil okamûiky, ûe jsem nemohl
navötÌvit û·dnou z naöich vesnick˝ch modliteben, protoûe by ji ihned zniËil dav muslim˘. Spal jsem tehdy nÏkolik nocÌ venku na
trûiöti. Muslimsk˝ starosta se mÏ ptal, proË
jsem tam spal. Kdyû jsem mu to vysvÏtlil, pok·ral tamnÌ k¯esùany, ûe mÏ nep¯esvÏdËili,
abych u nich z˘stal na noc. N·sledujÌcÌ noci
se o mnÏ tito k¯esùanÈ doslova p¯etahovali,
abych nocoval pr·vÏ u nich. Ne vöichni muslimovÈ se chovajÌ nep¯·telsky. MusÌme mÌt
odvahu a jÌt mezi nÏ.ì
Protoûe existuje urËitÈ nebezpeËÌ pro ty,
kte¯Ì byli p˘vodnÏ muslimy a stali se k¯esùany, cÌrkev je rozdÏlena a tito vϯÌcÌ musÌ mÌt
mnoho domov˘. Pastor Suponda cestuje na
motocyklu a pravidelnÏ objÌûdÌ vöechny svÈ
sbory.
Kdyû jsme mu poloûili ot·zku, jak pouûÌv·
penÏûnÌ prost¯edky, kterÈ mu zasÌl·me, odpovÏdÏl: ÑPouûÌv·m je hlavnÏ na benzÌn do
svÈho motocyklu. VÏtöinu penÏz ale rozd·v·m
mezi ty, kte¯Ì jsou v naöem spoleËenstvÌ nejpot¯ebnÏjöÌ.
společně se synem Ibramem Habibem a jedním přítelem přecházel
ulici ve čtvrti Matereya v Káhiře, když
do vozovky náhle vjel zaparkovaný
taxík a zezadu je srazil. Osmapadesátiletý pastor byl okamžitě převezen do místní nemocnice, kde se
následující den ráno podrobil operaci, ještě téhož dne však zemřel.
Incident byl vyvrcholením dvou let
pronásledování, v rámci kterého
pastorovi Habibovi vyhrožovali příslušníci egyptské bezpečnostní policie, věznili jej a mučili kvůli pořádání bohoslužeb domácí církve.
– Compass Direct, Káhira,
2. prosince 2005
n
Kuba
K U B Á N S K É H O PA S T O R A
Z B I L I A V Y H R O Ž O VA L I M U
SMRTÍ
Dr. Octavio Rios Verdecia, duchovní sboru havanského sboru Slovo
života patřící do kubánské církve
Assemblies of God přežil útok na
svou osobu. Když pastor 19. prosince 2006 odcházel ze svého domova, přistoupil k němu muž jménem Eduardo Valdes Oliva, který již
předtím několikrát zaútočil na členy
baptistické církve a který byl několikrát za různé kriminální delikty ve
vězení. Oliva začal pastora Verdecia bít policejním obuškem a rovněž
se ho pokoušel bodnout nožem.
Když se mu to nepodařilo, roztříštil
alespoň láhev vína o vchodové dveře kostela.
Když pastor Verdecia oznámil incident na policii, byl sice Oliva zadržen, ale po třech dnech byl opět
propuštěn na svobodu. Oliva i nadále útočí na křesany a hned po
propuštění napadl další sbor, kde
na budovu kostela házel kameny.
Rovněž dále vyhrožuje, že svou
„práci dokončí“. Pastor Verdecia
uvedl, že on osobně je připraven
12
pro Krista zemřít, bude-li to nezbytné.
Kubánští věřící naléhavě žádají
o modlitby, zejména za bezpečnost
pastora Verdecia i za to, aby tamní
úřady podle řádného práva zasáhly.
– Hlas mučedníků, Kanada,
4. ledna 2006
n V·noËnÌ obdobÌ
ve znamenÌ n·silÌ
BANGLADÉŠ, ERITREA,
IZRAEL, SRÍ LANKA,
INDIE, ČÍNA
V době blížících se vánočních svátků, policie v některých zemích světa zvýšila svou ostražitost. Během
tohoto období totiž v poslední době
dochází k pravidelnému nárůstu násilných útoků proti křesanům.
V Bangladéši preventivní opatření zabránila explozi dvou náloží, které byly objeveny na jednom školním
pozemku. I tak se ovšem objevilo
pronásledování křesanů v několika
oblastech světa.
Eritrejská policie provedla zátah
na několik podniků, které jsou ve
vlastnictví evangelikálních křesanů
a zatkla jak majitele tak i ostatní
vedení.
V Izraeli přerušili ortodoxní židé
štědrovečerní bohoslužbu v jednom
mesiánském sboru v Ber-šeba, poničili zařízení kostela a bili účastníky
shromáždění.
Na Srí Lance a v Indii byly případy, kdy dav zabránil křesanům, aby
se zúčastnili štědrovečerních bohoslužeb.
V Číně zase přepadla štědrovečerní bohoslužby policie a zatkla
dvanáct církevních představitelů.
– Hlas mučedníků, Kanada,
4. ledna 2006
Pastor Suponda spravuje kongregaci 240 muslimsk˝ch
konvertit˘
PRO» PODPORUJEME PASTORY, CESTUJÕCÕ
EVANGELISTY A LAICK… PRACOVNÕKY
Hlas muËednÌk˘ v souËasnosti spolupracuje
s 5000 domorod˝mi k¯esùansk˝mi pracovnÌky v celkem osmn·cti zemÌch. Jsme rovnÏû
v kontaktu s jejich cÌrkevnÌmi p¯edstaven˝mi. Tito naöi spolupracovnÌci ale nedost·vajÌ
od sv˝ch domovsk˝ch kongregacÌ podporu.
Kaûd˝ t˝den se vyd·vajÌ do rizikov˝ch oblastÌ, aby tam hl·sali evangelium. SlouûÌ bez ohledu na svou vlastnÌ bezpeËnost a opÌrajÌ se
pouze o BoûÌ zaslÌbenÌ: ÑHospodin je m˘j pomocnÌk, nebudu se b·t. Co mi m˘ûe uËinit
ËlovÏk?ì
TÏmto pracovnÌk˘m obstar·v·me zejmÈna
bicykly, motocykly, studijnÌ materi·ly, Bible, k¯esùanskou literaturu a jinou speci·lnÌ,
kterou Ëasto nem˘ûeme p¯esnÏji specifikovat
z bezpeËnostnÌch d˘vod˘ (mohou to b˝t nap¯.
pokuty za ileg·lnÌ Ëinnost nebo lÈka¯sk· pomoc pro ty, kte¯Ì se stali terËem ˙tok˘).
Pro k¯esùany na Z·padÏ je snadnÈ debatovat nad podporov·nÌm naöich brat¯Ì a sester,
kte¯Ì pro evangelium doslova pokl·dajÌ svÈ
ûivoty. HlavnÌ vÏcÌ vöak je, aby jejich Ëinnost
pokraËovala, dokud je, ¯eËeno biblicky, jeötÏ den. Nechceme je Ëinit na sobÏ z·visl˝mi,
chceme jim ponechat vnit¯nÌ nez·vislost ñ
13
n
Rumunsko
vûdyù jsme vöichni souË·stÌ jednoho tÏla. VÏtöina z n·s neproûila p¯ÌmÈ pron·sledov·nÌ
kv˘li naöÌ v̯e v Krista, p¯esto jsme povol·ni, abychom st·li s Kristov˝mi voj·ky ÑprvnÌ
linieì, kte¯Ì p¯ijali povol·nÌ pro evangelium
sn·öet velkÈ ˙trapy.
Chceme podÏkovat vöem, kte¯Ì podporovali
Hlas muËednÌk˘ v uplynulÈm roce. Vaöe p¯ÌspÏvky umoûÚujÌ slouûit pron·sledovan˝m
k¯esùansk˝m rodin·m od Maroka aû po IndonÈsii. Jejich chudoba n·m vöak p¯in·öÌ
duchovnÌ bohatstvÌ. Jejich svÏdectvÌ ovlivÚuje
naöÌ vÌru, upevÚuje naöe odevzd·nÌ se Bohu.
Je pro n·s ctÌ slouûit Bohu spoleËnÏ s nimi
tÌm, ûe se podÌlÌme na jejich hmotnÈm zaopat¯enÌ.
M˘ûe n·m to p¯ipomenout slova apoötola
Pavla, kter˝ Korintsk˝m k¯esùan˘m o cÌrkvi
v Makedonii napsal:
ÑTak se osvÏdËily (cÌrkve v Makedonii)
v mnohÈm souûenÌ, ûe z jejich nesmÌrnÈ radosti a velikÈ chudoby vzeöla jejich bohat· ötÏdrost. Mohu jim dosvÏdËit, ûe dobrovolnÏ d·vali podle svÈ nejvÏtöÌ moûnosti, ano i nad
moûnost; s velkou nalÈhavostÌ n·s prosili, aby
se smÏli ˙Ëastnit tÈto pomoci pro svatÈÖ v·ö
p¯ebytek pom˘ûe nynÌ jejich nedostatku, aby
zase jindy jejich p¯ebytek p¯iöel k dobru v·m
ve vaöem nedostatku; tak nastane vyrovn·nÌì (2. Korintsk˝m 8, 2ñ4; 14).
DÏkujeme vöem, kte¯Ì se s n·mi podÌlejÌ na
sluûbÏ pron·sledovan˝m, aby slouûili i nad·le
Bohu beze strachu.
ñ Hlas muËednÌk˘, USA, prosinec 2005
P A M AT O VAT N A V Ě R N É
Ačkoli již uplynulo od pádu brutálního komunistického režimu v Rumunsku sedmnáct let, současný
vrcholný představitel této země
(někdejší tenisový partner popraveného diktátora Ceausesca) je všeobecně považován za kryptokomunistu. Proto je velice důležité si
nepřetržitě připomínat zločiny komunistického režimu, zejména mladé
generaci, aby se podobné režimy
nemohly dostat znovu k moci.
Z tohoto důvodu také Hlas mučedníků finančně přispěl na expozici o komunistickém pronásledování křesanů v Muzeu obětí
komunismu v rumunském městě
Sighet. Muzeum zde vystavuje fotografie a dokumenty týkající se
mnoha rumunských křesanských
hrdinů víry, včetně pastora Richarda Wurmbranda a jeho manželky
Sabiny. Celé muzeum je umístěno
v budově někdejšího komunistického vězení.
Mnoho věřících, kteří byli za komunismu pronásledováni jsou doposud naživu a jsou nám tak svědky věrnosti Boží milosti i uprostřed
hrozného utrpení. Ani vláda ani církve v zemích jako jsou Rumunsko
nebo Ukrajina nemají tolik prostředků, aby zásadním způsobem podporovaly ty, kteří za komunismu trpěli
pro víru v Krista.
Mihai Wurmbrand, syn Richarda
Wurmbranda se práce v Rumunsku
ujal. Osobně vyhledal asi stovku
křesanů i jejich rodin, kteří byli za
komunismu vážně pronásledováni
a nyní potřebují finanční nebo materiální pomoc a skrze ně i duchovní
povzbuzení. Mezi ně patří i takoví
svědkové víry jakým je bratr Püsök
Miklós, který byl zatčen v roce 1958.
Vyšetřovatel mu nabídl propuštění,
pokud přestane kázat o Ježíši a zůstane rovněž potichu o tom, co viděl
»Ìna
RAZIE NA DOM¡CÕ CÕRKVE POKRA»UJÕ
Navzdory n·vötÏvÏ americkÈ delegace nejvyööÌch p¯edstavitel˘ organizacÌ pro lidsk· pr·va v »ÌnÏ, obdrûel Hlas muËednÌk˘ spolehlivou zpr·vu, ûe v provincii Che-nan bylo
15. srpna 2005 zatËeno pÏt americk˝ch cÌrkevnÌch p¯edstavitel˘, jeden americk˝ manûelsk˝ p·r, dvacet sedm ËÌnsk˝ch pastor˘
14
a vÌce neû dvacet dÏtÌ. K zatËenÌ doölo poblÌû
mÏsta Luoyang a to p¯Ìmo bÏhem bohosluûby. DalöÌ AmeriËan byl spoleËnÏ s ËÌnsk˝m
pastorem Wan Daganem zatËen tent˝û den,
kdyû spoleËnÏ kr·Ëeli po ulici v mÏstÏ Yichuan. I kdyû zmÌnÏnÌ AmeriËanÈ byli z·hy propuötÏni, nÏkte¯Ì »ÌÚanÈ z˘st·vajÌ do tÈto chvÌle ve vazbÏ.
13. srpna bylo propuötÏno deset ËÌnsk˝ch
cÌrkevnÌch p¯edstavitel˘ potÈ, co bylo p¯edtÌm zatËeno Ëty¯icet t¯i tÏchto p¯edstavitel˘
spoleËnÏ s dvÏma americk˝mi studenty biblickÈ ökoly. K tomuto zatËenÌ doölo v provincii
Chu-pej. NÏkte¯Ì z tÏchto propuötÏn˝ch k¯esùan˘ uv·dÏli, ûe byli p¯i v˝slechu muËeni.
PolicistÈ je p·lili cigaretami a pÌchali je do
z·pÏstÌ jehlami. Jednu ûenu jmÈnem Lian
Tonggui policistÈ vysvlÈkli do spodnÌho pr·dla a pak ji do krve ztloukli bambusov˝mi
holemi. Tato ûena trpÌ n·sledkem bitÌ st·le
velk˝mi bolestmi. PozdÏji jsme se dovÏdÏli,
ûe i dalöÌ zadrûovanÌ k¯esùanÈ byli propuötÏni.
11. srpna dopoledne doölo k policejnÌmu
z·tahu na ileg·lnÌ biblickou ökolu v provincii
çiang-si. Z·tah provedla asi dvacÌtka p¯ÌsluönÌk˘ ve¯ejnÈ bezpeËnosti, kte¯Ì ke ökole p¯ijeli na bicyklech a mÌsto obklÌËili. V tÈ dobÏ
se tam shrom·ûdilo t¯icet pÏt student˘ a p¯ÌtomnÌ byli i nÏkte¯Ì cÌrkevnÌ p¯edstavitelÈ.
Kdyû zaËali policistÈ br·t student˘m z kapes
penÌze a konfiskovat za¯ÌzenÌ ökoly, û·dali
nÏkte¯Ì p¯ÌtomnÌ, aby policistÈ p¯edloûili pÌsemnÈ povolenÌ k z·kroku. V ten okamûik
policistÈ zaËali p¯ÌtomnÈ tlouci a vöechny pozat˝kali. NÏkte¯Ì z vϯÌcÌch jsou jeötÏ ve vazbÏ a ËekajÌ na soudnÌ p¯elÌËenÌ.
K dalöÌmu zat˝k·nÌ a zneuûÌv·nÌ ûen doölo
7. srpna v provincii Xinjiang bÏhem nedÏlnÌch bohosluûeb. Bylo zatËeno asi t¯icet k¯esùan˘ a deset ûen policistÈ vysvlÈkli do naha
a nechali je na odiv ostatnÌm zadrûen˝m.
éeny, kterÈ se odmÌtly svlÈci, policistÈ surovÏ
bili. Jedna ûena dost·la hysterick˝ z·chvat
a pokusila se o sebevraûdu. ZadrûenÌ k¯esùanÈ byli namaËk·ni do p¯istaven˝ch voz˘ a odvezeni na policejnÌ stanici, kde se v˝slechu
během své sedmiměsíční vazby.
Miklós odpověděl: „Nechci být jako
služebník popsaný v evangeliu, který ukryl svěřenou hřivnu do země.
Musím kázat a zpívat o svém Spasiteli.“ Rovněž podporujeme sestry
Olympii a Antonetu, které v roce
1950 poskytly útočiště několika církevním představitelům, jimž hrozilo
bezprostřední zatčení tajnou policií.
Sestry však byly odhaleny a uvězněny. Po propuštění napsala Olympia křesanskou knihu pro děti a za
to byla v roce 1967 znovu odsouzena k šestiletému vězení.
Děkujeme Vám, že se s námi podílíte na pomoci křesanům, jejichž
odvaha, víra a svědectví nesmějí
být zapomenuty!
– Hlas mučedníků, USA, prosinec
2005
n
Uzbekist·n
PASTOROVI HROZÍ
TŘÍLETÉ VĚZENÍ
Pastoru Mahmudu Karabajevovi,
z letničního sboru v uzbeckém městě Jizak, hrozí tříleté vězení za „účast
na aktivitách v ilegální náboženské
organizaci“. Podle zprávy agentury
Forum 18 z 12. listopadu 2005 hlavní obvinění proti Karabajevovi pramení z neformálního setkání s přáteli
u společného jídla, které se konalo
25. října 2005 v Karabajevově domě.
Policejní úředníci i příslušníci tajné
policie celé místo zapečetili a přítomným přikázali, aby každý napsal
prohlášení, jaký byl důvod jeho účasti. Zatímco uzbecký zákon zakazuje
neregistrovaným skupinám jakékoli
náboženské aktivity, Karabajev trvá
na tom, že se tam pouze sešli přátelé, aby spolu jedli a pili čaj. „Vypadá to, že věřícím není již ani dovoleno, aby jeden druhého navštívil,“
uvedl Karabajev pro agenturu Forum 18.
Mysleme v modlitbách na situaci
15
osobnÏ z˙Ëastnil tamnÌ policejnÌ n·ËelnÌk.
V˝slechy doprov·zelo muËenÌ, bitÌ a zneuûÌv·nÌ. Podle poslednÌch zpr·v jsou jiû vöichni
zadrûenÌ na svobodÏ.
Pro duchovnÌ povzbuzenÌ takto trpÌcÌch
k¯esùan˘ vytiskl Hlas muËednÌk˘ v ËÌnötinÏ
knihu ÑMimo¯·dnÈ zasvÏcenÌì, kter· lÌËÌ p¯ÌbÏhy souËasn˝ch pron·sledovan˝ch k¯esùan˘ z r˘zn˝ch zemÌ svÏta. Ti, kte¯Ì knihu v »ÌnÏ
distribuujÌ popisujÌ, ûe jejÌ ËtenÌ mnohÈ k¯esùany dojÌm· k slz·m. Modlete se, prosÌme, za
ty, kte¯Ì riskujÌ zatËenÌ a muËenÌ, jen aby
mohli p¯edat toto svÏdectvÌ sv˝m ËÌnsk˝m
spoluvϯÌcÌm.
ñ Hlas muËednÌk˘, USA, listopad 2005
uzbeckých křesanů a vyprošujme
jim moudrost při jednání s úřady.
– Hlas mučedníků, Kanada,
23. listopadu 2005
n
Barma
P R O N Á S L E D O VÁ N Í
K Ř E S ŤA N Ů – H L A D O V Ě N Í
A ÚTLAK
Čtyřiatřicetiletý Saw Stephen, příslušník kmene Karen, se snaží vykonávat službu pastora v Karenském státě Barmy již od roku 1996.
Ale podobně jako mnozí další křesané čelí i pastor Stephen perzekuci
ze strany barmské militantní junty,
známé jako Státní rada míru a rozvoje (SRMR).
„Můj první sbor, který jsem spravoval, byla baptistická kongregace
čítající přes dvě stě padesát členů.
Avšak vojenské úřady nám zničily
všechno, co mohly. Stalo se to
v dubnu 1999. Tehdy vojáci holemi
a sekyrami rozmlátili a nakonec vypálili jak domy členů církve, tak
i budovu naší modlitebny,“ vypráví
pastor Stephen.
„Mně samotného zajali a odvedli
na svou vojenskou základnu. Tam
mě po čtyři měsíce věznili v nějaké
místnosti a nedovolili mi ani kontaktovat mou rodinu.
Po propuštění jsem odešel do jiného sboru, rovněž v Karenském
státě. Tam jsme měli přes dvě stě
rodin a do shromáždění často přišlo
až šest set lidí. Většinou se jednalo
křesany z okolních vesnic.
5. listopadu 2003 však přišla do
vesnice zase vládní armáda a přikázala nám, abychom se bez prodlení vystěhovali. Prohlásili, že pokud do týdne nezmizíme, budou
s námi jednat jako s nepřáteli. Důvod takového jednání nám ovšem
nesdělili. Pak vojáci zcela zničili naší
modlitebnu.
Křesanům nezbylo než odejít.
TajnÌ policistÈ krouûÌ kolem budovy v ËÌnskÈ provincii
Che-pej, kde se pr·vÏ kon· shrom·ûdÏnÌ podzemnÌ cÌrkve.
Indie
⁄TOK NA MODLITEBNÕ SHROM¡éDÃNÕ
Podle agentury Compass Direct podnikli hinduistiËtÌ extrÈmistÈ 14. srpna v noci ve st·tÏ
Radûast·n n·siln˝ ˙tok na modlitebnÌ setk·nÌ k¯esùan˘. P¯i ˙toku bylo v·ûnÏ zranÏno
devÏt k¯esùan˘ vËetnÏ jednÈ ûeny.
Dav ude¯il bÏhem celonoËnÌho modlitebnÌho setk·nÌ, kterÈ se konalo v soukromÈm
domÏ ve vesnici Pathda, okres Banswara, p¯i
hranici st·t˘ Radûast·n a MadjhapradÈö.
K¯esùanÈ zde byli shrom·ûdÏni k t¯ÌdennÌmu
modlitebnÌmu setk·nÌ u p¯Ìleûitosti Dne in16
dickÈ nez·vislosti, kter˝ p¯ipad· na 15. srpen. ÑBylo tam asi pades·t lidÌ z vesnic Pathda a Piploda, kte¯Ì se modlili za sv˘j n·rod,ì
uvedl pro agenturu Compass Direct Patras
Habil, Ëlen St·tnÌ komise pro menöiny st·tu
MadjhapradÈö.
⁄toËnÌci zranili majitele domu, kde se setk·nÌ konalo sekyrou do hlavy. ZranÏnÌ si
vyû·dalo devÏt steh˘.
ÑPokusili se rovnÏû uökrtit jednu ûenu, kter· m· n·sledkem ˙toku jeötÏ dnes problÈmy
s hlasivkami a od tÈ doby nenÌ schopna tak¯ka mluvit,ì uvedl jeötÏ Habil. ÑDalöÌ k¯esùan utrpÏl zranÏnÌ p·te¯e a jeötÏ dnes se nem˘ûe postavit.ì
BÏhem nÏkolika uplynul˝ch mÏsÌc˘ navötÌvil jeden z naöich region·lnÌch ¯editel˘ dvakr·t Indii a setkal se tam s k¯esùany, kte¯Ì
jsou perzekuov·ni od hinduistick˝m extrÈmist˘. Na jejich pomoc jsme jiû vypracovali
nÏkolik projekt˘. Modlete se za to, aby naöe
sluûba vϯÌcÌm v Indii, kde ûije vÌc jak miliarda lidÌ, byla vedena spr·vn˝m smÏrem.
ñ Hlas muËednÌk˘, USA, listopad 2005
Většina prostě odešla do džungle a
nakonec našla útočiště v utečeneckých táborech v Thajsku.“
Podle Stephena „barmská vláda
nedovolí modlitebny ani opravit ani
postavit nové“. Stephen nyní žije
doslova na pochodu. „Nemohu zůstat na žádném místě delší dobu.
A tak putuji z místa na místo. Je to
tak pro mě bezpečnější.
Stephen prohlašuje, že barmská
vláda je vyhraněně protikřesanská.
„Oni se bojí, že křesanství do Barmy přinese západní styl života. Podle
nich to zničí barmskou kulturu. Na
křesanství pohlížejí jako na západní náboženství. Říkají, že to je ‚hlavní náboženství Západu‘ a proto je
tak nenávidí a obávají se ho. Vůdcové junty nám řekli, že si barmský
lid musí dát na křesanství dobrý
pozor a že západní rozvědky ho
mohou zneužít v naší zemi k politickému převratu.“
Stephen rovněž prohlašuje, že
vojenská vláda je odpovědná za
tamní hladovění obyvatelstva. „Viděl jsem mnoho dětí umírat hlady.
Je tam hodně dětí, které nemají co
jíst a umírají. Nikdo s tím v Barmě
nic nedělá. Jedině Bůh může přinést naší zemi změnu. Prosím, modlete se za Barmu.“
– Christian Freedom International,
5. prosince 2005
HINDUISTI»TÕ RADIK¡LOV… NAPADLI
INDICK…HO PASTORA S POMOCÕ TAMNÕ
POLICIE
3. prosince 2005 napadli t¯i ËlenovÈ militantnÌ hinduistickÈ organizace Raötrija Swajamsevak (RSS) v indickÈm mÏstÏ Hyderabad.
Ve chvÌli, kdy pastor Jesupadam zakonËoval
modlitebnÌ shrom·ûdÏnÌ ve vesnici Ashaiah
Nagar, kdosi ho volal zvenËÌ. V domnÏnÌ, ûe
je se jedn· o nÏkoho, kdo ho prosÌ o spoleËnou
modlitbu, vyöel pastor ven. Avöak tam ho
obstoupilo asi sedm muû˘ a zaËali ho bÌt. HinduistiËtÌ radik·lovÈ potÈ pastora odvedli na
policejnÌ stanici, kde jiû Ëekalo zhruba dvacet Ëlen˘ RSS. Tam tito radik·lovÈ pastora
obvinili, ûe se snaûÌ obracet hinduisty na svou
vÌru. PolicejnÌ vyöet¯ovatel ¯ekl, ûe k¯esùanstvÌ p¯edstavuje v·ûnou spoleËenskou hrozbu a pak pastora Jesupadama ur·ûel slovy:
ÑJsi v˘bec Ind, nemÏla tÏ matka s nÏjak˝m
AngliËanem? Jestli chceö z˘stat naûivu tak
n
IndonÈsie
VÝBUCH ZABIL
NA TRŽIŠTI OSM LIDÍ
Bombový útok usmrtil 31. prosince
na tradičním tržišti v indonéském
Palu osm osob a zranil dalších nejméně padesát šest lidí.
Tržiště ve čtvrti Mahesa je známým místem, kde se prodává zejména vepřové a psí maso a kam
chodí zejména křesané, zatímco pro
muslimy je toto místo zapovězené.
Má se proto všeobecně za to, že za
17
p¯estaÚ k·zat o JeûÌöi Kristu. VÌö, ûe uû byli
nÏkte¯Ì vaöi kazatelÈ zabiti a ty jsi po¯·d nepouËiteln˝.ì V p¯Ìtomnosti policie se pak ËlenovÈ RSS snaûili udÏlat pastorovi na Ëele tilak, znamenÌ hinduistickÈho zasvÏcenÌ. Kdyû
to odmÌtal, vyhroûovali mu p¯Ìmo na stanici,
ûe ho i s celou rodinou zabijÌ. PolicistÈ tyto
hrozby nechali zcela bez povöimnutÌ. Kdyû
na stanici dorazila skupina k¯esùan˘, aby mu
pomohla, nebyli vpuötÏni dovnit¯ a rovnÏû
i jim se dostalo mnoûstvÌ v˝hr˘ûek.
Pastor Jesupadam byl nakonec propuötÏn,
ale hrozby na adresu jeho i celÈ rodiny neust·vajÌ. Kv˘li tomu musely b˝t zruöeny i nÏkterÈ bohosluûby. Pamatujme v modlitb·ch
na tohoto bratra i dalöÌ podobnÏ zastraöovanÈ k¯esùany v Indii.
ñ Hlas muËednÌk˘, Kanada, 14. prosince 2005
tímto bombovým atentátem stojí islámští militantní radikálové. Většina
zranění pochází od výplně nálože
a střepin obalu. Později byla v téže
oblasti nalezena další nevybuchlá
nálož. Útok rovněž ostře odsoudila
indonéská vláda a následovala po
něm řada zatčení. Modleme se jak
za zraněné a pozůstalé, tak i za
celkovou situaci indonéských křesanů.
– Hlas mučedníků, Kanada,
5. ledna 2006
n
Laos
PŮLNOČNÍ CÍRKEV
Čtyřicet šest lidí z šesti laoských
provincií se nedávno sešlo na vzdělávacím semináři, který sponzoroval Hlas mučedníků.
„Měli jsme další hodnotný seminář. Pro nás všechny bylo nesmírně
důležité, že jsme se mohli opět setkat, nebo je spousta duchovních
věcí, o kterých tolik potřebujeme
společně hovořit. To je rovněž důvod proč naše každovečerní shromáždění trvala od sedmi večer do
půlnoci.“
„Mnoho lidí touží předat to, co
Bůh v jejich životě učinil. Byla to
veliká radost vidět a slyšet tyto horlivé věřící a vzájemně se povzbuzovat k trpělivé víře a věrné službě
Bohu. Všichni potřebujeme se vzájemně vzdělávat a mít společenství
s ostatními věřícími. Jsem velice
vděčný Bohu, že mi během těchto
tří dnů pomáhali při vyučování čtyři
naši někdejší studenti. Bylo nanejvýš povzbuzující vidět jejich růst ve
víře a poznání. Lidé je rovněž přijímají, když vidí jejich veliký duchovní růst. Díky Bohu za takový tým.“
Bratr S. nám vyprávěl, že jeho
domácí sbor (věřící patří ke kmeni
Khmu) prožívá již asi půl roku pronásledování. Okresní guvernér prohlásil, že jejich vesnice bude v blízké
Z jednoho ohnÏ
do druhÈho
P˘vodnÏ se naöe organizace nejmenovala
Hlas muËednÌk˘ ale JeûÌö komunistickÈmu
svÏtu (vznikla v roce 1967). KomunistickÈ
impÈrium, zejmÈna za Stalina a pozdÏji za
Mao-cetunga, m· na svÏdomÌ vÌce mrtv˝ch
neû Adolf Hitler a dalöÌ tyrani minulÈho stoletÌ. Hlas muËednÌk˘ pokraËuje v pr·ci
v dneönÌch zemÌch komunistickÈho typu, jako jsou »Ìna, Vietnam, Laos, Kuba, SevernÌ
Korea, kde cÌrkev je perzekuov·na a vöelijak
omezov·na.
NicmÈnÏ od roku 2004 vynakl·d·me vÌce
prost¯edk˘ na pomoc k¯esùan˘m v isl·msk˝ch
zemÌch neû v zemÌch komunistick˝ch. Jak
k tomu doölo?
Koncem roku 2003 se v americkÈm tisku
(U. S. News and World Report z 15. prosince
2003) objevila rozs·hl· zpr·va o financov·nÌ
muslimsk˝ch extrÈmist˘ Sa˙dskou Ar·biÌ bÏhem devades·t˝ch let. V tÈto zpr·vÏ se hovo¯ilo o sedmdes·ti miliard·ch dolar˘, za kterÈ
bylo v neisl·msk˝ch zemÌch postaveno 202
wahh·bistick˝ch ökol, 1500 meöit, 201 isl·m18
sk˝ch st¯edisek a 2000 ökol. Jen v samotnÈ
IndonÈsii financovala Mezin·rodnÌ isl·msk·
nadaËnÌ organizace stavbu 575 meöit a vyd·nÌ
bezpoËetnÈ wahh·bistickÈ isl·mskÈ literatury. Tyto ˙daje byly p¯evzaty z sa˙dskÈho t˝denÌku Ain al-Yaqeen.
V IndonÈsii bylo bÏhem tÈûe doby vyp·leno nebo zdemolov·no 700 k¯esùansk˝ch kostel˘. Za tÌmto n·silÌm st·li mladÌ isl·mötÌ fundamentalistÈ, kte¯Ì se rekrutovali pr·vÏ
z takto ûivenÈho fanatickÈho wahh·bistickÈho prost¯edÌ.
Alex Alexien, nÏkdejöÌ poradce CIA pro
etnickÈ a n·boûenskÈ z·leûitosti, kter˝ v souËasnosti pracuje ve washingtonskÈm St¯edisku pro bezpeËnostÌ politiku, prohlaöuje, ûe
se jedn· o ÑnejvÏtöÌ celosvÏtovou propagandistickou kampaÚ, kter· kdy probÌhala,
a proti kterÈ sovÏtsk· propaganda za dob studenÈ v·lky jen bledne z·vistÌì.
Je zajÌmavÈ, ûe v dobÏ, kdy ameriËtÌ k¯esùanÈ d·vajÌ na misii pouh˝ch pÏt procent
sv˝ch cÌrkevnÌch rozpoËt˘, Sa˙dskÈ kr·lovstvÌ d·v· na isl·mskou propagandu sedmdes·t miliard dolar˘. Ale nic to nem˘ûe zmÏnit
na skuteËnosti, ûe P·nem je JeûÌö! Jeho milost je p¯ehojn· a jeho soud je nejvyööÌ.
Jsem p¯esvÏdËen, ûe tato isl·msk· v˝zva
m· k¯esùany na Z·padÏ (k nimû se poËÌt·m
i j·) vyburcovat z pohodlÌ sv˝ch pracoven.
BÏhem naöÌ n·vötÏvy v b˝valÈm bagd·dskÈm vÏzenÌ, n·m ukazoval jeden ir·ck˝ pastor, kter˝ tam byl za Sadd·ma drûen, krvavÈ
hadry, kter˝mi vÏzÚ˘m svazovali z·pÏstÌ
i svou vÏzeÚskou celu.
Kdyû naöe skupina odeöla z vÏzenÌ, vöimli
jsme si, ûe na zdech budovy jsou vyvÏöeny
jakÈsi novÈ plak·ty a n·pisy. älo o propagaËnÌ
materi·ly isl·mskÈ fundamentalistickÈ skupiny Hizball·h, kter· m· na svÏdomÌ sebevraûednÈ pumovÈ ˙toky, a kter· byla (a snad jeötÏ
je) financov·na rovnÏû ze sa˙dsk˝ch ropn˝ch
zdroj˘.
Bylo by pÏknÈ si p¯edstavovat, ûe na tÈto
zemi nastane doba, kdy B˘h nebude na n·s
vkl·dat k¯Ìû, nebude nalÈhavÈho apelu ani
usilovnÈ pr·ce, ale budeme jen spoleËnÏ po-
budoucnosti přestavěna na nové
okresní středisko. Leží totiž ve velmi výhodné pozici, takřka uprostřed
celé oblasti. Ale právě v okolních
vesnicích přijala řada lidí křesanství a oni každou neděli přicházejí
do sboru v domě bratra S.
Začátkem léta jsme obdrželi telefonát, kde nám bylo sděleno, že
bratr S. byl předveden do kanceláře okresního guvernéra a nevrátil
se domů ani po dvou dnech. Nikdo nevěděl, kde je nebo co se
s ním děje. Ačkoli v jejich vesnici
není žádný další křesanský sbor,
přesto úřady odmítají uznat tento
sbor respektovat a věřící pronásledují.
– Hlas mučedníků, USA, říjen 2005
n
Turkmenist·n
ÚTOK NA MODLITEBNÍ
SETKÁNÍ
Modlitební setkání sedmi křesanů
v domě, který patří nedávnému konvertitovi jménem Oguldurdy bylo
násilně přerušeno příchodem úředníků z různých vládních organizací
a jistého muslimského imáma. Podle agentury Forum 18 došlo k tomuto incidentu 17. prosince v městě
Deynau ležícím na severovýchodě
země. Během zásahu prohledali
úředníci celý dům a zkonfiskovali
veškerou křesanskou literaturu
a dvě Bible. Všech sedm přítomných věřících odvedli do kanceláře
státního prokurátora, kde byli uráženi a bylo jim vyhrožováno. Jedné
ženě například vyhrožovali, že ji vypovědí z pronajatého bytu.
Pamatujme v modlitbách na turkmenské křesany, kteří se ve své
zemi stále setkávají s podobnými
útoky.
– Hlas mučedníků, Kanada,
21. prosince 2005
19
sed·vat u jÌdla a veselit se. Bylo by to pÏknÈ,
ale ob·v·m se, ûe k tomu nedojde.
Slyöel jsem, ûe mnoho lidÌ umÌr· z·hy po
odchodu do d˘chodu. JinÌ bezcÌlnÏ pracujÌ
jen, aby mohli uûÌvat o vÌkendech.
Jsme Bohu vdÏËnÌ za vöechny apely a v˝zvy.
ModlÌme se za vöechny, kte¯Ì trpÌ pro jmÈno
P·na JeûÌöe. Podporujeme je a m·me na mysli
ty, kte¯Ì jsou v okovech. Perzekuto¯i p¯ich·zejÌ a odch·zejÌ, ale ti, kte¯Ì ËinÌ BoûÌ v˘li i navzdory utrpenÌ z˘st·vajÌ na vÏky. BuÔme
Bohu vdÏËnÌ za vöe, co n·s burcuje ze sp·nku.
ñ Tom White, ¯editel Hlasu muËednÌk˘ v USA
Č Í N S K É J E P T I Š K Y,
K T E R É S E S N A Ž I LY
ZABRÁNIT ZNIČENÍ
Š K O L N Í B U D O V Y,
U T R P Ě LY Z R A N Ě N Í
Šestnáct jeptišek bylo zraněno, když
se 23. listopadu pokoušely zabránit
zničení školní budovy v provincii
Xian. Ačkoli se vláda snažila zablokovat o tomto případu jakékoli informace, katolické zdroje přinesly spolehlivé zprávy o útoku na školu
i o protestu jeptišek.
Čínská vláda v době Mao-cetunga, nechala zkonfiskovat veškeré
církevní vlastnictví včetně školní budovy a budovu využívala od roku
1952 jako školu. V osmdesátých letech se vládní politika změnila a
všechno vlastnictví zkonfiskované
během kulturní revoluce bylo vráceno původním vlastníkům. Nicméně
mnoho budov, které církev vlastnila
zůstalo dál pod kontrolou vládních
úřadů. Před několika lety vláda tuto
budovu vyklidila a pozemek následně prodala investorovi, který měl
v úmyslu budovu zbourat. Řádové
sestry proti tomuto postupu protestovaly s odůvodněním, že vlastníkem objektu je katolická církev.
Podle zprávy z diecéze zmíněné
provincie, začaly buldozery ničit stěny objektu v noci na 23. listopad.
Nejméně třicet mužů s nejrůznějšímu nástroji vnikli do objektu, odpojili elektřinu a započali s demolicí.
Když začaly jeptišky protestovat,
muži se obrátili proti nim a začali je
tlouci. Podle zpráv muselo být několik řádových sester hospitalizováno s různými zraněními.
Následně pak vyšly do ulic stovky křesanů, aby vyjádřili protest
proti této akci. Aby úřady rozhořčení lidí uklidnily, nabídly, že celý objekt prodají katolické církvi za 6,5
milionů jenů (asi 20 milionů korun).
Ačkoli pomocný biskup provincie
Dang Minyan souhlasil s vyjednáváním o této transakci, mnozí ka-
Kolumbie
PÿÕBÃH PASTORA
Pastor Norberto leûÌ na zemi u nohou dozorc˘ a slab˝ papundekl je jedinou ochranou
mezi jÌm a mrazivou zemÌ. Chladn˝ noËnÌ
vzduch v tÈto nadmo¯skÈ v˝öce se mu pro¯ez·val do kostÌ jako ostrÈ noûe. Na cel˝ den
mu vÏznitelÈ svazujÌ ruce za z·dy provazem,
kter˝ ut·hnou tak bolestivÏ, ûe kaûd˝ pohyb
mu p˘sobÌ hroznou bolest.
Dozorci majÌ na¯Ìzeno, ûe nesmÏjÌ vÏzni ¯Ìci
ani slovo. Pastor se jim vöak vytrvale snaûÌ
vypr·vÏt o BoûÌ l·sce. NÏkte¯Ì dozorci ho ok¯ikujÌ, aby z˘stal zticha, jinÌ ho znechucujÌ sv˝mi proklamacemi a odmÌtajÌ ho ot¯epan˝mi
fr·zemi marxistickÈ ideologie, kterou pochytili od guerillov˝ch v˘dc˘. Ñé·dnou duöi nem·me! B˘h neexistuje!ì
Norberto byl pastorem v malÈ kongregaci
asi Ëty¯iceti Ëlen˘ v Caquet·, mÏsta na jihu
Kolumbie, poblÌû hranic s Ecuadorem. Celou
oblast suûujÌ guerillovÈ oddÌly Ozbrojen˝ch
revoluËnÌch sil Kolumbie (ORSK). BÏhem
prvnÌch t¯Ì mÏsÌc˘ Norbertova p˘sobenÌ ve
sboru se asi dvacet tradiËnÌch Ëlen˘ cÌrkve
odevzdalo Kristu. V tÈ dobÏ zaËali guerillovÌ
p¯ed·ci vyz˝vat Norberta, by tuto oblast
opustil. (Povstalci si Ëasto berou za cÌl sv˝ch
˙tok˘ k¯esùanskÈ sbory a jejich pastory, pro20
toûe k¯esùanÈ se vz·jemnÏ povzbuzujÌ k hled·nÌ BoûÌho kr·lovstvÌ a nikoli k uch˝lenÌ se
ke guerillovÈmu boji.) Jejich koneËn˝m varov·nÌm byla v˝zva, aby pastor Norbert opustil mÏsto do Ëty¯iadvaceti hodin. To vöak Norberto odmÌtl. ÑPro l·sku, kterou k Bohu
chov·m, neodejdu, ani kdyby mi takto vyhroûovali kaûd˝ den a z˘stanu, i kdyû mÏ to
bude st·t ûivot.ì
Nakonec se povstalci z ORSK rozhodli naplnit svÈ hrozby a nÏkolik se jich vydalo cestou k pastorovu domu se z·mÏrem Norbeta
zabÌt. N·sledujÌcÌ den se Norbert dovÏdÏl, ûe
kdyû p¯ÌsluönÌci guerill dorazili k jeho domu,
museli zase odejÌt, kv˘li Ñstr·ûc˘mì, kte¯Ì
d˘m hlÌdali. ÑKdyû jsem o tom uslyöel, hned
jsem dobro¯eËil Bohu, protoûe to museli b˝t
jedinÏ andÏlÈ, kterÈ On poslal. Jak stojÌ v PÌsmu: ÇHospodin˘v andÏl se poloûÌ t·borem
kolem tÏch, kte¯Ì se bojÌ Boha a bude je br·nitëì (éalm 34,8).
Avöak o mÏsÌc pozdÏji se guerilly zase vr·tily. Toho veËera, kdy pastor a jeho jeden·ctilet˝ syn byli v kostele sami p¯ed nimi n·hle
stanuli ozbrojenÌ povstalci. P¯inutili Norberta, aby je n·sledoval. Jeho syn vöak chytil
otce za nohu a k¯iËel: ÑNeberte naöeho tatÌnka!ì Voj·ci chlapce odtrhli a chladnÏ odhodili stranou. Pastora zajali a odvedli jako
rukojmÌho do hor.
Nadmo¯sk˝ v˝öka zp˘sobila dramatick˝
pokles teploty a velmi promÏnlivÈ poËasÌ
s Ëast˝mi p¯eh·Úkami. Noci se staly pro pastora Norberta doslova muËiv˝mi. ÑKdyû jsem
cÌtil, ûe tu zimu jiû dÈle nesnesu, pocÌtil jsem
Ëasto zvl·ötnÌ teplo, kterÈ se mi rozlÈvalo po
celÈm tÏle a uvÏdomoval jsem si p¯itom intenzivnÏ BoûÌ p¯Ìtomnost.ì Dny v zajetÌ naplÚovalo vysl˝ch·nÌ, obviÚov·nÌ a nejhruböÌ v˝hruûky. Aby st·le v srdcÌch obyvatelstva ûivili
strach (jejich hlavnÌ zbraÚ), povstalci velmi
Ëasto svÈ hrozby naplÚujÌ. S vÏdomÌm tÈto
skuteËnosti se pastor i jeho rodina skuteËnÏ
strachovali o ûivot.
GuerillovÌ povstalci ORSK p˘sobÌ na tak¯ka 40 % venkovsk˝ch a horsk˝ch oblastÌ a na
mnoha dalöÌch mÌstech p˘sobÌ prost¯ed-
tolíci považují takovou transakci za
nelegitimní.
Pamatujme v modlitbách na
všechny zraněné řádové sestry a
vyprošujme moudrost pro čínské
věřící, aby věděli, jak jednat s komunistickými úřady.
– Hlas mučedníků, Kanada,
7. prosince 2005
n
P·kist·n
POMOC HLASU
MUČEDNÍKŮ
Na začátku října 2005 postihla Pákistán nejhorší přírodní katastrofa
v historii. Ničivé zemětřesení o síle
7,6 Richterovy stupnice postihlo sever země, zejména oblast Kašmíru.
O život přišlo více než osmdesát
tisíc lidí a přes tři miliony lidí zůstalo
bez střechy nad hlavou. Doslova
několik hodin po oznámení této pohromy, odeslala naše misijní organizace obětem katastrofy dva tisíce
souprav se základními potřebami na
přežití. Tisíce dalších se nyní připravují.
V lednu roku 2003 započal Hlas
mučedníků s projektem těchto souprav pro Pákistán, Afghánistán
a Irák. Za pomoci sítě tamních sborů i křesanských dobrovolníků se
tento projekt stal velmi účinným.
A právě z tohoto důvodu jsme dokázali na ničivé zemětřesení rychle
zareagovat nebo jsme měli k dispozici jak zkušený tým, tak i potřebný
materiál na místě.
Zmíněné soupravy jsou neprodyšné plastové pytle, ve kterých jsou
pod vakuem takové potřeby jako
např. pokrývka, košile, lehčí bunda,
čepice, ručník a další potřeby včetně křesanské literatury. Tyto soupravy pak připravují vyškolené týmy
našich dobrovolníků. Soupravy jsou
zasílány zejména do oblastí, kde
jsou pronásledováni křesané. Ale
v Pákistánu po zemětřesení dostá-
21
nictvÌm sv˝ch podporovatel˘, inform·tor˘
a sympatizant˘. Tato organizace, kter· byla
zaloûena v roce 1964 je nejvÏtöÌ ze vöech podvratn˝ch skupin v Kolumbii a pro dosaûenÌ
moci v zemi a podporu svÈho hnutÌ pouûÌv·
vöechny zloËinnÈ prost¯edky ñ ˙nosy, vraûdy, vydÌr·nÌ a obchod s drogami. DÌky tÈto
organizaci a jejÌm menöÌm sestr·m, N·rodnÏ
osvobozeneckÈ arm·dÏ a polovojenskÈ skupinÏ zn·mÈ jako Spojen· domobrana Kolumbie se tato zemÏ stala jak˝msi svÏtov˝m centrem ˙nos˘ a politick˝ch vraûd.
Podle odhad˘ bylo jenom v minulÈm roce
(2004) uneseno 2200 osob a podle ˙daj˘ jich
z˘st·v· vÌce jak 60 st·le v rukou ORSK.
V roce 2001 prohl·sil Mono Jojoy, n·ËelnÌk
guerill ORSK, ûe vöichni evangelik·lnÌ duchovnÌ se v zemi stanou cÌlem jejich n·silÌ,
protoûe odporujÌ ideologii organizace. Od tÈ
doby bylo v zemi zavraûdÏno 150 pastor˘ a ti,
kte¯Ì vydrûeli a d·le v zemi hl·sajÌ evangelium jsou v trvalÈm ohroûenÌ ûivota.
Po devÌti dnech str·ven˝ch v hor·ch na jihov˝chodÏ Kolumbie, propustili p¯ÌsluönÌci
guerill pastora Norberta pod podmÌnkou, ûe
opustÌ jejich oblast.
ÑByl jsem velmi smutn˝ z toho, ûe musÌm
odejÌt z mÌsta, kam mÏ povolal B˘h ke svÈ
sluûbÏ,ì vypr·vÌ Norberto. Kdyû jsem se louËil, spoluvϯÌcÌ z naöeho sboru mÏ objÌmali
a plakali. Byli neöùastnÌ, ûe odch·zÌm, ale sou-
vali tyto soupravy nejenom křesanské ale i muslimské rodiny, které tak
mohli zakusit křesanskou lásku
k bližnímu.
Když v Indonésii udeřily vlny
a v Pákistánu zemětřesení, rozdávali tam naši pronásledovaní spoluvěřící svým muslimským spoluobčanům to, co sami v rámci
humanitární pomoci obdrželi.
Zde je několik komentářů pákistánských křesanů, kteří se distribuce souprav zúčastnili:
Křesané z vesnice Nosherah,
kterou napadli radikální muslimové
byli v nanejvýš v kritickém stavu.
Útočníci vypálili řadu křesanských
domů. Naštěstí nám přišli na pomoc
vaši pracovníci, kteří rozdávali jak
potraviny tak soupravy se základními věcmi na přežití. Od žádné jiné
organizace jsme pomoc neobdrželi.
Jsme vám velice vděční. – pastor
z vesnice Nosherah
Díky projektu souprav s nejnutnějšími potřebami na přežití se ženy
z našeho sboru pravidelně modlí za
pronásledovanou církev. – pastor
Saleem z Faisalabádu
Do této doby jsme těmito soupravami zaopatřili více než 55 000 křesanských rodin. Děkujeme vám, že
nám pomáháte přinášet tuto pomoc
naším spoluvěřícím v Pákistánu,
Afghánistánu a Iráku.
– Hlas mučedníků, USA, leden
2006
MUSLIMŠTÍ DUCHOVNÍ
POŽADUJÍ OBĚŠENÍ
‚ZNESVĚTITELE KORÁNU‘
V průběhu pátečních modliteb minulý týden muslimští duchovní v pákistánské provincii Paňdžáb podporovaní vládními představiteli
vystoupili s požadavkem veřejné popravy křesana obviněného z rouhání. Vůdce islamistické skupiny
později vyzval k celostátnímu protestu během zítřejšího dne, jehož
účastníci by rovněž požadovali po-
KolumbijötÌ kazatelÈ na semin·¯i, kter˝ uspo¯·dal Hlas
muËednÌk˘ v†r·mci svÈho projektu na pomoc k¯esùan˘m
v†Kolumbii. VϯÌcÌ v†tÈto zemi ûijÌ ve stÌnu ˙nos˘ a†vraûednÈho n·silÌ marxistick˝ch guerillov˝ch skupin.
22
ËasnÏ vdÏËnÌ Bohu, ûe mÏ zachr·nil z rukou
guerill.ì
Pastor Norberto p¯esÌdlil na jinÈ mÌsto a pokraËoval ve svÈ pr·ci a sluûbÏ, aËkoli v˝hr˘ûky dost·val nad·le. Pat¯Ì k celkem stovce
kolumbijsk˝ch pastor˘, kterÈ Hlas muËednÌk˘ dlouhodobÏ podporuje.
pravu Yousafa Masiha, křesana obviněného ze spálení listů z Koránu,
kterého se měl údajně dopustit před
třemi týdny. Obvinění se stalo záminkou k projevům násilí v paňdžábském městě Sangla Hill, při kterých muslimové zničili čtyři sborové
budovy. Očití svědkové údajně viděli muslima, který dlužil Masihovi
značnou finanční částku, jak vhodil
hořící zápalku do místnosti, kde byly
listy z Koránu uloženy. Policisté
v Sangla Hill zatkli a mučili čtyři
z Masihových šesti bratrů a donutili
tak údajného rouhače, aby se jim
sám vydal výměnou za jejich propuštění.
– Compass Direct, Istanbul,
8. prosince 2005
NigÈrie
N¡SILÕ MEZI MUSLIMY A KÿESçANY
Rev. Lohnan Zuzul je anglik·nsk˝ duchovnÌ
farnosti sv. Luk·öe ve vesnici Kaderko v nigerijskÈm st·tÏ Plateau. V b¯eznu roku 2004
vÌce jak 2000 muslim˘ kmene Fulani, mnozÌ
z nich byli ozbrojeni, napadli vesnici Kaderko, zniËili tamnÌ kostely a vyhnali z tÈto oblasti
k¯esùany. Stalo se to v r·mci dlouhotrvajÌcÌ
kampanÏ nam̯enÈ proti zdejöÌm k¯esùan˘m.
ÑVöe se p¯ihodilo 18. b¯ezna, kdy p¯iölo
nÏkolik p¯ÌsluönÌk˘ kmene Fulanis a zaËali
bombardovat vesnici. Zabili 24 lidÌ, vËetnÏ
ûen a nÏkolika dÏtÌ,ì uv·dÌ rev. Zuzul. ÑD˘vod proË o tom hovo¯Ìm je ten, ûe se jednalo
o ˙tok zcela z·mÏrn˝, tito lidÈ p¯iöli s cÌlem
vypalovat kostely, a zabÌt kaûdÈho, kdo vyzn·v· jmÈno P·nÏ. Tito lidÈ vyp·lili mnoho
kostel˘.
RovnÏû n·ö anglik·nsk˝ kostel v Kaderko
se snaûili vyp·lit. Nanosili dovnit¯ budovy
suchou tr·vu a zap·lili ji. Ale B˘h jim to p¯ekazil, kostel nevyho¯el.ì
V uplynul˝ch letech se nigerijsk˝ st·t Plateau, ve kterÈm delöÌ Ëas p˘sobila ¯ada denominacÌ a k¯esùansk˝ch organizacÌ, stal bojiötÏm, kde se radik·lnÌ muslimovÈ snaûili
vyuûÌt dlouhotrvajÌcÌ etnickÈ z·ötÏ na podporu svÈ n·silnÈ kampanÏ proti cÌrkvÌm
a k¯esùan˘m.
P¯ÌbÏh rev. Zuzula by bylo moûnÈ opakovat mnohokr·t a v nesËetn˝ch variacÌch, vûdy
s davy vypalujÌcÌmi kostely do z·klad˘ a vyh·nÏjÌcÌmi k¯esùany a n·silÌm, kterÈ za sebou
zanech·v· tisÌce vdov a sirotk˘ a desetitisÌce
bezdomovc˘.
n
T·dûikist·n
MUŽ MODLITBY
Po dvě hodiny každého rána a více
jak dvě hodiny večer, stráví pastor
Sergej Bessarab ve společenství
s Pánem. Čte Bibli, modlí se a zpívá
duchovní písně. Podobně jako prorok Daniel i Sergej má pevně stanovený denní modlitební čas.
12. ledna 2004 protáhl Sergej
svou modlitební chvíli hluboko do
noci. Tehdy si zcela výjimečně uvědomoval Boží moc a přítomnost.
Sergej seděl v předpokoji svého
domu, místnosti, přestavěné na
modlitebnu, kde se scházel malý
sbor, který se svou manželkou založili. Šlo o jediný křesanský sbor
v Isfaře, městě na severozápadě
Tádžikistánu, jediný zdroj světla na
místě s 126 mešitami.
Jak Sergej seděl, zpíval a hrál na
kytaru, náhle přerušila noční ticho
salva několika výstřelů. Kulky pronikly čelním oknem. První kulka zasáhla sedícího Sergeje do ruky, druhá do nohy a třetí kulka, která ho
zasáhla do krku, ukončila jeho pozemský život. Manželka, která se
23
okamžitě probudila a přiběhla zjistit,
co se stalo, již viděla svého muže
pouze umírat.
Avšak útočník ještě nebyl u konce.
Obcházel dům a bezhlavě pálil do
stěn jejich betonového domu i zaparkovaného automobilu. Nakonec
utíkal pryč úzkou a prašnou alejí až
zmizel v chladné noční temnotě.
Jen týden před touto událostí, přinesly tamní noviny negativní článek
o tomto sboru, který nesl název:
„Co by se mělo udělat se Sergejem
Bessarabem?“ Útočník si zjevně
sám na tuto otázku odpověděl.
Ještě před pěti lety by bylo značně obtížné představit si Sergeje, jak
odevzdává svůj život Kristu. Byl známou postavou organizovaného kriminálního podsvětí v Tádžikistánu
a měl za sebou pětinásobné vězení, celkem osmnáct let. Ve vězení
se však setkal s jistým Sergejem
Gavrilovem, člověkem, který ve vězení uvěřil prostřednictvím jedné
baptistické misie. Tento muž začal
Sergejovi tvrdit, že Kristus se může
v jeho životě stát skutečným.
„Modli se za někoho jiného,“ řekl
mu tehdy Bessarab. „Modlit se za
mě, to je jenom mrhání časem.“
Ale Sergej Gavrilov trval na svém.
Chodil pravidelně do vězeňské kaple a tam se vytrvale modlil za svého
přítele, aby i on přijal Krista. V srpnu
2000 došly jeho modlitby vyslyšení – Bessarab poklekl a prosil Pána
Ježíše, aby se stal jeho Spasitelem.
Jen o šest měsíců později již tento
nový věřící vedl ve vězení skupinku
biblického studia. Z vězení byl propuštěn v listopadu 2001 a krátce na
to i pokřtěn. Do vězení však zašel
ještě mnohokrát, nebo tam bylo
mnoho těch, které osobně znal
a kteří potřebovali rovněž spásu.
Bessarab neúnavně cestoval po
celé zemi. Byl vášnivým kazatelem,
jehož srdce hořelo velkou láskou
pro lidi. Bůh ho poslal založit nový
sbor do města Isfara – místa, kde
nebyla po křesanství jediná stopa.
POZADÕ KONFLIKTU:
St·t Plateau leûÌcÌ ve st¯ednÌ NigÈrii je p¯ev·ûnÏ k¯esùansk˝. Neû se v NigÈrii ujala vl·dy demokracie, byl tento n·rod ovl·d·n v˝luËnÏ muslimy ze severnÌ Ë·sti, kde se st¯Ìdaly
dikt·torskÈ reûimy. BÏhem tÏchto let nab˝vala zdejöÌ muslimsk· menöina kmene Hausa
r˘zn˝ch privilegiÌ a postupnÏ bohatla a urËovala politiku i obchod. Chudoba a druho¯adost, kterou zakouöeli k¯esùanÈ v nich vyvolaly vöeobecn˝ pocit nevole.
MnozÌ muslimovÈ z kmen˘ Hausa a Fulani
se bÏhem poslednÌch let vraceli zpÏt do Plateau a s nimi p¯ich·zeli i novÌ a to paradoxnÏ
kv˘li tvrdosti isl·mskÈho z·kona öarÌja, kter˝ byl zaveden v severnÌch st·tech. A tak vyvstal choulostiv˝ konflikt nad p˘dou mezi
chovateli st·d z kmen˘ Hausa a Fulani a k¯esùany kmene Tarok, kte¯Ì p˘du obdÏl·vali.
VÏtöina ned·vn˝ch vln n·silÌ, ke kter˝m
doch·zÌ od roku 2004, zaËaly tÌm, ûe st·da
kmen˘ Fulani poölapala ˙rodu kmenu Tarok,
kter· pro nÏ znamen· jedinÈ ûivobytÌ. P¯ÌsluönÌci Tarok pak vzali vÏc do sv˝ch rukou
a pobÌjeli a kradli dobytek kmene Fulani, coû
bylo zase jejich ûivobytÌ.
Fulani odpovÏdÏli v ˙noru 2004 toutÈû mincÌ a spoleËnÏ s najat˝mi ûold·ky z »adu a Nigeru pobili ve vesnici Yelwa 90 p¯ÌsluönÌk˘
kmene Tarok vËetnÏ 48, kterÈ pobili sekyrami v kostele, kde hledali ˙toËiötÏ. Kostel pak
˙toËnÌci strhli.
O dva dny pozdÏji k¯esùanÈ v mÏstÏ Gerkawa, leûÌcÌm v okrese Shendam za˙toËili na
muslimskÈ sousedy jako odvetu na ud·lost
v Yelwa. Zabili nejmÈnÏ Ëty¯icet muslim˘ a jejich tÏla sp·lili. N·slednÏ arm·da evakuovala asi 3000 muslim˘ z Gerkawa do Yelwy. N·silÌ vöak pokraËovalo i navzdory p¯Ìtomnosti
arm·dy. Nakonec spojen· skupina rozpt˝len˝ch nemuslim˘ podnikla odvetn˝ ˙tok, kter˝ p¯inesl osvobozenÌ oblasti od tyranie vl·dnÌ arm·dy a znamenal pro p˘vodnÌ obyvatele
Yelwy opÏtnÈ zÌsk·nÌ svÈho vlastnictvÌ. Avöak
zabÌjenÌ v Yelwa, kterÈ rozhodnÏ nelze schvalovat, zap·lilo n·slednÏ muslimskÈ uvÏdomÏ24
nÌ nap¯ÌË severnÌ NigÈriÌ a vy˙stilo nakonec
v dalöÌ odvetnÈ zabÌjenÌ jemuû padlo za obÏù
p¯es 200 nemuslim˘ ve st·tÏ Kano. Nigerijsk˝ kongres vyhl·sil ve st·tÏ Plateau n·slednÏ
stav ohroûenÌ. Nigerijsk˝ prezident Olusegun
Obasanjo jmenoval na öest mÏsÌc˘ penzionovanÈho gener·la Chris Alliho za vl·dnÌho
zmocnÏnce pro ¯eöenÌ problÈmu v Plateau.
P¯i projevu v jednom kostele Alli prohl·sil,
ûe n·silÌ v Plateau vych·zÌ z problÈm˘, kterÈ
zde p¯etrv·vajÌ jiû vÌce jak deset let. Odhadl,
ûe obnovenÌ infrastruktury bude vl·du st·t
kolem sta milion˘ dolar˘.
ÑJsme p¯esvÏdËenÌ, ûe cÌrkvi v Plateau byla
vyhl·öena lstiv· v·lka,ì tvrdÌ biskup Kwashi
z Jos. ÑCÌrkev utrpÏla velikou r·nu a ti, kte¯Ì
sedÌ v ˙¯adech nejsou schopni zajistit ani pot¯ebnou pomoc ani ochranu.ì
Nigerie i nad·le z˘st·v· oblastÌ, kde doch·zÌ k pron·sledov·nÌ, zejmÈna kv˘li snaze
radik·lnÌch muslim˘ rozöi¯ovat platnost z·kona öarÌja za hranici severnÌch st·t˘. Navzdory vln·m n·silÌ, cÌrkev rapidnÏ roste. Za
poslednÌch Ëty¯icet let se poËet evangelik·lnÌch k¯esùan˘ zv˝öil z 2,1 milion˘ na 26 milion˘. BÏhem tÈto doby se takÈ NigÈrie stala
svÏtovou velmocÌ ve vysÌl·nÌ mision·¯˘.
Avöak zemÏ jako celek nar·ûÌ na mnoûstvÌ
problÈm˘. Na prvnÌm mÌstÏ je to korupce.
Svůj úkol ale Bessarab splnil, založil sbor, do kterého přicházeli další
lidé, kteří uvěřili v Krista.
„Jeho život víry v Krista byl jako
zářící hvězda,“ řekl Gavrilov, „bylo
to jako exploze.“ Zdroje jeho nepřetržité duchovní horlivosti a vroucnosti spočívaly v každodenním čtyřhodinovém obecenství s Pánem
spojené se studiem Písma. Jeho
žena Tamara Hlasu mučedníků řekla: „Nepoznala jsem jiného člověka
tak oddaného modlitbě, jako byl Sergej.“
Ale svědectví Sergeje Bessaraba
neskončilo v onu temnou noc v Isfara. „Mnoho lidí bylo probuzeno z duchovního spánku,“ řekl jeho přítel
Gavrilov, „a to nikoli jen v Tádžikistánu, ale i v Kirgizstánu a Kazachstánu. Mnozí vězni ve vězeních,
kteří slyšeli jeho příběh pak přišli ke
Kristu mnohem blíž a vydávali své
životy opravdově Bohu.“ Tamara
obdržela dopisy z osmi různých vězení v Tádžikistánu od vězňů, kteří
vyznávali, že byli hluboce ovlivněni
službou a svědectvím jejího manžela.
U Bessarabova hrobu přijal Pána
Ježíše za Spasitele jeho osmnáctiletý nevlastní syn Sergej Babadjanov. „Na svého pravého otce si nepamatuji, ale Sergej se stal mým
novým otcem,“ řekl Babadjanov.
Když jsem měl nějaké problémy, šel
jsem za ním a společně jsme o nich
hovořili a probírali je. Vždycky mi
porozuměl a podpořil mě. On nikoho nikdy nesoudil. ‚Mým úkolem je
povědět vám o Ježíši a říci vám, že
musíte činit pokání, a přijde čas,
kdy tomu porozumíte‘“ vzpomínal na
nevlastního otce Babadjanov. „A můj
čas přišel u tehdy u jeho hrobu.“
Služba v městě Isfara pokračuje.
Několik týdnů po této tragické události mnozí členové sboru měli strach
a do shromáždění nechodili. Ale nyní
již zase chodí.
Gavrilov i celý sbor v Isfara věří,
že evangelium jednou osloví jednu
Rev. Zuzul stojÌ v†ruin·ch svÈho kostela
25
Odhaduje se, ûe v˝öe vöelijak˝ch zpronevÏr
p¯esahuje Ë·stku 40 miliard dolar˘, coû je
i v˝öe n·rodnÌho dluhu. T¯etina populace ûije
pod hranicÌ chudoby a rovnÏû nezamÏstnanost je velik·. DalöÌ hrozivou skuteËnostÌ je
to, ûe 5 ñ8% populace je HIV pozitivnÌ, coû
m· za n·sledek jiû 1,5 milion˘ sirotk˘.
Hlas muËednÌk˘ nigerijskÈ k¯esùany trvale
podporuje ¯adou projekt˘, t˝kajÌcÌch se zejmÈna sirotk˘ a rodin zavraûdÏn˝ch k¯esùan˘.
ñ Hlas muËednÌk˘, Velk· Brit·nie, sbornÌk
za rok 2005
osobu – člověka, který zabil jejich
přítele a pastora. Za tento zločin byl
zatčen syn jednoho z muslimských
vůdců.
Gavrilov náš rozhovor uzavřel slovy: „Jednoho dne se potkáme s člověkem, který zabil Sergeje, nebo
hojně pracujeme ve vězeních po
celém Tádžikistánu. A tehdy i jemu
povíme o záchraně v Ježíši Kristu.“
– Hlas mučedníků, Nový Zéland,
srpen 2005
SrÌ Lanka
MAHINDA RAJAPAKSE VYHR¡L
PREZIDENTSK… VOLBY
SrÌlanËanÈ zvolili 17. listopadu novÈho prezidenta, p¯ed kter˝m nynÌ stojÌ v˝zva v podobÏ jedn·nÌ s p¯edstaviteli buddhistickÈ elity usilujÌcÌmi o v˝raznÏjöÌ nadvl·du nad
p¯ÌsluönÌky n·boûensk˝ch menöin.
Mahinda Rajapakse, kter˝ vyhr·l volby
tÏsn˝m rozdÌlem, ËelÌ takÈ dalöÌm problÈm˘m:
musÌ obnovit pozastaven· mÌrov· jedn·nÌ
s Tamilsk˝mi tygry, a takÈ zÌskat vÌce prost¯edk˘ pro programy na podporu obÏtÌ tsunami.
K¯esùany nicmÈnÏ znepokojuje zejmÈna n·tlak, kter˝ na prezidenta vyvÌjejÌ mÌstnÌ buddhistÈ. P¯ed volbami vstoupil Rajapakse do
koalice s buddhistickou stranou Jathika Hela
Urumaya (JHU, Strana n·rodnÌho dÏdictvÌ),
kter· organizovala rozs·hlÈ kampanÏ za p¯ijetÌ z·kon˘ proti konverzÌm.
PodobnÈ z·kony by omezily svobodu konverzÌ od jednoho n·boûenstvÌ k druhÈmu,
a souËasnÏ by vyvol·valy pochybnosti o motivech jakÈkoli n·boûenskÈ skupiny nabÌzejÌcÌ soci·lnÌ pÈËi nebo materi·lnÌ pomoc chud˝m.
V polovinÏ z·¯Ì Rajapakse podepsal s JHU
dohodu, ve kterÈ p¯islÌbil agresivnÏjöÌ p¯Ìstup
k mÌrov˝m jedn·nÌm s LTTE, v˝mÏnou za
volebnÌ podporu buddhist˘.
Pastor Sergej Bassarab
n
BÏlorusko
LETNIČNÍ SBOR
V MINSKU ČELÍ ÚŘEDNÍ
KONFISKACI SVÉHO
VLASTNICTVÍ
Letničnímu sboru Církev nového života nyní hrozí ztráta vlastnictví
soudní cestou. Agentura Forum 18
se dověděla, že tento sbor neuspěl
při pokusu zvrátit úřední rozhodnutí
o konfiskaci jak sborové budovy tak
i jeho pozemku.
Sbor se schází k bohoslužbám
v již nepoužívaném kravíně, který
vlastní již od září 2004, když se do
té doby neúspěšně snažil získat povolení ke koupi či k pronájmu nějakou budovu v Minsku.
V odvolání proti rozhodnutí soudu schválit příkaz radnice v Minsku,
která se snaží sbor přinutit budovu
kravína prodat, sbor poukazuje na
26
Z·kony proti konverzÌm souË·stÌ tÈto dohody nebyly ñ alespoÚ ne ve¯ejnÏ.
V˘dce JHU Athuraliye Rathna Thero nicmÈnÏ 20. z·¯Ì v rozhovoru pro denÌk Colombo Page uvedl, ûe se jeho strana Ñrozhodla
sv˘j n·vrh [z·kona proti konverzÌm] st·hnout, neboù hrozba konverzÌ k jin˝m n·boûenstvÌm p¯estane existovat, jakmile se
ministersk˝ p¯edseda Rajapakse stane prezidentem.ì
NynÌ musÌ Rajapakse vyjedn·vat s vysoce
postaven˝mi buddhistick˝mi mnichy, poûadujÌcÌmi zmÏnu ˙stavy a vyhl·öenÌ buddhismu jako st·tnÌho n·boûenstvÌ. V p¯ÌpadÏ
ne˙spÏchu se z·kony proti konverzÌm bezpochyby objevÌ zp·tky na po¯adu jedn·nÌ
parlamentu.
K¯esùanÈ uv·dÏjÌ, ûe zmÏna ˙stavy by mÏla
stejn˝ nebo jeötÏ vÏtöÌ dopad jako dvojice z·kon˘ proti konverzÌm, kterÈ byly v pr˘bÏhu
letoönÌho roku parlamentu p¯edloûeny.
Rajapakse i jeho protivnÌk, Ranil Wickremesinghe, ve sv˝ch p¯edvolebnÌch kampanÌch
problematiku svobody n·boûenskÈho vyzn·nÌ zmiÚovali, nicmÈnÏ vyh˝bali se ve¯ejn˝m
slib˘m v oblasti legislativnÌch ˙prav omezujÌcÌch n·boûenskÈ konverze. Informovala o tom
N·rodnÌ k¯esùansk· evangelik·lnÌ aliance SrÌ
Lanky (National Christian Evangelical Alliance of Sri Lanka, NCEASL).
to, že kravín již nelze podle městské vyhlášky používat k původnímu
účelu a je tedy bezpředmětné opírat
konfiskaci o důvody využívat budovu k původnímu účelu. Sbor se rovněž ohrazuje proti diskriminaci své
členky Ludmily Jakimovičové, které
jako vysoce postavené městské
úřednici bylo sděleno, že bude na
konci roku 2005 propuštěna a její
poslední výplaty o třicet procent kráceny.
– Forum 18, Norsko, 9. prosince
2005
KNĚŽÍM PŘIKÁZÁNO
OPUSTIT BĚLORUSKO
Dva katoličtí kněží z Polska dostali
příkaz opustit do konce prosince
Bělorusko, když jim předtím úřady
odmítly prodloužit víza. Oba kněží,
kteří strávili v zemi víc jak deset let,
přitom o tomto kroku úřadů neobdrželi žádné vysvětlení. Jeden z kněží,
který sloužil v minsko-mogilevské
diecézi se rozhodl proti vyhoštění
neprotestovat. Učinil tak proto, aby
vztahy s běloruskými úřady ještě
více nevyostřoval a to především
kvůli novému knězi, kterému nedávno úřady povolily vstup do země.
Podle zprávy agentury Forum 18
z 22. prosince 2005, druhý kněz,
páter Robert Krzywicki, připisuje své
vypovězení ze země práci s mládeží
i rozvíjející se vztahy s dalšími církvemi v rámci ekumenických či humanitárních aktivit. Farníci z města
Borisov, kde Krzywického služba
začala, sepsali petici, kterou úřady
žádají, aby své stanovisko změnily.
Bělorusko je nejrestriktivnější
zemí v Evropě. Pamatujeme v našich modlitbách i na tuto zemi, aby
se tamní situace změnila k lepšímu.
– Hlas mučedníků, Kanada,
5. ledna 2006
BEZPROSTÿEDNÕ HROZBA
ZamÏstnanec NCEASL popsal podivnÈ ticho,
kterÈ se rozhostilo v ulicÌch Colomba po uzav¯enÌ volebnÌch mÌstnostÌ. Doprava byla minim·lnÌ, mnoho administrativnÌch pracovnÌk˘ odeölo z kancel·¯Ì dom˘ v obav·ch
z projev˘ n·silÌ, kterÈ by se mohly po volb·ch rozpoutat.
Podle NCEASL jiû buddhistiËtÌ extrÈmistÈ
vyhroûovali, ûe po volb·ch za˙toËÌ na k¯esùansk· spoleËenstvÌ. NejkonkrÈtnÏjöÌ v˝hr˘ûku obdrûelo spoleËenstvÌ Assembly of God
v Naalle, v distriktu Gampaha. »len˘m spoleËenstvÌm bylo ozn·meno, aù oËek·vajÌ ˙tok
vËera noci.
27
n
Venezuela
ExtrÈmistÈ v uplynul˝ch letech zorganizovali ¯adu ˙tok˘ proti k¯esùan˘m a sborov˝m
budov·m, zejmÈna potÈ, co v˝znamn˝ buddhistick˝ mnich, Ven. Soma Thero, v roce
2002 zah·jil kampaÚ proti konverzÌm ke k¯esùanstvÌ.
Zpr·va vydan· ministerstvem zahraniËÌ
Spojen˝ch st·t˘ 8. listopadu zmiÚuje tyto projevy n·silÌ s koment·¯em, ûe by SrÌlanËanÈ
mÏli ctÌt svou ˙stavu ñ kter· zaruËuje kaûdÈmu obËanovi svobodu k praktikov·nÌ n·boûenstvÌ dle vlastnÌ volby.
Auto¯i zpr·vy rovnÏû vyz˝vajÌ ke ÑspoleËn˝m iniciativ·m n·boûensk˝ch vedoucÌch
r˘zn˝ch vyzn·nÌ ve snaze o mÌrovÈ vy¯eöenÌ
konfliktuì.
ñ Compass Direct, 18. listopadu 2005
VLÁDA OMEZILA
MISIONÁŘE
Venezuelské ministerstvo vnitra přikázalo všem americkým misionářům z organizace New Tribes Mission, aby do devadesáti dnů opustili
všechny oblasti země, kde žije tamní domorodé obyvatelstvo. Toto rozhodnutí bylo oficiálně uveřejněno
15. listopadu a zrušilo tak výsadní
povolení, které bylo misionářům
dáno před více jak čtyřiceti lety.
Napětí mezi Spojenými státy a socialistickou vládou prezidenta Chaveze se právě v posledních měsících
stupňuje. Chavez obvinil pracovníky
New Tribes Mission z vyzvědačství
ve prospěch CIA a z hledání zahraničních komerčních zájmů.
– Hlas mučedníků, Kanada,
23. listopadu 2005
DAV KÿESçANŸM PÿIK¡ZAL UKON»IT
SHROM¡éDÃNÕ
7. srpna se k modlitb·m setkalo dvan·ct k¯esùan˘ z indickÈ odnoûe letniËnÌ cÌrkve Foursquare Gospel Church v mÏstÏ Horana (okres
Kalutara) a to navzdory hrozb·m, kterÈ obdrûeli v p¯edchozÌm t˝dnu. Podle zpr·vy N·rodnÌ k¯esùanskÈ evangelickÈ aliance (NKEA)
p¯eruöil toto setk·nÌ dav asi pades·ti buddhist˘, kte¯Ì poûadoval, aby k¯esùanÈ shrom·ûdÏnÌ ukonËili a rozeöli se dom˘.
P¯Ìtomn˝ pastor zavolal policii a p¯ÌtomnÌ
z obou stran byli vyzv·ni, aby se dostavili
na policejnÌ stanici. Shrom·ûdÏnÌ buddhistÈ
vyk¯ikovali, ûe k¯esùanÈ nemajÌ pr·vo se
shromaûÔovat v jejich vesnici, kter· je zcela buddhistick·. AËkoli policejnÌ n·ËelnÌk
uznal pr·vo k¯esùan˘ na shromaûÔov·nÌ,
p¯ik·zal, aby bylo setk·nÌ ihned ukonËeno,
protoûe ruöÌ ve¯ejn˝ po¯·dek a rovnÏû prohl·sil, ûe by se proto nemÏli setk·vat ani
v budoucnu.
Modlete se za k¯esùany na SrÌ Lance, kte¯Ì
proch·zejÌ podobn˝mi ˙strky. Hlas muËednÌk˘ v souËasnosti p¯ipravuje pro tamnÌ k¯esùany vyd·nÌ biblick˝ch uËebnÌch text˘ a dalöÌ
k¯esùanskou literaturu.
ñ Hlas muËednÌk˘, USA, listopad 2005
Můžete nám psát na naši
e-mailovou adresu:
[email protected]
Další informace v angličtině lze
najít na internetových
adresách:
www.persecution.com
www.persecution.net
Starší čísla v elektronické
podobě naleznete
na internetové adrese:
mucednici.prayer.cz
Několikrát týdně
aktualizované zprávy
o pronásledování křesanů
ve světě
Compass Direct CZ
www.prayer.cz •
[email protected]
přehledné třídění podle zemí
a data • možnost zasílání
e-mailem • soutěže o ceny
28
PŘÍLOHA
O kr·li Jarobe·movi a dvou prorocÌch
B I B L I C K Á Ú VA H A
Text: 1. Královská 13, 1–33
Myslím, že člověk, který má rád jednoznačné příběhy s černobílými hrdiny, kde je od
samého počátku jasné, kdo je postavou kladnou a kdo zápornou, kde jsou ve všem
naprosto jasně, odpuste mi ten výraz, vyloženy karty, musí být tímto příběhem více než
zmaten a musí se neklidně ptát, jaké že je vlastně poselství tohoto biblického vyprávění.
Také náš oddíl ovšem začíná jednoznačně, kdy se velmi snadno orientujeme a nejsme
na pochybách, že Jarobeám, král severní izraelské říše, která vznikla na základě řevnivosti na privilegia judského kmene, je postavou veskrze zápornou a tragickou, která
poznamenává na trvalo tuto severní říši svým neslýchaným modlářstvím. V jeho zavedení kultu dvou zlatých býčků slyšíme ozvěnu dávné modly – zlatého telete, které si
kdysi Izraelci vyrobili na poušti a označili jej za svého boha, který je vyvedl z Egypta
a dokonce ho pojmenovali jménem Hospodina. Bylo to strašné rouhání, o kterém apoštol Pavel píše v 1. Kor. 10,7: „A také nebuïte modláři jako někteří z nich, jak je psáno:
‚Usadil se lid, aby jedl a pil, a potom povstali k tancům.‘
Myslím, že není sporu o tom, že právě příběh o zlatém teleti z dob Mojžíše nám mnohé napovídá o této situaci a jejich příčinách. Můžeme zde spolu s vykladači vidět odvěkou lidskou touhu po pozemské bezstarostnosti a hojnosti, o radosti z podílu jen v tomto
přítomném životě. A právě ten bůh, který ji poskytne je pravý, a by byl třeba falešný. V tom
smutném mojžíšském příběhu rovněž tušíme úlevu mnohých nad tím, že se Mojžíš dlouho
nevrací. Tehdy Izraelci nařídili Áronovi: „Vstaň a udělej nám boha, který by šel před námi.
Vždy nevíme, co se stalo s Mojžíšem, tím člověkem, který nás vyvedl z egyptské země,“
volají Izraelci! (2. Mojžíšova 32,1) Pro mnohé to zřejmě byla velmi radostná událost,
příležitost a zadostiučinění. Mojžíš jim určitě lezl značně na nervy. Již dlouho ho přece
museli poslouchat, což se nakonec nelíbilo, jak víme z Písma, ani samotným Mojžíšovým
sourozencům Áronovi a Mirjam. Svým činem chtěli Izraelci učinit konec svému životu na
poušti, svému strádání, své cestě za Božím zjevením, třebaže do zaslíbené země. Jako
kdyby prohlásili: „Už toho všeho máme až nad hlavu, nyní chceme normálně žít, radovat se a veselit. Chceme radostný a naplněný pozemský život. Nechceme tuhle pouš,
chceme pozemský ráj, teï a hned. A jsme rozhodnuti si k tomu vytvořit i boha. To je tvůj
bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země“ (32,4)
A nyní král Jarobeám na tuto „zlatou“ tradici neblaze navazuje. Jde to až neuvěřitelně
hladce. Nakonec žádný div, lidská přirozenost má přece ráda právě takovou víru, jejíž
naplnění je hmatatelné, je zde na tomto světě, přináší pozemské štěstí, nasycuje žádost
očí, žádost těla a pýchu života. Hospodin sám se pak stává jen vedlejším pojmem a jeho
jménem lze nazvat cokoli. Může ho dobře nahradit třeba zlatá modla a falešný kult, může
ho nahradit třeba sakrální atmosféra, nebo zase plytká náboženská extáze, které snadno
propadá i člověk jsoucí na úplném duchovním scestí, jak to známe z příběhu o králi
Saulovi a jeho služebnících. Jen pryč s únavným hledáním opravdové Boží přítomnosti,
Boží vůle a vedení. Vždy nás dobře vede naše vlastní žádostivost. My sami víme nejlépe, co je pro nás dobré! Vždy Bůh, kterého nám hlásá Mojžíš, Samuel nebo David je
Bůh příliš tvrdý. Jak to doslova prohlásili Izraelci na poušti: Hospodin nás vyvedl na pouš,
aby nás zničil. Vypadá to, že nám vůbec nerozumí! Ano Jarobeám svou moderní modloslužbou má na co navazovat.
A pak dojde k tomu slavnému Božímu zásahu a k proroctví proti falešnému oltáři.
Přichází i mocné znamení prostřednictvím muže Božího, jak jsme četli. Až potud je náš
příběh o Jarobeámovi a tomto bezejmenném proroku srozumitelný. Pak však přijdou
29
události nad kterými nám zůstává rozum stát. Co si máme o těchto věcech myslet?
Jaké mohou mít poselství pro nás? Proč chtěl místní starý prorok oklamat Božího muže?
Jak to, že se ten nechal tak snadno obelstít? Proč Hospodin použil k vyhlášení trestu
proroka svůdce? Proč ten chtěl být nakonec pohřben s tím, kterého sám svedl a uvedl
na něho záhubu? To jsou otázky, na které lze jen velmi těžko najít odpovědi. Ale pokusme se přece o nich alespoň zčásti poněkud spekulovat.
Je cosi nevyzpytatelného v našem srdci, srdci, které Jeremiáš prohlašuje za převrácené. Právě v něm se skrývá náš největší nepřítel a to platí vždy a za jakýchkoli okolností.
Přicestovavší muž Boží dobře vyřídil své poselství, které dokonce jak jsme několikrát
zmínili, Hospodin potvrdil zázrakem a znamením. Nyní může spokojeně odejet jinou
cestou než po které přijel. Bude cesta radostnější a uvolněnější než byla ta první.
Můžeme se snadno vžít do jeho situace. Zatímco přijížděl tento muž Boží jistě plný
neklidu a obav nad tím, jak to s ním a s jeho proroctvím dopadne, vždy nevěděl zda
nebude nakonec mučedníkem a možná celou cestu duchovně bojoval, modlil se
a přemýšlel před Boží tváří, nyní odjíždí již docela uvolněný, plný uspokojení a snad
i určité pýchy, jak si jej Bůh použil a jak mocný dojem musel vyvolat. A snad si také
pomyslel, jak by bylo krásné, kdyby odjet nemusel a mohl by přijmout určité náležité
pocty. Ty, které mu nabízel Jarobeám byly samozřejmě příliš průhledné a navíc byl muž
Boží ještě v silném duchovním rozhorlení, než aby selhal v něčem tak banálním
a hloupém. Ale nakonec se na své cestě zastavil a usedl pod posvátným stromem, aby
ve slavnostním rozpoložení, přemýšlel o tom, co prožil a oddal se pochopitelně určitému snění na řadu témat: „Co se bude nyní dít? Mělo moje poselství nějaký smysl, jak
zapůsobilo na obyčejné lidi, zejména na ty, kteří cítili až do morku kostí, že to, co král
dělá není rozhodně to nejlepší? A co ti skutečně zbožní? Opravdu chce Hospodin,
abych nyní po takovém vítězství, po takových velikých znameních, jenom tak odjel,
vyklidil pole a to zřejmě navždy? Vždy bych mohl místní vyznavače Hospodinovy ještě
posílit, promluvit jim k srdci a pozitivně nasměrovat. A je docela možné, že právě takové snění se mu nakonec stalo osudným.
V naší přirozenosti je totiž obsaženo také to, že největší pokušení pro nás nespočívá
v překonání těch kterých obtíží a těžkých chvil a zkoušek, ale někdy naopak v překonání
onoho stavu ex post, kdy jsme prožili určité duchovní vítězství a rádi bychom se nyní
vznášeli na jeho křídlech, ale kdy k našemu údivu nesklízíme hmatatelné ovoce či
dokonce musíme toto místo, co nejrychleji opustit. A navíc rovněž po vypjatém duchovním zasvěcení a úkolu, kdy se k nám skutečně sklonil Hospodin, prožíváme explozi
radosti, která je většinou zakončena úžasným návratem mimořádné chuti k obyčejným
lidských tužbám a činnostem. S tím takřka nedokážeme nic dělat. Je to jako když
dlouhou dobu nejíme a pak náhle před nás položí ty nejvybranější pochoutky. Středověký mystik sv. Jan od kříže o tomto stavu duše poznamenává, že když duch se dává
do pohybu směrem k obnovení a radostem v Bohu, v tutéž chvíli oblast smyslů naopak
směřuje k pozemským radostem a rozkoši smyslové. Je to zdánlivá ozvěna biblického
varování, že je sice možné začít dobře duchem, ale nakonec končit tělem. Možná, že
jsme to někteří prožili. Když třeba v modlitbě najednou zažijeme radost a Boží přítomnost, vrací se překvapivě i radost z pozemského života. Přichází uvolnění, které je
ovšem plné nemoudrých domněnek, tužeb a představ, často z říše snů.
A to je jistě neobyčejně příznivá chvíle pro pokušitele.
Ale nechme na chvíli muže Božího a obrame svou pozornost k druhé snad ještě
rozporuplnější postavě, k starému místnímu proroku. Proč ten – sám letitý Boží služebník – pojal tak hrozný plán, svést Hospodinova proroka? Odpovědí bude zřejmě jakási
skrytá řevnivost a žárlivost tohoto Hospodinova vyznavače. Uslyšel o velikém divu,
který Hospodin vykonal skrze neznámého muže Božího a jistě ho někde hluboko uvnitř
zabolelo, proč si k tomuto úkolu nevybral Hospodin jeho. A nejen to, ani u toho osobně
nebyl, stalo se tak říkajíc „za jeho zády“. Tento starý prorok se zřejmě Jarobeámovy
zásvětné slavnosti nezúčastnil, nebo s ní přirozeně nesouhlasil a v králově počínání
30
jednoznačně rozpoznal modlářství. A nyní se od svých synů dověděl, že Hospodin
mocně zasáhl. A právě v této chvíli u něho nastupuje onen vnitřní proces, který zvnějšku
vypadá tak podivně. Žárlivost je potřeba dobře ukrýt do veliké starosti.
Když přišli do Jeruzaléma mudrcové od východu, aby se poklonili nově narozenému
Mesiáši, král Herodes se zarmoutil a celý Jeruzalém s ním. Proč se tito lidé zarmoutili?
Dělo se něco bez nich, něco o čem nevěděli, a přitom by to vědět měli. Navíc Hospodin
posílá někoho z ciziny bez jejich vědomí. Pak Herodes, zástupně za všechny tyto
zarmoucené, zahalil tento žárlivý zármutek do pokrytecké starosti: „Jděte a pátrejte
důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit“ (Matouš 2,8). Jak strašlivé pokrytectví. Možná však Herodes v této chvíli ještě nebyl
zdaleka rozhodnut pro fyzickou likvidaci zaslíbeného izraelského Krále.
Náš starý prorok zřejmě pojal tak trochu podobnou „starost“. Chce Božího muže
vyzkoušet a tak ho nachytat a dokázat, že ani s jeho vírou a poslušností to není tak
slavné, jak by se mohlo zdát, že není o nic lepší než on sám. A tak i zpochybnit to, co se
v Bét-elu stalo, zpochybnit, že se to skutečně stalo na Boží pokyn. Jaká nesmírná by to
pro něho byla úleva. Tím by u místních Hospodinových vyznavačů nepřišel o svou
prestiž Božího muže. Nejde na to ovšem tak brutálně bezbožně jako starověký bezbožník Herodes ale mnohem subtilněji. I v lidské přirozenosti věřícího člověka jsou jakési
zbytky, rezidua žárlivosti. Chceme ty druhé, kteří by nás mohli nějak zastínit, nachytat,
přesvědčit se, že podléhají stejným bídám jako my, přesvědčit se, že to s jejich zbožností není tak slavné, jak to na první pohled vypadá, zpochybnit tak nakonec to, co
skrze ně Hospodin vykonal. Co taková řevnivost již všechno uvnitř Božího lidu napáchala. A jak jemné odstíny na sebe bere. Kolik toho bylo řečeno na adresu reformátorů
a dalších Božích svědků. A všichni se samozřejmě tváříme, že se nás rozhodně nemůže nic takového týkat, že naše motivy jsou vždy jen výhradně stoprocentně ryzí. Ale
buïme nanejvýš střízliví a bdělí! Jen ten může ve zkouškách obstát, kdo si sebe nemaluje v růžových barvách a je si na každém kroku vědom své lidské náchylnosti k pádu.
Všichni kdo stoprocentně stojí, určité také stoprocentně padnou.
A tak starý prorok zaútočí na jeden jediný příkaz, který muž Boží od Hospodina
dostal. V tuto chvíli se nám tak před očima střetávají typické stránky naší lidské přirozenosti: žárlivost na straně jedné a touha po uznání a lidské chvále na straně druhé. Obě
na sebe berou zbožné roucho.
Starý prorok přichází právě v okamžiku nejmenší duchovní bdělosti cestujícího Božího muže. Ten sice nejprve odmítá, ale značně nepevně, jinak by nemohl uvěřit tak
bláhovému výmyslu. Muž Boží se vnitřně zaradoval, že přece jen v těchto končinách
bude moci zakusit lidskou přízeň a vidět plody své služby. Je to přece tak lidsky logické.
A tak se pošetile vrací s radostí nad tím, že Hospodin změnil svůj názor a v ústrety mu
posílá dokonce svého starého věrného služebníka.
A na tomto místě bychom se měli zaměřit na pokušení, kterému můžeme být všichni
z nás někdy vystaveni. Boží muž se měl po splnění úkolu vrátit jinou cestou a neměl jíst
ani pít na místě, kde mocný div vykonal. V tom je jistě skryt určitý symbol, který se
pokusme rozšifrovat. Když člověk vykoná určitý úkol od Hospodina, má také symbolicky odejít jinou cestou a nejíst a nepít na místě vykonaného poslání, myslíme to nyní
symbolicky. Když Pán Ježíš vykonal mnoho divů a zázraků, někteří Izraelci ho chtěli
prohlásit za krále. Ale on se ihned stáhl do ústraní. Nechtěl jíst a pít z Božích zázraků,
tedy mít z nich osobní prospěch. Jak jsem již zmínil, to největší pokušení přichází až po
splnění Božího úkolu. Žalmista prosí Hospodina o to, aby nad ním bděl při jeho vcházení i vycházení. Co tím vlastně myslí? To, že Pán má být při nás v našem vcházení,
tedy, když vstupujeme do nějakého těžkého úkolu nebo zkoušky, tomu dobře rozumíme a není třeba nic vysvětlovat. Ale proč má být Hospodin také při nás v našem vycházení, tedy, když to nejhorší pominulo, když zkouška je již za námi? Právě protože je to
ta nejkritičtější chvíle. Vzpomeňme na Elijáše, také on když vybojoval největší boj na
hoře Karmel, má hrozné deprese z toho, že utekl před Jezábel, ale myslím ještě větší
deprese z toho, že najednou musí opustit místo, kde vybojoval tak mocné duchovní
31
vítězství na které tak dlouho čekal a nezakoušet dále jeho výšiny. To v něm vyvolá až
myšlenky na smrt. Také Elijáš na druhý den odešel, respektive utekl jinou cestou než
kterou přišel, totiž triumfálně před izraelským králem. Také zmínění mudrcové odešli
jinou cestou od narozeného Mesiáše, a myslím, že to nebylo jen kvůli Herodovi.
Ano, zde před námi leží jedno z největších pokušení Božího lidu. Když si Bůh člověka k něčemu použije, má pochopitelně člověk vždy tendenci na takovém místě co
nejdéle zůstat a zde jíst a pít. Žít dál z tohoto Božího úspěchu, jako by to byl náš
soukromý, lidský úspěch. Mít z něho co největší osobní užitek a prospěch či osobní
prestiž. A to je i vysvětlení toho, že někteří lidé, které si Pán zprvu mocně použil, se
nakonec stávají druhým osidlem a svodem. Kolik již bylo takových kazatelů a pastorů,
kteří nedokázali „vyjít“ z toho, k čemu si je Bůh použil. Jsou jako Gedeon, který sice
vybojoval velké vítězství pro Izraelce, ale nakonec se pro ně stal sám léčkou, když je
učil modlářství, anebo jakým svodem musel být pro Izraelce zestárlý Šalamoun! Ano
my lidé jsme tak velmi náchylní, spadnout z výšin Božích na výšiny lidské a tak být
nakonec zadáveni lvem, který obchází kolem a nedostat se do svého pravého duchovního domova. Náš oddíl nám totiž ukazuje také další důležitou věc, že všichni máme
svůj duchovní domov někde jinde než v tom, co je viditelné, co je na očích, co nám
zjednává respekt, obdiv nebo hmotné zaopatření. Máme mít na paměti stále cestu, jak
se utéci do pravé Boží přítomnosti před ostatními, ale mnohem více před sebou samými.
Oba proroci se tedy vrací. Oba jsou oklamáni člověkem. Jeden svým spoluvěřícím,
druhý sám sebou, vlastní žárlivostí. A pak náhle je toto zdánlivě krásné společenství
obou oklamaných Božích služebníků přerušeno tvrdým Hospodinovým slovem. Proč
přichází skrze starého proroka? Hospodin mu tak potvrzuje, že Boží muž, kterého on
svedl je skutečným Božím nástrojem a tak ho vlastně usvědčuje, že zde starý prorok
odporuje Božímu jednání a Božím cestám. Jaké to asi bylo zděšení pro oba. S Bohem
nejsou žerty.
Když prorok po druhé odjíždí, je na cestě usmrcen lvem. Ale stalo se opět něco
podivuhodného. Lev stál vedle mrtvoly a vedle osla. Osel neutekl, a lev neroztrhal ani
mrtvolu proroka ani osla. Když o tom starý prorok uslyší, náhle se zhrozí. Ví, že je to
další mocné znamení, že to, co se v Bét-elu stalo bylo Božím znamením a že toto
proroctví je pravdivé a spolehlivé. Náhle je zaplaven lítostí k tomu, kterého svou žárlivostí svedl. Uloží jeho mrtvé tělo do svého vlastního hrobu a naříká nad ním: „Běda můj
bratře.“ Běda nad naší lidskou bídou, běda nad mojí žárlivostí, běda nad tvou lidskou
důvěřivostí. Běda nad tím, že jsi chtěl ujíst a upít ze slávy, která patří pouze Bohu.
Starý prorok vydá rozkaz, aby byl po smrti pohřben vedle toho, kterého sám svedl.
Až ve smrti dojdou opravdového smíření.
A přece ten, který byl zadáven lvem, ten mrtvý Boží služebník, jehož mrtvoly se
šelma nedotkla, byl větší než starý prorok z Bét-elu a všichni zdejší Izraelci. Jeho smrt
přivodila lidská žárlivost a modlářství. Jejich hřích mu přivodil smrt. A tak i přes své
selhání nakonec jeho služba a úděl nesou stopy a předobraz jiné budoucí a ještě
hroznější žárlivosti Božího lidu, která přivodí smrt tomu největšímu z proroků, který se
sice sám nedal oklamat, ale naopak se dobrovolně ztotožnil s naším hříchem a bezbožností. Nebyl postižen pro vlastní hřích jako muž Boží z Bét-elu, ale jak praví prorok:
„Byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Všichni jsme bloudili jako
ovce… Jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.“ Při pohledu na jeho mrtvé
tělo na kříži i my naříkáme: Ježíši milý co jsi spáchal zlého! A víme, že to bylo naše zlo,
které mu přivodilo smrt. Ale jeho mrtvé tělo nezůstalo napospas porušení, nezůstalo
v hrobě, třetího dne byl vzkříšen z mrtvých.
Prorok v Bét-elu chtěl dojít smíření s prorokem, kterého oklamal tím, že oba budou
jednou odpočívat ve společném hrobě.
Ale náš nářek nad ukřižovaným Božím Synem má slavnější zaslíbení (Řím 5,10):
„Jestliže jsme my, Boží nepřátelé byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás
smířené zachrání jeho život.“ (-sf-)
32
LÈk proti krutostem
Tv˘j sluûebnÌk JÛab to byl, kdo mi dal p¯Ìkaz a kdo tvou otrokyni nauËil
vöemu, co m· mluvit. (2. Samuelova 14,19).
JednÈ noci se mi zd·lo, ûe jsem se z˙Ëastnil jakÈhosi veËÌrku, na kterÈm
Solûenicyn, slavn˝ rusk˝ spisovatel a nositel Nobelovy ceny, p¯edËÌtal ze svÈ
knihy Gulag Archipelago. Ho¯ce jsem plakal nad vöÌm utrpenÌm, kterÈ v knize
popisoval. Pak se mÏ Solûenicyn zeptal: ÑVÌö o nÏjakÈm lÈku na takovÈ krutosti?ì OdpovÏdÏl jsem: ÑZnal jsem mnoho krimin·lnÌk˘. Kaûd˝ z nich mÏl nÏjakÈ slabÈ mÌsto. Jeden v·önivÏ miloval nÏjakou ûenu, jin˝ svÈ dÌtÏ a dalöÌ zase
svÈho psa.ì
Stalinova dcera SvÏtlana vypr·vÏla, jak svÈho otce jednou p¯emluvila, aby
nechal propustit jistÈho vÏznÏ. JistÏ by mohla dok·zat jeötÏ vÌc. V d·vn˝ch
dob·ch brali kr·lovÈ do zajetÌ dÌtÏ svÈho rivala, aby mu tak znemoûnili za˙toËit. Jsou provinilci, kte¯Ì by nesp·chali pl·novan˝ zloËin, kdyby jste jim pohrozili, ûe jim zabijete jejich psa. I nÏkte¯Ì nejtvrdöÌ vrahovÈ se dok·zali vzd·t
jedinÈho krajÌce chleba, aby nadrobili vrabc˘m.
éena, kter· v·m ukradla manûela, m˘ûe velice milovat svou matku, jejÌmû
prost¯ednictvÌm by se dala p¯imÏt k tomu, aby se vaöeho manûela vzdala.
JÛab, David˘v gener·l vÏdÏl, ûe kr·l chce prokazovat p¯i spr·vÏ zemÏ shovÌvavost. TÈto shovÌvavosti se JÛab dovol·val prost¯ednictvÌm ûeny, kterou poslal k Davidovi, aby mu vypr·vÏla vymyölen˝ p¯ÌbÏh o sv˝ch synech. Jeden
˙dajnÏ usmrtil v h·dce druhÈho a jen kr·l mohl zbylÈho syna vysvobodit od
nejp¯ÌsnÏjöÌho trestu. Kdyû David p¯islÌbil milost pro zbylÈho syna, najat·
ûena kr·le vyzvala, aby nynÌ projevil p¯i prokazov·nÌ shovÌvavosti d˘slednost
a omilostnil i svÈho tÏûce zh¯eöivöÌho syna AböalÛma.
UËiÚte ËlovÏka, kter˝ k¯ivdÌ v·m nebo spoleËnosti, p¯edmÏtem svÈ l·skyplnÈ
studie. Hledejte skulinku, jak proniknout k jeho srdci. P¯irozenou l·sku dÏtÌ
k rodiˢm lze vyuûÌt p¯i jejich nasmÏrov·nÌ pro pozn·nÌ vÌry. Postupujte t˝mû
zp˘sobem i s ostatnÌmi lidmi. CÌsa¯ Konstantin byl ovlivnÏn svou k¯esùanskou
matkou, sv. Helenou, aby v ÿÌmskÈ ¯Ìöi ulehËil pron·sledovanÈ cÌrkvi a dal
nakonec k¯esùan˘m plnou svobodu.
Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching toward the Heights
Etiopie
EVANGELISTA KRUTÃ ZBIT
K¯esùanskÈho evangelistu jmÈnem Aman, kter˝ se 1. ledna 2006 vracel z bohosluûeb v mÏstÏ Meki, leûÌcÌho 134 km jiûnÏ od Addis Ababy, obstoupila na cestÏ
n·hle skupina muslim˘. Podle zdroj˘ Hlasu muËednÌk˘ v Etiopii, zaËal jeden
Ëlen tÈto skupiny zu¯ivÏ bÌt Amana velk˝m obuökem po celÈm tÏle, dokud nezakroËilo nÏkolik kolemjdoucÌch. Amana odvezli do nemocnice v Shashemene,
kde byl dva dny v bezvÏdomÌ. Podle poslednÌch zpr·v je Aman st·le na jednotce intenzivnÌ pÈËe.
ñ Hlas muËednÌk˘, Kanada, 7. ledna 2006
H L A S°
¡ ´
MUCEDNIKU
vych·zÌ pÏtkr·t do roka.
V prosinci vych·zÌ dvojËÌslo.
Bulletin vyd·v· obËanskÈ sdruûenÌ
Pomoc pron·sledovanÈ cÌrkvi.
K hlavnÌm cÌl˘m tohoto sdruûenÌ pat¯Ì:
a)†poskytovat hmotnou a duchovnÌ pomoc pron·sledovan˝m a pot¯ebn˝m
k¯esùan˘m
b)†informovat ve¯ejnost o pron·sledov·nÌ k¯esùan˘
c) podporovat vyd·v·nÌ literatury, kter· vypovÌd· o k¯esùansk˝ch muËednÌcÌch
ObËanskÈ sdruûenÌ ˙zce spolupracuje
s celosvÏtovou misijnÌ organizacÌ International Christian Association.
P Ã T H L AV N Õ C H Z ¡ S A D
tÈto misie je zaloûeno
na Epiötole éid˘m 13,3
1. Poskytovat (v p¯ÌsluönÈm jazyce)
Bible, k¯esùanskou literaturu a vysÌlat
k¯esùanskÈ rozhlasovÈ programy do
zemÌ a oblastÌ, kde jsou k¯esùanÈ pron·sledov·ni.
2. Poskytovat v tÏchto oblastech pomoc rodin·m k¯esùansk˝ch muËednÌk˘.
3. Organizovat podp˘rnÈ projekty na
pomoc vϯÌcÌm, aby v zemÌch, kde byli
pron·sledov·ni komunistick˝m reûimem mohli obnovit sv· vyzn·nÌ i†civilnÌ
ûivoty.
4. ZÌskat pro Krista ty, kte¯Ì vzdorujÌ
evangeliu.
5. Informovat svÏt o krutostech p·chan˝ch na k¯esùanech.
Tento bulletin lze bezplatnÏ objednat na adrese:
Hlas muËednÌk˘
poöt. p¯. 21
377 01 Jind¯ich˘v Hradec
DobrovolnÈ p¯ÌspÏvky je moûno zasÌlat na ˙Ëet:
Pomoc pronásledované církvi
ČSOB Jindřichův Hradec
č. ú.: 131257607/0300
konstantní symbol: 379
»Ìna
SVĚTLO A STÍN
V souvislosti se stavem svobody náboženského vyznání
v Číně se neustále objevují další matoucí a zdánlivě
protichůdné zprávy. Korespondent agentury Compass
v říjnu natočil rozhovor s vedoucími domácí církve v šesti
velkých městech. Tito vedoucí hovořili o své službě
a evangelizaci s pozoruhodnou smělostí. Počet členů
mnoha registrovaných společenství patřících k oficiální
vlastenecké církvi (TSPM) prudce stoupá. Podle oficiálních statistik TSPM se k jejich řadám ročně připojuje milion nových věřících. Vládní představitelé využívají
tyto pozitivní statistiky k přesvědčování zahraničních
skeptiků, že v ČLR je ve vztahu k církvím vše v pořádku.
Je tedy pravda, že Čína učinila velké kroky směrem ke
svobodě náboženského vyznání? Podobně jako v mnoha dalších případech v Číně, odpověï zní současně
„ano“ i „ne“. V uplynulých dvaceti letech došlo k řadě
skutečných zlepšení. Počet neoficiálních společenství
stále roste. Státní úředníci v mnoha městech přivírají
nad křesanskými aktivitami oči. V některých městech
se objevují soukromá křesanská knihkupectví – což by
bylo před deseti lety zcela nemyslitelné. Obhájci lidských
práv a svobody náboženského vyznání by měli tento
pokrok Číně přiznávat. Pokud tak neučiní, hrají do karet
vládním představitelům, kteří budou zahraničním návštěvníkům ukazovat přeplněné sbory, vzkvétající semináře a rostoucí dostupnost publikací náboženského
charakteru. Tito cizinci se poté vrátí domů, kde budou
vyprávět o úplné náboženské svobodě v Číně.
Pod povrchem však existuje zcela jiná realita. Významný pastor domácí církve v Pekingu hovořil o pokračujícím pronásledování domácích společenství
v některých venkovských provinciích a uvedl i řadu konkrétních případů. Podobné zprávy o zatýkání, mučení
a pronásledování křesanů v Číně přicházejí z různých
míst Číny. Tyto dvě reality existují v dnešní Číně vedle
sebe. Jak se Čína dere na světové jeviště, potřeba urovnat konflikty s mezinárodními obchodními partnery soupeří s potřebou ovládat problematické masy doma.
Nárůst společenských problémů, včetně rozsáhlých demonstrací drobných zemědělců na venkově, společně
s rozšířeným přístupem k Internetu a mobilním telefonům, komplikuje čínské vládě uplatňování represivní politiky Hnutí náboženské obrody šířící se po celé zemi
rovněž ohrožuje efektivitu starých struktur dohledu nad
náboženskými aktivitami v podobě TSPM a jejího katolického ekvivalentu. Zdá se, že je vláda odhodlaná útisk
umírňovat. Příliš jim v tom však nepomáhá nevědomost
místních úředníků. Mnohé politické kádry na venkově
nedokážou rozeznat neškodné věřící setkávající se
k modlitbám od příslušníků sekt s politickými motivy.
S ohledem na tuto rozšířenou neinformovanost je pravděpodobné, že k případům svévolného pronásledování bude docházet i nadále. Mezitím by se lidé žijící mimo
Čínu měli snažit pečlivě zvažovat obě reality, pokud
chtějí situaci čínské církve porozumět.
– Compass Direct, 30. 12. 2005 (zkráceno)