zpravodaj

Transkript

zpravodaj

ročník: XVIII.
červen
číslo: 2/2009
ZPRAVODAJ
obce Rusava
LV.
cena: 10 Kč
Slovo má
Navýšení cen vodného a stočného
O
starosta ...
d počátku letošního roku došlo ke značnému navýšení ceny vodného a stočného.
Nehledejme příčinu v provozních nákladech, ale v úpravě státního nařízení. V současné
době lze z prostředků Evropské unie, ale i z financí českého státu nadále čerpat a realizovat akce vodohospodářského rázu. Jsou mezi nimi hlavně stavby čistíren odpadních vod
a dostavba kanalizací.
Evropské společenství ale již nebude v budoucnosti podporovat rekonstrukce, opravy či
modernizaci těchto zařízení. K tomuto účelu musí být využity vlastní finanční zdroje od uživatelů
zařízení, tj. od fyzických i právnických osob. Každý provozovatel či vlastník vodovodu a kanalizace
si musí zpracovat plán obnovy vodovodu a kanalizací s výhledem na 10 let. Tabulka propočtů se
následně zpracovává podle hodnoty majetku z pořizovacích cen, stavu opotřebení, ale zahrnuje
i dobu na akumulaci finančních prostředků.
Obec v letošním roce jako vlastník zařízení přispívá na obnovu částkou 400 000 Kč, větší
část ve výši cca 500 000 Kč je tvořena ze zdražení vodného a stočného. V dalších letech by tvorba tzv. rezervního fondu na obnovu majetku měla být vyšší, poněvadž hodnoty vycházející ze
vzorce jsou jasně stanoveny.
Poplatky za vodné i stočné budou muset být každoročně upravovány. Stát v novele zákona
počítá s navýšením odvodu za odběr podzemní vody ze současných 2 Kč na 4 Kč za 1 m3 vody.
Rovněž poplatek za vyčištěné odpadní vody se zvýší ze současných 0,10 Kč/m3 na 0,50 Kč/m3.
Nejsou to příjemné zprávy, ale opatření se provádí ve vztahu ke globálnímu oteplování, nedostatku vody v jiných oblastech, a možná i jako určité přinucení k tomu, aby se vodou šetřilo.
Tvorba rezervního fondu má však i své kladné stránky. Pokud stát již nebude finančně
podporovat tyto modernizace, můžeme sami výhledově plánovat, které úseky je nutné rekonstruovat. Důležité je to zejména u kanalizace, kde postupně můžeme řešit oddílnou kanalizaci
a tím zamezit přítoku povrchových vod do čistírny odpadních vod. Investice v oblasti nakládání
s vodami by řešilo zastupitelstvo obce. Je to velmi odpovědný úkol pro současné vedení obce
a závazné plnění pro další volené zástupce samosprávy na Rusavě.
Bohumil Škarpich
Zpravodaj obce Rusava
1
„Silácký čin vandala“
Dění v obci ...
Rusavským katastrem vede poutní cesta z Velehradu
na Sv. Hostýn, která byla otevřena začátkem července v roce 2008. Padesátikilometrová trasa poutní
cesty vede z Velehradu přes Modrou, Jalubí a Sušice
do Huštěnovic, podél řeky Moravy do Napajedel a přes
Zlínské vrchy do Zlína, dále přes Fryšták, Lukoveček
a Rusavu, kde kopíruje cyklostezku na Grapech, až
na Sv. Hostýn. Cílem společného projektu Matice
svatohostýnské a Matice velehradské je výsadba
alejí, ve kterých spatřují symboliku spojení dvou
nejvýznamnějších moravských poutních míst.
V rusavském katastru bylo zatím vysázeno
120 ks mladých stromků (jeřábů, hrušní a javorů).
Ještě před kolaudací celého díla zničil neznámý
vandal 5 ks javorů a v nepochopitelné vandalské
činnosti pokračoval i v průběhu zimního a jarního
období, kdy dále likvidoval jeden stromek za druhým (celkem 43 ks). První kilometr úseku je tak zcela
zničen. Je to dílo náhodné myšlenky něco zničit nebo cílevědomá činnost za účelem
likvidace celého díla? Tento „silácký“ čin byl sice nahlášen i na Policii ČR, ale dopadení
pachatele je v nedohlednu.
A tak místo mladé aleje lemují asi kilometr poutní cesty polámané pahýly, které
v okolojdoucích vyvolávají rozporuplné pocity.
Dana Gajdošová
Druhý ročník „Vítání jara na Pardusu“
Příznivci pohybu na vlastní pohon se
sešli v sobotu 21. března v pěkném
počtu 70 účastníků na druhém ročníku
„Vítání jara na Pardusu.“ Zahájení výšlapu po valašsku, pro ten správný, přiměřeně rychlý a šťastný krok, proběhlo již tradičně poklepáním „valašků“
na podešev každého účastníka před
budovou Obecního úřadu na Rusavě
a hned na to jsme si to všichni „šmarovali“ přes Kopácinu (kolem zahrad
u lyžařského vleku) směr Pardus.
Novinkou druhého ročníku byla
účast portášů z Valašské Bystřice,
2
včetně rusavského desátnictva, ale také doprovodná akce přímo na Pardusu „Narození
prvního rusavského velikonočního vajíčka“.
Rozmarům zimy se první jarní den i letos statečně ubránil, ale sněhový koberec nám
zima nechala, hlavně v lesním úseku, rozprostřen až na Pardus. Náladu tedy opět podpořilo slunečné počasí a slibované občerstvovací zastávky s „rusavskú vodů“ (slivovice
z rusavských trnek).
Výšlap jsme zvládli každý svým tempem a na Pardusu se nám odměnou stala nádherná slunečná vyhlídka, uzený bůček a křesné pagáčky (škvarkové placky) paní Jany
Bílkové, které nám moc „šmakovaly“. Do toho všeho jsme se kochali úžasnou zručností
dvou perníkářek paní Žídkové a Doležalové, které „pomohly na svět prvnímu rusavskému
velikonočnímu vajíčku“ v nadmořské výšce 672 m. Všichni jsme obdivovali jejich práci
a odněkud se ozvalo: „Tomu nevěřím…, to je možné tady nazdobit?“ „Ale je, zkuste,
ještě je mokré, “odvětila za stálého zdobení perníkářka Žídková. Neuvěřitelné… jak
jsou šikovné! Postupně přicházeli i poslední účastníci výšlapu a portáši se přichystali
na salvy, které byly slavnostně vypáleny nastávajícímu jaru. Z nebe nás potom dokonce
pozdravila letka, která se účastnila rozlučkového dnu holešovského letiště. Následně
předseda Valašského sboru portášského z Valašské Bystřice, portášský feldbáb Libor
Fojtů, řekl pár slov k historii portášů. Další jarní kroky směřovaly k prameni Rusavy, kde
jsme se symbolicky občerstvili douškem vody, poté pro jistotu vydezinfikovali slivoviců,
valašsků sekerků pleskli po hladině a popřáli prameni sílu. Příležitost sejít se u pramene
v letošním roce ještě jednou nám dá podzimní akce „Naděje rusavských studánek“, která
se bude konat 26. 9. 2009.
Poslední kroky skvělého jarního odpoledne směřovaly přes Vrchovů do hospůdky
U Hradilů. A nutno dodat, že už nyní se těšíme na příští rok, na třetí ročník „Vítání jara
na Pardusu“.
Dana Gajdošová
Maškarní bál
Aktivní klub uspořádal v sobotu 28. 3. 2009 Maškarní bál. Jelikož jsme pořádali tuto akci již
potřetí, nebyl problém v organizaci. Někteří se zaměřili na výzdobu sálu, další připravovali
tombolu a ti nejšikovnější montovali první cenu – rotoped. Sál byl připraven, tombola
taky, tak honem domů a doladit kostýmy.
V 19 hodin dorazila skupina Čuňaski, díky níž vlastně Maškarní bál pořádáme. Když
nás před 3 lety Honza Uruba oslovil, ať to zkusíme, že nám jako kapela poprvé pomohou, řekli jsme si – tak proč ne? A protože je spokojenost na všech stranách, příští rok
do toho půjdeme určitě zase. Vyděláme tímto způsobem na pořádání jiné akce pro
děti – Kuličkiády, a co zůstane, přidáme na uspořádání Mezinárodního dětského dne.
Samozřejmě nás motivují každoroční kladné ohlasy všech zúčastněných. Letošní rok byl
na masky velice štědrý a nás těší, že těch, co přijdou v civilu, je rok od roku méně. Tuto
akci bychom samozřejmě nemohli pořádat bez sponzorů, kteří nám při celoroční činnosti
Aktivního klubu pomáhají. Tímto bychom jim chtěli moc poděkovat a taky všem členům
AK, z nichž někteří přinesli ceny do tomboly z vlastních zdrojů.
3
Kdo tedy letos vyhrál z toho velkého množství masek? Na 3. místě skončili námořníci
+ skupina Hipies, 2. místo získal rytíř – u něj porota hlavně ocenila výdrž v těžké zbroji
po celý večer. A na 1. místě se umístili Piráti z Rusavy. Vybrat nejlepší masky je moc těžké,
ale porota si s tím vždy dobře poradí. Do úzkého výběru se dostaly i tyto masky – šejk,
dívky v županu s natáčkami, skupinka skládající se z vanilkového dortu, čokoládového
krému a šlehačky, cikánský baron, nespočet lehkých žen v podání mladých urostlých
jinochů, Mexičan ad. Po vyhlášení tří nejlepších masek, které byly oceněny krásným
dortem a lahvinkou něčeho dobrého na zahřátí, došlo na tombolu. První cenu, cvičební
sestavu rotoped + king gym, vyhrál Kamil Zbranek. Takže tombola byla rozdána a zábava
mohla pokračovat.
Kolem třetí hodiny ranní skupina Čuňaski oznámila, že zahraje „opravdu“ už poslední
písničku, a pak se masky začaly pomalu rozcházet do svých domovů. Na nás pořadatele
čekal už jen závěrečný úklid, při kterém jsme konstatovali, že se nám Maškarní „zase“
povedl a ti bystřejší z nás již hýřili nápady na nové masky.
Tak za rok se na vás všechny už moc těšíme.
Pavla Ševčáková, Aktivní klub Rusava
Kuličkiáda a pálení
čarodějnic
V pátek 24. 4. svolaly členky Aktivního
klubu brigádu na hřišti u keramiky,
aby se hřiště připravilo k utkání 3. ročníku v kuličkiádě nejen pro děti. Že
nás čeká práce nelehká jsme věděly
již po minulých ročnících, kdy bylo
hřiště zarostlé trávou. Maminky dorazily vybaveny motyčkami, hráběmi a pustily se do plení a „klení“!
Ale protože jsme holky šikovné, hřiště bylo za 2 hod připraveno.
V neděli jsme vše už jen doladily,
rozdělily jednotlivá stanoviště a mohlo se závodit. V letošním roce se přihlásilo 38 dětí,
což nás moc potěšilo, a k tomu se přidalo 24 dospěláků, kteří si přišli zavzpomínat na svá
dětská klání v kuličkách.
Soutěžilo se ve 4 kategoriích: 1 – 5 let, 6 – 10 let, 11 – 15 let a dospěláci. Pravidla jsou pořád stejná, vyhrává ten, kdo první dostane všechny kuličky do důlku. A kdo to byl letos?
V kategorii 1 – 5 let:
1. Anička Mikšánková, 2. Ondra Vrubel, 3. Honzík Uruba
1. Míša Ševčák, 2. Dominik Kocman, 3. Adrianka Zelená
4
1. Kajka Janováčová, 2. Tom Zbranek, 3. Markétka Vaculíková
Všichni obdrželi krásné ceny, ale i ostatní děti byly odměněny sladkostmi, pitím
a bublifukem.
V dospělácké kategorii nakonec zvítězil „těsně“ nad Davidem Zeleným Robert Gomola
a ten si odnesl 1l chlazené slivovice. Takže motivace pro dospěláky je, doufám, lákavá.
Po skončení kuličkiády došlo na pálení čarodějnic, které si děti s pomocí tety Romany
Botíkové vyrobily ze slámy a starých hader. Ty jsme pak společně hodili do ohně. Na závěr
proběhlo opékání špekáčků, které dostaly děti taky zdarma.
I když se už hliněné kuličky přestaly vyrábět, doufáme, že se opět sejdeme na dalším, již 4. ročníku a opět si zahrajeme a zavzpomínáme (my dospěláci). Takže se na vás,
děti, těšíme!
Pavla Ševčáková, Aktivní klub Rusava
Cvičení hasičů ve známém rekreačním zařízení v Rusavě
Dne 12. 5. 2009 v 11.38 hod. bylo vyhlášeno společné taktické cvičení hasičů na Čecheru
v Rusavě. Cílem cvičení bylo prověřit možnosti likvidace požáru ve známém restauračním
a pobytovém zařízení v obci Rusava, které je umístěno v kopcovitém terénu. Prověřovala
se schopnost zaměstnanců požár nejen ohlásit, ale také včas evakuovat návštěvníky
restaurace, případně ubytované hosty. Hasiči si pak prověřovali společný zásah profesionálních i dobrovolných hasičů a možnost využití přírodních vodních zdrojů. Jedna ze
zaměstnankyň zjistila před polednem požár v některém z horních pokojů. Požár ohlásila
na tísňovou linku 112 a do příjezdu hasičů prošla ubytovací prostory. V jednom z pokojů
narazila na hosta, kterého vyvedla do bezpečí. Včas stačila vypnout i přívod elektřiny
do objektu.
Jako první dorazila na místo jednotka profesionálů z Bystřice pod Hostýnem s jednou cisternou. Velitel zásahu nařídil průzkum chaty v dýchacích přístrojích a s vodním
vedením. Hasiči ve druhém patře nalezli ohnisko požáru v jednom z pokojů, kde došlo
ke zkratu na televizoru. Požár se podařilo lokalizovat. S druhou jednotkou přijeli místní dobrovolní hasiči
obce Rusava, kteří dostali za úkol
rozvinout vodní vedení z místního
rybníčku pod Čecherem. Hasiči sjeli
do údolí, připravili čerpadlo a vytlačili vodu do přečerpávací cisterny u chaty. Jejich jedno čerpadlo
zvládlo terénní převýšení 35 metrů, a to v celkovém stometrovém
vodním vedení. Třetí povolanou
jednotkou byli dobrovolní hasiči
z Bystřice pod Hostýnem, kteří
Foto: mjr. Ivo M
itáček
5
zkoušeli hasební zásah z vnější strany restaurace. Pomocí žebříků se dostali do patra
a nataženým vodním vedením požár likvidovali. Sami si vyzkoušeli zásah v dýchací
technice a komunikaci pod jednotným velením.
Cvičení přihlížel velitel stanice profesionálních hasičů z Bystřice pod Hostýnem,
který po skončení okamžitě celou akci také zhodnotil. Zjištěné poznatky budou sloužit
pro další školení a výcvik hasičů. Velitel ocenil dobré dojezdové časy, možnost využití
přírodních zdrojů, zvládnutou dálkovou dopravu vody s převýšením i dobrou koordinaci
hasebních prací.
Nasazená technika hasičů a počet osob
JPO
Technika
Počet
J HZS ZLK ÚO KM stanice Bystřice p. H.
CAS 24 3200/500 - S3Z
1+3
J SDHo Rusava
DA 8 PV3S - M3Z
1+6
J SDHo Bystřice pod Hostýnem
CAS 24 3500/300 M2R
1+2
mjr. Ivo Mitáček, Mgr. Bc., tiskový mluvčí HZS Zlínského kraje
Krádež slunečních kolektorů
V minulém čísle Zpravodaje jsme se pyšnili nad výsledky soutěže Solární ligy, ve které se
obec udržela na prvních místech pět let. Nyní vstupujeme do historie krádeží slunečních
kolektorů, které byly odcizeny v noci ze 17. na 18. 5. 2009.
Zloděj vnikl na koupaliště nezajištěným zadním vjezdem, který byl toho času ve výstavbě, a z ocelové konstrukce pak demontoval a ukradl 21 plochých kapalinových slunečních kolektorů Ekostart Therma. Pachatel odstříhal přívodní kapalinové potrubí, takže ze
systému vytekla nemrznoucí kapalina v objemu cca 300 litrů. Krádeží slunečních kolektorů
vznikla obci škoda v celkové výši 450 tis. Kč. Zloději teď hrozí až tříletý trest vězení.
Nejen policisté, ale i poškozená obec vyzývají veřejnost: pokud někdo může k tomuto protiprávnímu činu poskytnout jakékoliv informace, ať se obrátí na linku 158 nebo
na obvodní policejní oddělení v Bystřici pod Hostýnem.
Dana Gajdošová
Ohlédnutí za poetickým hudebněním
Všechno, co se v nějaké podobě či obměně stane v nějakém delším časovém rozmezí
více než jednou až dvakrát, začne mít svou historii. Takto se z náhlé jarní pohnutky v roce
1997 zrodilo amatérské posezení s písničkou v budově obecního úřadu a nedávno mělo
své další pokračování navazující na mnohá předchozí.
Na první posezení s dovětkem „Možná přijede i Kelly Family…“ si vzpomínám velmi
dobře, poněvadž v něm hostovala tehdejší studentka operního zpěvu na JAMU v Brně,
6
Jana Škarpichová z Brusného. Právě tento recesní dovětek způsobil, že se dostavilo hodně
dětí, které se během posezení neustále ohlížely a vyptávaly, kdy už teda přijedou Kelly
Family, a byly stále zklamanější a netrpělivější, když se bohužel po schodech a do dveří
nikdo podobný nehrnul a my jako náhražky jsme nebyli v kurzu. Raději jsem si již nikdy
příště nedovolil tak konkrétně zažertovat a musím přiznat, že dětí již potom nikdy nepřišlo
tolik. Vlastně to byly pak už jen děti náhodně přibyvší v doprovodu rodičů. Navíc jsem se
věnoval spíše svým hudebním autorským spřízněncům a nedbal o aktuálně populární
sólisty a skupiny, pokud se nepohybovali zrovna v oblasti melodicky zajímavých skladeb
či silných textů, které by mne vnitřně oslovily. Tím jsem nechtěně způsobil omezení
okruhu zájemců schopných vydržet příval neznámých písní a melodií v mém skromném
provedení bez bravurních rifů a prstokladových ekvilibristik.
Za jarním posezením pak následovalo pár vánočních vystoupení společně se zručným kytaristou
a zpěvákem Ivanem Huňou z Bystřice pod Hostýnem.
Tato posezení měla spíše vánoční atmosféru s převahou koled či lidových písní. Ta vánoční tradice
pokračovala, sem tam se přidalo i několik dalších
amatérských parťáků, kteří obohatili zvuk houslemi,
zobcovou flétnou, další kytarou. Život praktický je
však náročný, takže jsem po několika společných
vystoupeních zase osiřel. Díky zájmu posluchačů
o společné zpívání a podnětu od posluchačů-zpěváků se začaly pro účastníky připravovat texty v tištěné podobě, protože touha se přidat je sice silná,
ale znalosti textů písní bývají většinou chabé…
Po několika kolektivních sezeních, kdy se občas vyskytovaly problémy se zapomínáním brýlí
na čtení, začala být vážným problémem i samotná příprava tištěných textů. Díky šťastné shodě
Vánoční besídka
náhod, na jejímž počátku paradoxně stála dezinrok 2002
formace, se nabídla možnost využít dataprojektoru a promítacího plátna z pracoviště Mikroregionu v Bystřici pod Hostýnem. Díky tomu
jsem mohl při přípravě hudebního a poetického posezení uplatnit koncepci, o níž jsem
již nějakou dobu snil a uvažoval. Chtěl jsem spojit možnost projekce čitelných textů písní
s promítáním fotografií pořízených za různých okolností, především v přírodě a v horách.
Vždyť právě tyto vizuální a pocitové zážitky stály u zrodu mnoha písní a textů. Problém
náročného tisku textů byl rázem vyřešen, čitelnost pro účastníky byla nadstandardní
a ušetřil se dokonce i papír pro úřední korespondenci. Premiéru měla nová koncepce
právě před rokem při jarním májovém posezení s písničkami, básničkami a fotografiemi. Posezení jsme si několikrát zpestřili i dramatickým vystoupením s nadsázkou, ať už
z říše člověčí nebo zvířecí. Na posledním posezení v pátek 29. 5. 2009 hostoval rockový
baskytarista Vojta Křesálek ze Slavičína, jinak kolega z Univerzity Tomáše Bati, který si
úspěšně poradil s přechodem na baladicky laděné skladby.
7
Posezení s písničkou bylo mnohokrát vyzkoušeno v zasedací místnosti a několikrát v sále muzea obce. Sál muzea má výborné akustické vlastnosti díky vhodnému
tlumení na rozdíl od zasedací místnosti, ve které jsou nevhodné odrazy a zvuk je tam
tvrdší, proto se hodí opravdu spíše pro mluvené nebo šeptané slovo. V sále muzea se
rychle dostaví ta správná klubová atmosféra, známá z let dávno minulých, kdy umělci
s politickými vroubky objížděli zapadlá městečka a v nadšeném souznění s publikem
dokázali vytvořit nezapomenutelné chvíle. Na tom se svorně shodují účastníci našich
poťouchle poetických posezení, kteří sem přijíždějí většinou odjinud, aby spokojeně
usedli na uvolněná místa po místních. Tím se vlastně postupným vývojem podařilo to,
co bylo již v původním záměru – přitáhnout aktivní posluchače spřízněné podobným
cítěním a vnímáním světa okolo nás…
poťouchlý romantik Petr Neumann
Kácání mája 30. 5. 2009
„Zveme Vás na 33. Kácání mája na Rusavě. Letos nově na Čecheru.“ Tak alespoň zněla
krátká pozvánka, která lákala domácí i přespolní k tradiční valašské akci na Rusavě, jež se
měla letos konat v novém prostředí. Technické i organizační přípravy probíhaly dobře. Žel
Bohu jsme však dešti poručit nedokázali. Chladné a deštivé počasí stavělo organizátory
před těžké rozhodování – provést tradici v tradičním rouchu nebo jí dát jiný kabát. Zvolena
byla druhá varianta, a myslím, že její originální podoba ničemu neuškodila. Koneckonců
jsme zohledňovali jak diváky, jež jsme nechtěli nechat sedět či stát v chladném počasí,
tak i oba soubory, jež by musely vystupovat v mokrém, rozbláceném terénu.
Máj však nakonec přece jen stál. Sice v malé podobě, ale měl vše, co máj mít má – vršek, kruh i hada. Jeho menší replika se nejenže pěkně vyjímala v sále Obecního domu, ale
především netradičně zachovala starou tradici. Originální provedení se líbilo všem, kteří
přišli. Obavy, že se sál nenaplní, se naštěstí nevyplnily. Všechny stoly byly plně obsazeny,
a kdyby jich bylo více, zaplnily by se i ty, neboť spousta diváků se ještě tlačila u vchodu do sálu. K spokojenosti všech přítomných přispěly svým vystoupením
oba účinkující soubory – hostující
Soubor lidových písní a tanců Spinek
z Vnorov a domácí Valašský krúžek
Rusavjan. Naši hosté z Vnorov potěšili zrak i sluch svými „Sedlckými
z Vnorov, Verbuňkem i Sedlckými
Hluckými“. Bylo krásné a zajímavé vidět taneční repertoár jiného
národopisného regionu. Domácí
Rusavjan volil z rusavské pokladnice tanečních pásem. „Muziganti,
Křižáky a Rejdováky“ – takový byl
Spinek z Vnorov
taneční sled. Svým krásným hlaHostující soubor
8
sem si všechny podmaňovala i Anetka Trněná z Holešova, která svými sólovými zpěvy
prokládala jednotlivá taneční pásma. Tato cérečka v poslední době s Rusavjany vystupuje
a je určitě velkým příslibem i nadějí valašského folklóru.
Jenže jaké by to bylo Kácání mája bez scénky, jež měla přimět k smíchu všechny
přítomné. Letos se tohoto úkolu ujali naši hosté z Vnorov. Myslím, že nikdo z nás nezapomene na „hlúpú Mařenku, která měla odlákat hlídača mája“. Spinek podal skvělý výkon.
Máj si ale nakonec porazili sami Rusavjané. A právě tato fáze byla signálem k tradiční
besedě u cimbála, která vždy navazuje. Jen škoda, že na ní zůstalo méně z původních
přítomných. To však nebránilo tomu, aby se ti, kteří zůstali, výborně bavili. Tance i zpěvy
těšily všechny. Na tomto místě patří poděkování oběma cimbálovým muzikám, které se
o dobrou zábavu postaraly – CM Růža a CM Rusava.
Závěrem bych rád poděkoval všem, kteří se jakkoliv organizačně podíleli na zdárném
průběhu celé akce, ať už přípravou, obsluhou u občerstvení, technickým zázemím nebo
vlastním tanečním a pěveckým účinkováním. Tohle krátké vyprávění uzavírám s vírou, že
se příští rok skutečně sejdeme při Kácání mája na Čecheru a že se všichni budeme bavit
minimálně tak dobře jako letos.
Jaroslav Pavelka, ogar z Rusavjanu
Volby do Evropského parlamentu 2009
Všeobecné znechucení politickou scénou. Tak to byl výsledek malé účasti ve volbách
do Evropského parlamentu, která na Rusavě dosáhla 30,86 % a příliš se neodchýlila
od celkové účasti 27,73 % ve Zlínském kraji, ale ani od celorepublikové účasti 28,22 %
oprávněných voličů. V obci je celkem 512 osob zapsaných v seznamu voličů, voleb se
zúčastnilo 158 osob a odevzdalo 158 platných hlasů.
Kdo za to může? Zcela jistě není jen jeden viník. Pokud by nám všem byla volební
účast odepřena, nelíbilo by se nám to, je-li nám možnost volit otevřena, nevyužíváme
jí a alibisticky se vymlouváme, že stejně nic neovlivníme. Politici, kteří eurovolby brali
jako pokračování (mnohdy nechutného) kolbiště domácí politiky, také příliš nepřispěli
k motivaci voličů účastnit se voleb.
Úspěšnost politických stran na Rusavě: Česká strana sociálně demokratická
– 51 hlasů (32,28 %), Občanská demokratická strana – 43 hlasů (27,22 %), Komunistická strana Čech a Moravy – 17 hlasů (10,76 %), Křesťanská a demokratická unie – Československá
strana lidová – 15 hlasů (9,49 %), Suverenita – 7 hlasů (4,43 %), Strana zelených – 4 hlasy
(2,53 %).
Dana Gajdošová
Varhany v kostele Povýšení sv. Kříže na Rusavě
po generální opravě
Závěr měsíce května r. 2009 byl nejen ve znamení vrcholící předvolební kampaně
do Evropského parlamentu, ale pro účastníky bohoslužeb v římskokatolickém kostele
přinesl příznivou a dlouho očekávanou zprávu. Opět znějí píšťalové varhany na kostelním
9
kůru. Pokusím se přiblížit vám průběh opravy varhan
– vpravdě „královského nástroje“.
Nástroj postavil v roce 1852 varhanář Johann
Neusser. Manuál obsahuje 6 rejstříků, v pedálu hrají
2 rejstříky. V průběhu 20. století bylo na nástroji provedeno několik zásahů. Ne vždy ale přinesly pozitivní
výsledek. Posledních zhruba 35 let nebyl nástroj vůbec
používán. O to náročnější úkol měl varhanář Dušan
Černoch z Přerova. Ten zahájil práce na opravě v lednu
2008. Cílem bylo uvést nástroj do provozu, konzervovat ho a zachovat co nejvíce původních dílů.
Po vyčištění nástroje byly dřevěné části napouštěny roztokem přírodních pryskyřic v organických
rozpouštědlech s aktivní látkou Lignofix. Dřevěné
píšťaly byly po ošetření sanačním a penetračním
roztokem vylity opakovaně řídkým klihem. U několika
píšťal bylo třeba vyměnit nohy, předkrývky, jádra nebo
Další fotografie varhan před
přední stěny. Tři vzdušnice nástroje po rozebrání, vya po opravě v příloze Zpravodaje
čištění a konzervaci prošly rovněž renovací spočívající
ve vlepení nových prvků, utěsnění krycích desek a obnovení vnitřního nátěru. Kožená
těsnění zásuvek a ventilů byla vyčištěna a nakonzervována Elaskonem. Ventilové skříně
a napojení vzduchových kanálů byly utěsněny novou kůží. Kovové píšťaly zůstaly všechny původní, v nezbytných případech byly vyměněny nebo doplněny poškozené části.
Vyrovnání intonace a tónování píšťal bylo provedeno na intonační lavici. Varhanní skříň
byla po vyčištění nakonzervována a poškozená místa na skříni zatmelena. Šedý odstín
skříně byl obnoven přestříknutím barvou stejného odstínu. Manuálová klaviatura je kompletně opravena, přilepeny celuloidové potahy kláves, kožené matky vyměněny za nové.
Pedálová klaviatura je zcela nová, zhotovená podle poničené původní. Byl pořízen nový
ventilátor od firmy KONYVES es FIA KFT a vyroben nový plovákový měch o rozměrech
120 × 70 cm se záklopkovým regulátorem. Nový měch má koženou manžetu a olověné
odlité závaží. Nová vzduchotechnika je napojena na původní vzduchovody.
Na průběh opravy dohlížel diecézní organolog Jan Gottwald z Olomouce. Celkové
náklady na zmíněnou opravu varhan činily 290 tisíc Kč. Úprava elektroinstalace k novému
ventilátoru varhan včetně nové spínací skříňky stála 9 709 Kč.
Děkuji všem příznivcům a štědrým dárcům za podporu tohoto díla. Z větších darů
zmiňuji příspěvek 50 tisíc Kč z Fondu kultury Zlínského kraje a 30 tisíc Kč od Nadace
Děti-kultura-sport z Uherského Hradiště.
Věřím, že si rádi přijdete nástroj poslechnout. Pravidelně je používán při nedělních
bohoslužbách, které začínají v 11.30 hod.
P. Marek Výleta, administrátor farnosti
10
Rybářské závody na Rusavě
Rusavský klub rybářů pořádal 13. června tradiční rybářské závody na rybníce pod
Čecherem. Při prezentaci v 6 hodin ráno se zapsalo 34 rybářů, kteří usedli kolem rybníka.
„Ryby braly a těm, kterým se podařilo včas a správně zaseknout, měli velkou šanci získat
některou z krásných cen,“ řekl Pavel Sedlák.
Rybáři lovili pouze na jeden prut na položenou nebo plavanou s jedním jednoduchým háčkem a mezi úlovky, vzhledem k množství navezených kaprů a amurů (1 ks),
převládal samozřejmě kapr. „Pro místní spolek to znamenalo navézt ryby pro soutěžní
klání již tři týdny předem a zakrmit je kukuřicí,“ prozradil pan Josef Prokopovič, jeden
z organizátorů závodů. „Taky bylo nutné připravit zázemí pro občerstvení a opravit přítok
vody do rybníka,“ dodal. A právě oprava přítoku spolu s deštivým počasím předchozích
dnů způsobily, že byl terén kolem rybníka
dosti podmáčený a místy i rozblácený.
„Samozřejmě jsme mysleli i na občerstvení, grilované ryby a klobásky, pivo, a taky
nějaký ten kalíšek přišel vhod,“ dodal
jedním dechem Pavel Sedlák.
Úderem 13. hodiny byly rybářské
závody ukončeny s celkovým počtem
11 ulovených kaprů, kdy výsledek závodníků mohla ovlivnit pouze délka jednoho úlovku. Na 1. místě se umístil pan
Podmolík, který ulovil největšího kapra
o délce 48,5 cm, 2. místo obsadil pan
Ondrušek, který ulovil dva kapry o délce 45 cm, a na 3. místě skončil pan Frlajz, který
také ulovil dva kapry o délce 42 a 47 cm.
„Poděkování Rusavského klubu rybářů patří všem sponzorům, díky kterým jsme
mohli závody ukončit tombolou, ale i Obecnímu úřadu Rusava za vstřícnost a důvěru,
kterou k nám zachoval,“ řekl Josef Prokopovič, předseda klubu.
Dana Gajdošová
Zemřel hudebník, primáš, čestný občan Rusavy
Vladimír Meloun (*25. 8. 1926 – †22. 6. 2009)
V pondělí 22. 6. 2009, ve věku nedožitých 83 let, zemřel primáš, čestný občan Rusavy
Doc. Ing. Vladimír Meloun, CSc., který se narodil 25. srpna 1926 ve Valašském Meziříčí.
Už v mládí věnoval muzicírování spoustu volného času. Navštěvoval hudební školu a po studiu na reálném gymnáziu se stal mladinkým primášem cimbálové muziky
M. Svrčiny ve valašskomeziříčském Valašském krúžku vedeném profesorem Arnoštem
Kubešou. V letech 1946-1951 studoval na Vysokém učení technickém v Brně, kde se již
v roce 1946 zapojil do nově vznikajícího Valašského krúžku. Stal se primášem jeho první
11
muziky a později primášem cimbálové muziky Moravského souboru lidových písní a tanců. Spolu s Jaroslavem
Juráškem zapisoval lidové písně na jižním Valašsku a na Rusavě. V roce 1951
se podílel na založení Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů
a v letech 1952-1960 byl primášem
cimbálové muziky celoakademického
souboru VAAZ v Brně. V 60. letech zaostřed)
ložil s Emanuelem Kuksou a Otakarem
pr
(u
n
ou
el
M
V.
Na fotografii
ch
te
le
.
80
v
Pokorným
Gajdošskou muziku z Brna,
vě
na Rusa
– Kácání mája
pozdější Brněnské gajdoše.
Poslední rozloučení s primášem V. Melounem se konalo v pondělí 29. 6. 2009
ve smuteční síni v Brně.
Dana Gajdošová
Jak žije evangelický sbor
Také i v roce 2008 jsme se scházeli k pravidelným bohoslužbám, a to každou neděli
a ve sváteční dny. Celkem jsme vykonali 54 bohoslužebných shromáždění. S pěti svými
sestrami a bratry jsme se rozloučili při pohřebních shromážděních.
Nedělní bohoslužby jsme přesunuli na 10. hodinu, a to proto, že od 1. července 2008
se stal dosavadní administrátor – farář Ludvík Svoboda – farářem rusavského sboru.
Odpadla mu starost o prusinovický sbor, proto jsme mohli začátek bohoslužeb posunout
na pozdější hodinu.
18. května se konala konfirmační slavnost, při níž byli konfirmováni tři mladí členové
sboru. Děti se také scházejí k vyučování náboženství na faře, avšak je jich málo – jen tři.
5. srpna se v kostele konal koncert s názvem „Nastavte slunci tvář“, který připravila
paní Jana Dvorníková se svou rodinou.
19. října jsme uspořádali sborový den,
při němž jsme vzpomenuli, že uplynulo 120 let od úmrtí faráře Daniela
Slobody. K tomuto výročí jsme připravili
bohoslužby, koncert, při němž zpívaly
Moravské děti z Holešova, a výstavku
různých spisů a listin ze Slobodovy
doby. Přednášku o Danielu Slobodovi
připravil PhDr. Zdeněk Fišer. Také jsme
však nezapomněli, že v roce 2008 slavila naše církev 90. výročí svého vzniku. Této události jsme vzpomenuli při
Paní Jana Dvorn
bohoslužbách.
íková se svou ro
dinou
12
Staršovstvo na svých schůzích jednalo o různých opravách, které bylo nutno provést.
A tak tedy pan Černoch z Přerova opravil harmonium, dále pak jsme nechali opravit strop
s podlahou v archivu i nápis a plech nad dveřmi kostela. Také jsme jednali o úpravě a rekonstrukci zahrady kolem kostela. Návrh na úpravu zahrady předložila paní architektka
Komendová. Zahrada má být místem klidu a odpočinku, případně místem pro meditaci
a zamyšlení, někdy i místem, na němž se budou konat kulturní akce obce. Název tohoto
projektu zní: „Za odpočinkem a poznáváním do Slobodovy zahrady“. Předpokládá se, že
ji budou navštěvovat i školní děti, protože zahrada bude osázena různými zajímavými
rostlinami. Evangelický sbor rekonstrukci zahrady provádět nebude, této akce se ujal
Obecní úřad v Rusavě, jemuž sbor na 10 let pronajal zdarma příslušné pozemky.
Mrzí nás, že účast na bohoslužebných shromážděních bývá někdy velice slabá. Ti,
kteří byli věrnými účastníky bohoslužeb, umírají a noví nepřicházejí. Rusavský sbor si
však chce zachovat svou samostatnost. Nechce se připojit k jinému sboru, ani se stát
kazatelskou stanicí sousedního sboru. Samostatnost sboru však přináší i určité závazky.
Samostatný sbor odvádí totiž seniorátu a církvi poplatky, které jsou stanoveny konventy
a synody. Jsou to tzv. repartice a Personální fond. V roce 2009 tyto výdaje činí pro náš
sbor téměř 50 000 Kč. Kromě toho je zapotřebí peněz na provoz sboru, nezbytné opravy,
kterých je vždycky dost, i na různé sbírky, jimiž je podporována charitativní i stavební
činnost církve. Ti, kteří se účastní bohoslužeb, jsou o těchto věcech informováni a snaží
se přispívat štědře.
V roce 2009 jsme zvolili nové staršovstvo na dalších 6 let. Má 6 členů a 4 náhradníky.
S potěšením mohu říci, že se nám pro staršovstvo podařilo získat i několik mladých členů
sboru. Přáli bychom si, aby tito mladí členové staršovstva znamenali ve sboru oživení.
I když si uvědomujeme, že se zdaleka nemůžeme srovnávat se svými předky, kteří
za Slobodových dob rusavský evangelický kostel zaplnili do posledního místečka, a i když
víme o svých mnohých slabostech a selháních, přec máme naději, že Pán Bůh i malou
hrstečku evangelíků na Rusavě neopustí a zachová ji i do příštích let.
Mgr. Ludvík Svoboda, evangelický farář
Připravuje se kniha o Rusavě
Všeobecným trendem dnešní uspěchané doby je vydávat dějiny měst, městeček a obcí.
Návrat ke kořenům je tak trochu obranou před probíhající globalizací: lidé si rádi připomínají, odkud vzešli, kde žili nebo žijí jejich příbuzní, co zajímavého se v minulosti v tom
kterém místě odehrálo. Leckterá obec v okolí Rusavy takové dějiny již má, i když kvalita
jejich obsahu je velmi kolísavá a někdy je to jen snůška dílčích údajů, které autor zčásti
opsal ze starších prací a zčásti zachytil to, co sám v místě prožil nebo čeho byl svědkem.
Obec Rusava na zpracování svých dějin dosud čeká, ač by si je jako místo významného turistického ruchu, pozoruhodných kulturních tradic a dynamické přítomnosti
nepochybně zasloužila. Existuje vynikající kniha Františka Táborského Rusava. Život valašské dědiny, která s ilustracemi Adolfa Kašpara vyšla v r. 1928 (resp. před nedávnem její
13
reprint); je však věnována spíše národopisu než vlastním dějinám. Jiná kniha vztahující
se k Rusavě nazvaná Z minulosti východní Moravy v 18.–19. století se zase zabývá hlavně
osobností Daniela Slobody a dále popisuje širší česko-slovenské vztahy. Navíc vyšla už
před více jak čtvrtstoletím (1980). Existuje rovněž řada dílčích článků, které se zabývají
různými epizodami místních dějin. Jakousi jejich svodku představuje drobná brožurka
Miroslavy Češkové nazvaná Z dějin Rusavy, vydaná r. 1994.
V souvislosti s blížícím se 200. výročím narození nejvýznamnější rusavské osobnosti
a prvního čestného občana Rusavy Daniela Slobody (nar. 20. prosince 1809) se obecní
úřad rozhodl vydat knihu, která by uctila jednak Slobodovu památku, jednak by přiblížila místním občanům i širší veřejnosti vzdálenou i novější minulost obce. Proto ponese
název Rusava a Daniel Sloboda.
Jak název napovídá, bude rozdělena na dvě části. První – Rusava – přiblíží dějiny obce.
Připomenuty budou přírodní podmínky, počátky a vznik obce, šlechtické rody, v jejichž
majetku se katastr i poddaní nacházeli, dále události týkající se valašských rebelií a jak
s tím Rusava souvisí, čím se obyvatelstvo zabývalo v 17. nebo v 19. století. Zachycen bude
i novější vývoj po revoluci 1848–1849, co se v místě dálo za 1. a 2. světové války. Objeví
se i statistické údaje ze sčítání lidu, dochované od r. 1869. Jedna z kapitol se bude týkat
duchovního vývoje, tj. života místních katolíků a evangelíků, dále školství a spolků.
Samozřejmě nemůže být opomenuta ani lidová kultura. Vzpomenuty budou rovněž
osobnosti, které Rusava svým geniem loci přitáhla (Táborský, Macůrek, Fialová), ale i malíři
Kašpar, Ondrúšek, Schweiger či Schneiderka. V závěru této části bude uveden přehled
archivních fondů a literatury vztahující se k obci i chronologický přehled vývoje obce.
Druhá část knihy bude věnována osobnosti evangelického faráře Daniela Slobody,
který učinil z Rusavy významné centrum česko-slovenských vztahů jakož i jedno z center
českého a slovenského národního života v 19. století. Zachyceny budou jeho rodinné
poměry, jeho vědecké zájmy jako botanika, matematika, meteorologie, geologie a národopis, jeho vztahy ke Slovensku a vazby na tamní významné osobnosti, včetně tchána
Jurkoviče nebo švagra Hurbana. Vzpomenuta bude Slobodova účast na Slovanském
sjezdu v Praze v r. 1848, styky s Moravskou národní jednotou, novinářská činnost
a také oblíbená záliba – hra v šachy. Připomenuta bude jeho bohatá knihovna, reflexe
ve vzpomínkách současníků i pamětníků a také následný zájem o Slobodu po jeho smrti
v odborné literatuře.
Kniha, doufejme, bude-li dostatek finančních prostředků, na nichž závisí její rozsah
i obrazové vybavení, by měla vyjít v roce 2010. Garantem obsahové kvality knihy bude
Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, která má s vydáváním podobných publikací
nemalé zkušenosti. K obsahu pak přispěje více autorů z moravských vědeckých a muzejních institucí. Redakcí knihy je pověřen autor tohoto příspěvku, takto odborný pracovník
Moravského zemského muzea v Brně, autor obsáhlé edice dokumentů vztahujících se
k osobnosti D. Slobody.
PhDr. Zdeněk Fišer
14
Mé setkání s plukovníkem letectva panem
Petrem Urubou (*15. 12. 1916 – †1. 3. 2009)
„Ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo!“
Vidím to ještě dnes, když jsem se na jaře roku 2004 poprvé setkal s panem plukovníkem
Urubou. Ač mu bylo téměř 88 let, působil velmi svěžím dojmem jak po psychické, tak
fyzické stránce. Setkání proběhlo v restauraci Legie poblíž stanice metra I. P. Pavlova. Oba
jsme si objednali pivo, já velké, pan plukovník malé. Bylo to naše první setkání a alespoň
pro mě začátek takřka pětiletého přátelství, na jehož konci stálo vydání knihy o osudových
okamžicích v životě pana plukovníka.
Pokud mu to zdraví dovolilo, probíhala naše další setkání rovněž v restauraci Legie,
kde mi s obrovskou dávkou trpělivosti odpovídal na mé nekonečné otázky. Bez těchto
setkání by nikdy nemohla moje kniha vzniknout. V propojení s archivními materiály tak
mohla být napsána práce, která zmapovala doposud opomíjené nebo tabuizované události našich novodobých dějin. Později jsme se scházeli v jeho skromném dvoupokojovém
pražském bytě, kde jsem se setkal i s jeho ženou, paní Dobromilou Urubovou. Tehdy
jsem pochopil, proč o ní pan plukovník vždy mluvil s takovou úctou a respektem. Byla
jeho andělem, se kterým na své životní pouti prošel dobré i to zlé. I když toho druhého
bylo v jejich životě až příliš.
Po převzetí moci komunisty v únoru 1948 se z pana plukovníka stal ze dne na den
nenáviděný „Zápaďák“, který za války bojoval za zájmy kapitalismu. Na přímý pokyn
neblaze proslulého Bedřicha Reicina následoval vyhazov z armády a živoření u těžké
manuální práce. Po krátkém intermezzu u dopravního letectva byla rodina koncem ledna
1951 v mrazivém počasí vystěhována z Olomouce na Rusavu, kde pan plukovník pracoval
v podniku Impregna a ve Valašských dřevařských závodech v Bystřici pod Hostýnem až
do konce roku 1956, kdy se vrátil zpět do Olomouce.
V oněch těžkých dobách padesátých let si rodina Petra Uruby sáhla na skutečné
dno. Tvrdá manuální práce, vystěhování z bytu, úmrtí blízkých v rodině paní Urubové,
šikana ze strany Státní bezpečnosti (po návratu do Olomouce museli každé ráno okolo
jedné hodiny rozsvěcet byt, zda neutekli za „kopečky“), to vše se pochopitelně podepsalo
na zdraví obou manželů. Právě tehdy si pan plukovník řekl: „Ještě nikdy nebylo, aby nějak
nebylo! Přežili to jiní, přežijeme to i my!“
Byl to právě onen nezdolný životní optimismus, vybrané chování a vysoká inteligence,
kterou jsem vždy u pana plukovníka Uruby tak obdivoval. Tento vitální muž až do svých
devadesátin pravidelně navštěvoval české školy, aby dětem a mládeži vypravoval, kdo
to byli oni „zapomenutí muži“, kteří hájili čest své země nad oblohou západní Evropy
a nacistického Německa. Číše osudu se naplnila 1. března roku 2009. Já za svoji osobu
mohu uvést, že jste pane plukovníku prožil bohatý a pestrý život, který by u běžného
jedince vydal na několik, a pouze tiše dodávám: PER ARDUA AD ASTRA! (Utrpením
ke hvězdám, motto RAF)
PhDr. Ladislav Kudrna, Ph.D.
15
Kniha Ladislava Kudrny Jeden ze zapomenutých mužů
Plukovník letectva Petr Uruba, pilot 311. československé bombardovací perutě, jako průvodce„krátkým“ 20. stoletím přináší
zcela nový pohled na události našich novodobých dějin, které
se bezprostředně týkaly československých letců, bývalých příslušníků RAF. Společně s plukovníkem letectva Petrem Urubou
projdeme mezníky československých dějin, jež bezprostředně
ovlivnily jejich osudy. Naše cesta začne ve třicátých letech
20. století a skončí sametovou revolucí. Poprvé je veřejnosti
v ucelené formě prezentována problematika perzekuce bývalých příslušníků královského letectva nejen u armádního,
ale i u dopravního letectva po únoru 1948, nechybí náhled
do trpkých padesátých let 20. století, do života ve stínu mocné StB, počátků rehabilitace
v šedesátých letech a řada dalších nových pohledů do naší nedávné historie, jež z letců,
kteří brázdili nebe nad Evropou a Třetí říší, udělala na mnoho let zapomenuté muže. Jak
je tedy patrné, nejedná se o biografii jednoho z nich – plukovník Uruba se stal „pouze“
naším průvodcem po dané problematice.
Knihu Jeden ze zapomenutých mužů si můžete zakoupit prostřednictvím internetu
na stránkách knihkupectví Kosmas.cz nebo navštívit Obecní knihovnu na Rusavě a knihu
si zapůjčit.
Čerpáno z internetového portálu Kosmas
Vzpomínka na paní Boženu Páleníkovou
Paní Božena Páleníčková, pro mnohé občany Rusavy možná málo známá spisovatelka
čistého srdce, byla neobyčejně vnímavá a ve svých literárních dílech byla schopna vyjádřit
všechny lidské vlastnosti – opravdovou lásku, ale i hněv, nenávist a nepochopení jeden
druhého. Vydala několik děl a se svým synem grafikem Dr. Oldřichem Páleníčkem přispěla
několikrát do našeho Zpravodaje svými hodnotnými články o Rusavě a dění v okolí Bystřice
pod Hostýnem. Na podzim roku 2008 jsme se dozvěděli smutnou zprávu o skonu paní
Boženy Páleníčkové. Proto mi dovolte seznámit vás s výtahem z medailonu sepsaného
PhDr. Milanem Blahynkou, CSc., a s úvodním slovem Mgr. Marty Pořízkové otištěnými pod
názvem „Rozloučení s paní Boženou Páleníkovou“ v časopise Bystřické pokroky č. 5/2008.
Jak nevypočitatelné jsou lidské osudy! Ještě před dvěma měsíci jsme mohli s úsměvem a radostí popřát paní Boženě Páleníčkové ke krásným 95. narozeninám a dnes již jen
vzpomínáme na rozloučení, které se konalo 13. října 2008 v Obřadní síni města Bystřice pod
Hostýnem. Paní Božena Páleníčková zemřela po dlouhé a těžké nemoci 4. října 2008.
Její osobitý literární odkaz, na němž usilovně pracovala i v době, kdy již byla upoutána na lůžko, stále nastavoval zrcadlo vlastnímu svědomí a našemu životu. Nikdy mnoho
nemluvila, spíše lidem pozorně naslouchala, přemýšlela a přetavovala ve slovesný projev
plný lidskosti a touhy po poctivém, pravdivém poznání. A protože ještě nikdo povolaný
nenapsal medailon, který by dovedl zhodnotit literární dílo paní Boženy Páleníčkové,
16
Rusava obRazem
Významné životní jubileum 100 let oslaví
7. 8. 2009 paní Marie Mozolová
V průběhu Kuličkiády přišla vhod i chůze
na chůdách
Tradiční Kácání mája - netradičně
v Obecním domě
Zdobení prvního velikonočního vajíčka
na Pardusu
Mor včelího plodu – nebezpečná nákaza
už i na Rusavě
Výstavba komunikace a kanalizace
k bývalému ZD zahájena
Varhany v katolickém kostele před opravou
– nástroj nebyl posledních 35 let používán
Po opravě je nástroj pravidelně používán
při nedělních bohoslužbách
MDD na Rusavě – Pohádkový les
Každoroční Sportovní stacionář Gymnázia
L. Jaroše Holešov probíhá na Rusavě – letos
ve spolupráci s armádou
Divadlo 6. května Holešov uvedlo
v Obecním domě na Rusavě divadelní
komedii Lakomec
Rybářské závody se vydařily – na fotografii
vítězný úlovek (48,5 cm)
představíme vám dnes, milí čtenáři, kdy se s touto výjimečnou osobností loučíme, portrét
z pera PhDr. Milana Blahynky, CSc.
Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska rok 2000. Tam jsem
našel, že je to maminka grafika Dr. Oldřicha Páleníčka, která napsala knihu povídek
„Beskydské smaragdy“, knihu básní „Již tě neopustím“, novelu „Náhrdelník z Hostýna“
a knihu o odboji „Z rozkazu svědomí“. Dětství v rodné Bystřici pod Hostýnem, kamarádství s Marií Vančíkovou, která ji pak jako už známá Mária Želivská, zasloužilá umělkyně,
ilustruje knižní prvotinu, gymnázium v Holešově. Za krize se zaměstnání hledalo těžko.
Díky strýci našla místo ve Zbrojovce Brno, v pobočce v Povážské Bystrici, kde se seznámila s krajanem, profesorem matematiky a deskriptivní geometrie Josefem Páleníčkem.
A s ním pak anabáze: Nová Paka, Litoměřice, Terezín (ještě dřív než ho Vůdce daroval
Židům jako přestupní stanici via Osvětim), Praha, po válce šestnáct let Vysoké Mýto, poté
konečně natrvalo Bystřice pod Hostýnem.
Na psaní nebylo v letech péče o rodinu a děti (a co kdy Božena Páleníčková dělala, tak
vždy na plný úvazek) a různých starostí ze šikanování, jemuž byl vystaven její manžel, ani
pomyšlení… Už dětské předsevzetí stát se spisovatelkou však nezmizelo, postřehy o lidech
a době, zčásti zapisované a ukládané do krabice, zrály v paměti, a až na konci šedesátých
let vykrystalizovaly do prvních próz a dvou projektů, románu Kararští andělé a Povídek jednoho století. Slibný rozběh uvízl na dvacet let v písku. Asi vinou přeopatrných rádců a ještě
„předpodělanějších“ provinčních činovníků s razítky vyšlo roku 1970 jen (a to vlastním
nákladem za spolupráce komise školství a kultury MěNV a Sdruženého závodního klubu
v Bystřici pod Hostýnem) torzo většího souboru Beskydské smaragdy. Záložku knihy pojal
bystřický básník Alois Vojkůvka právem jako „povinnost“ upozornit na autorčino nadání.
Věčná škoda, že Kararské anděly (název podle soch na hlavním oltáři hostýnského
chrámu), z nichž otiskla v Beskydských smaragdech fascinující kapitolu Pouť na Hostýn,
Božena Páleníčková nedopsala. Mohl to být svazek podobně přesvědčivý jako kniha
V zrcadle jednoho století (2001). Ta vznikla podstatným přepracováním starších povídek
(tři vyšly už roku 1970 v Beskydských smaragdech, už tehdy s údajem „Ze sbírky Povídky
jednoho století“, k nim pak přibyly další kapitoly. Z chystané sbírky povídek se během
práce stal román století započatý dávno před shodně koncipovaným Mým stoletím (1999)
Güntera Grasse a (jak soudím nejen já) nezaostává za ním co do umění zachytit ráz roků
v příznačných postavách a osudech.
Prózy Boženy Pálečníčkové jsou nejpůsobivější na stránkách diktovaných palčivou
osobní pamětí i jiskřivou zkušeností bližních, kteří se zřejmě rádi svěřují pozorné a vlídné
spisovatelce umějící pozorně naslouchat jejich ohromující a ochromující zkušenosti se stoletím věru dramatickým. Páleníčková ji navíc umí vypovědět se spontánní vypravěčskou
prostotou, bez vyumělkovanosti a efektů, v jakých si libuje moderna a postmoderna. To
platí i o básních, ze kterých po sbírce „Již tě neopustím“ (1993) vyšly ještě „Verše všedních
dnů“ (2004) a bibliofilie „Mé srdce je má dlaň“ (2005). Ty záznamy z životní cesty sypané
jak zlatými sny chudého dětství, tak bolestnými zkušenostmi života nad míru tvrdého,
vynikající nad konvenční kultivovanou lyrikou domova, odvahou klást si otázku o kraji
a životě „Což byl vskutku tak sladký?“ tvoří básnický protějšek spisovatelčina rozměrného
prozaického obrazu naší krásné nešťastné země, krásné i za tragických let.
17
Z nejtragičtějších válečných let své země vytěžila Božena Páleníčková dvě knihy.
Novelu „Náhrdelník z Hostýna“ (1994) a pak montáž vzpomínkových monologů „Z rozkazu svědomí“. Náhrdelník z Hostýna vypráví bývalý bratislavský židovský tiskař rodem
z Kežmaroku, absolvent typografické vídeňské vysoké školy. Na svém útěku před holocaustem nalezl za pomoci své milé, zbožné katolické dívky, dočasný úkryt v krásném koutě
Moravy, v její rodné Rusavě pod Hostýnem. V novele, do níž vkomponovala titulní motiv
z rozepsaných Kararských andělů, autorka prokázala i úctyhodnou schopnost fabulační
a hlavně dokázala vystihnout těžký úděl i zázrakem vyváznuvších, dobírajících se velice
nekonvenční podoby tichého štěstí navzdory ironii osudů i špíně lidských pomluv, až
po mnoha letech, na prahu stáří.
K autorčiným pětadevadesátinám napíše slovenský prozaik a kritik Ján Lenčo, časné
ranní ptáče a velký čtenář evropského rozhledu, do Slovenských národních novin, uchvácen příběhy autorky z Bystřice pod Hostýnem: „Doslova ohromením pre mňa bola sto
šesťďesiat stránková novela Náhrdelník z Hostýna. Prečítal som nemálo kníh s námetom
holocaustu, ale táto iste patrí na jedno z popredných miest. Nielen preto, že je spjatá so
Slovenskom, ale najme kvoli sugestívnosti výpovede… To nie je regionálna literatura,
ale dosahnutie vrcholu umenia.“ O knihách Z rozkazu svědomí a V zrcadle jednoho století
přiznává: „Som v rozpakoch. Čo to je? Beletria? Dokumentárna próza? Literatura faktu?
Alebo akási objektivizovaná osobná výpověď? Velká umelkyňa tu viaže všetky tieto žánre
do posobivej, ba otrasnej výpovedě…“
V prosinci 2005 byla Božena Páleníčková poctěna cenou vizovického nakladatelství
Lípa, které vydalo její nejvýznamnější knihy. Její práce si váží i její rodné město. Za hranicemi
kraje se však o naší paní Boženě stále málo ví…, a tak se možná dočkáme, že si spisovatelku
z Bystřice pod Hostýnem objeví nakladatelé a kritika napřed ve světě než u nás.
Od ledna 2003 jsem byl v Bystřici pod Hostýnem za paní Páleníčkovou víckrát, žel méně
často, než bych si přál, než mi stáří dovoluje… Když do Bystřice p. Host. nemohu a zasteskne
se, najdu svou, najdu naši paní Boženu tu ve Verších všedních dnů, tu třeba v Zrcadle jednoho
století – a čtu: „Pojď a podej mi ruku, ať vyjdem spolu na cesty Časem…“
PhDr. Milan Blahynka, CSc., léto MMVIII a váš rodák Jan Charuza
Plánované akce pro rok 2009 v obci Rusava
termín
druh akce
pořadatel
18. 7.
Oslavy 60. let fotbalu na Rusavě
Sportovní klub
25.7.
Zájezd na Slovensko - do rodné Skalice
Obecní knihovna
D. Slobody
1. 8.
Dětské odpoledne s myslivci
Myslivecké sdružení
1. 8.
Pytlácká noc
Myslivecké sdružení
Rusavská 50ka
Sportovní klub
15. 8.
18
29. 8.
9. 9.
26. 9.
říjen
7. 11.
Konec prázdnin – zábava Čuňaski
SDH Rusava
Konec prázdninového lenošení
– muzeum Rusava
Obecní knihovna
Naděje rusavských studánek
Obecní knihovna
Drakiáda
Aktivní klub, o. s.
Setkání s důchodci
Obec Rusava
24. 11.
Čas adventu – tvorba adventních věnců Obecní knihovna, Obec Rusava
28. 11.
Mikulášský jarmark
18. 12.
Voňavé psaní Ježíškovi pod vánočním
Obecní knihovna
stromem na Rusavě
prosinec
Obec Rusava
Turnaj v malé kopané
Sportovní klub
Mlýny, pily, valchy a hamry
na toku Rusavy
Historie ...
Češkův mlýn na Rusavě
Vlevo stojí vodní pila a vedle je vidět vodní
kolo. Po protečení mlýnem voda tekla
náhonem na Valchu, kde byla parní pila.
Foceno 24. 4. 1903, autor Rezek Praha
Prvním mlýnem na říčce Rusavě byl Češkův
mlýn. Mlýn se uvádí jako vrchnostenský.
Prvním majitelem byl Jakub Hlobil z Chomýže
(v letech 1775–1789).
Druhým majitelem byl Martin Mizera (v letech
1789–1790).
Třetím majitelem byl Libor Šilhavý (v letech
1790–1796).
Čtvrtým majitelem byl František Tománek
(v letech 1796–1831).
Pátým majitelem byl Jan Češek. Rodina se
přistěhovala z Hošťálkové a vlastnila mlýn
od roku 1831 do roku 1948, tedy 117 let.
K mlýnu patřila i vodní pila. 19. 4. 1885 mlýn
vyhořel.
O Češkově mlýně jsem psal podrobně v číslech 12, 13, 19, 30, 31, 32 a 33.
Josef Hudec Včelínský
19
Z historie Svatého Hostýna
3. část: Dějiny hostýnského chrámu (pokračování / celkem čtyři části)
Úpravy hostýnského chrámu pokračovaly i v letech 1846 a 1847. Farář Martin Vyskočil ze
Zdounek daroval svatohostýnskému chrámu druhý zvon, který zhotovil zvonař Wolfgang
Straub z Olomouce. Dále byly postaveny varhany se 16 mutacemi a 54 klávesami. Byly
dílem varhanáře Jana Neussera z Nového Jičína. Varhany dovezli na Hostýn zadarmo
novojičínští občané. Konečně v r. 1846 zmizela také poslední upomínka na zpustošení
hostýnského chrámu: hliněná podlaha. Kostel byl vydlážděn bílým kamenem z Vizovic
a modrým kamenem z Velké Bystřice.
Vzhledem k nemilosrdnému podnebí ve vrcholové části Hostýna musela se údržba
chrámové stavby provádět průběžně i v dalších letech ve větším nebo menším rozsahu. Velká
pozornost se věnovala opravám chrámu před význačnými událostmi, mezi které patřila např.
konsekrace (posvěcení) chrámu 15. srpna 1891 nebo korunovační slavnosti v létě r. 1912.
Šindelová střecha z r. 1845 byla po letech chatrná a kolem roku 1890 byla nahrazena
pocínovaným frýdlantským plechem za 12 tisíc zlatých. Později však pod krov zatékalo,
a tak v letech 1929 a 1930 byla provedena generální oprava střechy. Vítkovické železárny
Ostrava odstranily původní střešní konstrukci a dodaly konstrukci železnou, která byla
pokryta silným měděným plechem. V r. 1995 byla opět měděnou krytinou provedena
poslední oprava chrámové střechy. Práci, která stála přes 7 milionů korun, provedla firma
SAS Uherské Hradiště.
V r. 1890 byla provedena oprava oken a fasády omítkou z cementu a hydraulického
vápna. Kamenná podlaha z r. 1846 byla po více jak čtyřiceti letech hodně vyšlapaná
a vylámaná. Byla proto od května do srpna r. 1891 pokryta šamotkami.
Na průčelí západní strany kostela tvoří hlavní vchod stavby masivní dveře (vrata), které
jsou pokryty bronzovou výzdobou od sochaře Josefa Axmana z Brna, žáka Myslbekova.
Šest čtvercových polí vyplňují uprostřed dva plastické monogramy IHS a MARIA, nad nimi
dva reliéfy s poprsím českých světců, sv. Václava a sv. Vojtěcha, na dolních čtvercích jsou
reliéfy zvěčňující sv. Ludmilu a sv. Hedviku.
Průčelí stavby je lemováno dvěma věžemi, které jsou ukončeny stříškami v podobě
čtyřbokého jehlanu, původní věže měly podobu cibulovitou (barokní báně).
Nad hlavním chrámovým portálem je velký mozaikový obraz na ploše 26 m2 (jiné
materiály uvádějí 25 nebo 24 m2). Obraz je složen z 260 000 barevných kaménků, což
znamená, že na každém metru čtverečním je jich 10 000. Autorem tohoto nádherného
obrazu je malíř Viktor Foerster, bratr hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstera.
Obraz byl vyhotoven v r. 1912 před korunovačními slavnostmi v srpnu r. 1912, které byly
největší událostí na Hostýně ve 20. století. Pod obrazem je mozaikový dvouřádkový nápis:
Vítězná Ochrano Moravy, buď zdráva.
Nynější hlavní oltář Nanebevzetí Boží Rodičky je z r. 1935. V chrámu je celkem ještě
šest bočních oltářů. Na severní straně jsou to směrem od hlavního oltáře k hudebnímu
kúru oltáře sv. Josefa, Božského srdce Páně a oltář zasvěcený sv. Jáchymovi a sv. Anně.
Na jižní straně opět směrem ke kúru jsou další tři vedlejší oltáře: sv. Valentina, sv. Ignáce
z Loyoly a sv. Šebestiána.
20
Původní varhany na hudebním kúru z r. 1846 o 16 rejstřících (mutacích) byly v r. 1953
rekonstruovány a pořízen byl nový varhanní stroj z Krnova o 72 rejstřících (registrech).
Vlastimil Doležel, Bystřice p. Hostýnem
Očista Hostýnských hor
naše škola
Ve čtvrtek 30. dubna se žáci ZŠ Rusava zúčastnili regionální akce nazvané Očista Hostýnských hor. Do této akce se zapojily základní školy
v Bystřici pod Hostýnem a okolí. Každá škola měla za úkol projít zadanou trasu a vyčistit
les od odpadků. Naše trasa vedla z Rusavy po žluté turistické značce pod Hostýn, odtud
na Skalný a po modré značce zpět do Rusavy. Žáci dostali velké igelitové pytle a ochranné rukavice. Ty se nám velmi hodily, když jsme kousíček za Rusavou narazili na černou
skládku. Děti odpadky naskládaly do pěti
velkých pytlů. Je smutné, že v obci, která
má vlastní sběrný dvůr, se taková skládka
může objevit. Další hledání odpadků již
nebylo tak jednoduché. V okolí turistické
cesty jsme nacházeli hlavně odhozené
prázdné PET lahve, obaly od oplatků
a sáčky různého druhu. Bez našeho
zásahu by zůstaly ležet v lese, kde by
se dalších 500 let pomalu rozkládaly.
Cestou na Skalný jsme naplnili ještě
další čtyři pytle. Na Skalném jsme si
odpočinuli a nasvačili. Děti dostaly
od organizátora akce pití a oplatek,
které nám po dlouhé cestě přišly vhod. Cesta do Rusavy po modré značce není příliš
využívaná, tady jsme nenašli téměř nic. A nebo zde chodí jenom samí slušní lidé. Ve škole
nás čekal příjemný chládek a vydatný oběd. Všech devět pytlů s odpadem ještě ten den
pracovníci obecního úřadu odvezli a tak aspoň tento jeden čtvrtek bylo v našem lese
hezky uklizeno. I děti by byly rády, kdyby to tak vydrželo co nejdéle. Za jejich
námahu a pomoc při úklidu lesa jim
velmi děkujeme.
Mgr. Alena Maťová, učitelka ZŠ
Výtvarná soutěž
„Tymy“ Holešov nám tentokrát
udělalo těžkou hlavu s výtvarnou
soutěží „Evropa očima dětí.“ První
kategorie byla do sedmi let, tak
21
proč se potom nepřihlásit? Přihlásili jsme se do další skupiny 7-9 let. V kategorii 2. tříd
na naší škole zvítězila Bára Gajdošová se svým plakátem. Další práce byly vystaveny
na naší školní nástěnce a byly neméně zdařilé. Evropa je pro nás sice pojem poněkud
nad naše síly, ale jak vidíme, všude si představujeme modrou oblohu, kytičky, zvířátka,
duhu a hlavně děti. Ty jsou naší největší radostí.
Mgr. Eva Kubišová, učitelka ZŠ
Den matek
V úterý 12. května jsme tradičně s maminkami oslavili Den matek. A čím že jsme maminky
potěšili? Přece pohádkou, každá třída si vybrala jinou. Posuďte jakou.
1. třída – Jak včelička zachránila králíčka,
2. třída – O kůzlátkách,
3. třída – Budka,
4. třída – Dívčí válka
(Staré pověsti české).
Maminkám jsme předali dárečky
a pěknou kytičku s přáníčkem. Milý
úsměv, pohlazení a pochvala od nejbližší
osoby je tou nejlepší odměnou a příslibem, že příště se zase setkáme.
Část vystoupení jste mohli vidět
i na kabelové televizi.
Mgr. Jana Podolová, ředitelka školy
Oslava v mateřské škole
Ve středu 13. května 2009 v 15 hod. jsme se v mateřské škole sešli s maminkami na oslavě
„Svátku matek“. Jak se líbil program dětí, nevíme, ale podle potlesku to bylo vydařené vystoupení. K pohodě„Sladkého odpoledne“ přispěl svými výrobky firmy Gusto pan Ing. Ivan
Vávra. Děkujeme za jeho sponzorství.
Malá ochutnávka pro čtenáře zpravodaje:
Svátek má maminka, co jí dám?
Dáreček nejdražší, jaký znám.
Já jsem však maličký, nemám nic.
Jen lásku v srdíčku a nic víc.
Dana Válková, učitelka MŠ
22
PříroDa kolem nás, ekologie ...
Naši čtyřnozí kamarádi
Je podle historiků hodně dávno, co si člověk vychoval psa pro svoji potřebu. Původem
všech možných ras a plemen byl vlk. Po mnoho tisíc let se postupně psi přizpůsobovali
potřebám člověka a přijali za své nové prostředí. Původní úkoly byly čistě pracovní, jako
pomocníci lovu nebo hlídači. Postupně si člověk vychoval a vyšlechtil i psy pro ozdobu
svých drahých sídel nebo pro další zábavu. V současném světě existují stovky ras a plemen s přísně střeženým chovným rodokmenem a pravidly pro vzhled, chov a kvalifikaci.
Nejvíce takto vedených psů jsou psi lovečtí.
Mezi hlavní plemena loveckých psů patří ohaři, barváři, slídiči, honiči a norníci. Toto
rozdělení je účelové, podle toho je také posuzována jejich upotřebitelnost a také vedena
jejich výchova, výcvik i potřebné zkoušky. Moderní myslivost již nevyžaduje výcvik pro
štvanice, protože tyto způsoby lovu zakazuje. Při kvalitních zbraních s dobrou optikou
pro lov spárkaté zvěře a brokovnicemi s dobrým krytím pro lov drobné zvěře je potřeba
mít psy pro vyhledání, pak pro dohledání, dokonce jsou vítány u některých plemen
možnosti upotřebitelnosti pro více profesí, např. norníky jako honiče i barváře apod.
U mysliveckých sdružení je přímo zákonem určeno, jaká plemena musí mít k dispozici
v závislosti na druzích zvěře, pro kterou má sdružení plán chovu. Myslivecké sdružení
Rusava plánuje chov daňků, muflonů, srnčí, černé zvěře a zajíců. Musí mít pro výkon
myslivosti psy se zkouškami prakticky ve všech hlavních plemenech. Výcvik psů je velmi
náročný, aby pes splnil všechny předepsané zkoušky, a samotný chov je velmi finančně
náročný. Proto má sdružení ve finančním plánu rovněž nemalou částku na alespoň
částečné krytí finančních nákladů majitelům psů. Spočítá-li si vlastník loveckého psa
všechny náklady na výcvik, zkoušky, veterinární prostředky, povinné i ty nepovinné,
náklady na výživu a vybavení, dojde k částce několika desítek tisíc. V žádném případě
nemůže kalkulovat, zda se to „vyplatí“, protože jedině ten, kdo má ke psům opravdový
vztah, tyto finanční šoky vydrží.
Podobně je tomu u ostatních plemen, jichž je rovněž mnoho. Řada plemen slouží
jako služební psi, specielně vycvičení na drogy, jiní pomáhají postiženým lidem, převážná
většina jsou však psi společenští, vychovaní pro pobyt v domácnosti, zejména k lidem
osamělým, dětem, a jsou to opravdoví mazlíčci.
Základním předpokladem všech plemen pro soužití nejen se svým majitelem, ale
i se svým okolím je jejich poslušnost. Na získání této velmi důležité vlastnosti však mnozí
majitelé psů moc nedbají a tím se ve většině případů stávají pro okolí obtížnými a také
dosti nebezpečnými. V povaze každého psa je jeho vrozená vlastnost být volným, být
lovcem, žít ve smečce, od které získává zkušenosti, ale kde se také naučí poslušnosti.
V poslední době se stalo velkou módou chodit na procházky, na túry a brát s sebou
domácí mazlíčky. Tak se jich sejde mnohdy u jednoho autobusu i deset. Řidič však, jak
zní předpis dopravní společnosti, vezme pouze jednoho. Ve vlaku však množství není
23
omezeno. No a teprve ve volné přírodě se to psy jen hemží. To všechno je v pořádku,
pokud majitelé prokážou poslušnost svých psíčků. Pak by nebylo ani pro zvěř v lese, ani
pro ostatní návštěvníky žádného problému. Ve městech jsou pro venčení vyhrazena místa,
jsou vyvěšeny sáčky pro psí potřebu a také se to nedodržuje. Na vině nejsou však psi.
Tak vlastníci čtyřnohých kamarádů, jak to vypadá u vás?
Milan Charvát
Byliny kolem nás XX
Tak nám zase uběhlo pár měsíců, jaro se rozvinulo, přešlo na chvíli v léto a pak se rozhodlo vydatněji přibrzdit. Při pestré směsici přírodních, společenských a politických
dojmů jsem si ani neuvědomil, že nastal nejvyšší čas, abych nachystal další pokračování
svého učednického seriálu. Vrátil jsem se k původnímu názvu „Byliny kolem nás“, neboť
jsem usoudil, že jsem od bylin neodešel, takže se nemám důvod někam vracet. Šlo jen
o přerušení pravidelnosti mých příspěvků, nikoliv o dočasnou preferenci farmaceutických
vymožeností.
Dnes se nebudu věnovat nějaké konkrétní bylině, ale rád bych se zmínil o záludnosti
lidových názvů bylin. Inspiroval mne k tomu soused, když se mne před časem ptal, zda
nevím, co je trank, zmíněný v prvním čísle Zpravodaje roku 2008 v souvislosti s rusavskou
figurkou Pepou Dědičovým. Nevěděl jsem, ale nemínil jsem to tak nechat a při nejbližší
příležitosti jsem se snažil prostudovat dostupné prameny poznání, které by mi objasnily
ten záhadný název a co se za ním skrývá. Zjistil jsem ovšem, že se tento lidový název
vyskytuje spíše jako „traňk“. Navíc, pod názvem traňk si lidové názvosloví schovalo bylin
hned několik, a to si vůbec nejsem jistý, zda jsem objevil všechny. Jediné, co se mi zjistit
nepodařilo, jakou bylinu mohl mít na mysli Pepa Dědičů, když komentoval úspěšné hojení
své řezné rány způsobené neúspěšným překračováním kosy. Při léčení používal podle
svých slov arniku, trank však stavěl v účinnosti ještě výše a jeho dostupnost spojoval
s pasekami, zatímco arnika mu rostla na dvoře „u hnoja“. Je to zvláštní právě proto, že
lidové názvosloví označilo také arniku (správně česky je to prha chlumní) jako „andělský
traňk“. Jako příklad rozmanitosti lidových názvů mohu u této byliny ještě uvést další
jména: bylina pádů, harnyka, chlupáček, kamzíkové koření, matonice, závraťový kořen.
Pokud bych si chtěl zahádat, jakou bylinu měl Pepa Dědičů na mysli, tak bych zvolil
řepík lékařský, který se lidově nazývá také traňk (ale též jaterní bylina, vrkočky, stonček,
útrobník). Ten by mohl mít podobné účinky, ale podle mé zkušenosti nemá na hojení
poranění větší vliv než arnika. Tu bych já stavěl v této aplikaci nad řepík. Vysvětlením by
ale mohla být úplně jiná bylina. Já jsem jich nevyzkoušel tak mnoho, abych mohl něco
úporně tvrdit, jak to mají v oblibě ti, co toho ví podstatně méně…
Pro představu ještě zmíním zlatobýl obecný s dvojí variantou názvu traňk – vysoký
traňk, hadí traňk, ale také zlatá metla, celík, čelík, celník, svalník, zlatý prut, zlatobejl, zlatobejlí, žlutá metla. Zkoumaným názvem ve dvojí variantě se v lidovém označení může pochlubit i sadec purpurový (Eupatorium purpureum – eupatoria), jaterní bylina (Kamerarius),
konopáč, konopě divoká, konopěnec, konopjač, koření rané, kravská bylina, sadeč, šadec,
24
šaděc, traňk královský, traňk sv. Kunhuty. Také oman pravý je lidově označován všelijak,
mimo jiné jako zlatý traňk, alant, ománek, voman, alantové koření, elenium, enula, inula,
litvor, ománek, uspivřed, vomkánek, alantový kořen, zaspivřed, oko Kristovo, zlatý traňk.
Z uvedených příkladů mi vyplývá, že zjistit, co měl Pepa na mysli, mohu snad jen
dvěma způsoby. Buď vyvolat jeho ducha a zeptat se, nebo stoupnout několikrát bosou
nohou na kosu a pokaždé se pokusit o hojení jinou bylinou ze společnosti „traňků“. Ani
jedno, ani druhé vám však neslíbím. Tak zase příště.
Petr Neumann, bylinářský učedník a zvídavec
Muži A
sPort
V zimě jsme sehráli šest přípravných duelů
s bilancí 3 výhry – 3 porážky při skóre 14:17.
Prohra s Chvalčovem se dala pochopit – mužstvo na zápas cestovalo unavené přímo ze soustředění, debakl s Loukovem byl ovšem
šok. V některých zápasech nastoupila sotva polovina optimální základní sestavy, což je
náš tradiční problém. Střelecky se v zimě dařilo nejvíc Gomolovi se čtyřmi zásahy, tři
úspěšné trefy zaznamenal Bílek.
Nejhezčím momentem zimy se stal trestný kop Miroslava Vaculíka – šibenice
z 30 metrů proti Mrlínku (prý se bude točit druhý díl filmu „Střílej jako Beckham“ s Gárou
v hlavní roli). V zimní přestávce také získal novou přezdívku Marek Krajíček – po incidentu
v přáteláku s Kyselovicemi už mu nikdo neřekne jinak než „figurant“.
Před sezónou se kádr změnil pouze na trenérském postu, po dvou letech vystřídal
Daniela Krajcara Bohumil Škarpich, od druhého jarního kola doplněný Josefem Páníkem.
Na hostování do Loukova odešel Michal Vaculík.
Samotnou druhou část sezóny 2008/09 jsme začali velmi těžkým losem, žádné překvapení jsme nepřipravili, proto jsme byli po čtyřech kolech bez bodu (i když v domácích
duelech s Holešovem B a Slavičínem B to byly ztráty zbytečné). Naštěstí jsme zvládli tři
důležité duely v Bylnici a doma se Slavkovem a Hvozdnou – vše shodně 2:1. Škoda remízy v Míškovicích – tam kdyby každý hráč, který zahodí gólovou šanci, věnoval 100 Kč
na konto Pomozte dětem, tak bychom udělali několik prcků šťastnými. Čtyři kola před
koncem (pozn. uzávěrka tohoto vydání zpravodaje) se držíme na nesestupové pozici,
opět to bude boj až do posledního kola.
Muži B
Náš rezervní celek měl opět jaro slabší než podzimní část. Začal třemi prohrami (mrzela
hlavně ta v derby s Hlinskem, kdy nás skalpoval dvěma góly bývalý dlouholetý hráč Rusavy
Jara Škarpich). Poté přišla naopak šňůra tří vítězství – vynikající výkon předvedl posílený
tým především na půdě Žalkovic B. V dalších čtyřech kolech proti celkům z popředí tabulky jsme opět nezabodovali, přesto se díky nahraným podzimním bodům držíme tři
kola před koncem sezóny ve středu tabulky.
25
Problémy s přetrvávajícím nedostatkem hráčů však zůstávají stejně jako diskuze, zda
má cenu přihlašovat druhý mužský tým do soutěže i v dalším ročníku. Výkony na hřišti
jsou hodně odvislé od složení sestavy – zda je tým posílen hráči z áčka. Když se zápasy
křížily, tak se až na jednu výjimku nebodovalo (do Břestu dokonce odcestoval tým pouze
se sedmi hráči). Smůlou byla dlouhodobá zranění Mrázka či Pavelce, přesto nelze přehlédnout špatný přístup některých hráčů.
Dorost
Dorostenci vstoupili do druhé poloviny sezóny výrazně oslabeni odchodem Tomáše
Vaculíka do Přerova a Vladimíra Vašíka do Bystřice p. Host. Také jejich kádr je stejně jako
u mužů úzký, přesto k extrémně kritickým situacím (malý počet hráčů) nedocházelo a tým
fungoval dobře. V pěti zápasech jarní části základní skupiny naši kluci dvakrát zvítězili
(cenné domácí výhry s Kostelcem a Mrlínkem) a třikrát podlehli (doma silným Skašticím,
v Pravčicích a suverénnímu lídrovi tabulky Roštění 0:10 – na tento zápas bychom asi
všichni rádi zapomněli). Konečné pěkné páté místo nás poslalo do skupiny o 9. – 12. místo,
kde nám přibyli soupeři ze Šelešovic a Roštína. Ať už dopadneme jakkoliv, nejdůležitější
je, že rusavští kluci hrají, v kádru je několik hodně šikovných fotbalistů a my můžeme
doufat, že v dalších letech oni ponesou prapor rusavské kopané.
Daniel Krajcar
Rusavský fotbal před 50 lety
Váš rodák nespí, myslí na vás a opět se zamýšlí nad událostmi roku 1959, a to nejen o fotbalu, ale i o činnosti celé TJ. V hodnocení roku 1958 jsme se dočetli o značném oživení
TJ, což umožnilo novému výboru přijetí odvážného plánu práce pro rok 1959. Výroční
členská schůze byla svolána dne 29. ledna 1959, na kterou byli přizváni ředitel školy pan
František Kostrbel, zástupci ČSM, jakož i zástupci požárního sboru. Za OV ČSTV byl přítomen tajemník OV pan Karel Kratochvíl. Ze zprávy předsedy TJ zaznělo kladné hodnocení
nejen oddílu kopané, ale i dobrá práce s mládeží v mimoškolním čase. Pochváleny byly
i výsledky družstva stolního tenisu. Spolupráce s požárním sborem byla na dobré úrovni,
a to nejen na poli budovatelském, ale i při pomoci a spolupráci na pořádání kulturních
podniků v obci. Vystoupení tajemníka OV ČSTV pana Kratochvíla vyznělo v duchu přednesené zprávy předsedou TJ.
VČS zvolila členy výboru TJ v tomto složení: předseda Charuza Jan, jednatel Vašík
Josef ml., náčelník Uruba Václav, náčelnice Doleželová Věra, referent sportu Charvát
Milan, kulturní referent Vaclach František, hospodář Mikšík Josef, zdravotník Baroňová
Milena, členové výboru Vaculík Zdenek, Hejánko Jan, revizní komise: Vašík Josef st.,
Kuželová Terezie, Uruba Václav. Dále byli zvolení delegáti na okresní konferenci: Charuza
Jan, Charvát Milan. V neposlední řadě bylo přijato usnesení s náročným plánem činnosti
roku 1959, k plnění plánu přikročeno bezprostředně.
Rozběhlá příprava fotbalistů pod trenérem Janem Charuzou pokračovala v dané době
v bězích na delších tratích a postupně měněna, až k technické přípravě. Počátkem února
byl uspořádán tradiční maškarní ples. A jak jinak než velmi úspěšně, s početnou návště-
26
vou maškar, jejich rejem při dobré hudbě a bohatém občerstvení. Nebylo opomenuto
ani vyhodnocení nejlepších maškar. Samozřejmě že byl spokojen i pokladník TJ. Rozjeté
družstvo stolního tenisu z podzimu roku 1958 se pravidelně schází k tréninkům a zdárně
absolvuje všechna mistrovská utkání. Velkou bolestí však zůstává nedostatek cvičebních
ploch. Školní tělocvična po uvolnění bytu školníka je v přestavbě. Příprava hráčů tak
probíhá, možno říct, v bojových podmínkách, mistrovská utkání se hrají v kulturním sále
Pohostinství u Pánků (toho času Obecní dům). Dosažené výsledky vám však nemohu sdělit.
Písemná dokumentace se nezachovala. Dle pamětníků však šlo o vydařené období.
Výbor TJ ve spolupráci s vedením školy připravuje uspořádání sportovního odpoledne. Je vypracována organizace s určením odpovědných pracovníků za jednotlivé
části. Tato akce proběhla dne 14. 6. 1959. Velmi dobře přijato cvičení žactva, jak dívek,
tak hochů. Přizváni byli gymnasté z Holešova, kteří byli nadšeně odměněni diváky za své
vystoupení. Své ukázky předvedli také místní cyklisté a v neposlední řadě byla uspořádána
soutěž v atletických disciplínách. Možno říct, že celá akce byla dobře zvládnuta, byla do ní
vtažena snad celá Rusava. Rok 1959 byl rokem přípravy na Československou spartakiádu. Naše TJ nezůstala pozadu. Osmičlenné družstvo mužů nacvičuje část skladby pro
muže s tyčí a postupně tuto skladbu secvičuje s oddílem mužů v Bystřici pod Hostýnem.
V souvislosti s touto akcí organizuje TJ sportovní odpoledne. V měsíci září zde opět cvičí
celá TJ od žáků až po muže.
Soustavné problémy s cvičebními prostorami vede TJ k zamyšlení o generální
přestavbě stávající tělocvičny (dosud jen prostor 5. třídy s lokálním topením). Výbor TJ
předkládá MNV Rusava návrh na propojení tělocvičny se školou přes sklepní prostory.
Současně by byly řešeny sociální zařízení a vytápění. Tento návrh předkládají zástupci
TJ ve složení Charuza Jan, Vašík Josef ml., Mikšík Josef, Uruba Václav spolu se zástupcem
požárního sboru Miroslavem Krajcarem. MNV(přestěhovaný do patrových prostor nové
zbrojnice) tento návrh přijal a uvolnil prostředky na zpracování projektu.
Konečně se dostávám k náplni titulu tohoto příspěvku, tj. k samotnému fotbalu.
V hodnocení minulého ročníku jsme se dozvěděli, že z let 1958–1959 nebyly dochovány písemné materiály. Ze vzpomínek pamětníků jme však informováni, že podzim
roku 1958 byl velmi dobrým rozjezdem. S tímto odhodláním šlo zřejmě celé mužstvo
do zimní přípravy, která musela být velmi náročná, vedená staronovým trenérem Janem
Charuzou. Pamětníci vzpomínají na důraznou útočnou pětku ve složení: zprava – Pánek
Josef 1934, Hradil Josef, Uruba Vladimír, Charuza Ladislav, Vaculík Jan, která nadělovala
soupeřům v jarní soutěži pěti- až šestigólové nadílky. Připomeňme RH Holešov 6:3,
Pravčice 6:1, Zahnašovice 6:0. Po skončení soutěže obsazuje Rusava první místo společně
se Zahnašovicemi. Okresní svaz nařídil nové utkání na neutrální půdě. Hrálo se v Holešově
na Střelnici. Rusava poráží Zahnašovice 7:2. Došlo však k malé zápletce. Soupeř si vyžádal
konfrontaci hráče Josefa Pánka č. 105. Místo něj hrál načerno Vašík Bohumil z Chomýže.
Ten však obvinění důrazně popřel. Rusava tak po osmi letech bojů postupuje do vyšší III.
třídy okresu Holešov. Jen poznamenávám, že již hrajeme na přemístěné ploše slušnějších
rozměrů 85 × 50 m. Hráči byli obdarováni novými koženými kopačkami. Divácká kulisa
byla zřejmě dobrá, což lze soudit z dosažených výsledků. Letní období bylo naplněno
účastí na turnajích u soupeřů a uspořádáním vlastního turnaje.
27
Nový ročník ve vyšší soutěži byl na nováčka poměrně slušný. Rusava končí podzim
1959 na 5. místě s 8 body a skóre 18:23, kdy před námi jsou Roštění a Rymice se 13 body,
Prusinovice a Žopy s 9 body. Za námi pak Chvalčov 6 bodů, Kostelec a Holešov B po 5 bodech a Míškovice se 4 body. Barvy Rusavy hájili: Hrbek Jaroslav, Janečka Jiří, Svoboda Eda,
Vaculík Zdenek, Uruba Ladislav, Pánek Josef 1930, Pánek Josef 1934, Charuza Jan a Ladislav,
Grosman Jaroslav, Vašík Bohumil, Novosad Antonín, Vaculík Jan, Hradil Josef, Totek Rostislav,
Matela František, Řezníček Ladislav, Vašík Lubomír, Hudec Jan a Vaclach František.
Postup do vyšší třídy si vyžádal další povinnost. Každý oddíl hrající v této soutěži byl
povinen vyslat do soutěže jedno mládežnické družstvo. Rusava poprvé v historii vysílá
do soutěže své družstvo dorostu. Dle pamětníků některá jména hráčů hájících barvy
Rusavy: bratři Hejátkové Arnošt a Jan, Řezníček Ivo, Vaculík Josef (Petřéků), Hudec Jan,
Vaclach Miroslav, Mozola Ladislav, Totek Petr, Jantula Ladislav a další. Bohužel výsledky
dosažené v soutěži nebyly dochovány.
Závěrem mi nezbývá než celé povídání ukončit. A jak jinak než svoláním VČS na den 19.
listopadu 1959. Bohatá činnost celé TJ včetně kopané byla dobře hodnocena jak výborem
TJ, tak delegátem OV ČSTV – jeho tajemníkem panem Kratochvílem. Vzhledem k tomu, že
stávající předseda TJ byl konferencí zvolen do OV ČSTV, dochází k obměně i ve výboru TJ:
předseda Kostrbel František, jednatel Charvát Milan, náčelník Vašík Josef ml., sporty
Charuza Jan, výchovný referent Vaclach František, hospodář Mikšík Josef, zdravotník
Baroňová Emilie, členové výboru: Vaculík Zdenek, Hejánko Jan, Hudec Jan, revizní komise:
Vašík Josef st., Uruba Václav, Kuželová Terezie.
VČS přijala usnesení se zaměřením na cvičení s mládeží, přípravu celostátní spartakiády, udržení aktivity ve stolním tenise a hlavně v oddílu kopané. Sečteno podtrženo
TJ Sokol Rusava vykázala v roce 1959 bohatou a náročnou činnost a lze si jen přát, aby
tato aktivita vydržela i v nastávajících letech.
Zdraví váš rodák Jan Charuza
Cyklistika – Bike Team Rusava
Dema Chřibská 50ka – 18. 4. 2009
Ahoj všichni příznivci Rusava Bike Teamu nebo aspoň horských kol. 
18. dubna, v čase, kdy možná ještě většina z vás přemýšlí, jestli se už pustit do jarního úklidu nebo to nechat až na květen, se v obci Roštín, asi 12 km za Kroměříží, konal
7. ročník závodu Chřibská 50ka.
Protože letos začala tréninková sezóna o pár týdnů později, museli jsme se spolehnout na zbytky sil z loňska a na to, že i ostatním závodníkům se nechtělo trénovat
ve sněhu a dešti. Počasí nám v den závodu vyšlo vstříc a sluneční paprsky povzbuzovaly
příjemným lechtáním na lýtkách.
V cíli tohoto 52 km dlouhého závodu se kromě české závodní elity a dalších cca
600 přihlášených objevili tito členové RBT: Mira Ševčák ve skvělém čase 2:11 (35. místo,
pouhých 19 minut za vítězem!), Pavel Nedvídek (133. místo), Tomáš Neumann (186.), Ota
Kutňák (308.) a Peťa Balášová (438.).
Tomáš Neumann
28
AuthorŠela Marathon – 2. 5. 2009
Zima už je dávno za námi tak jako i spousta našlapaných kilometrů a my jsme zde opět,
abychom vám jako v loňském roce přinášeli zprávy z našich účastí na závodech horských
kol z různých koutů vlasti a možná i z jednoho či dvou závodů mimo ni!
Tím prvním velkým letošním závodem, tedy když nepočítáme menší Chřibskou 50ku,
byl 10. ročník AuthorŠela Marathonu, který je již tradičně považován za ostrý start do nové
„bikové“ sezóny!
Co se týká tratí (93 a 58 km) a zázemí, v okolí hradu Helfštýna se oproti loňsku téměř
nic nezměnilo, vše výborně připraveno! První příjemnou změnou bylo skvělé počasí! Pod
mrakem, teplota kolem 20 °C, zkrátka ideál! Taktéž tratě byly suché a bez záludností, které
nám připravily kaluže vody a bláta loni. Ta druhá změna spočívala v nárůstu konkurence.
Letošní ročník byl započítáván do Mistrovství ČR v maratónu a navíc zde byli pozváni vítězové všech předchozích ročníků, takže se na startu sešla skoro kompletní česká elita. My
jsme se samozřejmě neztratili a to určitě potvrdilo i naše umístění! Kromě Přemy Němce,
který „ladil“ formu na jihu Evropy, jsme se zúčastnili všichni s následujícími výsledky: krátká trať – 780 startujících: Šidla 103., v kategorii 33., Neumann – 116/38, Hrozová – 187/4
a Balašová – 485/24; dlouhá trať – 843 startujících: Ševčák – 40/12, Nedvídek – 228/86
a Kutňák – nedojel.
Technické problémy bohužel nedovolily dokončit závod Otovi. Petra se i přes pád
dokázala zlepšit téměř o 200 míst oproti loňsku a jednoznačnou „smolařkou“ týmu byla
Marie, která přišla o 3. místo v kategorii v posledním stoupání do cíle! Ihned po zjištění této
skutečnosti věšela kolo na hřebík, ale pro uklidnění všech jejích fanoušků – byla již opět
viděna v terénu, takže se nemusíte ničeho obávat!
Tentokrát jsme na stupně vítězů nedosáhli, ale určitě se v průběhu sezóny dočkáme!
Na závěr uvádím dvě zajímavosti. Konal se zde závod jednokolek, a to na 19 km a co
bude asi pro mnohé nepochopitelné – terénem! No a tou druhou zajímavostí, určenou spíše
pro znalce v oboru, je účast „otce“ horských kol, které učarovaly milionům lidí po celém
světě, Garyho Fishera!
Miroslav Ševčák
Letiště je již minulostí
zajímavosti
Letiště Holešov bylo vybudováno v první
polovině padesátých let jako dopravní letiště
pro Gottwaldov (dnešní Zlín). Do té doby jediné letiště v blízkosti města – Otrokovice sice
existovalo už od třicátých let, nicméně konfigurace okolního terénu, zástavby a specifický
tovární provoz neumožňovaly jeho další rozvoj jako dopravního letiště. A také s tímto
letištěm a hlavně továrnou Moravan zůstalo nadále holešovské letiště spojeno téměř pupeční šňůrou. Dopravní provoz byl podle dostupných údajů zahájen roce 1956. Dominanta
letiště, jak ji znala většina obyvatel okolí – příhradové hangáry s řídicí věží byly dostavěny
v roce 1959. Od této chvíle se na letišti vystřídala velká řádka uživatelů. Počínaje klasickým
vnitrostátním civilním provozem provozovaným pod značkou ČSA, přes vojenský provoz,
kdy již od počátku působil na letišti 28. letecký bitevní pluk z Brna. Jelikož v holešovských
kasárnách od roku 1961 sídlil 7. výsadkový průzkumný pluk zvláštního určení, bylo letiště
29
využíváno též k seskokům vojenských parašutistů z upoutaných balonů a letounů An-2
a Iljušin 14. Průzkumníci nuceně opustili holešovská kasárna v létě roku 1969, ale i potom
tu občas provozovaly výcvikové lety Avia 14T (licenční Iljušiny Il-14) z 1. dopravního výsadkového leteckého pluku z Mošnova.
V poměrně letitém dřevěném hangáru zde sídlil také Aeroklub Holešov, který létal
převážně bezmotorově, občas tady ale krajský aeroklub organizoval výcvik branců a instruktorů na letounech C-11, který například bylo obtížné provádět v Otrokovicích. Hangáry,
původně stojící na Chlumu u Bystřice pod Hostýnem, byly rozebrány počátkem padesátých
let a převezeny na holešovské letiště, kde sloužily až do první poloviny sedmdesátých let.
Počátek sedmdesátých let přinesl holešovskému letišti řadu změn. Do nově vystavěného
areálu s hangárem a řídicí věží se v únoru 1972 nastěhoval otrokovický aeroklub, jeho
historický název zanikl a došlo ke sloučení s místním. Od té doby existoval už jen Aeroklub
Holešov, už ale s více jak dvojnásobným počtem členů, silným motorovým i bezmotorovým odborem i parašutisty. Tento aeroklub se stal jedním z nejsilnějších a nejaktivnějších
na Moravě a ve všech odbornostech dosahoval dobrých výsledků na soutěžích.
Od prvopočátku také na místním
letišti působily firmy, které provozovaly
agroletecké služby. První z nich, Agrozet,
se v průběhu 60. let přetransformoval
a již pod novým názvem Slov-Air se sídlem v Bratislavě zasáhl do dalšího dění
na zdejším letišti a dá se říci, že se stal
zároveň i jeho hrobařem. 70. a 80. léta
jsou spojena s útlumem vnitrostátní letecké přepravy a provoz civilních letů,
provozovaných pod hlavičkou Slov-Air,
je transformován pod křídla ČSA, které
postupnými kroky tlumí činnost tak, že
od roku 1983 již prakticky pravidelný linkový provoz odpovídá hodnotě nula. V těchto letech
je stěžejním provozovatelem zdejšího letiště právě zmíněný Slov-Air. Hlavní částí provozu se
stává Letecká škola Slov-Airu, která se podstatně rozšiřuje a staví tu provozní budovy. Provoz
IFR (podle přístrojů) a služba řízení na letišti však zůstává a využívá je řada provozovatelů.
Přesto nejčastějším obrázkem Holešova těch let zůstává několik „čmeláků“ na okruhu. V té
době se Slov-Air Bratislava stává majitelem a provozovatelem letiště Holešov.
Na konci osmdesátých let je silně aktivní JZD Slušovice, které „pošilhává“ po provozu
letadel, nicméně přesvědčit ministerstvo dopravy, aby jim vydalo provozní povolení, se jim
nepodařilo. Přesto na konci tohoto období získávají první stroj z blízkého Letu Kunovice
a po získání provozního povolení začaly zajišťovat pravidelnou přepravu mezi Holešovem
a Prahou. Pro tento účel na letišti v Holešově postavili docela slušný odbavovací komplex
z obytných buněk, které mimochodem Slušovice v té době také vyráběly. Existovaly velké plány, pronajímala se letadla, nejprve další L-410, Jak-40, dokonce se uvažovalo o Tu-154. Potřetí
v historii Holešova se zdálo, že by k výstavbě zpevněné dráhy přece jenom mohlo dojít.
Nicméně v roce 1990 pomalu, ale jistě hvězda Slušovic začala pohasínat. Pravidelný
provoz L-410 v Holešově končí někdy v roce 1994 a v té době se Řízení letového provozu
30
ČR rozhodlo zrušit svoje působení na tomto letišti. Meteorologická stanice Českého hydrometeorologického ústavu však v Holešově zůstává ještě na jaře 2009. A zde v tomto
období počíná definitivní pád holešovského letiště. Majitel letiště, bratislavský Slov-Air, byl
zařazen do programu velké privatizace a tím bylo letiště Holešov zprivatizováno. Bohužel
jako jedna z mnoha se tato privatizace později neukázala jako šťastná a vlastník se k „našemu“ letišti choval téměř macešsky. Park školních letadel byl rozprodán, prostory letiště
zůstaly v pronájmech užívány opravárenskými firmami. A posledních několik let zůstal
dominantním provozovatelem již jen aeroklub. To už se ale schylovalo k neodvratnému
konci. U severomoravských Nošovic se začalo uvažovat o výstavbě průmyslové zóny pro
výstavbu korejské automobilky Hyundai, jednání však vázla na nesouhlasu některých vlastníků půdy. Zlínský kraj pro tyto účely nabídl pozemky holešovského letiště, které hodlal
vykoupit od dosavadního vlastníka. Nakonec se však nepodařilo Korejce přesvědčit, aby
továrna stála v Holešově. Sto osmdesát dva hektarů letištní plochy odkoupil podle médií 6.
prosince 2005 Zlínský kraj od firmy TTT Air za 325 milionů Kč. Snaha aeroklubu, aby z letiště
zůstala pro provoz alespoň dráha 05/23, byla marná, prý proto, že investoři si nepřejí, aby
vedle zóny bylo letiště, prý je to nebezpečné (kteří investoři to byli, nebylo zveřejněno).
A tak se aeroklub musí stěhovat. Žádné odškodné či odstupné plně nenahradí to, co se tu
rok za rokem budovalo, jak v materiálním, tak i v duchovním smyslu vztahu k místu, kolektivu a letectví (nejen sportovnímu) vůbec. V polovině roku 2008 jsou už pomocné budovy
u příjezdu na letiště rozemlety na tříděnou stavební suť, která vítá přijíždějícího náhodného
návštěvníka. Na počátku února 2009 se už započalo s bouráním velkého hangáru.
S použitím zdroje http://orlita.net Petr NOVOTNÝ
Praktická lékařka
MUDr. Hana Neumannová
Ordinační hodiny
Rusava
tel.: 573 392 007
PO, ČT, PÁ
ÚT
6.30 – 7.15
16.30 – 17.30
Bystřice pod Hostýnem
tel.: 573 381 997
PO, ÚT, ČT, PÁ
ST
7.30 – 12.00
11.30 – 16.00
POLSTER s.r.o.
Firma založena v roce 1990.
Specializujeme se na výrobu sedacích
souprav, čalouněných výrobků,
masážních lehátek a příslušenství.
Jsme také schopni pokrýt požadavky
občanů na individuální výrobu
v oblasti nábytku, atp.
Kontakt:
Polster s.r.o., Meziříčská 150,
768 61 Bystřice pod Hostýnem,
tel: 573 381 455, fax: 573 381 659,
e-mail: [email protected],
http://www.polster.cz
31
[Obsah]
Slovo má starost
Navýšení cen vodného a stočného ..................................................... str. 1
Dění v obci
Silácký čin vandala .................................................................................... str. 2
Druhý ročník „Vítání jara na Pardusu“ ................................................. str. 2
Maškarní bál ................................................................................................ str. 3
Kuličkiáda .................................................................................................... str. 4
Cvičení hasičů ve známém rekreačním zařízení ............................. str. 5
Krádež slunečních kolektorů ................................................................. str. 6
Ohlédnutí za poetickým hudebněním ............................................. str. 6
Kácání mája ................................................................................................ str. 8
Volby do Evropského parlamentu ....................................................... str. 9
Varhany v kostele Povýšení sv. Kříže na Rusavě
po generální opravě ................................................................................. str. 9
Rybářské závody ...................................................................................... str. 11
Zemřel hudebník, primáš, čestný občan Rusavy V. Meloun ..... str. 11
Jak žije evangelický sbor....................................................................... str. 12
Připravuje se kniha o Rusavě ............................................................... str. 13
Mé setkání s plukovníkem letectva panem Petrem Urubou ... str. 15
Kniha Ladislava Kudrny Jeden ze zapomenutých mužů ........... str. 16
Vzpomínka na paní Boženu Páleníčkovou ..................................... str. 16
Plánované akce ....................................................................................... str. 18
Historie
Češkův mlýn na Rusavě ......................................................................... str. 19
Z historie Svatého Hostýna – pokračován...................................... str. 20
Naše škola
Očista Hostýnských hor ........................................................................ str. 21
Výtvarná soutěž ....................................................................................... str. 21
Den matek.................................................................................................. str. 22
Oslava v mateřské škole ....................................................................... str. 22
Příroda kolem nás, ekologie
Naši čtyřnozí kamarádi .......................................................................... str. 23
Byliny kolem nás XX................................................................................ str. 24
Sport
Muži A, Muži B, dorost ........................................................................... str. 25
Rusavský fotbal před 50 lety................................................................ str. 26
Cyklistika – Bike Team Rusava ............................................................. str. 28
Dema Chřibská 50ka ............................................................................. str. 29
AuthorŠela Marathon ............................................................................ str. 29
Zajímavosti
Letiště je již minulostí ........................................................................... str. 29
Ordinační hodiny MUDr. Hany Neumannové ............................... str. 31
32
Partneři vydavatelské činnosti:
Hotel Rusava
Penzion Koliba Čecher, Rusava
Polster s. r. o., Bystřice pod Hostýnem
MUDr. Hana Neumannová,
praktická lékařka
Realitní společnost Zvonek, s.r.o. Kroměříž
Oneness Centrum Rusava
Vydává:
Obecní úřad Rusava
Za vydání odpovídá: Dana Gajdošová
Tel.: 573 392 066
www.rusava.cz
Příspěvky prošly jazykovou korekturou,
nebyly redakčně upraveny.
Náklad: 400 ks
Tisk & grafika: TYPOservis Holešov

zpravodaj

Transkript

Podobné dokumenty

naleznete ZDE.

Kroměřížsko

Z obsahu - Město Fryšták

Nauka o zbraních

Léky a lékárna - lékárna Samoléčení.cz

trendy amerických mediálních studií

Emoce v hudbě - Roman Mlejnek

EMERALD

Výroční zpráva NZM 2004 - Národní zemědělské muzeum

Číslo 2/2012 - Svatý Hostýn

čtvrtletník Matice svatohostýnské