duben 2014

Komentáře

Transkript

duben 2014
Školní časopis
dách
í
ř
t
e
v
ěje
Co se d
dle
o
p
en
D
Kroužek
se
o
m
A
aerobiku
7. číslo
Rozhovor s paní
ředitelkou
Historie školy
Představujeme VI. B
Duben - 2014
Co se stalo v březnu ...
3. 3. - V. A, B - Naivní divadlo Liberec: Neklan - A zase po roce tu máme Jiráskovy
Staré pověsti české. Tak páťáci, jak se vám líbil zbabělý Neklan?
- I. až III. třídy - divadlo Piškot: Mrazík - Z vyprávění jsme se dozvěděli, že toto
představení byla pěkná legrace.
Loutková pohádka divadla Piškot se nám moc líbila. Paraša, Ančutek Bezpatka
a další loutky nás pobavily a rozesmály. (J. Pechancová)
- VI. - VIII. třídy - Pythagoriáda - Jo, jo, lámat si trochu hlavu nad matematikou
je určitě dobré a oproti jiným lámáním a zlomeninám i příjemné.
5. 3. - VIII. A, B - projektový den na SŠ stavební - Osmáci si vyzkoušeli navrhnout si a zařídit dům v počítačovém programu, postavili ve skupinkách mosty
ze špejlí, a dokonce je zatěžovali, aby zjistili, který z mostů byl nejlépe zkonstruovaný. Byla to opravdu zajímavá zkušenost. Někteří osmáci zjistili, že tahle škola by mohla být to pravé, kam by se příští rok přihlásili.
6. 3. - oblastní kolo KIN - BALLU - Toto utkání bylo s postupem do Prahy a zúčastnily se 3 školy - ZŠ Český Dub, ZŠ Zákupy a ZŠ 5.května Liberec. Kategorie
byly - 6.-7. třídy a 8.-9.třídy. Náš tým - 6. a 7.třídy - se umístil na 2. místě a postupuje do Prahy, avšak tým 8. a 9.třídy nepostupuje, ale nemusí smutnit, jelikož KIN-BALL byl velmi dobře zahrán v obou kategoriích. Velká gratulace.
18. 3. - okrskové kolo DSMC
19. 3. - VI. A, B - Naivní divadlo Liberec: Poslední trik - Hostující soubor prý předvedl velmi zajímavé a poutavé
představení.
- V. A - Proč nekouřit - Tak už víme, proč nekouřit.
20. 3. - sběr papíru - Sbíráme, sbíráme. Kdo to asi vyhraje?
20. 3. - okresní kolo basketbalu - Po postupu ze základního kola, které se hrálo již v únoru, naši hráči nastoupili
na ZŠ Barvířská pokusit se o postup do krajského kola. Po dvou vítězstvích a jedné porážce s postupující Chrastavou skončila naše škola na krásném druhém místě.
25. 3. - VIII.,IX. třídy - minifotbal - zákl. kolo
26. 3. - DDM - okresní kolo biologické olympiády
27. 3. - vybíjená - okrskové kolo
28. 3. - Den podle Ámose
31. 3. - Matematický klokan
- I. stupeň - pořad Tonda obal na cestách - Třídění odpadu je velmi důležité, a tak jsme moc rádi, že jsme se
dozvěděli spoustu zajímavých informací.
Redaktorky - Aneta a Týna
Den podle Amose
Jako každý rok, se i letos pořádal na naší škole Den podle Amose. Určitě každý ví, kdo byl Jan Amos Komenský
a že díky němu se začaly ve školách používat obrázkové učebnice a pomůcky. Můžeme to znát také pod názvem
„škola hrou.” Zapsal se natolik do našich dějin, že je i na bankovce s hodnotou 200,- Kč. Jeho nejznámější citát:
Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče.
Teď už ale ke dni na naší škole. Většina deváťáků učí na prvním stupni, ale na všechny deváťáky nezbude, proto
to mají stejné jako my. Každý se mohl zapsat na hodinu, na kterou chtěl. Na výběr bylo z mnoha zajímavých
aktivit. Např.: výlet do Krkavčích skal, geocaching, florbal, aerobik, hudební nástroje, dějepisný az kvíz, fyzické
pokusy a mnoho dalšího.
Já jsem se na první 2 hodiny zapsala na geocaching. Možná znáte hledání cashek… Jestli vůbec nevíte, o co se
jedná, tak nevadí. Cashka je taková krabička, do které se můžete podepsat a něco si z ní vzít. Když se vám z ní
něco bude líbit, musíte tam dát něco stejně cenného, abyste si tu věc mohli vzít. Paní učitelka Kotíková nám připravila trasu s úkoly. Hledali jsme po Dubě různá čísla, která jsme pak museli zapsat do GPSky, a ta nás dovedla
k našemu „pokladu” - cashce. Když jsme se podle souřadnic dostali do místa, kde bychom ji mohli najít, zjistili
jsme, že je to knihovna. Hledali jsme, ale marně. Nakonec jsme si museli dojít pro indicie k panu knihovníkovi,
který nám je dal, jestliže jsme odpověděli správně na jeho otázky.
pokračování z předchozí strany …
Po všech třech indiciích jsme s pomocí paní učitelky konečně cashku našli. Nebyla pravá, jenom určená pro dnešní
hru, takže jsme se tam ani nepodepisovali. Celá hra byla krásně naplánovaná a počasí také přálo, venku bylo krásně a dozvěděli jsme se hodně i o památkách Českého Dubu.
Třetí hodinu jsem šla na hudební nástroje k panu učiteli Lohnickému. Poznali jsme spoustu druhů nástrojů, většinou k čače a sambě. Pan učitel jich měl vážně spoustu a na všechny uměl hrát. Měly tak zvláštní názvy, že už si je
ani nepamatuju. Bylo to zajímavé. Ve zbytku hodiny jsme si zazpívali pár písniček, které hezky zakončily hodinu.
Poslední - čtvrtou hodinu jsem měla koláž s paní učitelkou Kotrbatou. Měli jsme si z kusů časopisů, které jsme rozstříhali a přilepili na papír, vystřihnout podle šablony obličej ze strany. Každý si vybíral téma, jaké chtěl. Něčí hlava
se skládala jenom ze sněhu, další z růžové barvy a někdo tam přilepil zeleninu. Fantazii se meze nekladou. Na této
koláži se nedalo nic zkazit, a proto se to každému povedlo.
Tento den byl dobrý. I spojené třídy byly skvělé. Někdy to vyšlo, že byly ve třídě jenom samé holky a naopak. Určitě jsme si to všichni užili.
Odkaz citátu: http://tinyurl.com/oydzfab
Redaktorka - Barča
V pátek proběhl Den podle Amose a jak to tak bývá, rok co rok, „deváťáci“ učí na prvním stupni. Letos jsem učila
i já s Ninou, Nikčou a Frantou…
Vybrali jsme si III. A, třídu paní učitelky Katky Řídké. Čekala nás matematika, angličtina, čeština a čtení. Trému
z učení jsem ani moc neměla, spíš jsem měla jako vždy nabitý týden a bála jsem se, abych stihla přípravu na hodinu. Já měla na starosti angličtinu a byla jsem překvapená, jak mi hodina krásně vyšla přesně na zvonění. S dětmi
jsme zpívaly, hrály různé soutěže, které jsem se snažila vymyslet tak, aby si procvičily různá slovíčka a aby je to
hlavně bavilo. Z dětí jsem měla ohromnou radost, spolupracovaly a přišlo mi, že je to i baví.
Domů jsem ale přišla úplně vyřízená a po cestě jsem si říkala, jak je to náročné učit děti, a šla jsem rovnou do postele. Spala jsem dvě hodiny a musela jsem zase vstávat do tanečních.
Ale bez tak nechápu, jak to letí. Když si vzpomenu, jak nás učily děti z druhého stupně, říkala jsem si, jaké to bude,
až přijdeme na řadu my a jak asi budeme vypadat a tak... A teď nám zbývají poslední tři měsíce na této škole a je
to až k neuvěření, že odcházíme. Poznali jsme zase něco jiného.
A rok po roku budeme vzpomínat víc a víc. Jaké jsme měli taneční, výlety, vybírání triček, rozlučku, různé akce
i Den Amose.
Eliška Pechancová IX. B
Jak už jste se dozvěděli z předchozího článku,
na každého deváťáka nezbude učení, a tak jsem
si vybrala výlet s paní učitelkou Blahovcovou
a Eichlerovou. Výlet se uskutečnil na Krkavčí
skály. Abyste si mohli představit, jak výlet vypadal, tak vám ho teď popíši.
Z Duba jsme jeli do Hodek. Odtud nás Michal
Pavlů vedl lesní cestou, abychom nemuseli po
silnici. Přišli jsme na Semerink, avšak autobus
nám jel až po delší době. Paní učitelky nám daly
lístečky s informacemi o krkavcích a všichni
jsme pracovali chvíli ve skupince. Když jsme
dočetli, tak nám rozdali menší „test”, který měl
prověřit, jestli jsme dávali pozor.
Ještě všichni neodevzdali papír a už jel autobus
do Křižan, který byl náš. V Křižanech jsme vystoupili na zastávce „U Krkavčích skal” a odtud se šlo pěšky na Krkavčí
skály, které byly nedaleko. Na skalách byl krásný výhled a také focení. Na skalách jsme zůstali 20 minut a za tu dobu jsme opravdu viděli a slyšeli krkavce. 20 minut uběhlo rychle a zase nás čekala túra. Teď už byla mnohem delší,
jelikož jsme před sebou měli asi 10km do Osečné. Cesta byla občas náročná, ale všichni jsme ji zvládli bez zranění
a s nadšením. Stihli jsme autobus ještě o hodinu dříve.
Z Osečné cesta v autobusu utekla hrozně rychle a v Dubě jsme se rozešli - někteří šli na oběd, jiní třeba do cukrárny nebo domů.
Myslím, že každý si výlet náramně užil a určitě by někdo šel znovu. Děkujeme za krásně prožitý den oběma paním
učitelkám, Blahovcové a Eichlerové.
Redaktorka - Aneta
Co se děje ve třídách ...
Třída: II. A
Mám zdravé zuby - skupinová práce
O zdravých zubech jsme se snažili dozvědět co nejvíce. Dívali jsme se
na film, který nám ukázal, jak si zuby správně čistit. Samozřejmě jsme
si to hned vyzkoušeli, šlo nám to dobře. Splnili jsme úkoly v pracovním listě. Ve skupině jsme malovali zub a popsali jeho části. Teď už
jenom pravidelně čistit.
Projekt „Naše obec"
Projektový den jsme zahájili procházkou po našem městě.
Podívali jsme se, které obchody jsou u nás ve městě, jaké
služby mohou občané využívat a prohlédli si kamenný
znak města na MÚ. V pracovní listě jsme vypracovali odpovědi na otázky a nakreslili si naše město. Moc se nám to
povedlo.
Jitka Pacltová
Třída: II. B
Čteme knížky
Máme rádi chvíle, kdy si otevřeme knížku a jdeme si číst… Když jsme se v druhé třídě trošku rozkoukali, pustili
jsme se do čtení společné knížky a začali jsme číst Bajky Josefa Lady. Příběhy byly krátké, poučné i vtipné a nám se
moc líbily. Naše druhá kniha, která nám dala trochu více „práce", byla kniha Ivony Březinové Teta to plete. Popletené pohádky jsme si pak také pokaždé i namalovali.
Seznámili jsme se s hrdinou naší nové knihy: Já Baryk - Františka Nepila. Knížka je to tenounká, a tak doufáme, že
se nám podaří přečíst i knihu další. A aby se nám četlo o to lépe, vyrobili jsme si malé „hlídače stránky". Každý si
odnesl záložku domů a zbylo i na Baryka.
Jana Pechancová
Třída: III. A
Mokré vysvědčení:
Uteklo to jako voda a už jsme odjížděli na poslední lekci plaveckého výcviku. Tuto hodinu jsme se nejprve rozplavali, a pak již nastalo zkoušení toho, co jsme se naučili. Každý plaval podle svých sil, většina dětí samostatně, ale ti
nejméně zdatní plavci plavali s plaveckou pomůckou. Ti nejlepší získali delfínka, museli obstát nejen v uplavaných
metrech, ale také ve stylu plavání. Ten, kdo neměl tak pěkný styl, dostal kapříka a méně zdatní plavci získali želvičku. Myslím si, že na krásné chvilky v bazénu budou děti dlouho vzpomínat.
Jarní setí:
V rámci výuky prvouky jsme měli provést několik pokusů. Pozorovali jsme půdu, ověřili jsme si, že je v ní vzduch.
Když jsme totiž hlínu sypali do vody, tak z ní unikaly vzduchové bublinky. Pozorujeme klíčící brambory, hrách
a také jsme si vyzkoušeli sami zasít semínka řeřichy. Někteří z nás si ověřili, že bez pravidelné zálivky nám opravdu semínka nevyklíčí. Někteří si naopak nesli domů zeleného skřítka.
Plujeme na jedné lodi:
Jsme z jedné třídy, plujeme na jedné lodi a budeme na ní plout ještě pěkných
pár let. Je proto důležité, umět spolu vycházet, vzájemně se respektovat,
umět spolupracovat, pomáhat si. Pracovat společně na vzájemných vztazích,
utužovat je, aby nám bylo spolu dobře. Spolu s panem Mgr. Petrem Šolcem
jsme vytvořili třídní pravidla a třídní erb. Užili jsme si den plný zajímavých her,
příběhů ze života a společného bytí. Bylo to opravdu fajn. Děkujeme, Petře.
Kateřina Řidká
Představujeme VI. B
Ahoj čtenáři, v tomto čísle jsme pro vás připravily rozhovor s VI.B. Do třídy chodí 16 dětí, z toho 6 holek a 10 kluků. Do školy dojíždí 4 děti. Třídní učitelka VI.B se jmenuje Kateřina Kotrbatá a tady máte otázky, které jsme daly
jak žákům, tak i třídní učitelce:
Kdo podle vás nejlépe zpívá?
Odpověď žáků: Medard.
Odpověď učitelky: Nevím, myslím, že se nedokážu rozhodnout.
Jaký je největší zážitek/akce třídy?
Odpověď žáků: Naivní divadlo.
Odpověď učitelky: Každá přestávka je zážitkem, někdy
i děsivým.
Kdo podle vás nejlépe kreslí?
Odpověď žáků: Pája.
Odpověď učitelky: Skoro všichni dobře, ale opravdu
nejlépe asi Pája, Eliška a Týna.
Kdo si myslíte, že je z vás nejvšestrannější žák třídy?
Odpověď žáků: Eliška a Honza.
Odpověď učitelky: To netuším, ale asi Eliška.
Kdo je podle vás největší sportovec?
Odpověď žáků: Jára.
Odpověď učitelky: Miky a Nela.
Jaký je váš nejoblíbenější předmět?
Odpověď žáků: Výchova ke zdraví, tělocvik. Ale nejraději máme přestávky :D.
Odpověď učitelky: Literatura.
Máte ve třídě nějakou zvláštnost?
Odpověď žáků: Podle nás je to Vašek Vundr (smích).
Odpověď učitelky: Tak to fakt netuším.
Co se vám líbí na vaší paní učitelce třídní?
Odpověď žáků: Je to nejlepší učitelka na škole.
Redaktorky - Aneta a Týna
Kroužek aerobiku
Nyní vám představím další kroužek, který je spíš pro holky. Do našeho kroužku chodí jenom holky… :) Je to můj
oblíbený aerobik.
Aerobiku je víc druhů. Fitness - cvičení na stepech, sportovní - dua, tria, sestavy pro více lidí atd.. My v Dubě s cvičitelkou Pavlínou Herodesovou trénujeme tento rok sportovní sestavy. Mohly jsme si vybrat. Minulý rok šest holek cvičilo na stepech, ale ty jsou obtížné. Neustále se musí měnit formace a člověk je pak více unavený a sestava
se tolik nepovede. I malé holky, miminka, jak jim Pavlína říká, mají sestavy pro skupinu. I když máme i 2 dua, jenom s jedním se jezdí na soutěže. Soutěžíme za TJ Sokol Český Dub. Nevýhodou je, že mnoho soutěží v republice
patří pod „fisaf” a my v něm nejsme zaregistrované (registrace je finančně nákladná), tak nemůžeme jezdit na
všechny soutěže.
Aerobik je týmový sport, když zkazí jeden, celá sestava se nepovede. Musí se proto často trénovat a posilovat
a opakovat, aby to nezkazila ani jedna. Určitě je to ale skvělá forma odpočinku. Člověk se tak unaví, že nemá ani
náladu myslet na něco jiného..!
Pokusila jsem se Vám trochu představit kroužek aerobiku, kam moc ráda chodím. A teď otázky na naši cvičitelku
Pavlínu Herodesovou.
Proč jste se rozhodla založit kroužek aerobiku?
Cvičila jsem ho od dětství a vždy jsem si přála jednou být
také trenérkou.
Jak dlouho už vedete tento kroužek?
Přibližně pět let (možná šest, nevím jistě).
Jak často a kde trénink probíhá?
Trénink máme dvakrát týdně v Sokolovně Český Dub.
Kolik je na kroužku dětí?
Na aerobik chodí devatenáct holek.
Setkala jste se někdy s nějakým zraněním?
Zvrtnutý kotník, natažené vazy nebo naražené zápěstí k tomuto sportu tak nějak patří. Naštěstí žádné vážnější
úrazy jsem neregistrovala ani v mém okolí.
Popište nám, prosím průběh tréninku.
Trénink (ať už jakýkoliv) by měl vždy začínat zahřátím, protažením, pak samotná zátěž (buď sestava, posilování,
nebo jiné aktivity) a nakonec zase protažení. Ne vždy se ale podaří vše dodržet.
Je aerobik, který učíte nějak věkově omezen?
Nabíráme děti od 1. třídy na ZŠ. Jinak samotný aerobik nijak věkově omezen není, může ho dělat úplně každý.
Účastníte se nějakých soutěží? Jakých jste dosáhli úspěchů?
Účastníme se spíše vystoupení, na soutěži jsme byly poprvé (někdo povícekráté) loňský rok a to jsme spíš sbírali
zkušenosti. Jedna soutěž nás také čeká příští týden.
Dělala jste aerobik, už když jste byla v našem věku? Máte hodně zkušeností?
Ano, dělám aerobik od sedmi let a nějaké zkušenosti jsem za tu dobu posbírala. Ale trendy se mění a zkušeností
není nikdy dost.
Kdo vymýšlí sestavy pro holky? Kde berete inspiraci a jak vybíráte hudbu?
Výběr hudby se snažím nechávat na dětech. Sestavy vymýšlím já s jejich pomocí (tedy spíš u starších dětí). A inspirace jsou pro mě klipy k dané písni, soutěže, jiné taneční styly a podobně.
Jak dlouho trvá holkám nacvičení sestavy, aby s ní mohly vystoupit v soutěži?
Přibližně šest měsíců. Jak kdy...
Redaktorky - Aneta a Bára
Návrat do minulosti - školní rok 1953/54
Škola ani její pravidla nejsou pořád stejná. Díky paní učitelce
Chvalinové vám můžeme přiblížit, jak škola v Českém Dubě
vypadala ve školním roce 1953 / 1954. Hezky si to přečtěte.
Určitě budete rádi, že jste tenkrát ještě nebyli.
Školní rok 1953 - 1954
Ředitelem školy byl F. Louda a zástupce byla O. Nejedlová.
Škola měla 432 žáků: 1. - 5. třída - 213 žáků v budově dnešní
knihovny. Celkem tam bylo 6 tříd. Ve druhé třídě bylo 41 žáků.
6. - 8. třída - 219 žáků. Každý ročník měl
dvě třídy v budově měšťanské školy.
Ve škole vyučovali tito učitelé:
1. - 5. třída - Bayerová, Nedorostová, Drbohlavová, Mužáková,
Hlůžová, Vyskočilová
6. - 8. třída - Thoř, Škrdlíková, Nejedlo, Lukeš, Pecina, Škrdlík,
Hylman
Na začátku školního roku byla chmelová brigáda. Náboženství
tenkrát patřilo k nepovinným předmětům. A toho roku byla
poprvé zavedena žákovská knížka! Vidíte, žákovská letos slavila 60. výročí! 24. 4 . 1953 vchází v platnost nový školský zákon
- Národní škola se stává součástí osmileté střední školy. Ruší
se 9. ročník.
Družina mívala pouze jednu místnost, v které bylo 25 dětí.
Školní jídelna se nacházela v bývalém hostinci na náměstí,
dnes je tam pekařství. Kuchařky vařily pro 170 dětí.
V budově dnešní mateřské školy se nacházel dětský státní domov pro obtížněji vychovatelné děti. Tyto děti docházely do ZŠ a učily se s ostatními dubskými dětmi. V květnu bylo umístěno do domova 50 dětí ze Slovenska.
Žáci, kteří vycházeli ze školy, skládali závěrečné zkoušky - písemné a ústní z matematiky a češtiny.
Během letních prázdnin proběhla generální oprava národní školy.
(Převzato ze školní kroniky) L. Chvalinová
Foto: www.cdub.cz
Vzpomínky na školu
To se řekne. „Řekněte nám něco, na co si vzpomínáte ze třetí třídy.“ Říká se, že starší lidé si nepamatují nic z přítomnosti, ale minulost mají v malíčku. Na mne to neplatí, asi nejsem ještě tak stará.
Třetí třídu jsme měli ještě v budově obecné školy. Čtyřku a pětku na měšťance. Ve třídě nás bylo přes 40, chudák
paní učitelka. Jmenovala se Mužáková, byla hezká, milá a hodná.
S námi do třídy chodily děti z Dětského domova v Českém Dubě. Jednak to byly děti, které neměly rodiče, děti,
kde bylo v rodině moc dětí, a také děti s problematickým chováním. V domově jsem měla kamarádku. Jmenovala
se Hana, byla snad ze Slovenska a měla osm sourozenců. Uměla krásně zpívat. Brzy se vrátila domů.
Ve třídě jsme měli vysoká kamna a kolem kbelíky s uhlím. Nezapomenu ani na stupínek pod tabulí, kdo zlobil, musel na něm klečet. Taky jsem ho vyzkoušela.
Začátek a konec hodiny zvonila paní školníková na krásný zvon. Ten zvon jsem našla v roce 1998 na národní škole
mezi krabicemi při stěhování školy do nové budovy. Nyní má krásné místo ve sborovně školy a na konci školního
roku se loučí s žáky devátých tříd.
Na „toaletu“ jsem se bála chodit. Byly to suché záchody a stěny do poloviny byly natřeny térem (barva černá). Když bylo hezky, chodili jsme o velké přestávce před školu. My, děvčata, jsme skákaly panáka. Tenkrát v ulici
žádná auta nejezdila.
Na 1. třídu mám také krásné vzpomínky. Moc jsem se do školy těšila a zamilovala jsem si pana učitele Linku, poďobaného od neštovic, a díky němu jsem se stala učitelkou.
Ve 2. třídě jsme měli paní učitelku, která byla dost často nemocná (asi na nervy) a tak nás chodili učit žáci z 9. ročníku.
A protože těch vzpomínek není mnoho, požádala jsem i některé své spolužáky. Tady jsou jejich příspěvky.
Ladislava
Byl jsem požádán spolužačkou, abych napsal několik vzpomínek na léta své školní docházky
v národní škole v Českém Dubu. Uvědomil jsem
si, že si z tohoto období vlastně nic nepamatuji.
Přepadla mě radost, že skleróza, v mém věku už
může působit, se zatím zastavila na úrovni střední školy, a proto si z národky nic nepamatuji. Na
druhé straně i smutek, protože jsem asi neprožil
žádný silný okamžik, který by mi utkvěl v paměti.
Vlastně jeden ano. Silným motivačním prvkem
pro zvýšení rychlosti při samostatné práci v počtech a psaní byla možnost zahrát si v zadní části
učebny kuličky. Tato možnost platila pro ty z nás,
kteří měli správně vypočítány příklady a bezchybná byla i opsaná část textu.
V době své docházky do českodubské školy jsem
Školní rok 1953/54 - 3. třída
bydlel v ulici plné dětí a sousedící přímo s národní školou. Výhodou bylo, že v téže ulici bydlela i školnice s manželem, a tak ta naše parta měla i určité výhody.
Mimo vyučování jsme se velmi často zahleděli do okna ve štítě školní budovy, tam totiž byl byt pro učitele a bylo
jasné, že jsou naše volnočasové aktivity bedlivě sledovány a důsledky by mohly být znát již druhý den při vyučování.
Bořivoj
Moc se mi toho ze 3. třídy nevybavuje. Pamatuji se, že jsme měli p.uč. Mužákovou – vysokou blondýnku s naondulovanými vlasy. Vybavuji si jeden okamžik. Po sobotním vyučování nás Starodubáky šla kousek vyprovodit po
Struhách (do školy i ze školy jsme chodili pěšky) a vyprávěla nám, že studuje „dálku“. A my jsme po zbytek cesty
přemýšleli, co to asi znamená. Usoudili jsme, že asi studuje někde hodně daleko.
Zato si vybavuji hodně ze 4. třídy. Hodná paní učitelka Menšíková, Jaruška, zapříčinila, že jsem učitelkou.
A z 5. třídy mám tento zážitek. Měli jsme p. učitelku, která každou sobotu vybrala žákovské knížky a zapisovala
poznámky za celý týden. Jednou jsem asi hodně zlobila a dostala jsem jich hned několik. Táta mě doma nařezal
tak, že o mě přerazil krejčovské pravítko. Na to se nedalo zapomenout.
Marcela
(Ne)známá osobnost
Nejdůležitější osobou každé školy je ředitel. Takže
volba do rubriky (ne)známá osobnost pro dubnového
Tučňáka zaměřeného na školu byla jednoduchá. Naše
paní ředitelka Lenka Košková tak, jak ji asi neznáte.
Pocházíte z Českého Dubu? Kam jste chodila na ZŠ?
V Českém Dubu bydlím od narození a z toho také vyplývá, že jsem devět let chodila do Základní školy
v Českém Dubě.
Jak jste se učila? Jaký byl váš oblíbený předmět?
Na začátku mé školní docházky nás učil pan učitel
Hartych, a to tak, že nám vyprávěl příběhy, vodil nás
do přírody, ukazoval nám pamětihodnosti Českodubska, hrál nám na housle …. Asi až později jsem si uvědomila, že to bylo moc fajn.
A jestli se ptáte na známky? Do třetí třídy „samý“ a potom dvojku z pracovního vyučování (od paní učitelky Marcelky :-) )
Čím jste se chtěla stát?
Měla jsem ráda muziku. Od patnácti let jsem zpívala s kapelou. To byl můj svět.
Co vás ovlivnilo, že jste se stala učitelkou? Měla jste nějaký vzor?
Když se blížila moje maturita na Gymnáziu v Liberci, tak trochu jsem se začínala zajímat o to, co bude dál. V té
době jsem se dozvěděla o možnosti studovat na Katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Byl to takový ne příliš obvyklý obor a to mě přitahovalo.
Napadlo vás v mládí, že se stanete ředitelkou školy?
Když jsem začala chodit do základní školy, měli jsme pana ředitele. Vůbec mě nenapadlo, že by mohla existovat
taky paní ředitelka.
Co vám ve vašem povolání dělá radost?
Hodné děti a pilní učitelé. Vlastně všechno, co je s přijatelným výsledkem.
Co považujete za těžké?
O tom se mi nechce mluvit.
Měla jste někdy chuť skončit s tímto povoláním?
Měla, ale prozatím vždycky jsem se z toho vyspala :-).
Jak si představujete ideální školu?
No, to je těžká otázka. Ve slovníku cizích slov jsou ke slovu ideální přiřazeny odpovídající významy – dokonalý,
nedosažitelný, neskutečný, vysněný. Myslím, že jsem v tomto ohledu věcně uvažující a jednající člověk.
… a ideální škola? Snad ta naše, ne?
Je něco, co vám v našem časopisu chybí.
Děláte to výborně !!!
Děkuju.
Čím chtěli být naši učitelé?
Možná si říkáte, čím chtěli vaši učitelé být v mládí. Učitelem nebo úplně něco jiného?
My vám to řekneme! Víme to!
Na otázku „Čím jste chtěli v mládí být?” nám odpovědělo celkem 22 učitelů.
Lenka Košková se chtěla stát klavíristkou.
Dana Škodová chtěla být učitelkou.
Květoslava Altmanová chtěla být učitelkou v MŠ.
Petra Blahovcová chtěla být kadeřnicí nebo módní návrhářkou.
Kateřina Eichlerová chtěla být letuškou nebo právě učitelkou.
Jiřina Filová chtěla být lékařkou nebo učitelkou, což se jí také splnilo.
Blanka Hladká se chtěla stát žokejem.
Matěj Hodač se chtěl stát hasičem.
Vladimír Chlup se vždycky chtěl stát učitelem.
Věra Jáčová se chtěla a také se stala učitelkou.
Helena Knoblochová se chtěla stát policistkou nebo průvodkyní v cestovní kanceláři.
Ivana Kotíková se chtěla stát chovatelkou koní.
Alena Lacinová se chtěla stát kosmonautkou a lékařkou.
Martina Pánková se chtěla stát gymnastkou.
Jana Pechancová zase chtěla být malířkou.
Pavla Pižlová se chtěla stát a taky stala učitelkou.
Renatě Polcarové by se bývalo líbilo stát se porodní asistentkou.
Martina Růžičková se chtěla stát učitelkou, ale také se chtěla stát průvodkyní v cestovce.
Zdeňka Růžičková se chtěla stát prodavačkou.
Kateřina Řídká se chtěla stát zdravotnicí, zdravotní sestrou a také učitelkou.
Lenka Tichá se chtěla stát zvěrolékařkou.
No řekněte, jak se některým změnily představy o pravém povolání. Jak asi dopadneme my? Budeme tím, čím
se teď chceme stát?
Redaktor - Jenda
Jaký by měl být ideální učitel?
Zajímalo nás, jak si naši spolužáci vlastně představují ideálního učitele. Zeptali jsme se v několika třídách.
I. A : „Ideální učitel by měl být hodný, měl by si s námi hrát, učit se. Měl by být trošku přísný a šikovný. Měl by umět
všechno dobře vysvětlit.”
II. A: Vláďa: „Měl by být hodný, chytrý, měl by vymýšlet hry na přestávky a o Vánocích by všem rozdával bonbóny.
Vozil by nás do ZOO.”
Ema, Eliška, Markétka, Vendulka a Markétka: „Měl by být hodný, chytrý, milý, málo přísný, měl by hezky zdobit
třídu a víc učit děti matematiku.”
II. B: Matyáš: „Má být chytrý a přísný.”
Šimon, Verča: „Přísný, aby nás toho hodně naučil. Milý, vtipný a měl by mluvit nahlas.”
VII. B: Tom R.: „Aby neučil, poslouchal nás a byl hodnej.”
Kryštof: „Měl by mít smysl pro humor a měl by vědět, jak nás naučit.”
Kačka F.: „Vtipný a pohodář, který se nezlobí, když něco žáci nevědí.”
Eli: „Vtipný, hodný, ochotný naslouchat. Měl by probírat látku delší dobu.”
Kačka Š. a Aneta: „Hodný, tolerantní, ochotný vysvětlit jakoukoliv látku. Mohla by s ním
být aspoň trošku sranda.”
VIII. B: Terka: „Podle mě by měl být ideální učitel mladý, měl by mít rád děti, rozumět si s nimi.
Měl by poslouchat názory dětí. Dělat hodinu zábavnou, aby se děti nenudily, nezlobily a poslouchaly
ho.”
IX. A: Fanda: „Měla by to být pěkná blondýna.”
IX. B: Vojta: „Měl by dělat hodinu zábavnou a měl by si umět udělat pořádek.”
Martin: „Jako paní učitelka Kotrbatá.“
Nina: „Měl by být hodný, příjemný a ne na nás tlačit s učením.”
Přijímačky deváťáků
Ahoj spolužáci, do tohoto čísla jsme pro vás vyzpovídali deváťáky, kteří chodí do naší redakce. 22. a 23. dubna je
čekají přijímačky na střední školy, a tak jsme chtěli vědět, jak se cítí.
Podívejte se na jejich odpovědi:
Na jakou školu se hlásíte?
Týna: Hotelová škola Turnov a Liberec.
Aneta: Obchodní Akademie Liberec - po velmi těžkém rozhodování :D
Jenda: SOU Hubálov.
Kačka: Průmyslová škola strojní Liberec a Gymnázium F. X. Šaldy.
Filip: Gymnázia SOŠPg Jeronýmova a F. X. Šaldy.
Jak se připravujete?
Týna: zatím jen o češtině, kdy dostáváme Scio testy, ale jinak moc
ne...
Aneta: Nejvíce na češtinu, jelikož dostáváme Scio testy od paní učitelky Pižlové domů jako domácí úkol. Na matematiku se moc nepřipravuji a všeobecné znalosti nám holkám dala paní učitelka Škodová
a ty mi šly.
Jenda: Nijak :-D
Kačka: Pouze občas se podívám na Scia.
Filip: Připravuji se tak na vše, ale nejvíce na matiku, ta mi moc nejde.
Jste nervózní ze zkoušky?
Týna: Ano.
Aneta: Ano, moc.
Jenda: Ani ne :-D
Kačka: Ani nevím. Radši na to nemyslím.
Filip: Ne, když jste totiž nervózní, tak je mnohem více pravděpodobné, že ty přijímačky zkopete.
Která část testu vám přijde nejtěžší?
Týna: Matika.
Aneta: Podle mě matematika.
Jenda: Ani netuším :-D
Kačka: Matematika.
Filip: Matika…
Deváťáci, pilně se připravujte, ať podáte co možná nejlepší výkon. A pokud patříte do skupiny, kterou zde reprezentoval Jenda, a žádné přijímačky neděláte, učte se stejně snaživě, protože se vám to bude hodit, uvidíte. Moc
vám držíme palce, aby se vám povedlo, co si přejete.
Kam se hlásí naši
deváťáci?
Přijímací zkoušky jsou jistě těžké, ale
vybrat si školu, kterou bych chtěl studovat také není vůbec jednoduché.
Už mi to dost ovlivní život. Jako bych
stál na začátku cesty.
Můžete se podívat, co z nás asi bude.
Redaktor - Filip
Učitel baseballistou
Tak tentokrát jsem si pro vás do Koníčků učitelů vybrala pana učitele
Vladimíra Chlupa. Většina z nás ví, že pan učitel rád sportuje, takže
nebude překvapením, že jeho oblíbený koníček je taky sport - konkrétně baseball. To, kdy a jak k němu přišel, jsem právě pro vás zjistila!
Jak dlouho baseball hrajete?
S baseballem jsem začal až jako dospělý, pokud se tak devatenácti
letem dá říkat :D. To znamená, už kroutím s jednoroční přestávkou
od hraní svou dvaadvacátou sezonu...
Jak vás vůbec napadlo hrát zrovna baseball?
Už na základní škole nás k něčemu podobnému vedl náš tělocvikář,
ale naplno mě uchvátil baseball až po shlédnutí filmu Přirozený talent - na ten jsem šel tenkrát do kina tři dny za sebou :D
Kdyby se někdo rozhodl začít s baseballem, co pro to má udělat?
Najít si nejbližší baseballový klub a spojit se s ním - v okolí fungují liberečtí Patriots a jablonecký Blesk. Pak už stačí jen mít chuť trénovat a zjistit, že je to docela paráda pořád mlátit do míčku.
Co na tom máte nejradši?
Slavný spisovatel Ernest Hemingway kdysi o baseballu řekl, že to jsou nejrychlejší šachy na světě. Je to kombinace všeobecných sportovních předpokladů - dobrý baseballista musí být rychlý, obratný, silný, ale taky docela
chytrý.
Jak často ho hrajete?
V sezóně máme tréninky na hřišti dvakrát týdně plus víkendové zápasy skoro celé jaro a podzim. Přes zimu mimo
sezónu se podle chuti a odhodlání dá trénovat každý den - takovou zátěž jsem letos absolvoval i já a docela to
dalo zabrat :D
Je to podle vás typicky mužský sport, nebo ho mohou hrát i ženy?
Baseball zkouší někde ve světě hrát i ženy, ale mnohem rozšířenější je jeho menší varianta softball - pálka a hřiště
jsou menší, míček o něco větší.
Máte ještě nějaké jiné oblíbené sporty?
Baví mě cokoli s míčem, snad jen fotbalu jsem nikdy na chuť nepřišel, ale i do toho balonu bych kopnul, kdybych
musel. Baví mě volejbal, už několikátou sezónu válčím se svými spoluhráči tady v Dubu v krajském přeboru. Jako
mladý jsem hrál závodně šestnáct let tenis, několik roků i hokej. V minulých letech mi k srdci přirostl golf, ale na
ten, kvůli jiným sportovním aktivitám, nemám vůbec čas a šetřím si
ho na důchod :D
Myslíte si o sobě že hrajete dobře? Jaké jsou vaše největší úspěchy?
Někteří by o mně možná řekli, že ano, ale já, už i kvůli přibývajícímu
věku, moc spokojený nejsem. Na druhou stranu takovou vlastnost
má snad každý závodivý sportovec - být pořád nespokojený a chtít
se neustále zlepšovat…
Hráčských úspěchů není moc, s Bleskem Jablonec neustále bojujeme ve druhé lize, kterou jsme za moje léta třikrát vyhráli.
Bylo těžké se to naučit hrát?
Pro mě ne - měl jsem základy z tenisu - což je na mém baseballovém
švihu prý stále vidět :D. A když pak přidáte hodiny a hodiny tréninku, tak to jde samo...
pokračování z předchozí strany …
Kdo vás to učil?
V roce 1991, kdy jsem ve Znojmě začínal, jsme baseballový tým museli založit, protože žádný neexistoval. Na prvním tréninku jsme se bavili a jeden ze spoluhráčů řekl, že Chlup je strašně ukecanej, že by to mohl vést :D A bylo
to…
Víme, že jste i trenérem. Jaké jsou vaše největší úspěchy?
Tady se mi daří asi více než po hráčské stránce. V minulých letech jsem působil u různých mládežnických reprezentací na mistrovstvích světa i Evropy a byl jsem u několika medailí, včetně titulu Mistra Evropy v roce 2007.
V současné době trénuji již dvacátým rokem Blesk Jablonec a nově jsem se stal hlavním trenérem extraligového
týmu mužů Arrows Ostrava.
Váš koníček zdědil i váš syn Marek. Trénujete ho sám nebo má svého trenéra?
Zatím Marek trénuje pod mým vedením, snad jen v reprezentaci je konečně pod někým jiným. Ta ale zase tolik
času nezabírá, takže ho mám na očích v podstatě každý den.
Redaktorka: Míša
Poznej učitele z dětství
Tak doufám, že se vám tato rubrika líbí. Pana učitele Chlupa nikdo ze školy nepoznal.
Tento měsíc poznejte tuto osobu.
INDICIE: Tato osoba je milá, nosí brýle, učí na druhém stupni a není třídní učitelka.
Redaktorka - Barča
Cizinci
Tentokrát jsme se pro vás rozhodli udělat rozhovor s Phuc Le Dinhem, který chodí do VIII. B. Přišel
z České Lípy do sedmé třídy. Jeho rodiče jsou z Vietnamu a kamarádi mu říkají Pepa. Určitě všichni
znáte obchod u Pepy, který provozují jeho rodiče.
Jak dlouho žijí tvoji rodiče v ČR?
Táta 32 let a máma 24 let.
Proč se sem vaši přistěhovali?
Asi kvůli práci.
Jezdíte za zbytkem rodiny do Vietnamu?
Pouze já a sestra, rodiče nemůžou, protože musejí pracovat.
Jak často?
Přibližně jednou za 4 roky.
Máš tam nějaké kamarády?
Málo, spíš tam jezdím za rodinou.
Kde myslíš, že je to lepší? Tady nebo ve Vietnamu?
Tady.
Umíš Vietnamsky?
Ano.
Kdo a jak dlouho tě to učil?
Nikdo mě to neučil, rodiče mluví jenom Vietnamsky,
takže jsem se to učil už od mala.
A jak ses tedy naučil Česky?
Ve škole a ve školce od ostatních.
Jak dlouho chodíš sem na školu?
Dříve jsem chodil do České Lípy, kde jsem se narodil.
A sem na školu chodím od sedmé třídy.
Redaktorka - Kačka
Dube, hejbni kostrou!
Hejbej se a motivuj ostatní. To je motto nového projektu, který startuje 1. dubna 2014 na
druhém stupni ZŠ Český Dub. Projekt by měl moderní formou díky aplikaci Endomondo
a funkcí sportovních výzev motivovat děti k pohybu ve svém volném čase.
Endomondo.com je web a aplikace pro mobilní telefony, díky níž může chytrý mobilní telefon zaznamenávat pohyb. Aplikace je volně ke stažení a používá ji již více než 20 milionů
lidí po celém světě.
Rád běháš, jezdíš na kole, lyžuješ nebo chodíš na výlety? Pak je tato aplikace právě pro
tebe. Výběr sportů je nepřeberný a aplikace umožňuje i ruční záznam aktivity, takže i ti,
kteří nemají chytrý mobilní telefon, se mohou zapojit.
Zapoj se do výzev (Challenges) a poměř se s ostatními, ale zároveň je podpoř a motivuj
jejich snažení. Zde nikdo neprohrává. Vítej ve světě endorfinů.
Co je k tomu potřeba?
Stačí pouhá registrace na www.endomondo.com. Pokud máš i mobilní telefon s GPS,
s připojením k Wifi či přímo mobilní internet stačí si vybrat aplikaci podle typu telefonu.
Vše je v základní verzi zdarma.
Spojení moderní technologie s aktivním sportem je atraktivní a zábavné. Nezbývá než to
zkusit!
Aplikace není omezena pouze pro školní podmínky. Může si ji stáhnout kdokoli a stát se členem Endomondo společenství.
Projekt vznikl za účelem motivace dětí k pohybu. Výsledky budou použity do diplomové práce učitele tělesné výchovy Matěje Hodače.
Více informací se můžete dozvědět na stránkách školního projektu www.dubehejbnikostrou.webnode.cz.
Mistrovství ČR v basketbalu
Čtrnáctiletí basketbalisté Kondorů Liberec svou letošní spanilou jízdou vyhráli
základní část soutěže a díky tomu získali poprvé v historii právo pořádat finálový turnaj Mistrovství České republiky v Liberci.
V základní části z odehraných 24 zápasů mladí Kondoři slavili třiadvacetkrát
vítězství a pouze jednou odešli poraženi - z nymburské palubovky. Právo
účasti na šampionátu si vybojovali hráči do 14 let z těchto klubů: Kondoři Liberec, USK Praha, Nymburk, Litoměřice, Snakes Ostrava, Sršni Písek, Hradec
Králové a Plzeň.
Šampionát se hrál od třetího do šestého dubna v liberecké Tipsport aréně,
pouze na sobotní program se mladí hráči přesunuli do domácí kondoří haly
Kort. Zápasy libereckých Kondorů měly specifický náboj i českodubské děti,
protože kapitánem libereckých Kondorů je Lukáš Bobek, žák 8.třídy Základní
školy Český Dub.
Na úvodní zápas a slavnostní zahájení šampionátu jeli fandit i fanoušci
z Českého Dubu. Úvodní bitvu Kondorů s Litoměřicemi sledovalo 1.500 nadšených diváků, kteří vytvořili skvělou atmosféru domácímu týmu a hnali Kondory za vítězstvím 103:43. Ve čtvrtek večer Kondoři porazili obhájce titulu z USK Praha poměrem 81:46. V pátek
odpoledne pak základní skupiny zakončili výhrou nad Nymburkem 90:54!
„Sobotu, neděli, pondělí a úterý jsem strávil v posteli se streptokokovou infekcí. V sobotu už byly na programu
2 tréninky před turnajem, ale bohužel se nestihla připravit palubovka v Tipsport aréně tak, aby si tým vyzkoušel
prostředí Tipsport arény.
Ve čtvrtek jsme vstoupili do arény, ve které byla zaplněná dlouhá tribuna Tipsport arény. Diváci nám vytvořili
naprosto skvělé domácí prostředí a hrálo se nám fantasticky. Krizovou situaci jsme zažili až v semifinále s Plzní,
ale postup do finále jsme doslova vybojovali.
Mně se postupně dělalo po zdravotní stránce líp a líp. Finále jsme si užívali a titul máme doma! Šampionát jsme
vyhráli bez porážky a v celé sezóně jsme prohráli jeden jediný zápas.“
Lukáš Bobek táhl svůj tým jako správný kapitán za titulem. Ve finále doskočil 11 míčů (!!!), přidal 12 bodů,
5 asistencí a 5 získaných míčů. Ve finále Kondoři zvítězili 79:57 a po zásluze jim aplaudovali příznivci libereckého
basketbalu.
Liberecký basketbal získal premiérový titul. Pohár určený novým šampiónům převzal do svých rukou kapitán
Kondorů Liberec Lukáš Bobek, žák 8.třídy Základní školy Český Dub.
Finále sledoval mimo jiné hosty i trenér mužů basketbalové reprezentace České republiky Ronen Ginzburg.
Výsledky turnaje:
1. Kondoři Liberec
2. Sršni Písek
3. USK Praha
4. Lokomotiva Plzeň
5. BCM Nymburk
6. Slavoj Litoměřice
7. Snakes Ostrava
8. Sokol Hradec Králové
Martin Bobek
http://mcr-u14.cz/
Žijí s námi
díl 4.: CHAMELEON A KORÁLOVKA
V anketě jsme zjistili, že někteří z vás chovají doma opravdu exotická zvířata. Když se řekne chameleon, tak většinu lidí napadne změna barvy, ale zblízka ho viděl asi málokdo, natož aby ho držel v ruce. No a což teprve hadi,
z těch má většina lidí hrůzu a do ruky by je nevzali ani náhodou, přitom vůbec nejsou slizcí, jak se o nich říká.
Přečtěte si, co nám o nich vyprávěli Jula Müllerová a Mikuláš Sluka z 6. třídy.
CHAMELEON (rozhovor s Julou Müllerovou)
Proč jste si ho pořídili?
Máma pracuje ve zverimexu a protože si ho často chovala, zalíbil se jí a už jsme si ho nechali.
Čím ho krmíš?
Cvrčky, kobylkami nebo sarančaty.
Jak je velký?
Asi 10 cm.
Hraješ si s ním? Jak?
No většinou ho dám třeba k oknu na kytku a on si tam sedí. Jinak je v teráriu.
Utekl ti někdy?
Někdy jo, ale jenom když chtěl snést vajíčka - je to totiž holka, říkáme jí Maya.
Jaký je to druh chameleona?
Já nevím, asi klasický.
Jak a jak často se o něj staráš?
Každé 3 hodiny ho musím kropit a ráno a večer ho krmím.
Je nějak ochočený?
Když chce ven, tak škrábe na sklo.
Chameleon prý dokáže měnit barvu, je to pravda?
Ano, opravdu mění barvy. Kdyź je Maya naštvaná, změní barvu do tmava nebo se na ní vytvoří černé skvrny. Když byla malá, byla čistě zelená,
nyní se na ní objevily oranžové a modré skvrny.
KORÁLOVKA (rozhovor s Mikulášem Slukou)
Jakého hada vlastně máš?
Korálovku, to je exotická užovka.
Proč sis ho pořídil?
Brácha ho dostal k narozeninám.
Jak dlouho ho máte?
Tři roky.
Čím ho krmíš?
Dáváme mu myši, které kupujeme ve zverimexu.
Krmíme ho každé tři týdny. Když se nažere, zaleze do
umělého kamene a musí být v klidu.
Jak je velký?
81 cm.
Jak často svléká kůži?
Jednou za měsíc.
Naštvaná Maya
pokračování z předchozí strany …
Jak se o něj staráš?
Stará se o něj hlavně Kryštof. Vymyje akvárko, nakrmí
ho. Já mu pomáhám, když je potřeba, tak ho podržím.
Vezmeš ho tedy do ruky?
Jo.
A co dělá?
Omotává se okolo ruky.
Nekouše?
Jednou kousnul bráchu, ale to byl ještě malý. Jinak
nekouše.
Máš ho nějak ochočeného?
Ne.
Na vysvětlení: Korálovka patří k nejdostupnějším a nejpopulárnějším hadům, s kterými se můžeme setkat ve
zverimexu. Je to druh tropické užovky, tedy není jedovatá. Vyskytuje se v USA a na severu Jižní Ameriky. Dožívá
se 10 – 15 let. Je pasivní, nemá ráda přílišnou manipulaci a snaží se raději nenápadně odplazit. Takže pokud hledáte mazlíčka na mazlení, tak si pořiďte raději něco jiného. Ale pokud chcete nenáročného exotického společníka, tak korálovka je dobrá volba.
Foto: Jula Müllerová, Mikuláš Sluka
Redaktorka: Míša a Věra Horáčková
Uvězněný ježek
Naši tři ježečci ještě spí ve svých ložničkách ve sklepě, kde
je chladno a letošní časné jaro je ještě neprobudilo. Pravidelně je kontroluji a dávám do mističek čerstvou vodu,
protože během zimního spánku se někdy probudí, napijí
se a zase spí dál.
Dnes vám budu vyprávět jiný příběh, který se stal už na
podzim. Dočetla jsem se o něm na internetu v tiskové
zprávě Záchranné stanice pro živočichy ČSOP ve Vlašimi:
Koncem listopadu pracovníci záchranné stanice vyráželi
k nenápadnému případu zraněného ježka. Nálezci odchytili ježka, jenž měl okolo krku hnisavé rány neznámého původu. Po bližším prozkoumání bylo zjištěno, že ježek má
v kůži zarostlý plastový kroužek z víčka od PET lahve. Kroužek byl v kůži tak zarytý, že zprvu nebyl vůbec vidět.
V útlém mládí ježek nejspíš strčil hlavu do odhozeného kroužku, a jak postupně rostl, kroužek se mu víc a víc zarýval do kůže. Kdyby nálezci ježka nenašli, zajisté by umíral dlouhou a bolestivou smrtí. Jak je vidět, i takto banální
věc jako je odhození víčka mimo kontejner, může mít pro zvířata fatální důsledky. Mladému ježkovi byl plastový
kroužek operativně odstraněn a tento zásah mu patrně zachránil život.
Možná byla na počátku nepozornost, nebo někdo odhodil kroužek s myšlenkou: „Vždyť to je jedno, takový malý
kousek plastu.“ Není. Od nás obyčejných lidí se nemůže čekat, že zachráníme pralesy v Jižní Americe nebo ohrožené druhy v Africe. Ale něco vždy udělat můžeme. Můžeme se zajímat, můžeme se učit a poznávat zákonitosti
přírody a tak najít svůj způsob, jak přírodě pomoci… Tady už záleží na každém z nás.
Zdroj obr.: http://www.csopvlasim.cz/aktuality/detail/954
Věra Horáčková
Anketa
Ahoj čtenáři, tento měsíc jsme pro vás měli anketní otázku, která zněla: Bylo vysvědčení rodičů horší než vaše,
nebo ne?
Celkový počet hlasů byl 20. Zde jsou výsledky:
Ano, bylo horší (14 hlasů)
Ne, nebylo horší (6 hlasů)
Takto zní naše anketní otázka na měsíc duben: Když potřebujete zjistit, co se děje ve světě, využijete:
zprávy v televizi
internet
rádio nebo
noviny
Opět využijte náš web na hlasování nebo schránku ve vestibulu školy.
Redaktorka - Aneta
Písnička na přání
Březnové hlasování pro písničku je poměrně o dost chudší. Tak doufáme, že začnete zase hlasovat, jako když bylo
první kolo :-).
Hlasů bylo pouze 50.
1. The Offspring - Hit That (27)
2. Yetty a Ruda - Cysta (9)
3. Paulie Garand a Kenny Rough - La Familia (7)
Na duben jsme vám připravili tyto písničky:
1. Hammerfall - Any Means Necessary
2. Hollywood Undead - We Are
3. Fall Out Boy - My Songs Know What You Did In The Dark
4. Bury Tomorrow - Man On Fire
5. Divokej Bill - Koně
6. Christina Perri - Jar of Hearts
7. Avril Lavigne - Smile
8. Paramore - Ain’t It Fun
9. Lorde - a Team
10. Justin Timberlake - Mirrors
Všechny písničky si můžete pustit na Tučňákovském webu, kde můžete zároveň hlasovat pro vaši nejoblíbenější.
Redaktor - Jenda
Mozkolamka
Ohlédnutí za mozkolamkou z minulého čísla - vzkaz psaný azbukou - už připomíná krásné olympijské hry jen zlehka. Bohužel nyní se asi většině spojí azbuka s problematickými událostmi na Ukrajině. Nicméně je třeba vyhlásit
úspěšné řešitele, a těmi jsou: Adam Mráček z IX. A a Adéla Davidová z VI. B. Oběma moc gratulujeme.
A nyní již dubnový úkol. Není vůbec těžký, zvládnou ho i prvňáčci, ale chce to trochu přemýšlet. Vymyslete na každé písmeno ze slova škola další slova, která musí začínat stejným písmenem a toto písmeno se musí ve slově objevit alespoň dvakrát. Vypadalo by to takto:
Š šašek
K kočka
O oko
L lentilka
A ananas
Tak už víte, jak na to? Zajisté! Můžete začít. Seznam slov, co možná nejdelší, noste do redakce Tučňáka, nebo nám
jej zašlete ať už prostřednictvím Tučňákových webových stránek nebo využijte schránku ve vestibulu školy. Těšíme se. Ať se vám daří!
Petra Blahovcová
Skrytý portrét
Kdo jste sledovali náš rozstříhaný obrázek, tak určitě jste osobnost
poznali. Chybí nám poslední kousky, kde už portrét moc neskryjeme.
Uzávěrka 7. čísla: 4. 4. 2014
Dotazy posílejte na adresu:
[email protected]
www.casopis-tucnak.webnode.cz
Uzávěrka 8. čísla: 30. 4. 2014
PRODEJ VÝTISKU ZA 10,- Kč:
KANTÝNA ŠKOLY
Redakce: Kačka Bobková, Kristýna Bulířová, Filip Holinský, Míša Fehérová, Jenda
Kočvar, Aneta Pavelková, Bára Růžičková,
Petra Blahovcová, Vladimír Chlup, Martina
Růžičková, Lenka Tichá.
Redakce Tučňáka:
V zeleném patře - kabinet
Petry Blahovcové u 8. tříd
Autorem všech neoznačených fotografií
je Jenda Kočvar.
Byli jsme fandit na basketu
Ve čtvrtek 3. 4. se obě osmé třídy a speciální třídy jely podívat do
Tipsport arény v Liberci. Cíl naší cesty byl jasný - celorepublikový
turnaj v basketbalu. Náš spolužák Lukáš Bobek z VIII. A je kapitánem libereckého basketbalového týmu Kondorů, a tak jsme je jeli
podpořit.
Od čtvrtka do neděle se v Liberci hraje celorepublikový turnaj pro
hráče do 14-ti let. My jsme byli na prvním zápasu mezi Kondory
z Liberce a Slavojem z Litoměřic. Fandili jsme, pískali, tleskali,...
A to vše se nakonec i vyplatilo. Kondoři vyhráli v jasné převaze
103 : 43.
Zůstali jsme tam ještě na slavnostní zahájení turnaje. Shlédli jsme
dětské vystoupení skokanů na trampolíně a potom nám pan Bobek představil všechny týmy. Za malou sladkou odměnu jsme si
mohli vyzkoušet různé tréninkové metody, které basketbalisté
používají.
Myslím, že se nám všem tento den líbil. Všichni jsme už o basketbalu slyšeli, ale někdo ho konečně i pochopil :)
Redaktorka - Barča

Podobné dokumenty