Julius Fučík: Zářivé poselství

JULiUS FUCÍK
ZÁŘIVÉ POSELSTVÍ
JULIUS
Fučít<
zÁŘlvÉ
poSELSrví
ze strdnek
Iiterdrní histoiie
Al,B,dTRos PRAHA
O
Julius Fučík- dédic, 7973
Na
kter
isme drželi a udr{,eli, vytostou, rozkvetou a uzrai|
geneťace now ch lidí, socialistické
stromě,
generace dělníkri, básník a také
literárních kritikri a děiepisc , kte í
snad později, ale zata lépe povědí
i
to, co |á už isem povědět nemohl,
alespoň trochu zesládne a nabude pln ch wa-
A tak snad mé ovoce
r , i když na mé hory sníh už
nikdy nenapadne.
Julius Fučík,Z dopisu Gustině
(Na cele 267, 28. bíezna 1943)
Otvíraii se p ed vámi stránky z dějín českélikultury a českéhomyšleni, které napsal
ilrrvčk vašemu srdci a vašemu mládi zvlášť blízk
národní hrdina Julius Fučík.Také on byl chlapr crn, kter; začinaI tím, že dychtivě hledal pravdu,
lirlisu i lásku, že hledal ko eny a mízy života, kteÉ
vt,clou k žitíplnému a šťastnému.Také on hltavě
l(,|,:1ťury,
učii e a toužil pochopit opravdové hodnoty, ve
ktcrych ie ukryta síla, nap imuiící člověka a ozdravrr|ícílidské společenství.A nalezl je. Nejenom sám
v stlbě, ale ve zdrojích, z nichž pramení tužby lidu
1,,l spravedlnosti, po takovém uspo ádání společnosti,
vt, literéfn by nebylo ritlaku a vyko isťováníčlověka
,<,tl,
,lrrvčkem; nalezl ie v těsném p imknuti k velkému
tttrrtlernímu, pokrokovému spolďenskému hnutí, které
si vytklo za ci| - změnit svět, stvo it novou harmonii
ilrlvčka a světa. Stal se boiovníkem komunistické
,,lt;l11y.
živiny také
Julius Fučíkvšak nalézal a rta|ez| tyto
v literatu e. Ta utvtzovala ieho p esvědčení- a na
druhé straně právě jeho p esvědčeníiei vedlo k tomu, že dokžaal plně pochopit iejí sílu, Neboť i ona
má m o c b ,t životodátnou. ,,Ne samo umění, ne
,sama poezie ovšem změní svět," napsal v jedné své
p ekrásné ilvaze, ,,ne sama v sobě vytvo í základy
Ale básníl._ musi b;it časten na ieiich
tak proclrázíme-li obsáhly'm, mnohostfann m a tále živoucímdílem Julia Fučíka,vystupuií nám z něho p ed očima jeho literárněhisto.i.ké a kritické ťrvahy, ieho literární rnedailóny věm
nované v raznym, velk m, ale často i zapomenut
této harmonie.
stavbě. . ." A
postavám českéhopíscmnictví od neIstaršíchdob
až po neclávny čas, v iclichž tvorbě dokázal Fučík
nalézt ony iiskry a pochoclně, rozsvěcuiící cesty da-
leko kup eclu. , .
,m
Náš v bor se tak vlastně stává fučíkovsk prrivodcem - i když iistě ne ripln m - po staletych
děiinách českéliteratury. Je však p íznačné,že často
právě ty postalT našeho písemnicwi, které si Fučík
volil ke slim statím, promlouva!í silně už samy za
sebe; už iejich volba, určovaná r,ětšinou naléhavou
společenskou potr':ebou, i Fučíklivobievn1 , myslitel,tY, prir,,rp k nim dokazuií ieho hlubok vztah k literat.r e i ieho zámět - chápat a procítit literaturu
a kulturní hodnoty minulosti nikoli iako věc odtažitou, hodnou ien akademického badatelského zálm,a,
ale iako živoucípeň dávné tradice, košatícíse i dnes
k obohacení a posíleníplnosti lidského života,
Řada statí této knihy - psan ch v rozpéti dvaceti
let - byla kdysi určena p ímo mlad m čtená rim,
Zclaleka ne však většina- P esto tento v bor vkláp edáme dnes * a iak se domníváme, právem ve
i
Fučík
.devším do vašich rukou, Neboť Julius
10
lrvílích,kdy ieho chlapecké srdce se proměnilo
v srdce muže-boiovníka, ktery dal světu p íklad nerlliázalého, pro něho tak samoz ejmého a p itom velil<óho hrdinství, zristal mlad m. A mlad m pat í.
A také on se proto pln m právem v našem rnilltlru adí mezi ty velké postar,y českéliteratury
lr kultury, které sám označil v stižn m názvem rrosiči pochodní. Fučíkovo dílo, leho krásn a vroucí
vztah k rodné zemi, lidem, soudruhrjm i k milované
(iustině, je proto záíivym poselswím života.
,
V. A.
živiny také
Julius Fučíkvšak nalézal a rtalrez| tyto
v literatu e. Ta utvtzovala ieho p esvědčení- a na
druhé straně právě leho p esvědčeníiei vedlo k tomu, že dokžaal plně pochopit ieií sílu, Neboť i ona
má moc b t životodárnou. ,,Ne samo umění, ne
,sama poezie ovšem změní svět," napsal v jedné své
p ekrásné ilvaze, ,,ne ama v sobě vytvo í základy
Ale básníl._ musi b;it časten na leiich
tak proctrázíme-li obsáhly'm, mnohostfann m a tále živoucímdílem Julia Fučíka,vystupuií nám z něho p ed očima jeho literárněhisto.i.ké kritické ťrvahy, ieho literární rnedailóny vě"
m
nované v raznym, velk m, ale často i zapomenut
této harmonie.
stavbě. . ." A
postavám českéhopísemnictví od neistarších dob
až po neclávn čas, v iciichž tvorbě dokázal Fučík
nalézt ony iiskry a pochoclně, rcrzsvěcuiící cesty daleko kup eclu. . .
,m
Náš v bor se tak vlastně stává fučíkovsk prrivodcem - i když iistě ne ripln m - po staletych
dělinách českéliteratury. Je však p íznačné,že často
právě ty postal:y našeho písemnicwi, které si Fučík
volil ke sv m statím, promlouva}í silně už samy za
sebe; už iejich volba, určovaná r,ětšinou naléhavou
společenskou potl':ebou,
i Fučíklivobievn1 ,
myslitel-
,tY, prir,,rp k nim dokazuií ieho hlubok vztah k lit"rat.r e i ieho zámět - chápat a procítit literaturu
a kulturní hodnoty minulosti nikoli iako věc odta-
žitou, hodnou ien akademického badatelského zájmll,
ale iako živoucípeň dávné tradice, košatícíse i dnes
k obohacení a posíleníplnosti lidského života,
Řada statí této knihy - psan ch v rozpétídvaceti
let - byla kdysi určena pr'ímo mlad m čtená rim,
Zda|eka ne však většina- P esto tento v bor vkládnes * a jak se domníváme, právem -. p e-
dáme
.devším do vašich rukou, Neboť Julius Fučíki ve
10
lrvílích,kdy ieho chlapecké srdce se proměnilo
v srdce muže-boiovníka, kteru dal světu p íklad nerlliázalého, pro něho tak samoz eimého a p itom velil<óho hrdinství, zristal mlad m, A mlad m pat í.
A také on e proto pln m právem v našem a.illtlru adí mezi ty velké postar,y českéliteratury
ll kultury, které sám označil v stižn m názvem rrosiči pochodní. Fučíkovo dilo, leho krásn a vroucí
vztah k rodné zemi, lidem, soudruhrjm i k milované
(iustině, je proto záíivym poselswím života.
,
V. A.
DALIMIL
fProrocttli Libušinol
D
Dyla to věru
pohnutá doba, kterou náš národ
je hlas kro1lrrlžil na počátku 14. stoleti, a pohnut
lriliá e z té doby, kterli volá národ do pohotovo,sti
1lroti nebezpečí a klamu. [...]
Věru, musela to b t pohnutá doba, kdy varování
l)alimilovo nabl vá tak nabádavé dritklivosti. Bolratí kupci němečtítehdy zakládali města v zemích
čcskych iako opory své moci a pokusili se otev enj,m
1lovstáním roku 1309 o upevnění svého bohatství
tlrlbytím značnémoci politické nacl česklfmi pány.
liistorik Josef Šusta vykládá ve svyích Dvou knihách
t'-csklich dě|in, lak by tento pokus byl ohrozil naši
rrárodrrí budoucnost: ,,Nikdy nebyl krai česk tak
ilrko tehdy na všech stranách rozhlodán povlovnou
irrvazí německou, Země, na počátku 13. věku ieště
tómě veskrze slovanská, stala se v prriběhu |ednoho
st()letí z eimě clvoiiazyčnoT,r a němečtí,hosté' proztazrrvali nepoktyté, že scm nep išli ien pracovati, nybrž
žc chtěií vládnouti a užítivšestranně své hospodá sl(c vetst stly.
Ncbezpečíol,šem nebylo ien v tomto tlaku zvenčíltylo i v tom, že češtípáni se zhlíželiv cizích vzorech
1,icpychového žtvota dvorského a že od německ;i,clr
krrpcri s pelézi pro ťyto ričely p ilali i cizí mravy
.t rrcp átelsk postoi v či českémunárodu. A tu
v t()mto nebezpečnémokamžiku pro osudy národa
15
píšesvou veršovanou kroniku
tak ečen Dalimil
a jelr,o dilo, které si za několik
málo t o.un *irZ.t"
koupit v každémknihkupecwí,
nějších našich národnich památák.'
';;;,r;
z
nejvzác-
Yždy znovu se setkáváírle v česk
ch dějinách
s podivuhodn/m jevem, že u
dabáci il;;;";
ch
pro
česk národ a česk stát pov
tanou Áii oarňni
.
j.il},^"u:l r;. or.r:' poslaví p ed n ároď-- rr r^ao
],
i
vlastních
dějin jako nabád,avé varováni.
"t,o
#;f":
tak jsme si zvykli ikat
neznámeÁ"-"r,i"
vané kroniky vidí kolem
sebe
"iiÁu
pečí:
veršonebez-
,Pak se češtipáni,špatn; ch zvykri chytali,
pro kratochvíl v kostky hráli. Co dri.r"'lot.,iň
ia zlé měli,
toho se páni sami p idtžeti...
a p.-spatn p íklad
na svťrj národ teď nic nedbají
i za'č"rt mají, že
v kostky fuaji... Jali se ,iriÁ puriÁ
iiouZ;ti, toho
bylo více, ale oškliví se mi
i ;"" ,lr"iJ... Kdyby
byli chtěli dob e ro
v čecháctr,; .*,';?r
st íbro dávají, zítra budou
^[:::,,'ťJj',li,,Ťl:
vrazi. crrr"p"'"" své v le
tobě nic nedá; klaněje se tobě,
,"éi; ;;r. hledál
Bude{i někdy moci s tebe b ti,
r.aZ. ,"e l s rirokem
zaplatiti. Teď vidíte, páni,
d,ržíte-lise dobré rady,
dávajice cizozemctim v zemi
hrady.''
A.
Dalimil
vykládá
své
době netoliko skuteč.
::k
né dějiny minulosti, jako
spíšeaqi""J p;iiehy, které
H;
mohou b.j,ti varcváním
a
nabádá"i.n
p ítomnost, ve které žije.
Yyklád"
_1
klížetiVladislavu, synu
Vyt
tá
p..
n.rezpečnou
p íběh
"*U*r"O
šlechetného
Soběslava.
Vladislavovi, že ,,hrdinst"i
zal, jen že se s císa em p átelstvím " "it.. neukásvázal'', a nikoli
z rukou čechri, n brž .ukou
nern..tjrro .ir";;;;;i
českou korunu: ,,KráI" Vladirl""
d; P;;r,y poa r.orunou jel, velikou pou tu
Němcťr . ,.b* měl. Se
16
smíchcm počal k Čechrim mluviti: ,Teď vě íte, že
bcz vás mohl cti doiíti?"'
Čcštízemané si zabezpečili spo|errecwí Vladislav()va syna a vyslali ke králi deputaci, která vede
jsc:nr
scbcvčdomou eč:
,, ,Na to e tebe kmeti táží, kdo tě k tomu donutitr"
žc jsi všechnu svou moc i čest snížil?Vždyťisme
s tvym otcem koruny bo|em dobyli a sami osobně se
r:ísa ovy moci zbavili. Jak ses odváĚ1| korunu v Němcích bez nás p iimouti, když isi ii mohl proti vrili
všcch v Praze vzíti? Když chceš s Němci p eb vati,
|;rkpak se opovažuieš českj,m králem lazyyati?' Král
tlóle nedal ečníkumluviti a počal iim císa em hroz,iti. Zemalé tu hned krále chtěli zabiti, král ukryv
sc musil ze zemé iíti."
Jinde opět kroniká vypráví p íběh o německ;ich
l<tižácích, kte í p išli do Čech, aby tam s papežovou
1llnou mocí vybili všechny žídy,Je to p íběh vskutku
zaiímavy v době, kdy se tolik diskutuie o židovské
<ftázce; svědčío tom, že češtíkrálové si vysoko celrili židovského odbo|e proti těm, kte í byli i ne1lr",áteli
Čechri. Slyšme Dalimila:
,,Tehdy k ižáci do Čech p išli, ti nad židy od
1lapeže moc měli. Tu moc množstvím st íbra získali;
s scbou mnoho lidí měli, chtíce od žid veliké pelíze
llrliti anebo ie všecky ziímati. Král židrim, aby se
l,r,inili, znamení dal ,ZbijeteJi ie, nepočtu vám za
virru,' íkal. židétaině brnění a lidi si opat ili. Když
rr;r nč k ižáci ude ili, židékíižáky pobili, na dvě stě
zbili."
Ncislavněiší a nelpohnutěiší isou však slova, která
l);llimil vkládá do st Libuši iako prorocwí českému
Nč,rr-rcri tehdy
rr,rrrldu:
,,7.1
, člověk to musí bj,ti, kteru pro své dobré dá
,,lrci zlym užíti.Obec iest každéhoohrada: kdo
77
ii
píšesvou veršovanou kroniku
tak ečen Dalimil
a jelr,o dilo, které si za několik
málo t o.un ,nl':Z.t"
koupit v každémknihkupecwí,
nějších našich národnich památák.'
';;;,r;
z
nejvzác-
Yždy znovu se setkávárrle v česk
ch dějinách s po-
divuhodn}m jevem, že v
dabáci;;;;;";.ích
pro
česk národ a česk stát pov
tanou *irZi oarr,iZni
.
j.ilT,_"u:: r;. or.r:' poslaví p ed nároď--rrr^ao
],
i"t,o
vlastních
dějin jako nabád,avó varováni.
#ňf":
tak jsme si zvykli ikat ne:známeÁr-"r,i"
veršovaaé kroniky - vidí kolem
sebe
nebez-
"iiÁU
pečí:
,Pak se češtipáni,špatn; ch zvykri chytali,
pro kratochvíl v kostky hráli. Co dri.r"'lot.,iň
ia zlé měli,
toho se páni sami p idtželi
a p.-spatn
piiklad
na svťrj národ teď nic nedbají
i za ^č"rt mají, že
v kostky fuaji... Jali se ,iriÁ puriÁ
iiouZiti, toho
bylo více, ale oškliví se mi
i ;"" -lr"iJ... Kdyby
byli chtěli dob e ro
^;?r
v čecháctr,; .*,
ffi;
st íbro dávají, zítra budou
^[:::,,"ťJj',lš,Ťl:
vrazi. cnr"p"'"" své v le
tobě nic nedá; klaněje se tobě,
,"éi; ;;r. hledál
Bude{i někdy moci s tebe b ti,
r.aZ. ,"e l s rirokem
zaplatiti. Teď vidíte, páni,
d,ržíteJi se dobré rady,
dávajice cizozemcrim v zemi
hrady.''
A.
Dalimil vykládá své době netoliko
.
::k
skutečné dějiny minulosti, jako
spíšeaC;i""J p;iiehy, které
mohou b.j,ti varováním a nabádá"i*
p ítomnost, ve které žije.
Yyklád"
_o_
klížetiVladislavu, synu
Vyt
tá
p..
n.lezpečnou
p íběh
"*U*r"O
šlechetného
Soběslava.
Vladislavovi, že ,,hrdinst"i
za.l, jen že se s císa em p
" "it.. aneukáátelstvím svázal'',
nikoli
z rukou čechri, n brž .ukou
nern..tjrro .i;;;;;i
českou korunu: ,,Král" Vladirl""
d; P;;r,y poa r.orunou jel, velikou pou tu
Němcťr s sebou měl. Se
76
smlcltcm počal k Čechrim mluviti: ,Teď vě íte, že
bcz vás mohl cti doiíti?"'
Ccštízemané si zabezpečili spo|enecwí Vladislav()va syna a vyslali ke králi deputaci, která vede
jsc:ttt
scbcvědomou eč:
,, ,Na to e tebe kmeti táží, kdo tě k tomu donutitr"
žc jsi všechnu svou moc i čest snížil?Vždyť|sme
s tvym otcem koruny bo|em dobyli a sami osobně se
r:ísa ovy moci zbavili. Jak ses odváň1l korunu v Němcích bez nás p iimouti, když isi ii mohl proti vrili
všcch v Pnze vzíti? Když chceš s Němci p eb vati,
j;rkpak se opovažuieš česk m králem lazwati?' Král
tlóle nedal ečníkumluviti a počal iim císa em hroz,iti. Zemané tu hned krále chtěli zabiti, král ukryv
sc musil ze zemé iiti."
Jinde opět kroniká vypráví p íběh o německ;ich
ktižácích, kte í p išli do Čech, aby tam s papežovou
1llnou mocí vybili všechny židy, Je to p íběh vskutku
z ímavy v době, kdy se tolik diskutuie o židovské
otázce; svědčío tom, že češtíkrálové si vysoko celrili židovského odbo|e proti těm, kte í byli i ne1lr",áteli Čechri. Slyšme Dalimila:
,,Tehdy k ižáci do Čech p išli, ti nad židy od
1lapeže moc měli. Tu moc množstvím st íbra získali;
s scbou mnoho lidí měli, chtice od žid veliké pelíze
llráti anebo ie všecky ziímati. Král židrim, aby se
l,r:inili, znamení dal ,Zbijete-li ie, nepočtu vám za
virru,' íkal. židétaině brnění a lidi si opat ili. Když
rr;r nč k ižáci ude ili, židékíižáky pobili, na dvě stě
Nč,rlTc tehdy zbili."
Ncislavněiší a nelpohnutěiší isou však slova, která
l);rlimil vkiádá
do
st Libuši iako prorocwí českému
ll.irrldu:
,,7.1; člověk to musí b ti, kteru pro své dobré dá
,,lrti zlym užíti.Obec iest každéhoohrada: kdo ii
77
ttrlrí, rrlirtula ho rada. Nespoléhej na hrad, obec
zttatč, bcz tlbce p ijdeš vždycky k zttátě... Bude-li
nad
vámi cizozernec vlásti, nebude moci dlouho váš
národ trvati. Smutno je každ,ému mezi cizími a muťn]i
utěši se mezi známymi. i{aždy kraluje p áteli sw.
mi,
nikdo moudr neraď se s cizími. Poime k sobě
lid
ttároda svého, bude vždy hledati vašeho zlého
a na
váš lid bude hledati viny a sq mi rczděli vaše dědiny. Češtesvé, t ebas i struplavo, nedej v své cizozemci, česká hlavol'.
V tomto Libušině prorocťvi dosahuje vrcholu iedinečná básnická vidina st edověkého kroniká e,
iehož
verše začaly bruy zápolit
s
tíbiw mi r"_imy němec-
kj,mi. A takto odboj proti invazi, jehož se Dalimil
stal mluvčíma p edstavitelem, zastavit
jak ptaví
Šusta* p ece
-
v mnohém clalšípostup německ a zachránil českérnuživlu dťrležitéopěrné body pro
razhodn boj, kter p inesla pak doba husitska. Každá
pozice, kterou se poda ilo udržet podle Dalimilo-.
q,ch rad, se stala později v husitské době mohutnou
pevností, z níždo celé tehdejši Evropy vyza
ova|a
sláva husitsk ch zbtani.
1938 (zkrácencl)
.
.. všechny velké doby českékul-
tury, všechna velká iména ieií isou
spojena s neistatečnějšími myšlen-
kami lidského pokroku, v iejichž
jménu 7a so j žiz,lot náš lid bo|oval
i trpěl - tfpěl, ale nezahynul, pro,
tože se iicb neozd.al,
1940 (Otw en list
ministru
dr" Goebbelsovi)
ttrlrí, rrlitrula ho rada. Nespoléhej na hrad, obec
ztra-
tč, bcz
p ijdeš vždycky k ztrátě... Budeli nad
vámi cizozemec vlásti, nebude moci dlouho váš
národ trvati. Smutno ie každémumezi cizimi a smutny
utěší se mezi znám mi. Každ kraluje p áteli
,..imi,
nikdo moudn neraď se s cizími. Po|me k sobě
lid
nátoda svého, bude vzdy hledati vašeho zlého
a na
váš lid bude hledati viny a sq mi rozděli vaše
dědiny. Češtesvé, t ebas i struplavo, nedej v své cizo,
zemci, česká hlavol.'
V tomto Libušině prorocťvi dosahuie vrcholu iedinečná básnická vidina st edověkého kroniká e, jehož
<lbce
veňe začaly brzy zápolit s líbiv mi r5imy německ mi. A takto odboj proti invazi, jehoi se Dalimil
stal mluvčím a p edstavitelem, zastav\l
- jak pravi
Šusta-. p ece v mnohém dalŠi postup německ; a
za-
chránil českémuživlu drllďité opěrné body pro rozhodn;i boj, kter p inesla pak doba husitská. Každá
pozice, kterou se poda ilo udržet podle Dalimiloq ch rad, se stala později v husitské době molrutnou
pevfiostí, z níždo celé tehdejšíEvropy vyza
ovala
sláva husitsk ch zbranl.
1938 (zkráceno)
.
.. všcchny velké doby českékul-
tury, všechna velká iména jeií isou
spojena
neistatečněišímimyšlen-
kami lidského pokroku, v iejichž
jménu 4a so j žioot náš lid bo|oval
i trpěl - trpěl, ale nezahynul, protože se jicb neazd,al.
7940 (Otw en list
dr.
mini,stru
Goebbelsovi)
JOSEF DOBROVSKÝ
fNáarat rnodrébo abbél
'ltil ltrt
,lrt,
lt
nr<ldrého
abbé se bránil proti ro-
trtzlctu národního buditelství ieho žákri
tial,rttl,.r. ll;rrrky, Jrrngmanna, Palackého, kte i zapol|t.trrlr, |,, ttttt
1,r,,lrttz<.ltí národa do
l|lrrl, t,tlr, l, i,, lr. Nikdo nebyl
Irir.rli
a,
Á.ayZ 6. ledna 1829 - právě p ed 110 lety - zem el v konventu milosrdn ch bntí,ív Bmé Jose|
Dobroosk , kterému ieho současníciíkali modr,.
abbé, zdálo se, že pětasedmdesátilet; učenec nebezpečně p ežil dobu, ve které vyvrcholila ieho genialní
prrikopnická práce. V té době se o,d něho odvrátila
většina ieho žák , t ebaže v ničem, co podnikal, nemohli zap ít kritickou, ťozumovou školu svého učitele. Bylo to pokolení romantické; iinak se mu osnovaly v evropském čwrtstoletí po Francouzské revoluci
smělé sny, perspektivy národniho v voie a odvážné
naděie na budouci slávu národa než starému učiteli
osvicenskému, kter teprve českou eč, p edpoklad
národního q vo,ie, musil kritick m perem vyzvednout ze st edověkého harumpátí a z brusičské libovrile barokní. Je něco tragického v této osamělé smrti
Josefa Dobrovského, kterému - iak sám íká - ,,česká sláva národní téžve věcech domácí literatury
vždy ležela na srdci" a ktery e teprve ke sklonku
svého života odhodlával p ispět česky psan mi články do nově založenéhoČasopisu Společnosti vlasteneckého Museum. Něco tragického - tak |ežíi stín
tragiky na době iosefínské, tak nesmírně těžképro
národ, na druhé polovině osmnáctého století, kdy
Josef Dobrovsky, odchovanec evropského kritického
a pochy 6y6čnéhoosvícenství, začínáv temn ch Čechách bo it staré legendy a dodávat zasuté českéeči
vědeckého posvěcení evropského.
20
evropsk ch proud devíce aristokratem svou
abbé, kterého reformní
|ltl!,lltllll tl(,ž tL]nto modr
ltt,lllt , i,.,rlt, .|tlscfa II. za adily do skupiny stavovské
tl|l., ||t r.ll,tlrlické proti Vídni. Již jednou v čes\ich
r|,,Ilrr,i, lr :t, stitlo, že uvolnění star ch spoleČensklich
í.i,lrr, r,,tt,:tl;iní ztulrl ch vztahri brzdícich dalšív i ttl. Il| r,,1,1 tltr Čech ze zahratl,iči - zároveň však
l lr ttrlr rr, í 1lrtltičeskou: to v době, kdy tak ečen;
l |llt,,ttl st: stal mluvčímčeskéfeudální šlechty proti
lll llll l l!(:lIlll právu, proti městskétnu ptávu, které
l, rr,irrr |,iic|tlizí s nčmcckou kolonizaci ve 13. století.
l'rrrllr l),rlirnil, když háií českow soébytnost, horli zát,,\|r'| |)t() staró, feudální, ohrožené, ot esené ády,
lr,iIl r'r,..|itlrt starobylost proti německym novotám;
.r 1r., t,,rtlit,:it mohl sc povžnéstnárodní život - pokud
rr ,,tt.r|rlvčku lze vťlbec mluvit o náro,du - k vrcholu
t, t,rr,, t<,|tcly, až |id městsk i venkovsk se uial
It, IlIlt l|()v()t. až společens pokrok města oproti
l, rr,l ,lrtitrl r":ádrim začínalb ,t p edstavován Českym
1, rrr, ,lrtitlr rn lidem proti německ m patricirim - aŽ
,,1,1r r|,,|l;t črsk,éoěci se tane věci lidooou, věcí lidové
1, ,,,ltl, c, LttsitstuÍ.
l rl. i v clobě probuzenecké. V neihotších dobách
|,,,|,, |,,Irrrrskóho poníženibyl to lid, kter svou o,dolllll,ill ..,l( ll()vával národ - krásně o tom píšePraŽák:
ll,rr,,l| 1xllud žiic, pokud ži|e ieho široká lidová
*,ll lr,lrr.r lr pokud z ni píitékaiido vyššíchvr tev
lrl,r,,,ltti, slltlclní proudy. . . Protože pod zcizel,m' potlllll ll| i 1lo bělohorské pohromě živě proudil u nás
|1,|,lr i ži,,,trt, byl náš národ nezničitelny." Ctzota,
|*l,,,, ..,, 1li',cvalila p es hranice a opanovala zemi
2l
i lid,
vyššíchvrstev z národa;
pokračuie
Pražák - ,,uchovával
neporušenou základnu, z niž píi změně doby a p i
nastolení demokratick ch ádri mohl opět povstati
oži|y a svéprávn náš náro,d".
znamenala ien
lid si žil po svém a
v luku
Doba zrání liclské a vědecké osdlrnosti
Josefa
Dobrovského byla dobou losefínsk ch reforem: uvol-
ňuie se poddanství, uvolňuií se pouta, která brzdi
rozvoi prťrmyslu, čerswl evropsk;i duch zavane do
Čech - ale zátoveň stoií tyto reformy osvíceného dvo.
ra vídeňského ve žnamenítuhé germanizace; a tak
se octne tenká vrstva česk ch vzdělancri v době vel-
ké francouzské revoluce nikoli tam, kde by
měla
stát ve iménu budoucnosti národa, ale tatn, kde nei-
snadněji m:
nalézt oporu: po boku ,,zemského pa'že
triotismu" šlechry, iížneide o bytí českéhonároda"
ale o zachování sv ,ch w sad v rámci českézemě,
po boku stavovského odporu proti josefínsk m reformám, diktovaného namnoze hledisky reakcionáísk mi. Je tragick rozpor, v němž se octne tenká
vťstva vzdělanecká, a tepfve dalšípokolcni iei rozuzli; ale - iak 1 stižně praví Arne Novák - ,,píobuzeni národa českéhotěžilo steině z obecného uvolnění hmotn ch a duševních sil, které p ineslo
iosefínství, iako z národně tradičního odporu proti
politice vídeňské".A ve znamení tohoto odporu
právě stoií národní buditelská práce Josefa Dobrovského. Tíebažc se láskyplně dovede zaposlouchat
do lidové mluvy, p ece je dalek od lidové základny
národa. Je prvním nesměl;im a skeptick m nositelem
pochodně - probuzení národa dospěje k vrcholu teprve tehdy, až lidová zák|adna nátoda, uvolněná
rozvoiem w,robních sil a |osefíns i,mi reformami, ie
zachvácena národní buditelskou myšlenkou - a sama
jí dává odboin táz a smět; když selsk lid si <lobude
22
=111;;1
t,lll1,
městsk, lid se zl"edne k revoluci
rlcsmčle a málo cílevědomě, avšak se
11| 1rrlrrrly l.t
l}{.llJ
r,,l,rr
1lliltl, l<tcró dává tušit budoucí rozlet k samo-
|,tI tIl l,,l l.
lrltttttltl
v voji Dobrovsk razil
ce
nl - a
iako
té perspektivě nevě il. V zári-ttl l t,}r lr l)čiin českéeči a literatury z roku'1,792,
|,,!!ll|lt lt v rlbclobí tuhé germanizace, vysloví se velmi
|ti|t,l||ll 1rrírlitlpníkri sám
lry tl možnostech dalšího v voie českéeči
i t'cské věci. A o 33 let pozděii, kdy mladší
|,,,l,,r|l,tti rlcsc iiž pochodeň, iim tvzžatou, dál k mnolr, rrr lrrrč,ltljšímp edstavám, staq vědec, !ehož doba
1rf,,.l,t, st: vysloví v českéspolečnosti velmi pesilltiillt kv rl vzk íšenia bucloucnosti českéhonároda
l .l lll;lt,|l()sti snah zastavit, tento neodvratn běh
r|r;rllr
,l tirrr
t r't l
A
i
pod krun em st ízlivévědecké kritiky
když
lrrl,r trt,lla těžkéchoroby, aby uvolnila cenzuru du, lt,t A tu Dobrovsk;t, kter se dovedl obdivovat
|.,ttlttzrlvtlvu - a tím ruského lidu - vítězswínad
lJ,t1,,rlt,tlttcm, se vznáší k vidinám, iichž nedosáhnou
,tttt j,,ltrl íomantičtižáciI
,,( ilr jsi o ná eči slovanském," píšetehdy svému
1,1llí li l)rrrychovi, ,,celém kmeni společenském a círl.,, ttlttt, z historického ducha nesprávně napsal, ekl
l"i r.|rr;ivnč duchem prorock;i,m, ti. o věku, ienž se
trlrrl z;ri,íná, v němž národ slovansk , iakkoli p ešilll|l. ,(}2|)tylen po světě, iméno bude miti od Slávv ('llŤ, nikd,o z Vídeňsk ch nevidi a nep eclvídá
i11,1 iil(,l\ llolcstí?... Zlé hruzi celé vládě němecl,
, rlcboť vše musí b]|,ti obnoveno. . , Až české
l, 11t,, - . rllrvrátí se domli, aby synové mohli potěšiti
ttr,t|lrvt,|i, a osi elé matky... podivuhodnou, nesl t lt,ttt,,lt, Irctrvě itelnou pťoměnu věcí i královsWí
ttt,r,
|,ir.,cc
ltr:ltrl abbé žilo srdce plné směl ch naděií, i
23
AUGUSTIN SMETANA
konce setrváme. . , Ztrati
Slezsko, iež náleželo ke Království českému.Ztratí Sas, poněvadž ieho rada zla
se držela, LužicL Do nesmírnosti rozmnožeíLo a zvelebeno bude Království české:tozkvete Polska,
ziime všichni, kte
věrolomnl král
potrestaná
i do
prusk
pro zanedbávání
mate ského iazyka...
rozmnoženo bude panství ruské ,..
Z
toho vznikne
společenswíjazyki, jakož i národri z pokynu Proz etelnosti, iak pevně vě ím... N{y Čechovéncpot ebujeme rady těchto lidí Gi. Vídeňsk ch). My
postačuieme v tom sami sobč, protože tymiž od Boha
schopnostmi isme nadáni, kter
oslové vídeňští.. ."
1939 (zkráccno)
mi svět íditi chti
lNosiči pocbodnif
l)
|
2l.
T
za Staro*
lrr,,,l:,liyltr náměstím byl černě vyzdoben iako na po|rr,,ll;r v ieho st edu stál velk; katafalk. V čele kav červeném poli t 11,lllirt visel prapor, bíI kííž
.,,l sc
bíezen 1848.
nsk;i, chrám
|!|,ll,()r studcntské legie pražskéuniversity.
Na
pod-
,t.rv, i it,tsignie universiry a vysokého učenítechnicl,, |r,l, tlvčnčené
vav ínem a bíI mi rrižemi. A u kat rl.rllitt, kter.. nese velik lápis: ,,Za naše we Wídni
1,.r,lIť, llratry", stojí iako čestná stráž studenti s ta.,, lr1,1rri
šavlemi.
t',rlucb? P ílišmálo poh ebni ie nálada mlad ch
lr,li v slušiv ch a pestr ch steinokroiích akademické
l,,,,l,, it občanskégardy, které plní prostor chrámu;
1,,,li,i živéisou rozhr:vory, p ílišvášnivá isou gesta,
|, ., l)rírníien pohled na černésukno, které kry|e
,,lr.il'. A p ítrišmálo poh ební ie eč, kterou k nim
;,t,,tttlouvá muž v kněžskérnrouchu na kazatellě.
l , , , rls již zaž\I Tynsk chrám, p evalila se p es něi
,|,,ll;t lrusitská a z ieho kazatelny zaznivala vzLetná
,,t,,r,;r Jana Rokycany; zažiI i temno pozdě|ších dob,
.. ,.,il vybuchy zoufalství a záblesky naděie - ale nic
l llt:l-()vflá této chvíli, nic |eště nedalo takto zapoltl, ll()llt místo i p íiežitost iako tato mocná sÍla na,l, jc, která mluví z ust Augustina Smetany- Rtlka,
lr, r.i st ízliv;im gestcm podtrhuie smysl slov a doby,
,.,, :lvc<,lá k věšteckému posuňku z kněžského foucha -.
rlrl,rlrl to nezpazoruje, Augustin Smetana také brzy
1,1l lí)ílltodnu navždy odložíoděv, v němž poznal
25
symbol prázdné formy bez obsahu. Ale v tu chvíli
nikdo si nevšímáani roucha, ani církevního místa,
do něhož zni mocná slova: p ed několika dny vídeňštístudenti položili na baňkádách svrij život za véc
svobody a pražštip išli se ieiich obětí nadchnout
k vlastnímu boii, k vlastní naděii. Jak by neposlouchali bez hnutí muže, ktery každéslovo vyrwe z ieiich vlastního nitra?
,,Chovám svaté p esvědčení," volá Augustin Smetana, knéz, kteqf iednou bude za tuto eč z cirkve
vyobcován - ,,že mládež národa vzdělaného nikde
a rrikdy neproprijčuje svého ramene věci špatné."
Mluví o otrockych okovech, ,,které nejušlechtilejší
tužbu lidskou, tužbu, iež jest neisvětějším právem,
totiž tužbu po svobodč a pravdě, označovaly za zločin". Pouta isou svržena v této chvíli - aspoň se
tak zdá všem v těchto prvních, ieště málo uvědoměl ch dnech revolučníchnadějí českéhoroku 1848;
a tak pln m zvukem mladého, ohnivého sebevědomí
všech těch nadšen ,ch mlad ch lidi zni slova ieiich
milo.,aného učitele a spolubo|ovníka: ,,Ano, chceme
všichni se sdružiti v osvobozen , iednotn národ.
Cbceme po ádkem, klidem a mírností dokázati, že
hodni |sme byli svobody pávé nabyté; avšak nedáme
si ii také iiž vyrvati, nedáme si iiž znešva ovati to
svaté náboženství, jež chce lidstvo osvoboditi; nedáme si iížnohama šlapati to svaté právo a nedánre
ho iiž znettživati iako zámtnku k nejk iklavějšímu
bezprávi. Staliť isme se svobodn mi muži!"
,,Vše, co se neděie z p esvědčení, jest'h íchem," to
bylo životnímheslem Augustina Smetany, kter směte p iial nabídku revolučníclr studentri pražsk ch,
aby se stal ieiich vridcem a rádcem, P esvědčení ie
mu nade vše v době, jejížkruté obtaty lámou páte e
a charaktery. Od roku 1842 shromažďuie na pražské
26
,rtrlv,,tsitč iako učitel filosofie kolem sebe kruh mla-
,lr,lr litlí, ktenim vykládá revolučnídrisledky He1,, lrrr,;t učcní- Hegela, kter byl i učitelem Marxo,t,rrr, Šcstlet po tom dovede í žítsvé p esvědčení,
do boie cel m sv m
r,i',rrivym a ušlechtil m rdcem, A v tomto roce
llt,lt], kteru do několika t dn mezi b eznem a
l1,1vllcln shrne vrchol českéhostoletí i smetanova
,,i,rtl:t, píšesvé prorocké (loaby o,budoucnosti lid,
,/r,,l. Učcnec, ieden z mála v tehde|ších Čechách,
1r, lrž sc dotkly iiž socialistické teorie, dovede talézti
,,l,rvlr kritiky a naděie, která maií právo b t oživerr,r . .. (Dalšich 45 áclek v tehdejším Světě v obra,|,,r,,t|ť ncstát stranou, vrhne se
,,,,
lr zkonfiskováno.)
|')
t! (
ryvek)
čESKÁ LITERATURA v BoJI
zA sVoBoDtj
7
L,eměpisná poloha českézemě, země malého náro,
da ve st edu Evropy, protáhla česk ,mi dějinami nep erušovan;im stehem červenou nit: boi za nátod,ni
svobodu a jeji obranu. Pro mongolské kmeny v1 chodní byly Čechy klíčemk západu a pro stáry západní byly klíčemk v chodu. Čechy byly a zristaly
k ižovatkou Evropy, o niž se boiovalo. Ale na té
k ižovatce žiIía žiiílidé, kte í nechtěli pat it tomu
či onomu vítězi, nlibrž sami sobě, lidé, kte í bojovali
ža svou svobodu politickou i kulturní.
Je proto pochopitelné, že se v Čechách šíeji a
hlouběii než kdekoliv iinde usídlila touha po spravedlivějšim ádu - ať ve jménu božímnebo lidském - v němž by hlavním zákonem byla pravda a
právo pro každého,po ádu vpravdě humanitním,
kter by nečinil slabé ko istí siln ch a malé národy
p edmětem ko istnick; ch ritokri národrj většícha
kter by ,,nedal zahynouti nám ni brrdoucím.', iak se
zpivá již v jednom z nejstaršíchčesk ch chorálri
z t ináctého století. Tato touha po spravedlivém lidském ádu byla vždy obecná v masách nátoda, a\e
ne vždy byla obecná i v jejích vládnoucích špičkách.
T ídnízáimy vládnoucí vrstlry - pot eba udržení
moci, statkri, možnosti vyko isťování - dostávaly se
často do rozpotu se zájmy národními. A zatímco lid,
iak píšePalack v p edmluvě k poslednímu dílu
sv ch Děiin, po,dnikal ,,velké a osudné boie, iak clr
svět dosud neviděl: bole o zájmy a statky duclra lid28
"l
,r
,'lrrr",
rr,
l,,
byli páni
irrsuclnějších
-
- a právě v
těch bojích neivětších
nakloněni k dohodě s nep ítelem,
l,;rllitulaci p ed nim, ke ztadé nátodních záimri.
l,t sc zcjména iasně ukazuie ve st edověku za válek
lrll.,ilsliych, to se ukazuie v sousťavné zrádné činnosti
iednory proti ,,husiťskému králi" Ji ikovi
se ukazuie i po vojensky malé, a p e, r, t r;tgické porážce na Bílého e i pozděii.
'|'y(() rozpory mezi životními zájmy několika vládtt,lttt,ích pánri a celého nátoda nám vysvětlí, proč
rrl,,lrrr vrjdc v česk ch děiinách hraii méně hlavy
k,,ttttrované a hoiněii mužové kultury, rostouci z li,lrr. Ncislavněiší období česk ch děiin, doba husitská,
ll(,ll(,sc iméno královské, ale jméno pražského kazat,,lr,, rrniversitního mistra a tv ťce novodobé spisovné
rt,t'i _fana Husa, kten byl panskou zíadol} vydán
v l tlcc katovy. V dobách neitemněiších, po biwě na
ltilť, ho e, nebyl neivětší politickou postavou Čech
,rlri voiev dce, ani státník, ale učitel a spisovatel,
,,ri,trlvy pedagog Jan Amos Komensk , kter byl ia|,,l l<ací vypuzen z rcdné země, ale i v emigraci dal
,.r,i,rrlu lidu i světu díla platná do našich dnťr.
A potom? P es prildruhého století trval vyhlazo,,,r, í boi proti českému národu. T i čtvrtiny české
1,ii,ly byly zkonfiskovány a dány německ m a ital,.t. rrr dvorním dobrodruhrim, domácí šlechta byla
í
tll,rtvčzena neb vyvraždéna, takže z 250 staqch
il,,rlrtick ch rod česk ch iich zbylo |en 27. České
i|,.lly byly rušeny, českéknihy páleny na hranicich,
,, ..lr,i duch byl vyháněn z Čech císa sk mi dtagoná,l.rrrri, mučením,vypalováním vesnic i hrubou ie,,rritslittu pťopagandou. Bylo to nejkrutě|ší utťpení
tt.ir,l<la v novodob ch dělinách Evropy a |eho prir,,,ltiiIn se zdála, že je naptosto nemožné,aby po
t,r|.rrvych to padesáti letech národ ieště žil. A p ece
1,,rlrsl<ó
r l'rrtlčbrad, to
29
nezem el, ačkoliv všichni jeho známější mužovébyli
íyzíckyvyhubeni. V zákoutích vesnic však seděli
lidoví písmáci a opisovali ze vzácn,ch zachráněn;ich
exemplá ri česk ch knih nové exemplá e nebo skládali písně o utrpení lidu i nadě|i v norrou svobodu.
A po hraničnich stezkách - dávaiice v sázku svrii
život - píecházeli kulturní ,,pašeráci" a p inášeli
spisy Komenského, Pavla Stránského, Pavla Skály
a iin;ich emigranť , tištěnéza htanicemi.
Tato doba ie česk mi děiepisci naz lána dobou
,,tcmna". Ti, kdož v ní vládli nad česk m národem,
byli skutečně také p esvědčeni, že cel národ navždy
uložili do temného hrobu. Ale ien začalo svítání na
západé, jen se objevily první červánky Francouzské
revoluce - a národ se pohnul. Nezem el, ien spal bylo o něm ečeno biblick mi slovy. A které byly ieho první po,litické rispěchy? Česká báseň, česky psaná divadelní hra, českédivadlo, českénoviny, po
mnoha letech první v Čechách tištěnéknihy.
Na ko,nci osmnáctého století začínádoba českého
obrozeni, počátek nového života českéhonároda a
znovudob vání svobody kulturní a politické. Kdo
stojí v čele v těchto počátcích?Češtíspisovatelé.
Thám, Puchmaier, Hněvkovsk , pak Jungmann, Marek, Neiedl , Polák a Kollár, Klicpera a Tyl, Čelakovsk a Erben, Havlíčeka Palack a Frič. Tu iiž
vidíme, iak češtíspisovatelé a básníci ne použe nep ímo, píost ednicťvím literatury, ale p írno p eiímaií rilohu politick ch v dcri národa.
Mohli.bychom sledovat dále, iak v nelrrizněiších
etapách českéhopolitického q?voie a i tehdy, kdy
se pro to dostávali do rozporu s oficiální českou
politikou, neopouštěli češtíbásníci a spisovatelé linii
boje za svobodu. To však isou iiž věci obecněji známé, a p ipomeňme si proto, o iakou svobodu tu šlo,
30
1,rl,
ltyltl v čcskéliteratu e rozuměno heslu svobody-
rl 1rlítltrl programaticky zní verš Kollárriv z Píed;l,,,r,rt lt Slávy dce i (z roku 7824):
l
S,in spobody kdo boden, suobodu zná aážiti
kdo do pout jimá otroky, sám je
lt,tt,
'|',l
::#"'
zce|a moderní poietí svobody skutečně pro
, svobody bez otrokri a otroká rj vribec. V boii
,..r lltkovou svobodu naideš pak smysl česk ch děiin
t srttysl celé českéliteratury. Šestdesítek let po
|.,,rlllirovi píšeJan Neruda své vzncšené poslání
l. rr;iroclu: Jen dál!
ic
r,:t,cl<
llou nébo času jsme se narodili
tt krok za krokem r: bou n cb rnťačnecbjdem...,
7.
1,iillrlrrríná Neruda současno,u situaci českéhonároda
,r lrltcd jasně iká, jaky ie ieho rikol, v čem ie ieho
l,rttltlttcnost:
Za aoltlost tid.skou - v nás kdys ro4ekaětla!
stoji Cecb, jak druhdy za ni stál:
-
tl.nt:s
tl
nlyšlenka, která nás oe brob smetla,
sláoě oznese nás - jen dál, jen dál!
:ls k
Nc tedy ristup z linie husitsk ch bo|ri za volnosť
li,lsli,ou, tedy za volnost všech lidí, ale etrvání na
linii dává Nerudovi záruku
p íštísvobody a
Ne p izprisobením se novodol,yrrr otroká rim, ale boj proti nim ve iménu všelidllií, volnosti p inese volnost i českémunárodu rr lrlttr ie Neruda p esvědčen a po této cestě doporrrrrric jít dál, ien dál.
t,'trl
,.l.ivy českélro národa.
3L
z
Sebevědomí pravdy
a
těchto
ch.
verš Nerudov
vědomí, které promlouvá
Nep átel se nelekejte,
na tnnoistuí nebleďte..
i
to, které nalézáme
v
písemnictví v Čechách,
z
spravedlnosti promlouvá
A to právě ie i to sebehusitského chorálu:
.,
iedné z neiranějších památek
v první Kronice české,sepsa-
né neistarším česk ,m letopiscem Kosmasem (z r.
1125). Kosmas tv zaznamer'ává proslov českéholegendárního hrdiny Tyra k boiovník m p ed velkou
bitvou a vkládá mu do rist taková slova:
,,Všichni maií vc válce steinou odhodlanost k boii,
ale nestein zámér k vítězství.Oni boiuií za slál"u
nemnoh; ch, my zápasíme za svobodu lidu i svou a
za poslední spásu; oni, aby pobrali cizí maietek, my,
abychom ochránili drah ch dítek i mil ch manželek.
Posilněni buďtež a měite se zmužilet"
Osm stoleti uplynulo od napsání těchto slov, a
p ece ie to t ž duch, kterého na|ézáme v nich i v pro,
ievech současn ch básník : nekolísaiícístatečnost a
odhodláni boiovat, víra ve vítězswídávaná tím, že
tu ide o boi spravedliv , o boi za pravdu a ptávo,
o boj za svobodu lidu, a tím i svou.
1938 (zkráceno)
I
Sebevědomí pravdy a spravedlnosti promlouvá
z těchto veršri Nerudov ch. A to právě ie i to sebe-
z
vědomí, které promlouvá
Nep átel se nelekejte,
na mnoistai nebleďte..
i
to, které nalézáme
v
písemnictví v Čechách,
husitského chorálu:
.,
iedné z neiranějších památek
v první Kronice české,sepsa-
né neistarším česk; m letopiscem Kosmasem (z r.
7125). Kosmas tv zaznamenává proslov českéholegendárního hrdiny Tyra
k
bo|ovníkrim p ed velkou
st taková slova:
bitvou a vkládá mu do
,,Všichni maií ve válce stelnou odhodlanost k bo|i,
ale nestein záměr k vítězství.Oni boiuií za slál,u
nemnoh ch, my zápasime za svobodu lidu i svou a
za poslední spásu; oni, aby pobrali cizí majetek, my,
abychom ochránili drah ch dítek i mil ch manželek.
Posilněni buďtež a měite se zmužile!"
Osm století uplynulo od napsání těchto slov, a
p ece ie to t ž duch, kterého rla\ézáme v nich i v pro,
jevech současn; ch básníkri: nekolísaiícístatečnost a
odhodláni boiovat, víra ve vítězství dávaná tím, že
tu ide o boi spravedli1 , o boj za pravdu a ptávo,
o boi za svobodu lidu, a tím i svou.
1938 (zkráceno)
u
V^(]LAV KLIMENT KLICPERA
lTri Uitl
diaadelnici p ed, sro letyf
/-\
L_r.,.tu, kterou ušlo českédivadlo i českédramaťicl.c 1líscmnictví v první polovině devatenáctého ťol,,tí, vyznačuiít i jména: Václav Kliment Klicpera,
|rtst,f Kaietán Tyl a Josef Ji í Kolár. Všichni t i byli
,liv;tclclníky dušíi tělem, a ačkoli pracovali i v jirryth oblastech českékultury a i v nich vykonali
rlílrl často velmi vyznamné, hlavní jelich vj.znam byl
rl j<: v práci divadelní.
Mczi česk mi ochotníky v družině J. N. Štěpánka
,,lt|cvil se roku 1813 urostlli,, tatn] mlad muž. P ir,,,tll
ho horliv člen družiny, posluchač léka ství
a p edstavil ho iako svého bratVáclav měl zvučnl hlas, dob e p ednášel
:r jcnien ho el, aby se mohl v divadle uplatnit.
A trplatnil se brzy a s velk m rispěchem, když fuál
l(:lrla Moora v Schillerovlich Loupežnlcich. Od té
,lrvílc byl Yáclav Kliment Klicpera počitán mezi
lll;lvní opory českéhodivadla, Platilo to i pro burlrrttcnost. Stal se skutečně takovou oporou, ne však
j,rlirr lrerec, n brž jako dramatik,
iako spisovatel dil;r,:lntišek Klicpera
r,r Václava.
v,rtlclních her.
V. K. Klicperovi bylo teprve 27 let, když poprvé
lrr:il, ale mél již bohatou životnízkušenost a takové
z,tt'iitky, že by v nich byl nikdo nehledal začátky
ll:rvného dramatika. Jeho otec byl kreičímv Chlumci
rr;rtl Cidlinou. Mčl malou dílnu, málo peněz a t i
r.ylry. Dva poslal na studie, t etího si nechal doma,
rtlty sc vyrčil jeho kreičovskému emeslu. A ten t eti,
35
kter
se narodil 23. listopadu 7792 - to byl právě
Václav Kliment. Tak p íštíčesk dramatik sedával
na krejčovskéžidli, učil se držet iehlu, navlékat nitě a žehlit kalhoty vzácnych zákazník&.
Ale učedníkrostl rychleii než ieho kreičovskéuměni, a otec brzy uznal, že chlapec tak siln , a velik se
na kreičovinu nehodí. Václav Kliment byl tedy poslán - na eznictví. Nelíbilo se mu to, toužil také pcl
studiích, ale co měl dělat. T i studenty by byía mďá
dílna otcova nelživila. v patnácti letech byl už Íez,
nick m tovafyšem a rlydal se - iak to tenkrát bylo
pravidlem - do světa na zkušenou. Došel jen na N{oravu, dál nemohl. Nesnášel zápach krve na velk ch
iatkách, onemocněl z toho - a když se uzdravil, nemél iiž na czničinu ani pomyšlení,Šeldo Prahy,
A už ne na emeslo, n brž na studie.
šestnáctiletj, vytáhlj, mladík mezi žáčkyprvní
t ídy staroměstského gymnasia vypadal sice trochu
směšně, ale Klicperu to neodstrašilo. Jen když mohl
studovat. A brzy - s pomocí dobrého bratra Františka - byl z ne|lepších žákri gymnasia, ačkoli si do,
mácím vyučováním musil sám vydělávat la živo,
bytí. Vystudoval st ední školu, vysrudoval i školu
vysokou - a tak se nakonec krejčovsk učedníka
eznick tovafyš sťal profesorem. A to
profesorem
znamenitim, kteq.i českékultu e vychoval desítky
dobr" ch pracovníkti, z nichž mnozí - iako Erben,
Langer, Tyl, Neruda, Hálek - rysoko vynikli.
Ale hlavni ieho láskou od studentskych let až do
smrti (zem el v Praze 15. zá í 1859) bylo divadlo,
Byl to první skutečně rozen; dramatik česk , zakladatel českéhodivadelního písemnictví.Měl divadlo
v krvi. ,,Mně !e cel svět dramatická báseň. Ze všeho, co čťu,co vidím, mimoděk scény sp ádám a osnuju," ekl o sobě, A dob e to ekl. Stačil mu nepatťn
Jo
t-cba jen krátká povídka nebo ně|aká udá- a uŽ se mu p ed oČima zaČalo rozr11, t tcló divadelní pásmo.
Tvo il proťo lehce, v ně[,,lrklr dnech dovedl nap at celou divadelní hru,
a
.,tl;itttrttt veselohru Divorvorn; klobouk
napsal doLrrtlt,c za jedin, den a noc,
'|'únrě šedesát divadelních
her - kromě tcnmětr,i,t lr historick ch románri a povidek
- ťvo í literárni
.lrlrl l(licperovo. Jeho současnícisi vážili zejména
1r,lrrl tragédie z česk ch dějin Soběslav, knížečeské,
.r jcho divadelních pověstí (Blaník, Loketsk zvon),
1,,rrlrrť,t,
l,,,,1 1,-,
ulici
a nejživějšíisou jeho veselohry - na1l,íklacl Vesel,ohra Ia mosťě, Rohovín čtverroh ,
l l;rtlrián z Římsri, Každy něco pro vlast,
Divotvorn;,
klrrllouk, Zl , jelen - hrané i dnes
s
spěchem.
ieště
Ccl;i ieho život a právě ty nejtěžšízkušenosti
,,. lnládí byly mu pomocníky p i psaní veseloher.
|'tyr,nal mnoho lidsk;ich ťyp a dovedl je pak
s opravrlrlv}-m mistrovsťvím proměnit v diva,delní postavy
l rlst e ezan mi rysy iejich povah. Znal dob e lidor,lu eč a lidow vtip a dovedl jimi vládnout. Proto
jsrru ieho veselohry tak živé.A ještě
něco: pan prolt,sor nikdy nezapomněl na oťce krejčíhoa na své
it,z,níckétovaryšství.Byl spravedliv_i, pomáhal chutl rn studentrjm, měl up ímnou lásku k lidu a up ímrlrlu nelásku k těm, kdo s risty plnj,mi vla tenecťvi
,,.lírali pracljici. A to vše se projwovalo i v
ieho
vt,sclohrách, které nebyly jen veselé, ale které také
,lrlvcdly klepnout p es nos všelijakéve ejné i skryté
l;rkomce a nadutce a ukázat t eba jen v idyle, jak
sllravedlnost vitězí. Tak nejen jazykern a nejen dobrtlsrdečnym humorem, ale i myšlením byl Klicpera
r c sv ch veselohrách dramatikem
opravdu lidov m.
rrlt: ncicennějši
|()41 (Psáno pro mladé čtená e.)
kter
se narodil 23. listopadu 7792 - to byl právě
Yáclav Kliment. Tak p íštíčesk dramatik sedával
na krejčovskéžidIi, učil se držet iehlu, navlékat nitě a žehlit kalhoty vzáclych zákazníki.
Ale učedníkrostl rychleii než ieho krejčovskéumění, a otec btzy lzna|, že chlapec tak siln a velik se
na kreičovinu nehodí. Václav Kliment byl tedy poslán - na ieznicwi. Nelibilo e mu to, toužil také prr
studiích, ale co měl dělat. T i sťudenty by byla malá
dílna otcova neuživila. v patnácti letech byl už ez,
nick m tovaryšem a vydal se - iak to tenkrát bylo
pravidlem - do světa na zkušenou. Došel ien na N{oravu, dál nemohl. Nesnášel zápach krve na velk ch
iatkách, onemocněl z toho - a když se uzdravil, neměl iiž na czničinu ani pomyšlení.Šeldo Prahy.
A už ne na emeslo, n brž aa studie.
Šestnáctilet vytáhl mladík mezi žáčkyprvní
t ídy staroměstského gymnasia vypadal sice trochu
směšně, ale Klicperu to neodstrašilo. Jen když mohl
studovat. A brzy - s pornocí dobrého bratra Františka - byl z nellepších žákri gymnasia, ačkoli si domácím vyučováním musil sám vydělávat na živo,
bytí. Vystudoval st ední školu, vystudoval i školu
vysokou - a tak se nakonec kreičovsk učedníka
ezníck tovaryš sťal profesorem. A to profesorem
znamenir,.im, kter, českékultu e vychoval desítky
dobr ch pracovníkli, z nichž mnozí - jako Erben,
Langer, Tyl, Neruda, Hálek - vysoko vynikli.
Ale hlavni jeho láskou od studentsk ch let až do
smrti (zem el v Praze 75. zá i 1859) bylo divadlo,
Byl to první skutečně rozeny dramatik česk , zakladatel českéhodivadelního písemnictví. Měl divadlo
v krvi. ,,Mně ie cel svět dramatická báseň. Ze všeho, co čťu,co vidím, mimoděk scény sp ádám a o nuiu," ekl o sobě. A dob e to ekl. Stačil mu nepaťrn
36
jen krátká povidka nebo nějaká udáulici - a uŽ se mu p ed oČima zaČalo rozr l1, t tcló <livadelní pásnro. Tvo
il proto lehce, v něk,,liklr dnech dovedl nap at celou divadelni hru,
a
..ll;illl()lt veselohru Divotvorn; klobouk
napsal dohrlttt,c za jedin, den a noc.
'l'(,nrč šedesát divadelních
her - kromě tozměrr,i,tll historick ch románti a povídek tvo í
literárni
,lr1,1 I(licperovo. Jeho současnícisi vážili
zejména
1,,lrrl tragédie z česk ch dějin Soběslav, knížečeské,
,r jelro divadelních pověstí (Blaník, Loketsk zvon),
,rlc ncjcenněišía nejživějšíjsou
ieho veselohry - na1liíklad Veselohra na mostě, Rohovín čwerroh ,
l l;rtlrián z Říms , Každ, něco pro vlast,
Divo,tvorn;
;,,,tlttť.l, t cba
l,,,,1 1,-t
Zly jelen - hrané i dnes ieště s rispěchem.
Ccl;f ieho život a pňvě ty neitěžšízkušenosti
t, nlládi byly mu pomocníky p i psaní veseloher,
klrlllouk,
|'tyr,nal mnoho lidsk ch typ a dovecll
ie pak s oprayrltlv-m mistrovstvím proměnit v diva,delní postalT
s rlst e ezanj,mi rysy jejich povah. Znal dob e lidolrltt eč a lidol vtip a dovedl iimi vládnout. Proto
|srlu jeho veselohry tak žlvé.A ještě něco: pan proít,sor nikdy nezapomněl na otce krejčiho a na své
ír,r.nické tovaryšství. Byl spravedliv,, pomáhal
chutlyrn student m, měl up ímnou lásku k lidu a up ímrrrlu nelásku k těm, kdo s risty plnlimi vlastenecťví
,,.lírali pracujicí. A to vše se projwovalo i v
ieho
vc,sclohtách, které nebyly jen veselé, ale které také
,lrrvcdly klepnout p es nos všelijakéve ejné i skryté
l;rkomce a nadutce a ukázat t eba jen v idyle, jak
l1lravedlnost vitězi. Tak nejen
iazykem a nejen dobrrlsrdečnym humorem, ale i myšlením byl Klicpera
vc sv ch veselohrách dramatikem opravctu lidov m.
l()41 (Psáno pro mladé čtená e.)
JOSEF KAJETÁN TYL
lT i
češtidioadelníci p ed sto l.etyf
r,rrllls(i, alc ani těžk mi začátky se nedal odstrašit
l :t,ó lásky. V herectvi ostatně nikdy štěsti neměl,
lr, r,,,: lryl špatn , ale bruy se osvědčil jako dobr
,,,
a režisét,když kolem sebe
družinu, kteň hrála v malém,
.rlr, 1lčknémdivadélku, z izeném v b valém klášte e
rr li;rjctánri na Malé Straně. Mezi členy této družiny
l,vli rnladí mužové, kte í se ,zakrátko proslavili v čes,lrr:ltlclní organizátot
,,,,rrsti,cclil ochotnickou
Tylrl
4.
v
Kutné Ho e, kcle se Josef Kaietán
nrsta 1808 narodil, se leckdy scházeli Josefovi
spolužáci z obecné školy. Ve škole to byli praví neposedové a na ulici bylo s nimi k nevydržení,ale
tady, u Tylri, sedávali tiše iako pěna. To proto, že
iim mal Josef Kaietán hrával divadlo, které si sám
skládal, a s figurkami, které l,ryíezáva| ieho otec pro
iesličky.
Tak se už v dětstvi proiwiía Tylova láska k divadlu a jeho otec - kreičíz Kladenska, kteru se
v Kutné Ho e usadil až píed svatbou - pr'ál této
lásce, protože iako vysloužil voiensk hudebník měl
rád vše, co se nějak blížilok umění. Ale sowa by se
byl tenkrát radoval, kdyby byl věděl, iaká utrpení
zprisobí divadlo ieho synovi a že Josef Kaietán za,
platí svou lásku k divadlu i životem.
Ano, mnoho Joscf Kaietán Tyl vykonal v české
kultu e, vytvo il nov druh lidové povídky ze sou-
il
nclqi typ lidového časopisu,
byl znamenit_im redaktorcm a velmi se zasloužil
o společensk život česk jako jeho vyna|ézav organizátot, ale ničemu nedal tolik ze sv,, ch sil iako di-
dobého života, vytvo
vadlu.
Divadlu obětoval vše. Pro divadlo oprrstil studie,
pro divadlo odešel z : ,íadu, kter mu zaiišťoval
existenci, pto divadlo se nakonec rozloučil i s Prahou,
kterou velmi miloval. Ze studií odešel ke kočuiící
herecké společnosti, v nížzaži| mnoho bídy a málo
_',
Ď
e - Mácha, Sabina, Rubeš, Jablonsk ,
věrnl spoluboiovník Tyl v - ale
;;rt'ínali tu i budoucí slavní herci čeští:Josef Ji i
l.,1 litcratu
lrrlrttrlrista Filípek,
lrrrllir, Anna Manetínská a Jan Kaška, Uspěch česl,vclr p edstavení byl tak z eim , že sám tchdejší
r,,tlitcl Stavovského divadla tenoťi ta Stóger postavil
v ll žovéulici nákladn; drim s pěkn m divadelním
:,;llcm a určil iej zvlášťpro českéhry, iejichž rcžisť,rcnt se stal Tyl. A zase Tyl, už iako uznávan
lrt:ilcpšípr:edsťavitcl českéhodivadla, stal se pak
i
tlramaturgem česklfch her na divadle stavri.
L\cz této velké, nadšenéi obětavé činnosti Tylovy
l,ychom si vlivoj českéhodivadla ani nemohli p edstavit. Ale bez Tylova iména byl by nep edstaviteln
i
v; voj českéhodramatického písemnicťví.V něm
vrcholí to, co ie nejživotněišíu ieho učitele a p ed-
,,lrťrdce V. K. Klicpery a co ie p íznačnépro celou
,,llrozenskou dobu českého divadla, pro ieho začátky
v nové dobé: lidoaosr českéhodivadla.
Skutečně velké doby prožívá divadlo ien tehdy,
lrtly ie divadlem ne|širšíchvfstev, kdy nejen poutá
iciich zájem, ale i vy|ad uje jejich zájmy, ieiich
rrryšlenky, iejich touhy, kdy není rozporu mezi divlrclelním uměním a lidovosti v neivlastněiším smys-
ltr toho slova. Obrozenské začátky českéhodivadla
llyly skromné a chudé - a p ece to byla pro naše
,livadlo doba velká právě proto, že bylo lidové, že
39
JOSEF KAJETÁN TYL
tT i češtidioadelnici p ed sto
l.etyf
l,r,lrlsli, alc ani těžkrrni začátky se nedal odstrašit
,rl lt,i. lásky. V herectvi o tatně nikdy štěstí neměl,
ll l,,t: l;yl špatn , ale btzy se osvědčil iako dobr
,lrr;rtlclní orgatizátot a režisét, když kolem sebe
,.,,rrsti,cclil ochotnickou družinu, kteň
hrála v malém,
,rlr, 1rčkném divadélku, zíízenémv b valém klášte e
Malé Straně, Mezi členy této družiny
l,rli rnladí mužové,kte í se zakrátko proslavili v čes1,1: litcratu e - Mácha, Sabina, Rubeš,
Jablonsk ,
lrrlrrttlrista Filipek, věrn; spoluboiovník Tyl v - ale
;;rr'ínali tu i budoucí slavní herci češti:Josef Ji í
lrrrllir, Anna Manetínská a Jan Kaška, Uspěch česl.vclr p edstavení byl tak zíejm , že sám tehdeiší
l,,tlitcl Stavovského divadla tenofista Stóget postavil
v ll ťržovéulici nákladn drim s pěkn m divadelním
s;ilcm a určil iej zvlášťpro českéhry, jejichž režisť,rcnt se stal Tyl. A zase Tyl, už iako uznávan
rlt:ilcpšíp edstavitcl českéhodivadla, stal se pak
i tlramaturgem česk ch her na divadle stavri.
rr li:ric|ánri na
Tylrl v Kutné Ho e, kde se Josef Ka|etán
4.
nora 1808 narodil, se leckdy scházeli Josefovi
spolužáci z obecné školy. Ve škole to byli pravi neposedové a na ulici bylo s nimi k nevydtžení, ale
tady, u Tylri, sedávali tiše iako pěna. To proto, že
|im mal Josef Kajetán hrával divadlo, které si sám
skládal, a s figurkami, kteró vyíezával ieho otec pro
iesličky.
Tak se už v dětstvi proievila l'ylova láska k di,
vadlu a ieho otec - krejčíz Kladenska, kterli se
v Kutné Ho e usadil až p ed svatbou - pr'ál této
lásce, protože iako vysloužil voiensk hudebník měl
rád vše, co se něiak blížilok umění. Ale sowa by se
byl tenkrát radoval, kdyby byl věděl, iaká utrpení
zprisobí divadlo ieho synovi a že Josef Kaietán za,
platí svou lásku k divadlu i životem.
Ano, mnoho Joscf Kaietán Tyl vykonal v čcské
kultu e, vytvorlil noli clruh lidové povídky ze soudobého života, vytvo il noq typ lidového časopisu,
byl znamenitjrm redaktorcm a velmi se zasloužil
o společensk žívotčesk jako ieho vynalézav otganizátor, ale ničemu nedal tolik ze sv ch sil iako divadlu.
Divadlu obětoval vše. Pro divadlo oprrstil studie,
pro divadlo odešel z iliadl, kter mu za|išťoval
existenci, pro divadlo se nakonec rozloučil i s Prahou,
kterou velmi miloval. Ze studií odešel ke kočuiící
herecké společnosti, y nížzažil mnoho bídy a málo
.rň
L\cz této velké, nadšenéi obětavé činnosti Tylovy
l,ychom si wj.voj českéhodivadla ani nemohli p edstnvit. Ale bez Tylova jména byl by nep edstavitelnli
i v voj
českéhodramatického písemnicťví.V něm
vrcholí to, co ie ne!životnějšíu jeho učitele a p ed-
K. Klicpery a co je p íznačaépro celou
,,llrozenskou dobu českého divadla, pro ieho začátky
v nové dobé: lidozlo.sl českéhodivadla.
Skutečně velké doby prožívá divadlo jen tehdy,
lrtly ie divadlem nejširšíchvfstev, kdy nejen poutá
,lrťrdce V.
iciich záiem, ale i vyiad uie jejich záimy, ieiich
kdy není rozporu mezi div;rdelním uměnim a lidovostí v neivlastnějším smys-
rrryšlenky, je|ich touhy,
ltr toho slova. Obrozenské ,z,ačátky českéhodivadla
llyly skromné a clrudé - a p ece to byla pro naše
,livadlo cloba velká právě proto, že bylo lidové, že
39
iednom risilí a v iedné radosti spoiovalo dramatické básníky, herce, režiséryi širokévrstvy obecenswa. Pozdě|i isme měli krásné budovy, zlamenité
básníky a hudebníky, v borné herce a režtséry, a\e
opravdu velké divadlo, spojuiící uměni s lidovostí,
dovedl vywo it iiž jen génius Smetanriv.
Tyl tedy vyvrcholil, ale zároveň také uzav el tu
první velkou dobu českéhodivadla. Byl leckdy p íliš
p ecitlivěl , p ílišsladk ve svém vlastenecťví, ale
p esto nadmíru šťastně vystihl soudob život lidov
a ieho starosti i radosti ve svj,ch občanslqich činohrách - Pražsk , flamendr, Paličova dcera, Chud
keiklí - i v proslavené frašce Fidlovačka, vystihl
lidovou básnivost, humor i povahu lidové morálky
v divadelních báchorkách Strakonick dudák, Ji í-
v
kovo vidění, Tvrdohlavá žena a vystihl i lidovou
trruhu, t eba velmi ieště neiasnou a neuvědomělou,
touhu po spravedlivém ádu a sociální volnosti to zeiména v tragédii Kutnohorští harti i a v Janu
Husovi.
Jak dob e byl chápán širok mi vrstvami, iak živ
byl tu styk básníka s lidem, ukazuie osud jeho písně
Kde domov mrii? Psal ii narychlo iako iednu ze
zpěvních vložek pro svou Fidlovačku, hudbu k ní
skládal František škroup, kapelník Stavovského divadla, na poslední chvíli p ed prvním p edstavením
- a p ece se stala národní hymnou. To ovšem Tyl
sám neočekával. Ale skutečnost, že právě tato pfostá
píseň slepého houslisty Mareše z Fidlovačky se postupně vyvinula v národní hymnu ne na něčípíikaz,
l btž z lidové vrile, dokazuie nad iiné z etelně, iak
hluboko Tyl zapustil ko eny v povaze českéholidu,
Lásku k divadelnímu umění neztratil Tyl ani
tehdy, když byl vypuzen z pražského divadla. Vywo il si z několika věrn ch druhri hereckorr společ40
il končil tak, iak začínal.:jako kočujícíherec.
l'rrtrlval od města k městu, hrál českéhry venkov-
ll(lsl;
,,li,',lrru
lidu, na bedně s divadelními pomrickami psal
.r 1l ckládal, sám rozepisoval rilohy, sám maloval ku-
- a v bídě a o častémhladu ch adl vričihledě, až
t. čcrvence 1856 za pobytu v Plzni zemíel.
h zatím v Ptaze toupal k slávě nov,.i p edstavitel
, t,sl<ého divadla, někdejší druh a pudéji soupe
'l'yl v
Josef Ji i Kolár, kter Tyla, ien o čty i roky
stlrršího, p ežil o cel ch čty icet let,
lisy
l
|1)41 (Psáno pro mladé čtená e.)
JoSEF JIŘí r<oLÁR
lTl; tešti dirladelnici p ed sto
letyf
D
I roč byl zasloužil divadelník Tyl odsouzen
k bídě
a p edčasnémrti a proč dalo českédivadlo p ednost
Kolárovi? Byl to nutn drisledek dě|inn ch změn,
které nastaly v českémnárodě a které se iasně projevily právě v polovině devatenáctého stoleti. Lidov
Tyl viděl národ |eště iako celek, v némžv|edno spl vali emeslnici, rolníci i drobní obchodníci, a radoval
se z toho, iak si někte i z nich,,polepšu|í", iak bohatnou, iak se iejich podniky rozši uií. Skutečně: z některl ch obchodníčkri se stali velkoobchodníci a banké i, z někter,_ich emeslníkri velkopodnikatelé a
továrníci - ale z těch druh,ch se pak musili stát
iejich zaměstnanci, pract íci pro ně a na ně. Zájmy
bohaq ch a chud;fch se odlišovaly stále z etelnéji,
nebyly steirré v životéa nebyly ovšem steiné ani na
divadle. Bohat m česk m měšťanm už se nelíbil
p ílišprostj, a lidov Tyl, chtčli divadlo iiné, takové,
které by vyiad ovalo jclich bohatství, moc a lesk,
divadlo reprezentační. Tak začala doba velkého divadelního slohu - alc skončila velká doba divadla
lidového. Mezi dramatickym básníkem i hercem
a obecenstvem už nebylo toho krásného, živéhoa
životodárného vztahu, dramatik a herec už neměli
stein ch rnyšlenck a citri jako |e|ich diváci, divaclelní
rrmění se musilo odtrhnout od života, starostí a radosti těch, kte í se na ně chodili ien dívat. Podni
katel, iehož starostí i radostí byly peníze, šel se
prostě večer podívat do divadla na velké city a vášně, které sice pat ily k člověku, které byly hluboce
42
ale kterch sám nemět. Á herec tu byl, aby
jc právě toho večera p edvedl, Jin ch styčnlich
ll,rtlLi mezi nimi nebylo. ŽiÝo,tní podmínky dramariltir a hercri se zlepšily, divadelní umění se rozví;,,lrl, ale ieho v znam ve ve elném životě byl mn<-rlrt,rrt menšíttež za dob obrozensk ch, kdy bylo jen
lr,lsl<ó,
rrrrr
l, ,lačátcích.
Nciznamenitěiším p edstavitelem této nové doby
it,sl<óho divadla ie Josef Ji í Kolár, ktcry se narodil
y, Ptaze 9. rinora 1,81,2. Je to první česky herec velliť,lro slohu, mohutná herecká postaya, iaká se nikdy
-,
1lr'cdtím na českémievišti ncobievila. Vytvo il nov
l,ztlosny a vzletn sloh hereck;i, se strhuiící silou
tlrtvcdl htát zeiména hrdiny her velkého anglického
,lrrrmatika Shakespeara . . . Byl to muž velmi svérlz.ny a hluboce vzdělany, kter měl vždy odvahu
lr neobyčejn ,m trměleckym v,konrim. Jako herec a reiisór p sobil na zemském divadle Stavovském až do
rrrkLr 1873 a celé herecké pcrkolení se u něho učilo.
Alc i pozděii, kdy už byl na odpočinku, blival často
zr,:in na scénu Národního divadla, které bylo zatím
l)()staveno, a i |ako sta ec skoro osmdesátilet, dokailttval tu ieště svou hereckou veliko,st. P cmohla ho
tcprve smrt, která p išla 31. ledna 1896.
Pod vlivem Shakespeara, neivětšího dramatika
všcch dob, napsal i několik divadelních her, z nichž
llcjlepší|e tragédie Pražsk Žid. Siln'y'm a privodním
rlramaticklím básníkem však nebyl. Jer' vyborná zna,
ltlst divadelní techniky pomáhala těmto hrám k spě.lru. Na velikosti Kolára-herce to r,šak ničeho nerlllírá. Jím, hercem, začíná noyé období českóho
,livadla, v němž neiv znamttěiší a neipamátněiší událtrstí ie postavení samostaťného divadla Národního.
|()41 (Psáno pro mladé čtená e.)
KÁREL HYNEK MÁCHA
lT i dny o kalendá il
f.7
Á.ar.l
Hynek Mácha je pražskédítě. Den jeho natozeni 76. listopad 1810. Uplynulo tedy již 730 !et,
co se v rodině chudého mlyná ského pomocníka narodil r žov. v eštícíuzlíček,o němž tenkrát ovšem
nikdo netušil, že se stane ťvrjrcem základri moderniho českéhobásnicwí.
Takovlim velk m člověkem se u nás stal právě
Karel Hynek Mácha. Z malého dítěte vyrostl chlapec, kteq se rád p átetil se sqími kamarády, jinoch,
kter-.i mnoho četl a mnoho se učil, a pak
muž, ktety
napsal krásnou a slavnou báseň Mái. Za neišťastnější
dobu svého žívotavšak poklád al právě svo,je
dětstvi a ve vzpomínkách na ně napsal v Máii verše,
které isou z neikrásněiších neien v díle Máchově,
ale v celé světové poezii. Ho ce litoval, že
doba ieho
dětsrví nenávratně mi,nula jako ,,dávná severni zá
,
vyhaslé světlo z ni, zbortěné harfy tón, strhané
struny zvuk. . . mrt\,é labutě z.pě.v, fttacen lidstva
ráj.'.
A proč litoval? Protože zestár|? N.. Ale protože
v dětství poznal nejčistšilidské p átelství, ptotože
děti se dovedou mít navzájem |eště up imně rády,
protože jsou p irozeněiší, zkrátka ptotože na
ně
ieště neprisobí špatn společensk ád, kter_i nutí
dospělé, aby se p etva ovali, aby na sebe navzájem
nevraŽili, aby zapomínali na svou p irozenost
a na
všecko opravdu lidské, co v nich je.
Mácha sám nikdy, ani když vyfostl, nezapomněl
na toto lidské v sobě. Miloval lidi, toužil po tom,
44
,llly |;i5[a na zemi zvitězíIa, a velmi trpěl tím, že se
r.tiirta lidí nedovede dorozumět. Cítil e proto osallll)(cn, ale nechtěl ž stat sám, chtěl najít opět lidi
,l,rlrt,ó a up ímnéa schopné lásky takové, iakou cítil
vt, svém srdci. A z toho vznikaly jeho básně i povitlky: z lásky k lidem i ze zklamáni, s nímžse p i
t,lrrl seťkával. Zklamání bylo mnoho, a pťoto ie
v jclro verších tolik smutku. Ale ie v nich také síla,
|rotože Mácha se nikdy nevzdal naděie, že lidé
,ch snil a
1l,ccc ien budou iednou takoq mi, o iak
i:llró hledal. Že mezi nimi budou opět tak čistévzta-
lly jako mezi dětmi, že budou opět p irozen mi, že
,rllčt splynou s p írodou, jako spl vali kdysi, kdy
rrlrd nimi nebylo ani králri, ani iin ch pánri. A p írtlclu miloval Mácha nadevše, protože v ni viděl
1lrost edí, v němž se uskuťečníieho sen o lidech.
Mlii jc právě báseň o člověku a p írodě. A v ní
isrru verše, které ti íkaji, čímie Máchovi země rrc|cn česká země, ale země vribec, země p íroda.
()brací se v nich k oblak m a vz vá iez
Tam na saé pouti po7draaujte 7emi.
Acb, xemi krásnou, 7emi milooanou,
kolébku mou i brob m j, matku ruou,
ulasť jedinou i a dědictoi. mi danou,
širou tu 4emi, 4emi jedinou!
Mácha se ovšem nedočkal tobo, až. tato země
llrrde zabydlena no,q mi, čisq mi, cele dobr mi lidrrli. Vždyť ani dnes ieště neni ieho sen skutečností.
Alc nedočkal se'ani prvnich pokusri o změnu lidské
s1lolečnosti.
Řekli jsme si, že byl iedním z těch mála géniri,
lrtc í maií p iležitost rozkvést. Ano, byl. Ale ani on
ncďozrá|. I na něj iako na iarní květ p išel náhl
45
KÁREL HYNEK MÁCHA
lT i dny o kalendá il
f,
Á.arel
Hynek Mácha je pražskédítě. Den jeho na,
rození 76. listopad 1810. Uplynulo tedy jtž 130 let,
co se v rodině chudého mlyná ského pomocnika narodil rrižoq, v eštícíuzlíček,o němž tenkrát ovšem
nikdo netušil, že se stane tvrircem základri moderního čcskéhobásnictví.
Takovlfm velk m člověkem se u nás stal právě
Karel Hynek Mácha. Z malého dítěte vyrostl chlaPec, kte4 se rád p átelil se svj,mi kamarády, jinoch,
četl a mnoho se učil, a pak muž, ktet,
napsal krásnou a slavnou báseň Máj. Za nelšťastnější
kter._i mnoho
dobu svého života však poklád al právě svoje
dětství a ve vzpomínkách na ně napsal v Máji verše,
které jsou z nejkrásnějších nejen v díle Máchově,
ale v celé světové poezii. Ho ce litoval, že
doba jeho
dětsfuí nenávratně mi,nula jako ,,dávná severni zá
,
vyhaslé světlo z ni, zbortěné ha y tón, strhané
struny zvuk. , . mrtvé labutě zpév, lttacen lidstva
ráj''.
A proč litoval? Protože zestárl? N.. Ate protože
v děxtví pazna7 nejčistšilidské p átelství, protože
děti se dovedou mit navzájem ještě up ímn ě Ády,
protože isou p irozenější, zkrátka protože na
ně
ještě neprisobí špatnli společensk ád,
kter_i nutí
dospělé, aby se p effa ovali, aby na sebe navzájem
nevražíli,aby zapomínali na svou p iroaenost a na
všecko opravdu lidské, co v nich je.
Mácha sám nikdy, ani když ryrostl, nezapomněl
na toto lidské v sobě. Miloval lidi, toužil po tom,
44
,rl,y lliska na zemi zvitězila, a velmi trpěl tím, že se
rltiirta lidí nedovede dorozumět. Cítil se pfoto osallll)(,cn, ale nechtěl ž stat sám, chtěl najít opět lidi
,l,rllt,ó a up ímnéa schopné lásky takové, jakou cítil
vt, svém srdci. A z toho vznikaly jeho básně i por,ítll<y: z lásky k lidem i ze zklamá , s nimž se p i
t,lrrt seťkával. Zklamání bylo mnoho, a proto ie
v jclro verších tolik smutku. Ale ie v nich také síla,
|)ll)tože Mácha se nikdy ílsl/zdal' naděje, že |idé
1ri'c:ce ien budou iednou takov mi, o iak ch snil a
j:rlró hledal. Ze mezi nimi budou opět tak čistévztalry jako mezi dětmi, že budotr opět p irozen mi, že
,rllčt splynou s p írodou, iako spl vali kdysi, kdy
llllcl ninri nebylo ani králri, ani iin ch pánri. A p írtlclu miloval Mácha nadevše, protože v ní viděl
1lrost edí, v němž se uskutečníieho sen o lidech.
I\4ri| ie právě báseň o člověku a p írodě. A v ní
jsrlu verše, které ti íkaji, čímie Máchovi zemé rrcjcn česká země, ale země vrjbec, zerrlé p íroda.
()brací se v nich k oblak m a vz vá je:.
Tam na soé pouti po7draaujte 7emi.
Acb, xemi krásnou, zemi ?nilooanou,
kolébklt, mou i brob m j, matku nou,
alasť jedinou i o dědictai tni danou,
širou tu 4emi,, xemi jedinou!
Mácha se ovšem nedočkal toho, až tato země
mi lidrrri, Vždyť ani dnes ieště neni ieho sen skutečností.
Alc nedočkal se'ani prvních pokus o změnu lidské
llrrde zabydlena norl mi, čist; mi, cele dobr
společnosti.
Řekli isme si, že byl iedním z těch mála géniri,
l<tc i maií p íležitostfozkvést. Ano, byl. Ale ani on
lcdoztá|. I na něj iako na iarní květ p išel náhtr
45
KAREL JAROMÍR ERBEN
lT i dny a kalendá i - Nad Erbenoo mi
mrÉa- a Mácha mu podlehl. Byl
to zdrav a statn
muž, ale byl chud , a ačkoli to byl velk básník,
musil svou energii t íštit,musil si na živobytí vydělávat jako advokátní praktikant. Y Praze místo nedostal, a tak si našel zaměstnání u advokáta v severních Čechách. Šeltam pěšky a jediné jeho
imění
byly t i dvacetníky, které mu dali rodiče na ce ťu.
A to už měl za sebou svou lite rní činnost, která
1ro udělala jedním z největších česk
ch básníkri [...]
Po měsíci se Mácha rozstonal ... Na chudém
lrižku, v chladném poko|i zmítal se ve vysok ch
horečkách a ve chvíli rilevy se těšil na svou Lori,
s nížměl mít svatbu 8. listopadu. Právě toho dne
měl však poh eb. Nebylo mu ještě ani cellich 26 let.
Zem el 5. listopadu 183ó.
1940 (Psáno pro mladé čtená e; zkráceno.)
pobádkaruil
|.7
N.a."l Jaromír Erben byl ien o rok mladší než
Ir.'l:icha. Narodil se také v listopadu - 7. listopadu
ltJ11 v Miletíně v Podkrkonoši - ale p ežil Máchu
rl pril čtvrta desetiletí, neboť zem el 21. listopadu
l870. I Erben byl synek z chudé rodiny, iako Mácha
rr iako většina velk ch lidí. Jeho otec byl p íštipká
v zimě a zahtadnik v létě, a tak žiI maly Karel mezi
vcrpánkem a kvetoucírni sady, odnášeie si do života
llisku k práci chud;ich i k p írodě, která iim dává
trllživu. Jeho učitelépcnnali ieho nadání a dobr
tltcc utáhl opasek a poslal syna na studie do Hradce
I(rálové, kde na gymnasiu uč|r známy česk dramatik Václav Kliment Klicpera a spisovatel, p ekladatcl a redaktor Josef Chmela. Dobm učitel ie bohatství národa a tito dva - Klicpera a Chmela - byli
tlpravdu dob í učitelé.Neboť vychovali českému
rrárodu mnoho znamenit,. ch syn , z nichž iistě znáš
s1-1isovatele a básníka českénárodní hymny, Josefa
Ka|etána Tyla. Vychovávali také K. J. Erbena a
rrčili ho lásce k národu i k jeho písemnictví.
Erben byl vnímali,m žákem - ale k životu mu to
ncsračilo. Jeho otec p i neivětší obětavosti nemohl
rllile pečovat o jeho studie, a užužse zdáIo, že
čtrnáctilet Karel bude muset z gymnasia někam
na emeslo. Ale ten čtrláctiíet hoch, slab a nep ekypu!ící zdravím, měl p ece dost síly, aby se nevzclal svého studijního cile. ZačaL se o sebe starat
47
sám, vyučoval méně schopné, zaťo však
bohaté žitky,
učil dokonce i zpěvu a h e na klavír, protože měl
i hudební nadáni, a tak se mu s velikou námahou,
ale také s spěchem poda ilo vystudovat celé hra-
decké gymnasium.
A
odtud pak šel fovnou do Pra-
hy na studia filosoíická a právnická.
Teď už to nebyl studentík, už to byl vysokoškolskli student, mlady muž, povahy tiché a vážnéa jeho
profeso i i p átelé byli p esvěd čeni, že se
stane oedobou českévědy. Stal se jí opravdu
iako historik, iako
vydavatel mnoh ch star ch památek česk ch, zejména sebran; ch spisti Husoq ch, a hlavně jako sběratel prostonárodních písní,íkadel a lijov ch báií
česk ch i jin ch slovansk ch národ . V tom vysoko
vynikal nad všechny ostatní českésběratele a vykonal dílo trvalé ceny.
A p ece vy i cely česk národ zná Etbena daleko
více ne iako učence, nybtž jako básníka. Ano, ten
tich5i, skromn a plach, vědec byl také velk;fm
bás-
níkem, a p edevším básníkem, ačkoliv jeho básnická
činnost byla poměrně velmi krátká.
Již iako student
napsal několik básní, v nichž se poněkud ídil p íkladem svého málo staršího druha Máchy. AIe brzy
si
našel svrii vlastní tón. Naslouchal pozorně, jak
zpívá česk, lid, naslouchal i ieho stanm bájím a poznal, že i v tom nejprostším člověku je skryt básník,
jenomže ne každ to mtiže dnes projevit.
A ze slov
těch prost ch lidí, které miloval, a za všechny ty,
kte i zpívali jen pro sebe, začal wo it své krásné
balady.... Neiprve napsal báseň Poklad, pak Záhoovo lože, Polednice, Svatební košile, Yod k, Ztatj,
kolovrat, později Štědry; den a Holqrbek a všechny
ty básně dával do časopisri nebo ie nechával ležet
doma v rukopise, protože byl p iliš skromn a domníval se, že ieště nejsou zcela dokonalé. Teprve po
48
,lt,st,li lctech sebral všcchn}i tyto básně, spoiil ie
l lirrížl<ua na iejí první stranu napsal název Kytice.
l,.yticc jc icdiná básnická kniha Erbenova, a p ece
r.lli krásná, že stačila zajistit Erbenovu básnickou
..l:il,tt na celé věky, Kdo z nás by neznal tuto
,,mar,,l'íclotršku vlasti našímilé, ty pro té naše pověsti",
l,tt,ró Erben vypravuie veršem tak nov," m a kouzelrrynt, že se na něm učili mnozí p ištíbásníci čeští,
j,rlirl sc učili také u Máchy! Proto oba, Mácha i Erllcrr, sto!í na počátku moderního českéhobásnictvi
i,rlirr ieho prameny
i
opěrné sloupy zároveň.
Po vydání Kytice Erben nepsal iiž verše,
:llc ncp estal b,t básníkem, Po mnoha letech opět,
l<tly vídeňská vláda zle utiskovala Čechy, zača|
[. . .]
llrbcn psát své pohádky, ieiichž moudrosti se také
rriil u lidu. Byly to pohádky pro malé i dospělé a
lrralí i dospčlíiim steině rozuměli. Jen si ie znovu
1ll'cčtčtea uvidíte, že v niclr dobré nakonec p es
r šccka p íko í a protivensťvi zvitězí nad zllrm, že
1,rirvdě a spravedlnosti nelze navěky odpirat, a že
lrcjvčtšísíla, která iim pomáhá k vitězství, vychi.:,í
z chudého pracu|ícího lidu. Tak i pohádkou dovedl
lllisník Erben vtisknout lidem naděii a víru.
Roku 1853, v době velmi zIé, se odhodlal K. J.
|,lrben vydat svou Kytici. Byl to čin statečny a ne,ltlrírně záslužny, protože ukazal všem trpícim, ale
1l ccc ien vě ícímčesk m lidem, že česká literatura
ltczahyne [. .
.]
|940 (Psáno pro mladé čtenáíe;zkráceno.)
JOSE,F VÁCLAV FRIČ
lT i dny o kalendá il
Byly to nejvlídnějšíz večer : ty večery nad Českj,mi pohádkami Karla Jaromira Erbena,
[...] Uvědomoval jsem si nad nimi wo ivou sílu
českéhobásníka, fostoucího z
lidu a věrného lidu
dobách zvlášťtrpk; ch a zl,ch. V takové době
vznikaly tyto pohádky. V době Bachovy reakce, která
iv
dusila česk život, pronásledovala každ svobodn
proiev, spoutala Havlíčka,vyhnala Friče, ubíjela
Němcovt-lu, žnovu se pokoušela o to, co se nepodailo staleté reakci pobělohorské: zničit českj, národ,
nebo ho alespoň zcela umlčet. A čerta starého se ií
poda ilo umlčet. Havlíček v Brixenu píšesvé neivětší satirické básně, Bažena Němcová píšeBabičku
a Erben, ten ,,nejspanilejši z česk ch básníkri", iak
mu ikal Šalda,vydává svo,u baladickou Kytici a
tvo í Česképohádky. Vzpomeňte si, odkud rostou
r,šecka ta díla; na lidovli popěvek, ktery zní ve veršíchHavlíčkovch, na jazyk lidu, kterl m hovo í Babička, na lidovou íantazii, která inspiruie Erbena
k leho pohádkám. Snad to dokázala bachovská reakce, že p ílišnou tíhou dolehla na Erbenriv život a
ukrátila jej. Že Erben zem el d iv, než mohl uzav ít
cyklus svlfch pohádek, že nám je zanechal nespoieny
a íozsety, takže uplynulo pril století, než se nám |ich
poprvé dostalo jako celku. Ale sílu v nich uloženou
to nezahubilo. Čerpáme ii z nich i dnes: silu našeho
národního živata.
odtud ta krása večerrj strár,en] ch nad nimi.
7939
plynuly dny, tydny, měsíce, zpátečnická vláda
česk národ stále více a
r, čcskéliteratu e bylo zase mrtvo.
A tu náhle roku 1855 vyšel velmi zaiimavy sbor,rríl<, kter se jmenoval Lada Nióla. Jeho redaktorem
llyl pětadvacetilet Josef Václav Frič, kter" byl
1lrlivě propuštěn z ko.márenské pevnosti, kde byl pět
lct r,ězněn. vydání takového sborníku bylo velmi
rrtlvážné. Ale byl to také prvni signál nového literlirniho pokolení, které se iiž po t ech letech p ihlásilrl novym sborníkem, Tento nov sborník, kter,.i se
rra počest Karla Hynka Máchy_ imenoval Mái a
v němž společně vystoupili mladí, pozděii slavní čeští
lllisníci Neruda, Hálek, Heyduk, Karolína Světlá
,r iirií, ídil také Frič.
| , . .]
rrrirtistra Bacha utiskovala
Jose| Václau Frič je tedy iak msi mostem, po
rrčmžčeská literatura píecháze|a p es svá ,,hubená
lótrr". Osud mostu není pravidelně záviděníhodn ,,
l,iclé po něm šlapou, píecházeji z iednoho b ehu na
tlruh;f, ale málokdy si všimnou, jak ie ten most pevn]i
:r na jakych mohutn; ch pilí ích stoji. Takov osrrd
rllčl i J. V. Frič. Česká literárni historie na rl,ěi za;rrlnlínala tím raději, že Frič byl - iak mu íkali ,,lltlu,livák".
Narodil se v Praze 5. záií 1829 a zemíel 14, iina
v tomto městě, které miloval,
začátek
a
konec
svého života. Již v sedm1lrtržil ien
lt]90 také v Praze. Ale
57
nácti letech" byl v Anglii a do Prahy se vrátil začátjiž napsa| několik básni a nebylo
pochyby, že je to básník opravdu nad,an a svó-
JAN PRAVOSLAV KOUBEK
kem roku 1B4B. To
f
Zapomenut básnikl
rázny.
Pln ch jedenadvacet let - až do podzimu roku
7879 - bloudil Frič po celé Evropě, Francii, Anglii,
Německu, Švgarsku, Rusku, odloučen od své rodiny a nemaje dovolení k návratu do rodné země.
Jen někdy taině a s nasazením žívotaplljiždival do
Prahy, aby se na několik hodin viděl e svou ženou,
se sv mi dětmi a s nejužšímktoužkem sv ch p átel.
Byl to, iak sám íkal, ,,psí život". Ale ani p i tom
neivětším strádání Frič nepodlehl a nedal se zlomit.
Psal básně i politické články. P i tak neklidném životě, kdy byl hnán stále z místa na místo, se ovšem
jeho básnické nadáni nemohlo cele rozvinout. Dlou*
ho také ieho básně nebyly souborně vydány a tepťve
po ieho smrti je uspo ádal a v el m rivodem doprovodil Jaroslav Vrchlick; , kter si Friče jako básníka
velmi cenil.
Frič má mnoho zásluh o česképísemnicwí neien
tím, co sám napsal, ale k čemu dal podnět a silu
jinym, Hálek ani Neruda nikdy nezapomněli, iak
právě jeho p íklad ie stále táhl kup edu. Neiznamenitěišímdílem Fričov m isou však ieho velké čty svazkové Paměti, up ímné,iako málokteré pam&i
české,velkl a nesmírně poutavy obraz z česk ch
clěiin v polovině devatenáctého století.
Na J. V. Friče bylo dlouho zapomínáno, ale bude
na něi také dlouho vzpomínáno.
1940 (Psáno pro mladé čtená e.)
Minuti,
rok byl věru bohatj, na vzponrink y a ptip iležitosti bylo použito, aby byla
každé
1,,lltrínky,
r,živcna zapomenutá wá , dávno dozaěIy hlas někteli,lro z vynikajících, nebo alespoň zasloužillj.ch mužrj
it,slióho národa - ale i v té obecné pozofno ti k české
rlrilrLrlosti prošlo bez povšimnutí smutné vyroči Jana
l't-llvoslav& Koubka. Nikdo si nevzpomněl, že p ed
l,i|l lety na sklonku roku zem el otva pádesátilet
l,:lsník Koubek ve svém rodišti městečku Blatné, kam
:,,l uchylil nčkolik t dnri p ed svou smftí v naděii,
žt, tu snad odolá prudk; m ritok m tuberkulózy. To
,,,rtrčasné zapomenutí
ien dovršilo jeho nep ívětivou
:;rttlbu posmrtnou. Vždyťi ta česká literární histor ic, která pečlivě oprašuie a uchovává'iméno každélrrl ncidrobněišího literárního pracovníka, byla až
,[,,sucl ke Koubkovi p íktá a nespravedlivě nechápala
;,,lrtr vyznam. Bl val za svého života od p átel p eceir,lvlin iako básník, ale pak už vždy jen-nedoceňován
i,,lrtl živ a podnětn . duch, pomáhající více iin m
rr,,ž sobě.
lidé p echodní, snad lépe porozumíme čloz doby p echodné. Nebylo v něm opravdu nic
l1,1y,
li,lirt
,l,,[initivního kromě p esvědčení, že zit ek bucle šťastrrť,išía spravedlivěiši a že ie k tomu t eba pracovat.
|iž nlczi ieho prvními básněmi čteine kdysi slavnou
,,rltltt na zničeni obchodu s otroky"; napsanou roku
lli i.1 n nazvanou Běh časri. Je to Koubkovo lryznáni
rrrv, které neopouští až do smrti:.
53
Náš aěk je budotlcnosti rukojemstuiln
A člooěk o ja mu nadarmo neo7dycbá,
Lei poko i se prar.ldy p ed králoostaim,
Soobodoz:ražedlná klesne P cba;
Nad práoerrl 7pupně p estane borooat
A žezlem star ru notl lid spťaoooat.
Toto p esvědčeníídíKoubkovu činnost v poezii
ieho neilznamněiší funkci: na universitrrí ka-
i v
ted
e.
Roku 1839 se Koubek stává profesorem českého iazyka a literatury na pražskéuniversitě - a
zaktátko proudí do ieho p ednášek celé zástupy posluchačri zapsan; ch i nezapsan ch, a neien z university, ale i ze st edních škol. Havlíček v Pražsk ch
novinách roku 1846 poznamenává, že Koubek má
800 zapsan ch posluchač , na Koubkovy p ednášky
chodí mladíčekFrič, zraly muž Sabina i kvartánek
Neruda, o jeho profesorskych v,kladech se debatuje
na schiizkách spisovatel , ve studentsk ch hospric{kách i mezi dělnickou mládeži - snad žádn z pro,
fesorri češtinyza celou dobu trvání pražskéuniversiry nebyl tak oblíben iako Koubek. A proč? Nejen
pfoto, že byl všestranně vzdělan a kouzeln vypravěč, ale p edevším proto, že mladí čekali na živé
slovo, které by iim pomohlo vidět dál, chápat víc,
nalézt cestu z truchlivé zatuchliny a lidomorny p edb eznového absolutismu [. ,.] a Koubek to slovo
doaedl iici a - měl odaabu íci. A ne|en v dobách
p edb eznov ch. I později, když v dějinném sváru
roku osmaČty icátého zvítězila strana protirevoluČni,
když nedostatečně bráněná svoboda se ukázala ien
krátk m nem a nastoupila neiničemněišíreakce i tenkrát zustal Koubek věren svému p esvědčení.
Uchoval si pevn , charakter, kdy tolik iin ch za|ezIo
54
sc p izprisobilo, s vtipem obchével zlá riskalí,
íci nadějnějšíslovo v p ednáškách - a
v jclrtl nespo ádané pozristalosti z téch dob byly nal,,zcrry obšírnéa velmi ostré satirické zlomky, v nichž
;,rlirl básník ukládal svrij bojovn odpor proti všemu,
r rl 1lrlutalo tehdejši Evropu.
l}:isník Jan Pravoslav Koubek byl zapomenut; ale
1,,lrtl charakter se vtiskl do p íštíčeskéliteratury,
r vriisťaiícíz p echodné doby a vysoko nad ni. Ner rltl:r sám ho vděčně vzpomíná
iako svého učitele a
i v Koubkoa ch veršíchnajdeme mnohdy celé stro|v, které o dvě generace pazdéii zvučně a v razně
,,;lzlí y poezii Nerudově. Jako bychom četli prvni,
1t,štčnedokonalou verzi Nerudova Jen dál!, p er il<:ivámeli si nap iklad
iednu z Koubkov ch ód
z rtftu 1845:
ttt,lttl
,rlly 1116[|
Veliké nlá z.llast ta pouoláni
A ruy oelkou nláme pooitlnost:
Bycbotn k p edu spěli bez ustáni
l p edsudk sarbli ničernnost.
IQlo 7 stane xpátky - ku pokáni
Nebud,e snad tníti časa dost,
|sou druhy umění, jejichž děiiny ještě nikdo neíklad umění rozněcovat víru, umění rozt,zvttčet v lidech tóny, iimiž jsou neibohatší, umění
rt:tllsal: nap
ekl bych, apoštolToho umění byl Koubek velik m básnikem, ne1,rrlttčrnčvětším, než mrižeme shledat ve čty ech 1,rcvlidět člověka poušti, umění,
.l<i,.
,lrrcs už nedostupn ch
-
svazečcíchposmrtného vy-
,l.irrí icho spisri. Jeho p átelé a žáci ikaií tomuto
1,,l1,1 umění ve sq ch vzpornínkách ,,kouzlo osobttrrsli". Kouzlo, kter m jim pomáhal nebloudit a tvolrt tlíla, iichž by sám nedokázal. Ta není málo wo55
Náš oěk je budoucnosti rukojernstaitn
A čloaěk zl ja mu nadarruo neo4dycbá,
Lei poko i se praody p ed králoostai.nl,
Saobodoaražedlná klesne p cba;
Nad práoern 7pupně p estane boroz.lat
A žezlem star m nou lid spraoooat,
Toto p esvědčeníídíKoubkovu činnost v poezii
jeho neilznamnějši funkci: na universitní ka-
i v
ted
e.
Roku 7839 se Koubek stává profeso,rem českého iazyka a literatury na pražskéuniversitě - a
zakrátko proudi do ieho p ednášek celé zástupy posluchačri zapsanych i nezapsan; ch, a neien z university, ale i ze st edních škol, Havlíček v Pražsklich
novinách roku 1846 poznamenává, že Koubek má
800 zapsan ch posluchačťr, na Koubkovy p ednášky
chodí mladiček Frič, ztaly muž Sabina i kvartánek
Neruda, o ieho profesorsk ch v kladech se debatuje
na schrizkách spisovatelri, ve studentsk; ch hospric{kách i mezi dělnickou mládeží - snad žádn z pto,
fesorrj češtinyza celou dobu trvání pražskéuniver-
sity nebyl tak oblíben jako Koubek. A proč? Neien
proto, že byl všestranně vzdělan a kouzeln;.i vypravěč, ale p edevším proto, že mladi čekali na živé
slovo, které by iim pomohlo vidět dál, chápat víc,
nalézt cestu z truchlivé zatuchliny a lidomorny p edb eznového absolutismu [. . .] a Koubek to slovo
dorsedl íícia - tněl odoabu ici. A nejen v dobách
p edb eznov ,ch. I pozděii, když v děiinném sváru
roku osmaČty icátého mitézila trana protirevoluČnÍ,
když nedostatečně bráněná svoboda se ukázala ien
krátkj,m snem a nastoupila ne|ničemněišíreakce i tenkrát zristal Koubek věren svému p esvědčeni.
Uchoval si pevn, charakter, kdy tolik iin ch za|ezlo
54
sc p izptisobilo, s vtipem obchéael zlá riskali,
íci nadějněiší slovo v p ednáškách - a
v jclrtl nespo ádané pozristalosti z téch dob byly nal,,zcrry obšírnéa velmi ostré satirické zlomky, v nichž
;,rlirl básnik ukládal svrij boiovn odpor proti všemu,
r rl 1lrlutalo tehdejši Evropu.
l}:isník Jan Pravoslav Koubek byl zapomenut; ale
1t,lrtl charakter se vtiskl do p ištíčeskéliteratury,
r vriistaiicí z p echodné doby a vysoko nad ni. Ner rrtlir sám ho vděčně vzpomíná
iako svého učitele a
i v Koubkov,_ich veršíchnajdeme mnohdy celé stro|v, které o dvě generace pazdéii zvučně a v razně
,,;l,t.ní y poezii Nerudově. Jako bychom četli první,
1t,štčnedokonalou verzi Nerudova Jen dál!, p er íl<:ivámeli si nap iklad
iednu z Koubkov ch ód
z trftu 1845:
ttt,lltl
,llry 1116fi|
Veliké nlá zll.ast ta poaoláni
A ruy oelkou rnárne pouittnost:
Bycboln k p edu spěli bez astáni
l p edsudk sarbli ničernnost.
IQlo 7 stane 6pátky - ku pokáni
Nebud,e snad miti času dost,
|sou druhy umění, jejichž děiiny ieště nikdo neíklad umění rozněcovat víru, umění rozt,zvttčet v lidech tóny, iimiž jsou neibohatší, umění
;rrcvlidět člověka pouští,umění, ekl bych, apoštol.lii,. Toho umění byl Kotrbek velik m básnikem, ne1,rrlttčrnčvětším, než mrižeme shledat ve čty ech ,|rrcs už nedostupn ch - svazečcíchposmrtného vyrr:tllsal: nap
,l.rrlí icho spisri. Jeho p átelé a žáci ikaií tomuto
;t,lrrl umění ve sq ch vzpornínkách ,,kouzlo osobttrrs(i". Kouzlo, kter m jim pomáhal nebloudit a tvorrt tlíla, iichž by sám nedokázal. Ta není málo wo55
ivé, a !c to clokonce veliké v dobách, v iaké ži\
I(oubek, kdy takové umění osobnosti nahtaalie muzy
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ
l
umlčenéa spoutané"
Básnik oe zsybnanstaíf
1940
ve dvě hodiny v nociu
lttly policie vnikla do domu matky Karla Havlíčka
l}trrovského. Police!ní komisa Dedera probudil
llnvlíčkaa ozlámiI mu, že na rozkaz vlády bude
Havlíček
1li'cvezen do tyrolského městečka Brixenu,
Brr" to
76. prosince 1851
sc nrusil rychle obléci, rozloučit se svou rodinou a
,
v policeiním kočá e opustil Německ Brod d íve, než
sc roze<lní a než se probudí německobrodští občané,
l,tc í by byli sotva s klidem p ihlíželi,iak iim nep árclská vláda krade iednoho z nejmilovaněiších poli,ch.
tickj,ch vťrdcri česk
Kdo by u nás nezna| verše Tyrolskl
v nichž Havlíčeks trpkl m humorem vyiád
.;hvíle loučení:
Matka, iena, sestra, dcerka
m.alá Zdenčinka,
ch elegií"
il smutek
-
stály okolo ?7ine o ticbém pláči:
Ho ká cbpilinka!
]á jsem sice star kozák,
p p tkácb tuien" :
tenkrát jsem rněl trocbu těsná prsa
a Yrak 7kalen ,
Vtisknul jsetn ašak poděbradku
silně do čela,
aby se těru policajt tn slza
ne4ablyštěla.
57
ivó, a !c trr dokonce veliké v dobách,
v
iaké žil
Idoubek, kdy takové umění osobnosti nahtaalie muzy
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ
l
umlčenéa spoutané"
Básnik oe zsybnanstaíf
7940
ve dvě hodiny v nociu
lirly policie vnikla do domu matky Karla Havlíčka
l}tlrovského. Police!ní komisa Dedera probudit
llavlíčkaa oznámil mu, že na tozkaz vlády bude
Brixenu, Havlíček
1ri'cvezen do tyrolského městečka
sc musil rychle obléci, rozloučit se vou rodinou a
Brr" to
76. prosince 1851
,
v policeinim kočá e opustil Německ Brod d íve, než
sc roze<lní a než se probudí německobrodští občané,
ktc í by byli sotva s klidem p ihlíželi,iak lim nep árclská vláda krade iednoho z ne]milovaněiších poli-
,ch.
tickj,ch vťrdcri česk
Kdo by u nás nezna| verše Tyrolsklich elegií,
v nichž Iavlíčeks trpkl m humorem vyiád il smutek
.:hvíle loučení:
Matka, iena, sestra, dcerka rnalá zdenčinka,
stály okoto ?ftne o ticbém pláči:
Ho ká cbailinka!
Já jselru sice star kazák,
p p tkácb tuien, :
tenkrát jsem měl trocbu těsná prsa
a
bral< 7kalen
,
Vtisknal jsetn ošak poděbradku
silně do čela,
aby se těru policajt m slza
ne4ablyštěla.
57
Neb ti ošicbni bliže due i
posurL stáli strái,
aby rněla tato sillutná scéna
cisa skou štaíáž!
lryl:r 1latrna porlze podtážděnost, ktcrá
1,r,í1llrdcch
ic v takovlich
prominutelná.
si nikterak nezaďal, set el si slzy a šel za mnou,"
't'akhle Iíčizatykaiícíkomisa Dedera odvážcni
liarla Havlíčka do Brixenu. Líčito v policeiní rel:rci, která byla v policeiních archívech obievena tcpfoto tím iasněii na
1,rvc roku 7926, a\e snad ptávě
bylo statečnó
oprávněné
vc cjnost ukazova\a, |ak
clrování Havlíčkovoi proti tak velké policejní p csile, protože roka 1926 iiž každy věděl, že zvitézila
rtc věc Bachova, ale věc Havlíčkova.
-Iiž
den po svém piílezdu do Brixenu píšeHavlíčck obšírndopis Františku Palackému: ,,Nevím,
ráčíte-li |iž odiinud vědět mrii nelnověiší osud, ale
byl
|sem vypovězenec z čech do Tytol. Včera isem
p ivezen od policie do tohoto tichého ridolíčka alpského. Jak nepochybně sám si pomysliti ráčíte,nedal
lsem sám ze své strany ani nelmenšízáminku neb
p íčinyk takovému nakládání ,se mnou: od té doby,
co isem Slovana vydávati p estal, choval isem se
zcela politicky tiše a v Německém Brodě měl isenr
mysl tuto zimu ve všítichosti seděti mezi knihami
a těšil jsem se skutečně po tak nepokoin ch rocích
rra něiakou dobu tichého studování. Ale linak bylo
psáno v knihách o,sudu, čili raděii libovlády vídeňské. V noci od 15. na 16. prosince po druhé hodině
byl |sem probuzen, u postele mé stál vrchní policeiní
komisa z Prahy pan Dedera s podkrajsk m brodsk m baronem Voithem a žandatm s flintou, Moie
žcna neboh á byla celá vyděšená. Oznámeno mi,
lrbych hned se oblekl a odiel, že mám na tozkaz
rninistersťva odvezen b ,ti kamsi, kdežto dle rozkazu
bydleti nucen budu. Místo ono mi nemá b ti ozná,mi. V pláči rodiny své,
tncno, až za hranicemi česk
,'<:k
relace
sice básnická, ale p esto nepostrádá zajimavosti.
,,Vniknutí do domu a do pokoie Karla Havlíčka''
- oznamuje ri edně komisa Dedera - ,,za idili |sme
tak, že isem již stál u postele Havličkovy, když se
tento probudil. Oznámil jsem Karlu Havlíčkovi, co
rni uloženo. Ten vstal mezitím z postele, oblékl spací
plášťa postavil se sc zk ižen; ma rukama a temnl m
pohledem k fortepianu a poněkud podrážděn m
tónem ,p ečtěte mi rcnkaz|' žádal, aby mu bylo
na ízeni znovu opakováno.
Tu bylo mu p ipomenuto, že se během dvou hodin
pojede pryč, a že by si tudížměl shledati a zabaliti
nutné cestovní pot eby, že mu pak není dovoleno
vziti s sebou žádnorl zbra,. Havliček poznamenal
na to kousavě, zda jc mu dovoleno vzíti s sebou
ru,skou knutu, poněvadž jednání proti němu ie pr
tyranské, despotické a libovolné.
Jeho choť prosila ho, aby se neodvažoval pokusu
o ritěk, poněvadž jsem poanamenal, že p i iakékoliv
demonstraci a pi nejmenšímpokusu o těk |eho
osobu podle svého rozkazu zajistím. Nato zabalil
Havlíčeksvé efekty. Jeho choť, matka a švagrová,
iakož i jeho bratr se chorrali p itom velmi rezignovaně a v jeiich počinání a v jejich slovech vriči mně
58
a
V okamžiku loučenívypukli všichni v slzy, Havlí-
Po mnoha ietech, když se ukázalcl, že historick
v voj nic nedbá ani na vznešené hymny, to jest, když
,, íšerakouská pominula", by|y otev eny také tajné
policejní archívy a v nich objevena policeiní relace,
kterou napsal komisa Dedera, zatykajici tenkrát
v noci karla Havlička Borovského. Není to
vysvětlitelná
59
matky, esťry, ženy atd. (neboť nevě ily slovrim tohoto tainostného rczkazu, nybrž obávaly se něčeho
horšího), opustil isem otcovsk d m, sám jsem měl
r,íce lítosti než zlostil P ed domem stáli opět žandarmové a do jejich kasárny šla také naše cesta.
Iam p ed domem stál již poštovskli v z zapiaženy,
vypraven iest jenom kuq.ir do Kolína k telegrafu se
zprávov, že se razia poda ila, a odjeli jsme hned
silnicí k Vidni. [...] Pozornost, iakou mi vláda na
této cestě prokazovala, íezapomenu nikdy. Všude
1rracoval telegraf jen což děláš, všude by\o iiž pro
nás p ipraveno v lrostinci, kam jsme zavítali, a
iako
sttážní duchor..é očekávali nás sluhové policeiní (ovšem ien vždy p cvlečeni, aby se zachovalo dckorum
a inkogrrito), Jakousi trpkou ironií naplňovalo mne
vždy veseló troubení postillona, s kter m jsme vjíž<lěli do každéhomísta! Také zde jsem byl p íjat nad
obyčc! zdvo ile, bydlím v hostinci, častován od vlády, a praveno mi, abych si poroučel, čeho se mi
zacíl,ce, abych si v ničem nedostatek nep ipouštěl.
Vláda všechna zaplatíl. Ó, pokroky neobyčeiné, které
činínaše vláda v cívilizaci|. - p íhody mé na cestě
ncbudu popisovať, ačkoli byly dosti znamenité: p ihoclilo se mi mezi iin m v Alpách, že se nám koně
s;plašili, žc ostatní z kočáru vyskákali a
|á sám (ani
kočíne) na kočá e z stal a čty mi koňmi cvalem do
své deportace ujížděI, až se mi poštěstilo opťatíse
zmocniti a koně zastaviti. To všechno hodlám časem
sv m humoristicky popsati, neboť ráčítepozoíoyat,
že ani zde. jsem neztratil dobrou mysl, a p edevším
své staré sm šlení."
Hned na druhy den po svém píiiezdu do vyhnanství uvažoval tedy Havlíček- |ak vidíme z tohoto
dopisu - o dalšíptáci, o pokračování ve své činnosti
a rychle zd razň,oval Palackému, že se nezmě nil, že
ó0
tt,rrtrl
despotick čin rakouské reakce ho nijak nedo-
rrtrtil opustit staré sm šlenÍ.
A
skutečně: doba nuceného pobytu
v
Brixenu
rlcní pro Havlíčka ani pro českou kulturu ztracela,
v Brixenu, napsal Havlíčekvlastně všechny
t,i své velké satirické básně: i Tyrolské elegie i Králc Lávru i v deíinitivním znění k est svatého vla-
'l'lrcly,
r.lirníra.
Byla to heroická práce. Havliček byl neustále pod
police|ní ri edníci měli kdykoli.
zccla voln p istup do ieho pokoie a kdykoliv mohli
také zabavit kteroukoliv z ieho písemnosťi. A protože to byli ti edníci němečtí,kte í neznali ani slova
čcsky, stávalo se, že zabavili i neinevinnější Havličkovy qipisky z četby ienom proto, že byly psány
icho rukou - a tfvalo pak několik nedél, než zabavcné papíry byly Havličkovi opět vráceny. Ano, za
takovych okolností bylo hrdinstvím psát - psát věci
tak silné, iaké Havliček v Brixenu vywo il, k ťomu
llylo t eba nesmífnévnit ní pevnosti a věrnosti myš,ísn ,m dozorem,
1l
1cnce.
Neméně abtížŇ pak bylo zac,tloyat to, co iiž bylo
napsáno, dostati to do bezpečí,p edati to nějak české ve ejnosti. Korespondence Havlíčkova byla ovšem
1l:ísnčcenzurována, prochťaela vždy policeiním ka-
a zdálo se témě nemožno, že by Havlíček
lnohl cokoliv ze své práce ,,propašovat" do Čech.
P csto však z ieho brixenského vyhnanstvi pronikla
clo Prahy a odtud do celé země všechna básnická
clíla, psaná ve lryhnansťví. Nemohla b t ovšem vyclána, ale byla taině opisována a rozši ována, takže
sám tisk by ie v mnoha p ipadech nemohl více a
binetem
lópe rozší it.
Proto také rakouská vláda musila dáI boiovat
s Havlíčkem,ačkoliv ho iako člověka měla docela ve
61
sli,ch rukou, K tomu boji použivala několik reakčních Čechri, kte í někdy vědomě a jindy nevědomě
sloužili iejím, to jest protinárodnim zájmítm. K ritoku na Havlíčkav době vyhnanství se nap iklad proprijčil zpátečnick publicista
Jakub Malj,, kter;i se
v Časopise Českéhomusea snažil p esvědčit česk
národ, že Havlíčeksi své vyhnanství zasloužil právem, že jeho činnost byla na škodu českékultu e
a českémunárodu, protože měla p ílišmnoho nol ch
a ,,neprovediteln ch" myšlenek, že Havlíčekbyl
duch povrchni a neodpovědn , kter ,,dočista 2apomněl i na to, že ne každá pravda hodí se pro
každéhoa pro každy čas". Ale všechno to nebylo
nic platné. Havlíčekpracoval dál a národ se nedal
zvikIat ve svém p esvědčeni, že tato práce ie v ieho,
národni prospěch. V těch těžk ch dobách bachovské reakce se uplatňovala Havlíčkova optimistická
píseň:
Cerny mrak nás ačera strašil,
dnes
k
spat ení neni;
co minist i nadělali
to si národ 7měni!
Vídeňštíminist i ,,nadělali" nap íklad to, že poslali Havlíčkado Brixenu, aby ho umlčeli. A národ
to tenkrát změnil dokonale: slova a verše Havlíčkovy zněly po cel ,ch Čechách tím hlasitěji, čímsilněii
se vídeňská ruka snažila ucpat sta zpívajícíhosa-
tirika.
Havlíčkovybásně došly takového rozšíení ovšem
nejen pro svého ducha, ale i pro formu. Byla to
f.orma vždy skutečně lidová a velmi často se opíraiicí p imo o lidové písně. Každ si mriže nelen
recitovat, ale p ímo zpívat nap íklad takov ep!
gram ze Šotka:
62
kcj, |M' indo, utikej,
lloni tě Košut diookej!
|ťy'inda utiká, co m. ie,
Košut bo cbytit nemťlie,
l
} t i
Ilavlíčkovy verše byly skutečně také velmi často
l.pívány, staly se skutečn mi politick mi písněmi
čcskéhonároda.
A ať se Vídeň sebevíce namáhala, ať se čeští
zylátečnici sebevice tužili v ieiích službách, Havlíčka
p cce nevypudili ze srdcí národa. Osobně ho ovšem
l.ničili, umučili ho k smrti. Ale když došlo k poh bu,
viděli nad jeho hrobem tisíce českl ch občanri, zá-
stupcri lidu, kter se nedal za trašit ani zlomit.
A to bylo v dobách opravdu tuhé protičeskéreakce.
l]ásnik J. V. Frič na to vzpomíná ve sl^.ich proslu|vch Pamětech:
,,1. srpna 1856 nesli jsme l{avlíčkak hrobu.
Učastcnství bylo r.eliké - i Palack šel za truhlou rrle podívaná byla na ty rrizné českékantory, kte í
v bázni, aby si neško,dili, naplnili kavárnu napfoti
rtádraží, za oponkami v ark; ních oknech zvědavé
na prrivod pohIížeiíce.Rakev Havlíčkovu zdobil jeclin věnec bobkov , trním propleten , kter,. ž byla
clala synem sv}m, zahradníkem, zhotoviti Božena
Nčmcorrá. Jelikož nebylo p ece lze dárkyni proto
l)()trestat, povolán byl manžel ieií pan Němec, muž
lr motn a vysok]i, ienž vskutku nad hlavami všech
tičastníkri poh bu vynikal, na policii k zo,dpovídání
sc. A t eba se mu mimo prosté častensťvíničeho
vytykati nemohlo, byl p ece, myslím, na 48 hodin
,,wegen he,rvorrage,nder Betheiligu,ng!' odsouzen [...]
l)onesli isme rakev Havlíčkovu až k b valé Nové
ed ž měla b ti na vriz složena. Tam obklopili nás však muži z lidu, statní živnostnícia
bráně, p
63
pracoyníci. ,Svě te nám našeho mučedlníka,'tak volalt, ,my ho poneseme rádt až na Volšany!...' A na
,Olšanech tisíce takovych pro t ch obklopily hrob
tsOZENA NĚMCOVÁ
ftsalena Němcoaá boiltiíci|
muže, ktery jim pat i1."
1,939 (zkráceno)
Mrgdr,t"na Dobromila Rettigová, dcera vrchnostcnského purkrabího a podnikavá manželka edně
zkoušeného radního v Rychnově a v Litomyšli, ie
rrpravdu jedinou pamětihodnou a ještě pamatovanou
ženou českéliteratury p ed Boženou Němcovou.
Horlivé robitelky vlastenec ch r m - Marie Čacl<á, Vlastimila Rrižičková - isou iiž zcela zapomenuty; dobrosrdečnéa sentimentální Marie Antonie,
l<lášterní kucha ky u alžbětinek a autorky mfavotrčn; ch povídek o Serafce a Ke i rozmar nor,ém,
vzpomínaiíuž ien literární děiepisci; a sen o nadané
básní ce Selanek Žofii Jandové se dávno rozplynui,
l<clyž se pod tímto pseudonymern obievila tvá Františka Ladislava Čelakovského, kter alespoň tak
clrtěl obohatit českou litetaturu o tvo ivou ženu. Jen
|cdiné ženskéiméno z těch dob ie tedy ieště dnes
tlbecněji známo a p ežíIamnohé z imen nadaněiších
n v raznějších mužsk,ch r.rstevnikri: iméno Magdalcny Dobromily Rettigo,1,é, zachované ovšem nikoli
v prostink;ich veršícícha uslzen ch povídkách o Arrrtlštu a Bělince či Nía enčině košíčkupro dcetky
vlastenecké, ale na titulním listě tlustého sr.azku
l)omácí kucha ky.
Paní de Staěl ve Francii - která prošla revolucí píšcCodnne a již se obievuie velk , a pobu uiící
zicv George Sandové, když paní Rettigová v Čeclrách nadpisuie náevy kapitol sl.ého neir,ětšího littlrtirního díla: Knedlíky z mozečku. Svítečkyz ia65
pťacovníci.,Svě te nám našeho mučedlníka,'tak volali, ,my ho poneseme rádi až na Volšanyl...' A na
,Olšanech tisíce takov ch prostl ch obklopily hrob
BazE"NA NĚMCovÁ
!tsaiena Němcoaá bojltiíci|
muže, kter jim pat il."
1,939 (zkráceno)
Mrgdrlt"na Dobromila Rettigová, dcera vrchnostcnského purkrabího a podnikavá manželka edně
zkoušeného radního v Rychnově a v Litomyšli, ie
trpravdu iedinou pamětihodnou a ještě pamatovanou
ženou českéliteratury p ed Boženou Němcovou.
Horlivé robitelky vlasteneck; ch r m - Marie Čacl<á, Vlastimila R žičková- isou iiž zcela zapomenuty; dobrosrdečnéa senťimentální Marie Antonie,
l<lášterní kucha ky u alžbětinek a autorky mfavoučn ch povídek o Serafce a Ke i rozmar nor,óm,
vzpomínaiíuž |en literární děiepisci; a sen o nadané
lrásní ce Selanek Žofii Jandové se dávno rozplynui,
l<clyž se pod tímto pseudonymern obievila tvá Františka Ladislava Čelakovskóho, kter alespoň tak
chtěl obohatit českou litetaturu o tvo ivou ženu. Jen
iccliné ženskéiméno z těch dob ie tedy ieště dnes
<lbecněji známo a p ežíIomnohé z imen nadaněiších
:r v raznějších mužsk,ch r.rstevníkri: iméno Magdalcny Dobromily Rettigo.t,é, zachované ovšem nikoli
v prostink;ich veršícícha uslzen ch povídkách o Arnrlštu a Bělince či Nía enčině košíčkupro dcerky
vlastenecké, ale na titulním listě tlustého sr.azku
Domácí kucha ky.
Paní de Staěl ve Francii - která prošla revolucí píšcCodnne a již se obier"uie velk , a pobu uiící
zicv George Sandové, když paní Rettigová v Čeclrách nadpisuie názvy kapitol sr.ého neil,ětšího littlrrirního díla: Knedlíky z mozečku. Svítečkyz ia65
térek. Máiová polívka z bylinek. Poiednání o telecim
mase. O houbách, jak se sušit maií. . .
Není to ironie. A také to není náhoda, že pávě
v ťom se ukázala nejschopnějši života. Rettigová ie
vzácnost čistoty v českéliteratu e první
poloviny devatenáctého století, kdy nutnost dohán&
ní p ervaného 1-voie, tlak p ekotného dor stání dovedl vměstnat témě do každéosobnosti sturm und
čisr ryp,
Drang i biedermeier, romantismu i
klasicismus,
i Heina. Nic takového, nijakou složisvár ani vměstnávání rliznorod ch myšlenkov ,ch hnuti nenajdeš u Magdaleny Dobromily
Rettigové. Tato statná měšťanka ie jen bied,ermeier.
P ímo k išťálov typ biedermeieru. A ieií literární
práce, jrií domáci p íručky,vydávaji reálněiší,
up imnějšía vymluvněiší svědectví o životnímstylu
své doby než ktcrékoli iiné dilo tehdeiší literatury,
Nahlédni do ieiích kucha ek a poiednání o domácnosti a naideš, |ak se žilo tenkrát v Čechách,
iak se opravdu myslilo a cítilo - ne ve svátečních
verších,ne v teorii, ale v denním životě. Poznáš tu
vládnoucí pr měr tehdeišího českého měšťana, s nímž
měli pak co dělat všichni ti ,,vyvolenci" - iak iim
íká Sabina -, kte í od t icát ch let ,,brzké, rámé
pokroky ducha tušili" a jeiicbž ,,obrazivost se podněcovala tím mocněji, čímužšíbyl okres p ímého
prisobení". Poznáš tu historick typ českéhošosáka - a není to poznáni radosťné" Ale vysvětlu|e mnoho; od nepochopení básnické velikosti Máchovy až
po ztrace|ou p íležitostrevolučního roku osmačtyicátého. A také p evratnost zievu Boženy Němcové.
Biedermeierovsk člověk nemohl chápat - a p edevšímnebyl ani ochoten chápat - takové p evraťné
zievy. Biedermeier - to ie velk , styl mal ch poměrri, Velká koncepce malého měšťáka, ieště nezbo-
Macphersona
tost,
66
nijak
lratlého, jdoucího tepťve ža svou macl. Zachován|
lilidLr, spokoienost drobnj,mi rispěchy v podnikání
ir rostoucí okrouhlost života, kter. se ničímnedá
zrrcpokojovat, jsou ieho neivětší moudrostí a ctností
tlbčanskou. V Čechách, kde kdysi Yáclav Matěi Kramcrius, pwní a dobr česk noviná , v bec nepochopil 1 znam Velké revoluce francouzské a dovedl
ni najit ien slova o,dsouzení; kde i v dobách
nejpohnutěišich a neip íhodnějšichbylo rizkostlivě
dbárro mírnosti požadavkri a pokoinosti ieiich dob vání; kde básníci teprve zpivali anakreontické písně,
pro
kdy za hranicemi již znéla Marseillaisa - v
těch
Čechách měl biedermeier zajisté požehnáno neméně
než v zchudlé, ale p ece jen vitéznézemi, v nížse
zrodi1.
t...1 Proto v tehdejší literatu e českénenajdeš
skutečného života ani v takzvan ch ,,obrázcich ze
života". Všecko muselo b t učesané, uhlazené, sladké, sentimentálni, každévyšinutí z cbnostné prost ednosti a neskutečnénažehlenosti bylo stíháno nepo-
I v tak naprosto věcné
e, jako jsou domáci p íručkyMagdaleny
chopením nebo odporem.
literatu
Dobromily, je p ísně dbáno toho, aby všecko bylo
co nejzdrobnělejší, neiuhlazeněiší, neicukrovatější,
aby ali slovo neproklouzlo ve tavu p iliš p irozenóm, v němž by vazilo sluch a vkus biedermeierovského šosáka. Rettigová píšeknížkupro česká děvčata, ale nemohou to b t děvčata ni divky, mohou
to b t ien ,,milé dívčinky"nebo ,,rozmilé divenky";
radí !im, jak se provdat, aby se staly nikoli chotí,
lrlibrž ,,chotinkou"; na desíti stránkách popisuie vep,rlvé hody a
ieiich p ípravu, takovou gargantuovskou
lttnolrost iídel, že ien v stavně krmené prase by |e
lrrolrlo zajistit sv m materiálem; u Rettigové ie to
r,š;rk ušlechtilé,,prasátko" s iatérky a srdéčkem,kte67
ré s žemličkamidohromady tvo í chutné iaterničky
nebo sekaninku. Nic není tak malé, aby nemohlo
b t ieště zdrobnčno, nic tak ídké,aby nemohlo b t
ieště z eděno a učiněno stravitelněiším pro ritlého
ducha šosáka.
Je to směšné, ale není to ien k smíchu. Snad karikatura, ale nep eháněiící ani o puntík věrné rysy
portrétu. Vždyťv tomto ovzduši žíIacelá česká literatufa pn,ní poloviny devatenáctého století, každ
ie|í tvo iv iedinec byl zatížentouto hrubou dcformaci, a shledáváme-li dnes mnohá vyznačná díIa
tehdejší málo životn mi, ie to p edevším pfo toto
protiživotné,protip irozené zatižerti, Nikoli nedostatek nadání, ale smrtonosn protlak básnické myšlenky sítem zpozdilého šosáctví činívětšinu těchto děl
pouhou vyva eninou, nešťavnatou, neiedlou. Jak se
ti k zalknutí p evraceií na iazyku všccky ty neoťga-
nické ,,vodinki, - nožinky, hvězdičky - ručičky-",
iež naideš i u neilepších básníkri té dobyl A iak
ok eieš, iak isi vd&en básníkovi, kter má odvahu
vyslovit slovo nepasírované,kter se nezalekne mocnosti v raz l, a dovede íci prostě a silně: ruka,
pramen, hvězda! Ale takov ch ie nemnoho. Je
k tomu t eba neien odvahy, ale i síly, op ené iiž
o zátodky budoucího; tcdy síly ot ásaiící současn; m.
Proto to zděšení, nepochopení, odpor, když do této
šlechtěné hluši zazní nedovolené slovo Máchovo.
Nenili však dovoleno muži, ab1, beztrestně zp etrhal odolnou pavučinu měšťanskémalosti - iak
tepťve ženě, tisíckrát pevněii spoutané p edpisy společenskó niorálky v soukromérn životě, a ieště více
v činnosti ve einé!
Božena Němcová má odvahu porušit tr-rto ,,morální" i litetární konvenci. A setkává se neien s nepochopením, ale p ímo s nenávistí. Nenávist - zdťrvod68
rrcná zloba leptaného pťoti leptaiícimu - !e životrrínr
t,rrltikladem iejí srdečnébytosti; sarna ji míiís lehl<ynr srdcem iako dítě, které nezná toho pojmu; až
kc konci živata si ji uvědomuie. Ale ln ni právě koit,ní to, co nazyváme trpk;im ridělerrr Boženy Němt,r
l
\'Ú.
Čtidnes ieii Obrazy z okolí domažlického!Je to
prrlní moderní ptóza česká, t ebaže nikoli ieště
r, <Jokonalérn tvaru povidkovém. Také však rc iiž
pouhá národopisná studie, za iakou b vá označována. Němcová tu již doslova v e kouzeln ,rn bohatstvím fabulačním, iež musi vyptavovat celj, p iběh
o chudé matce, zahlédne-li jen je]í letm pohled
k ošatce na tržišti;nevidí jenom očima národopisnélto sběratele, ale očima umělce, stále sl,ěžima a stále
hlouběii pronikaiícíma; a opět fabuluie; zaznamenár,á často v básnické žkratcc viděné iako typ nebo
cel osud člověka; ze zachycen ch ritržk skutečnosti sp ádá rryprávění tak zhuštěná, tak plná dění, že
se rnohou rozrrist v samo tatné povídky (tak také
skutečně z teskného p íběhu rnilavečské selky, ktery
tu l,ypralruje na několika ádcích, 11-rristá pozděii
tragick Obrázek vesnick ,, první povídka Němcor,ó). Poznáš v těch Obrazech z oktli dornažlického
libczrrou duši básnickou, ktcrá miluie ži1,ot, laskavou
cluši, která se nechce jen clívat, ale i r!častnit se,
neicn vyprávět dobré, ale i radovať se s nim, nejen
vykládat o zlém, ale i měnit.
Tak tomu rozumíšdnes.
Ale tak tomu nemohl rozumět česk , šosák, t ebaže se psal iiž rok 1846. Domažlická honorace byla
1lobou ena 1ejimi abrazy, viděla v nich uražku sq ch
ttrravti, potupu svého rněsta, znenáviděla sličnou paní z náražniho domu na náměsti, a zaportinajíc do,
t,la na idylickó p,edpisy společenského chováni,
69
ré s žemličkamidohromady tvo í chutné iaterničky
nebo sekaninku. Nic není tak malé, aby nemohlo
b,t ieště zdrobnčno, nic tak ídké,aby nemohlo b t
ieště z eděno a učiněno stravitelněiším pro ritlého
ť
ducha šosáka.
Je to směšné, ale není to ien k smíchu. Snad karikatura, ale rrep ehrfuějící ani o puntík věrné rysy
portrétu. Vždyťv tomto ovzduši žila celá česká liteíatura první poloviny devatenáctého století, každy
ieií tvo iv iedinec byl zatižen touto hrubou deforrnaci, a shledáváme-li dnes mnohá vyznačná díla
tehdeiší málo životn mi, ie to p edevším pfo toto
protiživotné,protip irozené zatižení. Nikoli nedostatek nadání, ale smrtonosn , protlak básnické myšlenky sítem zpozdilého šosáctví činívětšinu těchto dětr
pouhou vyva,eninou, nešťavnatou, neiedlou. Jak se
ti k zalknutí p evracejí na |azyku všccky ty neofga-
nické ,,vodinkí - nožinky, hvězdičky - ručičky",
iež najdeš i u neilepších básníkri té doby! A |ak
ok eieš, iak isi vděčen básníkovi, kteru má odvairrl
vyslovit slovo nepasírované,kter se nezalekne mocno ti ťrazu, a dovede íci prostě a silně: ruka,
pramen, hvězda! Ale takov ch ie nemnoho. Je
k tomu t eba nejen odvahy, ale i síly, op ené iiž
o zárodky budoucího; tcdy síly otíásalícísoučasn; m.
Proto to zděšení, nepochopení, odpor, když do této
šlechtěnéhlttši zazní nedovolené slovo Máchovo.
Nenili však dovoleno muži, aby beztrestné zp etrhal odolnou pavučinu měšťanskémalosti - iuk
teprve
ženi tisícktát
lečenské morálky
v
r, činnosti ve einé!
pevněii spoutané pr'edpisy sposoukromóm životě, a ieště více
Božena N{ěnrcová má odvahu porušit tuto ,,morál-
ní" i literární konvenci" A setkává se neien s nepochopením, ale p írno s nenár,isti, Nenár"ist - zd vod68
zloba leptaného píoti leptaiícinru - je životnínr
jeii srdečnébytosti; sama !i míiís lehl<ym srclcem iako dítě, které nezná toho pojmu; až
lic korrci žlvata si ii uvědomuje. Ále v rri právě koit,ní to, co nazyváme trpk nr riclělem Boženy Němrr<:ná
*
l,1,otikladem
t,t
l
\'
.
Čti dnes jeji Obrazy z okoli domažlického ! Je to
první moderní próza česká, t ebaže nikoli ieště
l, dokonalém ťvaru povidkovém. Také však ne iiž
pouhá národopisná studie, za iakou b vá označována. Němcová tu iiž doslova v e kouzeln m bohat-
stvím fabulačním,jď musi vyptavovat cel p íběh
chudé matce, zahlédne-li ien ieií letm pohled
k ošatce na tržišti;nevidí jenom očima národopisného sběratele, ale očima umělce, stále sv&ima a stále
hlouběji pronikajícíma; a apét fabuluie; zaznamenár,á často v básnické žkratce viděné iako typ ncbo
cel osud člověka; ze zachycea ch ritržkrl skutečnosti sp ádá vyprávění tak zhuštěná, tak plná déní,že
se mohou rozrrist v samo tatné povídky (tak také
skutečnčz teskného p íběhu milavečskéselky, kter
111 yypra\nrje na několika ádcích, vyr stá pozděii
tragick Ob zek vesnick , první povídka Němcovó). Poznáš v těch Obrazech z okali domažlického
1íbcznou duši básnickou, která rniluie žil.ot, laskavou
duši, která se nechce ien dívat, ale i častniťse,
neicn vypráv& dobré, ale i radovat se s nim, neien
vykládat o zlém, ale i nněnit.
Tak tomu rozumiš dnes.
Ale tak tomu nemohl rozumět česk , šosák, t ebaže se psal iiž rok 1846. Domažlická honorace byla
1lobour'ena jejimi abrazy, viděla v nich uražku sv ch
tttrav , potupu svého města, znenárziděla sliČnou pani z nátažniho domu na náměsti, a zapornínaiíc do, t,la na idylické p edpisy společenského cbování,
o
69
ré s žemličkamidohromady tvo í chutné |aterničky
nebo sekaninku. Nic není tak malé, aby nemohlo
b t ieště zdtobnčno, nic tak ídké,aby nemohlo b t
ieště z eděno a učiněno stravitelněiším pro ritlého
ducha šosáka.
Je to směšné, ale není to ien k smíchu. Snad karikatura, ale nep ehriněiícíani o puntík věrné rysy
portrétu. Vždyť v tomto ovzdušížíIacelá česká literatura první poloviny devatenáctého století, každy
lejí tvo iv, iedinec byl zatižett touto hrubou deformaci, a shledáváme-li dnes mnohá vyznačná díIa
tehdejšímálo životn mi, ie to p edevším pťo toto
protiživotné,protip irozené zatíženi, Nikoli nedostatek nadání, ale smrtonosn , protlak básnické myšlenky sítem zpozdilého šosáctví činívětšinu těchto děl
pouhou vyva eninou, nešťavnatou, neiedlou. Jak se
ti k zalknutí p evraceií na iazyku všccky ty neorga-
nické ,,vodinky - nožinky, hvězdičky - ručičky,",
iež naideš i u neilepších básníkri té doby! A iak
ok eieš, iak |si vděčen básníkovi, kter má odvahu
vyslovit slovo nepasírované,kter; se nezalekne mocnosti v faz:i.l, a dovede íci prostě a silně: ruka,
pramen, hr,ězda! Ale takov ch ie nemnoho. Je
k tomu t eba neien odvahy, ale i síly, op ené iiž
o zfuodky budoucího; tcdy síly ot ásaiící současn m.
Proto to zděšení, nepochopení, odpor, když do tóto
šlechtěné hluši zazní nedovolené slovo Máchovo.
Není-li však dovoleno muži, aby beztrestně zp e,
trhal odolnou pavučinu měšťanskémalosti - iak
teprve
ženítisíckrát pevněii
lečenské morálky
v
v
spoutané p edpisy sposoukromóm životě, a ieště více
činnosti ve einé!
Božena Němcová má odvahu porušit tr.rto ,,morální" i literární konvenci. A setkává se neien s nepochopením, ale p ímo s nenár,istí. Nenávist - zdťrvod68
rrtlná zloba leptaného pťoti leptaiícimu
-
!e životnírrr
leh|<ynr srdcem jako dítě, které nezná toho pojmu; až
l)ť()tikladem
iejí srdečnébytosti; sarna
ji míjís
lic korrci živata si ji uvědomuie. Ale v ni právě kolt,ní to, co nazj,vámc trpk nr ridělem Boženy Němt,r
l
\'ó.
Čtidnes jeii Obrazy z okolí domažlického!Je to
prr,ní moderní próza česká, t ebaže nikoli ieště
r, <lokonalém tvaru povidkovém. Také však ne iiž
pouhá národopisná studie, za iakou b; vá označována. Němcová tu již doslova vr'e kouzeln ,rn bohatstr,ím fabulačním, iež musí lrypravovat celj, p íběh
,l chudé matce, zahlédne-li jen je]í letm pohled
k ošatce na tržišti;nevidí ienom očima národopisného sběratele, ale očima umělce, stále sr,ěžima a stále
hlouběji pronikaiícíma; a opět fabuluie; zaznamenár,á často v básnické zktatce viděné iako typ nebo
cel , osud člověka; ze zachycel ch ritržkťl skutečnosti sp ádá vyprávění tak zhuštěná, tak plná dění, že
se rnohou rozrrjst v samostatné povidky (tak také
skutcčnčz teskného p íběhu milavečskéselky, kter
i11 1,yprarnrje na několika ádcích, 1:1,r stá pozóéii
tragick Obrázek vesnick ,, pruní povídka Němco-
r,ó). Poznáš v těch Obrazech z okoli domažlického
libczrrou duši básnickou, která miluje ži1,ot, laskavou
<luši, která se nechce jen clivat, ale i ričastnit se,
ncien vyprávět dobró, ale i radovat se s nim, neien
vykládat a zlém, ale i měnit.
Tak tomu rozumíšdnes.
Ale tak tomu nemohl rozumět česk , šosák, t ebaže se psal iiž rok 184ó. Domažlická honotace byla
1rtrbou ena jejími Obrazy, viděla v nich urrižku sq ch
tlrravti, potupu svého města, znenár,iděla sličnou paní z naražniho domu na náměstí, a zapowtinajíc dot c,la na idylické p edpisy společenského chováni,
69
dávala
ií svou
nenávist hlučně znát. ,,Nejdu ani
na krok, kromě do vesnic, a o qr zdeišíhonorace e
pranic nestarám. Jsou to šosácit" odb vá Němcová
tuto zkušenost v dopise p ítelkyni Čelakovské.Ale
honorace e tarat nep estává. Jednoho večera pod
okny Němcové (za nimi ležíieii téžcenemocná dcera) uspo ádá zlobnou a k iklavou kočičinu,vyhrožuie Němcové i jeiímu muži bitím, píšeHavlíčkovi
do Českévčely, kde Obtazy po Květech vycházely,
nenávistnj. list proti autorce Obraz , ba nešet í ani
vlastní kapsy a p ikládá krocana pro pana redaktora,
aby byl list najisto otištěn a Němcová zosarzena
neien v Domažlicích, ale po cel ch Čechách.
Marně hledáš v Obrazech, proč tolik t,orlivé a
obětavé zloby proti nim. Je tu ien plno lásky k člověku a starostlivé touhy po ieho zdokonalení. Jako
by Němcová psala jin m jazykem, že Domažličtí
nerozuměli jejím slov mt
Ona však skutečně psala iinym jazykeml, Lahodná
mluva vypravěčská, která nám dnes zlí z ieiího dila,
zněla biedermeierovské honoraci iako urážka. Proč?
Protože to už nebyla vymiškovaná eč, násilím deformovaná, násilim ochuzená o živá slova, ale eč
životná, neodvozená, píímá,schopná neo,pakovat sta-
ré a vyslovit, co dosud ečeno nebylo.
Jenom právě když si uvědomíš biedermeierovskou
kastraci spisovné eči a ieji mocnou vládu v p cdb eznové literatu e českého měšťansťva,jenom tehdy
pochopíš, nač pro spanilost prózy Boženy Němcové
zcela zapomínáme: že Němcová ie slovesná bu ička,
že provádi literární revoluci a dbá iejích wj,bojri
drisledněji než mnozi, kte í p išli po ni. Jen proto
se mriže stát zakladatelkou moderní česképrózy,
A ovšem, že toto slovesné bu ičstvínení sam<r
sobě ričelem, iako eč vribec není samo čelná. Mlu70
vílrrc, abychom sdělovali své vědomí;
i
a
sdílenim
pro sebe. Proto ie
rt,tl ilko užitévědomi záležitost společenská a vyviji
,.,, s qivoiem lidské společnosti. Roste s osvobozovltcínt pfocesem člověka, upadá v reakci, prožívá
rcvoluce a nab vá iimi. Už na stavu iazyka - net lrccš-li.iít hlouběji
- mrižešpozí:rat poměr sil svollrldy a nesvobody v kterémkoli národním společenství. Národní jazyk mriže hynout, i kd)ž není p ímo
vydán něiakému vněišímu,viditelnému tisku. Stačí
,,rrcnásilné" vnit ní zpátečnicwí,ustrnutí na dosažerróm stupni existence - a ,eč kornatí, stáfne, odumir:i. Nové vědomí, oědomi noaébo, podmíněné nov rrri, měnícími se životnímipodmínkami, a tedy i
nov mi, měnícímise vztahy mezi lidmi, musi b t
ztčlesňováno nov m slovem, novou větou, novou intonaci iazyka. To není svévole, to ie pot eba.
A pot eba ie to, hledáJi Němcová nov v taz,
Ncm že bez něho ztělesnit své nové vědomí, vyslovit
svrii novy pohled na život. Hledá je| a hledá iei
zccla organicky v lidové mluvě, o ni se opká, prottlžc o litlooérn byti isou i ko eny iejího vědomi.
l)okračuie tu vlastně v činnosti prvních buditelťr,
tlcrpaiících z lidové mluvy zdravi českéhojazyka,
;rlc ie to již néco jiného, na jiném, vyššímstupni.
Ncboť i ta mluva iiž ie jiná. Je to eč - vědorní
1li,íko í, ještě odevzdaná, ale také už trpká, ieště
1,rlkorná, ale také užhrdá, Řekne-li Němcová:,,Chu,lólrrr ctnosti nikdo nevidí," zni to p ímo protestně,
ic to p imá v zva vedle starého, pansky shovívavého
,,(]hudoba cti neťratí".
N{y dnes iiž nevnímáme plně bu ičstvíieiích slov,
prtltože už dávno p ešla do našeho vědorní. Ale šo,;,icky mčšťáklet čty icár, ch a padesát; ch ie vnímal
l,,l čcrtech dob e. Tady, p ímo p ed ieho očima, se
lt,;rryc 2gě|g5ňujeme své vědomí
71
Nčnlctlvá byla z této společnosti fakticky lry azenaA p ece ii neuvidíš nikdy samotno,u. PátrášJi po
;lranróncích socialismu v českéliteratu e z poloviny
tlc,,,atenáctého století, nehoin ch a ča to až žalostně
rrzounkych praméncích,shledáš ie |istě v blízkosti
objevuie někdo, kdo si uvědomuie bídu iako nenutné
zlo, kdo si uvědomui e tidslxi bezn aré masy bčdn ch
a iká to jejicb slovy, p írn rni, nezaokrouhlcn;|,mi,
nep ipouštěiícímidvojího v kladu. Prisobí to iako
zlďin. Zločin proti pokoinému trávení šosáka. Zločin, kter rušíieho pilně pěsto.,anou id_vlu klidu a
spokoienosti.
A co strašněišího!Neni to muž, kterému by spíše
bylo možno prominout všelijaképodivlnswí, není to
rnuž, kter prisobí toto pohoršenii ie to fcna.
Podstata životni sudby Boženy Němcové byla
samé: v konfliktu bu ičky se zaostalou měšťanskou společnosti českou,
Němcová sama to dob e včděla. Znala zlobu, iež
ji stíhá, a znala i ieií p íčiny.Ále byla claleka toho,
aby se vzdala. V citovanérn dopise muži končísvé
vášnivé vyznáni viry v ženu - člor,ěka:
,,Ale svět ti to nepochr,áli; iá vím, sr.ět haní, co
ie v člověku neikrásněiši; p irozenost slove mu h íchem. Kdo se nežene s obecn m stádem pouze, ien
za korytem, toho k ižuje; takov každ je mučenníkem. Ale lépe b t mučenníkem než bj,t darmochlebem, kter nevi, zač a proč ie áv."
v ni
Tichá policeini dohlidka nad Boženou Němcovou
a svfuele iejího muže s ri ady, iejí nebojácnost, v razně charakterizovaná položením trnového,těnce na
Havlíčkovurakev, jeii páte nost, r,rykládaná tichošlápsky iako neopatrnost, byly valné části českéměšťácké společnosti vhodn m drivodem, aby ii i sobě
r,ysvětlila, proč styk s ženou tak kompromitovanou
není ádoucí. Podívej se dob e a spat íš,že Bažena
v2
i,;
*
$
*
;]&
lložcny Němcové. P itahovala a byla p itahována,
krržcl m, kdo myslil nebo snil o dokonaleiší organiz,ici lidského společenství,bez pílkoíi,činěnéhočlovčkem člověku, bcz bídy |idi pracuiících. Muži,
v iciiclrž nitru zvučněji nebo tlumeněii zaznéla me.-lodie sociální spravedlnosti, měli v ní společnou p ítclkyni, ať si byli iakkoli vzdáleni věkem a životem.
Plzrňsk premonstrát Josef František Smctana, dobrosrdečn učitel chud ch a iízliv epigramatik světského bezpráví; Karel Sabina, p ítel Máchriv, mluvčí'
ctčlníkriroku 1848, z prvních vytazl ch po tav
clčlnického hnutí v Čechách; lamenrraisovsk; snivec
z brněnského kláštera František Matouš Klácel, lrydávaiici prvni knižníčesképoiednání o socialismu;
mlad a dalekozorn , }osef Václav Frič, kteqi v erevoluční myšlenkou, rozhorleně odmitanou oficiálními česk mi politiky po celá desítiletía pak p ece,
icn užitou - p ílišpazdé, kdy už byla vyváta a jiné,
vyšší,dokonalciší naléhaly; zapomenuQi Jan Ohéral,
literární kritik a národohospodá , neilépe u nás obe-,
z.námen se zahraničnímiteoriemi socialistick mi;
Voita Náprstek, zakladatel socialistické asociace dělnické v severozápadní Americe - to jsou ti, s nimižsc setkáváš u Boženy Něrncové.
Policeiní zpráva ieště v roce 1853 p ipominá, že,
,,fantastická choť Josefa Němce Božena" se roku
1848 z častnila smuteční slavnosti a ,,hlučnli,ch denronstrací" radikálních studentu ve Chlebích. Nymburské dámy boikotují Boženu Němcovou, pfotože,
sc sqiká se služkarni jako sobč rovnymi. Domažličti:
73
Nčnlctlvá byla z této společnosti fakticky lry azelaA p cce ii neuvidíš nikdy samotno,u. PátrášJi po
;rranróncích socialismu v českéliteratu e z poloviny
tlcvatenáctého století, nehoin ch a ča to až žalostně
rrzounkych praméncích,shledáš ie |istě v blízkosti
objevuie někdo, kdo si uvědomuje bídu iako nenutné
zlo, kdo si uvědomuje čidstxi bezn aré masy bčdnych
a iká to jejicb slovy, p ím rni, nezaokrouhlcn;|,mi,
nep ipouštěiícímidvojího v kladu. Prisobí to iako
zlďin. Zločin proti pokoinému trávení šosáka. Zločin, kter rušíieho pilně pěstotanou idylu klidu a
spokoienosti.
A co strašněišího!Neni to muž, kterénru by spíše
bylo možno prominout všelijaképodivlnswí, není to
rnuž, kter prisobí toto pohoršenii ie to fcna.
Podstata životni sudby Boženy Němcové byla
v ní samé: v konfliktu bu ičky sc zaostalou měšťan-
skou společnosti českou,
Němcová sama to dob e včděla. Znala zlobu, iež
ii stíhá, a znala i ieií p íčiny.Ále byla claleka toho,
aby se vzdala. V citovanérn dopise muži končísvé
vášnivé vyznáni viry v ženu - člor,ěka:
,,Ale svět ti to nepochr,áli; iá vím, sr.ět haní, co
ie v člověku neikrásněiši; p irozenost slove mu h íchem. Kdo se nežene s obecn m stádem pouze, ien
za korytem, toho k ižuje; takov kažóy je mučenníkem. Ale lépe b t mučennikem než b t darmochlebem, kter ncvi, zač a proč ie áv."
' ,ť:
:l:
,1
Tichá policeini dohlidka nad Boženou Němcovou
a svfuele iejího muže s ri ady, ieií nebojácnost, v -
razně charakterizovaná položením trnového r.ěnce na
Havlíčkovurakev, jeií páte nost, vykládaná tichošlápsky iako neopatrnost, byly valné části českéměšťácké společnosti vhodn m drivodem, aby ií i sobě
r,ysvětlila, proč sryk s žeilou tak kompromitovanou
není ádoucí. Podívej se dob e a spat íš,že Bažena
v2
il1:,l
s
l\ožcny Němcové. P itahovala a byla p itahována,
krlžd m, kdo myslil nebo snil o dokonaleiší organiz,rci liclského společenství,bez pílkoíi,činěnéhočlovčkem člověku, bcz bídy lidí pracuiícich. Muži,
v iciiclrž nitru zvučněji nebo tlumeněii zaznéla me.-lodie sociální spravedlnosti, měli v ní společnou p ítclkyni, ať si byli iakkoli vzdáleni věkem a životem.
Plzrňsk premonstrát Josef František Smctana, dobrosrdečn učitel chud ch a iízliv epigramatik světského bezpráví; Karel Sabina, p ítel Máchriv, mluvčí'
ctčlníkriroku 1848, z prvních vyrazl ch po tav
clělnického hnutí v Čechách; lamentraisovsk; snivec
z brněnského kláštera František Matouš Klácel, lrydávaiicí první knižníčesképoiednání o socialismu;
mlad, a dalekozorn , Josef Václav Frič, kteqi v erevoluční myšlenkou, rozhorlerrě odmitanou oficiálními česk ,mi politiky po celá desítiletía pak p ece,
icn užitou - p ílišpozdě, kdy už byla vyváta a jiné,
vyšší,dokonalciší naléhaly; zapomenuQi Jan Ohéral,
literární kritik a národohospodá , neilépe u nás obe.
známen se zahraničnímiteoriemi socialistick mi;
Voita Náprstek, zakladatel socialistické asociace dělnické v severozápadní Americe - to jsou ti, s nimižsc setkáváš u Boženy Něrncové.
Policeiní zpráva ieště v roce 1853 p ipominá, že,
,,fantastická choť Josefa Němce Božena" se roku
1848 zričastnila smuteční slavnosti a ,,hlučn1|,ch denronstrací" radikálních studentu ve Chlebích. Nymburské dámy bojkotují Boženu Němcovou, pfotože,
sc sqiká se služkarni jako sobč rovnymi. Domažličti
73
protestanti proti Němcové dokazu|í Havlíčkovi,že
je to ,,žena neslušná", protože se p átelí se sprost|mi
dělniky a robotniky. Tu všude ve v počtech ieiích
h íchri se setkáváš s ieií společností. To ie společnost,
do niž se sama za azuie. A to charakterizuie i iej|
místo v českéliteratu e.
MIádi. To ie ieií společnost. Mládí skutečné, mlá-
dí rl,ázorcvé. mládí společenské r ídy, teprve zdaleka
si uvědomuiící svou isoucnost a své poslání, mládí
Lrojovné a bezohledné
k
ničemnosti i zápecnictví,
mIádi advážnéiako naděje budoucnosti. Jediná ze
starší generace ričastníse Fričova almanachu Lada
Nióla, literárně i politicky neiodvážnějšího podniku
let padesátj,ch. K ní se hlásí mladá geneťace Hálko.
va a Nerudova, vydávaiíc svrij programov Mái.
A prudké boie, iež ťato generace musí svádět s p iživnickou literaťurou reakce, obha|uií pevnosti myšlenek, jež Němcová dob;vala p ed desítiletím: vášnivé prožitípoezie a žhav vztah k životu. I to
charakterizuie jeii místo v českéliteratu e.
Rok osmačty icá rozdělil ost e českou intelektuální společnost a českou literaturu rra ty, kdo chápou,
nebo alespoň cítínutnost využiti revolučnísituace, a
Dá ty, kdo to pochopit nedovedou nebo ae p imo
boii zápasu ze strachu p ed dělnictvem. fitlak padesáq ch let, následuiící po propasení velké p íležitosti,
dělí českou literaturu ieště drikladněii: na ty, kte i
se p izprisobili, zatratili i svrii někdeiší liberalismus,
nebo dokonce pr'iliš radikální pokrokovost mladonětneckou, a Žttatili tak neien tvritčílinii, ale i tvo ivost vribec - iako nap íklad V. B. Nebesk - a na
ty, kte í byli posláni na pevnost do Olomouce či do
Komárna. Tak vzniká ona proslulá mrtvota české
íiteratury let padesát ,ch, která však právě uprost ed,
ptávě na svém vrcholu ie p erušena: Fričovou Laclou
74
a Babičkou Boženy Němcové. Demonstračkteq byl
nakrátko propuštěn z uzamčeni a zralorl sklad-
Nir'llou
trírtt almanachem mladého podněcovatele,
i,,rr
ltrlu ženy, jď myšlenku umlčen;ich nesla životem,
ilrk všecky ieií síly stačily. Česk měšťák iako syn
nczrozené revoluce a násilím zaďrženého v voie ie
trr neschopen velkého díía,íadi se k filistr m, iejichž odprircem snad byl, a pečeťfilisťrovství vtisku|c na vše, crr produkuie. Ale duch bojovny, za nooé
llrliuiící, dovede nepodlehnout rezignaci a neztratit
tvo ivost ani v dusivém tlaku. Také to charakterizuic místo Boženy Němcové v českémpísemnictví.
A tady už p ekročen fámec, v němž bys mohl
prostě konfrontovat ziev Boženy Němcové s dobou,
<lo nížp icházi a kterou žensky teprezentlje Magdaícna Dobromila Rettigová. To už není rozdíl - t eba
scbesvrchovaněiší - mezi dvěma v voiov mi typy.
'ťo ie rozdíl mezi dcefou vrchnosťenského purkrabího
n dcerou kočíhou vrchnosti, r,nučkou tkalcovského
roclu, která oyciťuje, kam pat í.
Zbožná a rczšaínápaní domu z Litomyšle zná
rrroudrá p íslovi o blahoslavenswí chud; ch i chudollč, která cti netfatí; dbá nicméně toho, aby sqm
čtená kám poradila pilnou dohlídku nad piízí,a
rrchránila ie tak ,,p ed šitbou nešlechetn ch tkadlcri",
ktc í si t eba ,,ani z toho svědomí dělati nebudou,
když jim něco pod palcem zristane". Neradí však,
iak uchránit strYíbrnélžičkyp ed neméně ošidnou
,,klcptomanií" hedvábné p ítelkyně z kávové společlltlsti. Hedvábi není podezíelé.Ale čert věí zápIat:im, i když na cti neubíraiít
Ani stínek takového nedrivě ivě, až štítivě,,dobrotlrršného" poměru k chud m - jenž není ien poměrcrn Rettigové - nenaideš u Boženy Němcové. Jeji
vztllh k nim není vztah hedl,ábí k záplatám, ale
75
riztah záplatované
k
záplatovan;
m. Je a cití se
lednou z nich. I ona dovede rozlišovat vznešenéod
rnéně vznešeného,ale docela jinak, než ie to do té
doby obvyklé. Paní kněžna v |ejí Babičce je dobrá
žena a plati ji mnoho cty
v
z
autorské Barunky, ale
životodárné ušlechtilosti nesahá po kolena babičce
horáck ch plátenik ; ieii lidská moudrost ie daleko za moudrostí babiččinou,a vykoná{i co dobrého, ie to ptoto, žc babička zasáhla, Neboť ,,ta pani
neví o všem, co se děie", a ani dobro nemťrže konat
samostatnč, protože neví, kam s nim, nezná, co zná
pracujíci babička: kdc a iak se tvo í hodnoty života,
kde a lak t eba p iložit ruku k dilu. Tento rozdíl
mezi paní kn&nou a babičkou ie tim v mluvně!ší,
že Nčmcovéprávě tu ncjdc o kontrast, žc naopak
kněžna vedlc babičky má ji b t svědectvim šleclret-
ílosti, rnožnéstejně u urozenych iako neurozen;ich.
I tu tedy, kde o to neiméně usiluie, r,yiad uie
kontrast. Konstrast * viděni rozpor?} společruosti ie v podstatě ieiího vidění chudoby. Nikdy nevidí
bídu samu o sobě, vždy vidí i ieií protěišek a vzájemnou jeiich souvislo,st, Spat iJi ,,rodiče s dětmi
napolo oděné, vyschlé, hladem a žimou zmoiené,
s jakou hltavo,stí nemastnou pol,ivku z otrub i.dí lakou by žádn pansk; pcs nciedl - a p ece Boha
prosí, by iim na druhy den icn mal; v děleček seslal, co by se ien zase takové polívky najíst mohli"
- \7zpomene ihned na ,,lichvá e, kte í obce okrádaji", na ,,boháče p i nepot ebném vydáváni penéz
na vyražení mafné'n, na ,,velkého pána, od kolóbky
v rozkošícha nádhe e vychovaného". (Z DomažIic,
III.) A ieště jasněii: ,,Čímvíce iedna část obyvatelsn a drahotou bohatne, tím více druhá část chudne
a do bídy upadá." (V zámku a podzámčí.)
Nejiasněii pak v dopise Karolíně Staňkové
76
(3. b ezna 1848)
- ale to už ie víc než dokument
lirlntrasťního vidění Boženy Němcové:
,,Nemáš pojmu o té nouzi, která panuie mezi chu-
tl rn lidem; véi, že by mnoh rozmazlen pansky',
psik nežral to, co ta chudina jíst musí, a ještě se ani
tnkové poťfavy dosyta nenají. Co se peněz prohej í,
ctl se prohraie, na parádu dá a iiné darebnosti, a lidé
lrladem mrou! - Ó ta spravedlnosť, ta láska k esťanská! - Hleď, to ie ten pokrok, tak se zdokonaluie člověčenstvo! - Když si všecko rozmyslím, jak
ttr ie a iak by to mělo b;i,t, tu pobádá mne vášeň iít
tnezi ty ubohé a ukázat iim, kde hledat spravedlnost.
Dokud je trles na etěze, ztoděii bei; iak etěi p e,
trbne, potoffi je oej!"
To píšeze Všerub začátkem biezna roku osmačty icátého. Ale tak to zní o svatodušních svátcíc[,l
toho roku z ba kád pražského dělnictva iako ohlas
revolučního dělnictva pa ížského.To tedy není opsané, zdaleka slyšenéheslo, to už ie něco v ní, co ii
vede po stein ,ch myšlenkov ,ch cestách iako dělnické
barikádníky, co je pro ně i pro ni ,,ve vzduchu".
A toto něco, toto tušení,neorganizované povědomí společenskép íbuzno ti ufčuie také ieií první
slova po vyhlášení konstitučních svobod roku 1848.
tsásníci v Praze pějí nadšenéódy - nebo isou konstcrnováni náhljrm ,qibuchem ,,sl,obody" - Němcová
piše Sabinoal do Českévčely Selskou politiku:
,,Márn psát, iak zde v Šumavě slavnosti zíízení
ťrstavy zemské se světí? - V městech se iásá, drží
sc slavnost kostelní, vo|áci dělaií parádu, hraie se,
zpívá se, kokardy se šiiou a nosí, města se osvětluií,
'ťcn neichudši náiemník musí mít iluminaci, neiméně
čtyry svičky za oknem - musí - tak to na izuie pan
1rolicajt, sice že se mu okna vytlučou. - ,Ano, čtl.ry
svíčkynTárn koupit,' povídá ieden bled dělník dru77
hému, ,a mého celého jmění neni více než devět
kreicarri; kdybych koupil jen kreicarové svíčky,isou
čtyry kreicary, pěť zbyde a od těch mám bj,t dnes
živ se ženou a t emi dětmi, a zitra zase snad dílo
nedostanu, Pročpak nedaji páni chud,m lidem na
svíčkypeníze, když chtěji slavit ilominaci? Co my
z toho máme, že je svoboda, ta nám nedá chleba ani
ptáci.' - ,Já si myslím, že bude p ece i pro nás
dob e,' namítnul druhy, ,akciz pry bude menší,a to
bude hned laciněii, potom také o to se bude iednat,
aby dostali chudí lidé zaopatíeni a práci. A vidíš,
iiž to za něco stoií, že se nemusí člověk bát hubu
otev ít, že se mrjžešnyni ozvat, když se ti k ivda
tane.' - ,Pánbťrh psí hlas neslyší,to si dob e pamatui. Co se práce t ká, to ien čekei, až páli se
o ná postaraií; uvidíš,kam dojdeš. Akcíz t eba
i o něco málo byl snížen,mnoho to nebude, ani to
neucítíme. To bysme lépe ucítili, kdyby se dohlíželo
na lichvá e, na takové, kte i z mozolťr chud ch lidí
bohatnou.,. Kdopak se stará o chudélro? Nikdo;
ten ať si hladem um e.' - Trpkost, laká v takornich
slovech leží,nedá e vyp at. Tak ti dva dělníci mluvili, ale p ece koupil ten jeden svíčkya dal ie za
okna, vždyťby ie pan policait roztloukl! - A večer
chodili lidé okolo okcn a smáli se těm malounk m
svíčičkám,ale nikdo nepomyslil, kdo ie dal a že
za nimi ve vlhké sednici sedí pět hladov ch lidí. . ."
Co ie Němcové - v tomtcl obšírném,ale nesmírně
charakteristickém citátu - celá ta konstiťuce vedle
dělnické bídy? Paráda, mlziky, kokardy, iluminace
-- konstatuje suše a bez časti; to, co ti však hluboko utkví v paměti, ie pět hladov ch lidi ve vlhké
světnici a čty i bědné svíčky,postavené za okno ne
z nadšení, ale aby ie chránily p ed ničiv m záktokem pana policaita. Ten pohled pfostě nemá o,bdoby
78
T
d
#l
H
H
*l
,4.
Ť|
;l
v tchdejší českéliteratu e. Duše tak vzrušená a po
svrlbodě toužici měla by - zdá se ti - jásat vst íc
r:rclostnl m zvěstem o ťrstavnosti; a ona vidí bídu,
icž nebyla clotčena, na jejiž základy nebylo sáhnuto.
'l'ak a s takovou bezprost ední zričastněností nikdo
z čcsk ch spisovatehi tenkrát ani dlouho poťom nevyslovil dělnick názot na panskou svobodu jako
Němcová tady. To je pohled p ímo epochální u nás:
pohled7drubébobebu.
A
Němcová se p cčasto - časťo,ne vždy - tak-
to divá, uvědomuie si, že vidí ilnak než jini z ieií
ljterárni společnosti, a uvědomuie si také, proč
to je:
,,Jsme{i žebáci, nab vá svět pro nás docela |iné
podoby."
A
to je opět něco u nás zcela neobyčejného, dotud
neslyšeného.Básnická paruíráze poznání, že společenskébpí určuie vědomí člověka a byti že ie zcela
reáln , hmotn; pfoces života. Že svět není pro všecky
lidi ste|n , a to ne proto, že si ho mohou rrizně p edtavovat, ale pfoto, že ho musí rrizně vidět, stojí-li
na rrizn ch stupních píocesu životni obnovy.
Tady Němcovou jeii velkolepá irltuice dovedla
až na samy své hranice. Dál, na konec cesty, tam,
kam Němcová spčla, vede iiž ien oědění.
A teď ie čas, abys spat il tragické v po talrě Božcny Němcové.
Všecko iejí velké poználi ie intuitivní. Vyciťuje
vše, co ien možno vycítit. Tak poznává p evratné
myšlenky, iež ií nikdo nemohl íci a které nikde nernohla vyčíst- ne snad píoťo,že ieště nik m nebyly
vysloveny, ale proto, že ji byly nep istupny. Má opakuii - zázračn dar intuični, ale jen s ním a
sama proniknout až k cíli nem že. Yrat. se znovu
k icjím steskrim i touze po vzdělání. Tam ie to.
79
Tam, v rozpětí mezi ieiím vzděláním a ieiím zaměením, ie tragika ieiího zievu.
I to vi: ,,Vim, jak málo vím a mohu p i sv ch
nedostatečn ch vědomostech," píšeHelceletovi roku
1856, již po Babičce. ,,To plan m o větších dílech,
když v hlavě se snovaií, vždy zasadí smrtelnou
tánu."
Nebylo tenkfáť u nás spisovatele, kter; by nebyl
prošel alespoň gymnasium. Klasické vzdělání bylo
p ímo p edpokladem literárni činnosti. S obecnou
školou se i nejnadanější - jako František Chládek,
tovaryš tkalcovsk , a ezbá - mohl probít ien do
p ihrádky ,,poezie samoukri". A samouk Němcová
- pamatui: s obecnou školou a kursem ručníchprací
- se stává zakladatelkou celé moderní česképrózy.
To je energie bojovná, lleroická energie, s niž se
k tomu probíií.Už |e českou spisovatelkou a učísc
teprve českémupravopisu. Učíse českérnupravopisu a už se zároveň seznamuje s hcgeliánskou filosofií. Zdaleka pozlává Hegela a už pátrá po ptaktick ch zákonech nové společenské otganizace... Ale
kdo v Čechách ií m že o tom něco íci?
Její naléhavé,vaš,nivé otázky vedou brněnského
Františka Matouše Klácela, aby pro ni psal první
rozměrné česképojednání o socialismu, Lisťy p ítele
k p ítelkyni o privodu socialismu a komunismu. Alc
kde ie Klácel, kter zná ien socialismus ftancouzsk;i
a nezná ani anglick; , ani p edevším německ , kde
je se svym ,,r,esměrnl m" idealismem proti konkrétnímu rozlišování Němcové mezi svobodou panskou
a
dělnickou?
Mlad Karel Šmídek,muž vzdělan, a p eml šliv ,
ale p ílišzáhy spoutan , církví,podnicen nesmírnou
zvídavostí Nčmcové,píšedo Moravsk ch novin studii o lJloze a rozvinu života rodinného ve společB0
a nikoli bez rrov ch pohledťi do
trllttlto problému. Ale kde je se srr m k esťansk;ínr
itlc:ilcm ,,lidumilné činnosti ženy v životě ve ejném"
1rlrlti dobyvatelské touze Němcové po p íméčasti
rrrlstr, zajímavou,
/(,Ily na budování světa?
Nikdo v Čechách ii nem že ici víc, než sama vi.
Nikdo neví víc, než sama vytušila. Jde dál se sv m
iIrtuitivním poznáním než kdokoli z jejích vzdělarr clr p átel, u nichž hledá pomoci. A tak sanla stojí
1l cd cilem svého ťrsilí,kten_i je na dosah ruky - a
p ece oddělen sedmi závotami neaěclěni. Dovedc
si svět po svém, nově a v podstatě správně vyklá,
clat, ale nevi, jak ho měnit"
Ve všech iejich pracích nalezneš toho z etclnou
stopu: náhl;i zlom, jehož zrailjíci hrany uhlazu|e
ien velk m uměním vypravěčskl m, Zlom k ,,šťastnénru konci".
Je všude, ale nejnápadněii ie
v povidce V zámku
je
podzámčí.
n
Tu neiméně p ipravenl a neiméně
obroušen1 . Cítíšho tu p ímo iako kaz; tím vice, že
nikde nevidí Němcová společenskétozdily tak silně
iako tady, Už v titulu to íká; proti zámku kupeckóho zbohatlíka tu stoji podzámčí s kre!čím,vdovou
ll sirotky po zedníkovi lako hlavními hrdiny; proti
kamenné necitelnosti zámku - lidství podzámči;
proti blažensrvípanského psa - utrpení dělnickj,ch
tlčtí(|ak často se to porovnání u Němcové vrací!);
l)toti obeckosti bohat] ch - solidarita chud ch; pro,ti
ko istnictvi - ptáce. Současnost rozmarnélio veseli
rra zámku a zápasv s cholerou v podzárnči je plna
hrůzy až baladické; a zase to p erristá v nektotkou
satiru, když zpych|á měštka povyšuie na své páže
llčdnédítě, které nalezlo ieiího psa, a má pocit q*
konaného dobra. Kolik ie v tom všude up írnného
lrrrčvu! Kolik rozho čeni nad ,,sprosťácťvím"bohat81
A
náhle - zlom. Nemoc švihne kouzeln m proutkem a zámecká paní pocítí,že v sobě má, o čem
neměla ani tušení:srdce, lidské srdce. Stane se člověkern a iako člověk pomáhá člověku i povídce
cťr !
k
šťastnémukonci, ťItočnápovídka se mění v po-
hádku.
m zlomem se setkáš i v Babičce - tu
ovšem dokonale pipravenm a cizelovanym - i
v ostátních beletristick ch dílech Němcor,é. Naléhar.ěii nebo tlumeněii, ale vždy se ti ozve takové neskutečnémísto v ieiím skutečnémumění. Něco iako
zázrak, kter;i v kritické chvíli otev e lidské srdce.
Němcová taví, taví z pelné země vzhriru - a pak
neočekávaně spouštíz oblak st íbrnou nit, která tě
vede do ráie. A to |e - nouže. V choclisko z noulze.
Naideš ie, kde liného v chodiska pro Něrncovou
není, kde iiné, skutečnější,konkrétnější,ektr bych
pozemštěiší,nezná. (Znala zpaméti celého Heina.
Jaká běda, že nemohla znát i jeho p átele!)
A p ece ti ta raiská melodie naprosto nezni ía,
s
takov
v povídce o zámku
podzámči jako kaz, ie to v,iimka. Nikde linde ti
takto nep ekáži a ani tam tě neu,áži, iak by tě
nusela urážet Iež. Je to zlom, ie to čin násiln;i, a nemrižeš|e| nepozorovat; ale není to faleš. Žádné vypravěčské uměni by se nemohlo takto p enést p es
celou propast do |iné sféry, kdyby tu nebylo l,nit nílcšrrč.Cítíš-linouzové v,chodisko
a
ho organického spoiení.
Naslouchei tiše! Co slyšiš?
Hlas dítěte.
Boiovná mysl - nikoli oiediněle v děiinác r - se
tu st ká s myslí dětskou. Oprošťuie si ávotni proce
ode všech složitostí(iež zná), p eskakuie celé dlouhé
crbdobí v voie i zápasi (iež rczná), ziednoclušuie si
|c na prosq akt zásahu dobróho člověka. I tu
82
se
lt,ll
tlttt.si 7tněnit, má-li byt lépe; ale stačízásah bal,ir'ky, tloktora, dělníka, aby se již měnili, aby nal,,,,rrli slrmi sebe, aby se stávali lidmi v onom neirtsiíttt, neidokonale|šímtvaru, jak, dnes žije ien
r, <lrrši dětské.
v tom pfocesu změny hledat i symirlc to by bylo bláhové a namyšlené. Je to daleko
l)|()stší, p ímější,a proto silněiší: dětsky drivě iv
;,r,ltrčr k dobrému a ieho konečnénep emožitelnosti.
,\4rllrl bys snad
l1,1l,
)čtstvíčlověka - a steině i dětství lidské společ- zná nejkrásnější, čiré,k išťalovévztahy mezi
liclmi. Je to životodátná krása, která pak teskně
lmírá, zasypána, znetvoíena někde hluboko v srdci
lillždéhočlověka - a nikdy neumírá docela, A pro
lri, pro tuto lidskou krásu, se Němcová araci k détstr,í r,ždy, když své vidění života chce završit q hletlcm do radosti a štěstí.
Odtud ie jeií zcela zvláštní, pohanská zbožnost.
()cltud je její naivita, jež byvá tak male chápána;
rrclr.í jen libezná, ie i silná, mocná, iaká hory p errliší.A odtud tedy ie i iejí o ra7 pro optimismus.
'I'z:ar, v něiž odlévá svťri optimismus, kterj, sám
jlrk jsi už viděl - pramení zcela jinde: v osvobodivé
l) cvratnosti jejiho myšleníi iednánÍ.
Zc všech kadlubti, |ichž mohla v nevidomí k tomu
rržít,tenťo }edin byl ptav . Proto necítíšfalše. Není
l
trrlsti
ií tu.
Ba víc: ten návrat k dětství u Němcové vnímáš
,r právem vnímáš iako organické pokračování icií
r csty vp ed. Neboť pr zračně čisté,k išťálovévztahy
rrrczi lidmi - to není jen prvotn ,, ale i konečny tav
li<lské společnosti, to je to nejvyšší,oč usilují r. lrrric nového člověka.
A
náhle - zlom. Nemoc švihne kouzelnym proutkem a zámecká paní pocíti, že v sobě má, o čem
neměla ani tušení:srdce, lidské srdce. Stane se člověkem a jako člověk pomáhá člověku i povídce
cri !
k
šťastnémukonci. Iltočná povídka se měni
v
po-
hádku.
m zlomem se sďkáš i v Babičce - tu
ovšem dokonale pipravenm a cizelovanym - i
v o tatních beletristick ch dílech Němcové. Naléha.
s
takov
r,ěii nebo tlumeněii, a|e vždy se ti ozve takové neskutečnémísto v jeiim skutečném urnění. Něco iako
záztak, kter; v kritické chvíli otev e lidské srdce.
Němcová staví, taví z pevné země vzhriru - a pak
neočekávaně spouštíz oblak st íbrnou nit, která tě
vede do ráie. A to ie - nouze. V chodisko z nolJze.
Naideš ie, kde iiného v chodiska pro Něrncovou
není, kdc iiné, skutečnější,konkrétněiší,ek1 bych
poaemště!ši, nezná. (Znala zpaměti celého HeinaJaká běda, že nemohla znát i ieho p átele!)
A p ece ti ta raiská melodie naprosto nezni ía,
lešrrč.Cítíš-linouzové v chodisko v povídce o zámku
a podzámčí jako kaz, ie to v iimka. Nikde linde ti
takto rrep ekážía ani tam tě neuráži, jak by tě
musela urážet lež. le to zlom, je to čin násilnj, a nemrižešiei nepozorovat; ale není to faleš. Žádné vypravěčské uměni by se nemohlo takto p enést p es
celou propast do iiné sféry, kdyby tu nebylo vnitl=ního organického spoiení.
Naslouchei tiše! Co slyšíš?
Hlas ditěte.
Boiovná mysl - nikoli oiediněle v děiináctr - se
tu st ká s myslí dětskou. Oprošťuie si ávotni proce
ode všech složitostí(iež zná), p eskakuie celé dlouhé
období v voje i zápasri (iež rczná), ziednodušuie si
ic na prosq akt zásahu dobrého člověka. I tu se
82
lt,lt, tttttsi xrtlěnit, má-li byt lépe; ale stačízásah balriikv, tloktora, dělnika, aby se iiž měnili, aby nal,,zlrli sami sebe, aby se távali lidmi v onom nej-
rlsiítlt, neidokonalejším tvaru, jak, dnes žiie jen
v tlrrši dětské.
l\,lrllrl bys snad v tom procesu zmény hledat i sym-
lr,ll,:rle to by bylo bláhové a namyšlené. Je to daleko
íměiší,a pfoto silněiší: d&sky dťrvě iv
1,r,rtrčr k dobrému a jeho konečnénep emožitelnosti.
l)čtstvi člověka - a steině i dětswí lidské společtttlsti - zná neikrásněiší, čiré,k išťálovévztahy mezi
liclmi. Je to životodárná krása, která pak teskně
rnirá, zasypána, znetvo ena někde hluboko v srdci
l<lrždéhočlověka - a nikdy neumírá docela. A pro
rri, pro tuto lidskou krásu, se Němcová araci k dětství vždy, když své vidění života chce završit v hletlcm do rado,sti a štěstí.
Odtud je jeii zcela zvláštní, pohanská zbožnost.
()dtud je ieji naivita, iež b vá tak rnale chápána;
rrcrrí jen líbezná, ie i silná, mocná, jaká hory p erriiší.A odtud tedy je i jeji a ra7 pro optimismu .
'I'uar, v něiž od|évá svrii optimismus, ktery sám
iak jsi už viděl - pramení zceta iinde: v osvobodivé
1l cvratnosti jeiího myŠleni i jednánÍ.
Zc všech kadlubri, iichž mohla v nevidomi k tomu
rržít,tento iedin byl prav . Proto necitíšfalše. Není
1,1rlstší, p
jí tu.
Ba víc: ten návrat k dětswí u Němcové vnímáš
:l právem vnímáš iako organické pokračování ieii
ccsty vp ed. Neboť pr zračně čisté,k išťálovétztahy
rrrczi lidmi - to není ien prvotn , ale i korrečn stav
litlské společnosti, to je to neivyšší,oč usilují qflltrjc nového člověka.
cri !
A
kem
náhle
a
-
zlom, Nemoc švihne kouzeln m prout-
zámecká pani pocíti, že v sobě má,
o
čem
neměla ani tušení:srdce, lidské srdce. Stane se č1or,ěkem a iako člověk pomáhá člověku i povídce
k šťastnémukonci. I1točná povídka se mění v pohádku.
m zlornem se setkáš i v Babičce - tu
ovšem dokonale pipravenm a cizelovanym - i
v ostátních beletristick ch dílech Němcové. Naléhar,ěii nebo tlumeněii, ale vždy se ti ozve takové neskutečnémí to v ieiím skutečnérn umění. Něco iako
zázrak, kter v kritické chvíli otev e lidské srdce.
Němcová staví, taví z pe,lné země vzhriru - a pak
s
takov
neočekávaně spouštíz oblak st íbrnou nit, která tě
vede do ráie. A to je - nouze. V chodisko z navze.
Naideš ie, kde iiného v ,chodiska pro biěnrcovou
neni, kdc iiné, skutečněiší,konkrétněiší,ekl bych
pozemštější,nezná. (Znala zpaméti celého Heina.
Jaká běda, žc nemohla znát i ieho p átele !)
A
ti ta rajská melodie napfosto nezni í.a,
Cítišlinouzové v chodisko v povídce o zámku
a podzámčíjako kaz, ie to v iimka. Nikde iincle ti
takto nep ekážía ani tam tě neuráží,iak by tě
p ece
lešrrě.
musela urážet lež, Je to zlom, je to čin násilny a nemrižešiei nepozorovat; ale není to faleš. Žádné qpravěčské umění by se nemohlo takto p enést p es
celou propast do iinó sféry, kdyby tu nebylo vniďní-
ho organického spoiení.
Naslouchei tiše! Co slyšíš?
Hlas dítěte.
Boiovná mysl - nikoli oiediněle v děiináctr - se
tu st ká s myslí dětskou. Oprošťuie si ávotní proce
ode všech složitostí(iež zná), p eskakuie celé dlouhé
období v voie i zápasri (iež nezná), ziednoclušuie si
ic na prosq akt
82
zásahu dobrého člověka. I
tu
se
lt,ll ttttlsi ztttěnit, má-li b t lépe; ale stači zásah balliikv, doktora, dělníka, aby se již měnili, aby nal,,zrrli sirmi sebe, aby se távali lidmi v onom nejrlssínt, neidokonaleiším tvaru, jak dnes žije ien
v tlrrši dětské.
r\,lllhl bys snad v tom proce u zmény hledat i symllrtl, irlc to by bylo bláhové a namyšlené. Je to daleko
l,r,rlstší, p ímější,a proto sitrnějši: d&sky drivě iv
1trrltrčr k dobrému
a jeho konečnénep emožitelnosti.
l)čtstvi člověka - a steině i dětswí lidské společttrlsti - zná ncikrásněiší, čiré,k išťálovévztahy mezi
liclrni. Je to životodárná krása, která pak teskně
r.ntírá, zasypána, znetvo ena někde hluboko v srdci
lirrždéhočlověka - a nikdy neumírá docela. A pro
lri, pro tuto lidskou krásu, se Němcová oraci k dětstr,í vžd),, když své vidění života chce završit v hleclcm do rado,sti a štěstí.
Odtud jc jeji zcela zvláštní, pohanská zbožnost.
ie ieii naivita, iež b vá tak rnale chápána;
rrcrrí jen líbezná, ie i silná, mocná, jaká hory p erriiší. A odtud tedy je i jeií zl ra7 pro optimismus.
'l'oar, v néižodlévá svrii optimismus, kter sám
iak isi už viděl - pramení zcela 1ilde: v osvobodivé
1l cvratnosti ieiího myŠleníi jednánÍ.
Ze všech kadlubri, iichž mohla v nevidomí k tomu
rržít,tento ieclin by1 prav_i. Proto necítíšfalše. Není
()cltud
ií tu.
Ba víc: ten návrat k dětswí u Němcové vnímáš
lr právem vnímáš iako organické pokračováni ieji
ccsty vp ed. Neboť prrizračně čisté,k išťálovétztahy
rrrczi lidmi - to není ien prvotn:í, ale i konečn stav
litlské společnosti, to ie to neivyšši, oč usilují qflltljc nového člověka.
Toho dne, kdy se začnešdívat ke skutečnym pramenrim žívota,začnešse znol,rr učit historii, Kdy
p estaneš vidět lidi ve vzduclropráz.dnl nebo jenvodvozenych skutečnostech a spat íšje živévedle živlich,
s nimi nebo proti nim v reálném pfocesu bytí, zméní se ti i ieiich ustálená podoba. Tak také uvidíš, že
Božena Něrncová není jen sladká, okouzlená duše,
ien spanilá žena se srdcem bez konce toužícima s nepochopitelně krut m osudem; také ne jen trpitelka,
hodná pozdní a nepot cbné lítosti; ale i duše odvážná, žena nová, s krásn; m ne|lidštějšímsrdcem
bu iče a s osrrdem bojovníka.
7940 (zbáceno)
VÍTĚZSLAV HÁLEK
l',čistka národa" a česká kulturaf
f1
, nás básník, kter naslouchal klokotání slavíkii a srdcí milencri, kterl byl okouzlen láskou a p íLl
trltltlu: Vítězslav Hálek. Byl milován iako cukrátko
mu slnutného uzná zp sobného básnílilr; pozděii byl právě proto zavrhovál a zapominán,
:t tcprve v posledních letech zaČala mladá 8eneface
,illravedlivě oceňovat kouzlo ieho hudebnosti a p edstlrvivosťi. Večernípisně, slavíci a r že, loubí a iarní
včt ík - hle, není toto básník pro dnešek aspoň ner.iwadn ? Ne, neni ! Neboť i tento básník uprost ed
llisky a květri najcdnou cítí,že je t eba ici, že opovrlruie ,,každou písní,jež mrav i šat má s lokaiem,
lly velmož m se lipla k patám a choutkám byla
;r clostalo se
v
pronájem".
'
cnto básnik, kter se tolikrát milkoval s obloírrlu, dovede se k ní obrátit, aby ho naučila za,cházet
., bleskem, ptotože
to na světě
ie
,,nezdravé: koho
vzit, ten iim vládne, a bije ien v ry nelrlllvó". A tento básník lidské lásky dovede právě
v jciím jménu také z hloubi srdce nenávidět lidskou
rrt;i hrom
i - slyšte: už p ed sedmdesáti
lt,tyl * vysmívat rasist m, rasistick.m pidimuž m,
litc,í se chvástají tim, že ,,jejich rod je z kwe ryzé
,r s velk; mi se nemíchal, že každ z nich má pidi1,rcclky a králem že iim pidikrál".
Mohou básnika s takow mi názory akceptovat
lrl:rsatelé večerníkultury? Ovšem že ne, protože
ie
1rrtlti nim steině, jako je proti nim celá česká kultura.
slvťrrnost; dovede se
85
Toho dne, kdy se začnešdívat ke skutečn rn pramenrim života, začnešse znovu učit historii. I(dy
p estaneš r,idět lidi ve vzduchop v.dnl nebo lenvodvozenych skutečnostech a spat íšje živévedle živlfch,
s nimi nebo proti nim v reálném pfocesu bytí, změní se ti i ieiich us,tálená podoba. Tak také uvidiš, že
Božena Něrncová není jen sladká, okouzlená duše,
ien spanilá žela se srdcem bez konce toužícíma s nepochopitelně krutl m osudem; také ne ien trpitelka,
hodná pozdní a nepot ebné lítosti; ale i duše od-
vážná, žena nová, s krásn; m ne|lidštěišímsrdcem
bu iče a s osudem bojovníka.
1940 (zkráceno)
YÍTĚ,ZSl.AV IlÁ]-EK
l,,čistkc národa" a česká kultural
,
Lt| u
11|
nás básník,
kter
víl<[i a srdcí milencri, ktery
naslouchal klokotání slabyl okouzlen láskou a p í-
Vítězslav Hálek. Byl milován iako cukrátko
mu smutného uznání zp sobného básníli:l; později byl právě proťo zavrhován a zapominán,
;l tcprve v posledních letech zaČala mladá generace
sllravedlivě oceňovať kouzlo ieho hudebnosti a p edslltvivosti. Večernípisně, slavíci a r: rže, loubi a iarni
včt ík - hle, není toto básník pro dnešek aspoň ne,t:ivadn ? Ne, není
! Neboť i tento básník uprost ed
l;isky a květri naiednou cití, že je t eba ici, že opovrlruje ,,každou písní,jež mrav i šat má s lokajem,
lry velmož m se lípla k patám a choutkám byla
ttrtl<lu:
,r tlostalo se
v
pronáiem".
kter se tolikrát milkoval s oblok ní obrátit, aby ho naučila zacházet
,, bleskem, prctože
ie to na světě ,,nezdravé: koho
rrrli hrom vzit, ten jím vládne, a bije jen v ty nelrr:lvé". A tento básník lidské lásky dovede právě
v jciím jménu také z hloubi srdce nenávidět lidskou
Tcnto básník,
lrrru, dovede se
i - slyšte: už p ed sedmdesáti
lt,ty! - vysmivat rasist m, rasistic im pidimuž m,
litc í se chvásťa|í tim, že ,,iejich rod ie z krve ryzé
,r s velk; mi se nemíchal, že každ z nich má pidi1,rcclky a ktálem že jim pidikrál".
stvťrrnost; dovede se
Mohou básníka s takow
mi tzory
akceptovat
lrl:rsatclé večerníkultury? Ovšem že ne, pfotože
ie
;lrtlti nim steině, jako je proti nim celá česká kultura.
85
Toho dne, kdy se začnešdívat ke skutečnlirn pramenrim života, začnešse znovu učit historii. I{dy
p estaneš r,idět lidi ve vzduchop udnu nebo ienvodvozenych skutečnostech a spat íšje živévedle živlfch,
s nimi nebo proti nim v reálném pfoce u bytí, změní se ti i ieiich us,tálená podoba. Tak také uvidiš, že
Božena Něrncová není jen sladká, okouzlená duše,
ien spanilá žela se srdcem bez konce toužícíma s nepochopitelně krutl m osudem; také ne ien tfpitelka,
hodná pozdní a nepot ebnó litosti; ale i duše od-
vážná, žena nová, s krásn; m ne|lidště|šímsrdcem
bu iče a s osudem bojovníka.
7940 (zkráceno)
YÍTĚ,ZSl.AV IlÁ]-EK
l,,čistka národa" a česká kultural
,
Ltl l
?1|
nás básník, kter naslouchal klokotání slavíkii a srdcí milenc , ktery byl okouzlen láskou a p í-
trltl<lu: Vítězslav Hálek. Byl milován iako cukrátko
,r clostalo se mu smutného uznání zp sobného básní-
li:r; později byl právě proťo zavrhovál a zapominán,
;l tcprve v posledních letech zaČala mladá 8enerace
sllravedlivě oceňovat kouzlo ieho hudebnosti a p edsllrvivosti. Večernípisně, slavíci a r že, loubí a iarní
včt ík - hle, není toto básník pro dnešek aspoň ne,t:1vadn ?
Ne, není ! Neboť i tento básník uprost ed
llisky a květri naiednou cití, že je t eba ici, že opovrlruje ,,každou písní,jež mrav i šat má s lokajem,
lry velmož m se lípla k patám a choutkám byla
v
pronáiem".
kter se tolikrát milkoval s oblok ní obrátit, aby ho naučila zacházet
., bleskem, protože
ie to na světě ,,nezdravé: koho
rrlli hrom vzit, ten jím vládne, a bije jen v ty nelrrltvó". A tento básník lidské lásky dovede právě
v jciím jménu také z hloubi srdce nenávidět lidskou
Tcnto básník,
lrrru, dovede se
i - slyšte: už p ed sedmdesáti
vysmivat rasist m, rasistic im pidimuž m,
ktc í se chvásťa|í tim, že ,,iejich rod ie z krve ryzé
,r s velk; mi se nemíchal, že každ z nich má pidi1,rcclky a ktálem že jim pidikrál".
Mohou básníka s takow mi lázory akceptovat
lrl;rsatclé večerníkultury? Ovšem že ne, protože
ie
1rr tlti nim steině, jako je proti nim celá česká kultura.
stvťrrnost; dovede se
lt,ty!
-
85
JAN NERUDA
Budou-li, t ebas ienom obrazné, padat českékulturní
hlavy, padne i hlava Vítězslava Hálkal Padne, ptotože Hálek ie skutečn;im čes m básníkem.
fCblapec Nerudaf
1938 (tiryvek)
Mne osud do kolébky turdé dal,
pak na ka4ajkn 7áplatu rni p išil,
pIáč trpk noa rn jenorn ptáčem tišil
a jenom zkrátka rnne zlidy spo ádal.
Však kolem p cba, p cba - acb ta krutě bněte!
iá začal isem do pansk cb synlz prát ba ledačírljsem byl o totl bo!íln saětě,
a čirn jsern byl, tím isern byl rád.
Tl ak mluví Neruda o sobě, a hlavně o svém mládí
jedné z neiv,znamněiších sv ch básni Všímisem
byl rád! Byla to opravdu hodně tvrdá kolébka, do
nížse Neruda narodil. Tvrdší,než tomu u nás bj,vá,
ačkoli většina mužri našeho národa vyšla z rodin docela chud ch. Nízká, shrbená, chudičká ie nap íklad
chaloupka, v nížse narodil Josef Jungmann nebo
Alois Jirásek, ale Nerudovi neměli ani takovou cha-
v
loupku.
Y Praze na Újezdé, na hranicích Smíchova a Malé
Strany stávala stará, neváledná kasárna a taín,
v temné, smutné světnici p išel Neruda na svět v noci na 9. července 1834. Otec, star vysloužil voják,
těžce sháněl živobyti iako kasárensk kantinsk a
matka p ivydělávala posluhováním v okolí. Nikdy
sc iim neda ilo dob e. Ani pozděii, kdy se pokusili
o štěstív malém hokyná ském krámku, ani pak, kdy
()tcc Neruda jako voiensk vysloužilec dostal trafiku
rra Malé Straně.
87
7
Chud člověk je .chud všude a těžce se mu žiie
r,,e městě i na venkově. Ale chudé dítě venku má
p ece jen o krrjček blížeke štěsti než chudé dítě ve
městě. Má dostatek vzduchu, slunce, zeleně, má po-
toky, stráně, lesy, má strniště na podzim, kdy si
v oh ,ncích opéká čersťvébrambory, má květiny na
ia e, žiie uprost ed p írody, která není skoupá na
radosti, na p ekvapeni, la stále nové p íležitosti
k dětskj,m dobrodružswím. O to všecko ie chudé
dítě ve městě chudší. O to všecko byl chudší i chlapec Neruda. Ale co by to bylo za kluka, kdyby nenašel p íležiťostke h e a radosti i na městské dlažběl
A Neruda byl kluk, |ak se patií, žáán fňukálek,
ale podnikav ,, vesel a statečnjl chlapec, kter měl
rád své kamarády, rád si zahrál, ale nebál se také
nějaké té rány, když toho bylo t eba. Nikdy neubližoval slabšim, ale nikdy také nedopustil, aby |im
bylo ubližováno, pokud to ien bylo v ieho silách.
A tato vlastnost mu z stala, když <lorostl a stal ,se
noviná em a velk m českj,m básníkern. Byl to vždy
pravy mlž, spravedliai a rcbojácny, takov , iací
vyr sta|í pr.ávé z dobr ch a čestn ch chud ch chlapcti, Rád a vždy zvesela vzpomínal na svá dětská léta
a ie|ich radosti, ačkoli to byly radosti skromné.
Otec i matka velmi, pečovali o svého jedináčka,
ale nouze ie hnala z domu za prací, a. tak mal;i, Neruda často osaměl. Někdy se ho uiímali vo!áci
rilezdsk ch kasá,ren, kanorr i, iejichž miláčkem se
stal, a nosívali ho v konvích a štoudvích.To byl
iedinj, Nerudriv dětsk kočárek. Na iiné takové osamění vzpomíná Neruda v jedné ze svl ch Pooidck
malostransk cb: ,"Otec nebyl doma, matka musila
pak také někarn p es ulici . . . a iá zristal sám. Aby
se mně nezastesklo, vzala matka z kuchyně živou
husu, kterou chovala na dokrmeni, a da|a ii ke mně
88
-|,
r.i
,],í
#
i{
é
,lrl svčtnice. Mně bylo v samotě té ouzko, obeimul
;l,t,trt ltusu k ečovitě kolem krku, iá strachy, bcčel,
lrrrslr strachy keihala. . ."
'I'cprve v šesti letech se Neruda poprvé dostal
,, l)rahy na venkov. Divil se všemu, co tu viděl,
r,šccko mu bylo neznámé a nikdy nezapomněl na
í(,llto svťli první dalekj, v11,1et. Tady zase prožil dob,
rrrclružství s kachnami. Viděl je, iak *rylézajíz rybnil,,r a iak z nich kape voda. Bylo mu iich líto, že isou
tnk umáčené, a ho,nem jim nabizel svťrj kapesník,
,rlly se mohly ut ít.
P íhoda s kachničkami ukazuie, iak dobré srdce
rrrčl mal Neruda. Ale ukazuie také, iak ho vzrušovalo i to, co vesnickjrm dětem ie docela samoz eimé.
t ]hodit bos, brouzdat se potričkem, cákat se v něm
ir stavět j"ry - to je denní zábava vesnickych chlap, ii a děvčat. Ale pro Nerudu to byl svátek. Yždyt
1lrl ulicích a historickj,ch náměstích Malé strany netckly potričky, leda když notně pršelo..., a píoto
sc také Neruda a s ním všecka buiná malostranská
nrládež vždy radovali,když se nad Pet ínem... objevila temná mračna, zvěstu|ící hojn , déšť.Ve fejetonu
(besídce pod čarou v novinách) Když pršívalo., .
vzpominá Neruda opět na tyto deštivé radosti:
,,Bože m i - jak mne ťakov deštík těšil! Ať už
llyl šepotav nebo plácav , drobn nebo návaln ,
trihl nebo ltjavy, já měl co hošíkpokaždéz něho
radost! Už kvťrli tomu, že isme si čepice vždycky
tlvinovali kapesními šátky, ačkoli čepice nestála zalric a šátek také zanic, že isme si vyhrn,ovali kalhoty
rlad kotníky a donna neien směli, n brž docela pak
llrusili,zout bo,ty a chodit bosi."
Někdy ovšem zakročoval p isn; otec a nechtě!
synka pustit do deště; ma| Hanzi, jak mu doma
i,íkali, měl pak všelijakénápady, len aby mohl vy89
Chud člověk je .chud všude a těžce se mu žiie
ve městě i na venkově. Ale chudé dítě venku má
,lll svčtnice. Mně bylo v samotě té ouzko, obejmul
1:,t,trt ltusu k ečovitě kolem krku, iá strachy bečel,
radosti, na p ekvapení, na stále nové p íležitosti
dětsk,m dobrodružswím. O to všecko ie chudé
dítě ve městě chudší. O to všecko byl chudšíi chlapec Neruda. Ale co by to bylo za kltlka, kdyby nenašel p íležitost ke h e a radosti i na městské dlažběl
A Neruda byl kluk, lak se patíi, žádn fňukálek,
ale podnikav , vesel;i a statečn chlapec, kter měl
rád své kamarády, rád sj zahtál, ale nebál se také
něiaké té tátty, když toho bylo t eba, Nikdy neubližoval slabším, ale nikdy také nedopustil, aby iim
bylo ubližováno, pokud to jen bylo v ieho silách.
A tato vlastnost mu z tala, když dorostl a stal .se
noviná em a velk rn česklim básníkcm. Byl to vždy
prav muž, spravedlia a neboiácny, takov_i, jací
vyrristaií právě z dobqich a česťnch chud ch chlapcri. Rád a vždy zvesela vzpomílal na svá dětská léta
a jejich radosti, ačkoli to byly radosti skromné.
Otec i matka velrni pcčovali o svého iedináčka,
ale nouze |e hnala z do,mu za praci, a tak malj, }.Ieruda často osaměl. Někdy se ho uiímali voiáci
ťrjezdsk ,ch kasáren, kanony i, jejichž miláčkem se
stal, a nosívali ho v konvích a štoudvích.To byl
|edin Nerudriv dětsk , kočárek. Na iiné takové osamění vzpomíná Neruda v jedné ze svlich Pooidek
rualostranskllcb: ,,Otec nebyl doma, matka musila
pak také někam p es ulici . .. a iá zristal sám. Aby
se mně nezastesklo, zala matka z kuchyně živou
husu, kterou chovala na dokrmení, a dala ji ke mně
'l'cprve v šesti letech se Neruda poprvé dostal
.: l)rahy na venkov. Divil se všemu, co tu viděl,
r,šccko mu bylo neznámé a nikdy nezapomněl na
tt,lrto svrij první dalek, 1let. Tady zase prožil doblrltlružstvís kachnami. Viděl |e, iaklryIézaii z rybni|,.,r a jak z.nich kape vo,da. Bylo mu iich líto, že isou
t:rk umáčené, a honem iim nabiznl svrii kapesník,
,rlly se mohly ut ít.
P íhoda s kachničkami ukazuie, iak dobré srdce
lrrčl mal Neruda. Ale ukazuie také, |ak ho vzrušovirlo i to, co vesnick;im dětem ie docela samoz eimé.
t]lrodit bos, brouzdat se potričkem, cákat se v něm
ll stavět j"ry - to je denní zábava vesnickych chlapcii a děvčat.. Ale pro Nerudu to byl svátek. Vždyť
1lrl ulicích a historick;ích náměstích Malé Strany nerckly potričky, leda když notně pršelo,,., a ptota
sc také Neruda a s ním všecka buiná malostranská
nládež vždy radovalt,když se nad Pet ínem... obievila temná mračna, zvěstu|ící ho]nj, déšť.Ve fejetonu
(besídce pod čarou v novinách) Když pršívalo.. "
vzpomíná Neruda opět na tyto deštivé radosti:
,,Bože mrii - jak mne takovjr deštíktěšill Ať už
byl šepotav nebo plácaq, drobn; nebo návaln;i,
trihl;i, nebo liiav , |á měl co hošíkpokaždéz něho
radost! Už kvrili tomu, že isme si čepice vždycky
tlvinovali kapesními šátky, ačkoli čepice nestála zanic a šátek také zanic, že jsrne si vyhrnovali kalhoty
nad kotníky a doma neien směli, n brž docela pak
rrrusili zout bo,ty a chodit bosi."
Někdy ovšem zakročoval p isn otec a nechtěl
synka pustit do deště; maly H.anzi, iak mu doma
i,íkali, měl pak všeliiaké nápady, jen aby mohl vy*
p ece jen o krriček blížeke štěsti než chudé dítě ve
městě. Má dostatek vzduchu, slunce, zeleně, má potoky, stráně, lesy, má strniště la podzim, kdy si
v oh ncích opéká čerswébrambory, má květiny na
iaie, žije uprost ed p írody, která neni skoupá na
k
8B
lrrls:r strách} keihala, . ."
89
1
.klouznout na ulici. ,,A iednou," vypravuie zase Ne,ruda ve své vzpomínce, ,,isem měl docela nápad tak
..záztačn , že mne ještě po letech mrzel.
,Kam zas s tou čepicí!Kam tě čerti nesou?'
,Tatínku, iá bych šel trochu nahoru do aleií,'
,Nikam nepriideš; bude pršet!'
,Nebude, tatínku!'
,Bude, už to zrovna visí!'
,Nebude, Hektor dnes nesmrdí - iá isem k němu
,čuchnul."'
Tatínek se ovšem obrátil, aby mal Neruda neviděl, iak se směie tomu ieho podivnému psímu pro-roku povětrnosti. Ale pochlubil se
iin m s nápadem
,svého Hanziho a sousedé si ieště po letech mladého
Nerudu dobírali: ,,Nebude zase pršet? Šel,Hanzi,
.čuchnout k Hektorovi !"
Když se schylovalo k bou ce, kíižovali se dospělí,
:žetozas bude božídopuštění. Ale malostranští chlap.ci se na bou ku těšili. ,,My kluci," vypravuie Ne,ruda, ,,p es tu chvíli jsme už vybíhali z bytil podívat
.se, zdali se blíží.Zvídalit isme o ní podle nebe nad
;oaším Pet ínem, stoií-li tuiž ;nad Pet ínem hrady',
právě tak, iako se jinde zase soudí podle ,kukle na
,Krkonoších' nebo podle ,čepice na Boubíně'."
Konečně očekávaná bou ka p išla a s ní učiněná
prťrtrž mračen. To už mladého Nerudu nikdo neudr.žel. Haidy se schodri a - fia ulici. ,,Tam ie krása!"
-piše zase Neruda dále.
- ,,Tam ie to všechno, nač
jsme se těšili, když se blížilabou e! Do pril šíe ie
,Ostruhová ,ulice iediná eka
s hukotem se rralí
žlut proud, háui se p es nerovné dlažděni, pění a
kypí, ví í a bručínad kanály - ie po ád silněiší,
lhlubší,od Hluboké cesty, s masovršních schodrj, od
-v judu ke Hradu píicházeiíproudy pomocoé voda
íťOte
90
-
teď tak moci do ní, bosou nohou
-
-
teď !
Ale
tatínek by mě viděl oknem
opatrně kolem domri ťrochu
- no snad takhle -
v š si zaiit -
vyhrnout
- tak - už isem v tom - voda vzkypěla,
vy,skočila mi až na kolena - bože - ta rozkoš - ta
rozkoš -. Ach - iak isem byl šťasten!"
Jak málo musí stačit chudému dítěti ve městě ke
štěstí!V létě i v zimě. ,,Když napadl sníh," vzpominá zase Neruda v iiné své besídce pod čarou, ,,já
si z něho umíval dělat koule, které se na zádech
rczplácly zro na iako vdolek, a zíovíatakové, které
se odrazily iako z gumy. A ta sanice Hlubokou
cestou, Ostruhoyou ulicí, Svatoiáns m vrškem !
Jednu zirnu isem měl docela i svoje vlastní sáňky,
ano! Pan šercl, hostinsk a náš so,used, muž p ev born , věnoval mně na ně dno ze starého pivního
sudu, a otvaže isem p išel kdy ze školy, iiž isem táh
sáňky ze dvorku pr iezdem na ulici a honem k Svatojánskómu vršku dolťr - až tam iotiž otec na mne
nedohlíd. Rozkoš nev ,slovná! Den co dent Ovšem
také pak den co den po ádn aiprask, ale o ten nebyla beztoho ptažádná nouze. .."
kalhoty
D evěné dno sudu iako sáňky - to bylo pro chlapce Nenrdu veliké bohatství, na které vzpomínal i ve
sv ch mužn ch letech. A iak se těšil, až maminka
p jde na raráty a vezme ho s sebou! Ne proto snad,
že byl tak zbožn a že by ho byl kostel tak zvlášť
p itahoval, ale proto, že ,,dostal p ed kostelern hrnek
kálry a po kostele už zase hrnek kávy". Dva hrnky
ká"q, k snídani byl u Nerud p epych, ktery si dovolovali ien právě iednou do roka.
V létě ovšem podnikali malostranští chlapci a
s nimi Neruda i delšíťpraly p es Hradčany do
Jeleního p íkopu. Ve veršovanlich Lctnich vzpominkách vzpomíná Ncruda i těchro dobrodružn ch v pfa\r:
91
Tanl staaěl jseln ml ,nky, tam todi.čky
1
jsenl na dloubé niti aodil,
tam jserrl se kz: li krápník m
jeskynni studánkou brodil.
Tam jscm se soud,rub m oszsětlčil,
pěkně ie po stronzecb le7u,
taru isenx si sbledáaal kameny,
sbíral si blem idě s be7 ...
jsem nosil t1 poklady,
lz:láště ty p ecenné šnečky,
do rárua oidycky pak 4asmradl.y,
a otec je oybodil ,ošecky.
Nad Jelením p ikopem a dál k Bubenči b valy
ovocné sady a aleje jabl'oni hrušni, a hlavně švestek.
Tam to srdce Nerudovo na podzim táhlo neimocněji.
Yždyťty dozrávajíci, modtajicí švestky p ímo volaly: Trheite násl - A malostranskj, kluk Neruda,
kteq, neměl v kapse nikdy ani krejcaru, rád poslou-
92
vždy s fozmaren a
povídce
vcsele. V
Byl darebákem, která ie kusem
jcho vlastního životopisu, vypravuje právě o tom,
iak se mal;i, hrdina této povídky František Horáček
seznámil s nespravedlivl m rozdělením světa na chuclé a bohaté: František Horáček (to ie Neruda srim)
seděl ve škole ,,vedle synáčka pana inspektora a vodíval se s ním za ruku domri. Synáček pana inspektora míval vždy krásné šaty a bíl , silně naškroben
kreizlík, František nosil čist sice, ale dosti záplatovanjl šat; osťatně ho ani nenapadlo, že ie jilak
ošacen než inspektorriv. Jednou po škole se pan učitel zastavil u obou hoch , pohladil panského synka
po tvá ích a pravil ,Vidíš, Konráde, jak isi pěkn
hoch, že dovedeš svrii krelzlik p ed nečistotou uchránit! Vy iď pěkné pozdraycni panu otci!' - ,Ano,'
odpověděl František. - ,S tebou nemluvím, záplatovančel' - Frarrtišek nenahlížel hned, proč pro záp|aty se pan učitel ieho otci poroučď nemrižc; tušil však
p ece iak s rczdil mezi sebou a páně inspektoroqim
synem a vytloukl mu za to."
Jindy zase p išel František do školy se siln m a
vodorovně odstávajícím stínidlem na čepici, které
fi,u otec koupil a p išil, aby mu dlo,uho vyd elo,
pfotože na iiné by hned tak nesehnal penize. ,,Frar'tišek myslil, že má něco zvlášť ozdotrného a kráčel
pyšně do školy. Nekonečn; smích ho p ivítal, hoši
clětsk ch let vzpomínal Neruda
Dotn
chal ieiich volání. Ze dab e lezl po stromech,. pochlubil se už sám. Ale pravidelně se našel někdo,
kdo neměl porozuměírí ani pro jeho lezecké uměni,
ani pro |eho švestkovou touhu. A ten někdo byl hlidač aleií. Nerudovi se pak zdávalo, že hlídačie
vribec neimocnější pán, protože ho jediného nikdo
nemriže odehnat od švestkovérirody. A v dětské
duši Nerudově se zrodila veliká touha; ,,Za svych
let nejmladších, neikrásnějších, nejideálněiších," píše
o tom ve feietonu Konec léta, ,,lepíál lsem si pranic
na světě, nežli b t v takové boudě a b t hlídačeml
Ale dosud jsem svého ideálu nedosáhl .- |ako také
nedosáhl svého ideálu Hálek, kten chtěl b t p evozníkcm, nebo Heyduk, kter chtěl b t kočímto ie to, že jsme neměli talent,"
Zc všcclr těchto hcr a tužeb vidime chlapce Nerrrclu iako pravého proletá ského synka, ktery žil
r, chudobě, citil ieji ť,lrdost, trpěl její tíhou, ale také
sílil jejími p ekážkami, které musil p ekonávat. Yzponríná, 'jak si kdysi hrávali na ,,raubí e", ale jak obyrlcinč nikdo z ieho steině chud ch druhri nechtěl b ,t
1lolica|tem a iak i on vždycky chtěl b t ,,raubí e"rn",
Na všecky své chudé dětské radosti i na hlad sv ch
I
I
I
*
93
Taru staoěI jsem rrll ,nky, tam lod.ičky
jseru na dloabé niti uodil,
tam jsern se ka li krápnik rn
jeskynni studánkou brodit.
\
Tam jsern se soud,,rubl)rn oszsěelčil,
pěkně ie po stronlecb le7u,
tatt, jsenz si sbledáoal kameny,
sbíral si blem idě s beai. . .
Domti jsem no.ril ty
plolklad.y,
zoláště ty p ecenné šnečky,
d,o rána z:ždycky pak 4asruradl,y,
(1 otec je oybodil ošecky.
Nad Jelením p íkopcm a dál k Bubenči b valy
ovocné sady a alele jabloní, hrrršní, a hlavně švestek.
Tam to srdce Nerudovo na podzim táhlo neimocněii.
Yždyi ty dozrávající, modrajícíšvestky p ímo volaly: Trheite násl - A malostransk kluk Neruda,
ktem neměl v kapse nikdy ani ktejcaru, rád poslou-
chal ieiich volání. že dab e lezl po stromech,. pochlubil se už sám. Ale pravidelně se našel někdo,
kdo neměl porozumění ani pro ieho lezecké umění,
ani pro jeho švestkovou touhu. A ten někdo byl hlídačalejí. Nerudovi sc pak zdávalo, že hlídačie
vribec nejmocněiší pán, protože ho iediného nikdo
nemrjže odehnat od švestkové rirody. A v dětské
duši Nerudově se zrodila veliká touha: ,,Za svych
let neimladších, nejkrásnějších, neiideálněiších," píše
o tom ve fejeton-u Konec léta, ,,nepiď isem si pranic
na světě, nežli bj,t v takové boudě a b t hlidačeml
Ale dosud isem svého ideálu nedosáhl - iako také
nedosáhl svého ideálu Hálek, kter , chtěl b t p evozníkcm, nebo Heyduk, kter chtěl b t kočímto je to, že isme neměli talent."
92
#l
Zc všcch těchto hcr a tužeb vidime chlapce Nertrclu Iako pravého proletá ského synka, ktery žiI
r, chudobě, cítil její ťvrdost, trpěl její tíhou, ale také
sílil |ejími píekážkami, které musil p ekonávat. Yzporlríná, jak si kdysi hrávali na ,,raubí e", ale jak obyčcinčnikdo z ieho stejně chud ch druhri nechtěl b t
1lolicajtem a iak i on vždycky chtěl b t ,,raubí em",
Na všecky své chudé dětské radosti i na hlad sw ch
dětsk ch let vzpomínal Neruda vždy s fožmaťem a
vcsele. V povidce Byl darebákem, která ie kusem
jcho vlastního životopisu, vypravuje právě o tom,
jak se mal, hrdina této povídky František Horáček
seznámil s nespravedlivl m rozdělením světa na chudé a bohaté: František Horáček (to ie Neruda sám)
seděl ve škole ,,vedle synáčka pana inspekťora a vodíval se ním za ruku domri. Synáček pana inspektora míval vždy krásné šaty a bíl , silně naškroben
kreizlík, František nosil čist sice, ale dosti záplatovan]í/ šat; ostatně ho ani nenapadlo, že ie iinak
ošacen než inspektorriv. Jednou po škole se pan učitel zastavil u obou hochrj, polrladil panského synka
po tvá ích a pravil: ,Vidíš, Konráde, iak isi pěkn
ho,ch, že dovedeš svri! kreizlik p ed nečistcltou uchránit! Vy iď pěkné pozdfavcni panu oici!' - ,Ano,'
odpověděl František. - ,S tebou nemluvím, záptatovanče!' - František nenahlížel hned, proč pro záp|aty se pan učitel ieho otci poroučct nemriže; tušil však
p ece jak ,s rczdíl mezi sebou a páně inspektoťov]ím
synem a vytloukl mu za to."
Jindy zase p išel František do školv se silnlinr a
vodorovně odstávajícím stínidlem na čepici, které
rnu otec koupil a p išil, aby mu dlouho vydrželo,
protože na |iné by hned tak nesehna| peníze. ,,František myslil, že má něco zvlášť ozdobného a kráčel
pyšně do školy. Nekonečn smích ho p ivítal, hoši
93
ho obskakovali, a že jeho stínidlo mezi stínidly bylo
iako fošna mezi prkny, íkali mu ,fošná '. František
rozbil iednomu z nich svou fošnou ílo, . . ."
Tohle tedy už jsou vzpominky neradostné, mutné,
které ukazui i, že už mal chlapec Neruda musil pocítit ponižováni chud ch, že ad panskj,ch synkri musil poznat p íko í, které chud m činíbohatí. Ale
něco je v těchto vzpomínkách zvlášt p íznačnépro
Nerudu, a neien pro jeho mládi, ale i pro ieho mužná
léta. Neruda se nikdy nerozplakal, když mu takové
p iko í bylo učiněno, n btž - bil se, háiil svou
čest, dokazoval svou dětskou pěsti, že nikdo nemá
práva ponižovat člověka, ať. ie iakkoli chudl a ať
isou jelro šary iakkoli záplatované. To ie pro něi
velmi driležité,a proto to íká i v tčch verších, které
isme uvedli hncd na počátku: ,,Však kolem pycha,
p cha - ach ta krutě hněte! - já začal isem do pan-
sk ch synk p t . .." Jinak to iako mal chlapec
roz ešit nedovedl než nělakou tou rano,u do rrosu
panského ynka, kteq se vysmíval ieho chudobě, a
tím urážel jeho, jeho rodiče i všecky chudé vrjbec.
Když dorostl, když se sťal mužem, když začal
psát pro noviny a tvo it své krásné a silné r:erše,
věděl už ovšem dávno, že taková dčtská pračka nem že změnit svět k lepšímu. V&ěl, že ie t eba veliké práce, mnoha obětí a spo|ení všech neilepších
sil národa i všeho lidstva, aby konečně nrohl každ
člověk žítiako člověk. A nelekl se té práce, nelekl
se těch oběti, iako se nikdy nedal postrašit v směchem pansk ch synkri ve svém dětstvi; všecky své
síly, sebe celého dal do služeb silí a boie za lepší
budoucnost lidstva. Nikdy nezapo,mněl na chuclobu
sq ch dětsk ,ch let, nikdy nezap el svrij pťo t p vod, nikdy se netlačil nahoru. Naopak, viděl a znal
sílu, která ie v pracujícím lidu, z néhožr,yšel, a
94
!
l
{
,
*
v rrí cítil základy budoucnosti. ,,Rosteme zdola k v -.
si, p irozeně jako strom a také stejně pevněj' ptavir, |cdnom ze sv,ch fejetonri, jichž za 30 let své no-r iná skó činnosti napsal na pril t etího tisice. Ve,
r,šcch svl ch povídkách, tak iako ve |ejetonecb, tak
ivcvšech sv ch šesti básnick;ch knihách - vH bitoz:-ttin koití, Knibácb aerš , a Pisnicb kosmick cb,.
Baladácb a romancícll, Prost cb lnotioecb a Zpězlecb,
l,átečnicb, které vyšly až po ieho smrti, v celém.
svém díle uvědonrěle proztazuie, že ie synem lidu,.
ktcr nemá na r žíchustláno, ale v iehož rukou |e"
vclká budoucnost.
Nerudova dětská léta jsou proto tak dtiležitá pro.
pochopení ieho slavného básnického i noviná ského
díla. Jen ona p esně a iasně ukazuií, v iakém prost edi žíIa vyvíjel se velik česk , básník. . . Ale to právč také ukazuie, iaké síly isou ,,tam dole", r, lidu,.
když z nich vyr stá neivětší tvrjrce moderní české
;loezie. Chlapec Neruda, iehož chudoba b vala někdypro posměch pansk m synktim, se stal básníkern
Janem Nerudou, kten sv,m dílem obohatil cel národ a nad jehož skonem p ed padesáti lety - 22.,
srpna 1891 - cel; národ bolestně zaplakal A stal se,
tím velk; m básníkem, protože zristal vždy věren
c:hudému světu svj,ch dětsk ch let. Básník Neruda.
miloval dobré lidi, jako ie miloval chlapec Ncruda,
ať měli záplatu na záplatě, ale nenáviděl nespravedltlosf, ať byla iakkoli poalacena. Proti ní se bil iako,
clrlapec. Proti ní se bil s daleko mocnějšími zbraněmi
i obrovskou silou wťrrčíi iako básník. Vždy si za-.
choval svrii v el chlapeck;i vztah k prosqim rados-tcm prosf ,ch lidí, vždy však si také zachoval svrii
chlapeck vÁor a hrdost, která si nedá beztrestně,
ubližovat, ale která se také nebojí p iložit ruku k ia-liókoli práci, již pot ebí pro život a štěsti všech lidí95
Proto právem mohl napsat báseň Všímisem byl rádl
a
y ni tyto hrdé verše:
Ak
bídě zas lnně osud, silu dal,
ie oykročil jserrz o iioot aoln m krokem,
a síla rostla každ rn dnem a rokem,
a! x chlapce 7cela sa j se rnui pak sta.l,
znui skrorrln o otá7,ce, ošak brd p i odoetě"
jej! nikdo nesmi a ni6kou službu brát já ledačim jsem byl o toln božirn soětě,
a čin jsem byl, tíln jsern byl rád.
1941 (Psáno pro mladé čtená e; zktáceno.)
lReportá! psaná na oprátcef
Literárnímu historikovi, kter,.i se narodí, odkazuii
k Janu Nerudovi. Je to náš neivětší básník,
vidícíieště i daleko p es nás do budoucnosti. A ne,
má ieště díla, které by ho pochopilo a ocenilo. Je
t eba ukázat Nerudu proletá e. P ilepili mu na šosy
malostranskou idylu a nevidí, že pro tu ,,idylickou",
statousedlou Malou Stranu ,,by| darebákem", že se
narodil na hranicích Smíchova, v ptost edí osídleném dělníky, a že na malostransk h bitov pro své
trásku
H bitovní kvítímusil chodit kolem Ringhofrovky.
Bez tohohle nepochopíšNerudu od H bitovního kvíti až po .fejeton 1,. máj 1890. Kdckdo - i člověk
tak iasnoz iv iako Šalda - vidí iakousi brzdu básnické tvorby Nerudovy v ieho novina ení. To ie nesmysl. Právě proto, že byl Neruda noviná em, mohl
napsat dílo tak velkolepé iako Balady a romance
nebo Zpěvy pátečni i většinu číselProst ,ch motiv .
96
Novina
ení člověka vyčetpává, snad i
rozpťyluie,
ale spojuie ho s čtená em a učího tvo it i v poezii *
tlvšem, ide-li o noviná e tak poctivého, jako byl Ne-
ruda. Neruda bez novin, žliicich den, byl by snad
napsal mnoho svazkrj básní, ale ani iedin , kter by
p cžil století, iako ie p ežijívšecka jeho díla.
1943
FRÁNTIŠEK CFILÁDEK
iArne Noutik neabaykl l
i...] nerrí po,drtržné, n brž velmi zá"-ažnéz|išťovat
p(ameny p ímédělnické tvorby. Soffa se dočtcšv literárních děiinách iména Františka Chládka, seno-
nratskébo iezbá e, kteq zem el roku 1861 dvaat icetilet]i a iehož ncl,elk soubor veršri vyšel teprvc po
:imrti svého autora. I neisvědomitější literární lristo-
rik dncs vysloví toto
jméno leda pcld všeobecnou
charakteristikcru: ,,básníci - samouci" s lehlcou ironií
na slo.,,č ,,b;isník". Tuze neprávcnr si ziednodušu|e
prác| a zncp r.:sňtr!c své dčiiny. Now, literárrrí historik budc poctivě a p esně vážit verše Chládkovy,
bude v nich zjišťovatrluchovní život proletatiáttt,
kter nelze vyloučit z déjitt českóho národa dnes jako
p ed osmclesáti či sto lety, a pozlá, že bez toho ani
ncm že plně pochopit smysl v ,voie českéliteratury.
Všimněte si nap íklad malé básničky Chládkovy nazvané Co ie to asi?
1/ 1emi něco lluči
ui po mnobo let krlo má tenké uši,
m ie to
sl
et.
A lluči.to, lluči
Po átl aic a aic,
co jste, páni, hluši?
Neslyšite nic?
|'yírl vr,:ršc byly napsány ezbárYem Františkenr
T icet let pak uplynulo, než
S.,,.rt,11lltrk Čcch tutéžChládkovu myšlenku stejn
m
l,i,;rricliyrn obrazem, ale ovšem s nekonečně větši
t,lrl,itllicrrr roku 1855.
l,.l,.rrit.ktru zkušenostía aparab]rou vyjád il ve zrrál,ri,rtt i)cldzemním hlase s proměnnlí.nr tefrénem.
,,Dál
;,it,tc duní, ba r,ě te, duní bou e pod zentí.'' Ne pro
|.rt
irró konstatování ,,vlivu.. Františka Chládka na
l]vltt,rlpluka Čecha, ale pro pochopení celého bohat-
,tví a složitosti českéliteratury musíš pak vážit lolr,r, jakott selrrály ,,tenké uši'' básníka
- ezbá e v ie-
A slrledáváš ii rrelehkou.
to
.|c
ien p íklad k onomu novému drikladnérnu
1,rlr
,,
vyvoji.
|,rlurnání, které čeká na nové literární historiky
[. , ,]
l938 (ťlryr.ek)
P i d klar]néru icleograiické,m zkourntini českélitcratury nale7neš [.,.l
noaá jnléna, která byl.a nepráaetn
,,|ttpo/neru.ltt?." a zsy alena 7 učebnic
českél:opísemnictrli (stejně jako
a liťeralarticb jin cb národ ), ačkoli stoji - u stilněji a spratsed.liz,lčji ečeno: prázlě proto, {e stoji
na počátku noz.lilcb literárnicb prou-
d ,o nicbž p icbáxi k slozsu dělnik,
ať ui jako básnickil objekt nebo
jako sríln. básnící pr aodce.
19j8 lArne Nooák neobuykJ
98
l
99
JULIUS ZEYER
rrrr:,li,
žc těm, kte í nejvíce pracují a tvo í vlastně
lit) bohatství svěťa, se da í neih a že baženi po
;,t,rrčzíchplodí ien trašnou k ivdu na lidech i nár,:,r,t
A cel m sv,_im srdcem e postavil na tfanu
ti,tll, kterym se děje k ivda.
l(clyž dospěl, pochopil, že s takov mi názory na
svčt nem že b t v bec obchodníkem. A pochopila
ttl i icho dobrá matka, která po mrti svého muže
r,,tlt:clt.
T)
I\ok
1,941, ie rokem Zeyerov m. Dvě iubilea p ipominaií nám tohoto velkého českéhobásníka z družiny lumírovcri, básnického p itele J. V. Sládka a
Jaroslava Vrchlického, neboť uplynulo sto let ocl jeho narození a čty icet let od ieho smrti.
Ze sedmi dětí, které se narodily v rodině bohatého
pražského velkoobchodníka d ívím,byl Julius Zeyer
nejméně stvo en k,tomu, aby se stal dědicem otcova
podniku. A p ece právě jemu určil otec dráhu obchodnickou, od mládí ho učil zachťaet se širočinou,
záimu o obchodování d ívíma o číslicev četních
knihách - a umíral p esvědčen, že Julius se stane
hlavou ieho velkoobchodnické firmy. Mal Julius byl
poslušn;i syn a snažil se otci vyhovět, ale obchodování bylo celé jeho p irozenosti nesmírně vzdálené.
Tisíckrát radéii než poučováni o obchodu poslouchal
vypravování své dobré, prosté chrivy o pohádkov ch
bytostech, o vílách i o Honzovi, kterému íkali hloupy, ale kter byl ve skutečnosti spravedlia , a proto
vždy vitéziL Tisíckrát rad,éii než v ričetnick ch knihách listoval v knihách básnick ch, četl staré pověsti
českéa seznamoval se s bájemi iin ch národri. Tisíckrát raděii než mezi bohaté obchodnické p átele
svého otce chodíval do čeledníku,píotožetam nalézal prosté, up ímnélidi, s nimiž si rozuměl. A když
se pak, na p ání otcovo, vypravil do světa na zkušenou, setkával se stále častěii s takw mi pracuiícími lidmi a poznávaI, že ve světě ie málo spravedl100
slrlna vedla
cel
podnik. Nenutila ho iiž. Dovolila
rrtu, aby šel za vou ťouhou a stal se tím, čim b .t
clrtčl: básníkem.
V tom, co isme si ekli o Zeyerově mládí, je i cel
básnick osud Julia Zeyera. Jde stále za vou touhou
po světě ušlechtilém, krásném a dobrém, v němž by
ncbylo k ivděno ani lidem, ani národrim. A protože
takového světa kolem sebe nevidí, uchyluie se do
světa pohádek a stanich báji, do dějin st edověku
a do života v chodních národri, neboť tam všude
nalézal lidskou moudrost a cit, ieště nezasaženy hamižn; m sobecwím peněz. Sám nazval část své práce
,,obnovenymi obrazy", ale takor,..imi obtazy je vlastně
celé jeho dilo: obnovuje básnické abrazy star ch báií
čcsk; ch i cizích, obrazy st edověku i ptivodního,
rrczkaženéhok csťanswí, d,ává jim novodoby tvar,
a hlavně naplňuie je svou novodobou touhou po skutcčnépravdě a spravedlnosti. Z tohoto rodu je jeho
pět bohat rsk ch zpěv z českéhodávnověku iazvan; ch Vyšehrad, starofrancouzské pověsti Karolinská
cpopeja a Román o věrném p átelství Amise a Amila, irská pověst Maeldunova v prava, divadelní pohádka Radriz a Mahulena a T i legendy o krucifixu,
hluboce pronikaiícído utrpení malého národa i chudého člověka.
I tyto ,,obnovené obrazy" jsou Zeyerov ,m v ,razcm současnosti. Ale Zeyet se nespokoju|e ien tím
101
a část svého díla cvo í p írno ieho romány soirdobé,
aby už bez z.ávaje báií a pohádek r'ekl, jak trpi ubohostí liclí a iak se ieho iemné, citlivé srdce vzpiná po
lepšírna dokorralcišinr uspo ádání lidsk,ch vztalrrj.
T':rkové jsou zejména rcmány Drim U tonoucí hr,čzdy a Jan Maria Plojhar.
I{ažd velk básník, každ velk unrělec touži írť}
tom, aby svět byl lepšía aby v nčnr žili iidé šťastněišía pravdir,ěiší. Ten, ktery rrcmá takové touhy, ne,
nrriže b; t velk m básníkem. Každ básník pak sqim
zprisobem slcužítéto své touze. Někter - bcjuje za"
lepšíbudoucnosť, něktcrli káže dokonalost a jirrj, kárá nedokonalost - Julius Zeyer sní o r,ykoupeni lidi
i národ , sni ve svórn vclkérn básnickérn díle tak,
|ako snil kclysi, když byl je ště dítětcm a usinal
v mysli s pohádkarni, které mu vypravovala stará
clr va. Byl a zristatr l,žCy lrásníkem s dobrym a česfrrÝnl srdcem dítěte.
1941 (Psáoo pro mladé čtená e.)
tllliit: * ,l slad ji nikdy ncbllde rnit,
lač u tt,áíj nl.ilión - all je ošudyp itottny, je nějakou saou iásti
nebo částečkour: kaidénl básnjku,
1'attl, kde rueni, rulrli bá.rtlikrt;
je ien
ubcslL5:
člozlěk oelce tou,žil., Á toho
bledáru u básnicicll. Neruá ještč
čent, kcfu
102
tat,tl
lzlobt:rka. p,iiiuník
krásy, chillttslé rsic.
Ne ldttlo utnČ:ni, llI, .alila poeziť
ot,šen xm.ěni saět, fte sanra u sobé
aytuo
i
xáklady tito llarrnonie. Ale
básnik nu.ti ,ll
t
ličasiťnna jejicl"t
staabé, t.ičasten 7 bloubky sué taorb1,. ,u, i aně jŠleu, fle s poorcbu.
fuIusi u aěru b t částice a í.eba jen
tloru tu!_so ,,t ctílro" - a to jc z, nčnt
aidy silné" uť se projeouje jakkoli,
lo zl něrn posilujc i aše ostatni, vše,
co básni.
19-11 (Chriva)
Jsou dua, r.;elti a. žiai, nad t:šint
oelkm a iioru a ulltěni; Shakespeatc a Beetbauen, Ten proni
4noall stars ,il suět, terl drllb čla=
věka. T eti ještě nemá trlá e ani
jruéna. Bude jíltt", krlo stuo, i rzoaou berrltonii me7i nirai, barlnouii
čloaěka a suěta, u nii je uše, pa
r
TERÉZA NOVÁKOVÁ
kdy spisovatelka iiž prožila padesát
lct života.
Pravda, pwni práce píšeNováková iiž ve tíiceti
lcrcclt, ale jsou to povídky a novely jen velmi kon*
čírr:itak pozdě,
vt,nční,sentimentální, neprivodní zpracovánim
Pr"d
it,,r.trtoletím - 13. listop adu 1,912 - zemíela
v Praze znamenitá česká spisovatelka Teréza Nováková, narozená 1,3. července 1853. Jeií literární díIo,
z něhož neiv znamnější jsou rományJanJílek (1904),
Ji í Šmatlán (1906), Na Libro,,,ě gruntě ('1,907),
Děti čistéhoživého(1909) a Drašar, je dnešnímu
čtená i p ístupno v Sebran ch spisech T. Novákové,
vydávanych iiž po ieii smrti od roku 1914.
Když liteární historik počne kreslit hlavní obrysy
myšlenkového v,.ivoje českéliteratury, když v tisíci
iménech a knihách, kladech i protikladech ryhmatá
tepnu života našeho písemnictví, když obieví ten
proud sociálníbo buditelstai, ktery unáši všecku podtatnou literární worbu českou od konce osmnáctého
století až do světové války (a v hlavních rysech i po
ni) - la|ezne i mezi imény vybran mi iméno Terézy Novákové.
Nic na tom nemění, že vzpomínka na tuto českou
spisovatelku neni dnes neiživě!ší.Tím většípovinnost
ii oživit. Teréza Nováková vykonala velik kus poctivé práce. A energie ožená v ieiím díle se neztrácí, protože vyjadíuie iinde pramálo zachycenou
část českéhomyšlenkového v voie.
Ta poctivost a zás|lžnost Terézy Novákové prameni z ieií vášnivétouhy po pravdě a spravedlnosti,
ale uplatňuie se tepťve tehdy, když se do toho prvotního pramenu vliii mocné proudy životnízkušenosti.
Proto vlastni liteárni ťvorba Terézy Novákové za704
i
za-
iak ch se p ezíravě íká ,,ženskli literatura". Pročítáš-livšak pečlivě tyto liter;\rni začátky Terézy Novákové, poznáš již v nich,
ilrk byla jimi nespokoiena, iak se snažila vybočit
nčjak z té šablony, která ii svírala, jak se - marně
- pokoušela nalézt něiak noť lyraz, odpovídaiící
jciímu neiasnému,,revoltuiícínru žensťví",Nenašla
t;rkov,. v..iraz. Nenašla iei ani v prvni své rozlehleiší
1lráci, v Maloměstském románu, vydaném roku 1890.
Alc něco nového v něm p ece iiž našla: konkrétní
trtčt'cním,takové, o
srnysl své práce.
Maloměstsk román ie w!,znamné věnován Karo_
lírrčSvětlé, zvlášt zdfuaziujíci v té době tendenční
s|tržebnost umění. Ve svém věnování Nováková p irntl cituje slova Karolíny Světlé, že je tíeba se ,,poliorně vzclát malí ského štětce" a chopit se ,,dělnické
l)_íce", a prohlašuje, že to ie také jeii hlavní touha.
Sloužit svou literárni praci, sloužit vlasteneckému
1rrrlbuzení. To se snažídělat i Maloměstsklim rottl:inem.
hle záhy Teréza Nováková pozlává, že tato slutuze zká a že v ní se nikdy nerlrrlhla vyčerpat celá iejí vášeň k pravdě a pťa-
žcbnost by byla
vccllnosti.
žlje v Litomyšli - nikoliv lehce a vesele -, žiie
t:rtn s očima otev en]íma neien pro své stafosti a
rrcicn pro mělké osudy maloměsta, které ii tiží,ale
t;rl<ó pro život lidí za branami Litomyšle, chud ch
rlllyvatel Českomoravské vysočiny. Chodí po vesnit ít lr toho vyčerpávaného kraie, zapisuie si ieho eč,
105
jelro zvyky, aby nalezia živj, materiál pro svou iite-
rární službu národnímu osvobození - nalézá živ
ínatcťiál utrpcní lidí, kte í jsou vyko isťor,áni, kte i
isou utlačováni nekonečnou bídou a ripornč hlcdají
cestu k liclské d stojnosti, Tady poznár,á Teréza Nováková, že jeji vášeň po pravdě a spravedlnclsti neni
vj,sadou jen členťr,,lepší" společnosti, že naopalr nei-
silnčii, ncihoroucněji plane u lidí nejvíc potlačovanl ch, žc žije a lifut.
Po dlouhá léta ukládá 'íerézaNováková tato poznání r}o tvt3rčíprsti a až teprve v posledníclr osmi
letech svého života začínásrrou pravou literární žeň,
Žeh - to iest: pět románri, které v r zn;ich obměnáclr
opakují základni myšlenku: boi člcrvěka o povznesení
do lepšího, spravccllivčišíhoádtr proti všernu ritisku,
kteqi, hubí v člověku to nejlidštč|ší,Tak vypravuie
tomán Jan Jílek o boiíclr a strádáni náboženského
čcskéhoemigranLa clsmnáctého století, tak v ronr;irru
Na Librcrvě gruntě spoIuje osobní osudy rolrríka
z Čcskomoravskévysočiny s událostmi boiovného
roku ].848, tak to líčii v Dětech čistéhoživého,své
neihodnotněiší práci, i v Drašarovi, románu kněze
buditele. Ale ne||asněii je to možno vysledovat v ronránu
Ji í Šmatlán.
Nováková poiímala ,,konflikt pravdy se vět nt"
iako star písmák; ie v tom vždy mnoho náboženstvi,
ale ncpokorného, vzpurného, takže nemriže oslepovat,
umrrvovat, a tím p iaášet ,,upokoi ení", nybrž narlpak, iit í a nutně ryrisťuje v bolestném pesimismu"
V Ji írn Šrnatlánovi však Teréza Nováková zachytila
něco nového. Ji í Šmatlán, domáci tkadlec od Poiičky, ve vášnivém hledání pravdy pro|de katolictvírn
i evangelicwím, rve se o pravdu cel sv j život a
stáIe poznává, iak ie p ed ním ukn_ivána, až mlad
textilní dělník z Brna p ed ním začne lrovo it o ka,
106
A star Šmatlán, kter o soi:č
to možnébylo, p e íkal bych novinY
, l. lrilttr clrilc kerou, po ádem se mi zdá, že toh,,
, r,tt lIt:iltl, už za m|ada sem byl na to navedenej,
1rt.rlistlttl a scrcialismu.
,r|,,,
,,(jlrcl_yby
.,1,1,1r
brlžskou praudu všude vyhledával
..,,"
ten
r.rry Šmatlán na\ézá,,božskou praudu'' právě v so*
, r,rlr:;riclrych listech Zá i a Červáncích,kteró nrll
ll;c brněnsk textilák. Nalézá ji v sclcialisnru,
!c v tom takové náboženské poietí, ale nctlt
r,,ilrrrclnó * a vrhá to jasné světlo na celou tuto titltr,ltttlvi]u tvorbu Teftzy Novákové -, že prásě v díle,
l, .1 7ilchr,-cuie neiposlednější období ve zpracovanycll
| , |,;lch, iíčispisovatclka p íchod socialistick ch myšl( ll(,l( l1A česk venkov, lr vyrisťuie tak všechno to
1,1t,tllini pravdy v reálnou naděii.
|!
l(
l/,;rs
|,)
.rJ
JAROSLAV VRCHLICKÝ
l
O dědictoi Vrchlickébol
ž
l-iieme ve
dnech pln ch děiinn ch událostí, v nichž
p ítomnost nám dává myslit na zit ek - a v ie|ich
p ekotném spádu p ílišČasto zapomínáme na to, co
byio včera, co však nep estalo existovat s včereiším
slunce západem. Až teprve něiak vnějšípodnět
dělá opět z minulosti dnešek, dnešníudálost, a poiednou nám p ipomíná, co isme nikdy neměli práva
zapomenout, protoŽe to Žiie v nás a v naŠÍdobě,
i když jsme si to neuvědomovali.
Tak nyní v ročníden smrti Jaroslava Vrchlického
p ipomíná živédědicwi, iež veliky básník zanechal
p ítomnosti. Čtvrtstoletíuplynulo od smrti Vrchlického - a literární rubriky denních listťr i revue budou
opět naplněrry jeho lménem, jež kdysi znělo nejen
z lich, ale i z rist tisíc jeho čtená ri. To ie ten vněiší
podnět, to ie ta p íležitost, z nižby mělo vzejít nejen
kritické ocenění dědicwí Jaroslava Vrchlického, ale
i rozšiíeni poznáni ieho díla. Yždyt osud tohoto díla
větu není záviděníhodn .
Učiteléa profeso i na školách vykládaji o v znamu
básníka, kter ,,otev el okna českéliteratury do zá,
padní Evropy", žáci se namáhavě učínázvrim ta
,ch sbírek, dramat a studii a zapomínaii
ielro básnick
je tak rychle iako těch několik veršri, které recituií
z čitanek, a jett zv|ášt kultivovani divadelní ochotníci sehrají občas ieho světlou Noc na Karlšteině.
Toť vše. Zdá se, iako by dílo zem elo se sv/m tvrir108
,,,lll, l)n iako by bylo krajně nečasovévzpomenout
lr,l i tttimo iubilejní p iležitost.
A 1l-ccc dědicwí Jaroslava Vrchlického žije v celé
r',":,liť: poczii soudobé. Vrchlick vykonal práci celé
;,,,lrró gcncrace neien rozsahem svého díla, ale p enlt,všítn ieho historick m w.iznamem. Tím ,,otvíráním
,,l*c,tt do Evropy" ie to vyiád eno pěkně, t eba ne
;ri't,snč. Neboť v té době, kdy Vrchlick píichár;i,
l,vl:r iiž okna i dve e českéhoměšťáctva otvirána
,lrrlitli,án na všechny strany, česk měšťák si uvědorrlrrjc mezinárodnost své t ídy a širok rámec ral.,lrrsko-uherské monarchie mu p estává p ekážet
v lrospodá sk ch v boiich. Česká poezie, hledaiící
llrllratství v hloubce, v nitru, často romanticky pesirrristická a vždy velmi st ízlivá i v neibohatším svém
vyrazu, zdála se poiednou chudá vedle toho hosporl:ii'ského rristu, šedá vedle těch pestďch snri o doll vání trhri, o zámo sk ch obchodech, o bohatém
r;ttlostném životé.A bylo skutečně nutné vyrovnat
icií krok s tím p erychl;.im r stem českéspolečnosti.
'|'cntrle kol, velk a pot ebn , ale steině velice netvlččn, vykonal právě Jaroslav Vrchlick .
Čcsk básník nosil ieště čamaru, když už česk
rrrčšťákoblékal frak. Vrchlick p išel do česképoezie
s cclou garderobou večerních riboru a ieho verš zallllholil iako eč zkušeného světáka. V česképoerii bylo stále něco asketického, iak rostla ze života
rip<lrně pracujícíhoa riporně hloubaiícího emeslníka
i rolníka. A Vrchlick - j"k, paradoxl - s obrovsk; m napětím a pílípracuiící cel svrii život, p ilášcl do ní lesk a slavnost velké společno ti, mohoucí
(,xistovat ien na práci iin ch.
Proto byl ten kol Vrchlického tak nevděčn , proto
st: také Vrchlick nikdy nemohl stát básníkem lirltlvym. Ale to, co konal, musilo b t vykonáno, aby
709
čcská poezic mohla dál, molrla w š. P inesl i p enesl do česképoezie odvahu k lesku a monumentálnosti, odvahu k slrrnečnu, ktcré tu nebylo, Jeho dilem doháněla česká poezie všechno to kypícíbohatství tvarri i obraz , které se v iin ch poeziích tvo ily
po cclá sťalc,tí. Ovšem že touto p ekotncrstí tvorby
těžcc trpělo vlastni dílo. Jederr básník mohl napsat
tolik knih, ale |eden lids život nemohl ziskat tolik
z-ážitk , aby z nich mohl p ímo tvo it. Bylo to slovo
jin ch, jiná kniha, která iei p evážnéinspirovala,
a pocl lesklou - pro českou poezii objevitelskou lormou ncbyvalo často nic, co by bylo schopno p ežít
den. Ale to obrovské dílo iako celek, a i tam, kde
bylo nc jpoorcbnějši, /:lllbrlce zapťrsobilo na vyvoi
ceió čcsképoezie. Velká včtšinaz něho sama odum ela, ale ieho dědictví žilo a žije dál - ne v ieho epigrinech, ale neiživěii prár,ě v jeho odprircích.
l,,l,,itlr cclé básníkovy práce snadno zbloudí kažďy,
|,,1,1 lrcní vyzbrojel dobq m kompasem znalostí a
,,,li,rlt,ttrlsti. V plnění svého dějinného kolu Vrchlic|. r l)lťčnstoien improvizoval a mnoho a mnoho
ieho
vr,riii * a často právě pro budoucnost velmi zásluž.lry,lr - ztratilo živelnost témě tak rychlc, iak bylo
,,r,l,it,tlváno. P edložit všemu čtená stvu celóho Vrchli, l,i,irtl bcz vybéru, znamená ublížitčtenál'ťrm i Vrchli, l,ť,rnu. Znamená znemožnit jeho skutečné poznáni
.r sllrb rni, častrr povrchně nahozen mi vcrši popudit
gcr.eťace nést tu prokletou
,lt,scti leťy:
Kdyby nebylo Vrchlického, byly by musily celé
tíhu spěšnéhodoháněni,
kterou pr'iial na svá bedra. Jak ho ce nespravedlivé
ie tedy, ie-li prakticky zapomenut, nemají-li nejširší
vťsťvy lidové, z nichž dnes vzniká nová poezie, ani
možnost, aby poznaly jeho tvo ení.
Á této možnosti skutečně není. velik rusk bás-
rrík Puškin musil čekat sto let, až socialistická spolcčnost vydala klasick souhrn jeho díla. žád,ny soukrom nakladatel v kapitalistické společnosti nevydá
nikdy ani celé obrovské dílo Jaroslava Vrchlického,
a i když se k tomu odhodlá, uvázne na počátku
ccsty, iako tomu bylo až dopostrd. I dílo Jaroslava
vrchlického se dočká skutečnéhosouboru až v socialismu, v němŽ nemriŽe a nesmí byt ztraceno nic
z kulturniho dědictví.
Ale vydání celého díla Vrchlického - to není to,
čeho ie nyní nejnutněii t eba. V těch obrovsk ch roz110
l,r-rlti němu,
:,ilrl
k
kter i pod tíhou svého kolu
naléza|
básním mocného rinosu, Takové verše, které
zijí sv m nejvlastněiším životem stále, takové ie
ri't,lla vykutat z 1eho díla, aby i Vrchlick žil v čterr:li-íclr nejen sv m vlivem na českou poezii a nejer.l
ale sám sebou.
ečeno ieště za života Vrchlického a
l;" X. šalda to žnovu opakovatr pr:ivě v Tvorbě p ed
,,i,j,nr irnérem,
'fo bylo
,,Vrchlick
nemá dnes skoro čtená ri. A také se
jak chcete, aby rnělo čtená e
osmdesátisvazkové? Což |est to vribec
[. . .]
trrrrru neclir.ím. Neboť,
rlilrl snad
dncs, kdy ie čas stále dražšía dražší?Ti
rl;iiírnní ctitelé Vrchlického, kte í stoií pro něho
rr ltrťo vysadu, měli by si uvědomit, že neni iinóho
i,i,Irrrcliska z tohoto dilematu než prost edek, kter
1lz tliivno navrhuii: por'ídit z něho dobrrru antolclgii
,rr;rtl 50, snad 80, snad 100 básní. .. Žadna z jcha
lr r icliych knih se nedrží jako celek. Ale v každénal,,rrcš několik čisel, v té clvě, v oné t i, r, t etí čty i
,,,,lttl pět, která si p ečtešs radostí i dnes, mě| si na
1,,lr,,l.ii a umění básnické požadavky sebep ísněiši."
'|':rk se zdá samoz ejmé, že musí blit vydán
1bor
., rlíllr Jaro,slava Vrchlického, pečliv v,.ibor, kten
l,v litl<lvórnu čtená i naplnil obsahem iméno Vrchlictrrrržnó
171
čcská poezic mohla dál, mohla w š. P inesl i p enesl do česképoezie odvahu k lesku a monumentálnosti, odvahu k slunečnu, které tu nebylo, Jeho dilem doháněla česká poezie všechno to kypicí bohatsťvi tvafri i obraz , které se v iin ch poeziích tvo ily
po cclá stalc,tí. Ovšem že touto p ekotnclstí tvorby
těžce trpělo vlastni dílo. Jederr básník mohl napsat
tolik knih, ale |eden lids život nemohl ziskat tolik
z,ážitk , aby z nich mohl p ímo tvo it. Bylo to slovo
jin ch, jiná kniha, která iei p evážnéinspirovala,
a po<l lesklou - pro českou poezii objevitelskou lormou ncbyvalo často nic, co by bylo schopno p ežít
den. Ale to obrovské dílo iako celek, a i tam, kde
bylo nc jpoorcbně j.š!, /-,llllzoce zapťrsobilo na vlivoi
celó čcsképoezie. Velká včtšinaz něho sama odum ela, ale ieho dědictví žilo a žije dál - ne v ieho epigrinech, ale neiživěii prár,ě v jeho odprircích.
Kdyby nebylo Vrchlického, byly by musily celé
generace nést tu prokletou tíhu spěšnéhodoháněni,
kterou p iial na svá bedra. Jak ho ce nespravedlivé
ie tedy, ie-li prakticky zapomenut, nema!í-li nejširší
vťsťvy lidové, z nichž dnes vzniká nová poezie, ani
možnost, aby poznaly jeho tvo ení.
i\ této možnosti skutečně není. velik rusk básrrík Puškin musil čekat sto let, až socialistická společnost vydala klasick souhrn ieho díla. žádny soukrom nakladatel v kapitalistické společnosti nevydá
nikdy ani celé rrbrovské dílo Jaroslava Vrchlického,
a i když se k tomu odhodlá, uvázne na počátku
ccsty, iako tomu bylo až doposud. I dílo Jaroslava
vrchlického se dočká skutečnéhosouboru až v so*
cialismu, v němŽ nemriŽe a nesmí byt ztraceno nic
z kulturniho dědictví.
Ale vydání celého díla Vrchlického - to není to,
čeho ie nyní nejnutněii t eba. V těch obrovsk ch roz110
l,,l,,itlr cclé básníkovy práce snadno zblorrdí každy,
l,,lrl lrcní vyzbrojel dobn_im kompasem znalostí a
,,,ll,rlt,ttrtsti. V plnění svého dějinného kolu Vrchlicl, \ l)lťčnstoien improvizoval a mnoho a mnoho ieho
r,,,rsii - a často právě pro budoucnost velmi zásluž-lly,ll - ztratilo živelnost témě tak rychlc, iak bylo
,,r,l,it,tlváno. P edložit všemu čtená stvu celóho Vrchli, l,i,irrl bcz r,.. běru, znamená ublížitčtená rim i Vrchlr,l,ť,rnu. Znamená znemožnit jeho skutečné poznáni
.r sllrb rni, častrr povrchně nahozenymi vcrši popudit
l,r,rrti němu,
k
kter i pod tíhou svého kolu
naléza|
básním mocného rinosu, Takové verše, které
zijí sv m nejvlastněiším životem stále, takovó ie
rrt,lla vykutat z ,leho díla, aby i Vrchlick žil v čterr:lríclr nejen sv m vlivem na českou poezii a nejerl
:.ilrr
ale sám sebou.
ečeno ieště za života Vrchlického a
i;" X. šalda to znovu opakoval pr:ivě v Tvorbě p ed
,lescti lety:
,,Vrchlick [. . .] nemá dnes skoro čtená ri. A také se
trlrrru neclivím. Neboť, jak chcete, aby rnělo čteoá e
rlilrl snad osmdesátisvazkové? Což |est to v bec
trrrlžnó dncs, kdy ie čas stále dražšía &ažší?Ti
rl;tiírnníctitelé Vrchlického, kte í stoií pro něho
ll lttto vysadu, měli by si uvědomit, že neni iinóho
i,i,,Irrrcliska z tohoto dilematu než prost edek, kter
;rz tl,ivno navrhuii: por'ídit z něho dobrrru antologii
.,rr;rt[ 50, snad 80, snad 100 básní. .. Žadna z jeha
|rricl;ych knih se nedrží jako celek. Ale v každénal, rlrcš několik čisel, v té dvě, v oné t i, r, t etí čty i
rr,,lltl pět, která si p ečtešs radostí i dnes, mě| si na
l,,,,,z.ií a umění básnické požadavky sebep ísněiši."
'|':rk se zdá samoziejmé, že musí blit vydán
1bor
,: rlíllr Jaro,slava Vrchlického, pečliv v,.ibor, kten
l,v licl<lvórnu čtená i naplnil obsahem iméno vrchlic,,r,j,nr irnérem,
'fo bylo
171
ky. Yždyt všechna ta slova o ,,básníkovi žijicim
v srdcích miliónťr . . ." atd. isou plan žvást, jestliže
ne milióny, ale ani stovky lidí nemaií neiprostší
ÁNTONÍN SOVA
f
možnost čístto, čímv bec žije. ..
Nevím, jaké d vody vedou právní dědice Vrchlického k odmítání svolení k v boru z obrovské práce,
která v sobě skr vá hodnoty iako nezoraná země
a která nikdy iako celek nem že byt z,3rodrlěna zájmem lidu. Ale ať isou to drivody finanční,nebo takzvaná ,,pieta" k celému dílu, v sledek je stein : na
kulturních stránkách denních listri se obieví silná
slova hodnocení velikého básníka, kter zem el p ed
čwrtstoletím,slavnostní ečnícina vzpomínkov ch
panychidách budou s pohnutím skloňovat: Vrchlick ,
vrchlického, vrchlickému, ale vlastní slova básníkoT,,a budou dále němá pro tisíce z těch, kte í jsou jeho
dědici neiskutečněišimi, protože sloužíbudoucnosti,
jako jí sloužil i on [.. .]
t937 (zkráceno)
Sowcit
a
a7clor
Antonina Soayf
l
l . l N"lvaZnějši slova o generaci let devadesátl ch
v it,skó literatu e ekli až doposud ien p íslušnici
l(,l() gcnerace. A p ece my dnes o ni musíme
vědět
,it, ncž mohla vědět sama o sobě, abychom mohli
,l,,llr'c vidět sebe, i dál do budoucnosti.
l}yla to léta p elo,mu po parnasistické é e,
v níž
|.rrrlslav Vrchlick , ten siln a podnikav cestovatcl
.
1,rl svčťovépoezii, p ivážel do Čech nep eberné bolr;ttstvi soudo,b;ich forem i antikvit.
Všichni mladí
,lr,ltlili k němu do školy, s utajen;ím dechem prochá., |i sbírkami |eho kabinetu a dali se
unášet i inspil,rvirt leskem nejkrásnějších vysťaven ch exemplá
.
,,\ všichni, když pak vyrostli, se postavili proti
němu,
,rl,y nrohli sami ťvo iť, p estali mluvit jeho jarykem,
.rlly nalezli mate štinu novou a silněiši ačkoliv
lrili<[y nezapomněli zcela na lesklou krásu
a bohatství
;,,lrrl domácich sbírek. Nebyla to však pro ťá liter,irrrí revoluce. Musiti p estat mluvit jazykem
svého
,,, itclc, lnusili hledat a nalézt ,novou
mate štinu,
|,ltltožc konec devatenáctého věku i u nás znamelrlubokou změnu v myšlenía citěni člověka.
Ja-
rlll
r,,sl,tv Vrchlick. sowa dohnal měšťáckou Evropu
r, ;lrrczii a už bylo měšťáctvi žalá em básníkově
velké se yzpolzi proti tomuťo žalá i
(rrt,i-íklim: žaIá nikovi) a hledá cesťy
niku v ritěku
trrl1,ltč. Všecko
Vc vzpouÍe.
Nll:rclá česká poezie
llt,|}()
let devadesát ch se rozcházi
113
na k ižwatce obou cest. kolem Moderní fevue e
soust eďuií ti, kdo utíkaii do ,,věžičekze slonoviny",
do ,,umění pro umění", kolem Rozhledťr na krátk
čas ti, kdož chtěií uměním boiovat a kdo se ve svém
lVIaniíestu hlásí k politické práci, ,,aby blahobyt a
spokojenost společenská rozšiíilase do všech kruhri
a vfstev" (Manifest Českémoderny v Rozhledech
7. ílna 1895). Pozděišívj,voi znovu a jilak rcz,
dělil p íslušníkyobou těch skupin, ale ono hlavní,
gcnerální rozdělení zrjstalo. Rozdělení na prchajíci
a boiuiící.Či p esněji: na prchaiícía bledající, usilovně, odhodlaně, všímživotem hledajícínovy ťvar společnosti, nov sryl života, noq ád lidsk ch vzťahri;
novóho člověka, iehož by mohli milovat.
Zni ti snad p ílišvšeobecně to ,,hledání nového
člověka". Jako by každy velky básnik neusiloval o to,
aby za|idnil svět lidmi podle svého obrazu doko-
nalejšimi, hodnějšími iména člověka! Ale ru nešlo
o takové všeobecné risilí, tu š1o o podstatně něco
konkrétněišího. Podívej se ien pod Manifest České
moderny na iména těch, kdo iei podepsali: F. V.
Kreičí,F. X. Šalda, Otokar Bíezina, J. S. Machar,
ViIém Nírštík,Antonín Sova, Josef K. Šleihar, E.
Kórner, Josef Pelcl, František Soukup. V této adě
imen velmi nestein ch hodnot a velmi rozdíln ch
pr'íštíchosudri nalézáš také politické p edstavitele,
muže p,oliticky iiž vyhraněné. Jak vyhraněné? ocialisticky. Jsou to členovéčeskésociální demokracie, d,ělnické stfany, která v těch letech zabfuá do
ši ky i do hloubky, upevňuie se organizačně, zak|ádá
první vědeckou socialistickou revui u nás, Akademii,
redigovanou B. Šmeralem, krátce nato popula začni
t deník Zá i, redigovan A. P. Veselym, a Právo
lidu, první socialistick deník v Čechách. Česk; proletariát vystupuie stále naléhavěii a rozhodněii iako
í1,4
,,ty,ltli,t,ovaflá síla proti kapitalismu, ďeba formy jeho
l,,rlt, ttcjsou ještě zdaleka plně rozvinuty a poho i
l, lr,l sltt"t, tužeb a cil jsou sotva tušena v mlhách.
|',rk z:rčírránová kniha dějin českéhonároda.Avtom
,,vi,tlt: vidiš
iasně i konkrétní ťvar nového člověka,
v tom světle
rirlíši smysl a p íčinyhloubky literární revoluce
, ,,,;lió v letech devadesát ch.
|:rl< tomu rozumět? Znamená to snad, že tenkrát
v.,rrikii v Čechách poezie socialistická? Nebo znaltt,,ttli to, žc tenktát dělník poprvé vniká do české
1rrll,zic, že česk verš poprvé biie na poplach proti jcho bídě a zvučíke vzpou e pfoti ieho utiskov.ilrí? Ne! Básnická ťvorba let devadesár ch není
lrl,,rlltrtólro básníky Českémoderny,
1,,lczií socialismu a socialistické revoluce. Ani ne,,l,it:vuie dělníka a jeho sudbu pro poezii. Ten
ie
1,r,,l rri iiž dávno objeven. Yždyt i v neiintimněiších
,,lrírl<:ich
Jaroslava Vrchlického nalezneme nez ídka
,,illr;i číslavzrušeni a doiat ch protestri proti
bídě
.r ritisku pracujících. A neien u něho, u toho p ímého
l,r,,tlclrťtdce geneface let devadesátl ch, která se proti
tri.ttltt tak p ík e postavila. Mohli bychom jít daleko
,|,t,t. l< Rudolfu
Mayerovi a Yáclav-a Šolcovi z Nelr1,1rlvy školy básnické a ještě p ed ně a sledovat
l,r,llriklrní a r st citlivého zájmu o dělnick osud
l i'cské poezii až ke starším současníkťrmz devade-
,,.rrych let, zejména pak k neiv razně|šimu
z nich,
'ir,;rtrlpluku Čechovi. Zjistili bychom, že dělník žije
v . t,skó poezii dávno p ed lety devadesát_imi, a do"
l.,,rrtc, ekl bych, z etelněii, aysloaeněji než v díle
t,,lr lct. Právě Svatopluk Čech již v Nov ch písních
,.lr:,í
1rodzemní hlas proletá ské revoluce a vidí v dělrrrlirlvi icdiného hrdinu budoucnosti; a roku 1895,
" lí}(,c Manifestu Českémoderny, vydává své Písně
rr|trtli:l, které se staly veršovanou biblí celého
|ednot15
ho dělnického pokolení a neirozší eněišíbásnickou
knihou českou vribec.
A p ece ne v ní, nybrž v málo známych verších
Soucitu a vzdoru a Zlomené duše a Vybou en ch
smutkii a Ještě iednou se vrátíme, vidíme dnes zárodky té nové soudobé poezie, jejiž wírci uvědoměle spoiu!í svrii osud se světoq m revolučním hnu-
tím proletá sk ,m.
Sociální verše Svatopluka Čecha isotr plny dobov ch citri, básník těžce snáší k ivdu, která se děie
pracuiícím, trpí utrpením iin ch a protestuie pfoti
nespravedlnosti a bezpráví. Je to šlechetn; muž,
kteqi se zastává utiskovan ch a ponižovan ch. Mohl
by žítklidnéii bez těchto protestri, ieho dobré srdce
by dovedlo uživat lahodné idyly tohoto světa ve
stinu lip, ale ieho smysl pro spravedlnost mu nedá,
aby neprotestoval, aby nebou il, aby neboioval za
iiné. Je to dobrovoln a vášniv obháice slab ch a
ve ein , žaIobce proti ritisku, znamenity ečník,p esvědčeně a p esvědčivě horlícíproti porušování platn ch zákon lidskosti.
Jak, p elom ve srovnání s tím a ve srovnání se
všemi p edchridci znamená poezie let devadesát ch!
To již neisou obhájci slab;ich, bohatě rétorštízáÁtítníci trpících,To isou sami slabí a trpici. Již nevyzyvají ke vzpou e jiné. Sami se vzpouzeií a bou í. Utiskovaní nejsou někde dole, pod nimi, ani kolem nich.
Sami k nim pat í, spl vaii s nimi, ieiich osud je s nimi spoien. Nemohou - i kdyby po tom tisíckrát toužt|i - žítbez protestri, lž neznaií idyly, Jsou v žal,á i
staré společnosti a tlukou o jeií míižlněkdy zouíale a zmateně a iindy plni ťrčinnéa plodné naděie.
Boiuií a choulí se. Naplňuie se nové vědomí a opáii
noqi cit: tato společnost, toťo uspo ádání lidsk ch
vztah musí zmizet, abychom mohli b ,t šťastni.
716
A
,lrtč.jíb t šťastni. Maií pro to vnit ní dispozice.
,,\lt, llcrnohou, nemohou, píotožesoudobli osud člor,l,;r jc strhává ho kou bolestí. Yyplatá bičuiícínerr,,rzitlr dncška (kdo by ii necitil!) chvěie se záro,lt,r'ltč v poezii let devadesátjrch: NĚCO se musí
,,t;it l Něco, něiak osvoboeujícíčint
|cstliže však dnes již vime, jak čin, jestliže dnes
1ti, známe ieho p iklad a žijeme jeho po ádek a
l lrr,čjcmc se spíšenetrpěliv m očekáváním dnri jelro
1,1lrrlsti - tenkrát, v leteclr devadesár ch, byla to
trt,rvrlzita tápáni a vzdáIen ch tuch. Jak z téch mííží?
l(lttn se vypravit? Utéci od lidí do h,or snri? Nebo
l;t,stoupit do ridolí nového království, královswí člor,č,lill? A
kde ie
to
dolí?
llory snri. IJdoli nového království.
l]le, to iiž nemluvím iá, to již qimluvně
hovoi-í
Arltrlnín Sova, citoqj, děiepisec devadesát ch let,
lt
I(usem svého osudu je Antonin Sova dědicem Jat,lslltva Vrchlického. Vrchlick je právě na rzrcholu
,,r,ó tvorby a
|ako vír v neiširšíchkruzích zachycuje
poezii
a strhává ii do českéhoverše - když
'r,č,tovou
:,t, nrladl Sova (ieště tiše) ujímá pokračování v
ieho
r-rlrrllrr. Ještě něco zbylo k ,,doháněni" ve světě, a
,,r,jlrróna v poezii francouzské, pohnané dílem Velké
r,,vtlluce daleko v čelo v5l,voie p ed poezii anglicko,u,
jr,ž p cdtím měla podmínky k rozvoii neip íznivěiši.
|r,štčtu něco zbylo, něco velmi v znamného zbylo
r 1rrl Jaroslavu Vrchlickém, šťavnatémeklektikovi,
l.tt,ry dovedl mluvit jazykem Lamartina i Victora
llrrri;t, Lcconta de Lisle i Alfreda de Vigny i desítek
111
ostatních až po Baudelaira (posloupnost vyvojová,
nikoliv časová).
Až po Baudelaira!
Již Charles
Baudelaire byl
mezí, kterou Jaroslav Vrchlick nedovedl p ekročit.
Psal o něm i p ekládal ho (s nezdarem), ale ieho
ho ká nespokojenost, ieho rozkladn odpor ke spo.
lečnosti a jeho oblačnéblaženství melancholie bylo
iiž Vrchlickému cizi. Tam se iiž nemocně rozpadával měšťansk íád, jehož plnosti, slár,ry a iasu byl
Vrchlick básníkem. Ale tam také se již chvěly tóny,
clo nichž se zaposlouchal mlad Sova a které rozehrály ieho nové, ilo vysoka laděné nervy, Tam začílá
dědick rikol:Antonína sovy, plněn v počátcíchjeho
tvo cní.
vrchlick dovedl českébásnicwí až těsně k hranicím soudobé tvorby ve světě. Teprve Sovou však
česká poezie ópraÝdu ,,doháni'9 moderní poezii světovou a od té chvíle s ní udržuie krok. V tom smyslu
Sova dokončil, dovršil dílo Jaroslava Vr,chlického.
V tom smyslu byl ve sq ch počátcích dědicem jelro
děiinného rikolu. Ale dál je ieho osud iiž |injl. Nebclť celá žívotnipráce Vrchlického ie v podstatě jen
pfrichodem pro iiné, pro budoucí, popkajíci ho, a
t eba i neznaJici básniky; dědické počátky Sovovy
isou však prrichodem i pro něho samého. Nemriže
iimi ncprojít, nérnrižep eskočit cel;i v vo|oq risek
světové poezie, nemrjže a něchce nevytušit a nevyhmatat opěrné p íbuzno,sti a p edchridce prcr sebe
i r,ťrbec pto české básnicwí, ale neztrácí a nemusí
iiž - jako Vrchlick - zftácet v ťom všechny sr,é
,
síly.
Vizme ien, iak' zacl-tiaí s Coppéem, kmotrem sv ch
prvrrích sbírek. Dnes víme, že Frangois Coppée byl
jenom epizodou ve francouzské literatu e, t ebaže
Zr:la
v
118
něm viděl zak|adateíe po,ezie budoucnosti.
l\líižt,nrcvšak již také vidět, že to nebyla epizoda
t,rlt zccla bezvyznamná, iak se zdálo v p íméreakci
rr.r jt,lro p ecenění. Jsou bohaté básnické kraie a isou
rrt,lt:ttrné a krátké stezky v nich, které rě p ivedou
li rrrlvym v hledrim. Stezka Coppéova byla taková.
A v hledy, k nimž p iváděla, zlákaly sta mlad ch
lr;isník , že by|a zaktátko * a nakrátko - vyšlapána
silnici slávy. Dnes zarostla trávotr. Ale jdi
poznáš,
ní
á
že člověk, kter ii ptošlapával, měl
|rrl
.rlt,spoň dobr orientačnísmysl a kus odvahy, když
v 1lllrnasistním verši, do nudy uhlazeném, nahradil
.,l<včťaloe" zad;imanou hospodou na p edměsti a wr, širokou
llltlrršcné ,,smaragdy a iaspisy" barvitou šedíneivšed-
rrč,išíhoživota, Dál ovšem Coppéova stezka nevede.
Nt,clrrvedl iíž,iako Zola, velkoryse obievit novou
lit,iistt v opovrhované všednosti a zdánlivé ošklivosti;
,rrri ncdovedl bou it a vybou it se pro osud člověka,
1.1cróho kreslil, či lépe: obkresloval. Šeď zristala u
lri,lro dál jen šedía levné, kalné odstíny jeií získával
Ale v pot ebn
a)s upozornil na konkrétni, drobné a opomíiené skult,čttosti, zeiména skutečnosti velkoměstské, za nimiž
1,;rk vclké duše básnické uvidělyivelké osudy lidské.
A v té konkrétnosti byl Coppériv v znam, Jí zapriso-.
l,il na mladšíbásníky nepoměrně většiho formátu,
it,rr p íměsi íialovéentimentality.
lr,,ž byl sám.
.|í zap sobil u nás i na mladého Antonína Sovu.
l:r to ptisobnost pot ebná a užitečná po rozmáchlém,
nttttlltomluvném a máloobsažném verši vrchlického
.r 1rtl ieho myšlenkovém i p edstavivém eklektismu.
).ryrrri žánrovymi obrázky ,,uboh ch prosťáčk " a
;,,,lrltlstrunnych městsk ch figurek právě ten st izliv
l,rt,slí Coppée pomáhal Sovovi rychleii a spolehlivěii
rr:rl<':zt cestu neivlastněiší. A zatímco druŽiné česk ch
(,l|)|) ()vcti kolem ŠimáčkovaSvětozoru stačila epill y
L19
zoda Coppée na cel; básnickj, život * p ejímala ho
celého, trpně kreslila a rozlěžňovala se po ieho zprisobu - Sova vylovil z Coppéa ien právě to iediné
podstatné, ien jeho konkrétnost, aby o ni op el svou
qitlivou básnickou vnímavost.
Op el, ale nedal se iím ést za ruku. Nebyl to
vliv, z něhož by teprve později musil vyrustat a osvobozovat se. Ne, Sova je básník z jednoho kusu, mocně autonomni již v těch sv ch počátcích,v nichž pro
českou poezii hledá ieště opěrné p íbuznosti. Je to
dohaněč vyběrav , nikoliv eklektick;i. U málokterého
básníka nalezneš v nejraněišímobdobí ieho worby
básnické vyználi tak zralé a pro cel život platné,
iako ie to, jež čteme v prwních veršíchSovov ,ch
,mi slokami:,,Rád nemám poezii
ieštěp ed Realistick
crmšenou ... a pro šosáky, které smělo,st bolí.., Rád
mám ji s čpavou, ostrou vtipu solí... a k věčn m
bojrim stvo enou... Nerv moderní když hne se v ní
a cit p ítomnédoby . . , Cbci člooěka o ni rnodernibo
mit i v marnostech i touhách sv ch."
Volání po moderním člověku v centíu poezie rrení
mlaclému sovovi ani fuází, ani módní koketérií.
I Vrchlick
s
p ed ním dovedl ovšem takto volat a
mnohem nalélravějšímsnosem slov. Ale pak po-
klidně usedne ve své dílně a soustruhuje madrigal
o brrblinách nebo tencónu na téma hraběte z Rousillonu, má-li rytí sk milenec následovat vyvolenou
dámu i ve smfti, nebo oplakat ji a dál žít.Takovy
pracovní, takov myšlenkov, pochod si u Sovy ani
nemrižešp edstavit; ale u Vrchlického není vzácn .
Neboť Vrchlick zlá soébo moderního člověka iako
bytast itž sťvo enou, jeiížchemické složenímu není
problémem; moderním člověkem !e mu měšťák a on,
básník, pracuje na ieho kultu e, na ieho kultivovanosti, aby se stal člověkem ccl nejdokonalejším, co
1,20
rr,
na něm i svo,u tencónou i
Je to duch d vě iv a véíicí
1r,lcliIrrčiším;pracuie
,.\,\,|ll rrradrigalem.
v ,lrlllró a plodné síly měšťáckéspolečnosti.
Stlvlr naopak ie neien kritick , ale i zcela iiné víry,
rr,,1irl|ící víru Vrchlického. Tuší,vyciťuie nedokona1,1,,l v podstatě samé společnosti, do nížse narodil;
,,,rlrr;rnu lidského štěstí v ní. Moderní člověk ie mu
,lt,,ctt
a zárovei
hněten
v nov tvar
pod vysokym
tl;rlicnr měšťáckého ádu. Není to nic hotového, znállrť,lrtr. Snaži se analyzovat poznané prvky té nové,
r .rlrikaiící bytosti i skládat si ii sval k svalu, nerv
l. ttcrvu, snažíse pochopit každ zmlčen, i vzdálelrť, radosťn;i záchvěv jejího srdce, aby se prochápal
,,ž k obecnému iádru, skutečně lidskému sebeurčení
,l,tvč,ka. A v tom p vě, iak se prohlubuie |eho po,
lrlt,tl na soudobého člověka, |ak se stává pronikavěi-
:lílrl a ob!ímavěiším, iak stále celiswě|i chápe a vyj,rtlr'uie jeho složitost v toru právě !e Sovriv v voj.
A srovnej jen některou z charukteristick ch sbirek
Vrchlického s kteroukoliv sbírkou Sovovou a poznáš
Srlvrlvo místo v moderním českémbásnictvÍ. Jak
,ttttick,á je poezie Vrchlického! Jak se vršíslovo na
,,l,,r,o, verš na vetš k pevné, solidní a bohatě štukatrtt,tlvané stavbě pro hotového, dob e zako eněného
,lrlvčka Vrchlického, měšťáka! Jak i básnick ch v ,,,,li closahuie
ien iako věž nebo maiák, ano, maiák,
uli,tzováček v pťosboru! A jak se jeho verš zčeíí,iak
,,,, rozechvěie vnit ním pohybem jen v jeho lyrice
rl,,jintimněiší; všimni si kdy: v posledním období
lr:isrtíkově, po tragédii osobní i wrirčí,neihlubší
v tlčjinách českéliteratury, která mu dala pocitit ie-
lr,r rlbětování, dějinně nutné, nesmírně užitečnéa
ké; v o,bdobí, v němž s katastrofální
lrlrlstí ztratil své vridcovstvi, protože prida, na níž
,,r.il lr která se mu zdála tak pevná a slibná pro věč-
rtt,sttrírně ho
r
y,
121
nou
rodu, počala e ot ásat a sesouyat hlubinn m
rozkladem; prostě tehdy, kdy i v jeho lyrice ozvaly
se ozvčnou tóny těch, kdo p išli po něm,
Sovova poezie vysokého vnit ního napét!, horečného hledání a p eskupování je naopak poezie dynam,ická. Slova se nevršína sebe, ale adi za sebou,
slovo za slcvem, verš za veršem, není tu budova, ie
to tok, báseň není stavtra ukončená st echou, ale
plyne a rozlévá se a plyne i p es svrii poslední verš
a za néj...
Post j ! Je tohle vlastnost jen poezie Sovovy?
Je
tohle rozdíl ien mezi Sovou a Vrchlick m? Není to
něco obecnějšího, co mrižešpozorovat a ově ovat si
i na jin ch zjevech básnick ch? Ne w_ iimka, ale pravidlo? Ano, ie to obecné. Je to rczdí| mezi celou
poezií parnasistní a celou poexii moderni.
V parnasistech literárně doznívá epocha největší
síly měšťáctva. Je to sklonek jeho mužnych let,
,v nichž
ien diagnostikové vzácné bystrozrakosti dovcdli pod zdtav,m povrchem tozeznat a určit ieho
dědičnou chorobu, která je, měšťáctvo, pozdéji ochromí, rozleptá a zabiie. Parnasisté však nemaii této
bystrozrakosti; ryjad uií ieště ieho sílu, lyiad uií ji
formálně neidokonaleji, ve ťvarech nejbohatších,nejhotově|ších, které rrakonec ustfnou. Sv m dějinn m
trmístčními svl m ričinkem je to poezie pomníkri:
monumentální, kamenná a p ipomíná velké mrtvé.
1938 ( ry,vek)
lOSEF SVATOPLUK MACHAR
fMacllar a Soaaf
V
;.,Ono- r dnu uplynulo pětasedmdesát let od
l|;lt,()zcní dvou česk ch básníkri: Antonina Sooy
;r |. S. Machara, Oba z iedné generace, oba steině
rlt,llLrtuiící pod pseudonymem ve Světozoru, oba spol, ilrč podpisuiicí Manifest Českémoderny, oba steině
:,r,yrrri začátky pohoršuiícíčeskézápectiky, oba
,,rt,inč vycházeiíci z Jaroslava Vrchlického a stejně
1,rrrtlce iei pak odmítaiícía p ekonávaiící - tak se
j.vili v těch devadesát ch letech, která ielich genel,r,i dala iméno. Ale ieiich osudy - nemyslím ien
li,lské, n brž ibásnické osudy - se rozešly .., a dnes
r itlírnc, že Antonín Sova naplnil dílo, které bylo
,lt'ckáváno od Machara, zastiňuiícího kdysi svou hlasr,,ltr boiovno,stí tetelivou citlivost Sovovu.
l,iterárni fevoluce let devadesáq ch měla hluboké
l.,r ,cny. Generace, která ii prováděla, prv-ní pocítila
rr,,sllravedlnost světského ádu jako něco, co se ií
1,ríIrro dot ká. Nechtěla a ani iiž nemohla b t icn
,,,ltlln m advokátem ponižovanych a utlačovan ch,
i.rlitl byl p ed ní nap iklad Svatopluk Čech; cítila,
rr, Sáí1l8 pat í k těm poníŽen; m a potlaČovan)im, a
,,,lltrcl rostl je!í kritick - a víc: bo|ovn poměf
l. s1lolcčnosti, která lidi ponižovala a utlačovala. Tak
,,t, stciného vztahu k lidské společnosti vycházeií Sor,,r i Machaf, a pfoto v ieiich začátcích, v ieiich
l,r vrtích sbírkách, za lechnete často tóny piibuzné a
1,1ízl<ó. Ale Sova se vypravil hledat ,,ridolí nového
l.r:il<tvství", hledat lidi, skutečnélidi, které by mohl
l23
nou fodu,
a e ouvat hlubinn .m
kdy i v ieho lyrice azvaly
lOSEF SVATOPLUK MACHAR
počala se ot ásat
rozkladem; prostě tehdy,
se ozvěnou tóny těch, kdo p išli po něm.
Sovova poezie vysokého vnit niho napéti, horečné*
ho hledání a p eskupováni je naopak poezie d.ynarnická. Slova se nevrši na sebe, ale íadíza ebou,
slovo za slcvem, verš za veršem, není tu budova, ie
ťo tok, báseň není tayba ukončená st echou, ale
plyne a ro,zlévá se a plyne i p es svrij poslední verš
a za něj...
Postrij ! Je tohle
vlastno,sť jen poezie Sovovy? Je
jen
tohie rozdíl
mezi Sovo,u a Vrchlick m? Není to
něco obecněišiho, co mrižešpozoroyat a ově ovat si
i na |inj,ch zjevech básnick ch? Ne v iimka, ale pravidlo? Ano, je to obecnó. Je to rozdíl mezi celou
prlezií parnasistní a celou poexii moderni.
V parnasistech literárně doznivá epocha největší
síly měšťáctva. Je to sklonek jeho mužn ch let,
v chž ien diagnostikové vzácné bystrozrakosti dovcdli pod zdtav m povrchem tozezfiat a určit jeho
dědičnou chorobu, která je, měšťáctvo, pozdéjí ochrom| rozleptá a zabije. Parnasisté však nemaií této
bystrozrakosti; r7jad ují ještě ieho sílu, vyjad uií ji
formálně nejdokonaleji, ve ťvarech nejbohatších,neihotovějších, které nakonec ustfnou. Sv m dějinnj,m
umístčními slim ričinkem ie to poezie pornníkri:
monumentální, kamenná a p ipomíná velké mrWé.
1938 (riryvek)
fMacbar a Souaf
1/
V i"dnom r dnu uplynulo pětasedmdesát let od
nlnl,1,cní dvou česk ch básnik : Antonína Sovy
,t l. S. Mach,ata. Oba z iedné generace, oba steině
tlt,lrrrtuiíci pod pseudonymem ve Světclzoru, oba spolt,ilrč podpisuiícíManifest Českémoderny, oba steině
,,r,yrni začárky pohoršuiícíčeskézápecníky, oba
z Jaroslava Vrchlického a stelně
pak
odmítaiící
a p ekonávaiící - tak se
|,rrrtlce iei
ch
letech, která ieiich genev
těch
devadesát
;,,vili
jeiich
osudy - nemyslím ien
r;rti dala iméno. Ale
lirlské, brž i básnické osudy - se rozešly .. . a dnes
.,t<,irrč vycházeiíci
r
itlítnc, že Antonín Sova naplnil dílo, které bylo
,lt't,káváno od Machara, zastiňujícího kdysi svou hlas-
boiovností tetelivou citlivost Sovovu.
l,iterární revoluce let devadesár,ch měla hluboké
l.rrcny. Generace, která ii prováděla, prv-ní pocítila
rr,,sllravedlnost světského ádu iako něco, co se ií
1,iílrro dot; ká. Nechtěla a ani již nemohla b t jen
,,tltllnym advokátem ponižovan ch a utlačovan ch,
i.rl<tl byl p ed ní nap íklad Svatopluk Čech; cítila,
zt, sílílápatíi k těm poníŽen; m a potlaČovan)im, a
r1,1tl
,,tltud rostl jeii kritick - a vic: bo|ovn poměr
L společnosti, která lidi ponižovala a utlačovala. Tak
,,t, stciného vztahu k lidské společno,sti rycházeií Sor,;r i Machar, a pfoto v ieiich začátcich, v ieiich
1,rvních sbírkách, zaslechnete často tóny piibuzné a
lllízlió. Ale Sova se vypravil hledat ,,ridolí nového
kl;iltlvství", hledat lidi, skutečné lidi, které by mohl
L23
milovať, hledat svět pro takové lidi a po,máhat iei
wo it. Machar jednou nohou uvázl v nietzschovském
individualismu a druhou udělal pril kroku k reformě
společnosti, jejiž nejtéžší
h ích spat
il v
,,iedu
z Ju-
dey", v k esťanství,v katolicismu, v papežskémŘímu. (Osťatně, i tu se díval nietzschovsk ma očima.)
Sova trpěl nedokonalostí světa, Machar vždy více
nenáviděl, než trpěl. A to mu právě p ekáželo v pochopení velikosti člověka a ieho rikolri a ned,ovolilo
mu r st a vykročit z kruhu pouhé kritiky.
Dnes, kdy se tak často uchyluieme k sv m básni
krirrr, abychom se posilnili vínem ieiich poezie, nalézáme u Machara spíše ocet než víno. Na trpko,sti
těchto dnri se tepfve iasně ukazuje, iak málo kladnélloie v básnické práci Macharově, iak opravdu uvázl,
jak ustrnul jen v leptavé činnosti, ieiížzáslužnost
ie vždy jen dočasná. Není v něm silné víry v člověka - kromě něho samého * a to k velké a živné
poezii nestačí.
Tak vidíme Machara dnes a chápeme, iak se mohl
dostat až do blizkosti fašismu, snažícíhose také rozleptávat, ale ne už stary, Ňlbrž nov sv&. Tak vidínre také, jak živá iest poezie mfťvéhobásníka Antonína Solry a iak mrtvé jsou soudobé verše žíiícího
básníka J. S. Machara. Byli bychom však ne,spravedliví nejen k němu, n brž k českéliteratu e, a
a
ted1,
ik
sobě, kdybychom se právě ve chvíli tako-
vého ho kého poznáil nezadívali znovu k Macharov m začátkrim, pro něž ieho jméno z stane vždy
živéa vzácné. Tenkrát rychleii a rozhodněji než So-
va pochopil lebezpeči parnasistního verše a rozbil
ieho strnulost, od základri porušil zákony ieho vznešenosti. I to ovšem byla negace, ale negace plná
kladu: českl r,erš dostává jim novou iadrnost, česká
básrrická eč se znovu sbližuje s ečílidovou, iako
1,24
l,rl.r ll cd vrchlick m, ale již na vyššíťtrovni, na
tttz, ii 1,1<lzvedl Jaroslav Vrchlick . Tam, v Confiteoru
,l v 1893-1896, jest uložen Macharriv w rčíčin
l,.r,lrlicky, z něhož pak dovedli mít většíužitek iiní
ll(,l ()ll sám. Z ieho odvahy čerpal i Sova a tvo il
l,.rl. trovou velkou českou poezii, stával se Janem
|,,ilitclcm moderního českéhobásnicrví, zatímco Ma,lr;tt-tlvy sbírky šedly a vadly nedostatkem lidské
r l.ilry.
l,)]9
ANTAL STAŠEK
fPosledni českll dernokratf
D
torrr,Y podzim Antala Staška dozrál.
Sklidil poslední rodu, pečlivě uložil ná adí, ulehl
a zem el. Vzpomeneš na onoho starce z Dovženkovy
Země a na ieho pokoinou smrt upro t ed vonících
jablek bohaté sklizně ieseně.
Zem el, když dozráI čas, poslední česk demokrat.
osmaosmdesát let ží1a ikali mu nestof česk ch
spisovatelri. Ale byl dalek toho, aby se podobal
houfu, v němž měl b; t nejstaršim. Osmaosmdesát
let žil a měl sílu zristat věren statku, na němž začal
pfacovat. Když zemíel, pomlčeli taktně o této tťestuhodné věrnosti, která iej p ed čry mi lety vedla
k tomu, aby formuloval a podepsal památny Proiev
pěti česk ch spisovatelri proti vládnoucímu teroru
s onou odvážnou silou, jež |e učinila velezrádci
v českédemokratické republice:
,,My ovšem nejsme ani na chvilku na rozpacích,
mánre{i iíti s Havlíčkema Nerudou nebo s panem
Klímou a Dykem, a isouJi Havliček a Neruda
v tomto státě velezrádci, pak e my zd,e také a
s brdosti podepisujeme jako havlíčkovštía nerudovšti velezrádci."
Jen pět star ch česk;ich spisovatelri mělo tebdy
odvahu .p íznat se k tomuto zločinu. Havlíčkovští
a
nerudovšti velezrádci!
Pro Staška bylo toto píiznáni vyznáním. Haoliček
to
- byl ten muž, jehož síla strhávala Staška, malého
chlapce stavovské rodiny, k poznání svobody, to byl
ten symbol všech Staškov ch rodák , milovan uči726
r,l, ;,íílilacl, o němž vypravovali s ctou poko
ovato byl ten
A Neruda pražsk ch kaváren, vedle něhož scdával
r ,l,,1,1tt;ich, stroh p ítel, demokratick aristokrat,
l.t,,ry ttttt dával poznat rikoly českéliteratury.
\/ tčclr dvou osobách byla Staškovi ztělesněrra dol,,r, lilt,rii zíormovala celou osobnosť, celou ieho p íští
lrt,,r:irttí práci, která z něho učinila spravedlivého
trrrrzr,, clcmokraťa, vášnivého a bezelstně citlivého
,,1,1r.iit,c všech, kte i cítili tlak.
llyl;r to doba rozmachu prrimyslu v Čechách. Do"
l,,r, litly se ob|evuií první proievy nové t ídy, prolet,rrr;iltt. Doba, kdy absoluti mus estupuje zvolna ze
,.r,,1lrr> vrcholu, cítě nové nebezpečí.Doba, kdy star,,,t,šlíkonzervativci isou donuceni ustupovat p ed
rr1,1r, l<tct",í touži po vzpou e.
||lll,,|
,.|,
..,,l,t,vč,dclmím sílícíhočeskéhoměšťáka, idoucího na
s demokratick mi, pokrokov mi hesly. Doba,
l,,lv sc tvo í nová česká strana, svobodomyslná strarr.r rrrllrdočechri, která vyráži staročech m leiich moc
.,, tttlitlu a stává se v dcem národa. Doba, která salrl,,zi,cimě p etavuje i celou Literárni tvorbu, žádaiíc
rr.r sllisovateli, aby zanechal hraček dokonalého na,ch forem, aby 1tezamlčoval nic z to;,,,.lrt[rcní krásn
lt,,, 611 se dě|e kolem něho, aby živě rcagoval, aby
l,,,jrrvli, aby zasahoval do politického života, aby se
rr,,ll;tl tendence,abybyl pokrokov m zastáncem všech
tr,,r,j,tlt ideálri svobody, proticírkevního liberalismu,
,,.,r,rtlrrlzeni ženy, demokracie.
Stašck, p icházejíci z Podkrkonoši, z kraje bou liv,:llrl tldboie, zkraie prvni českéstávky krvavě potla,,,lri,, měl dobry základ k tomu, aby plně pochopil
,r ;liijal všecky tyto koly, iež na spisovateli byly
;,illlirry. Ten horsk krai mu vtiskl ieště víc, vtiskl
r,,,r tttcsianismus, mocnou touhu spasit - to ie ta
trrrllr:t, která mladého gymnasistu vede do Krakova
r,1l,rrj
127
mezi polské romantiky, o ieiichž boiovné odvaze slyšel ,"7pravovat legendy. Tam, v Krakově, iei hluboko
zasáhne literární romantismus, hluboko, nikdy iiž
nebude vyko eněn, ale tam také isou rozehnány l*,
gendy a obievuie se první kritick pohled do politického boie za osvobození a fovno,st.
V celém literárním díle Antala Staška, v ieho
prvních začátcíchi v neivětším rozp&i sil, jež p i
chází do pozdních let, vždy nalezneme tento vnit ní
iednotící prvek, kter iei charakterizuie iako ziev
počáteč.ní,boiovné, nesládnoucí měšťáckédemokracie. Je to loftlantick základ Staška - spisovatele,
kter,_i
v každémčlověku hledá dvoií bytost,
v každém
zievu dvoií proud, sleduie leiich boi a rozlom, kter..
zprisobuií, a vě í ve vítězsťvívášnivě čistéa absolutně spravedlivé poloviny - a to ie realistick l základ Staškovy politické zkušenosti, která se proievuie
kritickj,m poměrem ke všemu vlasteneckému zaujeti,
zkostlivě se vyh bá p edsudkrim a vede konečně
k chápání (t eba ne k pochopení) otázky sociální.
Antal Stašek neni iedin,m mužem své doby, kter1, píšeo proletariátu, o jeho boiích, o ieho utrpení.
Tehdy vzniká pro česko,u literaturu rikol vyrvo it nov román, novou povídku, iež nese titul ,,sociální...
Ani se nelze spokoiit se šo,sáckou sladkostí maloměstsk ch historek p edb eznov ch, ani nelze usuzovat na
dilo Boženy Němcové, iediné živédilo, iehož hospo.
clá ská základna však už neexistu|e, je změněna, vyvinula se daleko do složitěišícha hlubšíchrozporri.
Ale .mezi všemi vrstevníky, kte í wo i nov ,,so".
ciální román", novou sociální beletrii má Antal Stašek v,iimečnémísto, vyniká nad ně slim chápáním
i tehdy, kdy iei literárně p evyšu|í.
1937
PETR BEZRUČ
fPetr Bezrtlč šedesátnikeml
I Pctr
Bezruč staví svrii verš iako vlitr.or soběes všccku tendenčnost neváže ieho taison
rl't,trc na proměnlivé podmínky vnějšku, p etal.uie
|,r íllncl v typ, jméno v symbol. Pracuic ga 51. ch slol.,irlr r,ypoČítavěiednotného rytmu s tcmnou a hlulrrr|.rlg 6 122ivostí, obohacuie patetick slovník terr,lr,ltčttípoezi,e, kanonizuje tuhá a drsná slol,a kraie,
y,lttů, ic básníkem. Nalézá nové tóny na tisíckrát
rrlrttt:ttlroé klaviatu e nacionální poežie a v hodině
1,r,,rril<iriícího lyrismu snažíse stvo iť novou epiku.
l il,|rrl p ísná anonymita ie diktována uměleckou citlrvrrstí, p esně odvažuiícíričinok této brisnické diplo,rr.rt ic. Jcho veršc p echázeií nebezpečnou prop.rsť
tlrttlctlcc jistě a pevně jako po lno,stě. Ale pohvbuií
,,(,
l)() pfo\raze. Jsou nenapodobitelné a nep esaditelné
(r1,1 té míry
isou v jimkou), což dlouho vzbuzovirlo
rrlliltí osamocenosti, osi elosti, bludnosti jeho zievu.
A 1l ccc právě blízká p ibuznost genefací lef der.a,l,,,,.itych m že vysvětlit tak mnohé z ieho básnické
|
.
,
,,t.rirry, p
,
irrtttrsti.
kter Bezruč sám dal
svému sporémtl,
dílu, iest ovšem iin : b t básníkt,ttt porobeného národa, hlasem utrpení horalri
,: ltcskyd a dělník z Ostraly, potlačovan ch němec|,,,rr llyrokracií, ohlupovan;ich polsk m knězem a vy|,lriisťovan ch mezinárodním kapitálem. B)?t zpěvák,,rrr scdmdesáti tisíc odsouzen ch k smrti, bardem
,,trrili;riícího věta, zlověstnl,m slfčkem, oznamuiícírrt
Srrrysl,
r
,,;tcrrč iednotnému
129
neodvratn konec. B;it bolestnou ozvěnou marného
voláni po pomoci, po spravedlnosti, b]í,t zpomenuťou
sttáži zapomenutého riseku, b t hok m s}"rnbolem
opuštěnosti a bezritěšnosti Slezska. Proto sáhl k sv m
politick m verš m, slabému nástroji boje, a p ece
poslednímu pro t edku, jehož mohl ještě uát v tom
pomalém, iako mlha na lukách postupuiícím rrrnírání.
Existuje taková obecná věta literárněhistorická, že
česká poezie naci,onálni je vždycky harmonizována
s poezii sociálnl. Řiká se to u nás houževnatě a ape,
dikticky jako každá polovičatá pravda - a Bezruč
b vá brán za p iklad. Zb hdarma. Neboť zná-li
česká nacionální poezie své emeslníčky a hokyná e,
své ri edníčkya kantory, vou mladoburžoazii, pro
niž jde do boie, znáBezruč (po svém) horníky a d e-
va e, clělníky z Vítkovic a panské služky, proletariát,
kter;i p edevšim a témě iedině mu reprezentuje národ. Trpk m, zl;ilm směškem vzpomíná všech maškarád vlastenecké Prahy, nadšeni banketri ho uvádí
v zu ivost. Jeho nacionalismus je nep íjemně neoficiální, pesimistick ,, neparádní. Po Slezsk ch písních
témě dvacet let mlči, a když e zase poprvé ozve,
ie to pamflet proti těm, kte í si svobodu národa vyložili zpťrsobem pro sebe co nejp iiemněišim: bezohlednou svobodou vládnout a brát. IJtoky, které byly
na něho podnikány pro tuto nespokojenost s pražsk; nri vlada i, jsou pro jeho v._ijimečné postavení
,,nacionalistického" básníka právě tak piiznačnéiako
velmi tich , p idušen ohlas ieho šedesátin v kruzích
právě vládnoucího,,nárada".
Není těžkéuhodnout p íčinutěchto tokri a tohoto
rozpačitéhomlčenío básníku kdysi tak slavném.
V době, která s takoq m elánem a za spollpráce
všech na slovo vzat ,ch kapacit vyměňuie husitsk
prapof za korouhvičku svatého Yáclava, ie ieho
1,30
l,\isl(,tlce p ineimerrším n ádouci. Neboť ieho ten,l,,rlittí vcrše nezťratily p evratem svou ávnou pridu
1ilktl tisíce iin ch, neboť ieho v k iky pomsťy tále
i.itč, rnaií svou platnost a ieho ,,den áčtování s pány
lrlrrlltrlily'ch dolri" ieště nenastal.
rok o kopalně mlčel jsem,
I,11.o mi těcb sto rok aráti?
lilyi jsern jim pobro7il Had,iaem,
Sto
l,1ltkdo se začal tni srnáti.
Alrycb měl ro4arn, šel o kopalna xas,
l,r0 pán! d el se jak Prae mp áb jsern kladioo - teklo orá7
ua Polské Ostraoě kroe!
'í'yto verše, které BezruČ napsal po krvavě potla*
icrló stávce v květnu 7894, neztratily nic na své
l,r;rvclivosti po krvavě potlačenéstávce v květnu
Mrtví, stejně bezeimenní, steině neznámi a za1,,rtltcnutelní - ien povel k v st elrim zněl iinou ečí.
A trl na věci nic nezměnilo.
'l':ll<é proto nemohl
Petr Bezruč rozmnažit ady
||)25.
lr politick;ich poetri, iichž sláva nenávratně pohasla
v tlcn p evratu. Až p iliš živě zni ta tendenční struna
r,1,
1r,lrrl
poezi a nelze na ni zapomenout ani těm, kte í
í nechtěií. Slezské písně byly po-
,lrtť,ií, ani těm, kte
,livllym květem básnické ťvorby, byly podivn m kvě-
jak m nedopat enin:l
vvv,lic měly by vydat plody jen o poznání méně po.
,ltvltc a neočekávané?
vllrclimír vašek, pečlivě skrj.van petrerrr Bezrut,,rrl čcskénacionalistické poezie,
,',,rrr,
cložil se nedávno šedesáti let. Šedesát rokri ie
v spokoieném klidu
,l ,l rttkama založenyma nad bohatou rirodou. To se
v,'|,, clo něhož básníci vstupují
131
nad t]í,ká Vladimíta Vaška. Ale Pcrr Bezruč, postava mytická, Don Quiiote z Beskyd, byl propoči
tán na staletí. pro něho není klidu a založen ch rukou
a není iubileí. To iest clčl politického básníka, iehož
pťogťam nebyl ieště naplněn.
1,927 (zkráccno)
IlI
JIŘí roLKER
lKniba
\/. šccko umění, jež
generacef
ie vpravdě veliké, vyrristá z bo-
y.'/, boje o vyjád ení - doslova: vyiád ení. Největši
1r, rrmčnítěch, kte í stále podléhají.Neboť dílo isou
rrilty a zraněni, utržená v tomto boií. Uttzěni není etnrslcnl. To, co ie na něm emeslného, ie nepodmi
ňrr|c. Pouh proiev emesln nemriže b t uměním,
t lrtlyž pramení - ovšem odvozeně, nep ímo - z telrrrž boje a z tychž bojovn ch pro t edk,i iako uměni.
N<:lltlť mění bitevní role, z živych,nep átel dělá schérlrlrta, iimiž uměleck , emeslník netnriže nikdy b t
rrtsitžcn, poraněn. Zdfuazíuii-|i to, nepopirám možrr,,sr dokonalého emeslného proievu, ani mu nechci
rrllírat o8 faktickém qiznamu.
Každá generace má své těžkéhodiny i Těžkého.,
,liIly, A každá generace také má své umělecké errrt,slníky, kte i poctivě hotoví literárni kabáty nebo
htncc. Z našígenerace, iejiž boi mládí ie dvoinásob,
ll;t stonásob těžšío to, že ie veden na rozvodi, vytrrsllil o tom celá teorie, iížbohudík sami hlasatelé
.,,,,l;r ncpodléhaji. A p ece emeslnost proievu vážně
,rlrrtlžuic generačníuměleckou čistoťtr,bezh íšnost,
|r, l|utllo e o tom zmínit právě proto,
,,rlrrvit o knize íolkrově.
že chceme
ílcmeslníkr,ryhotoví báreň, iež odpovídá všem
a dovede tedy b t hned a bez práce zužitL,v;'lna. ,,Boiuie", isa si iist v,sledkem. Jeho báseň
1,1llt,t:lllim,
|, ()všcm tendenční,ale s tendencí už nap ed danou,
rlrkrlli vnit ně následnou. Toho \ olker nemá. Na135
opak, nei a emeslnikem, už svymi štámy prozrazuie
naprostou poctivo t boie, kten vede a na jehoŽ tendenci usuzuieme ien podle směru, kteq m byly rány
zachyceny. Tady tendence je riplně v celistvosti s ce-
lm
proievem, není nijaká jiná než jedině možná,
protože íolkcr bojuie vždy čelem vp ed. Tak nalézáme u něhy ievy, jež isme ochotni nechápat, má-
rne-li pro proletá skou poezii uchystané formulky. . .
\] olkrova nová kniha veršťrje také knihou jcbo
alastni těžkéhodiny. Tato sťránka, iež ie nadbytečně
a ovšem falešně zdrjrazňována ze strany těch, kte í
by radostně pop eli existenci nové generace právě
vytčenímiedince nimrajícího se ve sv ch citech, ie
na druhé straně od generačních pííbuzn ch íolkroq!,ch prostě p echázena či spoiována s obiektivizovanou epikou pod heslem chaosu. Chaos! Arro! Ale,
ne chaos vesmírn ,. Mnohem vymezenější, mnolrem
lokálněiší, ne proto ve svém yyznamu prostšínebo
maiičtěiší,Změť člověka ve dvaccti lctech. Šilcné
stoupání od chlapce k muži. Let mezi dvěma č1ověčsk; mi včky. Chaos nepronrěnně se opakuiící, č1ověk od člověka, jerr s v}razem jin m a iinou intenzitou. Svlékáníhadri, To ie základní dominanta
T'ěžkéhodiny [. ..] Je to oslava mládí, síla ieho
a ieho velikost, že p itom nepropadá závrati.
V odclráze|ícím chlapecwí podvědomč, v probuzerrém mužstvíuž zcela vědomě objevují se svazky
člověka s člověkem. Determinovan; člověk se objektivizuie. Boi postupuie v širok ch liniích. Boj o vyiád ení něčeho mnohem obecněišího, platnčišiho už
v samotném zjevu. Lyrika ustupuje epice, To ie
druhá, konečná dominanta Těžkéhodiny. Něco, co
už ie plodem hodin poledněiších.
Byť poledne znamenalo zráni a slunce r. zenitu rremrižeme pro ně zap ít rána. Tady se pozná člověk.
I _1()
\
lr11'
rlrr
|111i
t, r .t sljtvu
l,
rrr;
vclikém poli r,álečném znamcnal hrdirrnemtižeme pro něi zahladit sotva sce-
-
iizvy ran, iež isme utrpěli v boji se
sebou
vc své těžkéhodině. Tady se pozná umělec.
V lrlttt, iak se li olker ncmliže udělat lin,m, ie ieho
.,,lrrrirtti
V tom e
tál,á básníkem dnešní geneface,
rr, 1t1,1ričtěiším,Jeho Těžká hodina je knihou geneťace-
tt|rit'tltlst.
|,r.ivč, tím.
lcdnoduchost,
s iakou se dncšni mládi
podír,alo
věci a do děj , ie pro nč jcr,cm piíznačrrí lrr. Naivita, o nížse zpočátku velmi mnoho mluvilo
rr rrrlacló geneface básnické, není tu něčímvněišírn.
7 r lrč,iška,chtěně zanášenou, poznáte iako falešn
t,rlt; ncbyla, nemohla nikdy b t prost rrr básnick m
rr,l sr,čt, na
Tato icdnocluchost l,znikala stylizací
l,,žitrlsti, tato naivita byla určit m prolevem pudu
,,,l,ez:ichovy [...] To by,la prrdor,á orientacc, seznarttrlr,;illí s nov m okolirn. Mladá generace sc narodila.
l,r;11111|6y{ni11.
,l,, bucloucnosti, která ie blízká, ale ohromivě nová"
,\ ll1,1rr pro ni velmi d lcžito zahleclčt se do této
l,rr,ltlucnosti co neidálc. Neboť prošla válko:u, vázána
rltilrttll pupcční,Válečné zážitky obieviiy se na ní
1.rktl n-ratc ská znameni, jako rezultáty r,álky velmi,
1,rrzitir.ní. Pro nč budiž válka velebena. Nebylo však
lrrllrclé generaci dovoleno pohledět pcklu p ímo do
tr,:i c, aby v něm flcžhynula, aby neviděla, z iak,clt
ltr z., z kolika mrtv ch, z kolika zmučen ch vyro tl
r,,n plod, kter se ií podává jako vyživa, a aby ne,,t,nr cla esencí neiv živněiší,iež však usmrcu|e toho,
l,,lrl ii rczkládá. Oclcházi a na této ce tě, která ie
rlri,kcm i poutí zároveí, nikdo se nesmi obrátit, aby
rr,,zkirtneněl iako žena Lotova. [.. .]
Sltržebník špatn , kterli zakopal svou h ivnu v zo1]*
131
ťáni. Dobr služebníkrozmnožíji, pateronásobně.
Generaci vystupu|ícíbezprost edné z války bylo lidské utrpeni st íbrnou h ivnou, neboť z něho viděla
rrist ,,květinu lidského souručenství... Na ní bylo, aby
květinu vypěstovala v bohat a živa plod. Rozhodnutí: minulost či budoucnost. Neboť p ítomnost ie
ieště zalita mučednicwímminulosti. Teprve budoucnost bude schopna uvidět Velikou válku iako veliké
ztození nového svěťa, tepťve budoucnost nebude
vidět h ich, pomrví-li krví padl ch svá pole. I tu
sc však pozná, že rozhodnutí mlad ch pro budoucnost
ncní, nesmí b t rinikem z dneška, z odpovědnosti
k němu. Budoucnosti pak nemohli se blížitiínak ná
naivitou. Naivita byla ochranné zabawení, naivita
byly br le proti silnj,m paprskrim. Neboť i nov sv&
dovede oslepovat životem, iako válka oslepovala
mrrv mi.
Už tehdy vydal Ji í Wolker Hosta do domu, ierrž
byi generace knihou první. Knihou o p iiiti chlapce
na svět a jeho obievech. Už tímto zjevením stává se
celá generačníotázka tak mnohotvárná a doširoka
rozběhlá, že by ji žádná kniha zdánlivé zodpovědět
nedovedla, věcí tak prostou a iednoduchou jako chlapecké srdce: leži chlapeček bos , risty ke květ m,
klátě nohama ve vzduchu jako ten, kdo má velmi
mnoho iisté a driležitépráce, dávaie se navštěvovat
bohem, mi aty a věcmi. Rozumí jim tak dob e jako
oni jemu. Rozumí všemu dokonale, protože vše má
v sobě. Vskutku, chlapecké srdce je ieho světem.
Vše si do něho p epodstatňuje. Co ie pak mimo, neexistuje. Cell vesmír v neiobsáhleišich rysech ie
v tomťo tlukoucím srdci. V něm ie cel hvot, pfo ty
a opět tak velik;i iako vesmír, lapidárně redukovan
na lásku, nenávist nebo strach. Nemriže než milovat,
lrerrávidět nebo bát se, se všíurčitostídítěte, které
,
138
1rtijírrlrl i vydává absolutně.
Pro svou absolulnost, ne
llllt svou prostnost, ie odsouzeno toto srdce k zániku.
|,t;iv;l sc už p ílišritulkem, rtež aby neohrožovalo
ltliltťčnost. Tělo dorristá a dot ká se vnějších p edrrrť,tir. Rovnováha srdečníabsolutnosti ie porušena.
( ilrl;rpcc-nechlapec, čímsipolekán, počíná prosit:
.,Srtlcc, p ece se vnnuž a seznam se s kamením!"
[\lrrrnč. Rafiie na orloii postupuií, aby ude ila těžká
lrrl<litra. Piichází dopolední chvíle, kdy umírá to,
i(,llltl se íká chlapecwí. Vanou veliké vich ice ne.,lr:irn ch sil a ano, traviny se oh baií, ale duby se
vvvrírceií z ko en . [...]
- To ie těžká hodina všech generacl. Těžká ho,lirla, jen jediná hodina ze dne i noci. Ale generace
irrtlividualistické udělaly si z ní smysl celého života.
ll ,t sám, toť ten smysl. propadly se do sebe. svět
jstlrn iá, to íkaly. A s ieiich bolestí a s ieiich utťperlírrr trpí cel svět. Člověk se ko,nčíčlověkem. Pralll(,n romantického pesimismu, vŠeie marnost, ČÍtárrrc-li i"n svou snahu. V utrpení hledaly svoii
sílrr [...] Ó, svatá školo individualit, iak musí b t
lirlisnó žit soou těžkou hodinu celičk život! A iak
rrr,1llodné! Cel život - iedinou hodinul Jaképak rozlišcníod iepice?
I Wolker - naše generace - trpí sám ve své těžké
lrrltlirrě. Ale ien tolik, iak ama se svou bolestí je
trr;rtka, iež rodí. Je diskrétní iako ieho děd, ienž
v ltrlci umiraie, nezak ikl o pomoc, aby neprobudil
,,1,ícívnuky. Rodí sám sebe, ochoten vě it ve zmatku
rvó bolesti, že trpí světem vším.Ale mužná síla
vystupuie z ieho života, aby mu ekla v didakticlryclr Slokách: Ne, ,,isi to ty, jen ty a z části.ien,
1,,rrž ho em soukrom;im isi kdesi poraněn". V tom,
j,,r i rlč v tom
ie sám, sám se svjrmi mod inami, ale
llir lltl něho ie svět, ktery zápasí s ranami nejhlubl
,
139
,ťáni. Dobr služebníkrozmnožíji, pateronásobně.
Generaci vystupuiící bezprost edné z války bylo lidské utrpeni st íbrnou h ivnou, neboť z něho viděla
rrist ,,květinu lidského souručenství... Na ní bylo, aby
květinu vypěstovala v bohat a živa plod. Rozhodnutí: minulost či budoucnost. Neboť p ítomnost ie
ieště zalita mučednicrvím minulosti. Teprve budoucnost bude schopna uvidět Velikou válku iako veliké
ztození nového svěťa, tepťve budoucnost nebude
vidět h ich, pomrví-li krví padl ch svá pole. I tu
sc však pozná, že rozhodnutí mlad ch pro budoucnost
ncní, nesmí b t rinikem z dneška, z odpovědnosti
k němu. Budoucnosti pak nemohli se blížitiinak než
naivitou. Naivita byla ochranné zabawení, naivita
byly br le proti silnj,m paprskrim. Neboť i nov sv&
dovede oslepovat životem, iako válka oslepwala
mrrv mi.
Už tebdy vyda| Ji i Wolker Hosta do domu, ierrž
byi generace knihou první. Knihou o p ijití chlapce
na svět a jeho objevech. Už tímto zjevením stává se
celá generačníotázka tak mnohorvárná a doširoka
rozběhlá, že by ji žádná kniha zdánlivé zodpovědět
nedovedla, věcí tak prostou a iednoduchou jako chlapecké srdce: leži chlapeček bos , risty ke květťrm,
klátě nohama ve vzduchu jako ten, kdo má velmi
mnoho iisté a driležitépráce, dávaie se navštěvovat
bohem, nti aty a věcmi. Rozumí jim tak dob e
iako
oni jemu. Rozumí všemu dokonale, ptotože vše má
v
sobě. Vskutku, chlapecké srdce je ieho světem.
Vše si do něho p epodstatňuje. Co ie pak mimo, neexistuje. Cell vesmír v neiobsáhleiších rysech ie
v tomťo tlukoucím srdci. V něm ie celj, hvot, pfo ty
a opět tak velik;f iako vesmír, lapidárně redukovan
na lásku, nenávist nebo strach. Nemrjže než milovat,
lrerrávidět nebo bát se, se všíurčitostídítěte, které
,
13B
1rtijírllrl i vydává absolutně. Pro svou absoluťnost, ne
llllr :ivou prostnost, ie odsouzeno toto srdce k zániku.
l,t,lvll sc už p ílišritulkem, rtež aby neohrožovalo
ltl;ltťčnost.Tělo dorristá a dot ká se vnějších p edrrttltir. Rovnováha srdečníabsolutnosti ie porušena.
( )lrl;rpcc-nechlapec, čímsipolekán, počíná prosit:
.,Srtlcc, p ece se vnnuž a seznam se s kamením!"
l\lrrrrrč. Rafiie na orloii postupuií, aby ude ila těžká
lr,t<litra. Píicházi dopolední chvíle, kdy umírá to,
(,(,lllll se íká chlapecwí. Vanou veliké vich ice ne,.rr:irn ch sil a ano, traviny se oh baií, ale duby se
vvvraceií z ko en . [...]
- To ie těžká hodina všech generací. Těžká ho,lirra, ien jediná hodina ze dne i noci. Ale generace
lrrtlividualistické udělaly si z ní smysl celého života.
tl ,t sám, toť ten smysl. propadly se do sebe. svět
ist:rn iá, to íkaly. A s ieiich bolestí a s ieiich utťperrírrr trpí cel svět, Člověk se ko,nčíčlověkem. Pratll(,n romantického pesimismu, vŠeie marnost, ČÍtárrrc-li i"n svou snahu. V utrpení hledaly svoii
sílrr [...] Ó, svatá školo individualit, lak musí b t
lir;isnó žit soou těžkou hodinu celičk život! A iak
rr.,1llodnél Cel život - iedinou hodinul Jaképak rozlišcrríod iepice?
I Wolker - naše generace - trpí sám ve své těžké
lrrltlině. Ale ien tolik, iak ama se svou bolestí je
trr;rtka, iež rodí. Je diskrétní iako ieho děd, ienž
v ltrlci umiraie, nezak ikl o pomoc, aby neprobudil
:,1,ící vnuky. Rodí sám sebe, ochoten vě it ve zmatku
,lvó bolesti, že trpí světem vším.Ale mužná síla
vystupuie z ieho života, aby mu ekla v didaktickyclr Slokách: Ne, ,,isi to ty, ien ty a z části.ien,
1,,rrž ho em soukrom m isi kdesi poraněn". V tom,
j, rlirlč v tom
ie sám, sám se sv.mi mod inami, ale
ll. llrr něho ie svět, ktery zápasi s ranami nejhlub,
r
139
šinii. Tam ie jeho místo. ,,Své srdce p emoz tu, neb
neisi srdce jen, tím, čírnchceš rlítězit - sám nebuď
poražen a p emoz bolest svou a rrcp ežlry.kui ii, bys
stále v boji byl, a nikdy po bo|i.'' Tady ie ten propastnjl rozdíl generací starších a gcnerace nejmladších.Život ho ejšíchtisícri stal se už pouh m l'aťt
pour l'artismem, l'aft pour l'artisticklirm utrpením a
umění kvetlo z něho iedovat mi kvčty. Ale dole bylo
zdraví širok ch proud :.! to e pro,dralo korreČně
vzhťrru rnužn m korektivem, nová síla z nové víry
v nového člověka a vzk iklo do stánkťr umění, které
byly pitevnami, že bolest p entoci je oic ne! trpěti.
Icn jednou v životě těžká hodina zasévá scmena do
této země a na této zemi klidíme plody, iimž hodiny
p íštídávaií uzrát. Království naše je z tohoto světa.
Ne r"zhtiru, ne vzhriru do nebeskj,ch idyl a trnit ch
cest, B h ic v podzemí. V hlubinách teče proud věčného života. Vody krevnó a železi.téiako magnet
p itahují naše nohy k xemi. Na zcmi isme bohu blíž
než íla nebesích.
Fo spiritualistick ,ch metodách, jimiž 8 nerace
rninulé obracely svá nitra, tíeba zdánlivě na vysluní
živata, ptisobí tento skutečn návrat k pozemskosti,
k pozemské práci konečně osvobo,divě. I tčžkáhodina dochází tu svého iedině zdtavého vj,znamu.
P estává b ,t nekonečnl m pachtěrrínr po individualitě
a stává e zíoženímčlověka [...]
To včdomi ovšem neobjevuie sc v našígeneraci
poprvé. U nás nap . S. K, Ncunrann prošel iím se
sv ,m civilismem. A také nejmladši generace ne e
v sobě choroboplodaé zárodky indiviclualismu iako
dědicwí generaci minul ch. je ii však dáno konktétně chápat a vyjad ovat, a tedy, ne-li nic iiného,
b t pionj,rem p íštídokonalosti. [...]
Lyrika vlastní ,,tčžkéhodiny" - ekli isme 140
,,l,,l,,ttjt, rrlirn tcdy
ll\
Wolkrriv p elom ripln a do eše-
l(líc]cm k ní isou iiž cítovanéSloky. Prost.m
ll,,1,1(,llylil clidaktick m veršem formuluie tu básník
rrt,tlrtsl, svó osobní bolesti uprost ed bolestí celého
,rr1l;l ll p cmáhá ji, aby se mohl stát platn m člerl,,rrl t]lllvěčenstva. Je až cosi asketického v těch i ii,,1,1r vctších,které ze sna p iiímaií na sebe stále konl, r,'trrč,jšía konkrétněišípodobu boie a pr:icc. V rivodrrr lllisni vidí své chlapecké srdce iako ,,plán pro
,rrrcl<, ktcry bys lidcm iak milé dal k svátku", ale
trtrtztl\,() srdce už jsou mu fuce a mozoly,
l,,tcré se
lll1,
s1,1
kroi
sao1.1
stála alespoli sklltečná hospoda lt si{nice
1lro uŠlépolt,ttlil<y
'l',rl<
do cibel proboli,
a pro polltnice.
už nap cd vidíme, iak pro něho vyrristání do
dor stání do obecnosti. všc se
At iiž Očima d ívc pozorrrvlt| rlěci krásné a šťastnó, dnes veplouva|í do ieho
rrrrržtlóho srdce věci strašlivéa nešťastné,aby nabily
r,,t,, l<y jcho smysly ,,st elami z ohně a ocele", iimiž
l,y 1llrk šcl dobl vat nového věta novjrm lidem. Tím
,lrtc cláť odpověď na žalujicíotázkl ve válce padly.lr: ,,Pověz m| živy, proč isenr urníral?" (Mirogoi)
\\/,rlkcr cítíse p|ně zal,ázán svou povinností k ně,,,llrrr vččněišímu,
než ie on sám. V této své vázarr,rsti ide až na hranice svého osobního clrtční.Ne
,,.,lv vyzní tento fakt tak harmonicky jako v básni
ItlilcIrci, iimž ccly svět ie dosti mal , aby mohl
llz<,t uprost ccl nich, v ieiich zkém obieti. Častěii
,tztlívá mnohem spíše|ako konflikt, z néhažv cho,li.;lictn ic pouze občťbásníkova. Jak ie to rnožno l,|/,(, sc zkostlivě své milé v Básni milostné - aby
r tv clr očích,v nichž p ec ic pro mne celičklt svět,
rrrrržtttlsti znamená
rrrrr
lučnív tento vyznam,
14I
z lešenídělník spadl a zabil se? V Jaru
pak docházi až k riplnému o obnímu od íkání,tak
charakteristickému pro jeho mlád| které p ece tím
více bolí, čímkrásnějši divka ide okolo. Chtělo by
e mu tu obiímat ženu, silou jara omámenou i znfuobenou, ale zatim stoií a zaŇstá ko eny do rodné své
země, aby ucítil ieií zimní smutek. Neboť v p edměstí, kde stoií studené álžáky, sta lidsk ó srdcí
p ikr vá odvěk sníh.
dnes ráno
Ztz.lrdneš - zíl isníš- xledozsatiš
Pro jiné jaro jinébo milooáni,
jei čeká teprr.l soé oybojooáni,
neb jebo kr:ětiny mírnéa oeselé
Or^rostou na brotecb meČ ,
na stoolecb z ocele.
Tak ide básník nyní do jarních dnri; s vědomím,
že isou tu většíkoly než živočišnévyžitíchvíle ne.
beského jara, Ono je mu ien symbolem pro něiakou
p íštívelkou dobu, v člověku nepokvete květina,
ale sám novl život.
Vše se tu nap imuje za určit m směrem. Mlad
muž se iiž nemiže spokoiit pouhou hrou svého mládí.
Na konci ieho Těžkéhodiny stoií verše skoro programové:
saět jsou jen ti, kte í jej iioí, by x něbo rtioi byli,
mo e jsnee my, dělníci 6zllněn cb szlal , ci6í i zdeiší,
tny, skuJečnost 1ediná, skutečnost nejskutečnějši!
Pro nás zdá sc z neimladších básnik Ji i \Yotker
sociálně neizkušenější.Proto jsem ieho Těžkou bodinu nazval knihou generace, protože se domnívám,
742
i.
r, tlí vyslovil
iiž velmi mnohé z toho, co od
nej-
rrrl,r,lsí básnické generace mrižeme očekávat.
l''.'t
(zkráceno)
l
Liklidace
W otkroua
kaltuf
. ,. Jcho [ íolkrov m] problémem stalo se nynl
ltr,;rlnčníproletá ské ideologie, iiž absorboval; praktrr lit1 formální vyiád ení teorie o umění proletariátu
l,,,irliícího,tedy t ídy, která si ieště nemohla vytvo it
tttttillck styl. Hledá siln; vzor. Chce se op ít o něh,llrrl obecnějšího, než ie sám, o někoho, kdo mriže
lryt masou poslouchán s porozuměním, kdo má formu
r,lt;lv<)u, rredekadentní, nezkroucenou špatn m a roz1,;rrllivaiicim se ádem společnosti, tedy formu 1inot,
ttt,i jsolt a mobou b t ošecky |orruy dneška.
li,t(BEN je mu takoqm člověkem, Erben, syn
v niž buržoazni tíídas jistotou stoupala k svélrrrl vrcholu, Erben, iehož vnit ni jasnost a určitost
ll(,|ll()hly by se u nás vyskytrrout v souČasném rlpadku
rlrlltv,
p ed katastrofou. Proto píšeWolker ještě
rlt,l<rrlik měsícri p ed svou smít| iiž z Tatranské Pol;,rrrliy, v dopise kamarádovi: ,,S 9silem a skupinou
|,i(,íll lic rozešel. Uruzil isem ie tvrzenim, že Erben
tl, /tti. desetkrát protetá štějši ne! Apollinaire." Toto
ri,,lrtmí, jasné určeni a rozhodnutí íolkrovo pro
,,tl,,,llol,skou formu baladickou ukazuje, že se cbtěl
llrrlstit ripadkové formy současné, že chtěl, aby mu
l,vlrl rozuměno u těch, kte í si nemohli koupit měšť.ir litru kultivovanost a smysl pro vtipné nic. íolker
rlllakuji se tu - cbtěl b t slyšen novou, mladou
,r rtt,rvozitě
143
trídou dělnickou a dosáhl tohoto cíie. Stal se v podstatn]ích číslechsvého díla básníkem proletariátu, ne
vítčznéhosice, aie bojuiícího, stojí na začátku proletá ské poelíe, iako tam stoji ti mlozi bezeimenní,
kte í nejsou básníky, kte í veršuií svoje proslovy
k šikrim a svoje slavnostni scény bez uměleck;ich
aspirací, ale s vědomím své pot ebno ti a platnosti.
\Wolker
|de s nimi, s tím patrn]im rozdílem, že básniken je l, . .1 Neuzavírá statou kulturní periodu,
ale otvírá nolrou.
i925
(ťrryvek)
t
)
sot.tdrubu
JAROSLÁV HfILKA
Jaroslaau H lkooi, kter ?em el
4. koětna 1924l
lY
(Jrrrírá-li boiovník, unaven
dlouh m životem
z vděčnosti a :
'cty
r všcclrno to, co kdysi vykonal. Umírá-li boiovník
,, 1,1rróm boji, ieště žhavy a silny, pociťu|eme p e,|t,v(íln 7trátu. Je to silnější než smutek, Kdyby po,, t,, kteťou mrťv bránil, byla jen
|eden čwereční
rrrr,tr veliká, jeho smrtí ie pro náš opuštěna a ztťa,1,1t;l do té doby, než se naide nov bojovnik, kter
lly sc postavil na ieho místo.
l l lkoai bylo teprve šestadvacet let. Práce, kterou
,,.r svó mládí vykonal, nebyla tedy rozlehlá. Pozice,
l.tt,rrlu zauiímal a z nížčinil v boiné ritoky, nep esalr,,vlt|a daleko hranice prostého vojáka. Ale p ece:
lt,lll() mrtvy byl stateČn voják, co mu bylo uloŽeno,
l l(), co si sám uložil, konal s disciplinovanou p esltrrrt í a poctivostÍ.
|)tlčal svou literární činnost už tehdy, kdy nárvy
,, ,,1lroletá ské poezii", o ,,proletá ském umění" ne|,vly icště ani zdaleka vyiasněny. Někte í rozuměli
rtrrr Iakousi polidštěnou poezii civilizačni, jini tuto
.,lt:tt'ku p ibíieli všem neimoderněiším směrrim v uměrrí. '|'rl bylo hlavně ve skupině nazvané slibně Devětlrlcrrt. Do tohoto sdruženívstoupil také Hrilka, ale
r ,|rlccla iin m programem, kter se s p ísně artisttrirrt a formalistickj,m programem Devětsilu brzy po; ll rozcházet. Pro Hrilku totiž poiem proletá ského
ttlrrť,ltíznamenal umění pro dělníka, umění, které by
,l,,lrrília uvědomovalo a tevolucionovalo, uměni vy,r :,t:iiírn, cítíme p edevšim smutek
í45
slove ně tendenční,a to r více ,,tendenční" než ,,uměni".
S takov m
programem se podjal rikolu proletá -
ského povídká e. Jeho povidky se objevovaly
l,
ne-
dělní p iloze Rudého práva, v Proletkultu, v kraiinsk ch listech a v lednu 1923 souhrnem v ieho
knižnímdebutu, nazvaném prokleti lidé. vž \, tom
titulu vidíme, o kom chce asi Hrilka vypra\-ovat.
O chudácich, kter'í se nemohou dostat ze své chu-
doby ani za cenu utrpeni, ani za cenu naclliclské
prácc (leda snad za cenu života), protože na nich
lpí prokletí. Není to žádná pííšeraani zlá saň, ktcrá
sužuie obyvatelstvo iednoho královswí. To prokletí,
které Hrilka míní,má svoie známé určenía spisor,atel ie také naplno imenuie: ie to soukromokapitalistická společnost, v nížveškerá moc ie soustr'edéna
v rukou siln ch jedincri - boháč , a obrácena proti
chudákrim, kte í iim všechno to bohatství rlyráběií.
Řika o tom na konci vstupní povidky Narozcni,
život a smrt, která má udávat základní tón celé
knížky,v dialogu mezi ,,lesem" a ,,sovou". Kclo |e
vincrr neštěstim chud ch lidí? Ti, kte í se zpiieií
z\atem, akciemi, spekulacemi; despotové a sobci,
vrahové nep ímí,v rukavičkách. - A pak apostroíuic
sovu: ,,Ty, která houkáš do noci, která closucl panu|e, alc o nížvíme, Že p eide, že ustoupí smavému
dnu, co dáš těm zlatym?" A sova odpovídá: ,,Frokletí !"
Na té vstupní povídce vidíme pr'edcvšímtendenčnost. H lka se s ní nikterak neskryval a v ieho
pracích'nám pak ieště dosti často vadí toto neskryvání, porušujícíi neiprostší požadavky skutečné
umělecké stavby. Hrilka totiž nedovedl do rámce
povídky zasadit tendenci tak, aby sice zcela ost c
y},stollpila, alc neoddělovala se od mate ského těla
\:ypravovaného p íběhu. Hned v citovaném rrrístě
146
.
N,tt,rlzcní, života a smrti m žeme poznat,
(l()st primitivně.
lllll
,
že tr}
povídky vyzlačujíse umělejší
do niž už tendence nezasahuie jako prvek
/,,ttt> ttž pozdějši
,,lilvl,()l|,
rrtrtvy. .|c vidět, že mu chyběla jen iistá spisovatel,.l{,l 7rtlčnost. Když
ii dosáhl, piše zajímavo,rr a doií-
Povídku o tuláku Pavlovi, kteq, se zamilo,,rl, rrsrrdil a upro t ed svého kvetoucího štěstíbyl
lll( (,tl, protože kdysi kdesi ukradl slepici; nebo
;,,,r,ítlku Kdo iej zná? o starém harmo,niká i Švejdo,r, rtraženémpro svou chudobu těmi, kte í mu dár,rli ;rlmužnu, a vyprovokovaném až k waždě jeiich
ll1,1\,í)rl
t|
|tl(,Zcntanta, tlustého hospodského.
'|'lrk píšetaké neidokonalejší povídku
.,rť, knihy, nazvanou
z této ptvttí
Láska. Není to nějaká láska
r rrl:iii pod kvetoucím bezem. Milencem ie tu ,,pan
l(rr,lrll[", tovaryš u koňského ezníka, siln. chlap,
l,t,,ry své síly nabyl žvykáním špalíčkkoňského
,,r,lllr. IMilenkou je Lojzka, číšnicez kavárny Paris.
l l,rlncc té lásky je poněkud jiny, než iak byvá
, rllilostnych románech. Žarttvy pan Rudolf vynz!
l ,,i.,r,c oko a po roce, kdy vyjde za tento čin z kri,rllt;iltt, už je květ lásky podlomen. - Téma je tu
,r,
irrrč naturalistické, takové, na iakj,ch pracovatr
l rrlri. 'Zola. A také zpracování ie naturalistické.
\ t,l ncní vidčt ien na této povídce, ale i na všech
,,,r.rlrríchr tÍcbaŽe uŽ ne tak iasně a samoz ejmě.
llrllk;r tedy v prvnínr období své tvorby byl natur,rlirtrttt. S povídkami této periody setkáváme se pak
l,
,
,,l(,
ttl a tam .l, komunistick clr
r,l;rlrí první jeho knihy.
Časopisech i po
l):llšív voj Hrilk v nebyl pak zcela !ednotn!/, ie
,, rr,,ttt tllké těžko soudit, píotoženebyl dokázán. Ale
t,r 1r, zilcimo: H lka p cce ienom poznal, že naturalr rr,l.ť, l,pracováni, naturalisticky v nz neni s to
14,-
it
všechno, co by autor vyiád
it
chtěl. Téma
i základ nezměnil. Z stal mu i dále naturalistick ,
zolovsk; pohled na svět, v němž vládne prokletá
moc bohatsťví. Ale změnil zprisob vyiad ovací, isa
dob e ovlivněn sv m pokrokow,m básnick m okoD,iád
lím. Naturalistické povídky u něho tím sice ještě
nep estaly, ale vedle nich už začiná druhá perioda
ieho tvorby, bohužel, lž neuzavíená|,
Jeiím rcprezentantem stala se
- když tak
náhle
skončil ieho život - troidílná povídka Vrah, kterou
knižně vydal na podzim 7923, Jeiím základem isou
opět lidé prokletí: lidé nemocní, kte i se nikdy
nedočkaiíuzdravení, a kte í proto rvo í zcela zvláštní společnost, mluvíce o zdrav ch ien se štítivosti;
lidé zamilovaní, kte í isou od sebe roztrháváni starostlivou a tvrdošíinou láskou rodičri, která obtěžuie; a konečně opět lidé chudí, kteii za trochu života
platí ieho zkracováním. Zméněn,m zprisobem rvárnym ukazuje nám Hrilka, že to nebyla ani tak nenávist k bohat_fm, iako spiše soucit s chud;imi, co
ho stále vedlo k ,,proklet ,m lidem" a ieiich životu.
Na hrdinovi této trilogie, studentu Karlu Čáslenském, sami vidíme, že ie to p edevšim pud a pak
snad i uvědoměl cit, kter ho nutí bránit své
i cizí píed riklady nemoci, at už to myslíme ve
smyslu sociálnim nebo v pravém smyslu toho slova.
Až ve t eti části této trilogie, ve V bavě slečny Hany Falt nové, dostává se Čáslensk do prudkého
poru s vyko isťuiícívr tvou boháčri, kter končl
smrtí pravého viníka, bohaté paní Falt nové.
Na v voii Karla Čáslenského neivětší část mělo
srdce. Tak tomu bylo také ve v voii Jaroslava Hrilky. Srdcem chápal veškerou bídu, kterou viděl až
s pesimistickou temno ti a ponurostí. Ale nebyl pesimistou. Byl pouze mlad m člověkem, kterérnu se
148
,rir.rlrl lrrdlo bolem, když poprvé larazil na žebrá-
l,, Sllčl iistě tam, kam dle něho dospěl Karel
. Ke skutečnému aktivnímu odboii proti
( ,l..l(,llsk
ale nikoliv k arr,l1,1ristickému odboii individuálnímu, ktery se rovná
,lrr,,,,rrí společenskénespravedlnosti,
1,,,11|1i; 11151
, ale k odboji orgalizovanému ve velké
l, t,,,lttci proletá ri všech dílri světa.
N;r této cestě zem el Jaroslav Hrllka. Už nedoidc
ltllll, l(arn mí il, a v tom ie kus ieho osobní tragédie.
lrrlváváme chlapce, iehož vyptavěčskému talentu
u,, ;,rlclrobovaly p íbčhysmutného i odboiného života
,lrrr,l:ikrj a kter byl za to chud mi milován.
|',,,
ltrrď čest práci, kterou vykonal,
rrr,itt't'l
|,),,.,+
a
čest ieho pa-
JARoSLA\r HAšEK
lCebona
a Šaejk,daa
typy
7 českéli,ter.atury
l
gaotaf
Z fit
rarnich typri rostoucích pro českéspisovatele
z Rakouska, a zelména ze světové války - dva vyčnívají vysoko nad všechny ostaťní, píecházeií z litera-
tury do žívotaa ze života do dějin: Čehona a
en;i, z hluboké nenávisti básníkem,
kter uměl tak silně milovat; druh , tr.o en s láskou a pozofností spisovatelem, kterému pr , - iak
tvrdí nevěrohodní, byť i očiti sr.čdkové- nebylo
Šveik. První, tvo
,,nic svato".
Literfuni rozměr1. obou tčchto typťr isou velmi
Šveikie rozlehlé, mistrov ké dilo českésaLiry,
kdežto Dyk v Mrii p itel Čehona ie ostr;fm pam{letem a ani nechce b; t více. P es tento rozdíl však
isou oba ty typy životnéa r.e skutečno ti stejně
existující - a iká-li Viktor Dyk v rivodu k svému
Čehonovi: ,,Bez škod o hrdio nrohl bl,ch se sázeti,
milli, čtená i: iistě že na pestr}ch poutích života svého setkal jsi se někde s Čchonou", je možno totéž
íci o dobrém voiáku Josefu Švejkovi,
V tom jc tedy ieiich podobno ť, a tírn ost eii pak
vyniká, ieiich rozdílnost, Neistručněii bychom rozdil
mezi nimi mohli vyiád it, kdybychom e na ně podívali z hlediska rakouské reakce, potlačuiícíčesk
národ. Z tohoto hlediska ie totiž Čehona typ kladn ,
reakci pot ebn;
150
lllll prospěšn českémuodporu proti ní. Jinak
rozdíl mohli ryiád it také takto: Čepansk,
synek a podle toho se chová ve
ig
,lrrílít:hpro národ nejvážnějších;Švejknaopak je
..llll.(,llcc lidov,, ne národní hrdina, ale kus ulice,
lit.rli správně tuší,co p iiíti má a iak ie dobré
1rrrrll;tmovat všecko staré, aby to nové p iŠloco nei,lrrvc, a co nejbezpečněji.
(']t:lron bylo u nás vždy velmi málo. Ale v určir ,lr situacích právě oni měli slovo a nátod byl
,,,lstluzen k mlčení- ovšem že p itom mlčel ien
,,l,ilrlivě, Dnes bychom ekli: nemlčel, ale také nerrrlrlvil; ien šeptal. Takové situace nastávaly vždy,
[,ly sc Čehonovémohli op ít o silu cizí reakce. Ta|,,vli situace byla nap iklad právě za světové války,
l,.ly sc síla spoienóho Berlína a Vídně zdála zvlášt
l,tr ltrtttt tcnto
lr,rl1,1
lrl ká.
i
rczdilné.
vyrazné záporn,
i1.1
,
a ií vítan ,
kdežto Šveikie typ
nebezpečn takouské nronarchii a
(']chonové nikdy nevě ili v možnost samostatnosti
, t,sl<i,ho národa - to Viktor Dyk ve svém Pi,ítcli uka-
,rrjc vclmi názotně. Byli p esvědčeni, že opravdu
.,rii rakouská nepomine", že se lidské ády a uspor,rtlliní Evropy nikdy nezmění, a podle toho ídili
,,vt1 politické názory i svou politickou činnost. Nic
1rrrr rrcbylo tak z hloubi duše odporné iako heslo
lr,ljc za svobodu, Jsme slabi, íká Dyk v Čehona,
1,,rrle malí, musíme poslouchat mocněiší, musíme se
1,lizp sobit iejich pot cbám a iciich požadavk m a
;t,rt tak se mrižcme udržet nad vodou. Kdybychom se
l,rlinili proti tomuto sťavu, byli bychonr zničeni,
,,l,cpší huben smír nežli tučny spor," íká doslova
l)ykrlv Čehona na stránce 73, a ta slova si pamatrrit,mc, iako bychom je slyšeli dnes.
Nlr nezničitclnosti rakouské reakce si Čehona zal,,žil sv i životnínázor a celou svou existenci. Má
1,.rk už p ímo životni záiem, aby 1uPourOá reakce
151
nebyla zníčena,protože se musí bát, že by to s ní
prolrrál také. Proto sloužívídeňskémudvoru až do
roztrhání těla, vykonává devótně všecky rozkary
Vídrrě, ba naopak ieště pr'ehání v tomto lokaiswi,
,,čte Vídni z ači" jeji piání a plní ie horlivě.
Ale p es všecko ieho risilí a snahu se rakouská
reakce neudržela. Monarchie padla, českl národ se
osamostatnil. To byla pro Čehonu krutá rána, ba
zdálo se, že rána smrtelná. Všecko, v co vě il, se
zhroutilo, vše, čemu nep ál a btánil, se počalo uskutečňovat. Čehona tedy zttatil podmínky existence?
Ne! V tom ie právě Dykriv pamflet neipozoruhodnější,že již ktátce po válce upozorňoval na to, že
Čehclnové se oklepali a žijíu nás dál. Dyk, spleten
některumi poválečn;imi i"vy a nerozumějicí iim, viděl Čehonu na levici. V tom , e ovšem, iak pozděiší
dějiny lkázaly, velmi m lil. Ale nem lil se v oceflění
rypu Čehony a ieho činnosti v republice.
Čehona si u Viktora Dyka dál zachovává svou nenávist k českésamostatnosti, a|e zakťy,rá ii radikálnim vlastenčeníma číhá:,čihá na okamžik, kdy bude
moci republice skočit vzad, kdy bude moci zničit
amosťatno ť, které bylo dosaženo proti ieho vrili,
kdy se bude zase moci op ít o nep átelskou reakci
a sloužit jí, čístz oči ieji píáni a plnit ie, protože
tak jako p edtím z hloubi duše nenávidí heslo boje
za svobodu a snaži se všemi prosďedky zabňnit jeho provádění.
Tak vidí Viktor Dyk typ Čehony a dovede jei
dosti da,leko, abychorn si jej mohli p edstavit až do
konce.
Hašek, bohužel, nedokončil svého Šveika, a
prc}to
tak mnozí nechápou typ Švejkav ieho plnosti a
celosti. Podle Haškova vlastního w voje i podle
drobněiších črt a humoresek, psan;ich v Sovětech
152
v Čechách po návratu z Ruska, máme právo
,l,,1,|rrit si šveikovsk,typ a možnost vidět iei tak, iak
"t lrrl lllršck p edstavoval v celku.
i,r,,,il< |c typ malého českéhočlověka, kten neproli l vt,tikou politickou zkušeností a uvědomovací ško|,,rr ltlvlirn , ale ,,má v krvi" vědomí, že ,,je néco
llrrrrli,lrtl ve státě dánském" a že ,,tohle nevydrží".
|, lr,r švcjkováni ie rreiprve osobní obrana proti šíl, lr.,tr,í irnperialismu; ale zakrátko tato obrana p e, lr.i.lí v ritok. Šve|ksvou parodií na poslušnost a
,,, r l,r lidovym vtipem rozkládá namáhavě estrojor.rrly mysticismus reakčnímoci, červotočivě vrtá
v r,,.lličním ádu a clocela aktivně - i když ne vždy
.., ,,l;r uvědomělc - pomáhá bourat to, co bylo pocl;t\(,llo na záklaáech ritlaku a ne Ýobody. Jeho v ,,,1, p ipomínajícl vyvoj Haškriv, jde teprve k plnérlrrr rlvědomění a p ímo cítíš,iak Šveikv určitém
,,l.;rrrlžiku zvážtti, nep estane snad dělat vtipy, ale
l|l|l()lll, až p ide do tuhého, bude velmi vážléa
l
|l|ll1,1l}
,lrrltladně boiovat.
hž, tak daleko však iiž Hašek svého Šveikador,lsti ncmohl, Smrt mu v tom zabrá la. Ale nemusílrrt, sc uCh}lovat ani k dohadrim, ani konstruovat
,l,rlií v voi Šveika.Stačíto, co ie. A to, co ie, uka,rrjt, nám člověka z lidu, kter p es všechen vitěrn
1,,,kiil< rakouského patriotismu vidí docela jasně, že
l,, s tčmi k iklouny špatně skonči a že to skončí
l1l.rllrč i
tím, co tak k iklavě opěvují. Nevě í
tlrl.zvirn m osvědČen m politick m vridcrim, kte í mu
ílk;rií,že nadvláda Vídně |e definitivni a nepota-
í, že se
nedá nic dělat. P izprisobuie
l(, šveik ie p ímo typ mimikry - p izprisobuie se
t.rly, ale - iak! P izprisobuie se iako tygr v rákosí,
Nt,vitlíšho - až ho pocítíšv r lu.
'l'rl je tedy ryp švejka. By| záporn z hlediska
;rtt,lttli, nevě
753
,rakouské reakce, ale
čené,holidu.
Prav opak
kladn z hlediska
odporu potla-
Čehonriv a ieho rihlavní nep ítel.
:1,939
uměni probát oálku tomu, kdo bo
l,,,llt, tlo boje. A ptohrává ii ne uleiváctvím, ale
,lrl,,lctlrt; m prováděním tozkaz, , které isou mu dány,
|..,| ČinJaroslava Haška ie právě v tom, iak
a postavit do těch situací,
11, rri:ilrrč dovedl ho vidět
v rriclrž se odrážeii všechny podstatné znaky ieho
,,,,,,1l, tn,láclá
:|(,vtt,
lVálka se Suejkenf
Švejkie typ malého, nerevolučnílro člověka, napril
zproletarizovaného maloměšťáka, kter;i, se na voině
p ino seznamuie se strojem kapitalistického státu.
Je zaražen a dezorientován tím, co ie mu p edklá<láno jako státní nutnost. P sobí na něho dojmem
]anarchie to, co imperialistick stát prohlašuie za
svrij ád. A hodlaje ochránit svrii ,,zdra.q ťozum",
takov typ Šveik počínáhrát tilohu geniálního blba,
,v nížpasívníloajálnost uvádí ad absurdum
všecky
rczkazy, zákony a zájmy státu, iemuž slouží.Nemá
dosti sil, a lrlavně ne vědomi, aby mohl p írnou akcí
.odstranit pro něj nesmysln; aparát, ale cítíse z eirně nad něj povznesen. A ieho rozkladná loha, byť
pasívní,ie tím dlirazněiší, že jde v podstaté o ne-
,yeaolučnibo člověka.
Každ sek společcnskóho v voie má svrij intertracionální typ, kter:_i zastupuie ne|en nějakou p evlá.dajicí vlastnost určiqj,ch osobností, ale i cetrou struk.íutu so.é doby. Y současnémobdobí imperialistick ch
válek, posledních kolosálních podnikri kapitalistického světa, ie takov,m typem ooják, p edstauitel
indi|erentni rnasy, neyymaňu!ícíse z kruhri rréšťácké
ideologie a nesoucí celou tíhu tčchto válek i ričast
rra jejiclr v; sledcích. Řikam ptímo: ričast, neboť typ
1,54
|
').'8 (riryvgk)
MARIE MÁ]EROVÁ
lNejkrá.tnějši szlětl
Mor,utna epopei
války a světové rwoluce, která
po ní následovala, neni ještě napsána, iak bylo pro.
rokováno. Obrovská stavba těchto historick; ch
okamžikri stojí p iliš blízko těm, kte í na ní pracovali, než aby bylo možno p ehlédnout jeií kontury
iedin m, vyčerpávajícímpohledem. Ale ie!í detaily
uvázly v díle všech ieiích ričastník, ritržky z déiin
let 1914 až 1,92a, životy iednotlivcťr nesené proudem
této r{,jimečnédoby vy,nutily si již svrii literárni
v raz a docházeji stále nového a nového zpracováni,
Marie Majerocá má v pracich toho,to druhu iak si
primát. Je jednou z prvnich, kte í světové proměně
ádli a sil dali svou daň. A hned s takovou rozsáhlou touhou vyjád it její diiležitélztahy a plně docenit vyznam, jak, měla alespoň v jednom riseku
společenskéhohnutí, když už nebylo možno obsáhnout ii jako celek. Jako Hora v Hladouém roku
ohraničuie svou látku prostorově na ,,p íběh města",
aby v ieho uzav ené kronice vyčerpal maximum všeho napětí a zvrat& děiinné chvile, i Maierová v Nejkrásnějšin saětě vymezuie si námět užšínež obecná
tendence doby (a zase širší,než by vyžadcrval psychologick román jedince), aby v něm zachytila
vzpruhu ženskéhouvědomováni, iížbyla steině válka
jako revoluce.
Nejkrásnější srsět ytací se proto sv,m pďátkem
daleko p ed rok 1974, do p edválečnévesnice, v níž
typ ženy utlačované až k zemi, tupé, bezprávné
756
l,, .,tl:it,ttčnéoběti, žije ieště iako ziev bez v iimky.
|, 1,1 lyl), kterému iiž není po,moci, iehož páte ohnu,,'tl s()tlstavn m stlačováním iiž nelze nap ímit. Tak
ll,".lí Maierová starou Bilanskou i ieií první dceru
|l,ttii, z|omenou hned v prvním rozběhu, odevzda,l,rtl, lichou, pasívnía po celry život nechápaiíci nic
, trrlttl, co osudně procházelo světem.
Alc už Anna, druhotozená dcera Bilanské, je iiná.
t ilí, Ť.c život roste také pro ni, má sa j život, saoje
,ilr, saou cestou hledá pro sebe štěstí. Jaruš, tot jeji
,rrrrž. Má v sobě všechnu wrdoší|nost svého otce a
v rrí silu vyšvihnout se z toho ubíie|ícíhoprost edí
,
\,,,.,tlického ml na do společnosti, kteÁ jí zarlčuie
,l,,,lržcní ieiích práv. Jeií místo v buržoazii !e pevné;
,rr.rlt,l(, kter m do něho vstoupila s napětím všeho
.ri,lrrl vypočítavéhoegoismu, stal e ii ,,osvobozením
,.l'll y
.
Ani Marie, ani Anna neisou tu však víc než kom-
1,1,,rrtcntárními zievy rist edniho typu ženy, sledované
!(llll:inctn od narození až k ttagické smrti, zauiímapod
1r, i ;rutorku všísilou hlásaného ideálu a viděné
.,,lrtrym rihlem dlouho očekávané skutečnosti. Lenka
1,r,rtlčlává pochod zcela nepodobn, sobecké emanci.
je pro ni pouh m nástro1,.r, i své staršísestry. Muž
l,,rtt uvědomění, poznání rikolu, kter je dán člověku
t1,1 ccstu do neikrásněišího světa a kter platí právě
t,rk pro muže - iako pro ienu, Tedy i pro ni. Toto
1,,,ztrání vede ii od studia k organizátorské stranické
l,r,rxi, nuti ii hlásat p esvědčivév zvy k boji za
,,,,vtlbození proletariáťu, vyčerpává !eií síly ve vo-
a konečně dává ií umírat ranou
v nezda eném pokusu o sociálni
I na ní se odrážíválka slim uspišuiícím
|,,rrskó nemocnici
.,1,,,1lnóho
sedláka
rt,r,rrltrci.
,,1,1;rsittriícím
vlivem. Zatímco odevzdanost Marie
rrr..tc pgdyodn;imi manipulacemi
ieiího muže, zatim,
757
co Ánnino uspokoiení dostupuie vrcholu y plodné
é e válečn ,ch zbohatlíkr1, uvědomění Lenčino proclělává očistnou krizi, kterou procházi k o,samo,statnění své práce a aalezeni mista, iež ií ie určeno.
V těchto t ech sestrách témě s historickou p esností dochází vyrazu faktick stav fvoje ženského
hnuti od počátku dvacátého století: pasívni Marie,
emancipovaná, plodná, panská měšťačkaAnna i aktivní, bojuiícíLenka, typ ve skutečnosti rozši ert
tcpťve válečnou prripravou žensképolitické svépomoci, existuií dnes veclle sebe iako názorn p íklad
p echodné doby i směru, kter m se cel;i 1ivoj musil
brát. V tom ie hlavní v znam Nejkrásnějšillo sz:ěta,
i když Lenka, iak ii ve svém románu vidí Maierová,
ie p ecc často žena nejasná, v rozhoduiícíchokamžicích bezradná a spíšinstinktenr p istupu|ícík ešení
ťtkolri, které isou ií p edkládány. Světlo a stín, dobro
a z1o jsou r,ozděleni p ílišschematická a nebezpečně
schematická ptávě na straně dobra, které bylo tak
zdrirazněno v postavě Lenčině. Vedle ní p izračná
po tava otcova zdá se Žit Často Živ0tem aŽ p elrrvcn m. V takov ch okamžicích však zasahuje autorka
Panenstoi a Mučenek, aby Lenku zachránila od rnátožnosti pouhého schómatu a cele rozvinula silnou
a prisobivou, t eba poněkud konvenčníričinnost své
prózy,
Nejkrásnějši saět vychází v druhénr vydáni, piepracovaném autorkou v těch partiích, ieiichž nevyvážená chtěnost rušila leckde uměleck, činek cJíla.
F-akt, u nás stále ještě tak ne,smírně vzácny, že
v
krátké době bylo první vydání riplně tazebr.ána,
svědčíp ineimenším o tom, že dílo Marie Majerové
bylo správně pochopeno a že ho bylo potr'ebí.
1,927
My, tidé uhli ské airy, necbceme
uědu, která drži nesaobodlt, ani'
unění, jež pomábá soirat, Cllceme"
uuolněni ašecb ta rčicb sil, cbceme
s<,lobodnébo čloaěka, suobodnéba,
dětnika, spobodnébo ta rce, cbcerue d.ilo, jakébo nikde r_; mintllostí:
netlalevrcš. Na šestině saěta ux je,
tao i,našestině saěta dokazuje ro7,"
nacb žizlota, jak pratsá je naše ub-
li
ská oíra,
My, lidé ttbli ské ah,y, nei"lnle,
u krizi, je! trápi ty, kte i dosud!
nepocbopili pelikou cestu proletá -
ské reaoluce. Bojujeme a tz;o inrc.-Necbť ti, kte í ji,i nernobou, saěl,
ctále rlizně aykládaji, básni
l:
a krcs-
My, tidé tlbli ské uiry, iej iraěni,?ne.
19j1 (Vira ubli
ská)
JAROSLAV VLČEK
v tt íkll zbavil literární historii nadvlády filoloArri
ttl, že z bibliografick ch a biografick ch
|,|,
,,i..rr,rrrrťi icho p cdch dcri vyrostly mI
Portréty staré,
l, r , t,
!l
,
|)l
r
(,(l(,vším pobělohorské a osvícenské literatury,
;rrrlt11l11r
llll
T
Listonoši s
pozdravn mi telegramy klepali do
prázdna. Oslavné články v novinách prodělávaly
tragickou metamorfózu v nekrology. Ten, kterému
byly určeny, ležel mrtev ve všeobecné nemocnici. Jen
několik hodin dělilo iei od slavné sedmdesátky, když
usedl v parku na lavičce, aby uklidnil náhlou tíseň,
'která sev ela ieho srdce.
A pak zem el.
Smrt Jaroslava Vlčka vzala českéliteratu e velmi
vzácnou osobnost: prvního skutečnéholiterárního
historika, kter;f se stal učitelem - nikdy nedosaženym - celé literárněhistorické školy. Je nárn cizi zá'klady, velmi složitlimi základy, na nichž stavěl. Ale
ieho literárněhistorická práce ie i pro marxistu dílem
velikého vyznamu. Neboť Jaroslav Vlček nep enášel
do v voie ideji, ktery teore
ticky mu byl iakousi absolutní hodnotou. Nespokoioval se, iako nap iklad Masaryk, povrchními souvislostmi myšlenkoq. ch ievri. Byl p ílišživy a píilil
iasně vidoucí pozorovatel, než aby se dal riplně svért
idealistickou tezí historickou.
I když v ieho syntézách, tak proslaven ch a u nár
,mechanicky literaturu
vzbuzuiících rictu alespoň svou odvahou, naleznemc
více omylri než skutečností,v ieho objeaecb, v ieho
vlastním obievirelském bádání ie nedocenitelné dílo
fleien pfoto, že ie to skvěl materiál, ale p edevším
-proto, že ie to žia mate ál.
To nebylo náhodou, že Vlček s odvahou prvního
160
l},:]y
s ncpravym pazadím, ale s pravymi a věrny-
vc tvá ích. Tento profesor, v iehož celém
rrir,, ()statflě ne právě neiŠťastněiŠÍm,
se pletlo errr,,,l,, 1ll,tlfcsora od st ední školy až p.o Karlovu uni:tr
\. t.,llllr nrčl básnické iádro, obalené neobyčeinou a
1,t,,rtililtvtlu vzdělaností. Postavíme-li vedle sebe Arne
kteq platí za ieho žáka, vidíme rub takové
: kraso ečnickéhonimrálka, kter není ani
lr|,,r,:ttti rak, ani vědec, ani básník.
\lt, vlčkovi bylo tu však jakési organické spoiení,
lilr,tr sc neproievovalo ien ve vybrané formě ieho
|,r,r, í, irlc hlavně v pobledu na látku. To nám dovolrr1,, rlttcs čísti čerpat fakta z ieho historie české
l],,r,,ili:t,
r
lt..lttrlsti
ltt,,t;11111-y,
která ve svém celku ie hluboce nesprávná.
iako p iiímáme z Taina, iehož
,,\l,, 1rri|ímáme z něho,
l rl., llyl i ve Vlčkovi.
/.ivrl|ní dílo Jaroslava Vlčka Děiiny českéliterat, ziistaly velik m toťzeín. Potkal ie osud všech
.voie
1,r, ,lr lriizciících pokusri o soustavné vylíčenív
,,,.,ki, literatury (teprve dnes dostáváme déiiny Jana
rrrr
|,rl,
rrllcc, realist_v, profesor.ského druha Vlčkova), osucl,
samoz eim;i. tam, kde k syntetickému
nutno
se proko,usávat od neizákladnějšího
1,,,lrlt,tlu
,,lrr,rrrtltžďování materiálu. U Vlčka hrála však v tom
,lrrlr,žilrru rilohu i ieho vlastní povaha, jeho hbitost,
,, rriž sc uiímal každéhop edmětu, kter nově uviděl,
1, lr,l lrgilnost, která ho odváděla k stále novym prar lrrr: tflcži prvním a posledním sešitem
ieho děiin
rrlrjcvrrií se menšíi větši svažky jeho literárnčhistollt|(ych srudií.- První novočeská škola básnická, Par,,l Irlscf Šafa ík, Několik kapitolek z děiin naší
l,r,,ry
ic zcela
767
zeiména driležitéNové kapitoly z děiin
literatury českéa Několik kapitolek z děiil našíslove no ti, v nichž ukládá své d myslné obieyy, jako
by se oprávněně bál, že už mu nebude možno obsáhnout ie v díle celkovém. A pak tu ovšem má
své místo jeho redaktorování, pohyblivé a iniciativní,
a sce tná myšlenka o iednotě československé,iiž vé,
noval tolik sil. Je to v součtu veliká práce.
A veliká i v tom, iak ie plodná a iak ie platná
p es to, že byla stavěna na tak špatn ch zák|adech.
FRÁNTIŠEK X. ŠÁLDÁ
po ie, a
ú3a
lŠald,oz:a lidoaostf
[),,.,, |cště nelze vyjád ttv jednom krátkém článku
,, l,,rr složitou osobnost Šaldovu, osobno,st, jeiiž rysy
u,,,,Lllitlaly pril století citlivého básnického reagováni,
rr,r;,j:rti,ll<r st ehu a v bojri. A bude t eba hlubokého
rltrrlilt it bude t eba bedliv ch uměleckjrch stopa ri,
rrlry y |1|ou6i složitého šaldovského pralesa byla vy-
veliká jako prostá: tvo ící
\. Šalda.Jednou z těchto top, nefozeznatelnou
;rrlčlitku, leč stále hlubší,jak těžšíse stávala Šal-
t|,,l)()\,iina bytost stejně
l
Jsme pžesoědčeni,ie skutečn ro7-
aoj moderní kultury je xáoisl na
reoolučnim dělnickétn bnuti a že
jeii oitězstaí je podtníněno aítě7stoiln dělnické t ídy. Jsme p esrlěd,
čeni, le je to kornunistická trana,
která má a jedině rtl že b t o dcem
rersoluce, a tim i nositelkou ošebo
našebo kulturnibo snažení,
1929 (Manifest doanácti)
rr,r
,l,,r,,r zkušenost,
1,
l1,1
littouOst.
je ieho toulla po lidoaosti a konečně
'|'rrlr[c
vlastno,st, tenhle rys dávaií Šaldovypočátky
trl,.it jcn znameními zápornymi. V jeho prvních sou,l,, lt, v ieho prvních bojích se zjevuie spíšenietz*,
lr,rvsky individualista než p
lrtitlrt,c umění, vyhmatávaiíci
íštihlasatel
v
sociální
něm tepnu života.
Al,, hyť pak mnohé z prvního zristává r' Šaldoviaž
,l,, litlnce, p ece to není jeho zámysl. Kdybychorn
ll|| l/sťhov tví Šaldo.i,osoudili sam m Nietzschem a
k,lrllychom tak iako Nietzsche se zeptali:,,Běžíš
l,i,,,l <>statnimi? Běžíštak iako pasr, ? Či jat<o vY1rrrrlilt? T etím p ipadem byl by uprchlík. . ." - mulrli ltychom si odpovědět, že na Šalduse tu vzťahuie
|,r,,tlt,vším p ipad t etí. Běžíp ed ostatnimi, chce b t
|,,rrtyrcm, ale je r{rjimkou, a proto se musí stát
rrl,r,lrlíkcm. Ne však už v tom smyslu, iak to íká
Nl(,lzsche. Šalda prchá 1e své vlastní t ídy, nikoli
1,i,.,l
ttÍ.
763
FRANTIŠEK X. ŠALDA
pa*ie, a zeiména driležitéNové kapitoly z děiin
literatury českéa Několik kapitolek z děiil našíslove no ti, v nichž ukládá své d myslné obievy, iako
by se oprávněně bál, že už mu nebude možno ob,
sáhrlout ie v díle celkovénr. A pak tu ovšem má
své místo ieho redaktorováli, pohyblivé a iniciativní,
a scestná myšlenka o jednotě československé,již vě,
noval tolik sil. Je to v součtu veliká práce.
A veliká i v tom, jak ie plodná a iak ie platná
p es to, že byla stavěna na tak špatn ch zák|adech.
1930
fŠaldooa lidouostf
l ),,., icště nelze vyiád itv jednom krátkém článku
,,l,,rr složitou osobnost Šaldovu, osobnost, iejiž rysy
u,,,,kllitlaly pril stoleti citlivého básnického reagováni,
lr,r;rj;ttť,lro st ehu a w bo|ri. A bude t eba hlubokého
rlrtrli:t it bude t eba bedliv ch uměleck,ch stopa li,
rllry 1, |1|ou6i složitého šaldovského pralesa byla y111,r;rlrvlillá bytost stejně veliká jako prostá: tvo ící
| \.
Jsrne p esoědčeni, ie skutečn; ro7-
aoj moderni kultury je xátlisl na
reoolučnim dělnickétn bnuti a že
jeii oítězstai ie podmíněno rlitě7stahn dělnické t idy. Jsme p esaěd,
čeni, ie je to komunistická strana,
která máa jedině m že b t o dcem
rez.loluce,
a tim i nositelkou
našebo kulturnibo snaženi.
1929 (Maniíest doanácti)
ošebo
Šalda. Jednou
z
těchto stop, nefozeznatelnou
rrr 1,rlčlitku, leč stále hlubší,iak těžšíse stávala Šal,l,,r,,r zkušenost, ie jeho touba po lidoaosti a konečně
1,
l1,1
lirlouost.
'|'rrlrlc
vlasťno,st, tenhle rys dávají Šaldovypočátky
jcn znameními zápornymi" V ieho prvních sou,l,, lt, v jeho prvních boiích se zievuie spíšenietztrr,.rt
lr,rvsk individualista než p íštíhlasatel sociální
lrlitlrt,c umění, vyhmatávajicí v něm tepnu života.
Al,,b1 ť pak mnohé z prvního z stává v Šaldovi až
r|rr li<lílc , p ece to není jeho zámysl. Kdybychom
|lll l./schovství Šaldovo soudili sam m Nietzschem a
u,
llychom tak iako Nietzsche se zeptali : ,,Běžíš
l,i,,,l <lstatními? Běžíštak iako pasr, ? Či |at<o vg1rrrrli:t? T etím p ípadem byl by uprchlík..." - ínulrli llychom si odpovědět, že na Šalduse tu vzťahuie
|,r,,rlt,vším p ípad tíeti. Běžíp ed ostatnimi, chce b t
h ,
lr
l,,rllyi-cm, ale je r{rjimko,u, a proto se musí sťát
,rl,r,lrlíkcm. Ne však už v tom smyslu, iak to íká
1.1l(,(zsche.
Šaldaprchá 3e své vlastní t ídy, nikoli
1ti,,,l ltÍ.
763
FRANTIŠEK X. ŠALDA
pa*ie, a zeiména driležitéNové kapitoly z děiin
literatury českéa Několik kapitolek z děiin našíslove no ti, v nichž ukládá své d myslné obievy, iako
by se oprávněně bál, že už mu nebude možno ob,
sáhrlout ie v díle celkovénr. A pak tu ovšem má
své místo ieho redaktorováli, pohyblivé a iniciativní,
a scestná myšlenka o jednotě československé,již vě,
noval tolik sil. Je to v součtu veliká práce.
A veliká i v tom, jak ie plodná a iak !e platná
p es to, že byla stavěna na tak špatn ch základech.
1930
Jsrne p esoědčeni, ie skutečn; ro7-
aoj rnoderni kultury je xátlisl na
teoolučnim dělnickétn bnuti a že
jeii oítězstai ie podtníněno rlitězstahn dělnické t idy. Jsme p esaěd,
čeni, ie je to kornunistická strana,
která máa jedině m že b t o dcem
rezsoluce, a tim i nositelkou ošebo
našebo kulturnibo snaženi.
1929 (Maniíest dzlanácti)
fŠaldooa lidouostf
[),,.,' icště nelze vyiád itv jednom krátkém článku
,,l,,rr slrlžitou osobnost Šaldovu, osobnost, iejiž rysy
u,,,,k llitlaly pril stoleti citlivého básnického reagováni,
rr,r;,j;rtť,lto st ehu a w bo|ri. A bude t eba hlubokého
rltrrli:t lt bude t eba bedliv ch uměleck,ch stopa li,
illry 1, |1|ou6i složitého šaldovského pralesa byla y1l||,|)l)\,iina bytost stejně veliká jako prostá: tvo ící
l \. Šalda.Jednou z těchto stop, nefozeznatelnou
rrr 1rrrčlitku, leč stále hlubší,iak těžšíse stávala Šal,l,,r,,r zkušenost, ie jeho touba po lidoaosti a konečně
1, 11,1
lirlouost.
'|'rrlrlc
vlasťno,st, tenhle rys dávají Šaldovypočátky
lrr,.it jcn znameními zápornymi" V ieho prvních sou-
v jeho prvních boiích se zievuie spíšenietzlr,rvsk individualista než p íštíhlasatel sociální
lrlitlir,c umění, vyhmatávající v něm tepnu života.
Al,, Ilyť pak mnohé z prvního z stává v Šaldovi až
,l,, lirlnce, p ece to není jeho zámysl. Kdybychom
lllt,l/schovství Šaldovo soudili sam m Nietzschem a
h,lr llychom tak iako Nietzsche se zeptali: ,,Běžíš
l,i,,,l <lstatními? Běžíštak iako pasr, ? Či |at<o vY1rrrrli:r? T etím p ípadem byl by uprchlík..." - ínutrli lrychom si odpovědět, že na Šalduse tu vzťahuie
|,,,,tlt,vším p ípad tíeti. Béžíp ed ostatnimi, chce b t
l,,rrlyl'cm, ale je w,|imko,u, a proto se musí sťát
rrl,r,lrlíkcm. Ne však už v tom smyslu, iak to íká
Ni(,(zschc. Šalda prchá 3e své vlastní t idy, nikoli
,l,, lt,
.,
1,i,,,l ttÍ.
763
Na to, aby byl pasr em uvnit měšťácťva,aby byl
past] em umění měšťáckét ídy, p išel iiž p ílišpozdě. P išel iiž v době soumraku, v době postupuiícího
rozkladu hodnot měšťáckého umění, a kdyby se byl
jemu postavil v čelo, byl by musil sám zapadat do
bahna rozkladu neihlouběii. Šaldavšak pávě proti
rozklad,u zahái1| svrii bo!. Byl to boi proti rozkladu
měšťáckéhouměni, ale vy adil iei samoz eimé 7e spo,
lečnosti měšťáctva. Tak byl Šalda osamocen ve tii,
óě, z nížvyšel, a tak zristává v portrétu českéliterarury vyryta i ieho osobnost iako postava velikého
samotá e, statečného rytí e, obléhanéhov hradišti
svého ducha tisíci pro,blémy, otázkami a myšlenkami
a vyrovnávaiícího se s nimi ostqí/mi zbraněmi své
kritiky, svého umění.
Ale to není ieho obraz zcela p esny, nwidíme-li,
iak postupně stále byst e|šíisou ieho oči, iak stále
iasněii rozeznává na obzo,ru spoience, iež p edtim
netušil, a jak stále častěii podniká l.Ipudy ze své
duchovní vIspy, aby se s nimi spoiil.
Jeho osamocenost není ieho vnit ní pot eb,ou, není
to také postoi p ílišoriginálního estéta - ie to nutnost diktovaná ž vněiška. . . a Šaldatím trpí, Tisíckrát radě|i by nebyl sám, tisíckrát raději by byl
!iž ve svém mládí ,,seděl u nohou něiakého mistra".
Mistrri, u ieiichž nohou by mohl sedět, však v české
literatu e nebylo. Šaldav sobě sám musil vytvá et
takov typ. Ale tím se mu neulehčilo. To moto, iež
si napsal p ed své Boje o zitíek, tn:
Mé oaocé je z onobo, je! dloubo fiezraie,
jei stádne mbarni až, luk smutn cb u kraje,
když zd,pibnou se z ood čern cb, podsaětnicb,
a na borácb již leži prani snib,.
764
1,r
11,,11i
lli
jcnom
v
raz viry ve vlastní dilo a |eho hod-
to ie také naděje, že alespoň toto dílo neIrrt,lr, rls:lllloceno iako ieho wrirce, že jeho ovoce bude
i,,ltl,,tl lživáno množstvím druh , kte í konečně ry11rr,
r
1,11ll)ll.
l,,lltl:r poznává živ,ot uruěnim, skrze uměnÍ. Čim
i, 7llill, čímvíce kultury do sebe vst ebával, tím
:r, t.,|rrčii začína|lušit, že tito drulrové jeho díla už
.,l, rlť,kcle musí b t. Čímvíce znal, čímvíce kulrury
\
ll
,|,, ,,t,|lc vst ebával, tím více chápa|, proč ie osamol t tt, I,1lť ic osamocen a kde v lidské společnosti mriže
tl; ll:liÍ[ srdce, v touze po svobodě a novém světě zn&
;t,irrl sltodně s ieho. Čímvíce znal, čímvíce kultury
,l,r st,llc vst ebával, tím bliž měl k pracuiícím, tím
l1,lttt,l\j i72 se tával ve svém myšleníi ve svém q lillll.
V lidu tušil ty, kdo uskutečnínoq svět podle
kter si wo il básník. To právě iej piibližor,r1,1 k dělnickému hnutí, ačkoliv se nikdy nestal
rrlrt;l7tlr
i:tlistou. Nestal se také ovšem mluvčímlidu, což
vi.rlr trcznamená, že jím netoužil b t. Vzpomeňme,
..,,,
1,rli rrap
iklad u Nerudy zdirazňoval ieho blízkost
l litltr. Jak v posledním svém ve ejném lrystoupení
r iíjlru 1936 si vro,.rcně p á1 takové zké spojení
lrlcrlttury a lidu, iaké bylo v minulém století. Jak
vyr}kal soudobému románu amorfnost, naz vaje
j ,,trrněním pro labužníky, kaviárem pro lid". A iak
r,,1rlc právě v Tvorbě kdysi hovo il o
olkrovi:
,|,, Wolkrovi vížese mal -ne: velk -zázrak,vnéiž
,il, ll;iln nechtělo již věiit. Byl čten skatečně lidem.
N,rlr:zl si opravclu k němu cestu. Znali a četli aspoň
lltililcré ieho věci skutečně začazeni a osmahlí dělrlír i; lisťy v ieho knížkáchobracely opravdu učerněné
ttr,rzrllné ruce..."
'lil íkal Šaldao íolkrovi. Ale byl by šťasten,
,r,.rrc
1,,
165
kdyby to byl mohl íci sám o sobě. A ne až teprvc
v posledních letech, ale iiž v prvních letech tohoto
století. I když si ikal, že ieho ,,ovo,ce je z oaoho, iež
rllouho nezraie", a že tedy bude t eba času, aby se
složitost ieho díla tala prostotou, aby se jeho dílo
stalo obecn; m maietkem neiširšíchvrstev lidov ch
(což se stane), p ece se stále snažil proftzit tou ,,melancholií a tragicko,u ironií uměleckého života" (i"k
to naz val v Bojích o zít ek) a mluvit ke ašem iasné
a srozumitelné bned.
To má svrii velmi konkrétníl raz, napííklad v radosti, s nížp iiímaístálé spolupraoovnicťví ve fejetonech denních listri. Byla to pfo něho p íležitost
mluvit k daleko širšíobci čtená ské, než mohl mluvit
i ve sv ch knihách i v - celkem v lučn ch - listech
uměleck ch, A to iei právě naplňovalo evláštním
uspokojením. To iei také obobatilo. Plnění rikolu
uměleckého fejetonisty si to,tiž nikdy nep edstavoval |ako mnozí iiní, kte í do novin cho,dí ,,populárně"
p ežvykovat; nep edstavoval si, že f,ejeton v novinách, určen ch širšímuokruhu čtená ri, znamená snižování vlastní urovně; nep edstavova| si, že lidovost
znamená něco méně, něco lacinějšího, než je čistá
práce umělcc. Jeho feietony v denních listech nejsou
o nic méně ieho dokonalé dílo než ieho knihy. Naopak: vědomí, že píšepro větší,ne pouze umělec,
kou obec čtená skou, vkládá do icho práce mnoho
nov ch otázek, vědomi složitosti jeho čtená ské obce
vede k širšímu,obsáhleišímu rozboru všech uměleck ch pioblémri i sociální funkce umění. Umění se mu
tu zjel,uie ve zcela novém osvětlelri, pluje za ním
v noqich ši kách, objevuie v něm nové ostrotry i no,
vé pevniny. Šaldaroste tím p ímějšímstykem s roz,
tehlejší obcí čtená skou.
V
posledním roce p ed
1,66
syou mťtíshrnul
Šal<la
sv ch fejetonri do knihy Časovéi nadi,tl,t.ti;l sitm v rivodu vyslovil sv j soud o nich:
l ,,,l ztlc stati, ktefé pokládám a nejlepši z toho,
1,1 |!{,t|l kcly napsal, stati, které isou mi zoláště dral,, ft.,kl jsem v nich zhuštěně oěci nooé a velikého
,l,,..,tltlt, l ckl jsem je slovem skoro hrav_,m a tanečtllttt. ;l rrčkde i žertovn;im, a vždycky lehce sv&elll
|||t /, li:chto
ttltlt,"
\/r, i ncjlepší,věci zv-láště drahé a věci nové - iaké
rr,,1,,,litljcní svíti z takového soudut
| ..| Každy básník, každ umělec prodělává ve
vyvoii proces oprošťování, které roste s ieho
,rttlittíIn bohatstvím. U Šaldy ie však tento wjvoi
,lr,,lilt:isob siln , dvoinásob viditeln právě pfo to
l, ll,r lrrluževnaté risilí, k němuž mu dal podnět ieho
,,l,,,l lrrluvit k širok m vrsťvám čtená sk m, Je vždy
ll,,l).t pamatovat, odkud Šaldavyšel, aby byla po,lt,r;rl,Jli1 celá velikost ieho v voie. A aby byla ná.,,lrrč viditelná, je možno ien srovnat ieho prvni slo; rl i,
soudy, shrnuté v Juveniliích, s iasností,
,r,,lt,lntlstí ieho myšlenek v Zápisníku, ie možno ien
l| llvl|at ieho těžk , témě aristokraticky zatížen
1,r,,yli, iclro začátki s krwnat; m bohatsWím prosté,
,l,,rlrrlkratické eči ieho statí posledního obdo,bí. [.,.]
,,,'rrr
|')
t7 (zkráceno)
lBoiounik a zit ek!
l,, brliovnikem o zít ck. Veliké dílo kritické, iímž
|,rr,,,,llil na celé geneface, prisobí dale a bude ieště
l67
prisobit. Šťávaz ieho ,,ovoce, iež dlouho nezraie",
p ešla do žil českékultury a proudí iimi, proudí ve
všem živéma velkém.
Založil českou kritiku - to není ien v tom, že znal
a zčeštilCroceho a Diltheye, Ruskina a Carlylea,
Moriceho a Hennequina, to není ien v tom, že znal
žizsot, že miloual litlot a že v každém díle hledal
život. Tento p ísn estét ien z ídkakdy prominul básníkťrm nerictu k slovu, nerictu k formě, alc nikdy neprominul dílu formálně sebekrásněišímu, byloJi ne-
,,lt,isrrík nesmí blit demagogem, mriže b;ft pro1r,l1r.ilrt1l,tn, tnusi b t bojoonikern,"
|,, iírrr.
l
'' l ,' ( ťrryvek)
Dialektick rnaterialistrlus le viděnf
světa, je pobled až ke ko enrim,
ktelé dáaaii mízu r:šemu, co dnes
iije, ir:šemu, co dnesžir:o i, z nicbž
plodné. V každém díle vyhmatává ieho společenskou
funkci, každémudílu sahá na tepnu života a z děl,
iež tepou
ne|bou
livě|i, wo
í svrii ideál,
wo
i
roste
své
dnešní
i ta krize inteli?ence, o níž
eč. A uidění tak llluboké a záklaclni - to je nekonečttá síIa taoioá, jaké nikde u minulosti ne-
v
168
i
je
Skutečn , mistr kultury - to ie F. X. Šalda.Jeho
obzory isou neobyčeině široké.Nesloužínikdy žádné-
co žádá od básníka, a tedy, co žádá od sebe:
dnešni blabobyt
bida a
postuláty.
mu literárnímu ,,-ismu". Dovede naiít živoucí sílu
práci romantikri i realist , naturalistri i surrealistri,
dovede ji r.o;iít a zhodnotit, je-li tam. A v tom ie
tento neivzdělaněiší literární kritik podoben neilidověišímu čtená i. Čímvíce ví, tím lidověišim se stává.
Nikdy nebyl marxisťou, a p ece hloubka jeho životního vědění a ieho boiovnost ho často píiblifuií
k marxistickému chápání uměni a svěťa. Jen krok ho
dělí od dialektického materialismu, krok, kter neudělal, a pfoto zistává idealizujicirn dialektiketrz.
To idealizováni ho pak svádí, vnrrká mu někdy
soudy nepravé, omylné i nespravedlivé. Ale nová
punáni, za nimiž se Šaldastále vypravu|e, p iváděií
ho k nov m soudrim, k opravám omylri, iež někdy
spáchal, a Šaldaneni nikdy malichern , aby své
omyly neopravil. Nemriže ie neopravit, neboť by mu
píekážely v boii.
A boi - to ie celé icho dílo. Sám p esně vyiárl il,
i
I
bylo. Vidíš-lidob e, m že tě ien
7babělost udriet činu. Pobtédneš-li
až do nejzazši bloubi sociáIni kon,
strukce, jako bys zapjal kontakt
obroz;skébo motoru, kter nsuje
ptány, klade 7áklady a buduje budoau noaébo saěta. PocboDiš-li aše,
nem žešnenab t aelkolepé ulile
7rrlěnit rlše, ro7orat a osit nors rn
zrnetn.
Je to málo?
Je to oíc, nei bylo kdJ cbtěno a aykonáno.
193I (Víra ubli ská)
OTOKAR FISCHER
\1,1||l A na povrchu skonči i všechny upominky na
l]r, l,,,,tlrc, ba i na Heina, iemuž se Fischer blížil
1,,,ltllttlčji. Neboť Otokar Fischer je opravdu
:r,l,rllltí p íběh vědce a básníka, zaláštni p iběl,
lttt,l,,I,.lttála v desát ch až t icátych letech dvacátélitr
rl,
rtlrl,'li.
ezna 1938 o deváté hodině ranni nad novinami, které mu p inesly první zprávy o konci rakouské
12.
b
samostatnosti, zemíel básník a učen;i kritik Otokar
Fischer. Jebo nemocné srdce bylo smrtelně zasaženo
p,ed.star.lou qloko ujicicb oitězstai be1ptáz,i a bar,
barstzli.* A ieho smft- ne zcela neočekávaná, a p ece
náhlá - se stala tragick ,m symbolem icho života,
U
jeho dramat a ieho názori na divadlo, iež sc
ieho vnit ně dramatické osobnosťi stalo rylovsk m
,,hadem z ráje", a p eneseně pak obecněii, b vďo
leckdy vzpomínáno na Heinricha von Kleista
lidí německé literatury,
literárněvědné
drlkladné
oddal
v
iemuž se Fischer
srovná,nl,
p
neťrnosné
ece
studii. Je to svridné, a
I Kleist, největší dramatik německého romantismu,
byl osamocen ve své tvorbě a ani němečti romantikové, ani kdo iíního nep íiaíiza svého. Jako
Fischer, pro něhož nenalezneš místa ve škatulkác,h
čes ch literárních směrri a generací. I Kleist bloudil
a tápal a trpěl na kíižovatcedvou epoch. Jako Fischer
po p 1 druhém století. I Kleist konečně, chceme-li
srovnání provádět do drisledk , skončil náhle a skončil sebevraždou -, když do ieho bolestného
strádání ukáply děliny ho kou kapku Napoleonova
vítězswí nad Rakouskem a pruskem.
Ale tu končívšechno srovnání a končína poo tatně prvního z velk ch
* Kurzívou vytištěnémisto bylo
170
v Tvorbě r, 1938 konfiskovárro.
|irI trl vědec, pracuiici s drikladnou a do ienrností
,l., 1,rrlnikaiící aparaturotr vědeckou, a p ece z |eho
t,',l,,, liyclr prací neodvodíš iednu a iednotícímetodu,
lr,,r.i lly byla ukazatelem k pokračováni pro něho
t l,rrl tllrlši. Byl to lemn písňov lyrik, a p ece ti
lrrl vťrše nedaii ani záchvév dotud nepozrrané ra,
v něm nikdy ner|,,1,1t,š k odpovědi na otázky, iimiž se mučí.Je to
il,,vi,l< lro ícívelikotr vášnípro divadlo a sám zjev
1,1rry clramatičnosti, a p ece ieho dramata zristala
r,.,|t schematická a jeho veliké risilí o sťvo eni no,,'lrrl clivadla se nep etavilo v čin.
|i
,l,,,,li, lyrik kontemplativní, a p ece
\/1,|<onal
proto málo? Ne, och, ne! Fischer ie
.lry-
rrr[.liící, bohat zjev českéliteratury, ieho velké ana-
|r.,r lllisníkrj p ímo inspiruji k nov m velk m synté,,,i|ll :l bude i jinak zievem plodn m v p íštím
a chápáni dneška. Ale proč tedy ten
l,islrrí osud ieho díla? Proč ieho slovo nemělo
lrll,rly tu p ímou životni aktivitu iako slova Masaryl,,r,,l trcbo Šaldova, k nimž se hlásil iako k sr. m
1,,,rtt;ivání
..r
,r,
rtt,liim?
|'rrlč? Protože k ižovat]<a dvou světri e mu změrlll,r v kruh, z néhožnikdy nedovedl vykročit. Kolrl,r.rr icrr se v ieho lyrice i v |eho literárn&ědn ch
ltrrlliítlt opakuie ten 8eometrick obraz: kruh, Kruh
!l,r,l. tlo titulu jedné ze sq ch básnick ch sbírek,
ttrrlrcrtt vyiad uie slovo, v kruzích vidí poměr báslrll,.l lt pr'ekladatele v studii o p ekládání, kruh je
1,1,1 ll(',ll() obraz p ímo symptomatick . A to ie oprav17l
du možno zevšeobecnit pro ieho ziev: celou
sv<lu
bytosti se pohybuie v kruhu, někdy v ieho st edu
klesá bolestnou rinavou a iindy horečně obíhá po
ieho obvodu, ale nikdy iei nep ekročí.
Otokar Fischer byl člověk, kter věděl p ílil
mnoho, než aby byl mohl z stat prostě mužem měšťácké t ídy. A čímvice zlal, čímiasněii poznáva|
všechny veliké myšlenky lidské kultury, tím |asnější
mu bylo, že stary svět už nemriže b t jeho světem.
To byl proces obdobn iako u F'. X. Šaldy. Ale Šalda
z něho došel dál, protože byl bojoonikent.. Ša|da
dovedl uživat svého znání jako zbralé, Fischer užíval
svého znání iako pitevního nožíku.Jeho analyry
měly veliké obzory, ieho syntézy končily na obvodu
ieho kruhu. A Otokar Fischer si toho byl vědom,
Otokar Fischer tím trpěl a snažil se bránit proti
tomu. Hledal sílu k tomu v básnick ch osobnostech,
které studoval, čerpal sílu k tomu z básníkri, iež
p ekládal tak, iako to nikdo p ed ním nedovedl,
bušil do svíravého kruhu nietzschovsk ,m titánstvím,
bušil skepsí, bušil vírou židovské fasy - a všechno
to byly rány, které ho neosvobozavaly, ale ien dál
zra
tlt.ttlt tlt,rlr,
!
nulosti.
A to
772
poznáš
u
Otokara Fischera
v
ieho podivu-
poznáš i
lt l t,,,.
',t,tlr,:l stále se
v
lyrice.
A
v ní opakuie: iá
isem
- iá
neisem
|,i |,,(,lll tím a tím - iá neisem tím a tím. Klasick
1rlt1, 1,rrl irldividualismu, eknete, snad i titánského
ltt,lrr r,lrr:tlismu? Ale ne. To neni zdrirazňování svého
|,l, 1r, lrr lrlcdání místa pro to já. To není odpověď
tr.t ,rt.iz|trt: ,,Jak isem velk ?", ale odpověď - a
llrl ,.lll,: lrtlrcčnéa bolestné hledání odpovědi
-
na
l,|.i.lltl: ,,Kam pat ím?" Ten fischerovsk individuall,,lrrlr,, ic podroben p ísnékontrole mravního taktu,
Ll,rltlt ic kulturní osobnost Fischerova naplněna až
1,,, ,,l. t':tj.
|,t
tlt,j.rem
rlicbr. Vicb ici, jsem bnán,
l,,,tu lludba aln a nejsern oceán...
v Hlasech a s dosažitelnou p
ťin e v dalšísloce:
tll ,r :,i llischer
ll
,
lt;tr:tkt
esnosti
Z mo e nlám z:šak decb.
|,,,tl jebo p edaoj, kter st iká o b eb.
|,,,tlt p ilio a jsem od.liu. V7dor a oáni.
l|,,j, p iboj, nepokoj a odplouaání.
|,t ttt,jsem rno e.
'ovaly.
Duše a díto imenuie se iedna z knih Šaldov ch.
Duše a slooo imeluie se iedna z knih Otokara
Fischera, Jak ie to píiznačné!Z velíkéhumanistické
kulturnosti hnětl si Šaldaboiow ma rukama konkrétnívidění nového světa. A táž veliká humanistická kulturnost dala nebojovn m smyslrim Fischerow m ien poznat nutnost a pot ebnost nového světa.
Vrile znásobená viděním budoucnosti - to ie Šalda.
Vrile mámená vidinami - to ie Fischer. Vidinaml
budoucnosti, chvějícímise nad literárními díly mi-
to poznáš v ieho
p edevším ovšem
l,,,,lrr1,1r ,r nrnolrostrann ch studiích,
A
1rrr,lc:
\'
1l,,cje doby str|en a 6aplaaoaán jako brá4,
tl,tt,itllo, kter rn proudi a p eléoá se čas,
lxlrská str! mi p istao, ne tisti, a ne 4droj,
1,,,tl p ecbotln , p ekotn dnešek, minula se zit kem
tt,,
l,,,i.
l
Arrtr, ,,minula se zít kem boi",
|lt,tll, v jeho nitru, o tom hovo
to bylo
vskutku
dílo.
í celé ieho
173
Ale tento intelektuál, jako by spo,rrtán falešnou hr .
ze sííy,iež musí zít ku vybo|ovat vítězství, ne
dovedl se s ní nikdy spoiit, nedovedl a nemohl s ní
splyno,ut. A proto bolestně snil, kde iiní již viděll
a boiovali. Sám to citil a alespoň v tom nalézal
rltěchu, že jiní
|,t uil,1ly nebyl tl Madridu. Až teď, kdy Madriden
ll cstáoá, . .
. N y-ni, cbmurnjl host, já celuji taé šklebici se
zcnJ
Jsou nluii, kte i do daleka z i,
kde jsme my slePi x dneška na zit i
a o tom je těcba, a tom oira: Jsou,
jin!
lidětem.
je bdíti nad
a xabynollt nárn
r
tomu právě Fischer neměl odvahu,
k tomu
po-
dém náběhu k tomu ho zastavila rizkost, kte že
z těch milovan ch hodnot by asi v boji mohla utrp&.
Události poslední doby však iiž z vněišku bušily
na ten kruh, kter ho svíral. Učen germanista, milovník Goetha a Heina a Kleista, r:iděl soé Německo porobeno strašn m barbarstaim*. Začínalvidét
lépe než p edtím, začinal myslit aktivněii nď d íve.
I nemoc se zárodkem smrti, o líž tolikrát hovo il
a zpíval, iako by mu zbyst ovala zrak. V ieho poslední lyrické sbirce Host jsou již verše nového,
obiektivněišího laděni, časovékonkrétnosti u něho
vzácné. V patetické zktatce vidí voiáky svobody,
kte í ,,yyšli chránit i nás", a oslovuie Madrid:
bolestné pasivity
rrlttt:
l
1,tI,.
nočnírnsrdcetn Plyne r:yčitáni,
Man7,aranes, eka kraaaá.
Alt,
1l
spá,tou,
nedaji.
* Viz poznámku na str. 170.
l lí) nakonec vyisťuie ien do
L r
.
trsmání v radostné myšlence na zitiek, protože v kaž-
774
|lrly. . .
-
Hcinrich Heine byl mu iedním z téch, kte í do
daleka z í, ten Heine, kter povzdechl a pak se
pousmál, že v boii za novy svět asi leccos utrpí
z taho, co měl rád, že ale nešť, však lidem bude lépe.
Ak
1,1,t
cce je to již nov,tón a
nov
tóp zni
iv
ně-
[,,|rk;r činech odvahy na divadle, lehož činohru vedl.
lrl1.1rl iiž kruh kolem něho, kter odolával ieho
pod ranami menčí.
Al,, ttl p išla smrt. Symbolická smrt. Barbarstai
. ,t,itl,.y zasáhlo jeho srdce.* Padl iako voiák v nil,llli,lll ,,minula se zít kem boji".
rr,,l,rrstlivym ranám, povoloval
1,t
i11
cbceme-ti oošem oidět dnešek v ta-
kooé celistllosti jako minulo.st, tnusime aspoň z: p edstaoácb usilooat
o dosaženi takoaébo odstupu od
současnosti, jak,j márne
od
minu,
losti. Neni to lebké a nikdy se to
nepoda i docela. Ale práoě na rni e
spěšnosti toboto tisili záaisi p esI Vtr
1lrlznámku
na stt. 170.
175
ZD]iNĚK NE,JEDr-Ý
nost našebo soudu o dnešku. Mu.
síne b t oidlcky trotbu dějepiscl
saé současnosti a sa cb čin u nl,
160 let Zdeňka Nejed.íábrl"
abychom je správně oiděIi a sprátsně jednali.
Z
odstupu se nám ztrá-
ceji ošelijakéty nea znamné de.
taily a drobné p tky, které se nám
dnes 4daji kdooijak o 7namné a
které nás silně trápi - a z stana
jenorn to blaoni, jenom to opraad,u
podstatné a aeliké, to, co je i na
dálku aidět, a čim tedy
p ejde do zit ka a do
dn
dnešeh
p ištícb,
19j8 (Dnešni cbaraktet českéku,l,tury)
. |,l()since roku 1921 * čťvftroku po organizačlll||| rls(l-tnoveni Komunistické strany Českosloven, vytlal Zdenék Neiedi první číslosvélro Varu.
r rjvoc]ním, programovétn článku tohoto čísla,
\ ll(,lllž s v hradami proti sociálně
r,
demokratické
tradici prohlásil svou blízkost ke konapsal Zdenék Nejedl jedinou větou
|,,,rrristické
rrrrrrrr.,liittt,
,,rl l.r,lrrí směrnici Varu.
,,( ](,sty, na něž sc p i tom chceme dáti, Izc o;načiti
lt rlrr, ll prostě: lidově a pokrokově."
l ,,lvž nyní stojíšp ed
ieho velikou a tvrirčím
r,,",,tltt,ln složitou osobností, hledaie slova, kter mi
l,r,. r,c zkratce vyiád il smysl |eho díla a |eho usilo-
ll!í
toto je kompas, ilodle něhož doidcš k cíli,
a pokrokoco.rl není !cn cestou Neiedlého
\',rrrr, ltlc cestou celého tvo ení a bojováni Zdeňka
ll,;,,, llólro. A je to lidovost a pokrokovost ne
iako
r r,,;,,í proiev, ale nejhlubši základ světového názoru.
\ 1,,,li11;[6y6sti viclí Zdeněk Nejedl sám snrysl děllllll1,1l{) vlivoje; a ieho lidovost - to nenÍ plarré pol,,r|,rliz:itorstvi, ,,snlžování"k lidu, ale jasné pocho|,, li, ),c lid ie wrircem osud lidstva a ien z jeho
t,ll,,,u žc mrjže vznikno,Lrt nov , dokonaleišísvět.
i\ 1rriivč pťoťose tvorba Neiedlého tak ťržasně
lil lll\t,', právě proto ie v jeho díle taková mnohost
,rlrrrri, ttrnohost oborri, v nichž pracuje. Yídí,že bez
t, t,r vicrtbjímaiícínrnohosti není možno b .t p esn ,m
.r ,l,,ltlllral m v žádnémoboru, cíti, že ke skutečnému
1,,,,|1,,1t1lli a hodnocení kažtlého jevu ic t cba ici
\
l
1,1tl;,11.91
t77
osvětlit že všech sťran a bez toho, že většina hodnoceni - zeiména velk ch i.,. - ie neien kusá, ale
i zmatená, nesprávná. To ie dnes problém mo,derní
vědy, ešen, organizovanou spolupraci neirrizněiších
vědních oborri prozatím ien v Sovětském svazu. Bez,
p íkladná wrirčíschopnost a pracovitost, poiená
k velkému štěstíčeskékultury s dobrou pracovní
pohodou, daly však Zdeňku Neiedlému možnost,
aby sám v sobě, ve své osobě ešil tento problém,
aby sám v sobě spo|il všecko to množswi znání
a kritického ovl,ádání, kterého ie t eba k dílu vprav,
dě dokonalému. A tím právě ie Zdenék Neiedl postava v,. iimečná neien v českékultu e, ale v soudobé
kultu e světové vribec. Yždyťobsažností svého díla
nalézá obclobu
pedistri.
až daleko u francouzskj,ch
encyklo-
A k tomu Neiedl nedošel náhodně, k ťomu nedospěl něiakou rožt íštěnotí sv ch záimi, mot lt
p elétavostí z problému na problém, která by mu
byla vrozena (a která, mimochodem, by nikdy k ni,
čemu velkému nemohla p ivést). Neiedl dospěl
k rozlehlosti soébo oboru wo eni zcela vědomě, pro,
myšleně, když sám v sobě proboioval tuto otázku.
Na počátku stoií Neiecll -historik. Ba dokonce iak se jevil děiepisci Gollovi a |eho p átelrim talentovan , ale velmi specializovan církevníhisto,
rik. Byly to však ien první, ien iinošsképráce Ne,
iedlého, které v ieho učiteli Gollovi mohly vy,volat
takov_i doiem. Hned první zra|á díl.'a Neiedlého už
ukazuií naopak historika velmi širok ch obzorri,
historika nooébo. A v nich také už se iasně icví
ieho lidovo,st, to iest ieho vidění lidu iako nelmoc,
ně|ší síly děiinné, iako skutečného a iediného no,
sitele pokroku.
Jakmile však dochaeí k tomuto poznání nad stu,
1,78
,lr, lr1 1|11|;y husitské, rozši uie
ii
hned na iiná období,
|,,ilt.l l)() něm v iin ch obdobich a ově uje si ie
r rri,lr. "Io však pro něho neznamená ien pohled do
lti,.trrt ic, ale také potrled do současnosti. Neboť pro
rr,-lr,r, ktcryi se vždy ptá po pokroku, oeisou děiiny
llr, irrt tttcnším než poznánim dn p edcházeiících dny
:t plynule s nimi souvisících.Vidí děiinn v v,,1 r'ltlvčka, iehož dnešek také nemrižeš odloučit od
1, lr,r včcreiška, od ieho mládí, od ieho dětství. (Má
lrr, tttyclfln, svrij z eteln odraz i v meto,dě Zdeňka
lrl, 1,,tllóho: jeho monografie o Smetanovi a Masat1l*,,vi jsou v podstatě děiiny českésp,o,lečnosti
l1,1,,(,
|''
sttrlctí, zosobněné ve Smetanovi a Masarykovi.)
pohledu na dobu současnou se však nemriže
|'ii
ien tím, že ,,se dívá". Pokrok, iehož trvání
ie mu zákonem, nep icházi p ece sám
t, lrrltt, ie tíeba vždy ie! proboiovávat. A tu vidí,
j, |(,tlto pokrok ie ohrožen nechápáním velikého
lr,l,rvólto a pokrokového génia Smetanova a ieho
,,, ll,;tzu. Vidí to v hudbě, ale odvozuie si z toho
ltl,tvťtll - širšizávéry pro celotr českou kulturu. A to
1r, ;rriivč obdobi, na němž mrižeme p ímo studovat,
|,ll\ s rozmyslem a s pln m vědomím odpovědnosti
r,,;ríl,il Neiedl okruh slích vědeck ch záim od
lrr,,lrrtic a děiin estetick ch p ímo na celou hudební
,,,tt,til<u. Když zem el Fibich, v němž viděl nositele
|,,,|.rrll<ového odkazu Smetanova, citil, že e pfo
ltlltrl objevila taťo nová, neodk]adná povinnost.
V it,llrl deníku v té době m žeme čist tato cha,,1,,,lirliit
l
r
,rl,
t,rt,víieni
r,,ristická slova:
,,llillich byl v sledek rozhodnutí o směru mé ži\1,1llí |]ráce. Jsem rozen historik, to cítímneilépe.
l|,r,,rirrsky ze mne učinil teprve e tetika. Musil jsem
|r1l ll:r vahách. Smrt Fibichova rozhodla. Cítil jsem,
;. lllllsíín,věděl isem, že obětuii mnoho, že v histo179
rii bych clocilil daleko více, ale rnusil |sem , . . Vědď
!sem, že to napsáním l]ibicha nebude o,cllr,vto, že tu
ide o cel život. Musil isem - a nelituli, že jsem
mr,rsi1."
Velik;, ,,boi o Smeťanu", kter pak Nejedl rozvinul, byl bojem za poktok celé českékultury, byl vyiasněním zásad pokrokovosti i |eiího smyslu.
Ale my dnes známe iiného, ieště většího,ieště
obsažněišíhoa ještě záslužnčišíhoZdcňka Ne!edlého
než ti, kte í mu vděčili za toto lasno až do posledního roku pt'cd světovou válkcru. Ano, byla to válka
a z lí vzešlá Velká socialistická revoluce íinová,
která znov,u nesmírně rozši ila okruh záimri Zde ka
Nejedlého. Sr,ětová T,álka a Říinová revr-rlrrce zaprisobila na v voi milión iidí, posrrntrla jc o celé geneface kup edu. Ale právě na velk;ich osobnostech
m žešneilépc pochopit ieií v znam. na Romainu
Rollandovi nap íklad - i právé la Zde lku Nejedtrém.
Pod jeiím vlivetrr docházi Zdenék Nejedlli k veliké synteze srróho tvo ení, k plnému vyrazu pokrokové rilohy lidu a vy|ad uie ťo ve vé práci noviná ské i ve saích největšíchdílech ,,Smetanovi", ,,Masarykovi" a ,,Leninovi". V té adě ie p ekrásně zobtazena jedrrotná 1, vojová linie ne pouze Zdeika
Ncjedlého, ale cel; ch našich dějin.
A z ní vidíme jasně lryrristat postavu Zdeňka
Ne|edlého iako pokračovatele a prodlužovatele
onoho velikého probuxeneckéIlo dila, které v českém národě začali buditelé z konce osmnáctého a začátku devatenáctého století. Ano, buditel ie ZdeŇk
Neledl ,, buditel, , kter pat í do ady Krameri ,
Jungmannri i Smetanri, buditel českélrorrároda dva-
cátého století. Pat í k nim sv/m posláním, svou
vášnía statečností,i dokonce mnohynri zprisoby svó
180
|,|,l,(,, sv
ln velik m a oddan m smyslem pro
na t ch a tisícíchsch
,,,,,,,,, ,,drobnou práci",
takzích
, 1,r,,tllrliškách ,,tam dole", mezi lidem. Mezi lidem,
l,, tr1,1tttlž pat i jako všchni skutečníbuditelé českélr,r rr,irrlcla.
l
A
1lrávě proto dospě| Zdeněk
Neiedl
ne už icn
A právě
llláme
ruy
dnes
v
den
šedesát
ch narclt|lll()
ieho
r, triIl - to radostné právo íci: Jménem miliónri pra, ,ljir ít lt Českosloverrska pozdrav a dík, oudruhu
l,|ízl<osti, ale p ímo do revo|učníhohnrrtí.
./,l, irl<u
l()
ltl
Nejcdl
!
KAREL ČAPEK
lčapek žiaíla mrta f
lt,rittt žil, byl pokládán za dostatečně snesiteln
1,r,r všcchny, tak snesiteln ,, aby se na něm nemultlrr ltic radikálně měnit. Nemohl necítit, že tomu
t,,l, ttcttí, protože byl básník; v ieho díle se často
mu tento pocit priso,bil, a často
u,, l;rl<ó proievila nepravá snaha zakryt to, t eba ien
,|,,, t,l;1 p6ylchně to zakryt. |ako nezhojiteln vr'ed
,,.,r.rl:r llolest, kterou
D.rrt o.,
neděli
v
lednu* prošly kolem čerswého
hrobu Karla Čapka tisíce pražsk ch občanri, Bylo
to skutečné defilé živ ch p ed mrtv,m spisovatelem;
tisice lidí neir zně|šíchpovolání, dělníci, ri edníci,
učitelé,studenti, emeslníci šli tu v tichém prrivodu
kolem hrobu, iako by tím chtěli mrtvému Čapkovi
něco íci, něco slíbit, i sami zase vyslechnout, co
iim íká. Ano, ten tich prrivod mluvil.
T den nato nov prrivod proudil do Vinohrad,
ského divadla na tryzrirl za Kar|a čapka, To nebyli
prostě návštěvníci divadla, to byly zásťupy, které se
tu p išly zričastnit tryzny. Byla to ričast, !iž možno
Írazvat demonstrativní.
..r,,lttrtly
i to, co znělo p ímo v ieho nitru.
Nt,, nebyla to nestatečnost, co ho vedlo k tako,, rrrrr počínáni. Yždyť na to pot eboval a žel i spotr,,lrrlvltl p ílišmnoho síly. Ale byla to p edstava
,,, l1,rlvčdnosti za ten ád světa, za néižve skutečtl,,,.ti ž,ádnéodpovědnosti neměl a ktery byl i lemu
1,rl.rr básníkovi nejen docela cizí, n brž i p ímo ne|l |||,
1,r,itclsk
.
Děsil se jí i v životé.Byl by rád, aby ten svět, vc
'lirlrlc nemolrl necítit po celou dobu svého tvot, rrí, nlc pozna| to trpce na vlastní k ži v posleclních
tlrlrtcch svého života. právě na něho se soust edilo
r,,lilt špinavénenávisti iako na málokoho iiného.
ltrl rrlrpadán za to, co ne ekl, daleko surověii, než
1,1lylly to byl cel svrij život hlásal. Byl napadán
,,l lll, že v neilepších jeho dílech a v nejlepších
trrl.,lt,clt ieho děl ie p es všechnu jeho snahu možno
vvltršit, co cítil básník v něm: ne, není to v po ádku
lltl l()íllto světě a bude se to musit změnit. Byl na|,r,l:itt i za vou pevnou, t eba nebojovnou viru
r, ,l,rvčka a ieho dobrého génia.
V posledních dnech svého života musil iiž tasit
V
o, l,rlirril. Učinil to poprvé a
Snad žádn z česk ch spisovatelri se tak rizkostlivč,
nevyh ,bal politick m srážkám iako právě Karcl
Čapek. Pracoval na velk ch věcech, ale radě|i nc,
chal polovinu nedopověděnu a často i nedomyšlenu,
než by ekl něco politicky p íliškonkrétního,p íliš
denního, ,,všedního", iak se mu zdálo. Byl p itaho,
ván neiaktuálněišími tématy, vrhal se k nim a roz,
pracováva| ie, ale když už isi očekával: teď, teď
bude ečeno to pravé slovo, když všechno vedlo iiž
k tomu, aby bylo ečeno - utekl Čapek do všeobcc,
nosti, aby ie nemusil íci. Děsil se v avy světa v literatu
*
V dobách, kdy první veliké boje
s nastupuiící světovou reakcí doslova otíá,rly svčtem, lrypravoval Čapek o pelargoniích, které
r,rl. l<rásně rozkvetly na jeho zahrádce, vypravoval
1,1.r.,itč, aby p ehlušil to, co znělo za zahradním plo,rrrlilrtkou náplastí.
e.
roce 1939,
182
i
|,.rrtl
k
opravdu dennímu politickému šermu, aby
z nemyku plaše, ale
183
KAREL ČAPEK
lCapek
D.ur,*
neděli
v lednut
žio a mrto l
prošly kolem čersWéhO
hrobu Karla Čapka tisíce pražsk ch občanri, Bylo
to skutečné defilé živ ch p ed mrtvym spisovatelem;
tisíce lidí neir zněiších povolání, dělníci, ri edníci,
učitelé,studenti, emeslníci šli tu v tichém prrivodu
kolem hrobu, iako by tím chtěli mrtvému Čapkovi
něco íci, něco slíbit, i sami zase vyslechnout, co
iim íká. Ano, ten tich prrivod mluvil.
T den nato nov prrivod proudil do Vinohrad,
ského divadla na tryznu za Kar|a Čapka, 'Io nebyli
prostě návštěvníci divadla, to byly z,ásť:upy, které se
tu p išly aičastnit tryzny. Byla to čast, iiž možno
at demonstrativní.
Snad žádn z česk ch spisovatelri
nazv
nevyh
bal politick m
teratu
e.
se tak rizkostlivě
,sražkám iako právě Karct
Čapek. Pracoval na velk ch věcech, ale radě|i nc,
chal polovinu nedopověděnu a často i nedomyšlenu,
než by ekl něco politicky p íliškonkrétniho, p íliš
denního, ,,všedního", iak se mu zdálo. Byl p itaho,
ván nejaktuálně|šimi témaw, vrhal se k nim a roz,
pracovával ie, ale když už isi očekával: teď, ted
bude ečeno to pfavé slovo, když všechno vedlo iiž
k tomu, aby bylo ečeno - utekl Čapek do všeobcc,
nosti, aby ie nemusil íci. Děsil se v avy světa v li,
Děsil se ií i v životě, Byl by rád, aby ten svět, vc
*
V
rclce 1939,
782
l t, t,'ltt Ť,iI, byl pokládán
za
dasťatečněsnesiteln
l,r,r všcchny, tak snesitelnÝ, aby se na něm nemuurlrr ttic radikálně měnit. Nemohl necítit, že tomu
l,r|. ttt,ttí, ptotože byl básník; v ieho díle se často
,,.,r,rl:t llolest, kterou mu tento pocit prisobil, a Často
,,, l:tl<ó proievila neptavá slaha zakryt to, t eba ien
,|,,,,,|;1 p6yrchně to zakryt iako nezho!iteln;i vi,ed
,rrr1llit,ktlu náplastí. V dobách, kdy první veliké boje
,.r,,lrrrtly s nastupuiící světovou reakcí doslova ot á.,rly svčtem, vypravoval Čapek o pelargoniích, které
l,rl. lirásně rozkvetly na ieho zahrádce, vypravoval
1,1,r.,itč, aby p ehlušil to, co znéIo za zahradním plot, trt, i to, co znělo p ímo v jeho nitru.
Nt,, nebyla to nestatečno t, co ho vedlo k tako,, rrlrr počínáni. Yždyť na to pot ebava! a žel i spolr,,llrlvlll p ílišmnoho síly. Ale byla to p edstava
,,,l1,rrvčdnosti za ten ád světa, za néižve skutečrr,,.,ti
1,rl,,,r
žiidnéodpovědnosti neměl a ktery byl i iemu
básníkovi nejen docela cizí, n brž i p ímo ne-
1,,,itclsk
.
'lirhlc nemohl necítit po celou dobu svého tvot, rrí, :rle pozna| to trpce na vlastní k ži v posleclnich
tlrlttcch svého života. Právě na něho se soust edilo
r,,lili špinavénenávisti iako na málokoho iiného.
ltrl rrlrpadán za to, co ne ekl, daleko surověii, než
1,1ylly to byl cel svrii život hlásal. Byl napadán
.,,r ltl, že v ne|lepších ieho dílech a v nejlepších
trri,,lt,clt ieho děl ie p es všechnu leho snahu možno
lvtrršit, co cítil básník v něm: ne, není to v po ádku
l1,1 l(lí]lto světě a bude se to musit změnit. Byl na|,r,l.ilt i za svou pev,nou, t eba neboiovnou víru
r ,lrrvčka a ieho dobrého génia.
V 1losledních dnech svého života musil iiž tasit
l l,,rrtl k opravdu dennímu politickému šermu, aby
., l,r,lirril. Učinil to poprvé a z nezxyku plaše, ale
l83
věděl iiž, že to nrusí učinit. '.lu viastně snad poprvé
iasně pochopil, o iaké veliké věci ide v tom denním
potritickénr boji, iehož se vždy děsil a tranil, Nc,
šermoval cllouho. Zaskočila ho smrt, která nemčln
těžkou 1:ráci zmocnit se člověka z poloviny iiž uštvanéhcl honicími psy nep átel.
Zem cl^ A zrodil se paradox.
Mrtv Karel
Čapek
se stal bolovníkem. Ten, kteq sám sebe zkostlivě
zobrazoval iako pokoiného zahrádká e, stal se boiovn m symbolem pro ty, s nimiž nepočítal.
A není to vlastně paradox. Ti, kte í bojuií za svo,
bodu, isou dědici r.eškerétvorby, která stoií za to,
aby žila,
]
939
b t cel n
žitinl pro soobodu, nebo proti ní;
A
takor,á je drle,r otázka:
bojooat proti t'ašismu o{dy a ušucle,'
rlebrl podáuáninl ruky fašismu kdc,
kolia na 7eměkouli lra2oaat
uě,
domě či neoědolně suoborlu z:lastli
xerně. Nel\e stát rla rof.cesti těch-
protoie to nejsotl
cesty, to jsou 7ákopy ležícipttlti
sclbě. A neni a rlemže bt pro
to
daott. ce.rt,
ž,ádnébopoctizsébo d,etnokrata ptl,
chybl o tozn, katn pat
19jS (I naše /.tistorie)
,i,
,l',\
NISl,ÁV KOsTKA NEUIv{ANN
lKniha bojotvtébo žiaotal
l)
|\oi.bodni :e h)'t
.šťasten p esto, e nesepisuješ
.l/tlíoťtlxim p ibytku krásné kniby, n bri d eš se
,t,t l,č,íicillpásu. Ro7bodni se b t šťasten p es to, ie
tt lttl několik rněsic isi bez práce a nez;iš Pornalu,
,
1,
yl,,|;it be7 kont'tiktu,se 7,ákony.., Nebo p es to, ie
tt ltylo rnládi otráoeno Pouěrani hloupilcb rodič
; ty i,itly znooa p i leaždém oolnétn uydecbnuti lzal,ii bolestně na jejicb ne:aiditelné ostny. Nebo...
ltt,lttl . . . ayplň si sám tyto tečk1l, oyplňte si je, statt,it,t,,i, kte i prabnete po tloše štěsti, ate nern ietc
t,, ttt bopit, poněaacli uá,n cidy unikne některou tou
,l.,ltlt\,)|tnar! clěroll
ae uašem liootě. RoTbodni se
biJt
il'ttIlt,tl konečně i ty, ktcri, ses práaě bladern saatit
a jen mi:nojdollcim nábodou isi byl za,l,, ttčn: BO]U]!"
'|'t,n cit;it z Neumannovy knihy Anti-Gicle
ie hlavrrl ttttltiv iehcr knihy. Bojuj! Obraci se v ní k mlad m
| .rrrr:lriicl m, bojui proti lidem, kte í tě vyko isťuii
Ir,itIi], i cluševně, bojui za dobrj. zit ek a budeš
,,l'.l,ilL]n
Iiž dnes. Není jiné r,olby. ,,Jen dvě cesty
,ltt
|ti:iko|,ltl,
dnešním životem: cesta většíchnebo menších
t,.rrl',lttr a cesta většíchnebo menších bo|ovníkri za
,,,,,,,lrr lidskou polečnost, na jejimž prahu už sťo,,,,1,1tt
Illll(,.
'|':t slor.a
však isou vic než hlavní motiv NeumanJe to vyznání víry celého ieho života.
\ lilriha Anti-Gide ie víc, r.cž naznačv|e ieií titul"
žil ncmocni. hásník v tichém zákoutí tichého rněs-
rl,,"y linilry,
185
tečka a léka i s drirazem doporučovali: klid a tictro,
ticho a klid ! Ale neni dnes zákout| není místa, kam
by nedoléhala veliká v ava světa. A p edpisui ticho
a klid srdci, iehož život ie v boiil Tak za dn htu.
bokj,ch rizkostí a vzrušenínad tím vším,co se clě|e
v této rozhodné děiinné chvíli, vznikala kniha S, K,
Neumanna. Vznikala z hloubky, a proto ie tak silná,
Tu nemluví nemocny básník, ale básník neizdravěill
a neidravěiší boiovník za zdravi lidské společnostl,
André Gide, kter ve své knížceNávrat ze Sovět,
ského svazu ukázal, iak je možno i velik talcnt
a vzděláni spo|it s nejprimitivněiší měšťáckou ome.
zeností, byl vněiším podnětem ke knize Neumannově.
Byl iím asi tak iako kdysi Diihring pro Engelse. Dal
trochu stavby a trochu ,,afgument ", které ie t ebn
vyyíacet, ale zristal p ece jen záminkou k vyslovenl
názor&, jež bylo nuťno
íci, i kdyby nikdy Andrého
Gida nebylo. André Gide se stal ien Xělesněním
toho ,,spuštění duchťr", které dnes ádí mezi inte.
lektuály v Čechách i v celé Evropě. Naideš tu pro,
to iiná iména, vyslovená častěii nď iméno Gidovo,
ale i ta jsou ien ťypy, ien zástupci iednoho druhu,
proti němuž Nzumann boiuie. Ano, ie to cel druh,
po němž biie Neumannriv Anti-Gide, druh, kter
se dnes vyskytuje v r zn ch zemích Evropy, a v tom
smyslu ie také knižka Neumannova skutečně svrop,
ská.
Je to ten druh intelektuálri, kte
i
po dlouhá léta
halasně pronášeli radikální revolučníírine, aby
v
nei-
rozhodněiších okamžicích zklamali a obievili se iako
prostí a ubozí maloměšťáčtífilist i. Je to ten druh
intelektuálri, kte í si z ripadku měšťáckéspolečnosti
vywo ili program ,,budoucnosti" a y ieho iménu teď
pracu|í iako záškodníci proti skutečné budoucnosti.
Je to ten dtuh intelektuálri, kter se hermeticky vza18ó
tí,l |rrt,tl mocn mi prameny Života pracuiícich, na,
=1,,i ,,svrlboclou" zv li iednotlivcri - a svobodu mill,,ttli l)()pírá. Je to ten druh intelektuálri, kter by
|,t,l 1,,,lrrldln život v zázemi chtěl obrátit kolo
,l, 1rtr ttltzpátek. Je to ten druh intelektuál , kter se
1,,,,l,,lr;i Ncrudoq m ,,žabám". Z celého vesmíru iei
,,lIllll.i icn to, ,,isou-li tam Žáby taky".
Nctltttann v Anti-Gidovi nemilosrdně biie tento
,lrrrlr intelektuálních parazir lidské společnosti.
A rrt,trllrací se k nim, aby je p esvědčoval, ,obrací se
I rlrl;rcl;im lidem, kte í isou jimi začastémateni,
,,l,r,tt,í sc k mlad m kamarádrim, aby ie varoval p ed
trrr'i,ť:ictvím, které není méně hnusné, je-li dekadent,
tti ttt,lrrl t eba duchaplné. S hlubokou vášní spravedlrl,,,.ti idc Neumann do tohoto boje - a s velk m
l|t,l!,(,tn člověka, ktem cel svrii život boiuie za pol,r,,li lidské společnosti ve všech oborech ieiího žiti.
llltlv,i z těch, které dnes odhaluie iako duševní ba lrlr.111y, byli kdysi ve svl ch začátcich ieho žáky,
ttttt,lltó z nich uváděl sám do liťeraťury, ale ie k nim
l,t,r(tl ien nemilosrdněiší. A právě ve srovnání s ta|,,lvyrtli vidíš,iak Neumann mluví k mlad m iako
rrrl,rtly, čerpaiícisvé mládí z nestámoucích zdroiri
r,,vrrltrčniho hnutí lidu, zatímco mnozi takzvaní ,,mla,ll" ;rž k hrrjze zkostnatěli ve své protilidové izolaci.
|,,rrilrlr Anti-Gide ie p ímo životníkonfesí Neumant|ll\,()tl, zpovědí moudrosti života dlouhého a - aby,lr,,rtl proievili nesouhlas s názorem Neumannov|m t,r,lirrtku neobyčeiného. Ale tato ži.vltníkonfese neni
lrr'j.rl<ym vzpomínáním, ie rnladolt, ai,7oou k tnládi.
Vclmi, velmi bylo t eba té knižky. V tom p iznáv,itttc i vlastní vinu, že isme sami p ílišdlouho
rrrlit:li, než isme diplomatick m uh báním od otázek,
1,,; llylo t eba ešit od ko en , vnesli mnoh zmatek
,l,, l<rrlťurního života u nás. Ta v zva Neumannova
187
tečka a léka i s drirazem doporučovali: klid a ticlro,
ticho a klid! Ale není dnes zákoutí, není místa, kam
by nedoléhala veliká v ava světa. A p edpisuj ticho
a klid srdci, iehož život ie v boiil Tak z-a dnri hlu.
bok ch zkosti a vzrušenínad tím vším,co se clčle
v této rozhodné děiinné chvili, vznikala kniha S, K,
Neumanna. Vznikala z hloubky, a proto ie tak silnA,
Tu nemluví nemocny básník, ale básník neizdravéill
a nejdravěiší boiovník za zdraví lidské společnostl.
André Gide, kter ve své knížce Návrat ze Sovět
ského svazu ttkázal, iak ie možno i velik talcnt
a vzdéláni spojit s neiprimitivněiší měšťáckou oínczeností, byl vněišímpodnětem ke knize Neumannově.
Byl iím asi tak jako kdysi Diihring pro Engelse. Dal
trochu stavby a trochu ,,argument ", které je t ebn
vyvracet, ale zristal p ece ien záminkou k vyslovení
názorů, jež by|o nuťno íci, i kdyby nikdy Andrého
Gida nebylo. André Gide se stal ien ztělesněním
toho ,,spuštění duchri", které dnes ádí mezi intc,
lektuály v Čechách i v celé Evropě. Naideš tu pro"
to liná jména, vyslovená častěii než iméno Gidovo,
ale i ta isou ien ťypy, ien zástupci iednoho druhu,
pfoti němuž Nzumann boiuie. Ano, ie to cel;i druh,
po němž biie Neumannťrv AntlGide, druh, kter
se dnes vyskytuje v rrizn ch zemích Evropy, a v toín
smyslu ie také knížkaNeumannova skutečně evrop,
ská.
Je to ten druh intelektuáhi, kte
í po dlouhá
halasně pronášeli radikální revolučnífráze, aby
v
Iilll 1,,,lrtldln život v zázemí chtěl obrátit kolo
ll, 1rrr ttltzpátek. Je to ten druh intelektuálri, kter se
Ncrudoq m ,,žabám". Z celého vesmíru iei
i,rllrll,i icn to, ,,isou-li am žáby taky".
Nt,ttttlann v Anti-Gidovi nemilosrdně biie tento
1,,,,l,rlr;i
rrlr intelektuálních parazitil lidské společnosti.
A rrt,trllrací se k nim, aby ie p esvědčoval, ,obrací se
l rrrllrclym lidem, kte í isou iimi začastémateni,
llr
,,l,t.ttísc k mlad m kamarádrim, aby ie varoval p ed
lrlr';.ť:ictvím, které není méně hnusné, ie-li dekadent-
tti ttclrrl t eba duchaplné. S hlubokou vášní spravedl-
ide Neumann do tohoto bole - a s velk m
l|l,it,(,t,l člověka, kter cel svrii život boiuie za pol,r,,li lidské společnosti ve všech oborech iejiho žití.
ltlntv.í z těch, které dnes odhaluie iako duševní ba Irlr.illy, byli kdysi ve svych začátcich jeho žáky,
ttrtt,lltó z nich uváděl sám do literatury, ale ie k nim
1,l,rltl ien nemilosrdněiší. A právě ve srovnání s ta|,rvyItri vidíš,iak Neumann mluví k mlad m |ako
rrrl,rtl , čerpaiici své mládí z írestárnoucích zdroiri
l,,vrrlrrčního hnutí lidu, zatimco mnozí takzvani ,,mla,lr" lrž k hrrjze zkostnatěli ve své protilidové izolaci.
l,,rrilllr Anti-Gide ie p ímo životníko,nfesí Neumanllll\,{)tl, zpovědí moudrosti života dlouhého a - abyrr,r,,ti
léta
,lr,,rtt pťoievili nesouhlas s názorem Neumannov}m
nei-
r,r,lirrťku neobyčeiného.
rozhodněiších okamžicích zklamali a obievili se iako
pfostí a ubozí maloměšťáčtifilist i. Je to ten druh
intelektuálri, kte í si z ripadku měšťáckéspolečnosti
vywo ili pfogram ,,budoucnosti" a y ieho iménu ted
pracuií iako záškodníci proti skutečné budoucnosti.
Je to ten druh intelektuálri, kter se hermeticky uza18ó
tí,l |rrt,tl mocn mi prameny Života pracuiících, na,
=1,,i ,,svtlbodou" zvtili jednotlivcti - a svobodu mili,,llli l)()pírá. Je to ten drulr intelektuál , kter by
Ale tato životííkonfese
-
neni
rnládi.
ie mladou o 4aou k
Vclmi, velmi bylo t eba té knížky.V tom píiznátritttc i vlastní vinu, že isme sami p ílišdlouho
rlrlit:li, než isme diplomatick m uh ,báním od otázek,
1, ; llylo t eba ešit od ko enri, vnesli mnoh zmatek
,l,, l<trlturního života u nás. Ta v zva Neumannova
rr,'j,rkym vzpomináním,
787
k poctivé bojovnosti i v kultu e věru p išla včas. Jo
t eba !i dob e slyšet a ie t eba také rozvést v kon.
krétníchotázkách, co Neumann tu učinil v zásadě,
Je t eba provést onu diferenciaci, ono konkrétníkrl.
tické rozlišení, iež Neumann sám ve své knize nc,
udělal. Vždyťnap iklacl nijak nelze spoiit osud Ne.
zvalriv s osudem nrěšťáckédekadence, byť se k tomu
Nezval sám, tucetkrát hlá,sil. Ten |eden p íklad u!
ukazuie, iak málo jasna bylo v českékultu e, iak
spravedlivé isou w čitky, které právě nám adresujo
Neumann, a jak včasná a pot ebná |e ieho knihn
Anti-Gide.
Včasrrá a pot ebná. A silná a statečná, opravdová
kniha boiovného mláclí.
í937
tl,()VAzF- ČESKÉLITERATURY
, r lcť už mne pronásleduje a Iáká tohle ténra,
\'rlrlll:rl isem se mu a opět se k němu vracel a hrorrr,r,lil trraberiál, a znovu mu unikal. Trochu isem se
lr,, l,:tl. Bylo mi p ílišsv dné, p ílišse podobalo
,r,,,tlr;iltl o smyslu národních dě|in, o národním char,t1, 1,,lrt, a lak jinak Isou ieště nazyvány ty soubory
lll\ ,l(,|lcl-, velmi malebné, ale také velmi bláhové.
l,,l', s nčkolika p ehršlemi paměti nrísťonasbíraného
,rr,rtclililu. p ece se s ním musím 1rylovnat,
Socialistická společnost nem že žlt
be7 kultury. Kultura je pro ni oelká sila iioota, je to 4braň, s nít
bojuje ne proti lidetn,, ale o člooěka a proti. ašem p ekážkátn p írod},.
1936 ( Spisoaatel-o dce)
l,, ttrrržno mluvit o rrějaké iednotné povaze českó
llll l.Itttt,v)
|;ristuie v bec něiaká iednotná povaha národa?
lJ,r trlnt právě troskota!í, tím právě |sou bláhové
,,,, , lrt,ty ťy vahy o národním charakteru, že neni a
tl, trtitžc b. t jednotné povahy náro,da, kter ie tozclél, rr v t ídy s boiol,ně protichridn mi záimy. Dokladii
;rrrr lttLo tvrzení naideš, kolik se ti zachce. Ale snad
rr, ;lr.izrlrněiší p íklad z celé našíhistorie prožili isme
1,1,1\(, tn}, sami v letech 1938 a dále.
t,,r b_vs p isoudil českémucharakteru: vzrušené
r,.t,,,r,,,:'lní a p ímo vášnivost, s niž česk , lid svrhl
l,rl,rrrrlrrjící vládu - nebo chladnokrevnost, s nížčcské
|,lll,.l\() p iptavovalo a také prosadilo tuto kapitula(
lr
českéholidu,
" ,itlnott, dalekozornou hrdinnost
1,1l, ,,l<upačníarmády zavalily jeho zemi - nebo
rrl,,,,,,, slepé, spokoiené poptrácávání se do kolen čes189
poctivé bojovnosti i v kultu e věru p išla včas. Jo
t eba ii dob e slyšet a ie t eba také rozvést v kon.
krétníchotázkách, co Neumann tu učinil v zásadó,
Je t eba provést onu diferenciaci, ono konkrétníkrl.
tické rozlišeni, jež Neumann sám ve své knize ne.
udčlal. Yždyt nap iklad niiak nelze spojit osud Ne.
zvalriv s osudem měšťáckédekadence, byť se k tomu
Nezval sám tucetkrát hlásil. Ten jeden p íklad uč
vkazuje, iak málo |asna bylo v českékultu e, jak
spravedlivé isou w čitky, které právě nám adresuie
Neumann, a jak včasná a pot ebná ie ieho knihr
Anti-Gide.
Včasrrá a poť ebná. A silná a tatečná, opravdovó
kniha bojovného mláclí,
l
k
l,() V
A7,E ČtrSKÉLITERATURY
, r lct už mne pronásleduje a Iáká tohle ténra,
\'rlrllr:rl isenr se mu a opět se k němu vracel a 1rrolrr,r,lil tlrateriál, a znor,,u mu unikal. Trochu isen se
ll,, l,;tl. Bylo mi p iliš sv dné, p ílišse podobalo
,r,,,tlr;ittt o smyslu národních dě|in, o národním cha-
a iak jinak isou ieště nazyvány ty soubory
lIl\,|(,|lcl-, velmi malebné, ale také velmi bláhové.
r
1,,ttl,
r1,
l, ,l', s několika p ehršlemi paměti mísťo na bífaného
,rr,rtcli:ilu. p ece se s ním musím yylovnat,
1937
Socialistická společnost nem ie {ll
be2 kultury. Kultura je pro ni aelká sila fioota, je to 7,braň, s nl|
bojuje ne proti lidem, ale o čloačka a proti ašeln p ekáikárrl p irod!.
19
36 ( Spisoaatel-rl dce)
l,, ttrrržno mluvit o nějaké iednotné povaze českó
lrt, r,rtLtt,v?
|;ristuie
v bec něiaká
jednotná povaha národa?
trln právě troskota!í, tím právě isou blálrové
1,,,,lrt,ty ťy vahy o národním charakteru, že neni a
tl, trtitžc b. t jednotné povahy nátod4 kter je rczclél.],r
v t ídy s boiovně protichridn mi záimy. Dokladii
1rrlr lttlo tvrzení naideš, kolik se ti zachce. Ale snad
rr, 1rr,izrlrněiší p íklad z celé našíhistorie prcržili isme
1,1,1\(, ln}, sami v letech 1938 a dáIe.
( l b_vs p isoudil českémucharakteru: vzrušenó
r,.r,,rr1,1!6i a p ímo vášnivost, s nížčesk , lid sr.rhl
t.,rl,rrrrlrrjícívládu - nebo chladnokrevnost, s nížčcské
|,lll,.l\() p ipravovalo a také prosadilo tuto kapirula(
, r
českéholidu,
" ,itlnort, dalekozornou hrdinnost
l,,lr, ,,l<upačníarmády zavalily jeho zemi - nebo
rrl,,,.,,, slepé, spoko|ené poptrácávání se do kolcn česl, rr
,,
189
k ch kupčíki,že teď konečně isou groše v suchu?
Pr,_i se kymácíme nerozhodně mezi Západem a
V chodem - takov hlavní rys objevil kdysi Machar
v českénárodní povaze. Tato léta ukázala, iak to
s tím kymácením doopravdy ie. Nenaideš v toín
pranic nerozhodného, naopak, shledáš ťo velmi roz.
hodn m a zákonit m. To česk měšťák duši, tělo
vsadil na Západ, česk lid však na V chod. Ne pro.
to, že tam je západ a tam v chod, ne proto, že am
je Evropa a tam Asie, ne proto, že tam isou Germá,
ni nebo Románi a tam Slované, n brž proto, že tam,
na západé, ještě iakžtakždržípohromadě kapitalis.
tick stroi, ale tam, na qíchodě, už lid sám, po svém
a ve svrii prospěch ídísvrii osud. A docela bež
ohledu na magnetickotr st elku byla by v le českého
lidu i vrile českéhoměšťácrva p itahována právě
opačn m směrem, kdyby byl na západé, ve Francii,
v Anglii
nebo v Nčmecku, mítézilsocialismus a
kdyby Rusko bylo poslední naděií kapitalismu.
Záimy t íd isou silněiší než zájmy aároda, a ztotožňuie-li se záiem iedné t ídy se záimem národním,
ie záiem druhé t ídy v p íkrémrozponr s ním. Proto
nem žešmluvit o národní povaze a není tu také nijaké povahové iednoty, píotožeani povaha velk ch
celkri není tvo ena podle něiak ch romantick ch pra;
videl, nj.brž ie kuta právě v záimovém zápase.
Z tychž d vodri nemrižešmluvit ani o iednotné
po\íaze všech politick ch a duchovních proiev v národě.
Z tychž drivod nemrižešmluvit ani o iednotnó
po aze literatury každého národa.
A právě z t chž drivod se odvažuii mluvit o pr>
vaze českéliteratury.
7943,
la
ia e (ve vězení gestapa na Pankráci)
IV
JULIUS FUČÍK
v r(lce 1938 psalJuíius Fučíksvri| pozdtavny
šeclesátinám Zdeňka Nejedlého, hodnotil
l|, llI iťllo posťavu iako ,,pokračovaťele a prodlužo, ,tl, lc rttloho velikého probuzeneckého
díla, které
, ,,,,,|ií.Ilt národě začali buditelé z konce osmnáctého
,r .,r,,itktt devatenáctého století". Spat oval v něm
l,rr,litt.Ic, ktery pat í do rYady Ktameriri,
Jungmann
i ',lttr,t:tnti, buditele českéhonároda dvacátého stolr ti l'ltt í k rrim svrm posláním, svou vášní a statečllíl ll," í)sal tehdy Julius Fučík,,,i doko,nce mnoh mi
.l,t,..,,lty své práce, sq m velik -m a oddan m smy l, trl 11111 takzr.anou drobnou práci na stech a tisíci
., ltrtzít,lt a p ednáškách ,tam dole', mezi lidem. Mezi
li,l, lrr, l< rrěrnuž pať í iako všichni statečníbuditelé
li
il
.|11,|111
;|
lll{
.,
triirOda."
( t,,rrtc-li dnes znovu
tato Fučíkovaslo.i,a, nem -
s(| ubránit pocitu, Že za touto charakteristikou
,|,,r,rric
národní
1lr'ed našima očima zároveň i on
l,r,lrrr,r _[trlius Fučík.
-
',l,,rrl buditel má dnes ovšem
|istj, nádech mirrulllll|. ll(,sc na sobě pel časri obrozeneck.ch, kdy bu,llr, li llyli osr,ícení, vzdělaní jeclnotlivci, hledající
!l=í|it|i)tl každj, sárn o obě, s opravdovostí a zaujetltrr. 1lrr<llc svého neilepšího svědomí, ty nejschťtdnější
r.tly |< rrllrození národa, českéhojazyka a ieho kultu-
|t, li
lidu z ia ma nesvobody a ťrtlaku.
i hloubaví sanrotii i, kte í ieden
1,1rrrlrť.tttrt měli syimi pilerlstavami o těchto cestách
1l1;7ygdnuti
litlr t,l
rrcicdnou
193
k cili velmi daleko. Mnohdy ie nespojovalo nic v
než vědomí k ivcly na národě a lidu a touha up írn
pomoci, p iložit ruku k dílu. Jeden z nich shlcdával
nelzávažněišírikol ve vyrvo ení nového českéhoslov.
níkl,z něhož se snažil vym tit iak koli náznak
všeho
cizího (i za ceílu wo ení nov ch zkomolenin, které
nemohly v obecném iazyce nikdy uimout), jin opět
činil vše pr,o obranu a háieni pfostého selského lid
iin viděl ne|v},znamněiší poslání p i probouzeni národního vědorní ve vzniku a rozkvěnr českéhodi.
vadla, iemuž obětoval cel sv i život, atd. K pozná
zákonitostí společenskéhov woje bylo |eště daleko,
steině tak iako k cílevědomému semknutí všech poctiv ch, pokrokovlich sil . . . A p ece tito buditelé, na
ieiichž bedra vložila ieiich doba těžk rikol - znovu
probudit národní živu a mate štinu z dlouhého spán.
krr - splnili své lristorické poslání. Často v o amocení
a tápáni, často v bídě a o hladu, neiednou i v pochybách, zda je vribec m,ožno dosáhnout vytouženého
cíle, mnohde i vysmívaní a tnáženi (iako ,,komedi.
anti", iak se mluvilo t eba o prvních divadelnícich),
chvílemi šťastni nad prvními rispěchy, chvílemi zno.
vu trpícínep izní doby a reakce - tak pomalu, ale
iistě, krok za kr,okem šli za tim, co iim srdce kázalo,
a kde cítili, žc vlast |e volá.
P ed iejich pokračovateli vytyčilo dvacáté stoletl
historick;.i ťrko1 zccla nor^_ : v obrozeném a crsvoboze.
ném národě ukázat cest), k novému, vpravdě lidskó.
mu, sociálně spravedlivému uspo ádání společnosti,
oz ejmit a p esvědčit, že nositeli této lepši budoucl,tosti náfoda a lidu isou ti, kte í sv ma rukama vy*
tvá eií všechno bohatství společnosti, p edel,ším clčl.
nická t ída, a že hluboké propastné rozdíly vG
společenském životě - bida a lidské ponížení,ne
iec{né stfaně, bohatství a vševláclná ínoc na strálló
1,91
,lrrllri. - nelze p eklenout
iinak nď nov,.m vitězn m
,, r,,|ttt'llírn bojem, Namísto rozťroušenj,ch
jednotlivrll, rlsilllloc llych, tápajicich a těžce hledajícich,
vstu|,,,l,, však do tohoto zápasu již nová sjednocená
,l, 1rrttt:i síla, r.ryzbrojená vědeok ,m poanáním
spole,, rr.|tych zákonitostí
- komunistická strana. Avšak
l,, ,l llirdšení a obětavosti jednotlivcti,
bez ieiich čisl ,lr n pro myšle,nku zapálen,ch srdcí, bez
jejich
,|,,lrrrí, tlrobné, poctivé a neokázalé práce,
ani bez
1, 1r, lr lrrdinswi nemriže se stfana nikdy
obeiít. Do
1, 1rlrrr 2jslupu tedy za adila moderni, současná
doba
,,,,r' tt,lvodobé buditele,
iaké má na mysli Julius Fu,tl,. Lclyž hovo í o buditelích dvacátéh<r stoleti.
A do
l,,lr.trl zásfupu se v adil také on sám. S celou
rozl,r,|111151i svóho mladého, čistého
srdce, s rozhledem
ur,,lr,l mladistvého bystrého ducha.
llž jako
šestnáctilet, chlapec vstupuje
v
roce !9'!,9
,ll, tllilrxis,tické levice a v roce -1,921 se sává
členem
|,.rlrr1l1p|51i.P6 strany Českosloverrska.
Jen něco má,lo
l,r,,,, tlvě desítky let života má od té chvile p ed
o, l,,,rt, aby naplnil své dílo,
aby všechnu svo,u enef-
a hnuti, lásku k vlasti, ná1člověku vtělil v odkaz, kter se stane p íklarlr tlt, v hrdinsk čin, p ed nímž
se v rictě skloní
,, lv 1lrlkrokov sv&.
1,rr,
,lclclanost myšlence
1,,,|11
li,,:;tniictilet;í student Julek věděl dob e, co činí.
dětswí a chlapectví, hravé a clovádivé
u
iako druh ch, bylo současně naplněno ne-
t .,,lť. |cho
rt, lrri,
r,ittrlu zvídavostí a touhou po poznáni. Htubok
vlr. tttli na něho založeni ieho maminky, která po-
,,|,1,
,lt r,,i zt: staré písmácké rodiny.
Julek miluje knížky,
le r,.l:;triv)inr čtená em, miluje divadlo a sám proiet,llIl rrž od ne|ritleišího dětswí mimo ádn talent
795
iako mel - lrerec. Díky stótnu otci, kterj, pracuie iako
dčlník-soustružníka zároveá vystllpuie iako člcn
divaclel na Smíclrovó a později v Plzni, dostává sc
nraličkj, Julek už v rrccelych ti,ech letech na ievištč.
Dokonce l novinách sc tehdy o něm píšes velk m
obdivem a tlznáním iako o okouzluiícím dítěti, které
má mimo ádné r,ispěchy u publika v četn;ich dětsk ch
rolích dorna,baina záiezdl u českych kraianri v Ber,
líně. ,,Je rnožno íci, že Julius Fučíkpo více než
deset let svého dětství vystupoval ve větších či men,
šíchdětskí,ctr ťrlohách na scénách smíchovsk ch di,
vadel a městského divadla plzeňského," uváděií
Gusta Fučíkováa Ladislav Štollv iedné ze svych
p edmluv k dr.aniictisvazkovému dílu Fučíkol,u,kte,
ró isou pro nás cenn m pťamenem poznání ieho živo,
ta a tvofb},. }'{ Žeme snad pochybovat o tom, Že tato
léta, ve kterych se ptobouzí d&ská 21,idn1,651 2 f6g,
mují první citlivé \rzrahy člověka k životu, k životní,
mu stylu a ke kulturním hod,notám, nezanechala
sťopy \r Jtllkově duši? To bylo |eho první'citové
poznávárrí a dotyk s hodnotami, které ho pozděii
v životéobklopuií.
Nejen však divadlo, ale p edevším- zvláště v clo,
bě prvních studentsk ch let na plzeňské reá|ce Liteárni a noviná ská záliba provázeii jeho chlapecké
hry. Je známo, že |ako dvanáctiletli začínávydávat
sv j dornácí časopis Slovan (každépondělí za 6 ha,
té !), kter1, pečlivě píšena stránky ze školního sc,
šitu. Už tady leho zptávy a dětské ko,mentái,e k udá,
lostem nernálo hovo í o ieho bystrosti, vnímavosti n
hloubce ieho založení. Záhy svou ,,vl"davatelskou
činnost" tozši uie a oznamuje pr-i,ní číslohumoristic,
kého časopisu Veselá mysl, kteqr' ,,wdává a rediguic
Julius Fučík"'.Jeho ,,redaktorská činnost" se mu
stává zábavnou a poučnou hrou na ceíéprázdniny
796
,,,l,rl l916. Ávšak ani timto časopisem !eho hra,
i,,, ll|\l;liícíjiž pomalu ve vážn zájcm, nekorrčí.Z rol,rl l()17 ie zaclror,án i dalšíieho časopis - Čech,
,, l,,,z 1l11;gl6mem je, iak se v něm dovídáme, věno.,ll ,,(, historii, umění a vědě, ,,p inášeti i zprávy
,, r,,1lisné a některé q(,znamněiší události světové".
lrtrrlrrí stránky této ,,fevue", vyzdobené tužkol mi
l,r,.,lrlttni národních buditelrj, už samy o sobě sr,ědčí
,, ,rlit ínr vlastenccťví a demokratickém vědomí mla,l, l,,r ,,1gd2[tora". {Jprost ed první světové války
,r,l;ivli" si mal Julius Fučik také svou publikaci,
,1 ,|,rhcnou svl mi kresbami, politicky iasně zaosť e,,tltli krasopisně opsané HavlíčkovyTyrolské ele1,, , Ani ťo není už náhodné, že ve své chlapecké
,.lr, rrí činnosti" r.oli si právě tuto velkou protiral,,rl.,lirlLl básnickou knihu... Ještě jednou v životě,
,l,rl,,li.rl později, se potom k ní vrátí, už jako zraly
lrtr,tlit,íli kritik, aby v době nového ohroženi národa
rrr trt<,ck}rr1 fašismem p ipomněl jeji poselství, po,l,rr í, ktcré psát bylo ,,hrdinstvim", k iakému ,,bylo
||,l);l l"le mírnévnit ni pevnosti a l,ěroosti rnyšlence".
l'.rrrr.ttLrinte si znovu dob e tato Fučíkor,a sXova,která
,, ,(:tllr soudem, jenž nem že charakterizovat nikoho
1,1,,:,lrčii a lépe než jeho samého.
r l lótech zráni a dospír,ání chlapce
July uprostrred
r,., ,rilrlrr ch rok první světové války pišíGusta
I rr, tlirrr,á a Ladislav Štoll:,,Ve v woii mladého dva, ,, rilctóho až čtrnáctiletélio tudenta pozoruierne
1,r,,lllrrbuiici e proces ideor,ého a citového srťrstání
,lrl,rIrctlva s celou velkou bojovně hrrrnariistickou a
,l, rrr,llilatickou národrri tradici. Fučíksvou citol,ou
rlr lrrrtt, s\rou ušlechtilostí, chlapeckou zanícenostítu
,r,,jrrrč zako eňuie v lidor,ém historickénn kolektivu."
l'rr,,llrllttva k VI. svazku Díla).
( rtlrvy a nryšlenkol,y sr,ět, oblast záinnli chlapce
797
Fučika zapouštěly tedy pevné ko ínky. Rodinné pro.
st edi, chápavé a ohleduplné, respektuiícíjeho hravé
záliby, podnět dobrého učitele ve škole, jak m byl
t eba vzdělan češtináEmil Felix, proletá sk , živel kolem smíchovské Ringhofrovky i plzeňské Ško.
dovky, láskypln líztah k literaťu e, umění a divadlu,
kter kolem sebe pociťovaí, a zátoveň i nitern , živ
vztah k velké národní minulosti, k iejím světl m
ziev m, k oněm ,,iiskrám" i ,,nosičrim pochodní" to vše spoluutvá elo ieho citlivou bytost a p edurčo.
valo ieho cestu. Cestu,na nížstálvkaždé chvíli vždy
oběma nohama pevně na zemi - a p ece viděl opti,
misticky daleko dop edu, cestu, na niž poznal tolik
zla, bídy a lidského utrpení - a piece šel po ní do
boie ,,pro rado t", kterou chtěl naplnit lidsk život
a ve kterou vě il. Pro radosť z opravdavého života
a pro lidské šrěstí.
Nelze si však ani na chvíli p edstavovat, že tehdeišídoba byla naklo,něna tomu, aby dospívaiící
chlapec došel ke svému poznáni snadno. Ve své
zvidavosti, ve svém hledání narážel kolem sebe na
rozporuplnonr skutečnost. P evratny čas zrodu samostatné Československé republiky roku 1918 vyWá el
u mnoh ch falešné iluze o ideálech svobodného státu, o t ídnímsmiru, o ieiichž šíení se p ičiňovali
reformističtí sociálně demokratičti p edáci; oficiálnl
propaganda se všemožně stará o hrubé zkreslování
historického vyznamu Velké íinovésocialistické re,
voluce a o pomlouvání sovětského Ruska a vym šlí
si strašidelné potrádky o bolševicích;do pop edí vy,
sťupuie uctívaná autorita pn ního presidenta T. G.
Masaryka. . , Julius Fučíkvšak hledi na skuťečnost
otev en,ma očima. Dob e se mu zapisuií v paměť
události velké dělnické stávky a manifestace na prv,
ního máie roku 1918, navžcly mu zťtstanou v ďíclr
iiE
na nížrakouští
,,;,rtist íle!ído hladow ch dětí. Chodi na p ednášky,
[rrricky naslouchá, p em šlí,ťvo í si vlastní sonrdy a
,,ll1,l,Iy plzeňské Koterovské ulice,
,rvt'ty, sám píševerše a dobové epigtamy.
r.r.,ttivč čte a lrledá odpověď
,krrilrách.
A
čte,
na palčivéotázky
V clobě okupace, díky statečnosti tehdejšího Fučíl,,,r,a spoluvězně Stanislava Špringla- píííazeného
l,,, zvláštnimu komandu gestapa, iehož rikolem bylo
|rlvitlrrvat k,rrihovny zatčen ch - poda ilo se z Fuči
lt,,vy knihovny zachránit jeho pět vlastních deníko, r, lr sešitri z let 791,9 až 1922. Od sw ch šestnácti
r si v nich vedl záznamy o své četbě i o sv ch
Na více než 500 stránkách jsou tu Fučí|,,ryy p62n pky, ln pisky z četby a ieho hodnocení
[rrilr, které v té době p ečetl (víz seznam na straně
'ttt]). Už sám tento p ehled p ečtenéliteratury, ale
l,
t,,,,,nlltcích.
1,r,,rlcvším pak Fučíkorryprvní ,,recenze" rr prostudo,,rrryclr dílech, s nimiž se tu shledáváme, svědčío |e-
l,,, lrlcclačskétouže oťientovat se v proudění doby,
vlilrsnit si a nalézt hod,noty a iistoty, o ktcré je možllll s(] v žtvotéopíít,proniknout k sociálním i filo,,l i,,liym poznáním, nalézt prostě pravdu.
|(: to nesmírnčpoučná kapitola ze života mladého
l,rlin Fučíka.Osvětluje nám souásně, jak ze za|Jčtená e-hledače, srudenta s názory dosud pev,,"1.ykrystalizovan mi, rodí
a postupně se
r,,v.i p em šliv literární kritik, iehož pohled na
1,rr,,lrll
,,,
ltr,1;1111111,
uměni
a na svět ie
prodchnut vědomím
,, ,,,lrrčníhosocialisty, chá.pavého
a vzdělaného maf-
.r,tv s nitern m vztahem k umění a literatu e, ktery
r, l,,csvčdčeno jejich hlubokém smyslu v lidskóm
itl,rrlč, a v zápase o lidštěišíbudoucnost člověka.
!
nr
v
běr z Fučikova iiterárněhistorického a literárně
kritického díla má čtená p ed sebou. IrJikoli v časor.č postroupném iazení, iak jednotlii,é stati autor psal,
alc v azení historickérn, podle jeiich obsahu a zamě,
ení tak, aby nás ptovázely Fučíkolínraočima po
r voiov ch etapách a po sledu imen českéliteratu,
ry - 0d ieiích prvopočátkri až po dobu nedávnou,
Snad právě tento p ísťupk této části Fučíkovadíla
nám ncilépe ukáže obrovskou šíi ieho literárních
zájm& a znalosti, jeho rozhled i ieho p iprarlenost
k závažnému rikolu, na ktery 1, posledních letech
sr,ého ži,,ota porr-r;i,šlel: ucelen m dílem p ispět k nor.ótnu, ntarxistickénru 1iterárněhistorickému zhodnoceni clčiin českéliteratury, A uvažme: vfiyť do té
dob,v takové dílo posu<l neexistovalo! Ostatně také
poledna z ieho posledních nedokončen ch prací, O
vaze českó literatury, kterou zača| psát na ia e roku
'1,913,
iiž bez veškerépomocné literatury uprostr'ed
čry holych stčn pankrácké ceiy (a snad ien literární
pracovnik dovede pochopit, co znamcná tato děsivá
prázdnota bez knih!), svčdčío tom, iak lrluboko
pronikl k nejsložitějšímproblémrim a dozrál ve svém
rrryšleník syntetickym (souhrnrr m, hodnotícím) pohledrim na literaturu a jaké r,elké dilo stálo ieště
p ccl |eho miadym, násilně p en,anj-m životcm,
Llvčdommc si jen, že Julius Fučik nrčl na svou
umčnovědnou živoťnípráci (v niž, nrimochodenr,
včnoval také mnoho pozornosti divadlu, což náš
r-ybor nezahrnuie) pouhych dvacet iet života. Prvrri
svou obsá}rleiší literárně kritickou esei - o Ji ím
Wolkrovi -- tiskne v roce 1923 v plzeňskóm obdeníktr konrunistické strani, Pravda, a svrii poslední litc-
rtir:nčhistorickli oclkaz nám zanechál:á rre sr,é Reportáži psané na oprátce \, ťoce 1943: lásku k Janu
Neruelor.i. ,,Je to náš nejr.,ětši básník, r,idícíieštč
200
r,l,rl,,li,tl pr'es nás do budoucnosti," píšctu Julius.
rr, rL, 1lro kterého budoucnost se
iiž v té chvíli uza,t,,,. A p ece věk, v němž umirá, bl?vá obr,l,kle
ll;llr,1, p6i,ilkern vědeckó, hluboce erudované prál
l',,rrlrj,ch dvacct let života - ar,šak
iak ch let!
Jsou.
plná bojťr, složitépolitické a noviná ské prá,, r, tčch neiobtížnějšíchpodmínkách buržoazní re1,rrlrliky, léta plná oddané služby dnia každodennímu
trr
|1i1;1
zápasll komunistické stťany o získání pracusprávnost cesty, kterou iim,
,t,,tttlt" ukazuie, aby poznali pravdu o neivětší záštíté
,,, i;rlismu, o sovětské zcmi. Jsou to léta plná bo|ri
l,,r l.rrlturní frontě, kde stále trvá těžiště Ftrčíkova.
,lIllltl a kde ieho neir,ětšíctižádostíje získat všech-,rt ,lllravdo\,é talenty pro osvobozuiícíideje socialislrrrl lt po távit je po bok komunistické strany. Jsou,
r,, lionečně léta naplněná těžkj,mi boji proti toz1:lilr,riit,ítnu se německému fašismu, p i ohrožení naši
r,llrl|l|i[y, léta boiri pfoti nacistick,m vetr'clc m, bor, ..l,i,tltLr
;t, t,
lt,
o to, aby poznali
lirnčícíchv hluboké ilegalitě. . .
|,rk mohl on, kter tak milovatr život, neb t tam,.
|,,l,, život byl neivíce ohrožen! Jak mohl on, kterj,
l,rl lionrunistick ,m novinár'enr tělem i duši, setrvat
, z;itiši a klidu nad sv mi literárními či divaclclními
Iritikanri, když na everu Čcclr l,zplála r.eliká stiiv!,r lrorníkri, kde zbídačotaní a hladoví tricté stáli.
u lrrll ma rukama proti adám četnicklich karabin!
N, tlrtkázal b t nikcly pouh m clivákem z galérie"
i\lrrscl b t p i toín a v tom, Jediná pío tá věta
. llrrclóho práva dne 24. Ťijna 7929 hovo i o !eho"
rr,,r irrá skérn zaníceni nade vše v mluvně: ,,Včcra.
l,rli zatčeni v Lomu soudruh Šl.erma a reclaktor RutIi,lrrl prává soudruh FuČík."
A jak mohl také ncčinně p ihlížetk pomluv:im,
1rr
201
sor,ětskóho svazu, které byly denním chlebem tch.
deišíhoměšťáckéhotisku! Odiíždítedy do této nr.
děieplné ,,země blízko pólu" už zjara roku 19301
aby mohl pravdivě informovat naše dělníky a ror,
bíjet pomlouvačné ritoky nep átel ; vrací se domri l,
píše,p ednáší, chodí ,na besedy do fabrik, vrvracl
lži a agituie. A v roce 1934 znovl cestuie do Sovět.
ského svazu, aby tam strávil tentokrát celé dvr
roky.
Vše, co Julius Fučíkvytěžil ze své aktivní ťrčastl
na t ídníchzápasech doma, vše, co ytéžilze svého
hlubokého poznáni prvního socialistického státu svč,
ta, tvoíi dnes stěžejní část jeho literárního odkaeu.
_}eho Reportáže z buržoazní republiky, Politické člán,
ky a polemiky, ieho knihy reportáží ze země sov&
t - V zemi milované a V zerni, kde zítta iiž znamc,
ná včeta - nelze si dnes odmyslet od velkého
životního díla Julia Fučíka,kter p itom miloval
umění a literaturu a slále žnovu se k nim vracel.
Takov ch bylo tedy dvacet let Fučíkovyťvorby a v ni ieho literárně kritické prace, ieiího zráni a
ieiích časn ch plodri, které jsou dnes p ed námi stá,
le svěží,aktuální a živé.
Pročítáme-li dnes ryto stati, musíme si b t stálc
vědomi neien toho, v iak ruzném časovémobdobí
vznikaly, ale i toho, v iak odlišn ch, a často strasti,
pln; ch, rtebezpečn ch podmínkách. Ani ieiich čtená ,
ské zamě ení není vždy steiné a bystr,. čtená to iistě
puzná. YždyťFučíkp i celé své bohaté práci myslcl
i na děti a mládež a íadu sv ch literárnětristorick ch
vah psal p ímo pro časopis nov ch dětí Roi nebo
pro jeho stálou p ilohu - I(nihovničku, A že Fučík
opravdu uměl psát pro mladé čteláíe,je nadmíru
dob e vidět t eba na leho zamyšleních o chlapci Nc,
ruclovi či o prvních česk ch divadelnících . . . Jeho
232
,l,,lr |c
lu čist , iasnj,, p echázi do poutavého vyprá-
ilttl tt'lnu, složitéotázky dovede podat a píibližit
rr,, ,,1liz<r,dickém p íběhu, dokáže vzbudit v mladém
v, r
,
tl,rr;ir"i
r,
lásku ke své historické postavě a zájem. Čte-
li t cba Fučikovu stať o
Josefu Kajetánu Tylovi,
rrlzltttrttžítep ímo poznat ieho život a
dílo ieště drir.rrrčii a ieště blíž?Tyto stati psal Fučíkze|móna
r rižklich letech okupace, kdy se legální publikační
rtrrl,;111;3fi pro komunistické noviná e silně ztenčily,
l,,lv rrrohl psát už ien pod rcz|ičn mi šiframi a pscu,|,lrrt,t1,11,. A tak mrižeme v rrizn ch tehdeiších listech
rl,rli,zt Fučíkov-yčlánky podepsané iménem Petr Čer,rv, l'avel Čern;, Pett Yácha, Jan Borovsk , Karel
',tlttncl, Václav Pileckj,,
Ji í Štěpán, I(arel Voian ai.
ll,rvrr it k dětem a mladlim znamenalo však tehdy
t,r,, liučíkamnoho - znamenalo to hovo it k budouc-
ttrrsli.
Nlr prr/ní Fučíkově eseji z roku 1923 o Ji ím
ie možno ještčlrycítit 1,rli 1;oznamenávaií také edito i VI. svazku Fučíkova
\\'llll<rovi (Kniha generace)
,lil:r
-
stopy teofetické neuiasněnosti, autorova hleit tušen; smysl díla, i |istou
.,,rrrlženosť a ne fozumitelnost. I když ťu
Fučík
\ olkrriv vridčíbásnick zjev a
1 1;1i,dilr postihuje
|,l,ivcm v něm pat uie hlavního p edstavitele nastu1,1rjící mladé generace, jeho literárně ktitick slovník
,, ltl ťeprve rodí. A není divu - vždyťesej psal
ll.rsltlč tepťve dvacetilcq student! Fučíkv styl se
1rlr,;lrlpoě vyhraňuie, jeho iazyk získává na jasnosti,
lrrrlr:tt-fle a stává se Čisti, p esn; , Čtená. m srozumit,lny. Zralá Fučíkovadila, jakym ie nap íklad studie
llrržt,lt;l Němcová bojující, nás ovano,u p ímo k išťál,,r,,,lr čistoťoua prí:zračnostíeči a myšlenky, prisobí
11,1 ll:is zvláštní lehkostí, lahodností a p itom plastic,l,rrrí, lak neilépe vyiád
I,,rl, hohátoLl obrazivostí.
2a3
Je nesporné, že Julius Fučíkse postupně dobrnl
neobyčeinčsvěžího,napfosto osobitého literárnílro
1:yražu. Jak koli formalismus, pouhé hraní se slovy,
al<ázalé větni piruety, iaké literátní kritika částo ta.
l-ěla na odiv k omráčenípublika, byly mu zccl|
cizí. Nepsal pro hrstku ,,rrywolen ch", pto snoby,
Ffo Ť, kte í se chlubí svou sečtělostí,iež |e p itom
povrchní, ale pro široké čtená skó -ady, pro prosté
}idi, toužil, aby ti mu rozuměli. V tom také byla
ieho bytostná lidovost. ,,KažÁ básník, každ umčlcc
prodělává ve svém 1rlvoii pfoces oprošťování, kter
1oste s iclro vnit ním bohaťstvím," napsal FuČÍk
a platilo to p{o něho samého v plné mí e - právě
tak iako platí o něm to, co r'ekl ve svém hodnocenl
F. X. Šaldy: ,,Nep edstavoval si, že lidovost znamc,
ná něco méně, něco laciněišího, než ie čistá práce
umělce." Právě naopak: vědomí velké čtená ské obcc
l.ede ho ,,k širšímu,obsáhleišímu rožbofu všech um&
leck,ch problénrri i sociální funkce umění"" Tak také
Fučíkroste tím, k jak širokéčtená ské obci mlul.í.
Stoií ovšem za to, povšimnout si, kter m posta\.iim
z čcskéhopísemnictví věnuie Julius Fučík21ryšenou
pozo(nost. Jsou to p edevŠÍmspisovatelé - osobnosti zakladatelského v znamu, pokrokoví tvrirci,
hledači a prrikopníci nol ch cest, isou to spisovatcló
hluboce spjati s lidem, ryr stajícíz jeha ko enťt
a v lidu hledajicí novou sílu, kriisu a pravdu. A |sou
to také tl, rci stoiíci la rczhtaní, na p elornu epoclr,
kdy ieště cloznír,á staré a |iž se rodí pr-vky nor,ého.
Tady.Fučika p imo láká r,ášnivčlrlcdat ono 1rlr;binné spoiečensképroudění, které spisovate1 doliiizal vyposlouchat a r,ysondovat v něrn novou rudtt,
nor.ó obievné pohledy, nové životnípocity a pi,ístupy. A konečně Fučik s láskou vynášíz šera zasrrti,
rninulosti také portréty těch autorri, na něž se nc,
204
lll l\(,lll zirpomínalo a kte í - i když sv,m dílem se
rr,lr.1 11g72p5ali zlatym písmem clo letopisri českého
1,r ,, rrtttictr.,í - p esto pat í mezi ty, kte í kladli ieho
l,, \ ll(: zeiÍ<lady.
ie činorodost Julia Fučíkana
poli ve dnech, kdy nad našimi národy se
lt,rlrtric temn mrak hrozby německého fašismu , r,rcc 1,938 i pozděii, kdy ie iiž rozpuštěna komut
)lr<livuhodná
t,rltrlrt
rrr,,tická straná
l
a
docházi
k
okleštěnírepubliky a
,,litrpaci. \relkó postavy českéliteratury se stár,rli ljučíkovisymbolem houževnatosti a nezničiteírr,,,,li ducha našeho lidu, p ed oči čtená ri - a pr'e,l,,rsím mlad ch čtená - staví ieiich statečnétvá e
;.rl,,r p íklady morální sily, vytrvalosti a nezdolnosfi
, lrrrji i za těch ncjtěžšíchpodmínek. V době, kd_v
1,, ,lltrožena sama existence našich národ , vrací se
|rrlrtrs Fučíkk základním pramen m a iistotám, ze
litcrych náš národní život vzešel, k nosič m poclrod-
k Dalimilovi, k Pavlu StránZap,k Balbínovi, Dobrovskému, k l{avlíčl.,,r,i, Boženě Němcové, k Nerudovi. Nad ieiictl
,.l\l)tcm a dílem, a také ieiich slovy a činy dokáže
lr,,r rl,it ke srl rn současníkrjm statečně a iasně, i kdl"ž
lrr t'cskóho pisemnicwí,
,,ke,tltu
ze
iiž stíežikaždéslovo.
těch nelremněiších letech se také rodí neir" ,,rr.rrrrněiší Fučíkovyliterární studie - o Boženě
N.rttcovó, o Sabinovi a ieho zradě, o Juliu Zeyerovi
1,1nó nol ch, podnětn ch pohledťr, psané mistror,,klrrt pcrent, Tehdy také vzniká ada ieho rivah pro
rlll.itlcž, nap íklad o historii Národního divadl,r, rl NIatěii Kopeckém, o Erbenovi, Máchovi ai.
l'r.ir,č nad tímto Fučíkolmtvrirčímobdobím, kdy
l,r l iiž ohrožován gestapem a musel se ukr vat a kdy
rr, 1rig5f6 s takov,_m zauietím pono il do studia české
lll(,l:ltt|ry, kdy iei strhávalo hluboce citové, myslítei-
.,,l,|,/t:ra
V
2D5
ské bohatství a mravni snaženi vlastencťr, buditcl
kdy nejbytostněji procítil iejich opravdovou lidovort'
bylo také právem ečeno, že vyrostl ve
mistfa kultury.
Jít ke skutečn m pramenrim žívotastalo se F
kovi vyznáním. A jedině odtud a jedině z něho
pot ebu p isťupovat k chápání všeho myšlenk
proudění a smyslu uměleckého díla samého. Nevl.
dět ,,lidi ve vzcluchoprázdnu nebo ien v odvozen
skutečno tech", napsal sám, ale vidět ie ,,živé
živych, s nimi nebo proti nim v reálném proceru
bytí". V tom také byla síla Fučíkovazprisobu vidění1
jeho zralych a zásadov rch pohledri. Dospěl k hl
kému, leninskému vztabu ke kultu e, literatu e
uměni, pochopil iejich smysl a nezbyťnost, váál rl
také proto všech opravdol ch pokrokow ch tvrjrc
a talentri, radoval se ze skutečn ch tvrirčíchčinrl.
Ve svém kritickém pohledu či v historickém rozboru
p ihlíželvždy k tomu, aby uměni a literatura sloužily
lidu a zápasu za ieho lepšíbudoucnost. Sám v sobě
nesl tuto hlubokou víru a p esvědčenív zít ek, nezdolnou mfavni sílu a optimismus, které čerpď
z vědomí nezhasitelnosti pochodně pravdy, kterou
nesla ieho stťana, sťrana komunistická.
,,Jako uměleck kritik, iako literárni lristorik byl
Julius Fučíkčlověkem navysost politickym," čtemo
v p edmluvě ke svazku Fučíkowch Divadelníclr
kritik. ,,Bj.t politick m bojovníkem v umělecké kri.
tice, to Fučikovi napfosto neznamená nahrazovat
estetická kritéria politick mi; to mu neznamená
divat se na umělecké liteňrni dilo iako na politick či ideolo glcky ttaktáť. Vidět pravdivě politicky
umělecké dítro, znamená také vidět zárgveň jeho spccifickou silu, jížprisobí na lidové masy, chápat v znam umělecké dokonalosti, chápat a nepodceňovrrt
206
v\.,llllm jeho estetické stránky." A v tom také se
,r.r.il Fučíkrivtvo iv , nedogmatick p ístup k lite-
l;lllli,c a umění.
A
|cště iednll vyznamnou věc Julius Fučíkdoká-
.,,rl: sl^_fm
chápalim, hlubok m vžahem k literak ní u druh ch lásku, rlrvolávat zá-
trric probouzet
;,,ttt
o ni, o iejí pomávání a studium; a co p edevším
ttkázat ii iako ieden ze rÁroi života. Života krásrrilrrr, plného, radostného, po jakém toužit a za iak
,.irrr z celóho srdce a do poslednílro dechu bo|oval.
A icstliže na literatu e a umění žádal, aby byly živoa nc do sebe uzav ené, aby ilryot zmnoŽ,<lv,.rly, aby se staly podílníkyna stavbě nového světa"
rr,lr,ť:ho společensťví,aby pomáhaly uWá et nové
vzt:rhy člověka k člověku, sám sq m velk m dílem
1,riložil k této stavbě nezapomenuteln díl.
t,rrl;irnó,
Naposledy e vraťme ke slovrim Gusty Fučíkové
.r l,adislava Štolla, kte i o Juliu Fučíkovikrásně
rlrlrsali:
,,'l'cnto českj, chlapec, student plzeňské reálky,
,,,,r.lruh plzeňsk; ch škodovákri, komunistick , boiovrrik, kteq se stal národním hrdinou a ktet , jak se
,rli:izalo na Druhém světovém kongresu obráncri míru
v,, Varšavě, obrátil pozorno t celého pokrokového
k našemu národu, stal se neien našímnárodhrdinou, ale hrdinou všeho pokrokového lidstva.
lrt;rl sc |im proto,že byl hlubocezako eněn rnvlasten
rr,llll 3 proto i proletá sk m internacionalistou, kter
l,r,rvr,livě poznal v Sov&ském svazu dějinnou sílu,
ktcr:i spasí celé lidstvo. Stal se iím proto, že v sobě
,,vi,ta
rrirtr
v t:rk k išťálovépodobě uchoval a rczvil všechny
a kulturu českéholidu."
lr,,1krásnější vlasťnosti
,SEZNAA4 DĚL, KTERÁ
PŘEčETL
JULIUS FUČÍKv LETECH
h vč,tcn
191,9-1922
A, |irásek: Proti všem II-III
V llrilek: Balady a fomance
191,9
l t,l'\ren
Leden
J. Neruda: Básnické spisy X
N. A. Leikin: Naši v cizině
J. S. Maclrar: V bor z básnického
,
S. čech: DrLrh
květ
|. llrrvlíčekBorovsk : F,pigranry
h ll. Mácha: Máj a |iné básně
r, I za ro,k 1917, redaktor F.
Arbes: Miniatury, díl I
|,,tttt,tt
l
díla
S. Machar: Vídeň
I
ltrlllancl:
J. Vrba: Božíml ny
ll
Babor: černá ves
',
B ezen
|' ( .llrncillc: Cid
M.
K
esťanstr,Í
l
_'[an
Ktyštof I-III
l| (, ll
\|,I,t, Próvtlst: Nlarron Lescatrt
J. Bandrowski: Bíl lev
Básník volného myslitele (]. S. Machar), sesť. B.
váková
]. I{ousa:
/,,tí
O Janu Nerudovi protiklerikálním
Hónsbróch: Papežství iako p ekážka kulturního v .
voje lidstva
canclicle
Listy
Arnrrbeclor,1
Voltaire: Všetečnéa bezbožnéotázky nábožnóltO
dr. tlr. Zapaty
A. Heyduli: Zpěr,y pošumavského dudáka
|1 ,|,, Sairrt Pierre: Indická chatrč
Duben
l r,rrl1lld
S. Čech: Zpévnik Jana Buriana
Boi o podvrženérukopisy - redigoval Jan
,Gamma:
Mikoláš Aleš
J. S. Machar: Božíbojovníci
,J. IrJeruda: Kronika satirou i vtipern I
S. čech: Evropa
Á, Jirásek: Proti r,šem I
2a8
Š,-rlda
l Vcncc
únor
]ff/erner:
X.
Hcrbcn
irlr, rr list{)pad studovány G. La.nsona Deljiny novo,l,,lrt1 litcratury
li/cimar
ll.rr ličck Rorovsk;i: Krá1 T,rivra
l, rrlrrr:
?09
,clco-Čefven
1920
I
Lecl cn
l
S, Čech: Pisně otroka
Hradeck rukopis
A. Flavlík: O skladateli Rkp. hradeckého
A. Ha.,lík: \r které dclbě žil skladatel Rkp.
J. t{anuš: Mal v bot ze staročeskéliteratury
F. M. Veselsk,: Pánové Dačičtíz Heslova
i\4. Dačick z Heslorna: Prostopravda
Mastičká
A. Patera: Drkolenské zbytky staročcskych her
matick,ch
\.'. Nebesky: Mastičká
l. 'Iruhlá : O staročeskych dranratcclr
Starc,českédivadelní hry, sv. I
V. Flajšhans: Neistarší památky iazyka i
českého
J. \r. Novák: Staročeská Gesta Romanorun
F. M. Čapekl Šimon Lomnick z Budče
proť. Král: Literární činnost hum. prof. Uni
r. 7409-7622
Karlovy
-|ungmann:
Histotie iiteratury české
J.
B ezcn
\I. Flaišhans: Písemnictvíčeskéslovem
A. Dvo ák: }Iusité
|. Maria: My a T,y
i
f)rrben
ze
světa lesnich samot
F. Bezruč: Slezské písně
Brat
í čarrkrlvé:Záiivé hlubiny
210
i-Y
, í Vcncc-sf pen
Suk
I l'isko : Láhev šampaňského
t ll,inck: Rgz..glátá houzla
IJnor
klosterrnann:
irrtlr: 'Iuristika
lir;isck: F. L. Věk
}. l,<,11cr: Kterak zmizel básník Bohdan
|, A. Vondruška: Návrat
'l llrrrns: V; bor z písni a balad
kého
k.
t
ob
! líí
t
W. Goethe: Utrpení mladého \Yerthera
i\l,,Iii.rt,:
L'Avare
(francotlzsky)
V ll:ilck: Večerni písně
|' N. Čirikov: Na prahu života
I l ,rtnclon: Bíl tesák
l l ,ltttlon: Volání divočiny
l '/,t:ycr: Kronika o svatém Brandanu
t :i, lriller: Vybrané básně
l, lllrrrrsun: Hlad
l \',lborník: Alois Jirásek
ltlj<:n
|' l':rllírnik: O umění ečnickém
l N. Tolstoi : Anna Karenina
l N. Tolsto!: Vláda tmy
l N. 'lolstoi : Kreutzerova sonáta
l N. Tolstoi: V čem záleži ptavé lidaké štěetí
| ž,rl;l;ln: Androniké
I Vrlllr: Radostné zaslíbení
lt li, lrwarzová: studen mái
l r,ril '|'róval:- Jasrtoz iví
Á l)rrlttas st,: Korsičtíbraďi
| '/,rycr Jan Maria Ploihar
t Vrll;r: Zubíaly
i (tllI: Lcšetínsklrová a mení básně
211
lr21
Listopad
E. N. Čirikov: Mládi
B. N. čirikov: Vyhnanswí
E. N. Čirikov: Návrat
Ch. L. Phillipe: Bubu z Montparnassu
E, A. Poe: Podir.,uhodné historie
J. Herben: Hostišov
M. Rutte: Nov, svět
. Sieroszewski: Beniowski
G. Flaubert: Listopad
E. Zola: Nana
B. Zolal Germinal
P. Kropotkin: Anarchistická morálka
P. Kropotkin: Mlad m lidem
L. N. Tolstoi: O smyslu života
Nová česká poezie
l,.tlcn
I S. Machar: Confiteor
l Ncruda: písně kosmické
/ Winter: Mistr Kampanus
l\l |. Lermontov: Hrdina našídoby
ll. tlc Balzac: Eugenie
|,
IVl.
Grandetová
B. Engels: Komunistick manifest
Dostojevskii : Zločirl a tre t
|.., Marx a
l lilcischner: Socializace
l l(untc: Socializace
Splítek: Leninova teorie a provádění
l
r^.
praxi
'i ()cch: Povídky, arabesky a humoresky I
Prosinec
ll
V. Dyk: Anebo
J. V. Sládek: Básně
J. V. Sládek: Jiskry na moi
J. V. Sládek: Světlou topou
J. V. Sládek: Na prahu ráje
J. V. Sládekz Ze života
J. V. Sládek: Sluncern a stínem
J. V. Sládek: Selské písně a českéznělky
J. V. Sládek: Starosvětské písničkya jiné písně
J. V. Sládek: Směska
J. V. Sládek: Česképísně
J. V. Sládek: V zimním slunci
J. V. Sládek: Písně smuteční
J. V. Sládek: Za soumraku
F. Streiček: Josef Václav Sládek
,\l l], Bóhnel: Nemravni
|' (i. Masaryk: Ideály humanitní
B. Kellermann: Tunel
G. d'Annunzio: Snad
ano, snad ne
Mahatma Arkaia Brahma: Láska a manželství
J. Kvapil: Básně 1886-1906
J. S. Machar: Tristium Vindobona I-XX
tt rt
r
A, Schopenhauer: Metafyzika lásky
N. V. Gogol: Dobrodruž tví Čičikovaaneb Mrtvé
.luše
A Schnitzler: Lieutenant Gustl
I llavlasa: Děti neklidu
ll,
lleine: Buch der Lieder (německy)
'l. (i. Masaryk:
Nesnáze demokracie
\\/. Shakespeare: Jak se vám líbí
ll Kipling: Kniha džunglí
ll Kipling: Druhá kniha džunglí
'l (i. Masaryk: Osm hodin práce
,
|,t K. Neumann: Nové zpáry
l,rrrri,sovo
dílo
l|rt'ZCn
(,
l;lrlubert: Paní Bovaryová
l\tnrten: Akkord
^l
V lirlrolcnko: Co píšouodsouzení p ed
272
ieií
po_pravou
2"l3
Básník a inžen r. Diskuse o našísociální revolucl
mezi í. Olbrachtem a inž, l. Fleischnerem
St. K. Neumann: Hork van a iiné básně
T. G. Masaryk: O etice a alkoholismu
V. Mrštík:Pohádka máje
R. Kipling: Stopka, Brouk a spol.
N. V. Gogol: Revizor (rusky)
E. Bellamy: Pohled do budoucího je neboli i
asi bude svět, až zavládne všude rovnost, vol
a bratrsťyí
E, Bellamy: Rovnost
Duben
H. G. Wells: Až spáč procitne . . .
A. Sova: Kwáceiíci bratrsťví. Roziímáni ranní i
večerní
n8.
J. Lier: Magdaléna
J. Arbes: Akrobati
H. Ibsen: Divoká kachna
J. Pelikán: O Sokole
F'. Nietzsche: Tak pravil ZarathusLra
Kv ěten
:i
í
|rrlr;rrri
Aho: iftiha o Finsku
|' ll. Shelley: Odpoutan , Prométheus
l :]klrlák: Světová revoluce, jeií p íčinya
ily
( , (]irrducci: Ódy barbarské
l, llork ,: V tomto slzavém ridoli
A lirance: Z novel
t lr l]audelaire: Malé básně v próze
ženoucí
,;
lr.autsk : Sociální revoluce
í{rjcn
l' (i. Masaryk: O bolševicwí
; Va jtauer: Socialistick stát
|, Srámek: St íbrn . vítr
|' l}ru: Zh ešilo mládí
|
l ,,rtl Byron: Manfred
) Vikelas: T i novo ecké povídky
l l lcbbel: Judita
| .|cžek a A. Kašík:Německé písemnicwi od dob
l
lreistaršíchaž po naše dny
F. Šrámek: Sláva života
J. S. Machar: Oni
B. Šída:P íručkačeskéliteratury ke studiu sociallr.
mu a dělnického hnutí
V. Rakous: Voikovičtl a p espolní
červen
H. Murger: Kapucínriv román
M. Gorkii: Nečasovérivahy
R.. Svobodová: Zamotartá vlákna
Srpen
K. J. Erben: Kytice z
/
l,.
A. France; Košile
.I.
l, X šalda: Boie o zít ek
ll l'rlrrtoppidan: Mladá láska
pověstí národních
I. Kraszewski: Chata za vsí
V llri,lek:Vpírodě
l
i
r;
tcrpad
t, 'l'hcer: V pravy
|' šr./rmek: Osika
t
k
já
l Malren: Jánošík
l. Andreiw: Rozum
A, Srlva: Soucit i vzdor
,\ Sllva: Zápasy a osudy
|' lr i'ic'ka: Bíl štit
ll l}cllclc: Cesta do Říma
l, \ Šalda:Moderní literatura česká.
1,1 A. Šimáček:U ezaček
nt A. šimáček: Z kroniky chud ch
li Nictzsche: soumrak model
l,] l'.
Arcybašev: Dělník Ševyrev
a15
i. B. Shaw: Mesaliance
\\'. Shakespeare: Troilus a Kressida
A. Iví. Píša:Dnem a nocí
M. Píša:Nesrozumiteln;i svat
Prosinec
t
R. Svobodová: Pokoin drim
E. Rádl: Masarykriv ideál moderního hrdiny
J. S. Machar: Vídeňsképrofily
Moderní básníci francouzští. Vybral a p eložil J.
^.
Vrchlick
F. M. Dostoievskii: Zápisky z
F. Gellner: Nové verše
1,9
mrťvého domu
22
|. l,{utter: Otakat Zich a jeho hudební drama Vina
ti. B. Shaw: Caesar a Kleopatra
íolker: Host do domu
J. Zeyer: T
hvězdy
i
legendy
o krucifixu, Drim u
tonoucí
F. štámek: Tělo
E. Vachek: Cestou do nebe
J. S. Machar: Magdaléna
R. Svobodová: Pěšinkami srdce
J. S. Turgeněv: Lovcovy zápisky
J.Vrclrlick:Zhlubin
Z. Neiedl : Dr. Kramá
F. M. Dostojwskij: Politické riva[ry
J. Seiferr: Město v slzách
A. A, Blok: Dvanáct
únor
J. Ho eiší:Hudba na náměsti
1 . Shakcspeare: Hamlet
K. Kautsk ,: Demokracie,
nebo diktatura
J. Hoia: Pracuiícíden
St. K. Neumann: Kniha miádí a vzdoru
J. Hašek: PepíčekNJov a jiné por,ídky
P. M. Haškovec: V dr"ojím zrcadle
J. C. Miiller: Mrii systém
F. Kreiči: Filosoíie posledrrich let p ed válkou
J. Vrba; Les
21,6
l\l. }irko: Znici svět
W. Shakespeare: Othello, Mauť benátsk
lI. čapková: Kolébka
l. Suk: Lesy a ulice
|. Knap: Alei srdcí. O novou českou poezii
lt. Polan: Se Stanislavem K. Neumannem. Literární
studie.
Leden
J.
llrczen
l)rrben
/,. t(alista: Ráj srdce
l. Vrba: V polední stráni
ll, Něnrec: Sebe i vás
|l. Němec: Zelené demonstrace
trl. Mareš: P icházím z perif.érie
ll. Barbusse: Nriž mezi zuby
llora: Strom v květu
Ilora: Pracuiícíden
l lora: Básně
I[ora: Hliněn tsabylón
V. Jensen: Ledovec
lirlrt í Čapkové:Ze života hmyzu
li včten
l.. M.
Čapek-Chod: Jindrové
Al Rutte: Strach z duše
t i l)uhamel: Světlo
'it K. Neumann: Kniha lesri, vod a strání
ll lllscn: Hedda Gablerová
A l;rancc: Ostrov tučňákri
t'lr, l,. Phillipe:
V
městečku
2lv
l Vrchlick ,: Satanela
,\ Illrrtl: H. G. Schauer
Il (,h. Andersen: Pohádky a
červen
F. Gótz: Anarchie v nejmladší česképoezii
J. Chaloupkal Yzplanuti
J. Chaloupka: Kamatád, mrtrn_ich
J. Hora: Sociaiistická naděie
K. M. čapek-Chod: Turbina
r
Il
I
G. Flaubcrt: Tanec mrry,ch
F. van Eeden: Mal Jenik
I
I
I
I
červenec
K.
I
Neumann: Ať žije životl
B. Kellermann: Mo
R. Beach: Ničema
e
lrs;
P. Bénoit: Atlantis
ftabindranáth Thákur : zabradník
l
Srpen
Rabindranáth T'hákur: Domov a svět
B. Němcová: Babička
Z. Nejedl : Božena Němcová a Ratibo
F, X. šalda: Zixtupwé
J. čapek: Lelio
K, čapek: Tnpné povídky
Frunz Kaíka: Topič
J. I{o'ra: Kulrura a t idní vědomí
Larl
J. Neruda: H bitovní kvití
J. Nerrrda: Prosté motivy
K. Hamsun: Pan
tcpad
,. Scheinpflug: Divadlo na venkově
\\tedekind: Lulu
1,1. llpstein: Das Theater als Gescháít (německy)
\/. G. Bělinski|: Puškin
\. S. Puškin: Boris Goclunov (rusky)
l
Lao-Tsi: Tao-Tek-king
H. L. Ripperger: Stín i světlo
K. M. čapek-Chod: Antonín Vondre|c
2,1,8
Irí. Dosťoievskii : Brat i Karamazovi
šrámek: Sedmibolestní
llnrtoš: O moderním divadeinim proievu
lrlra: srdce a v ava věta
ltlra: Strom v kv&u
lrlra: Fracuiíci den
íora: Básně
r i. |;laubert: Pokušení svatého Antonina
l Wolker: Téžkáhodina
l rrvlrdelní letáky I
Sofokles: Antigona
Marirretti: osvobozená slova
St,
povídky III
Salome
llrlcn
K. Čapek: Loupcžník
A. Strindberg: Studentka čili novostavba
L.Blatn:Ti
l. Wilc]e:
ické
dolí
POZNÁMKA EDIČNÍ
? edložen rlibor se opká o dvanáctisvazkové vydó.
rrí Díla Julia Fučíka,uskutečněné v letech 7949 al
7963 péčíGusty Fučíkovéa Ladislava Štollav nl.
kladatelswí svoboda a ve státním nakladatelswl
politické literatury. Do našeho v boru byly za azc.
ny Fučikovy literárněhistorické stati, ieho literární
rnedailóny a zčásti téžjeho literárně kritické prácc,
které isou zobecňujícího charakteru v pohledu nl
dílo spisovatele (nap íklad o Nejkrásněiším světě
Marie Majerové). Pominury byly p i v běru ty práce)
které byly psány s vysloveně dobově omezen m ur.
čením,maji okrajovš, tárz nebo si vyžadujíčtená o
znalého hlubšich okolností. po adatelé se snažili co
neivíce bát z etel k vlastnímu poslání v boru ukázat mlad trl čtená ťrm Julia Fučíkajako lite rnlho uměnovědce a vášnivéhozastánce umění a lite,
ťaťury s hlubok m společensk ,m posláním a zároveá
jeho očima píibližitiim bohatství českéhopísemnic,
,ťví. Proto ťu isou také některé tati otištěny ve zkrá,
cené podobě, nap . o F. X, šaldovi nebo stať Kniha
gene(ace o J. Wolkrovi, o nížsami po adatelé FučíkovaDíla v p edmluvě k VI. svazku uváděií, žc
iako nná práce ie ieště mnohde neiasná či nesrozumitelná. U všech prací, které neisou otištěny v plném znění, ie to v;i,slovně uvedeno. P ednost p i
w,běru byla dána Fučikov,m pracím psanl m p ímo
pro mladé čtená e (pro Roi, časopis nov ch dětl,
nebo pro Knihovničku Roje, stálou p ílohu tohoto
časopisu); v ieiich zamě ení ie to patrné, a pfoto
také tyto sťati i ou zvlášťoznačeny. V,iimka tu byla
učiněna v p ípadě rivahy o Boženě Němcové; na.
rnísto článku psaného pro dětsk, časopis byly zvu
leny riryvky ze studie Božena Němcová boiuiící, kdc
hloubka Fučíkovch myšlenek podan ch krystalicky
čist m, ztal m a prost}m iazykem si podmaní a
upoutá i čtená e mladšího.Jednotlivé stati isou a,zeny tak, aby podaly chronologicky pru ez česk nr
.písennictr,ím i šíí Fučíkovazájmu; proto fovnči
220
tituly stati isou uvedena prostě iména iednotlil,yrlr autorri (s tím, že ev. iin Fučikriv titul stati
riistlivá uveden v závotce), takže p ed čtená em
lvst()upí do pop edí iakási ,,fučíkovská čítanka"pro,
v,lz,cjíci iei od hluboké minulosti až po dnešek.
|'rt,lrlcd Fučíkovyčetby z let 7979-1,922 ie píevzat
,, lilrihy Ze zápisnikťr mladého Fučíka,uspo ádané
\ll:rclimírem Dostálem a Gustou Fučikovou (Nakla,l;rtclství politické literatury, 1963). P i p etištění
l,vlrl p ihlédnutokněkter m drobn m zménámvpra,
vi,llcch českéhopravopisu (p edwšímp i psaní -s1.rl,rl
J
,7.-).
licličníp ístup k dílu Julia Fučika v tomto l boru
1t, jistě plně pochopiteln p i myšlence, komu |e w
llrlr určen. Yždyt jde p edevšímo to, nově otev ít
lrrrltlrtsťví stránek ieho díla, povzbudit záiem mla,
,lyclr čtená ti o cel
ieho odkaz a o vznešené
rrryšlcnk.l , iejlchž byl vášniv,m zastáncem a světlottrršcm,
POZNÁMKA ĚDIČNÍ
? edložen v.ibor se opfuá o dvanáctisvazkové vydó.
rri Díla Julia Fučíka,uskutečněné v letech 7949 al
7963 péčiGusty Fučíkovéa Ladislava Štollav nl.
kladatelswí svoboda a ve státním nakladatelswl
politické literatury. Do našeho v boru byly za azc.
ny Fučíkovyliterárněhistorické stati, ieho literárnl
rnedailóny a zčásti téžjeho literárně kritické práce,
které jsou zobecňujiciho charakteru v pohledu n4
dílo spisovatele (nap íklad o Nejkrásněiším světě
Marie Maierové). Pominuty byly p i v běru ty práce]
které byly psány s vysloveně dobově omezen m ur.
čenim, maji okrajovš, tárz nebo si vyžaduji čtená g
znalého hlubšich okolností. po adatelé se snažili co
neivíce brát z etel k vlastnímu poslání v boru ukázat mlad. trl čtená rim Julia Fučíkajako lite rnl.
ho uměnovědce a vášnivéhozastánce umění a lite,
ťaťury s hlubok m společensk ,m posláním a zároveťt
jeho očima píibližit|im bohatství českéhopísemnic,
,ťví. Proto ťu isou také některé tati otištěny ve zkrá,
ccné podobě, nap . o F. X. šaldovi nebo stať Kniha
gene(ace o J. Wolkrovi, o nížsami po adatelé FučíkovaDíla v p edmluvě k VI. svazku uváděií, že
iako runá práce ie ieště mnohde neiasná či nesrozumitelná. U všech prací, které neisou otištěny v plném znění, ie to v;i,slovně uvedeno. P ednost p i
w běru by|a dána Fučikov ,m pracím psanl m p imo
pro mladé čtená e (pro Roi, časopis nov ch dětí,
nebo pro Knihovničku Roje, stálou p ílohu tohoto
časopisu); v iejich zamě ení ie to patrné, a pfoto
také tyto sťati i ou zvlášťoznačeny. V,iimka tu bylr
učiněna v p ípadě rivahy o Boženě Němcové; na.
rnísto článku psaného pro dětsk, časopis byly zvu
leny riryvky ze studie Božena Němcová boiuiící, kdc
hloubka Fučíkovch myšlenek podan ch krystalicky
čist m, ztal m a prost}m iazykem si podmaní n
upoutá i čtená e mladšiho. Jednotlivé stati isou a,zeny tak, aby podaly chronologicky pŇíez česk nr
.písennictr,ím i šíí Fučíkovazájmu; proto ťovnčz
220
;.ll,rt
tituly stati isou uvedena prostě iména iednotli-
lyrlr autorri (s tím, že ev. iin Fučikriv titul stati
riistlivá uveden v závotce), takže p ed čtená em
lvst()upí do pop edí iakási ,,fučíkovská čítanka"prQ,
v,v,cjíci iei od hluboké minulosti až po dnešek.
|'rt,lrlcd Fučíkovyčetby z let 7979-1,922 ie píevzat
,, lilrihy Ze zápisnikťr mladého Fučíka,uspo ádané
\ll:rclimírem Dostálem a Gustou Fučíkovou(Naklarl.rtc:lství politické literatury, 1963). P i p etištění
l,v1,1 p ihlédnutokněkter m drobn m zménámvpra,
vr,llcch českéhopravopisu (p edwšímp i psaní -sJ
7,-).
licličníp ístup k dílu Julia Fučíkav tomto l boru
, p i myšlence, komu
ie w 1r, jistě plně pochopiteln
l,rlr určen. Yždyt jde p edevšímo to, nově otey ít
lrrrltlrtsťrzí stránek ieho díla, povzbudit záiem mla,
,lyclr čtená li o cel
ieho odkaz a o vznešené
rrryšlcnk.l , iejlchž byl vášniv,m zastáncem a světlottr
ršcn-l,
VYSVĚTLIVKY
7 ,'1
barobl! -
* o d,obě, kdy se tolik d,iskutuje o židooskéotá7c2 J. Fučíkpsal článek v foce 1938, kdy tžv. židovrlrl
otázká vystupovala do pop edí v souvislosti s prona.
sledováním a ubijením žid v sousedním nacistickónl
Německu. Také v českém tisku se obievovaly proti|l.
dovské, antiscniitské hiasy.
\E - Češtexsé, t
ebas
i
struplatso
ušleclrtile.
-
pčstulte své, t eba
i
na,:
19 - dr, Goebbels - ministr propagandy německé fašistick}
vlády, pokoušel sc v r. 1940 námluvami i vyhr žka l
,,získávat českou inteligenci". Fučik napsal ostrou a iel.
nou Odpověď českéinteligence, která byla vydánt
v té době iako ilegální leták.
2í| - kontcnt - klášterní shromaždiště
- mod,r abbé - Josef Dobtovsk byl tak aaz ván sv!.
mi současniky podle modrého pláště, kter nosivll,
Byl knězem, vychovatelem a pozděii soukrom m věd.
cem; zab val se p edevším studiem neistaršíchčesk cb
dějin a ia4kozpytem,
- po Francouvské reaolaci -
francouzská butžoazní (mčl.
ťácká) revoluce, naz vaná v literatu e téžVelká fran.
couzská revoluce, vypukla v roce 1789. Vyhlásila novl
občanská prála a |eji heslo ,,volnost, íovnost, bratrstvl"
vlévalo novou naději lidu evropsk ch zemi. Revolucc
, poloťia základy buržoazni demokracie. Teprve Vclkl
ijnová socialistická tevoluce v roce 1917 však otcv o.
la cestu k opravdové vládě lidu.
.
--
osvícenstvim jc naz vána doba, kdy
oszsicensk učitel ideály Francouzské revoluce se zako eňovaly i v iirr tb
zemích, hledaly se lepši zp soby uspo ádini zemrll
správy (nap . císa Josef II.), uvolňovaly e ce ty (lh
chodu a píoti sttnul m církcvním porrčkám se rozvíjc|,,
vědecké bádání.
222
barok
tyl e-vropsk sloh 17. a 18,
stol",
vyznačujici se okázal mi monumeitálními formemi, p epychov m bolrotstvím drobností; jeho myšlenkov m základem bylo upevňováni katolické věrouky. ._ Brusičskou libovrilí barokní má Fučíkna mysli snahy někter ch vlasteneck ch iednotlivcri, ,,brusičri a optavc "
českéhoiazyka, kteíísc snažili nahradit cizi s|ova bez
rozmyslu většinou nep ijateln mi zkomoleninami. Tak
nap . Václav Pohl nahrazoval slovo piano slovem slabosilrrá b inkotruhla apod. S obrázkem takového brusiče se setkáváme také v Jitáskově ,,F. L. Věkovi",
- doba jose|inská - doba panování cisa e Josefa IL
(1780-1790), jež se vyznačovala adou osvícensk ch
reforem, avšak opětovn m potlačovánínr českéhoiazyka.
- aristokrat - p íslušn{k feudálni ílechtickérodiny. S1ovo se téŽ používáv p eneseném smyslu pro označení
člověka urozeného, dristoiného chování.
-
kolonizace
-
hromadné osidlování rlzcmí cizím živlem
ude ve smyslu: bohat méstsk
občan (ve starém Řimě to byl p íslušníkměstské rodo-
- patricius (patricii) vé šteclrty).
- getmanilace - násilné poněmčováni neněmeck ch národ , zvláště Slovanrl, součást v bojné teakčni německé politiky
l\ - Videnšti - Dobtovsk má na mysli císa sk dvrir
s{d-
lrcr ve vldnl.
- Iegie .- ve
staroyěkém Řlmě byly legie pěšI vo|sko"
Studentské, akademické (ozbroiené) legie p i Vysokém
učenípražskémbyly svolávány v 77. a 18, století pi
ohroženi města a v revolučním roce 1848 sehrály v znamnou rilohu.
in.rignie
-
odznaky vyššírpolečenskéhodnosti,
í<teté
223
l-}osi ťovlrěžp edstavitelé vysokého učeníp i r zn ch
universitních slavnostech, p i promocích apod.
abčanská garda
-
- dobrovolnick, ozbroien
\6
- Langeí Jose|
kladní ieho kladné stránky pat í ieho zd raznění histo.
ričnosti a kolektivnosti lidsk ch dějin, iejichž hybnou
sílu spat oval v práci ,íaba", a zejména pak jeho for.
mulace někter ch filosofick ch zákonri dialektiky. V tvrir.
čímrozpracování Marxe a Engelse se staly součártl
vědeckého učení,takže Hegeiova filosofie ie ceněnl
\9
-
schodech.
a,\
- Praisk, Žid -
tragédie J. J. Kolára byla upravena
Vladislavem Vančurou pío uovodobou scénu a lrrála se
v Ptaze v roce 194ó. J. J. Kolár psal rovněž básně,,
z nichž některé zhudebnil Bed ich smetana, vedle dramat napsal i několik románri, p ekládal (zeiména Sha-
kespeara věnoval se
50
lstivé a riskočnép esvědčovánl
-
a ziskávání lidí pro katoli&ou víru, iehož nositelcm
se stal iezuitsk íád založen již v toce 1534, ktcr
byl hlavní opoťou vatikánsk ch papež .
30 - Paoel Stránsk a Pazsel SHi,la ze Zbo e - žili ke kon.
16. a na počátku 17. stol, a pat ili mezi pobělohot.
ské exulanty, snažícíse dále pracovat a psát svá nau.
ková a vzdélávaci dila v p edbělohorském duchu.
Pavel Stránsk napsal latinsk spis O státě českém r
Pavel Skála zejméaa histotické clílo o dě.iinách nekato.
lick ch cirkví Historie církcvní.
ci
35 - d.tulina J. N, Štěpánka - Na počátku 19. stol.
.
v letech 1812-1824 na scéně Stavovského
224
čti Šejkspíra-, Schillera a Goetha) a
žurnalistice.
Bacbotsa qedkce - Álexandr Bach, rakousk, ministr
vnitra v letech 1849-1859. Toto období, naz vané též,
,,bachovsk m absolutismem" (ti. svrchovarrou moci), se
vyznačuje opětovn ,m wrd m politick ,m i národnostnímritlakem. V česk ch zemích těžce postihuie národní život, nap . Karel HavlíčekBorovsk ie vypovězen clo
Brixenu, J. V. Frič ic zatčen, vězněn ve věznici na
I{radčanech a v Komárně a iako mnozí iiní žije po
propuštěni pod trval m policejním dohledem.
lid.é p ecbod,ni - Fučik má tu na mysli dobu ,,p echodu", kdy star, společensk systém buržoazní (méšťáck ) se iiž píežívá,a na obžoru se již obievuie rrovli
společensk ád, socialistick . Také J. P. Koubek žiI
v ,,době p echodu", kdy se p ežívalovšem teprve star
feudální ád a v icho lťrnčse iiž obievovaly a upevňovaly prvky ádu buržoazního,jenž v našich zemich zakotvuic po roce 1848,
záslu.
(dnešního Tylova) divadla. Pozdčii sc stal štěpánclr
spolu cditelcm tohoto divadla a česká p edstavcrrl
tu lrráli iiž profesionální herci.
i
\3 - Mr,
hou ochotníkri, |imž stál v čele profesionální divadelnlk
Jan Nepomuk Štěpánek, znovu oživl v Ptaze česk <li.
vadelní život. Svá oclrotnická p edstavení htála tato
skupina
století
- Hášter u kajetán - Tylova ochotnická družina hrála.
po čty i léta (1834-1838) v někdeiším refektá i (tj.
jidelně) b valého kláštera teatirrského v tzv. Knietánském domě na Malé Straně na Nov ch zámeckycfu
29 - cisa ská dragonátla - p vodně: násilné metody obno.
vování katolické věrouky za pomoci voiska, hlavnl
jizdniho (dragoun ), zavcdené koncem 17. stoleti vo
Ftancii, V,raz byl pi,enesen i na pozdější obdobné zpr1.
iea.litská propagand.a
básnik, satirik, sběratel lido-
generace.
iako jeden z ider:v ch zdtoi marxismu-leninismu.
soby potlačování lidov,ch mas.
-
vedoucí íedaktof pokrokového vlasteneckého časopistl
Čechoslav, v němž se hlásiia k nástupu mladá literární
oddíl
27 - ílegelouo učeni - učeníněmeckého idealistického filo.
sofa G. V. F. Hegela z počátku 19. století. Mezi zl.
Jaroslaz:
vé slovesnosti a folklótu, v t icátlich letech 19.
!,4
*
b edb
eztoo
absolrltismls
-
neomezcná císa ská vláda
v čele pln ch t icet lct
r,ídeňsk hrabě Metternich. V b eznu 1848 propukla *
ritlaku a tvrdé reakcc, iIž stál
225
l-}osi ťovilěž p edstavitelé vysokého učeníp i r zn ch
universitních slavnostech, p i promocích apod.
abčanská garda
-
- dobrovolnick, ozbroien
\6
- Langeí Jose|
kladní ieho kladné stránky pat í ieho zd raznění histo.
ričnosti a kolektivnosti lidsk ch dějin, iejichž hybnou
sílu spat oval v práci ,íaba", a zejména pak jeho íor.
mulace někter ch filosofick ch zákonri dialektiky. V tvrir.
čímrozpracování Marxe a Engelse se staly součártl
vědeckého učení,takže Hegeiova filosofie ie ceněnt
-
schodech.
a,\
- Pruisk, Žid -
ttagédie J. J. Kolára byla upravena
Vladislavem Vančurou pío uovodobou cénu a lrrála se
v Ptaze v roce 194ó. J. J. Kolár psal rovněž básně,
z nichž některé zhudebnil Bed ich smetana, vedle dramat napsal i několik románri, p ekládal (zciména Sha-
kespeara věnoval se
-
53
- Mr,
!,4
-
a ziskávání lidí pro katoli&ou víru, iehož nositelcm
se stal iezuitsk íád založen již v toce 1534, ktct
byl hlavní opoťou vatikánsk ch papež .
30 - Paoel Stránsk a Patsel
ci
35 - d.tuiina J. N, Štěpánka - Na počátku 19. stol.
.
záslu.
v letech 1812-1824 na scéně Stavovského
sc tal štěpáncL
spolu cditelcm tohoto divadla a česká p edstavcrrl
tu lrráli již profesionální herci.
(dnešního Tylova) divadla. Pozděii
224
čti Šejkspíra-, Schillera a Goetha) a
žurnalistice.
lid.é p ecbod,ni - Fučik má tu na mysli dobu ,,p echodu", kdy star, společensk systém buržoazní (měšťáck ) se iiž píežívá,a na obžoru se již obievuie rrovli
společensk ád, socialistick . Také J. P. Koubek žil
v ,,době p echodu", kdy se p ežívalovšem teprve stat
íeudální ád a v iclro lťrnčse iiž obievovaly a upevňovaly prvky ádu buržoazního,ienž v našich zemich zakotvuic po roce 1848,
hou ochotníkri, |imž stál v čele profesionální divadelnlk
Jan Nepomuk Štěpánek, znovu oživl v Ptaze česk <li.
vadelní život. Svá oclrotnická p edstavení htála tato
skupina
i
Bacbotsa ledkce - Álexandr Bach, rakousk, ministr
vnitra v letech 1849-1859. Toto období, naz vané též,
,,bachovsk m absolutismem" (ti. svrchovarrou moci), se
vyznačuje opětovn ,m wrd m politick ,m i národnostnímritlakem. V česk ch zemích téžcepostihuie národní život, nap . Karel HavlíčekBorovsk ie vypovězen clo
Brixenu, J. V. Frič ic zatčen, vězněn ve věznici na
I{radčanech a v Komárně a iako mnozí iiní žije po
ptopuštěni pod trval m policejním dohledem.
50
lstivé a riskočnép esvědčovánl
Sfui,la ze Zho e
- žili ke kon.
16. a na počátku 17. stol, a pat ili mezi pobělohor.
ské exulanty, snažícíse dále pracovat a psát svá nau.
ková a vzdélávaci díla v p edbělohorském duchu.
Pavel Stránsk napsal latinsk spis O státě českém r
Pavel Skála zejméaa histotické dílo o dějinách nekato.
lick ch cirkví Historie církcvní.
století
\9 - Hášter u kajetán - Tylova ochotnická družina hrála.
po čty i léta (1834-1838) v někdeiším refektá i (tj.
jídelně) b valého kláštera teatirrského v tzv. Ka'etánském domě na Malé Straně na Nov ch zámeckycb
29 - cisa ská dragonáda - privodně: násilné metody obno.
vování katolické věrouky za pomoci vo|ska, hlavnů
jizdniho (dragoun ), zavcdené koncem 17. století vc
Ftancii, V,raz byl pi,enesen i na pozdější obdobné zpr1.
iea.litská propagand,a
básník, satirik, sběratel lido-
generace.
iako jeden z ideov ch zdroi marxismu-leninismu.
soby potlačování lidov,ch mas.
-
vedoucí íedaktof pokrokového vlasteneckého časopistl
Čechoslav, v němž se hlásiia k nástupu mladá literární
oddíl
27 - ílegelouo učeni - učeníněmeckého idealistického filo.
sofa G. V. F. Hegela z počátku 19. století. Mezi zl.
Jaroslaz,l
vé slovesnosti a folklóru, v t icátlich letech 19.
eztoo absolilrismls - neomežcná císa ská vláda
ritlaku a tvrdé reakcc, ilž stál v čele pln ch t icet lct
D edb
vídeňsk hrabě Metternich. V b eznu 1848 propukla -
225
nosi íovlrěžp edstavitelé vysokého učeníp i r zn
universitních slavnostech, p i promocích apod.
abčanská garda
-
- dobrovolnick, ozbroien
eh
\6
- Langeí JoseJ
kladní ieho kladné stránky pat í ieho zd raznění histo.
ričnosti a kolektivnosti lidsk ch dějin, ieiichž hybnou
sílu spat oval v práci ,íaba", a zejména pak jeho íor.
mulace někter ch filosofick ch zákonri dialektiky. V tvrir.
čímrozpracování Marxe a Engelse se staly součártl
vědeckého učení,takže Hegeiova filosofie ie cenčnl
\9
-
schodech.
a,\
- Praisk, Žid -
ttagédie J. J. Kolára byla upravena
Vladislavem Vančurou pío uovodobou cénu a lrrála se
v Ptaze v roce 194ó. J. J. Kolár psal rovněž básně,
z nichž některé zhudebnil Bed ich smetana, vedle dramat napsal i několik románri, p ekládal (zeiména Sha-
kespeara věnoval se
50
lstivé a riskočnép esvědčovánl
-
a ziskávání lidí pro katoli&ou víru, iehož nositelcm
se stal iezuitsk íád založen již v toce 1534, ktet!
byl hlavní opoťou vatikánsk ch papež .
30 - Paoel Stránsk a Pazsel SHila ze Zho e - žili ke kon.
16. a na počátku 17. stol. a pat ili mezi pobělohot.
ské exulanty, snažícíse dále pracovat a psát svá nau.
ková a vzdélávaci dila v p edbělohorském duchu.
Pavel Stránsk napsal latinsk spis O státě českém r
Pavel Skála zejméaa histotické dílo o dějinách nekato.
lick ch cirkví Historie církcvní.
ci
35 - d.tulina J. N, Štěpánka - Na počátku 19. stol.
.
224
čti Šejkspíra-, Schillera a Goethá) a
žurnalistice.
Bacbotsa ledkee - Álexandr Bach, rakousk, ministr
vnitfa v letech 1849-1859. Toto období, na4vané též,
,,bachovsk m absolutismem" (ti. svrchovarrou moci), se
vyznačuje opětovn ,m wrd m politick ,m i národnostnímritlakem. V česk ch zemích téžcepo tihuie národní život, nap . Karel HavlíčekBorovsk ie vypovězen clo
Brixenu, J. V. Frič ic zatčen, vězněn ve věznici na
I{radčanech a v Komárně a iako mnozí iiní žije po
propuštěni pod trval m policejním dohledem.
ecbod,ni - Fučik má tu na mysli dobu ,,p e*
chodu", kdy star, společensk systém buržoazní (méšťáck ) se iiž píežívá,a na obžoru se již obievuie rrovli
společensk ád, socialistick . Také J. P. Koubek žil
v ,,době p echodu", kdy se p ežívalovšem teprve stat
íeudální ád a v iclro lťrně se |iž obievovaly a upevňovaly prvky ádu buržoazního,ienž v našich zemich zakotvuic po roce 1848,
zástu.
v letech 1812-7824 na scéně Stavovskébo
tal štěpáncL
spolu cditelcm tohoto divadla a česká p edstavcrll
tu lrráli iiž profesionální herci.
(dnešního Tylova) divadla. Pozdčii sc
i
53 * M1, lid.é p
hou ochotníkri, |imž stál v čele profesionální divadelnlk
Jan Nepomuk Štěpánek, znovu oživl v Ptaze česk <li.
vadelní život. Svá oclrotnická p edstavení htála tato
skupina
století
- Hášter u kajetán - Tylova ochotnická družina hrála.
po čty i léta (1834-1838) v někdeiším refektá i (tj.
jídelně) b valého kláštera teatinského v tzv. Klr'etánském domě na Malé Straně na Nov ch zámeckycb
29 - cisa ská dragondda - privodně: násilné metody obno.
vování katolické věrouky za pomoci voiska, hlavnó
jizdniho (dragoun ), zavcdené koncem 17. století vc
Ftancii, V,raz byl pi,enesen i na pozdější obdobné zpr1.
iea.litsklí propagand.a
básník, satirik, sběratel lido-
generace.
iako jeden z ideov ch zdtoi marxismuleninismu.
soby potlačování lidov,ch mas.
-
vedoucí íedaktor pokrokového vlasteneckého časopistt
Čechoslav, v němž se hlásila k nástupu mladá literární
oddíl
27 - íIegelouo učeni - učeníněmeckého idealistického filo.
sofa G. V. F. Hegela z počátku 19. století. Mezi tl.
Jarcstazl
vé slovesnosti a folklóru, v t icátlich letech 19.
!,4
*
ezfloo absolurismus - íeomezcná císa ská vláda
v čele pln ch t icet lct
vídeňsk hrabě Metternich. V b eznu 1848 propukla D edb
ritlaku a tvrdé reakcc, iIž stál
225
llosi ťovlrěžp edstavitelé vysokého učeníp i r zn
universitních slavnostech, p i promocích apod.
abčanská garda
-
- dobrovolnick, ozbroien
eh
\6
- Langeí JoseJ
kladní ieho kladné stránky pat í ieho zd raznění histo.
ričnosti a kolektivnosti lidsk ch dějin, iejichž hybnou
sílu spat oval v práci ,íaba", a zejména pak jeho for.
mulace někter ch filosofick ch zákonri dialektiky. V tvrir.
čímrozpracování Marxe a Engelse se staly součártl
vědeckého učení,takže Hegeiova filosofie ie ceněnl
schodech.
,l,\
- Pruisk, Žid -
ttagédie J. J. Kolára byla upravena
Vladislavem Vančurou pío uovodobou cénu a lrrála se
v Ptaze v roce 194ó. J. J. Kolár psal rovněž básně,
z nichž některé zhudebnil Bed ich smetana, vedle dramat napsal i několik románri, p ekládal (zeiména Sha-
-
a ziskávání lidí pro katoli&ou víru, iehož nositelcm
se stal iezuitsk íád založen již v toce 1534, ktcr
byl hlavní opoťou vatikánsk ch papež .
30 - Paoel Stránsk a Pazsel SHžla ze Zho e - žili ke kon.
16. a na počátku 17. stol, a pat ili mezi pobělohor.
ské exulanty, snažícíse dále pracovat a psát svá nau.
ková a vzdélávaci díla v p edbělohorském duchu.
Pavel Stránsk napsal latinsk spis O státě českém r
Pavel Skála zejméaa histotické clílo o dě.iinách nekato.
lick ch cirkví Historie církcvní.
ci
35 - d.tuiina J. N, Štěpánka - Na počátku 19. stol.
.
záslu.
hou ochotníkri, iimž stál v čele profesionální divadelnlk
Jan Nepomuk Štěpánek, znovu oživl v Ptaze česk <li.
vadelní život. Svá oclrotnická p edstavení htála tato
v letech 1812-7824 na scéně Stavovského
sc stal Štěpánck
spolu cditelem tohoto divadla a česká p edstavcrll
tu lrráli iiž profesionální herci.
skupina
(dnešního Tylova) divadla. Pozděii
224
kespeara věnoval se
50
lstivé a riskočnép esvědčovánl
století
\9 - Hášter u kajetán - Tylova ochotnická družina hrála.
po čty i léta (1834-1838) v někdeiším refektá i (tj.
jídelně) b valého kláštera teatinského v tzv. Ka'etánském domě na Malé Straně na Nov ch zámeckycb
29 - cisa ská dragonáda - privodně: násilné metody obno.
vování katolické věrouky za pomoci voiska, hlavnl
jizdniho (dragoun ), zavcdené koncem 17. století ve
Francii, V,raz byl pi,enesen i na pozdější obdobné zpil.
iea.litsfuí propagand.a
básník, satirik, sběratel lido-
generace.
jako jeden z ideov ch zdroi marxismu-leninismu.
soby potlačování lidov,ch mas.
-
vedoucí redaktor pokrokového vlasteneckého časopistl
Čechoslav, v němž se hlásila k nástupu mladá literární
oddíl
27 - íIegelovo učeni - učeníněmeckého idealistického íilo.
sofa G. V. F. Hegela z počátku 19. století. Mezi zl.
Jarostaz,l
vé slovesnosti a folklótu, v t icátlich letech 19.
-
i
čti Šejkspíra-, Schillera a Goetha) a
žurnalistice.
Bacbotsa ledkce - Alexandr Bach, rakousk, ministr
vnitra v letech 1849-1859. Toto období, naz vané též,
,,bachovsk m absolutismem" (ti. svrchovarrou moci), se
vyznačuje opětovn ,m wrd m politick ,m i národnostnímritlakem. V česk ch zemích těžce postihuie národní život, nap . Karel HavlíčekBorovsk ie vypovězen do
Brixenu, J. V. Frič ic zatčen, vězněn ve věznici na
I{radčanech a v Komárně a iako mnozí iiní žije po
propuštěni pod trval m policejním dohledem.
53 - M1, lid.é p
ecbod.ni - Fučik má tu na mysli dobu ,,p echodu", kdy star, společensk sy tém buržoazní (méšťáck ) se iiž píežívá,a na obžoru sc již obievuie rrovli
společensk ád, socialistick . Také J. P. Koubek žil
v ,,době p echodu", kdy se p ežívalovšem teprve stat
íeudální ád a v icho lťrně se iiž obievovaly a upevňovaly prvky ádu buržoazního,jenž v našich zemích zakotvuic po roce 1848,
',4 * p edb exfloo absolrltismus - íeomezcná císa ská vláda
ritlaku a tvrdé reakcc, iIž stál v čele pln ch t icet lct
vídeňsk hrabě Metternich. V b eznrr 1848 propukla -
225
llosi íovlrěžp edstavitelé vysokého učeníp i r zn ch
universitních slavnostech, p i promocích apod.
abčanská garda
-
- dobrovolnick, ozbroien
\6
- Langeí JoseJ
schodech.
a,\
- Pruisk, Žid -
ttagédie J. J. Kolára byla upravena
Vladislavem Vančurou pío uovodobou cénu a lrrála se
v Ptaze v roce 194ó. J. J. Kolár psal rovněž básně,
z nichž některé zhudebnil Bed ich smetana, vedle dramat napsal i několik románri, p ekládal (zeiména Sha-
29 - cisa ská dragonáda - privodně: násilné metody obno.
vování katolické věrouky za pomoci voiska, hlavnó
jizdniho (dragoun ), zavcdené koncem 17. století vc
Francii, V,raz byl pi,enesen i na pozdější obdobné zpil.
soby potlačování lidov,ch mas.
kespeara věnoval se
50
lstivé a riskočnép esvědčovánl
-
a ziskávání lidí pro katoli&ou víru, iehož nositelcm
se stal iezuitsk íád založen již v toce 1534, ktcr
byl hlavní oporou vatikánsk ch papež .
30 - Paoel Stránsk a Pazsel Skila ze Zho e - žili ke kon.
16. a na počátku 17. stol, a pat ili mezi pobělohot.
ské exulanty, snažícíse dále pracovat a psát svá nau.
ková a vzdélávaci díla v p edbělohorském duchu.
Pavel Stránsk napsal latinsk spis O státě českém r
Pavel Skála zejméaa histotické clílo o dějinách nekato"
lick ch cirkví Historie církcvní.
ci
.
224
čti Šejkspíra-, Schillera a Goetha) a
žurnalistice.
Bacbotsa ledkce - Alexandr Bach, rakousk, ministr
vnitra v letech 1849-1859. Toto období, naz vané též,
,,bachovsk m absolutismem" (ti. svrchovarrou moci), se
vyznačuje opětovn ,m wrd m politick ,m i národnostnímritlakem. V česk ch zemích téžcepostihuie národní život, nap . Karel HavlíčekBorovsk ie vypovězen clo
Brixenu, J. V. Frič ic zatčen, vězněn ve věznici na
I{radčanech a v Komárně a iako mnozí iiní žije po
ptopuštěni pod trval m policejním dohledem.
lid.é p ecbod,ni - Fučik má tu na mysli dobu ,,p e*
chodu", kdy star, společensk systém buržoazní (méšťáck ) se iiž píežívá,a na obžoru se již obievuie rrovli
společensk ád, socialistick . Také J. P. Koubek žiI
v ,,době p echodu", kdy se p ežívalovšem teprve stat
íeudální ád a v iclro lťrně se iiž obievovaly a upevňovaly prvky ádu buržoazního,ienž v našich zemich zakotvuie po roce 1848,
záslu.
v letech 1812-7824 na scéně Stavovského
sc tal štěpáncL
spolu cditelcm tohoto divadla a česká p edstavcrrl
tu lrráli iiž profesionální herci.
(dnešního Tylova) divadla. Pozděii
i
\3 - Mr,
hou ochotníkri, |imž stál v čele profesionální divadelnlk
Jan Nepomuk Štěpánek, znovu oživl v Ptaze česk <li.
vadelní život. Svá oclrotnická p edstavení hrála tato
skupina
století
\9 - Hášter u kajetán - Tylova ochotnická družina hrála.
po čty i léta (1834-1838) v někdeiším refektá i (tj.
jídelně) b valého kláštera teatirrského v tzv. Klietánském domě na Malé Straně na Nov ch zámeckycb
jako jeden z ideov ch zdroi marxismu-leninismu.
35 - d.tulina J. N, Štěpánka - Na počátku 19. stol.
básník, satirik, sběratel iido-
8enerace.
kladní ieho kladné sttánky pat í ieho zd raznění histor
ričnosti a kolektivnosti lidsk ch dějin, iejichž hybnou
sílu spat oval v práci ,íaba", a zejména pak jeho íor.
mulace někter ch filosofick ch zákonri dialektiky. V tvrir.
čímrozpracování Marxe a Engelse se staly součártl
vědeckého učení,takže Hegeiova filosofie ie cenčnl
-
-
vedoucí íedaktof pokrokového vlasteneckého časopistl
Čechoslav, v němž se hlásila k nástupu mladá literární
oddíl
27 - íIegelouo učeni - učeníněmeckého idealistického filo.
sofa G. V. F. Hegela z počátku 19. století. Mezi zl.
ier.litská propagand.a
Jarostaz,l
vé slovesnosti a íolklóru, v t icátlich letech 19.
:,,t
-
p edb eutoo absolrltismus - íeomezcná císa ská vláda
ritlaku a tvrdé reakcc, iIž stál v čele pln ch t icet lct
vídeňsk hrabě Metternich. V b eznu 1848 propukla -
225
jako ohias piedchozích revolučnich událostí ve
[lrnnťl|
velitele Álírcda von Vindischgrátze (čti: íon Vindyškrécc), potlačujícíhotvrdě a bez milosti dělnické bou c
v roce 1844 a poté revoluci v roce 1848. 1/ boii v IJhrách neuspčl a mu:,el b t iako velitel oclvolán.
- revoluce ve Vídni, která si vynutila propuštčníMa=
ternicha. K revolučním událostem poté dochází tlka
v Berlině, v Praze, a zvláště v Maďarsku (tehdciíícb
Uhrách).
57 * Německ Brotl - nynější Havličk v
58 - štaíáž* sttnulá skupina
-
,,žišetakouská 1lominula"
-
kxuta
osob
-
p ipominkou ,,vznešen ch
v
sledek.
59 - Stooan - politick časopis, kterlí vydával Karel Hav,
líčekBorovsk po žániku w ch Národnich novin od
května 1850 do srpna 1851. Vyvrcholila tu ieho novl,
ná ská zkušenost
noviná stvi.
a
současně
celé toto dobí českého
60 - žandatm * četnik, slovo
pírvodně označovalo voiínl
francouzské st edověké téžkéilzdy,
* razia - dnes
béžrlé:nňe; náhlá potriceiní ptohlídh
podez el ch mlstnosti či obvod
dekorum a inkognito
jeni iména a prlvodu
-
vnější zdáli drirtoinotti a uta,
* posrillofi
- téžpostilión; kočípóštovního dostaÝnítl,
,,poštovsk panáček"
d.epoftace
ó3 - Wind,a 226
-
- krátkj, kožen bič (karabáč), narážka na car,
skou vládu
zde ve smylu: šatswo, svršky, zavanadll,
Dnes se slovo efekt pottžívá povze tť smyslu: tičinck,
-
sko se prolrlásilo amostatn]im státem, clo iehož čela
lryl postaven Kossutlr. Po porážce revoluce emigtovat
a icho jméno zlistár,á s},tnbolern htilinského brlje.
hymeti" narážíJ. Fučik na taíou rakousko-uherskou
státfií hymnu, ve které se zpívalo: ,, íšrakouská nepe,
mine". Říše se rozpadla v íoce 1918.
- cfekty -
*
* Košat Láios Kossutlr (tti: táloš Košut), ví,znamnjnraďarsk, demokrat a revolucioná , ieden z vridcii matíarskétevoluce v letech 1848-1849. Když naďarská
\.oiska vyhnala Rakušany s ,, íindou" v čele, Ir{aďar-
Brod
-
násilné vyhoštěnl
(,5
,,íoc1en beraorrage nd.er Betbei!igxng"
v j, raznou spoluťtčast".
p ezdivka rakouského matšála' ,a vrchnllrr
(nčm,) ,,pro
Pani de Staél - rovličžMadame de Staěi (čti: madam
,l Stael); francouzská spis<rvrrtelka, bojuj{ci za nové
Likoly litcratuty po francouzské butžoaznírevoluci ve
jménu svobcldy jeclince a lidského zclokonalování. Jeií
román Corinne (Korina) fytyčil požad^r,cli ilsr.rtbození
žely ze
společenské pocl ízcrrosti.
(}eotge Sud,ooá (čti,: žorž), fratIcouzská spisovatelka bo.iující za zrovllopťávl,tčni žen, zároveň však už ve
sv,ch dilech poukazuie na vyko isťováni tlčlnické t idy
a dožaduje se prtr tri práva rra sloboc|ni, živor. Sama
se zťlčastnila revolučníchakcí,
Sturm und Drung (čti: šturm) - rr;izev litcrárlrílro irnu"
tí (česky: Bou e a vzclor) z ktrllce 18. stoletl v Něrnccku, p eclstavovaného zejména nrlad ,m Goetlrem a
Schillerem. Bylo r,,rirzem odporu proti stavovskén]rr
lcllclállrímrr
z,
lzení yc jménu nrladé nastupuiicí měšťác-
kc t idy, zápasícítehd1, za
všestrlttttÝ sr.obodn rozvtlj
Dila tohoto období tórne r,ždv končíporl!žkou hrdiny, kter ví, proťi čcnltl btliuit,, rvia!t rlcr;tii
llrobnosti.
j.lrnrtrt
či vystěhování
-
1:l
cclstiivu o sr,lclr eíleclr.
hjcd,erneier (čti: bidrrnajer) živrltrri sloh p iclrázeiící
k nám z Německa a Ral<ouska v první polovirrě 19"
rrrrl.; 1,1.značrric se mr-tlorně ťáckou scntiment.llit()tl, ll(.
7?l
T
vl{usem a llap@lobovánim ži1,otrrí]ro zpti obu boháč ,
ztláštčšlcclltv, a všcmi znaky, o nichž tak v stižně bo-
68 - Iite tni konoence - u táleĎá litetární žvyklost, pravidlo odpovídajícíustálcn m zprisobrim, většinou Ýyíaz newo ivosti
Yoít ťuclk-
l7nailtisttJrls * uměleck a litcrárrrí smčr z konce 18.
lr z pťvní poloviny 19. století, zd razňuiicí proti chladnómu rozumovému poznání v-ztram citovosti, Íantazie,
osobrrího prtlžitku, v znam ideálu * i velkého hrdinskélro gesta. zvláštč ve vztalrrr k nároclní nrirrulosti,
-
'
,-
vykleštění; zde
životného, p irozeného
- kastrace -
77 - intonaee -nasazení
autoť epigramri, krátk ch, risečn ch sa-
tirick ch veršťl či prťlpovidek
- lamennaisoask (čti: lamenézovsk ) - podle francouzského spisovatele, kněze F. Lamennaise, kter hlásal
k esťansk socialismus.
-, rcvolučnípíscri, ktcrlru
zir fratrcouzské buržoaznírcvrl]ucc do Pa ížeuvedl prrr.
por dobrclvolnikťr z iihofrancrlrrzskéhtl p istavu Marscillc. PoztJčji se stála frirncouzskrlu stlttlrí lryttrnrlu.
Rabelaise (čti: rabléze)
smyslu: zbavení všeho
z,néni, odstínění (privodní v: znam: správné
šky tónu v hudbě)
- epi1landtik -
llarsaillais,t (čti tnarsejéza)
gtlrgailtuo,usŘl
- lretrzrsytná a požitká ská; podle Grrr
g:rntuy, imóna hrdirry romátlu francrluzského spisovutc
v
ve
73 - premonstráti - katolick, duchovní ád založen roku
1720 ve Francii v Prémontré(u nás sídlil na Strahovč),
anakrcolttické pisfiě - lyrické zpčvi. opčvujícivíno a
iásku (poclle sbírky básní p,ipisrlvarró ncsprt'rl.ně statocckómu básníkovi Atlakréllnor.i)
lc
223
časopis mladé literární generace 30. let minulého století, Založi| jei a po dlouhá léta vedl J. K.
Tyl. Časopis soust edil v znamné autoty 8vé doby a ve
svém pokrokovóm zamě ení měl na z eteli širokéčtená ské vtswy.
- Kz:ět1 -
Hankn.
-- Itcittc Heinricl: (čti: Irajrrc hajnrich) -* ncjvčtšíněnrcck revoluční básník 19. století, p ívržcnec pokťokov cl|
icicjí, nesmi itelrr odpťrrce nčmeckélrošosáctr,í a zpátcčuictvi, btízk p ítel Karla Marxc
{j ,,
čeťtlumočníka myšlcnek vyjad ujícíchpolitické a kulturní zájmy národa.
- umělcck evropsk smčr z 18, a počátku
19, stoi., ktel zeiména Ý začátcích byl v.razem některuch pokrokov ch ideálri nastupujícíměšťáckét ídy.
Zd ray,ňo,,al hodnoty tozumor,ólro pozrrání a opítal se
p itom o traclicc antickóho (klasickólro) umční,které
v mtrohém napodoboval.
p.rl Václav
dě|ové, píběhové
70 - Če.rká zlčela - beletristická p íloha listu Pražskénoviny, ktet od r. 1834 redigoval Fr. L. Čelakovsk ;
učinil z ni v razn a vlivn literární orgán, Roku 1846
p evzal redakci Karel Havlíček, kter listu vtiskl pe-
k,lasiti.rnl,us
Macpberson ]anes (čtí:N,íckfelzn Džcrns)
- sk<-ltsk
básník drrrhé pťtlc 18. stol., kter pomáhal otvífat ce ty
k básnickémrr ťomántismu. Jeho Zpčvy Ossianovy, icž
vydál,al za objevenó žlomky stnťó keltské poczie, daly
podnět k podobn m literárrrim padčlkťrm v jin ch zemích, tvo cnj-m ve yltstencckť,m zájnrLr. {I nás ie nap .
-
69 - |abulační -
14
- pokrokooost
,nlad,oněmecká
(Sturm und Drang).
/5 - |ilistr -
-
iz
pozĎ.
kc str.
rlzkoprs člověk, omezcnec; filistrovswí -
šosáctvi, zpátečnicwi
,
-
66
kleptomanie
- chorobn sklon ke
ktádežim
229
7'J
-
konstitačni
-
po ,,čistce národa", po tom, aby z nátoda byli vy azeni všichni pokrokoví, levicoví spisovatelé. Surové ritoky
se soust edily rovněž na Karla Capka.
stavní
stužkovéodznaky na čepicích,obvykle v nÁrodnich barvácb
- kokad.y -
iluminate
-
96 - Ringbo|toaka - Ringhofferovy závody, někdeišístro|írensk podnik v Ptaze na Smíchově, založen; v roce
7777- po osvobození se rozrostl v ieden z našich největšich stroiirensk; ch závod (ČKD Praha - závod
Tatra Smíchov).
slavnostní osvětlení
79 - intuice - zprlsob poznávání za pomoci tušenía vciťování, na rozdíl od poznáváni pomocí rozumového, vě.
dcckého zkoumárrí
80 - hegeliánská filosolie - viz pozn. ke str.
-
v obci
socialismus |tancou,xsk a anglickll - nejrrizněiší so.
cialistické teorie rázu utopického a nevědeckého, které
hledaly cesty k p estavbě společnosti, většinou odtrže.
ně od skutečnébo života a t idního boie. V někter ch
z nich bylo plodné iádro. Teprvc Marx a Engels, ktci využili dosavadních poznatk a došli k adě v znam,
nlich objevri společensk ch zákonitostí, vytvo ili ucelené
vědecké učení(v ekonomii, filosofii a v teorii o společenskémt ídnímzápase) a položili tak vědeck zá,
klad boii dělnické tiídy za socialismus a komunismus.
Základnim programem tohoto boie se stai iejich Komurristick manifest z roku 1848.
-
Fr. Chládek, kter se narodil
Hr'edle u Rakovníka, p estčhoval sc roku 1851
do senomat, kde se živil ezbá stvím.
98 - senomatsk elbá -
27.
Moraaské norsin1 - list vycházeiící v polovině 19. stol.
na Moravě; redigoval jej Fr. Matouš Klácel; spolupra,
covnicí mu byla rovněž Božena Němcová, jeiížčlánck
Selská politika, otištčntu
k
v roce 1848,
pat
il
99 - ideopa|ick, - vyjadiuiící určit ,m znakem cel poiern;
zde ve smyslu zkoumáni literatury na základě je.iího
myšlenkového p ínosu
100
109
83 - kadlub - forma,
-
tvar
85 - btasateté zsečerni kultury -
isou to
auto
i
štvav ch
článk otištěn1l,ch v deniku večer, vydávaném
reakčnl
agrární stranou; volali v době největšího ohroženi rc.
publiky a po p ijetí mnichovského diktátu v roce 1938
230
- čamara - druh kabátu s
ozdobn mi šň rkami, kter,
se nosil od roku 1848 iako součást vlasteneckého boru až do konce 19. stoleti. Byl to podnčt polsk ch vlas-
- asketick I
Fučíktu má na mysli p c.
roveň.
tenc.
tehdy
neiv,raznějšim proievrim revolučně zamě ené publi.
áteté Heinriclsa Heina
devšímKarla Marxe.
d,ruiina lumirozsc - literární sk,:pina naz vaná tak podle časopisu Lumír, vydávaného J. V. Sládkem témč
po dobu 25 let. I(e skupině se počitaii dále J. Vrchlicky, ]. Zeyet ai. Jejich cilem bylo ,,otev it okna" do literatury svět<lvé a povznést domáci litcraturu na svéto-
vou
cistiky,
82 - p
-
l0 -
epigoni
-
od íkav , zdtženliv
napodobitelé
Ptozkavá
Jaroslazsa Vrcbliekébo se dočká
p edpovčď Julia Fučika, že Vrchlického souborrré dilo
vyjde až za socialismu, se skutečně vyplnila. Souborné
vydání básníkov ch spisri bylo po dvacetileté p estávce
uskutečněno až v letech 1948-1963. Dále vyšla antologie Vrchlického básní, po iaké Fučíkvolal, ve dvou
- ,,dilo
svazcích (Básně I, II) v roce 1953; ucelen pohled
na básnikovu tvorbu a život pod názvem Host na
231
žemi byl vydán
v íoce 1966 pro Klub
p átel poezic
té doby, J. Fučíknapsal o tomto
časopise obsáhlotl,
rivahu Paměti Světozoru, za azenou do XI. svazku iehcl
Spisri (Pokoleni p ed Petrem).
(dnes běžně: dilema)
- nutnost volby mezi
dvěma možnostmi, obvykle málo p íiemn mi
171
- dilemma
,112
- panycbida -
Ál3 -
sm:ttteční ob
ad na památku
zesnul ch
směr
parnasismus byl p vodně básnick
ve francouzské literatu e druhé poloviny 19. stol.,
počítánop edevším dílo J, Vrchlického.
antikt)itd
-
-- nadrigal *
-
l24 *
závislého iedince. P es své ideové omezeni byl zvláště
mnolr mi rysy pokrokov . Spolupracoval
s ním rovněž St. K. Neumann.
šímladou kritiku,
zamě ena
byla kriticky píoti staršI
:\1,7
1,19
-
*
Saětoxor
- Světozor, list širokého zamé enl,
byl poprvé zaIožen roku 1834 a jeho prvnim redakto.
rem byl P. J. Šafa ik. 7,áhy list zanikl. V roce 18ó7
vzniká znol.u a stává se ,,oblíben m listem měšťansk ch
rodin". P ispívá do něho ada v znamn ch spisovatcl
232
báser1 psaná
iako spor dvou básní-
člověk schopn rtrčit p íčinynějakého
niet7stiloz:sk!, ináiz,lidualismls - vypiat idealismus sta
věiici do pop edi lohu velké osobnosti. Německ idealistick , filcsof z konce 19. století Friedrich Nietzsche
kter
,,ied 2 lutley"
se
-
k ní hlásil.
Judea byl starověk stát židovsk na
Blízkémv chodě. Zde ve srnyslu: židovské náboženswí
l25 -- Con|iteor -- souhrnn název t í svazkťr lyrick ch Macharoq ch knih, ieho neiosobněišich zpovědí (slovo
pocházejici z latiny - čti: konfiteot - znamená: dozrlávám, vyznávám). Tyto básníkovy knihy vyiad uii
ieho tehdeiší rozchod s vládnoucí společenskou vístvou.
Doz:ienkooa Zetně - v znamn film z toku 1930;
jelrož tvrirce Alexandr Petrovič Dovženko byl iednino
-
- Šináčko
-. lyrická
krl, ne|častěji na téma lásky
fašismu,
l.r6
- autot nepťrvodní, p eiímaiicínetv rčímzp
sobem cizí myšlenky a pťvky
eklektik
opakuiícími se r -
(čti: nj,če) pokládal ž^ základ všeho dění vrili k moci,
boi o moc. Velebil násili a hlásal kult vyvolen ,ch iedincri, ,,nadlidi". P itom opovrhoval pťost ,mi masami.
Jeho filosofie iako krajní v raz mčšťáckéhoindividualismu se také pozdčii odrazila v ideologii nčmeckéh,.-
v určitédobě
generaci, požadovala užšísepětí literatury e životem,
v politick,ch požadavcích se stavěla za demokratická
práva, zditazňovala však individualismus, Skupina sc
nikdy nestala živoucim, jednotn m celkem, vynikali v ní
pouze jednotlivci,
s
ievu
l14 - Moderni reotle (čtil. tev ) - literární a kritick časo_
pis z let 1895 -1925, vcelku odmítaiícíspolečenskou
služebnost umění a zdirazíu,licí ideál svobodného, ne-
-
tencóna
l22 -- diagnostik -
starožitnost
Česká mod,erna - literární skupina hlásícíse k životu
v roce 1895 svlim ,,manifestem". Chtěla sdružit tehdej-
menší lyrická báseň
my
parnasistická éru
-
kladouci driraz na formální dokonalost a vybtoušenost.
Název vznikl podle knihy Parnasse contemporaine (čti:
parnas kontamporén), což značíSoučasn Parnas. (Podle báií star ch Řekri bylo ecké poho í Parnas sidlem
bohri básnictví, m z a básníkri.) U nás ie do této éry
-
'!20
z
l?9
-
největšich prťrkopník sovětské kinematograíie.
raisan d.'étre (čti: rézoo détr) -
smysl bytí, existenční
oprávnění
kanoni7ozsat
lostí.
-
činit pravidlem či obecně uznanou zvyk.
233
žemi byl vydán
t71 ,112
p átel poezic
d.ilemma (dnes běžně: dilema)
- nutnost volby
dvěma možnostmi, obvykle málo p íiemn mi
- panycbida -
Ál3 -
v íoce 1966 pro Klub
smlstečníob
parnasistická éta
směr
ad na památku
parnasismus
byl privodně
zesnul ch
-
*
l24 *
závislého iedince. P es své ideové omezeni byl zvláště
mnolr mi rysy pokrokov . Spolupracoval
s ním rovněž St. K. Neumann.
šímladou kritiku,
zamě ena
byla kriticky píoti staršI
:11,7
-
1,19
- Šináčko
- autot nepťrvodní, p eiimaiicí netv rčímzp
sobem cizí myšlenky a pťvky
eklektik
vzniká znor.u a stává se ,,oblíben m listem měšťansk ch
rodin". P ispívá do něho ada v znamn ch spisovatclrl
232
niet7sňoz:sk!, ináiaidualismas - vypiat idealismus sta
věiíci do pop edi lohu velké osobnosti. Německ ideaiistick , filcsof z konce 19. století Friedrich Nietzsche
fašismu,
*
kter
,,ied z Jurle!"
se
-
k ní hlásil.
Judea byl statověk stát židovsk aa
Blízkémv chodě. Zde ve smyslu: židovské náboženswí
l25 -- Con|iteol -- soutrrnn název t í svazkťl lyrick ch Macharoq ch knih, jeho neiosobněišich zpovědí (slovo
pocházejici z lati,ny - čti: konfiteor - znamená: dozrlávám, vyznávám). Tyto básníkovy knihy vyiad uii
ieho tehde|ší rozchod s vládnoucí společenskou vístvou.
l.|6 -- Dooietlkooa Země * v znamn film z toku
1930;
Alexandr Petrovič Dovženko byl iednim,
ž ncirlětších prťlkopník sovětské kinematograíie.
.jelrož tvrirce
-
Saětoxor
- Světozor, list širokého zamé enl,
byl poprvé zaIožen roku 1834 a jeho prvním redakto.
rem byl P. J. Šafa ik. 7,áhy list zanikl. V roce 18ó7
tencóna *. lyrická báser'r psaná lako spor dvou básníkri, neičastěji na téma lásky
(čti: nj,če) pokládal ž^ základ všelro dění vrili k moci,
boi o moc. Velebil násili a hlásal kult vyvolen ,ch iedincri, ,,nadlidi". P itom opovrhoval pťost ,mi masami.
Jeho filosofie iako krajní v raz mčšťáckéhoindividualismu se také pozdč|i odrlzila v ideologii nčmeckéh,l
v určitédobě
generaci, požadovala užšisepětí literatury e životem,
v politick,ch požadavcích se stavěla za demokratickÁ
práva, zditazňovala však individualismus, Skupina sc
nikdy nestala živoucim, jednotn m celkem, vynikali v ni
pouze jednotlivci,
opakuiícími se r -
ievu
l14 - Moderni rcoue (čti.: tev ) - literární a kritick časo_
pis z let 1895 -1925, vcelku odmítaiícíspolečenskou
služebnost umění a zdirazíujicí ideál svobodného, ne-
-
s
l22 -- diagnostik * člověk schopn rrrčit p íčinynějakého
starožitnost
Česká nod,etna - literární skupirra hlásícíse k životu
v roce 1895 svlim ,,manifestem". Chtěla sdružit tehdej-
menší lyrická báseň
my
stol.,
počítánop edevším dílo J. Vrchlického.
*
'l2() -^ nadrigal
básnick
ve francouzské literatu e druhé poloviny 19.
Antikt)itd
časopise obsáhlou,
rivahu Paměti Světozoru, za azenou do XI. svazku iehcl
Spisri (Pokoleni p ed Petrem).
mez-i
kladouci driraz na formální dokonalost a vybroušenost.
Název vznikl podle knihy Parnasse contemporaine (čti:
parnas kontamporén), což znači Současn Parnas. (Podle báií star ch Řekri bylo ecké poho i Parnas sidlem
bohri básnictví, m z a básníkri.) U nás ie do této éry
-
té doby, J, Fučíknapsai o tomto
|')1)
--
raison d.'étre (ěti: rézon détt) -
smys1
bytí, existenční
oprávnění
h,anoni4ozsat
lostí,
-
činit pravidlem či obecně uznanou zvyk.
233
-
- Petr Bezrlé, iak známo, ie pseuza nímžse dlouho skr val skutečn autor Vladimír Vašek, V rizkém kruhu byl tento pseudonym
p ísná anonymita
donym,
(literárrri jméno) ptoztazen
130
- apodiktick -
v roce
polemick
zesmčšňuiicíoclprirce.
proti p íkazu božimu; Lot, iako iedin, spravedliv měl
b,t se svou rodinou této zkázy
1900.
nezvntn
.* pamt'let
l37 - žena Lotooa - podle biblického m,tu záhynula na
ritěku z ho icí Sodomy a Gomorhy, pťotože e ohlédla
, často satirick spis,
obvykle
lapid.árně
739
generace indipidualistické - geneíace, které povyšova|ry a vyzvedávaly iedince (individuum) a jeho osobní
záimy nad společnost, aniž pochopily v znam polečenského bo|e - pťávé za zájmy tohoto iedince. Proto tu
Fučíkhodnoti iejich zápas, i když mnobdy statečn , iako
-
heslem všenárodních zájrrr, zdrirazňovan,ch svatováclav-
131
-
kraazlě potlačená stáoka - š1o o velkou stávku ostíavského dělnicwa na iaíe roku 1925, která byla krvavě
potlačena st elbou četnick,ch karabin do pracuiících
v Orlové. O stávce psal právdivě Dělnick deník,
orgán komunistické strany, iehož zvláštní vydáni však
bylo cenzurováno a zabaveno. Zatimco d íve brutálně
potlačoválo dělnické stávky německé a takouské voisko, nyni to byli češtíčetníci.- v obou p ípadech
však ozbrojené iednotky vládní moci, Proto íká dál
J. Fučík:,,.. ien povel k v,st elrim zněl jinou ečí,"
d,en p eoíatil * den 28. iina 1918, kdy byla vyhlášena samostatná Československá republika.
-
determinooan člooěh, se objektiz.lixuje * podle marxistické filosofie člověk není p edem p edurčen k prožití
určitóho nezménitelného osudu (neni,,determinován"
k nezmčnitelnosti), ale v prribčhu živata a v voie sc
utvá i na záklaclě vzájemnlfich společensk ch vztah
v závislosti na podminkách života, a stává 8e v m
myšlenim a jednáním zároveň v,znamnlim spolučinitc-
- didaktick -
to znamená, že se ,,obiektivizuie".
tu zd razňuje probouzeiicí se lidskou aktivitu,
rodost člověka.
234
d,ominanta
-
Fučllr
činno-
p evládaiící, vridčísložka, základní prvek
poučuiíci
!40 - l'art pout l'artismus (čti: larputlartyzmus) -
uměleck
směr, zrozen v buržoazní společnosti, hlásající tzv.
čistéumění, ieho nezávislost na společensk ch vztazích,
lhosteinost k světu. Jeho konkrétnim vyrazem se stala
neirtizněiší umělecká hnutí,
- korektizl -
opravnj, činitel
- spiritaalistické metod1 - idealistické p ístupy, zamčené čistě k duchovnimu světrl a nep ihližejíci k skutečn ,m životním podminkám
* cir.lilisnus - literární
směr, rozši ujícíp edmět poezie
na oblasti ze všednískutečnosti, zejména z moderního
velkoměsta, technick
ch v boj a lidského
společen-
stvi. Rozviií novou obraznost z tčchto oblasti a nově
využivá volného verše. P íkladem tu mohou b ,t Nové
zpčvy St. K. Neumanna z roku
,
lem v ,voje,
šen
málo plodoli.
- zl
136
redukoaan - stíoze, pádně omezen , zínen-
l38 -
-- konsolidačni koroubaička sodtébo václaoa - Fučík
tu má na mysli smi liveck postoi, kter se snaži pocl
skou tradicí, uhladit skutečnéspolečenskétozpoíy
a různé,pfotikladné záimy společensk ch t id.
ušet en.
l43 -
1918.
'Volktozsa
kulta" - ie název stati J. Fučíkapsané v r. L925 na obranu poezie J. Wolkra;
otištěna byla v časopise mlad ,ch dělnik a studentrj
,,Likt:id.ace
Avantgarda.
Proti 7olkrovi se
veršti trnem
v oku a
kolika
měšťáck ch
tehdy zvedly hlasy ně-
kritikri, iimž byt velk ohlas ieho
pokoušeli se ieho poezii zlehčit.
235
absorbooat
,-
obsáhnout, vsáknout, poimout
-
ned,ekadentnl
-
v
sebc
153
sbnilébo oe státě d,ánském" - citát z rir;rmatu Hamiet slavného anglického dramatika í, Shakespeara; stal se ok ídlen m fčenímpťo oznáčeni p í-
- ,,ie něco
neripadkov
znak
* gsil
(běžné: Devětsil) .- seskupeni rrrlad ch umělc ,
vzniklé ve spojení s dělnick m revolučním hnutím toku
1,920. Jeho členy vedle T olkra byli nap , Nezval, Václavek, Píša,Halas, Voskovec, ideov m mluvčímbyl
* fiJstici n ils
- idealistick reákční směť, ktery činízákladem víru v nadp irozené taiemné síly.
Karel Teige. Devětsil vydával několik publikaci a zasahoval do kulturního života. Záhy e tu však prohlubovaly názorové tozpory.
J.
otket se
fozešel Devět-
pattiotismus
-
ad, abnrd,um
vlastenectvi
-
* do
754
- Apotlinaire Guillaltme (čti: apolinér gijóm) - v znamn francouzsk básník, kter pro moderní poezii
obievil aclu nov;ich postupri. Pro některé básníky se
l56
- Horu o Hladooém. roku - básník Josef Hotir napsal
román Hladov rok v době poválečného tevolučníh,;
kvasu (vyšel l 7926).
157
-
komplementámi
t60
-
tnetamor|óla
né a společensky nezau,iaté. Ápollinaire padl v první
světové válce-
l45 -
poe7ie cioilizační
-
-, aftistni -
viz
* indi|erentni *
požn. ke str. 140.
- s}nréz, -
vyrrmělkovan
,l61
časopis komunistické stťany pto pťoletá skou kulturl, vycházejicí v lctecb 7922-7924 za
vedení básnika St. K. Neumanna. Byl vlastnč orgánem
Jcdnotné soust eděné organizace pro proletá skou kul_
turu, Proletkultu, kter; založila strana v rcce 792|
iako svou složku šíení komunistickj,ch ide!í. Spolupra_
covali tu Zdeněk Nejedl , Ivan Olbracht, Ji í !íolker,
- Proletkult -
Josef Hora
a|.
vajici na vrrěiší syrové realistické kresbě životrríchjevri,
často drastick,ch, aniž plně odkr vá ieiich vnit ní smysl.
'Za1;|adatelem literárního naturalismu byl francouzsk
spisovatel F'míl Zola.
-
236
,,
íšrakouská nepomine" - viz
pozn.
ke str.
58.
-
krajnosti, do nemožnosti
nerozlrodn
-.
,
nezričastněnli
doplňkov
-
,
doplňuiící
proměna
souhrnné, hodnotíci pohledy
- p evaha čistě jazykovědného po
zkoumání uměleckého dila na rikor ideor,ého,
společenského a cstetického hodnocení
nad.alád,a
hledu p
i
|ilologie
.* Taine Hippolyte (čti: tén ipolit) * francouzsk historik literatury a umění, jenž vykládal vzrrik uméleckélro
dila s p ihléclnutim k pfost edi, době a rase.
162
*
scestná myšlenka
o
jed,notě českoslouenské
-
clrybnó
prosazování iednotného,,národa československého" a
neuznávání existence dvou svébytn,ch, bratrsk;iclr nlr-
'l48 - naturalistick , 7olozlsk pobled na stsět
- polrled ulpí-
151
-
silem r. 1,922, nebot nemohl p ijmout Teigovu linii
v lučnélromodernismu a popirání hodnot kulturního
dědicwí. Koncem dvacát ch let Devětsil zaniká.
však stal odtazov m mťrstkem k tvorbě do sebe uzav e-
146
ripadku, blížícílro
e krachu apod.
rod Čcch a Slovákri; bylo oficiální vládrrí linii
v p edmnichovské republice.
163 *- nietzscbor:sk inditid.ualistd
l(,4
* Boje o
xit ek
- v
- viz pozl. ke str.
ztlamné dilo
124
F. X. Šaldyobsalrujicí
zJl
- absorbooat ,*
ned,ekadentnl
obsáhnout, vsáknout, poimout
*
v
153
sebc
sbnilébo oe státě d,ánském" - citát z drrrmatu Hamiet slavného anglického dramatika í, Shakespeara; stal se ok ídlen m rčenímpro oznáčeni p í.
- ,,je něco
neripadkov
znak
* gsil
(běžně: Devětsil) .- seskupeni rrrlad ch umělc ,
vzniklé ve spojení s dělnick m revolučním hnutím toku
1,920. leho členy vedle T olkra byli nap . Nezval, Václavek, Píša,Halas, Voskovec, ideov m mluvčímbyl
Karel Teige. Devětsil vydával několik publikaci a zasahoval do kulturního života. Záhy se tu však prohlubovaly názotové tozpory.
J.
otket se rozešel Devět-
754
silem r. '1,922, nebot nemohl p ijmout Teigovu linii
v lučnélromodernismu a popirání hodnot kulturního
dědicwí. Koncem dvacát ch let Devětsil zaniká.
-
patriotismus
-
ad, abnnd,um
vlastenectvi
-
* do
krainosti, do nemožnosti
nerozhodn
,
než častněn]i
1,56
- Horu a Hladooém. roku - básník Josef Hota napsal
íomán Hladov rok v době poválečného tevolučníh,;
kvasu (vyšel l 7926).
né a společensky nezaujaté. Apollinaire padl v prvnl
157
-
komplementámi
160
-
tnetarnor|óry
)45 - poe7ie cioilizační- viz požn. ke str.
-- aftistni -
140.
- sytéz, -
vyrrmělkovan
161
časopis komunistické strany pro proletá skcu kulturu, vycházejicí v lctecb 7922-7924 za
vedení básnika St. K. Neumanna. Byl vlastrrě orgánem
Jednotrré soust eděné organizace pro proletá skou kul_
turu, Proletkultu, kterlí založila strana v rcce 792|
iako svou složku šíení komunistickj,ch ideií. Spolupra_
covali tu Zdeněk Neiedl , Ivan Olbracht, Ji í ! olker,
- Proletkult -
Josef Hora
t5]
,nrstici n ils - idealistick reakční směr, kter_r' činízákladem víru v nadp irozené taiemné síly.
- Apo\linaire Guillaume (čti: apolinér gijóm) - u znamn francouzsk básník, kter pro moderní poezii
obievil aclu nov;ich postupri. Pro některé básrríky se
větové válce.
148
*
^ indi|erentni *
však stal odtazov rn mrjstkem k tvorbě do sebe uzav e-
'|46
ripadku, blížícílro
e krachu apod.
-
236
762
aj.
íšrakouská nepomine" - viz
pozn.
ke str.
58.
-"
doplňuiicí
proměna
souhrnné, hodnotíci pcrhledy
- p evaha čistě jazykovědného po
zkoumáni umčleckého dila na rikor ideor,ého.
společenského a cstetického hodnocení
nad.r:lád,a
hledu p
i
|ilologie
- Taine Hippolyte (čti: tén ipolit) - francouzsk historik literatury a umění, jenž vykládal vznik uméleckélrrr
dila s p ihlédnutim k pfost edi, době a rase.
naturalistick , 7oloaskj, pobled. na stsět - polrled ulpívajici na vněiši syrové realistické kresbě životních ievri,
často drastick,ch, aniž plně odkr vá iejich vnit ní smysl.
'Zals|adatelem literárního naturalismu byl francouzsk
spisovatel F'mil Zola.
,,
-
- doplňkov,
*
scestná mlšlenka
o
jednotě českosloacnské
-
v
p edmnichovské republice.
163 *- ,rietzscbor:sk ind,h:id.ualista
i
164
clrybné
prosazování iednotného,,národa československého" a
nelznávání existen e dvou svébytn ,clr, bratrsk ,dr nlrrodrj Čechri a Slovák ; bylo oficiální vládní linii
- Boje o
xit ek
* v
- viz
ztlamné dilo
pozn.
ke str.
124
F. X. Šaldyobsahujicí
237
ieho ťrvahy
o
hodnotách
a
ného života, kter byl pak tčžkm pozcrnsk m zápa-
smyslu umění (vyšlo toku
sem.
1905).
165
- amor|noJ' -
l71,
beztraťost
Šald v kritick, časopis vycházeiíci
tech 1928-1937
168
'L69
* surrealisté (čti| syrealisté)
v
177
le-
p íslušniciuměleckého
smčru usilujiciho o spoiení skutečnosti a snové íantazie,
popíra|ícíp itom zákony logiky. (Surrealismus : nadskutečnost.) U nás stál po dlouhá léta v čele surtealistické skupiny Vítězslav Nezval. Sám ii z.aložil' a v rocc
1938 ii také rozpustil, neboť někte í ieií členovéproievovali aktivitu v pfotisovětsk ch a protirevolučních
kampaních. Tento Nezval v čin uvital J. Fučíktehdy
článkem v Tvorbě nazvan m Nezvalriv ptoiev.
- krize inteligence, o nii je eč., . - J. Fučíktu na,
žína č|ánek F. X. Šaldyo krizi inteligence, uve einěn v Šaldově Zápisníku rclku 1931. Proti Šaldovu
tápáni, odmítaiícímuhledat v chodiska z k ze, o které
píše,ve sblíženi inteligence s dělnickou t idou, staví
.t"*i
ť
770
*
svět.
konec takouské samostatr?osti - 11. b ezna 1938 hitlerovská vojska násilně obsadila Rakousko a pr'ipojila ie
k
Nčmecku,
- tyloosk ,,bad. 1 je" - J. Fučik tu laráži na slovl
J. K. Tyla, kter; napsal: ,,Divadlo bylo vribec od
mého pacholectví mrii had z áie." Bylo to totiž di-
prriboin levicov časopis, kter ídil prof.
Zdeněk Neiedl v letech 192t-1930. Po druhé světové válce iei obnovil a ídil od roku 1948 do roku
1953. Časopis se stal velk m p ínoscm našíuměnovědé
a literárni teorii,
- Vu -
l83 -- tolik
pohnuté době kolem Mnišpinaoénenáz:isti chova začal česk reakčnítisk nevybírav m zprisobern
ritočit na Karla Čapka. Tyto surové pomlouvačnév pady nemálo p ispěly k tomrr, že icho podlomené zdraví
se nedokázalo ubránit. Čapek zem el 25. prosince 1938.
186
Fučíktoto sbliženíiako napťostou nutnost. Lidé, kte í
boi$i za velk cíl, za to, aby změnili
pÍiznaén
l1B -- trancou4šti encyklopedistl - skupina pokrokov ch filosofrj a učenc sdružen ch v 18. století kolem naučného slovníkového díla F,rrcyklopedie
* Diibing
-
Eugen Diihring (čti: d rink), němcck
reakčni filosof dal sv mi nesprávnyrni názory popud
Bed ichu Engelsovi k vytvo ení polcmickóho díla nazvaného Anti-Diihring. Obdobně i St. K. Neumannovi se stala podnětem k napsání knihy nazvané Anti-
Gide (čti: antyžíd) zminěná Gidova pamfletická
v sobě mají viru a
p esvědčení dělnické t ídy, tuto
,,víru uhli skou", iak ji s jist m despektem nazval Šal,
da, ti v krizi nejsou. Neboť vědí, iak píšeFučík,žc
- rozjiííray, pemšliv
kontemplationi
- slnptonatick -
|61 - J*aenilie - doslova: ptáce z mlad clr let; tak ie nazván soubor Šaldov ch statí, článkri a tecenzí z lď
1891-1899, kter vyšel poprvé v rcce 7925.
- Zápisnik -
-
Návrat ze sovětského
1B9
práce
svazu.
27. zá i 1938 kapitulovala čs.
buržoazni vláda p ed ultimativními požadavky Hitlera
a západních velmocí na odstoupcni velké části pohraničníchrizemí. Tato kapitulující vláda byla vzápěti bou liv m protestním odporem našeho lidu smetena a utvoena nová vláda, které tál v čele generál Syrov . Ta
- kapitulajicí oláda -
však už ienom dokonala zrazené dílo. J. Fučíksi psal
o těchto pohnut ch dnech deník, kter ie částíXI. svaz-
ku jeho
Spis
,
vadlo, jež se mu stalo osudem, vehnalo ho do skutď-
238
239
jeho vahy o
hodnotách
a
ného života, kter byl pak tčžkm pozernsk m zápa-
smyslu uměni (vyšlo toku
sem.
1905).
165
-
161
- Jnlenitie - doslova:
amclr|nosí
-
I71,
beztvarost
ptáce
z
1891-1899, kter vyšel poprvé v toce 7925.
- Zápisnik -
Šald v ktitick, časopis vycházeiíci
tech 7928-1937
v
177
le-
\68 * surrealisté (čti| syrealisté) p íslušniciuměleckého
smčru usilujíciho o spoiení skutečnosti a snové íantazie,
popíra|ícíp itom zákony logiky. (Surrealismus : nadd:
, íl,"
skutečnost.) U nás stál po dlouhá léta v čele surrealis§
tické skupiny Vitězslav Nezval. Sám ii založi| a v roce
1938 ii také rozpustil, neboť někte í ieií členovépro-
inteligence, o nii je eč . , . - J. Fučíktu na,
rážína článek F. X. Šaldyo krizi inteligence, uve ei-
- bize
pohnuté době kolem Mni.
špinaoénenátlisti chova začal česk reakčnítisk nevybírav m zprisobem
ritočit na Karla Čapka. Tyto surové pomlouvačnév pady nemálo p ispěly k tomrr, že icho podlomené zdraví
se nedokázalo ubránit. Čapek zem el 25. prosince 1938.
186
Fučíktoto sbliženíiako napťostou nutnost. Lidé, kte í
t70 * konec takouské sdmostatflosti -
1^l.
biezna 1938 hitle-
rovská vojska násilně obsadila Rakousko
k
svět.
a
pr'ipojila ie
Nčmecku,
- tytoosk ,,bad. 1 ,je" - J. Fučik tu laráži na slovl
J. K. Tyla, ktet napsal: ,,Divadlo bylo vribec od
mého pacholectví mrii had z áie." Bylo to totiž di,
skupina pokrokov ch fi-
l83 -- tolik
* Diibing
-
Eugen Dňhring (čti: d rink), němcck
teakčni filosof dal sv mi nesprávnyrni názory popud
Bed ichu Engelsovi k vytvo ení polcmického díla nazvaného Anti-Diihring. Obdobně i St. K. Neumannovi se stala podnětem k napsání knihy nazvané Anti-
Gide (čti: antyžid) zminěná Gidova pamfletická
v sobě maií viru a
boiuji za velk cíl, za to, aby změnili
prriboin levicov časopis, kter ídil prof.
Zdeněk Neiedl v letech 1921-1930. Po druhé světové válce iei obnovil a ídil od roku 1948 do toku
1953. Časopis se stal velk m p ínosem našíuměnovědé
a literárni teorii,
- Vat -
losofri a učencrj sdružen ch v 18. století kolem naučného slovníkového díla F,rrcyklopedie
něn v Šaldově Zápisníku rclku 1931. Proti Šaldovu
tápáni, odmítaiícímuhledat v chodiska z k ze, o které
píše,ve sblíženíinteligence s dělnickou t ídou, staví
p esvědčení dělnické t ídy, tuto
,,víru uhlí skou", iak ji s jist m despektem nazval Šal,
da, ti v krizi nejsou, Neboť vědí, iak píšeFučík,že
pÍiznaČn
l1B -- francou4šti encyklopedistl -
ievovali aktivitu v pfotisovětsk ch a protirevolučních
kampaních. Tento Nezval v čin uvital J. Fučíktehdy
článkem v Tvorbě nazvan m Nezvalriv proiev.
'L69
- rczjiííra\t,pemšliv
kontemplationi
- slnptonatick -
mlad ch let; tak ie na-
rván soubor Šaldov,chtatí, článk a rccenzí z lď
-
Návrat ze sovětského
1B9
práce
svazu.
27. zá i 1938 kapitulovala čs.
buržoazni vláda p ed ultimativními požadavky Hitlera
a západnich velmocí na odstoupení velké části pohraničníchrizemí. Tato kapitulující vláda byla vzápětí bou liv m protestním odporem našeho lidu smetená a utvoena nová vláda, které tál v čele generál Syrov . Ta
- kapitullljicí oláda -
však už ienom dokonala zrazené dílo. J. Fučíksi psal
o těchto pohnut ch dnech deník, kten ie částíXI. svaz-
ku ieho
Spis
,
vadlo, jež se mu stalo osudem, vehnalo ho do skutď-
238
239
oBsAH
slovo rivodem
I
Dalimil 15
Josef Dobrovsk 20
Augustin Smetana 25
Ceská literatura v boji za
svtibotlu
fi
Václav Kliment Klicpera
38
Josef Kaietán Tyl
42
í
Kolár
Josef Ji
Karel Hynek Máclra 44
35
Karel Havliček Borovsk
57
Karel Jaromír Erben 41
Josef Václav Frič 51
Jan Pravoslav Koubek 53
Němcová 65
Vítčzďav Hálek 85
Jan Neruda 87
František Chládek 98
Julius Zeyer 100
Teréza Nováková 104
108
Jaroslav Vrchlick
Antonín Sova 113
Josef Svatopluk Machar
Antal Stašek 726
Petr Bezruč 129
Božena
ilI
í Wolker 135
Hrilka 145
Jaroslav Hašek 150
Ji
Jaroslav
123
28
Marie
Maierová
}56
Jaroslav Vlček 76a
František X. Šalda 163
Fischer
Neiedl
Karel Čapek
Otokar
170
Zdeněk
Stanislav Kostka
O
777
182
Neumaun
185
po-taze českéliteratur:y 189
Iv
Julius Fučik
193
Seznam děl, která p ečetl Julius Fučilr
v letech 1919-1922 208
JULIUS FUČÍK
ediční
Vysvětlivky 222
|Ze strdnek literdrní historie|
Poznámka
ZÁŘIVÉ POSELSTVI
220
o rcce 25. t: toči Vitěpného nota,
k nedoiit,m sed,rndesát m naro7eninám
a k t icátému oj,roči smtti
Vyd,áno
národ,nibo brdiny Julia Fučika
V bor
uspo ádala, rivodní slovo, studii o Juliu Fučíkovi,
edičnípoznámku a vysvčtlivky napsala Včra Adlová
Obálku, vazbu a grafickcru ripravu navrhl Milan Hegar
Pro vyběrovou aclu Klubu mlad ,ch čtcná ír
vydal |ako svou 4323. publikaci Albatros,
nakladatelstvi pro děti a mládež,
v Praze rcktt 7973
Odpovědná redaktotka dr. Jana Štefánková
v ,tvarn redaktor zdeněk Mlčoch
Technická tedaktorka Jitka Pavliková
Ze
sazby písmem Garamond vytiskl Tisk, n. p., Brno,
závod 4, P erov
AA
(text 8,06, ilustrace 0,10), 9,95 VA
500 v tiskri. (Z celkového nákladu bylo
150 číslovanch v tisk vydáno v koženévazbě.)
1, vydáni
13-591_KMČ-73 14l65
Pro členy KMČ 18,- Kčs
8,16
Náklad
10
Yázan v tisk 20,- Kčs
Pro čtená e od 12 let