Lov na suchou mušku I.

tuto chvíli stranou lov na tzv. brázděného
chrostíka, jenž je schopen vydráždit i jinak netečnou rybu.
Lov
na suchou mušku I.
MOTTO:
...není většího potěšení, pokud si v hejnu originálů na hladině vybere ryba vaši mušku!
V této dozajista nedokonalé a neúplné recenzi o principech
lovu na suchou mušku se nemíním věnovat popisování nejvhodnějšího nářadí, ba ani encyklopedii spolehlivých nástrah. Hodlám
sumarizovat pouze základní subjektivní poznatky a zkušenosti,
čímž už dopředu odmítám jakoukoli polemiku nad níže uváděnými informacemi. Tím však není dotčeno případné dovysvětlení
každému upřímnému zájemci, neb chatrná je zároveň i moje vyjadřovací (didaktická) schopnost.
PROLOG
O polučních pocitech lovce, jenž vidí
ode dna odlepující se tělo zmasilého salmonida stoupajícího ku hladině pro jeho
umělou mušku, bylo napsáno i vyřčeno
mnohé. Veškeré muškařské lovné metody, ať už na mokrou mouchu či nymfu, jsou skvělé, přesto disciplina lovu na
suchou mušku patří do kategorie královských. Lovec totiž musí zvládnout nejen
kvalitní suchou nástrahu umotat, ale především ji dokonale podat. A to zhusta nebývá tak jednoduché.
Není totiž nic neobvyklého, že vyhlédnutá usilovně sbírající ryba má stanoviště zrovna v místech, kam není snadné
mušku dopravit. Dejme tomu, že jsme ale
již pokročilými lovci - castery, jež zvlád-
li techniku hodu i na delší vzdálenost.
Ovšem to je pouze alfou očekávaného
úspěchu. Nyní je třeba zajistit, aby muška v lovném sektoru ryby plavala přirozeně, obdobně, jako originální hmyz.
Lovným sektorem sbírající ryby se rozumí pás toku řeky v šíři cca 20 až 50
centimetrů, dlouhý až metr před stanovištěm ryby. Pokud však v daném místě
stojí (loví) ryb více, pak se šířka sektoru
jednotlivé každé ryby v hejnu zužuje až
na šířku diferencí jejich rozestupu, často tedy i na pár centimetrů. Takto to funguje zvláště u kolektivně sbírajících lipanů, kteří jakoby navzájem uznávali gentlemanský princip – tak tahle moucha je
tvoje, kolego, a tahle zase moje! Lipani, na rozdíl od pstruhů, se krmí málokdy
mimo svůj sektor, z jeho šířky moc nevybočují, spíše nikdy. To spíše pstruzi jsou
ochotni si pro šťavnatou mušku doplavat
daleko mimo něj. Relativitu těchto tvrzení
však dokládají reálné situace, kdy hladový lipan či pstruh je ochoten sbalit mušku okamžitě po jejím dopadu přímo nad
svojí hlavou. A to nemluvím o superzážitcích, kdy si oba druhy jsou schopny před
dopadem mušky na hladinu pro ni z vody
vyskočit! Nicméně pochopení definice
lovného sektoru je zásadní okolností hledaného úspěchu lovu na sucho.
Přirozenému plování nahozené umělé
mušky mnohdy brání různorodá hladinová proudění vody, která s sebou strhávají vyhozenou šňůru (sestavu udice). Dalším nepříjemným fenoménem je vítr, jenž
mušku při dopadu zavleče mimo cíl. Zkušenější lovci jsou ovšem schopni využít i jinak nepříjemného větru, pokud však nemá
charakter vichřice. To ale se začátečníkovi nešťastně projevuje nechtěným divokým brázděním nástrahy, tedy jejím nepřirozeným pohybem po hladině. Přitom
je vždy účelné, aby se muška pohybovala naprosto stejně, jako skutečný padlý hmyz, byla volně unášena konkrétním
hladinovým prouděním. Ponechávám v
Volné unášení nástrahy lze mj. zajistit
tím, že muška na cca dvoumetrovém ujímaném návazci dopadne na hladinu až po
položení šňůry, a to tzv. padákovým způsobem. Vytvoří se tím určitá metrážní rezerva, kdy návazec po dopadu leží na
hladině ve větších, avšak jinak volných,
smyčkách, a tyto bez odporu plují s nástrahou, či se postupně „odvíjejí“ za plovoucí
muškou po celou její dráhu v lovném sektoru ryby. Pouze takovou mušku je lipan
ochoten registrovat (vybrat si ji) a má-li o ni
zájem, pak si pro ni i vystoupat k hladině.
Důležité pro podání mušky je i výběr
stanoviště lovce, odkud ji budeme nahazovat – předkládat rybě. Obecně platí - nečůrejte proti větru! A pokud má úsek řeky
(hladina) charakter volně plynoucí (bez peřejení), pak jest situace naprosto dokonalá. Přesto je třeba pečlivě dbát principu tzv. o sobě nedat vědět, rybu nevyplašit. Obecně lze konstatovat, že do zvoleného místa je nutno vstupovat velmi opatrně, pomalu, nerozvlnit hladinu, ba ani nedopustit světelné změny na ní. Byť je např.
lipan v tomto ohledu ryba víc než důvěřivá, přesto ji náhlá světelná změna ruší, a
než si na ni přivykne, dlouho odmítá přijímat potravu, pokud neodplave vůbec. Proto je výhodné ku krmící se rybě přistupovat
spíše „odspodu“ a mírně zešikma. Ovšem
i to vychází z konkrétních hydropodmínek,
charakteru dna řeky, není to dogma. Přesto tento princip lovci napomáhá zvláště v
okamžicích, kdy by kolmo k rybě nahazovanou šňůru strhávala všelijaká rychlejší
nebo pomalejší peřejení a turbulence hladiny. V takových okamžicích totiž „metrážní“ rezerva návazce už nefunguje, nástraha je plovoucí sestavou udice strhávána
hned po pár centimetrech.
Docílit správného položení a přirozeného unášení mušky na hladině je věcí praxe, empiriky odlovených prutohodin. Tzv.
padáčkový dopad mušky je nutno nastudovat v reálu, casting kdesi na hřišti je v
tomto ohledu velmi pofidérní, spíše vhodný pro zvládnutí přesnosti dalekých hodů
soutěžní rybolovné techniky. Je totiž vždy
třeba brát v úvahu situaci reálné hladiny, jíž nelze na žádné louce nasimulovat.
Obecně pak konstatovat, že správnému
položení koncového návazce napomáhá tzv. podtržení prutu. Jedná se o situaci, kdy při vypuštění šňůry dopředu vloženou energii do prutu náhle zastavíme (nedomávneme jím), přičemž natažená šňůra
dopadá na hladinu jako první a návazec
je stále ještě ve vzduchu. Konec šňůry se
tak svojí kinetickou energií dostává pod
návazec, jenž dopadá pozvolna na něj.
Ovšem šňůra mezitím odplouvá s vodou
a návazec se pěkně ve smyčkách pomalu
ukládá na hladinu. Poslední pak dopadá
muška, mimo obálky vlasce. Je-li to dostatečně názorně popsáno, pak lze věřit, že
se po pár vycházkách úspěch dostaví.
nodušeji, přesto úspěšně…
Neodpustím si však jednu podstatnou
informaci Spoustu let jsem lovil na sucho
s plovoucí šňůrou zakončenou tzv. punčoškou s očkem, do níž byl zamontován
finální ujímaný návazec. Teprve loni jsem
objevil možnost, kterak takové „humpolácké“ zakončení šňůry eliminovat, a to vlepením tzv. amortizéru přímo do jádra lajny. Musím uznat, že po aplikaci amortizéru byly moje hody přesnější, položení udice na hladinu jemnější a nenápadnější.
V tomto připomínám můj článek „Zkuste
amortizér“ ve zdejších blozích.
A pak zde ještě je fenomén kvalitní nástrahy. Osobně se domnívám, že výběr
úspěšné „krmné“ mušky se u lipanů řídí
základním faktorem, a to kterak věrně vyhlíží její silueta z jejich pohledu ode dna k
hladině. Ovšem i sebedokonaleji uvázaná
moucha musí býti rybě správně podána.
EPILOG
Základní podmínkou lovu na sucho,
resp. nabídky mušky, je odpovídající nářadí. Zejména ve vztahu k „vyvážení“ udice k parametrům prutu, tedy volby správné šňůry i koncového ujímaného návazce. Avšak nehodlám se tímto zde zabývat. Nelze se mi divit. Jednak je nejen na
internetu na toto téma dostupných informací spousta (druhy a typy šňůr, koncové
návazcové sestavy, technika uzlů, atd.),
navíc jsem kdysi dokázal lapat i kapitální ryby na z dnešního pohledu archaický vercajk – z bambusu štípaný prut Troníček, přetěžký a nespolehlivý naviják Ladar, koncový návazec ujímaný ze silonů
od soudruhů z fy. Sona. Tedy bez grafitu,
mikrokroužků, fluocarbonů… Lovit se tedy
dá na ledacos, věřím na fenomén adaptace. Uznávám však, že současné dostupné vybavení je nespornou výhodou, dovoluje lovci komfort mnou tehdy nepoznaný.
Současná nabídka je tak bohatá, že se z
toho až hlava točí, a proto v tomto ohledu omlouvám bezradnost svoji, natož začátečníků. Za mých časů bývalo jinak, jed-
Muškařské suchánkovství je sice nejnáročnější disciplina, a to nejen ve vztahu k
technice, taktice a strategii lovu. Avšak její
zvládnutí jest ve finální praxi opravdovou
nirvánou, o metu vyšší nad jiné způsoby
lovu na umělou mušku. Vyžaduje od lovce
techniku, praktickou zkušenost a znalosti. Teoretická příprava je sice nespornou
výhodou, ovšem teprve skloubení schopnosti tzv. číst vodu, pozorovacího talentu a základních entomologických informací mohou přinésti úspěch. Proto je velmi
zásadní věnovat pozornost tomu, co plave na hladině, co ryby sbírají. Suchých variant umělých mušek pak až tolik není. Jepice, chrostík, nezatížená pupa, nějaký
ten brouček. Jejich konkrétní barevné mutace a kombinace je však třeba vypozorovat na místě, což jde o něco snáz, než najít v krabičce správně barevného bobeše.
Veškerá námaha vyvinutá při lovu na
sucho uchopí lovce za osrdí, uchvátí ho
navždy. V tom je tento způsob nebezpečný rybám i jemu.
Usilovný sběr!