Energetika a životní prostředí v letech 2004–2009

Energetika a životní prostředí v letech 2004–2009

Energetika a životní prostředí v letech 2004–2009
Energetika
Zvláštní pozice energetické politiky v rámci agendy Evropské unie bývá z historického
hlediska zdůrazňována v souvislosti s významem, jaký měla v počátcích evropské integrace.
Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) bylo mimo jiné organizací pro společný trh pro
(ve své době) nejdůležitější energetickou surovinu využívanou v západní Evropě. Evropské
společenství pro atomovou energii (EURATOM), založené o šest let později, mělo
podporovat mírové využívání jaderné energie. Do Smlouvy o Evropských společenstvích (ES)
byl ovšem článek 130s týkající se pravomocí Rady přijímat opatření (na základě
jednomyslného rozhodnutí a po konzultaci Evropského parlamentu a Hospodářského a
sociálního výboru) „významně ovlivňující volbu členského státu mezi různými energetickými
zdroji a základní skladbu jeho zásobování energií" vložen až po revizi Maastrichtskou
smlouvou.
Samostatný oddíl věnovaný energetice přináší až Smlouva o Ústavě pro Evropu, resp.
prostřednictvím Hlavy XXI Smlouva o fungování Evropské unie, která je součástí Lisabonské
smlouvy. Spolupráce členských států v oblasti energetiky je v ní definována na základě
principů solidarity (fungování trhu s energií a propojení energetických sítí; bezpečnost
energetických dodávek; podpora energetické účinnosti, úspor energie, rozvoj nových a
obnovitelných zdrojů energie). Otázka energetického mixu (volba mezi různými
energetickými zdroji a skladba zásobování energií) a podmínek pro využívání vlastních
energetických zdrojů zůstává v kompetenci členských států.
K důvodům, proč oblast energetické politiky zůstávala navzdory integračním základům ES v
praxi dlouho mimo integrační projekt, náleží proměna významu původně klíčových
energetických zdrojů pro evropské hospodářství (především uhlí) a také struktura aktérů
(producenti, operátoři přenosové sítě, velkoodběratelé, environmentální organizace apod.).
Pokles významu uhlí jakožto energetického zdroje, který řadě členských států zajišťoval v
počátcích fungování jednotného trhu a při tehdejším objemu průmyslové výroby a dopravy do
značné míry energetickou soběstačnost, a naopak značný nárůst významu kapalných paliv
(především ropy) a zemního plynu, jejichž významná ložiska leží mimo území EU, navíc
podtrhl důležitost vnější dimenze energetické politiky a otázku tzv. energetické bezpečnosti.
Otázky související s oblastí energetiky se tak v rámci agendy EU z politického a
legislativního hlediska, pokud jde o jejich vnitřní a vnější dimenzi, nacházejí v průsečíku
komunitární a mezivládní úrovně. Prolínají se zde aspekty ekonomické, vzhledem k tomu, že
se jedná o jednu ze součástí vnitřního trhu, s aspekty strategickými (vnější politika) a nelze
pominout ani rozměr environmentální.
Legislativní i nelegislativní aktivity Komise na poli energetické politiky se v období 20042009 soustřeďovaly zejména na otázky souvislostí energetické politiky a klimatických změn,
liberalizace trhu s energiemi a problém energetické bezpečnosti. K formulaci nové podoby
energetické politiky EU vyzvaly Komisi závěry Evropské rady v prosinci 2005. 8. března
2006 Komise představila zelenou knihu „Evropská strategie pro udržitelnou,
konkurenceschopnou a bezpečnou energii". První konsolidovaná formulace cílů evropské
energetické politiky, která odkazovala nejen na vnitřní, ale i na vnější dimenzi energetické
politiky EU a vyzývala ke krokům legislativní i nelegislativní povahy, byla navržena Komisí
v lednu 2007 v podobě balíčku dokumentů s názvem „Energetická politika pro Evropu". Pod
vlivem tohoto prvního strategického přezkumu energetiky (Strategic Energy Review; SER) a
závěrů Evropské rady Komise vydala klíčové balíčky legislativních norem: tzv. třetí
liberalizační balíček (19. září 2007) a klimaticko-energetický balíček (23. ledna 2008).
Prozatím nejnovější iniciativou obsahující strategické směry evropské energetické politiky
v uvedeném období je soubor dokumentů, který Komise zveřejnila 13. listopadu 2008 v
návaznosti na závěry jarního summitu Evropské rady z roku 2007. Druhý strategický přezkum
energetiky (Second Strategic Energy Review) se zaměřuje na energetickou budoucnost EU v
delším časovém horizontu, konkrétně na období let 2020-2050. Součástí balíčku je mimo jiné
akční plán EU pro zabezpečení dodávek energie a jejich solidární využití; zelená kniha „Na
cestě k zabezpečené, udržitelné a konkurenceschopné evropské energetické síti"; sdělení o
směrnici č. 2004/64/ES o opatřeních pro zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu; návrh
směrnice, kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy
a/nebo ropných produktů; návrh směrnice o energetické náročnosti budov; návrh směrnice o
energetických štítcích.
1. Liberalizace trhu s energií
1.1. Energetický balíček
Tzv. energetický balíček (známý také pod názvem třetí liberalizační balíček) byl souborem
pěti legislativních návrhů. Jeho cílem bylo vytvořit právní podmínky pro další liberalizaci trhů
s elektřinou a zemním plynem. Komise jej předložila 19. září 2007.
První dva texty představovaly návrh směrnice, kterou se mění směrnice č. 54/2003 o
společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, a návrh směrnice, kterou se mění směrnice
č. 55/2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem. Další dva texty tvořily
návrh nařízení, kterým se mění nařízení č. 1228/2003 o podmínkách přístupu do sítě pro
přeshraniční obchod s elektřinou a návrh nařízení, kterým se mění nařízení č.1775/2005 o
podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám. Poslední součástí balíčku byl
návrh nařízení, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů
(ACER).
Mezi sporné body těchto návrhů odrážející rozdílné pozice členských států na půdě Rady i
všech tří klíčových institucí legislativního procesu patřila především otázka tzv. unbundlingu
a různých navrhovaných variant oddělení dodavatelských a výrobních činností od provozu
přenosové sítě. Nová legislativa se dotýká jak soukromých, tak veřejných producentů
elektřiny a plynu v rámci celé EU.
Energetický balíček obsahoval také ustanovení pro řešení vztahů se třetími zeměmi s
neliberalizovaným energetickým sektorem, včetně systému certifikace pro investory z třetích
zemí, kteří usilují o kontrolu nad přenosovým systémem či operátorem ("klauzule Gazprom").
Základním principem mělo být, aby i subjekty ze třetích zemí (a třetí země, které by chtěly
působit na trhu EU) musely dodržovat stejná pravidla, která platí pro společnosti sídlící v EU.
Původní návrh Komise (který v prvním čtení podpořil také Evropský parlament) obsahoval
snahu převést kontrolu nad systémem certifikace externích aktérů na nadnárodní úroveň - na
regulační agenturu ACER či Komisi.
Rada v rámci společného postoje přijatého v lednu 2009 podpořila vedle úplného unbundlingu
další dvě alternativní varianty: vytvoření nezávislého systémového operátora (ISO independent system operator) a variantu (prosazovanou především Německem a Francií)
právního oddělení přenosové soustavy a produkce energie zřízením nezávislého operátora
přenosové soustavy (ITO - independent transmission operator). V otázce „klauzule Gazprom"
dala Rada přednost národní variantě: certifikace bude v rukou státních regulačních orgánů,
které ale musí informovat Komisi, jež vydá stanovisko, zda se příslušné rozhodnutí členského
státu nedostává do rozporu s požadavkem na bezpečnost energetických dodávek v EU.
Ke sblížení pozic Rady a Evropského parlamentu napomohla až neformální politická dohoda,
k níž zástupci Evropského parlamentu a Rady pod českým předsednictvím dospěli v březnu
2009. Tzv. energetický balíček byl schválen na plenárním zasedání Evropského parlamentu
22. dubna 2009. Výměnou za přijetí kompromisního návrhu ve věci unbundlingu prosadili
zástupci Evropského parlamentu do konečné podoby návrhů posílení ochrany spotřebitele.
2. Obnovitelné zdroje energie a boj proti změně klimatu
2.1. Klimaticko-energetický balíček
Tzv. klimaticko-energetický balíček byl souborem čtyř legislativních návrhů. Jeho cílem bylo
právní ošetření konkrétních kroků majících napomoci boji proti změně klimatu a do určité
míry i potenciálnímu snížení energetické závislosti EU na třetích zemích a/nebo subjektech.
Komise jej zveřejnila na mimořádném plenárním zasedání Evropského parlamentu 23. ledna
2008.
První z legislativních textů se týkal regulace a stimulace využívání technologie CCS
(geologického skladování oxidu uhličitého), která umožňuje separovat CO2 od dalších (v
průmyslových provozech sekundárně produkovaných) plynů a ukládat jej pod zemský povrch
(více zde). Takový CO2 je možné považovat za „neemitovaný". Daná technologie by měla v
budoucnosti nahrazovat již fungující systém obchodování s emisními povolenkami, byť návrh
Komise prozatím počítal s jejím využitím až v okamžiku, kdy to bude nákladově efektivní.
Úprava stávajících předpisů se týká zejména podmínek skladování CO2. Předmětem debat
byla především použitelnost technologie CCS v praxi, hlavně v souvislosti s náklady a
potažmo otázkou finanční podpory k zahájení jejího pokusného využívání.
V tomto bodě se debata o prvním z textů balíku prolínala s projednáváním druhého návrhu,
který představoval revizi směrnice č. 2003/87 o obchodování s povolenkami na emise
skleníkových plynů. Jejím cílem mělo být rozšíření systému obchodování s emisními
povolenkami o větší množství podniků i další plynné emise (N2O) a od roku 2013 legislativně
umožnit zahájení tzv. třetí fáze systému obchodování s emisními povolenkami, v níž má
distribuce povolenek probíhat nikoli na základě národních alokačních plánů, ale formou
„celoevropských" aukcí. Návrh upravoval také zařazení zařízení využívajících technologie
CCS. Konečným cílem původního návrhu mělo být plošné snížení emisí CO2 a dalších plynů
do roku 2020 o 21 %. K nejspornějším bodům, které se odrážely také v projednávání návrhu v
Evropském parlamentu a Radě, náležel právě tento cíl - vedle způsobu alokace emisních
povolenek, nakládání s příjmy z jejich prodeje a možnosti relokace (přemísťování) dotčených
podniků mimo EU v důsledku zpřísnění stávajících norem.
Revidovanou směrnici o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů doplňoval
třetí text: návrh rozhodnutí o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů o 30 %,
aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku
2020. Ten závazky předchozího návrhu ještě doplňoval o závazky jdoucí nad jejich rámec, a
to v jiných sektorech (doprava, zemědělství či nakládání s odpady). Návrh obsahoval mimo
jiné „národní limity", tedy mezní hodnoty emisí skleníkových plynů jednotlivých členských
států stanovené pro rok 2020 s ohledem na jejich úroveň v referenčním roce 2005.
Posledním textem klimaticko-energetického balíčku byl návrh směrnice o podpoře energie z
obnovitelných zdrojů. Návrh obsahoval mimo jiné závazný cíl využívat v roce 2020 v unijním
průměru 20 % produkované energie z obnovitelných zdrojů. Současně měl všechny členské
státy zavazovat cíl navýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v oblasti dopravy na 10 %
konečné spotřeby. Indikativní podíl energie z obnovitelných zdrojů (dle do té doby platné
směrnice č. 2001/77) byl nahrazen závazným cílem (konkrétní závazky byly stanoveny pro
každý členský stát).
Ke sporným bodům náležely především otázky využívání energie z těch obnovitelných
zdrojů, které jsou současně užívány k produkci potravin; přednostního využívání jiných
obnovitelných zdrojů, jakými jsou biopaliva druhé generace, vodík či jiné progresivní zdroje;
navrhované schéma obchodování s plněním limitů pomocí tzv. certifikátů zelené energie a
požadavky Evropského parlamentu na zavedení finančních sankcí za nedodržení stanovených
limitů.
Po téměř rok trvajícím procesu projednávání celého legislativního balíčku, který nebyl prost
kontroverzí, došlo k průlomu na jednání Evropské rady v prosinci 2008. Výsledný kompromis
poněkud nestandardně v prvním čtení schválil ještě na plenárním zasedání 17. prosince 2008
Evropský parlament, Rada jej již pouze formálně schválila v dubnu 2009 a normy publikací v
Úředním věstníku vstoupily do implementačního procesu v červnu 2009.
3. Energetická účinnost
V červnu 2005 Komise zveřejnila dokument s názvem Zelená kniha o energetické účinnosti
aneb Méně znamená více s cílem iniciovat debatu o zefektivnění využívání energie v rámci
Společenství až o 20 % do roku 2020. V říjnu 2006 následovalo zveřejnění akčního plánu pro
energetickou účinnost pro období 2007-2006, který navazoval na předchozí sedmiletý akční
plán a identifikoval šest klíčových oblastí, v nichž by mělo být dosaženo úspor energie (mj.
energetická náročnost produktů, budov a služeb, doprava atd.). Nastínil také 85 návrhů na
konkrétní opatření, která by měla být podniknuta na úrovni EU i členských států. S
implementací akčního plánu se počítalo do roku 2012. K jeho střednědobé evaluaci a přípravě
nového akčního plánu, který by se týkal delšího období (do roku 2030 či 2050) a byl v
souladu s dalšími (již přijatými) projekty v oblasti energetické politiky a životního prostředí
(především s požadavky klimaticko-energetického balíčku a s mechanismem obchodování s
emisními povolenkami) se Komise chystala v roce 2009.
3.1. Směrnice o energetické účinnosti a energetických službách
5. dubna 2006 vstoupila v platnost směrnice č. 2006/32 o energetické účinnosti u konečného
uživatele a o energetických službách, která zrušila platnost dosavadního předpisu z roku 1993.
Směrnice stanovuje obecný rámec pro úspory energie platný ve vztahu k distributorům
energie, systémovým operátorům, maloobchodním prodejcům energie i spotřebitelům s
výjimkou těch, kteří jsou zapojeni do mechanismu obchodování s emisními povolenkami.
Členské státy na jejím základě předkládají národní akční plány pro energetickou účinnost,
které obsahují strategii, jak dosáhnout úsporných cílů stanovených směrnicí.
13. listopadu 2008 Komise v rámci SER zveřejnila také sdělení s názvem Energetická
účinnost: plnění 20% cílové hodnoty. Jsou v něm hodnoceny dosavadní pokroky na úrovni
EU i členských států vzhledem k cílům akčního plánu pro energetickou účinnost. V
hodnocení dosavadní efektivity implementace směrnice o energetických službách jsou
konstatovány nedostatky, a sdělení proto nevylučuje revizi dané normy.
3.2. Směrnice o energetické náročnosti budov
V rámci sdělení „Energetická účinnost: plnění 20% cílové hodnoty" Komise navrhla také
přepracování směrnice č. 2002/91 o energetické náročnosti budov. Revizi směrnice, kterou
dosud (2010) plně neimplementovaly všechny členské státy, podpořil ještě před zveřejněním
návrhu Komise Evropský parlament prostřednictvím usnesení ke zprávě Fiony Hallové
(ALDE, Velká Británie) o akčním plánu pro energetickou účinnost.
Dosud platná směrnice z roku 2002 stanovuje minimální požadavky na energetickou
náročnost stávajících i nově postavených velkých budov (s výměrou nad 1000 m2), podmínky
pro energetickou certifikaci těchto budov a požaduje pravidelné inspekce kotlů a
klimatizačních zařízení. Nový návrh chce do rámce směrnice zahrnout (u nových budov a
renovací) i budovy s výměrou pod 1000 m2 a mimo jiné požaduje zavedení evropských
benchmarků pro stanovení energetické náročnosti budov v jednotlivých členských státech či
regionech. Zavádí také náhodné inspekce kotlů a klimatizačních systémů, požaduje
uveřejňovat údaje o energetické náročnosti budov (certifikáty energetické náročnosti) v
inzerátech a na viditelných místech či zavedení plánů na zvýšení počtu nízkoemisních budov
ze strany členských států. Směrnice by měla být implementována do národních právních řádů
do 31. prosince 2010 s možností odkladu v případě některých ustanovení do 31. ledna 2012.
Návrhem se v průběhu jara 2009 zabýval Evropský parlament, který prostřednictvím usnesení
schváleného na plenárním zasedání v dubnu 2009 požaduje návrh Komise zpřísnit. V druhé
polovině roku 2009 se očekávalo intenzivnější jednání o návrhu na půdě Rady.
3.3. Směrnice o energetických štítcích
Další součástí SER v oblasti energetické účinnosti je návrh na revizi směrnice č. 92/75 o
energetických štítcích spotřebičů pro domácnost, která zavedla povinné označování a
zařazování výrobků pro domácnosti do energetických tříd.
Návrh doplňuje tzv. směrnici o ekodesignu, nařízení o programu Energy Star a nařízení o
ekoznačce. Rozšiřuje současný systém energetických štítků na všechny výrobky spojené se
spotřebou energie používané v domácnostech, průmyslu a obchodě a reviduje kritéria pro
kategorizaci výrobků s ohledem na dosažený technický pokrok. Dodavatelé by měli mít
povinnost dodávat spolu s výrobkem energetické štítky, technickou dokumentaci a informační
list výrobku; prodej výrobku nevyhovujícího požadavkům směrnice může být omezen či zcela
zakázán. Návrh směrnice zavádí právní ochranu štítků a sankcí vůči členským státům v
případě porušení jejích ustanovení. Umožňuje stanovit třídy účinnosti, podle kterých by
členské státy neměly poskytovat pobídky nebo zadávat veřejné zakázky v hodnotě nad 15 000
euro.
Evropský parlament v květnu 2009 schválil usnesení ke zprávě Anni Podimata (PES, Řecko),
v němž provedl oproti původnímu návrhu Komise několik změn (zachování současného
modelu značení, zavedení povinnosti uvádět energetickou náročnost také u některých výrobků
a materiálů určených pro stavebnictví apod.). Návrh směrnice je paralelně projednáván také
na půdě Rady.
3.4. Směrnice o značení pneumatik
Součástí revizního balíčku z 13. listopadu 2008 je v neposlední řadě také nový návrh směrnice
o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné důležité parametry.
Navrhován je integrovaný přístup ke značení pneumatik: opět se jedná o obligatorní
opatřování výrobků štítky, které by kromě energetické účinnosti měly obsahovat také
informaci o přilnavosti pneumatiky za mokra a o externím hluku produkovaném při jejím
provozu (pneumatika by podle těchto údajů měla být zařazena do jedné z kvalitativních tříd A
až G). Výsledná směrnice by se měla dotknout pneumatik kategorií C1, C2 a C3 (pro osobní
automobily, resp. lehké i těžké nákladní automobily). Za značení pneumatik a dostupnost
požadovaných informací by měli být odpovědni výrobci pneumatik a automobilů a/nebo
jejich distributoři. Používání vhodných pneumatik by mělo snížit spotřebu automobilů až o 30
%.
4. Zabezpečení dodávek energetických zdrojů a energetická bezpečnost
Legislativní aktivity EU na poli bezpečnosti dodávek energetických zdrojů vycházejí podobně
jako v případě liberalizace trhu s energií, obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti z
požadavků formulovaných v rámci zelené knihy o bezpečnosti energetických dodávek, kterou
Komise zveřejnila 29. listopadu 2000. Komise v ní ještě před realizací východního
rozšiřování EU konstatovala rostoucí závislost EU na vnějších zdrojích energie a potřebu
ucelené strategie pro zabezpečení energetických dodávek, která by měla za cíl redukci
nejrůznějších rizik, jež jsou s vnější závislostí na energetických zdrojích spojena, za
současného využití možností a nástrojů, které EU dává postupná komunitarizace energetické
politiky. Zdůrazněna byla také potřeba věnovat v budoucnosti pozornost debatám o
využitelnosti a bezpečnosti jaderné energie.
Problematika energetické bezpečnosti EU zahrnuje jak již zmíněné otázky fungování
vnitřního trhu s energií, tak legislativu týkající se zásobování energetickými zdroji (ropa,
zemní plyn, elektřina) a pochopitelně i problematiku vnější dimenze energetické politiky EU.
Sem náleží různé multilaterální smluvní a diplomatické platformy pro řešení problémů
energetické bezpečnosti, kterých se EU účastní nebo je iniciuje, například Smlouva o
Energetickém společenství z roku 2005, která vytváří vnitřní trh s elektřinou a zemním
plynem mezi ES a smluvními stranami, k nimž v současnosti náleží sedm členů z oblasti
západního Balkánu včetně Kosova; Ukrajina, Moldávie, Turecko a Gruzie mají
pozorovatelský statut; tzv. Smlouva o energetické chartě z roku 1994, která vytváří rámec pro
mezinárodní spolupráci mezi evropskými zeměmi a dalšími industrializovanými zeměmi v
oblasti využívání energetického potenciálu střední a východní Evropy a energetické
bezpečnosti EU, a její protokol týkající se energetické účinnosti a souvisejících
environmentálních aspektů; Úmluva o jaderné bezpečnosti z roku 1994; Černomořská
synergie z roku 2007 - regionální spolupráce, která se netýká pouze energetiky a doplňuje v
tomto směru aktivity vnější politiky EU typu evropské sousedské politiky; EuroStředomořská spolupráce v oblasti dopravy a energetiky; nástroj pro spolupráci mezi EU a
zeměmi Afriky, Karibiku a Pacifiku v oblasti energetiky; spolupráce s rozvojovými zeměmi v
oblasti energetiky atd.
4.1. Směrnice o povinných zásobách ropy
Povinnost udržovat minimální zásoby ropy a/nebo ropných produktů ukládá členským státům
směrnice č. 67/2006, která je již čtvrtou revizí směrnice z roku 1968. Ze stejného roku
pochází také rozhodnutí č. 416/68 o uzavírání a provádění zvláštních mezivládních dohod
týkajících se povinnosti členských států udržovat minimální zásoby ropy a/nebo ropných
produktů, v roce 1973 byla potom přijata směrnice č. 238/73 o opatřeních ke zmírnění
následků potíží v zásobování ropou a ropnými produkty.
V rámci SER Komise 13. listopadu 2008 představila také nový návrh směrnice, kterou se
členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy a/nebo ropných produktů.
Cílem má být především vytvoření jednotného legislativního rámce a také posílení spolupráce
s Mezinárodní energetickou agenturou (IEA). Předmětem diskuse je také otázka vlastnictví
rezervoárů, v nichž jsou povinné devadesátidenní zásoby ropy a ropných produktů umístěny
(stát/komerční subjekt) a možnost členského státu nebo jeho centrálního subjektu pro správu
zásob přenést plnění úkolů spojených s řízením zásob mimo vlastní území na jiné členské
státy či subjekty pro správu zásob.
4.2. Směrnice o zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu
Legislativní vývoj v této oblasti souvisí do určité míry s výše popsanou problematikou
liberalizace vnitřního trhu se zemním plynem. Tzv. plynová směrnice č. 2003/55 dala
členským státům právo považovat bezpečnost dodávek zemního plynu za veřejnou službu.
Členské státy mají možnost podniknout všechna potřebná opatření k zajištění dodávek v
případě mimořádných událostí na trhu s plynem vzhledem ke strategickému významu této
komodity.
Směrnice č. 2004/67 se týká bezpečnosti dodávek zemního plynu primárně pro odběratele,
jakými jsou domácnosti (členské státy mají zajistit bezpečnost dodávek plynu pro domácnosti
v případě částečných výpadků dodávek, extrémních teplotních podmínek či v podmínkách
zvýšené poptávky po zemním plynu). Členské státy mohou tento režim zvláštní ochrany pro
zabezpečení dodávek plynu rozšířit i na jiné odběratele typu malých a středních podniků, kteří
se v případě krize dodávek nemohou rychle přeorientovat na jiné zdroje energie. Směrnice
vymezuje situaci vážného narušení dodávek a hovoří také o možnosti zabezpečení dodávek
plynu prostřednictvím zařízení na jeho skladování (i ve spolupráci s dalšími členskými státy
prostřednictvím bilaterálních dohod apod.), na rozdíl od směrnice o povinných zásobách ropy
však neukládá členským státům povinnost skladování a udržování minimálních zásob
zemního plynu vzhledem k nákladnosti tohoto procesu. Komise má na základě zpráv od
členských států monitorovat, do jaké míry je bezpečnost dodávek plynu v dlouhodobém
horizontu zajištěna prostřednictvím kontraktů s dodavateli ze třetích zemí, stupeň vzájemného
propojení systémů plynárenských přepravních soustav zásobujících jednotlivé členské státy či
situaci zásobování plynem v delším časovém horizontu na úrovni Společenství a v
jednotlivých geografických oblastech.
Vzhledem k několika energetickým krizím, které Společenství v posledních letech postihly v
souvislosti s externími dodávkami zemního plynu i vzhledem k rozdílné míře implementace
dosud platné normy, byla ustavena Koordinační skupina pro otázky plynu (Gas Coordination
Group). Komise se také rozhodla v rámci SER vydat sdělení týkající se směrnice č. 2004/67 o
opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu, v němž hodnotí dosavadní stav
provedení této směrnice a působení Koordinační skupiny pro otázky plynu. Konstatuje, že
současný mechanismus nepostačuje k zajištění včasné odezvy na krizi v dodávkách zemního
plynu, která přesahuje úroveň, jež mohou zmírnit vnitrostátní opatření, a prověřuje možnosti
dalších zlepšení do budoucna (vymezení standardů pro částečné narušení dodávek; nová
opatření na úrovni Společenství; posílení regionální spolupráce; zajištění dodávek pro
domácnosti a ostatní chráněné subjekty během nedostatečných dodávek plynu; strategické
skladování plynu a jeho nákladnost atd.).
4.3. Směrnice o zabezpečení dodávek elektřiny
Podobně jako v případě zemního plynu je i problematika zabezpečení dodávek elektřiny
propojena s otázkou liberalizace trhu s elektřinou. Zabezpečení dodávek elektřiny včetně
regulace provozního zabezpečení sítí a investic do sítí má upravovat směrnice č. 2005/89 o
opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury.
5. Energetická infrastruktura
5.1. Transevropské energetické sítě (TEN-E)
Problematika energetické infrastruktury souvisí do značné míry s otázkami liberalizace
energetického trhu, tvorby dlouhodobějších strategií v oblasti energetické politiky a
energetické bezpečnosti. Neopomenutelnou složku ovšem tvoří také stránka finanční.
Rozhodnutí č. 1364/2006 stanovuje hlavní směry pro transevropské energetické sítě. Mění a
nahrazuje předcházející rozhodnutí v této oblasti z let 1996 a 2003. Definuje hlavní cíle
projektů TEN-E, jimiž mají být: zajištění efektivního fungování vnitřního trhu s energií;
bezpečnost a diverzifikace dodávek; zamezení izolaci některých geografických regionů
(ostrovy, „znevýhodněné" oblasti, oblasti trpící z různých důvodů nižší mírou pokrytí
energetickými sítěmi a propojení s „jádrovými" regiony v rámci EU); udržitelný rozvoj. Na
základě těchto cílů identifikuje konkrétní projekty v rámci TEN-E, na něž může být
poskytnuta finanční dotace z rozpočtu Společenství s ohledem na nařízení č. 2236/95, které
stanovuje obecná pravidla pro poskytování finanční pomoci Společenství v oblasti
transevropských sítí a které bylo novelizováno v roce 2007 prostřednictvím nařízení č.
680/2007. Rozhodnutí č. 1364/2006 přitom rozlišuje tři kategorie způsobilých projektů: tzv.
projekty společného zájmu, prioritní projekty a projekty evropského zájmu. 10. ledna 2007
Komise formou sdělení zveřejnila tzv. prioritní plán propojení (Priority Interconnection Plan;
PIP), který analyzoval soudobý rozvoj evropské energetické infrastruktury (elektřina, plyn) s
ohledem na projekty, s jejichž podporou počítalo rozhodnutí č. 1364/2006. Komise v něm
navrhla pět prioritních opatření pro vytvoření příznivějšího investičního prostředí.
SER z 13. listopadu 2008 obsahuje zelenou knihu o budoucnosti evropské energetické sítě
„Na cestě k zabezpečené, udržitelné a konkurenceschopné evropské energetické síti", v níž
Komise nastiňuje budoucí priority a vyzývá k novému přístupu EU k rozvoji evropských
energetických sítí (zajistit propojení nových členských zemí EU se staršími členskými státy a
vzájemné propojení nových členských zemí; rekonstrukce potrubí sloužících pro dovoz
energetických zdrojů; harmonizace přístupu ve schvalování a povolování velkých
infrastrukturních projektů; spojování sítí v plynárenském odvětví; rozšíření TEN-E na
ropovody; nahrazení TEN-E novým nástrojem EU pro energetickou bezpečnost a
infrastrukturu a navýšení rozpočtu pro TEN-E ještě v rámci stávajícího finančního období
2007-2013). Zelená kniha jmenuje šest konkrétních klíčových projektů transevropských sítí
(mj. plán propojení Pobaltí, tzv. jižní koridor pro přepravu zemního plynu, Středomořský
energetický okruh či podporu dodávek a skladování zemního plynu ve formě LNG.
Seznam odkazů
Dokumenty
■ Smlouva o Evropské unii (92/C 191/01)
■ Smlouva o Ústavě pro Evropu (2004/C 310/01)
■ Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie
(2008/C 115/01)
■ Evropská rada v Bruselu 15. a 16. prosince 2005. Závěry předsednictví (15914/1/05 REV 1)
■ Zelená kniha „Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou
energii" (KOM(2006)105)
■ Evropská rada v Bruselu 8. a 9. března 2007. Závěry předsednictví (7224/1/07 REV 1)
■ Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu
výboru a Výboru regionů. Druhý strategický přezkum energetické politiky. Akční plán EU
pro zabezpečení dodávek energie a jejich solidární využití (KOM(2008)781)
■ Zelená kniha Na cestě k zabezpečené, udržitelné a konkurenceschopné evropské
energetické síti (KOM(2008)782)
■ Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu
výboru a Výboru regionů o směrnici č. 2004/64/ES ze dne 26. dubna 2004 o opatřeních pro
zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu (KOM(2008)769)
■ Návrh směrnice Rady, kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální
zásoby ropy a/nebo ropných produktů (KOM(2008)775)
■ Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické náročnosti budov
(přepracování) (KOM(2008)780)
■ Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů
na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných
informacích o výrobku (přepracované znění) (KOM(2008)778)
■ Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění Směrnice č. 54/2003/ES o
společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (KOM(2007) 528)
■ Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění Směrnice č. 55/2003/ES o
společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem (KOM(2007)529)
■ Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1228/2003
o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou (KOM(2007)531)
■ Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č.1775/2005
o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám (KOM(2007)532)
■ Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci
energetických regulačních orgánů (KOM(2007)530)
■ Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES tak,
aby se zlepšil a rozšířil systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů
ve Společenství (KOM(2008)16)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření
systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o
změně směrnice Rady 96/61/ES
■ Návrh Rozhodnutí Evropského Parlamentu a Rady o úsilí členských států snížit emise
skleníkových plynů o 30 %, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí
skleníkových plynů do roku 2020 (KOM(2008)17)
■ Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podpoře užívání energie z obnovitelných
zdrojů (KOM(2008)19)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře
elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou
■ Zelená kniha o energetické účinnosti aneb Méně znamená více (KOM(2005) 265)
■ Sdělení Komise Akční plán pro energetickou účinnost: využití možností (KOM(2006)545)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické
účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a o zrušení směrnice Rady
93/76/EHS
■ Sdělení Komise Energetická účinnost: plnění 20% cílové hodnoty (KOM(2008)772)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o
energetické náročnosti budov
■ Usnesení Evropského parlamentu ze dne 31. ledna 2008 o Akčním plánu pro energetickou
účinnost: využití možností
■ Zpráva o Akčním plánu pro energetickou účinnost: využití možností (zpravodajka: Fiona
Hall)
■ Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o návrhu směrnice
Evropského parlamentu a Rady o energetické náročnosti budov (přepracované znění)
(KOM(2008)780 - C6-0413/2008 - 2008/0223(COD))
■ Směrnice Rady 92/75/EHS ze dne 22. září 1992 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů
na energetických štítcích spotřebičů pro domácnost a v normalizovaných informacích o
výrobku
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 6. července 2005 o stanovení rámce pro
určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů a o změně směrnic Rady 92/42/EHS
a Evropského parlamentu a Rady 96/57/ES a 2000/55/ES
■ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1980/2000 ze dne 17. července 2000 o
revidovaném systému Společenství pro udělování ekoznačky
■ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 106/2008 ze dne 15. ledna 2008 o
programu na označování energetické účinnosti kancelářských přístrojů štítky
■ Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. května 2009 o návrhu směrnice
Evropského parlamentu a Rady o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických
štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku
(přepracované znění) (KOM(2008)0778 - C6-0412/2008 - 2008/0222(COD))
■ Zpráva o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o uvádění spotřeby energie a
jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v
normalizovaných informacích o výrobku (přepracované znění) (zpravodajka: Anni Podimata)
■ Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o označování pneumatik s ohledem na
palivovou účinnost a jiné důležité parametry (KOM(2008)779)
■ Green Paper - Towards a European strategy for the security of energy supply
(COM(2000)769)
■ Smlouva o Energetickém společenství
■ Úmluva o jaderné bezpečnosti
■ Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Černomořská synergie - Nová iniciativa
pro regionální spolupráci (KOM(2007)160)
■ Communication from the Commission to the Council and the European Parliament
enhancing euro-mediterranean cooperation on transport and energy (COM(2001)126)
■ Sdělení Komise Radě a Evropskému Parlamentu o budoucím rozvoji Energetické iniciativy
EU a o možnostech vytvoření Energetického nástroje pro země AKT (KOM(2004)711)
■ Communication from the Commission to the Council and the European Parliament - Energy
cooperation with the developing countries (COM(2002)408)
■ Směrnice Rady č. 2006/67/ES ze dne 24. července 2006, kterou se členským státům ukládá
povinnost udržovat minimální zásoby ropy nebo ropných produktů
■ Směrnice Rady č. 68/414/EHS ze dne 20. prosince 1968, kterou se členským státům ukládá
povinnost udržovat minimální zásoby ropy a/nebo ropných produktů
■ Rozhodnutí Rady 68/416/EHS ze dne 20. prosince 1968 o uzavírání a provádění zvláštních
mezivládních dohod týkajících se povinnosti členských států udržovat minimální zásoby ropy
a/nebo ropných produktů
■ Směrnice Rady 73/238/EHS ze dne 24. července 1973 o opatřeních ke zmírnění následků
potíží v zásobování ropou a ropnými produkty
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/55/EC ze dne 26. června 2003 o
společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES
■ Směrnice Rady č. 2004/67/EC ze dne 26. dubna 2004 o opatřeních na zajištění bezpečnosti
dodávek zemního plynu
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/89/ES ze dne 18. ledna 2006 o opatřeních
pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury
■ Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1364/2006/ES ze dne 6. září 2006, kterým se
stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušují rozhodnutí
96/391/ES a rozhodnutí č. 1229/2003/ES
■ Nařízení Rady (ES) č. 2236/95 ze dne 18. září 1995, kterým se stanoví obecná pravidla pro
poskytování finanční pomoci Společenství v oblasti transevropských sítí
■ Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 680/2007/ES ze dne 20. června 2007, kterým se
stanoví obecná pravidla pro poskytování finanční pomoci Společenství v oblasti
transevropských dopravních a energetických sítí
■ Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Prioritní plán propojení (KOM(2006)846)
■ Zelená kniha Na cestě k zabezpečené, udržitelné a konkurenceschopné evropské
energetické síti (KOM(2008) 782)
Další odkazy
■ European Commission - Energy. European Strategies. Energy policy for Europe
■ European Commission - Energy. European Strategies. Second Strategic Energy Review Securing our Energy Future
■ Energy Charter Secretariat: The Energy Charter Treaty and Related Documents
Životní prostředí
Otázka životního prostředí patřila v období let 2004-2009 mezi ty, jež komplexně ovlivňovaly
dění Evropské unie jako celku a v podobě jednání o budoucnosti tzv. Kjótského protokolu
přesahovaly také do mezinárodněpolitické roviny.
Politika životního prostředí přitom nepatřila mezi oblasti, jimiž by se Společenství zabývalo
hned od svého založení. Naopak: původně šlo primárně o doménu jednotlivých členských
států a Společenství sehrávalo pouze koordinační roli. K zásadní změně došlo s přijetím
Jednotného evropského aktu před necelým čtvrtstoletím a v souvislosti s nárůstem preferencí
tzv. postmateriálních hodnot (zejména) v západní Evropě. Neopominutelný význam měla, jak
se ukazuje stále častěji, i skutečnost, že oblast životního prostředí a jeho ochrany umožňuje
Evropské unii relativně snadno působit i na mezinárodním poli, neboť je v porovnání s jinými
(v daném směru „použitelnými" politikami - např. společnou zahraniční a bezpečnostní
politikou) mezi členskými státy spíše nekontroverzní (což jen potvrzuje míra legislativní
aktivity Komise a rychlost přijímání výsledných legislativních textů na základě poměrně
střídmé legislativní báze článků 174-176 Smlouvy o založení Evropského společenství po
revizi Smlouvou z Nice). Typickým příkladem z tohoto ranku jsou jednání o budoucnosti
Kjótského protokolu.
Problematika životního prostředí zaznamenala v uvedených pěti letech, pokud jde o zahájené
a/nebo dokončené sekundárněprávní legislativní procesy, zásadní kvalitativní i kvantitativní
posuny, a to navzdory tomu, že její původní místo v kontextu rozsáhlé Lisabonské strategie
bylo po přehodnocení tzv. Kokovou zprávou v roce 2004 nahrazeno tzv. ekonomickým
pilířem. Rozhodujícím se stal fakt, že Komise byla v předchozím období (do roku 2004), ale i
poté na poli environmentální politiky mimořádně aktivní a zahájila řadu nelegislativních
projektů, jež postupně vykrystalizovaly v návrhy, které byly Radou a Evropským
parlamentem projednány a schváleny jako závazná legislativa. Na „boomu" politiky životního
prostředí se částečně podílela také skutečnost, že některé dříve přijaté normy obsahovaly
revizní klauzule (závazek, že za určitou dobu dojde k jejich přizpůsobení) a/nebo byly již
tolikrát novelizovány, že Komise přistoupila k návrhu na jejich konsolidaci.
Z hlediska obsahu se uplatnil princip prosazování environmentálních prvků do všech politik,
kde je to užitečné a/nebo možné. Typickým příkladem je dopravní politika Evropské unie,
rozhodně ale není jediná. V této souvislosti lze jmenovat, jak vyplývá s níže uvedeného textu,
také oblast daní, energetiky, politiky ochrany spotřebitele nebo politiky spravedlnosti,
svobody a bezpečnosti. Zcela samostatnou kapitolu pak představuje environmentální aspekt
společné zemědělské politiky Evropské unie.
Do budoucna lze na poli unijní politiky životního prostředí očekávat podobný vývoj jako
doposud, tj. precizaci stávající legislativy, popř. její zpřísňování, ať už s ohledem na evaluaci
dosavadních výsledků, nebo kvůli mezinárodněpolitickým závazkům (např. v podobě přijetí
režimu stran prosazování cílů Kjótského protokolu i po roce 2012, kdy jeho platnost skončí).
Poznámka: Níže uváděné sekce respektují vnitřní tematické dělení politiky životního prostředí,
jak jej „pracovně" provádí Komise. Uvnitř sekcí jsou jednotlivé návrhy a/nebo normy řazeny
podle data, kdy byly coby legislativní iniciativy předloženy Evropskému parlamentu a Radě.
1. Znečištění ovzduší
1.1. Směrnice o emisích z klimatizačních systémů motorových vozidel
Cílem směrnice č. 2006/40, jejíž návrh byl předložen 11. srpna 2003, je technická
harmonizace týkající se emisí klimatizací osobních a lehkých užitkových vozidel (kategorie
M1 a část kategorie N1), resp. emisí fluorovaných skleníkových plynů „s potenciálem
globálního oteplování vyšším než 150", jež mohou z klimatizací unikat. Daným plynům se
obecně věnuje nařízení č. 842/2006.
Členské státy byly povinny směrnici provést do 4. ledna 2008, Česká republika tak učinila
prostřednictvím pěti právních norem.
1.2. Směrnice o daních v oblasti osobních vozidel
Směrnice by měla stanovit pravidla pro výpočet daní a poplatků z osobních vozidel (kategorie
M1) na základě jimi produkovaných emisí CO2, postupně odstranit poplatky za registraci a
zřídit systém náhrady ročních silničních daní. Obecně by mělo dojít k „otevření" společného
trhu s automobily za současného respektování určitých emisních standardů a výší příslušných
daní (tj. nikoli logiky jejich výpočtu) v jednotlivých členských státech.
Komise svůj návrh v tomto směru předložila 5. července 2005, legislativní proces však
prozatím dosáhl jen fáze prvního čtení v Evropském parlamentu. Rada se k němu dosud
relevantním způsobem nevyjádřila, přitom je to právě ona, kdo může výslednou normu
přijmout; Evropský parlament je do projednávání zapojen pouze prostřednictvím konzultační
procedury.
Jako největší problém se jeví neslučitelnost názorů na to, jak cílů potenciální směrnice, stran
nichž panuje obecná shoda, dosáhnout
1.3. Směrnice o kvalitě ovzduší
Směrnice č. 96/62 stanovuje již více než deset let komplexní požadavky na kvalitu ovzduší v
Evropské unii a na její postupné zlepšování. Současně určuje příslušné mezní hodnoty
znečišťujících látek a povinnosti členských států při jejich potenciálním překročení.
Směrnice č. 2008/50, jejíž návrh byl předložen 21. září 2005, je konsolidační normou
zahrnující nejen směrnici č. 96/62, ale i obsah dalších čtyř norem: směrnice č. 1999/30,
směrnice č. 2000/69, směrnice č. 2002/3 a rozhodnutí č. 97/101. Členské státy jsou povinny ji
provést do 11. června 2010.
1.4. Nařízení o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z osobních a
užitkových vozidel
Nařízení č. 715/2007 definuje požadavky na emisní standardy osobních a užitkových vozidel
(kategorie M1, M2, N1 a N2 s maximální hmotností 2 610 kg; podle Komise, která svůj návrh
předložila 21. prosince 2005, v souladu technologickým pokrokem) a stanovuje parametry
tzv. norem Euro 5 a 6 (jde tedy o revizní legislativu). Cílem je snížení objemu škodlivých
emisí (CO, NOX, částice), jež tato vozidla při provozu produkují (norma se tedy netýká jen
„emisí z výfuku"). Ke zlepšením by mělo docházet i v důsledku oprav/výměn relevantních
náhradních dílů.
Konkrétní specifikace jsou uvedeny v Příloze I nařízení č. 715/2007. Závisejí na normě (Euro
5, nebo Euro 6) typu motoru (diesel, nebo jiný) a/nebo hmotnosti vozidla.
Norma Euro 5 se začne uplatňovat od 1. září 2009 (pro schvalování typu), resp. od 1. ledna
2011 (pro registraci a prodej nových vozidel). V případě Euro 6 platí data 1. září 2014, resp.
1. ledna 2015.
1.5. Podpora vozidel ohleduplnějších k životnímu prostředí
Směrnice č. 2009/33 vyžaduje, aby byly při veřejných zakázkách týkajících se nákupu
silničních vozidel zohledňovány jejich energetické a ekologické dopady (včetně spotřeby
energie, emisí CO2 a emisí znečišťujících látek). Cílem normy je podporovat trh s čistými a
energeticky účinnými vozidly ve veřejném sektoru - a působit „edukativně" i na sektor
soukromý.
Legislativní proces, zahájený 21. prosince 2005, byl poměrně komplikovaný, neboť jeho
výsledek měl potenciál přenést náklady realizace nové normy na konkrétní subjekty (např.
regionální a místní samosprávy). Výsledkem jsou dvě možnosti, jak požadavků směrnice
dostát: stanovit v dokumentaci k nákupu silničních vozidel technické specifikace týkající se
vlastností dosahovaných z hlediska energie a životního prostředí, nebo zahrnout do
rozhodnutí o nákupu energetické a ekologické dopady.
Členské státy musejí směrnici provést do 4. prosince 2010.
1.6. Emisní standardy u nových osobních automobilů
Nařízení č. 443/2009 lze považovat za doplněk výše uvedeného nařízení č. 715/2007. Komise
svůj návrh předložila 19. prosince 2007 s odůvodněním, že dobrovolné závazky výrobců
automobilů týkající se emisních standardů nepřinášejí očekávané výsledky.
Norma se týká prioritně emisí CO2 u nových osobních automobilů (kategorie M1)
produkovaných od roku 2012. Výsledkem by měly být maximální emise CO2 u těchto
automobilů v ob­jemu 130 g CO2km od roku 2015. 130g limitu by mělo v roce 2012
dosáhnout 65 % všech vyprodukovaných a zaregistrovaných vozidel, v roce 2013 75 %, 2014
80 % a v roce 2015 100 % (bez ohledu na výrobce, jak se počítalo původně, ale ve vztahu k
automobilové produkci v Evropské unii jako celku). Producenti by navíc měli tendovat k cíli
95 g CO2/km v roce 2020. Nařízení podrobně stanovuje také sankce za překročení uvedených
limitů (v podobě „pokut" za každý překročený gram emisí CO2).
Výsledná norma je ve srovnání s původním návrhem méně restriktivní - nejen v důsledku
lobby automobilového průmyslu, ale také kvůli tlaku členských států, jejichž ekonomiky jsou
na automobilovém průmyslu více či méně závislé.
1.7. Směrnice o průmyslových emisích
Směrnice č. 2008/1 o integrované prevenci a omezování znečištění (Integrated Pollution
Prevention and Control Directive; IPPC) je výsledkem dlouholeté precizace směrnice č.
96/61. Jejím cílem je stanovit pravidla pro vypouštění emisí produkovaných (primárně) při
průmyslové výrobě na základě principu „znečišťovatel platí".
Zařízení, na něž se norma vztahuje, jsou uvedena v Příloze I směrnice. Norma rovněž
specifikuje, jakým způsobem žádat o povolení, jehož přidělení je zpravidla předpokladem pro
konkrétní průmyslovou činnost, či zda a jak může docházet k inspekcím dotčených zařízení.
V současnosti dochází k revizi směrnice č. 2008/1, resp. probíhá poměrně citlivý legislativní
proces, jehož cílem je vytvoření komplexního systému, který by krom dané normy zahrnul
ještě šest dalších (sektorových). Komise svůj návrh předložila 21. prosince 2007. Rada v
červnu 2009 dosáhla politické dohody. Po jejím formálním „přetavení" ve společný postoj se
bude textem ve druhém čtení zabývat Evropský parlament.
1.8. Nařízení o látkách poškozujících ozonovou vrstvu
Nařízení č. 2037/2000 je normou, jež má za cíl (v souladu s požadavky tzv. Montrealského
protokolu) celkově snížit produkci a využívání látek poškozujících ozonovou vrstvu. Zároveň
však jde i o normu vysoce komplexní a často revidovanou (doposud byla změněna či
doplněna v různé míře desetkrát). Proto (ale i kvůli revizi samotného Montrealského
protokolu) Komise 1. srpna 2008 předložila návrh na konsolidaci stávajícího regulatorního
prostředí.
Legislativní proces zatím dosáhl pouze fáze prvního čtení v Evropském parlamentu, Rada se k
němu dosud oficiálně nevyjádřila.
2. Obecná ustanovení
2.1. Rozhodnutí o uzavření Aarhuské úmluvy
Rozhodnutím č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím,
účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního
prostředí na orgány a subjekty Společenství (Komise návrh předložila 24. října 2003)
Evropská unie stvrdila fakt, že danou úmluvu v červnu 1998 podepsala. Přijetím rozhodnutí
zajistila konzistenci uplatňování daného dokumentu institucemi a orgány Společenství a
získala právní bázi pro argumentaci ve smyslu posilování veřejné participace také v kontextu
dalších a/nebo nově připravovaných norem (viz např. směrnice č. 2003/4 a 2003/35 a návrh
směrnice o přístupu ke spravedlnosti v otázkách životního prostředí, jejž Komise předložila
rovněž 24. října 2003, avšak doposud nebyl schválen).
2.2. Trestněprávní ochrana životního prostředí
Směrnice č. 2008/99 o trestněprávní ochraně životního prostředí je výsledkem legislativního
procesu, na jehož začátku stál institucionální spor mezi Radou na jedné straně a Komisí (a
Evropským parlamentem) na straně druhé o to, jaká právní báze se má použít při vytváření
norem, jež meritorně spadají do více oblastí („pilířů") Evropské unie.
Evropský soudní dvůr vydal v září 2005 rozsudek ve věci C 176/03, jímž se podpořil
argument Komise, tj. možnost fakticky rozhodovat o věcech justice a vnitra v tzv. prvním
pilíři, pokud v jeho rámci existuje opora pro příslušnou politiku (v tomto případě politiku
životního prostředí).
Směrnice č. 2008/99, jejíž návrh byl zveřejněn 9. února 2007, definuje relevantní trestné činy
(skutkové podstaty) a základní parametry jejich sankcionování (tj. nikoli výši sankcí, ty určí
členské státy; musí být účinné, přiměřené a odrazující).
Členské státy jsou povinny normu provést do 26. prosince 2010.
2.3. Akční plán pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku
Akční plán byl Komisí zveřejněn 25. června 2008 s cílem sesumarizovat kroky, jež Evropská
unie může (ve věci udržitelné spotřeby a produkce) podniknout. Obecně vychází z Lisabonské
strategie, konkrétně pak z norem, jejichž revizi bezprostředně předpokládá: směrnice č.
2005/32 týkající se tzv. ekodesignu, nařízení č. 1980/2000 o tzv. ekoznačce a nařízení č.
761/2001 „o dobrovolné účasti organizací v programu Společenství pro systém řízení podniků
a auditu z hlediska ochrany životního prostředí" (Eco-Management and Audit Scheme; tzv.
EMAS).
2.3.1. Požadavky na ekodesign výrobků
Návrh (Komisí předložený 16. července 2008) předpokládá rozšíření působnosti směrnice č.
2005/32 na výrobky spojené se spotřebou energie (které ale nejsou energetickými spotřebiči;
typicky úsporné vodovodní kohoutky a sprchy či vhodně designovaná okna).
Plénum Evropského parlamentu završilo své první čtení v dubnu 2009 (neakceptovalo
poměrně restriktivní text z výboru). Rada s jeho výsledkem podle Komise předběžně souhlasí,
formálně se však v tomto směru nevyjádřila.
2.3.2. Nařízení o systému ekoznačky
Cílem návrhu (Komise jej předložila 16. července 2008) je shrnout dosavadní zkušenosti se
systémem označování ekologicky šetrných výrobků (podle nařízení č. 1980/2000) a zajistit
jeho další fungování. Obecně by mělo dojít ke zvýšení povědomí o ekoznačce a zajištění
většího podílu značených výrobků a služeb (systém má ale zůstat fakultativní).
Projednávání návrhu je ve stejné fázi jako negociace stran návrhu uvedeného výše: kompletní
první čtení proběhlo pouze v Evropském parlamentu (v dubnu 2009) a Rada se oficiálně
nevyjádřila.
2.3.3. Nařízení o dobrovolné účasti v programu EMAS
Návrh, jejž Komise předložila 16. července 2008, si klade za cíl zrevidovat současnou
legislativní úpravu EMAS (nařízení č. 761/2001), resp. zjednodušit, zpřehlednit a zatraktivnit
daný fakultativní program (např. principem jediné registrace pro celou Evropskou unii, aby
mohlo kontinuálně docházet k nárůstu počtu subjektů, jež jsou do EMAS zahrnuty).
Obdobně jako v případě předchozích návrhů z akčního plánu pro udržitelnou spotřebu a
výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku bylo i u tohoto návrhu završeno první čtení
Evropského parlamentu a (neformálně) přislíbena dohoda s Radou.
3. Ochrana půdy
3.1. Nařízení o detergentech
Nařízení č. 648/2004 o detergentech (návrh byl zveřejněn 10. června 2002) má dva základní
cíle: eliminovat škodlivé efekty jejich používání (mj. i ve vztahu k půdě) a zajistit jejich lepší
(přehlednější, jednotnější) značení pro spotřebitele.
Norma nahrazuje pět směrnic (č. 73/404, 73/405, 82/242, 82/243 a 86/94) a sama již byla
revidována - nařízením č. 907/2006.
4. Trvale udržitelný rozvoj
4.1. Výběr poplatků za užívání pozemních komunikací kamiony
Otázka tzv. euroviněty nebo také „euromýta", jež primárně spadá do oblasti dopravní politiky,
je v Evropské unii upravena směrnicí č. 1999/62. V letech 2004-2009 byla jedna její revize
dokončena a další započata.
Cílem první z nich byla realizace zásady „uživatel platí", druhá revize (Komise návrh
přeložila 8. července 2008) má za cíl podrobně legislativně ošetřit zásadu „znečišťovatel
platí": do výpočtu mýtného by měly být zahrnuty i tzv. externí náklady (spojené s dopravními
nehodami, zácpami a znečištěním ovzduší).
Dosavadní legislativní proces je charakterizován sporem mezi členskými státy zastoupenými
v Radě na jedné straně a Komisí a Evropským parlamentem na straně druhé. Uvnitř Rady
současně probíhá i spor mezi tranzitními a periferními státy. To vše přesto, že započítávání
externích nákladů by pro členské státy nemělo být (alespoň prozatím) obligatorní.
V současnosti se očekává přijetí společného postoje Radou; plénum Evropského parlamentu
své první čtení završilo v březnu 2009. Poté patrně proběhne druhé čtení a s ohledem na
popsané kontroverze nejspíše i čtení třetí.
5. Boj proti klimatické změně
5.1. Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí
Směrnice č. 2004/35 o odpovědnosti za životní prostředí je normou legalizující v Evropské
unii princip „znečišťovatel platí": vytváří „rámec odpovědnosti za životní prostředí (...) s
cílem předcházet škodám na životním prostředí a napravovat je". Komise svůj návrh v tomto
směru předložila 23. ledna 2002.
Norma přesně definuje, které druhy škod pokrývá, jaká preventivní a/nebo nápravná opatření
lze veřejnými autoritami v souladu s ní realizovat, kdo nese náklady s nápravou škod ap.
Česká republika směrnici provedla prostřednictvím šestnácti právních norem.
5.2. Nařízení o fluorovaných skleníkových plynech
Nařízení č. 842/2006 o fluorovaných skleníkových plynech je výsledkem dlouhého a poměrně
komplikovaného projednávání návrhu, jejž Komise zveřejnila 11. srpna 2003.
Norma má za cíl omezovat a snižovat emise fluorovaných skleníkových plynů, na které se
vztahuje Kjótský protokol - částečně fluorované uhlovodíky (HFC), zcela fluorované
uhlovodíky (PFC) a fluorid sírový (SF6). Uvedené plyny jsou, pokud jde o tzv. potenciál
globálního oteplování, mnohem nebezpečnější než např. oxid uhličitý. Proto stanovuje nejen
příslušná data, ale i oblasti/výrobky, na něž se vztahuje. Podrobná specifikace je k dispozici v
Příloze I a Příloze II nařízení.
5.3. Klimaticko-energetický balíček
Tzv. klimaticko-energetický balíček, soubor čtyř legislativních návrhů, Komise zveřejnila na
23. ledna 2008.
První z textů byl věnován regulaci a stimulaci využívání technologie CCS (geologické
skladování oxidu uhličitého), která umožňuje separovat CO2 od dalších (v průmyslových
provozech sekundárně produkovaných) plynů a ukládat jej pod zemský povrch. Daná
technologie by měla v budoucnosti nahradit již fungující systém obchodování s emisními
povolenkami. Předmětem debat byla především použitelnost technologie CCS v praxi,
zejména v souvislosti s náklady a otázkou podpory příslušných pilotních projektů.
Druhý návrh představoval revizi směrnice č. 2003/87 o obchodování s povolenkami na emise
skleníkových plynů. Jeho cílem bylo rozšíření stávajícího systému o větší množství podniků i
další plynné emise a zahájení „celoevropských" aukcí povolenek (od roku 2013; namísto tzv.
národních alokačních plánů, jež počítají s jejich bezplatnou distribucí). K nejspornějším
bodům patřil mj. způsob alokace povolenek, nakládání s příjmy z jejich prodeje a možnosti
relokace (přemísťování) dotčených podniků mimo EU v důsledku zpřísnění stávajících
norem.
Třetí text klimaticko-energetického balíčku se týkal závazků jdoucích nad rámec obchodování
s emisními povolenkami - „úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů o 30 %, aby
byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020".
Návrh se týkal např. sektoru dopravy, zemědělství nebo nakládání s odpady.
Posledním textem klimaticko-energetického balíčku byl návrh směrnice o podpoře energie z
obnovitelných zdrojů. Obsahoval mj. závazný cíl využívat v roce 2020 v unijním průměru 20
% produkované energie z obnovitelných zdrojů (platná směrnice č. 2001/77 stanovovala
pouze indikativní cíle) a cíl navýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v oblasti dopravy
na 10 % konečné spotřeby (ve všech členských státech). Ke sporným bodům náležela
především otázka využívání energie z těch obnovitelných zdrojů, které jsou současně užívány
k produkci potravin (a potažmo otázka biopaliv tzv. druhé a třetí generace), či zavedení
finančních sankcí za nedodržení stanovených limitů.
Návrhy byly po necelých čtrnácti měsících přijaty jako směrnice č. 2009/28, 2009/29 a
2009/31 a rozhodnutí č. 406/2009. Směrnici č. 2009/28 jsou členské státy povinny provést do
5. prosince 2010, směrnici č. 2009/29 do 31. prosince 2012 a směrnici č. 2009/31 do 25.
června 2011.
6. Odpadové hospodářství
6.1. Směrnice o nakládání s odpady z těžebního průmyslu
Cílem směrnice č. 2006/21, jejíž návrh byl předložen 2. června 2003, je předcházet
„nepříznivým vlivům na životní prostředí způsobeným nakládáním s odpadem z těžebního
průmyslu". Proto stanovuje povinnosti provozovatelů (např. vytvoření plánu pro nakládání s
odpady), preventivní opatření, definuje podmínky udělení povolení k těžbě apod.
Česká republika směrnici provedla šesti právními normami.
6.2. Nařízení o přepravě odpadů
Nařízení č. 1013/2006 o přepravě odpadů (jeho návrh Komise představila 30. června 2003)
nahradilo nařízení č. 259/93 a jeho dosavadní revize.
Norma komplexně upravuje otázku přepravy odpadů v rámci Evropské unie, Evropského
sdružení volného obchodu (European Free Trade Association; EFTA), Organizace pro
hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Cooperation and Development;
OECD) a třetích států, jež jsou stranami tzv. Basilejské úmluvy, včetně všech nezbytných
procedur (autorizací). Technické otázky nařízení (např. požadavky na přepravu různých druhů
odpadů) stanovují jeho přílohy.
6.3. Směrnice o bateriích
Směrnice č. 2006/66, jejíž návrh Komise uveřejnila 21. listopadu 2003, nahradila směrnici č.
91/157 a všechny její revize s cílem sjednotit požadavky týkající se nakládání s bateriemi a
akumulátory - na trhu, při používání i po něm.
Norma mj. zakazuje používání většiny baterií obsahujících rtuť nebo kadmium (resp. jejich
nadměrné množství) a stanovuje tzv. recyklační cíle (do 26. září 2016).
Právě druhá z položek do značné míry způsobila, že projednávání návrhu bylo relativně
dlouhé a komplikované, navíc nikoliv prosto chyb (v průběhu roku 2008, ještě před uplynutím
implementační lhůty směrnice č. 2006/66, byla schválena její revize v podobě směrnice č.
2008/12 a předložen nový návrh).
6.4. Směrnice o odpadech
Směrnice o odpadech prošla v období let 2004-2009 dvěma revizemi. Výsledkem první z nich
(zahájené 27. listopadu 2003) byla směrnice č. 2006/12, druhý legislativní proces (zahájený
21. prosince 2005) vyústil v přijetí směrnice č. 2008/98. Zatímco první ze změn byla
víceméně formální (shrnula původní směrnici č. 75/442 a její revize), druhá se nesla v duchu
meritorních posunů, vyjasnění použitých konceptů („předcházení vzniku", „opětovné použití",
„recyklace", „odstranění" ap.), stanovení minimálních standardů či požadavků na členské
státy, pokud jde o plány pro nakládání s odpady a programy předcházení vzniku odpadů, a
způsobila v Evropské unii nemalé kontroverze - zejména kvůli hierarchizaci způsobů
nakládání s odpady a zařazení zásady soběstačnosti a blízkosti (tj. že odpad vyprodukovaný v
daném členském státě má být tímtéž státem prioritně i zpracován).
Směrnice č. 2008/98 nahradila nejen směrnici č. 2006/12, ale i směrnice č. 75/439 a 91/689.
Členské státy jsou povinny směrnici provést do 12. prosince 2010.
6.5. Směrnice o schvalování typu motorových vozidel z hlediska jejich opětné
použitelnosti, recyklovatelnosti a využitelnosti
Směrnice č. 2005/64, jejíž návrh Komise uveřejnila 11. března 2004, meritorně doplňuje
směrnici č. 2000/53 s cílem zajistit, aby výrobci automobilů (kategorie M1 a N1) při produkci
zohledňovali opětnou použitelnost, recyklovatelnost a využitelnost použitých komponent.
Norma se na nové typy vozidel vztahuje od 15. prosince 2008, na stávající typy (ty, jež byly
pro provoz schváleny již dříve) se začne uplatňovat od 15. prosince 2010. Česká republika ji
provedla pěti právními akty.
6.6. Směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních
Směrnice č. 2002/96, známá také pod zkratkou WEEE (Waste Electrical and Electronic
Equipment Directive), si klade za cíl „prevenci vzniku odpadních elektrických a
elektronických zařízení (...) jejich opětovné použití, recyklaci a další formy jejich využívání
ve snaze snížit množství odpadu určeného k odstranění". Za tím účelem zapojuje všechny
aktéry životního cyklu těchto zařízení a stanovuje příslušné požadavky.
Od 3. prosince 2008 probíhá revize směrnice č. 2002/96 mající „přehodnotit" platné (a často
zbytečné) administrativní požadavky a patrně i upravit cíl 4 kg vybraných odpadních
elektrických a elektronických zařízení na osobu ročně. Současně by mělo dojít i k jejímu
užšímu propojení se směrnicí č. 2002/95 o omezení používání nebezpečných látek v
elektrických a elektronických zařízeních (Restriction of the Use of Certain Hazardous
Substances in Electrical and Electronic Equipment Directive; RoHS Durective), která také
podléhá revizi (i tento návrh byl uveřejněn 3. prosince 2008).
Ani jeden z legislativních návrhů zatím nedosáhl přijetí v Radě nebo Evropském parlamentu.
7. Ochrana vod a vodní hospodářství
7.1. Směrnice o řízení jakosti vod ke koupání
Dlouhá léta stanovovala požadavky na vodu ke koupání směrnice č. 76/160. Až v období let
2004-2009 byla zevrubně přepracována a přijata směrnice č. 2006/7 (návrh byl zveřejněn 24.
října 2002).
Komplikovaný legislativní proces uvedl původní text v soulad s novějšími iniciativami
Evropské unie na poli ochrany vod a životního prostředí obecně. V praxi to znamená
především meritorní rozšíření směrnice a její částečné administrativní zjednodušení.
7.2. Směrnice o ochraně podzemních vod
Směrnice č. 2006/118 je tzv. dceřinou směrnicí směrnice č. 2000/60 (tzv. rámcová směrnice o
vodě; Water Framework Directive; WFD). Návrh byl předložen 19. září 2003.
Norma stanovuje kritéria a postupy pro hodnocení dobrého chemického stavu podzemních
vod (včetně opatření pro zamezení vstupu znečišťujících látek do podzemních vod).
Členské státy ji byly povinny provést do 16. ledna 2009.
7.3. Kvalitativní standardy povrchových vod
Směrnice č. 2008/105 byla přijata coby doplněk (dceřiná směrnice) obecné směrnice č.
2000/60 s cílem „dosáhnout dobrého chemického stavu povrchových vod". Návrh byl
uveřejněn 17. července 2006.
Směrnice stanovuje tzv. normy environmentální kvality pro třiatřicet látek (pesticidů, těžkých
kovů aj.), které se nacházejí v řekách, jezerech a pobřežních vodách. Směrnice vymezuje
kritéria i pro tzv. mísící zóny (oblasti blízké zdroji znečištění, ve kterých míra znečištění vod
přesáhne povolené limity).
Členské státy jsou povinny ji provést do 13. července 2010.
Seznam odkazů
Dokumenty
■ Konsolidovaná znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského
společenství (po revizi Smlouvou z Nice)
■ Facing the Challenge: The Lisbon strategy for growth and employment. Report from the
High Level Group chaired by Wim Kok, November 2004
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/40/ES ze dne 17. května 2006 o emisích z
klimatizačních systémů motorových vozidel a o změně směrnice Rady 70/156/EHS
■ Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on certain
fluorinated greenhouse gases (COM(2003)492)
■ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o
některých fluorovaných skleníkových plynech
■ Návrh směrnice Rady o daních v oblasti osobních vozidel (KOM(2005)261)
■ Směrnice Rady 96/62/ES ze dne 27. září 1996 o posuzování a řízení kvality vnějšího
ovzduší
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě
vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu
■ Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o kvalitě vnějšího ovzduší a čistějším
vzduchu pro Evropu (KOM(2005)447)
■ Směrnice Rady 1999/30/ES ze dne 22. dubna 1999 o mezních hodnotách pro oxid siřičitý,
oxid dusičitý a oxidy dusíku, částice a olovo ve vnějším ovzduší
■ Směrnice Evropského parlamentu a rady 2000/69/ES ze dne 16. listopadu 2000 o mezních
hodnotách pro benzen a oxid uhelnatý v ovzduší
■ Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2002/3/ES ze dne 12. února 2002 o ozonu ve
vnějším ovzduší
■ Rozhodnutí Rady ze dne 27. ledna 1997, kterým se zavádí vzájemná výměna informací a
údajů monitorovacích sítí a jednotlivých stanic měřících znečištění vnějšího ovzduší v
členských státech
■ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o
schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z
užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě
vozidla
■ Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady o schvalování typu motorových vozidel s
ohledem na emise a na přístup k informacím o opravách vozidla, kterým se mění směrnice
72/306/EHS a směrnice ../../ES (KOM(2005)683)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/33/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře
čistých a energeticky účinných silničních vozidel
■ Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady o podpoře čistých silničních vozidel
(KOM(2005)634)
■ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým
se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného
přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel
■ Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady, kterým se stanoví výkonnostní emisní
normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování
emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (KOM(2007)856)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované
prevenci a omezování znečištění
■ Směrnice Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování
znečištění
■ Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o průmyslových emisích (integrované
prevenci a omezování znečištění) (KOM(2007)844)
■ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2037/2000 ze dne 29. června 2000 o
látkách, které poškozují ozonovou vrstvu
■ Rozhodnutí Rady ze dne 14. října 1988 o uzavření Vídeňské úmluvy o ochraně ozonové
vrstvy a Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu
■ Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu
(KOM(2008)505)
■ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití
ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a
přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty
Společenství
■ Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on the application
of the provisions of the Århus Convention on Access to Information, Public Participation in
Decision-making and Access to Justice in Environmental Matters to EC institutions and bodls
(COM(2003)622)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu
veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 o účasti
veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o
změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní
ochraně
■ Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on access to justice
in environmental matters (COM(2003)624)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o
trestněprávní ochraně životního prostředí
■ Case C-176/03. Commission of the European Communities v Council of the European
Union
■ Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady o trestněprávní ochraně životního prostředí
(KOM(2007)51)
■ Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu
výboru a Výboru regionů o akčním plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou
průmyslovou politiku (KOM(2008)397)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES ze dne 6. července 2005 o stanovení
rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů a o změně směrnic Rady
92/42/EHS a Evropského parlamentu a Rady 96/57/ES a 2000/55/ES
■ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1980/2000 ze dne 17. července 2000 o
revidovaném systému Společenství pro udělování ekoznačky
■ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 ze dne 19. března 2001 o
dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního
prostředí (EMAS)
■ Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady o stanovení rámce pro určení požadavků na
ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (KOM(2008)399)
■ Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady o systému ekoznačky Společenství
(KOM(2008)401)
■ Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o dobrovolné účasti organizací v programu
Společenství pro systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí
(EMAS) (KOM(2008)402)
■ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2004 ze dne 31. března 2004 o
detergentech
■ Report from the Commission on the results reached for the period 1996-2000 by the
implementation of Commission Recommendation 98/480/EC of 22 July 1998, concerning
good environmental practice for household laundry detergents (COM(2002)287)
■ Směrnice Rady ze dne 22. listopadu 1973 o sbližování právních předpisů členských států o
detergentech
■ Směrnice Rady ze dne 22. listopadu 1973 o sbližování právních předpisů členských států
týkajících se metod zkoušení biologické rozložitelnosti aniontových povrchově aktivních
látek
■ Směrnice Rady ze dne 31. března 1982 o sbližování právních předpisů členských států
týkajících se metod zkoušení biologické rozložitelnosti neiontových povrchově aktivních
látek a o změně směrnice 73/404/EHS
■ Směrnice Rady ze dne 31. března 1982, kterou se mění směrnice 73/405/EHS o sbližování
právních předpisů členských států týkajících se metod zkoušení biologické rozložitelnosti
aniontových povrchově aktivních látek
■ Směrnice Rady ze dne 10. března 1986, kterou se podruhé mění směrnice 73/404/EHS o
sbližování právních předpisů členských států týkajících se detergentů
■ Nařízení Komise (ES) č. 907/2006 ze dne 20. června 2006, kterým se mění nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2004 o detergentech za účelem přizpůsobení
příloh III a VII uvedeného nařízení
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES ze dne 17. června 1999 o výběru
poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/38/ES ze dne 17. května 2006, kterou se
mění směrnice 1999/62/ES o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací
těžkými nákladními vozidly
■ Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1999/62/ES o
výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly
(KOM(2008)436)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o
odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním
prostředí
■ Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on environmental
liability with regard to the prevention and remedying of environmental damage
(COM(2002)17)
■ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o
některých fluorovaných skleníkových plynech
■ Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on certain
fluorinated greenhouse Gates (COM(2003)492)
■ Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady o geologickém skladování oxidu uhličitého
a o změně směrnic Rady 85/337/EHS, 96/61/ES, směrnic 2000/60/ES, 2001/80/ES,
2004/35/ES, 2006/12/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 (KOM(2008)18)
■ Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES tak,
aby se zlepšil a rozšířil systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů
ve Společenství (KOM(2008)16)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření
systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o
změně směrnice Rady 96/61/ES
■ Návrh Rozhodnutí Evropského Parlamentu a Rady o úsilí členských států snížit emise
skleníkových plynů o 30 %, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí
skleníkových plynů do roku 2020 (KOM(2008)17)
■ Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podpoře užívání energie z obnovitelných
zdrojů (KOM(2008)19)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře
elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře
využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES
a 2003/30/ES
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se
mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami
na emise skleníkových plynů ve Společenství
■Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém
ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského
parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení
(ES) č. 1013/2006
■ Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí
členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v
oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES ze dne 15. března 2006 o nakládání s
odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice 2004/35/ES
■ Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on the management
of waste from the extractive industries (COM(2003)319)
■ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o
přepravě odpadů
■ Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on Shipments of
Waste (COM(2003)379)
■ Nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v
rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o bateriích a
akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS
■ Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on batteries and
accumulators and spent batteries and accumulators (COM(2003)723)
■ Směrnice Rady ze dne 18. března 1991 o bateriích a akumulátorech obsahujících určité
nebezpečné látky
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/12/ES ze dne 11. března 2008, kterou se
mění směrnice 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a
akumulátorech, pokud jde o prováděcí pravomoci svěřené Komisi
■ Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mní směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a
akumulátorech, pokud jde o čl. 6 odst. 2 o uvádění baterií a akumulátor na trh
(KOM(2008)211)
■ Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on waste
(COM(2003)731)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech
■ Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady o odpadech (KOM(2005)667)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o
odpadech a o zrušení některých směrnic
■ Směrnice Rady ze dne 15. července 1975 o odpadech
■ Směrnice Rady ze dne 16. června 1975 o nakládání s odpadními oleji
■ Směrnice Rady ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/64/ES ze dne 26. října 2005 o schvalování
typu motorových vozidel z hlediska jejich opětné použitelnosti, recyklovatelnosti a
využitelnosti a o změně směrnice Rady 70/156/EHS
■ Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on the typeapproval of motor vehicles with regard to their re-usability, recyclability and recoverability
and amending Council Directive 70/156/EEC (COM(2004)162)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s
ukončenou životností
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o odpadních
elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ)
■ Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o odpadních elektrických a elektronických
zařízeních (KOM(2008)810)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/95/ES ze dne 27. ledna 2003 o omezení
používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních
■ Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení používání nebezpečných látek v
elektrických a elektronických zařízeních (KOM(2008)809)
■ Směrnice Rady ze dne 8. prosince 1975 o jakosti vod ke koupání
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES ze dne 15. února 2006 o řízení jakosti
vod ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS
■ Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council concerning the
quality of bathing water (KOM(2002)581)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/118/ES ze dne 12. prosince 2006 o ochraně
podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se
stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky
■ Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on the protection of
groundwater against pollution (COM(2003)550)
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/105/ES ze dne 16. prosince 2008 o normách
environmentální kvality v oblasti vodní politiky, změně a následném zrušení směrnic Rady
82/176/EHS, 83/513/EHS, 84/156/EHS, 84/491/EHS a 86/280/EHS a změně směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES
■ Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady o normách environmentální kvality v
oblasti vodní politiky a změně směrnice 2000/60/ES (KOM(2006)398)
Další odkazy
■Summaries of legislation: Environment
■European Commission: Growth and Jobs