5˗6/2013 - Hlas mučedníků

Transkript

5˗6/2013 - Hlas mučedníků
HLAS MUÈEDNÍKÙ
Č L E N
M E Z I N Á R O D N Í
K Ř E S Ť A N S K É
A S O C I A C E
I C A
5–6 / 2013
Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás
může potkat utrpení. – Židům 13,3
Dobrá zpráva pro ty, kdo prožívají smutné Vánoce
Svědectví pronásledovaných křesťanů
Úvaha Merva Knighta
Zprávy ze světa
N A K L A DAT E L S T V Í S T E FA N OS N A B ÍZ Í :
Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu
Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha.
A5, 134 stran, cena 77 Kè.
Richard Wurmbrand – Vítìzná víra
Inspi rující ètení na téma køesanské ví ry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè.
Ken Anderson – Smìlý jako beránek
Životní pøíbìh známého èínského køesanského
disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè.
Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání
Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor
zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti.
Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè.
John Bunyan – Milost pøehojná
Duchovní autobiografie Johna Bunyana.
11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè.
John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf
životní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele
Obnovené Jednoty bratrské.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran,
cena 175 Kè.
Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB
Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù
v Sovìtském svazu v šedesátých letech.
12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè.
Richard Wurmbrand –
Kristus na židovské cestì
Autor sám židovského pùvodu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè.
Sam Wellman – William Carey
Kniha o životì anglického misionáøe v Indii.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 167 Kè.
Hans Martin Braun – Let pøes hranice
Napínavý román z prostøedí ruské podzemní
církve se špioná�ní zápletkou.
Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2.vydání,
cena 138 Kè
Mike Fearon – Martin Luther
Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav
historie køesanství.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran,
cena 165 Kè.
Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem
NKVD
Memoáry agenta sovìtské tajné služby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku.
Vázaná s pøebalem,
12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè.
Tom White – Akce Kuba
Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví
autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou
oponou“.
A6, 230 stran, cena 83 Kè.
Darlene Deiblerová-Roseová –
Ve stínu vycházejícího slunce
Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky
v japonském zajetí za druhé svìtové války.
Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str.,
cena 248 Kè.
Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby
promluvily
Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která
jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem
o hlubi nách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství.
Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè.
Sam Wellman – Jan Kalvín
Biografie slavného reformátora.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 225 Kè
Bratr Andrew – Pašerákem ve službách
Nejvyššího
Kniha popisuje zaèátky služby bratra Andrewa.
Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali
zajímat o utr pení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnìž pomoh la nalézt
víru v Ježíše Krista.
Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str.,
cena 245 Kè
Nabízené knihy z nakladatelství STEFA NOS si mùžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky.
Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz)
HLAS MUÈEDNÍKÙ 5–6 / 2013
FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:
V Pákistánu si křesťané před vstupem do kostela zouvají obuv. Tyto boty zanechané před kostelem Všech
svatých v Péšávaru patří těm, kteří byli v neděli 22. září zabiti nebo zraněni při nejhorším útoku na křesťany
v historii této země. (viz Hlas mučedníků 4/2013, str.15)
RICHARD WURMBRAND NAPSAL
Dobrá zpráva pro ty, kdo
prožívají smutné Vánoce
Jeho bratři v něj nevěřili! “ (Jan 7,5)
Naši milovaní,
někteří lidé se domnívají, že jelikož Panna
Marie počala bez hříchu, neměla porodní
bolesti. Měla však jistě tu největší ze všech
bolestí: poznání, že porodila „muže bolesti,
důvěrně seznámeného s trýzní“ (Izajáš 53,3
Hegerův překlad).
Jako zbožná Židovka musela znát Marie proroctví, že její Syn bude jednou svým lidem odmítnut, že bude bičován a ukřižován. A tak se i stalo. Dokonce ani jeho bratři v něho nevěřili, což znamená, že nevěřili ani jí. Ti, kteří mu byli nejbližší a nejdražší „říkali, že se
pomátl“ (Marek 3,21).
Nikdo z její rodiny při ní nestál, když plakala pod křížem. Byla sama,
i když slavila jeho narozeniny.
Tvůj dům bude spasen
Mnozí z nás budou o těchto Vánocích také sami. Dokonce i uprostřed
lidí a vánočního spěchu. Mnozí máme nevěřící rodiny. Některých se zřekli
vlastní rodiče, některé opustil jejich životní partner, jiní žijí v konfliktu se
svými dětmi.
Pro ty, kteří o těchto Vánocích pláčou, mám znamenitou zprávu: „Budeš
spasen ty i tvůj dům“ (Skutky 16,31). Uchovávej všechny ty, kteří tě opustili, ve svém srdci, a budou v nebi společně s tebou. Jistý čtyřletý chlapec
prohlásil: „Bůh má modré oči.“ Když se ptali, jak to může vědět, odpověděl: „Jsem stvořen k Božímu obrazu a mám modré oči.“ Bůh miluje i naše
rodiče, životní partnery nebo děti, a to i ty, kteří jsou nevěrní jemu i nám.
Prostě je miluji a jsem stvořen k Božímu obrazu. Přeji jim, aby se mnou byli
v nebi. Totéž si přeje i Bůh. Nemám jedinou ušlechtilou touhu, kterou by se
mnou nesdílel. A co si Bůh přeje, to i naplní.
Důvěřujte mu ohledně těch, které chováte hluboko v srdci, třeba i na smrtelné posteli. Je psáno: „Po Abrahamově smrti požehnal Bůh jeho synu Izákovi“ (Genesis 25,11). Vaši milovaní nemohou uniknout požehnání, které
na nich spočívá díky vaší upřímné zbožnosti.
Komunista zachránil Bible před spálením
V Rumunsku žili jedni staří manželé, kteří měli po léta velké trápení.
Jejich syn byl nejen recidivista, ale přidal se také ke komunistické straně
a k tajné policii, která pronásledovala křesťany.
1
Jednoho dne mu nadřízení nařídili, aby zničil velké množství zkonfiskovaných Biblí a jiné křesťanské literatury. Tato literatura byla zabavena kurýrům, kteří se ji snažili propašovat do země nebo byla zabavena rumunským
křesťanům při domovních prohlídkách. Náš tajný policista se právě v té době
dověděl, že jeho staří rodiče zemřeli. Vzpomínal, s jakou láskou rodiče uchovávali svou Bibli a jak i jeho, když byl ještě chlapec, vyučovali biblickému
poselství. Rozkaz, že má tyto knihy spálit, nedokázal splnit.
Nalezl způsob, jak zkonfiskovanou literaturu postupně předat podzemní
církvi, těm, kterým byla určena. A tak bylo tisíce kusů křesťanské literatury
zachráněno.
Hodnota slz
Ve čtvrtém století žila v severní Africe svatá žena jménem Monika, která
měla zhýralého syna. Žil v hříchu a hrozných náboženských představách.
Když od své matky uprchl do Itálie, Monika kvůli němu velice plakala. Jistý
biskup jí řekl: Věř, že dítě tolika slz nemůže být ztraceno.“ Její syn se jmenoval Augustin. Později se stal jedním z nejdůležitějších učitelů křesťanství v celé historii.
Budete-li na Štědrý večer sami, daleko od svých milovaných, ať již fyzicky
či duchovně, nestěžujte si, nemluvte mnoho, ale pouze plačte před Bohem.
Kdyby všechny brány nebes byly pro vás uzavřeny, stále ještě zůstává otevřena brána slz.
Zastřelení za křest
Mnoho křesťanů se staví za křest dětí, jiní až za křest těch, kdo uvěřili, ale
jistě všichni budeme zasaženi následující událostí, která se před lety stala
v komunistické Albánii, kde byli věřící krutě pronásledováni.
Jistá křesťanská žena byla zatčena v těhotenství a své dítě porodila v pracovním táboře. Musela tvrdě pracovat a pro novorozené dítě nebylo jiné místo
než na zemi, kde muselo ležet spolu s ostatními. Časem se jí podařilo zjistit,
že mezi vězněnými muži, kteří pracovali nedaleko, je také jeden kněz.
Kněz, který neměl jinou možnost jak novorozeně pokřtít, si naslinil prsty,
protáhl ruku plotem z ostnatého drátu, který je odděloval, a na čele novorozeněte udělal znamení kříže. Sliny měly nahradit vodu.
Ježíš také při jedné příležitosti použil sliny jako prostředek milosti.
Někdo však tuto scénu pozoroval a podal udání. Kněz byl zastřelen a dítě
bylo matce odebráno, aby bylo uchráněno před „nebezpečným“ vlivem náboženství.
Jaké Vánoce tato matka v pracovním táboře asi prožívala? Ale Spasitel
měl moc naplnit ji radostí, která přemohla i děsivý zármutek nad dítětem,
které bylo pro ni ztraceno právě proto, že je chtěla přinést Kristu.
I v nebi existuje pláč
Duším, které prožívají takovou bolest, můžeme přinést dobrou zprávu.
Když po Ježíšově narození byla zabíjena v Betlémě nemluvňata, plakala
v nebi Ráchel (Matouš 2,18). Nebesa by nemohla být svatým místem, kdyby
2
tam vládla jen radost a nebylo by tam místa pro soucit a nářek nad těmi,
kteří se na zemi trápí.
Ti, kdož jsou příčinou tolika slz, nemohou zůstat ztraceni. Poslyšme Boží
slova, kterými potěšuje Ráchel i všechny matky v podobném zármutku:
„Přestaň plakat, s oka slzy setři, jest odměna za tvoje útrapy… I naděje je
pro tvou budoucnost: do krajů svých se vrátí tvé děti“ (Jeremiáš 31,16–17;
Hegerův překlad).
Budeš mít opět své dítě, ať již zde nebo až na věčnosti. Věř Božímu slovu
více než tvrdým životním faktům.
A tak až budeme poslouchat radostné vánoční koledy, vzpomeňme si na
ty, kteří jsou pro svou víru ve vězení. Jaké mají asi Vánoce? Vzpomeňme si
na jejich rodiny, na jejich děti, které kvůli nim pláčou.
Trpím snad nějakým druhem šílenství? Jsem snad jediný, kdo se nedokáže plně radovat, aniž by si nejprve nepřipomenul, že v téže době jsou
někde moji bratři ve víře sklíčeni a strádají? Což to i vy necítíte podobně?
Nemáte nutkání přinést alespoň nepatrnou pomoc těm, kteří o svátcích
budou plakat?
Prožívala Panna Maria jako jiné matky, které porodily syna, jen radost
a pocit štěstí? Byla šťastná, že unikla Herodovu hněvu nebo plakala s matkami, jejichž synové byli zavražděni v Betlémě?
Pro všechny, kteří tráví Vánoce v zármutku, máme dobrou zprávu. Ježíš
„ubohost naši na sebe převzal, bolesti naše snášel“ (Izajáš 53,4). Už je nemusíme dál nést. Ježíš trpěl na kříži s jistotou, že tímto utrpením dosáhl pro
nás u Otce smíření.
Neseš-li svůj kříž tak, jak ho nesl on – láskyplně a vytrvale – přineseš i ty
ovoce a budeš mít hojný přístup do jeho království společně s celým svým
domem a všemi milovanými.
Spasení není individuální
Bůh nikdy nedává své spasení pouhému jednotlivci. Nikdo z nás nebude
na věčnosti uzavřen v nějaké nádherné „samotce“, oddělen od všech, které
kdysi miloval. Juda (3. verš.) prohlašuje, že spasení je „společné“. Jestliže
Bůh trestá hřích do třetí až čtvrté generace, prokazuje své milosrdenství
tisícům těch, kteří ho milují (Exodus 20,5). Hleďte, aby těch, kteří patří
k vašemu domu, bylo co nejvíce, protože budou spaseni, podobně jako byli
zachráněni domácí Rachaby.
Ať vám Bůh o Vánocích požehná. Svou sváteční radost také sdílejte s někým, kdo prožívá zármutek.
V Kristu váš
[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn čtrnáct let v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce
1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento
článek pochází z vydání amerického zpravodaje z prosince 1990. Redakčně upraveno.]
3
BIBLICK Á ÚVAHA
Pozdravení z dálky
Biblické texty:
„David Gádovi odvětil: »Je mi velmi úzko. Nechť tedy prosím padneme do
rukou Hospodinu, neboť jeho slitování je nesmírné, jen ať nepadnu do rukou
lidských.«“ (2. Samuelova 24,14)
„Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.“ (Židům 10,31)
„Šimeón a Lévi, bratři, jejich zbraně – nástroj násilí. V jejich kruh ať nevstupuje moje duše, s jejich spolkem zajedno ať není moje sláva…“ (1. Mojžíšova,
49,5–6)
Od nepaměti se křesťané pozastavují nad vyhlazovacími válkami starého
Izraele. Na Hospodinův rozkaz Izraelci vybíjeli celé národy. Byly to ovšem
národy propadlé klatbě, veskrze modlářské, praktikující ty nejhorší kulty,
zahrnující i lidské oběti. A přesto ke křesťanskému duchu tyto války nějak
nepatří a nekorespondují s poselstvím a duchem evangelia. Rozhodující
distanc na toto téma pak vyjádřil Pán Ježíš pokáráním svých učedníků, kteří
chtěli na lidi odmítající jejich Mistra svolat oheň z nebe. „Nevíte, čího jste
ducha, nepřišel jsem lidi zahubit, ale spasit,“ napomenul učedníky Ježíš.
Duchu Kristovu a duchu evangelia je tedy takové vyhlazení odpůrců cizí.
Jak potom ale vysvětlit Mojžíšovy vyhlazovací války?
Někteří se domnívají, že k nim vlastně nedošlo a že jsou celá inkriminovaná prohlášení pouhým vyjádřením expresivním, tedy jakousi historickou
fikcí, starověkým románem. Jde o vyhlazení asi v tom smyslu, jako když
v hněvu někdo dnes prohlásí: „já toho člověka zabiji.“ – ačkoli k tomu nikdy
přirozeně nedojde. Jen si třeba na dveře pověsí jeho portrét a pak se do něho
trefuje šipkami. Nebo, když by někdo napsal válečný fiktivní román, do kterého by promítl své vnitřní postoje – třeba jak po mnichovské zradě došlo
k válce mezi Čechy a Němci a v ní by se Češi fašistickému Německu postavili a své území jejich agresi ubránili, ačkoli tomu bylo ve skutečnosti úplně
jinak. Ale po několika staletích, až lidé nebudou takřka nic vědět o tom, co
se skutečně stalo, by takový román možná na čtenáře působil jinak než na
nás, kteří máme pamětníky těchto událostí stále mezi sebou. Uvědomme si,
že v těch dávných dobách, kdy Izraelci vyšli z Egypta, neexistovala žádná
opravdová historická věda a kronikáři psali u královských dvorů hlavně to, co
se líbilo a co oslavovalo vladaře (podobně jako ještě před nedávnem socialističtí historici). Z tohoto důvodu třeba ani nemáme mimobiblické zprávy o odchodu Izraelců z Egypta. Těžko by to tehdejší faraónovi kronikáři popravdě
zapsali, totiž že Farao dostal – odpuste mi ten výraz – notně na frak, když
přece byl pro Egypťany doslova jedním z božstev. Když si přečteme nějaké
tehdejší texty, které jsou vůči faraónům až nesnesitelně servilní – asi tak
jako dnešní Severokorejci ke svým diktátorům – pochopíme, že egyptské
rány nemohly být v Egyptě nikdy popravdě zapsány. A tak možná je tato událost skryta v nějakém egyptském vyprávění, které je ovšem úplně odlišné od
4
toho, jenž máme v Bibli. Nemohlo tomu být
v té dávné historii Izraele podobně? Nejde
tedy jen o tzv. zvěstnou alegorii tehdejších
svatopisců? Nejsou zde popsány války, ke
kterým ve skutečnosti nikdy nedošlo anebo
proběhly úplně jinak? Nejsou ta vyhlazení
jen symbolickým aktem?
Otázka tedy zní: Nejsou Mojžíšovy
vyhlazovací války jen vyprávěním podobného druhu? Osobně o tom velmi vážně
pochybuji. Jsem přesvědčen, že k těmto
událostem skutečně došlo. Pochybovat
o tom je myslím takřka něco takového,
jako když dnes jistí lidé tvrdí, že holo- Šimeón a Lévi pobíjejí šekemské a přicaust je smyšlenka a nikdy k němu nedo- vádějí svou sestru Dínu domů. Dřevoryt z latinské Bible amsterodamské
šlo.
Dobrá tedy, vyhlazovací války byly, ale z roku 1657.
jak tedy potom mohou být vysvětleny ve
světle poselství Nového zákona?
Snad nám k tomu poslouží příběh, který známe ze života praotce Jákoba.
Ten se svou rodinou a služebnictvem kdysi tábořil u města Šekem. Zřídil tam
oltář a vzýval tam jméno Hospodinovo. Pak se stalo, že syn náčelníka toho
města znásilnil Jákobovu dceru Dínu. Dívku si však zamiloval a chtěl si ji
vzít za ženu. Jákobovi synové se však uchýlili ke lsti a muže města nakonec
nemilosrdně vybili. Jákob ovšem s jejich skutkem nesouhlasil a o jejich plánech nevěděl. Nicméně spojením obou rodů by rozhodně došlo k nebezpečí,
že výlučná víra v Hospodina bude ohrožena a celý rod ovlivní pohanské modlářství. Nepochybně z hlediska pozdějšího Mojžíšova zákona byl čin Jákobových synů zcela logický ba dokonce vyznavačský a jeho pozdější obdoba,
kdy se Izraelci chtěli smísit s Moábci, dopadla přesně podle scénáře Jákobových synů. Tehdy Pinchas, vnuk kněze Árona, probodl dceru moábského
náčelníka a nějakého Izraelce přímo při činu smilstva a dostal za to od Hospodina trvalou pochvalu. A přesto v době praotce Jákoba byl tento obdobný
čin jeho synů zlý a špatný. Byla to dokonce pro Jákoba jedna z nejtemnějších chvil jeho života a Jakob na tento incident nikdy nezapomněl a nikdy
se s ním také nesmířil. Naopak Jákob chtěl odpustit tomu, který jeho dceru
znectil, neboť ke svému činu zaujal správný vztah! Jen tak lze vysvětlit prokletí, které na smrtelné posteli vyřkl nad hlavními strůjci tohoto krvavého
skutku, nad svými syny, Šimeónem a Lévim: „Šimeón a Lévi, bratři, jejich
zbraně – nástroj násilí. V jejich kruh ať nevstupuje moje duše, s jejich spolkem
zajedno ať není moje sláva.“
Nevím zda si to Izraelci kdy uvědomili, že jejich praotec Jákob, který byl
později od Hospodina nazván Izraelem, tedy tím, od něhož je celý jejich národ
odvozen, uvedl tímto výrokem celé starozákonní kněžstvo pod kletbu! Levi
je přece rodem z něhož byl povolán první velekněz Árón a celý kněžský rod.
Rovněž Mojžíš pochází z tohoto kmene. Jákob se tedy vlastně zde duchovně
5
distancoval od celého starozákonního kněžstva: „V jejich kruh ať nevstupuje
moje duše, s jejich spolkem zajedno ať není moje sláva,“ prohlašuje.
Toto napětí ve skutečnosti vyvrcholilo mnohem později, v oné temné noci,
když pozemský velekněz z rodu Lévi roztrhl své roucho a vyřkl ortel smrti
nad Veleknězem nebeským, nad Spasitelem Ježíšem. Ježíš skutečně nikdy
nepatřil ani tělesně ani duchovně mezi starozákonní kněžstvo. Byl s ním
vždy v zásadním rozporu a napětí. Sám pocházel z kmene Juda, který Jákob-Izrael naopak významně a zásadně požehnal: „Tobě, Judo, tobě vzdají čest
tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou
klanět… Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží,
dokud nepřijde ten, který z něho vzejde, toho poslouchat budou národy.“
Nová smlouva uzavřená prostřednictvím Ježíšovy oběti zrušila starou
smlouvu, a tedy staré kněžstvo. Pozdějším zničením chrámu přestala i pravidelná oběť. Dnešní Židé již neobětují a funkci kněží převzali rabíni a kantoři. Nový zákon ve skutečnosti nazývá zákon a tedy působení starozákonního kněžstva za službu smrti a odsouzení. Ježíšova duše a sláva do spolku
Lévi skutečně nikdy nevstoupila.
Avšak pozor! Tím zákon nerušíme, ale zase jen potvrzujeme. Zákon sám
rozhoduje o sobě a Písmo jako Boží slovo vykládá sebe samo. Vyhlazovací války, i když byly vedeny na Boží pokyn, nebyly konány podle Božího
Ducha, resp. v celém Božím Duchu. Rozhodně se pak neděly v Duchu Ježíšově. Ve Starém zákoně můžeme číst, že vykonání soudu je pro Hospodina
dílo nevlastní a práce cizí. Je to jen naše omezenost, myslíme-li si, že když
je Hospodin všemohoucí, dělá jen to, v čem má zalíbení a co je mu milé. Ale
je-li všemohoucí, pak má moc k tomu, aby konal i to, v čem zalíbení nemá.
Ale máme zaslíbení, že Hospodinův hněv je na chviličku, ale milosrdenství
Boží je věčné, jak to připomíná žalmista.
Teď možná někdo namítne, že to, co je zde předkládáno, je takříkajíc
nesmysl nebo přinejmenším protimluva! Jak by mohly být vedeny starozákonní války na Boží pokyn a přitom nikoli v plném Božím Duchu? Plně
s tím souhlasím. Ale cožpak v Bibli není celá řada určitých protimluv? Tak
například významný izraelský král Jehú vyhladil na Boží pokyn proklatý dům
Achabův v tehdejším královském sídle Jizreelu. Když Jehú vykonal všechno,
co měl, stalo se k němu Hospodinovo slovo: „Poněvadž jsi dobře udělal, co
je v mých očích správné, poněvadž jsi Achabovu domu učinil všechno tak,
jak jsem to měl v úmyslu, tvoji synové do čtvrtého pokolení budou sedět
na izraelském trůnu“ (2. Král. 10,30). Jehú však sám rovněž zklamal, když
zachoval kult dvou zlatých býčků v Bét-elu. Později nalézáme u proroka
Ozeáše tento podivný Boží výrok: „Potrestám Jehúův dům za krev prolitou v Jizreelu.“ (Ozeáš 1,4). Proč Bůh trestá potomstvo krále Jehú za to, co
tento král učinil na přímý Boží pokyn a za co sklidil původně pochvalu? Proč
netrestá spíše jeho potomstvo za to, co král zanedbal? Odpověď lze nalézt
těžko. Snad jen v tom, že pokud sám selhávám, sotva mám právo vykonávat
jakýkoli soud nad někým druhým. Izraelci vyhladili modlářské národy, které
činily to, co je Hospodinu odporné. A pak, když zaujali jejich místo, propadli
témuž a čteme v Písmu, že Izraelci konali věci ještě horší než národy, které
6
byly v zemi před nimi. Neztratili tím vlastně oprávnění k tomu tyto národy
vyhnat? Nejsou nakonec všechny pogromy a dokonce i samotný holocaust
jen ozvěnou tohoto selhání, které nakonec vyvrcholilo v odmítnutí Božského
Spasitele? Nemají vlastně Izraelci projít dlouhou Boží školou, ve které musí
pochopit, že ač jsou národem vyvoleným, nejsou zde sami pro sebe, ale pro
druhé národy, aby jim duchovně sloužili svým příkladem a aby nakonec
všichni došli smíření? Bůh svůj lid neopustil a vede ho dál svými cestami.
Všechny národy na zemi mají nakonec poznat, že Božím konečným řešením
není nikdy vyhlazení druhého, ale že předně máme činit pokání ze svých
vlastních selhání a hříchů. Bůh si člověka nevyvoluje pro jeho lepší tělesné
dispozice, ale ze svého záměru. Ba naopak, Bůh si, jak víme, často vyvoluje
to, co je na světě nepatrné, opovrhované a za nic položené. To proto, aby
to, co si myslí, že něco je, zahanbil.
Takto se svému vyvolení učíme i my křesťané. V Ježíšově podobenství
o nemilosrdném služebníkovi nám Ježíš vypráví o dvou služebnících, z nichž
jeden dlužil svému pánu nesmírné, nikdy nesplatitelné jmění a jemu zase
dlužil jiný služebník téhož pána jistou nevelikou částku. Tomu prvnímu Pán
odpustil celý dluh. A on pak nemilosrdně vymáhal svůj dluh na svém dlužníku. Byl za to uvrhnut do vězení, dokud nesplatí celý dluh. Ten ale splatit
nelze, a proto mu může pomoci opět pouze milost a slitování.
Oddejme se tedy Ježíšovu Duchu smíření. Jeho duše a sláva není ve spolku
těch, kteří vedou vyhlazovací války. Nám snad nehrozí, že bychom se chtěli
chopit fyzické zbraně. Ale hrozí nám to, že můžeme odsuzovat a soudit,
zatracovat a proklínat. Slyšel jsem na vlastní uši jednoho misionáře, jak
tvrdil, že všichni pohané žijící před Kristem nebo ti, ke kterým nedorazilo
evangelium, budou bez rozdílu zavrženi. Aniž by se jakkoli zkoumalo, cokoli
učinili! Není to něco strašného, když člověk posílá miliony lidí do pekla,
ačkoli mu nic neudělali a ačkoli to ani nikde Boží slovo nepraví, než jen
jakési lidské troufalé schéma? Jsou lidé, kteří budou prohlašovat, že nikdo
jiný než ten z jejich církve či skupiny nebude spasen! Víme kolik násilí a zla
spáchala středověká církev. I v protestantském Švýcarsku 16. století nechávali evangelíci upalovat ty, jejichž názory považovali za heretické. Rovněž
mezi dnešními Izraelci jsou značně podobné radikální a teroristické skupiny
jako mezi teroristy muslimskými.
Nedávno mě velmi oslovil příběh jedné současné Židovky. Zamlada byla
horlivou přívrženkyní sionismu, ovšem jen do chvíle, kdy byla svědkem
jednoho masakru spáchaného Izraelci na Palestincích – viděla zabité ženy
i děti. Záhy na to se jako mladá žena stala obětí palestinského atentátu,
při kterém byla zraněna a jedna její spolužačka a kamarádka byla dokonce
zabita. Pachatel byl nakonec zadržen v Anglii a odsouzen na mnoho let do
vězení. Uplynulo přes dvacet let. Ta izraelská žena najednou musela chtě
nechtě myslet na onoho uvězněného teroristu. Nemohla na něho zapomenout, přemýšlela a přemýšlela, proč udělal něco tak hrozného. Tento vnitřní
proces vyvrcholil tím, že mu poslala do vězení dopis, ve kterém napsala, že
mu odpouští. Onen terorista jí pak odpověděl, že se ve vězení úplně změnil. Popsal svůj příběh, ve kterém uváděl, jak se stal obětí zrůdné výchovy
7
k nenávisti. Prosil tu Izraelitku za odpuštění. Žena pak začala pomocí právníků žádat na oficiálních místech o jeho propuštění. Nakonec ho ve vězení
navštívila. Snad se tehdy v jistém smyslu naplnilo proroctví o tom, že se vlk
a beránek budou spolu pást, tedy spíše jakási předchuť tohoto proroctví.
Počínání této ženy však nemilosrdně odsuzovali její židovští spoluobčané
a dokonce jí všemožně vyhrožovali a častovali nadávkami. Jen připomínám,
že tato žena ani nebyla nijak zvlášť nábožensky založená.
Pamatujme, že Ježíšova sláva a duše nepřebývá tam, kde vládne násilí,
odsuzování, zatracování, ale kde vládne smíření a odpuštění. Tam bychom
měli všichni v tajemném běhu času a dějin doputovat. Když říkám doputovat, myslím na to, že smíření může být také jen na oko, společensky povinné
a verbální. Může to být jen laciné, momentální rozpoložení nebo jen gesto
učiněné z nutnosti na objednávku okolí. To jsem dnes neměl na mysli. Skutečné smíření je ovocem díla, které s námi na této zemi koná Bůh. Každé
ovoce ovšem musí nejdříve vyrůst a uzrát. Jablka vyrostou a uzrají za několik měsíců. Nebeské ovoce si často žádá mnoha let. Sotva mohli třeba Židé
odpustit Němcům hned po válce. Takové smíření je otázkou možná i více
generací. I my si v sobě neseme různé křivdy. Nejsou to jen křivdy konkrétních lidí, ale i křivdy dějin, doby, lidských schopností, postavení a okolností.
Ptáme se často, proč je to a ono takové a proč to není lepší a jiné. A tu nám
evangelium nabízí cestu, cestu hlubokou a často dalekou, snad celoživotní.
Dojít tam, kde je nám všechno jasné, i když ve skutečnosti nevíme o nic víc
než na jejím začátku. Ale kde můžeme přece říci Bohu to, co kdysi řekl Job
ke konci svého utrpení: „Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr
tobě není neproveditelný… Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou
to věci pro mě příliš divuplné, které neznám. Rač mě vyslyšet a nech mě
mluvit; budu se tě ptát a poučíš mě. Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď
však jsem tě spatřil vlastním okem. Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu.“
-sf-
PRONÁ SLEDOVANÁ CÍRKE V DNES
Filipíny
Zvěstování evangelia pod hledáčkem nepřátel
Nuncio si dobře uvědomuje, že nejen on, ale i jeho nejbližší se mohou
snadno stát obětí násilného útoku. Důvodem je Nunciovo neohrožené evangelizační úsilí. Třebaže jsou Filipínci národem, kde křesťanství je většinovým náboženstvím, na části tamního ostrova Mindanao, kde Nuncio již
pětadvacet let působí, žije místní muslimské etnikum Moro (někdy se užívá
název Bangsamoro). Z tohoto domorodého obyvatelstva povstali muslimští radikálové, kteří na Mindanao vytvořili militantní skupinu nesoucí ná8
zev Islámská osvobozenecká
fronta Moro (IOFM).
„Na tomto místě působí
již pouze pět křesťanských
pastorů,“ prohlašuje Nuncio.
„I za ně buď Bohu chvála!“
Hlas mučedníků podporuje Nunciovu evangelizační
činnost různými způsoby:
opatřili jsme mu motocykl,
dodáváme mu křesťanskou
literaturu a Bible. Nuncio Jeden z příslušníků IOFM
již přivedl k víře v Krista
řadu svých krajanů a většina z nich následně zakusila moc Boží v podobě uzdravení. Nunciovi se rovněž podařilo získat pro Krista i několik členů zmíněné teroristické skupiny IOFM. Evangelista také vykonává tajně křty nových konvertitů, a to
většinou v noci. Jenže jeho evangelizační aktivity
na sebe pochopitelně poutají pozornost islamistů,
kteří mu již několikrát vyhrožovali zabitím. Kromě
výhrůžek se ho islamisté také snažili uplatit, když
přijme islám. Byla to z jejich strany hra. Domnívali
se, že pokud by Nuncio opustil křesťanství, zřekli by
se své víry i ti, které on přivedl ke Kristu. Když ale
ani v tomto neuspěli, oznámili mu, že pokud se své
víry nezřekne, jsou jeho dny sečteny. To bylo v roce
2010. Nuncio však ani před touto výhrůžkou necouvl
a konal svoji službu nadále.
O několik dnů později navštívil Nuncia jeden Filipínský evangelista
Nuncio
starý přítel, který se mezitím přidal k IOFM a patřil
dokonce k jejím velitelům. „Tento můj přítel mi sdělil, že dostal za úkol mě zabít,“ vypráví Nuncio. Onen
rebel ale místo vykonání rozkazu Nunciovi řekl, že
musí okamžitě stůj co stůj z této oblasti odejít, jinak
islámská osvobozenecká fronta pověří jiného člověka, který již Nuncia šetřit nebude. Následujícího
dne časně z rána nasedl Nuncio i se svojí rodinou do
člunu a odplul do jiné oblasti.
Ale Nuncio své spoluvěřící nedokázal úplně opustit. Každý měsíc přijížděl do svého starého působiště, aby posiloval ty, které přivedl k víře a účastnil
se alespoň částečně života svého dřívějšího společenství.
V říjnu 2012 podepsala filipínská vláda s IOFM Autonomní oblast
smlouvu o vytvoření nového muslimského auto- Bangsamoro na filipínnomního území na ostrově Mindanao nesoucí ském ostrově Mindanao.
9
název Bangsamoro, které by spravovala sama IOFM. Mnozí však v tomto
ujednání vidí první krok k vytvoření muslimského státu a pozdější přijetí
zákona šaría. Navzdory nepříznivému politickému klimatu pokračují věrní
filipínští evangelisté, k nimž patří i Nuncio, ve své službě mezi obyvatelstvem převážně muslimské oblasti. „Myslím, že by jim měly vždy patřit naše
modlitby, abychom mohli na jejich území naplnit naše evangelizační povolání,“ prohlašuje Nuncio.
Nepál
Pronásledování neubývá
Od zrušení monarchistického zřízení v roce 2008 dochází v Nepálu ke stále
většímu vlivu, jak marxistické ideologie, tak hinduistického nacionalismu.
S tímto neblahým jevem se množí i případy útoků na křesťanské konvertity,
kteří žijí v tamním pro křesťany stále nepřátelštějším prostředí.
V minulém roce byl jistý pastor, který přivedl deset lidí ke Kristu, uvězněn a obviněn z toho, že zabil krávu, což se v hinduistickém prostředí rovná téměř zabití člověka.
V tomto roce došlo na jiném místě země ke zničení kostela a v březnu byl
přinucen tamní evangelista známý pod jménem Parakram uprchnout s celou
svojí rodinou do jiné vesnice. Místní hinduisté mu totiž vyhrožovali, že ho zbijí a znásilní mu manželku.
K jednomu z nejhorších útoků na křesťany v Nepálu v po- Pracovníci Hlasu mučedsledních letech došlo 23. května 2009. Tohoto dne vybuchla níků této rodině pomáhali,
katolickém kostele Nanebevzetí Panny Marie v hlavním zejména při hledání bezpečměstě Káthmándú během nedělních bohoslužeb nastra- nějšího místa k bydlení. Ve
žená nálož. Ve chvíli exploze bylo v kostele kolem dvě stě
padesáti věřících. Tři křesťanské ženy přišly o život a dal- všech třech zmíněných příších patnáct osob bylo zraněno, včetně jednoho z kněží. padech bylo důvodem útoku
Přivolaná policie záhy našla při prohlídce budovy kos- křesťanské svědectví těchto
tela ještě další nálož, která však naštěstí nevybuchla. Po věřících.
vyšetřování incidentu byla zatčena jistá sedmadvacetiletá
V loňském roce Hlas mužena, která se k činu přiznala s odůvodněním, že „miluje
čedníků
založil útočištné
hinduismus a nenávidí křesťany a všechna ostatní náboženství“. Avšak v pozadí útoku pravděpodobně stála mili- domy pro pronásledované
tantní skupina Nepálská obranná armáda, jejíž letáky se křesťany ve více jak patnácobjevily na místě výbuchu. Jedním z cílů této organizace je ti zemích. Do těchto domů
„očistit“ zemi od všech cizích náboženství. Hlas mučedníků
tehdy společně s dalšími organizacemi zajišťoval lékařskou se mohou uchýlit křesťané,
péči zraněným křesťanům. Na snímku jsou otřesení věřící kterým kvůli jejich svědeczáhy po výbuchu.
tví hrozí bezprostřední ne10
bezpečí, buď ze strany jejich příbuzných, což bývá
hlavně u nových konvertitů, anebo od různých extrémistů či vládních úřadů. Těmto věřícím se zde
dostává kromě ubytování
také pastorační péče. Mohou si zde odpočinout, získat opět rozvahu a duchovní
sílu, aby následně pokračovali ve své křesťanské službě v nějaké jiné oblasti.
Vedle toho se v těchto domech někteří křesťané od- Nepálští křesťané jsou místními radikálními hinduisty nejborně připravují na nějaké různějšími způsoby vybízeni, aby odešli ze své země.
nové zaměstnání a je zde
postaráno rovněž i o jejich děti.
Do jednoho z našich nepálských útočištných domů se rovněž uchýlil již
výše zmíněný evangelista Parakram. Tento horlivý křesťan se později usídlil i se svojí rodinou v nové vesnici, kde bezprostředně přivedl k víře tři hinduisty. Když jsme se ho ptali, zda nelituje svého úsilí, když se musí potýkat
s tolika problémy, odpověděl: „Můj opravdový domov není tady, ale v nebesích. Sloužím proto Pánu jak nejlépe dovedu.“ Jeho oblíbeným veršem z Bible
jsou slova proroka Jeremiáše: „Požehnaný buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu“ (17,7).
Keňa
Důvěra v Boží péči
Když Melissa přišla o svoji matku bylo jí šest let.
1. července 2012 šla jako obvykle se svojí matkou do kostela v keňském
městě Garissa, které leží poblíž hranice se Somálskem. Melissa odešla do
nedělní školy, zatímco její matka Sandra šla na bohoslužbu s ostatními členy
sboru Africa Inland Church. Bohoslužby však náhle přerušili ozbrojení muži,
kteří vtrhli do kostela a okamžitě začali na přítomné křesťany střílet z automatických zbraní. Melissa a ostatní děti v nedělní škole se jen vystrašeně
tiskly navzájem k sobě. Když zabijáci dostříleli, ihned se dali na útěk. Později si pro děti přišli jejich rodiče. Melissu ale vyzvedla blízká kamarádka
Sandry, která holčičce řekla, že její matka je v nemocnici. Následujícího dne
se Melissa dozvěděla, že její matka zemřela.
Tento brutální útok, za kterým stojí členové militantní muslimské skupiny al-Šabáb, si vyžádal čtrnáct mrtvých a osmapadesát zraněných. Dvanáct dětí se toho dne stalo sirotky. Hlas mučedníků je od onoho tragického
11
dne podporuje. Melissa je
nyní v péči svých prarodičů. Podobně jako mnoho
dalších lidí v této oblasti jsou i nejbližší příbuzní
Melissy zemědělci. Tamní
velmi suché podnebí však
působí značně nejisté a kolísavé výnosy. Podpora Hlasu mučedníků poskytuje
rodině Melissy záruku, že
Odvoz zraněných po útoku militantních muslimů na křesbudou mít vždy co k jídťanský sbor v keňském městě Garissa.
lu a že Melissa bude moci
chodit do školy. Naše podpora je však také pro tuto rodinu dobrým svědectví o tom, že církev jako tělo Kristovo má o ně péči. Ačkoli rodiny zabitých
křesťanů v Garisse, které truchlí nad ztrátou svých drahých, nacházejí současně mocnou útěchu v zaslíbeních Písma a také ve vědomí, že ve svém soužení nejsou zapomenuti.
Pásmo Gazy
Příběh Pauliny Ayyadové
Manžela Pauliny Ayyadové zabili teroristé ve městě Gaza v roce 2007. Její
manžel Rami Ayyad byl vedoucím křesťanského knihkupectví Palestinské
biblické společnosti. Ačkoli mu muslimští extrémisté pravidelně vyhrožovali a dvakrát v jeho knižním skladě vybuchla nastražená nálož, Rami vždy
své manželce opakoval: „Ježíš je láska mého života a proto ho nikdy nezapřu, ať by se dělo cokoliv.“
V sobotu 6. října 2007 byl Rami unesen třemi muži. Paulina je v telefonickém rozhovoru bezprostředně po útoku popsala jako osoby s výrazně dlouhými vousy, které jsou typické pro muslimské fundamentalisty. V časných
ranních hodinách následujícího dne byl její manžel nalezen mrtev poblíž
svého knižního skladu. Jeho tělo neslo četné stopy po
bodných a střelných ranách.
Rami Ayyad po sobě zanechal nejen manželku
a dvě malé děti, ale v době vraždy jeho žena navíc
ještě čekala třetí dítě. Mladá vdova prožívala po
těchto událostech velikou hořkost a také nenávist
k těm, kteří dokázali spáchat tak ohavný čin. „Naučila
jsem se tehdy obviňovat Boha a nepřetržitě jsem se
ho ptala: »Jaké dobro tohle může přinést, jaké dobro
mě může čekat po smrti mého manžela?« Nenáviděla
jsem muslimy a moje nenávist se postupem času ještě
Rami Ayyad
zvětšovala.“
12
Potom promluvil Bůh
prostřednictvím třetí kapitoly knihy Kazatel. Paulina přijala pohled víry: že
Bůh ustanovil čas smrti jejího manžela a že pachatelé
pouze vykonali to, co bylo
předzvěděno. „Tohle byl
prv ní bod na začátku mojí
cesty vedoucí k odpuštění,“
prohlašuje Paulina. „Tehdy jsem jim sice odpustila,
bylo to však hodně povrchní
a někde v hloubi duše moje
Pauline Ayyadová se musela po smrti manžela sama stahořkost přetrvávala.“
o tři děti. Ve víře zakouší, že Bůh sám nahrazuje jejím
Několik měsíců po Ra- rat
dětem zavražděného otce.
miho smrti přesídlila Biblická společnost svoji kancelář i zaměstnance z Gazy. Paulina odešla s ostatními. Toto území již nebylo vzhledem k aktivitám hnutí Hamas bezpečné.
Paulina se s třemi dětmi usídlila v Betlémě na Západním břehu. Mnozí křesťané z různých koutů světa jí poskytovali materiální i duchovní podporu.
Ale i na tomto novém místě a za nových okolností musela Paulina bojovat
s návaly hořkosti a nenávisti vůči vrahům svého manžela.
Proces odpuštění, který v její duši již předtím započal, byl nakonec přiveden Boží milostí k vítěznému cíli. Na jedné konferenci v roce 2012 Paulina
pochopila, že muslimové, kteří žijí kolem ní, jsou právě ti, kterým má přinášet svědectví o Boží lásce. „Znenadání jsem poznala, že jsem těmto lidem
konečně opravdově odpustila,“ vzpomíná Paulina. „Bylo mi, jako kdybych
byla znenadání někým úplně jiným a cítila jsem se, jako bych měla nového
ducha, nové srdce i novou mysl. K tomu, co se tehdy stalo, co Bůh dopustil
v našich životech, jsem najednou dokázala přitakat.“
Dnes se Paulina angažuje v několika programech, které mají za cíl oslovovat muslimské ženy v teritoriu Betléma. Také pracuje v malém obchůdku
s dárkovými předměty pro turisty, který je kousek od kostela jejího sboru.
Může tak lépe uživit své tři děti. Hlas mučedníků se ve spolupráci s Palestinskou biblickou společností podílí na podpoře Pauliny a jejích dětí.
V tomto roce jsme například dodávali do jejího obchůdku část zboží. Paulina ve svém životě nezakusila jen onu hroznou událost, která změnila
úplně její život, ale viděla na vlastní oči při díle Boží péči. „Šest let po manželově smrti mi najednou začalo docházet, že se mi vlastně dostalo veliké
cti, když jsem se stala vdovou po křesťanském mučedníkovi,“ prohlašuje
Paulina. Ježíš se pro nás stal skutečností. Mé poselství ke všem vdovám
zní: nepohřbívejte se svými manžely i sebe. Ne, vyjděte ven a staňte se
svědectvím. Objevte Ježíše, který vás chce pozdvihnout z vaší bídy a používat si vás na svých zázračných cestách, který chce, abyste přinášeli čest
a slávu jeho jménu.“
13
Jako součást Kristova Těla máme pověření pomáhat vdovám a sirotkům,
k nimž patří třeba Paulina nebo Melissa. Ale všichni společně jsme závislí ve
všem, co konáme, na Boží vůli. Jen skrze něho může být naše úsilí opravdu
plodné a přinášet opravdové ovoce útěchy a vnitřního uzdravení a odpuštění.
Vietnam
Svědectví víry z kmene Hmongů
Manželský pár Tuam
a Paj ze severního Vietnamu přijal víru v Krista pouhé čtyři týdny před
tím, než je policie na příkaz místního úřadu zatkla
a surově zbila. Tamní úředníci se ovšem nestarali o to,
jak dlouho již oba manželé
věří, ale rozhodli se proti
novým konvertitům tvrdě
zakročit. Když se dověděli o jejich křesťanské víře,
předvolali si na policejní
Paj, křesťanská žena z kmene Hmongů, si sama na své kůži stanici oba manžele. Polizkusila, co znamená, když si z jejího lidu někdo dovolí věřit cejní úředníci se nejdříve
v Ježíše Krista.
obrátili na manželku Paj.
„Ty věříš v Ježíše?“ zeptali se jí. Když žena přitakala, přikázali jí, že s tím musí okamžitě přestat.
Ale Paj vyšetřovatelům řekla: „Budu věřit v Ježíše i nadále, a i kdyby mě to
stálo život, své víry se nevzdám.“ Po těchto slovech
ji jeden z policistů začal bít
do tváře obuškem, povalil
ji na zem a přimáčkl ji tváří k zemi.
Když přestali s bitím,
řekli manželům, že se musí
i se svými třemi syny znovu vrátit ke kmenovému náboženství, jinak že přijdou
o svůj dům, dobytek i půdu.
Ale ani tato hrozba manžele nepřiměla, aby se vzdali
Křest nové věřící z kmene Hmong.
své nové víry v Ježíše. Pas14
tor, který tuto rodinu přivedl k víře jim sice nabídl podporu, ale bydlel nějakých dvacet kilometrů daleko. Policejní úředníci jim dali týden na to, aby se
rozhodli. Ještě před vypršením lhůty Paj a Tuam uprchli z vesnice a sebou si
vzali jen pár věcí, které unesli. Přišli o dům, dobytek a navíc se k nim všichni příbuzní obrátili zády. Malý sbor, který se v jejich provincii nacházel, se
pro ně stal jediným útočištěm. Tato církev je však velice chudá, a proto Hlas
mučedníků převzal nad touto rodinou záštitu. Poskytli jsme jim prostředky
na nový dům. Naši zástupci se s těmito manželi setkali jen několik dnů po
jejich útěku z rodné vesnice. Od té doby se zranění Paj již zahojilo a manželský pár se nyní modlí za to, aby ve své nové životní etapě, která se před
nimi otevírá, obstáli ve všech zkouškách a zůstali ve své víře pevní.
Nigérie
Zázračné přežití
Nathan Wali pracoval jako inspektor jedné stavební společnosti ve městě
Damaturu, ležícím na severu Nigérie ve státě Yoba. 5. ledna 2012 se Nathan
jako obvykle vrátil po práci do dřevěného domku,
který sloužil zaměstnancům firmy jako ubytovna.
Krátce po jeho příchodu do
ubikace nečekaně vstoupili
čtyři po zuby ozbrojení mu- Pronásledování křesťanů v Nigérii patří k těm nejhorším
ži a zamkli za sebou dveře. zkouškám dnešní církve. Proto se naše misie v této zemi
„Všichni jste nevěřící, a to- snaží co možná nejvíce angažovat. Na snímku jeden z nigehle je vaše poslední chvíle!“ rijských pastorů, kterému teroristé vypálili kostel, ukazuje
křičeli útočníci na přítom- smutně na trosky, které zbyly z jeho sborové budovy.
né a přikázali všem, aby si
lehli na podlahu.
Nathan pochopil, že tito muži patří k nechvalně proslulé militantní skupině Boko Haram, jejímž hlavním cílem je vymýtit ze země křesťanství.
Útočníci nejprve zastřelili Yugunda, Nathanova spoluvěřícího z církve
a jeho dvanáctiletého syna. Pak se obrátili na Mohammeda, inženýra stavební společnosti. „Nejsem nevěřící,“ protestoval, „jsem muslim!“ Ale oni
mu řekli: „Proč tedy bydlíš s nevěřícími, což jsme tě už jednou nevarovali?“ A po těchto slovech ho zastřelili také. Potom usmrtili ještě jednoho
muže a nakonec přišel na řadu Nathan. Ten ještě v zoufalství stačil vykřiknout: „Bože zachraň mě!“ A potom jen ucítil, jak mu výstřel odmrštil hlavu
dozadu.
15
Tento čtyřiadvacetiletý nigerijský mladík jménem Godwin přišel o levou ruku, když na něho
zaútočila skupina radikálních muslimů ozbrojených mačetami a noži. I přes rychlou lékařskou pomoc mu však nebylo možné končetinu
zachránit. Hlas mučedníků mu v rámci našeho
lékařského programu později opatřil moderní
protézu paže. Velkou starost však Godwin má
nejen o to, aby se vnitřně vyrovnal s touto traumatickou situací, ale také aby si dokázal najít
nějaké smysluplné zaměstnání.
Ještě než odešli, polili teroristé
dřevěnou ubikaci benzínem a zapálili. Nathan ale útok přežil a podařilo
se mu hořící dům opustit. Když celý od
krve požádal muslimy ze sousedství
o pomoc, byl odmítnut, protože se tito
lidé báli pomsty od teroristů z Boko
Haram. Nakonec mu pomohl jiný soused a zavolal Nathanova bratra.
Nathan ale neměl dostatek peněz
na lékařskou péči. Něco málo peněz
dostal od zaměstnavatele, ale to zdaleka nestačilo. Proto naše misie zaplatila v tomto roce několik chirurgických zákroků, při kterých mu lékaři
provedli nezbytnou rekonstrukci obličeje. Nathan také našim zástupcům
celou událost popsal a vyznal, že jen
díky Boží milosti vyvázl z této tragédie živ.
– Hlas mučedníků, USA, listopad
2013
Srí Lanka
Pastoři prohlašují: „Jsme v ohrožení“
V roce 2009 byl na Srí Lance přijat zákon zakazující náboženskou konverzi,
který označuje opuštění buddhismu a přijetí křesťanství za nelegální. To má
za následek vzrůstající pronásledování křesťanů v zemi ze strany buddhistických nacionalistických skupin. Pracovníci Hlasu mučedníků nedávno měli
příležitost navštívit dva
srílanské pastory – Lasantha a Dayaratne, kteří znají
pronásledování tak říkajíc
z první ruky.
Na podzim minulého
roku byl pastor Lasantha
fyzicky napaden buddhistickými extrémisty poté, co
byl falešně obviněn z rozbití
buddhistické sochy a spálení jakési posvátné knihy.
Zástupce vedení Hlasu mučedníků hovoří se srílanskými Útočníci se však začali cítit
pastory během své návštěvy v květnu tohoto roku
zahanbeně, když manželka
16
pastora začala volat o pomoc, a raději odešli. Avšak hrozby pastorovi přicházely nadále. „Pronásledování je na Srí Lance stále na vzestupu, protože
lidé přicházejí ke spasení,“ prohlašuje pastor Lasantha. „Jsme považováni
za hrozbu!“
Pastor Dayaratne působí v jiné převážně buddhistické oblasti, která je
ponuře nazývána „pohřebištěm misionářů“. Zmíněný pastor a jeho manželka spravují dětský domov Agapé ve městě Tissamaharama, ve kterém
je pečováno o děti ve věku od tří do osmnácti let. Jedná se o děti zneužité,
opuštěné, o sirotky a podobně potřebné. Nedávno se však pastor Dayaratne
stal terčem různých falešných obvinění a pomlouvačné mediální kampaně,
za níž evidentně stojí radikální buddhisté.
Tento odpovědný a starostlivý člověk byl obviněn, že násilím obrací děti
na křesťanskou víru. Výsledek tohoto nařčení byl ten, že 4. dubna tohoto
roku přijela k dětskému domovu policie s autobusem, naložila všechny přítomné děti a odvezla je pryč. Podle jedné úřední zprávy se praví, že Národní
úřad pro ochranu dětí neshledal po prohlídce v dětském domově nic závadného. Ale na základě tlaku „jistých skupin“ vydal soud nařízení o přemístění všech dětí z dětského domova.
Věřící na Srí Lance se však i navzdory vzrůstajícímu pronásledování drží
naděje víry. Pastor Ajith, jehož členové sboru obdrželi výhružné varování, že
mají přestat chodit na bohoslužby, a který sám kvůli svému náboženskému
vyznání dostal výpověď z pronajatého bytu, vyjádřil svými slovy nejlépe
postoj věřících této země: „Nebojíme se. Pronásledování sice přichází, ale
Bůh sám nám poskytne sílu, abychom mu dokázali čelit. Nemodlíme se, aby
se nám pronásledování vyhnulo, ale abychom v něm obstáli.“
Hlas mučedníků velmi pozorně sleduje situaci na Srí Lance a snaží se pronásledovaným křesťanům různým způsobem pomáhat.
– Hlas mučedníků, Kanada, říjen 2013
Pákistán
Víra navzdory nebezpečí
Pákistán je znám jako země, kde jsou křesťané pronásledováni muslimskými extrémisty. Tato hrozba však nedokáže zabránit věřícím v šíření evangelia. Hlas mučedníků na sebe přijal závazek pomáhat na místech, která jsou
křesťanské zvěsti i jejich věrným svědkům silně nepřátelská.
Jedním z takových evangelistů je Qabil Matar. Ten působí v jedné z nejnebezpečnějších oblastí na světě – v horách mezi Pákistánem a Afghánistánem. Je to domovská oblast Talibanu a mnoha dalších muslimských extrémistických a teroristických skupin. Před pěti lety byl Qabil zajat příslušníky
Talibanu, kteří se dověděli o jeho evangelizačním úsilí. Extrémisté s ním
zacházeli velmi krutě, ale i po této neblahé zkušenosti pokračuje Qabil ve
své službě v tomto extrémně nebezpečném regionu.
K lidem, se kterými Qabil hovořil o naději v Kristu, patří například tero17
rista Fahad Asim, někdejší
vězeň, který se Qabilovi svěřil, že nemůže v noci spát, protože ho pronásledují myšlenky
na množství lidí, které připravil o život. Qabil se mu snažil
vysvětlit, že Ježíš přišel na
svět, aby obětoval svůj život
za naše hříchy, a že pokud
bude svých hříchů litovat,
dojde i on odpuštění a věčné
spásy. Tento bývalý terorista
pak byl zjevně Qabilovým
svědectvím osloven a prohlásil, že jeho slova pro něho
velkým povzbuzením.
Jiným odvážným pákistánKřest nového věřícího v jedné z nejnebezpečnějších ským evangelistou je Tahir.
oblastí světa, která je domovem Talibanu a dalších Ten zorganizoval skupinku
islámských teroristických skupin.
věřících, kteří rozdávají křesťanskou literaturu o muslimských svátcích. (Takové události jsou pro pákistánské muslimy velmi
důležité.) Tyto svátky přitahují ohromné množství lidí a často se na nich
rekrutují noví bojovníci džihádu, kteří jsou pak cvičeni v táborech al-Kajdy.
V tak nebezpečném prostředí musí křesťané rozdávat svoji literaturu velmi rychle a obezřetně a pak se ztratit nenápadně v davu lidí dříve než propukne nějaké pozdvižení.
Tahir a jeho přátelé při jedné příležitosti unikli jen o vlásek jisté smrti,
když je pronásledovalo terénní auto plné teroristů, kteří se doslechli o jejich aktivitách. I přes trvalé
nebezpečí jsou tito evangelisté rozhodnuti šířit v Pákistánu dobrou zprávu
evangelia.
Hlas mučedníků poskytuje evangelistům jako jsou
Qabil a Tahir nejen přímou
finanční pomoc, ale opatřili
jsme jim např. motocykly,
které jim usnadní dopravu
do odlehlých oblastí. Dále
je zásobujeme literaturou
a materiály potřebnými
k evangelizaci.
– Hlas mučedníků,
Hlas mučedníků podporuje pákistánské evangelisty, kteří
Kanada, říjen 2013
využívají muslimských svátků k šíření evangelia.
18
Laos
Pálení Biblí nemůže umlčet evangelium
V květnu tohoto roku vládní úředníci provedli razii v domech křesťanů
v laoských vesnicích. Bible, které při prohlídkách našli, policisté veřejně
spálili na hranicích. Při pálení věřící protestovali a plakali.
Tento nestoudný akt
vládních úřadů je v naprostém protikladu k oficiálně deklarované politice
o svobodě o praktikování
čtyř hlavních náboženství v zemi, mezi něž patří
i křesťanství. Ve skutečnosti se náboženská svoboda laoských křesťanů
netýká – jsou zatýkáni,
vězněni, úředně šikanováni, vyháněni ze svých
domovů a rodných vesnic,
je jim odpíráno vzdělání
a jsou známy i případy kru- Toto je nový dům, který Hlas mučedníků nechal postavit jedné chudé křesťanské vdově, která byla kvůli své víře
tého mučení.
vyhnána z rodné vesnice.
Křesťané ze zmíněné
vesnice hovoří o tom, že za veřejným pálením Biblí stála stížnost některých buddhistických radikálů, kteří si stěžovali, že
křesťané svým učením zamořili celou vesnici a jsou
hrozbou buddhistickému
dědictví předků. Thérevádská forma buddhismu
je v komunistickém Laosu
nejrozšířenějším náboženstvím a často u je u příslušníků horských kmenů kombinována s animismem.
Sestra Sengkam, která v Laosu zastupuje Hlas
mučedníků, tuto vesnici navštívila a společně s tamními křesťany vypracovala
oficiální stížnost adresova- Sestra Sengkam se v Laosu zasazuje o prosazování ústavnou provinční vládě. Sestra ních práv utlačované křesťanské menšiny.
19
Sengkam je mezi křesťany v Laosu dobře známa právě svou advokátní činností, což pro ni znamená také osobní riziko.
„Ty Bible byly spáleny a pokud se nezasadím o zdejší komunitu, co se stane
příště?“ prohlašuje sestra Sengkam. „Co by to bylo za svědectví, kdybychom
proti takovému jednání neprotestovali, a jaký by to potom mělo dopad na
nové křesťany? Tyto zastrašovací techniky úřadů by na ně spolehlivě zabíraly a mnozí by nakonec úplně odpadli od víry. Když nás ale budou vidět
stát ve víře pevně, budou jednat stejně.“
Hlas mučedníků podporuje úsilí sestry Sengkam a křesťané z inkriminované vesnice se i díky ní otevřeně postavili proti policejnímu zásahu a nezákonnému pálení Biblí. Tito vesničtí křesťané jsou velmi chudí a nemohou
zaplatit všechny výdaje, které jsou nutné, aby se celá záležitost dostala do
pozornosti vyšších úřadů.
Sestra Sengkam se setkala s provinčními úředníky a celý případ jim předložila se slovy: „Je to vaše zodpovědnost, aby se celá záležitost vyřešila, než
se ještě více vyhrotí… Jako křesťané jsme smutní, když se pálí naše Bible,
které jsou pro naši víru tak velice důležité. Žádám, aby se v této věci zjednala náprava!
Z jakého důvodu mohou buddhisté svobodně vyznávat svoji víru, zatímco
naše bohoslužebná místa nám zavíráte?“
Další setkání, kterého se má zúčastnit na pětadvacet zástupců z řad
úředníků, vesnických předáků a křesťanských pastorů, již bylo dohodnuto.
„Taková setkání jsou velmi cenná,“ prohlašuje Sengkam. „Můžeme na nich
diskutovat o všech případech a jasně vyjadřovat svoje pohledy. Pokud se
úřady k něčemu zavážou, pak jim to můžeme v případě nutnosti připomínat a na jejich sliby se odvolávat.“
I přes pronásledování hovoří sestra Sengkam o tom, že byla svědkem
založení šestačtyřiceti domácích církví. Nyní plánuje vytvořit program pro
vzdělávání nových pastorů domácích církví, neboť si uvědomuje naléhavou
potřebu duchovního růstu křesťanů z horských etnik. Se svými spolupracovníky již uspořádala několik seminářů pro kmenové křesťany a počty věřících se na těchto akcích stále zvětšují. Hlas mučedníků chce i nadále sestru
Sengkam v jejích aktivitách podporovat.
– Hlas mučedníků, Austrálie, říjen 2013
Egypt
Cesta kříže
Evangelista „Jabari“ se podílí na práci v tajné síti buněk křesťanských konvertitů, kteří opustili islám. Jelikož se počet těchto konvertitů každodenně
zvětšuje (odhaduje se jich až na sedm milionů), podněcují muslimští vůdci
policii, aby tyto konvertity zatýkala, vyslýchala i mučila. Cílem toho je získávat informace o tajných setkáních a jménech křesťanských představitelů.
20
Jsou zaznamenávány i pokusy infiltrovat mezi konvertity policejní špehy.
Tajná policie vyslýchala
Jabariho již šestkrát a během posledních dvou výslechů byl i krutě mučen. „Vysvlékli mě úplně do naha,
svázali mi nohy a pověsili
mě hlavou dolů. Ještě dnes
cítím následky tohoto mučení. Mlátili mě na ta nejcitlivější místa.“
Tito egyptští představitelé domácích společenství dostáJabari rovněž hovoří o se- vají od Hlasu mučedníků křesťanskou literaturu a další
xuálním zneužívání a mu- materiály.
čení a to vše kvůli tomu, že
odmítl prozradit jména svých spoluvěřících. Věděl, že by je čekalo zatčení
a mučení.
Mučení ovšem není pro egyptské křesťany nic nového. Různým vlnám
pronásledování čelí již od prvního století. Od revoluce před dvěma lety zde
přišla násilným způsobem o život téměř stovka koptických pravoslavných
křesťanů, což je více než za předchozích deset let.
Egyptská křesťanská menšina se obává především stále větší islamizace
země. Mnozí věřící již raději zemi opustili a předpokládá se, že tento počet
se bude nadále zvětšovat. Jelikož v zemi v posledních letech značně sílil vliv
muslimského bratrstva, rozmáhalo se i zabíjení, útoky na kostely i únosy žen.
Jabari svoji křesťanskou službu zasvětil křesťanským konvertitům a jejich
duchovnímu růstu. „Sedíme společně celé hodiny a rozmlouváme nad nejrůznějšími tématy z Bible. Snažím se jim vysvětlovat všechno, na co se mě
ptají, a také rozvíjet a inspirovat jejich nová křesťanská hlediska. Lidé jen
těžko opouštějí své zvyky a představy, založené na islámském náboženství,
ve kterých byli vychováni,“ říká Jabari.
Hlas mučedníků zásobuje egyptské křesťanské aktivisty Biblemi a křesťanskou literaturou, která
jim pomáhá přijmout pohledy Písma. V tomto roce
jsme vytiskli celkem šedesát
tisíc kusů souboru několika
brožurek, které obsahují odpovědi na nejčastější otázky křesťanských konvertitů
v Egyptě. Autorem této brožurky je jeden káhirský lékař, který sám byl původně
muslimem a později konver- Členové muslimského bratrstva a jejich přívrženci protestují
toval ke křesťanství.
v Káhiře kvůli svržení prezidenta Mohameda Mursího.
21
Hlas mučedníků také v Egyptě financoval vytištění Nového zákona a dalších křesťanských titulů, například některých knih Richarda Wurmbranda.
Další částí naší práce je podpora rozhlasového vysílání, finanční podpora
křesťanského knihkupectví a podpora křesťanských vdov a sirotků. V Egyptě
jsme rovněž rozdávali audio nahrávky Písma pro slepce a negramotné. Tyto
nahrávky často používají i lidé, kteří mají strach vlastnit klasickou Bibli.
Jabari takovým rizikům dobře rozumí. Jeho šest zadržení a výslechů mu
jasně připomíná, že služba, které zasvětil svůj život, by ho mohla také snadno
o život připravit. Ale Jabari není připraven se svojí práce vzdát. Prohlašuje,
že by tak učinil jedině na Boží pokyn.
„Považuji se za Božího dělníka a moje úsilí se nikdy nebude moci srovnat
s tím, co pro mně vykonal Ježíš.“
Poslední vývoj v Egyptě je bouřlivý. Prezident Mohammed Mursí z Muslimského bratrstva byl násilně zbaven funkce. Na ulicích vládnou nepokoje
a mnoho lidí přišlo o život. Přicházely zprávy o útocích na křesťany okamžitě
poté, co egyptská armáda oznámila, že sesadila muslimského prezidenta
a jeho kabinet. Skalní muslimové jsou z pádu svého prezidenta nesmírně
pobouřeni a svůj hněv si vylévají na křesťanech a jejich vlastnictví.
Pamatujme na situaci v Egyptě i na tamní křesťany ve svých modlitbách.
– Hlas mučedníků, Jižní Afrika, srpen 2013
Súdán
Rozhodnutí setrvat
„Súdán se již velmi dlouho zmítá v hluboké krizi a křesťané zde procházejí nejhorším utrpením,“ prohlašuje bratr Cole, zástupce Hlasu mučedníků
pro daný region. „Obyvatelé Súdánu jsou sužováni jak chudobou tak neustávajícím válečným konfliktem. Súdánský prezident provádí politiku, která
je zodpovědná za genocidu
domorodého obyvatelstva
v oblasti Modrého Nilu
a Núbijského pohoří. Co se
týče utrpení, jsou křesťané
kvůli svému náboženství
pochopitelně na prvním
místě.“
Eskalace násilí v súdánském státě Kordofan na
jihu země způsobila, že
2,4 milionu obyvatel zde
přišlo o přístřeší a proto
Křesťanští pracovníci v Súdánu se společně s naším týmem mnohým nezbylo nic jiného než uprchnout do Jižnímodlí za Wiliama.
22
ho Súdánu. Hlas mučedníků
pomáhá ve dvou utečeneckých táborech v Jižním Súdánu. V jednom z těchto
táborů je převážná většina utečenců muslimského
vyznání, kteří pocházejí z Núbijského pohoří, kde
muslimové tvoří asi sedmdesát procent obyvatelstva.
Bombardování tohoto regionu armádou muslimského
severu a vyhnání jeho obyvatelstva tak dává nečekanou příležitost křesťanům
vydávat svědectví.
„Tito věřící nehledí na Jeden z pastorů, který slouží v utečeneckém táboře na jihu
chudobu, válku a těžkosti Súdánu.
jako na něco, co jim bere
víru v Boha,“ prohlašuje Cole. „Naopak, považují tuto situaci za příležitost, ze které může vzejít i značné duchovní obohacení. Chválí Boha uprostřed jedné z nejobtížnějších současných situací na zemi.“
Křesťané žijící v Núbijském pohoří přistupují ke své situaci pragmaticky.
Někteří křesťanští otcové posílají své rodiny do utečeneckých táborů na
jihu, které jsou vcelku bezpečné, a sami se pak starají o své usedlosti. Vedle
toho vydávají rovněž svědectví svým muslimským sousedům. Do utečeneckých táborů také přicházejí pastoři, aby sloužili lidem, kteří se dostali do
svízelné životní situace.
Ačkoli pastoři v táborech pocházejí z nejrůznějších denominací, bratr Cole
uvádí, že skupina asi třiceti pastorů vytvořila dobrý tým, jehož členové pak
duchovně povzbuzují utečence. „Tato skupina utečeneckých pastorů nám
jednak pomáhá při vyhledávání křesťanských rodin,
které potřebují naši pomoc,
a také při vlastní distribuci
materiálu.“
Jedním z těchto obětavých pastorů je také Wiliam, který překládá Bibli do jazyka jistého kmene
žijícího v núbijských ho- Vykládání materiální pomoci Hlasu mučedníků, kterou do
rách, který je prý evange- Súdánu pravidelně letecky dopravujeme.
23
liem skoro nedotčen. Lidé tohoto kmene ještě nikdy neměli Bibli ve svém
dialektu. Wiliam je jedním z mála lidí na světě, který může tuto práci vykonávat, protože dobře rozumí onomu dialektu. Když na severu začaly padat bomby, Wiliam se sbalil a odešel do utečeneckého tábora, kde
pokračuje ve své překladatelské práci. Jakmile bude jeho dílo kompletní, naše misie chce jeho překlad vytisknout a rozdávat ho lidem, kterým
byl určen.
Křesťané, kteří zůstali na sever od utečeneckých táborů v núbijských
horách Súdánu, přesunuli svoje obydlí blíž horským útesům, které je chrání
před leteckými pumami. Tito věřící pokračují dál ve své službě. Například
křesťané z jedné převážně křesťanské vesnice založili ve vedlejší převážně
muslimské vesnici nové společenství. To začalo s deseti nově obrácenými.
Když se jejich rodinní příslušníci dověděli o konverzi, začali vyhrožovat
křesťanům z té sousední křesťanské vesnice a varovali je, aby se u nich už
nikdy neukázali. Ale podle zpráv, které mají, stojí tito nově obrácení stále
pevně ve víře.
Současná hrozivá situace má však i svoji lepší stránku. Podle zainteresovaných pracovníků se zde nyní evangelium šíří rychleji než tomu bylo za
předchozích třicet let.
– Hlas mučedníků, Jižní Afrika, srpen 2013
Turecko
Svědectví o Boží milosti
Pastor Emre je pokorný nicméně energický turecký křesťan. V lednu 2013
se dozvěděl, že asi dvanáct osob – některým z nich se dokonce podařilo infiltrovat do církve a patřila mezi ně i chůva jeho dětí – se připravovalo spáchat
na něho atentát. I přes toto děsivé odhalení a bolestnou pravdu o zradě se
Emre rozhodl setrvat ve své práci pro Boží království v Turecku a odpustit
těm, kteří se proti němu spikli.
Tento pastorův postoj byl pro mnohé Turky dobrým svědectvím. Jak to
pěkně poznamenal jeden z členů jeho sboru: „Odpuštění je v Turecku spíše
cizorodým prvkem; někteří je možná uznávají jako správný princip, ovšem
jen do té doby, než se stane nějaká křivda jim samotným. A v tomto Emre
přinesl mnohým lidem živoucí svědectví o odpuštění – vzácný jev, jak pro
věřící, tak pro nevěřící.“
Dokonce samotný Emre vyjádřil podivení nad tím, jak velmi se jeho
srdce změnilo od doby, kdy byl ještě mladíkem. Vyrostl v jednom tureckém
regionu, který je v této zemi notoricky známý kvůli častému násilí. K tomu
poznamenává, že právě ten „starý Emre“ v něm by se spiklencům velmi rád
pomstil. Ale právě díky tomuto incidentu pochopil, že „starý Emre“ zemřel
a narodil se v něm Emre „nový“. A tak namísto aby přijal mentalitu vendety, zřekl se Emre jakéhokoli zlého smýšlení k těm, kteří usilovali o jeho
život.
24
V jiné části Turecka naši pracovníci navštívili krásný obchod jistého
křesťana, ve kterém jsme opravdově
cítili přítomnost Božího pokoje.
Radostná atmosféra, kterou působil
jak lidský přístup, tak příjemně zařízené prostředí, byl v ostrém kontrastu k depresivně působícímu okolí.
Není tedy žádným divem, že sem
běžně zavítá velké množství lidí.
Tento rušný obchod zde vede „Ali“,
muž, který je sám jakýmsi živoucím divem. Před mnoha lety opustil
islám a stal se vášnivým následovníkem Ježíše Krista.
Ali nám vyprávěl, jak kdysi, v době Pastor Emre od policie obdržel množství
jeho mládí, jeho rodina bojovala s bí- důkazů o spiknutí dvanácti osob, kteří pládou a nemocemi. Jako muslim nevě- novali jeho vraždu.
děl nic o pokoji a nechápal proč Bůh
dopouští, aby jeho rodina procházela takovým množstvím trápení. Alimu
připadalo, že tento Bůh se o ně vůbec nestará, je nepřítomný, vzdálený
a odtažitý.
Ale později se mu dostala do rukou
Bible a Ali v ní začal číst. Když pak
přišel na místo v Janově evangeliu,
kde se říká, že „Ježíš zaplakal“ (Jan
11,35), byl úplně otřesen. Opravdu se
Bůh může o lidi tak hluboce a osobně
zajímat? Ali zápasil s těmito myšlenkami a začínal tušit pravdu. Později se
Alimu přihodila závažná nehoda, při
které chybělo jen málo, a přišel o život. Tehdy se mu náhle před očima
vybavil plačící Ježíš, jak o něm kdysi
četl v Bibli. A právě to byl ten klíčový
okamžik, kdy se rozhodl přijmout
Ježíše za svého Spasitele a Pána. Od
té doby se Ali stal horlivým křesťanem.
Obecenství s ním bylo pro nás
velmi povzbuzující a zakoušeli jsme
totéž duchovní společenství jako
s pastorem Emre a dalšími křesťany
Turecko balancuje mezi muslimským sekulana Blízkém východě.
rismem a skalním islamistickým vlivem. Hlas
– Hlas mučedníků, Kanada, červen mučedníků podporuje křesťanské rozhlasové
vysílání do této země.
2013
25
Bangladéš
Mučedníci našich dnů
5. července tohoto roku šel Jewel ke svému
strýci na pravidelné křesťanské setkání. Bylo
to asi pět kilometrů chůze. Z těchto schůzek
se vracel většinou velmi pozdě, neboť kromě
biblického vyučování tato setkání zahrnovala ještě modlitbu a pak společné jídlo.
Když se však Jewel nevrátil ani do druhého
rána, jeho manželka Taslima se ho vydala
hledat. Společně s pěti dalšími věřícími
chtěli projít celou cestu od jejich domu až
do domu Jewelova strýce. Skupina nakonec
Jewela našla oběšeného na stromě.
Jewel se narodil jako muslim, ale konvertoval ke křesťanství pouhý rok předtím, než
byl zavražděn. Během tohoto roku neohroženě svědčil o své víře a rozmlouval o evanTaslima a Jolly nyní začaly svou
geliu s mnoha muslimskými sousedy. V jipozemskou pouť bez Jewela.
hozápadní části Bangladéše, kde Jewel žil,
je asi devadesát procent obyvatelstva muslimského vyznání a protože zde
panuje velká chudoba, mnozí se uchylují k extremismu.
Za ten jediný rok křesťanského života přivedl Jewel řadu svých sousedů
k víře v Krista. I přes několik výhrůžek ze strany islámských fundamentalistů bylo pro něho zvěstování evangelia naléhavější, než se starat o bezpečí
svého pozemského života.
Jewel s Taslimou bydlel u svých muslimských rodičů a nikterak před
nimi svojí křesťanskou víru netajil. Ti se o jeho nové náboženské přesvědčení nijak nezajímali, ale po synově smrti vypudili ze svého domu Taslimu
i s osmiletou dcerkou Jolly. Nikdo v celé vesnici nebyl ochoten se křesťanské
vdovy a její dcery ujmout. Jewelovi rodiče se rovněž rozhodli, že o vyšetřování vraždy svého syna se nebudou nikterak zajímat. Nicméně identita jeho
vrahů byla všeobecně známou skutečností a tito lidé se dál volně pohybovali, jako by se nic nestalo.
Jsou-li křesťané zabiti pro svoji víru v Krista, jejich pozemská služba je
tím dokonána. Odkaz jejich života i víry často inspirují ostatní věřící k větší
smělosti a obětavosti. Ti, kteří po nich zůstanou, se stávají jakýmisi žijícími
mučedníky, svědky toho, jak Bůh konal v životech jejich milovaných a pokračují často i v jejich svědectví. Hlas mučedníků cítí za své povolání být
nejenom hlasem těch, kteří byli pro svoji víru zabiti, ale i těch, kteří zde po
nich zůstali.
Po smrti svého manžela potřebovala Taslima naléhavě nějaké přístřeší
k životu i vlastní hospodářství, které by je i s dcerou dokázalo uživit. Hlas
26
mučedníků jí obstaral kousek půdy s domkem a také malé stádo koz. Taslima
chová kozy, které pak prodává na místním trhu a takto dokáže sebe i dceru uživit. Plánujeme, že budeme
Taslimu podporovat zhruba
dva roky a za tu dobu doufáme, že nabude již ekonomické soběstačnosti.
Ale i tak je pro Taslimu
a její dceru život stále těžký
a smutný. Oběma se po otci
rodiny velmi stýská a často Hlas mučedníků podporuje v Bangladéši krejčovské kursy
se cítí velmi opuštěné. Tas- pro křesťanské ženy, aby jejich rodiny mohly získat větší
stupeň ekonomické nezávislosti.
lima i její křesťanští přátelé
však věří, že Jewelova smrt
se dotkla srdcí mnoha lidí, včetně mírumilovných muslimů, a vyjádřili přání
o přímluvné modlitby, aby se tato tragická událost stala semenem v zemi,
které vyklíčí a nakonec přinese mnohé ovoce.
Evangelium se dotýká srdcí mnoha Bangladéšanů. Jedna z partnerských
organizací naší misie pomáhala v této oblasti při výstavbě více než osmi set
malých domků. Konají se zde rovněž evangelizační semináře pro křesťany.
Mnozí muslimové pozitivně reagují na rozhlasové vysílání, které zde Hlas
mučedníků sponzoruje. Objevují se pochopitelně i výhrůžky, ale mnohem
častěji se chtějí lidé, které trápí jejich hříchy a touží po pokoji, dovědět něco
více o Kristu. Pamatujme na tuto zemi ve svých modlitbách.
– Hlas mučedníků, USA, prosinec 2013
Ú VA H A M E RVA K N I G H TA
Válka je vyhraná!
„Porážka Osy Berlín-Řím-Tokio je nyní jistá.“ Na tato
slova jsem narazil, když jsem četl knihu Churchill a generálové od Barrieho Pitta.
Winston Churchill, britský premiér v době druhé světové války, se právě dozvěděl o japonském útoku na
Pearl Harbour. Když si po okamžicích velkého rozrušení
uvědomil všechny okolnosti, jedna věc mu byla jasná:
Spojené státy se nyní ponořily do totálního válečného
konfliktu a Spojenci, posilněni o Ameriku coby průmyslovou velmoc, tuto válku zcela jistě vyhrají. Nikdo
27
nevěděl, jak dlouho by měla válka trvat a jaké vítězství má být v ní vybojováno, ale vítězství je nepochybné.
Řečeno s Churchillem: „Rozrušen a plný dojmů si jdu lehnout a budu spát
spánkem útěšným a plným vděčnosti.“
V rámci tohoto nazírání Churchilla a jeho spojenců, s důvěrou ve vítězství, bychom měli posuzovat zuřivý boj během nadcházejících let.
Za posledních několik desítek let jsem měl tu čest setkat se v totalitních
zemích s mnoha bratřími a sestrami, kteří vedli zápas s mocnostmi zla. Byli
to mladí i staří, pozoruhodní lidé Bible, kteří byli povoláni, aby povstali
a zasadili se o dobro a spravedlnost v onom boji, který je rozpoután o lidské duše.
Hlas mučedníků po mnoho let spolupracoval s br. Allenem Yuanem a jeho
sítí domácích církví v Číně. Když před několika lety v jednadevadesáti letech
zemřel, působil tento starý a křehký muž v řadách policejních úředníků tak
velké obavy, že se pokoušeli omezit přípravy jeho pohřbu. Ptal jsem se jednoho z jeho blízkých spolupracovníků, z čeho tyto obavy policie pramení.
A dostalo se mi této odpovědi: „Protože i přes dvaadvacet let strávených
ve vězení a šestatřicet let pronásledování nebyl Allen Yuan nikdy obětí, ale
vždy vítězem.“
Jaký podivuhodný a nezdolný postoj v poznání skutečnosti, že porážka
zla je neodvratná a vítězství jisté. Nevíme, jak dlouho to bude trvat a jak
obtížné boje nás čekají, ale protože jsme spojenci Krále králů a Pána pánů,
víme, že válka je vyhraná.
V Bibli čteme o mnohých hrdinech víry. Jedenáctá kapitola epištoly Židům
popisuje víru a naději některých mužů a žen, kteří vybudovali naše křesťanské dědictví. Obyčejní lidé svojí doby, na které Bůh položil svoji ruku a dal
jim odvahu a udatnost vykonat neobyčejné skutky.
William MacDonald ve svém komentáři ke knize Skutků uvádí: „Skutky
apoštolů pulzují životem a dějem. Vidíme v této knize Ducha svatého při
práci, jak církev formuje, zmocňuje a rozšiřuje její vliv… cítíme něco z duchovního nadšení, které je přítomno, když Bůh koná své dílo. A současně
cítíme napětí, které povstává, jak tomu hřích a satan vzdorují a oponují.“
Kniha Skutků se píše dál. Velkou část napsali obyčejní lidé dnešních dnů.
Věřící na mnoha místech současného světa – v Iráku nebo ve Vietnamu,
v Severní Koreji nebo v Kolumbii nebo v řadě jiných zemí, kde panuje nesvoboda, a kde hřích a satan stojí v opozici Božímu dílu.
Nechme se inspirovat slovy Wanga Mingdao, jednoho z otců hnutí domácích církví v Číně: „Kvůli odvážnému a pevnému postoji apoštolů se evangelium šířilo dál a církev rostla. Věřící, kteří nově povstávali, následovali
odvahu apoštolů, stáli na svém místě a evangelium pronikalo do celého
světa.“
A také i dnes, v různých obtížných končinách světa, stojí odvážně na svých
místech věrní následovníci Pána Ježíše Krista, naplňují své povolání, šíří
evangelium a budují církev. Ať přitom musí obětovat cokoli, drží se svého
chápaní duchovní reality, že nejsou oběťmi, ale vítězi!
Připomínáme si Ježíšova slova z 16. kapitoly Matoušova evangelia: „… zbu28
duji svou církev, a pekelné brány ji nepřemohou.“ Můžeme spát spánkem
vděčnosti a lidí zachráněných, můžeme se ale také probudit a povstat. Je
potřeba, abychom porozuměli, že si máme podat ruce s našimi spoluvěřícími v zemích nesvobody a společně s nimi bojovat zápas o budování církve.
Válka je vyhraná, ale mnoho zápasů je ještě potřeba vybojovat.
– Merv Knight, bývalý dlouholetý tajemník ICA a zakladatel Hlasu mučedníků v Austrálii
Z P R ÁV Y Z E S V Ě TA
ÍRÁN
Zdravotní stav uvězněného křesťana se
zhoršuje
Vahid Hakkani, konvertita ke křesťanství
uvězněný pro svou víru v íránském Šírázu, se
v současné době nachází v kritickém zdravotním stavu. Vahid byl společně s několika dalšími křesťany odsouzen v říjnu 2012. V říjnu 2013
odvolací soud potvrdil vyměřený trest v délce
tří let a osmi měsíců odnětí svobody.
Podle zdrojů obeznámených se situací se Vahidův stav den za dnem zhoršuje a kromě vnitřního krvácení značně pohubl. Navzdory vážným
zdravotním problémům soudce původně zamítl
žádost o křesťanovu hospitalizaci mimo areál
věznice, protože dosud nebyl vynesen konečný rozsudek.
Nakonec mu soudce umožnil opustit věznici na dva měsíce. Aby však vůbec mohl do nemocnice nastoupit, musel Vahid složit vysokou
kauci. Kromě toho zástupce soudu prohlásil, že
se čas strávený v nemocnici nebude započítávat do výkonu trestu a pobyt ve věznici se o příslušnou dobu prodlouží.
– Mohabat News, 22. listopadu 2013
VELKÁ BRITÁNIE
V britském parlamentu zaznělo:
křesťanství je „nejpronásledovanějším
náboženstvím“
Ve Westminsterském paláci v Londýně proběhla tříhodinová debata o situaci křesťanů ve
světě. Členům Dolní sněmovny bylo oznámeno, že pronásledování křesťanů je na vzestupu – statisticky vyjádřeno je každých jedenáct
minut ve světě zabit jeden křesťan a křesťanství je v celosvětovém měřítku „nejpronásledovanějším náboženstvím.“
Ze seznamu zemí, ve kterých je život pro
křesťany považován za nejobtížnější, byly zdůrazněny země jako Sýrie, Severní Korea, Eritrea,
Nigérie, Irák a Egypt.
Člen Dolní sněmovny Jim Shannon prohlásil o pronásledování křesťanů, že jde o „největší
příběh na světě, který nebyl nikdy vyprávěn“.
Shannon řekl, že ačkoli je právo na svobodu smýšlení, svědomí a náboženství obsaženo
ve Všeobecné deklaraci lidských práv, v mnoha zemích není uplatňováno.
Shannon prohlásil, že jen v tomto roce zakusilo přímo pronásledování na dvě stě milionů
křesťanů, zatímco na pět set milionů číhá „nebezpečí v jejich bezprostředním okolí“.
Poslanec také uvedl, že syrští křesťané
„uvízli v tamním konfliktu mezi dvěma opozičními tábory“ a zmínil „zvláštní cílení“ na převážně křesťanské oblasti v Sýrii, takové jako je
Sadad a Maaloula.
Člen Dolní sněmovny Sammy Wilson prohlásil, že ze syrského města Homs odešlo padesát
tisíc křesťanů, zatímco v Súdánu bylo tamním
režimem za posledních třicet let zabito na dva
miliony křesťanů.
K tomu rovněž poznamenal, že „během po29
Propagandistické plakáty pod lyžařským svahem hory Masik. Lyžování v této zemi je však
výsadou pouze pro elity tamního režimu.
sledních měsíců byly stovky lidí z Nigérie, Eritreje, Kazachstánu, Číny a dalších zemí poslány do vězení jen z důvodu své víry a navíc bez
jakéhokoli soudního procesu. Také je jim často odpírán kontakt s právními zástupci a občas
se ani nedovědí, z čeho jsou vlastně obviněni. Kvůli děsivým podmínkám mohou ve vězení velmi strádat… A toto se netýká jen muslimských zemí. Od Maroka po Pákistán žijí křesťané
v muslimských zemích pod trvalou hrozbou, ale
není to jen tam.“
V diskuzi zazněly odkazy na nedávnou přednášku baronky Warsiové ve Washingtonu, včetně jejího tvrzení, že „z té části světa, kde bylo
křesťanství šířeno jako první, se zdá, že křesťanská komunita odchází a ti, kteří tam setrvávají, čelí pronásledování.“
Poslanec Nigel Dodds uvedl, že „pronásledování křesťanů na jedné straně není ničím novým“, ale že je „ohromující“, kolik dnes křesťanů přichází násilně o život.
V souvislosti s Irákem citoval Dodds slova
iráckého anglikánského duchovního a významného aktivisty v boji o lidská práva Canona Andrewa Whitea, který prohlásil, že „křesťané se
v naší zemi obávají chodit dokonce i do kostela, protože se jejich sbor může stát kdykoli cílem vražedného útoku. Všechny kostely v zemi
jsou terčem… Bývalo u nás kolem jednoho a půl
milionu křesťanů, nyní jich zbývá již jen kolem
dvou set tisíc… Iráckých křesťanů žije dnes více
v Chicagu než u nás“.
30
Sir Edward Leigh prohlásil, že zbývající počet křesťanů v Iráku se bude spíše blížit šesti
stům tisícům, ale i tak jde a šokující a alarmující číslo, a že „tyto poměry se od invaze stále zhoršují“.
Člen Dolni sněmovny Rehmen Chishti uvedl:
„Pocházím z muslimského prostředí a můj otec
byl imám… Vím však, že je naprosto oprávněné a správné na toto téma hovořit.“ Chishti
pronásledování křesťanů označil za „naprosto neakceptovatelné“ a za „velmi smutné selhání státu“.
Chishti dále citoval svého „dobrého přítele“
někdejšího biskupa z Rochesteru, Michaela Nazir-Aliho: „Řekl mi, že k pronásledování křesťanů dochází ve více než sto třiceti zemích ze současných sto devadesáti zemí světa.“
Během této debaty byly rovněž zmíněny
a popisovány útrapy křesťanů v Číně a Malajsii. S připomínkou, že v době debaty je britský
premiér právě na návštěvě v Číně, vystoupil
poslanec David Rutley s údaji o mohutnosti křesťanské komunity v Číně a vyjádřil přesvědčení, že by se mělo apelovat na čínskou
vládu, aby zahájila s křesťanskými skupinami
hlubší dialog.
Mezitím jedna z britských organizací pro
lidská práva uvedla, že počet zemí, které
jsou ohledně lidských práv mimořádně riskantní, stoupl za posledních pět let o sedmdesát procent.
Toto tvrzení se opírá o studii vypracovanou
společností Maplecroft, která zkoumala situaci
lidských práv ve všech zemích světa od roku
2008. Ve své publikaci Human Rights Risk Atlas
uvádí, že počet zemí s alarmující situací lidských
práv vzrostl z původních dvaceti na současných
třicet čtyři. Jde přitom převážně o země Středního východu a Afriky.
Tento seznam pak vede Sýrie, následovaná Súdánem, Demokratickou republikou Kongo, Pákistánem, Somálskem, Afghánistánem
a Irákem.
- World Watch Monitor, 5. 12. 2013
ALŽÍRSKO
Opětovné útoky na církev
Pastor sboru v jižním Alžírsku informoval
o podrobnostech nejnovějšího útoku na svoji
církev – v pořadí již třetí téhož druhu. Podle
pastorových slov tyto útoky dokazují, že někteří
Alžířané si ve své zemi církev nepřejí.
Zmíněný pastor, který si přeje zůstat v anonymitě, uvádí, že na jeho sbor zaútočila 12. listopadu kolem třiadvacáté hodiny jakási skupina
lidí, kteří se snažili zapálit kostel.
„Několik lidí se pokoušelo dostat do prostoru sboru,“ prohlašuje. „Venku před vchodem
do kostela útočníci zapálili pneumatiku, kterou
se pak snažili vhodit dovnitř. Ale naštěstí se jim
to nepodařilo, protože plot zakončený ostnatým drátem byl na ně příliš vysoký. Pak se snažili rozbít vchodové dveře ke kostelu a potom
vstupní dveře do budovy.“
Útočníci se nakonec rozutekli před přijíždějící policií. Policie však vyšetřování odložila, třebaže pastor podal oficiální oznámení o útoku.
Pastor uvedl, že tyto útoky považuje za znamení, že tato skupina nesouhlasí s existencí křesťanské církve ve městě.
„Jsou zde lidé, kteří se snaží nás zastrašit a vypudit nás odtud. Domnívám se, že
růst naší komunity je znepokojuje,“ prohlásil pastor.
V roce 2010 se skupině útočníků podařilo
překonat vstupní bránu a dostat se na pozemek sboru. Poté se narušitelé pokusili ukrást
kříž ze střechy kostela.
O dva roky později, v listopadu 1012, obdržel zmiňovaný pastor několik výhrůžek zabitím,
které evidentně souvisely s promítáním kontroverzního filmu Innocence of Muslims, který je
mnohými považován za výrazně protiislámský.
Tyto hrozby navíc současně zmiňovaly i vypálení kostela.
Tentokrát útok zřejmě souvisí se slavením
muslimského svátku ášúrá. Pastor uvedl, že
sbor hodlá kvůli identifikaci případných dalších útočníků nainstalovat kolem kostela bezpečnostní kamery.
- World Watch Monitor, 27. listopadu 2013
TANZANIE
Mladý křesťan zabit při útoku na církevní
shromáždění
Další křesťanský představitel ze severní Tanzanie přišel o život během útoku na církev. Dva
další křesťané byli vážně zraněni.
Útok, ke kterému došlo 22. října asi hodinu po půlnoci, provedli neznámí útočníci ozbrojení mačetami v době, kdy se v napadeném
letničním sboru konaly celonoční bohoslužby.
Násilníci vyzbrojení mačetami způsobili několika přítomným křesťanům sečná zranění na
různých místech těla. Motiv útoku však zůstává nejasný.
K tomuto incidentu došlo v oblasti známé
jako Pasiansi in Ilemela, která je okresem provincie Mwanza, ležící při břehu jezera Victoria,
o které se Tanzanie dělí s Ugandou a Keňou. Zabitým mužem byl pětatřicetiletý Elias Lunyamila Meshack. Členové jeho sboru ho popisují
jako dobrého člověka a prohlašují, že jeho smrt
všechny členy sboru velice zasáhla.
Další dva vážně zranění křesťané byli převezeni do nemocnice. Jeden z nich byl později
propuštěn, ale druhý zůstával v kritickém stavu. Podle posledních vyjádření lékařů by se však
měl uzdravit i on.
Vedoucí napadeného letničního společenství Eliabu Sentozi uvedl, že nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o loupežné přepadení,
neboť útočníci z kostela nic neodnesli. Místní
policejní náčelník potvrdil, že k incidentu došlo
a požádal členy napadeného společenství, aby
vyčkali na výsledky úředního vyšetřování.
- World Watch Monitor, 6. listopadu 2013
SEVERNÍ KOREA
Veřejná poprava osmdesáti
odsouzených – někteří z nich se provinili
vlastněním Bible
Začátkem listopadu bylo v Severní Koreji veřejně popraveno asi osmdesát lidí. Prohřeškem
některých z nich bylo sledování jihokorejských
filmů nebo pouhé vlastnění Bible.
Jihokorejské noviny JoongAng Ilbo přinesly
zprávu, že tzv. kriminálníci byli 3. listopadu po31
praveni v celkem sedmi velkých městech. Jde
o zatím největší hromadnou popravu za vlády
Kim Čong-una.
Jeden ze zdrojů, který je dobře obeznámen
s vnitřními poměry v Severní Koreji, zmíněným
novinám sdělil, že v každém z těchto měst bylo
popraveno kolem deseti lidí. Sám jednu z těchto
poprav sledoval ve městě Wonsan. Podle jeho
slov odsouzené přivedli na městský stadion, na
hlavy jim navlékli plátěné sáčky a přivázali je ke
kůlům. Následně byli zastřeni kulometem před
zraky příslušných úředníků.
Na tuto „podívanou“ místní úřady nechaly
svolat asi deset tisíc lidí včetně malých dětí,
kteří museli popravu povinně sledovat. „Slyšel
jsem od místních obyvatel, kteří byli mezi přihlížejícími, že mrtvoly popravených byly prostřílené kulometem natolik, že je nešlo ani
identifikovat,“ uvádí zmíněný zdroj novin JoongAng Ilbo.
Většina z popravených se provinila sledováním ilegálně zakoupených videokazet jihokorejských filmů, prostitucí či vlastněním Bible.
Příbuzní nebo známí popravených uvádějí, že za tyto údajné zločiny se v Severní Koreji lidé běžně posílají do pracovních táborů.
Důvod popravy proto není úplně jasný. Jeden
vládní úředník poznamenal, že k popravám došlo ve městech, které jsou středisky ekonomického rozvoje. Wonsam je přístavní město, které
chce prý Kim proměnit na turistickou destinaci – vystavět tam letiště, hotely a lyžařský areál na blízké hoře Masik.
Souběžné popravy v sedmi velkých městech
někteří pozorovatelé přičítají extrémní snaze režimu předejít veřejným nepokojům nebo sympatiím ke kapitalismu, které by mohla vyvolávat
plánovaná na turisty zaměřená výstavba.
Společné téma poprav byly zločiny, které
nějak souvisely s Jižní Koreou – jako sledování jihokorejských filmů – a byly klasifikovány
jako narušování veřejné morálky. Severokorejský zákon připouští trest smrti za spiknutí proti vládě, zradu a terorismus. Ale tamní režim je
znám svými veřejnými popravami za menší přestupky – náboženské aktivity, používání mobil32
ního telefonu nebo krádež potravin. Záměrem
tohoto tvrdého postupu je nepochybně snaha
zastrašit vlastní obyvatelstvo.
V každém případě se nekonala žádná poprava v hlavním městě Pchjongjangu, kde se Kim
spoléhá na poslušnost severokorejské elity. Mladý diktátor pokračuje v hlavním městě ve výstavbě luxusních a rekreačních zařízení včetně
nového vodního parku.
- FoxNews, USA, 12. listopadu 2013
SÝRIE
Nevinné děti tragicky zahynuly při
raketovém útoku
11. listopadu pět malých dětí přišlo o život
a mnoho dalších utrpělo zranění, když radikálové zasáhli dvěma raketami křesťanskou školu.
Děti právě nastupovaly do školního autobusu,
aby odjely domů na oběd. Podle zdrojů Hlasu mučedníků radikálové směřují své rakety na
křesťanské objekty (včetně škol) často – snaží
se tak dosáhnout vylidnění křesťanských osad.
„Jedná se o skutečně velkou tragédii. Nicméně tyto děti, jejichž životy byly násilně (a předčasně) ukončeny, zažívají v současné době nesmírné štěstí a požehnání,“ uvedla editorka
Hlasu mučedníků Karyn Marianne. „Bezpochyby se již setkaly s naším Pánem Ježíšem tváří
v tvář, a dobře víme, jak velice je miluje. Stále
jsou však zapotřebí modlitby za přeživší děti
a jejich rodiny, stejně jako za učitele a další příslušníky truchlící komunity. Kéž je pro ně očekávání nebe ještě reálnější, a kéž nalézají naději
a útěchu v přítomnosti svatého Ducha.“
Zatímco místní komunita křesťanů truchlí nad tragickou ztrátou, modleme se, aby poznali „Otce milosrdenství a Boha veškeré útěchy, [který] nás potěšuje v každém soužení“
(2. Korintským 1,3b–4a) a nalezli v něm spočinutí. Proste, aby uzdravil zraněné děti, které útok přežily – na těle i na duchu. Modlete
se, aby skrze modlitby, odpuštění a milost celá
místní komunita stala jasným světlem pro své
pronásledovatele.
- Hlas mučedníků, Kanada, 28. listopadu 2013
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ
Naplňujme své pověření
„Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb“ (Jan 21,9)
Učedníci byli hladoví a Pán Ježíš jim obstaral pokrm.
V tomto případě jej dokonce připravil pro učedníky sám osobně. Při jiných
příležitostech Bůh pověřil anděla, aby pečoval o Božího člověka. Když prorok
Eliáš usnul pod stromem, dotkl se ho anděl a řekl mu: „Vstaň a jez! Vzhlédl,
a hle, v hlavách podpopelný chléb, pečený na žhavých kamenech, a láhev
vody“ (1. Královská 19,6).
Je snadné v tyto zázraky věřit, když máme sami dostatek jídla, ale v některých částech světa jsou křesťané ve vězení, kde mají za pokrm polévku
uvařenou z vody znečištěnou výkaly, ve které občas plavou kousky hnoje.
Za takovou stravu musí ještě otrocky pracovat.
Naši uvěznění bratři ale netrpí jen fyzicky. Jejich víra je také pod velkým
tlakem. Pochybnosti narůstají. „Hospodin je všemohoucí. Dokázal obstarat
potravu pro první apoštoly nebo Eliáše. Proč neobstará rovněž pečenou rybu
nebo chléb i pro mě? Proč mám jíst potravu znečištěnou výkaly?“
Bůh obstarává nezbytnou potravu pro všechny křesťanské vězně. Nesvěřuje však tento úkol jen andělům, ale také spoluvěřícím vezňů. Jako pověřil kdysi anděla, aby nasytil Eliáše, pověřuje křesťany žijící ve svobodném
světě, aby opatřovali potravu svým uvězněným bratřím. Je tragické, že mnozí
z těch, kteří jsou žádáni, aby sytili mučedníky, všelijak zpronevěřují to, co
jim Bůh za tímto účelem svěřil a odmítají tak svatý nárok Božích svědků.
Bůh rovněž opatřuje svobodu pro křesťany žijící v zemích s protikřesťanskými vládami. Avšak dnešní Mojžíšové a Jozuové, ti, které Bůh pověřil, aby
se starali o svobodu na světě a svobodu Božího lidu, často stávkují. Farao je
uplatil a oni jsou nyní na jeho straně.
Nemohli byste udělat něco vy pro svobodu světa?
Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights
ELEKTRONICKÉ KNIHY
Vybrané tituly z nakladatelství Stefanos si můžete pořídit také ve formě elektronických knih za zvýhodněnou cenu (nákupem elektronické verze ušetříte ve srovnání s tištěnou knihou přibližně dvě třetiny ceny). Naše elektronické knihy jsou vhodné pro všechny běžné čtečky e-knih, například Kindle Keyboard, Kindle 4/5, Kindle Paperwhite, Sony PRS-T1/T2, Bookeen Cybook Odyssey, PocketBook 6xx,
„eReading“ a další. Elektronické knihy je možné zakoupit přímo na našich internetových stránkách nebo
v knihkupectví KOSMAS.cz (e-knihy zakoupené na Kosmasu můžete někomu věnovat jako dárek). Při
nákupu na našich stránkách můžete e-knihu získat zdarma jako prémii k tištěné verzi knihy. Podrobnější informace a formulář na případné dotazy naleznete na adrese www.hlas-mucedniku.cz
Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu:
[email protected] [email protected]
Navštivte nás na Facebooku: www.facebook.com/hlas.mucedniku
Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách:
www.persecution.com www.persecution.net
Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz
MUČEDNÍCI KŘESŤANSKÉ VÍRY
Skryté kameny v základech církve
LEONARD DOBER (1706 –1766 )
Po porážce stavovského povstání v roce
1621 byli členové Jednoty bratrské vypuzeni z naší vlasti do exilu v různých zemích.
Později se někteří z nich uchýlili na panství hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa
(1700–1756), kde vznikla tzv. Obnovená
Jednota bratrská. V roce 1730 sdělil hrabě
Zinzendorf Moravským bratřím svoji touhu
evangelizovat Panenské ostrovy. Tuto výzvu
slyšel také Leonard Dober, kterého nadchla,
a ve které uslyšel i své vlastní povolání.
V duchu si ovšem dovedl představit pronásledování, které ho čeká, má-li se sám
nechat prodat do otroctví, aby mohl tamní
obyvatele evangelizovat. Dovedl si představit hrozné pracovní podmínky a ještě
horší skutečnost lidského ponížení otroka.
Ale žádná oběť pro něho nebyla vysoká,
když pomyslel na to, co Kristus vytrpěl
a snesl pro něho. A tak se stal Leonard
Dober v osmnácti letech prvním moravským
misionářem na Panenských ostrovech mezi
otroky pracujícími na třtinových plantážích.
Ale pronásledování na něho nedolehlo ani
tak od otrokářů, jako od jeho spoluvěřících.
Když se dověděli, že chce jít na Panenské
ostrovy, posmívali se mu a tropili si z něho
blázny, neboť nechápali, jak by se mohl
k těmto otrokům vůbec dostat. Tento posměch a opovržení se ještě vystupňovaly,
když se dověděli, že se chce sám nechat
prodat do otroctví. Dober přibyl na Panenské ostrovy na konci roku 1730. Nestal se
však otrokem na plantáži. Místo toho pracoval jako sluha v domě guvernéra. Brzy se
však této služby vzdal, protože jeho pozice
mu připadala příliš nadřazenou otrokům
z plantáže a měl za to, že by jim nemohl
evangelium věrohodně zvěstovat. Uchýlil
se proto do špinavé chatrče, aby se přiblížil
úrovni otroků. Za tři roky své služby přivedl
k obrácení asi třináct tisíc otroků. Později se
Dober vrátil zase ho Ochranova, kde také
zemřel. Třebaže Leonard Dober nezemřel
mučednickou smrtí, přinesl mimořádnou
oběť, aby mohl zvěstovat evangelium otrokům na Panenských ostrovech. A byl přitom
nepochybně připraven obětovat v této služ-
Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka.
V prosinci vychází dvojèíslo.
Toto periodikum je registrováno u Ministerstva
kultury ÈR pod evidenèním èíslem
MK ÈR E 12970
Bulletin vydává obèanské sdružení
POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI
K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí:
• poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm
• informovat veøejnost o pronásledování køesanù
• podporovat vydávání literatury, která vypovídá
o køesanských muèednících a svìdcích víry.
Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian
Association (ICA).
Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3:
1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu
proná sledová ni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci.
2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám
køesanských muèedníkù.
3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením
v bývalých komunistických zemích.
4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro
Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování
køesa nù v totalitních zemích a problémových
oblastech.
5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných
na køesanech.
Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese:
Hlas muèedníkù
pošt. pøihrádka 21
377 01 Jindøichùv Hradec
Úèet pro dobrovolné pøíspìvky:
ÈSOB Jindøichùv Hradec
è. ú.: 131257607/0300

Podobné dokumenty

allamericancars - Český klub majitelů amerických automobilů

allamericancars - Český klub majitelů amerických automobilů Není tajemstvím, že pardubický bar RoadCafe se stal mekkou vyznavačů amerik. Schází se v něm nejen místní poměrně rozsáhlá americká komunita, ale také kolegové z Prahy a Moravy. Poslední dobou v ně...

Více

5˗6/2011 - Hlas mučedníků

5˗6/2011 - Hlas mučedníků z masa obìtovaného Izraelci, Bohu pak nechávali jen, co zbylo (1 Samuelova 2). Podobnì i mnoho køesanù uspokojuje nejprve své vlastní zájmy a Bohu nechává jen zbytek. Naproti tomu Áron postavil sl...

Více

Co není napsáno, jako by se nestalo

Co není napsáno, jako by se nestalo Ahoj všichni, tak posílám první zážitky z cesty, jak jsem vám slíbila. Začátek všichni víte. Brácha chtěl, aby za ním Taťka přiletěl do USA a Taťka odporoval, že ve svým věku už nikde nepojede, že ...

Více

5–6 / 2014 - Hlas mučedníků

5–6 / 2014 - Hlas mučedníků A6, 230 stran, cena 83 Kč. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za druhé světové války. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, ...

Více

4/2013 - Hlas mučedníků

4/2013 - Hlas mučedníků Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kè Bratr Andrew – Pašerákem ve službách Nejvyššího Kniha popisuje zaèátky služby bratra Andrew...

Více

ARAbSKé jARO - Informační kancelář Evropského parlamentu

ARAbSKé jARO - Informační kancelář Evropského parlamentu (1921–1989), renomovaný fyzik, člen akademie věd, disident a nositel Nobelovy ceny míru z roku 1975, zaslal Evropskému parlamentu ze svého exilu v Gorkém poselství, ve kterém s dojetím vyjádřil svo...

Více

ď šďƒ ď ď ď

ď šďƒ ď ď ď Pán Ježíš započal svoji službu na zemi a završil ji svým vítězstvím na kříži, vystoupením na nebesa a posazením se na Davidův trůn po pravici Boha. Boží království tedy podle Daniele započalo přibl...

Více