Pou obyvatel Domu pokojného stá í do Karolinky Informace z
Transkript
Pou obyvatel Domu pokojného stá í do Karolinky Informace z
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI… Pou• obyvatel Domu pokojného stáøí do Karolinky Ve støedu 15. èervna pøijel v 9 hodin pøed Dùm pokojného stáøí Charity Nový Hrozenkov malý èervený autobus se sníženou podlahou, uzpùsobený pøevozu invalidních vozíkù. Dùvodem byla pou• do chrámu Panny Marie Karmelské v Karolince. Vzhledem k tomu, že stále více obyvatel Domu pokojného stáøí potøebuje ke svému pohybu invalidní vozík, byl uzpùsobený autobus k uskuteènìní výletu nezbytný. Již podruhé nám s jeho zapùjèením pomohl situaci vyøešit pan Vrla, vedoucí firmy MAVECAR. Tak jako pøi výletu do Velkých Karlovic v záøí 2004, tak také ve støedu 15. èervna, zcela zdarma odvezl seniory do Karolinky a zpìt do DPS. Bìhem cesty bylo pøichystáno pro seniory obèerstvení a pøi cestì zpìt i projížïka údolím Dinotice. Poèasí nám pøálo a tak se již teï senioøi z DPS tìší na další spoleèné zážitky a my dìkujeme firmì MAVECAR a zvláš• panu Vrlovi. Hrozenkovské harcování Dne 30. èervna se konala tradièní skautská štafeta IV. roèník Hrozenkovského harcování. Sešlo se mnoho družstev: Jestøábi (skauti), Sedmikrásky (skautky), Svìtlušky (mladší skautky), Vlèata 1 a Vlèata 2 (mladší skauti) a vyzvaní Orli (vìtšinou mladší kluci z Hrozenkova) a Old Scholl (pøevážnì Schola). Nejdøíve byl nástup, rozdìlení disciplín a nìkteøí z nás se ještì narychlo uèili Draèí uzel, který jsme také potøebovali umìt. Jako první vystartovali Orli a jako poslední Sedmikrásky. Byl to výborný závod, ale chudáci ti, kteøí jeli na kole nebo plavali. Voda byla totiž studená a zrovna bylo po dešti. Na konec závodu jsme pluli na èlunech. Pøelanìní muselo být kvùli poèasí dokonce zrušeno, ale to nevadí. Nakonec vše dobøe dopadlo, nikdo se neutopil ani nevyboural - teï jenom jak dopadly výsledky? Nikdo z vedoucích nám je nechtìl prozradit, mìlo to být pro nás pøekvapení, a fakt bylo! Mezitím co Soòa, Markéta a Milan vyhodnocovali v klubovnì celý závod, my jsme hráli vybíjenou, byla to sranda. Ale konec zábavy, rychle udìlat nástup a trpìlivì èekat, jak to vše dopadlo: 1. kategorie – mladší: 4. místo Svìtlušky, 3. místo Orli, 2. místo Vlèata 1 a na 1. místì Vlèata 2 pod vedením Pavla Stupky (Vlka). 2. kategorie – starší: 3. místo Sedmikrásky, 2. místo Old Scholl a 1. místo obsadili Jestøábi. Informace z Charity o projektu financovaném z grantu EU Charita Nový Hrozenkov ukonèuje v tìchto dnech projekt „Rozšíøení a zkvalitnìní komplexních služeb seniorùm v horské oblasti Valašska“, který byl podpoøen grantem EU ve výši 34.000 EUR. Jak jsme již døíve informovali, je prozatím velmi málo projektù, které jsou urèeny na podporu aktivního života seniorù. Proto jsme byli velmi rádi, že se nám podaøilo tento grant získat a tak pomoci i seniorùm žijícím v odlehlých místech pohranièního regionu Valašska, mezi obcemi Hovìzí a Velké Karlovice. Charita Nový Hrozenkov se snažila od poèátku své existence prùbìžnì seznamovat seniory s možností využití sociálních služeb v jednotlivých obcích, a to jak formou roznášky letákù èi umístìním letákù v ordinacích lékaøù, na obecních úøadech a v kostelech. Pøesto se èasto setkáváme s tím, že øada seniorù ani jejich pøíbuzných o službách neví a proto ani nezná øešení složitých situací, když senior onemocní nebo si již sám nezvládne ve svém prostøedí Všichni dostali diplomy, pamìtní listiny a ceny. My Jestøábi jsem se odebrali do altánku a tam slavnostnì zapìli náš pokøik. Potom jsme se pustili do ceny, nanukového dortu. Ostatnì všechny ostatní družiny byly spokojené se svými výsledky a budou všichni odhodláni se pøíští rok zúèastnit znovu. Toto harcování bylo fakt skvìlé a urèitì se všichni tìšíme na další. Podrádce družiny Jestøábù Hynek Baøák - Zajíc skautský tábor Velké díky Skautský tábor, který jsme letos prožili, byl od samého zaèátku hodnì podivuhodný, jako ostatnì celé toto léto. Zaèalo to pøípravákem, to znamená pøípravou táboøištì pøed táborem. Letos jsme poprvé táboøili ve Velkých Karlovicích a pokud to bude zabezpeèit základní potøeby. Na základì tìchto skuteèností byla Charitou vytvoøena informaèní kampaò, kdy se dvouèlenná skupinka peèovatelek snažila navštívit co nejvíce seniorù v regionu a seznámit je se službami charitní peèovatelské služby, provozem stacionáøe a dalšími aktivitami, které v prùbìhu roku v Charitì probíhají. Tato kampaò se setkala u seniorù s velmi pøíznivým ohlasem. Zároveò byla také uskuteènìna anketa týkající se informovanosti o službách Charity a o pøáních, které senioøi mají a které mohou pomoci také uskuteènit obce, kde senioøi žijí. Se závìry, které z tìchto anket vyplynuly, postupnì seznamujeme i zástupce jednotlivých obcí. Samozøejmì, že v rámci tohoto projektu nešlo jen o pøedávání informací, ale také o samotné rozšíøení služeb zakoupením dvou osobních vozidel, z nichž jedno bylo pøímo urèeno do nároèného horského terénu a druhé pro èinnost denního stacionáøe (dovoz a odvoz uživatelù domu). Ing. Danuše Martinková možné, míníme tam nìkolik let setrvat. Již v zimì jsme se dohodli na našem støedisku i v oddíle, že postavíme pevnou kuchyò, ve které po táboøe uložíme døevìné podsady stanù, aby se nemusely stále pøevážet. Jenže bylo mìsíc pøed táborem a stále se nic nedìlo. A tak jsem zaèala obvolávat dìcka a shánìt rodièe, kteøí by nám s tím pomohli. A ještìže dobøí lidé, ochotní vìnovat svùj èas pro druhé nevymøeli. Tímto bych všem, kdo pomáhali se stavbou, chtìla podìkovat. Bìhem ètrnácti dnù byla kuchyò postavená, louka poseèená a èásteènì shrabaná. Sama s dìtmi bych to urèitì nedokázala. Velké díky patøí panu Miroslavu Martinákovi, který nám louku propùjèil a také sesekl, panu Tomáši Vaškovi z Vranèe, který nám kuchyò postavil, celé rodinì Orságové z Èubova a panu Baøákovi, kteøí pøišli stahovat døevo a hrabat a pálit seno. Z dìtí se nejvíce zasloužili: Jakub Vašek z Vranèe, Tomáš Orság z Èubova, Hynek Baøák, Monika Vráblíková, Nikola Boráková a Helena Š•astná. A tak ještì jednou za vše DÍKY! Na perlièky z tábora, a že jich letos bylo hodnì, se tìšte v dalším èísle zpravodaje. Markéta Koòaøíková Ò Dá-ji Pámbú zdraví, esli dožijeme. Ï Ò Je na peníze tajak èert na høíšnú dušu. Ï -4- …Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI… Prázdniny s hrabìtem Orelská pou• Nová orlovna v Zašové byla místem, kde se v loòském roce konal letní orelský tábor. Úèastnili se ho dva chlapci z naší jednoty. Vrátili se nadšeni bohatým programem, který pro nì vedoucí pøipravili a chválili skvìlé kuchaøky, které se o nì po celých devìt dnù výbornì staraly. Letošní orelský tábor se konal v Louèce u Nového Jièína, v tamìjší orlovnì, a chlapci, kteøí se ho z naší jednoty úèastnili, byli opìt nadšení. V letošním roce jejich poèet stoupl. Všech úèastníkù bylo kolem ètyøiceti, z toho pìt z Nového Hrozenkova. Program byl opìt pestrý a bohatý; každé ráno byla poøádná rozcvièka; ráno, veèer a pøed jídlem - spoleèná modlitba; v nedìli a ve støedu mše svatá; nechybìla návštìva zámku Kunín; koupání na koupališti; táborák; minidiskotéka; soutìže v dovednostech, zruènostech a znalostech z rùzných oborù. Po celých 9 dnù dìti hrály velkou táborovou hru. Ta letošní byla podle románu „Hrabì Monte Christo“. Ètyøi výherci celé hry, kteøí získali nejvíce bodù - „frankù“ - dostali zvláštní, zcela mimoøádnou odmìnu: smìli slavnostnì poveèeøet se samotným hrabìtem. Tato veèeøe byla o pùlnoci - pøi svíèkách, za asistence sloužících. Pan hrabì pro své hosty nechal pøipravit bohatou tabuli, na které nechybìlo cizokrajné ovoce, šlehaèkové poháry a každému vìnoval malý dárek na památku. Dìti se již nyní tìší na pøíští rok. lu s knìžími a hosty vyšli v liturgickém prùvodu smìrem k venkovnímu pódiu, kde se konala v 10.00 hod slavná mše svatá, kterou celebroval Mons.ThDr. Josef Koukl, emeritní biskup litomìøický, který v homilii mimo jiné pøipomnìl, že „…každý èlovìk byl stvoøen Bohem k nìja- Ve dnech 20. a 21. srpna 2005 se konala Orelská pou• na Sv. Hostýnì. Z naší jednoty se nìkteré èlenky zúèastnily sobotního dvanáctikilometrového pochodu z Trojáku na Sv. Hostýn. Zaøadily se do první patnáctièlenné skupinky, která vyrazila v 10.45 hod a u turistického místa „U Tøí kamenù“ se již tradiènì setkaly s druhou dvanáctièlennou skupinkou z Rajnochovic. Spoleènì pak pokraèovaly na Hostýn. Poèasí jim pøálo a tak š•astnì dorazily v odpoledních hodinách k bazilice. Po krátkém podìkování Pannì Marii a ubytování se spoleènì s ostatními Orelská pou• na Svatém Hostýnì zúèastnily veèerní mše svaté v bazilice. Po mši svaté se konal na louce vedle baziliky kému úkolu a nemìli bychom dopustit, aby jeho bìh. Mezi bìžci nechybìl ani pøedseda KDU- život byl ukonèen ještì pøed narozením.“ Po skonèení mše svaté se konalo orelské ÈSL pan Kalousek, hejtman pan Juránek a shromáždìní za úèasti významných hostù a mnoho jiných. Naše èlenky byly vybrány k pøedstavitelù Orla. Na závìr shromáždìní zapomáhání pøi poøadatelství veèerního svìtelznìla èeská státní hymna a orelský pochod ného prùvodu, který patøí k tradici sobotních Vzhùru Orle Slovanský. Celá orelská pou• skonoslav. Po noèní adoraci následovalo zpívání na èila pobožností køížové cesty. Pak se úèastníci schodech baziliky, které se protáhlo až pøes rozjeli do svých domovù. pùlnoc. Moc se nám tam líbilo a všechny vás srdeèNásledující den, v nedìli, se konala hlavní nì zveme na pøíští rok. orelská pou•. Pøed desátou hodinou se seøadili Orelští poutníci praporèíci s orelskými prapory u baziliky a spo- vovali jsme tam zbranì, brnìní, dìla i míøící nástroje. Nejvíce se nám líbila vìž. Chodba do Urèitì se tak brzy nikomu vstávat nechtìlo, vìže byla šílenì úzká, možná tak 50 cm. Procháale protože jsme se na tento výlet všichni tìšili, zeli jsme se také po hradbách a støíleli z luku. Ale tak jsme se 1. èervence v 5.45 hod sešli na faøe. Spišský hrad Dlouho jsme neèekali a hned naše stará sestava vèetnì br. Janka Mojše nasedla do auta a vyrazili jsme. Nejdøíve jsme jeli k Jankovi domù do Liptovských Sliaè (u Liptovského Mikuláše), tam jsme se nasnídali a prohlédli si obec. Byli jsme ve fakt krásném moderním kostele, zajeli jsme se také podívat na sopku a sirný pramen. V sopce jsme byli vlezení i v kráteru. Pak jsem se šli podívat na další kostel, gotický, byl pìkný, ale zavøený, proto jsme si ho nemohli prohlédnout. Nakonec jsme jeli na hodnì vzdálený Spišský hrad (památka Unesco). Cestou jsme projíždìli krásným mìstem Levo- už jsme mìli veliké zpoždìní a museli jsme jet èa, kde bylo zachováno velké množství opev- nazpìt. Jeli jsme zpustošeným krajem Vysokých nìní, ale naším cílem byl hrad, jeden z nejvìt- Tater (škoda tìch pøekrásných lesù) do Lipších ve Støední Evropì. Asi nikdo z nás nepo- tovských Sliaè na obìd. Najedli jsme se a hurá chopil, jak by mohl být tento hrad dobyt. Obdi- do vysnìného Aquaparku. Jakmile jsme tam Farní výlet do Aquaparku Tatralandia dorazili, okamžitì jsme šli na tobogány. Projeli jsme je všechny a z nìkterých vycházel strach až hrùza. Když nás omrzely tobogány a skluzavky, šli jsme do termálních koupališ•, tam bylo krásnì teplo. Nikomu se nechtìlo ven, ale bylo už pozdì a ve 20 hodin jsme opustili tobogány, skluzavky, vodu a vše co tam bylo. V autì jsme poveèeøeli a vyrazili domù. Všichni kromì Janka jsme døímali. Uspávaly nás kapky dopadající na plechovou støechu auta, pršelo. Nakonec jsme všichni dorazili domù za svìtla lamp, které hned zhasly. Jako zahájení prázdnin byl tento výlet úplnì skvìlý. Za celou výpravu Hynek Baøák Ò Švec Boha nezná, kopytem sa žehná. Ï Ò K dobréj studénce vychodìný chodník. Ï -7- …Z MISIÍ…Z NAŠÍ FARNOSTI...Z MISIÍ...Z NAŠÍ FARNOSTI...Z MISIÍ...Z NAŠÍ FARNOSTI… 40 let misionáøem v Indii Je velmi zajímavé èíst zápisky cestovatele, který pobýval v té které zemi nìkolik týdnù. Ovšem èíst zážitky misionáøe, který prožil v daleké zemi pùl století a srostl s ní i s jejími lidmi, je skuteèný zážitek Otec Michal Slivka, SVD se o své radostné i tìžké chvíle života v Indii dìlí s ètenáøi prostøednictvím své knihy „40 rokov misionárom v Indii“, která se ve vydavatelství Spoleènosti Božího Slova doèkala v lednu tohoto roku svého tøetího vydání. Otec Michal Slivka se narodil roku 1921 v Spišskom Štiavniku. V roce 1950 odešel jako misionáø Spoleènosti Božího Slova do Indie, kde pùsobil až do roku 1990. Dnes žije v Misijním domì Matky Boží v Nitøe. Pokažená motorka Poslední nedìli v mìsíci jsem míval mši svatou pro jižní èást farnosti ve filiálce, která ležela ve støedu tohoto území. Chtìl jsem, aby se i tam v období deš•ù sloužila mše svatá. Èasto jsem však byl bezradný pøed silnými monzunovými dešti a rozvodnìnými øekami. K úplné kapitulaci mne pøinutila pøíhoda s motorkou. V sobotu brzy ráno jsem se vydal na jih do filiálky vzdálené asi 90 km od misijní stanice. Pøed cestou jsem narychlo snìdl krajíc chleba a zapil ho hrnkem kávy. Poèítal jsem s tím, že okolo obìda pøijde bouøka a velký déš•. Chtìl jsem ho pøedbìhnout. Ovšem má motorka nemohla ani na dobrých úsecích cesty jet rychleji než 25 km za hodinu. Najednou mì zaèalo nadhazovat a zjis- Svátost køtu pøijali a novými farníky se stali 25. èervna - Jan Kocurek 17. èervence - František Dujka 23. èervence -Adam Pekaø a Simona Pekaøová 24. èervence - Pavel Koòaøík 31. èervence - Patrik Randuch, Radka Vengláøová a Iveta Chromèáková 4. srpna - Aneta Pavelková 21. srpna - Dominik Janík, Šárka Štelclová, Natálie Štulerová, Barbora Štulerová a Jan Štuler cílem. Chlapci znali brody pøes øeky, a tak jsme se š•astnì dostali i pøes tyto pøekážky. O pùlnoci nás vítali místní obyvatelé a velké množství lidí shromáždìné z dalších filiálek. Pochybovali, že pøijdu, ale stejnì èekali. Pøinesli mi postel. Prohlídl jsem ji, hledal jsem èerné skvrny po štìnicích, kterými byl tento kraj pøed rokem zamoøený. Úøady naøídily postøíkat domy DDT proti moskytùm a øíkalo se, že postøik štì- nicím nevadí, ale naopak napomáhá jejich rozmnožení. Bál jsem se lehnout si na postel a poprosil jsem, aby mi pøinesli slámu. Prostøel jsem si ji pøed oltáø a vklouznul jsem do spacího pytle, který jsem si pøinesl ze Slovenska a vždy mi dìlal spoleèníka na cestách. Ráno jsem zpovídal, pokøtil jsem dìti a sloužil jsem mši svatou. Potom jsem navštívil nemocné a autobusem jsem se vrátil domù. Odmìna za námahu Jednou mne v období deš•ù volali do horské vesnice zaopatøit nemocné dìvèe. Šel se mnou i katecheta. Cesty byly rozbahnìné, a tak se nedalo jet na kole. Rozhodli jsme se, že pùjdeme pìšky lesním chodníkem. Cestou se spustil pravý monzunový déš• a nebyla nadìje, že pøestane. Vyzuli jsme si boty, otevøeli deštníky a pokraèovali v cestì. V tomto lijáku nám deštníky velmi nepomohly. Zablácení od hlavy po paty a mokøí až na kùži jsme se cestou zastavili v jedné osadì, kde nás trošku pohostili, odpoèinuli jsme si a pokraèovali v cestì. V šest hodin veèer jsme po pìtihodinové cestì v dešti koneènì vešli do cílové osady. Ihned jsem vyhledal dùm nemocné, která již na mne èekala. Vyzpovídal jsem ji, podal jí svaté pøijímání a udìlil jí pomazání nemocných. Dìvèátku zazáøily oèi a tiše mi øekla: “Jak jsem š•astná, že jste pøišel. Toto bude mé poslední svaté pøijímání. Jdu za Ježíšem, ještì dnes budu s ním.“ A skuteènì, dìvèe té noci zemøelo. Její pokoj, radost a touha po Ježíši mi byly nejvìtší odmìnou za všechnu tu námahu. pøevzato ze slovenštiny pøeložila a upravila Ingrid Petøeková Svátost manželství uzavøeli Do vìènosti nás pøedešli til jsem, že mám defekt. Defekt jsem opravil, ale po tøech kilometrech se situace znovu opakovala. Zjistil jsem, že na pneumatice je špatný ventilek.V dobì monzunových deš•ù se rychle stmívá a já jsem zùstal s pokaženou motorkou na cestì. Právì na tomto úseku cesty nebyl ani jediný katolický dùm a nejbližší filiálka byla vzdálena tøi hodiny cesty pìšky. Byl jsem hladový a mìl jsem žízeò, protože jsem si z domu nevzal žádné jídlo. Mezitím zaèalo pršet. Úplnì hladový a vyèerpaný jsem dotlaèil motorku do vesnice a v prvním domì jsem poprosil o nìjaké jídlo. „Otèe, odkud pøicházíte? Nikdo z vesnice nešel na mši svatou, protože jsme si mysleli, že v období monzunù nepøijdete.“ Když jsem se posilnil, poprosil jsem chlapce, aby mne dopravili do centrální filiálky, která byla mým 18. èervna v Novém Hrozenkovì Jana Galdová a Jaroslav Pavlica 25. èervna v Novém Hrozenkovì Simona Bambuchová a Jan Pastorèák 23. èervence v Novém Hrozenkovì Ivana Hoøèicová a Petr Lušovský 27. srpna v Karolince Alena Bosáková a David Planka koncem mìsíce èervna: Marie Maliòáková (1922) z N.Hrozenkova Ludmila Vilémová (1935) z Karolinky v mìsíci èervenci: Marie Vráželová (1934) z N. Hrozenkova Josef Kulèák (1939) z Nového Hrozenkova Vincencie Michalèáková (1921) z N. H. Božena Orságová (1910) z Karolinky Anežka Hròová (1910) z N. Hrozenkova v mìsíci srpnu: Jiøina Ponèíková (1942) z N. Hrozenkova Ludmila Maòáková ( 1935) z N. Hrozenkova Josefína Šipulová (1908) z N. Hrozenkova Ò Dajme sa do práce s pomocú boží. Ï Ò Zelé je nájlepší devìtkrá• ohøívané. Ï -8- ...ROZHOVOR...ROZHOVOR...ROZHOVOR...ROZHOVOR...ROZHOVOR...ROZHOVOR... pøi svatbách dìlají podle mého názoru neo- nosti má být sepìtí myslí, srdcí a duší, aby právnìné nároky. Pøicházejí nepraktikující se faráø skuteènì cítil otcem této velké rodipokøtìní katolíci. Ve své farnosti nejsou vù- ny. Když mu je jeho vlastní rodina odepøebec aktivní, nezúèastòují se slavností, nièím na, protože se dobrovolnì vydal na cestu nepøispívají, nepo- následování Krista, tak by mu mìla být farní máhají. A když chtìjí rodina náhradou za jeho vlastní. Víte, ono farní den 29. kvìtna 2005 P. Jiøí s P. Jozefem mít napø. svatbu v knìze potìší, když o nìho nìkdo projeví zákostele, mají spoustu jem a tøeba pøijde, pøinese mu svetr se slovy: požadavkù - chci mít „Tady máte otèe nový svetr, ten starý je už výzdobu v té èi oné celý obnošený a promaštìný.“ To skuteènì barvì…V tomto ohle- potìší, když faráø vidí takový zájem svých du je to od nich velká vìøících. Tak to prostì vidím já, že by to tak bezohlednost, pletou mìlo být. si kostel s obøadní s díky se rozlouèila síní. …Je svatba, a a za rozhovor podìkovala oni pøijdou, mají žvýIngrid Petøeková kaèky, pochechtávají se, chovají se veli- Tatínek P. Jiøího mi u branky prozradil, že ce neuctivì k posvát- dva dny stavìli na zahradì novou anténu a nému místu, jsou to nechtìlo se jim moc daøit. P. Jiøí svou zálibu a Máte v Kašavì nìjaká spoleèenství, Scho- dìti tohoto svìta…je mi jich líto. koníèek bere velice vážnì. Baví ho si povílu, skaut…? Nejtìžší v knìžském životì je podle mne být dat s lidmi tímto zpùsobem (spojení probíhá Máme scholu a nìkolik èlenù Orla. K tomu skuteèným duchovním otcem, mít své farní- v morseovce), odpovídat na jejich otázky a ještì malé spoleèenství ministrantù. Spole- ky, dìlat vše jako Kristus Pán. Nebál se obì- šíøit tímto netradièním zpùsobem Boží Sloèenství mládeže bylo u nás prý hezké, ale tí ani tìžkého køíže.Vzal ho na svá ramena, vo. Když mìli setkání radioamatérù, tak tam když jsem do Kašavy pøišel já, nastala situ- odpustil svým nepøátelùm… bylo asi 2000 lidí a když zjistili kdo je, kdo se ace, kdy vedoucí mládeže zaèali øešit své Jaké jsou vaše koníèky, záliby? skrývá za oznaèením OK2JOW, tak byl velosobní záležitosti. „Víte Otèe, já už na to ne- Mým velkým koníèkem je radioamatérství, mi pøekvapen, kolik lidí laèní po diskusi s mám èas, dokonèila jsem školu, hledám prá- telegrafování a morseovka. Koncesi a vola- ním, po tom, aby si mohli popovídat o Bohu. ci, budu se vdávat, nebo já studuji a tak cí znaèku jsem získal až v roce 2001 a od té Bere to tak, jako by mìl dvì až tøi farnosti podobnì. Já jsem nikdy nikoho do nièeho doby se snažím každý den vysílat. Poznal navíc a velice ho to tìší. nenutil. Víte, ono je nìco jiného, když pøijde jsem tak mnoho výborných lidí, i mimo do farnosti knìz, který je zdravý, mladý a hranice církve. Miluji hudbu, cimbálopoutní slavnost v Karolince 17.7.2005 nadšený, mladí ho milují, a když pøijde knìz vou muziku, zahálku nesnáším… nemocný, který je rád, že zvládne to základ- Co byste vzkázal svým rodákùm? ní, tolik sympatií nemá. Musí s trpìlivostí Všechny vás srdeènì zdravím a každéhledat své spolupracovníky. Pán Bùh se ho zvláš•! však vždycky nìjak postará. Víte, já už zde svým zpùsobem nežiji Kolik je v Kašavì ministrantù? pøes 15 let. Velmi mile mne pøekvapilo, Ministrantù je asi 12, ale ve všední den musí kolik je tu ve farnosti vìøících mladých nìkdy pomáhat pan kostelník sám.Mají rùz- lidí a dìtí. Tak tìm bych chtìl vzkázat, né mimoškolní aktivity. Baví je fotbal, chodí a• vytvoøí mezi sebou dobré vztahy, na hasièské schùzky atd. Pokud je na mši takové spoleèenství, kde je vždy pøísvatou v týdnu nepošlou rodièe, až na jed- tomná láska Boží. Starším chci vzkázat, noho sami nepøijdou. Zatím. a• zapomenou na staré sváry, a• zakoOd kdy jste vy ministroval? pou váleèné sekery. Jejich život se poOd malièka, já jsem snad ještì ani neumìl tom zmìní k lepšímu.Kde je odpuštìní, èíst. Tìšil jsem se k oltáøi pokaždé. Zazpíval tam je radost!!! jsem písnièku, pøeèetl jsem ètení. Velmi rád A• mladí vytvoøí obraz své farnosti na tu ministrantskou službu na Hrozenkovì sami, jací budou oni, taková bude farvzpomínám. nost a celá církev. Budou-li zbožní, bude Co vás nejvíce pøekvapilo, a co je pro vás farnost zbožná, budou-li svatí, bude nejtìžší na knìžském životì? farnost svatá, budou-li vlažní, bude far(chvíle pøemýšlení) Já jsem si myslel, že mne nost vlažná. nic nepøekvapí. Pøekvapilo mne napøíklad, Vezmìte si takový farní den, to není špatjak velkým zpùsobem u nás postupuje ze- né, že? Otec Jozef si tento titul zaslouží, svìtštìní, sekularizace. Jak si lidé napøíklad je to takový táta pro všechny. Ve farVe školách vyuèujete náboženství také sám? Do Kašavy jezdí dvì katechetky, øádové sestry ze Štípy. Jedna pochází z Polska, druhá ze Slovenska. Ò Bylo teho doboha. Ï Ò Nechme to koòovi, ten má vìèší hlavu. Ï -3-