"Budoucností průmyslu jsou inovace" - PDF

Transkript

čtvrtek,
15. října 2015
PŘÍLOHA HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN
BUDOUCNOSTÍ
PRŮMYSLU JSOU INOVACE
NÍZKÁ CENA NESTAČÍ, V KONKURENCI
OBSTOJÍ ZEJMÉNA UNIKÁTNÍ ŘEŠENÍ
Jan Záluský
[email protected]
P
ři odbavení na pražském letišti v Ruzyni mohou cestující použít od letošního léta
takzvané biometrické brány
druhé generace. Cestovní pas jim
nekontroluje policista, ale speciální přístroj eGate, který ověří údaje
v pasu a fotografii z něj porovná
s fyzickou podobou cestujícího.
Když je vše v pořádku, není nutné
policistu vůbec potkat.
„Zatímco u zařízení první generace, které jsme instalovali
na pražském letišti v roce 2012, trval průchod kontrolované osoby 22
sekund, nové provedení to zvládne
přibližně za 15 sekund. Může se zdát,
že nejde o velký rozdíl, když ale přistane letadlo a k pasovým přepážkám současně přijdou stovky lidí,
cení se jakékoliv urychlení odbavovacího procesu,“ říká Milan Juřík,
ředitel úseku rozvoje a implementace společnosti Vítkovice IT Solutions. Ta patří do strojírenské skupiny Vítkovice Machinery Group.
Právě biometrické brány jsou
skvělou ukázkou toho, že tradič-
ní průmyslová odvětví se v Česku
stávají nositeli inovací. Je to v podstatě jediná možnost, jak uspět
na stále náročnějších trzích. Své
o tom vědí také v ostravské firmě
Gaben, která se specializuje na výrobu „chytrých“ etiket s čipy nebo
dodávky čteček čárových kódů.
„Inovovat, nebo umřít. V době, kdy
zákazník může porovnat během
pár minut produkty všech výrobců
a služby všech dodavatelů, je přidaná hodnota rozhodujícím kritériem při výběru. A pouze inovace
je schopna zvýšit kvalitu výrobku
a jeho atraktivitu pro zákazníka,“
domnívá se Jakub Unucka, výkonný ředitel společnosti Gaben.
Špičkový produkt se službami
Zlepšování šancí strojírenských firem na úspěch se věnuje i Národní strojírenský klastr. V něm jsou
sdruženy desítky podniků či výzkumných institucí, jež dohromady tvoří obrat 40 miliard korun ročně. „Během hubených krizových let
se ukázalo, že inovace a investice
do nových technologií jsou nutnou
podmínkou přežití. Firmy s tuctovou kusovou produkcí vždycky
doplatí na propad ekonomiky jako
první. Vzájemně se ubijí v cenové
válce, protože nemohou soutěžit
ničím jiným než cenou. Nemusí být
přitom ani krize. V globálním světě
si seženete jakýkoliv masový produkt prakticky kdekoliv,“ míní prezident klastru Jan Světlík.
Odborníci se shodují, že by se
tuzemské firmy měly více zaměřit na sofistikované strojírenství
propojené se službami a logistikou.
Je třeba dodat špičkový produkt
s veškerými službami – od dopravy,
montáže přes software či vyškolení až po kvalifikovanou obsluhu.
„České strojírenství je tradičně silné v segmentu automobilového
průmyslu, v energetice, v zařízeních pro zpracovatelský průmysl
a těžbu surovin. Tyto klíčové obory
stále inovují,“ říká Světlík.
Záleží také na tom, aby inovační
proces měl neustálý vývoj. Z prvního typu biometrických bran, které dodává firma Vítkovice IT Solutions, nezbylo v druhé generaci téměř nic. Nový typ je osazený
rychlejší výpočetní technikou, dokonalejšími čtečkami cestovních
dokladů, kvalitnějšími kamerami
či vylepšeným algoritmem rozpoznávání obličejů. Nová eGate ob-
Automatické odbavení.
Na pražském letišti
v Ruzyni mohou cestující
použít k odbavení
takzvané biometrické
brány, které porovnávají
údaje v cestovním pasu
s pasažérem. Když je vše
v pořádku, není nutné
policistu vůbec potkat.
FOTO: ČTK
sahuje řadu důmyslných řešení.
„Umí třeba rozpoznat, zda cestující nemá na sobě latexovou masku.
Také pozná rozdíl mezi skutečným
obličejem cestujícího oproti fotce
papírové či zobrazené na tabletu.
Brána obsahuje i systém detekce
opakovaného přiložení stejného
dokladu. Součástí systému je i 3D
stereoskopická kamera, která detekuje pokus o vstup více než jedné
osoby. Čidla také vyhodnocují, zda
si cestující nezapomněl v prostoru
brány zavazadlo,“ popisuje Juřík.
Jak podpořit inovace
Aby tuzemské podniky zůstaly
konkurenceschopné, musejí také
překonat strach z rizika, které
se k inovacím přirozeně váže. To
souvisí i s ochotou bank půjčovat
na inovativní projekty. „Všechny
projekty nemusí nutně skončit velkým byznysem, to by ani nebylo
normální, ale z hlediska financování se to tak vnímá. Opatrnost
finančního sektoru jde mnohdy
přímo proti inovativním věcem.
Je pak složité najít zdroje pro vývoj,“ upozorňuje Světlík. A dodává:
„Dosáhnout na podporu inovací
umí jenom menšina fabrik. Právě
v tomhle je důležitá role klastru,
který se může postarat o vícezdrojové financování.“
Je také důležité zaměřit se
na inovace, které budou mít zásadní přínos pro zákazníky – přinesou
jim nějakou výhodu, úsporu nebo
zrychlení výrobního procesu. „Při
rozhodování o jednotlivých inovacích se nám osvědčil průzkum
trhu před jejich zaváděním. Využíváme samozřejmě naše poznatky
z oboru, ale vždy si děláme vlastní
analýzu situace na trhu, požadavků
a přání zákazníků,“ říká Mieczyslaw Molenda, ředitel společnosti
Gascontrol Group.
Podniky potřebují pro výrobu
s přidanou hodnotou nadchnout
také své zaměstnance a podpořit
u nich inovativní myšlení. V praxi nejvíce pomáhá, když je co nejvíce z nich v přímém kontaktu se
zákazníky a uvědomí si, že pouze
spokojený zákazník bude ochotný u firmy objednávat opakovaně.
„Naši zaměstnanci sami přichází
s nápady na zlepšování našich výrobků a služeb. To pokládám za nejsprávnější cestu a úspěch naší firmy mě v tomto přesvědčení utvrzuje,“ říká Unucka.
2
BUDOUCNOST TECHNICKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ
Inovace
VE SPOLEČNOSTI GABEN MAJÍ
INOVACE V PRACOVNÍ NÁPLNI
TECHNOLOGICKÁ FIRMA GABEN SI SVÉ POSTAVENÍ NA TRHU DOKÁZALA VYBUDOVAT MIMO
JINÉ DÍKY TOMU, ŽE ZÁKAZNÍKŮM PLNÍ I SPECIFICKÁ PŘÁNÍ. SPOLEČNOST, KTERÁ VYRÁBÍ
NAPŘÍKLAD „CHYTRÉ“ ETIKETY S ČIPY, ZÁROVEŇ SPOLUPRACUJE S VYSOKÝMI ŠKOLAMI
NA VLASTNÍM VÝZKUMU. EXPERIMENTOVAT SE NEBOJÍ ANI PŘI PŘIJÍMÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ, JEJÍ
NEJLEPŠÍ ODBORNÍK NA HARDWARE DŘÍVE PRACOVAL NA BENZINOVÉ PUMPĚ.
Ivana Gračková
[email protected]
V
Mikulově potřebovali najít systém, který
by přehledně evidoval vyvážení popelnic
a kontejnerů. Společnost Gaben z Ostravy proto přišla s řešením, díky kterému se
nejenom omezily reklamace, ale dokonce také zvýšily tržby. Možnost vyvézt kontejner bez
evidence, jenom třeba za lahev vína, totiž skončila.
Výsledku se podařilo dosáhnout díky „chytrým“ etiketám, kterými v Mikulově polepili popelnice. Zároveň
všechny popelářské vozy vybavili čtečkou.
„Chytré“ etikety obsahují takzvaný RFID tag neboli
čip, který podobně jako čárový kód slouží k bezkontaktní komunikaci na krátkou vzdálenost. Etikety
s RFID (radiofrekvenční identifikace) čipy je ovšem
na rozdíl od čárových kódů možné číst, i když nejsou
přímo viditelné, a informace v nich zapsané je možné
aktualizovat a dále doplňovat. Tyto čipy, které se poprvé objevily v 80. letech minulého století, dnes mají
uplatnění kromě bezkontaktních platebních karet
například ve skladech. V Gabenu přitom používají
na evropské poměry unikátní výrobní linku, která
laserovým paprskem nejprve vysekává z nekonečné
papírové role tvary etiket a pak do nich vkládá zmíněný čip. Maximální rychlost linky odpovídá počtu
200 milionů vyrobených etiket za rok.
Tyto etikety lze využít i při ekologickém nakládání s odpady a zároveň ušetřit peníze. „Kontejnery
na směsný odpad mají jiné kódy než ty na bioodpad.
Pomocí naší aplikace je možné prokázat, že ve svozovém voze je pouze bioodpad, jehož umístění na skládku je výrazně levnější než u směsného odpadu,“ vysvětluje výkonný ředitel společnosti Gaben Jakub
Unucka. RFID čipy se tak pomalu začínají vybavovat
všechny popelnice v Česku.
Ocenění za inovace
Společnost Gaben, která se stala inovativní firmou
Moravskoslezského kraje v roce 2013, má inovace
v běžném popisu práce. Živí se vývojem ucelených
řešení i dodáváním jednotlivých produktů pro automatickou identifikaci. Specializuje se na snímače
čárových kódů, RFID tagů, průmyslové dotykové terminály i tiskárny etiket. Firma umí vyrobit etikety
s přesnými rozměry podle přání zákazníka i zmíněné
„chytré“ etikety.
Když v roce 1991 společnost zahajovala prodej etiket
s čárovými kódy, zdálo se to nelogické. Trh byl totiž
obsazen polygrafickými firmami, které měly s tiskem
etiket a s čárovými kódy bohaté zkušenosti. Zakladatel Gabenu Pavel Benda ale vsadil na rozvíjející se
technologie, nesoustředil se ani tak na tisk, jako spíše na snímání čárových kódů. Vývoj v této oblasti byl
ohromující. Zatímco před 20 lety stála čtečka čárových
kódů tolik, kolik kvalitní osobní auto, dnes je v každém
mobilu. Navíc umí přečíst nejen klasický čárový kód,
ale i novější 2D čárový kód (který dokáže nést výrazně
více informací) a také už i RFID tagy.
Ve firmě plní i specifická přání
V Gabenu navíc od počátku plnili zákazníkům také jejich specifická přání, každá zakázka proto znamenala
i vývoj něčeho nového. „Když zákazník například řekl,
Jak vznikají etikety. Ve firmě Gaben používají
na evropské poměry unikátní výrobní linku, která
laserovým paprskem nejprve vysekává z nekonečné papírové role tvary etiket a pak do nich
vkládá čip. Maximální rychlost linky odpovídá
počtu 200 milionů vyrobených etiket za rok.
FOTO: HN – JIŘÍ ZERZOŇ
že chce červené tlačítko, tak dostal červené tlačítko, byť
výrobce dodával jen modré,“ vysvětluje Jakub Unucka,
který do Gabenu nastoupil v roce 1998. Takto například
vznikl systém sledování výroby pro koncern Siemens.
Původně dělníci zapisovali do papírových průvodek,
kolik výrobků zhotovili. Podle toho jim firma počítala
úkolovou mzdu. Nyní po dokončení výrobku jen dělník
přiloží kartu k terminálu, systém automaticky vypočítá
mzdu a zároveň sleduje výrobu i spotřebu materiálu.
Na školách je málo praxe, shodují se čeští podnikatelé
Barbora Loudová
[email protected]
P
raxe by měly být povinné,
a to nejenom na učilištích,
ale i na středních školách, říká
Lumír al-Dabagh ze strojírenské firmy Beneš a Lát. Ten se
spolu s dalšími podnikateli zúčastnil
studie společnosti EDUin, která zjišťovala, co si byznysmeni myslí o vzdělávání v Česku.
Oslovení podnikatelé se shodují,
že absolventům českých škol chybějí zkušenosti s pracovním procesem,
mají jen „nabiflované“ znalosti a neumějí řešit náhlé problémy. Nevědí
také, jak to uvnitř firmy funguje nebo
jak komunikovat s kolegy či klienty. Jenže spolu s vývojem moderních
technologií vznikají i další nároky.
Například velmi často zmiňovaná flexibilita. Noví, ale i stálí a dlouholetí zaměstnanci musí být připraveni
na to, že celý život nebudou pracovat
v jedněch zajetých kolejích.
Chabá matematika
Zaměstnavatelé také často narážejí
na špatné znalosti matematiky. Podle
obchodníka al-Dabagha je její výuka
na tuzemských školách chabá. „Matematika není nadání, je nutné ji umět,
vysvětlit a zpřístupnit všem. Navíc
v životě řešíme mnohem složitější
problémy, proto bych se nebál, že by
při kvalitní výuce děti matematiku
nepochopily,“ vysvětluje ve studii
společnosti EDUin. Podstatné podle
něj je, aby se absolventi škol, ať už
těch základních, středních, či vysokých, uměli „pídit“ po informacích
a příčinách. Mnozí totiž neumějí s informacemi správně pracovat a najít
logiku věci.
V žebříčku OECD ale matematické dovednosti českých studentů nevypadají zase tak špatně. V celosvětovém srovnání jde dokonce o nad-
Matematika
není nadání,
je nutné ji
umět, vysvětlit
a zpřístupnit
všem.
průměrné výsledky, ve středoevropském regionu o standard. Češi totiž
dosáhli 499 bodů, Maďaři 477, Slováci
482. Ovšem němečtí studenti dosáhli
na 514 a polští až na 518 bodů.
Kromě toho počtářského chybí absolventům také um stanovit si jasně
své cíle. Právě proto by Daniel Kolský, zakladatel kavárenského řetězce
mamacoffee, v budoucnu rád viděl
školství, které povede k rozhodnosti. Každý by během studia zjistil, kde
se chce uplatnit, a tam by také mířil. „Střední školy by se měly zaměřit
na projektovou práci, protože pár let
po ukončení studia už nemusí absolvent ve svém oboru pracovat a bude
se potřebovat uplatnit v jiném odvětví,“ vysvětluje kavárník.
Nejsme na tom dobře ani s cizími
jazyky. Z výzkumu Evropské komise vyplývá, že se anglicky domluví
27 procent Čechů, což nás ve středoevropském žebříčku řadí na předposlední příčku. Poslední jsou Maďaři,
kterých anglicky hovoří jen 20 procent. S němčinou se to má ještě hůř.
Jazykem našich sousedů mluví pouze
15 procent Čechů.
Chceme mít všechno jisté
Byznysmeni ve studii také varují, že
lidé musí být připravení a ochotní
sledovat a přijímat inovace ve svém
oboru. Co když vědci přijdou s novým objevem a konkrétní profese se
zcela změní, zaběhané postupy přestanou platit? Pak je potřeba, aby se
zaměstnanci přizpůsobili. Inovacím
se nevyhnou ani specifické technické obory. Třeba povolání konstruktéra, který rýsoval u stojanu a vyráběl prototypy, už podle al-Dabagha
neexistuje. V dnešní době převzal
práci IT specialisty a místo rýsování využívá počítačové simulace.
Al-Dabagh, kterému zkušenost
se životem a vzděláváním v Bagdádu dovoluje porovnání, také tvrdí,
že Češi neradi věci mění a rádi by
si trvale udrželi „své teplé místečko“. Tento zajetý stereotyp jim brání
i v úspěšném podnikání. Pomohlo
by, kdyby studenti měli větší šanci
vycestovat do zahraničí a vyzkoušeli
si i stáže v tuzemských podnicích.
I když současné stáže podle spoluzakladatelky Firmy na zážitky Alegria Lindy Vavříkové žáky nepřipraví
na reálný pracovní trh. Střední školy dle jejího názoru neplní svůj účel
a jejich absolventy musí dovzdělávat
až univerzity.
„Škola by měla na podnikání více
připravovat, být více projektově zaměřena, rozvíjet schopnost spolupráce a hledání hranic, které na začátku
nejsou. Při takovýchto projektech se
musí myslet na to, že zadání není cíl,
ale cesta,“ uvádí ve studii al-Dabagh.
A dodává, že dnešní absolventi jsou
přece jen jiní než třeba před deseti lety.
Lépe pracují v týmech, zvládají řešit
více úkolů současně a umějí hledat informační zdroje.
3
Dotykové displeje. Průmyslové
dotykové displeje
slouží ve výrobních halách nejen
k evidenci práce,
ale především
k zobrazování
výrobní dokumentace (vpravo).
Díky několikaletému vývoji jsou
zařízení takřka
nerozbitná.
Výroba obvodů.
Specifická řešení
pro zákazníky
vyžadují nejen
atypické konstrukční prvky,
ale i elektronické
obvody. Ty se malosériově vyrábějí
přímo v ostravské
centrále firmy
(nahoře).
Oprava součástek. Dnes se
často zdá, že rozbitou elektroniku
se nevyplatí opravovat, a proto
končí vyhozená.
Mnohdy ale zbytečně. Společnost
Gaben nabízí
svým zákazníkům
opravy i těch
nejmenších součástek. Ušetřené
prostředky lze
využít jiným,
efektivnějším
způsobem.
Pro firmy z automobilového průmyslu zase Gaben
vytvořil zařízení k digitálnímu prohlížení výrobní dokumentace. Pracovníci měli dosud stoly zavaleny papíry, které museli pročíst před zahájením výroby. Poté
museli do papírového formuláře podpisem potvrdit,
že se s dokumenty skutečně seznámili. Nyní si je prohlédnou na monitoru a jejich prostudování jen potvrdí
svou kartou. To vše na průmyslových dotykových monitorech, které firma Gaben vyrábí. „Obdobné výrobky
samozřejmě existují. Ale buď jsou kvalitní a drahé, nebo
levné, ale poruchové a navíc neopravitelné. Takže jsme
našli vhodný displej, vložili ho do kovového rámu, zakryli nerozbitným sklem a přidali dotykovou plochu.
Tato kombinace je jen o málo dražší než nejlevnější asijská varianta, ale nabízíme k ní nadstandardní záruku
s okamžitou výměnou,“ líčí výkonný ředitel Unucka.
Překladatel mezi zákazníky a vývojáři
Firma Gaben nemá obchodní zástupce. Funguje jen
na principu referencí s ročním obratem necelých
100 milionů korun. Téměř žádná zakázka se neopakuje, standardní řešení se vždy upravují na míru klientovi. „Na první pohled je všechno. Kalhot jsou plné
obchody, ale když si je jdete koupit, zjistíte, že nejsou
ve vaší velikosti, mají nevyhovující střih nebo jsou tak
drahé, že si je prostě nemůžete dovolit. V naší branži
je to stejné. Buď chce zákazník něco, co není v cenové
hladině, kterou si může dovolit, nebo to má nějaký pro
něj nevyhovující parametr,“ vysvětluje Jakub Unucka.
Existuje například celá řada aplikátorů etiket na krabice. Když má ale výrobek atypický tvar nebo povrch,
klasický aplikátor je nepoužitelný. V Gabenu vyrobí
takový, který narazí etiketu na pneumatiku nebo televizní obrazovku nebo prostě na to, co si zákazník
usmyslí. „Vymyslíme řešení, uděláme ve 3D aplikaci
model a pak ho zhotovíme,“ konstatuje Unucka.
Ve firmě dělá také analytika. Funkce se dá s nadsázkou označit také jako překladatel. On a ještě další dva kolegové komunikují s klienty a zjišťují jejich
potřeby. A pak je předkládají dvěma rozhodujícím
firemním týmům v „jejich jazyce“. Jeden vyvíjí hardware a druhý software. Aby se obě pracovní skupiny
lépe domluvily, sedí jeden z odborníků na software
se specialisty na hardware a naopak.
Místo vyhazování se snaží věci opravovat
V jedné z místností firmy, která dnes vlastní sedm budov, narazíte na pracovníka, který rozumí konektorům,
počítačům, další se specializuje na wi-fi, jiný na konstrukce úchytek, držáků, stojanů a dalších konstrukčních prvků. Zrovna vymýšlí úchyt do průmyslového
výtahu jedné rožnovské firmy. Držet bude speciální
čtečku k evidenci přepravovaného zboží a materiálu.
Ve firmě je i odborník na všechno, co funguje na elektřinu. A taky zde sedí člověk, který umí opravit i titěrné
spoje na základní desce terminálu. Musí mít dobré oči.
„Nebo několikery brýle,“ směje se zaměstnanec a ukazuje svou přihrádku. S přehledem opravuje součástky,
které se jinde vyhazují. I tak umí Gaben šetřit peníze
svých zákazníků. Zaměstnance hledá nejrůznějšími
způsoby, často mezi absolventy technických vysokých
škol. Ovšem nedrží se žádných sešněrovaných pravidel.
„Například náš nejlepší odborník na hardware dělal dříve na benzinové pumpě, původně je elektrikář. Vzali
jsme ho proto, že na pohovoru byl prostě normální, bylo
vidět, že má o práci zájem. Tři roky jezdil s našimi kluky
a učil se, teď je špičkový,“ prohlašuje Jakub Unucka.
O patro níže pod vývojáři je hala s výrobní linkou
na etikety, které se hned opatřují RFID čipy. Ve vedlejší místnosti je pro změnu zcela nová RFID laboratoř
určená pro robota, který umí měřit bezdrátový signál
z čipů. Ve vymezeném prostředí „šmejdí“ podobně
jako robotický vysavač a zjišťuje sílu signálu na různých místech, jeho dosah za roh a podobně. Robota
pro společnost Gaben vyvinuli studenti a výzkumní
pracovníci Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. „S 3D brýlemi díky robotovi vidíme elektromagnetické vlny i jejich sílu,“ říká výkonný ředitel
Unucka a robota důvěrně oslovuje „Anička“.
Papírování odrazuje firmy od spolupráce se školami
Zmíněná laboratoř ale není jedinou oblastí výzkumu,
na němž Gaben spolupracuje s akademiky. K závěru se chýlí projekt Eureka Auto EPCIS, který vzniká
ve spolupráci s univerzitami z Jižní Koreje, Slovenska
i z ostravské techniky, kde má Gaben laboratoř na výzkum RFID technologií. Cílem projektu je zjistit, zda se
dá zefektivnit logistika ve firmách specializujících se
na automobilový průmysl. Jejich koncentrace je totiž
v Moravskoslezském kraji vysoká a podle toho vypadá
i přetížená doprava mezi Nošovicemi, kde stojí továrna
automobilky Hyundai, a Žilinou, kde je továrna Kia. Obě
továrny totiž při výrobě spolupracují. „Mnohdy tam
projíždějí náklaďáky s jednou paletou na korbě. Je to
mimo jiné neekonomické,“ objasňuje Unucka. Propojení informačních systémů společnosti Hyundai se subdodavateli by umožnilo nejen koordinaci v dopravě, ale
též ve výrobě. Nyní už se dokončuje vzorová aplikace.
Spolupráce badatelů tří zemí přinesla i méně příjemné zjištění. „Zatímco v Koreji vyplnili kvůli výzkumu
dvě strany papíru A4 a v Bratislavě čtyři, v Česku jsme
museli sepsat asi 150 stran. Navíc do projektu musíte
uvést údaje, které zjistíte až během výzkumu. Každou
změnu pak musíte projednat zvlášť s ministerstvem,“
popisuje Unucka rozdíl v podpoře výzkumu v Česku
a v zahraničí. Administrativní zátěž a mnohdy nesmyslné požadavky jsou pak podle něj tím, co firmy od spolupráce s vysokými školami na aplikovaném výzkumu
odrazuje. „Než by firmy sepisovaly tolik papírů a riskovaly, že v průběhu projektu se něco změní natolik,
že přijdou o dotaci, raději se pustí do samotné práce,“
uzavírá Unucka.
Exkurze i praktické úkoly zvedly zájem dětí o techniku
Kristina Kadlas Blümelová
[email protected]
O
stravsko je stejně jako celý
Moravskoslezský kraj jednou z nejprůmyslovějších
oblastí naší země. Přesto
i zde měly technicky zaměřené střední školy v minulých letech
o žáky spíše nouzi. Bylo proto třeba
začít s dětmi i jejich rodiči více mluvit nejen o perspektivě těchto oborů, ale i o tom, že se studia techniky
nemusí bát. Tento úkol na sebe vzala
Agentura regionálního rozvoje a v letech 2011–2014 spustila tři projekty,
nazvané Technika nás baví, Region4tech a Řemesla nás baví, na nichž se
podílely nejen základní a střední školy,
ale také velké i malé firmy v regionu.
Měření hluku i hledání pokladu
V projektu Technika nás baví děti
například absolvovaly třídenní
workshop v Jeseníkách. Rozdělily se
tam do skupin a každá pracovala se
svými lektory. Žáci se například seznámili s tím, jak se pracuje s mikrometrem, měřičem hluku či hledali poklad
pomocí detektoru kovu. Součástí této
technické školy v přírodě byl i elektroprogram. „Lektoři nám pustili prezentaci o střední odborné škole v Ostravě
a také zajímavý film. Pak už jsme začali
pracovat na malých sirénkách,“ vzpomíná Adéla Poláchová z deváté třídy
Základní školy a mateřské školy Raškovice na Frýdecko-Místecku. „Bylo
důležité dávat dobrý pozor, abychom
vše pájeli správně a nespálili se,“ dodává spolužák Matěj Silvestr.
Kromě třídenního workshopu se
žáci byli podívat ve sklárnách, keramické dílně či se v rámci programu Region4tech účastnili technické olympiády. Děti ve stanoveném časovém období odpovídaly na méně i více záludné otázky. Vyhrát mohly malé odměny
v podobě sladkostí či věcí do přírody.
V minulém
školním roce
se dostalo
téměř
osmdesát
procent našich
dětí na školy
technického
typu.
Podle původních plánů už měla být
olympiáda ukončena, ale díky své popularitě běží dosud. Na začátku šlo
o písemnou soutěž, nyní se vše zaznamenává i vyhodnocuje elektronicky.
Za řemesly na jarmark
Projekt Řemesla nás baví byl trochu
odlišný, protože se zaměřil na žáky
v malých obcích Moravskoslezského kraje a zabýval se prakticky pouze
řemeslnými obory a školami. Cílem
bylo rozvíjet manuální zručnost dětí
a podporovat výuku pracovních činností na základních školách. Jinak
pojatý byl i program, žáci mohli například navštívit řemeslný jarmark.
Na jednom místě v jednom dni se seznámili s deseti řemesly. Viděli, jak se
provádí, mohli si malé věci i vyrobit
a navíc si zasoutěžit, ve skupinkách
také vyráběli svůj pokoj snů.
Agentura pro regionální rozvoj
spolupracovala nejen s malými firmami a dílnami, ale také s velkými
společnostmi jako Tatra Kopřivnice,
Hyundai, Vítkovice Heavy Machinery, ČEZ či Brano. Žáci základních škol
do nich chodili na exkurze a později
došlo i na nabídky spolupráce. „Podařilo se nám získat nové technické
pracovníky, kterých je na trhu nedostatek. Plánujeme tyto programy dále
využívat, zároveň aktivně pracujeme
s technicky zaměřenými školami napřímo. Také bychom rádi financovali
například stipendijní programy,“ hodnotí zpětně projekty Hana Bobrovská,
personální ředitelka Tatry.
Praktické workshopy, setkání se
zajímavými lidmi, poznatky o řemeslech a práci v různých oborech byly
pro žáky druhého stupně základních škol velkou inspirací a mnohým
vnukly myšlenku, ať zkusí technickou školu studovat. „Za poslední tři
roky se na škole projevil vyšší zájem
žáků o obory zaměřené technicky.
V minulém školním roce se dostalo
téměř osmdesát procent našich dětí
na školy technického typu, tedy průmyslové, střední odborné či stavební,
a to včetně dívek,“ uvedla Hana Kachtíková, ředitelka raškovické základní
a mateřské školy. A doplnila, že vyšší
procento dětí šlo také na řemeslné
obory, jako je zámečník, zedník, automechanik, truhlář, a dokonce kovář.
Projekty Technika nás baví, Region4tech a Řemesla nás baví ale nebyly jedinými svého druhu v kraji. Doplnil je také program s názvem Česko
Slovensko má technický talent, který
byl financovaný z Operačního programu přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika.
A protože dorůstají další potenciální studenti techniky, připravuje
Agentura regionálního rozvoje nový
projekt, tentokrát zaměřený na polytechnické vzdělávání. Bude se jednat
o podporu nejen technického, ale též
přírodovědného vzdělávání a podpora se bude týkat i nauky o životním
prostředí a péče o něj.
4
Anketa
Jaká průmyslová inovace vás v poslední době nejvíce
zaujala a proč?
Kvido Štěpánek
majitel firmy Isolit-Bravo
Nejsem velkým přítelem internetových
inovací. Jistě na nich nespočívá budoucnost
lidstva. Mám rád hmotné technické
vynálezy, které usnadňují život. Proto dávám
hlas elektromobilům s dobrými jízdními
vlastnostmi ve spojení s automatickým
řízením, které si poradí i bez řidiče.
Petr Petřík
majitel Mepac CZ
Pokud bych měl vybrat jen jeden výrobek,
volil bych přístroj pro robotické skenování.
Vtipné spojení robota s optickým skenerem
umožňuje automaticky měřit libovolné
3D tvarové díly. Zařízení letos získalo
jednu ze zlatých medailí na Mezinárodním
strojírenském veletrhu v Brně.
Rozhovor
INOVACE POTŘEBUJÍ
VÍC VLÁDNÍ PODPORY
JAN RAFAJ, VICEPREZIDENT SVAZU
PRŮMYSLU A DOPRAVY ČR
Ivana Gračková
[email protected]
F
irmy přicházejí s inovacemi navzdory vládní
politice, tvrdí Jan Rafaj, viceprezident Svazu
průmyslu a dopravy ČR a ředitel pro personalistiku a vnější vztahy ve společnosti ArcelorMittal Ostrava.
HN: Proč jsou podle vás inovace ve firmách tak důležité?
Před měsícem odbory oznámily konec levné pracovní síly v České republice, proto si myslím, že inovace
jsou přesně tou správnou odpovědí na touhu odborů
po růstu mezd. Je přece jasné, že pokud budeme nahrazovat základní manuální práce pracemi kvalifikovanějšími, tak se bude zvedat průměrný plat.
Jsme ale zklamaní vládním návrhem rozpočtu na příští rok. Objem peněz vyčleněný na aplikovaný výzkum
opět klesl, a to o půl miliardy korun. Ve srovnání s rokem 2012 jsme téměř na polovině. Peníze vždy dáváte
na to, co je nezbytné, a pak na to, co je prioritou. Vláda
nemůže tvrdit, že výzkum je prioritou, a zároveň snižovat finance pro něj určené. Tím popírá svá tvrzení.
HN: Jak by se takový pokles projevil?
Opět by se zbrzdily některé programy v aplikovaném
výzkumu. Svaz se kvůli tomu obrátil na premiéra Bohuslava Sobotku. Naléhavě premiéra žádáme o úpravu
rozpočtu pro Technologickou agenturu České republiky tak, aby bylo možné uskutečnit soutěže v programech Gama, Delta a Epsilon, které podporují inovace
v průmyslových firmách.
prosadit i v zahraničí. Jen u nás v ArcelorMittalu Ostrava jsme v poslední době měnili zhruba padesát nízko
kvalifikovaných pracovních pozic za padesát inženýrů
z oboru automatizace. Podobný trend vidíme i v dalších, hlavně strojírenských společnostech. Pro Českou
republiku je to obrovská příležitost.
HN: Jak by měla podle vašich zkušeností postupovat
firma, která chce inovovat?
Musí vytvořit pro inovace prostor. V ArcelorMittalu Ostrava jsme se před třemi čtyřmi lety podrobně
podívali, jak máme nastaven systém sbírání podnětů
od zaměstnanců. A změnili jsme ho, aby byl výrazně
jednodušší, lépe motivoval. Okamžitě se zvedl počet zlepšovacích návrhů, jen loni jich naši zaměstnanci vymysleli 336. A 268 z nich jsme přijali, 184 už
je uvedeno do praxe. Přinesly huti úsporu ve výši 32
milionů korun a zlepšovatelé za ně dostali souhrnně
1,6 milionu korun.
Ale napřed jsme zúžili kolečko, kterým musí zlepšovací návrh projít. Firma má sedm úrovní, ovšem nápad
se od dělníka dostává přímo na úroveň manažera s možností věc rozhodnout. Než by dělník vyplňoval složité
formuláře, raději si řekne, že mu to za to nestojí, takže
se musela omezit byrokracie. Máme i své výzkumné
týmy, v čemž už nejsme žádnou výjimkou. Takové pracují i v automobilkách, strojírenských firmách, například v Třineckých železárnách mají vlastní výzkumný
institut. Historie zná spousty velkých podniků, odkud
odešli kvalitní lidé za vlastním úspěšným podnikáním,
protože nedostali příležitost uplatnit své dobré nápady.
HN: Je Technologická agentura tou správnou institucí? Už
zazněly úvahy, že by se podporou výzkumu mělo zabývat
samostatné ministerstvo.
Jsme zastánci této agentury. Myslí pružně, proprůmyslově. Samozřejmě by nemohla sehrát dobře svou
roli, pokud by nedostala potřebné prostředky. Úvahy
o zrušení agentury, která existuje sotva šest let, nejsou
namístě, jestliže nemáme lepší alternativu. A nikdo
nám takovou nepředstavil.
HN: Jde ovšem o velké, silné podniky. Mohou si inovace
dovolit i malé firmy?
Inovační duch může být stejně v malé jako ve velké firmě. Ty velké mají samozřejmě výhodu ve svém zázemí
i v partnerství s dalšími institucemi. Ale malé firmy jsou
zase flexibilnější a jejich nápady se pak mnohdy využijí i ve velkých společnostech. Byl jsem sám překvapen
během představování výsledků soutěže Inovační firma
Moravskoslezského kraje, u kolika nových myšlenek
drobných firem byla cedulka, že se realizují u nás v ArcelorMittalu Ostrava. A tak to má být.
HN: Jak se s takovým postupem vyrovnávají ve firmách?
Firmy si jdou vlastní cestou, dá se říct, že inovují navzdory systému. Mnoho českých podniků se dokáže
HN: Na výzkum je ovšem zapotřebí peněz i odborných
partnerů. Může se firma prostě obrátit na vysokou školu,
když potřebuje pomoc s aplikovaným výzkumem?
Jan Rafaj. Je členem představenstva společnosti
ArcelorMittal Ostrava, v největším výrobním areálu České republiky zastává od roku 2008 funkci
ředitele pro personalistiku a vnější vztahy. V ostravské huti působí od roku 2002, kdy nastoupil
na pozici vedoucího právního oddělení tehdejší
dceřiné společnosti Válcovny plechu. Je absolventem Právnické fakulty Masarykovy univerzity
v Brně, později získal titul MBA. Osmatřicetiletý
manažer je držitelem ocenění Mladý manažerský
talent 2011 a Manažer roku 2011 v odvětví výroby kovů a slitin. Druhým funkčním obdobím je
viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR,
od roku 2011 je členem Klubu zaměstnavatelů. Je
ženatý, má syna Jana. FOTO: HN – JIŘÍ ZERZOŇ
Teoreticky to nastaveno je, ale v praxi to zatím často
nefunguje. Provázanost firem a škol se narušila po roce
1989. Postupně vidíme pozitivní změny, ale potenciál
není zdaleka plně využitý. Chybu lze nalézt na obou
stranách, obě strany mohou být ještě aktivnější a neměly by se nechat odradit. Veřejným výzkumným institucím chybí zavedení motivačních nástrojů, skutečné
hledání industriálních partnerů a přizpůsobení výzkumu potřebám našich firem.
Možnosti, jak sehnat peníze, existují. Je tady operační
program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. Je nutné sledovat stránky Technologické agentury
i výzkumných center. Daleko větší problém ale je přijít
s myšlenkou, která je dobrá a realizovatelná. S ní se lépe
hledá partner i peníze.
HN: Není těch institucí, kam se může firma kvůli inovacím
obrátit, nějak moc? A jsou dotace vynaložené účelně?
Podpora inovací státem by se neměla projevit jen vynaloženými prostředky, ale i jejich přidělením podle
ekonomické přínosnosti výzkumu, koordinací a také
snížením byrokracie. Například v minulém programovacím období jsme za evropské peníze vystavěli mnoho
výzkumných center, jsme zavázáni zajistit jejich fungování po dobu pěti sedmi let. Přitom se neptáme, jestli
mají navázánu spolupráci s nějakým klientem, který
umí náklady přetvořit v zisk. Měli bychom vědět, zda
naše pravidla pro podporu vědy a výzkumu jsou standardní, nebo složitější než za hranicemi, jak si často
stěžují firmy. Zda prostředky nemrháme, zda je vynakládáme efektivně. Ocenil bych ale vicepremiéra Pavla
Bělobrádka, že se v tomto směru snaží nastavit řád.
Zelená lokomotiva si místo dieselu vozí vlastní baterii
Zuzana Keményová
[email protected]
C
o kdyby lokomotiva nebyla závislá na dieselovém
pohonu, nevypouštěla tolik škodlivin a mohla by si
místo toho vozit elektřinu
s sebou, podobně jako například
elektromobil? Tyto otázky vrtaly
hlavou vědcům z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.
Spojili se proto s několika technologickými firmami a vytvořili první
akumulátorovou lokomotivu. Nyní
je to český patent.
Lokomotivu na akumulátor, která
má nulové emise, začali tvůrci testovat před čtyřmi lety a nyní se její
testování dokončuje v ostravské huti
ArcelorMittal. Lokomotiva je určena
hlavně pro vlečky a logistické dopravní terminály a v Arceloru jezdí na hutních vlečkách.
Ostravští vývojáři si nechali patentovat způsob rekuperace energie.
Součástí lokomotivy je totiž zařízení, které umí přeměnit stejnosměrný
proud z nabité baterie na proud střídavý, pohánějící lokomotivu. Když
lokomotiva brzdí, zařízení ale naopak
dokáže brzdnou energii vracet zpět
do baterie.
„Akumulátorová lokomotiva nevypouští žádné emise ani prach. Měla
by plně nahradit staré motorové lokomotivy poháněné naftou,“ uvedl
při představení stroje Roman Smelik,
technický ředitel společnosti Arrow
line, která se na vývoji lokomotivy podílela. Dodal, že také náklady na její
provoz by měly být oproti dieselové
verzi desetinové. Cena akumulátorových a dieselových lokomotiv je přitom srovnatelná.
Na samotném vývoji akumulátorové lokomotivy se několik let podíleli
odborníci z Vysoké školy báňské –
Technické univerzity Ostrava a z os-
Lokomotiva
s akumulátorem
nevypouští
žádné emise
ani prach.
Měla by plně
nahradit staré
lokomotivy
poháněné
naftou.
travských společností Arrow line
a Inovační, sdružených v Technologickém centru Ostrava. Centrum vytváří zázemí pro firmy, které se mimo
jiné věnují aplikovanému výzkumu
a uplatňování jeho výsledků v praxi.
„Využití akumulátorového pohonu
ve velkých ostravských firmách by
výrazně snížilo emise z dieselových
motorů lokomotiv. Pro region by to
byl krok k lepšímu ovzduší,“ doplnil
dřívější vedoucí odboru životního
prostředí Moravskoslezského kraje
Tomáš Kotyza.
Vývoj stál 20 milionů korun
Na vývoj třínápravové lokomotivy,
který přišel zhruba na 20 milionů korun, přispěla z 60 procent Evropská
unie. Samostatnou stavbu financuje
z 90 procent ministerstvo průmyslu
a obchodu. Lokomotiva je v současné
době v testovacím provozu, částečně
se dolaďuje „KERS“, tedy rekuperace
získané energie, podobně jako u for-
mule 1. „Předchozí verze lokomotivy
jezdí v ArcelorMittalu a nyní se připravuje pravidelnější jezdění na testovacích drahách v Polsku. Výhodou
zařízení jsou nižší emise, včetně těch
hlukových. Na základě získaných
zkušeností ze zkušebního provozu
se připravují již prodejní kusy,“ říká
Klára Janoušková, mluvčí ostravské
univerzity.
Lokomotiva se v Arceloru ukázala
jako vhodná spíše pro lehký posun.
„Důvodem je kapacita akumulátoru, který zvládá provoz v osmihodinové směně a má nižší výkon,“ říká
mluvčí společnosti Barbora Černá
Dvořáková.
Mobilní bioreaktor vyrobí energii
Tato lokomotiva ale zdaleka není jedinou inovací na Ostravsku. Zmíněná univerzita, jejíž vědci nejenom
sami bádají, ale také spolupracují
na zajímavých objevech s regionálními firmami a dalšími institucemi,
stojí i za dalším objevem – mobilní
bioplynovou stanicí, kterou univerzita vyvíjí společně s ostravskou firmou Agro-Eko. Při třídění odpadu se
používá síto s oky, jímž propadávají
různé části vyhozených materiálů.
Pod sítem se tak často hromadí i velké množství bioodpadu, jako jsou
zbytky jídel nebo rostlin ze zahrad,
který přichází vniveč.
Ostravští vědci s Agro-Eko vyvíjejí
mobilní kontejner na biomasu, kam
by se tato odpadní zelenina, ovoce nebo potraviny ze supermarketů
mohly házet a přímo na místě by se
z nich tvořil bioplyn. Z toho se pak
dá vyrábět teplo a elektřina. Zkoušky prototypu tohoto bioreaktoru by
měly být hotovy do konce příštího
roku. Hlavní inovace spočívá v tom,
že tento bioreaktor by se dal používat přímo v závodech pro zpracování
komunálního odpadu. Zařízení by se
také dalo přemísťovat tam, kde jsou
jiné odpady a kde je právě potřeba.
5
Karel Půbal
ředitel Poradenství pro veřejný sektor PwC
Státní podnik Palivový kombinát Ústí
přišel s řešením, jak zabránit úniku metanu
ze starých ropoplynových vrtů. Metoda
měření, třídění a výběru vrtů k revitalizaci
nebyla dosud realizována a je zásadním
know‑how projektu. Díky ní budou
zlikvidovány vrty s nejvyšším únikem.
Karel Volenec
jednatel společnosti Ella-CS
Zmínil bych nesmírně rychlé inovace
v oblasti 3D tisku při přípravě unikátních
implantátů, a to zvláště v kombinaci
s kmenovými buňkami. V transplantologii
proto vzniká nový interdisciplinární obor,
který přesahuje dosavadní medicínské
specializace, ale i hranice jednoho státu.
Libor Kašparovský
ředitel společnosti Česká inovace
Velmi mě zaujalo řešení pohybového
závitového mechanismu. Inovace, která
vzešla ze spolupráce ČVUT v Praze
a strojírenské firmy Kuličkové šrouby
Kuřim. Kromě propojení výzkumu s praxí
oceňuji redesignování něčeho v průmyslu
tak rozšířeného, jako je závitový šroub.
Nové technologie
Systém eCall sám zavolá po havárii
pomoc. Brzy bude v každém novém autě
Kristina Kadlas Blümelová
[email protected]
P
okud se stane automobilová
nehoda, rozhodují o záchraně lidského života často minuty. Těžce zraněný člověk je
přitom běžně odkázán na řidiče, kteří po čase projedou okolo
a zavolají pomoc. Od roku 2006 se
proto ve spolupráci mnoha zemí
a společností v EU vyvíjel takzvaný
eCall, tedy jednotný evropský systém tísňového volání z vozidel, který by se měl po nehodě automaticky
spojit s tísňovou linkou 112.
Projekt se lokálně, v rámci jednotlivých zemí, mnohokrát úspěšně testoval, a tak Evropská unie schválila
nařízení, že všechny nové modely aut,
uvedené na trh po 31. březnu 2018, budou muset být tímto systémem vybaveny. Na softwarovém vývoji systému
eCall se podílela také společnost Vítkovice IT Solutions ze skupiny Vítkovice Machinery Group. Společnost
bude v listopadu tohoto roku zaštiťovat celoevropský test této služby.
Systém funguje na automatickém nebo ručním spuštění speciální, na bezpečném místě zabudované
jednotky, která analyzuje informace
z různých čidel. Pokud jednotka situaci vyhodnotí jako krizovou, vytvoří spojení na tísňovou linku 112,
kam předá data o nehodě. Tu může
systém detekovat například prostřednictvím aktivace airbagu či
nárazového senzoru.
Leckoho možná napadne, zda nebude eCall vyhodnocovat příliš přísně
i banální situace v provozu. Pokud
bude vše fungovat tak, jak má, nemělo by k žádným planým poplachům
docházet. Systém totiž umí rozlišit
nárazy vzniklé při vážnější nehodě
od drobných kolizí typu odřeného
laku nebo otřesů způsobených dírou
ve vozovce.
Záchranáři uvidí čas i místo nehody
Celoevropský test nazvaný eCall
Test Fest budou v ostravské oblasti Dolních Vítkovic sledovat přední
experti EU na dopravu a krizové řízení, zástupci automobilek i mobilních
operátorů.
Ověřovat se bude kromě jiného to,
jak mobilní operátoři zajistí spolu
s hovorem také přenos dat o nehodě
na místně příslušný dispečink. Při simulaci by měli záchranáři ihned znát
čas nehody nebo její GPS souřadnice.
„Speciální software získá také z registru vozidel informace o typu auta
a na mapě zobrazí polohu havárie.
A pokud to stav zraněných dovolí,
dispečer bude mít možnost komunikovat pomocí navázaného hlasového
spojení s posádkou vozidla,“ popisuje nadcházející zkoušku Milan Juřík,
ředitel úseku rozvoje a implementace
společnosti Vítkovice IT Solutions.
A dodává, že je nutné otestovat například i následný přenos informací, včetně hovoru mezi jednotlivými
dispečinky.
Na projektu v Česku kromě zmíněné firmy spolupracovaly i další subjekty, jako například hasičský zá-
chranný sbor či operátor O2, který
u nás zajišťuje provoz linky 112 a v letech 2011–2013 vedl konsorcium, jež
mělo na starosti pilotní projekt eCall
v České republice. Právě pro firmu O2
vytvořil vítkovický tým nové vlastnosti softwaru, který bude na dispečincích přijímat tísňová volání.
„To znamená, že jsme schopni přijmout rozšířené informace zaslané
automaticky z vozidel a umožnit dispečerovi, aby s nimi mohl úspěšně
pracovat s veškerou podporou celého dosavadního systému,“ vysvětluje Juřík.
Obavy z Velkého bratra
Úřady, a to jak evropské, tak i ty české, si od zavedení eCallu slibují snížení počtu smrtelných nehod díky
rychlejší pomoci. Existují ale i názory, že celý systém je Velkým bratrem,
který bude sledovat pohyb vozidel či
nahrávat hovory uvnitř automobilu.
Podle Milana Juříka to není pravda:
„Systém eCall spí a je naprosto nečinný. Automaticky se aktivuje pouze při nehodě, ruční zapnutí záleží
na řidiči samotném. Systém se řídí
platnými nařízeními EU o ochraně soukromí a není aktivovatelný
na dálku.“ Řidiči se tak nemusí bát,
že by systém získával jakékoliv důvěrné informace.
I když bude eCall v budoucnu pomáhat zachraňovat životy, lidé by se
neměli spoléhat pouze na technologie. Měli by i nadále dopravní nehody
oznamovat na linku tísňového volání.
„Když řidiči nebudou přímo účastníky nehody, nemohou vědět, zda havarované vozidlo má již tento systém
zaveden a jestli se aktivoval. Navíc
informace od svědků nehody jsou
pro naše dispečery nesmírně důležité a právě ony mohou vést k záchraně
lidského života. Budeme vědět více
věcí, než nám může poskytnout jenom samotný eCall,“ říká mluvčí generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru Nicole Zavadilová.
Systém eCall v praxi Na snímku
je simulace havárie, pomocí které
na Mezinárodním strojírenském
veletrhu prezentovala firma
Vítkovice IT Solutions využití elektronického záchranného systému
eCall. FOTO: VÍTKOVICE IT SOLUTIONS
Rychle a úsporně: po garážích rozveze auta elektrický vozík
Ivana Gračková
[email protected]
K
dyž jede Gustav Kotajny vlakem z Ostravy do Prahy, nechává své auto v parkovacím
domě, který vybudovala jeho
firma. Volné místo hledat nemusí, vůz postaví do vstupního prostoru garáží na paletu a o její přesouvání mezi patry, a tedy zaparkování
auta se už postará automatický počítačový systém. Ten později po přiložení lístku s čárovým kódem auto zase
vyparkuje a připraví u výjezdu. Někteří řidiči ale podle Kotajnyho „brblají“,
že na své auto musí tři až čtyři minuty
čekat. „To je zatím nevýhoda našich
parkovacích systémů. Do objektu je
více vjezdů, takže tam se vesměs nečeká. Ale když například po příjezdu
vlaku chce vyparkovat více lidí stejným výjezdem, tak chvíli čekají,“ říká
majitel společnosti Koma Industry.
Ta od roku 2005 postavila pět domů
vybavených automatickými parkovacími systémy vesměs z vlastního vývoje. V Brně v Kopečné ulici se přitom
našlo elegantní řešení – vrata garáží
jsou prosklená a lidi baví sledovat práci důmyslné technologie.
První parkovací dům ale stojí právě u vlakového nádraží v Ostravě-Svinově a už na vývoji systému, který je
v něm použit, spolupracovala firma
s Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava. Posléze se
spojila také s ČVUT v Praze a před dvěma lety spolupráci rozšířila o velkou
projekční kancelář BKB Metal.
Rychlejší výjezd z garáží
Nedávno Koma Industry se svými
partnery přišla na řešení, jak výjezd
z „chytrých“ garáží zrychlit. Palety
s auty už by se v domě nepohybovaly po kolejích jako nyní, ale vozil by
je speciální elektrický vozík. Pro něj
by byl v každém patře garáže vyhra-
Jenom jsem
předběhl
dobu.
Parkovací
systémy
budou jedním
z řešení
obrovského
nárůstu
počtu aut pro
budoucnost.
zený pruh. Velkou výhodou vozíku
vybaveného hydromotory a speciální ložiskovou skříní by byla možnost
otáčet paletu téměř na místě.
Zpočátku byl problém najít vhodnou baterii pro pohon vozíku, která
by nebyla příliš vysoká a umožnila
by zachovat výšku pater v garážích.
Ve Francii ale nedávno zkonstruovali
baterie minimální výšky, které jsou
vyhovující. V plném provozu vydrží
na jedno nabití až 10 hodin. „Vlastně
jsme jen šikovně poskládali známé
vědomosti a aplikovali předmět patentu,“ uvádí Gustav Kotajny. Jakmile v budoucnu nebude v parkovacím
domě tři minuty žádný provoz nebo
ve chvíli, kdy bude baterie vybitá, zajede si vozík k dobíjecí stanici. Jeho
princip už je tedy hotový, nyní se hledají peníze na dokončení výzkumu.
Investice za 120 milionů
Gustav Kotajny věří, že bude úspěšný.
Jeho firma, která se věnuje například
také hydraulickým a mazacím systémům, totiž už dala do vývoje „chytrého“ parkování zhruba 120 milionů
korun, žádnou dotaci ale zatím nezískala. Divize parkovacích domů v současné době nové obchodní aktivity nevyvíjí, protože tenhle předmět podnikání se firmě Koma Industry finančně
zatím příliš nevyplácel. „Jenom jsem
předběhl dobu. Parkovací systémy budou jedním z řešení obrovského nárůstu počtu aut pro budoucnost,“ je
přesvědčen Kotajny. Má pro to hned
několik argumentů.
Jedním z nich je ochrana životního prostředí. Při hledání parkovacích
míst totiž auta spálí nezanedbatelné
množství paliva, zatímco při počítačem řízeném parkování na paletě odpadá dlouhé projíždění parkovištěm
a hledání volného stání. Druhým argumentem je bezpečnost, protože počet
ukradených nebo vykradených aut je
stále vysoký. Parkovací domy s automatickými systémy jsou ale bezpečné,
protože vnitřní prostory jsou lidem
zcela uzavřené. „Chytrým“ garážím
nahrává i to, že volných ploch zvlášť
v centrech moderních měst ubývá.
Vybudování klasického parkovacího
místa dnes přijde na 250 až 500 tisíc
korun, v parkovacím systému jsou náklady 600 až 700 tisíc korun. Ovšem
potřeba plochy je poloviční. „Také už
jsme levnější než při budování parkovacích ploch v podzemí, kde jedno stání přijde kvůli výkopovým pracím až
na milion korun,“ konstatuje Kotajny.
Parkovací domy by navíc mohly
sloužit jako zdroj energie ve špičkách.
Přibližně za 10 let je podle některých
odhadů zaplní minimálně z 20 procent
elektromobily, které mohou fungovat
jako akumulátory energie. Co teď vypadá jako hudba daleké budoucnosti,
už se pomalu rodí v parkovacím domě
z produkce firmy Koma Industry, který stojí v areálu ostravské Technické
univerzity a slouží vlastně jako laboratoř.
6
Anketa
Otakar Hora
partner KPMG Česká republika
Nejvíce mě zaujal vývoj v oblasti
elektrických článků a jejich aplikace
v automobilovém průmyslu. Elektromobily
nejsou v poslední době už jenom auta
na jiný pohon, ale stávají se novými
a komplexními produkty.
David Pawera
manažer v Agentuře pro regionální rozvoj
Nejzajímavější inovací příznačnou pro
Moravskoslezský kraj je přečerpávací
vodní elektrárna v areálu bývalého dolu
Jeremenko. Je inspirujícím příkladem využití
starého důlního areálu k výrobě elektrické
energie ekologickým způsobem. Její vývoj je
dílem konsorcia českých firem.
Petr Rusek
předseda představenstva Tatra Trucks
Fascinuje mě využití palivových článků
v dopravě. Na Islandu jsem viděl geotermální
vrty, kde hydrolýzou vody na kyslík a vodík
vzniká elektrická energie a tamtéž je vodík
stlačován do nádrže. Přijede autobus
s palivovým článkem, načerpá vodík
a za bzučení jako trolejbus odjíždí.
Rozhovor
LÍBILO BY SE MI, KDYBY UNIVERZITA
SPOLUZAKLÁDALA FIRMY, ŘÍKÁ REKTOR
Martin Knížek
[email protected]
N
edávno za mnou přišel s dobrým nápadem
jeden student, který u mě dělal bakalářskou
práci, vzpomíná Ivo Vondrák, rektor Vysoké
školy báňské – Technické univerzity Ostrava. „Doporučil jsem mu, ať přeruší studium
a zkusí svůj nápad uvést do života. Začal v našem inkubátoru a dnes už má svou firmu a zaměstnává lidi,“
popisuje rektor. Na ostravské Technické univerzitě
totiž před několika lety založili Centrum podpory inovací a takzvaný podnikatelský inkubátor. Ten dnes
sdružuje 41 firem, které zaměstnávají okolo 200 lidí.
„Jde o to, nejen získávat granty, ale také výsledky nějak
dostat do reálného života,“ říká Ivo Vondrák.
Jednou z cest, jak toho dosáhnout, je výzkum pro
firemní sféru, kdy si firmy u univerzit zadávají výzkumné projekty a výsledky potom zužitkují. Další možností je výsledky vlastního aplikovaného výzkumu přetvořit do patentů a průmyslových vzorů,
což je ale zvlášť v technickým oborech náročné. Třetí
možností je podpořit podnikání lidí, kteří výzkum
dělají a svým nápadům věří. V ostravském inkubátoru
se proto začínajícími podnikateli mohou stát jak studenti a zaměstnanci univerzity, tak i lidé odjinud. Těm
vybraným centrum poskytuje nejen prostory, ale celý
komplex služeb – například pomáhá s hledáním investorů, účetnictvím nebo marketingem. „Nejtěžší je získat
pro svůj nápad financování a dostat ho až do výroby.
Lidé u nás nejsou zvyklí, když mají nápad, vložit do něj
všechny své peníze,“ upozorňuje rektor.
Majetkovou účast v založených firmách univerzita
nemá. Vydělává pouze na nájmu za prostory a služby
a případných poplatcích za patenty. Řada akademiků
totiž sdílí názor, že byznys na univerzitu nepatří. „Líbilo
by se mi, kdybychom firmy spoluzakládali, ale univerzitní prostředí na to ještě není připraveno, byť v zahraničí
je to běžné,“ vysvětluje Vondrák. To se možná časem
změní i díky úspěšným příkladům firem studentů a zaměstnanců. Samozřejmě ale platí, že každé podnikání
je svým způsobem rizikové. „Museli bychom stanovit,
jaká míra rizika je přijatelná,“ dodává Vondrák.
Výzkum pro průmysl
Výraznější zdroj příjmů technických univerzit nyní
leží ve zmiňovaném výzkumu pro průmysl. Ostravská
Technická univerzita tak loni vydělala 87 milionů korun. To je zhruba 11 procent z prostředků, které na škole
celkově jdou na výzkum (ve vyspělém světě tento podíl
dosahuje okolo 15 procent, v celém Česku je na úrovni
jednoho procenta). „Jen za posledních pět let se tento
objem na naší univerzitě zdvojnásobil. To ukazuje, že
se začíná projevovat investice evropských fondů do výzkumných center, která jsme vybudovali,“ říká Vondrák.
Ivo Vondrák (56)
Od února 2010 je rektorem
Vysoké školy báňské –
Technické univerzity
Ostrava. V letech 1990
až 2002 byl na této škole
zakladatelem a vedoucím
katedry informatiky, později
se postavil do čela fakulty
elektrotechniky a informatiky.
Deset let působil také jako
hostující profesor katedry
aplikované matematiky
na Montanuniversität
Leoben v Rakousku. V USA
pracoval na výzkumných
programech pro Software
Research Labs či Texas
Instruments. Je hlavním
autorem projektu vybudování
superpočítačového centra
IT4Innovations. Profesuru
získal v oboru inženýrská
informatika. Je mimo jiné
členem Rady vlády pro vědu,
výzkum a inovace.
FOTO: ARCHIV VŠB‑TUO
Další možností spolupráce s firmami jsou programy
státní Technologické agentury ČR. Firmy si neplatí
výzkum přímo, ale hledají cesty, jak se dostat do programu agentury a získat grant. „Jenže čím větší je podpora státu, tím ubývá vůle firem financovat výzkum
přímo. Je to ale věc, která se časem stabilizuje. Líbil by
se mi například model, jaký mají ve Finsku – za korunu
získaných prostředků z průmyslu dostanou univerzity
korunu od státu. To by firmy i univerzity mnohem více
motivovalo,“ myslí si rektor. Ve vztahu firem a výzkumných institucí je klíčová vzájemná důvěra. Ta se ale buduje dlouho a postupně a výzkum financovaný se spoluúčastí státu pomáhá tyto bariéry rychleji odstranit.
Sdílená budoucnost a vydřené peníze
„Ideální formou spolupráce je něco, čemu říkám sdílená
budoucnost. Firma se svým výzkumným pracovištěm
spíše než řešení jednoho problému hledá vize, jak by
měl produkt vypadat za tři nebo pět let,“ vysvětluje
Vondrák. Takové projekty se firmy dnes snaží spolufinancovatprávěprostřednictvím Technologické agentury. Ostatně objem projektů spolufinancovaných touto
agenturou v posledních letech v Ostravě výrazně roste.
Mezi takové projekty patří i Centrum pro rozvoj dopravních systémů RODOS. V něm se angažují kromě
ostravské Technické univerzity například i firmy jako
Kapsch či Eltodo. Společně pracují na systému, který
má už výsledky v podobě přesných a komplexních informací o stavu provozu na našich dálnicích a rychlostních
silnicích. Největší výzkumné projekty na Vysoké škole
báňské se ale týkají energetiky, tradičními partnery jsou
firmy jako ČEZ, Geosan či Vítkovice Power Engineering. Tedy hlavně velké podniky, které mají dostatečný
rozpočet na podporu výzkumu. K novým partnerům
univerzity ovšem patří třeba Seznam.cz, který si zadal zakázku na zpracování trojrozměrných map měst.
Mnoho nových partnerů ostravská vysoká škola získala i díky výzkumnému centru IT4Innovations, které
provozuje spolu s dalšími moravskými univerzitami
a Ústavem geoniky Akademie věd ČR. Výzkumné centrum od poloviny září pracuje s novým superpočítačem Salomon, jde o 14. nejvýkonnější výpočetní systém v Evropě a 40. na světě. „Vyvíjíme matematické
metody, které umožňují standardní výpočetní úlohy
rozložit na menší a počítat paralelně, což je doménou
superpočítače,“ vysvětluje Vondrák. Peníze ze smluv-
ního výzkumu jsou podle rektora těžce vydřené. Firma
zaplatí jen takový výzkum, který má reálný výsledek.
„Je těžší získat milion od firmy než 10 milionů z grantové agentury,“ říká Vondrák. Firmy navíc mají problém
s vykazováním nákladů na inovace, které jim mnohdy
finanční úřady neuznávají. „Náš stát je příliš upjatý,
a než by kontrolní mechanismy v lidech iniciativu
podpořily, tak ji spíš ubíjejí,“ dodává rektor.
Univerzity dnes mají reálnou možnost dosáhnout
na evropské prostředky, ale nakládání s nimi je podle
Vondráka drahé. Důvodem je právě rozsáhlá byrokracie a množství kontrol, které efektivitu využití
prostředků snižují. „Jen na náš projekt superpočítače
přišlo za posledních tři a půl roku 13 kontrol. Na celé
univerzitě jsme měli za poslední dva roky 146 kontrol
z finančního úřadu. To všechny samozřejmě znejišťuje. V projektu IT4Innovations jsme například dostali
vysokou pokutu za to, že výpis z rejstříku trestů jednatele dodavatelské firmy byl ve francouzštině místo
v češtině. Nakonec jsme s tím skončili až u Ústavního
soudu, kde jsme vyhráli. Místo psaní žalob a chození
k soudu jsme ale mohli vymyslet spoustu zajímavých
a užitečných věcí,“ uzavírá Vondrák.
Inzerce
Současná tvář průmyslu je jiná
než ji pamatujete…
• je moderní a inovativní páteří české ekonomiky
• nabízí atraktivní práci s dobrou životní perspektivou
• zaměstnává a dobře ohodnocuje schopné talenty
• pomáhá ve vzdělávání – přímou vazbou na praxi a současné trendy
Další informace telefonicky na 225 279 504, emailem na [email protected]
či přímo přes webové stránky www.rokprumyslu.eu.
Vyhlašovatel:
Generální partner:
Partneři:
HN047754
7
Jakub Unucka
výkonný ředitel společnosti Gaben
Jednoznačně 3D tiskárna pro tisk kovových
dílů. Výrobci uvádějí téměř shodnou
pevnost a odolnost vytištěných dílů s těmi,
které byly vyrobeny tradičními postupy.
To otvírá velmi široké možnosti a podle
mého názoru dá vzniknout novému
průmyslovému odvětví.
Zdeněk Solnický
jednatel společnosti Projektově.CZ
Líbí se mi elektromobily Tesla. Jsou
ukázkou toho, že i auto na elektrický pohon
může mít slušný dojezd i zrychlení. Výrobce
navíc poskytuje zdarma automatickou
aktualizaci softwaru vozidla. Při té poslední
se majitelům Tesly mimo jiné zvedl výkon
a zvýšil dojezd.
Jiří Kubica
jednatel společnosti Railsformers
Zajímají mě inovace, které nejdříve vypadají
jako hračky pro počítačové nadšence, ale
časem se přijde na jejich reálné využití.
Konkrétně mě zaujala velká 3D tiskárna,
která by měla zvládnout „tisk“ celých
nízkonákladových domů z materiálů
šetrných k životnímu prostředí.
Biotechnologie
Od hutí k biotechnologiím. Ostrava
nabízí špičkové laboratoře pro vývoj léků
Jana Niedermeierová
[email protected]
O
celové město, změť trubek a komínů,
ze kterých se valí hustý dým. V představách o moravskoslezské metropoli stále
ještě převládá mýtus černé hornické Ostravy. Ta však už dávno není jen synonymem těžkého průmyslu. Vzniká zde řada nových firem, které se prosazují v oblasti vyspělých technologií.
„Mnoho z nich je navázáno na automobilový průmysl,
ale k velkým změnám za posledních 10 let došlo především v oblasti IT. Tyto firmy patří k významným
zaměstnavatelům a mění dosavadní vnímání našeho
kraje,“ popisuje rektor Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava Ivo Vondrák. Objevuje se
ale i řada společností z biotechnologického sektoru,
který slibuje velkou budoucnost.
Část firem z tohoto sektoru se dále rozvíjí v novém
vědecko-technologickém parku 4MEDi, který před
rokem otevřela společnost PrimeCell v areálu Fakultní
nemocnice Ostrava. Supermoderní „továrna“ na výzkum a výrobu léčiv z kmenových buněk za 670 milionů korun se rozkládá na ploše 6500 metrů čtverečních.
Za jejími zdmi se nacházejí jedny z nejmodernějších
biotechnologických laboratoří pro klinická testování
a experimentální vývoj.
Zhruba dvě třetiny objektu chce využít společnost
PrimeCell pro své aktivity a rozvojové projekty. Zbylé
prostory si pronajímá dalších osm firem a institucí, které se zaměřují na oblasti buněčné terapie, genetiky, materiálového a tkáňového inženýrství, nanotechnologií
či například farmakologie. K dispozici je celkově 3050
metrů čtverečních laboratorních i výrobních prostor,
z toho 1400 metrů takzvaných superčistých prostor.
V současnosti v parku 4MEDi pracuje v řadách zaměstnanců zakládající společnosti PrimeCell i nájemců asi 70 lidí. Při plném dvousměnném provozu by
zde práci mohlo získat až 200 osob. Kapacita prostor
je v tuto chvíli využita na 70 procent. Původním záměrem přitom bylo obsadit pouze polovinu objektu
a zbytek nechat volný pro rozvoj stávajících projektů. „Naší vizí je vytvořit transferové centrum znalostí
a výsledků základního výzkumu v oblasti biotechnologií, buněčné terapie a tkáňového inženýrství nejen pro Česko, ale pro celý region střední a východní
Evropy. Získané znalosti bychom rádi využili i jinde
v zahraničí, především ve Spojených státech, Izraeli
a Asii,“ uzavírá Binder.
S vědecko-technologickým parkem úzce spolupracuje i Fakultní nemocnice Ostrava, v jejímž areálu
4MEDi sídlí. Nemocnice v regionu platí za lídra v oblasti biotechnologií a propagace nové léčby. „Od roku
2008 se zabýváme rozvojem regenerativní medicíny
v oblasti moderní terapie. Věnujeme se především
výzkumu nových biotechnologických produktů, možnostem využití koncentrátu krevních destiček pro
řešení ortopedických problémů, výrobě léčivého přípravku pro moderní terapie v oblasti chirurgie a aplikaci kostní dřeně pro léčbu kritické končetinové ischemie (léčbu při nedokrvování končetin, pozn. red.),“
vyjmenovává Tomáš Oborný, mluvčí nemocnice.
Ta vybudovala také biobanku, která slouží k uskladnění biologických vzorků nemocných s krevními nádory. Archivovaný materiál jako buňky, tkáň, sérum,
plazmu či DNA mohou lékaři a vědci využít ke zkoumání nových diagnostických metod a účinků léčby.
Biobanka vznikla v roce 2013 ve spolupráci s Ostravskou univerzitou v Ostravě.
Nové možnosti pro léčbu i životní prostředí
Poslední jmenovaná škola je další z institucí, které
se problematice biotechnologií a biomedicíny věnují. Nastartovat výzkum v této oblasti mají univerzitě
pomoct i specializované laboratoře v novém kam-
pusu lékařské fakulty, který se otevřel loni v areálu
zrušené nemocnice v Zábřehu. V loňském roce škola
také oznámila, že chystá ambiciózní projekt Biorett,
který by měl prostřednictvím šesti programů z oblasti biotechnologií propojit výzkumná a komerční pracoviště po celém Česku i za jeho hranicemi.
V současnosti projekt sice pokračuje, ale v průběhu
realizace se roztříštil na dílčí programy. Univerzita
se k tomu blíže vyjadřovat nechtěla.
Na projektu by se měla podílet i Vysoká škola báňská a její Institut environmentálního inženýrství. „Šlo
by například o využívání biotechnologických postupů
pro snižování negativních dopadů na životní prostředí,“ popisuje za institut Hana Vojtková. Biotechnologie tak na Ostravsku mohou najít uplatnění nejen při
léčbě nemocí srdce a cév, ale i při revitalizaci krajiny
poškozené důlní a průmyslovou zátěží. Ve spojení se
superpočítačem ostravské Technické univerzity a jejím centrem nanotechnologií se tak Ostrava může stát
největším centrem technologií budoucnosti v zemi.
Továrna na léky z buněk
Biotechnologické centrum
4MEDi otevřelo své
brány v září 2014 v areálu
Fakultní nemocnice
Ostrava. Budova
se supermoderními
laboratořemi pro klinická
testování a experimentální
vývoj se rozkládá
na ploše 6500 metrů
čtverečních. Slouží k vývoji
a výrobě léčiv nejen
s využitím kmenových
buněk. Prostory využívá
zakladatelská společnost
PrimeCell spolu s dalšími
osmi nájemci.
Líheň pro inovativní firmy
Technologický park slouží primárně pro přenos výsledků základního výzkumu do praxe. „V České republice vznikají v oblasti medicíny a biotechnologií
významné výsledky na úrovni základního výzkumu,
které ale zůstávají dále nevyužity ve prospěch pacientů. Tato problematika zůstává dlouhodobě nedostatečně řešena,“ líčí Jakub Binder ze společnosti
PrimeCell.
4MEDi se proto snaží propojit akademické, klinické
a privátní partnery v oblasti výzkumu a vývoje regenerativní medicíny. Kromě toho funguje také jako inkubátor pro začínající či menší firmy, které pro svůj další
rozvoj potřebují čisté klinické laboratoře a nemohou
si dovolit vybudovat vlastní. „Jedná se také o sofistikovanou investiční pobídku pro přilákání dalších firem a investorů v oblasti biotechnologií a farmacie,“
popisuje Binder. Do budoucna chce PrimeCell nabízet
start-upům také financování jejich rozvoje.
FOTO: ARCHIV 4MEDI
Partnerem přílohy jsou
Příloha
BUDOUCNOSTÍ
PRŮMYSLU JSOU
INOVACE
Ředitel speciálních projektů: Petr Orálek
Ve
Vedoucí
přílohy: Jan Záluský
Editor: Ondřej Luštinec
Grafika a zlom: Vizuální studio Economia
Obchod a inzerce: Daniel Hort
([email protected])
BUDOUCNOST JE PLNÁ
VÝZEV A NADĚJÍ
Náš výzkum nám pomáhá držet krok se světem. Klademe důraz na modernizaci
a ekologizaci výroby a vývoj nových produktů. Naše ocel, která vás provází
v každodenním životě, je proto vysoce kvalitní a ekologická.
Investujeme do naší společné budoucnosti v regionu.
pro budoucnost
regionu
HN048700
HN048687
http://ostrava.arcelormittal.com
HN048692
HN048699

"Budoucností průmyslu jsou inovace" - PDF

Transkript

Podobné dokumenty