Prvky III.skupiny - Integrovaná střední škola Cheb

Zlepšení podmínek pro vzdělávání na středních školách Operačního programu
Vzdělávání pro konkurenceschopnost
Název a adresa školy: Integrovaná střední škola Cheb, Obrněné brigády 6, 350 11 Cheb
Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0290
Číslo a název klíčové aktivity:
Číslo DUM:
Název DŮM:
Jméno autora:
Ročník:
Předmět:
Vzdělávací obor:
Klíčová slova:
Anotace:
Druh učebního materiálu:
Očekávaný výstup:
Metodika učebního materiálu:
III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
VY_32_INOVACE_08Hal_20
20_Prvky III. A skupiny
Mgr. Dagmar Halová
1.
Chemie
pro obory zakončené maturitní zkouškou
prvky, chemické prvky
Jedná se o výukovou prezentaci, která by měla sloužit jako obrazová a
textová podpora k výuce vzácných plynů.
Prezentace
Žák charakterizuje významné zástupce a jejich sloučeniny.
Stiskni klávesu F5
Prvky III. A skupiny
• Patří sem: bor B, hliník Al, gallium Ga, indium
In, thallium Tl.
• Valenční uspořádání ns2 np1.
• Maximální oxidační číslo je + III.
Bor
• Bor je na Zemi i ve vesmíru poměrně vzácný.
• Je stopový prvek, důležitý pro růst rostlin. U
člověka ve vyšších dávkách způsobuje edém
mozku a poškození ledvin.
Výskyt
• Vyskytuje se pouze ve sloučeninách, nejčastěji
v podobě boritanových minerálů – borax.
• Největší světová naleziště surovin boru leží v
USA, Peru, Tibetu a Turecku.
• Sloučeniny boru jsou v malém množství
obsaženy i v mořské vodě a v některých
minerálních pramenech. Kyselina boritá je
obvykle přítomna v sopečných plynech, z nichž
může být získávána.
Vlastnosti
• Krystalický lesklý, šedočerný bor je velmi tvrdý
a žáruvzdorný.
• Chemicky je málo reaktivní.
• Je to polovodič.
• Má podobné vlastnosti jako C a Si – má sklon k
tvorbě kovalentních sloučenin.
Výroba
• Bor se vyrábí elektrolýzou roztavených
boritanů. Dalším způsob je založen na redukci
oxidu boritého hořčíkem.
• K reakci dochází při teplotě kolem 1000°C na
elektricky vyhřívaném tantalovém vlákně.
Čistý bor lze také získat termickým rozkladem
jodidu boritého.
Hliník
Výskyt
• Hliník je po kyslíku a křemíku třetím nejrozšířenějším
prvkem na Zemi.
• Hliník se v přírodě vyskytuje pouze ve sloučeninách, z
nichž nejrozšířenější jsou různé hlinitokřemičitany –
živce a slídy. Nejvýznamnější rudou hliníku je bauxit.
Vlastnosti
• Hliník je stříbrobílý, lehký kov. Je tažný, kujný a
dobře vede elektrický proud. Pevnost se
zvyšuje přísadou jiných kovů. Má redukční
vlastnosti.
• Odolný vůči korozi, protože souvislá vrstva
oxidu hlinitého na povrchu kovu brání další
oxidaci.
Využití
• Je dobrý vodič elektrického proudu.
• Výroba užitkových předmětů (nádobí).
• Je významným obalovým materiálem používaným v
potravinářském průmyslu - alobal(tenká hliníková fólie).
• Dural ( slitina Al + Mg + Cu + Mn), se využívá jako
konstrukční materiál v automobilovém a leteckém
průmyslu.
• Aluminotermická výroba některých kovů.
• Hydroxid hlinitý (koloidní roztok) se využívá proti
překyselení žaludku.
• Octan hlinitý a kamenec se užívají v lékařství, mají stahující
a protizánětlivé účinky (např. octan hlinitý na obklady
otoků).
Využití
Duralová slitina
Gallium
• Gallium Ga, (lat. Gallium), je velmi lehce
tavitelný kov bílé barvy s modrošedým
nádechem, měkký a dobře tažný. Hlavní
uplatnění nalézá v elektronice jako
složka polovodičových materiálů.
Indium
• Indium je snadno tavitelný kov, bílé barvy,
měkký a dobře tažný.
• V horninách se vyskytuje vždy pouze jako
příměs v rudách hliníku a zinku, z nichž je také
průmyslově získáváno elektrolýzou roztoku
chloridu inditého InCl3.
Thallium
• Chemická značka Tl je značně toxický měkký, lesklý
kov bílé barvy.
• V horninách se vyskytuje vždy pouze jako příměs,
především v sulfidických rudách mědi, olova a zinku.
Odpad po zpracování těchto rud slouží pak jako
surovina pro přípravu čistého thalia elektrolýzou.
• Většina produkce se spotřebovává v elektronice.
Thallium
Zkorodované thallium
Kovové thallium v argonové
atmosféře
Použité zdroje:
• http://cs.wikipedia.org/wiki
• http://seznam.cz/obrázky
• http://www.google.com/imghp?hl=csgoogle.cz/obrázky
• Vacík Jiří.Přehled středoškolské
chemie,1.vydání,Praha,SPN,1990.
• Banýr Jiří. Chemie pro střední školy, 2.vydání,
Praha, SPN, 2001.
• Autorem materiálu a všech jeho příloh, není-li
uvedeno jinak, je Mgr. Dagmar Halová.