Květen 2016 - Velký Týnec

Transkript

TÝNECKÉ
LISTY
Měsíčník obce Velký Týnec - 26. ročník - číslo 5/2016 - cena 10,- Kč
18 Představujeme firmu Svatopluka Daňka
23 - 24 Povídání s bývalým blateckým starostou Josefem Duškem
28 - 29 Konec 2. světové války na Přerovsku a Olomoucku
2
Úvodník, kronika
DUBNOVÉ KALENDÁRIUM
ÚVODNÍK
Velevážené čtenářky, vážení čtenáři,
při jedné ranní cestě na kole do Týnce mne ovanula vůně rozkvetlých
stromů. Zhluboka jsem ji nasál a nechal své smysly, aby se z ní těšily.
Postupně mi docházelo, jak je můj čichový orgán po zimě vyhladovělý.
Začátek května nabízí nejenom neopakovatelné vizuální vjemy,
ale doplňuje je i pikantními éterickými prožitky.
Uvědomil jsem si, že se vlastně jako lidstvo o ten náš nos moc nestaráme.
Pro oči se toho dělá spousta.
První jeskynní galerie byly otevřeny už před několika tisíci lety.
Fotografie už má taky nějakou tu stovku let za sebou.
Ta umožnila uchování vizuálního vjemu prakticky každému.
Pro čich se ale nedělá nic.
Nejsou galerie, kam byste mohli zajít potěšit svůj nos.
Neexistuje žádný násus-aparát, něco takového jako fotoaparát na vůně.
Zkuste si však představit, že ho máte. Ve chvílích rodinné pohody
vytáhnete násus-album a pročicháváte se jím.
„Takhle voněla naše první společná dovolená.
Tohle je vůně zahradní slavnosti u Karla.
Sněhová vánice na Pradědu.
První bobeček našeho Pepíčka
(podotýkám, že stolice plně kojeného dítěte nesmrdí, ale skutečně voní).“
To by se vzpomínalo, kdybychom mohli zapojit svůj nos.
Čichová paměť funguje velmi spolehlivě a je schopná dlouhodobě
uchovávat až několik stovek vjemů.
Jak to dělá?
Myslím, že je třeba zadat tento úkol našim odvážným výzkumníkům
a pověřit naše architekty, aby vybudovali v Praze první moderní galerii
pachů. Bude nutné také sehnat pojišťovnu, která by dokázala pojistit
případnou expozici. V takové galerii by stačil jeden neopatrný návštěvník,
který pořádně nezavře dveře. A celá expozice je v luftu.
V rámci vymezení pojmů je třeba si říci, že ne každý pach je libý.
Život však není jen procházka růžovým sadem. V lidové moudrosti
se na nos myslí dosti často. Třeba: „Nestrkej do toho nos! Udělal na něj
dlouhý nos. Podle nosa poznáš kosa. Ta věc smrdí. Tak to necítím.“
Jako by se nám ten čich přesunul někam k srdci a změnil se na cit.
Něco, co nedokážeme uchopit, a přesto to velmi podstatným způsobem
ovlivňuje náš život. Pokud to teď vezmu takovou malou zkratkou,
dalo by se říci, že vůně a pachy dokazují Boží přítomnost na zemi.
Už slyším ty výtky: Tys tomu ale dal! Opravdu nechci nikomu podkuřovat
a ateisti si můžou klidně vyvětrat. Topit teď Pánu Bohu do oken
už nebudou. Nenoste však nos příliš vysoko. Protože, tak dlouho
se chodí se džbánem pro vodu, až se nos utrhne.
Tak to samozřejmě není. Nos se netrhá, protože nos by nás měl varovat.
Je to takový malý majáček, který se zapne, když se děje něco
neobvyklého, co oko nevidí a ucho neslyší.
Záchranáře by patrně nebylo dobré zatěžovat nějakým uměním.
Záchranář musí být v dobré kondici. Vezměte ho tedy někam
na květnovou procházku do té největší a nejmodernější galerie,
která se nazývá přírodou. Určitě se potom budete cítit skvěle.
Mnoho příjemných vůní přeje
Stanislav Denk
Chcete mít
INZERCI
v Týneckých listech?
Tak pište na [email protected] nebo volejte 585 151 111
2. dubna
Mikroregion Království hraje, zpívá a tančí
- Brodek u Přerova - 14.00 hodin
20. dubna
10. zasedání ZO Velký Týnec
- společenský dům - 16.30 hodin
23. dubna
II. Kolo Zlaté ligy stolního tenisu 2016
- KŠKS ZO Velký Týnec - Sportovní hala ZŠ Milady Petřkové - 9.00 hodin
Královstvím na kole
- mikroregion Království - 13.00 hodin
28. dubna
16. zasedání mikroregionu Království
- Věrovany – 9.00 hodin
30. dubna
Skautské pálení čarodějnic na Hradisku
- Junák Velký Týnec a Čechovice - 15.00 hodin
DALŠÍ UDÁLOSTI
Ve čtvrtek 7. dubna proběhla pod patronací starosty obce v týnecké obřadní síni recitační soutěž žáků
1. stupně ZŠ Milady Petřkové.
V sobotu 9. dubna proběhl poslední
svoz velkoobjemového nebezpečného odpadu ve Velkém Týnci. Místo
jednorázových akcí mohou občané
využívat k likvidaci tohoto odpadu
sběrné místo vybudované u ČOV.
Ve dnech 12. – 19. dubna proběhl na
obci audit hospodaření za rok 2015.
Výrok auditora zní: bez výhrad.
Dne 15. dubna se zapojili občané
Velkého Týnce do celostátní akce
Ukliďme Česko.
Dne 18. dubna proběhlo v 10.00 hodin v Grygově jednání rady mikroregionu Království.
Dne 18. dubna proběhla od 16.30
hodin pracovní porada ZO Velký
Týnec.
Dne 25. dubna se starosta obce
zúčastnil jednání Výboru regionálního rozvoje Olomouckého kraje.
Dne 26. dubna proběhla v 11.00 hodin kolaudace křtitelnice v kostele
Nanebevzetí Panny Marie.
Dne 30. dubna proběhlo na kopci
Hradisko tradiční skautské pálení
čarodějnic. Více fotografií z této akce
vám přinese Skautské okénko v příštím čísle Týneckých listů.
Foto: archiv skautů
POČASÍ
Duben – ještě tam budem! Tak tato
pranostika letos platila. Sice jsme na
začátku měsíce prožili několik
celkem teplých dnů, které běžně přicházejí spíše na jeho konci, ale jinak
„nic moc“. Naopak v posledních dubnových dnech uhodily nepříjemné
mrazíky, které vážně poškodily peckovinové stromy, takže se čeká slabá úroda meruněk. Zřejmě to byli
„zmrzlí muži“, kteří přišli na návštěvu o čtrnáct dnů dříve. Pokud se týká
dešťových srážek, byly hodnoceny
jako průměrné či podprůměrné. Systematicky drobně pršelo ve dnech
8. - 10. dubna, kdy úhrn srážek dosáhl 44 mm. Zda to vše bude stačit na
vyrovnání loňského deficitu, se teprve uvidí.
První dekáda. Noc: 5, 0, 11, 6, 7, 10,
6, 5, 3, 3. Den: 8, 16, 20, 23, 24, 16,
8, 7, 3, 3.
Druhá dekáda. Noc: 6, 6, 7, 8, 3, 6, 9,
8, 4, 4. Den: 14, 8, 16, 8, 10, 14,
21,5, 14, 14, 13.
Třetí dekáda. Noc: 4, 2, 4, 4, -0,5, -2,
4, -2, 0, 4. 14, 19, 19, 10, 9, 14, 8, 6,
10, 19.
Kroniku připravil Petr Hanuška
TÝNECKÉ LISTY Periodický tisk územního samosprávného celku - měsíčník Obce Velký Týnec.
Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXVI., č. 5 vyšlo v květnu 2016. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce:
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška Ph.D., e-mail: starosta@velky tynec.cz,
Mgr. Stanislav Denk e-mail: mistostarosta@velky tynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: penaska.pavel@ centrum.cz. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc.
Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce.
Foto: archiv redakce
Vendula Vránová
šéfredaktorka
Petr Hanuška
redaktor
Stanislav Denk
redaktor
Kamila Grmolenská
redaktorka
Vojtěch Hrudník
dopisovatel
Andrea Thunová
redaktorka
Pavel Peňaška
grafik
Eliška Tomečková
redaktorka
OBECNÍ SERVIS
3
Starostovýma očima
Ve středu 20. dubna proběhlo
10. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec. Z přijatých závěrů
vybírám: ZO vybralo zhotovitele
projektové dokumentace na akci Velký Týnec - komunikace v ulicích Sadová a Boční (APC silnice Brno,
300.000,- Kč bez DPH), Velký Týnec oprava místních komunikací v ulicích Tovární a Pod Táborkem (GEOCENTRUM spol s. r. o. Olomouc,
165.800,- Kč bez DPH) a Stavební
úpravy MŠ Velký Týnec na ul. Zámecká 422 ve Velkém Týnci (Ing. Martin
Trokan, Litovel, 195.000,- Kč - není
plátcem DPH); Oprava chodníků
v obci Velký Týnec - Vsisko (Milan
Oračko, Hněvotín, 391.220,83 Kč
s DPH); Nátěr fasády Obecního úřadu ve Velkém Týnci (Radek Chrobok,
Grygov, 320.568,93 Kč s DPH); Oprava havarijního stavu stoky XXIVa
v ulici Tovární (MS - stavby s. r. o. Olomouc - Nedvězí, 3.539.980,02 Kč);
Velký Týnec zámek - sanace vlhkého
zdiva (Ing. Josef Kolář - PRINS, Přerov, 447.168,- Kč). Bylo přijato Rozpočtové opatření 1/2016 (vyvěšeno
na webbové stránce obce).
Byla schválena OZV 1/2016 o zákazu
kouření na vybraných místech v obci
(dětská hřiště).
ZO schválilo podpis Dodatku č. 3
s Českou poštou o pronájmu nebytových prostor.
ZO podpořilo záměr podání žádosti
o dotaci na stavbu cyklostezky spojující Velký Týnec a Čechovice do
IROP.
V rámci diskuse s občany bylo ZO vyzváno k instalování rozklikávacího
rozpočtu. P. Štěpánek z firmy GORDIC předložil obci hrubý rozpočet pro
sídlo naší velikosti za cenu přesahující 800.000,- Kč. K problému se
ZO vrátí na nejbližších zasedáních.
Jedna z vystupujících občanek přednesla stížnost o hromadění vody
u vjezdu do její garáže v ulici Tovární.
Obvinila obec z navršování asfaltových vrstev, které nerespektují stavbu vjezdu do její garáže. Starosta
oponoval, že kromě výtluků nebyla
v době jeho výkonu funkce v ulici
aplikována balená asfaltová vrstva.
Jiný občan žádá navýšení hrázky na
jezu na vodoteči Týnečka v Komárově. Zastupitel p. Štencel požadavek odmítá s tvrzením, že zde bydlí
a hrozí v případě intenzivních dešťů
zalití přilehlých zahrad a nemovitostí.
Jedna z občanek Vsiska upozorňuje
na nedisciplinovanost pejskařů, kteří při venčení neuklízejí za svými
svěřenci. Zároveň žádá vyčištění
melioračního příkopu kopírujícího
cestu v Polní ulici. Starosta s podavatelkou podnětu následně jednal na
místě samém a zjistil, že příkop není
v majetku ani správě obce. Majitele
však písemně vyzve k nápravě situace.
Nové webbové stránky obce
Spuštění nových webbových stránek se blíží. Intenzivně na jejich
kompletování pracuje zastupitel Ing.
Schneider za organizační pomoci
starosty obce. Jejich princip spočívá
v oddělení dvou skutečností: při rozkliknutí na internetu se vám otevřou
složky spojené s činností obecního
úřadu. Na této stránce budete moci
sledovat všechny důležité zprávy
produkované státní správou, resp.
samosprávou. Na stránce bude uveřejněn rozklikávací rozpočet, budou
zde usnesení, zápisy ze zasedání.
Hledáme variantu programu uveřejňování smluv a to i přes skutečnost,
že zákon nám to neukládá (stejně
jako uveřejnění předchozích materiálů). Chci ale jednoznačně vyloučit
prostor debaty na téma, že Týnec je
z hlediska přístupu občanů k informacím uzavřeným úřadem. Proklik
na podstránku Život v obci už vás
zavede k záležitostem běžného společenského, kulturního a sportovního života na obci a bude dělen hlavně na základě principu Plánujeme/Uskutečnilo se. Prosím všechny
uživatele o trpělivost a toleranci.
Spuštěné stránky budou mít jistě nějaké mouchy. Budeme se snažit je
Dokončení kanalizace
v Čechovicích
Konečně titulek, který funguje jako
klíč. Když se s ním v zámku otočí, tak
se stavba propadne pod zem a nikdo
víc už o ní nebude vědět. Proto je dobré na závěr říct, že se položilo 1251
metrů kanalizačního potrubí a vykopalo 4954 m3 zeminy. V podstatě
obdobné množství se dovezlo materiálu na zhutnění. Následně bylo
zapraveno kolem 3000 m2 povrchů.
Foto: S. Denk
V případě povrchových úprav někteří občané vyjadřovali jisté zklamání, že nebude ve všech dotče-
ných ulicích položen nový asfalt. To
bohužel nejde. Obdrželi jsme dotaci
na rekonstrukci kanalizace, a nikoliv
na rekonstrukci cest. Úprava povrchů se provádí tak, aby byly uvedeny do původního stavu. Pokud to mohu zatím posoudit (v době uzávěrky
listů práce stále probíhají), tak k nějakému zásadnímu zhoršení stavu
nedošlo. V oblasti návsi bude potřeba provést celkovou revitalizaci, ale
té už nebude nic stát v cestě a je možné ji rozložit do několika postupných kroků. Kompletní rekonstrukce
krajské cesty ve směru na Doloplazy
by mohla být zahájena vlastníkem,
tedy Olomouckým krajem někdy
v srpnu. Rekonstrukce průtahu na
Velkou Bystřici byla krajským úřadem přislíbena na následující rok.
Závěrem bych si dovolil poděkovat
všem občanům za trpělivost a snahu
řešit obtížné technické problémy
stavby v klidu a s nadhledem.
Stanislav Denk
i s vaší pomocí vychytat tak, aby
stránky co nejlépe sloužily svým uživatelům.
Na budově týneckého zámku
probíhají dílčí opravy fasády
tečnou zeminu a uloží kameny do
betonového lože. Práce řídí pan Pavel Peňaška, člen pracovní skupiny
obce.
Ve čtvrtek 28. dubna proběhla pracovní schůzka primátora města
Olomouce Antonína Staňka se
starosty obcí, jež jsou dotčeny
stavbou tzv. východní tangenty.
Foto: P. Hanuška
Foto: P. Hanuška
Foto: P. Hanuška
V čem spočívají? V odstranění vlhkých částí omítky, v jejich ošetření
speciálním materiálem, který schválil Národní památkový ústav a odbor
památkové péče Magistrátu města
Olomouce. Sanaci vlhkého zdiva
provádí specializovaná firma Ing. Josef Kolář - PRINS z Přerova. Ta navrhla část ošetřit cestou elektroosmózy (roh restaurace v ulici Zámecká, resp. zámecká terasa a část zámecké nádvoří). Zbytek bude ošetřen po dokončení nátěru fasády
instalováním tzv. panelů na ochranu
základů staveb, které budou navrtány na obnažené základy stavby. Ty
budou následně zasypány zhruba 50
– 80 cm hrubého drenážního štěrku.
Barva fasády zůstane původní. Podrobný popis postupu je uložen v archivu starosty obce a můžete si jej
přijít prostudovat v každý pracovní
den. Obec dále opraví „kamenné náběhy“ u zámecké zdi v ulici Zámecká
(podél kostelní zdi). Dočasně budou
odstraněny zde uložené kameny. Následně pracovníci odeberou přeby-
Ta má navázat na stávající silnici
končící u stodoly v Holici, pokračovat
za fotbalovým stadionem 1. HFK kolem podniku Olma Olomouc, dále má
křižovat Lipenskou ulici a vodní tok
Bystřičku a směřovat k silniční spojce Chválkovice - Svatý Kopeček. Následně bude vedena kolem domu pro
seniory Pohoda a za Týnečkem se
napojit na silnici do Šternberka.
Zahájení stavby se předpokládá
v roce 2021. Cena stavby se vyšplhá
zhruba na 7 miliard korun.
Problémové body: ochranné vodní
pásmo u Olmy Olomouc a křížení
budoucí tangenty a silniční spojky
Chválkovice - Samotíšky. Město Olomouc pomáhá investorovi, kterým je
Ředitelství silnic a dálnic ČR, v odstranění hrozících zádrhelů tím, že
nechává do konce měsíce června
vyhotovit studii možného podjezdu
staré chválkovické cesty pod novou
tangentou. V plénu zazněl i názor, že
Národní památkový ústav bude trvat
na svém stanovisku z roku 2006, kdy
bude žádat kvůli zachování pohledu
na Svatý Kopeček zapuštění tangenty v úseku Bystrovany – Týneček do
tunelu! Pokud by nedošlo k posunu
názoru, opět hrozí zastavení všech
prací na projektu.
Nález munice v Čechovicích
Foto: 3x archiv Obecní policie VT
Nález dvou cvičných granátů předválečné československé výroby
vzor 21 v Čechovicích
4
OBECNÍ SERVIS
Nabídka palivového dříví
Obec Velký Týnec nabízí k prodeji
čerstvé palivové dřevo, které bylo
pokáceno v jarních měsících roku
2016. Jedná se o zdravé dřevo směs měkkého i tvrdého, větve,
špalky apod., řezané v délce cca 1m.
Celkem je nabízeno cca 25 prostorových metrů skládaných (dále PRMr).
Nabízené dřevo je uloženo na obecním pozemku v obci Velký Týnec.
Nakládku a odvoz dřeva případným
zájemcům obec nezajišťuje. Vzhledem k omezenému množství nabízeného dřeva patrně nebudou všichni zájemci uspokojeni, bude tedy
prodáváno 5 PRMr na osobu. Minimální cena za 1 PRMr je 528 Kč.
Rozhodujícím kriteriem pro prodej
dřeva je nejvyšší cena.
V případě zájmu odevzdejte vaši
nabídku v zalepené obálce do 20. 5.
2016 na podatelně obecního úřadu.
Obálka by měla obsahovat mimo
vaši navrhovanou cenu za dřevo
a kontakt na případného kupce.
Obálka musí být označená nápisem
„Neotevírat - prodej dřeva“. Po vyhodnocení došlých nabídek bude
prvních pět zájemců s nejvyšší cenou vyrozuměno. Seznam nabídek
bude uveřejněn na obecní vývěsce.
Platba za dřevo v hotovosti bude
možná v pokladně obecního úřadu
nebo na obecní účet. Tato nabídka je
určena obyvatelům obce Velký Týnec, Vsiska a Čechovice.
Jakub Vrána
Sběrný dvůr
pro občany Velkého Týnce, Čechovic a Vsiska
Místo: Tovární 505, Velký Týnec (u čističky odpadních vod)
Provozní doba: středa 16 - 18 hod
sobota 10 - 12hod
Na sběrném dvoře je shromažďován odpad z domácností
občanů. Není možno zde odkládat odpad z podnikání.
Komodity shromažďované na sběrném dvoře:
·
Objemný odpad (např. matrace, koberce, linolea, křesla,
gauče, kočárky, nábytek, kufry, apod.)
·
Železný odpad určený k recyklaci
·
Pneumatiky (jen na osobní vozy do velikosti 18”)
·
Vysloužilé elektrospotřebiče od všech výrobců
·
Použité jedlé oleje – (přinést v PET lahvi)
(v pracovní dny 7,00 – 14.00 hod. možno předat
pracovníkům údržby obce)
·
Stavební odpad jako (cihly, omítky, beton)
může být odebrán jen v omezeném množství
do 1m3 jednorázově
·
Nebezpečný odpad - nutno osobně předat obsluze
Svozové dny bioodpadu z domácností - hnědé popelnice
Foto: J. Vrána
OBECNÍ SERVIS
5
KINO
Velký Týnec
V měsíci květnu blahopřejeme k životním výročím těmto spoluobčanům
6. května 2016
19:30 hodin
PADESÁTKA
Takovej horskej humor.
Hrají - J. Prachař, M. Taclík,
O. Pavelka, V. Cibulková
Produkce ČR, 97 minut
Vstupné Kč 50,Přístupno od 12 let
13. května 2016
19:30 hodin
RUDÝ KAPITÁN
Detektivní thriller, který se
odehrává
v době před rozdělením
Československa
Produkce ČR, POL, 115 minut
Vstupné Kč 50,Přístupno od 15 let
VZPOMÍNÁME
20. května 2016
18:00 hodin
SEDMERO
KRKAVCŮ
Kouzelný pohádkový příběh,
zfilmovaný podle námětu
B. Němcové
Produkce ČR, SVK, 97 minut
Vstupné Kč 50,-
27. května 2016
19:30 hodin
25. května
uplyne 25 let,
kdy zemřela paní
EVA NOVÁ
Libuše Polednová
Známá herečka se vrací z
protialkoholního léčení,
aby získala znovu lásku
člověka,
kterému nejvíce ublížila...
svému synovi
z Velkého Týnce
Produkce ČR, SVK, 106 minut
Vstupné 50,- Kč
Přístupno od 15 let
Rodina
Kdo jste ji znali
a měli rádi,
vzpomeňte si.
INZERCE
Matka s 10-ti letým dítětem hledá podnájem 1+1 nebo 2+1.
Tel.: 734 684 907
Týnecké
informatorium
Obecní úřad Velký Týnec
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1
Úřední hodiny pro veřejnost:
pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30
Květen 2016
Telefonické kontakty:
Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph.D. ........ 585
585
fax: 585
Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................. 585
Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................... 585
Sekretariát - Radka Tomečková ........................ 585
Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ......... 585
Stav. úřad - Ing. Bc. Karla Šimarová Brzobohatá .... 585
Stavební záležitosti - Eva Krkošková ................. 585
Účetní obce - Radana Procházková ................... 585
Správce obecního majetku - Petr Drápal ........... 585
Obecní policie Velký Týnec ............................... 725
Elektronické adresy:
[email protected], [email protected]
391
151
391
151
151
151
151
151
151
151
151
544
495
113
506
110
119
111
115
118
114
116
112
540
1. 5. Zájezd do vojenského prostoru Libavá
5. 5. Den matek ve Vsisku
13. - 15. Obnova Staré vody (skautská akce)
20. 5. Sečení lúke
21.5. Sečení lúke (Hradisko)
28.5. Kácení máje a dětský den v zámecké zahradě (Týnečáci)
Červen 2016
4. 6. Den dětí v Čechovicích
7. 6. Olympiáda mikroregionu Království v lehké atletice (hřiště u ZŠ)
9. 6. O pohár starosty obce (atletická soutěž v základní škole)
11. 6. Fotbalový turnaj benjamínků
11. 6. Den dětí ve Vsisku
18. 6. Setkání Týnců v Týnci (doprovodný kulturní a sportovní program)
25. 6. Hasičský dětský den ve Velkém Týnci
25. 6. Fotbalový turnaj benjamínků (TJ Sokol Velký Týnec)
6
OBECNÍ SERVIS
NOVÉ KNIHY
Nové knihy v Místní knihovně Vsisko
Blackmore, D. J.: Sny utkané sluncem
Callen, Gayle: Vikomtův návrat
Roberts, Nora: Srdeční případ
Benková, Jana: Malinový sen
Cartlaendm Barbary: Král bez srdce
Austen, Jane: Lady Susan
Kleypas, Lisa: Dívka
s hnědýma očima
Steel, Danielle: Nádherný život
Kepler, Lars: Stalker
Riley, Lucinda: Levandulová
zahrada
Žárlivost: Žárlivost přináší smrt
Prowse, Amanda: Z lásky k vám
Připravila Eliška Navrátilová
Čtenářský deník
aneb poslední přírůstky v týneckých knihovnách
Knihovny ve Velkém Týnci, v Čechovicích i ve Vsisku jsou každý měsíc
zásobovány novými přírůstky, jejichž seznamy vycházejí pravidelně
na stránkách Týneckých listů. Z novinek tentokrát vybíráme spíše naučnou literaturu:
Praha, Mladá fronta 2011, 208 stran.
Anna Troekes, Bettina Matthaei
– Kuchařka pdole jógy
Charlotte Grossetete - Příručka
přežití pro holky
Otevírací doba knihoven
Velký Týnec
pondělí a středa 15:00 - 18:00 hod
Čechovice
úterý 19 - 18 hod
Vsisko
pondělí a Středa 17 - 18 hod
Telefon:
pevná linka: 585 391 570
E-mail:
[email protected]
OBRAZY PŘÁTEL
Víte, jak si poradit, když doma vypadnou pojistky? Jak si přivrtat na
zeď poličku? Jak se správně nalíčit
a obléct do divadla, nebo co si připravit na prázdniny v zahraničí? Takové rady a mnoho dalších nabízí
tato příručka přežití pro holky. V šestnácti různých rubrikách autorka poradí, jak se vypořádat s každodenními situacemi a doporučí nejrůznější tipy a triky v kuchyni, při nakupování, úklidu, hledání brigády nebo
třeba při ztrátě či krádeži. Kniha má
moderní a přitažlivou grafickou
úpravu, která jistě mladé dámy
osloví. A díky podobě manuálů se ke
knize mohou vždy vracet. Zajímavým zpestřením může být i pro maminky či babičky.
Jste klidný typ, který se potřebuje
rozhýbat, anebo spíše energetický
typ, který hledá uvolnění a zklidnění? Pro oba typy v této knize naleznete celkem více než sto lehkých
a zdravých receptů. Jsou provoněné
kořením a lákají exotickými názvy,
navíc jsou připravené z běžně dostupných, i když občas netradičních
surovin. Vhodně zvolenou stravu
doplní a podpoří cvičení jógy, které
vám kniha nabízí jako bonus, opět na
míru vašemu typu. Jedinou nevýhodou může být, nalézáte-li se podle
testu z úvodu knihy na rozhraní klidného a energetického typu, recepty
pak nemusí úplně fungovat, neboť
jednotlivé suroviny nejsou dle tohoto
řazení popsány. Nicméně nevšední a
navíc zdravé pokrmy, které se dají
velice snadno připravit, stojí jistě za
vyzkoušení.
Brno, Cpress 2012, 143 stran.
Zpracovala Kamila Grmolenská
Zámecká galerie pro jeden obraz
Naše galerie zahájila nový výstavní cyklus současného výtvarného umění.
Tematicky ani technicky není nijak omezen.
Jsme připraveni uspořádat výstavu jednoho obrazu kterémukoliv tvůrci!
Popis vystaveného obrazu
Pálava, autorka Zuzana Denková
Romanticko-mystický obraz kontrastních zářivých barev. V jasné hvězdné
noci na vrcholu Děvína stojí jeho
éterická paní. Hvězdy z oblohy se
zrcadlí v neklidné hladině novomlýnské nádrže. Co je nahoře, je i dole.
Tajemství budoucích i minulých světů. Přítomnost je jen vítr ve vlnící se
zlaté trávě. Na druhém břehu z temnoty vystupuje nový Jeruzalém
očekávající příchod Spasitele.
Všechny zájemce o umění srdečně
zve Stanislav Denk
Rodinné centrum Čmelda
Velký Týnec nabízí
1. LETNÍ INTENZIVNÍ KURZ ANGLIČTINY PRO DOSPĚLÉ
v termínu 11. - 15. července 2016
2 hodiny denně (120 min.), čas dle vašeho přání, úroveň dle vaší potřeby,
8 lidí ve skupině, cena 1.000,- Kč
2. PRÁZDNINOVÁ ANGLIČTINA PRO DĚTI 9 - 11 LET
každé pondělí od 11. 7. - 15. 8. 2016, 17.00 - 18.30 hod.
8 dětí ve skupině, cena za prázdniny 900,- Kč (6 týdnů/12 vyučovacích hodin)
Kontakt:
Jana Piechová, [email protected], tel.: 777 081 182
Napište: Vaše jméno, u dětí třídu, u dospělých úroveň angličtiny (popište i slovně, co
zvládáte) a preferovaný čas kurzu (vzhledem k možným vysokým teplotám v červenci
doporučuji brzy ráno nebo večer), můžete připsat i Vaše očekávání, co se chcete naučit.
OBECNÍ SERVIS
7
OBECNÍ POLICIE INFORMUJE
Zvláštní užívání místní komunikace pracovními stroji
a malými zahradními traktory bez registrační značky
Byl jsem osloven občany obce, zda
bych nemohl osvětlit právní předpoklady (možnosti) pro provoz malých
domácích traktorů a pracovních
strojů po pozemních komunikacích.
Provozovatel silničního motorového
vozidla a přípojného vozidla nesmí
mj. provozovat na pozemních komunikacích vozidlo:
• které je technicky nezpůsobilé
k provozu,
• které není zaregistrováno v registru silničních vozidel v České republice nebo v registru silničních vozidel jiného státu,
• které není opatřeno registrační
značkou nebo registrační značkou jiného státu,
• k němuž není sjednáno pojištění
odpovědnosti z provozu vozidla,
• které nemá platné osvědčení
o technické způsobilosti vydané stanicí měření emisí a stanicí technické
kontroly,
• které nemá identifikační údaje
v souladu s údaji uvedenými v registru silničních vozidel.
Foto: archiv TL
Proces, který by legálně umožnil majitelům pracovních strojů či jiným po
domácku vyrobeným zařízením a samohybům provoz na pozemních komunikacích, je popsán v zákoně
č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, kde se § 25 (Zvláštní užívání) uvádí následující:
(1) K užívání dálnic, silnic a místních
komunikací jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než pro
které jsou určeny (dále jen „zvláštní
užívání“), je třeba povolení příslušného silničního správního úřadu vydaného s předchozím souhlasem
vlastníka dotčené pozemní komunikace, a může-li zvláštní užívání
ovlivnit bezpečnost nebo plynulost
silničního provozu, také s předcho-
zím souhlasem Ministerstva vnitra,
jde-li o dálnici, v ostatních případech
se souhlasem Policie České republiky. Souhlas vlastníka se zvláštním
užíváním podle odstavce 6 písm.
c) bodu 3 a odstavce 6 písm. d) se
nevyžaduje v případě, že se jedná
o veřejně prospěšnou stavbu; k návrhu na zvláštní užívání může vlastník uplatnit námitky, o kterých rozhodne silniční správní úřad.
(2) Silniční správní úřad vydá rozhodnutí o povolení zvláštního užívání právnické nebo fyzické osobě na
základě písemné žádosti na dobu určitou a v rozhodnutí stanoví podmínky zvláštního užívání. Povolení ke
zvláštnímu užívání nezbavuje uživatele povinnosti k náhradám za poškození nebo znečištění dálnice, silnice nebo místní komunikace.
(6) Zvláštním užíváním dálnice, silnice a místní komunikace je
g) výjimečné užití místní komunikace a silnice samojízdnými pracovními stroji a přípojnými vozidly traktorů, které nemají schválenou technickou způsobilost podle zvláštního
právního předpisu.13a)
Ve stručnosti tedy ještě jednou
jak celý proces schvalování probíhá:
Žadatel odešle písemnou žádost
silničnímu správnímu úřadu obce
s rozšířenou působností, což je v případě Velkého Týnce Magistrát města
Olomouce, odbor stavební, oddělení
státní správy na úseku pozemních
komunikací; adresa: 779 11 Olomouc, Hynaisova 10; telefon: 588
488 141, e-mail: odb.stavebni@
olomouc.eu, e-Podatelna: podatelna
@olomouc.eu, datová schránka ID:
kazbzri
[13a) Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách
provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb.,
o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve
znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění
pozdějších předpisů]
V písemné žádosti uvede žadatel
mimo důvod (účel využívání) také
přesný popis pracovního stroje, který by měl být používán na pozemních komunikacích (technický popis,
rozměry, vybavení stroje, fotografie
stroje ze všech stran přiložit také)
Většina policistů a strážníků bývá
k provozu takových zařízení na vesnicích tolerantní. Jedná se většinou
o případy, kdy jsou zajištěny základní technické parametry vozidla,
které zásadním způsobem neohrožuje bezpečnost silničního provozu,
nepoškozuje komunikaci nebo neohrožuje životní prostředí; popř. stroj
nejede například bez světel za snížené viditelnosti.
Na druhou stranu však každý řidič
takového stroje riskuje vysokou pokutu (5-10 tisíc) a zákaz řízení (od
šesti měsíců do jednoho roku) v případě, že policista tolerantní nebude
nebo se stanete účastníky dopravní
nehody. Pokud provozovatel vozidla
neprokáže jeho technickou způsobilost k provozu na pozemních komunikacích způsobem stanoveným
zákonem, je vozidlo považováno za
Mgr. Filip Raclavský
strážník obecní policie Velký Týnec
725 544 540
[email protected]
Úřední hodiny:
pondělí 10:00 - 17:30
úterý
9:00 - 12:00
středa 9:00 - 12:00
Podrobnější informace o činnosti a dostupnosti obecní policie Velký Týnec
naleznete na www.velkytynec.cz
technicky nezpůsobilé pro provoz na
pozemních komunikacích a řidič se
tak dopouští přestupku dle § 125c
odst. 1 písm. a) bod 3. zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.
Dojde-li navíc při dopravní nehodě
ke škodám na majetku nebo ke zranění osob, nemusí pojišťovna plnit
pojistné podmínky, které jsou většinou uzavřeny na škodu způsobenou
takovým strojem pouze mimo pozemní komunikace.
V písemné žádosti dále žadatel uvede, v jakém rozsahu se bude stroj po
komunikacích pohybovat (plánované trasy, příp. po kterých ulicích by
měl stroj jezdit; případně poznámka,
že za snížené viditelnosti nebude
stroj používán)
Správní poplatek za vyřízení žádosti
je obvykle účtován jednorázově:
1000,-Kč
Silniční správní úřad si následně vyžádá stanoviska vlastníků komunikací a současně Policie České republiky. Policie ČR doplní do žádosti
nezbytné technické parametry,
které musí vozidlo při provozu na
pozemních komunikacích splňovat.
Tyto náležitosti se následně objeví
v rozhodnutí o udělení povolení
zvláštního užívání
Silniční správní úřad vydá písemné
rozhodnutí, kterým povolí konkrétnímu pracovnímu stroji zvláštní užívání pozemních komunikací, a to za
přesně stanovených podmínek. Řidič pracovního stroje, který se pohybuje po komunikaci, musí mít písemné rozhodnutí vždy při sobě, aby
bylo možné zkontrolovat, že vozidlo
splňuje všechny stanovené podmínky pro provoz.
Silniční správní úřad vydává písemné rozhodnutí o zvláštním užívání
pozemních komunikací na dobu určitou (obvykle pouze na jeden rok).
Filip Raclavský
8
OBECNÍ SERVIS
REDAKČNÍ DOTAZNÍK
Představujeme členy redakce Týneckých listů - Andrea Thunová, redaktorka
Foto: archiv TL
Andri, stejně jako já bydlíš v Grygově, ale pravidelně přispíváš
do Týneckých listů, co v nich čteš
jako první?
Nejprve je zběžně prolistuji a pak čtu
články, které mě zaujmou. Rozhovory se starosty, kulturní přílohu,
zprávy z dění v obci.
Foto: archiv A. Thunové
Do Týneckých listů píšeš zejména divadelní a filmové recenze
do kulturní přílohy, co jsi tedy
vystudovala?
Vystudovala jsem obor Teorie a dějiny divadla, filmu a masmédií na
Filozofické fakultě v Olomouci.
Měla jsi někdy ambice uplatnit
se v oboru? Přispívala jsi už někdy předtím do nějakých novin?
Měla, ale právě chyběla ambice dotáhnout to až do konce, což v mém
oboru většinou znamená stěhování
do Prahy. Po škole jsem dva roky pracovala na univerzitě jako redaktorka
PR časopisu a zároveň jsem externě
přispívala do týdeníku Mosty, kde
jsem psala filmové recenze.
Na jaké divadelní představení
kterého divadla či na jaký film
bys nás pozvala?
Při dubnové návštěvě Prahy jsem viděla Manon Lescaut (režie: Daniel
Špinar) v Národním divadle a to se
mně líbilo moc. Je to divadlo dle mého gusta - výtvarné s jasným režijním rukopisem. Nemusím moc zájezdová představení konverzačního
typu, která lákají na známé obličeje.
Pravidelně navštěvuji Divadelní flóru, kde je k vidění to nejlepší z tuzemského i zahraničního divadla.
Co se týče filmu, doporučila bych
Rodinný film, o kterém jsem psala
v minulých Týneckých listech, nebo
oddechovou Teorii tygra.
Jak velké máš děti? Můžeš porovnat život před nástupem na
rodičovskou a po jejím ukončení?
Syn Vojta má osm let a dceři Nině je
pět. Než přišly děti, měla jsem samozřejmě mnohem více času. Člověk žil jen sám sebou a svými vlastními radostmi a starostmi, což se
s dětmi změnilo. Přesto jsem se
snažila si na sebe čas udělat. Duševní hygiena je nezbytná. Rodičovská
dovolená byla fajn, ale nastal čas
zase se věnovat více sobě, navrátit
se do pracovního života mezi dospělé.
Vím, že ráda čteš, co máš momentálně rozečtené? Čím kromě
knih si děláš radost ve volném
čase?
Dočetla jsem Manon Lescaut ze studijních důvodů. Výše zmíněná inscenace Nezvalův text značně proškrtala, tak jsem si chtěla ověřit, zda
byly úpravy účelné. Dále mám rozečtenu povídkovou knihu Michela
Fabera Jablko - Povídky ze světa
Kvítku karmínového a bílého. Ta volně rozvíjí osudy postav z jeho viktoriánského románu Kvítek karmínový
a bílý, který bych doporučila ke
čtení. Kniha má sice 900 stran, ale
příběh je napsán natolik čtivě, že
vám bude nakonec líto, že ještě nemá dalších devět set. Jinak se snažím sportovat, abych se udržela
v kondici, jezdím na kole a s rodinou
chodíme na výlety. Oblíbená činnost
je také posezení s kamarádkami.
Oceňuji na tobě sebeironii. Vím,
že o sobě nerada mluvíš, ale
snad mohu prozradit, že na otázku, jak se ti líbil grygovský maškarní ples, jsi odpověděla, že
jsi byla za Koloběžku I. A jelikož
jsi v tombole vyhrála 50kg pšenice, byla jsi oficiálně pasována
„na slepici“. Můžeš sama sebe
ještě nějak popsat?
Já o sobě obecně nerada mluvím. Je
pravda, že schopnost ironie a sebeironie oceňuji jak u sebe, tak u ostatních. Ješitným lidem, co se berou
příliš vážně, se snažím vyhýbat. Na
druhou stranu může někdo ironii
chápat jako druh cynismu, což mi
bylo párkrát vytýkáno. U mě je ale
humor v některých případech styl
obrany, když jsou problémy či situace příliš vážné. Já si to tak pro sebe
zlehčím. Celkově se bojím velkých
slov.
Vnímáš u sebe nějaké limity –
u dovedností či vlastností, které
bys ráda posunula, změnila?
Určitě. Základní charakterové vlastnosti samozřejmě nezměním, i když
je mohu sebe více nenávidět. Musím
je prostě přijmout. Třeba právě neambicióznost a váhavost. Určitě nebudu měnit práci kvůli penězům,
když v té stávající jsou fajn kolegové.
V dnešní době asi ne příliš dobrá
vlastnost. Jinak si myslím, že jsem
komunikativnější, než jsem bývala.
To mě naučila učitelská profese.
Co jsi učila?
Učila jsem převážně angličtinu na
základní škole.
Vlivem různých bydlišť máš trochu zmapovanou Českou republiku. Kde se vám bydlelo nejlépe?
To lze těžko říct. Člověk se dříve či
později adaptuje všude. Pokud je
spokojený v osobním i profesním
životě, tak místo zase nehraje takovou roli. Za deset let mého krkonošského života jsem se zdokonalila
v běžkování, kterážto dovednost na
Hané skomírá. Hory mně občas chybí. Snad se v létě do Krkonoš podíváme. Máme tam přátele, které
bychom rádi viděli. V Grygově jsem
se zabydlela poměrně rychle, mám
tady již spoustu kamarádů a známých. Přesun nebyl tak náročný,
protože jsem předtím deset let studovala a pracovala v Olomouci. Citově nejblíže mám ale stále ještě ke
svému rodišti, respektive ke Štramberku, kde jsem často pobývala
u babičky a teď tam jezdím za rodiči.
Ptala se Kamila Grmolenská
Z ANÁLŮ PAMĚTI
9
Květnová výročí středomoravského regionu
Před 85 lety – dne 7. května 1931 zemřel v Olomouci
Antonín PETZOLD, sbormistr, hudební pedagog a skladatel.
Narodil se 13. 8. 1858 v Praze. Po studiu na varhanické škole působil
v l. 1877-82 jako varhaník v kostele u sv. Vojtěcha, poté byl dva roky kapelníkem divadla v Plzni. V l. 1885-87 byl učitelem hudební školy Moravan v Kroměříži a půl roku ředitelem školy. Pak působil v Olomouci, kde byl
v l. 1888-1911 ředitelem hudební školy Žerotín a 1893-1910 a 1917-18
spolkovým sbormistrem. Pedagogicky působil i v Pöttingeově dívčím ústavu.
Pod jeho uměleckým vedením realizoval Žerotín mimo jiné pět Smetanových
oper, cyklus symfonických básní Má vlast, oratoria H. Berlioze, A. Dvořáka,
J. Haydna, P. Křížkovského a W. A. Mozarta. Je rovněž autorem řady skladeb,
z větší části duchovních, nejznámější Missa Solemnis. Složil Hanácké harmonické písničky a v r. 1920 v Luhačovicích „hymnu“ hanácké republiky.
(Československý hudební slovník. 2. Praha, SHV 1965, s. 287-288.)
Před 80 lety - dne 7. května 1936 se v Louce u Jemnice narodil Stanislav
KOMENDA, emeritní univerzitní profesor, vědecký
pracovník a spisovatel.
Gymnázium absolvoval v Moravských Budějovicích a v r. 1959 promoval na Matematicko-fyzikální
fakultě UK v Praze v oboru teorie pravděpodobnosti a matematické statistice. Poté nastoupil na Lékařskou
fakultu UP v Olomouci, kde působil
padesát let.
Prof. RNDr. Stanislav Komenda, DrSc.
byl plodný autor. Jeho odborná publikační činnost zahrnuje na 700
článků, 8 monografií a 15 učebních
textů a skript. Literárně činný byl též
v oblasti menších žánrů: aforismy,
básně, eseje a fejetony. Kromě knih
vlastních, kterých je více než třicet,
byly jeho aforismy publikovány v antologiích Myšlenky 1-12; Slovník myšlenek; Nezabolí jazyk od dobrého slova a také v časopisech.
Úzce spolupracoval s rozhlasem. Po r. 2001 spolupracoval s internetovým
almanachem Zonty 2001 a od prosince 2003 vydával jedinečný internetový
měsíčník „Liber catenatus“ s podtitulem Úvahy o životě a přilehlém okolí.
Přednášel asi na třiceti místech Evropy a Ameriky. Překládal z angličtiny,
němčiny a ruštiny. Získal zhruba deset prestižních ocenění, v r. 2001 také
Cenu města Olomouce. Zemřel 17. 2. 2009.
(Všetička, F.: Olomouc literární. 2002. * Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce. 2004.)
Před 80 lety – dne 9. května 1936 zemřel v Uherském Hradišti Stanislav
LOLEK, myslivec, znalec
lesa, akademický malíř
a ilustrátor.
Narozen 10. 11. 1873 v učitelské
rodině Jakuba Lolka, který byl správcem palonínské školy (1871-88).
Stanislav studoval reálné gymnázium v Prostějově a v srpnu 1889
nastoupil na předškolní lesnickou
praxi do Veselí u Mohelnice. Zde jej
učil revírník Gustav Kořínek základům myslivosti a vyprávěl mu veselé příběhy o nezbedné lišce, které se
měly přihodit na střítezské hájovně.
Po maturitě na Lesnické škole v Písku nastoupil jako lesní adjunkt na
velkostatek ve Lnářích u Blatné, kde
kreslil mapy, které doplňoval figurální výzdobou. Jeho talentu si všiml
lesní rada Theodor Mokrý a doporučil mu, aby se dal na dráhu malíře.
Mladý Lolek dal tedy po třech letech výpověď a s podporou Ing. T. Mokrého
nastoupil studia na Akademii výtvarného umění v Praze v r. 1895. Zde se učil
krajinomalbě u prof. Julia Mařáka čtyři roky a po jeho smrti byl žákem prof.
Ottenfelda. V l. 1902-3 studoval grafiku v Mnichově u Neumanna a Heinemanna. S přítelem Adolfem Kašparem, známým ilustrátorem, zavítal na jaře
1903 do Lnář, aby zde kreslili vnučku slavného loutkáře Arnoštu Kopeckou,
která v sále hostince hrála loutkové divadlo. Pro místní ochotnický spolek
namalovali oponu s pohledem na Lnáře. Jeho první krajiny jsou z jižních Čech
a maloval i vzácnější druhy zvěře. R. 1907 jel s Antonínem Slavíčkem do Pa-
říže, kde studoval díla francouzských impresionistů. V r. 1909 procestovali
i severní Jadran. Pak žil hlavně na Moravě, na Telčsku, moravském Slovácku
a na Slovensku. Oblíbenými tématy jeho tvorby byly motivy z lesního interiéru a ze života lesní zvěře (Liščí rodina, 1915, 1921; Koncert v lese, 1927;
Cesta lesem, 1928). Cyklus jeho kreseb zvěře inspiroval Rudolfa Těsnohlídka
k napsání pohádkové knížky Příběhy lišky Bystroušky a ten zase Leoše
Janáčka k napsání světově proslulé opery stejného jména. R. 1931 byl Lolek
za podpory Theodora Mokrého jmenován řádným členem České akademie
výtvarných umění. Zbytek života strávil v Uherském Hradišti.
(Dvořák, Fr.: Stanislav Lolek – umělec tajně slavný. 2006. * Lolková, Krista:
Zamyšlení nad mým prastrýčkem Stanislavem Lolkem. – oba in: www.
kavarna-lostice.cz)
Před 30 lety – dne 9. května 1986 zemřel v Praze Miloslav ARBEIT, český pěvec, tenorista, sólista opery
Národního divadla v Praze.
Narodil se v Bělkovicích č. p. 55 7. 8. 1924. Studoval gymnázium ve Šternberku a pak Obchodní akademii v Olomouci. Ještě před maturitou byl totálně
nasazen do Stuttgartu, kde byl dva měsíce vězněn v koncentračním táboře.
Po osvobození se měl stát obchodníkem, ale protože hezky zpíval a v rodišti
se věnoval ochotnickému divadlu, začal se učit opernímu zpěvu u profesora
pražské konzervatoře Konstantina Karenina (1897-1966), který zde působil
od r. 1950. Arbeitovo první umělecké angažmá bylo ve Slezském divadle
v Opavě, kde působil v l. 1945-46, 1951-54 a 1959-64. Poté zpíval v Těšíně,
v l. 1946-50 v Olomouci, 1950-51 v Českých Budějovicích a od r. 1954
v Brně. Na brněnské scéně debutoval jako Alfréd ve Straussově Netopýrovi.
V r. 1959 se vrátil opět do Opavy, kde mu byly svěřovány role v českých
i světových operách a operetách. Věnoval se i koncertnímu zpěvu. Pak
působil opět v Českých Budějovicích, odkud odešel v r. 1963 do souboru
Národního divadla v Praze, jehož členem zůstal až do smrti. Svým příjemně
zbarveným hlasem precizností, hereckou i pohybovou kulturou byl vždy
uznávaným představitelem na operních i operetních scénách. Vytvořil např.
prince v Rusalce, Bendu v Jakobínu, Dona Césara v Nevěstě messinské ad.
(Skarupský, J.: Osobnosti obce. Hanáček-občasník Bělkovice-Lašťany, červenec 1996, s. 5. * Šlapanská, E.: Před lety.In: APLAUS, r. V. srpen-září 2004,
Brno.)
Před 15 lety – dne 12. května 2001 zemřela v Praze
RNDr. Míla TOMÁŠOVÁ, roz. Emílie Selingerová, mikrobioložka, filozofka a spisovatelka.
Narodila se 24. 9. 1920 v Kotvrdovicích na Blanensku. Mystické zkušenosti ji
provázely od útlého dětství. Popis hlubokého duchovního ponoření, které
zažila již ve čtyřech letech, popisuje v esejistické knize, která vyšla v r. 1991.
V Olomouci absolvovala reálné gymnázium a pět semestrů FF UP. Pak přešla
do Prahy, kde vystudovala PřF UK. V r. 1959 se provdala za jogína a mystika
JUDr. Eduarda Tomáše (1908-2002). Zabývala se náboženskou a jógovou
filozofií, psala básně a eseje. Její duchovní příběhy, promluvy a odpovědi na
dotazy vyšly na dvanácti kazetách. Spolu s manželem vydala v r. 1990 knihu
Praxe jógové filozofie. O rok později vyšla její sbírka básní Průzračný svět
a eseje Za čas a prostor. V r. 1995 vyšla další sbírka esejí Třpyt prázdna. Od
r. 1994 byla zařazována do encyklopedie vybraných duchovních osobností
Who is Who of Women, vydávané v Anglii. Opakovaně byla nominována
v l. 1994 a 1996 Biografickým ústavem USA do svazku 500 vůdčích
osobností tohoto století. Setkala se s mnoha duchovními učiteli, z nichž
nejvýznamnější byl František Drtikol a Ramana Maharši.
(ČBS Praha 1992, s. 740. * Machala, L.: Průvodce po nových jménech české
poezie a prózy 1990-1995. Olomouc 1996, s. 151.* Pařík, M.: Průzračný svět
Míly Tomášové. In: Regenerace 2002, prosinec, s. 25 * Za Mílou Tomášovou.
In: Regenerace, červenec 2001, s. 37.)
Před 95 lety – dne 13. května 1921 se ve Velkém Týnci
narodil František DOČKAL, kronikář obce, písmák a lidový básník.
Po vychození obecné školy odešel studovat do Olomouce nižší gymnázium
a hospodářskou školu. Od školních let psal básničky, texty a krásně maloval.
Celým jeho životem se jako červená nit táhl zájem o národopis a činnost
místního folklorního souboru. O čuháckém podřečí napsal v r. 1967 knihu
nazvanou Čuhácká dědina. Další titul knihy Čuháci vekládajú (1996) je věnován národopisnému souboru Týnečáci. Publikoval také v regionálních
sbornících a Hanáckém kalendáři. Odborníci z oblasti dialektologie potvrdili,
že autor obou knih položil základy fonetické čuhácké literatuře. Zemřel
23. 11. 2000. V pozůstalosti zanechal několik básnických sbírek, např. Básně pacholka, Týnecké polní kvítí, Verše pacholka. Také Povídky z dospívání
a Cestou domů.
(Tichák, M.: Paměti obce Velkého Týnce. Olomouc, DANAL 1998. * Čtení
o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007)
Před 70 lety – dne 14. května 1946 se v Českém Těšíně
narodil Vladislav GALGONEK, fotograf – výtvarník.
Od dětství se zabýval fotografií. Zájem prohloubil studiem výtvarné fotografie na Lidové konzervatoři v l. 1967-69. Profesionálně se fotografii
věnoval od r. 1971, kdy začal působit jako fotograf - výtvarník na dole Odra
v Ostravě. Od r. 1973 působil jako redaktor-fotoreportér ČTK Praha a působil
10
Z ANÁLŮ PAMĚTI
v oblastní redakci v Olomouci. Začátkem 80. l. vystudoval dálkově reportážní
fotografii na FAMU. Zúčastnil se řady výstav v ČR i zahraničí, zejména se
skupinou H 70 (Ostrava, Havířov), uspořádal autorské výstavy - Hukvaldy
1976, Uničov 1984, Jeseník 1985, Havířov, Uničov 1987, Olomouc 1990,
Šternberk 1992, Olomouc 1996, 1999, Šumperk 2009, Mohelnice 2009.
Zúčastnil se celostátních a mezinárodních fotografických výstav a soutěží.
Své snímky publikuje v ČR i zahraničí. Je členem Unie výtvarných umělců ČR
a výtvarné skupiny STŘET 2001. Získal několik cen v novinářské soutěži
Czech Press Photo. V r. 2007 obdržel Cenu města Olomouce u příležitosti
životního jubilea.
Jubilantovi srdečně gratulujeme k významnému jubileu
a přejeme mu hodně zdraví a trvalý tvůrčí elán!
Před 75 lety – dne 15. května 1941 se v Olomouci
narodila Vladimíra CETKOVSKÁ, ředitelka Základní
školy v Olomouci a publicistka.
Po maturitě na Slovanském gymnáziu studovala PdF a FF UP, obor český
jazyk a dějepis. První učitelské kapitoly začala psát ve Šternberku a poté
působila v Bohuňovicích. Po sametové revoluci byla jmenována ředitelkou
ZŠ na Zeyerově ulici. Věnovala se metodice vyučování a řadu let byla
členkou Kabinetu českého jazyka v Okresním pedagogickém středisku a ve
Středisku informatiky a služeb škole. Od r. 1984 pracovala ve výboru
Literární sekce ve Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Po r. 1989 se
pilně věnovala publicistice.
Její články najdeme nejen v Učitelských novinách, ale i na stránkách regionálních periodik.
V pol. 90. l. publikovala cyklus 22 fejetonů pod jednotným názvem Hanácké
bulvár. Tehdy začala používat literární pseudonym Eva Zielenská na stránkách týdeníku Hanácký kurýr.
Jubilantce srdečně gratulujeme k významnému jubileu
a přejeme hodně zdraví a trvalý tvůrčí elán do dalších let!
Před 105 lety – dne 18. května 1911 se narodil v Olomouci Bedřich SLAVÍK, literární historik, kritik a novinář.
Po maturitě na gymnáziu ve Znojmě (1929) odešel studovat bohemistiku
a germanistiku na FF UK v Praze. Studia ukončil doktorátem v r. 1934
u profesora Miloslava Hýska disertační prací Hanácké písemnictví. Rukopis
byl poctěn cenou České akademie věd a umění. V období l. 1934-44 učil na
středních školách v Praze. Koncem nacistické okupace mu školské úřady
zakázaly učit pro jeho vlastenecké názory. Pracoval proto do konce války jako
pomocný dělník a příležitostně vykonával též funkci lektora pro nakladatele
R. Prombergra (1893-1974) a nakladatelství Josefa Lukasíka (1940-49). Po
osvobození se vrátil opět do školy, záhy však pracoval jako redaktor Lidové
demokracie. Začátkem 50. l. byl však z redakce propuštěn z politických
důvodů a znovu několik let pracoval jako dělník. V 60. l. se vrátil k odborné
práci jako lektor Dilie, odkud odešel v r. 1972 do důchodu. Poté se plně
věnoval literární historii.
Napsal řadu studií a monografií o moravské regionální literatuře. Jeho práce
byly bohaté na přesné faktografické údaje. Pozornost soustředil na méně
známé autory, jejichž dílo vznikalo mimo kulturní centra. V r. 1940 vyšla
v nakladatelství R. Prombergra kniha Hanácké písemnictví. Původní rukopis
disertační práce byl pro knižní vydání rozšířen a jednotlivé kapitoly byly
doplněny do r. 1939. V r. 1947 vyšla u Prombergra další jeho kniha Písemnictví na moravském Valašsku. Začátkem 30. l. se prezentoval svými esejemi o Ondřeji Přikrylovi (1932), O. Bystřinovi (1933) a studií Jiří Wolker
a Svatý Kopeček (1935), které vyšly v Olomouci. Zemřel 28. 8. 1979 v Praze.
(Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska. 5. Opava 1983, s. 118-120. *
Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945-2000). Ostrava 2001. *
Nezbeda,V.: In memoriam B. S. In: Severní Morava, 38, 1979, s. 72-73.)
Před 80 lety – 20. května
1936 se narodil v Olomouci Jan ŠEVČÍK, šachový
skladatel a redaktor šachových časopisů.
Jako syn velkopodnikatele s nábytkem nesměl po r. 1948 studovat.
Vyučil se jako obráběč kovů a pracoval ve Strojírnách potravinářského
průmyslu. Od mládí se věnoval královské hře. Závodní šachovou dráhu
zahájil v r. 1958 v klubu Slávia Olomouc, kterou později převzala Sigma
a následovně Lokomotiva. V r. 1972
byl v druhé lize jako hrající kapitán.
Současně se začal zajímat o studii.
Po vyznamenané prvotině v r. 1970
a dalším ocenění, převážil jeho zájem o studiový šach. K raktické hře se vrátil
až v r. 1992 a aktivně hrál dalších deset let.
Publikoval celkem 105 studií. Získal čtyři ceny, devět čestných uznání a devět pochvalných zmínek. Byl redaktorem studiové rubriky v Šachovém
umění v období let 1981-83 a v Šachové skladbě v l. 1998–2001. Vedl studiovou rubriku v Československém šachovém bulletinu (Olomouc 1991-96).
S prof. Lubošem Kopáčem (1908-1983) tiskli v Šachovém umění seriál nazvaný Skladatel studií začátečník. Z jeho podnětu vznikla Okružní skladatelská soutěž novinových rubrik. Propojení šachové hry s praktickou hrou se
snažil definovat v několika monografiích. Nejprve vyšla vlastní sbírka Studie
kontra partie (1996), pak následoval první díl publikace Studie s parametry
partie (2001), o rok později vyšel druhý díl. Rozhodoval také několik konkursů studií. Poslední čas se věnoval experimentu, s cílem pomoci odstranit
bariéru mezi praktickými hráči a skladateli studií úloh prostřednictvím vytváření databází na toto neprobádané téma. Zemřel 19. 10. 2013.
(Malá encyklopedie šachu. Praha Olympia 1989. S. 376.)
Před 105 lety – 28. května
1911 se v Loučanech narodila Františka KADLÁČKOVÁ, roz. Přidalová,
autorka povídek psaných
hanáčtinou.
Vždy se zajímala o život kolem sebe
i činnost v obci. Zapisovala si různé
udá-losti, vzpomínky na mládí v rodišti, příběhy, které slýchávala od
loučanských občanů, kteří se scházívali v hospodě Na Trávníku i místní
taškařice. Pod názvem Strašidlo
v kapli aneb Bévalo na Hané vyšla
v r. 1991 kniha dvaceti povídek. Další její vzpomínky zůstaly nepublikované v pozůstalosti. Členka Klubu
přátel Náměště na Hané a okolí
zemřela 6. 3. 1996 v olomoucké nemocnici.
(Czmero, R.: Spisovatelka z Loučan.
Hanácké noviny, 24. 2. 1992. s. 5. *
Nekrolog. Náměšť na Hané a okolí,
1996, č.9. s.37).
Připravila Hana Ševčíková, foto - archiv autorky
Osobnosti
V březnu připomnělo se veřejnosti
150. výročí narození olomouckého
arcibiskupa Leopolda Prečana,
týneckého rodáka. Pocházel z mlynářského rodu. Prečanův vrchní
mlýn stojí na Kravarech, č. p. 83,
dnes u Plachých, přestavěný byl
v roce 1932. Poslední mlynář Prečan
byl Stanislav, bratr arcibiskupa. Do
50. let se ve mlýně ještě šrotovalo
a dělala se kaše (jáhly). Prosná kaše
byla hlavním krmením pro malá
kuřátka a také k vaření. Mlýn měl
svůj rybník, rozkládal se v místě
dnešní autobusové zastávky Komárov, směr Olomouc, mezi silnicí okolo domu č. p. 84 a obecní cestou na
Zamlýní. Voda z rybníka vtékala do
mlýna u vchodu do přízemí domu.
Rybník zanikl v roce 1949. Mouka se
v Týnci mlela v dolním mlýně u Kremláčků (Kubíčků). Tam byla vedle
mlýna také pekárna. Dvakrát denně,
ráno a po poledni byl teplý chleba.
Na to se nedá zapomenout. Brávali
jsme ho denně domů cestou ze školy.
Druhá pekárna v Týnci byla u Šmidáků, vedle pošty, kde se pekly i rohlíky.
Loňský Bečákův rok také ocenil tento týnecký rod. Pamětní deska na
rodném domě ke stému výročí narození Jana Rudolfa Bečáka připomíná tohoto znalce národopisu
čuháckého, hanáckého i spolubudovatele Valašského muzea v Rožnově
pod Radhoštěm v 60. letech, po
skončení tvrdého komunistického
teroru. Janův otec poslanec Jaroslav a bratr Lubomír užili si kon-
centráku a po válce komunistického
teroru jakožto třídní nepřátelé - sedláci. Jan též do 60. let pracoval jako
nádeník. Pana poslance si pamatuji,
protože měl šedivé, vlastně úplně
bílé vlasy. Takové vlasy měl i pan
stavitel Donád z Olomouce, který
jezdil do Komárova do zahrady. Nosil
tmavé brýle, chodil s hůlkou, celý se
hodně třásl a jeho paní Emílie musela ho vodit pod paží. Byl původem
žid, taky byl v koncentráku. Další
slavný Týnečák byl Václav Nešpor,
dlouholetý olomoucký archivář. Napsal dějiny Velkého Týnce. Pro nás to
byl strýc, byl to bratranec naší stařenky. V Praze žil architekt Kolář,
který projektoval Mohylu na Hradisku. Připomínám ještě osobnost akademika MvDr. Klobouka, slavného
veterináře. Vzpomínalo se také na
MUDr. Vanýska. Vzpomnělo se také v březnu na ministra Jana
Šrámka z Grygova, významného
politika, který zemřel v dubnu 1956.
Byl jsem s mými rodiči také na jeho
tajném pohřbu 25. dubna. Budova
obecního úřadu v Grygově - to byl
kdysi rodný domek a vila Šrámkova,
tam dožila jeho maminka Jenovéfa,
která zemřela v r. 1933 devadesátiletá. O pánímámu Šrámkovou starali se naši stařečci Skopalíkovi, jakožto naprotivější sousedé. A my
vnoučata o životě panímámy a pana
ministra toho věděli hodně, hlavně
od staříčka. Staříček řikávale, já titulujo Šrámka pane ministře, od mně
zas říká súsede - to se cení!
Vojtěch Hrudník
Z ANÁLŮ PAMĚTI
11
Týnecký rychtář František Marek (1737-1804) a jeho rodina
5. část
Rychtář
V čele vesnické poddanské samosprávy stál vrchností jmenovaný
rychtář.1 Stál sice v čele obce, ale zastupoval primárně vrchnost. Rychtář
byl stejně jako pudmistr volen, resp.
navrhován obcí a následně schvalován vrchností při tzv. „obnovení
úřadu“. Vrchnost podporovala rychtáře tím, že nařizovala ve výročních
artikulech celé obci poslušnost rychtáři a neposlušné poddané trestala.
Funkce rychtáře byla především policejní a soudní.2 Úplná soudní pravomoc týnecké rychty zanikla za třicetileté války (naposledy doložena
roku 1629) a už nikdy nebyla znovu
obnovena. V důsledku zániku týnecké rychty ve Velkém Týnci nevznikla
také žádná obecní kancelář a zasedání se tak konala v domě úřadujícího rychtáře.3 V 18. století řešil
rychtář pouze menší spory, např.
spory o dědické „nápady“, o výměnky, hranice, polní krádeže apod.
Hrdelní spory, záležitosti pozemkové
držby, berní a vojenské spory rozhodovala vrchnostenská kancelář.
Pokud rychtář viníka odsoudil, mohl
ho potrestat buď pranýřem, který ve
vesnici stál pravděpodobně na prostranství před kovárnou,4 nebo mohl
být odsouzený uvězněn v obecní šatlavě.5
Policejní funkce spočívala především
v dohlížení nad pořádkem a dodržováním mravů mezi poddanými.
V případě menších přestupků proti
pořádku mohl rychtář provinilce, jak
už je výše zmíněno, potrestat.
Kromě toho měl rychtář, a někdy
i konšelé, také funkci kontrolní. Vrchnost jich často využívala ke kontrole
hospodaření panského dvora.6 Při
setí obilí ověřovali počet zasetého
obilí, o žních počet mandelů, na mlatě namlácených korců, v chlévech
narozená telata atd.7
Instituci, v rámci níž docházelo k různým správním i samosprávným úkonům, byla obecní hromada, kterou
rychtář svolával. Účastnili se jí sedláci a chalupníci, ale i podruzi.
Protože hromadu svolával rychtář,
lze předpokládat, že to bylo většinou
z popudu vrchnosti. Na takové hromadě většinou informoval rychtář
sousedy i ostatní obyvatele obce
o záměrech vrchnosti, nových státních patentech a vrchnostenských
nařízeních. Rychtář na ni řídil chod
obce a vykonával svou úlohu.8
Za vykonávanou činnost byl rychtář
osvobozen od všech robot, vojenských kvartýrů a fořponů. Rychtáři
byli ve Velkém Týnci především sedláci, ale najdeme mezi nimi také
chalupníky, především v dobách tuhé roboty, protože chalupníci vykonávali pouze pěší robotu. Vrchnost
také využívala jmenování chalupníků rychtáři při tlaku na sedláky.9 Po
abolici robot v roce 1787 byla rychtáři vyměřena odměna za vykonávanou službu ve výši 24 zlatých ročně.10
Rychtář také dohlížel na dodržování
a organizaci roboty. K jeho dalším
povinnostem patřil výběr kontribuce, vrchnostenských a občas i farských dávek.11 Od roku 1788 vybíral
také od sedláků a chalupníků školné.
Povinností rychtáře bylo dostavit se
jednou za týden do vrchnostenské
kanceláře k „správě“, kde dostal
instrukce od vrchnosti.
Rychtáře najdeme často při sepisování testamentů jako povolané
svědky. Jejich přítomnost není sice
nutná, řada testamentů rychtáře
mezi svědky neobsahuje, svědectví
rychtáře jako vážené osobnosti zastupující vrchnost jim však zaručovalo větší legitimnost. V knihách
svatebních smluv a testamentů z poslední čtvrtiny 18. století a počátku
19. století najdeme 26 testamentů,
z nichž 20 bylo sepsáno v přítomnosti rychtáře.
Stejně jako pudmistrovi a konšelům
měla být i rychtáři prokazována poddanými náležitá úcta. Za jeden z dokladů o váženosti rychtáře lze opět
považovat vysoké zastoupení rychtářů mezi svědky svatebních smluv.
Alespoň jednoho rychtáře najdeme
mezi svědky u 64 % svatebních
smluv.
Kromě výjimečnosti rychtářského
úřadu a vlastnění půllánního gruntu
bylo postavení Františka Marka
založeno také na faktu, že byl čestným občanem města Olomouce.12
O tomto faktu se dovídáme ze svatební smlouvy Jana Marka a Anny
Svobodové, ve které písař označuje
Františka Marka jako: „souseda
a obyvatele holomouckého“.13 Tento
statut mu dával v rámci týnecké
komunity zcela jedinečné postavení,
u žádného jiného týneckého poddaného se obdobný jev nepodařilo doložit.
Milan Tichák píše ve svých týneckých dějinách,14 že František Marek
byl v letech 1786‒1799 ustanoven
rychtářem celkem šestkrát. Tuto
informaci přebral z Dějin Velkého
Týnce Václava Nešpora.15 Václav
Nešpor sice uvádí 6 roků (1786,
1789, 1792, 1793, 1798 a 1799) pro
které bylo z listin, gruntovních knih
a výslechů před uřady možné dohledat roky úřadování Františka Marka,
ale rozhodně nevylučuje další roky
Markova rychtářství.
Václav Nešpor ve své práci opomněl
nebo nestihl využít některé jiné
prameny dokládající rychtářskou
činnost Františka Marka. Jedná se
především o knihy svatebních smluv
a testamentů a matriky, ve kterých
u rodičů, svědků a kmotrů nalézáme
také sociální statut dané osoby,
resp. vykonávanou funkci. Dle knih
svatebních smluv lze doplnit léta, ve
kterých byl rychtářem František
Marek o roky 1787,16 1791,17 1794,18
1795,19 179620 a 1797.21 Stejně tak
lze rok 1788 určit jako rok, kdy byl
rychtářem František Marek, protože
toho roku podepsal 17. listopadu na
krajském úřadě v Olomouci dohodu
o školném na týnecké škole spolu
s rychtáři okolních obci.22 Rok 1800
lze zase doložit zápisem v pozemkové knize.23 O tom, že byl František
Marek rychtářem i v roce 1790, nám
zase podává zprávu zápis z probíhajícího sporu mezi týneckou obcí,
kterou František Marek zastupoval,
s olomouckým měšťanem Janem Bubíkem.24 Vzhledem k výše uvedeným
zjištěním tak lze opravit Milana Ticháka. František Marek nebyl usta-
noven vrchností rychtářem šestkrát,
ale patnáctkrát, a byl rychtářem ve
Velkém Týnci celých 15 let v letech
1786-1800, což představuje nejdelší
soustavné vykonávání rychtářské
funkce ve Velkém Týnci v celém
18. století.
Roku 1790 se v pramenech setkáme
také s císařským rychtářem.25 Tím
byl Jan Hrabal, který ten čas byl také
pudmistrem. Funkce císařského
rychtáře vznikla kvůli zavedení nového berního systému - Josefinského katastru, roku 1789. Vznikla
tak dvojí obecní správa, protože
vedle venkovských rychtářů (v roce
1790 František Marek), existovali
také nově císařští rychtáři pro berní
obce.26 Ti byli přímo podřízeni okresním výběrčím daní a byli svobodně
voleni obcí.27 Tato funkce však byla
už roku 1790 po odvolání Josefinského katastru Leopoldem II. zrušena.28
František Marek nebyl jediným
příslušníkem svého rodu, který se
stal týneckým rychtářem. Rychtářem byl už Františkův otec Vávra
(v letech 1747‒1750, 1759) a stejně
tak se týneckým rychtářem stal
Františkův druhorozený syn Jan (v letech 1808, 1815–1821). Od roku
180129 nacházíme ve funkci rychtáře
Jakuba Zacpala, synovce Františka
Marka.
Následující dvě podkapitoly podávají
svědectví o dalších záležitostech,
které František Marek ve funkci rychtáře řešil.
Josefinský katastr
Patentem z 20. dubna 178430 nařídil
Josef II. provést přípravné práce pro
vytvoření nového katastru, který se
měl stát podkladem pro nový berní
systém. Tento patent formulovaný
samým Josefem II. měl za cíl vytvoření soupisu veškeré zdanitelné
půdy v českých zemích. Patent předepisoval v 10 základních paragrafech a přiloženém Vynaučení způsob
sepisování a vyměřování pozemků.
Nejprve byly vyměřeny obecní hranice, teprve poté došlo k vyměřování
pozemků jednotlivých sedláků.31 Katastrem měl být zjištěn počet „všech
užitek přinášejících gruntů a bytelností“ a „určen obilný vejnos dle
ourodnosti gruntů“.32
Vrchnost je v patentu vyzývána k aktivní spolupráci a provedení měření
co nejdříve dle možností.
Vyhotovené přiznání podepsané
vrchností mělo být následně uloženo
buď u rychtáře, nebo faráře, „aby tak
mohla kontrolovati jedna obec
druhou a držitel držitele.“33 V patentu jsou velkoryse odpuštěny pokuty
za zatajenou půdu z předchozího
katastru, pokud dojde k jejímu přiznání. Veškerá zatajená půda v novém katastru má však být držiteli
Foto: M. Drozda
Desky vyhotovení Josefinského katastru z Velkého Týnce, 1787–1788.
(MZA, fond D 6, kniha 166).
12
Z ANÁLŮ PAMĚTI
Týnecký rychtář...
odňata a dána tomu, kdo na nepravost upozorní.34
Ve Velkém Týnci se začalo vyměřovat 3. srpna 1787 za účasti a kontroly vrchnostenských úředníků, rychtářů a pudmistrů všech sousedních obcí. Měření prováděli sedláci
předepsaným řetězem 10 sáhů
dlouhým. V komisi zastupoval týneckou vrchnost vrchní kapitulních statků Karel Strasser, za Vsisko správce
kanovníka hraběte Vettera J. K. Wagner, dále byl v komisi správce týneckého dvora Antonín Kunschner
a za vikářský statek v Krčmani Karel
Josef Zatoschil. Ze sousedních vesnic zastupovali Čechovice Šimon Pospíšil a Matěj Dvořák, Krčmaň Matěj
Horák a Josef Smejkal, Grygov Sarkander Navrátil a Jan Strouhal, Vsisko Ignác Doležel, Sarkander Kupka
a Antonín Zakraj, Velkou Bystřici
Josef Konečný a Jiří Spáčil, Holici
Ignác Olejník a Martin Ulrich. Velký
Týnec zastupoval rychtář František
Marek a konšelé Martin Kroutil a Tomáš Floreček.35
Kromě vyměřování Josefinského katastru ve Velkém Týnci se František
Marek účastnil v průběhu roku 1787
a 1788 vyměřování také v okolních
vesnicích: ve Vsisku,36 Čechovicích,37
Grygově,38 Krčmaňi39 a V. Bystřici.40
Spor o školné
Roku 1788 byl František Marek
účastníkem sporu o placení školného. Škola byla ve Velkém Týnci už
v roce 1658, tehdy měla ale pouhých 12 žáků.41 V polovině 18. století
to už ale bylo přes 120 a do této
školy docházely také děti z okolních
vesnic (Čechovice, Grygov, Vsisko
a Krčmaň).42
Plat si učitel vybíral sám, a to každou
sobotu (tzv. sobotales), celkem
5 krejcarů týdně (2 krejcary za čtení
a 3 krejcary za psaní a počty) za
každé dítě, které školu navštěvovalo. Kromě toho učitel dostával
čtvrtletně od každého sedláka, jehož
dítě chodilo do školy, jeden pecen
chleba a od každého zahradníka pecen chleba jednou za půl roku. Koleda byla ve Velkém Týnci zrušena
a nahrazena peněžitou náhradou,
každý sedlák za ni odvedl učiteli
ročně 12 krejcarů, domkař 7 krejcarů.43
Podle nového nařízení Josefa II. z roku 1788 však měl nově peníze vybírat rychtář a odvádět je učiteli.
Vesničané se ale proti této změně
obořili. Největší odpor se zvedl v Krčmani, kde v jejím čele stál rychtář
Dominik Sedláček, který byl následně jako viník nepokojů z úřadu
sesazen. Napjatou situaci vyřešila až
dohoda, která byla uzavřena na
krajském úřadě 17. listopadu 1788.
Zde všichni přítomní uznali potřebu
nové školní budovy pro tehdejších
227 žáků a potřebu učitelského pomocníka. Otop (10 sáhů dřeva ročně) měla podle zákona učiteli dodávat vrchnost. Proti odvodu chleba se
postavily všechny obce s tím, že jsou
ochotny dávat polovinu, tj. sedlák
2 a zahradník 1 pecen chleba ročně,
s tím následně učitel souhlasil.
Dohodu podepsali rychtáři František
Marek (Velký Týnec), Pavel Bezloja
(Čechovice), František Tomančík
(Vsisko), František Krejčí (Grygov)
a pudmistr Crha Čechák (Krčmaň).44
Martin Drozda
1 Vojáček, L. ‒ Schelle, K. ‒ Knoll, V.:
České právní dějiny, s. 208.
2 Chocholáč, Bronislav: Soudní znalci,
notáři či spekulanti? Role rychtářů na
západní Moravě v 16. a 17. století.
In: Ad vitam et honorem. Profesoru
Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno,
2003, s. 757.
3 Tichák, M.: Paměti obce Velkého
Týnce, s. 19.
4 Pranýř se ale v době rychtářství
Františka Marka už nepoužíval.
5 SOkA Olomouc, fond Václav Nešpor,
kart. 9, inv. č. 26, folio 5.
6 Tamtéž.
7 Černý, Václav: Hospodářské instrukce.
Přehled zemědělských dějin v době
patrimonijního velkostatku v XV. - XIX.
století. Praha, 1930, s. 87‒88.
8 Doušek, R.: Sebranice a jejich rychtář
Ondřej Kanyz (1694‒1761), s. 64.
10 ZAOpO, fond MCO, sign. g53/3,
karton 394, kniha Robotabolizionkontrac des Olmutzer Metropolitan
Kapitularischen Guts Grosteinicz.
12 Podobný jev lze sledovat i u milčického rychtáře Františka Jana Vaváka,
který získal čestné měšťanství města
Plzně. Srov. Kutnar, František: František
Jan Vavák. Praha, 1941, s. 36‒38.
13 ZAOpO, fond SPKO, sign. 16126, folio
76‒77. Žádný další pramen, který by
tuto hypotézu potvrzoval, se však najít
nepodařilo.
14 Tichák, M.: Paměti obce Velkého
Týnce, s. 20.
kart. 9, inv. č. 26.
42.
45‒46.
14.
19 Tamtéž, folio 70.
kart. 9, inv. č. 26, nefoliovaná část.
23 ZAOpO, fond SPKO, sign. 16112, inv.
č. 13439, folio 12.
24 ZAOpO, fond SPKO, sign. HIb29, inv.
č. 4131.
109‒111.
26 Krofta, K.: Dějiny selského stavu,
s. 354.
27 Tamtéž, s. 357.
28 Tamtéž, s. 361.
29 SOkA Olomouc, fond Václava Nešpora, kart. 9, inv. č. 26, folio 6.
30 Kalousek, Josef (ed.): Archiv český čili
Staré písemné památky české i moravské, sebrané z archivů domácích i cizích.
Svazek XXV. Řády selské a instrukce
hospodářské 1781‒1850. Praha, 1910,
s. 100‒103.
31 Bumba, J.: České katastry od 11. do
21. století, s. 40‒46. Bělina, P. ‒ Kaše,
J. - Kučera, J. P.: Velké dějiny zemí Koruny
české X, s. 367. Krofta, K.: Dějiny selského stavu, s. 354‒357.
32 Kalousek, Josef (ed.): Archiv český.
Svazek XXV, s. 101.
33 Tamtéž, s. 103.
34 Tamtéž, s. 103.
35 SOkA Olomouc, fond Václava Nešpora, kart. 9, inv. č. 26, folio 3.
36 Moravský zemský archiv v Brně, fond
D6, kniha 188, s. 8.
37 MZA Brno, fond D6, kniha 765, s. 17.
38 MZA Brno, fond D6, kniha 543,
nestránkováno.
39 MZA Brno, fond D6, kniha 172,
nestránkováno.
40 MZA Brno, fond D6, kniha 773, s. 16.
41 Tichak, M.: Paměti obce Velkého
Týnce, s. 23.
42 Vidličková, E. ‒ Vidlička, J.: Historie
a současnost farního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Velkém Týnci, s. 38.
43 SOkA Olomouc, fond Václava Nešpora, kart. 9, inv. č. 26, nefoliovaná část.
44 SOkA Olomouc, fond Václava Nešpora, kart. 9, inv. č. 26, nefoliovaná část.
Milion pušek, prasečí hlava s Gottwaldem - jak to bylo
TL přinesly ve druhém čísle článek
„Připomínka února 1948”od pana
M. Dokládala. Je jistě chvályhodné,
že se objevil další dopisovatel, méně
chvályhodný je už způsob, jakým
podává čtenářům historická fakta,
o pamětnících už raději nemluvě.
V žádném případě nechci brát autorovi právo na vyjádření osobního názoru. Měl by však zvážit slova a fakta, o kterých se domýšlí, raději dvakrát zvážit.
Vraťme se však k některým „rádobyfaktům“, kterými se článek hemží.
Začneme hned těmi prasečími hlavami ve výlohách místních řezníků.
Tehdy byla řeznictví čtyři: Skopalíkovo, Kučírkovo, Nešporovo a pak
ještě Zahradníkovo. Co pamatuji,
v žádném jsem nikdy vystavenou ve
výloze prasečí hlavu neviděl! Ani
tam nemohla být. Sortiment řeznictví byl prodej výsekového masa
a uzenin. Autorovi tedy špatně slouží
paměť, nebo o tom někde četl a dosadil si to i do Týnce.
Že aranžéři Jednoty dělali výzdobu
ke stranickým výročím je ale fakt - to
se tam mohl objevit Gottwald, ale
bez prasečí hlavy.
Nejinak je tomu v případě rozdávání
milionu pušek v únoru 1948 komunistům, aby mohli zastrašovat lidi,
co projevili jiný názor. To je hloupost,
jak se říká „na kvadrát“. Stát měl
tehdy 12 milionů obyvatel, z toho
přes polovinu žen. Ty pušky sotva dostávaly, snad jen ve snu pana Dokládala. Ze zbylých 6 milionů mužského
pohlaví je více než polovina dětí
a starců. Zbývají nějaké 3 miliony,
což značí, že pušku měl dostat každý
třetí muž, což je samozřejmé nebetyčná hloupost. Odvážím se tvrdit,
že v Týnci nedostal pušku nikdo
a v okolních obcích také ne. Znamená to snad, že někde dostal „kvér“
každý? Vidíte, o jaký nesmysl jde!
Poučeni blábolem přistupujeme
k dalším perlám v článku. Myslím tím
onen protikomunistický odboj s vytahováním zákolníků ze žebřiňáků
s obilím, házení drátů do obilí až po
ten „odboj“, kdy bojovník vozící močůvku na pole tuto vypustil do potoka. Dodávám, že byli tací protikomunističtí odbojníci, co kradli kola
komunistům a močili jim před stavením...
Pak jsou zde zmíněni tzv. desítkáři,
co měli kontrolovat, kdo chodí do kostela, povýtce rodinu Hrudníkovu.
I zde je autor vedle jako ta jedle.
Desítkáři v KSČ jeden čas skutečně
byli, ale z jiného důvodu. Měli za úkol
vybírat členské příspěvky v základních organizacích.
Podobné to bylo se studenty. Studovat mohli jen děti členů KSČ a ti co
byli dobře zapsáni. Ani to není pra-
vda - popírá to skutečnost, že mohl
studovat například Vojtěch Hrudník
a někteří šli do učení. Můžeme se
hned otázat, kde vystudovaly děti disidentů a jak to, že studenti dělali
těžkou hlavu režimu, když už to byly
děti komunistů?
Do nebe volající je pak fráze o tom,
jak nám nebojácní studenti v roce
1989 vybojovali s Václavem Havlem
zlatou svoboděnku. Je to jak věta
z učebnice pro školní dítky a sám autor tomu možná zas tak moc nevěří.
To mne napadá, když v Bruntále vidím blahobytného pana Zifčáka,
agenta StB, dnes majitele hotelů
a obchodů. Mimochodem brzy po
volbě Václava Havla prezidentem
jsem v Praze v ulici Hybernské, viděl
ve výloze řeznictví na hromadě vepřových nožiček a vedle velké prasečí hlavy portrét právě Václava
Havla. Zda to byl naschvál, anebo
nesmírná oddanost řezníků, nevím...
Zajímavé jsou úvahy na téma srovnání bývalý černoch a bývalý komu
nista podle hesla nikomu nic neodpustit. Podotýkám, že uplynuto 26
let od „sametu“ a to je víc než promlčecí doba za vraždu, a přesto pořád
čteme varování před strašným komunismem. TL nevyjímaje, kde nás
s tím pravidelně a pořád na jedno kopyto opruzuje jeden z dopisovatelů.
Pan M. Dokládal to má těžké. Bojovat
s komunisty, kteří už komunisty nejsou, jsa ukryti v jiných stranách
a mezi pobožnými lidmi.
Dost bylo polemizování s jádrem
článku, kde je někdy co věta to
perla. Teď ke kritice nové tváře TL.
Ne každému se líbí, já sám mám některé výhrady k barevnosti zejména
otiskovaných fotografií, kdy skutečně občas není poznat oč, resp. o koho běží. Kladně hodnotím tzv. základní část TL, co se textů týče,
a nadstavbovou nechávám těm, co
v ní něco velice zajímavého najdou.
Největší přínos vidím v tom, že nás
budou TL seznamovat s osobnostmi
týneckého dění, členy zastupitelstva
počínaje. Neb ruku na srdce: málokdo dokáže vyjmenovat všecky
zastupitele, které volil, natož aby
o něm něco více věděl, není-liž pravda?
Nakonec, když už jsme zpět v TL,
skromné přání: jubileím dát konečnou grafickou úpravu a také to, že
v češtině jsme zvykli na podobu jména Jan Novák a ne Novák Jan. Vypovídá to cosi o kultuře a taktu k jubilantům. Zatím to není a zdá se jako
by někdo čekal, že po otištění příjmení plus jména se ozve hlasité
„Zde!“ jako na vojně kdysi...
Jaroslav Chytil
ČLÁNKY
13
Modlitba svatého růžence
Jak je tomu ve skutečnosti? Růženec
je jistě modlitba prostá a jednoduchá,
avšak zároveň v této své jednoduchosti nesmírně hluboká. Je to modlitba vhodná pro všechny: pro lidi na
počátku duchovního života i pro lidi,
kteří dosáhli vrcholů svatosti; pro lidi
prosté i učené; pro muže a ženy; pro
mladé, zralé, staré...
Modlitba velmi účinná.
A jistě je to modlitba velmi účinná pro
záchranu světa, mír na zemi a věčnou spásu duší. Sestra Lucie, fatimská vizionářka, říká svému duchovnímu otci: „Není žádný problém,
jakkoli obtížný, časný a zvláště duchovní, týkající se osobního života
každého z nás, našich rodin, rodin
světa či řeholních společenství, nebo
života lidí a národů, není žádný problém, pravím, jakkoli obtížný, který
bychom nemohli vyřešit skrze modlitbu posvátného růžence.“
A modlitba růžence je takto účinná ve
své zdánlivé nepatrnosti. Vždyť nepřiměřenost mezi malostí prostředků
určených Bohem a velikostí účinků,
kterých se těmito prostředky má dosáhnout, je podle svědectví Božího
slova něčím obvyklým v Boží „režii“,
aby náležitě vyniklo, že se jedná skutečně o Boží účinky. Můžeme v tomto
smyslu například připomenout, jak
prorok Elizeus řekl Námanovi ze Sýrie, aby se pro své uzdravení sedmkrát omyl v řece Jordánu. Náman se
bouří: „Copak nejsou naše syrské
řeky mnohem lepší?“ Nakonec však
ustoupí naléhání svých služebníků,
sedmkrát se ponoří do řeky Jordánu,
která se mu zdála být tak bezvýznamnou, a dosáhne zázračného uzdravení
(srov. 2 Král 5,1–14).
Ostatně, modlitba růžence není až tak
nepatrná a nevýznamná, jak se může
jevit: není chaloupkou vedle gotické
katedrály Teologické sumy, ale spíše
krásnou a velikou mariánskou svatyní, která je nadto s katedrálou Teologické sumy v určitém smyslu spojena,
jak ještě uvidíme. V čem vlastně spočívá velikost a význam modlitby posvátného růžence? Můžeme odpovědět, že se jedná o setkání dvou životů:
života Pána Ježíše Krista z jedné strany a našeho života ze strany druhé.
Duše a tělo růžence
Nejprve se zastavme u života Pána
Ježíše Krista: Modlitba posvátného
růžence je jako člověk: má duši a tělo. Tělem růžence jsou ústní modlitby: Otčenáš; Zdrávas, Maria; Sláva
Otci a případně Krédo. A duší růžence je rozjímání o tzv. tajemstvích, tj.
událostech ze života Pána Ježíše. Přitom obojí se zde krásně spojuje - tak
jako duše a tělo tvoří jediného člověka: rozjímání působí, že ústní modlitba není příliš monotónní a nudná,
a naopak ústní modlitba napomáhá
našemu rozjímání, napomáhá pozvedat naši mysl a naše srdce k Pánu Ježíši Kristu a k Panně Marii a udržovat
je u nich. Toto rozjímání nemusí být
snadné, ale zde nám mohou pomoci
různé prostředky: někdo např. radí
přiřazovat k jednotlivým Zdrávasům
myšlenky, které se vztahují k jednotlivým tajemstvím, nebo je dobré mít
před sebou vyobrazení tohoto tajemství či ho mít alespoň ve své obrazotvornosti apod.
Tajemství Ježíšova života
Duší růžence je tedy rozjímání o tajemstvích života Pána Ježíše Krista:
o tajemstvích Ježíšova života, která
také oslavujeme v průběhu liturgického roku a o nichž tak skvělým způsobem pojednává svatý Tomáš Akvinský ve III. části (Tertia pars) své Teologické sumy. Proč jsou tato tajemství
tak důležitá? Jsou to události, které se
odehrály zhruba před dvěma tisíci
lety v Palestině a jako historické události odezněly, pominuly a jsou neopakovatelné - podobně, jako je např.
neopakovatelná bitva na Bílé hoře.
Ovšem tato bitva měla určité důsledky, které trvají dodnes - především
ten důsledek, že naše země nejsou
protestantské -, tyto důsledky mají
i jiné dějinné události, a to také platí,
i když mnohem radikálněji, v případě
událostí života Ježíše Krista. Vždyť
protagonistou těchto událostí není
pouhý člověk, pouhá lidská osoba, ale
Bůh, božská osoba, druhá božská
osoba Syna, která se pro nás a pro
naši spásu stala člověkem.
Jistě, on jen ve svém lidství je počat
v lůně Panny Marie, rodí se v Betlémě,
je obětován v jeruzalémském chrámě, je pokřtěn, káže Boží slovo, trpí
Hovorová čeština
Na gymnáziích (jedenáctiletkách)
v hodinách českého jazyka před
60 lety bylo vyučování rozděleno na
mluvnici a literaturu. Znalosti mluvnické měly úroveň jednotnou, vyučování literatury bylo ovlivněno vysokou úrovní naší paní profesorky Vlastičky, která nás udivovala svou znalostí literatury od baroka, národního
obrození nejvíce však dvacátého století až do současnosti. Vyžadovala po
nás užívání spisovné češtiny. Výrazy
hovorové češtiny ve vyučování odmítala, museli jsme se přizpůsobit.
Nedávno jsem si na zastávce elektriky v Olomouci vyslechl debatu mladých lidí - studentů. Všiml jsem si, že
nepoužívali spisovnou češtinu, ani
hovorovou češtinu, ale prasomluvu,
jinak se to nedá nazvat. Výrazová
hrubost má stejnou úroveň u mužů
i žen.
Před 60 lety našlo se několik jedinců
(mužů) mezi studenty, kteří mluvili
sprostě, u dívek to neexistovalo. I potom na vojně projevilo se také dost
chlapů, kteří komunikovali pouze prasomluvou. I v dědině bylo také pár
odstrašujících příkladů, sprosťáků
a hulvátů ohodnocených. Doma se
nenadávalo, jen výjimečně dospělým
něco ujelo. Dětem a školákům bylo
jasné, že nadávání a klení je hřích.
Cvičitelé žáků a dorostu v Sokole
a v Orlu měli také účinný styl, jak
omezit nadávky a klení v dětském
kolektivu.
Dnešní nová moderní literatura zcela
běžně krmí veřejnost prasomluvou.
Někteří spisovatelé, i ti vyhlášení, zapomínají, že jejich dílo ovlivňuje kulturu národa. Také vysílání zábavných
pořadů a kriminálek v televizi obešlo
by se bez hrubostí a sprostot. Taková
negativa mohou ovlivnit režiséři i herci. Cožpak všichni kriminalisté jsou
ve skutečnosti hulváti? Pánové herci
a dámy herečky, začněte se reprezentovat jako slušní lidé! Mladá generace národa si zaslouží takový váš
zodpovědný přístup.
Vojtěch Hrudník
a umírá na kříži, je vzkříšen a vzat na
nebesa, ale v posledku je to jeho
osoba, která toto vše koná a podstupuje, a tato osoba je božská. Jak káže
svatý Bernard z Clairvaux: „Na které z těch tajemství by se nemělo
s opravdovou láskou a zbožností myslet? Myslím-li na kterékoli z nich,
myslím na Boha a je v tom všem ten,
který je můj Bůh.“ (Sermo de Aquaeductu)
Události ze života Ježíše Krista, vtěleného Boha, jsou tak skutečně tajemstvími: jsou „nabity“ duchovní
energií a milostiplné, tj. naplněné
milostí, spásonosnou mocí, jež přesahuje dobu a místo, kdy a kde se
udály. My tak můžeme s touto milostí
Kristových tajemství vejít do kontaktu
kdykoli a kdekoli: jistě na prvním místě skrze liturgii a hned na druhém
místě skrze růženec, který k liturgické
oslavě Kristových tajemství vede nejlépe na ně připravuje - a jenž z liturgického slavení Kristových tajemství vychází a je jeho jakýmsi prodloužením.
Setkání Kristova a našeho života
Jak jsme však uváděli o něco výše,
v případě růžence nejde jen o samotná tajemství Kristova života, ale
o setkání Kristova a našeho života:
my sami se svým životem se v růženci setkáváme s tajemstvími Ježíšova života, a tak osobně čerpáme
jejich milost - spásonosnou moc; vkládáme do těchto tajemství sami sebe,
své blízké, Církev a svět; postupně
přetváříme svůj život podle těchto
tajemství.
Skrze Marii
Růženec je mariánskou modlitbou někdy také bývá nazýván mariánským žaltářem, ale zatím jsme
o Matce Boží příliš nemluvili: necháváme si ji na konec jako „zlatý hřeb“.
K onomu setkání Kristova a našeho
života v růženci dochází totiž per Mariam - „skrze Marii“. Skrze Marii se
setkáváme se samotnými tajemstvími Kristova života, neboť jsou to
události, jichž se Maria přímo účastní
- jsou to společná tajemství Kristova
a její; díváme se na tato tajemství
jejíma očima; hledíme na to, jak se
odrážela v jejím srdci.
Skrze Marii dochází také k setkání
nás, našich životů, s životem Ježíše
Krista: Do mocné Mariiny přímluvy,
které se dovoláme znovu a znovu „Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás
hříšné, nyní i v hodinu smrti naší“ s velkou důvěrou vkládáme sebe samé, své blízké, Církev a svět. A krze
ruce Panny Marie dostáváme milost
tajemství života Ježíše Krista, tedy
milosti růžencových tajemství.
Modleme se tedy růženec a vytrvejme v této modlitbě. Ta je vždy plodná, ať se při ní cítíme povzneseni či
naopak prožíváme „suchopár“. Kéž
můžeme spolu s blahoslaveným Bartolem Longem, velkým apoštolem růžence, zakladatelem svatyně Panny
Marie Růžencové v Pompejích a dominikánským terciářem, ze srdce říci:
„Ó blahoslavený růženci Mariin, sladký řetěze, který nás spojuje s Bohem;
pouto lásky, které nás sjednocuje
s anděly; věži záchrany před útoky
pekla; bezpečný přístave v mořské
katastrofě! Nikdy tě neodhodíme. Budeš naší útěchou v hodině smrti.“
(Cit. in: Sv. J. Pavel II.: Apoštolský list)
Použito myšlenek
Filipa Martina Štěpána OP
Připravil Václav Haltmar,
farář Církve římskokatolické
14
ZE ŽIVOTA NAŠICH ŠKOL
S kočičkou Olou po Olomouci
Děti z oddělení Vrabčáků se zúčastnily prohlídky města Olomouc s kočičkou Olou. Hodinová prohlídka
s maňásky je organizovaná pro děti
z MŠ a pro I. stupeň ZŠ. Procházka
s kočičkou se konala po nejvýznamnějších památkách centra města.
Byla spojená s poutavou historií
a výstupem na radniční věž.
Během prohlídky se děti velmi nenásilnou a hravou formou seznámily
s nejvýznamnějšími turistickými
atraktivitami města Olomouce. Děti
poslouchaly pozorně, zvolené aktivity je bavily a také si na kočičku Olu
připravily své zvídavé otázky. Sou-
částí programu byla prohlídka interiéru radnice, radniční kaple a poté
nejvíce dětmi očekávaný výstup na
radniční věž. Děti statečně prošly
zkouškou bobříka odvahy a na závěr
je čekalo milé překvapení.
Na konci prohlídky děti obdržely malý dárek ve formě pracovního sešitu,
který pro děti připravilo Informační
centrum Olomouc ve spolupráci
s odborem školství magistrátu města Olomouce. Děti plné dojmů
a nadšení se ihned pustily do plnění
úkolů, dokud měly vše čerstvě v paměti.
Anežka Resnerová
Vynášení Smrti - Moreny
Vynášení Smrti je prastarý obyčej,
spojovaný s jarní rovnodenností
a kalendářním nástupem jara. S církevními svátky nemá nic společného. Církev proti němu jako přežitku pohanských rituálů naopak silně
brojila. Písemné doklady o tomto
zvyku pocházejí až ze 14. století.
Postupem času se z magického rituálu stala zábava mládeže a dětí.
Zimo, zimo, táhni pryč,
nebo na tě vezmu bič!
Odtáhnu tě za pačesy,
za ty hory za ty lesy –
až se vrátím nazpátek,
svleču zimní kabátek.
Touto básní se děti z mateřské školy
oddělení Vrabčáků rozloučily s vládkyní zimy Morenou.
Symbolicky zhotovené Moreny z papírových kapesníčků s děsivou vizáží
děti vyhodily do potoka za bouřlivých emocí a s radostným očekáváním vítaly příchod jara:
Voláme sluníčko haló, haló,
tepla je na světě málo, málo.
Vylez a rozežeň mraky, mraky
a já ti pomůžu taky, taky.
Anežka Resnerová
RECITAČNÍ SOUTĚŽ
Recitační soutěž se konala 7. dubna
2016 na obecním úřadě ve Velkém
Týnci v 17 hodin.
Byli tam žáci z prvního stupně, kteří
byli rozděleni do kategorií 1. – 2.
a 3 . – 5 .třída.
Na začátku dostali rodiče hlasovací
lístky (tvořili diváckou porotu).
Odbornou porotu tvořili: pan starosta Petr Hanuška, paní učitelka Eva
Friesnerová a pan místostarosta Stanislav Denk.
Když odrecitovala básničky první kategorie, odborná porota se šla poradit. Rodiče dali své hlasy do košíku.
Foto: archiv MŠ
Den Země
Den Země je den věnovaný Zemi.
Slaví se 22. dubna. V dnešním pojetí
jde o ekologicky motivovaný svátek
upozorňující lidi na dopady ničení životního prostředí, který jsme oslavili, tak jako každý rok, procházkou
do přírody.
Ráno jsme se sešli jako každý školní
den ve škole a v osm hodin vyrazili
společně se 7. B.
Šli jsme přes Vsisko do Grygova, kterým jsme prošli až do lesa Království,
kde jsme se nasvačili. Zpět do Týnce,
jsme se vraceli přes Krčmaň. Ušli
jsme necelých 13 km a bylo to rozhodně lepší než sedět ve škole a učit
se.
Eliška Peňašková, 7. A
Foto: 2x archiv ZŠ
Foto: 4x archiv TL
Aby se diváci zabavili, tak měly vystoupení děti z kroužku hry na flétnu.
Potom následovala druhá kategorie.
Ta odrecitovala a šla hrát flétna, diváci hlasovali a odborná porota se
šla poradit.
Nakonec bylo vyhlášení: v 1 . - 2 . třídě vyhrála Barbora Králová. Vyhrála
v odborné i divácké porotě.
V 3 . - 5. třídě vyhrála Michaela Drábková, také v divácké i odborné porotě.
Terezie Dubová,
Michaela Drábková
ČLÁNKY
15
10x se zastupiteli
Rádi bychom vám přiblížili Zastupitelstvo obce Velký Týnec ustanovené
dne 5. listopadu 2014. Do konce volebního období vám představíme
prostřednictvím ankety postupně
všechny zvolené zastupitele.
Dnes si povídáme s ALENOU
OSTŘANSKOU, předsedkyní výboru
pro sociální záležitosti a bezpečnost
občanů.
Jste týneckou, čechovickou či
vsiskou rodačkou?
Ve Velkém Týnci v části Vsisko bydlím
od narození s přestávkou devíti let
základní školy, kterou jsem navštěvovala v Domašově nad Bystřicí,
kam se naše rodina odstěhovala,
když mi bylo 5 let. Poté jsem přešla na Střední zdravotnickou školu
v Olomouci, a abych nemusela být
na internátě, bydlela jsem přes týden u babičky a dědy opět ve Vsisku.
No a když jsem se po maturitě provdala, zůstala jsem již ve Vsisku.
Co se vám na obci líbí?
Ve Velkém Týnci se mi líbí bohatý
kulturní a společenský život, upravené ulice, dění ve všech obcích.
Velmi si vážím lidí, kteří nemyslí jen
na sebe a jsou ochotni svůj volný čas
věnovat druhým. Tímto bych chtěla
poděkovat všem, kteří se na akcích
obce podílejí, a vyzvat ty, jež váhají
svou pomocnou ruku nabídnout.
Co byste chtěla zlepšit?
Určitě více zeleně ve Vsisku! Chybí
mi les, prostor pod stromy, kam by
se mohli staří lidé a matky s kočárky
bez obav, že nebudou mít kam uskočit před auty, schovat v létě před
slunečními paprsky. Takové menší
Království, jaké má Grygov, nebo
les, který má Týnec.
Co vás v poslední době nejvíce
pobavilo?
Asi poslední vítání občánků v naší
obci. Mezi miminky byl tentokrát
i chlapeček, který by si rád povídal,
a tak se stalo, že dvěma opakujícími
slabikami různé tóniny překřikoval
pana místostarostu v jeho projevu.
Já ve snaze tohoto bodrého hošíka
utišit jsem nejdříve na něj kulila oči,
ale ten to pojal jako způsob navázání
kontaktu a začal ve slabikování přidávat na hlase. A když jsem se k němu otočila zády, zatahal mě za sukni. Asi si říkal, co si to dovoluji, že on
ještě s povídáním neskončil.
Připomnělo mi to dobu dávno minulou, kdy jsem byla jako sestra často
v kontaktu s malými dětmi, které
dokážou vždy vykouzlit úsměv na
tváři. Bylo to takové milé pohlazení
po duši.
Co vás v poslední době nejvíce
naštvalo?
Nezodpovědnost některých lidí, kteří znají jen svá práva, ale ne své
povinnosti.
Kde a jak trávíte pracovní čas?
Učím na Vyšší odborné škole zdravotnické v Olomouci převážně na
oboru Diplomovaná všeobecná sestra. Má práce je střídavě ve škole
a v nemocnici. Práce s mladými lidmi
mě nesmírně obohacuje a praxe
v nemocnici se studenty mi dává
smysl.
Naštěstí se u našich studentů téměř
vždy setkávám se zájmem a snahou
Foto: M. Stacho
pomoci. Jsem ráda, že nemusím řešit
šikanu a podobné násilí, jak vidíme
občas v médiích.
Jak trávíte volný čas?
Volného času mnoho nezbývá, mám
již staré rodiče, kteří bydlí v rodinném domku 30 kilometrů vzdáleném Domašově. Tak o víkendu je
třeba jít ještě uklidit druhou domácnost. Naštěstí se střídáme s mými
dvěma sestrami. Baví mne práce na
zahradě. Jako každá žena stále nemám co na sebe a ráda si něco originálního spíchnu, pokud je čas.
Snažím se také nezůstat pozadu za
děním v obci. Nyní s členkou našeho
výboru paní Kopečkovou, bývalou
učitelkou MŠ, pracujeme na přípravě
Dne Matek, který se bude konat ve
Vsisku v hostinci U Facků ve středu
11. května od 17.00 hodin.
Další akcí pořádanou naším výborem je posezení pro seniory, které
bývá již tradičně v říjnu na stejném
místě.
Máte nějakou oblíbenou knihu?
Nemám žádnou oblíbenou knihu, ke
které bych se vracela. Jako kantor
jsem neustále v knihách, ale především odborných nebo na internetu, neboť chci držet krok se svými
studentkami a studenty a zároveň je
třeba „být v obraze.“
Máte nějaký oblíbený sport (pasivně či aktivně)?
Můj muž by jistě řekl, že mým oblíbeným sportem je skok do řeči. Ráda chodím do přírody. Vyhovuje mi
svižná chůze s kamarádkou nebo
s naším pejskem. Představte si, že
máme ve Vsisku v potoce bobry. Sice
nám devastují krajinu, ale vůbec jim
nevadí, že opodál je dálnice plná
aut.
Několik poznámek k problematice „Roundup“
V dubnovém čísle TL byl uveřejněn
článek, ve kterém autorka jednoznačně odsuzuje přípravek Roundup
a navrhuje za něj alternativy. Protože
jsem názoru, že na světě neexistuje
nic, co je jen černé, nebo jen bílé, ale
vždy něco mezi tím a protože současně nemám rád, když lidé jsou informování jen jednostranně a vyvolává se u nich zbytečná panika,
rozhodl jsem napsat následujících
pár řádků. V žádném případě nejsem
jednostranný zastánce Roundupu
a velice dobře znám jeho nevýhody.
Ty ale vycházejí z jeho nesprávné
aplikace (používání nevhodných trysek nebo nekvalitní vymývání aplikační techniky) a již kdysi jsem o tom
i psal (Rostlinolékař č. 2, 2006, Zahrádkář č. 5, 2011). Autorka má sice
pravdu, že glyfosát (účinná látky skupiny „Roundup“) byl zařazen Světovou zdravotnickou organizací mezi
„pravděpodobné karcinogeny pro
člověka“, ale je třeba i dodat, že tam
kromě jiného patří třeba i nejoblíbenější jihoamerický nápoj maté,
masné výrobky či noční směny. Do
vyššího stupně karcinogenity (prokázané karcinogeny) jsou zařazeny
alkoholické nápoje, tabákový kouř,
UV záření (nejen ze solárii, ale i běžné sluneční) nebo rentgenové záření. A do skupiny „podezřelý karcinogen pro člověka“ patří nejen benzin
a motorová nafta (kolik toho spotřebují naše auta!), asfalt (kolik ho je na
našich silicích!), radiofrekvenční záření mobilních telefonu (je snad někdo, kdo mobil ještě nemá?), ale
i pro většinu lidí neodmyslitelná káva, a dokonce tak zázračné léčivé
rostliny jako je Aloe vera nebo Ginkgo biloba (jinan dvoulaločný).
Foto: M. Stacho
Souhlasím totiž s již přibližně pět set
let starým výrokem Paracelsa „Dosis
sola facet veneum“, což volně přelo-
ženo znamená, že mezi jedem a lékem je rozdíl jen v dávce, čili každá
látka je současně jedovatá i léčivá,
záleží jen na dávce. A když se vrátím
ještě ke glyfosátům, v žádném případě nejsem kompetentní zpochybňovat nějaké závěry, ale např. podle
britského profesora Colina Berryho
bylo publikováno více než 60 studií
zabývajících se genotoxickým efektem glyfosátu a žádná nenašla nic
znepokojujícího. Nepřekvapuje mě
ani, že rezidua glyphosátu někde byla zjištěna, protože citlivost v současné době používaných analytických metod je tak vysoká, že jsou
schopny detekovat 1 µg v 1 kg. Pro
lepší představu, jsou schopny dokázat 1 gram látky např. cukru či soli
rovnoměrně promísených ve 100 tunách (= 2.000 pytlích, resp. 10 vagonech) například mouky. S trochou
nadsázky občas uvádím, že kdyby
nějaká laboratoř dostala za úkol zjistit, v čem všem je obsaženo např.
zlato, tak ho zjistí naprosto ve všem.
Nedovedu si však představit, že by
obecní úřad, který je povinen udržovat všechny chodníky, k likvidaci
plevelů používal „vodu z brambor“
(doufám, že v tomto případě působí
teplota vody, a ne to, že je z brambor) nebo papírové krabice. Znalí
čtenáři (např. diváci televizních pořadů) sice mohou namítat, že existuje metoda likvidace plevelů pomocí hořáků, ale, pominu-li náklady
na nákup a zejména provoz, tímto
způsobem se zlikvidují jen nadzemní
části rostlin a všechny vytrvalejší
plevele znovu obrazí. Kdežto glyfosát je rostlinou přijímán pouze přes
zelené části do vodivého systému
rostlin a jim se šíří bazipetálně (směrem ke kořenům) a tím, že zlikviduje
kořeny, následně odumírá celá rostlina.
A pokud se týká autorkou nabízených alternativ, schvaluji a sám rád
doporučuji mulčování, ale jako vše
i to má svá úskalí - pod jakýmkoliv
mulčem jsou ideální podmínky pro
hraboše, hryzce a zejména plzáky.
A na závěr již jen jedna drobná poznámka. Pampeliškový „med“ je sice
chutné sladidlo, ale „proti zimnímu pokašlávání“ má pravděpodobně stejný účinek jako pití sladké teplé vody.
Jaroslav Rod
SKAUTSKÉ OKÉNKO
Úklidové akce pomohly vyčistit nejen naši obec a její okolí
Třetí dubnová sobota byla ve znamení úklidu veřejných prostranství,
míst v přírodě i černých skládek. Po
celé republice se konala akce Ukliďme svět, ukliďme Česko 2016. K tomuto projektu se připojili školy, firmy, obce, spolky i občané a celkem
se uklízelo na více než 1.800 místech. Počet úklidů tak opět narostl
a dle prvních odhadů lze předpokládat, že se zapojilo více než 65.000
dobrovolníků. Z přírody bylo odstraněno okolo 1.600 tun odpadu. Přestože jde o hrubá čísla zakládající se
na hlášení organizátorů úklidů, je to
úctyhodné množství. Je to také příslib do budoucna. Narůstající počty
dokládají, že lidem není lhostejné
znečištění přírody a jsou ochotni ji
vyčistit i s vědomím, že pracují za
někoho, kdo zcela vědomě a zcela
nezodpovědně odpad v přírodě zanechal. Pojďme si přiblížit, jak se
uklízelo v našem okolí.
me
ď
i
l
Uk o
k
Čes
Foto na stránce: archiv skautů
Na úklidu v našem okolí se podílely
skautské oddíly našeho střediska Ladislava Ruska. Zúčastnili se také
mladí hasiči ze Svésedlic, firma
Agrospol s.r.o. z Velké Bystřice
a v Přáslavicích či Suchonicích pořádala úklidy obec. Ve Velkém Týnci se
sešlo okolo 20 dobrovolníků a uklízela se především cesta směrem
k Olympii a také černá skládka daleko za obcí po družstevní cestě směrem na Holici. Na místě byla směs
různého odpadu i pneumatiky. V Čechovicích se úklidu účastnilo 25 dobrovolníků a úklid probíhal v ulicích
Čechovic i u cest směrem na Hradisko, Velkou Bystřici, Doloplazy a na
Hostkovice. Podařilo se také zlikvidovat středně velkou černou skládku
v lesíku směrem na Doloplazy. V pří-
kopech a v potoce se povaloval plastový odpad, stavební suť, koberce,
pneumatiky, barel od nafty i pečlivě
v igelitu zabalená uhynulá zvířata.
Vacanovičtí skauti uklízeli možná
ještě větší skládku na polní cestě
vedoucí také k Doloplazům a připojili
se k nim i myslivci z Doloplaz. Naložili celý kontejner zbytků z aut, stavební sutě a použitých dětských
plínek. Doloplazští skauti se vydali
podél cest na Čechovice, Kocourovec i nově vysazenou jabloňovou
alejí. V Doloplazích byla účast
nejvyšší. Uklízelo celkem 41 občanů.
Skauti z Velké Bystřice a Hluboček
uklízeli v přilehlém lese, podél cest
i v obci. Ve Velkém Újezdu se účastnilo skromných 11 dobrovolníků, zato uklízeli v pátek i v sobotu.
Podařilo se uklidit mnoho kilometrů
cest, zvláště znečištěná místa i některé ulice obcí. Nemalé množství
odpadu však ještě v různých místech
zůstalo. Nad naše síly i časové možnosti byla skládka v „esíčku“ směrem na Hostkovice. Otevřená je stále
otázka velkého nepořádku kolem bývalé váhy ve směru na Svésedlice,
kde se odpad dál hromadí. Na místě
je možné spatřit eternit, zbytky počítačů, stavební suť, ale hlavně na
dvě desítky opotřebovaných pneumatik. Tento počet naznačuje, že nepůjde o jednoho řidiče, který se zbaví
ojetých letních gum, ale pravděpodobně sem „uklízí“ odpad nějaký
podnikatel, který se přezouváním
aut živí. Tuto situaci se budeme dál
snažit řešit se starostou Svésedlic.
Tyto úklidové akce jsou během na
dlouhou trať a vždycky bude o krok
napřed ten, kdo nectí zaběhlý a propracovaný systém sběru a likvidace
odpadů. Člověk se může donekonečna zamýšlet nad tím, proč tito
lidé nevyužívají své popelnice, za
které každý občan obci platí. Proč
nemohou plastovou láhev vyhodit
doma do své tašky na tříděný odpad
a proč troje kolečka suti vyklopí do
příkopu, když toto malé množství
mohou přivézt do i sběrného dvora.
Těžko pochopíme pohnutky těchto
lidí, ale my těmto nešvarům chceme
čelit a budeme společně s dětmi
a mládeží chodit uklízet přírodu.
Jedině tváří v tvář problému mladá
generace pochopí, jak ostudné a nesmyslné je, zbavovat se odpadu na
černé skládce. Budeme rádi, když se
k nám příště připojí další občané,
ostatní spolky, firmy nebo i škola tak,
jak je to běžné ve stovkách měst
a obcí v ČR.
Poděkování patřím všem, kteří se připojili, a kteří nás podpořili při akci
Ukliďme svět, ukliďme Česko 2016.
Jiří Dvořák,
skautské středisko L. Ruska
SPORT
17
Druhé kolo Zlaté ligy stolního tenisu 2016
V sobotu 23. dubna proběhlo ve
Sportovní hale ve Velkém Týnci
2. kolo Zlaté ligy stolního tenisu
2016. Zúčastnilo se jej 12 registrovaných hráčů, 24 mužů – amatérů,
3 ženy a 8 dětí. Organizaci turnaje
a jeho „stravovací“ zabezpečení měli na starosti členové Komise pro
školství, kulturu a sport ZO Velký Týnec (zvláštní poděkování patří rodině Svrchokrylově, která nastoupila
v plném počtu!!!). Počítačovou techniku měl na starosti Patrik Chrobok,
funkci ředitele turnaje vykonával Ivo
Stejskal, moderátorem byl Petr Hanuška.
Registrovaní hráči hráli ve dvou základních skupinách na dva vítězné
sety. V případě rovnosti bodů rozhodoval vzájemný zápas. Od čtvrtfinále se hrálo na tři vítězná utkání.
Amatéři byli rozděleni do sedmi skupin, z nichž postupovali čtyři nejlepší. Mezi muže byly začleněny i tři ženy. Ve skupinách se hrálo na dva
sety, od osmifinále na dva vítězné
sety. Děti odehrály své zápasy ve
dvou základních skupinách, které
rozhodovaly o nasazení do čtvrtfinálového pavouka.
Petr Hanuška
Výsledkový servis
Registrovaní hráči
Čtvrtfinále
Podivínský – Dvořáček Jar. 1:2
Mihalová – Mlčoch Jiří 0:2
Kardinál ml. – Hynek Ondřej 1:2
Čejka – Vyvozil 2:0
Skupina A:
1. Mišun 8 bodů
2. Nemrava 8
3. Kardinál st. 6
4. Koudelka 4
5. Mlčoch Miloš 2
6. Kočí 2
Semifinále
Dvořáček Jar. – Mlčoch Jiří 2:0
Čejka – Hynek Ondřej 0:2
Skupina B
1. Brablík 10
2. Gabrhel 8
3. Kalas 6
4. Kunert 4
5. Valuch 2
6. Chrobok 0
O 3. místo
Čejka – Mlčoch Jiří 3:1
Finále
Dvořáček Jar. – Hynek Ondřej 2:3
Čtvrtfinále
Mišun – Kunert 3:0
Kardinál st. – Gabrhel 0:3
Nemrava – Kalas 2:3
Koudelka – Brablík 3:1
Semifinále
Mišun – Gabrhel 3:1
Kalas – Koudelka 3:2
O 3. místo
Gabrhel – Koudelka 3:1
Skupina B
1. Dvořáček Jakub 6
2. Egg 4
3. Hartmanová 2
4. Malíšek 0
Čtvrtfinále
Novotný – Malíšek 2:0
Egg – Nemrava ml. 2:0
Hejtmanová – Zdráhal 0:2
Malíšková – Dvořáček Jakub 0:2
Finále
Mišun – Kalas 3:1
Foto: 3x P. Hanuška
Děti
Skupina A
1. Novotný 5 bodů
2. Zdráhal 4
3. Nemrava ml. 3
4. Malíšková 0
Amatéři
Osmifinále
Podivínský – Mihal 2:0
Dvořáček Jar. – Žáček 2:0
Kováček – Mihalová 1:2
Lakomý – Mlčoch Jiří 0:2
Čejka – Hanzel 2:1
Hynek Jiří – Vyvozil 1:2
Dvořáček Jan – Kardinál ml. 0:2
Zedník – Hynek Ondřej 0:2
Semifinále
Novotný – Egg 2:0
Zdráhal – Dvořáček Jakub 2:1
O 3. místo
Egg – Dvořáček Jakub 1:2
Finále
Novotný – Zdráhal 0:2
Fotbalové výsledky
V Horce se hrálo až na podruhé
Utkání 17. kola okresního přeboru
mužů bylo k vůli vytrvalému dešti
a nezpůsobilém terénu odloženo.
Dorostenci své utkání v Lipníku nad
Bečvou odehráli a odvezli si porážku
5:2. Obě branky si připsal Lukáš
Pazdera.
Odložené utkání mužů se dohrávalo
v pátek 29. dubna za slunečného
počasí a na perfektně připraveném
trávníku. Technický soupeř = náš
kvalitní výkon. Horku jsme gólem
P. Kovaříka porazili 0:1.
Horka n. M. - V. Týnec 0 : 1 (0 : 1)
Br: 26. Kovařík Pavel
Sestava: Janák - Dosoudil, Švéda,
Grofek, Coufal M. - Koliba, Ehrenberger, Hrudník, Majer (76. Mádr) - Kovařík (85. Coufal), Pospíšil (73. Doležal)
Povinné tři body
Utkání mužů s Drahlovem moc fotbalové krásy nenabídlo. Hned
v 8. minutě se trefil Pavel Kovařík,
ale to bylo na dlouhou dobu jediný
světlý okamžik. Hosté nás zatlačili
a my nevěděli co hrát. Drahlov naštěstí nedokázal potrestat naši pasivitu. V úplném závěru prvního poločasu zatáhl míč Standa Hrudník
a z této akce vytěžil důležitý druhý
gól Jarda Pospíšil. Jak byl důležitý,
ukázal průběh druhého poločasu,
který byl z naší strany ještě katastrofálnější než první! Drahlovu se poda-
řilo snížit na 2:1. Stav se už nezměnil
a my se protrápili ke třem bodům.
Dorostenci prohráli s Určicemi 3:5,
branky Filip Kuba, Ondřej Coufal
a David Charvot.
V. Týnec - Drahlov 2 : 1 (2 : 0)
Br: 8. Kovařík Pavel, 45. Pospíšil
Jaromír
Grofek, Coufal M. - Koliba, Doležel
(68. Coufal O), Hrudník (82. Mádr),
Majer - Kovařík, Pospíšil
Blatec si odvezl všechny body
Další domácí utkání nám postavilo
do cesty předposlední Blatec. Naši
hráči navázali na výkon z minulého
týdne a Blatec si zaslouženě odvezl
tři body za vítězství 2:3! Obě branky
vstřelil Jarda Pospíšil. Dorostenci doma prohráli s Černovírem 1:7, branka Ondřej Coufal.
Velký Týnec - Blatec 2 : 3 (1 : 2)
Br: 31. a 64. Pospíšil Jaromír
Grofek, Coufal M. - Koliba (68. Mádr),
Doležel (46. Ehrenberger), Hrudník,
Majer - Kovařík, Pospíšil
Ze Šumvaldu jen s bodem
Šumvald - hřiště nic moc, silný boční
vítr, tvrdě, až za hranou hrající soupeř (zraněni 3 naši hráči) = jsme rádi
za bod.
Aktivní hrou a rychlými brejky jsme
dělali soupeři problémy až do doby,
vynucených střídání. Po nich se projevila nezkušenost hráčů a následoval gól v 90 min. na remízových 2:2.
Statistiky nedodány.
Střelice odjely s prázdnou
V. Týnec - Štřelice 2 : 1 (2 : 1)
Br: 14. Coufal Matěj, 30. Doležel Roman
(68. Kristen), Doležel (80. Charvot),
Hrudník, Majer - Kovařík, Coufal O.
(68. Malinek)
Komentář nedodán.
Grofek, Coufal M. - Mádr (24. Fabisz)
Zdroj: www.fotbalvelkytynec.cz
Více informací o týneckém fotbalu získáte na internetových stránkách
www.fotbalvelkytynec.cz
18
ČLÁNKY
PŘEDSTAVUJEME TÝNECKÉ FIRMY
Nebuduji firmu jako dravý podnikatel, říká Svatopluk Daněk
K neodmyslitelné součásti vesnice
patřili v minulých staletích řemeslníci různých profesí - bednáři, košíkáři, tesaři, stolaři, kováři atd.
Některá řemesla zanikla a jiná se
v kvasu doby zrodila.
Za jedním z nich jsme se vypravili na
samý začátek Velkého Týnce za panem Svatoplukem Daňkem.
Pane Daňku, snad skoro všichni
Týnečáci musí několikrát do týdne projet kolem vaší provozovny a většina si určitě klade otázku. Co je to ta elektroeroze?
S použitím elektroeroze je možné
s přesností až na jednu tisícinu milimetru obrábět bez mechanického
působení vodivé materiály libovolné
tvrdosti (např. ocel, dural nebo titan). Díky těmto vlastnostem patří
elektroeroze k hlavním technologiím
ve výrobě forem, nástrojů a měřidel.
Používají se dva různé postupy - elektroerozivní drátové řezání a elektroerozivní hloubení. My používáme
drátové řezání.
Když se řekne řezání kovů, tak si
většina z nás představí dílnu plnou hučících strojů a všude přítomný olejový film. U vás to však
vypadá úplně jinak. Vládne tady
úzkostlivá čistota a vaše mašinky si jen tak předou.
Na čistotu provozu velice dbáme.
Naše stroje pracují s vysokou přesností a tomu musí odpovídat i okolní
prostředí. Vzduch sem přivádíme
přes rekuperační jednotku opatřenou prachovými filtry a dílnu klimatizujeme na stabilní teplotu.
Když jsme zahajovali provoz, tak se
u nás v rámci kolaudačního řízení
provádělo i měření hluku. Technici
dospěli k závěrům, že běžné venkovní prostředí je hlučnější než provoz uvnitř naší dílny. Samotné obrábění elektrickou jiskrou probíhá pod
hladinou speciálně upravené vody.
Jaké výrobky se tímto způsobem
opracovávají?
Takové, které musí vykazovat vysokou přesnost a nedají se obrábět na
klasických strojích. Nejčastěji jsou to
formy pro výrobu plastových součástí a střižných nástrojů, ale námi
opracované komponenty byste bez
nadsázky našli i na satelitních družicích.
Odkud nejdál jsou vaši obchodní
partneři a s kým spolupracujete
nejčastěji?
V rámci technologického zajištění
provozu jsou to převážně Japonci.
Jinak fungujeme jako zakázková výroba. U nás je každý výrobek jiný
a většinou i pro jiného zákazníka. Ti
jsou prakticky z celé Evropy.
Stavba dílny vkusně zapadá do
běžné rodinné zástavby, kolik lidí v ní zaměstnáváte a v jakých
profesích?
Včetně mě a manželky, která je mi
nenahraditelnou oporou, zde celkem
pracuje jedenáct lidí. Těch ostatních
devět spolupracovníků jsou buď
rodinní příslušníci, nebo blízcí kama-
rádi, se kterými mne pojí dlouholeté
přátelství. Zároveň je nutné objevit
u nich pečlivost a zodpovědnost.
Nechci budovat firmu jako dravý
podnikatel, který z lidí dostává výkon pod tlakem, ale firmu jako kolektiv, který spolupracuje. K nám se
totiž dostává polotovar jako výrobek, který už má určitou hodnotu.
Pokud bychom něco pokazili, tak by
to pro nás znamenalo nejen finanční
ztrátu, ale i možnou ztrátu zákazníka. Každou operaci je třeba připravit na počítači a následně vytvořit CNC program a pak teprve
obrábět na stroji. Dbáme na to, abychom se navzájem kontrolovali. Každá operace je tedy několikrát nezávisle posouzena. S oblibou říkám, že
je u nás přísně zakázáno dělat samostatně.
Jak se to tak v životě člověka přihodí, že začne podnikat v takovém oboru?
Ve strojírenském oboru jsem se vyučil, později si udělal maturitu. Jemná a složitá práce mě baví a v podstatě je mi koníčkem.
Jaké jsou vaše další podnikatelské plány?
Když jsem začínal s podnikáním, tak
jsem na tom byl tak, že jsem si musel
půjčit peníze i na registraci živnostenského oprávnění. Manželka se
první rok, co jsme začali podnikat,
budila v noci hrůzou, že nezvládneme splatit všechny půjčky. Zatím to
vychází, ale z dluhů jsme se ani po
sedmnácti letech ještě nedostali. Asi
nejde žít bez dluhů. Moje zásada je,
že 95% toho co vyděláme, se musí
investovat zpátky do firmy. Chtěli
bychom teď provoz trochu rozšířit
ještě o jeden stroj, který by obráběl
kusy o tloušťce do 800 mm a váze do
3 tun, takže musíme přistavět další
halu. Do stávajících prostor se nevejde.
Dokážete vůbec někdy relaxovat? Co vás baví, nebo nabíjí?
Člověk si někdy musí udělat čas
a trochu si provětrat hlavu procházkou v přírodě s manželkou a pejskem, vyrazit někam na kole nebo se
sejít s přáteli. Nějaké nákladné dovolené to pro mne moc není. Raději
se svými blízkými vyrazíme na denní
túru do Jeseníků nebo jiných krásných koutů naší republiky.
Proč jste si vybral pro místo svého pozemského bytí právě Velký
Týnec?
Naše rodiny pocházejí tady z nedalekých Penčic a Tršic. Místní krajina je mi velmi blízká. Máme tady své
přátele. Prostě sem patříme a nedokázal bych si představit žít někde
jinde. Velký Týnec je pro sídlo firmy
i bydlení v podstatě ideálním místem. Sjezd na dálnici je nedaleko
a do Olomouce, Přerova či Prostějova je to kousek.
Pane Daňku, děkuji za rozhovor.
Přeji hodně zdaru v podnikání
a štěstí v osobním životě.
Ptal se Stanislav Denk
Foto: 3x Svatopluk Daněk
TIP NA VÝLET
Vokolo Príglu
aneb na kole ze štatlu na Veveří a zpět
Dnešní tip na výlet je určený především cyklistům.
Nedávno jsem absolvoval výlet
na kole kolem brněnské přehrady, kde se mi moc líbilo, a tak
bych vám rád pomohl s rozhodováním, kam vyrazit, když už budete mít doma všechno hotové.
Pěší turisty samozřejmě nelze
diskriminovat (zejména, když si
nechají pomoci některou lodí
brázdící vody Príglu), ale kolo
v tomto případě značně zkracuje
vzdálenosti.
potkáte žádný kopec. Přehrada
je zařízlá do údolí, které lemují
prudké svahy. Pokud si zvolíte
k cestě ke hradu Veveří pravý
břeh přehrady, povede vaše trasa zpočátku po asfaltu, ze kterého jde ale často odbočit blíže
ke břehům a ty kopírovat krásnými lesními cestičkami.
Vyplatí se po nich jet. Jsou plné
krásných výhledů a při pohledu
dolů ze srázů vám rozhodně
stoupne hladina adrenalinu.
Zhruba v polovině okruhu kolem
přehrady se vám postaví do cesty hrad Veveří.
Pokud vytlačíte kolo na některý
z okolních kopců, určitě nebudete litovat a pořídíte jeho krásné
fotografie.
Foto: P. Peňaška
Krásný výhled na hrad Veveří
se nachází na souřadnicích
N 49° 15.780 E 016° 28.000
ristické značce a pokračovat po
již zmiňovaných schodech skoro
až k hladině Svratky, která přehradu napájí.
Když se lesní stezka změní v cestu, máte skoro vyhráno. Už jen
vystoupat kopec k turistickému
altánku a pak na vás čeká už jen
sjezd skoro až k hrázi přehrady.
Foto: P. Peňaška
Čeká na vás zhruba třicetikilometrový okruh začínající i končící v brněnské městské části Bystrc, kde se nachází hráz přehrady. Na výběr zde budete mít
ze spousty parkovacích možností a pěší turisté mířící na hrad
Veveří zde mohou nasednout na
loď. Lodní doprava začíná svůj
provoz od konce dubna a potrvá
do začátku října.
Foto: P. Peňaška
Jedna z krásných vyhlídek se
nachází na souřadnicích
N 49°14.955 E 16°29.306
Profil celé trasy je příjemný, ale
nebudu vám lhát, že cestou ne-
Foto: P. Peňaška
Pod Veveřím, pokud se nechcete
vracet stejnou cestou zpět, musíte po lávce překonat přehradu na druhý břeh.
Tady se musíte držet červeného
turistického značení a místy na
sebe dávat větší pozor, než na
protilehlé straně. Trasa vede po
hliněných stezkách, nejprve do
kopce a pak prudce dolů. Je tady
potřeba zdolat několik schodů
a skalnatých úseků. Budete se
nacházet na hranici přírodní památky Kůlny z jejichž vrcholu je
opět krásný výhled na přehradu
i Veveří. Pro cestu k němu je
potřeba odbočit na místě zvaném Zouvalka na modrou doleva, poté u tábora doprava a po
sto metrech se nechat vést pěšinou kolem plotu až na skalnatou stráň. Tento úsek však není
na kole sjízdný.
Z vyhlídky je dobré se vrátit stejnou cestou zpět k červené tu-
Foto: P. Peňaška
Po celé trase je dostatek možností, kde se občerstvit a dobře
se najíst.
Jednou ze zajímavostí, kterou
během výletu kolem Priglu potkáte je obrovská kotva.
Foto: P. Peňaška
Foto: P. Peňaška
Kotva, symbol naděje. Při návštěvě papeže Benedikta XVI.
v Brně v roce 2009 zdobila areál
letiště. Poté byla určena k likvidaci, ale našla uplatnění
v přístavu brněnské přehrady
jehož je dominantou.
Jak jste asi z popisu pochopili,
vhodným dopravním prostředkem bude krosové nebo horské
kolo. Celý okruh zvládnou v pohodě při troše zvýšené pozornosti i děti.
Pavel Peňaška
20
INSPIRACE
Kopřiva pálí, ale léčí
Většina z nás má kopřivy spojené s nepříjemnými popáleninami a puchýřky. Tato žahavá
rostlina roste na našem území v takovém
množství, že je až považována za plevel. Kopřivy jsou však jedny z nejznámějších léčivých bylin. A velké využití mají i v gastronomii.
Kopřivy obsahují velké množství chlorofylu,
hořčíku, železa, sacharidů, vitamínů, tříslovin, aminokyselin, organických kyselin, vitamínu C, karotenoidů, flavonoidů a další. Díky
těmto látkám je kopřiva lidskému tělu ze
zdravotního hlediska velmi prospěšná. Listy
a stonky kopřiv se dají využívat i pro výrobu
mastí a tinktur pro zevní použití. Jak je to ale
s kopřivou v kuchyni? Syrová kopřiva má
jemně nahořklou chuť a nepříliš výraznou vůni. Každá potravina a bylina obsahuje největší množství zdravých látek v syrovém stavu.
Stejné je to i u kopřiv. Ovšem na rozdíl od
ostatních bylin, kopřiva při tepelné úpravě
ztrácí jen minimum svých prospěšných látek. Po usušení se navíc zvýrazní i její vůně. Je ale nutné uskladnit ji v uzavřených nádobách. Podobně
jako listový špenát se dají kopřivy spařit v páře a zamrazit.
Nejjednodušším způsobem, jak upravit kopřivu, je příprava čajů a odvarů, tj. v 0,5l vody stačí nechat vylouhovat hrst lístků kopřiv. Dají se z nich
připravit i domácí šťávy. Stačí listy nechat 24 hodin vylouhovat ve studené vodě a scezenou vodu pak svařit s cukrem a kyselinou citronovou.
Kopřivy jsou rovněž skvělou bylinkou do smoothie. Smoothie je rozmixovaná směs syrových potravin - zeleniny, bylin, ořechů a ovoce s vodou.
Kopřivy dodají smoothie sytou barvu a také charakteristickou jemně
nahořklou chuť. Opět stačí hrst kopřiv na 0,5l vody.
Podobně jako u cibule se při tepelné úpravě k nahořklé chuti přidává také
jemná nasládlost. Nejznámějším receptem s kopřivami je nádivka. Drtivá
většina našich babiček si nedovede představit pravou velikonoční nádivku bez kopřiv. Za delikatesu se považuje také kopřivová polévka. Českou
specialitou je kopřivový špenát podávaný například k pečené vepřové
krkovičce s bramborovým knedlíkem. V sušeném stavu se hodí nejen do
polévek, ale i do bramboráků a domácích kořenících směsí na grilování
masa.
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) je v Česku nejznámější a nejrozšířenější zástupce rodu kopřiva. Má schopnost odbourávat únavu a vyčerpanost, čistí krev, ulevuje játrům i žlučníku, uklidňuje metabolismus. Pomáhá slinivce udržet hladinu cukru v krvi, což je důležitá zpráva pro všechny
diabetiky. Sbírá se list (Folia urticae) nebo nať (Herba urticae), někdy
i oddenek (Radix urticae) či květ (Flos urticae). Je možné ji sbírat od jara
do září, nejlépe ale pouze od jara do konce května, kdy bývá neúčinnější.
Článek byl s malými úpravami převzat z webových stránek DomácíKuchyně.cz (se souhlasem společnosti ProSEO Media s.r.o.).
Zkuste si vyrobit
V měsíci máji si můžete vyrobit jednoduché srdíčko. Motiv se dá použít
na přání, jako závěs do okna a se
špejlí jako zápich.
Potřebovat budete tvrdý papír (obal
od sušenek, bonboniéry atd. nebo
koupenou čtvrtku), krepový papír (či
obyčejné barevné papíry), lepidlo na
papír a nůžky.
Na tvrdý papír namalujte srdíčko,
kdo si není jistý tvarem, může použít
jako šablonu vykrajovátko. Z krepových papírů si natrhejte malé kousky
a nedbale je zmačkejte. Vystřižené
srdce po částech potírejte lepidlem
(ne celé, lepidlo by zaschlo) a kousky
krepového papíru vmáčkněte jeden
vedle druhého do lepidlem potřené
plochy. Obrazce i barevné kombinace jsou zcela na vás. Jednodušší varianta pro úplně malé děti je natrhat
kousky obyčejného papíru a poté
pracovat s nimi. Další variantou je
dozdobení vnitřní části srdíčka třpytkami v lepidle, barevným pískem aj.
Přejeme pěkné tvoření.
Your Cup of English Tea
Váš šálek anglického čaje vám nabízí
možnost krátkého procvičení anglické slovní zásoby a gramatiky. Náročnost je stupňována dle úrovní od
začátečníků až po pokročilé, správná
řešení jsou uvedena na konci rubriky.
morning they ..........(5) with headaches and ..........(6) in bed all day.
go, not get, think, ask, agree, can´t,
not have
The students .......... (7) back to Sydney until late Monday - too late for
the exam. So they went to speak to
the Chemistry professor: „We ..........
(8) to Canberra“, they explained,
„but on our way home we had a flat
tyre. We .......... (9) a spare tyre in the
car, so we .......... (10) change it. Can
we take the examination tomorrow
instead?“ they .......... (11). The professor .......... (12) for a while, and
then he .......... (13). (to be continued)
(Tech Talk Pre-intermediate, Review
and Remember 2, p. 31)
Elementary
Match the opposites
(přiřaďte k sobě protiklady):
1 long
2 interesting
3 high
4 hot
5 dark
6 happy
a) cold
b) sad
c) light
d) short
e) small
f) boring
Pre-intermediate
Complete the story, use past simple
of these verbs
(doplňte příběh těmito slovesy v minulém prostém čase, každé můžete
použít pouze jednou). Pro připomenutí uvádíme znovu i první část.
be, stay, want, decide, have, wake
up
Four university students in Sydney,
Australia .......... (1) to go to a party.
There .......... (2) just one problem.
The party was in Canberra on a Saturday night and they had a Chemistry examination the following
Monday. The students .......... (3) to
go to the party and they all ..........(4)
a great time. But on the Sunday
Intermediate
Forem new words from old – add one
noun to all four words to form new
single-word nouns or two-word
nouns, the noun can be added
before or after the word
(vytvořte nová slova přidáním jednoho podstatného jména ke všem
čtyřem slovům - buď jako před nebo
za daná slova)
(example: BAG - handbag, kitbag,
bagpipes, sleeping bag)
1 candle, flood, house, sky
2 clip, news, wall, weight
3 battle, friend, space, wreck
4 fall, proof, salt, melon
5 basket, eye, snow, room
(Penguin Books Ltd 1993, p. 139)
(Solution (řešení):
Elementary: 1d long - short, 2f interesting - boring, 3e high - small,
4a hot - cold, 5c dark – light, , 6b
happy - sad
Pre-intermediate: 1 wanted, 2
was, 3 decided, 4 had, 5 woke up, 6
stayed, 7 didn´t get, 8 went, 9 didn´t
have, 10 couldn´t, 11 asked, 12
thought, 13 agreed
Intermediate: 1 light: candlelight,
floodlight, light house, skylight, 2
paper: paper clip, newspaper, wallpaper, paperweight, 3 ship: battleship, friendship, spaceship, shipwreck, 4 water: waterfall, waterproof, salt water, watermelon, 5 ball:
basketball, eyeball, snowball, ballroom)
Triky a tipy pro námořnické dny
Od kabelek přes šaty a od kalhot až
po boty. Silné pruhy, ale i jemné
proužky vedoucí všemi směry, vedoucí přes sebe i jdoucí proti sobě
vévodí vzorům na přehlídkách a v
kolekcích od New Yorku po Milán.
Něco tak fádního a všedního dostalo
nový nádech v mnoha grafických
provedeních. Pruhy a proužky se tak
staly módním trendem léta 2016.
Návrháři uvedli na mola pruhy, neboť jsou ideální na jaro a léto, vyvolávají vzpomínky na pláž, plovárnu nebo dovolenou. Pruhy vždy byly symbolem námořníků, ale v dnešní době
jsou také ukázkou stylu a trendu.
Pruhy již dávno nemusí být jen ve
dvou barvách na oblečení a kombinované s džínami nebo jednoduchou
sukní. Dnes je můžete kombinovat
s dalším pruhovaných kouskem.
Ovšem čím jsou silnější a výraznější,
tím více odvahy je potřeba. Pomoci
vám také mohou následující pravidla: svislé prodlužují, šikmé zeštíhlují a vodorovné sice tvarují, ale nezakryjí kila navíc. Svislé kombinace
pruhů se hodí na kalhoty a šaty,
pokud chcete vypadat vyšší a štíhlejší. Šikmé jsou geometrickou hrou pro
vaší postavu a mohou vykouzlit doslova zázraky a ubrat kila. Vodorovné jsou všeobecně nejčastěji využívány na látkách a mohou krásně vytvarovat postavu na halenkách a minisukních, ale na šatech je lépe zvolit
pruhy silnější. Čím budou užší, tím
přidávají opticky na objemu.
Pokud si netroufnete na pruhy od hlavy až k patě, zaměřte se na jeden výrazný kousek oblečení nebo doplněk,
který přes sezónu najisto unosíte.
Velmi trendy budou halenky, trička
a topy ukazující ramena, právě na
nich se pruhy krásně vyjímají. Rovněž připomínají Brigitte Bardot, která ve svých filmech ramena ráda
ukazovala svůdně, ale zároveň elegantně.
Pruhované jednotlivé díly vašeho
šatníku nabízí všechny tradiční módní obchody a značky a záleží jen na
vás, jaké máte představy a vkus.
Myslete také nejen na svou postavu,
ale i na to, co vám sluší a v čem se
cítite dobře.
Článek byl zpracován na základě
spolupráce s blogem Módní Aréna.
cz, na kterém byl uveden pod názvem „Nový trend? Pruhy a proužky
2016“ autorky Sonii Peskové
Stránku připravila
Kamila Grmolenská
KOŠÍK NAŠÍ TÝNKY
21
Květnové luštění s Týnkou
Křížovka
Leontýnka
m
e
js
já
,
ti
ě
d
j
Aho
ají mi Týnka.
k
ří
le
a
,
e
c
n
ý
T
z Velkého
rubrikou!
to
u
to
t
e
z
á
v
ro
p
Budu vás
Když se vám podaří tajenku této křížovky vyluštit, její řešení zašlete poštou,
e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35,
783 72, telefon 585 151 111, e-mail [email protected] a to do konce
aktuálního měsíce. Uveďte své jméno, příjmení a svůj věk. Můžete vyhrát
pěknou cenu. Přejeme hodně štěstí!
Autorka měsíce: Astrid Lindgrenová
Astrid Lindgrenová byla švédská autorka knih pro
děti. Její knihy jsou dostupné ve více než 100 zemích po celém světě. Pracovala jako novinářka,
sekretářka, později psala rukopisy těsnopisem pro
švédského profesora kriminalistiky Harryho Södermana. Tato zkušenost ji vedla k napsání série
o mladém detektivu Kalle Blomkvistovi.
Byla oceněna několika mezinárodními vyznamenáními a literárními cenami. V roce 1958 jí byla
udělena Cena Hanse Christiana Andersena, nejvyšší možné oceněné autorů dětských knih.
Roku 2002 zavedena Cena Astrid Lindgrenové,
cena pro autory dětské literatury.
Knížky, které stojí za přečtení: Pipi Dlouhá punčocha, Děti z Bullerbynu, Detektiv Kalle Blomkvist, Karkulín ze střechy, Ronja, dcera loupežníka...
Kris-kros
Doplňte do následujících políček slova tak, aby na sebe navazovaly:
GERBERA, KARAFIÁT, LILIE, NARCIS, RŮŽE, SLUNEČNICE, TULIPÁN.
1. Bydlí v lese Řáholci
2. Česílko je ...
3. Najdeme ho za mlhou tak
hustou, že by se dala krájet
4. Kamarád Mata
5. Kamarád Vochomůrky
6. Víla s modrým věnečkem
na hlavě
7. Včelí medvídek
8. Kamarádka Škubánka
9. Hrabe se v zemi a má
kamarádku myšku
10. Princezna, která má kouzelný
prsten
11. Jméno psa, který kamarádí
s Ájou
Vymalovánka
Vybarvěte obrázek
pro maminky
k jejich svátku maminek.
Spojovačka
Malá Petra se ptá maminky: „Mami, kdy jsem se narodila?”
„Dvacátého července.”
„To je náhoda! Zrovna na mé... (tajenka)”.
Motýlí počítání
Spočítej motýlky a správná čísla napiš do rámečků.
Čtyřsměrka
Andulka, čáp, emu, jetel, kafka, kachna, kari, koníček, koniklec, koza,
měsíček, ovce, peří, růže, srna, sýkora.
Stránku připravila Eliška Tomečková
22
KŘÍŽOVKA
Šmak
Inu
(nářeč.)
Hlen
Inic.
Ozdobná
Švédské
Mytolo- Podla3. část
herce
skříňka
muž.
gický
hová
(zast.) Skamene jméno tajenky krasavec krytina
Přezdívka
revolucionáře
Guevary
Pisálek
Hladiti
Franc.
jeden
2. část
tajenky
Sled
krátkých
přihrávek
Acetylén
Libuše
domácky
Nejvyšší
karta
Pojivo
Zaklení Jméno
zpěváka
Žbirky
Úspěšnou řešitelkou křížovky z minulého čísla a výherkyní
knihy je paní Simona Jahodová z Krčmaně.
Výherkyni blahopřejeme.
Tajenka: Jediná možnost, jak život unést, je považovat ho za
krásný.
Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to do konce
aktuálního měsíce.
Černý
pták
Hlasitý
lok
1. část
tajenky
Staré
počítadlo
Nápěv
Tajenkou dubnové křížovky je citát Miroslava Horníčka (1918 - 2003). Byl českým hercem, spisovatelem, dramatikem, režisérem, glosátorem a divadelním teoretikem.
Označení
kamionů
Zn. am.
počítačů
Halit
Čejčí
volání
Části
domu
Jemně
kropit
Sušenka
Hlas
vrány
Mužské
jméno
Česká
politická
strana
Dřevina
Patřící
dravému
ptákovi
Biletář
Na tom
místě
Dovětek
KřesťanJaponský skodem.
strana
sport
Tvoje
Zamyšlená
Starší
Volební
název
schránka Thajska
Stupeň
zředění
séra
Sloven.
deník
KŘÍŽOVKA
Tahle
Popěvek
Mládě
domácího
dobytka
Elipsa
Krátké
kabáty
Daidalův
syn
Kouzelný
půvab
Věhlas
Terénní
auto
Moje
Citosl.
podivu
Asistent
Tu máš
Úlovek
Pomalý
běh
Úmrtí
Jubilejní
Co
přináší
nevěsta
Královna
víl
Úterý
Domácky
Ohmatání
Epos
Eliška
Mazadlo
Střídání
v práci
Zasténání
Angl.
kouř
Taková
(nářeč.)
Rostlina
(bodlák)
Uspávací
prostřed
Stopa
světla
Řeka
(persky)
Sonda
Kilobyte
Vakovitě
rozšířená Stromočást jícřadí
nu ptáků
Cizí
ženské
jméno
Tkalcovský stroj
Citosl.
údivu
Šelma
kunovitá
Špatnosti
Nejlepší
umístění
Úřad
(zastar.)
Zloba
Otec
(nářeč.)
Citosl.
bolesti
Docela
jo
Úsilí
Část
Prahy 8
Stranou
Citoslovce
překvapení
Plynné
alkany
Povel
pro psa
Té
Pomůcka:
Abakus, Air, Atis,
Etin, Che, Mab,
Pupava, Siam, Titr,
ZA PL TEM
Jak se rodilý Plzeňák dostal do Blatce
aneb povídání s bývalým starostou Josefem Duškem
přivaděčem pitné vody ze Slavonína. Mezi tím samozřejmě probíhaly
drobné akce jako opravy památek,
údržba a zvelebování obecních budov a veřejných prostranství.
V současné době je zpracovávána
projektová dokumentace na odkanalizování obce a čistírnu odpadních
vod. Toto dílo by mělo být realizováno do roku 2022. Dlužno dodat, že
na velkou část akcí se nám dařilo
získat státní dotace.
A pokud se týká podpory nové výstavby. Ano, počet obyvatel pozvolna roste a přibývají i nové domy. Žel,
obec nemá vlastní plochy pro novou
výstavbu. Ta povětšině probíhá na
soukromých pozemcích.
Bývalého blateckého starostu
Josefa Duška mohou Týnečáci potkávat při vánočních koncertech
Svatocecilského sboru v našem kostele Nanebevzetí Panny Marie. Poznáte ho podle menší drobné postavy a krásného hlubokého hlasu. Pokud byste se s ním seznamovali
osobně a podávali si ruce, mějte se
na pozoru! Má stisk trénovaného
siláka. Právě skrze tuto vlastnost
jsem si Pepu prvně zapamatoval,
když jsme se začali potkávat na
zasedání mikroregionu Království.
Josefe, stál jsi dlouhá léta u kormidla obce Blatec. Kde se vzal
vůbec její název. A jak je to s její
předsazenou částí Na Kocandě,
která má lokálně spíše blíže ke
Kožušanům než k Blatci?
První písemnou zmínku o naší obci,
a nejen o naší, lze nalézt v listině biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141.
Název Blatec se v průběhu staletí
vyvíjel a měnil, stejně jako u jiných
obcí. V latinsky psaných textech je
uváděn jako Blatcze, v německých
jako Blocz. V pramenech psaných
česky se jako Blatec poprvé objevuje roku 1492. Tak hovoří zápisy ve
starých kronikách.
Název obce je odvozen od bláta, kterého kolem vsi zvláště za deštivého
období bývalo habaděj. A Kocanda?
Tak jak ji známe dnes, vznikla až
v průběhu minulého století. Do těch
časů tam bývala při staré cestě pouze zájezdní hospoda. Nová výstavba
okolo hospody, ale i v blízkých Tážalech pak přiblížila obě lokality natolik, že dnes se jeví jako téměř srostlé.
Jsi blateckým rodákem? Pokud
ano, jak vzpomínáš na Blatec
svého dětství či dospívání? Nakolik ses zapojoval do kulturního
či sportovního dění ve své obci?
Jsem rodilý Plzeňák. Rodiče však
záhy opustili Čechy, přestěhovali se
na Moravu a mě, zaplať pánbůh, vzali s sebou. Vyrůstal jsem v Olomouci
se třemi sourozenci. V Blatci jsem se
poprvé objevil jako školou povinný
brigádnický sklízeč brambor. Tak
tehdy probíhaly školní poznávací zájezdy venkova spojené s pomocí místnímu JZD. Okolo roku 1975 jsme
s manželkou v této vsi koupili pozemek a postavili dům. Od té doby
jsem se hlouběji seznamoval s životem na vesnici.
Měl jsem a mám štěstí na dobré sousedy, ostatně Blatečáci jsou prima
lidi. Téměř celou dekádu, od roku
1980, jsem působil v oddíle kopané
TJ Sokol Blatec jako jednatel. Sem
tam jsem se i protáhl divadelním jevištěm jako pěvec. V Blatci už ochot-
Foto: archiv J. Duška
níci tehdy nebyli, podle pověsti bývali vynikající, a tak jsme se s několika místními alespoň na krátký čas
zapojili do v té době ještě fungující kožušanské scény. Lidové zvyky
jsem už neměl možnost poznat,
i když kronikář o nich píše. Přetrvalo
snad jen to velikonoční hrkání. A tak
zůstaly alespoň tradiční plesy, to
vždycky bývalo veselo a hojná účast
napříč věkovými kategoriemi. Rád
vzpomínám.
Jaká je tvoje „civilní“ profese?
Čím vším sis ve svém pracovním
životě prošel? A jaká je vůbec
tvoje původní specializace?
Moc zaměstnavatelů jsem nepoznal,
vlastně jenom dva. Začínal jsem
u prkna jako technik konstruktér
v olomouckých strojírnách. Po dvou
letech jsem přešel do společnosti
dodávající investiční technologické
celky pro zemědělské objekty a to
pro všechny kategorie hospodářských zvířat. Práce v terénu i kanceláři, od uzavírání hospodářských
smluv, přes koordinaci dodávek
a montáží až po předávací protokoly.
A spousta kilometrů za volantem po
celé Moravě a západním Slovensku.
Tak jsem se činil rovných pětadvacet
let. Pak už následovala obec a starostování.
Jak se stalo, že jsi kandidoval do
obecního zastupitelstva? Jakými
vývojovými etapami prošla zastupitelstva pod tvým vedením?
Po sametové revoluci u nás vzniklo,
jako ve většině okolních obcí, Občanské fórum, jehož jsem se stal
členem. Do komunálních voleb v roce 1990 se nám podařilo získat odebranou svrchovanost. Blatec byl totiž začátkem devadesátých let
přičleněn ke střediskové obci Kožušany. Drtivá většina našich občanů
nás v této snaze podporovala. V běhu toho roku jsme pořádali besedy
se spoluobčany, společně upravovali prostory budoucího obecního úřadu a připravovali půdu pro vlastní
svobodné vedení vesnice. V prvních
komunálních volbách jsem byl zvolen do zastupitelstva obce a zastupitelstvem pak starostou.
Začátky nebyly lehké. Vařili jsme
z čisté vody. Samospráva byla v té
době v plenkách a pravidla se teprve
hledala. Bylo nutné vytvořit fungující
obecní úřad a zajistit spolehlivou infrastrukturu. S limitovaným obecním rozpočtem práce na léta. Nutno
dodat, že zastupitelstva, tak jak po
sobě přicházela, vnímala potřeby
obce a spoluobčanů podobně jako já
a byla vstřícná.
Jaké hlavní úkoly před tebou
a kolegy ležely? Co jste všechno
vybudovali, připravili? Roste počet obyvatel vaší obce? Podpořili jste nějakým způsobem novou výstavbu?
V prvé řadě bylo třeba provést zásadní údržbu toho, co už obec měla.
Byly prováděny opravy veřejného
osvětlení, obecního domu, veřejných prostranství i komunikací. Mimo jiné byl zaveden do té doby
chybějící pravidelný odvoz komunálního odpadu. S obcí Kožušany-Tážaly
jsme vytvořili společný projekt plynofikace obou obcí a poté jej v létech 1992 až 1994 realizovali. Následovala investičně náročná akce
vyvolaná potřebami spoluobčanů.
Vysychaly studny a v těch s vodou
byla nebezpečná chemie. A tak o deset let později měl Blatec vlastní vodovodní síť zásobovanou vlastním
Co společenský a sportovní život
na vaší obci? Které organizace
jsou nejaktivnější? Jak se do
obecních aktivit zapojují občané?
V obci dobře funguje TJ Blatec - oddíl
kopané a sbor dobrovolných hasičů.
Oba spolky se zapojují do veřejného
života a mají mezi spoluobčany příznivou odezvu. V jejich režii se
odbývají i mnohé obecní společenské události. Ženy se pravidelně
scházejí ke kondičním cvičením
v sále Obecního domu, maminky
s těmi nejmenšími zase na dětských
hřištích. Nejméně jednou za rok přivítáme na jevišti účinkující z opavského divadla nebo i odjinud. Do veřejného dění aktivně vstupuje i zdejší základní a mateřská škola. Nedá
se říci, že by naši občané nebyli činorodí, zejména mladší jsou v tomto
ohledu na tom lépe. Vidím však
daleko víc možností, jak a čím oslovit
spoluobčany a vtáhnout je do společenského života, byť by zůstali jen
diváky či posluchači. Chce to zapálené lidi a spoustu trpělivosti, věřím,
že i v naší obci se najdou. Chuť některých tomu napovídá.
Stál jsi u zrodu mikroregionu
Království na konci 90. let. Co sis
od sdružení obcí sliboval? Co ti
skutečně přineslo? Co si na něm
ceníš, v čem spatřuješ rezervy?
Tenkrát, už to je patnáct let, přijel za
mnou bývalý starosta Grygova
a otec myšlenky vytvořit z okolních
obcí sdružení - mikroregion Ota Hlaváč. Něco jsem o těchto uskupeních
a jejich možnostech už věděl, a proto
jsem užší spolupráci sousedících obcí docela uvítal. Došli jsme k závěru,
že není od věci si vyměňovat zkušenosti se sousedy, vytvářet a uskutečňovat společné projekty a jako
sdružení je i snázeji financovat. Patnáct obcí pak vytvořilo mikroregion
Království, v jehož čele jsi po od-
24
ZA PLOTEM
chodu Oty Hlaváče stál nějaký čas
i ty, Petře.
Těžko říct, co jsem si od sdružení obcí
sliboval. Spíš jsem očekával. A splnil
tento útvar naše očekávání? Myslím
si, že měrou vrchovatou. Jsou tu
uskutečněné společné projekty, některé značných hodnot a není jich
málo. Společenského významu nabývají každoročně pořádané a již
tradiční akce, které dotvářejí kolorit
našeho regionu. Věru je už na co
koukat. V neposlední řadě je to pak
možnost nahlížet sousednímu starostovi do kuchyně, předávat si vzájemně recepty na to či ono, nebo
listovat s odborníky kuchařkami pro
samosprávu. A rezervy? Ty jsou
vždycky. Budu-li ortodoxní spatřovatel, pak je můžu vidět i v pěkném
pozdravení.
Co tě přimělo předat vládu nad
obcí svému nástupci? A jak vnímáš roli obecní „dvojky“?
Stáří a zastupitelstvo. V polovině pátého volebního období jsem se pro
svůj věk starostování vzdal a nabídl
funkci zastupitelstvu. Nyní jsem členem obecního zastupitelstva a zastupuji obec i ve Sdružení obcí mikroregionu Království a MAS. Roli
obecní „dvojky“ mě nenapadlo nějak
zvlášť vnímat, prostě jsem ji vzal na
vědomí. Je-li to špatně, pak je tomu
opravdu na vině asi to rozverně nerozvážné stáří.
Poznal jsem tě jako muže tvrdého chlapského stisku. Jak je
možné, že muž s tak subtilní postavou má takovou páru v rukou? Cvičíš, posiluješ, sportuješ?
Tak na tohle můžu odpovědět naprosto přesně. Nevím. Sportu jsem
v mládí holdoval jako každý kluk, od
každého něco, s drobet vyšším zájmem o cyklistiku. Žádné přetěžování. Odkud se bere ta pára ve stisku, nemám tucha. Fakt ovšem je, že
se v duchu otřepu, podá-li mi někdo
ruku stylem leklá ryba. Možná proto
stisknu, abych tomu předešel.
Máš úžasný hlas. Jak to bylo
s tvým zájmem o hudbu, o sborový zpěv? Je to celoživotní záležitost, nebo ses k tomu propracoval „na stará kolena“?
Zpívám nějakých pětačtyřicet let.
Začínal jsem v chrámových sborech,
později jsem zpíval i ve světských
mužských a smíšených, nebo i příležitostných sborech. Tak to je doposud a snad to ještě, dá-li Pán Bůh
zdraví, nějaký čas půjde. Ostatně ten
hlas vnímám jeho dar. Na sóla to
určitě není, ale do tlupy docela fajn.
Žánr - duchovní a světská hudba od
renesančních po současné autory.
Satisfakcí zkoušek, které jsou tři až
čtyřikrát v týdnu, jsou pak koncertní
vystoupení v hudebních sálech,
chrámech nebo při liturgii nejen
doma, ale i v řadě evropských států.
Nadto v milé společnosti. Škoda jen,
že na ostatní, divadlo, kino či koncerty díky pěvecké vytíženosti nevyšetřím více času.
Jakou hudbu rád posloucháš? Jak
rozsáhlou máš doma diskotéku?
Mám rád a poslouchám dobrou muziku. Z vážné je to baroko a klasicismus, to je nejspíš moje gusto. Ale
i skladatelé minulého a současného
století stojí za poslech. Volba autora
bývá těžká, každý je svým způsobem jedinečný a stojí za poslech,
spíš rozhoduje momentální rozpoložení a nálada. Ale to určitě dobře
znáš i ty sám. Rád poslouchám skladby tradičního jazzu, country a domácí i zahraniční pop music nejen
z dob mého mládí. A jak jinak, mám
i množství sborových skladeb. Jen
mít ten čas k poslechu …
Když se příležitostně potkáváme, hovoříme také o literatuře.
Jaké knížky máš rád?
Čtu rád, bez knihy neusnu. Pokud se
týká výběru autorů, vycházím z recenzí v tisku či rozhlase. Svého času
byly dobrým vodítkem pro výběr
knih tvoje pořady o literatuře v olomouckém rozhlase. Po revoluci se
s množstvím nabízených titulů autorů celého světa doslova roztrhl
pytel. Dávám přednost beletrii a literatuře faktu. Ale rád zabrousím
i do dnes již klasické literatury. Znovu objevuji z našich autorů třeba
Klostermanna, Raise, Hrabala, Škvoreckého, ze světových autorů pak
Francise Scotta Fitzgeralda, Sigrid
Undsetovou či Artura Haileye a mnoho dalších. Jirotkův Saturnin nebo
Šťastný Jim Kingsleye Amise to jsou
knihy, po kterých pravidelně sahám,
začne-li ve vzduchu jiskřit blbá nálada. S povděkem listuji i knihami
našich mladých autorů, z nichž mě
v poslední době velmi zaujala Kateřina Tučková. Občas sáhnu i po
útlých knihách poezie a žasnu, jakým vývojem prošla, do jakých nádherných slovních zkratek se vejdou
myšlenkami nabité verše. Příkladem
jsou třeba básně Standy Denka, kterého osobně znám a o kterém ses při
našem nedávném setkání zmínil.
Jeho dílo mě velmi mile překvapilo.
Jo, jo… O knihách by se dalo povídat
donekonečna, pro mě jsou nepostradatelné. Ale musím zmínit ještě jednu. Je to bible, kniha knih, která má
své stálé místo na mém nočním stolku.
Jsi dědečkem. Kolik potomků vítáš ve svých dveřích? A doporučil bys jim, aby šli tvou cestou
práce v samosprávě? Tím směřuji k poslední otázce: Naplňuje
tě pocit uspokojení z dosažené
práce, nebo ještě cítíš, že potřebuješ něco k doposud dosaženému přidat?
Ano, už jsem se zařadil, lépe život
mě zařadil mezi dědky. Byl jsem
obdařen třemi vnuky a dvěma vnučkami. Pokud mi čas a zaneprázdněnost dovolí, rád s nimi trávím volné
chvíle. Dětský svět těch trochu odrostlejších malých bytostí je kouzelný a osvěžuje poněkud životem
unavený pohled staříka. Nepřemýšlel jsem, zda jim v budoucnu doporučit práci v samosprávě. Myslím si,
že k tomu musí dospět sami. První
předpoklad už splnili, i když ne
vlastním přičiněním. Žijí v místě,
které je jejich domovem. Na jejich
vztahu k tomu místu ovšem musíme
my dospělci pracovat. Tím nejspíš
odpovím na tvou poslední otázku.
Pocit uspokojení z dosažené práce
není důležitý, ba není snad ani namístě. Vhodnější je mít na zřeteli, že
to čeho se dosáhlo, bude rozvíjeno
příštími generacemi, že jeden lidský
věk je jen kamínkem v mozaice historie obce. A ty kamínky je třeba do
ní vsazovat s pokorou k historii,
s úctou k předkům a s láskou k lidem.
Ptal se Petr Hanuška
Jarní pozvánka na Galavečer
v Dubu nad Moravou 2016
Vážení přátelé,
dovoluji si vás pozvat již na
5. ročník
Benefičního
galavečera
v Dubu nad Moravou 2016,
který proběhne dne 14. května 2016
v kostele Očištění Panny Marie
v Dubu nad Moravou.
Po loňském mimořádně úspěšném
koncertu přijala mé pozvání pro letošní rok legenda naší jazzové, swingové a populární hudby paní
Eva Pilarová
Rodinné centrum Grygov z. s. nabízí
poslední volné termíny od 11. do 15. července 2016
na příměstském táboře pro děti od 6 do 11 let.
Tábor se koná v grygovské sokolovně
a téma je Týden s Jackem Sparrowem.
Cena tábora je cca 1.350,- Kč.
Blížší informace získáte na [email protected]
nebo tel. 603 555 692.
ZA PLOTEM
25
Grygov vítal jaro G Během
O velikonoční sobotě, 26. března
2016, se uskutečnil 1. G Běh,
proběhnutí okolo Grygova. Připravena byla jedna trať o délce 5 km,
kterou účastníci běželi jednou nebo
dvakrát, dle svých fyzických možností. Běžci měli možnost spatřit naši vesnici ze všech světových stran,
jelikož trať vedla po polních i asfaltových cestách lemujících Grygov.
Start, cíl i celé zázemí závodu byly situovány do sokolovny a sokolské zahrady.
I přes nepříznivou předpověď počasí,
která letošní první jarní dny provázela, se více než 50 běžců lehce po
desáté hodině ranní vydalo zdolat
obcí připravenou trasu. Drtivá většina běžců se na start nepostavila
z důvodu soupeření, ale kvůli běhu
samotnému a možnosti vyzkoušet si
novou trasu. Pár ambiciózních běžců
oproti tomu pojalo G Běh jako závod
se vším všudy a díky jejich výkonům
jsou výsledné časy jak na 5, tak i na
10 km krásnou sportovní vizitkou
celého dne. Na startu se potkali muži
s ženami a dokonce i pár běžců, kteří
svými výsledky popřeli věkovou kategorii, ve které startovali (50+).
O bezpečnost účastníků závodu na
nejvíce kritických místech se přímo
na trati postarali pracovníci obce
Grygov. Nádherné momentky závodu profesionálně zachytil pan Jiří
Vysloužil, na naše zdraví dbal instruktor první pomoci pan Michal
Mádr a o občerstvení v cíli se postaraly maminky pořadatelů. Vězte, že
domácí koláče a profesionálně uvařený hovězí guláš (mistra kuchaře
pana Večeři) chutnaly všem. Perníkovou medaili v cíli dostal od našich
ratolestí každý, kdo proběhl cílem.
Slavnostní vyhlášení vítězů, které
proběhlo v přátelské atmosféře, bylo
krásnou tečkou za úspěšným sobotním dopolednem. Tato první akce
Triatlonu Grygov je nadějným vykročením do pořadatelského prostředí a
kulturně-sportovního života naší obce. Je sice pravdou, že občanů Grygova na tuto akci přišlo poskrovnu,
ale čas jistě přivede další „Grygovčáky“ na příští běh, dost možná již na
červnový triatlon.
Závěrem pořadatelé děkují obci Grygov, přátelům a rodině za pomoc
a běžcům za podporu a účast.
Těšíme se na viděnou na příštím
hobby sportovním klání.
Za Triatlon Grygov Petr Talaš
„Svým největším soupeřem jsem já sám“
zní motto hobby sportovních závodů v Grygově
O vzniku Triatlon Grygov jsem si povídala s Petrem Talašem, který
stojí za organizací nově pořádáných
sportovních závodů v Grygově.
tovně založeným lidem šanci si triatlon vyzkoušet, nejen se na něj dívat
v televizi, byť jen na vesnici a mezi
„hobíky“. Vím, o čem mluvím, protože kdyby mi někdo rok a půl nazpět řekl, ať se postavím na start
triatlonového klání, poklepu si na
čelo... Vážně vás to vtáhne, poznáte
lépe své tělo a jeho limity.
Kdo konkrétně tvoří Triatlon
Grygov, jsi to jen ty sám?
Pokud budu jmenovat sportovce, tak
jsme tři, já a kamarád Michal s přítelkyní Vlaďkou. Pokud bych měl vyjmenovat lidi, bez kterých by organizace závodů nešla a neměla smysl,
byla by to jistě desítka lidiček z rodiny a našich přátel. Nemáme žádný
oficiální statut, nejsme klub, sdružení, neziskovka... Spojuje nás něco
jiného, teď aktuálně to pořadatelství.
Můžeš vysvětlit, jak a kdy vznikl
Triatlon Grygov? A jaký byl důvod vzniku?
Náš zájmový spolek spatřil světlo
světa na konci minulého roku. Myšlenka k jeho založení je starší jen
o pár měsíců, když jsem s kamarádem byl jedním z účastníků triatlonového závodu Ironman Doloplazy,
malého, ale skvělého závodu, který
se bez povšimnutí koná jen pár km
od nás již řadu let.
Důvodem vzniku bylo zejména nadšení z tohoto báječného skloubení tří
disciplín, chuť se touto oblastí na
hobby úrovni i nadále zabývat, šance jak oplatit pořadatelství jiným
a taky možnost dát ostatním spor-
Pokud tedy nejste oficiální spolek, kdo vás finančně zaštiťuje?
Finanční zajištění jednotlivých akcí
je ze startovného, z materiálních darů sponzorů, přátel a rodiny. Nezanedbatelnou podporu máme ve vedení
Obce Grygov, které naši činnost pomáhá zajišťovat po stránce materiální, technické i formou lidských zdrojů.
A jaký je tvůj vztah ke sportu? Je
ti líto, že ses G běhu nemohl sám
zúčastnit?
Můj vztah ke sportu je samozřejmě
více než kladný. Od kolektivních
sportů jsem časem zakotvil zejména
u běhání. Za poslední dva roky to
s mým přístupem k pohybu udělalo
mnoho změn. Já se našeho běhu
vlastně účastnil, běžel jsem jedno
pětikilometrové kolo. Chtěli jsme mít
fotky závodníků z trati, z různých
míst, vidět ty obličeje, které si to užívají, ale těší se do cíle (na luxusní domácí občerstvení - smích).
Co vše na letošní rok Triatlon
Grygov plánuje?
V letošním roce je jednoznačnou prioritou náš červnový G Triatlon, který
je plánován od minulého roku. Je to
naše triatlonová prvotina, tak pevně
věříme, že se závod vyvede v duchu
motta, které razíme: „Svým největším soupeřem jsem já sám.“ Také
doufáme, že vyjde počasí.
O Velikonocích proběhl v Grygově
1. G Běh pro někoho závod, pro jiné
jen proběhnutí okolo celého Grygova o trasách 5 nebo 10 km. Akce
měla slušnou účast, skvělou odezvu
u lidí a za organizátory musím říci,
že se bude jistě opakovat. Prozradím, že ne až za rok, ale již na podzim.
A co více nám můžeš říct ke
G Triatlonu?
G Triaton se uskuteční v sobotu
18. června v Grygově. Jedná se
o sprint triatlon s distancemi 0,7 km
plavání, 30 km cyklistiky a 6,5 km
běhu. Zázemí závodu bude v sokolovně a na sokolské zahradě. Plavat
se bude na pískovně u Krčmaně,
cyklistická část je vedena v 5 okruzích Grygovem - okolo bývalé skládky a lesa - s depem v sokolovně
a běh je situován na polní a lesní
cesty po okraji vesnice. Cíl je samozřejmě na sokolské zahradě. Start
plavecké části je ve 13:00 hod.
Doufáme alespoň v minimální zájem
veřejnosti, fanoušků, protože bez jejich povzbuzování by atmosféra nemusela vyburcovat závodníky k lepším výsledkům.
Jak se mohou zájemci o účast na
G Triatlonu přihlásit?
Registrace na G triatlon je možná jen
a pouze formou emailu. Aktuální informace jsou uvěřejňovány na našem webu a facebooku. Není prozatím stanoveno datum ukončení
registrace, ale je stanoven maximální počet závodníků, což je 40. Ve
chvíli, kdy se k tomuto číslu budeme
blížit, registraci uzavřeme.
Je na závodech Triatlon Grygov
vítána účast i přespolních?
Účast přespolních je samozřejmě vítána a děkujeme za ni. Z řad občanů
Grygova se o běžecký závod zajímalo nemnoho lidí a na start samotný jich přišlo méně než deset. Je
to oblast, na které musíme zapracovat a účast místních navýšit. Zřejmě to bude způsobem propagace.
U triatlonu je to ještě důležitější, protože tímto sportem se ještě pořád
zabývá málo lidí a odvahu se ho zúčastnit nenajde každý. Bez přespolních by to jistojistě nešlo. Až čas ukáže, jak naše hobby závody širší veřejnost zaujmou.
Je něco, co bys dodal na závěr?
Veškeré informace si mohou zájemci
přečíst na našich webových stránkách: www.triatlon.grygov.cz
26
ZA PLOTEM
Zachraň život!
Interaktivní kurz první pomoci „Zachraň život“ je jedním z těch, které
nejsou zbytečné!
„Jsme rádi, že se nám podařilo získat
ke spolupráci špičku ve svém oboru.
Kurz je jedinečný svou koncepcí. Srozumitelně formulovaná teorie doplněná audio a video nahrávkami, příklady z praxe, ale především reálné
modelové situace nechávají teorii
skutečně zakořenit,“ udává PhDr. Petra Tenglerová, manažerka RC Heřmánek. První pomoc živě provozují
mladí a nadšení zdravotníci, záchranáři, jejichž cílem není odučit a jít
dál, ale naučit a připravit do reálných
situací. Do situací, které mohou potkat kohokoliv doma, na ulici, v tramvaji, dnes, za rok, kdykoliv. „Naším
cílem je zprostředkovat tento jedinečný a potřebný kurz nejen dospělým zájemcům, ale také mládeži (od
12 let) či seniorům - speciální kurz
pro seniory chystáme na podzim
roku 2016,“ dodává Tenglerová. Kurz
je realizován díky dlouholeté spolupráci společnosti První pomoc živě
www.prvnipomoczive.cz a RC Heřmánek www.rc-hermanek, s finanční
podporou Olomouckého kraje. Interaktivní kurz první pomoci „Zachraň
život“ se uskuteční v sobotu 28.
května v čase 9.00-12.00 pro rodiče
s dětmi od 12 let a odpoledne 13.0016.00 pro dospělé. Vše proběhne
v příjemných a dobře dostupných
prostorách RC Heřmánek, Náves
svobody 41, Olomouc-Holice, budova pošty, u zastávky - bus č. 12, 19,
parkování zdarma. Rezervace místa
nutná do 25. 5. 2016 na adrese: [email protected]. Přijďte, informace z tohoto kurzu první pomoci si skutečně zapamatujete!
Foto: archiv MC Heřmánek
Foto: archiv MC Heřmánek
Mikroregion Království se bavil kulturou i sportem
Sdružení čtrnácti obcí olomouckého
a přerovského okresu v MR Království pořádalo 2. dubna 2016 v sále
kina v Brodku u Přerova již 9. ročník
setkání nazvané Království hraje,
zpívá a tančí.
Před zahájením kulturního bloku byla pokřtěna kniha Hanácké království, kterou mikroregion vydal. Autorem fotografií i textů je Miroslav Heckelmoser z Majetína. Autor především pomocí fotografií představuje
krásy obcí mikroregionu a jejich okolí. Na vydání knihy přispěl i Olomoucký kraj.
Křtu knihy se zúčastnil autor knihy
a starostové mikroregionu Miroslava
Zavadilová (Majetín, předsedkyně
Království, Roman Zbožínek (Brodek
u Přerova), Tomáš Kubáček (Grygov), Věra Pumprlová (Císařov) a senátor za Olomouc Martin Tesařík.
Bohatý kulturní pořad trval čtyři hodiny a každá obec se představila se
svým programem. Kromě místních
lidí přijelo mnoho lidí z okolí, kteří
nešetřili potleskem za každé vystoupení účinkujících.
Kulturní program navštívil také ministr zemědělství Marian Jurečka,
který se setkal s představiteli obcí
mikroregionu Království.
Jan Teimer, Brodek u Přerova
Foto: J. Teimer
Foto: J. Teimer
Foto: J. Teimer
Foto: archiv MR Království
Foto: archiv MR Království
V sobotu 23. dubna pořádal mikroregion Království další ročník cyklovyjížďky "Královstvím na kole".
Sraz účastníků byl na fotbalovém hřišti v Dubu nad Moravou. Poté se všichni cyklisté vydali k symbolu mikroregionu - dubu Králi.
STUDIE
PŘESAHY
Konec 2. sv. války na Přerovsku a Olomoucku
ROZHOVOR
s Jiřím Padevětem o Academii i jeho knihách
TEXTY
Poezie Matěje Lipavského, povídka Jiřího Padevěta
NÁZOR
Analýza současného stavu školství očima V. Klause ml.
KŘESŤANSKÝ ROK
Svatodušní svátky pohledem Ladislava Heryána
RECENZE
Film Teorie tygra stojí za vidění
BLOG
Jiří Fiala o detektivce Michala Sýkory trochu jinak
KAPSÁŘ
Dubnové postřehy Petra Hanušky
28
STUDIE
Dramatické události 1. května 1945
na Přerovsku a Olomoucku
Na konci dubna 1945 vznikla v tzv.
Protektorátu Čechy a Morava komplikovaná vojenská a politická situace. Armády protihitlerovské koalice stály v té době hluboko v srdci
Německa, probíhaly urputné boje
o Berlín a nacistická Třetí říše se potácela na pokraji porážky. Na území
Čech a Moravy byly ovšem v té době
ještě rozmístěny mohutné německé
vojenské síly čítající kolem 800 tisíc
mužů, dostatečně vybavených moderní vojenskou technikou.
Za této komplikované situace vypuklo 1. května 1945 na řadě míst Přerovska a Olomoucka povstání místního obyvatelstva. Impulsem pro něj
se stalo rozšíření předčasné a zkreslené zprávy o tom, že Německo kapitulovalo a je obnovena československá státnost. Tato zpráva vznikla
1. května v Přerově a odtud se po železnici, telefonicky nebo ústním podáním rozšířila i do dalších míst. Po
překonání počátečního překvapení
nacisté přivolali silné policejní a vojenské jednotky a povstání v Přerově ještě ten den potlačili. V noci
z 2. na 3. května 1945 pak bylo 21
zatčených Přerovanů popraveno gestapem na vojenské střelnici v Olomouci-Lazcích.
Většina pozornosti byla v minulosti
věnována průběhu 1. května 1945
v samotném městě Přerově. Poněkud stranou zájmu tak zůstaly často
velmi dramatické události, které se
tento den odehrávaly i na jiných místech v bližším i vzdálenějším okolí
Přerova a které byly povstáním
v tomto městě vyvolány a inspirovány.
Jedním z výrazných impulsů, který
ovlivnil vývoj událostí v dalších obcích, bylo vypravení lokomotivy
z přerovského vlakového nádraží se
zprávou o kapitulaci Německa a obnovení Československé republiky.
Tato lokomotiva, která byla vyslaná
přerovským železničním národním
výborem a ozdobená československými vlajkami, vyjela v průběhu dopoledne 1. května 1945 směrem na
Olomouc a přispěla zejména v Brodku, Grygově a na nádraží v Olomouci-Hodolanech k eskalaci místních
událostí.
Z Rokytnice, kterou tato lokomotiva
rovněž projela, se vydalo několik občanů zapojených už v předcházejícím období do ilegální činnosti na
pomoc přerovskému povstání. Tři byli příslušníky SS zadrženi na mostě
Legií v Přerově a jeden z nich - poštovní zřízenec Hynek Vlček - který
byl zajat se zbraní v ruce, byl společně s dalšími 20 účastníky přerovského povstání popraven 2. května
na vojenské střelnici v OlomouciLazcích.
V podstatě zmenšenou kopií povstání v Přerově se staly události
1. 5. 1945 v Brodku. Už v předcházejícím období zde začal vznikat ilegální národní výbor, jednání tohoto
orgánu se zaměřovala zejména na
přípravu převzetí správy obce. Tento
národní výbor ovšem nebyl v Brodku jediný, podle některých údajů
v období kolem osvobození obce
vznikly a vyvíjely činnost ještě další
tři.
K pozdvižení místního obyvatelstva
v Brodku 1. května 1945 vedly jednak telefonické zprávy z Přerova na
místní poštu a železniční nádraží,
které sem došly okolo 13. hodiny,
jednak kolem poledne průjezd již
zmíněné lokomotivy, z níž její osazenstvo volalo zprávu o kapitulaci
Německa. Tuto zprávu rovněž následně oznámil brodecký obecní rozhlas, který také vyzval místní muže,
aby se dostavili před obecní úřad.
Ulice se záhy zaplnily lidmi, na obecním úřadě, na nádraží i některých
domech byly vyvěšeny československé vlajky, došlo i k inzultacím místních kolaborantů. Brodecký Národní výbor, který vystoupil z ilegality,
se snažil dát značně chaotickému
dění řád a organizaci. Zbraněmi získanými v místní sokolovně byli vyzbrojováni místní muži a docházelo
k pokusům o odzbrojování německých jednotek procházejících obcí.
To samozřejmě hrozilo přerůst v krvavé střety, i když i část těchto německých vojáků byla značně dezorientována rozšiřovanou zprávou
o kapitulaci a vzhledem k očekávanému konci válečných událostí nejevila přílišnou snahu bojovat. Značný problém představoval také transport 400 maďarských vojáků ve
vlaku stojícím na brodeckém nádraží, kteří zpočátku odmítali kapitulovat a dokonce se začali chystat se
k boji. Zástupci brodeckého národního výboru nejdříve s Maďary domluvili vzájemné nenapadání se
a posléze vyjednali i jejich složení
zbraní a vyvěšení bílé vlajky.
Celková situace v Brodku ale zůstávala velmi nejistá a napjatá, a proto
se skupina odbojářů z brodeckého
cukrovaru rozhodla požádat o pomoc partyzánskou skupinou vedenou sovětskými parašutisty. Na ukořistěném německém nákladním autě se tito odbojáři vydali přes Kokory,
v nichž se je místní německá posádka snažila zadržet, neúspěšně hledali partyzány v Čelechovicích
a v Nelešovicích a uspěli až v Suchonicích, kde jim sovětský parašutista
Vasil Senkievič přidělil několik mužů.
Zpět se pak nákladní auto vracelo
přes Krčmaň a Majetín. Zde se jeho
osádka pokusila odzbrojit místní poměrně silnou německou posádku
(asi 90 mužů). Při vyjednávání padl
náhodný výstřel, který zranil velitele
německé posádky, nadporučíka
wehrmachtu. Poté došlo u místního
hostince Na Macalce k ostrému
střetnutí mezi osádkou auta a německými vojáky, kteří použili granáty a těžký kulomet. Při této přestřelce byl na místě usmrcen Josef
Müller, zraněni byli Stanislav Černoušek, František Štěpán a dva sovětští partyzáni Ivan Tabasnujuk
a Stěpan Komonjuk. Přes ošetření,
které jim poskytli majetínští občané,
Ivan Tabasnjuk a František Štěpán
o několik dní později svým zraněním
podlehli. Rovněž Němci měli při
střetnutí dva zraněné.
Nacisté se z překvapení vyvolaného
vypuknutím povstání v Brodku rychle vzpamatovali a důrazně proti
němu zasáhli. Do obce byl kolem
17. hodiny vyslán jednak obrněný
vlak z Olomouce, jednak silná vojenská jednotka, která postupovala na
Foto: archiv P. Kopečka
obec od Citova. Při potlačování povstání byl zastřelen brodecký občan
František Beneš a další tři osoby utrpěly zranění. Pro výstrahu byly rovněž německými vojáky zapáleny
kanceláře obecního úřadu a zničeno
zařízení obecního rozhlasu. Skupina
brodeckých povstalců ale i poté pokračovala v boji a ostřelovala z nedalekého lesa německá vozidla přesunující se po silnici z Brodku do
Majetína. Jedno z nákladních aut
převážející munici přitom explodovalo a tuto komunikaci načas zablokovalo. Pro zamezení dalších nepokojů a zjištění původců povstání bylo
dvanáct obyvatel Brodku zadrženo
a odvezeno k výslechům do Přerova naštěstí ale byli 2. května propuštěni.
Tragicky se naproti tomu vyvinul
osud dalších tří brodeckých občanů,
kteří se významně podíleli na událostech 1. května. Ředitel Hospodářské záložny Jindřich Suchomel, odborný učitel Jaroslav Hradil a zaměstnanec stavební firmy Karel Marek
byli v noci z 1. na 2. května v Brodku
zatčeni blíže neznámou jednotkou
německé armády nebo SS vyslanou
z Olomouce a zřejmě v průběhu
2. května nebo 3. května popraveni.
Jejich těla byla nalezena 13. května
1945 společně se čtrnácti popravenými občany z Kožušan a dvěma
neidentifikovanými těly v německých uniformách (pravděpodobně
dopadenými dezertéry) ve dvou hromadných hrobech v prostoru pevnostního fortu č. XIII na Tabulovém
vrchu v Olomouci-Nové Ulici. Většina
hlavních aktérů brodeckých událostí
1. května ovšem zatčení unikla
a v následujících dnech se ukrývala
mimo své domovy.
Povstání v Brodku výrazně ovlivnilo
i průběh událostí i v dalších obcích
v okolí. V Majetíně po již zmíněné
přestřelce s osádkou nákladního auta vyslaného z Brodku opustila načas
německá posádka obec. Řada majetínských občanů se také vydala do
Brodku a získala zde zbraně. Obcí
ovšem poté projížděly silné transporty německé armády, které znervóznělé zprávami o povstání střílely
na každého civilistu, který se objevil
venku. Touto střelbou byli zraněni
dva místní obyvatelé a zapáleny dva
domy.
V Citově rozšířil zprávu o událostech
v Přerově železničář, který se odtud
vrátil ze zaměstnání. Řada místních
občanů se pak účastnila událostí
v Brodku a rovněž i v samotném Citově došlo k odzbrojení místních
Němců a k vyvěšení československé
vlajky na budově školy. Organizátory
těchto událostí byli zejména Stanislav Krejčíř a František Hýbl, ředitel
citovské školy. K nim se připojili i občané z Věrovan Jan Zbožínek, Vít
Himr a americký letec Frederick Hughes, který se zde po sestřelení svého
bombardéru v prosinci 1944 za pomoci řady místních vlastenců ukrýval. Po potlačení povstání v Brodku
zasáhla část německých vojáků
i proti Citovu, ale organizátorům popsaných událostí se podařilo uprchnout.
I v Císařově rozšířil mylnou zprávu
o německé kapitulaci a konci války
kolem poledne 1. května 1945 železničář, který se vrátil ze služby na
přerovském nádraží. Místní občané
v čele s ředitelem školy Vojtěchem
Chajdou se přes počáteční pochybnosti o autenticitě těchto informací
rychle zorganizovali, odzbrojili maďarské vojáky přítomné v obci, vyvěsili československou vlajku na budově školy, postavili ozbrojené
hlídky a zřídili improvizované barikády na vstupech do obce. Rovněž
vyslali do nedalekého Brodku povoz
pro další zbraně, kterých měli nedostatek. Zbraně se jim skutečně podařilo z Brodku získat, ale brzy poté
došlo k „vyjasnění situace“ ohledně
kapitulace Německa a také k již popsanému zásahu německých jednotek proti Brodku. Za těchto okolností se obyvatelé Císařova rozhodli
urychleně „zahladit stopy“ po předchozích událostech, ukryli vyvěšené
československé vlajky, odstranili zátarasy a vrátili zbraně maďarským
vojákům, jejichž velitel při pozdějším
vyšetřování popřel, že by v Císařově
došlo k nějakému povstání.
V Lukové se už v dubnu 1945 ustavil
ilegální národní výbor, do něhož byla
zapojena řada vlastenců zapojených
v předcházejícím období do sokolského odboje a do ukrývání uprchlých válečných zajatců. Prvního
května 1945 kolem 13. hodiny projížděl obcí neznámý mladík na kole
s československou vlajkou se zprávou, že je konec války a že v Přerově
a v Brodku vypuklo povstání.
STUDIE
Členové národního výboru se poté
ujali organizace dalších akcí, z jednoho domu byla vyvěšena československá vlajka, došlo k odzbrojení
skupiny maďarských vojáků procházející obcí a byly vytvořeny ozbrojené hlídky složené z místních občanů. V pozdních odpoledních hodinách pak do obce vnikla dvě německá obrněná vozidla, která pro
výstrahu střílela z kulometů. V následujících dnech se pak v Lukové
ukrývali někteří členové národního
výboru z Brodku.
bu i na německé jednotky, které se
přesunovaly v okolí obce. Při této
střelbě byl jeden z místních občanů
zraněn. Po příjezdu německé vojenské kolony do Grygova se pak řada
účastníků popsaných událostí musela v následujících dnech ukrývat
v okolí obce.
Ve Velkém Týnci vyhlásil odpoledne
1. května obecní tajemník zprávu
o konci války, kterou se dozvěděl
z grygovského nádraží. Na některých domech se vzápětí objevily československé vlajky a skupina mí
Zničený sovětský tank mezi Polkovicemi a Lobodicemi 6. 5. 1945. SOkA Přerov
Rovněž do Dubu nad Moravou dolehla 1. května 1945 z Brodku zpráva
o německé kapitulaci a místní obyvatelé vytvořili ze selských vozů provizorní zátaras na silnici, ale po zásahu německých vojáků ho byli přinuceni odstranit.
V Grygově, který leží na železniční
trati Přerov-Olomouc, sehrál roli rozbušky událostí 1. května průjezd výše zmíněné lokomotivy vyslané
z Přerova, jejíž předem ohlášený
příjezd očekávali místní občané na
nádraží vyzdobeném československými vlajkami. Cílem odzbrojovacích akcí místních obyvatel se pak
stala posádka německého Volkssturmu, umístěná jednak na nádraží,
jednak v místní škole, a dále členové
polovojenské Todtovy organizace
pracující v počtu asi 50 osob na nádraží. Tyto jednotky své zbraně bez
jakéhokoliv odporu odevzdaly. Část
místních obyvatel vyzbrojená ukořistěnými zbraněmi pak zahájila střel-
-stních mladých lidí odzbrojila německé vojáky a příslušníky Volkssturmu přítomné v obci. Poté se
vydala k silnici Přerov-Olomouc, kde
se ale dostala do přestřelky s přesunujícími se německými vojáky, přičemž byl smrtelně zraněn týnecký
občan Oldřich Chromek. Po vyjasnění situace ohledně německé kapitulace se v Týnci podařilo dohodnout
s místním německým velitelem utajení celého „incidentu“, takže obec
nebyla postižena žádnými odvetnými opatřeními.
V Olomouci se lokomotiva vyslaná
z Přerova dostala do prostoru přednádraží u hodolanského mostu a vyvolala zde - podobně jako na svých
předcházejících zastávkách - pozdvižení místního českého obyvatelstva,
které se začalo šířit i do dalších částí
města. Na některých domech u olomouckého nádraží se objevily československé vlajky, obyvatelé se sbratřovali se sovětskými zajatci pracu-
jícími na nádraží a došlo i k odzbrojování německých vojáků a k ojedinělé střelbě. Ústřední úlohu při těchto událostech hrál řidič autobusu
Leopold Gažar. Německá správa nádraží a představitelé německé armády ovšem rychle zasáhli a s pomocí
přisunutých vojenských jednotek situaci rychle zvládli. Lokomotiva se
musela urychleně vrátit do Přerova
a několik desítek účastníků olomouckých událostí bylo zatčeno, ale většina z nich brzy propuštěna.
Tragickou výjimku představovali železniční zaměstnanec Zdeněk Kříž
a řidič autobusu Miloslav Tichý, oba
z Olomouce-Hodolan, kteří byli členy
gestapa využiti k vykopání improvizovaného hrobu na vojenské střelnici v Olomouci-Lazcích, určeného
k pohřbení 21 popravených účastníků přerovského povstání, a poté
jako nežádoucí svědci rovněž zlikvidováni. Důvodem jejich „výběru“
snad mělo být to, že gestapo po jejich zadržení zjistilo, že kromě účasti na popsaných událostech také
uprchli z totálního nasazení.
Zprávy o událostech v Olomouci přispěly 1. května k vyvolání rozruchu
i v dalších obcích v okolí tohoto města - v Přáslavicích, Charvátech, Bělkovicích - a také v Bystročicích, kde
došlo k zamazání německých nápisů, které ovšem musely být po důrazném zákroku velitele místní německé posádky obnoveny.
Tragicky skončilo místní povstání
v obcích Kožušany a Tážaly, které leží
několik kilometrů jižně od Olomouce.
Počátečním impulzem tohoto povstání se rovněž staly zprávy o tom,
že byla znovu obnovena česká státnost a zřízena Československá republika, které sem 1. května kolem třetí
hodiny odpoledne přinesli lidé projíždějící předtím Olomoucí. Vzrušená
atmosféra vyvrcholila kolem páté
hodiny, kdy do Kožušan přijel sovětský tank, pravděpodobně patřící
k 6. gardové tankové armádě, který
se sem probojoval přes frontu od Iváně. (Pohyb tohoto tanku je zaznamenán i v řadě dalších obcí - v Iváni, Klopotovicích, Charvátech, Bolelouci,
Drahlově, Blatci, Tučapech a Dubanech.)
Pod dojmem příjezdu sovětského
tanku, který vyvolal všeobecné nadšení, se část místních občanů zmocnila zbraní v poškozených německých nákladních autech, jejichž po-
29
sádka uprchla. Poté zahájili palbu na
německé vozidlo a motocykl přijíždějící od Tovačova, ale těmto vozidlům se podařilo bez úhony ujet do
Olomouce. Sovětský tank mezitím
pokračoval dál směrem k Vrbátkám
a Hrubčicím. Ozbrojení kožušanští
občané, mezi kterými převažovali
zejména mladí lidé, se pak přemístili
k železničnímu mostu, který hodlali
bránit před případnou destrukcí ze
strany německých vojáků.
Vpodvečer téhož dne zasáhly proti
oběma obcím německé motorizované jednotky wehrmachtu a SS přivolané z Olomouce. Pod jejich tlakem obránci mostu ustoupili a část
z nich se ukryla v protileteckých krytech vybudovaných v místní cihelně.
Zde pak byli příslušníky SS objeveni
a 14 z nich odvlečeno do Olomouce.
V nedalekých Tážalech byli tři místní
občané rovněž zadrženi zasahující
německou jednotkou, ale záhy propuštěni. Naopak tragicky se vyvinula
situace v případě zatčených občanů
z Kožušan. Ti byli po vyšetřování
v budově olomouckého vojenského
velitelství a nedalekém sídle gestapa druhého nebo spíše třetího
května převezeni do prostoru pevnostního fortu č. XIII na Tabulovém
vrchu v Olomouci-Nové Ulici a zde společně s výše zmíněnými třemi
občany z Brodku - zavražděni výstřelem do týla a poté pohřbeni ve dvou
hromadných hrobech. Na rozdíl od
21 Přerovanů, popravených na vojenské střelnici v Olomouci-Lazcích,
se v případě zavražděných kožušanských a brodeckých občanů nepodařilo zjistit původce ani přímé pachatele tohoto zločinu. Zdá se ale, že
v tomto případě padá hlavní zodpovědnost na představitele německé armády nebo SS.
K osvobození prakticky všech obcí,
které byly zmíněny v předcházejícím textu, došlo o týden později 8. května 1945. Ten den skutečně
nacistické Německo kapitulovalo
a 2. světová válka v Evropě tím
formálně skončila.
Podrobněji v publikaci Cílem byla
svoboda. Odbojové hnutí na Přerovsku, Hranicku a Lipnicku v letech
1939 – 1945.
Praha, Nakladatelství Epocha s. r. o.
2015, 344 stran.
Pavel Kopeček
Konec 2. světové války ve Velkém Týnci
Přesuňme se na chvíli o několik let
zpátky do dubna 1945. Druhá světová válka se chýlila ke svému konci,
což si dobře uvědomovali i občané
Velkého Týnce, kteří pocítili události
této doby doslova na vlastní kůži.
Týnecké silnice se stále více plnily
zásobovacími konvoji a ustupujícím
německým vojskem, bylo jasné, že
fronta samotná je již velmi blízko
naší obce. Průchod vesnicí neprobíhal hladce. Ruské letectvo transporty bombardovalo. Zvláště silně
probíhalo bombardování v těsné blízkosti Velkého Týnce 5. května odpoledne, kdy došlo v jeho důsledku
k poškození mnoha domů od místní
části Na Zábraní až po Grygov. Kostel a fara zůstaly téměř nedotčeny v kostele prorazila jedna střela malou díru plechovou střechou a klenutím do tzv. úvodnice a druhá střela
zasáhla železnou kostru okna nad
oltářem Panny Marie a rozbila 15
okenních tabulek. V chrámu se právě nalézaly dvě farnice - Marie Navrátilová a Ludmila Vyhlídalová chystající květinovou výzdobu. Květiny obvykle připravovaly právě
v úvodnici, jež byla zasažena první
střelou. Naštěstí se zrovna v danou
chvíli nacházely v kostelní lodi. Ludmila Vyhlídalová stála v kritickém
okamžiku u mariánského oltáře, nad
nějž směřovala druhá střela, která
proletěla kostelním oknem. Ludmila
se pohotově skrčila na zem a přitiskla se k oltáři, takže ji padající
střepy skla ani uražená hlava andílka z oltáře nezasáhly. Obě tak
přečkaly nálet bez zranění. Fara
utrpěla jen tři malé šrámy v omítce
a přišla o dvě okenní tabule. Při náletu ale utrpěl syn Josefa Dosoudila
a paní Zbořilová, která následkům
zranění podlehla.
Fronta prošla Týncem 8. května večer. Prchající němečtí vojáci brali místním kola, vozy a koně, některá
stavení zasáhly střely, měla díry ve
zdech a střechách nebo vybitá okna,
ke ztrátám na životech však nadále
nedocházelo. I úroda na polích zůstala poměrně zachována. Kostel zasáhl jeden granát, který způsobil menší
porušení zdi na levé straně presbytáře pod střechou. Na severní straně
kostela byly vytlučeny okenní tabule, Bohu dík, vzácné vitráže zůstaly
nepoškozené. Tentýž den večer přišli
do obce Rusové, které přivítal na návsi rusky hovořící rolník Dominik Ministr. Moc v Týnci převzal ještě té
noci čtyřiadvacetičlenný Národní výbor, který tajně vznikl již dříve ze zástupců všech politických stran. Ve
složení tohoto orgánu však docházelo k častým změnám. O bezpečnost se starala národní garda, k vážnějším nepokojům tedy nedošlo
a v platnosti i nadále zůstalo vázané
hospodářství. Obcí projížděli vojáci
Rudé armády, kteří páchali menší
škody na polích a dopouštěli se drobných krádeží (kol, hodinek apod.).
Německá armáda byla pryč, ale na
týneckých polích a zahradách za sebou nechala množství třaskavin, se
kterými místní rodáci zacházeli mnohdy neopatrně a tak často docházelo ke zraněním od granátů a raket.
Převzato z knihy Historie a současnost farního kostela Nanebevzetí
Panny Marie ve Velkém Týnci, kterou
si můžete zakoupit na Farním úřadě
ve Velkém Týnci.
Připravila Monika Dočkalová
30
ROZHOVOR
Velice nerad hodnotím, jak se jiní lidé zachovali, říká Jiří Padevěd
Ředitele velkého nakladatelství si
možná představíte jako důstojného
muže v obleku sedícího za lakovaným starožitným stolem, který jen
rozdává rozkazy lidem kolem sebe.
Možná že Jiří Padevět někdy takto
chvíli vypadá. Kdo však zná jeho horečnou badatelskou, spisovatelskou
a publikační aktivitu, tak ho vidí neustále činorodého, v akci. Když jsem
mu poslal otázky pro náš dnešní rozhovor, odpovědi přiletěly přes email
v řádu několika desítek minut.
Nakladatelství Academia, které
řídíš, oslavilo 50 let existence.
S jakým posláním, pro jaké autory, resp. čtenáře bylo před půl
stoletím založeno? Jakými vývojovými etapami či organizačními zlomy si v souvislosti s proměnlivým politickým klimatem
prošlo?
Musím Tě trochu opravit. Před padesáti lety vznikla značka Academia,
nakladatelství bylo založeno jako
Nakladatelství Československé akademie věd už v roce 1953. Tehdy
bylo založeno, vlastně jako reakce
na likvidaci soukromých nakladatelů, několik tematicky zaměřených
nakladatelství, jako třeba Státní nakladatelství dětské knihy nebo Státní nakladatelství krásné literatury,
hudby a umění. A právě během společenského uvolnění v 60. letech se
tyhle obludné názvy měnily, vznikl
Albatros, Odeon a Academia.
Založeno bylo v každém případě pro
šíření výsledků vědeckých pracovišť
Akademie, k tomuto účelu slouží primárně dodnes. V souvislosti s oslavami jsem byl tázán několikrát, jak
se nakladatelství změnilo. Odpověď
je vlastně jednoduchá, nakladatelský svět je poměrně citlivým barometrem stavu společnosti, takže po
tuhých a dogmatických padesátých
letech přišlo uvolnění let šedesátých
a vyšel Karel Kosík nebo Jan Patočka,
v sedmdesátých letech zase ideologicky přituhlo a v osmdesátých se
začala situace opět uvolňovat. Na
produkci Academie je také pěkně
vidět, že přírodní a technické vědy to
mají v totalitě přece jen trochu jednodušší, protože se všemožným ideologům a stranickým tajemníkům
špatně ohýbají.
Jako jedno z mála původně státních nakladatelských domů přežilo listopadový uragán a vydavatelsko-distribuční chaos 90.
let. Díky čemu či komu se mu to
podařilo ustát?
Podařilo se to skutečně navzdory době a navzdory pokusu o tematickou
komercializaci edičního plánu především díky Akademii věd České republiky. Ona měla po roce 1990
štěstí na předsedy. Všechno to byly
a jsou silné osobnosti, které dokáží
Akademii věd povznést, vysvětlit
společnosti její nezbytnost a které si
uvědomují i jednu drobnost, pro mne
podstatnou. Totiž že Akademie věd
a její pracovníci svoje nakladatelství
potřebují.
Kdy jsi do něj přišel ty, v jaké
pozici a kdy jsi ho začal přetvářet/upravovat/doplňovat podle
svých představ?
Začal jsem jako vedoucí knihkupectví, poté, jak se prodejní síť rozšiřovala, vedoucí, nebo chceš-li, mana-
žer knihkupecké sítě, potom krátce
zástupce ředitelky a nakonec ředitel
nakladatelství. V nakladatelském
křesle sedím už desátým rokem,
a zda je to dobře či není, to bych rád
nechal posoudit vedení Akademie
věd, autory a také čtenáře.
Jak vypadá jeho současná podoba? Zaměřuje se výhradně na
odbornou čtenářskou veřejnost,
nebo nabízí i tituly pro méně odborně erudovaného konzumenta?
V Academii vychází ročně okolo sto
dvaceti knih včetně dotisků. Mezi
vydávanými tituly převažují vědecké
monografie a tituly, které bych označil jako popularizační, tedy ty, které
zpřístupňují vědecké poznatky
formou, stravitelnou pro širší okruh
zájemců, než jsou kolegové v oboru.
Produkce nakladatelství je členěna
do tematických edic, takže čtenář
neztrácí přehled.
Jak se nakladatelství daří na
trhu, který je každoročně zaplaven zhruba osmnácti tisíci knižních novinek?
Daří se dobře, ale především díky
vlastním prodejnám. V případě řady
vydávaných titulů je totiž náklad publikace v řádu několika stovek výtisků a tak nám prodejny často stačí
a nemusíme knihu nabízet distribucím.
Seznamme naše čtenáře s nejdůležitějšími edicemi…
Edic je celá řada, rád připomenu Paměť, kde vycházejí memoáry, edice
korespondence i monografie o osobnostech, edici Historie, edici Zoologické klíče, dvojčata Orient a Judaica, Průvodce a Atlasy, osobně mám
moc rád edici Šťastné zítřky, která
popisuje mechanismy, kterými totalita ovlivňuje společnost a kulturu.
Pak je zde edice Europa, kde vycházejí zásadní díla evropské kultury
a vzdělanosti. Mezi nejnovější edice
patří edice 1938-1953, neboť se
domnívám, že toto historické období
je třeba zkoumat komplexně a nesekat ho na druhou republiku, protektorát, třetí republiku a období
tvrdého stalinismu.
Kterých ocenění knižních titulů
vydaných v Academii si nejvíce
vážíš?
Nejprestižnějším knižním oceněním
je Magnesia litera. Academia jich má
několik, včetně té mé za Průvodce
protektorátní Prahou. Řada ocenění
byla udělena v soutěži Slovník roku,
naši autoři obdrželi i Jungmannovu
cenu za překlad, Cenu F. X. Šaldy
nebo Cenu Miroslava Ivanova.
Jak se vystudovaný geodet stane postupně knihkupcem, nakladatelem, ředitelem prestižní
nakladatelské značky a spisovatelem?
Ani nevím. Mám v životě to nesmírné
štěstí, že mohu dělat věci, které mě
i baví, což je podle mne jeden z největších darů, jaký můžeš od života
dostat. A spisovatelství, to je vlastně
koníček. Ano, zase dělám, co mě
baví…
Tvé jméno poprvé čteme na
hřbetu knihy nesoucí název Cesty s Karlem Hynkem Máchou,
Foto: Matěj Slávik
která nese vročení 2010. Pomáhal si rozjet novou edici, nebo tě
k jejímu napsání motivovalo
něco jiného?
Všechny průvodce, které jsem sestavil, vlastně vznikly velmi jednoduše. Chyběla mi taková kniha na
trhu. Bylo jasné, že ji v dohledné
době nikdo nenapíše, tak jsem se do
toho pustil.
titul přiblížit, s čím a jak je seznamuje?
Kudy vedly cesty k preciznímu
poznání událostí spojených
s konkrétními místy, domy, ulicemi, parky atd.?
V knize je několik tisíc hesel (má 800
stran), která přibližují, co se během
okupace stalo na konkrétních místech. Události, které v knize popi-
O tři roky později vydáváš knihu
nazvanou Průvodce protektorátní Prahou. O rok později za ni
přebíráš Cenu Magnesia Litera
za knihu roku. Překvapilo tě, že
jsi uspěl v konkurenci současných prozaiků či básníků, kterým jsi ukradl nejprestižnější vavřín?
Možná trochu pyšně jsem doufal ve
vítězství v kategorii Litera za literaturu faktu, ale nikdy by mne nenapadlo, že ilustrovaný průvodce
může vyhrát hlavní cenu v literární
soutěži. Zřejmě se sešlo málo kvalitní beletrie a poezie, zřejmě je téma
protektorátu stále živé.
suji, záměrně nehodnotím, ale jedná
se skutečně jen o strohý popis situací a dějů. O to je myslím výsledný
efekt působivější a čtenář se nemusí
zdržovat rozborem, jak to Padevět
myslel, ale může si na událost udělat
vlastní názor. Moc doufám, že Průvodce protektorátní Prahou je především chápán jako pocta odbojářům, ať už těm známým, nebo těm
zapomenutým.
O chování Čechů v době existence protektorátu panují mezi historiky, resp. laickou veřejností
různé názory. Nakolik ovlivnilo
či zformovalo detailní poznání
událostí spojených s pražskými
lokacemi tvůj názor na postoje
nebo činy generací našich praa praprarodičů?
Někteří naši čtenáři ji možná
ještě neměli v rukou. Zkusme
ROZHOVOR, TEXTY
A jsme zase u toho. Velice nerad hodnotím, jak se jiní lidé zachovali. A už
vůbec odmítám hodnotit, jak se
někdo zachová v mezní situaci. Dokonce ani netoužím po tom v mezní
situaci být, abych si to mohl vyzkoušet. Takže neovlivnilo. Jen asi lépe
vím, čeho jsme schopni.
Podruhé ses stejným způsobem
vydal mapovat poslední válečné
dny v Čechách roku 1945. Tvé
kroky již nemířily jen do našeho
hlavního města, ale do celých
Čech, na Moravu a do Slezska.
O jakých událostech vyprávíš?
V Krvavém finále popisuji, opět formou místopisných hesel, události,
které se odehrály mezi březnem
a květnem 1945 na území dnešní
České republiky a během kterých zahynuli více než dva lidé. Nepopisuji
ale situace bojové a násilnosti na
místech k tomu určených, tedy na
popravištích a ve věznicích. I přesto
jsou mrtvých tisíce, v drtivé většině
mrtvých zbytečně. Jedná se o operace takzvaných protipartyzánských
komand na Moravě, události, spojené s potlačováním Českého povstání, události, spojené s pochody
a transporty smrti a o náhodné incidenty, vyvolané nervozitou vojáků
i civilistů.
Zájem o válečné konflikty minulého století mezi odbornou i laickou veřejností, resp. zvláště
mužskými čtenáři neutichá. Čím
si to vysvětluješ? Proč si doby
nepředstavitelných ukrutností
páchaných zvláště na nevinných
lidech lidé znovuoživují, a to nejen v knihách, ale třeba i v mnoha filmech?
Pevně věřím, že se nejedná o deviantní zájem, ale spíše o snahu tyto
děje popsat a pochopit, abychom se
mohli snažit se jejich opakování lépe
vyhnout. Nicméně při četbě podob-
Probudilo ho
vlastní zachrápání
Jiří Padevět
Probudilo ho vlastní zachrápání
a úplně suchý jazyk, přilepený zbytky kořalky k
patru. Vymotal se
z dlouhého nádražáckého kabátu
a dokulhal ke kbelíku z vodou, ve
které se ještě před týdnem chladily
lahve s pivem. Už mu zbyla jen
kořalka, pivo žádné. Ze stolu sebral
hrnek s nápisem willkommen in
Falkenau a se smějícím se děvčetem. Utopil děvče ve studené vodě
a pak si obsah hrnku nalil do krku.
Voda nebyla vůbec dobrá. Položil
hrnek na stůl a spravil si chuť hltem
kořalky.
Pak vyšel na peron, rozepnul si kalhoty a vymočil se na první kolej. Připadal si stejně, jako to nádraží.
Úplně k ničemu. Trať byla o dva kilometry dál rozbombardovaná a nic
tudy nejezdilo.
Nádraží bylo nad městečkem a nikdo
neměl důvod sem chodit. Kurt zas
neměl důvod chodit do městečka.
V chalupě nezatopil, co umřela žena,
a raději byl na nádraží. Hospoda
před měsícem zavřela. Ještě že mu
Herbert pomohl s tou bednou kořalky.
Zvednul hlavu, ale nebylo je vidět.
Jen když bylo hezky, ale dneska ne,
dneska bylo jen slyšet. Hučení letadel bombardovacích svazů. Naposledy byl vlastně v městečku, když
pro něj přišel syn starosty. Prý všichni muži. Na náměstí. Ona to byla
spíš náves. Stál tam vojenský náklaďák a voják, co by mohl být jeho
otec, rozdal pěti starcům, starostovi,
Karlovi, co měl jen jednu ruku, protože tu druhou nechal na Piavě a osmi
klukům pušky, každému deset
nábojů a pásku, na které bylo napsáno Volkssturm. Kluci si pásky nadšeně natáhli, on ji strčil do kapsy
kabátu. Voják jim ukázal, jak se
s puškou zachází a pak odjel náklaďákem. Puška se válela na stole
v kanceláři, vedle vyhaslého telegrafu, ušmudlaného kapesníku a okoralého krajíce chleba.
Dostal hlad, ale nejdřív se pro jistotu
napil kořalky. Namočil chleba v kbelíku a zkusil ho žvýkat. Šlo to. Pak si
vzpomněl, že v hrnci má ještě uva-
řené brambory. Nedošlo mu ale, že je
uvařil před třemi týdny. Nějak mu ta
historie splývá. Sáhnul do hrnce, vytáhl bramboru a zakousl se. Byla asi
plesnivá, nebo co, v šeru kanceláře
na ní pořádně neviděl. Zvedl se mu
žaludek a vyplivl nechutnou hmotu
zpátky do hrnce. Rychle se napil kořalky.
Pak hrnec vzal a zase vyšel na perón.
Obsah vyklopil na zem, a když brambory viděl v ranním světle, málem se
pozvracel znovu. Poslední slepice,
co s ním bydlela na nádraží, okolo
hromádky prošla a otočila se na něj
se štítivým pohledem.
Hučení. Ale to nejsou bombardéry.
Jede sem vlak.
Zahodil hrnec, rychle se vrátil do
kanceláře a nasoukal se do kabátu.
V kapse cítil tu pásku a nevěděl,
jestli si jí má natáhnout, jestli si má
vzít pušku. Ani telegraf se neozval
a najednou vlak.
Lokomotiva už byla vidět z okna
kanceláře. Nasadil si čepici a vyšel
na peron.
Brždění vlaku, lokomotiva a asi třicet
vagonů na dobytek. Jeden vagon
osobní, s vojáky. Vlak zastavil a vojáci vystoupili. Jejich velitel, SS s širokou tváří ho zahnal lámanou
měkkou němčinou a jakýmsi jiným
jazykem do kanceláře. Jeho pistole
byla výmluvnější, než to, co říkal.
Sledoval je tedy oknem.
Vojáci otevřeli postupně všechny vagony pro dobytek a začali z nich vyhánět lidi. Tedy spíš zbytky lidí. Pruhované hadry, pytle jako oblečení,
holé hlavy se strupy a obličeje s modřinami. Vojáci je mlátili pažbami
pušek a klacky. Tři muži s holými hlavami se vrhli na tu hromádku brambor. Tedy to, co zbylo z mužů, se vrhlo na to, co zbylo z brambor. Velitel
se otočil a všechny tři zastřelil.
Viděl to jen přes ušmudlané okno,
ale stejně sáhnul po láhvi.
Průvod beznaděje opouštěl nádraží.
Poslední voják kopal poslední vězně.
Na nebi hučely bombardéry a na peróně ležela tři těla a pár brambor.
Vůbec nevěděl, co bude dělat. Napil
se kořalky.
ných publikací musí být vnímavému
čtenáři jasné, že člověk je schopen
jinému člověku ublížit, stačí jen
vhodná situace.
Jak ty sám vnímáš „velké dějiny“
minulého věku, které byly vůči
miliónům obyčejných lidských
osudů nelítostné?
Velké dějiny prostupují malými dějinami a naopak. Jsou plné paradoxů,
máloco je černé nebo bílé. Osobně
mi jsou bližší malé dějiny, které se
snažím popsat ve svých povídkách.
Nebo spíše mikropovídkách.
Chystáš se napsat knihu, v níž
budeš mapovat divoký odsun
Němců z našich zemí. To je téma,
které výrazně naši společnost
rozděluje. Převládá názor, že to
byli „oni“, kteří dvakrát vypustili džina bezbřehého násilí,
a že si nic jiného než kruté zúčtování nezasloužili…
31
Kniha už je napsána a je v první
korektuře, vyjde na podzim. Nemapuji v ní jen takzvaný divoký odsun,
ale, vlastně jako pokračování Krvavého finále, násilí, ke kterému došlo
na území dnešní České republiky
mezi květnem a srpnem 1945. Nejde
ani zdaleka jen o události, spojené
s odsunem, ale také o vraždění válečných zajatců příslušníky spojeneckých armád, o excesy ze strany
příslušníků Rudé armády proti českému civilnímu obyvatelstvu, o násilí páchaném jednotkami Ruské osvobozenecké armády, o vyřizování válečných stop a zahlazování protektorátní minulosti, ale i o nehody. Popisuji krajinu, ve které de iure válka
skončila, ale kde normální stav nenastal.
Ptal se Petr Hanuška
Nika
Matěj Lipavský
…
Mříž co předěluje loď
Vymršťuje úponky kovu k plísni
Je to stejné jako
mimózy ve stínech nad potokem
střílí pružinkou po tvém pasu když procházíš k proudu
bosá dáváš pozor na šneky
kterých jsou po dešti tisíce
Sandály neseš za kožené oko pro palec
A pod ním do černa oleštěný otisk chodidla
Jako když celou plochou jazyka
Olízneš oblázek abys viděla bílý paprsek
Který se přesně na úhlopříčku
Táhne černou elipsou.
…
Naši ptáci se jmenuje každý atlas
ale v zimě byli ti ptáčci všichni naši
sypala jsi jim slunečnice dříve než sama k snídani
někdy po sněhu jen tak jak jsi vstala.
To samci některých druhů
s přerostlým peřím až nemohou létat
přetížení barvami a leskem
obrovské zelené křídlo borovice vytrčené do vzduchu
ohýbající železnou páteř
zrnící jehličí jako obrazovka
nad kterým si samičky
poletují v úsporné černé
nezakládají říše ani si nekradou oblázky
ani si za tisíce let nevšimly že už nežijí u moře.
Autor se narodil v roce 1985, vystudoval AVU v Praze (ateliér J. Sopka),
je spoluautorem výtvarné části komiksové novely CHYBA (volně dle románu M. Šindelky). Své básně publikoval např. v Souvislostech, Listech
či Přítomnosti. Je také zastoupen
v antologii Nejlepší české básně
2015. Lipavský, jak se dá očekávat
u tvůrce s dvojdomým záběrem,
je nadán citem pro velké scenerie
i drobná, jen letmo zahlédnutá zátiší: „Tys viděla sekvoj já velrybu
/ a nestalo se nic / obvyklý pocit
cílových prázdných míst / kulky
zarostlé v kůře borovic / na straně od
moře.“ Nika je prostor, který ohraničuje prázdno, je to však prázdno k naději
a sdílení. Nika je prvotina mocného zraku.
Edice Poesie Host, svazek 97.
32
NÁZOR
Zrušme víceletá gymnázia, říká Václav Klaus ml.
O Václavu Klausovi mladším si můžete myslet cokoli, ale jedno mu nemůžete upřít. Jeho názory na školství
nenechají nikoho chladným, ať už
s nimi souhlasí, nebo ho štvou. Jeho
názory jsou vyhraněné pedagogicky
i politicky, ale nutno dodat, že někdejší učitel a ředitel gymnázia se
nevyhýbá žádné otázce. Když jsem
se ho ptal, zda by vzal funkci ministra školství, odpověděl kladně.
A ještě něco. Nepožadoval autorizaci
rozhovoru. To se mi stalo pouze dvakrát. Poprvé v případě bubeníka jedné punkové skupiny a teď v případě
pedagogického konzervativce Václava Klause jr.
Proč se dnes o školství v médiích
tolik diskutuje? To ještě před pár
lety nebylo.
Školství se stalo větším společenským tématem, což média reflektují.
Ve velkých denících psala dříve
o školství obvykle nějaká osmnáctiletá holka, co zrovna vyšla ze školy,
která zhruba věděla, co je křída, ale
jinak to bylo o ničem. Teď už je situace lepší. A taky si myslím, že školství je dnes v daleko větší krizi ve
smyslu ztráty hodnot, což samozřejmě přináší emoce a mediální rozruch.
Začněme diskutovanou inkluzí.
Proč ji ministryně školství i premiér tak vehementně prosazují
i přes odpor značné části laiků
a odborníků? Vždyť realisticky
vzato jim to ubírá politické body.
Do hlav jim nevidím, ale řekl bych, že
jde o ideologii. Nová levice má trochu jiný typ uvažování než stará levice, která brojila proti kapitalistům
a vydavatelství časopisu Rodina
a škola by nejspíš znárodnila. Dnešní
neomarxisté se montují spíše do témat rodiny, vzdělávání, lidskoprávních elementů apod. Řekl bych, že
inkluzi upřímně věří a jejich evropští
bratři ve zbrani je v tom podporují
nebo je k tomu i nutí. Stejně jako
soudruh Jakeš musel dělat, co mu říkali v Moskvě, tak Sobotka s Valachovou mají své pevné opory tu
v Norských fondech, tu v EU, takže
logicky proti nim nepůjdou, i když jim
to ubírá hlasy. Jakešovi taky leccos
ubíralo hlasy, ale vzhledem k Sovětům to dělat musel.
Jak nahlížíte na samotnou inkluzi jako pedagog?
Je to trend, který nemá logiku, ale
Foto: Vratislav Židlický
zato mnoho obětí. Tak jako se na
Západě nesmyslně likvidují dětské
domovy, které dostaly nálepku napůl koncentračních táborů, tak se
u nás začínají ničit školy, které se
věnují dětem, co potřebují speciální
přístup. Obětí jsou speciální pedagogové, kteří by si za svou bohulibou
a špatně placenou práci zasloužili jít
do nebe a místo toho jsou z nich pomalu zločinci, co nechtějí umožnit
dětem lepší zítřky. Obětí inkluze jsou
samozřejmě děti jak ze speciálních,
tak z normálních škol. Obětí je daňový poplatník, neboť celá inkluze bude stát miliardy. Kdo tím získá, jsou
ti, co už teď o inkluzi dělají semináře
a vůbec parazitují na školském systému.
Mám psychicky postiženého kamaráda. Rád se s ním vídám, ale
do práce bych si ho nevzal jednoduše proto, že bych nic neudělal. Není cesta začleňovat
handicapované děti spíš ve volnočasových aktivitách než ve
škole?
Určitě. Děláme rozhovor nedaleko
Bohnic, kde se koná festival Mezi
ploty. Ti lidé nemají být zavření, pokud nejsou nebezpeční svému okolí,
což ta děcka z 99 % nejsou. Mimo
školu určitě ano, ale vzdělávání je
trošku něco jiného. A my těm dětem
stejně lžeme. Za prvé: velmi postižené děti neintegrujeme, ty zůstanou někde v Jedličkově ústavu,
takže je to taková integrace jen pro
někoho. Za druhé: žádná integrace
to není, protože dítě se učí s asistentem samo někde vzadu ve třídě. Za
třetí: stejně to pak někdy končí. Nebo budeme integrovat i na střední
škole? Budeme integrovat nukleární
fyziky, kteří budou studovat s asistentem? Je to jen hra a lhaní všem
zúčastněným.
V jakém smyslu?
Součástí vzdělávání je přece i hodnocení. V první třídě se dá každému
jednička, aby měl radost, ale pak už
ne. Dítě musí vidět, že za talentem
a prací je odměna. A když se flinká,
odměna ho nečeká. Dítko, které přijde z praktické školy, musí nejpozději v páté třídě zákonitě propadnout. Není to jeho vina, má své limity. Ale ono nepropadne, protože
má papíry na to, že propadnout
nemá. Tím pádem už i pro ostatní
děcka ztrácí smysl základní chod
vzdělávání. Pak je to najednou
všechno trošku jedno, jestli děti
něco umí, jestli má někdo jedničku,
nebo trojku.
Nepřeceňuje se socializační role
školy?
Nesouhlasím s názorem, že škola je
hlavně komunitní a socializační centrum. Škola je hlavně škola. Stejně
jako smysl benzínové pumpy je
v tom, že si tam načerpáte benzín
a jedete dál. Není to komunitní centrum na dálnici, kde se setkává kamioňák s počůraným batoletem a se
zájezdem německých důchodců.
Zrovna tak škola je místo, kde se děti
učí číst, psát, počítat. Socializační
centrum je v jistém smyslu všechno,
třeba i tramvaj, ale v jádru jde o to
dojet s ní z Kobylis do Libně.
Co říkáte na domácí vyučování?
Jsem liberál. Nechci to nikomu brát,
ale osobně bych to nedokázal. Ve
škole jsem jako kantor snad v životě
nekřičel, nicméně kdybych měl učit
vlastní děti, tak se z toho zblázním
a budu ječet každou chvíli. Je to
vlastní krev, když vidíte nějakou lenost nebo blbost, vytáčí vás to tisíckrát víc.
Jak vůbec přistupujete k výchově a vzdělávání vlastních dětí?
Mám širokou škálu dětí ve věku 19,
17, 14 a 2 roky. Nepatřím k těm super
ambiciózním rodičům, jako byla třeba moje babička z otcovy strany,
která tvrdila, že dítě toho musí dosáhnout pětkrát tolik co ona. Myslím,
že dnes rodiče dětem umetají cestu
až moc, když jim skoro do třiceti
pomáhají. Spíš bych plédoval pro
volnější model: vypiplali jsme
novorozeňátko, má co jíst, koupili
jsme mu lyže a kolo, nesedí pořád
jen v bytě, ale má možnost jít do lesa
u babičky na chatě, snažíme se mu
ukázat zajímavé věci, ale zbytek je
taky na něm, zvlášť když je mu
patnáct. To už není vaše totální rodičovská zodpovědnost. Teď se to
bere daleko úzkostlivěji než dřív.
Proč tomu tak je?
Dřív lidi měli dětí hodně, občas i nějaké umřelo, tak se to tak strašně
neprožívalo. Dnes mají lidi jedno dvě
děti a jsou soustředění na jeho
úspěch. Vidím to i ve sportu. Otec,
který hrál basket, mi vyprávěl, že
jeho rodiče se na něj šli poprvé
podívat teprve, až když hrál první ligu. Já jsem závodně lyžoval, v neděli
jsem přijížděl a přes sídliště táhl
lyže, dva dni mě nikdo neviděl.
A dnes šestiletá děcka, co dělají
kolektivní sporty, mají v ochozech tři
sta fanoušků, babička, dědeček, videokamera, pes, vlajky, buben.
Všichni okolo dětí poskakují, až je to
kontraproduktivní.
Z dětí se staly modly, které uctíváme, ale moc se jim skutečně
nevěnujeme.
Láska není umetení cesty, ale i jistá
přísnost.
Odráží se to i ve škole. Zatímco
dříve válčili študáci versus kantoři, dnes spíš rodiče versus
kantoři. Možná to souvisí s tím
zbožštěním dětí.
Je to západní trend. Pobýval jsem teď
NÁZOR; KŘESŤANSKÝ ROK
v cizině i s malou dcerkou. Ráno jsme
jí v televizi pouštěli taková ta Studia
kamarád. To by člověka trefil šlak.
Tam je normální, že děti skáčou, hulákají, dospělého moderátora pomazávají jídlem, čemuž se on radostně
usmívá. Děti se na to dívají a pak si
myslí, že to je normální, že dospělý je
šáša, který ze sebe dělá pitomce.
Tohle do společnosti pak dál leze.
Nebo když si pustíte kdejaký seriál
a je tam učitel, je to vždy spíš zoufalec, mužíček, blbec. Poslední charismatický chlap byl profesor KardaBrzobohatý ze Sněženek a machrů.
Ono je těžké udržet si charisma
při učitelském platu. À propos:
Myslíte, že profese kantora je
vhodná k tomu, aby si po vyučování ještě někde přivydělával?
Utkvělo mi, že právě toto váš
otec tvrdil na začátku 90. let.
To nevím, jestli je pravda. Nic takového si nevybavuji a každopádně si to
nemyslím. Práce učitele je stoprocentně na celý úvazek, zvlášť dnes.
O tom není diskuse. Samozřejmě,
když jste pilný, můžete psát učebnice, jezdit v létě na tábor nebo s cestovkami jako průvodce. Ale když tu
práci děláte na plné pecky, je to dost
vysilující.
Co kariérní řád? Nepovede jen
s prominutím k análnímu alpinismu?
Kariérní řád je další úder říďům. Jedna z důležitých prací ředitele je vybírat a hodnotit zaměstnance. Když to
za něj udělá krajský úřad, říďa ztrácí
další pravomoc. Už teď má říďa předepsané skoro všechno: přijímačky
za něj dělá stát, kolik má komu platit,
je v tarifech, co má učit určuje RVP...
Kariérní řád je k ničemu. Možná spíš
než k análnímu alpinismu povede
k alibismu. Ředitel, aby nebyl bonzák, doporučí k vyššímu stupni všechny kantory. Vždyť jaká jsou kritéria, podle kterých by komise měly
kantory hodnotit?
Třeba podle jejich příprav či
prací o pedagogice, které si mají
učitelé zakládat do portfolia.
Jaké práce? A k čemu? To je naprosto na vodě. Když bude mít ředitel
ve sboru opravdu blba, nějakého
dr. Cvacha, tak ten napíše x prací
a vrátí se od komise jako učitel národního významu. To je další věc
k demotivaci školských elit. Elity jsou
říďové, kteří to nemají jako prestižní
funkci, ale skutečně se snaží povznést svou školu, aby to byl maják
kultury a vzdělanosti v obci. Elity
jsou kantoři, co s chutí na plné pecky
učí. Paní učitelky, které naučí prvňáčky číst, psát a počítat, které ve
škole do večera vystřihují obrázky. To
jsou elity, které drží české školství
v chodu, a tohle je zas úder proti nim.
tože to víc dělíme jejich babičky
a rodiče, jak se jim věnují, než talent
a píli dítěte. Za třetí: odchod dětí na
gymply ničí základky. Osmiletý
gympl je navíc zbytečně dlouhý. Čtyři roky bohatě stačí na přípravu na
vysokou školu. Možná udělat jednu
dvě třídy osmiletého gymnázia
v kraji pro poloeinsteiny, budiž, ale
jinak je to nesystémový prvek. Zavedlo se to v 90. letech, pak už se to
nezrušilo, protože z dvou set poslanců jich má 196 dítě na víceletém
gymnáziu. A přitom by to nikoho nebolelo. Zrušit by se daly během čtyř
let, nikdo by nemusel stávající studenty vyhánět.
Proč se u nás učitelé víc neozývají na svou obranu?
Školství se podařilo úspěšně atomizovat. Střední školy nezajímá inkluze, protože se jich netýká. Základky
neřeší jednotné přijímačky ani maturitu. Školské asociace mezi sebou
bojují místo toho, aby si pomáhaly.
Pedagogická veřejnost je rozatomizovaná a nedokáže se spojit k rozumné rezistenci.
Někteří rodiče jsou ze stavu
školství tak frustrováni, že si zakládají raději svépomocí vlastní
komunitní školy.
Když jsem začínal na PORGu, tak nás
tato frustrace vlastně živila. Spousta
rodičů byla ze státních škol skutečně
otrávená a neviděli žádnou naději na
zlepšení. A to tehdy byla soukromá
škola ještě skoro sprosté slovo. Kdekdo si myslel, že tam studují bohaté
hloupé děti, které by jinde neprolezly a tady si zaplatí maturitu. Tenhle nesmyslný krunýř se nám naštěstí podařilo prorazit. Koneckonců
i moje dvě nejstarší děti byly na státní škole. Nejdříve měly superučitelky, které pak ale odešly, řešilo se
to záskoky a vzdělávání začalo být
o ničem. Když jsme spočítali všechny kroužky, angličtiny a doučování,
školné na privátní škole už vyšlo podobně. Tyto počty a stav školství lidi
logicky ženou do nestátních škol,
Když se podíváme na USA nebo Británii, tam je to stonásobně silnější
než u nás. Kdejaká střední třída,
kupříkladu pan redaktor časopisu
o škole, raději oželí Porsche Carrera
a zaplatí dětem lepší školu.
Kde vidíte bolavá místa našeho
vzdělávacího systému?
Základní školy od 1. do 5. třídě mají
u nás v drtivé většině pořád ještě
slušnou úroveň. Klasická gymnázia
taky nejsou špatná. Když máte nadané dítě, není to problém. Horší je,
když máte dítě slabší. Česká republika má největší potíže v té druhé
polovině žákovské populace. Marníme jejich potenciál, který není grandiózní studijně, ale je velký jinak.
Souhlasím, že první stupeň je
v pořádku. Jestli ale existuje nějaká segregace v českém školství, nastává na druhém stupni
odchodem žáků na víceletá gymnázia.
Ano. Myslím, že víceletá gymnázia
se mají zrušit. Gymply mají být
čtyřleté. Děti do patnácti let se
nemají moc dělit z několika důvodů.
Za prvé: od 1. do 5. třídy je ve škole
celkem jasný cíl, dál už ne. Za druhé:
dělit děti v deseti letech je brzo, pro-
Na PORGu jste začínal s Ondřejem Štefflem, který nedávno
otevřel SCIO školu, kde je učitel
jen průvodcem a žáci si de facto
sami určují, co se budou učit. Jak
nahlížíte na tyto alternativy?
Praxe ukazuje, že to funguje tak
33
u 3 % dětí, které mají vlastní silnou
motivaci, vnitřní kázeň, zázemí
a upřímný zájem o vzdělávání. Pro
ně to může být skvělé, ale pro 97 %
populace to vede k vzdělávacímu
rozvratu.
Neláká vás se znovu vrátit do
školství?
Když vidím dnešní ministryni, která
není ani tak ministryní chaosu jako
spíš neomarxismu, když vidím všechny ty nesmysly, které se teď do
škol hrnou, tak mě to ani moc neláká.
Ptal se Jan Nejedlý
Mgr. Václav Klaus mladší (1969) absolvoval PřF UK, pedagogický obor
matematika-zeměpis. V letech
1998–2014 byl ředitelem soukromého gymnázia PORG. V současné
době se věnuje publicistice. Pravidelně také jezdí po republice na
besedy s kantory. Se spoluautory napsal učebnice Matematika pro trojkaře a Matematika pro páťáky. Ve
volném čase vede šachový klub a závodí na kole. Má čtyři děti.
Když mi šéfredaktor Jan Nejedlý položil otázku, co mě na rozhovoru
s Klausem mladším zaujalo, napsal
jsem mu zhruba toto: Na rozdíl od
postojů Klause staršího sdílím obsah
téměř všech publikovaných názorů
na různé společenské záležitosti
Klause mladšího. Dále jsem konstatoval, že generace skvělých profesorů a kantorů všech úrovní se musejí
otáčet v hrobě při pohledu na devastaci soudobého českého školství.
Stejně tak jako zpovídaný nesdílím
kult, resp. modus výchovy dítěte,
kterému v rámci jeho „svobodného
rozvoje“ nejsou stanovena jednoznačná kritéria v jeho chování a jednání. A přeji Klausovi mladšímu, aby
měl v blízké budoucnosti možnost
nápravy kritické situace coby ministr školství.
Petr Hanuška
Svatodušní svátky
Petr Vaďura se ptá Ladislava Heryána
Svatodušní svátky nebo také Letnice
jsou třetím důležitým mezníkem církevního roku. Pro věřící katolické církve i některých dalších církví je termín „církevní rok“ jasný, avšak mnoha jiným lidem může být záhadou,
proč se církev nedrží občanského
roku a zavádí svůj - církevní.
Chceme-li pochopit smysl církevního
roku, musíme se nejprve zabývat
křesťansko-židovským pojetím času.
To je totiž oproti po jetí času ve východních náboženstvích jedinečné
v tom, že je lineární. V buddhismu
nebo hinduismu je čas cyklický, točí
se pořád dokola a události se neustále opakují. S tím souvisí převtělování a snaha uniknout z tohoto
koloběhu do nirvány. Lineární pojetí
času znamená, že je zde počátek
a všechno spěje i k nějakému na
plnění. V životě ani v dějinách se nic
neopakuje. Jako takový je čas posvátný. Není to něco, co prostě jenom tak plyne, nýbrž něco mi mořádného a jedinečného. Čas nám dává Hospodin, který s námi také v čase přebývá. Proto má být náš čas
naplněný službou Bohu, chválou Boha a prožívání jednotlivých životních
událostí s Bohem. To je důvod existence církevního roku. Začíná první
nedělí adventní někdy počátkem
prosince a končí slavností Krista Krále, tedy nedělí před první nedělí
adventní někdy koncem listopadu.
Ústředním tajemstvím církevního roku, ke kterému všechno spěje, je velikonoční neděle, během níž oslavujeme Kristovo vzkříšení. Druhým
vrcholem církevního roku je oslava
tajemství Kristova života - jeho vtělení. To si připomínáme o Vánocích.
S Velikonocemi i Vánocemi jsou spojeny ještě doby postní a adventní
jako čas přípravy a také dny následující po samotném svátku jako doba velikonoční a doba vánoční. Mezi
Velikonocemi a Vánocemi je pak
dlouhé období, říkáme mu mezidobí.
Proč je důležité si každoročně
při-pomínat největší okamžiky
dějin spásy? Nedostáváme se
tak k cyklickému vnímání času?
To by byla chyba. Střídání církevního
roku si nesmíme představovat jako
kruh, který se stále opakuje, ale spíš
jako spirálu, po níž se pohybujeme
rok od roku blíže středu. Když každoročně slavíme Velikonoce a Vánoce, není to nikdy stejné. Ta tajemství totiž ne jsou jen připomínkou
nejdůležitějších událostí Kristova života, ale umožňují nám prožít jejich
zpřítomnění. Prožíváme je každoročně tak, jako bychom byli u toho.
Jenomže každý rok to prožíváme ji
nak, jsme starší, zkušenější, co nás
dříve neoslovovalo, může k nám najednou promluvit. Každý rok jsme blíže středu spirály, kterým je naše konečné setkání s Bohem tváří v tvář.
Způsob, jak svátek může zpřítomnit událost, kterou připomíná, vysvětluje židovské slavení Pesachu, tedy židovských Velikonoc. Ty jsou svým průběhem
koncipovány ne jako pouhá připomínka vysvobození Izraele
z egyptského otroctví, ale mají
být prožitkem tohoto vysvobození. Každý účastník pesachové
slavnosti si má uvědomit, že je
34
KŘESŤANSKÝ ROK
to on sám, koho Hospodin vysvobozuje z otroctví, že je to on
sám, kdo je prováděn Rudým
mořem a komu je zaslíbena země. Přitom to neprožívá jen jako
jednotlivec, ale jako příslušník
vyvoleného lidu, potomek Abrahamův, Izákův a Jákobův. Čte-li
se během Pesachu příběh vyvedení z Egypta, každý účastník
večeře si uvědomuje, že se čte
o něm.
A stejně bychom měli prožívat i křesťanské svátky: dění se týká nás, my
jsme ti, kteří s Kristem umírají, s námi však také vstává z mrtvých.
A když se Ježíš narodil v Betlémě,
narodil se pro nás.
Platí to i o svatodušních svátcích?
O těchto svátcích slavíme tajemství
seslání Ducha svátého. Podle knihy
Skutků víme, že Ježíš se po svém
vzkříšení zjevoval čtyřicet dní učedníkům a pak vstoupil na nebesa. Po
dalších deseti dnech (tedy padesátý
den po svém vzkříšení) seslal učedníkům a tím celé rodící se církvi
Ducha svátého. O Letnicích si tak
připomínáme vznik církve. A stejně
jako křesťanské Velikonoce souvisejí
s židovským svátkem Pesach, také
křesťanské Letnice navazují na
židovský svátek Šavuot, tedy svátek
týdnů.
Jak církev seslání Ducha svátého
slaví?
Tento svátek tvoří závěr velikonoční
doby, a proto při slavení eucharistie
zaznívají v modlitbě slova, která tuto
velikonoční souvislost vyjadřují:
„Neboť tys o Letnicích dovršil dílo
našeho vykoupení, a těm, kteří se
v Kristu stali tvými syny, sesíláš
svatého Ducha. V něm tě vyznávají
všechny národy a jazyky. A tak se ve
světě šíří radost vzkříšení..." Součástí svatodušní vigilie (vigilie znamená bdění, neboť svatodušní neděle začíná sobotním večerem) jsou
různá biblická čtení, která pojednávají o roli Ducha svatého, a také zpěvy, např. hymnus „Veni, Sancte Spiritus“ („Přijď, Duchu svatý“). Boží hod
svatodušní je také příležitostí v dětském věku udílena svátost biřmování.
Zmínil jsi, že svatodušní svátky
souvisejí se starozákonními
svátky týdnů. Je pro nás tato
souvislost důležitá?
Svátky zvané Šavuot mají dva rozměry: jednak se jedná o radostný
svátek první sklizně, během něhož
se navíc připomíná okamžik, kdy
Izraelité dostali od Hospodina na
Sínaji Tóru. Stalo se to právě padesátý den od vyjití z Egypta. Proto
padesátý den po slavnosti Paschy
následuje svátek Šavuot. A jelikož
podle Skutků apoštolů byl právě
padesát dní po Kristově vzkříšení
apoštolům seslán Duch svatý, je zde
zřejmá paralela. Hospodin dal svému lidu Tóru jako prostředek k tomu,
aby si zachoval svou právě nabytou
svobodu, a apoštolům byl dán Duch
svatý, aby s ním mohli prožívat a šířit ovoce Kristova vzkříšení.
Jak bys vysvětlil, kdo je Duch
svatý?
Nejraději bych řekl, že to vysvětlovat nechci, protože nechci vykládat něco o něčem, čemu sám moc
nerozumím. Pokusím se však alespoň trochu. Začněme u hebrejského
slova ruach, které znamená vítr,
vzduch nebo pohyb vzduchu. Podobně znamená vítr i řecké slovo pneuma. Oba termíny se však používají
i ve významu duch/Duch. Co tohle
slovo znamená? Mohou nám pomoci
právě ony zmíněné významy slov
ruach a pneuma: jde v nich vždy
o pohyb. Slovo „duch/Duch“ tedy
označuje jakousi sílu božského
původu, která uvádí v pohyb nebo
která něco uskutečňuje, tvoří a naplňuje. A když to ještě zúžím, pak slovo ruach/pneuma znamená u jednotlivého člověka také dech, tedy něco, čím se liší živá bytost od neživé.
Podle biblického myšlení je dech
principem života, jehož dárcem
a udržovatelem je Bůh. Od toho už
není daleko k pojmu „duch života“,
což je projev této božské síly, která
se ukazuje ve všech vnitřních stavech člověka. V bibli dokonce slovo
„duch“ označuje někdy lidskou osobu jako takovou. To samozřejmě
neznamená, že je to nějaký duch
jako v pohádce; tímhle slovem se
označuje spíš něco jako nejhlubší
intimita nebo integrita člověka.
I Bůh má Ducha, který tvoří, který je
jeho podstatou a je nástrojem veškeré jeho činnosti. A Bůh také dává
svého Ducha všem, kteří mají nějaké
postavení nebo poslání v jeho lidu,
jako byli Mojžíš, soudci nebo proroci.
V knize Soudců je o Gedeonovi řečeno, že si „duch oblékl Gedeona“
(v doslovném překladu Sd 6,34).
Zatímco ve Starém zákoně lze
mnohdy chápat Božího Ducha
jako sílu, v některých textech
Nového zákona je už představen
jako osoba.
Já si ho mohu představit jako oživující Boží sílu, ale některé texty mě
upozorňují na to, že je někým víc,
protože má svou vůli, lze ho zarmoutit nebo také roznítit. Jakýsi maďarský teolog kdysi vyprávěl o tom, jak
maminka koupe ve vaničce dítě:
s velikou láskou je vezme, položí na
přebalovací pultík, vyzkouší vodu,
zda není moc studená nebo horká,
přitom se stále s dítětem mazlí,
mluví na ně, dává mu ve vodě hračky, hraje si s ním a něžně ho umývá
a masíruje. Pak je osuší a oblékne
a stále se mu s láskou věnuje. Takové dítě je šťastné. Totéž může dělat
i nějaká au pair, ale přesto tam bude
něco chybět. Nejvíc asi atmosféra,
kterou může vytvořit jenom maminka. Onen teolog této nezachytitelné
atmosféře říká pneumatosféra. Tvrdí, že je to podobné, jako když člověk žije ve světě, jenž je plný Božího
Ducha. Je to atmosféra, která člověka naplní a která mu dává žít.
Co říká o Duchu svátém Nový zákon konkrétně?
Duch je dán například Ježíšovi při
jeho křtu. Je tou silou, která ho pak
vyvede na poušť, a je i tou silou,
kterou je pomazán a veden hlásat
evangelium chudým. Duch je tím,
který je v křesťanech a volá s nimi
k Bohu: „Abba, Otče!“ Duch je také
tím, který vzkřísil Ježíše z mrtvých.
A bude to stejný Duch, kterým budeme vzkříšeni i my. Díky Duchu
věříme, že Ježíš je s každým z nás,
a skrze Ducha je Bůh přítomen
i v tomto světě. Bez podnětů a inspirace Ducha svá tého by nevzniklo
Písmo svaté, bible. Proto také nelze
biblickým textům bez pomoci Ducha
svátého pořádně rozumět. A Duch
svatý je samozřejmě Paraklétos,
Utěšitel.
Co to slovo znamená?
Znamená „ten, který těší, který povzbuzuje“, ale také „který napomíná“. Termín Utěšitel vyjadřuje mnohotvárnou osobní skutečnost. Jestli-
že Bůh odpouští, pak Duch je právě
toto odpuštění; jestliže Bůh miluje,
je Duch jeho láska; jestliže Bůh je
milosrdný, pak Duch je milosrdenství. Připadá mi však, že mluvím
o mystériu, o kterém mluvit příliš
nelze, zato je možno je zakusit. Pro
mě osobně jsou nejsilnější slova
apoštola Pavla z osmé kapitoly listu
Římanům: „I my sami, kteří již máme
Ducha jako příslib darů Božích, i my
ve svém nitru sténáme, očekávajíce
přijetí za syny, totiž vykoupení svého
těla. /.../ Tak také Duch přichází na
pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám
Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá
srdce, ví, co je úmyslem Ducha;
neboť Duch se přimlouvá za svaté
podle Boží vůle.“ (Ř 8,23.26-27)
Pavel zde říká, že v naší bezradnosti
či mnohdy dokonce i zoufání, kdy ani
nevíme, za co se máme modlit, se
Duch nevýslovnými vzdechy přimlouvá v našem nitru a my se k těmto vzdechům můžeme přidat.
Jak souvisí Duch svatý s duchem
člověka?
Apoštol Pavel v Prvním listě Korinťanům vidí člověka ve třech rovinách či
rozměrech: prvním rozměr je jeho
tělesnost. Pavel mluví o lidech, kteří
jsou tělesní, fysikoi, od slova fysis,
které označuje tělesnou přirozenost.
Tito lidé o smyslu a cíli života moc
nepřemýšlejí a žijí především svými
základními potřebami, jako je jídlo,
spánek, sexualita, práce, výdělek
a podobně. Pak jsou lidé duševní,
psychikoi, od slova psyché, duše. Ti
slovy dnešní psychologie žijí z přirozeného lidského úsilí dát své existenci smysl. A pak jsou lidé duchovní, pneumatikoi, kteří jsou
uchváceni Duchem svátým. Ti žijí
z Ducha svatého, jsou mu otevřeni
a jsou jím také vedeni. Jejich duch je
naplněn nebo ovládnut Duchem Božím.
Událost seslání Ducha svatého
je ve Skutcích popsána ve druhé
kapitole: „Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na
jed nom místě. Náhle se strhl
hukot z nebe, jako když se žene
prudký vichr, a naplnil celý dům,
kde byli. A ukázaly se jim jakoby
ohnivé jazyky, rozdělily se a na
každém z nich spočinul jeden;
všichni byli naplněni Duchem
svátým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch
dával promlouvat. V Jeruzalémě
byli zbožní židé ze všech národů
na světě, a když se ozval ten
zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel
mluvit svou vlastní řečí. Byli
ohromeni a divili se: Ćož nejsou
všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý
ve své rodné řeči: Parthové,
Médové a Elamité, obyvatelé
Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie
a Pamfylie, Egypta a krajů Libye
u Kyrény a přistěhovalí Římané,
židé i obrácení pohané, Kréťané
i Arabové; všichni je slyšíme
mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!´ Žasli a
v rozpacích říkali jeden druhému: Ćo to má znamenat ?´ Ale
jiní říkali s posměš kem:´Jsou
opilí!´“ (Sk 2,1-13) Tato událost
je v knize Skutků ohlášená dopředu. V první kapitole čteme
Ježíšova slova: „Čekejte, až se
splní Otcovo zaslíbení, o němž
jste ode mne slyšeli. Jan křtil
vodou, vy však budete pokřtěni
Duchem svátým, až uplyne
těchto několik dní." (Sk l,4b-5)
Když se jej pak učedníci ptají:
„Pane, už v tomto čase chceš
obnovit království pro Izrael?“
Ježíš jim odpovídá: „Není vaše
věc znát čas a lhůtu, kterou si
Otec ponechal ve své moci; ale
dostanete sílu Ducha svátého,
který na vás sestoupí, a budete
mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na
sám ko nec země." (Sk l,6.7-8) Je
seslání Ducha svátého a křest
Duchem svátým totéž?
Mezi teology probíhají diskuse
o tom, co termín „křest Duchem
svatým“ vlastně označuje. Někteří
zastávají názor, že se jedná právě
o událost Letnic, o níž píše Lukáš ve
druhé kapitole knihy Skutků. V tom
případě je to událost jedinečná, která se nikdy nebude opakovat, neboť
při ní vznikla církev. Týká se každého
křesťana, neboť každý křesťan byl po
svém uvěření a křtu začleněn do
mystického Kristova těla - církve.
Proto je také svým způsobem účasten události seslání Ducha svatého
v Jeruzalémě. Jiní teologové říkají, že
křest Duchem svatým je jakási mystická zkušenost, kterou by měl prožít
každý individuálně. A pak je zde
ještě celá škála dalších výkladů a pohledů.
Proč jsou v katolické církvi křest
a biřmování dvě odlišné svátosti?
Jsou to sice dvě svátosti, ale velmi
úzce spolu souvisejí. Proto jsou také
udělovány při jedné liturgii (ještě
s prvním přijímáním eucharistie),
pokud se samozřejmě jedná o křest
dospělého člověka. Křest souvisí
s přijetím Ducha svatého a se slavením eucharistie, protože jím Hospodinův vyznavač vstupuje do dospělého křesťan ského života. V případě, že se křtí malé děti, je svátost
seslání Ducha svatého (biřmování,
uvedení do křesťanské dospělosti)
udělována mladému člověku později, většinou na prahu dospělosti.
Podmínkou je, že tento člověk prošel
od dětské víry k víře dospělé a prodělal své osobní obrácení, konverzi.
Z pastoračního hlediska je příprava
na udělení svátosti biřmování prostředkem, jehož pomocí si může
mladý člověk ujasnit, kdo je on sám,
kdo je Bůh v jeho životě a jaká by
měla být jeho životní cesta jako Kristova svědka.
Duch svatý byl vylit na církev. Co
to znamená a jaká je role Ducha
svatého v církvi?
Církev existuje už dva tisíce let a během té doby se mnohokrát změnily
historické podmínky: vznikly a zanikly světové říše, vy střídaly se různé
civilizace a proměnila se ekonomická a sociální postavení lidí. Každá
nová etapa dějin přinesla nové výzvy, nové úkoly a kladla před křesťany nové otázky. Aby se církev
v tom všem orientovala a nezpronevěřila se svému poslání a úkolu, potřebovala Ducha svatého jako oživující a aktualizující sílu. Jinak by mohla
zůstat zavřená v jakési neživé a nehybné struktuře a přestala by být pro
člověka a jeho potřeby aktuální.
Ducha svatého potřebuje pro zachování své svěžesti, pro rozpoznání
svého úkolu v konkrétní zemi, v konkrétní době a konkrétní historické
situaci. Působení Ducha svatého je
pro církev tím nejdůležitějším.
KŘESŤANSKÝ ROK; RECENZE
Můžeme říci, že Duch svatý je
ten, který odlišuje církev od jiných lidských organizací, jako
jsou politické strany nebo svaz
zahrádkářů?
Snad by se to dalo tak říci, i když je
pravda, že často v církvi Ducha svatého nevnímáme nebo neposloucháme. Stejně jako svaz zahrádkářů
je totiž i církev tvořena jednotlivými
lidmi, z nichž každý je jiný. A každý
jsme nejen jinak uzpůsobeni a disponováni, ale také jsme jinak Duchu svátému otevřeni. Duch svatý je
totiž jako vítr, který vane, kam chce.
Náraz větru přijde jednou zprava,
jindy zleva a člověk jeho poryvy
mnohdy vůbec nečeká. Také Duch
vede mnohdy člověka do míst, která
jsou nejistá, neprošlapaná, neprobádaná, pudí jej k novým obzorům
a on musí mít odvahu novými směry
se vydat. A nejen odvahu, ale i sílu
unést to nové, k čemu je veden a co
mnohdy v jeho okolí vyvolává nevoli. Já jsem rád, že kolem sebe
vidím spoustu příkladů takto otevřených a statečných lidí. K životu z Ducha je podle mého názoru potřeba
hodně světla a síly, aby člověk šel
dopředu, ale především aby na
svých pozicích vytrval. Možná proto
máme v našich salesiánských stanovách na psáno, že Duch svatý je
světlo a síla. Zajímavé je, že Duch
svatý se projevuje v takových lidech,
do nichž by to nikdo neřekl. Nemusí
to být velcí teologové (i když mohou), ale třeba i lidé nenápadní a na
první pohled nepatrní.
V dějinách církve nacházíme
mnohá selhání a temná údobí
plná násilí a lži. Jak je možné, že
to vše církev přežila a že v ní
dodnes zní evangelium, že v ní
dodnes lidé přicházejí ke Kristu
a že i díky ní se proměňují k lepšímu jejich životy? Vždyť i dnes
je v posto jích a slovech mnoha
křesťanů církev často velmi odpudivá. Byla a je navzdory svým
selháním i v těch nejtemnějších
dobách stále médiem Ducha
svatého?
Asi ano, i když s těmi selháními neměl a nemá Duch svatý nic společného. Církev je na jednu stranu záležitost lidská, ale na druhou stranu
i záležitost Boží. Je nástrojem, jehož
prostřednictvím se Bůh činí v tomto
světě zřejmým. V církvi vždy musíme rozlišovat mezi vírou a náboženstvím. Zatímco náboženství je
systém, organizace, kult a nauka, je
víra osobní vztah k Bohu. Obě tyto
skutečnosti se navzájem potřebují.
Jestliže mi někdo řekne: „Mně stačí
víra v Boha, k tomu nepotřebuji církev,“ pak to samozřejmě respektuji,
ale moc se mi to nezdá. Bez společenství s druhými věřícími se totiž
individuální víra může snadno rozpliznout v nic nebo v pouhý pocit. My
lidé přeci nejsme izolované ostrovy,
ale žijeme na této zemi spolu, a pokud chceme plně realizovat svůj
vztah s Bohem, pak k tomu potřebujeme i ty druhé. Z toho plyne potřeba
i ja kési „instituce“, byť o její podobě
lze diskutovat. Ovšem sama tato
instituce by bez víry a bez lidí víry
byla mrtvá, zatímco v plodném spojení víry a instituce se může projevit
přítomnost Ducha svatého. Jenom
ten totiž celou tu věc udržuje ve
zdravém stavu. Proto zde církev
i přes všechno selhání lidí existuje
jako Kristova nevěsta dál.
Jenomže jaká církev to je? Katolická? Pravoslavná? Protestantské denominace?
V Nikajsko-cařihradském vyznání víry se říká, že věřím „v jednu svatou,
obecnou a apoštolskou církev“. Místo slova „obecnou“ se někdy používá slovo „katolickou“. Je to totéž, jen
to druhé je řecký (katholikos znamená všeobecný). Já tedy nechápu
církev pouze jako církev římsko-katolickou, ale věřím tomu, že všechna
společenství a denominace, ať protestantské, pravoslavné, řecko- či
římsko-katolické, tvoří jednu „katolickou“ neboli všeobecnou Kristovu
církev. Ta je Kristovou nevěstou a v ní
přebývá a působí Duch svatý.
Církev však není jen ta celosvětová složená ze všech křesťanů
všech denominací, ale jsou to
především místní společenství
věřících, která se scházejí k bohoslužbám a v nichž si jedni
druhým jsou oporou a povzbuzením. Jakou roli hraje Duch svatý
v tako vém místním společenství?
V místních společenstvích fungují
takzvaná charismata, dary Ducha
svatého, o nichž píše ve svých listech apoštol Pavel. Není to něco
z jiného světa, ale jsou to schopnosti, jimiž jsou vybaveni různí lidé, aby
sloužili celému společenství i druhým lidem. Apoštol Pavel mluví např.
o daru uzdravování, mluvení jazyky,
proroctví, učení, řízení a dalších. Nad
tím vším se klene to největší charisma, které je přístupné nám všem:
láska.
Působí Duch svatý nějak i ve světě na tzv. nevěřící lidi?
Nepochybuji o tom, že Duch svatý
působí jak v životech tzv. věřících,
tak v životech tzv. nevěřících lidí. My
všichni totiž žijeme v jakési pneumatosféře, tedy v ovzduší Boží lásky
a Božího přijetí.
Platí to, ať už o tom víme, nebo ne, ať
v to věříme a cítíme to, nebo ne, ať to
prožíváme, nebo ne. Proto věřím, že
na Ducha svatého máme vazbu
všichni, tzv. věřící či tzv. nevěřící.
V Janově evangeliu je zapsán
Ježíšův výrok týkající se Ducha
svatého: „A on, až přijde, přinese světu důkaz (usvědčí svět)
o hříchu, o spravedlnosti a o soudu: o hříchu, že nevěří ve mne,
o spravedlnosti, že odcházím
k Otci a již mne neuvidíte,
a o soudu, že vládce tohoto světa je již odsouzen.“ (J 16,8-11
Český studijní překlad) Duch
35
svatý tedy působí i směrem ke
světu. Neznamená to, že když
někdo za čne hledat Boha, je to
vlastně důsledek iniciativy Ducha svatého?
Nejspíš tomu tak je. Apoštol Pavel
píše v listu Korintským, že říci: „Ježíš
Kristu je Pán!“ může člověk jenom
v Duchu svatém. Znamená to, že
jenom pod vedením Ducha svatého
může někdo poznat Krista jakožto
Božího Syna. Už o něm nemluví jen
jako o historické postavě, ale Ježíš se
pro něj stal skutečně živým Pánem,
který má nárok na jeho život. Toto
poznání je důsledkem iniciativy Ducha svatého.
Má Duch svatý nějakou funkci
i při přípravě na budoucí dovršení dějin spásy?
Apoštol Pavel prohlásil, že Duch svatý vzkřísil Ježíše z mrtvých a že tentýž Duch byl dán i nám. Připadá mi
úžasné, že máme v sobě téhož Ducha, kterého měl v sobě Ježíš, a že
tedy můžeme růst do jeho podoby.
Můžeme se učit myslet a mluvit, jak
myslel a mluvil Ježíš. A ve finále budeme stejným Duchem vzkříšeni
k věčnému životu, stejně jako byl
vzkříšen on. Apoštol Pavel označuje
tento závdavek Ducha slovem kapara, což doslovně znamená zálohu.
Dříve se dávala takzvaná záloha na
mzdu, což znamenalo, že část mzdy,
např. 500 korun, dostal člověk v polovině měsíce a zbytek, tzv. doplatek, na konci. My tedy máme v sobě
Ducha jako tu pětistovku - jako zálohu toho všeho, co přijde ve svém
vyvrcholení, až skončí náš život nebo
celý náš svět.
Na křesťanské vlně Plzně, Český rozhlas
Plzeň 8. 6. 2014. Publikováno se souhlasem autora i nakladatele z knihy: Ladislav
Heryán Země bez obzoru (Praha, Vyšehrad 2015).
RECENZE
Teorie tygra aneb muž míní a žena mění
V těchto dnech běží v kinech nová
česká komedie ve filmu debutujícího
Radka Bajgara Teorie tygra. Třiapadesátiletý Bajgar je muž mnoha
profesí. Vystudovaný lékař pracoval
od roku 1990 jako redaktor časopisu
Reflex, jehož je v současné době
šéfredaktorem. Dlouhou dobu působil na TV NOVA jako šéfredaktor publicistiky, autor pořadů Občanské
judo, Na vlastní oči. Stál také u zrodu
oblíbeného denního seriálu Ulice.
Pro Česku televizi pak napsal a režíroval vodnický seriál Neviditelní.
Vděčné téma vztahů mužů a žen tu
tvůrci (na scénáři se s Bajgarem
podílela Mirka Zlatníková) předkládají optikou stárnoucího veterináře
Jana (Jiří Bartoška), který zjišťuje, že
několik let navenek idylického manželství z něj udělalo poddajného králíčka, neschopného odporu. Nesnesitelnost ženské manipulace si uvědomí při pohřbu svého tchána, kterého navzdory jeho výslovnému přání o zpopelnění a rozptýlení, hodlá
tchyně (Iva Janžurová) pohřbít do
země. Jan zhnusen jednáním ženské
části rodiny se rozhodne ke vzpouře.
Jelikož se mu však jeví rozvod příliš
riskantní, zvolí cestu předstírání duševní nemoci a nechá se svým známým psychiatrem zavřít do blázince.
Lze si představit, že tvůrci rozvíjená
myšlenka o degradaci muže-tygra
na ochočeného mazlíčka, vyvolá
u mužské části publika souhlasné
přitakávání a u ženské naopak vlnu
nevole. V duchu rčení o „krku, co
hýbe hlavou (rodiny)“ tvůrci vystavěli modelové charaktery dominantních žen, které nezdravé vzorce
chování přejímají od svých matek.
Trojlístek tchyně, manželka (Eliška
Balzerová) a dcera (Tatiana Vilhelmová) systematicky vnucují mužským polovičkám svou představu
manželského štěstí. Výjimku představuje Janova snacha (Pavla Beretová), která je naopak tolerance
sama. Závěrečné prozření Janovy
dcery a její přerod v chápající partnerku působí značně nereálně, v modelovém kontextu snímku ji však lze
akceptovat.
Obraz ženské semetriky si pak režisér neodpustí ani u epizodních rolí
Janovy ošetřovatelky (karikaturní
kreace Ivany Uhlířové) a lékařky
v psychiatrické léčebně, která na
pracoviště zavede „kázeň a řád“.
Ocenit lze fakt, že se tvůrci vyvarovali očekávatelné milenecké romanci Jana s mladou fotografkou. Mnohokráte viděný motiv muže v letech
omámeného mladou kráskou, by byl
poněkud otravný. Zároveň by poskytl mužskému hrdinovy záporné body
a zřejmě pozměnil celkové vyznění
filmu, což režisér nechtěl.
Herecky filmu
dominují Jiří Bartoška a Eliška
Balzerová, jimž
se daří zprostředkovat hořkou pachuť uvadajícího vztahu.
Film má několik
vtipných scén
a bonmotů, které však do všeobecného povědomí nevstoup í . Ře m e s l n ě
zdařile natočený snímek poněkud
zdržují rozvláčné pasáže Janových
toulek přírodou, coby obraz volnosti
a svobody.
Teorie tygra patří k těm druhům
filmů, jimiž zakončíte náročný den,
přičemž návštěvě kina ještě předchází posezení s kamarádkou či
partnerem na dobré večeři. Následující den si však již na něj nevzpomenete.
Andrea Thunová
36
BLOG; LIDOVÉ ZVYKY, SVÁTKY, TRADICE
Velká záchodová loupež
Díky kolegovi Mgr. Michalu Sýkorovi,
PhD. (1971) z katedry divadelních,
filmových a mediálních studií FF UP,
autorovi literární předlohy pro stejnojmenný čtyřdílný televizní film Modré stíny, se obdobně jako v předcházející součásti cyklu Detektivové
od Nejsvětější Trojice nazvané Případ pro exorcistu (natočené rovněž
podle Sýkorovy literární předlohy)
dostala do obecnějšího povědomí
Univerzita Palackého v Olomouci. Její
exteriéry a interiéry posloužily jako
dějiště fiktivního příběhu o korupci
provázející rekonstrukci bývalého jezuitského konviktu, nyní sídla Uměleckého centra UP, okořeněné dvěma úkladnými vraždami - profesora
Filozofické fakulty UP - literárněvědného strukturalisty, jenž onu korupci
pranýřuje, a televizního redaktora,
jenž doufá, že se odhalením univerzitních korupčníků prosadí jako investigativní žurnalista. Scénárista Petr
Jarchovský (* 1966), jemuž Michal
Sýkora při práci na scénáři Modrých
stínů vypomáhal, a režisér Viktor
Tauš (* 1973) obdrželi pro své dílo
notnou dávku hlavního vysílacího
času ČT 1 – celkem 4 hodiny 38 minut o nedělích 28. 2., 6. 3., 13. 3.
a 20. 3. 2016. „První díl sledovalo
1,05 milionu milovníků kriminálek,
druhý díl si nenechalo ujít 890 tisíc,
třetí díl 820 tisíc a závěrečný díl
v neděli večer vidělo 813 tisíc diváků. To jsou slušná čísla, nicméně je
z nich vidět, že počet diváků neustále klesal a poslední díl zajímal dokonce nejméně lidí, což je u kriminálek velmi nezvyklé. V porovnání
s konkurenty na komerčních stanicích dokonce Modré stíny propadly.
Konkurovaly jim totiž primácké V.I.P
vraždy, které si našly 954 tisíc diváků z koláče sledovanosti, a v závěsu za nimi byl komediální novácký
seriál Na vodě s 827 tisíci fanoušky.
Z Modrých stínů tak zbyl jen stín…“
( http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-serialyfilmy-kino-a-tv/381708/souboj-kriminalek-ctproc-pripady-1-oddeleni-valcuji-modre-stinymoc-se-vlecou-mysli-si-divaci.html).
Dvě záchodové scény
Stejně jako Janem Hřebejkem režírovaný Případ pro exorcistu vzbudily
Modré stíny rozporuplné reakce - za
všechny uveďme krajně negativní
hodnocení této filmově televizní
kreace formulované v Olomouckém
deníku 20. 3. 2016. (http://olomoucky.
denik.cz/zpravy_region/autor-modrych-stinu-
zaskocily-me-vulgarni-reakce-pry-zostuzujiolomoucany-20160319.html) emeritním ře-
ditelem Muzea umění Olomouc prof.
PhDr. Zatloukalem (*1948), a hodnocení krajně pozitivní, jež tamtéž
předestřel Mgr. Jakub Korda, Ph.D.
(*1977), vedoucí katedry divadelních a filmových studií FF UP v Olomouci. Tamtéž publikované hodnocení Michala Sýkory není směrodatné, neboť, jak říkávali již staří Římané, qualibet vulpes caudam suam
laudat, tj. každá liška svůj ocas
chválí.
Není však mým záměrem zabývat se
kvalitou či nekvalitou televizního seriálu Modré stíny, neboť hodlám navázat na svůj blog v Žurnálu online
Flatulence, defekace a mikce jako
umělecké fikce z 28. ledna 2015
zetová místa, a dokonce i bidet, je
koupající se akademik vyrušen svou
manželkou následujícím monologem (http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/
10467343589-modre-stiny/214512120330003 –
20:59–21:01):
„Halo, ty jsi doma? Promiň, už jsem
to nemohla vydržet. Už od tramvaje
běžím. Myslela jsem, že se počůrám.“ (Cituji titulky, dlouhé ,ů‘ však
neodpovídá hereččině výslovnosti).
Po uskutečněné mikci nicméně není
bidetu, v českých zemích doposud
poměrně vzácného hygienického zařízení, použito.
Bidet, po česku poník
( h t t p : / / w w w. z u r n a l . u p o l . c z / b l o g / b l o g post/2015/01/28/flatulence-defekace-a-mikcejako-umelecke-fikce/), v němž jsem se vě-
noval roli lidského vyměšování ve
výše již zmíněném televizním filmu
Případ pro exorcistu. Též v Modrých
stínech se uplatnily „záchodové scény“, byť jen v prvních dvou dílech. Při
prohlídce bytu zavražděného profesora-strukturalisty se rozvine tento
dialog mezi dvěma kriminalisty (http:
dostanete sídlo olomoucké mordparty v bývalých veřejných záchodcích.
Zřejmě aby se ukázal kontrast mezi
těmi hodnými (a tedy chudými) policisty a zlým (a tedy bohatým) kvestorem univerzity, jehož kancelář
vypadá jak prototyp zlodušské centrály z Jamese Bonda (včetně mlčenlivého advokáta a hloupé sekretářky
v pozadí).“
Velká záchodová loupež
Za onoho času, kdy na židli kvestora
UP sedávala Ing. Henrieta Kotlebová
provdaná Crkoňová (*1968, slovenské národnosti), bylo na výše uvedeném rektorátním WC umístěno
klozetovo-bidetové „soumísí“, připomínající dva květy vyrůstající
z jednoho stonku, dlouho tam však
nevydrželo, neboť je bez ohledu na
jeho rozměry i hmotnost odcizil neznámý pachatel. Náhradou se stala
klozetová místa vybavená elektronickým bidetem, nabízejícím
(http://www.sapho-koupelny.cz/cz/elektronickebidety) „veškeré funkce spršky,
//www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10467343589modre-stiny/214512120330001 – 40:49–40:51):
„SPLÁCHNUTí ZÁCHODU / Teda, tady
je knížek! Tady jsou knížky i na záchodě. / Do pr…, tohle je místo činu!
Ne veřejnej hajzl! / Já jsem potřeboval. A venku čeká Horová.“
Jak vědí diváci amerických televizních seriálů z kriminalistických laboratoří, právě záchody jsou semeništi
důkazů o fyzické přítomnosti pachatele na místě činu. V profesorově
bytě se však jeho vražda neodehrála, nýbrž v jeho univerzitní pracovně, tudíž se o místo činu sensu
stricto nejedná. Knížky nejsou na
profesorově klozetu vyrovnány na
nástěnné poličce, nýbrž se povalují
na hromadě vedle záchodové mísy –
zavražděný biblioman neboli knihomol či knihožrout musel být tedy
notně na štíru s hygienou.
V kontrastu s profesorovým WC je
sociální zařízení v bytě jeho přítele,
vědeckopedagogického pracovníka
Filozofické fakulty UP, za gymnazijních studií disidenta, nyní však ženatého milence mladistvé kriminalistky, projevivšího se posléze jako
domácí násilník. V rozměrné místnosti, v níž jsou velmi neprakticky
i nehygienicky umístěny vana, klo-
úsudku (http://mediahub.cz/media-35808/
recenze-modre-stiny-kdz-prisel-cas-na-odpad1055942): „Jako zlatý hřeb večera
Připomeňme v té souvislosti, že bidet, vynalezený kolem roku 1710 ve
Francii, znamená ve francouzštině
poníka - toto metaforické pojmenování je motivováno okolností, že se
na poníka i na bidet nasedá obkročmo.
Louis Leopold Boilly (1761–1845):
Intimní toaleta aneb Otrhaná růže
(konec 18. století)
A právě klozetová mísa sloučená
s mísou bidetovou se staly v roce
2010 předmětem velké záchodové
loupeže, k níž došlo v budově rektorátu UP během rekonstrukce jeho
reprezentativních prostor, jež zahrnula i WC vedle vstupu do „malé zasedačky“ před velkým zasedacím
sálem s nástropní freskou. V televizních Modrých stínech je tento sál
vydáván za pracovnu kvestora UP,
což přivedlo jednoho z jejich internetových komentátorů k tomuto
včetně pulzního oplachu a kmitavého pohybu trysky. Samozřejmostí je
individuální nastavení polohy trysky,
tlaku a teploty vody, teplovzdušné
sušení, vyhřívané sedátko, automatické čištění trysek atd. Nadstandardní funkce jsou automatické LED
osvětlení, které oceníte zejména
v noci, a super úsporný režim, který
šetří elektrickou energii.“ Nejedná
se ovšem o vrchol současné sanitární techniky, jakým je například sprchovací toaleta Balena 8000, nabízená v cenovém rozpětí 100 832,50
až 169 279,00 Kč (http://www.profistavba.
cz/Splachovaci-systemy/Sanitarni-keramika/
WC/8336-Balena-8000-AP-sprchovaci-zavesneWC-nadrzka-na-WC-bila-186-100-11-1.html).
A tak se v zájmu klozetového pokroku osměluji navrhnout, aby nejvíce používané toalety na Univerzitě
Palackého byly vybaveny alespoň
ruční bidetovou sprškou (https://www.
ravak.cz/cz/baterie-s-bidetovou-sprskou ) ,
u nichž snad nehrozí, že se stanou
předmětem zájmu záchodových lupičů.
Prof. Jiří Fiala, Csc.,
emeritní profesor
katedry bohemistiky FF UP
Lidové zvyky, svátky, tradice
Svátek maminek
V tomto čísle je to poprvé, kdy uveřejňujeme novou rubriku, ve které
chceme našim čtenářům nabídnout
možnost seznámit se zajímavými lidovými zvyky, tradicemi a různými
svátky a zároveň také s jejich významem, původem a historií.
A tuto rubriku zahájíme
oslavou našich maminek - Dnem
matek, který se slaví
druhou květnovou neděli. Není to sice svátek
s ohromující
tradicí, ale co hezčího, cennějšího
a jedinečného můžeme oslavovat,
než jsou naše maminky. Tento svátek
se ostatně slaví v mnoha zemích na
zeměkouli, přes USA, Velkou Británii,
Německo, Polsko až po Turecko, Rusko, Japonsko či Austrálii a Nový Zéland, i když ne vždy ve stejný den
jako v České republice. Svátek oceňuje ženu jako matku, oslavuje mateřství a mateřskou lásku a je skvělou příležitostí, jak své mamince poděkovat. V tento den můžeme všichni, malí i velcí, poděkovat maminkách a udělat jim radost kytkou, bonboniérou, přáníčkem či drobným
dárkem.
Kořeny tohoto svátku lze vypátrat až
do antického Říma, ke svátku zvané-
mu Matronalia, který byl zasvěcen
bohyni Juno, ochránkyni vdaných
žen a nastávajících matek. Dalším
projevem byl od 16. století tzv. Mothering Sunday (mateřská neděle).
Šlo o křesťanský svátek, kterému byla určena čtvrtá neděle od začátku
půstu. Sloužící tehdy dostávali den
volna, aby mohli navštívit svůj domovský kostel (mothering church),
jinými slovy místo, odkud sami pocházeli a kde žily jejich matky a rodiny. Mladší lidé cestou trhali květiny, které přinesli buď do kostela
nebo své matce.
Novodobý Den matek se poprvé
slavil v roce 1908 v Americe. Mělo jít
o poctu pro Ann Jarvisovou, kterou ji
vzdávala její dcera. Ann Jarvisová
byla sociální a mírová aktivistka,
která se zasadila také o vznik Pracovních klubů matek usilující o lepší
sociální a zdravotní podmínky dětí.
Ze Spojených států se svátek dostal
i k nám. O jeho prosazení se významně zasloužila Alice Masaryková. V prvorepublikovém Československu svátek prosazovaly také
organizace jako Československý červený kříž, Sokol, Orel nebo Asociace
mladých křesťanských žen. Právě tato asociace stála za vůbec první českou oslavou Dnu matek. Bylo to v Brně 13. května 1923.
Maminky, děkujeme a vše nejlepší
k Vašemu svátku!!!
Vendula Vránová
KOMIKS, DĚJINY A SOUČASNOST, HISTORIE
KOMIKS
Zlá ovce
37
DĚJINY
A SOUČASNOST
Květnové číslo Dějin a současností...
ARCHEOLOGICKÁ ZAJÍMAVOST
Archeologie bojišť
S květnovým výročím ukončení druhé světové války bych vám ráda
představila mladou, ale dynamicky
se rozvíjející disciplínu archeologie,
tzv. archeologii bojišť. Předmětem
jejích zájmů může být cokoliv, co se
dotýká války, od různých typů fortifikací, přes bojiště jako takové, zajatecké tábory nebo vraky letadel až
po hroby padlých vojáků, a to od pravěkých období po nedávnou historii.
Z posledních zajímavých objevů této
disciplíny v České republice týkající
se druhé světové války, když máme
to výročí, můžeme zmínit například
nález jednoho z několika německých
protiletadlových dělostřeleckých postavení se 16 kanóny na Mostecku,
které měly ke konci války chránit litvínovskou chemičku před vybombardováním. Ta byla pro německou
armádu při naprostém nedostatku
paliv klíčová. Archeologové zde také
narazili jeden z doposud největších
evropských nálezů munice - 4,5 tuny, která byla z velké části funkční.
Dělostřelecká munice je velmi vzácná a doplní sbírky Vojenského historického ústavu, kde doposud chyběla.
V neděli 17. prosince 1944 se nad severní Moravou a Slezskem odehrála
mohutná letecká bitva mezi německou Luftwaffe a americkou 15. leteckou armádou USAAF. Šlo o největší
vzdušný souboj nad naším územím,
kterého se účastnilo na americké
straně 336 čtyřmotorových bombardérů a 300 doprovodných stíhaček
a proti nim vzlétla asi stovka německých stíhačů. K prvním střetům došlo
nad obcí Troubky a poté sestřelené
stroje padaly na území od Slezska po
Jadran. Na americké straně byly
ztráty asi 3% nasazených letadel
a na německé to bylo až 50%. Asi
15 amerických a 30 německých letadel spadlo na území České republiky.
Některá letadla se povedlo objevit.
Na Jindřichohradecku bylo nalezeno
torzo německé stíhačky, za jejímž
kniplem tehdy seděl Hubert Engst,
stíhací eso. Na Novojičínsku byl zase
kromě fragmentů 9 německých letounů nalezen jeden ze sestřelených
amerických bombardérů.
Nalezené části těchto letounů můžete vidět v leteckém muzeu v Deštné v jižních Čechách či v leteckém
muzeu v Suchdolu nad Odrou.
Pro zájemce jsou zde odkazy na
zajímavé webové stránky informující
podrobně o tomto tématu:
http://www.arup.cas.cz/?p=25593
http://www.leteckemuzeum.eu
http://muzeum.khl-jhradec.cz
http://www.zakopy.cz
Vendula Vránová
Dělostřelecké postavení na Mostecku (zdroj www.arup.cas.cz)
„Původně byly moderní olympijské
hry zamýšleny jako oslava harmonie
mezi národy skrze čestné sportovní
soupeření, dnes se stávají především příležitostí k propagaci hostitelských měst v oblastech obchodu
a turistiky. Ve městě, jako je Rio de
Janeiro, se olympijské hry stávají příležitostí k velkolepým investicím,
které by jinak byly jen obtížně realizovatelné; tím spíše, že se olympijské hry konají jen dva roky po jiné
velké sportovní události, mistrovství
světa ve fotbale. Transformace města s sebou ale nese rozsáhlé a často
nepředvídatelné problémy...,“ tak
popisuje Alga Ferreira de Moura,
specialistka na Latinskou Ameriku,
výchozí pozici Rio de Janeiro těsně před vypuknutím letošních
letních olympijských her, jež se konají v Brazílii. A této zemi se věnuje
i tematický blok květnového ĎaSu Brazílie nejen olympijská, kde se mj.
dočtete o česko-brazilských kontaktech či o tom, jak se „lidožroutství“
(antropofagie) stalo součástí národní brazilské identity.
Květnové číslo vyjde 12. května.
kontakt: [email protected]
www.dejinasoucasnost.cz
Historický kalendář
1. května 1786 – ve Vídni světová premiéra Mozartovy opery Figarova svatba
2. května 1926 – na loutkové scéně stanul Hurvínek
3. května 1946 – v Tokiu začal vojenský tribunál s Japonci obviněnými
z válečných zločinů
4. května 1626 – Petr Minuit, první guvernér nizozemské kolonie v Americe,
koupil od indiánů ostrov Manhattan a založil osadu
Nový Amsterdam
5. května 1936 – začátek italské okupace Addis Abeby v Etiopii
6. května 1856 – narodil se Sigmund Freud, lékař a psychiatr,
zakladatel psychoanalýzy († 23. září 1939)
7. května 1901 – narodil se Géza Včelička, novinář, spisovatel, cestovatel
a malíř († 30. prosince 1966)
8. května 1521 – narodil se Petr Canisius, jezuitský teolog, kazatel a světec
(† 21. prosince 1597)
9. května 1976 - zemřela Ulrike Meinhofová, spoluzakladatelka ultralevicové
organizace Frakce Rudé armády (* 7. října 1934)
10. května 1871 – ve Frankfurtu nad Mohanem uzavřena mírová smlouva,
která ukončila prusko-francouzskou válku
11. května 1786 – v Praze na Koňském trhu bylo otevřeno divadlo Bouda
12. května 1496 – narodil se Gustav Vasa, švédský král († 1560)
13. května 1981 – došlo k neúspěšnému pokusu o atentát na papeže
Jana Pavla II.
14. května 1316 – narodil se Karel IV., římský císař († 29. listopadu 1378)
15. května 1951 – v Praze u Apolináře byla otevřena první protialkoholní
záchytná stanice na světě
16. května 1606 – zemřel Lžidimitrij I., ruský car (* 1580)
17. května 1296 – zemřela Anežka Přemyslovna, dcera Přemysla Otakara II.,
česká princezna a rakouská vévodkyně (* 5. září 1269)
18. května 1891 – otevřena budova Národního muzea, které bylo založeno
19. května 1536 – poprava Anny Boleynové, druhé manželky anglického
krále Jindřicha VIII.
20. května 1506 – zemřel Kryštof Kolumbus, italský mořeplavec,
objevitel Ameriky (* 1451)
21. května 1991 – bývalý indický premiér Rádžív Gándhí zavražděn
v blízkosti města Madras
22. května 1946 – poprava K. H. Franka v Praze na dvoře pankrácké věznice
23. května 1606 – narodil se Jan Caramuel z Lobkovic, španělský biskup,
učenec, spisovatel, diplomat a válečník († 8. září 1682)
24. května 1391 – založena Betlémské kaple v Praze
25. května 1741 – zemřel Daniel Ernst Jablonský, teolog a reformátor,
biskup Jednoty bratrské (* 20. listopadu 1660)
26. května 1876 – zemřel František Palacký, spisovatel, historik a politik
(* 14. června 1798)
27. května 1471 – zemský sněm zvolil v Kutné Hoře patnáctiletého
Vladislava Jagellonského českým králem
28. května 1471 – korunovace Matyáše Korvína českým králem v Jihlavě
29. května 1916 – zemřel Jan Otto, nakladatel, vydal mj. Ottův slovník
naučný (* 8. listopadu 1841)
30. května 1416 – v Kostnici upálen mistr Jeroným Pražský (* 1379)
31. května 1721 – Jan Nepomucký prohlášen za blahoslaveného
(19. března 1729 prohlášen za svatého)
DUBNOVÝ KAPSÁŘ
Aprílové počasí si s námi pohrálo.
Zatímco v poslední březnový den
jsme chodili v tričku a kraťasích, protože teploty atakovaly dvacítku, na
první dubnový den foukal hodně
studený severák a rtuť teploměru
nepřekročila šestku. * Večer se však
stal zázrak! Sigma porazila Baník
6:2, přičemž soupeř byl po většinu
zápasu aktivnější. Jediný olomoucký
hráč vykazoval solidní parametry –
třiatřicetiletý Michal Ordoš, který
jeden gól dal a na tři přihrál. *
Ilustr. foto
Boris Hybner
5. srpna 1941 – 2. dubna 2016
V sobotu 2. dubna zemřel ve věku
74 let světoznámým mim Boris Hybner. * Ten samý večer proběhl druhý díl nové „velkolepé show“ televize
Nova nazvané Tvoje tvář má známý
hlas. Odhlédněme od průvodních rituálních tanců spojených s podobnými zábavnými pořady - můj obdiv zaslouží vystupující herci za nečekaně
kvalitní zpěv a pohybové kreace! Pořád lepší, když se zpívá a tančí, než
když z televizní obrazovky kape
krev… * V neděli 3. dubna připravila
olomoucká Agentura GONG představení divadelní hry Franca DÁlessandra Římské noci, které vypráví o třicetiletém přátelství italské herečky
Anny Magnani a amerického dramatika Tenessee Williamse. Režie
Jerie Alexander, v hlavních rolích Simona Stašová a Oldřich Vízner. Ona
ve formě, on zjevně zdravotně limitován. Přesto dvě a půl hodiny ve
dvou na place! Obdivuhodné! *
Ve věku 88 let v noci na pondělí
4. dubna zemřel choreograf, zakladatel Pražského komorního baletu
a jeden z tuzemských protagonistů
moderního tance Pavel Šmok. Stále
více ve mně sílí pocit, že mi před očima mizne svět a hlavně lidé, v němž
a mezi nimiž jsem vyrůstal. Já vím, že
je to s přibývajícím věkem normální,
ale… * A tak se zjistilo, že téměř celý
špičkový politický i podnikatelský
svět „spoří“ v Panamě. Prý nechybí
ani 283 Čechů! Ty jó! * „Letos má
Magnesia Litera jasnou feminní dominanci. A taky v ní tak trochu slaví
triumf poezie. Mimo vlastní kategorii
zasáhla i do kategorie dětské a měli
bychom připočítat také Knihu roku,
neboť se její Točité věty mají jako
poezie číst,“ řekl zakladatel Magnesie Litery a člen jejího výboru Pavel
Mandys. Knihou roku se staly Točité
věty (Malvern) prozaičky Daniely
Hodrové. Týnečáci to nevědí, ale
před několika lety autorka a špičková literární vědkyně obdivovala
krásu naší vesničky, resp. širšího
okolí, neboť před svými olomouckými přednáškami odpočívala v jednom učitelském bytě na Boční ulici…
* Před 120 lety dne 7. dubna 1896
registroval v USA Clarence A. Worrall
první patent hlavolamu s ostny, tedy
ježka v kleci. Symbol klukovského
tajemství našeho dětství, v němž byly knížky Jaroslava Foglara po vět-
šinu času na indexu. Ale vlastnil
jsem ho! Sice jen plastového, ale byl
můj! * Konečně se rozpršelo! Od pátku 8. dubna až do neděle 10. dubna
nás neustále zkrápěl zahradní
deštík! Už si ani nepamatuji, kdy
obdobně sypotalo naposledy! Celkový úhrn srážek podle hlavního
týneckého agronoma dosáhl hodnoty 44 mm. A to měl prasklou
měřicí skleničku! * Vnuk Jeníček má
škodolibou zábavu. Když dorazí jeho
milovaná babička Té, nejen že ji chce
propíchnout svým rytířským mečem, ale hlavně po ní pohazuje
exempláře ze své sbírky gumových
hadů. Ona se jich štítí, hrozně piští
a před útočníkem se schovává na
záchodě. Jeníček si za své ataky
vykoledoval indiánskou přezdívku:
Ten, který vrhá kobrou. * Během
udělování hudebních cen Anděl za
rok 2015 vyzvala zpěvačka Lenka
Dusilová prezidenta Miloše Zemana,
aby nezatahoval Českou republiku
na politický východ. Následně ji podpořil „lucista“ a bubeník David
Koller. Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček
na Twitteru reagoval uštěpačným
prohlášením: „Angažovaní umělci
1948, 1977 a teď 2016. Třeba opět
uspořádají seanci v Národním divadle a budou podepisovat prezenční
listinu.“ Pan prezident za několik dnů
nazval zpěvačku Dusilovou chudinkou holčičkou, co se neumí naučit
zpaměti tři věty. Souhlasím s názorem, že při vyhlašování hudebních
cen je „občanská odvaha“ tohoto
typu zbytečná. Existují vhodnější
místa na demonstraci názorů s podobně početným publikem. Nezdá
se vám ale, pane prezidente, že je
naše společnost v nejpodstatnějších věcech názorově rozštěpená?
A čí asi nemalou vinou? * Pět mrtvých psů je název třetí televizní
série, za kterou stojí jméno vědce
a detektivkáře Michala Sýkory. Opět
se s hrdiny pohybujeme v dobře
známém olomouckém terénu, tentokrát hlavně ve zdejší zoologické
zahradě. Ranní televizní pohled na
slavnou alej spojující Chválkovice se
Svatým Kopečkem byl až kýčovitě
krásný. Myslím, že kolegové z olomoucké radnice by měli Michalovi
platit zlatem za úžasnou reklamu
naší domoviny. * Člověk si myslí,
jaký není borec, ale stačí jedna dotěrná chřipka a je náhle takhle malej
zavinutej bourec… * Několik čerstvých a příjemných čtenářských
zážitků. Ladislav Heryán Země na
obzoru. Dialog Petra Vaďury s katolickým knězem o problémech spjatých s Písmem svatým, ale i s hudbou a texty irské skupiny U2. Vzdělaný, pokorný, plachý člověk šířící hlavně lásku. Úžasné povzbuzení a poučení! A dvě splátky na dluh spojené
s již nežijícím bohemistou Vladimírem Macurou - povídkový soubor
Něžnými drápky a román Občan
Monte Christo. Málokdy je literární
teoretik úspěšným prozaickým
praktikem. Macura jím byl! * Dva
dny rekonvalescence v Rožnově pod
Radhoštěm. Nádherné procházky
v areálu skanzenu, příjemně dotěrné
sluníčko a skoro žádní návštěvníci.
Co lepšího si může člověk - nikoliv
provozovatel – přát! * V sobotu
16. dubna udeřilo v Ekvádoru silné
zemětřesení. Dva dny po přírodní
katastrofě je hlášeno takřka 300
obětí. * Fanoušci Sigmy Olomouc již
oprávněně házejí flintu do žita. Se
Slávií Praha totiž domácí uhráli tentýž den remízu 1:1, která je sice
úplně nepohřbila, ale kyslíku pod téměř zaklopeným víkem druholigové
rakve ubývá... * A ještě tentýž den
zemřel ve věku 96 let Stanislav Procházka, idol našich prababiček a babiček. Proslul jako zpěvák lidových
písní, mezi jeho nejznámější hity patří Bílé konvalinky, Hej, panímámo či
Nikdy se nevrátí. Na hudební scéně
prožil přes 65 let. Viděl jsem ho na
jevišti olomoucké Reduty před dvěma lety. Neuvěřitelně vitální elegán,
který své vystoupení končil za bouřlivého potlesku posluchačů ve stoje!
* Lišky z Leicesteru vedou v anglické fotbalové Premier League vzpouru „malých“ proti „velkým“. Na vysvětlenou: mezi velké patří zhruba
pět nejbohatších klubů, jejichž hráčům padají libry z trenýrek, k malým
patří všichni ostatní, ti jich za trenýrkovou gumkou až tolik nemají. Vypadá to, vypadá, že největší kandidát
sestupu se stane mistrem nejprestižnější ligy na světě! A to má trenéra,
který prohlašuje, že nepotřebuje vyhrávat! Navíc prý dává svým hráčům
dva dny volna v týdnu, ti pak nejsou
přetrénovaní a zranění. Ten trenér je
nejen liška, ale i Ital a jmenuje se
Claudio Ranieri. * V pondělí 18. dubna uplynulo půlstoletí, kdy československá kinematografie získala svého prvního Oscara za film Obchod na
korze režisérů Jána Kádára a Elmara
Klose. V hlavních rolích zazářili Polka
Ida Kamińska a Slovák Josef Króner.
Úžasný film o šeredných časech. *
Ilustr. foto
Ján Kadár si přebírá sošku Oscara
z rukou herce Gregoryho Pecka
Ve čtvrtek 21. dubna oslavila britská
královna Alžběta II. 90. narozeniny.
Velká gratulace, madam! Závidím
Britům nejen skvělou panovnici, ale
i autoritu, se kterou její významný
den upřímně slaví snad každý poddaný. * Ten samý den večer nečekaně zemřel americký hudebník
Prince. Enormně talentovaný klavírista, kytarista, skladatel i producent
prodal přes 100 milionů desek. Prince miloval ženy, senzaci, provokace
a nade vše hudbu. Před týdnem prý
ulehl s chřipkou a za týden… Moc
jsem ho neposlouchal. Musím to napravit. * V pátek 22. dubna uběhlo
400 let od úmrtí španělského spisovatele Miguela de Cervantes y Saavedra. O četbě jeho dona Quijota
a Sancha Panzy publicista Jiří Peňáš
do Lidových novin napsal: „Už po několika hodinách čtení člověk začne
pociťovat něco, co ze současné literatury téměř vymizelo. Slast z velkého vyprávění, rozkoš z nekonečného toku příběhů a událostí, léček,
situací, anekdot, epizod, podivností,
fantazií, toho stálého toku invence,
která se přitom nerozlévá do stran,
do močálu užvaněnosti a nekonkrétnosti, ale teče rychlým proudem ko-
rytem světa.“ Souhlas! * Tak Sigma
dodýchává! V Mladé Boleslavi nakoupila milosrdnou čtyřku a vlastní
trenér o svém mužstvu prohlásil, že
s přibývajícími minutami čekalo na
další a další rány z milosti. A nejvíce
se ve škodováckém dresu činil olomoucký odchovanec a Týnečák Tomáš Přikryl - na jeden gól přihrál,
jeden dal sám. Bez milosti! * V sobotu 23. dubna před 180 lety vyšel
poprvé v nákladu 600 výtisků Máj
Karla Hynka Máchy. Několik let našim předkům trvalo, než zjistili, že
jde o kanonický text resuscitované
české literatury. Pravda, nejsme
dnes v odhadech nadčasových záležitostí o nic předvídavější. * Ten samý den uplynulo 400 let od smrti
anglického dramatika Williama Shakespeara. Nakladatelství Academia
vydalo doplněnou edici jeho textů
přeložených Martinem Hilským. Na
rozhlasové Vltavě tentýž překladatel
uvádí cyklus Shakespearových Sonetů. Česky, anglicky, se zasvěceným výkladem. Je dostupný i na cédéčku. * Tak si jedu autem, poslouchám na rozhlasové Dvojce Tobogán a slyším: Finští pošťáci budou
sekat na objednávku občanů trávu!
Maximálně čtyřikrát v měsíci, v úterý (protože se vyřizuje nejméně zásilek v týdnu), nejdéle jednu hodinu,
za 135 eur, klientovou sekačkou.
Dovedete si to představit v naší republice, u nás doma, na vesnici???
Hanko, co na to říkáš??? * 26. dubna
jsme si připomněli 30 let od havárie
v atomové elektrárně v Černobylu.
Vidím to jako dnes: probouzím se
z narkózy po operaci zauzlených
střev v nemocnici v Řepčíně - venku
je úžasně krásně - v rádiu chlácholí,
že u nás o nic v podstatě nejde cyklisté z pouhých jedenácti zemí
světa za pár dnů vesele vyrážejí
z Kyjeva do 1. etapy Závodu míru
1986 - a moje žena mi zakazuje jíst
ředkvičky ze zahrádky mých rodičů,
protože její dědeček slyšel na rozhlasových vlnách Vídně něco úplně
jiného... * A tak jsem slavnostně
a zároveň se smutkem po několika
letech dočetl pátý díl Jiráskova
F. L. Věka! Nádherné čtení doprovázené barevnými ilustracemi Adolfa
Kašpara. Mistr realistické prózy vás
přenese do doby přelomu 18. a 19.
věku, do časů nadšených obrozenců,
válečných vřav s napoleonskými armádami valícími se střední Evropou
a s naivním pohledem na chrabrého
ruského bratra, který nás jednou
ochranářsky přivine na svou slovanskou hruď! Po rozsáhlém čtyřdílném
cyklu U nás další čtenářská lahůdka
za odměnu! * Zmrzlí muži si dali
dostaveníčko zřejmě o nějakých čtrnáct dnů dříve. Od 24. dubna začaly
klesat teploty z příjemných jarních
devatenáctek o nějakých deset
stupínků dolů, ráno se dostaly
i pod nulu. Na horách napadlo až
20 centimetrů sněhu (pozdrav na
milovanou Kvildu!), někde sněžilo
dokonce od 500 m n. m.! Nedalekou
obec Jívová zaskočil v neděli 24. dubna sněhový poprašek ležící na krásně rozkvetlých narciskách. * V pondělí 25. dubna večer nabídla olomoucká Agentura GONG v kině Metropol koncert Petry Janů a skupiny
Amsterdam. Elegantní dáma v letech stále s velmi solidním hlasovým
fondem. Při pohledu do jeviště jsem
se musel trošku smát: patřil jsem se
KAPSÁŘ, INZERCE
svými šedinami spíše k té juniorské
části. Ztracen v hlubokém křesle
jsem měl co dělat, abych nevyskočil
a nekřepčil, protože k tomu zvláště
bigbítová část vystoupení přímo strhávala. Středová pasáž střižená ve
stylu unplugget dala odpočinout nejen ušním bubínkům, ale i vibrujícímu tělu. * Několikrát jsem se na
různých místech zmiňoval z mého
smutku nad tím, že nemám hlas ani
schopnost hrát na nějaký hudební
nástroj. O to usilovněji hudbu poslouchám. Nesystematicky. Cestou
objevů. Ten poslední se odehrál nad
čtyřcédéčkem nazvaným Musica An-
tiqua Citolibensis. Citoliby leží
u Loun, v době panství Arnošta Karla
Pachty (1718 - 1803) se staly významným hudebním centrem. Hovořilo se dokonce o „citolibské skladatelské škole“. A jména? Václav Jan
Kopřiva, Karel Blažej Kopřiva, Jan
Jáchym Kopřiva, Jan Janoušek, Jan
Adam Gallina, Jan Vent (hrál v hudebních tělesech u vídeňského dvora v době Mozartova a Salieriho působení!), Jakub Lokaj. Všechno venkovští muzikanti, o jejichž pozdním
objevu psal hudební svět s uznáním.
Hudba 18. století produkovaná Supraphonem ve speciální edici je pro-
Nový titul z Nakladatelství Academia
Anthropoid
edice: Průvodce
Pavel Šmejkal, Jiří Padevět
Kniha vychází i v anglické a německé mutaci
Kniha provede zájemce po místech spojených s aktivitou
výsadku Anthropoid, jehož příslušníci uskutečnili útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Navštívíme místo seskoku, byty podporovatelů parašutistů
i místo samotného útoku. V závěru knihy navštívíme jedno
z nejpamátnějších míst moderní české historie, pravoslavný
chrám v Resslově ulici, místo posledního odporu parašutistů.
Brož., 200 stran, cena 295 Kč, ISBN 978-80-200-2555-5
stě úžasná! * V úterý 26. dubna proběhla kolaudace renovované křtitelnice v našem chrámu Nanebevzetí
Panny Marie. I když rekonstrukční
úsilí otce Václava zřejmě nikdy
neskončí, protože je pořád co opravovat, interiér našeho kostela září
novotou a krásou. * 30. dubna před
dvaceti pěti lety vyjel z výrobní linky
v německém městě Zwickau poslední kus legendárního multifunkčního
vozu značky Trabant 601. Auto s nezapomenutelným zvukem, odérem
i skladností! Říkalo se mu Rintintin,
splašený vysavač nebo také pryskyřičník pádivý. * Pan Jiří Šitler, velvy-
39
slanec naší země ve Švédsku, zjistil,
že diskutované označení Česko je
staršího data než se soudilo. Nalistujte si Atlas Marianus z roku 1704
a čtěte zápis jezuity Wilhelma Gumppenberga: „… já ku příkladu Vlasko,
Německo, Nyderlandsko, Česko, Polsko, Uhersko dřívěji psáti nebudu
mocti, leč dřívěji celé Fransko s krajinami k němu přilezlými vodbydu.“
A označení Czechia? Použil ho už pobělohorský exulant Pavel Stránský
roku 1634.
Petr Hanuška

Květen 2016 - Velký Týnec

Transkript

Podobné dokumenty

Ceník LES CR 2016

Albanie2005_text

Rodinné domy Cheb - Skalka - Standardy

Ročenka agrárního zahraničního obchodu ČR za rok 2013 Agrarian

Vážený pan - Univerzita Pardubice

Týnecké listy - duben 2016

č. 10 on-line

josef škvorecký —— partisan review

prosinec 2010 - Klub nemocných cystickou fibrózou

Brodecky zpravodaj 2/2014

Míčové hry \(Robert Vachule,Strašnická 27, Praha 10 tel

Červen 2016 - Velký Týnec

INDIE nebo Čína? - Governance Institute

Zde si stáhněte PDF soubor - Čtenář

Vážení přátelé,

finance - DATA

Pokud zájem o rekreaci přesahuje nabízenou kapacitu

Více Synchron 4/2014 - Nadace české bijáky

Ú ADMSTYSEN Á M Š NAHAN É stavební ú ad nám. TG Masaryka

Ceník - Zesilovac

Systémy pro podporu rozhodování

CENÍK - PŘEKLIŽKY TRUHLÁŘSKÉ, OBALOVÉ