P - Nová stránka 1

Transkript

P - Nová stránka 1

Část G: Programy pro jednotlivé relevantní nebezpečné látky
POLYCYKLICKÉ AROMATICKÉ UHLOVODÍKY - PAU
(fluoranthen, benzo(b)fluoranthen, benzo(k)fluoranthen,
benzo(a)pyren, benzo(g,h,i)perylen, indeno(1,2,3-cd)pyren)
Úvod
PAU jsou nebezpečné závadné látky, náleží do skupiny polycyklických aromatických
uhlovodíků a mají vysoký toxický potenciál pro vodní prostředí.
Následující návrh programů dokumentuje dle dostupných informací vlastnosti, chování,
výrobu, použití a především pak legislativní a technologická opatření, která v konečném důsledku
vedou ke snížení znečištění vodního prostředí PAU v České republice.
Závazky
Legislativní rámec ES
Hlavním legislativním nástrojem ES upravujícím vypouštění PAU do vodního prostředí je
Směrnice Rady 76/464/EHS o znečištění způsobeném určitými nebezpečnými látkami, vypouštěnými
do vodního prostředí Společenství. Podle této směrnice náleží PAU do Seznamu II, který obsahuje
látky, které mají zhoubný účinek na vodní prostředí a pro něž podle článku 6 této směrnice nebyly
určeny mezní hodnoty (pro odpadní a povrchové vody). Podle článku 2 přijmou členské státy opatření
ke snížení znečištění vod nebezpečnými látkami v třídách a skupinách látek Seznamu II (stanoví
emisní standardy, povolování vypuštění) a založí programy opatření vedoucí k tomuto cíli podle
článku 7.
Vybrané nebezpečné látky pro vodní prostředí Seznamu II včetně PAU byly převzaty do
Seznamu prioritních látek v oblasti vodní politiky (Příloha X Rámcové směrnice 2000/60/ES) a to jako
prioritní látka, která představuje významné riziko pro vodní prostředí nebo jeho prostřednictvím.
Opatření, která jsou členské státy povinny provést podle ustanovení této směrnice mají v konečném
důsledku vést k odstranění znečištění povrchových vod PAU. Pokud by environmentální cíle
stanovené pro příslušný vodní útvar nebyly dosaženy, musí členský stát kromě základních opatření
přijmout ještě opatření doplňková (čl. 11 odst. 5). Podle čl. 11 odst. 3 písm. k), musí programy na
odstranění znečišťování vod PAU být zahrnuty do programů opatření zpracovávaných pro jednotlivé
oblasti povodí.
Národní legislativní rámec
Hlavním legislativním nástrojem v ČR upravujícím zastoupení PAU ve vodním prostředí je
nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a
odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do
kanalizací a o citlivých oblastech, které stanovuje imisní standardy pro obsah PAU v povrchových
vodách a požaduje nezvyšování obsahu PAU v sedimentech, plaveninách a živých organismech.
PAU jsou v Příloze č. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění, uvedeny jako
nebezpečná závadná látka.
1
Vlastnosti látky
Do základní skupiny polyaromatických uhlovodíků patří těchto šest sloučenin:
Název
Skupina látek
CAS-No.
Benzo(a)pyren
Polycyklické aromatické uhlovodíky
50-32-8
Strukturní vzorec
Sumární vzorec
Molekulová hmotnost
Bod tání
Bod varu
Rozdělovací koeficient
log Kow
Rozpustnost ve vodě
Toxicita
Název
Skupina látek
CAS-No.
C20H12
252,314
179; 177 °C
495 °C
6,04
2,3 x 10-3; 3,8×10-3 (25°C) g×m-3
Testy akutní toxicity:
LC50 = 0,25 mg/l (48 hod)
perloočka (daphnia magna)
Benzo(b)fluoranten
205-99-2
Strukturní vzorec
Sumární vzorec
Bod tání
Bod varu
log Kow
Toxicita
C20H12
252,32
168 °C
481 °C
6,124
1,2-1,5×10-3; 1,2×10-3 (25°C) g×m-3
Vysoce toxický pro vodní organismy, může vyvolat dlouhodobé nepříznivé
účinky ve vodním prostředí.
2
Název
Skupina látek
CAS-No.
Benzo(g,h,i)perylen
191-24-2
Strukturní vzorec
Sumární vzorec
Bod tání
Bod varu
log Kow
Toxicita
C22H12
276,3368
277 °C
500 °C
Název
Skupina látek
CAS-No.
Benzo(k)fluoranten
207-08-9
6,58
2,6×10-4 (25°C) g×m-3
Vyznačuje se přímou a pozdní toxicitou.
Strukturní vzorec
Sumární vzorec
Bod tání
Bod varu
log Kow
Toxicita
C20H12
252,32
217 °C
480 °C
6,84
7,6; x10-4 (25°C); 5,5×10-4 (25°C) g×m-3
Vysoce toxická pro
vodní organismy, může vyvolat dlouhodobé
nepříznivé účinky ve vodním prostředí.
3
Název
Skupina látek
CAS-No.
Fluoranten
206-44-0
Strukturní vzorec
Sumární vzorec
Bod tání
Bod varu
log Kow
C16H10
202,26
111 °C
375 °C
4,9
2,65×10-1 (25°C); 0,21 g×m-3
Vyznačuje se přímou a pozdní toxicitou. Je schopen inkorporace do
biomasy. Je toxický pro vodní organismy.
Toxicita
Testy akutní toxicity:
LC50 = 3,98 μg/l (96 hodin)
Název
Skupina látek
CAS-No.
slunečnice velkoploutvá (lepomis macrochirus)
Indeno(1,2,3-c,d)pyren
193-39-5
Strukturní vzorec
Sumární vzorec
Bod tání
Bod varu
log Kow
Toxicita
C22H12
276,3368
163,6 °C
530 °C
6,7
6,2×10-2 (-1°C) g×m-3
Vyznačuje se přímou a pozdní toxicitou.
Mobilita do životního prostředí
•
Benzo(a)pyren – rozpustnost karcinogeních uhlovodíků je malá, ale mohou se vyskytovat i jemně
dispergované, též se sorbují na nerozpuštěných látkách přítomných ve vodách a tím se kumulují
v sedimentech. Jsou to látky biochemicky rezistentní setrvávají dlouho ve vodě.
•
Benzo(b)fluoranten – ve styku s vodou se za určitých podmínek sorbuje na suspendované látky a
sedimenty, může se rozpouštět, těkat, emulgovat, podléhá fotooxidaci a biochemickému rozkladu.
Je schopen inkorporace do biomasy.
4
•
Benzo(g,h,i)perylen – ve styku s vodou se za určitých podmínek sorbuje na suspendované látky
a sedimenty, může se rozpouštět, těkat, emulgovat, podléhá fotooxidaci a biochemickému
rozkladu. Je schopen inkorporace do biomasy.
•
Benzo(k)fluoranten – ve styku s vodou se za určitých podmínek sorbuje na suspendované látky
•
Fluoranten – ve styku s vodou se za určitých podmínek sorbuje na suspendované látky
•
Indeno(1,2,3-c,d)pyren – ve styku s vodou se za určitých podmínek sorbuje na suspendované látky
Nakládání a použití
Zdroje znečištění
•
Benzo(a)pyren – vzniká jako vedlejší produkty při spalovacím procesu – hoření uhlí, olejů, dřeva
a odpadu. Významným zdrojem je automobilová doprava, výroba železa, oceli, hliníku, koksu,
dehtu, sazí v zastaralých technologiích. V přírodních vodách lze najít koncentraci v jednotkách až
µg.l-1, v odpadních vodách z tepelného zpracování uhlí koncentrace až 1mg.l-1.
•
Benzo(b)fluoranten – vzniká během spalování, pyrolýzy, pyrosyntézy organické hmoty. PAU
vznikají i při přírodních požárech. Mohou se vyskytovat v odpadních vodách ze strojírenských
podniků, energetiky, stavebnictví i chemického průmyslu.
•
Benzo(g,h,i)perylen – vzniká jako vedlejší produkt při spalovacím procesu – hoření uhlí, olejů,
dřeva odpadu a pyrolýzy a pyrosyntézy organické hmoty. Významným zdrojem je automobilová
doprava, výroba železa, oceli, hliníku, koksu, dehtu, sazí v zastaralých technologiích. V přírodních
vodách lze najít koncentraci v jednotkách až μg.l-1, v odpadních vodách z tepelného zpracování
uhlí koncentrace až 1 mg.l-1.
•
Benzo(k)fluoranten – vzniká jako vedlejší produkty při spalovacím procesu – hoření uhlí,olejů,
dřeva odpadu, pyrolýzy a pyrosyntézy organické hmoty. Významným zdrojem je automobilová
doprava, výroba železa, oceli, hliníku, koksu, dehtu, sazí v zastaralých technologiích.
•
Fluoranten – vzniká jako vedlejší produkt při spalovacím procesu – hoření uhlí, olejů, dřeva
odpadu a pyrolýzy a pyrosyntézy organické hmoty.Významným zdrojem je automobilová
doprava, výroba železa, oceli, hliníku, koksu, dehtu, sazí v zastaralých technologiích. PAU
vznikají i při přírodních požárech. Mohou se vyskytovat v odpadních vodách ze strojírenských
podniků, energetiky, stavebnictví i chemického průmyslu.
•
Indeno(1,2,3-c,d)pyren – vzniká jako vedlejší produkt při spalovacím procesu – hoření uhlí, olejů,
dřeva odpadu a pyrolýzy a pyrosyntézy organické hmoty. Významným zdrojem je automobilová
doprava, výroba železa, oceli, hliníku, koksu, dehtu, sazí v zastaralých technologiích. V přírodních
vodách lze najít koncentraci v jednotkách až μg.l-1, v odpadních vodách z tepelného zpracování
uhlí koncentrace až 1 mg.l-1.
Podle státní evidence, vycházející z § 22 zákona 157/1998 Sb., o chemických látkách
a přípravcích, není evidován v ČR žádný podnik podniků dovážející nebo vyrábějící polyaromatické
uhlovodíky.
5
Na mapě obrázku G1 je zachycena lokalizace podniků, které podle evidence Registru
průmyslových zdrojů znečištění (VÚV T.G.M.) uvedly v roce 2001 nakládání s polyaromatickými
uhlovodíky (včetně antracenu a naftalenu).
Obrázek G1
Přehled výrob nebo nakládání ve vybraných odvětvích průmyslu ČR – PAU
Nakládání - t/rok
pod 10
10 - 100
100 - 1000
nad 1000
Hlavní toky
Hranice státu
Významné zdroje – výroba
Chemický průmysl
• krystalizace a destilace antracenových olejů (1 podnik),
•
rafinérské zpracování ropy (1 podnik).
•
dobývání hnědého uhlí – výroba karbochemických produktů z plynu (4 podniky).
Významné zdroje – použití
Ropné produkty obsahující PAU jsou využívány především ve formě těžkých topných olejů,
hydraulických olejů a řezných emulzí.
IPPC a BAT
Textilní průmysl
Finální návrh BREF:
Hlavní dopady na životní prostředí vznikající následkem činností prováděných v textilním průmyslu
jsou emise do vody. Textilní průmysl používá vodu jako základní médium pro odstraňování nečistot,
pro nanášení barviv a prostředků pro zušlechťování a pro výrobu páry.
PAU se jako textilní pomocné přípravky – spřádací lubrikanty aplikují na vlákna při spřádání a musí
se odstranit před barvením. Dostávají se jako emise do vody a operací za mokra a mají významné
ekologické důsledky při následujících zušlechťovacích operacích řetězce výroby textilií.
6
BAT:
Pro povrchové aktivní látky je nejlepší dostupnou technikou náhrada alkylfenollethoxylátů a jiných
rizikových povrchově aktivních látek jinými přípravky, které jsou v čistírně odpadních vod snadno
biologicky rozložitelné nebo biologicky odstranitelné a nevytvářejí toxické metabolity.
Rafinerie ropy a zemního plynu
BREF:
Zdroje emisí do vody: destilační jednotka, hydrogenační úprava, visbreaking, katalytické krakování,
hydrokrakování, mazací oleje, vyčerpané alkálie, zátěžová voda, podpůrné provozy (dešťová voda).
BAT:
BAT pro jednotlivé procesy, ve kterých vznikají emise do vody.
BAT pro snížení spotřeby vody a vypouštění odpadních vod.
BAT pro snížení znečištění odpadních vod využitím následujících technických postupů a opatření:
•
Použitím třístupňového postupu čištění odpadních vod v čistírně odpadních vod – moderní
fyzikální separace (včetně čiření a flotace) a biologického čištění.
•
Zavedením biologického stupně nitrifikace/denitrifikace.
•
Zajistit, aby byla čistírna odpadních vod navržena tak, aby měla dostatečnou kapacitu pro zábrany
proniknutí nárazových koncentrací toxických látek do biologického stupně čištění odpadních vod,
např. zařazením vyrovnávacích nádrží, bočných záchytných tanků, předimenzováním reaktoru,
atd.
•
Udržováním provozní praxe na vysoké úrovni, aby nedocházelo ke zbytečnému znečišťování
odpadních vod.
•
Spojovat proudy procesních vod z různých jednotek se stejným typem znečištění a vést je do
předřazených stupňů jejich čištění (např. zpracování odpadních vod z destilace, katalytického
krakování, koksování a dalších zdrojů kyselých vod stripováním).
Výroba a zpracování neželezných kovů
BREF:
Emise do vody vznikají při elektrolytické výrobě hliníku.
Totální emise u primárního a sekundárního hliníku do vody se zakládají na:
•
Výrobě oxidu hlinitého.
•
Systému skladování materiálu.
•
Systému elektrolytického transformovaného chlazení.
•
Sprchovacím systému (je-li použit).
•
Systému úpravy odpadní vody a vody vypouštěné.
BAT:
BAT pro úpravu odpadních vod:
•
opatření zařazená do procesu,
•
koncové techniky čištění:
- chemické srážení,
7
- sedimentace,
- filtrace,
- flotace,
- elektrolýza,
- reverzní osmóza,
- výměna iontů,
- aktivní uhlík,
•
regulační techniky pro úpravu výtoku odpadní vody z procesu.
Výroba železa a oceli
BREF:
Emise do vody vznikají při výrobě železa a oceli tam, kde se používá vypírací voda, nebo kde se
využívá systémů mokré úpravy plynu.
BAT:
•
opatření zařazení do procesu,
•
koncové techniky čištění:
- sedimentace,
- chemické srážení těžkých kovů,
- neutralizace,
- filtrace pískem,
- minimalizovat vypouštění uhlovodíků,
- uzavřené vodní okruhy.
Odpady
Jsou uvedeny kategorie odpadů z Katalogu odpadů uvedeného v Příloze č. 1 vyhlášky č. 381/2001 Sb.,
k zákonu č. 185/2001 Sb., o odpadech, které mohou PAU obsahovat:
01 04 07*
Odpady z fyzikálního a chemického zpracování nerudných nerostů obsahující
nebezpečné látky
01 05 05*
Vrtné kaly a odpady obsahující ropné látky
03 02 01*
Nehalogenovaná organická činidla k impregnaci dřeva
05 01
Odpady ze zpracování ropy
05 06
Odpady z pyrolytického zpracování uhlí
06 13 05*
Odpadní saze ze spalování
07 01 08*
Jiné destilační a reakční zbytky
07 02
Odpady z výroby, zpracování, distribuce a používání plastů, syntetického kaučuku a
syntetických vláken
10 08
Odpady z pyrometalurgie jiných neželezných kovů
13 02
Odpadní motorové, převodové a mazací oleje
13 07
Odpady kapalných paliv
8
13 08
Odpadní oleje blíže nespecifikované
16 01 07*
Olejové filtry (Vyřazená vozidla -autovraky)
16 07 08*
Odpady obsahující ropné látky
16 05 08*
Vyřazené organické chemikálie, které jsou nebo obsahují nebezpečné látky
17 03
Asfaltové směsi, dehet a výrobky z dehtu
19 01
Odpady ze spalování nebo z pyrolýzy odpadů
19 03
Stabilizované/solidifikované odpady
19 11
Odpady z regenerace olejů
07 01 01*
Promývací vody a matečné louhy
(Odpady z výroby, zpracování, distribuce
a používání základních organických sloučenin)
15 01 10*
Obaly obsahující zbytky nebezpečných látek nebo obaly těmito látkami znečištěné
Realizovaná opatření na snížení znečištění vod
Legislativní opatření
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v § 1 odst. 1
stanovuje, že účelem tohoto zákona je chránit povrchové vody a stanovit podmínky pro zachování
i zlepšení jakosti povrchových vod. Účelem vodního zákona je i regulace vypouštění nebezpečných
látek do vodního prostředí.
V § 5 odst. 2 deklaruje vodní zákon povinnost těch, kteří nakládají s povrchovými vodami
k výrobním účelům, provádět ve výrobě účinné úpravy vedoucí k hospodárnému využívání vodních
zdrojů a zohledňující nejlepší dostupné technologie, které by měly snížit nebezpečí odtoku
nebezpečných a zvlášť nebezpečných látek do vod povrchových.
Povinnost čistit popřípadě zneškodňovat odpadní vody je stanovena v § 5 odst. 3 zákona;
bez splnění této povinnosti nesmí stavební úřad vydat stavební povolení nebo rozhodnutí
o dodatečném povolení stavby nebo rozhodnutí o povolení změn stavby před jejím dokončením,
popřípadě kolaudačním rozhodnutím ani rozhodnutí o změně užívání stavby.
Odpadní vody dle § 38 jsou vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských,
zdravotnických a jiných stavbách nebo dopravních prostředcích, pokud mají po použití změněnou
jakost (složení, teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových
nebo podzemních vod. Odpadní vody jsou i průsakové vody z odkališť a ze skládek odpadu.
V § 8 odst. 1 písm. c) vodní zákon výslovně deklaruje, že každé vypouštění odpadních vod,
tedy i s obsahem PAU, do vod povrchových musí být povoleno vodoprávním úřadem. Vypouštět
odpadní vody s obsahem PAU do vod podzemních se nepovoluje.
Vodoprávním úřadem příslušným ve věci vypouštění odpadních vod s obsahem nebezpečných
závadných a zvlášť nebezpečných závadných látek uvedených v Příloze č. 1 vodního zákona do vod
povrchových je, podle § 107 písm. k) vodního zákona (v platném znění), krajský úřad. Vodoprávním
úřadem příslušným ve věci vypouštění odpadních vod s obsahem nebezpečných závadných a zvlášť
nebezpečných závadných látek uvedených v Příloze č. 1 vodního zákona do kanalizace je obec
s rozšířenou působností.
Vydané povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových musí být časově omezeno,
a to dle § 9 odst. 2 pro vypouštění odpadních s obsahem nebezpečných závadných látek (PAU) na
dobu maximálně 4 roky.
9
Podle § 16 odst. 1 je povolení vodoprávního úřadu třeba k vypouštění odpadních vod do
kanalizace, u nichž lze mít důvodně za to, že mohou obsahovat jednu nebo více zvlášť nebezpečných
závadných látek. Při vydávání povolení je vodoprávní úřad vázán emisními standardy a lhůtami pro
jejich dosažení stanovenými v nařízení vlády č. 61/2003 Sb., vydaném podle § 38 odst. 5 vodního
zákona. V tomtéž odstavci § 38 vodního zákona je obsaženo zmocnění pro přijetí Programu na snížení
znečištění povrchových vod nebezpečnými závadnými látkami a zvlášť nebezpečnými závadnými
látkami, které vodoprávní úřad v rámci procesu povolování musí přiměřeně zohlednit. Nově je v § 16
odst. 5 zavedena možnost stanovit v povolení podmínky k provozu zařízení (místo povinností podle
odst. 4), které je instalováno znečišťovatelem za účelem odstranění znečištění odpadních vod danou
nebezpečnou látkou, a zároveň toto zařízení pracuje s dostatečnou účinností.
Vodoprávní úřad může z vlastního podnětu nebo na návrh zrušit nebo změnit platné povolení k
nakládání s vodami (tedy i povolení k vypouštění), je-li to mj. nezbytné ke splnění programu snížení
znečištění povrchových vod nebezpečnými závadnými látkami a zvlášť nebezpečnými závadnými
látkami (§ 12 odst. 1 písm. h).
V § 18 určuje vodní zákon, že každý, kdo hodlá umístit, provést změnit nebo odstranit stavbu
nebo zařízení a nebo provádět jiné činnosti, pokud takový záměr může ovlivnit mj. jakost
povrchových a podzemních vod, má právo obdržet po dostatečném doložení záměru od vodoprávního
úřadu obdržet vyjádření, zda je takový záměr z hlediska chráněných zájmů možný, případně za jakých
podmínek. Toto vyjádření není vodoprávním povolením nebo souhlasem vodoprávního úřadu
vydaným podle tohoto zákona.
Programy opatření, zakotvené v § 26 vodního zákona, jsou dalším nástrojem snižování emisí.
Vycházejí ze schváleného Plánu hlavních povodí České republiky a obsahují časový plán realizace a
způsob jejich financování. Podle odst. 3 vodoprávní úřad ukládá správcům povodí, správcům vodních
toků, vlastníkům vodních děl nebo jiným osobám povinnost provést opatření, která stanoví ve
veřejném zájmu schválené programy opatření podle předchozích odstavců § 26. Obdobně jako
v případě plánů oblastí povodí, jejich obsah, způsob zpracování, projednání a zveřejnění stanoví
ministerstvo vyhláškou č. 140/2003 Sb., o plánování v oblasti vod.
Ukazatele a hodnoty přípustného znečištění povrchových vod, ukazatele a přípustné hodnoty
znečištění odpadních vod, náležitosti a podmínky povolení k vypouštění odpadních vod s obsahem
PAU jsou stanoveny nařízením vlády č. 61/2003 Sb. Podle § 38, odst. 7 vodního zákona však může
vodoprávní úřad stanovit přípustné hodnoty ukazatelů znečištění odpadních vod přísnější než hodnoty
stanovené tímto nařízením.
Problematice závadných látek, k nimž PAU náleží, je věnován § 39 vodního zákona. Podle
odst. 1 jsou závadnými látkami takové látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami, a které
mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. V případě, kdy uživatel závadných látek
zachází s těmito látkami ve větším rozsahu nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným
nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody, má podle odst. 2 uživatel závadných látek povinnost:
•
vypracovat plán opatření pro případy havárie (havarijní plán),
•
provádět záznamy o provedených opatřeních a tyto záznamy uchovávat po dobu 5 let.
V odst. 3 § 39 vodního zákona a v Příloze č. 1 k vodnímu zákonu jsou PAU definovány jako
nebezpečné závadné látky. Ten, kdo s látkami uvedenými v Příloze č. 1 nakládá ve větším rozsahu
nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím, je povinen učinit odpovídající
opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod nebo do kanalizací (které netvoří
součást technologického vybavení výrobního zařízení). K odpovídajícím opatřením podle odst. 4 a 6
náleží:
•
umístit zařízení, v němž se závadné látky používají, zachycují, skladují, zpracovávají nebo
dopravují tak, aby bylo zabráněno nežádoucímu úniku těchto látek do půdy nebo jejich
nežádoucímu smísení s odpadními vodami nebo srážkovými vodami,
•
používat jen takové zařízení nebo způsoby zacházení, které jsou vhodné i z hlediska ochrany
jakosti vod,
10
•
sklady musí být zabezpečeny nepropustnou úpravou proti úniku závadných látek do podzemních
vod; kontrola skladů a skládek musí být prováděna nejméně jednou za 6 měsíců,
•
vybudovat a provozovat odpovídající kontrolní systém pro zjišťování úniku závadných látek,
•
u nově budovaných staveb zajistit,aby byly zajištěny proti nežádoucímu úniku těchto látek
v případě hašení požáru,
•
vést záznamy o typech závadných látek, o jejich množství, o obsahu jejich účinných složek a o
jejich vlastnostech zejména ve vztahu k povrchovým a podzemním vodám.
Tato opatření se přiměřeně vztahují i na použité obaly závadných látek.
Problematice havárií je ve vodním zákoně věnována pozornost v § 40 – 41. Havárií je podle
odst. 1 mimořádně závažné zhoršení nebo mimořádně závažné ohrožení jakosti povrchových nebo
podzemních vod. Ten, kdo způsobil havárii, je povinen učinit bezprostřední opatření k odstraňování
příčin a následků havárie. Pokud má původce havárie zpracován havarijní plán, je povinen postupovat
v případě havárie podle tohoto plánu. Dále je neprodleně povinen ohlásit havárii Hasičskému
záchrannému sboru ČR nebo jednotkám požární ochrany nebo policii České republiky. Ty pak mají
povinnost havárii neprodleně oznámit místně příslušnému vodohospodářskému orgánu a České
inspekci životního prostředí.
Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění vod
Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových
vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do
kanalizací a o citlivých oblastech (dále jen nařízení) je nejdůležitějším prováděcím předpisem
k vodnímu zákonu týkajícím se vypouštění odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečných a
nebezpečných závadných látek.
Toto nařízení v souladu s právem Evropských společenství stanoví:
•
ukazatele vyjadřující stav vody ve vodním toku,
•
ukazatele a hodnoty přípustného znečištění povrchových vod,
•
ukazatele a hodnoty přípustného znečištění odpadních vod,
•
ukazatele a hodnoty přípustného znečištění pro zdroje povrchových vod, které jsou využívány
nebo u kterých se předpokládá jejich využití jako zdroje pitné vody,
•
náležitosti a podmínky povolení k vypouštění odpadních vod.
Nařízení v § 3 stanoví náležitosti povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových
nebo do (veřejných) kanalizací. V povolení mají být mj. specifikovány: druh odpadních vod,
charakteristika výrobní činnosti, ze které odpadní vody pocházejí (kódem OKEČ) a místo výpusti
s názvem vodního toku, číslem hydrologického pořadí a s uvedení kilometráže výpusti (tzv. staničení),
popřípadě určení místa výpusti do kanalizace.
Podle odstavce 2 § 3 musí vodoprávní úřad v povolení stanovit vždy:
•
emisní limity,
•
lhůtu k jejich dosažení,
•
monitorovací program (způsob, četnost, typ, místo odběrů, místo měření objemu odpadních vod);
je vyjmenována i možnost určit jako místo měření rovněž přítok do čistírny odpadních vod,
•
způsob provádění rozborů odpadních vod,
•
způsob vyhodnocení výsledků rozborů a výsledků měření objemu vypouštěných odpadních vod,
11
•
způsob, formu, četnost a termín předávání výsledků měření vodoprávnímu úřadu a dalších
náležitostí podle Přílohy č. 6 nařízení.
V § 4 odst. 1 požaduje nařízení, aby vodoprávní úřad při povolování vypouštění odpadních
vod do vod povrchových přihlížel k dostupným technologiím v oblasti zneškodňování odpadních vod.
Způsob stanovení emisních limitů určuje § 6 nařízení. Podle tohoto paragrafu stanoví
vodoprávní úřad emisní limity podle emisních standardů uvedených v Příloze č. 1 k nařízení, podle
druhu vypouštěných odpadních vod a podle typu a množství znečištění ve vypouštěných odpadních
vodách s přihlédnutím k imisním standardům uvedeným v Příloze č. 3 k nařízení a k cílovému stavu
jakosti vody uvedenému v Příloze č. 2 k nařízení. V povolení k vypouštění odpadních vod
s nebezpečnými závadnými látkami určí vodoprávní úřad místo pro stanovení emisních limitů podle
§ 6 odst. 1 a 4.
Pokud jsou odpadní vody vypouštěny z jednoho zdroje znečištění více výpustmi, stanoví
vodoprávní úřad emisní limity pro každou z nich; to se netýká výpustí dešťových oddělovačů. Jsou-li
průmyslové odpadní vody čištěny v čistírně odpadních vod určené k jejich zneškodňování, stanoví
vodoprávní úřad emisní limity pro místo výpusti z této čistírny odpadních vod do vod povrchových,
popřípadě do kanalizace. Emisní limity se nepovažují za dodržené v případě, že jich bylo dosaženo
prokázaným zřeďováním odpadních vod (§ 7 odst. 9).
Podle § 6 odst. 11 písm. a) nařízení vlády č. 61/2003 Sb. musí vodoprávní úřad od 1.1.2008
stanovovat emisní limity nebezpečných a zvlášť nebezpečných závadných látek kombinovaným
způsobem s tím, že imisní standardy nebezpečných látek musejí být dosaženy do 31.12.2009.
Kombinovaný způsob stanovování emisních limitů popisuje § 2 písm. j) jako způsob stanovení
emisních limitů založený na požadavku dosažení emisních a imisních standardů a cílového stavu
povrchových vod s přihlédnutím k nejlepším dostupným technikám ve výrobě a dostupným
technologiím zneškodňování odpadních vod.
Proces integrované prevence znečišťování podle směrnice ES o IPPC
Směrnice Rady 96/61/ES, o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC),
je provedena zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném
registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), který svým
způsobem zahrnuje rovněž Rozhodnutí Komise 2000/479/ES o vytvoření Evropského registru emisí
znečišťujících látek (EPER). Zákon o integrované prevenci doplňuje § 126 vodního zákona o odst. 5,
který převádí pravomoc povolovat vypouštění odpadních vod z pravomoci vodoprávního úřadu a
přenáší je podle § 3 zákona na místně příslušný správní úřad (kraje). Kraj v přenesené působnosti
rozhoduje podle § 33 písm. a) o žádosti o vydání integrovaného povolení s výjimkou zařízení, jehož
provoz může významně nepříznivě ovlivnit životní prostředí dotčeného státu.
Pokud stávající nebo nové zařízení spadá pod zákon o integrované prevenci, vztahují se na něj
požadavky tohoto zákona, tj. musí být pro jeho provoz vydáno integrované povolení (podle § 48,
odst.5 vodního zákona ve znění zákona č. 76/2002 Sb.), které obsahuje závazné podmínky provozu
zařízení (zejména emisní limity), a má určité ohlašovací povinnosti k Integrovanému registru
znečišťování, který vede Ministerstvo životního prostředí jako veřejně přístupný informační systém
veřejné správy. Z hlediska možného znečišťování životního prostředí PAU mohou do působnosti
zákona č. 76/2002 Sb. náležet spalovací zařízení o jmenovitém tepelném příkonu větším než 50 MW,
rafinerie minerálních olejů a plynů, koksovací pece, zařízení na zplyňování a zkapalňování uhlí,
zařízení na zpracování železných kovů a slévárny železných kovů o výrobní kapacitě větší než 20 tun
denně.
Emisní limity podle zákona o integrované prevenci jsou stanoveny pro látky uvedené v Příloze
č. 2 k tomuto zákonu, kam náleží persistentní uhlovodíky a persistentní a bioakumulovatelné toxické
organické látka, kam PAU rovněž náleží. Při stanovování závazných podmínek provozu, zejména
emisních limitů, povolující úřad vychází z vyžití nejlepších dostupných technik. Takto stanovené
emisní limity nesmějí být mírnější než emisní limity, které by byly stanoveny podle zvláštních
předpisů (při vypouštění do vody zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, a nařízení vlády č. 61/2003 Sb.).
12
Zákon o integrované prevenci stanoví pro stávající zařízení uvedené do provozu do 30.10.2000, které
budou provozovány i po 30.10.2007, povinnost mít integrované povolení k tomuto datu.
K provedení zákona č. 76/2002 Sb. jsou určeny celkem tři prováděcí předpisy. Vyhláška č.
554/2002 Sb. k provedení § 4 odst. 3 zákona stanoví vzor žádosti o vydání integrovaného povolení,
rozsah a způsob jejího vyplnění. Nařízení vlády č. 63/2003 Sb. k provedení § 27 odst. 3 zákona
stanoví způsob a rozsah zabezpečení systému výměny informací o nejlepších dostupných technikách.
Nařízení vlády č. 368/2003 Sb. k provedení § 24 odst. 2 zákona stanoví způsob vedení integrovaného
registru znečišťování (IRZ), ohlašování a evidence údajů pro tento registr. PAU jsou předmětem
ohlašování do IRZ při překročení stanoveného ohlašovacího prahu pro emise do ovzduší, vody a půdy
(položka č. 40).
Ekonomické legislativní nástroje
Pokuta za nedovolené vypouštění odpadních vod činí podle § 118 vodního zákona 10 000 Kč
až 10 000 000 Kč podle míry překročení podmínek povolení k vypouštění těchto vod, k míře ovlivnění
jakosti povrchových vod, ke stupni ochrany území (chráněná území) a k příčině nedovoleného
vypouštění vod.
Pokuta za nedovolené nakládání s nebezpečnými závadnými látkami (PAU) činí podle § 119
vodního zákona 5 000 Kč až 5 000 000 Kč podle okolností, za nichž k nedovolenému nakládání došlo,
jak se právní subjekt přičinil o odstranění nebo zmírnění škodlivých následků, množství a charakteru
uniklé látky, škodlivých následkům a možností jejich odstranění a podle stupně ochrany území
(chráněná území).
Ochranná pásma vodních zdrojů
Podle § 6 odst. 2 vyhlášky č. 137/1999 Sb., kterou se mj. stanoví ochranná pásma vodních
zdrojů, vodohospodářský orgán v řízení o stanovení či změně ochranných pásem posoudí činnosti, při
kterých dochází k výrobě, skladování či manipulaci s látkami ohrožujícími jakost nebo zdravotní
nezávadnost vod a látkami vykazujícími toxické, karcinogenní, mutagenní nebo teratogenní vlastnosti,
mj. s uhlovodíky, k nimž PAU náleží.
Nakládání s chemickými látkami
Základním právním předpisem je zákon č. 157/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů, o
chemických látkách a chemických přípravcích, včetně navazujících prováděcích vyhlášek. Zákon
stanoví podmínky, za kterých může být chemická látka nebo přípravek uvedena na trh, jako je
registrace, hodnocení rizika, balení a označování, vlastní uvádění na trh, evidence). Pro vybrané
chemické látky a přípravky jsou prováděcími právními předpisy stanoveny další specifické podmínky.
Podle vyhlášky č. 10/2002 Sb. k provedení § 9 odst. 1 zákona č. 157/1998 Sb. náleží dehtová
smola, dehty, karbolový olej, ropa, ropné extrakty a základové oleje k nebezpečným chemickým
látkám, které mohou představovat závažné riziko pro zdraví člověka a životní prostředí.
Vyhláška č. 390/2000 Sb., která mění vyhlášku č. 301/1998 Sb. k zákonu č. 157/1998 Sb,
stanoví seznam nebezpečných látek a přípravků, jejichž výroba, uvádění na trh a používání je
omezeno. Omezující podmínky jsou stanoveny pro každou látku, přípravek nebo skupinu látek zvlášť.
Pro dehtové oleje a deriváty platí:
1. Látky nebo přípravky obsahující nejméně 1 z těchto látek se smí používat pro úpravu dřeva, pokud
obsahují:
a) nejvýše 0,005 % hm. benzo[a]pyrenu, nebo
13
b) nejvýše 3 % hm. vodou extrahovatelných fenolů, nebo
c) nejvýše 0,005 % hm. benzo[a]pyrenu a nejvýše 3 % hm. vodou extrahovatelných fenolů.
2. Na trh se smí uvádět dřevo a výrobky ze dřeva upravené pouze prostředky splňujícími omezení
podle bodu 1.
3. Omezení podle bodu 1 neplatí pro látky a přípravky používané pro úpravu dřeva v průmyslových
zařízeních, pokud obsahují:
a) méně než 3 % hm. vodou extrahovatelných fenolů a
b) méně než 0,05 % hm. benzo[a]pyrenu.
4. Látky a přípravky vyhovující omezení podle bodu 3 smí být uváděny na trh pouze v obalech
větších než 200 l.
5. Látky a přípravky vyhovující omezení podle bodu 3 nesmí být prodávány veřejnosti.
6. Obaly látek a přípravků podle bodu3 musí být označeny čitelně a trvale následujícím textem:
"Pouze pro použití v průmyslových zařízeních". Označení tímto způsobem nemění ostatní
povinnosti označování nebezpečných látek a přípravků.
7. Dřevo a výrobky z něho upravené látkami a přípravky podle bodu3 se smí jako nové výrobky
uvádět na trh pouze pro odborné a průmyslové použití, např. pro železniční tratě, přenos elektrické
energie a telekomunikace, pro oplocení, v přístavech a na vodních cestách atd.
Toto dřevo nesmí být použito:
a) pro ozdobné či jiné účely uvnitř budov určených pro jakékoliv účely (bydlení, zaměstnání,
volný čas),
b) pro výrobu a obnovu obalů určených pro pěstitelské účely a pro výrobu a obnovu obalů, které
mohou přijít do styku se surovinami, polotovary nebo hotovými výrobky určenými pro výživu
lidí nebo zvířat nebo s jinými materiály, které mohou kontaminovat suroviny, polotovary nebo
hotové výrobky určené pro výživu lidí nebo zvířat.
8. Staré upravené dřevo nebo dřevěné výrobky se mohou uvádět na trh jako použité zboží (prodej "z
druhé ruky"), nesmí být ale použity:
a) pro ozdobné či jiné účely uvnitř budov určených pro jakékoliv účely (bydlení, zaměstnání,
volný čas),
b) pro výrobu a obnovu obalů určených pro pěstitelské účely a pro výrobu a obnovu obalů, které
mohou přijít do styku se surovinami, polotovary nebo hotovými výrobky určenými pro výživu
lidí nebo zvířat nebo s jinými materiály, které mohou kontaminovat suroviny, polotovary nebo
hotové výrobky určené pro výživu lidí nebo zvířat,
c) na hřištích a jiných venkovních prostorách určených pro rekreaci a zábavu veřejnosti.
Zákon č. 157/1998 Sb., je plně nahrazen zákonem č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a
chemických přípravcích a o změně některých zákonů s platností od 1. května 2004 včetně prováděcích
předpisů.
Prevence závažných havárií
Výchozím legislativním předpisem je zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií
způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky, který upravuje
14
povinnosti právnických a fyzických osob, které vlastní nebo užívají objekt nebo zařízení, v němž je
umístěna vybraná nebezpečná látka nebo přípravek:
•
zařadit objekt nebo zařízení do skupin podle druhu a množství nebezpečné látky nebo přípravku,
•
poskytovat informace veřejnosti při prevenci závažných havárií,
•
upravuje výkon státní správy na úseku prevence závažných havárií.
Podle podmínek stanovených § 3 odst. 3 zákona a Přílohou č. 1 zákona jsou objekty nebo
zařízení zařazeny do skupiny A nebo B na základě druhu, množství a stupně nebezpečnosti dané látky
nebo skupiny látek. K vybraným nebezpečným látkám podle Tabulky I Přílohy č. 1 zákona náleží
rovněž ropné uhlovodíky.
Provozovatel je povinen podle § 5 zákona zhodnotit rizika závažné havárie rovněž ve vztahu
k možnému poškození životního prostředí a podle § 7 zákona zpracovat bezpečnostní program
prevence závažné havárie. Hlava IV zákona pak zavazuje provozovatele vypracovat vnitřní a vnější
havarijní plán.
Stanovení seznamu znečišťujících látek, obecných emisních limitů a dalších náležitostí u zdrojů
znečišťování ovzduší
Prováděcí vyhláška 356/2002 Sb. k zákonu 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší stanoví seznam
znečišťujících látek, obecné emisní limity, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek a
dalších náležitostí zdrojů znečišťování ovzduší. Seznam znečišťujících látek a obecné emisní limity
jsou uvedeny v příloze č. 1 vyhlášky. Látky jsou seřazeny do skupin podle své chemické příbuznosti.
Obecné emisní limity jsou stanoveny ve většině případů pro skupinu látek, nikoliv pro jednotlivé
látky. PAU náleží do skupiny „polycyklické aromatické uhlovodíky“, pro něž platí obecný emisí limit
0,2 mg.m-3 těchto znečišťujících látek v odpadním plynu.
Při výrobě koksu platí pro PAU obecný emisní limit jako specifický. Veškeré úniky
znečišťujících látek do ovzduší je třeba snižovat na nejnižší možnou míru odsáváním a odprašováním
či hermetizací, je-li to technicky proveditelné. Plnící plyny (při plnění koksárenských komor) je třeba
odvádět do surového koksárenského plynu nebo do jiné koksovací komory. Zařízení chemických
provozů koksoven je třeba zabezpečit proti únikům VOC do vnějšího ovzduší. Závadné vody
z přímého chlazení plynu nesmějí být v přímém styku s ovzduším. Vypouštění koksárenského plynu
do ovzduší není dovoleno. Podmínky pro jeho případné řízené spalování je třeba stanovit v provozním
řádu jako součást technicko-organizačních opatření.
Stanovení imisních limitů pro ovzduší
Nařízení vlády 350/2002 Sb. k zákonu 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší stanoví v souladu
s právem Evropských společenství (Směrnice Rady 96/62/ES, Směrnice Rady 1999/30/ES, Směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2000/69/ES, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/3/ES)
imisní limity, meze tolerance, dlouhodobé imisní cíle a další náležitosti k posuzování úrovně
znečištění ovzduší a zásady jeho měření.
Měření znečištění ovzduší je zajišťováno na území celého státu provozem automatické měřící
sítě zřízenou právnickou osobou. K hodnocení kvality ovzduší jsou využívány také výsledky měření
provedené jinými autorizovanými subjekty.
Imisní limit a mez tolerance pro PAU je uvedena v následující tabulce:
Ukazatel
Parametr/Doba
průměrování
Hodnota imisního
limitu
Mez tolerance*
Datum, do něhož
musí být limit
splněn
Benzo(a)pyren
Arit. pr./Kalend.
rok
1 ng.m-3
8 ng.m-3
1.1.2010
15
* Mez tolerance se bude od 1.1.2003 snižovat tak, aby k datu uvedenému v posledním sloupci byl imisní limit splněn.
Zemědělství
Podle § 2 odst. 4 vyhlášky č. 275/1998 Sb., agrochemické zkoušení zemědělských půd a
sledování rizikových prvků a rizikových látek zahrnuje rovněž zjišťování aktuálního stavu
kontaminace zemědělských půd touto látkou, včetně vedení seznamu kontaminovaných pozemků.
V ekologickém zemědělství je zakázáno používat čistírenské a průmyslové kaly.
Nakládání s odpady – všeobecné povinnosti
Ke všeobecným povinnostem podle Části 3. Hlavy I § 10 až § 12 zákona č. 185/2001 Sb.,
o odpadech, ve znění zákona č. 477/2001 Sb., náleží povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat
jejich množství a nebezpečné vlastnosti. Odpady, jejichž vzniku nelze zabránit, musí být využity,
případně odstraněny způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a životní prostředí. Právnická osoba a
fyzická osoba oprávněná k podnikání, která vyrábí výrobky, je povinna tyto výrobky vyrábět tak, aby
omezila vznik nevyužitelných odpadů z těchto výrobků, zejména pak nebezpečných odpadů. Každý
má při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti povinnost v mezích daných tímto zákonem zajistit
přednostně využití odpadů před jejich odstraněním. Materiálové využití odpadů má přednost před
jiným využitím odpadů.
Každý je povinen nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem stanoveným tímto
zákonem a ostatními právními předpisy vydanými na ochranu životního prostředí. Pokud dále není
stanoveno jinak, lze s odpady podle tohoto zákona nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání
s odpady podle tohoto zákona určena. Ředění nebo míšení odpadů za účelem splnění kritérií pro jejich
přijetí na skládku a míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady je zakázáno.
Pokud již došlo ke smíšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady, musí být
provedeno jejich roztřídění, je-li to technicky a ekonomicky proveditelné a je-li to nezbytné pro
zajištění ochrany životního prostředí a zdraví lidu.
Podle § 17 odst. 3 zákona o odpadech jsou obce povinny zajistit místa, kam mohou fyzické
osoby odkládat nebezpečné složky komunálního odpadu, např. zbytky nátěrových hmot a spotřební
chemie, rozpouštědla, zářivky, apod. Obec má ze zákona povinnost zajištění míst k odkládání
nebezpečných složek komunálního odpadu (tzv. sběrné dvory) a odvozu takového odpadu oprávněnou
osobou.
Původci odpadu jsou povinni mj. zabezpečit odpady před únikem, vykonávat kontrolu vlivů
nakládání s odpady na zdraví lidí a životní prostředí. S nebezpečnými odpady může původce nakládat
pouze na základě souhlasu místně příslušného správního úřadu. Provozovatel zařízení k odstraňování
odpadů je mj. povinen odstranit odpady v mimořádných případech na základě rozhodnutí místně
příslušného správního úřadu, je-li to nezbytné z hlediska ochrany životního prostředí, a oznámit bez
zbytečného odkladu příslušnému úřadu nepříznivé vlivy nakládání s odpady na zdraví lidí nebo životní
prostředí, které jsou v rozporu s vlivy očekávanými nebo popsanými v provozním řádu zařízení, nebo
vlivy, které překračují stanovené limitní hodnoty.
Každé zařízení k využívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů musí být vybaveno mj.
monitorovacím systémem předpokládaných dopadů provozu zařízení na jednotlivé složky životního
prostředí včetně pracovního prostředí odpovídajícím typu zařízení a druhům odpadů, se kterými je v
něm nakládáno.
Sklady svým provedením a organizací provozu musí zabezpečit, že nedojde k ohrožení zdraví
člověka a poškození žádné ze složek životního prostředí podle zvláštních právních předpisů.
Evidence a ohlašování odpadů a zařízení je upraveno v § 39 až § 40 zákona. Původci
a oprávněné osoby v případě, že produkují nebo nakládají s více než 50 kg nebezpečných odpadů za
kalendářní rok nebo s více než 50 tunami ostatních odpadů za kalendářní rok, jsou povinni zasílat
každoročně do 15. února následujícího roku pravdivé a úplné hlášení o druzích, množství odpadů a
16
způsobech nakládání s nimi a o původcích odpadů místně příslušnému správnímu úřadu příslušnému
podle sídla provozovny.
Podmínky vývozu, dovozu a tranzitu odpadů jsou podrobně stanoveny v Části 9. zákona č.
185/2001 Sb., o odpadech, § 53 až § 65.
Vývoz odpadů za účelem jejich odstranění je zakázán, s výjimkou vývozu do států Evropské
unie a do států, které jsou členy Evropského sdružení volného obchodu a které jsou současně
smluvními stranami Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a
jejich zneškodňování (Sdělení MZV č. 100/1994 Sb.).
Basilejská úmluva
Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich
zneškodňování vstoupila na základě svého čl. 25 odst. 1 v platnost 5. května 1992 a tímto vstoupila
v platnost pro tehdejší Českou a Slovenskou Federativní republiku. Podle odstavce čl. 4 mají smluvní
strany zajistit, aby produkce nebezpečných odpadů byla snížena na minimum při zvážení sociálních,
technologických a ekonomických hledisek.
Dodatek I Úmluvy stanovuje kategorie odpadů, které mají být kontrolovány. Jejich seznam je
uveden rovněž v příloze E10 Programů opatření.
Nakládání s odpady – podmínky skládkování
Na skládky odpadů se odpady ukládají tak, aby nemohlo dojít k nežádoucí vzájemné reakci
za vzniku škodlivých látek nebo k narušení těsnosti, stability a konstrukce skládky. Odpady kategorie
nebezpečný odpad je možné přijímat pouze na skládky skupiny S - nebezpečný odpad, s výjimkami
uvedenými v odstavci 11. § 11 vyhlášky č. 383/2001 Sb.:
•
nebezpečné odpady jsou upravené stabilizací a zároveň jejich vodný výluh nepřekročí limitní
hodnoty výluhové třídy III, nebo
•
nebezpečné odpady jsou umístěné v uzavřených kontejnerech nebo nádobách, jejichž technické
provedení musí doplňovat inženýrské bariéry skládky na úroveň požadavků skládky skupiny S nebezpečný odpad.
Provozovatel skládky je podle § 21 zákona č. 185/2001 Sb. povinen zabezpečit po ukončení
provozu skládky její asanaci, rekultivaci a následnou péči a zamezit negativnímu vlivu skládky
na životní prostředí; tyto činnosti zajišťovat z vlastních prostředků a prostředků finanční rezervy po
dobu nejméně 30 let. Umístění a technické provedení skládky odpadů musí zajistit ochranu životního
prostředí po celou dobu provozu skládky i po jeho ukončení a podmínky pro rekultivaci skládky a
následné využití skládkového prostoru v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací.
Souhlas s provozováním skládky se uděluje na dobu maximálně čtyř let.
Na skládky nesmí být ukládány nebezpečné odpady, které mají některou z následujících
nebezpečných vlastností – výbušnost, hořlavost, oxidační schopnost, schopnost při styku se vzduchem
nebo vodou jedovaté plyny, žíravost, infekčnost.
Přehled odpadů, které jsou zakázány ukládat na skládky všech skupin, je uveden v Příloze č. 8
vyhlášky č. 383/2001 Sb. Zákaz je dán rovněž limitním obsahem vybraných organických
nebo anorganických látek. Pro PAU platí:
Limitní hodnoty škodlivin, jejichž překročení nedovoluje skládkování odpadu
Ukazatel
BTEX (benzen, toluen, etylbenzen, xyleny)
17
Limitní hodnota
v mg.kg-1 sušiny
5 000
EOX (Cl) (extrahovatelné organicky vázané halogeny)
Kyanidy snadno uvolnitelné
NEL (nepolární extrahovatelné látky)
PAU (polycyklické aromatické uhlovodíky – 15 zástupců)
PCB (polychlorované bifenyly – suma 6-ti kongenerů)
500
10 000
50 000
500
100
Zpětný odběr některých výrobků
Zpětným odběrem některých výrobků se zabývá § 38 zákona č. 185/2001 Sb. Povinnost
zpětného odběru se vztahuje na:
•
minerální oleje a oleje ze živičných nerostů jiné než surové obsahující nejméně 70 % hmotnosti
minerálních olejů nebo olejů ze živičných nerostů,
•
pneumatiky,
Vláda může v mezích příslušných právních předpisů ES nařízením stanovit další výrobky,
podléhající povinnosti zpětného odběru po jejich použití. Zpětný odběr použitých výrobků výše
uvedených musí být proveden bez nároku na úplatu za tento odběr od spotřebitele.
Vývoz a dovoz
Nařízení vlády č. 185/2000 Sb. nařizuje podle § 76 zákona č. 62/2000 Sb. některá opatření při
vývozu a dovozu výrobků. Seznam výrobků, které je možno vyvážet nebo dovážet pouze na základě
licence, obsahuje v části VII seznam vysoce toxických, toxických a pomocných chemických látek a
prekursorů, z nichž řada náleží k prioritním nebezpečným látkám podle Směrnice Rady 2000/60/ES a
dalším nebezpečným látkám uvedených v seznamech Směrnice Rady 76/464/EHS. Seznam výrobků,
které mohou být dováženy na základě automatické licence uvádí Přílohy č. 1 nařízení, na základě
neautomatické licence uvádí Příloha č. 3, a seznam výrobků, které mohou být vyváženy na základě
automatické licence uvádí Příloha č. 2 a na základě neautomatické licence Příloha č. 4, a které mohu
být dováženy nebo vyváženy na základě bezpečnostní licence uvádí Příloha č. 5 nařízení.
Nařízení vlády č. 495/2000 Sb. doplňuje nařízení vlády č. 185/2000 Sb., kterým se stanoví
výrobky, jež mohou být dováženy do ČR nebo z ČR vyváženy jen na základě licence. Patří mezi ně
také vysoce toxické látky, toxické látky, pomocné chemické látky a prekursory, vybrané kovy a
druhotné suroviny obsahující kovy, apod.
Doprava
Úplné znění zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, včetně novelizovaných zákonných
předpisu je uvedeno ve Sbírce zákonů jako č. 1/2001 Sb. Část III zákona upravuje přepravu
nebezpečných věcí v silniční dopravě.
Silniční dopravou je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené mezinárodní
smlouvou, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce
mezinárodních smluv (vyhláška č. 64/1987 Sb. – tzv. "Dohoda ADR"), a to za podmínek v ní
uvedených. Dohoda ADR o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí vstoupila v platnost pro
Českou republiku včetně změn a doplňků (Přílohy A a B) dnem 1.1.1999 (Sdělení Ministerstva
zahraničních věcí ČR č. 54/1999 Sb.).
Přeprava nebezpečného zboží po železnici je upravena mezinárodní „Dohodou RID“. Řád pro
mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží byl ve sbírce zákonů zveřejněn jako Sdělení
Ministerstva zahraničních věcí č. 60/1999 Sb. Změny a doplňky Přílohy I – Řád pro mezinárodní
železniční přepravu nebezpečného zboží (dohody RID) vstoupily v platnost dnem 1. ledna 1999 a
tímto dnem vstoupily v platnost i pro Českou republiku.
18
Vyhláška č. 227/2001 Sb. stanoví podle § 91 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu
vozidel na pozemních komunikacích, zejména požadavky mj. na jakost pohonných hmot a podmínky
dávkování aditivačních přísad pro vozidla s motory konstruovanými pro použití motorového benzinu
olovnatého. Od 1. ledna 2003 musí splňovat mezní hodnoty jakostních ukazatelů stanovené v
Přílohách č. 1 a č. 2 vyhlášky a od 1. ledna 2005 také mezní hodnoty jakostních ukazatelů stanovené v
Přílohách č. 3 a č. 4 vyhlášky. Od 1. ledna 2003 je v motorové naftě maximální mezní hodnota pro
polycyklické aromatické uhlovodíky rovna 11 hm.%.
Stavebnictví
Nařízení vlády č. 163/2002 Sb. podle § 22 zákona č. 22/1997 Sb. stanovuje technické
požadavky na vybrané stavební výrobky. Základní požadavky na výrobky vhodné pro stavby jsou
specifikovány v příloze č. 1 nařízení. Bod č. 3 stanoví, že stavba musí být navržena a postavena
takovým způsobem, aby neohrožovala hygienu nebo zdraví jejich uživatelů mj. v důsledku znečištění
nebo zamoření vody nebo půdy.
Úplné znění zákona č. 231/1999 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, v § 8, odst. 1
písm. e) ukládá při stavební, těžební a průmyslové činnosti učinit taková opatření, aby bylo zabráněno
úniku pevných, kapalných a plynných látek, poškozujících zemědělský půdní fond a jeho vegetační
kryt.
Zákon č. 100/2001 Sb., ve znění zákona č. 93/2004 Sb., upravuje posuzování vlivů na životní
prostředí a postup fyzických osob, právnických osob, správních úřadů a územních samosprávných
celků (obcí a krajů) při tomto posuzování. Posuzování vlivů na životní prostředí podléhají v tomto
zákoně vymezené záměry, specifikované v příloze č. 1 zákona, a koncepce, jejichž provedení by
mohlo závažně ovlivnit životní prostředí a veřejné zdraví na území České republiky a dotčených států.
Účelem posuzování vlivů na životní prostředí je získat objektivní odborný podklad pro vydání
rozhodnutí, popřípadě opatření podle zvláštních právních předpisů. Tento podklad je jedním z
podkladů v řízeních podle zvláštních právních předpisů. Posuzují se vlivy na obyvatelstvo a vlivy na
životní prostředí, zahrnující vlivy na živočichy a rostliny, ekosystémy, půdu, horninové prostředí,
vodu, ovzduší, klima a krajinu, přírodní zdroje a na jejich vzájemné působení a souvislosti.
Hygiena pracovního prostředí
Nařízení vlády č. 178/2001 Sb. k provedení § 134 zákona č. 65/1965 Sb. (zákoník práce) ve
znění pozdějších předpisů stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Z chemických
látek a přípravků je zvláštní pozornost věnována látkám karcinogenním, mutagenním a olovu, kdy je
zaměstnavatel povinen pro snížení expozice zaměstnanců těmito látkami v pracovním prostředí, pokud
je to možné, realizovat rovněž změny technologických postupů a nakládání s těmito látkami.
Pokud je v pracovním ovzduší překračována hodnota přípustného expozičního limitu olova,
musí být podle § 16 odst. 1 zjištěn důvod tohoto překročení a přijata příslušná opatření k nápravě.
Podle § 19 nařízení musí zaměstnavatel omezit, pokud je to technicky možné, používání
karcinogenů a mutagenů na pracovištích zejména použitím látek, přípravků nebo postupů, které nejsou
nebezpečné nebo jsou méně nebezpečné pro zdraví. Jestliže z výsledků hodnocení expozice
karcinogenům a mutagenům vyplyne, že je riziko pro zdraví zaměstnanců významné, a nelze-li
realizovat opatření uvedená v předchozí větě, musí zaměstnavatel zajistit, aby výroba nebo používání
těchto látek byly prováděny, pokud je to technicky uskutečnitelné, v uzavřeném systému.
Seznam karcinogenů a mutagenů je uveden v Příloze č. 9 nařízení. Z nebezpečných látek
relevantních pro hydrosféru ČR jsou v seznamu karcinogenů uvedeny: vybrané ropné destiláty
parafinické a naftenické. Z nebezpečných látek relevantních pro hydrosféru je v seznamu mutagenů
uveden benzo(a)pyren.
19
Ochrana přírody a krajiny
Základní obecné zásady ochrany životního prostředí, vycházející z principu trvale
udržitelného rozvoje, jsou stanoveny zákonem č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Podle § 17 odst.
1) zákona je každý povinen, především opatřeními přímo u zdroje, předcházet znečišťování nebo
poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí.
Území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení (§ 11).
Podzákonné předpisy a dobrovolné dohody
Významným dokumentem k ochraně životního prostředí patří Státní politika životního
prostředí, která byla ve své aktualizovaném znění schválena vládou České republiky 10. ledna 2001
(Usnesení č. 38). Je základním, strategickým a průřezovým dokumentem pro vypracování podrobných
programů v jednotlivých složkách životního prostředí a pro řešení dílčích environmentálních
problémů. V dokumentu jsou formulovány zásady týkající se životního prostředí i prostředky a cíle
implementace environmentálních aspektů do regionálních a sektorových politik, jako je politika
energetická, surovinová, dopravní, zemědělská, apod.
Mezinárodní spolupráce v oblasti ochrany vod – MKOL
Na 4. zasedání Mezinárodní komise pro ochranu Labe (MKOL) v prosinci 1991 byl
v Magdeburku schválen „Naléhavý program ke snížení odtoku škodlivých látek“ s účinností do roku
1995, který byl zaměřen:
•
na výběr prioritních látek – bylo vybráno 15 prioritních látek, jejichž vypouštění je nutno
přednostně snížit,
•
na snížení emisí z nejdůležitějších průmyslových zdrojů znečištění z chemického
a farmaceutického průmyslu, průmyslu papíru a celulózy a kovozpracujícího průmyslu,
Na výše uvedený program navázal dlouhodobý Akční program Labe pro období 1996 – 2010
(schválen na úrovni ministrů 12. prosince 1995 v Drážďanech). Akční program Labe ustanovuje hlavní
cíle v souladu s cíli Úmluvy o MKOL. Je třeba mj. dosáhnout:
•
snížení znečištění ze zdrojů komunálních a průmyslových odpadních vod,
•
snížení plošného znečištění ze zemědělství (nutrienty, přípravky na ochranu rostlin),
•
snížení znečištění ze skládek, lokalit se starou zátěží a znečištění ze srážek,
•
opatření na ochranu před havarijním znečištěním vod.
Byly stanoveny rovněž cílové záměry pro 27 prioritních látek a pro 3 chráněné zájmy
(způsoby užití):
•
zásobování pitnou vodou, rybolov a zavlažování zemědělských ploch (pro vodu),
•
ochrana akvatických společenstev (pro vodu a sedimenty),
•
zemědělské využití sedimentů (pro sedimenty).
Mezinárodní spolupráce v oblasti ochrany vod – MKOD
Dne 29. června 1994 byla v Sofii přijata Úmluva o spolupráci pro ochranu a únosné využívání
Dunaje. Na základě čl. 5 se smluvní strany zavazují, že vypracují, přijmou a uskuteční relevantní
právní, správní a technická opatření a rovněž na svém území zajistí nezbytné podmínky a základ
potřebný k tomu, aby byla zajištěna účinná ochrana kvality vody a trvale udržitelné užívání vody a
tudíž i prevence, omezování a snížení vlivů přesahujících hranice států.
20
Z hlediska založení programů opatření na snížení znečištění vod nebezpečnými látkami je čl. 7
Úmluvy, který stanoví zásady omezování emisí, cíle a kritéria jakosti vody:
(1) Smluvní strany, berouce v úvahu návrhy Mezinárodní komise, stanoví emisní limity
uplatnitelné pro jednotlivá průmyslová odvětví nebo obory v pojmech znečišťujících zátěží a
koncentrací, které jsou založeny na nejlepších dostupných bezodpadových či nízkoodpadových
technologiích u zdroje znečištění. V případech, kde jsou vypouštěny nebezpečné látky, budou emisní
limity založeny na nejlepších dostupných způsobech snižování emisí u zdroje a nebo pro čištění
odpadních vod.
(2) Smluvní strany vypracují dodatečná ustanovení pro předcházení nebo snižování
vypouštění nebezpečných látek a živin do vody z plošných zdrojů, zvláště tam, kde je hlavním
zdrojem zemědělství, berouce při tom v úvahu nejlepší ekologickou praxi.
Založení programů opatření v rámci MKOD se týká dle Přílohy II Úmluvy organických látek
zvláště škodlivých vodnímu prostředí (bez specifikace látek) a technologických procesů zahrnujících
zušlechťování uhlí.
Environmentální systémy řízení v průmyslové sféře
Zavedení systému environmentálního managementu (EMS) v podniku. Systém lze zavést buď
podle mezinárodních standardů (především norma ISO 14 001) nebo Nařízení Rady 93/1863/ES –
Program EMAS. Systém řízení organizací a auditu z hlediska životního prostředí (Eco-Management
and Audit Scheme – EMAS), je dobrovolný program pro organizace, které se chtějí zaměřit
na hodnocení a zlepšování vlivu své činnosti na životní prostředí.
Zavedení systému většinou vede k zajištění trvalého ekonomického růstu a prosperity
podniku, neboť výsledkem dodržování systémových opatření jsou úspory materiálů a energií, nižší
poplatky za zatěžování životního prostředí, minimalizace pokut a rovněž zvyšování kvality výroby.
Podpora zavedení EMS nebo Programu EMAS je zabezpečována z různých podpůrných programů,
např. programu PHARE, programu TRH, apod. Od 1.6.2000 je možná dotace do výše 50 % nákladů za
zavedený a certifikovaný nebo validovaný systém EMS/EMAS z prostředků Státního fondu životního
prostředí (SFŽP) ČR. Ten poskytoval podporu v rámci programu nejlepších dostupných technik (BAT)
a programu zavádění systému řízení podniku a auditů z hlediska životního prostředí (program EMAS).
Na základě zkušeností z EU a v souvislosti s novým nařízením Evropského parlamentu a Rady
2001/761/ES (EMAS II) je připravena změna ve struktuře výše dotace, která by preferovala zavedení
EMAS před EMS. Počet podniků zavádějících výše uvedené systémy environmentálního
managementu v České republice neustále stoupá.
Program označování výrobků ochrannou známkou "Ekologicky šetrný výrobek"
Tento Program byl usnesením vlády č. 159/1993 schválen a je realizován od roku 1994, kdy
byla udělena první ochranná známka. Český ecolabelling je ve svých zásadách, cílech i způsobech
hodnocení systematicky harmonizován s jednotlivými národními i nadnárodními programy zemí
OECD a především pak s nadnárodním programem EU. Značná podpora a zdůraznění významu
Národního programu byla dána usnesením vlády č. 720/2000, o podpoře rozvoje prodeje a užívání
ekologicky šetrných výrobků. Tímto usnesením je preferováno nakupování a užívání těchto výrobků
ve všech úřadech státní správy.
V současné době je připravována úprava Základních dokumentů Národního programu
označování ekologicky šetrných výrobků, a to v zájmu pokračující harmonizace s programem EU.
Evropský parlament a Rada Evropského společenství vydaly soubor nových účinnějších zásad a
metod, zakotvených v novelizovaném nařízení Evropského parlamentu a Rady 2000/1980/ES, o revizi
a systému udělování ekoznačky Společenství.
21
Národní program čistší produkce
Přijetím usnesení vlády č. 165/2000, k Národnímu programu čistší produkce (NPCP) vytvořila
vláda prostor k plnění Mezinárodní deklarace o čistší produkci, ke které se ČR přihlásila v roce 1999.
Účelem NPCP je změnit přístup podniků, samosprávy, státní správy i veřejnosti k volbě opatření,
zajišťujících ochranu životního prostředí při průmyslové a jiné činnosti, včetně poskytování služeb
tak, že budou dávat přednost preventivním opatřením. Cílem projektů čistší produkce ve výrobním
procesu je zjistit, kde a proč vznikají odpady a znečištění a jaké jsou možnosti zabránit jejich vzniku
a zajistit vyšší využití vstupujících surovin a energií. Výsledkem konkrétních projektů je nejen snížení
produkce odpadů a znečištění, ale také snížení výrobních nákladů.
Program Responsible Care
Program Resposible Care (RC) představuje dobrovolné zajišťování odpovědného způsobu
podnikání podniků vhledem k veřejnosti, úřadům, nevládních ekologických skupin a investorů.
Program stal během necelých šesti let kodexem odpovědného jednání světového chemického
průmyslu. V České republice se zavedení projektu datuje k roku 1994, kdy byl pro program
Responcible Care přijat ekvivalentní název „Odpovědné podnikání v chemii“. K programu se
podpisem zavazujícího prohlášení svých generálních ředitelů připojilo prvních 45 společností.
Program určil osm principů chování: vstřícnost, ochrana zdraví a bezpečnost, komplexní ochrana
životního prostředí, zmírnění důsledků ekologických závad, protihavarijní připravenost,
environmentálně orientované řízení, výchova a výcvik, informační otevřenost.
Integrovaná výrobková politika
V rámci snahy po dosažení trvale udržitelného rozvoje a dalšího rozšiřování podpory
preventivního přístupu na ochranu životního prostředí vytýčila EU na přelomu XX. a XXI. století
nový environmentální cíl realizovat v rámci EU jednotnou integrovanou výrobkovou politiku. Cílem
této politiky je maximální podpora výrobkových cyklů, jež budou dostatečně uspokojovat potřeby
společnosti, přičemž jejich negativní dopady na životní prostředí, od získání suroviny až po likvidaci
použitého výrobku, budou co nejvíce minimalizovány ve všech fázích daného životního cyklu.
V České republice byla již vytvořena pracovní skupina pro integrovanou výrobkovou politiku (IPP)
pod gescí Ministerstva životního prostředí, která sdružuje zástupce státních i nevládních organizací.
Další programy
Program podpory sanací a rekultivací starých skládek
Cílem programu jsou sanace a rekultivace starých skládek komunálního odpadu (KO), zvl.
těch, které byly provozovány na základě zvláštních podmínek podle § 15 odst. 1 písm. b) zrušeného
zákona č. 238/1991 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. Technické zabezpečení těchto
skládek musí minimalizovat jejich rizikovost pro životní prostředí. Ve výjimečných případech se
program vztahuje rovněž na likvidaci tzv. „černých“ skládek zejména v Národních parcích a
Chráněných krajinných oblastech (CHKO). Program je určen pro obce, příspěvkové a rozpočtové
organizace.
Program nejlepších dostupných technik (BAT)
Cílem programu je podpora a stimulace zavádění nejlepších dostupných technik v českém
průmyslu. Tento program navazuje na Program čistší produkce a představuje podporu strategie
prevence a integrovaných řešení podle zákona č. 76/2002 Sb., který implementuje Směrnici Rady
96/61/ES, o integrované prevenci a omezování znečištění.
22
Program na podporu vybudování infrastruktury ekologizované MHD
Cílem programu je podpora rozšíření městské hromadné dopravy (MHD) provozované na
zemní plyn nebo s elektrickým pohonem, a to vybudováním nebo rozšířením technického zázemí
(plnících a dobíjecích stanic).
Program – Výzkum životního prostředí
V rámci výdajů státního rozpočtu jsou každoročně vynakládány účelové a institucionální
investiční i neinvestiční prostředky na výzkum životního prostředí. Institucionální prostředky se
poskytují ve vazbě na výzkumné záměry institucí, u nichž je MŽP zadavatelem. Přístup k výzkumným
programům je zabezpečován podle nařízení vlády č. 88/2001 Sb., o podmínkách účelového
financování výzkumu a vývoje. Řešení výzkumného projektu neomezuje možnosti účasti v jiných
programech MŽP, případně je možné financování z více zdrojů.
Program – Rozšíření kanalizačních systémů
Slouží pro podporu opatření u zdrojů znečištění, kde se na vybudovanou kanalizaci, jejíž
součástí je kapacitně vyhovující ČOV, připojuje další zdroj znečištění v aglomeracích od 300 do
10 000 EO.
Program na zpracování koncepcí ochrany vod
Cílem programu je zpracování krajských koncepcí ochrany vod v jednotlivých krajích dle
nově vzniklého členění České republiky platného od 1.1.2000. Koncepce jsou zpracovávány podle
jednotné metodiky vydané MŽP a musí být v souladu se Státní politikou životního prostředí.
Program na podporu zpracování Plánů odpadového hospodářství krajů
Cílem programu je podpora zpracování Plánu odpadového hospodářství (POH) kraje pro
území jednotlivých krajů dle členění České republiky platného od 1.1.2000. Účelem programu je
sjednotit přístup přípravy POH krajů a formy výstupů, zajistit optimalizaci a novou realizaci
nadregionální sítě zařízení pro nakládání s odpady směřující k integrovaným systémům hospodaření
s odpady.
Program zavádění systémů řízení podniků a auditů z hlediska životního prostředí
Cílem programu je podpora zavádění systémů řízení podniků a auditů z hlediska životního
prostředí především v malých a středních podnicích. Podmínkou pro poskytnutí podpory je zavedení a
certifikace systému EMS/ISO 14 001 nebo EMAS nebo EMS/ISO 14 001 a zároveň EMAS nebo
zavedení integrovaného systému řízení jakosti podle některé z norem řady ISO 9 000 v kombinaci
s předchozími jmenovanými systémy řízení.
Program Fond soudržnosti
Okamžikem svého vstupu do Evropské unie získá Česká republika možnost využívat nástroje
strukturální politiky určené členským státům EU. V letech 2004-2006 bude moci Česká republika
souhrnně čerpat ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti přes 2,63 miliardy EUR, z toho je
945 milionů EUR určeno pro Fond soudržnosti. Pro oblast životního prostředí je přiděleno
418 milionů EUR. Fond soudržnosti poskytuje prostředky na velké investiční projekty v oblastech
životního prostředí a dopravy těm členským státům, jejichž HDP na 1 obyvatele měřený paritou kupní
síly je nižší než 90 % průměru EU. Tuto podmínku bude ČR v okamžiku svého vstupu do EU
splňovat. Z fondu může být poskytnuta pomoc na projekty v oblasti životního prostředí, které naplňují
23
cíle ekologické politiky Evropské unie a které vyhovují principům Evropské unie, uplatňovaným
v následujících prioritních oblastech ochrany životního prostředí (jsou uvedena ta, která mohou mít
vést ke snížení znečišťování povrchových vod nebezpečnými závadnými látkami):
•
•
čištění odpadních vod, evidence zdrojů znečištění
nakládání s odpady
• odstraňování starých ekologických zátěží
• ochrana ovzduší
Prostředky z fondu mohou být poskytnuty na opatření investičního i neinvestičního charakteru
(projekt, skupina projektů uceleného povodí, integrované systémy nakládání s odpady, přípravné
studie k projektům, zajištění koordinace projektů, horizontální opatření). Projekty musí mít výrazný
pozitivní vliv na životní prostředí. Celkové náklady na projekty či skupiny projektů musí činit
minimálně 10 milionů € (s výjimkou přípravných studií).
Podpora z fondu se poskytuje formou nenávratné finanční pomoci. Její výše může činit
maximálně 80 - 85 % veřejných výdajů. Žadatel musí být schopen uhradit minimálně 10-20%
celkových nákladů projektu. Opatření neinvestičního charakteru včetně opatření prováděných
z podnětu Komise, mohou být ve výjimečných případech financována do 100 % celkových nákladů.
Souběh podpory z fondu a ze strukturálních fondů Evropské unie není možný. Podmínky pro čerpání
finančních prostředků z fondu jsou upraveny Směrnicí MŽP č. 11/2003.
Program LIFE
Program LIFE je finanční nástroj Evropské unie k zabezpečování požadavků v oblasti ochrany
přírody a životního prostředí. Obecným cílem programu LIFE je přispět k implementaci, zdokonalení,
rozvoji politiky a legislativy v oblasti životního prostředí, obzvláště s ohledem na integraci otázek
životního prostředí do jiných politik a dosažení trvale udržitelného rozvoje. Skládá se ze tří základních
tématických oddílů: LIFE - Nature, LIFE - Environment a LIFE- Třetí země. Z pohledu snižování
emisí nebezpečných látek do vodního prostředí by bylo možno navrhované projekty vztahovat
k tématikám LIFE – Environment:
•
•
vodní hospodaření-týká se vod povrchových i podzemních, odpadních vod
minimalizace vlivu ekonomických činností na životní prostředí
• prevence, opětovné využití, recyklace odpadů
• integrovaný přístup k výrobě
Není určená žádná standardní délka trvání projektů, obvykle se jedná o 3 až 4 roky.
Spolufinancování z EU je hrazeno do výše 30% celkových nákladů na projekt pokud se očekává, že
projekt přinese významný příjem, v ostatních případech je EU hrazeno až 50% nákladů.
Operační program Infrastruktura
Operační program Infrastruktura (OPI) je hlavním programovým dokumentem pro oblast
životního prostředí z prostředků strukturálního fondu EU „Evropský fond pro regionální rozvoj (ang.
zkr. ERDF). Má celkem 4 priority, z nichž ochrany životního prostředí se týkají Priorita 2 – Snížení
negativních důsledků dopravy na ŽP a především pak Priorita 3 – Zlepšování environmentální
infrastruktury. Priorita 3 se dále dělí na 4 podoblasti podle typů projektů:
•
•
•
3.1. Obnova environmentálních funkcí území – zlepšování retenční schopnosti krajiny,
revitalizace vodních toků, apod.,
3.2. Ochrana vod – výstavba a rekonstrukce kanalizací, ČOV, zařízení na zpracování kalů
3.3. Ochrana ovzduší a klimatu – snižování emisí těkavých organických látek, zavádění
šetrných technologií při spalování,
24
•
3.4. Nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží – budování
integrovaných systémů pro sběr a využití odpadů, rekultivace a sanace starých
ekologických zátěží.
Na Prioritu 3 je pro období 2004 – 2006 vyčleněno celkem 80,8 milionů EUR.
Řídícím orgánem OPI je Ministerstvo životního prostředí, které úzce spolupracuje
s Ministerstvem dopravy. Implementací projektů byl za oblast životního prostředí pověřen SFŽP.
Technologická opatření
Emisní zhodnocení
Emisní standardy pro vypouštění do vodního prostředí
Emisní standardy pro polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) jsou upraveny nařízením
vlády č. 61/2003 Sb. Přípustné hodnoty pro sumu 6 PAU (fluoranthen, benzo(b)fluoranthen,
benzo(k)fluoranthen, benzo(a)pyren, benzo(g,h,i)perylen, indeno(1,2,3-cd)pyren ) jsou specifikovány
pro tato průmyslová odvětví:
Průmyslové odvětví
Těžba uhlí a briketárny
Tepelné zpracování uhlí
Dřevozpracující průmysl
Zpracování ropy a petrochemie
Distribuční sklady ropných látek
Výroba léčiv
Přípustná hodnota
0,01 mg.l-1
0,01 mg.l-1
0,01 mg.l-1
0,01 mg.l-1
0,01 mg.l-1
0,01 mg.l-1
S přihlédnutím k místním vodohospodářským podmínkám může vodoprávní úřad stanovit
limity pro vypouštění přísněji.
Monitoring emisí
V ČR realizován pouze v rámci výzkumných monitorovacích programů a částečně podniky
Povodí, s.p.
Imisní zhodnocení
Imisní standardy pro vodní prostředí
Imisní standardy jsou upraveny nařízením vlády č. 61/2003 Sb. Hodnota přípustného
znečištění povrchových vod je pro sumu polycyklických aromatických uhlovodíků 0,2 µg.l-1 a pro
antracen 0,1 µg.l-1. Vody, které jsou využívány nebo u kterých se předpokládá jejich využití jako
zdroje pitné vody, musí splňovat pro kategorii A1 (jednoduchá fyz. úprava a desinfekce) a pro
kategorii A2 (běžná fyz. úprava a desinfekce) přípustnou hodnotu 0,0001 mg.l-1 a pro kategorii A3
(intenzivní fyz. úprava a desinfekce) přípustnou hodnotu 0,0002 mg.l-1. Imisní standardy vyjadřují
přípustné znečištění povrchových vod při průtoku Q365, popřípadě při minimálním zaručeném průtoku
vody v toku, nebo hodnotu, která je dodržena, nebude-li roční počet vzorků nevyhovujících tomuto
25
standardu větší než 5 %. Pro hodnocení cílových imisních standardů je roční pravděpodobnost
nepřekročení 90 %.
Monitoring imisí
Polycyklické aromatické uhlovodíky jsou sledovány komplexním výzkumným monitoringem
ČHMÚ, monitorovací sítí ZVHS, v rámci národních výzkumných monitorovacích programů,
monitorovacími programy podniků Povodí, s.p. a jsou také součástí mezinárodního monitoringu
včetně monitoringu hraničních toků.
Jakost povrchových vod
benzo(a)pyren
Voda – hodnota indexu priority ve vodě podle metodiky COMMPS je 25,54; pořadí 3. Bylo
analyzováno 3 718 vzorků na 133 profilech, pod mezí stanovitelnosti bylo 20 % hodnot. Koncentrace
byly v rozsahu od 1,0 ng.l-1 do 1870 ng.l-1, maximální hodnota byla naměřena na profilu Nisa-Hrádek
nad Nisou.
Plaveniny – hodnota indexu priority v plaveninách podle metodiky COMMPS je 71,85; pořadí
2. Sledován od r. 2001 na 44 profilech, z celkového počtu 203 měření bylo 100 % nad mezí
stanovitelnosti. Průměrné profilové hodnoty se pohybují od 95 (Cidlina v Sánech) do 3 485 µg.kg-1
(Morava v Raškově). Nejvyšší hodnoty koncentrací byly zjištěny na Svitavě v profilu Bílovice
(5 118 µg.kg-1), na Moravě v Raškově (4863 µg.kg-1), na Otavě v Topělci (3989 µg.kg-1 ). Celkem
30 % průměrných profilových koncentrací překračuje limit B (referenční limit), 21 % vykazuje
rizikové znečištění .
Sedimenty – hodnota indexu priority v sedimentech podle metodiky COMMPS je 58,37;
pořadí 1. Na 44 profilech bylo provedeno 204 měření. Z max. profilových koncentrací má pouze 1
profil pozaďovou koncentraci A1 (Vltava-Pěkná 77,6 µg.kg-1, 66 % profilů A2, kat. B přísluší 14 %
profilů a 18 % (8) profilů vykazuje rizikové koncentrace náležející do kategorie C >2000 µg.kg-1,
přičemž nejvyšší hodnotu 4380 µg.kg-1 zaznamenal profil Odra-Bohumín.
benzo(b)fluoranthen
Voda – hodnota indexu priority ve vodě podle metodiky COMMPS je 25,21; pořadí 5.
Analyzováno bylo 2960 vzorků na 112 profilech. 14 % koncentrací bylo pod mezí stanovitelnosti.
Koncentrace byly naměřeny v rozsahu od 1,0 ng.l-1 do 472 ng.l-1, na profilu Odra-Bohumín byla
koncentrace maximální.
3. Sledován od r. 2001 na 31 profilech v celkového počtu 135 měření. Průměrné profilové koncentrace
se pohybují od 276 do 3 318 µg.kg-1 a vyhovují limitům kat. A2 (mírné znečištění). Nejvyšší hodnota
byla zjištěna na Odře v profilu Jakubčovice (4 100 µg.kg-1).
pořadí 3. Na 31 profilech bylo provedeno 62 měření. Mimo 1 profil Vltava-Pěkná 88,2 µg.kg-1 je 97 %
profilových maxim zařazeno do kat. A2. Přitom nejvyšší hodnota je na profilu Odra- Jakubčovice
2660 µg.kg-1.
benzo(g,h,i)perylen
Analyzováno bylo 3712 vzorků na 133 profilech. Počet vzorků pod mezí stanovitelnosti byl 20 %
a koncentrace dosahovaly hodnot 1,0 ng.l-1 až 600 ng.l-1. Nejvyšší koncentrace byla naměřena na
profilu Labe-Němčice.
26
Plaveniny – hodnota indexu priority v plaveninách podle metodiky COMMPS je 72; pořadí 1.
Sledován od r.2001 na 44 profilech v celkovém počtu 135 měření. Průměrné profilové koncentrace se
pohybují od 130 µg.kg-1 (Cidlina v Sánech) do 2 609 µg.kg-1 (Morava v Raškově). Naprostá většina
koncentrací je v mezích mírného znečištění kat.A2, nejvyšší hodnota byla zjištěna na Lužické Nise
v Hrádku n.Nisou (4120 µg.kg-1).
pořadí 2. Na 44 profilech bylo provedeno 203 měření. Mimo 1 profil (Vltava-Pěkná 50 µg.kg-1) jsou
všechny ostatní profilové hodnoty zařazeny do kat. A2 . Přitom max. je na profilu Berounka-Plzeň
4790 µg.kg-1.
benzo(k)fluoranthen
Voda – hodnota indexu priority ve vodě podle metodiky COMMPS je 22,87; pořadí 10. Bylo
analyzováno 3712 vzorků na 133 profilech. Z tohoto počtu bylo 33 % koncentrací pod mezí
stanovitelnosti. Naměřené hodnoty se pohybovaly od 1,0 ng.l-1 do 510 ng.l-1. Maximální koncentrace
byla naměřena na profilu Nisa-Hrádek nad Nisou.
5. Sledován od r. 2001 na 44 profilech, v celkovém počtu 205 měření. Průměrné profilové koncentrace
se pohybují od 37 µg.kg-1 (Cidlina v Sánech) do 1376 µg.kg-1 (Svitava v Bílovicích). Všechny hodnoty
koncentrací jsou v mezích kat. A2 a neindikují zvýšené znečištění. Nejvyšší hodnota byla zjištěna na
Svitavě v profilu Bílovice (2 663 µg.kg-1)a na Moravě v Raškově (2 155 µg.kg-1).
pořadí 5. Na 44 profilech bylo provedeno 204 měření. Dva profily Vltava-Pěkná a Cidlina-Sány
vykazovaly velmi nízké obsahy přísl. kat. A1, ostatních 95 % maximálních. profilových hodnot je
zařazeno do kat. A2. Přitom max. bylo zjištěno na profilu Odra-Bohumín 1730 µg.kg-1.
fluoranthen
Na 134 profilech bylo odebráno a analyzováno 3715 vzorků. Pod mezí stanovitelnosti bylo 6 %
vzorků. Hodnoty byly v rozmezí od 1,0 ng.l-1 do 1400 ng.l-1. Na profilu Nisa-Hrádek nad Nisou byla
naměřena nejvyšší koncentrace.
Plaveniny – hodnota indexu priority v plaveninách podle metodiky COMMPS je 44,61;
pořadí 16. V r. 2001 sledován na 44 profilech v celkovém rozsahu 204 měření. Průměrné hodnoty se
pohybují od 251 µg.kg-1 (Cidlina v Sánech) do 8 827 µg.kg-1 (Morava v Raškově). Převážná většina
hodnot vyhovuje limitu kat. A2 (mírné znečištění). Cidlina v Sánech vyhovuje i pozaďovým
hodnotám. Nejvyšší hodnota byla zjištěna na profilu Morava Raškov (12 450 µg.kg-1).
pořadí 12. Ze 44 profilů bylo získáno 204 výsledků měření. Kat. A1 odpovídají 3 max. profilové
hodnoty, kat. A2 zbývajících 41 profilů, z toho nejvyšší koncentrace 5224 µg.kg-1 byla zaznamenána
na profilu Vltava-Zelčín.
indeno(1,2,3-c,d)pyren
Voda – hodnota indexu priority ve vodě podle metodiky COMMPS je 23,22; pořadí 8. Na 133
profilech bylo odebráno a analyzováno 3721 vzorků, 52 % hodnot bylo pod mezí stanovitelnosti.
Koncentrace se pohybovaly v rozsahu od 1,0 ng.l-1 do hodnoty 810 ng.l-1, která byla zjištěna na profilu
Labe-Němčice.
Plaveniny – hodnota indexu priority v plaveninách podle metodiky COMMPS je 63,71;
pořadí 7. Sledován od r. 2001 na 44 profilech v celkovém počtu 202 měření (pouze 1 hodnota pod
mezí stanovitelnosti). Průměrné profilové koncentrace se pohybují od 133 µg.kg-1 (Mže-Stříbro)
27
do 1803 µg.kg-1 (Lužická Nisa-Hrádek n.Nisou). Všechny hodnoty vyhovují limitu kat. A2 (mírné
znečištění). Nejvyšší hodnota (3410 µg.kg-1) se vyskytla na Lužické Nise v Hrádku n. Nisou.
pořadí 6. Na 44 profilech bylo získáno 204 výsledků měření. Na třech profilech byly max. koncentrace
na úrovni A1, na zbývajících 41 profilech kat. A2, nejvyšší hodnota 1980 µg.kg-1 na profilu OdraBohumín.
Souhrn stávajících a připravovaných opatření na snížení znečištění vod
PAU
Souhrn opatření za oblast ochrany vod
1. Každé vypouštění odpadních vod s obsahem nebezpečných závadných látek dle Přílohy č. 1
zákona č. 254/2001 Sb., v platném znění, do vod povrchových má být realizováno pouze na
základě povolení vodoprávního úřadu, a to do 31.12.2009.
2. Vydané povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových musí být časově omezeno, a to
pro vypouštění odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečné závadné látky a nebezpečné závadné
látky podle Přílohy č. 1 na dobu maximálně 4 roky. (zákon č. 254/2001 Sb., v platném znění, § 9
odst. 2).
3. Do 22.12.2015 snížit znečištění povrchových vod nebezpečnými závadnými látkami (zákon
č. 254/2001 Sb., v platném znění, § 23a odst. 2).
4. Plán hlavních povodí České republiky, který má být schválen nejpozději do 22.12.2006, obsahuje
rovněž rámcová opatření a obecné zásady, které vedou ke snižování znečištění povrchových vod
nebezpečnými závadnými látkami a k zastavení nebo postupnému odstranění emisí, vypouštění a
úniků zvlášť nebezpečných závadných látek uvedených v Příloze č. 1 (zákon č. 254/2001 Sb.,
v platném znění, § 24 a čl. II odst. 4).
5. Plán oblastí povodí, který má být schválen nejpozději do 22.12.2009, mj. stanoví konkrétní cíle
jakosti vodního prostředí rovněž s ohledem na zvlášť nebezpečné závadné látky a nebezpečné
závadné látky uvedené v Příloze č. 1 a konkrétní opatření včetně časového plánu v případě
neplnění stanovených jakostních cílů pro konkrétní oblast povodí (zákon č. 254/2001 Sb.,
v platném znění, § 25 a čl. II odst. 5).
6. Při stanovování podmínek k vypouštění odpadních vod do vod povrchových je vodoprávní úřad
povinen přihlížet k nejlepším dostupným technologiím v oblasti zneškodňování odpadních vod
(zákon č. 254/2001 Sb., v platném znění, § 38 odst. 3).
7. Přímé vypouštění odpadních vod obsahujících nebezpečné závadné látky a zvlášť nebezpečné
závadné látky dle Přílohy č. 1 do vod podzemních nelze povolit (zákon č. 254/2001 Sb., v platném
znění, § 38 odst. 4).
8. Každý, kdo zachází s nebezpečnými závadnými látkami a se zvlášť nebezpečnými závadnými
látkami dle Přílohy č. 1 ve větším rozsahu nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným
nebezpečím, je povinen učinit odpovídající opatření, aby nevnikly do povrchových nebo
podzemních vod nebo do veřejné kanalizace. Odpovídajícími opatřeními se rozumí zvláště ta,
která jsou uvedena v zákoně č. 254/2001 Sb., v platném znění, § 39 odst. 2, odst 4 až 5.
9. Od 1.1.2008 musí vodoprávní úřad stanovovat emisní limity pro vypouštění odpadních vod
s obsahem zvlášť nebezpečných závadných látek a nebezpečných závadných látek do vod
povrchových pouze tzv. kombinovaným, emisně-imisním, způsobem tak, aby imisní standardy pro
tyto látky uvedené v Příloze č. 3 tabulce 1 nařízení vlády č. 61/2003 Sb. byly dosaženy nejpozději
do 31.12.2009 (nařízení vlády č. 61/2003 Sb., § 6 odst. 11 písm. a)).
10. Provozovatelé zařízení, která spadají do působnosti zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci
a omezování znečištění, a která byla uvedena do provozu před 30. říjnem 2000, mají povinnost mít
28
integrované povolení k datu 31.10.2007. Nová zařízení musí mít integrované povolení k datu
uvedení do provozu.
11. Provozovatel zařízení je povinen podle § 5 zákona č. 353/1999 Sb. zhodnotit rizika závažné
havárie ve vztahu k možnému poškození životního prostředí a podle § 7 zákona zpracovat
bezpečnostní program prevence závažné havárie.
Souhrn opatření vztahujících se k uvádění závadných látek na trh
12. Dehtové oleje a destiláty (kreosot, kreosotový olej, naftalenové oleje, acenaftenová frakce,
anthracenový olej, fenoly z uhelného dehtu, apod.) se smí používat pro úpravu dřeva, pokud
obsahují:
a) nejvýše 0,005 %hm. benzo(a)pyrenu, nebo
b) nejvýše 3 %hm. vodou extrahovatelných fenolů, nebo
c) nejvýše 0,005 %hm. benzo(a)pyrenu a nejvýše 3 % hm. vodou extrahovatelných fenolů.
Tyto látky a přípravky vyhovující uvedenému omezení smí být uváděny na trh pouze v obalech
větších než 200 l. Obaly těchto látek a přípravků musí být označeny čitelně a trvale následujícím
textem: "Pouze pro použití v průmyslových zařízeních" a nesmí být prodávány veřejnosti.
Průmyslovým použitím se rozumí použití např. pro železniční tratě, přenos elektrické energie
a telekomunikace, pro oplocení, v přístavech a na vodních cestách atd.
13. Pokud výrobce vyrobí a uvede na trh nebo dovozce doveze látku samotnou nebo obsaženou
v přípravku v množství vyšším než 10 tun, musí Ministerstvu životního prostředí oznámit údaje o
množství, druhu nebezpečné látky v rozsahu stanoveném § 9 vyhlášky č. 391/2000 Sb.
Souhrn opatření za oblast ochrany ovzduší (difúznímu znečišťování vod)
14. Polycyklické aromatické uhlovodíly (PAU) - veškeré úniky znečišťujících látek do ovzduší
z koksochemických provozů je třeba snižovat na nejnižší možnou míru odsáváním a odprašováním
či hermetizací, je-li to technicky proveditelné. Zařízení chemických provozů koksoven je třeba
zabezpečit proti únikům VOC do vnějšího ovzduší. Vypouštění koksárenského plynu do ovzduší
není dovoleno.
15. Polycyklické aromatické uhlovodíly (PAU) - závadné vody z přímého chlazení plynu
v koksochemických provozech nesmějí být v přímém styku s ovzduším.
Souhrn opatření za oblast odpadového hospodářství
16. Původci odpadu jsou povinni zabezpečit odpady před únikem a vykonávat kontrolu vlivů
nakládání s odpady na zdraví lidí a životní prostředí. S nebezpečnými odpady může původce
nakládat pouze na základě souhlasu místně příslušného správního úřadu.
17. Obce jsou povinny zajistit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat nebezpečné složky
komunálního odpadu, např. zbytky nátěrových hmot a spotřební chemie, rozpouštědla, zářivky,
apod. Obec má ze zákona povinnost zajištění míst k odkládání nebezpečných složek komunálního
odpadu (tzv. sběrné dvory) a odvozu takového odpadu oprávněnou osobou.
18. Motivovat veřejnost k oddělenému sběru nebezpečných složek komunálního odpadu.
19. Snížit měrnou produkci nebezpečných odpadů o 20 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000 s
předpokladem dalšího snižování.
20. Každé zařízení k využívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů musí být vybaveno mj.
monitorovacím systémem předpokládaných dopadů provozu zařízení na jednotlivé složky
životního prostředí včetně pracovního prostředí odpovídajícím typu zařízení a druhům odpadů, se
kterými je v něm nakládáno.
21. Sklady svým provedením a organizací provozu musí zabezpečit, že nedojde k ohrožení zdraví
člověka a poškození žádné ze složek životního prostředí.
29
22. Popílky ze spaloven komunálních a nebezpečných odpadů smějí být ukládány pouze po úpravě
stabilizací na jednodruhových skládkách.
23. Technické požadavky na skládky odpadů včetně podmínek pro jejich umístění, technické
zabezpečení provozu skládek, těsnění, monitoring a podmínek jejich uzavření a rekultivace se
pokládají za splněné, odpovídají-li příslušným technickým normám. Na skládky odpadů se odpady
ukládají tak, aby nemohlo dojít k nežádoucí vzájemné reakci za vzniku škodlivých látek nebo k
narušení těsnosti, stability a konstrukce skládky.
24. Umístění a technické provedení skládky odpadů musí zajistit ochranu životního prostředí po celou
dobu provozu skládky. Souhlas s provozováním skládky se uděluje na dobu maximálně čtyř let.
25. Provést prověrku provozu a technického stavu všech provozovaných skládek odpadů v ČR
v termínu do 31. prosince 2004.
26. Provozovatel skládky je povinen zabezpečit po ukončení provozu skládky její asanaci, rekultivaci
a následnou péči a zamezit negativnímu vlivu skládky na životní prostředí; tyto činnosti musí
zajišťovat z vlastních prostředků a z prostředků finanční rezervy po dobu nejméně 30 let.
27. Upravené čistírenské kaly nesmí být aplikovány na lesní půdě, na zemědělské půdě, která je
součástí chráněných území přírody a krajiny, v pásmu ochrany vodních zdrojů, na zamokřených
a zaplavovaných půdách a na ostatních půdách v případě, že obsah vybraných rizikových látek
v průměrném vzorku půdy a kalu překračuje jednu z limitních hodnot stanovených vyhláškou
č. 382/2001 Sb.
28. Čistírenské kaly musí být zapraveny do půdy nejpozději do 48 hodin od umístění kalů na
zemědělskou půdu.
29. Minerální oleje a oleje ze živičných nerostů (jejichž obsah je min. 70%), elektrické akumulátory,
galvanické články a baterie, výbojky a zářivky, pneumatiky a chladničky používané
v domácnostech podléhají zpětného odběru. Vláda může, v mezích příslušných právních předpisů
ES, stanovit nařízením další výrobky, podléhající povinnosti zpětného odběru po jejich použití.
Souhrn opatření v dopravě
30. Silniční dopravou je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené mezinárodní
smlouvou (Dohoda ADR o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí).
31. Železniční dopravou je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené mezinárodní
smlouvou (RID - řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží).
32. Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) - od 1. ledna 2003 je v motorové naftě platná
maximální mezní hodnota pro PAU 11 % hm.
Souhrn opatření za oblast stavebnictví a investic
33. Záměry uvedené v Příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí,
Kategorie I, podléhají vždy posouzení vlivu na životní prostředí. Záměry uvedené ve stejné příloze
Kategorie II, podléhají posouzení vlivu na životní prostředí, pokud se tak stanoví ve zjišťovacím
řízení podle § 7 zákona.
34. Při stavební, těžební a průmyslové činnosti je třeba učinit taková opatření, aby bylo zabráněno
úniku pevných, kapalných a plynných látek, poškozujících zemědělský půdní fond a jeho
vegetační kryt.
35. Servisy, opravny a čerpací stanice pohonných hmot včetně zařízení pro manipulaci s nimi
(například překladiště, stáčírny, mycí rampy, odpařovací stanice) se nesmí umísťovat
v ochranných pásmech vodních zdrojů sloužících pro zásobování pitnou vodou a v ochranných
pásmech přírodních léčivých zdrojů anebo zdrojů přírodních minerálních vod stolních.
36. Manipulační plochy čerpacích stanic pohonných hmot musí být nepropustné a musí být
vyspádovány do záchytných jímek s odtokem do kanalizace zaolejovaných vod.
30
Další opatření stanovená tímto Programem
37. Identifikovat rizikové vodní útvary povrchových vod do 31. prosince 2006.
38. Výzkumný monitoring pro ověření relevance dalších nebezpečných závadných látek v hydrosféře
ČR dokončit do 31. prosince 2006.
39. Revizi státních monitorovacích programů (provozního monitoringu povrchových vod, plavenin a
sedimentů) s ohledem na vypouštění zvlášť nebezpečných závadných látek a nebezpečných
závadných látek pro zajištění cílů kvality povrchových vod dokončit do 31. prosince 2006.
40. Od roku 2007 bude zahájen rutinní monitoring povrchových vod v souladu s požadavky Směrnice
200/60/ES ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky.
41. Nejpozději do 22. prosince 2013 budou přezkoumány charakteristiky povodí, identifikace vlivů a
vyhodnocení dopadů lidské činnosti na stav povrchových vod z hlediska nebezpečných závadných
látek a zvlášť nebezpečných závadných látek dle požadavků Směrnice 200/60/ES (čl. 5, odst. 2).
42. Standardy environmentální kvality pro vodní prostředí pro prioritní látky a prioritní nebezpečné
látky dle Přílohy X Směrnice 200/60/ES přijaté na úrovni Společenství budou transponovány do
nařízení dle § 38 odst. 5 vodního zákona v platném znění.
43. Nebezpečné závadné látky a zvlášť nebezpečné závadné látky a prostředky je obsahující musí být
zneškodňovány pouze zákonnými postupy, v případě veřejnosti jako nebezpečný odpad
prostřednictvím tzv. sběrných dvorů. Tyto látky nesmí být vylévány nebo jinak vnášeny do
kanalizace, a to ani v malých množstvích.
Literatura
Rieder, M. a kol.: Výskyt a pohyb nebezpečných látek v hydrosféře ČR. Závěrečná zpráva projektu
VaV/650/3/00. ČHMÚ Praha, únor 2003.
http://plumbum.ceu.cz
http://www.epa.gov
31

P - Nová stránka 1

Transkript

Podobné dokumenty

t - Nová stránka 1

sandra - H