Roudnice nad Labem

Roudnice nad Labem
Stavební vývoj hradu a zámku
David Mikoláš
© 2015
Nejstarší známé vyobrazení roudnického hradu od strahovského opata Kryšpína Fuka, 1642-1644.
2
V Roudnici nad Labem se nachází hrad i zámek? Ano i ne, zní odpověď. Nad řekou se majestátně tyčící raně
barokní zámek pravděpodobně není třeba dlouze představovat. Ale co ten hrad? A přece tady je! Lze ho
spatřit, respektive to, co z něj zůstalo zachováno, právě v útrobách zmiňovaného zámku. Archeologové,
kastelologové i historikové se z této architektonické vzácnosti radují a turisté obdivují. Kdy tedy roudnický
hrad vznikl? Kdo ho založil? Jak se stavebně vyvíjel? Tyto a další otázky se pokusíme zodpovědět
v následujícím pojednání.
Základní kámen položen…
Stavba roudnického hradu byla zahájena v 80. letech 12. století. Více méně se na této dataci shodují jak
Dobroslav Líbal a Dobroslava Menclová, tak i náš předčasně zesnulý přední kastelolog Tomáš Durdík.
Slůvkem „snad“ o této době uvažuje i František Alexander Heber. Dosavadní odhady jmenovaných
odborníků navíc v nedávné době podpořil dendrochronologický rozbor zbytků výdřev křížových kleneb,
provedený Ing. Tomášem Kynclem. Z jeho závěrů vyplývá, že stromy, které byly zpracovány na prkna
výdřev, byly smýceny v roce 1189 či 1190.
Jako stavitel hradu se uvádí pražský biskup a později též český kníže Jindřich Břetislav (†1197), syn
Jindřicha, bratra krále Vladislava II., a jeho manželky Markéty. Domníváme se tak, neboť v jedné jeho listině
z roku 1184, pojednávající o směně biskupských statků s Jiřím z Milevska prostřednictvím Heřmana,
arcidiákona bechyňského, se Roudnice poprvé připomíná slovy „curia nostra“, v další listině z roku 1194 již
podruhé a mnohem určitěji co „curia episcopalis que dicitur Rudnice“. Latinský název curia se obvykle
překládá jako dvorec, avšak tímto názvem se také běžně označují císařské falce.
Podoba hradu
Hrad byl vystavěn v pozdně románském slohu. Stavba navazovala na architekturu jižní Francie, vykazovala
prvky francouzských donjonů a jejím vzorem byl nejpravděpodobněji knížecí palác Pražského hradu.
Podobu roudnického hradu známe díky dvěma pramenům, a to jednak na základě jeho zbytků pojatých
do architektury severního křídla barokního zámku, jednak podle tří dochovaných plánů hradu z konce
16. a z 2. poloviny 17. století.
Nejstarší zachovaný půdorysný plán z poslední čtvrtiny 16. století, jenž byl nalezen v třeboňském archívu
a jenž byl nepochybně pořízen pro Viléma z Rožmberka, zachycuje první patro hradu, mající půdorys
obdélníka. V rozích a na dvou stranách vybíhalo sedm věžic, které procházely celým prvním poschodím.
Polohopisný plán města Roudnice od Francesca Carattiho z roku 1656 znázorňuje stejnou půdorysnou
3
dispozici. Plán Antonia Porty z roku 1672 již zachycuje stavbu z velké části odbouranou - zbyly tři věžice,
východní část hradu chybí. Na druhou stranu přízemní velký sál byl zakreslen ještě v neporušeném stavu.
Lokace a dispozice hradu Jindřicha Břetislava
Hrad byl postaven na opukovém svahu asi 20 m nad hladinou řeky Labe. Na západě ho chránila přirozená
roklina, jíž sestupovala cesta dolů k říčnímu brodu. Na východě odděloval staveniště hluboký příkop,
spadající na severní straně dnešního zámku dolů k řece.
Hrad obdélného půdorysu o rozměrech 39,10 x 15,00 m byl svou delší stranou situován od východu
k západu. Jak opukové zdi, tak u oken pískovcové kvádry na sebe byly vázány velmi kvalitní maltou. Síla zdí
dosahovala v základech 1,90 m, u zdí do dvora 1,45 m, u zbývajících 1,75 m.
Všechna čtyři nároží byla zpevněna třičtvrtěkruhovými věžicemi o průměru 6,80 m, dvě půlkruhové věžice
se tyčily v severním průčelí a jedna půlkruhová věžice v západním průčelí. Věžice východního průčelí není
doložena. Věžice byly ve spodní části zesíleny ústupky, minimálně do prvního poschodí vyzděny kamennými
kvádry 40 až 50 cm vysokými, 50 až 70 cm dlouhými a uvnitř vylity směsí kamení a malty bez vynechání
jakékoli vnitřní dutiny. V koruně byly opatřeny cimbuřím. Jednopatrový objekt hradu byl krytý
pravděpodobně sedlovou střechou.
V západních dvou třetinách přízemí se nacházel částečně podsklepený velký sál, 27 m dlouhý a 11,50 m
široký, v podélné ose rozčleněný na dvě lodi čtyřmi 1,59 m vysokými sloupy se střídavě oblými
a osmihrannými dříky, krychlovými hlavicemi a obráceným krychlovým hlavicím podobnými patkami, které
nesly půlkruhové klenební pásy, zpevňující deset polí křížové klenby a opírající se ve zdech o ploché úseky
říms. Klenby byly vyzděny z lomového kamene do šalovaných skruží a zality kvalitní maltou, v níž
po odstranění šalování zůstaly na klenebních prsou otisky prken. Sál byl osvětlován šesti úzkými
pravoúhlými okénky s široce dovnitř rozevřenými špaletami.
V prvním patře lze předpokládat obdobný slavnostní sál. Obytné místnosti byly umístěny v přízemí
i v prvním patře východní třetiny budovy.
Podle síly zdí a situování věžic byl hrad namířen proti možným útokům ze severu od řeky. Na jihu
předpokládáme hospodářská stavení. Celý areál byl chráněn buď kamennou hradbou, nebo alespoň
dřevěným ohrazením v podobě palisády či polského plotu.
4
Stavební akce pod taktovkou gotiky
Za biskupa Jana IV. z Dražic (†1343) byl hrad směrem k východu rozšiřován francouzskou (avignonskou)
stavební hutí mistra Viléma o gotické přístavby. Labe překlenul kamenný most (1333-1338), toho času třetí
v Čechách.
Arcibiskup Arnošt z Pardubic (†1364) započal se stavbou věže kruhovitého půdorysu o průměru 15 m a síle
zdí 3 m, která na východě ukončovala nyní už 64 m dlouhou stavbu hlavního paláce. Hrad byl obehnán
novou kamennou hradbou, jejíž jižní průběh byl přibližně uprostřed přerušen v půdorysu mírně zešikmenou
čtverhrannou bránou s padacím mostem, který přemosťoval příkop vyhloubený na jižní a východní straně
hradeb.
Arnoštův nástupce Jan Očko z Vlašimi (†1380) dokončil budování hradních přístaveb. Nově vybavil
komnaty, dobudoval roku 1367 velkou věž (viz FRB IV, 536: „Et turrem magnam in Rudnicz per dominum
Arnestum, suum predecessorem, inceptam ipse consumavit.“), v níž roku 1371 zřídil kapli, zasvěcenou Máří
Magdaléně, sv. Vítu, Václavu, Vojtěchu a Zikmundovi (viz FRB IV, 544: „Item post hec die XV mensis eiusdem
consecravit capellam novam in magna turri in castro suo Rudnicz in honore beate Marie Virginis
et sanctorum patronorum ecclesie Pragensis: Viti, Wenceslai, Adalberti atque Zigismundi.“). Z kaple pochází
votivní obraz Jana Očka z Vlašimi od neznámého mistra patřícího do okruhu pražského dvorského umění,
pořízený kolem roku 1370 či 1371. Za úřadu Jana Očka z Vlašimi byla v podstatě ukončena stavební epocha
hradu, jenž v rukou pražských arcibiskupů zůstal do roku 1421, respektive 1431, kdy ho v tu dobu již deset
let z církve exkomunikovaný, zadlužený a spíše na Helfenburku u Úštěka pobývající Konrád z Vechty zastavil
i se zbývajícím panstvím za 4 000 kop grošů českých Janu Smiřickému ze Smiřic. Po několika porážkách
katolické Jednoty zelenohorské (1467), v jejímž čele stál Zdeněk ze Šternberka, švagr a následný správce
statků popraveného Jana Smiřického, přešel pobořený hrad do majetku českého krále. Ten ho často
zastavoval příslušníkům šlechty.
Veskrze jen nejnutnější opravy
Nezbytné stavební rekonstrukce hradu byly zahájeny v roce 1471, kdy jej držel Ješek Svojanovský
z Boskovic. Ve stejném duchu pokračovali po roce 1504 také Břetislav, Jindřich, Vilém a Václav Švihovští
z Rýzmberka, kteří opravili věžice, pokoje, zdi a jiné stavební části, a po roce 1540 také Karel Dubanský
z Duban a na Liběšicích.
V roce 1550 povolil král knížeti Janu Kryštofu z Tarnova prostavět 3 000 kop. Tato suma však byla do roku
1556 překročena o 2 904 kop. Hrad byla opraven opět jen v nejnutnější míře. Na východní straně hradního
5
nádvoří vznikla kromě menších staveb jednopatrová budova s renesančními arkádami v poschodí, čítající
22 pokojů. Podle Carattiho plánu navazovala pravoúhle na starý hrad (jeho věž) a směřovala k jihu.
Renesanční éra pána červené růže
Roku 1577 (1575) získal hrad do skutečného vlastnictví Vilém z Rožmberka (1535-1592), přestal být tedy
královskou zástavou. Starou stavbu začal postupně upravovat. Exteriér nechal v duchu renesance ozdobit
vížkami, arkýři, členěnými a profilovanými štíty, na věž u vstupní brány byl umístěn orloj. K bráně vedl
nejprve pevný a pak zvedací most. Největší Vilémovou stavební investicí bylo vybudování velkých sklepů
jako základů pro plánovanou novou budovu na západní straně nádvoří. Přestává se užívat název hrad,
napříště se uvádí jako zámek. Nechyběla zde ani alchymistická laboratoř, v níž pracoval Ital Claudius Sirri.
Lobkowiczká zakázka u italských barokních architektů
Paní Polyxena z Pernštejna (1566-1642), vdova po Vilému z Rožmberka, se v listopadu 1603 znovu provdala
za Zdeňka Vojtěcha Popela z chlumecké linie Lobkowiczů (1568-1628). Věnem mu mimo jiné jmění
přinesla Roudnici. V letech 1611-1614 vystavěli manželé nad někdejšími rožmberskými sklepy nákladem
3 006 kop jednopatrovou budovu o patnácti pokojích s malovanými stropy a velkém dvořanském sále
v přízemí.
Jejich jediný syn Václav Eusebius z Lobkowicz (1609-1677) učinil rozhodnutí přebudovat rodinné sídlo.
Nejprve uvažoval pouze o přestavbě staré zámecké budovy. V roce 1652 pověřil Václav Eusebius úpravami
italského stavitele Pietra Colomba. Smluvený roční plat 300 zl. pobíral Colombo jen do 15. června, kdy byl
propuštěn, jelikož kníže s ním nebyl spokojen. Ještě téhož roku povolal architekta Francesca Carratiho, jenž
nejdříve pokračoval v renovacích, ale současně pracoval na dvou velkých plánech - jeden podle skutečného
stavu a druhý jako návrh, jak by celé město mělo být přestavěno a upraveno. Carrati tak vlastně vytvořil
první regulační plán Roudnice. Nový zámek navrhl jako čtyřkřídlou budovu s arkádami v nádvoří. Obytné
místnosti tvořilo 91 panských pokojů v prvním patře, 40 pokojů a komor pro služebnictvo a 52 pokojů
pro potřebu žen. Z Carratiho plánu byla zrealizována jen malá část. Vedle dosavadního zámeckého areálu
byly směrem k východu vybudovány pouze hluboké klenuté sklepy s dvěma podlažími, které byly roku
1665, kdy patrně do Prahy Caratti roudnickou službu opustil, provizorně zastřešeny krytinou ze slámy.
V Carratiho práci pokračoval další Ital Carlo Orsolini. Přepracoval plány a započatou stavbu, jež se stala
základem východního křídla budoucího nového zámku, spojil pravoúhle se starou gotickou věží. Tím vznikla
východní část severního křídla projektovaného zámku. Orsolini dále žádal v jednom z dopisů knížete, aby
rozhodl, zda „proti Labi vystupující celá facciata a (severovýchodní) altana, která beztoho na starou stojící
zeď se postaví, se tak líbí, zda naproti při druhém rohu též taková postaviti se má“. Na základě Orsoliniho
6
dotazu můžeme předpokládat, že všechny hlavní zdi severního křídla minimálně ve spodním patře skutečně
stály, avšak nebyly dokončeny. Okrouhlá věž měla být uvedena do rovnosti s průčelím.
V březnu 1668, téměř rok po Orsoliniho smrti, přichází do Roudnice architekt Antonio Porta, který Václavu
Eusebiovi předložil další projekt zámku. Jako poradce si Porta přizval dalšího známého císařského architekta
Carla Luraga. V únoru 1669 předložil model nového zámku. Definitivní rozhodnutí o jeho podobě však padlo
až v roce 1672. Jelikož si Václav Eusebius přál, aby se knížecí pokoje nacházely v patře severního křídla,
neboť je odtud nejkrásnější vyhlídka na Labe, a aby jich zde bylo co nejvíce, musely být hlavní schody,
původně navržené doprostřed křídla a přerušující komunikaci mezi pokoji, přeloženy jinam, konkrétně
v podobě dvou pravých a levých schodů proti sobě, blíž koutů v postranních křídlech. Kaple prostupující dvě
patra obsadila pravou stranu východního křídla proti kapucínskému klášteru, do něhož vedl přístup
po schodech vpravo od zámecké brány. Sál s předsíní (antisala) a příslušným pokojem přišel do západního
křídla přiléhajícímu k městu. Dostal rákosový strop s klenbovou štukaturou. V suterénu západního křídla
navrhoval Porta konírny, což ale kníže odmítl. Galerie nad branou se 24 sloupy byla opatřena stříškou,
čtverhranná věž byla zakončena osmihranem, „altana“ měla být kryta měděným plechem, aby déšť
nenarušoval klenby, a pokládána modřínovými prkny. Stropy hlavních pokojů si kníže přál štukované,
u méně významných místností se měla výzdoba stropů omezit na minimum. Uprostřed dvora byla
plánována půvabná fontána, s jejíž realizací se však nemuselo spěchat, kašna se přeložila ke zdi poblíž
kuchyně. Zámecký dvůr měl být o sáh snížen a vyzískanou zeminou měla být zasypána skála při křídle proti
Labi, kde se počítalo se založením květinové zahrady.
Roku 1677 Václav Eusebius zemřel, dokončení stavby se tedy nedočkal. Pokračoval v ní jeho syn Ferdinand
August z Lobkowicz (1655-1715). Zasloužil se o vnitřní vybavení 182 zámeckých místností a sálů a založení
zámeckého parku. V 80. letech 17. století nechal provést štukovou výzdobu stropů některých salónů
a kaple, jejíž klenba, rozčleněná na 16 polí, byla vyzdobena freskami, ilustrujícími první věty modliteb Otče
náš a Zdrávas Maria. Fresky i další obrazy v kapli maloval Ital Francesco Marchetti. Slavnostní sál byl
vyzdoben štukami a snad i nástropní freskou, kterou známe ze skic malíře Jana Jiřího Pitzy. Interiérové
zařízení pak dokončil kníže Filip Hyacint z Lobkowicz (1680-1737). Do roku 1697 vystavěl Porta v zámeckém
areálu ještě jízdárnu, špýchar a pivovar.
Nový monumentální lobkowiczký zámek měl tři obytná křídla, postavená kolem téměř čtvercového dvora
s kašnou o rozměrech 58,5 x 54,0 m, spjatá na jižní straně spojovacím krčkem se schodišti zvnějšku krytými
a do nádvoří prolomenými arkádami. V ose jižního křídla je vstupní brána, nad níž se zvedá dole čtyřboká
a nahoře osmiboká věž ukončená lucernou. Mohutná bloková obytná křídla mají rustikované sokly a fasádu
členěnou vysokým pilastrovým řádem s červenobílým koloritem. K oběma severním a k jihozápadnímu
nároží přiléhají celkem tři terasy, jejichž balustrády byly kdysi zdobeny vázami a sochami. Valbové a sedlové
7
střechy jsou zvenčí podepřeny mohutnými volutovými konzolami. Obytná křídla mají čtyři podlaží, přičemž
východní a západní je podsklepeno. Sklepy pod východním křídlem jsou přístupny ze severní strany pilastry
rámovaným a překlenutým stlačeným obloukem, ve svorníku majícím plastický sud s hrozny. Jednoduchý
vchod do sklepa pod západním křídlem, původně Portou plánovaný jako konírna, se nachází v terase na
jihozápadním rohu zámku. Architektonicky nejreprezentativnější je severní první patro, kde byly knížecí
pokoje, a ve východním křídle kaple a v západním slavnostní sál. Obě tyto prostory výškově prostupovaly
druhým patrem až ke krovu. Dvůr byl snížen asi o 1,8 m, vyzískanou zeminou byl zasypán severní svah, na
němž byl zřízen sad, stejnou úpravou pravděpodobně prošel i svah západní. Příkop na jižní straně, pro nějž
ještě Caratti chystal most zdvihací, překlenul kamenný most o jediném oblouku bez chodníků.
Během válek o rakouské dědictví (1742) byl zámek zpustošen pruskými vojsky, ve válce sedmileté (17561763) byl do něj umístěn špitál císařské armády a východní křídlo zachvátil požár. Knížete Josefa Františka
Maxmiliána z Lobkowicz (1772-1816) tak koncem 90. let 18. století čekalo nové zařizování a upravování
místností. Vybudoval i zámecké divadlo.
Pohnuté 20. století
Lobkowiczové zámek v Roudnici nad Labem vlastnili až do roku 1948, kdy byl zestátněn. Dlužno ještě říci, že
v době okupace byl obsazen nacisty, kteří sem umístili školu Hitlerjugend, a v roce 1945 byl využíván jako
internační tábor a velení posádky Rudé armády. Sbírky a ostatní mobiliář byly po roce 1951 převezeny na tři
desítky různých památkových objektů v Čechách. V letech 1958-2009 sídlila na zámku Vojenská hudební
škola Víta Nejedlého (od roku 1991 Vojenská konzervatoř), kam se přestěhovala po předchozím pětiletém
působení v Liberci.
Významnějších oprav se zámek dočkal v letech 1957-1964, kdy došlo k opravě fasád a k instalaci
energetických rozvodů. V 90. letech 20. století, po restitučním řízení, kdy byl zámek opět navrácen
Lobkowiczům, prošla opravou střecha, v roce 2004 věž a v roce 2008 byly místnosti stavebně upraveny
do původního stavu a celý zámek vymalován. Rekonstrukce a úpravy zámku pokračují i v současnosti
a pro veřejnost je objekt přístupný v návštěvních hodinách.
8
Shrnutí stavebního vývoje
Biskupský hrad (falc) v Roudnici nad Labem byl vybudován v pozdně románském slohu Jindřichem
Břetislavem po roce 1189. Po Přimdě a Praze je třetím nejstarším hradem u nás a zároveň nejstarším
českým hradem, jenž nevznikl stavební činností českého panovníka. Pozn.: Přimda je sice nejstarším, v torzu
dochovaným hradem na území České republiky, nicméně v pomezním hvozdu jej dal vystavět v rozporu
s tehdejším řádem markrabě sousední severní marky a pán Chebska Děpold II. z Vohburgu. Nejednalo
se tedy o příslušníka české šlechty.
Ve 14. století byl hrad rozšířen o gotické přístavby a velkou kruhovou věž s kaplí. Za arcibiskupa Jana Očka
z Vlašimi byla jeho stavební epocha v podstatě ukončena. V rukou pražských arcibiskupů setrval do roku
1431, kdy ho Konrád z Vechty zastavil Janu Smiřickému ze Smiřic. Roku 1467 dobyl hrad na vůdci Jednoty
zelenohorské Zdeňkovi ze Šternberka český král Jiří z Poděbrad. Až do roku 1577, kdy jej odkoupil Vilém
z Rožmberka, pak byl královskou zástavou.
V 2. polovině 15. a v 1. polovině 16. století byl hrad pouze v nejnutnější míře udržován a opravován.
Za polského knížete Jana Kryštofa z Tarnova vznikla po polovině 16. století na východní straně hradního
nádvoří, kromě menších staveb, jednopatrová budova s renesančními arkádami v poschodí.
Vilém z Rožmberka nechal hrad renesančně ozdobit vížkami, arkýři, členěnými a profilovanými štíty, na věž
u vstupní brány nechal umístit orloj. Největší Vilémovou stavební investicí bylo vybudování velkých sklepů
jako základů pro plánovanou novou budovu na západní straně nádvoří.
V prvním desetiletí 17. století vystavěli manželé Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz a Polyxena z Pernštejna
nad někdejšími rožmberskými sklepy jednopatrovou budovu o patnácti pokojích s malovanými stropy
a velkém dvořanském sále v přízemí. Jejich syn Václav Eusebius učinil definitivní rozhodnutí směsici starší
zástavby - až na zbytky románských sklepů, přízemí s věžicemi a dolní část okrouhlé gotické věže - strhnout
a na jejím místě v letech 1652-1684 vybudovat monumentální trojkřídlí raně barokní zámek se spojujícím
schodišťovým krčkem na jižní straně. V dalších desetiletích se Lobkowiczové soustřeďovali na výzdobu
a výbavu interiérů.
9
Použitá literatura
ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha:
Svoboda, 1984, s. 404-410.
CENTRUM MEDIEVISTICKÝCH STUDIÍ. Czech medieval sources online. Fontes rerum Bohemicarum, svazek IV,
Kronika Beneše z Weitmile, s. 536 a 544 [online]. c2015, poslední revize neznámá [cit. 2015-12-31].
Dostupné z: http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=11&bookid=177
DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002, s. 482-483.
DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005, s. 40-41.
HEBER, Franz Alexander. České hrady, zámky a tvrze II. - Severní Čechy. Praha: Argo, 2006, s. 350.
HLAVÁČKOVÁ, Miroslava. Roudnice nad Labem a okolí. Roudnice n. L.: KZM, 2006, s. 9-61.
MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon, 1976, s. 79-82.
NERUDA, Jan ed. Podřipsko - Průvodce. Roudnice n. L.: Vlastivědný spolek Říp, o. s., 2009, s. 14-16 a 96-99.
OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ [CD-ROM], s. v.
PAŘEZ, Jan. Náčrty na březích dolního toku Vltavy a na Labi od strahovského opata Kryšpína Fuka.
In Castellologica Bohemica 8. Praha: Archeologický ústav AV ČR a Společnost přátel starožitností, 2002,
s. 421-440.
Stavba hradu a zámku, Soupis památek, 27. Politický okres roudnický, II. díl (1907), str. 1-33, cit dle:
http://depositum.cz/knihovny/pamatky/strom.clanek.php?clanek=5933 (2015)
10
Příloha
Držitelé Roudnice nad Labem
Držitel
Jméno
V držení
Biskupství pražské
Jindřich Břetislav
Daniel II.
Ondřej
Pelhřim z Vartenberka
Budilov
Jan II. z Dražic
Bernhard Kaplíř ze Sulevic
Mikuláš z Riesenburka
Jan III. z Dražic
Tobiáš z Bechyně
Řehoř Zajíc z Valdeka
Jan IV. z Dražic
Arnošt z Pardubic
1182 - 1197
1197 - 1214
1214 - 1224
1224 - 1226
1226
1226 - 1236
1236 - 1240
1240 - 1258
1258 - 1278
1278 - 1296
1296 - 1301
1301 - 1343
1343 - 1344
Arcibiskupství
pražské
Arnošt z Pardubic
Jan Očko z Vlašimi
Jan z Jenštejna
Olbram ze Škvorce
Zbyněk Zajíc z Házmburka
Albík z Uničova
Konrád z Vechty
1344 - 1364
1364 - 1379
1379 - 1396
1396 - 1402
1403 - 1411
1412 - 1413
1413 - 1431
Jan ze Smiřic
1431 - 1453
Zdeněk ze Šternberka
1453 - 1467
Šlechta
Purkrabí (správce)
Poznámka
Vilém
Aleš z Malikovic
Václav z Mačovic
Roku 1421 byl dán pro přihlášení se ke
čtyřem artikulím pražským papežem do
klatby. Zřekla se ho svatovítská kapitula
i všechno kněžstvo věrné katolické církvi.
Roku 1431 zástavní cena 4 000 kop grošů
českých.
Václav z Valtířova
Jan z Řešic
11
Král český
Jiří z Poděbrad
1467 - 1471
Šlechta
Ješek Svojanovský z Boskovic
Jan a Jindřich Svojanovští z Boskovic
Půta Švihovský z Rýzmberka
Břetislav, Jindřich, Vilém a Václav Švihovští
z Rýzmberka
Burian Trčka z Lípy a Lipnice
Vilém Švihovský z Rýzmberka
Václav Haugvic z Biskupic
1471 - 1497
Město
Roudnice nad Labem
1524 - 1540
Šlechta
Karel Dubanský z Duban a na Liběšicích
Oldřich Dubanský z Duban a na Liběšicích
Jan Kryštof z Tarnova
Konstantin, kníže ostrožský
1540 - 1542
1542 - 1544
1544 - 1567
1567 - 1570
Januš, kníže ostrožský
Vilém z Rožmberka
Vítek z Mladé
Zikmund z Blatna
po roce 1471 královská zástava
1497 - 1504
1504 - 1513
1513 - 1522
1522 - 1524
1524
1570 - 1575
(1575) 1577 1592
Polyxena z Pernštejna, vdova po Vilémovi
1592 - 1635
Václav Eusebius z Lobkowicz
1635 - 1677
Stát
ČLDR, ČSSR, ČSFR, ČR
1948 - 1992
Rodina
Lobkowiczové
Oldřich Dubanský
Zbyněk Zálužský
Jan Vodochodský z Bramova
Jaroslav Pečkovský z Benže
Petr Hostakovský z Arklebic
David Rytter z Grossotynku
Mikuláš Kotulínský z Kotulína
skutečné vlastnictví, nikoli jen královská
zástava
1603: sňatek se Zdeňkem Vojtěchem
Popelem z Lobkowicz
ve vlastnictví Lobkowiczů až do roku 1948,
pak zestátnění (1941 - 1945 zabrán nacisty,
1945 Rudou armádou)
1992: restituce, 2009: předáno Lobkowiczům
k užívání po vyklizení Vojenské konzervatoře
1992 - dodnes
12
Obrazová dokumentace
Obr. 1: Perspektivní rekonstrukce románské falce.
Obr. 2 (nahoře): Zachovaná část románské falce, přízemí.
Zdroj: MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon,
1976, s. 81.
Obr. 3 (dole): Situace hradu podle plánu Francesca Carattiho
z počátku 2. poloviny 17. stol. Na severu románská falc rozšířená
k východu v polovině 14. stol., s hospodářskými budovami
v předhradí. Zastavěná plocha dnešního zámku vyznačena
tečkováním.
Obr. 4: Situace zámku se zbytkem falce a jejím rozšířením
v polovině 14. stol. V podhradí kostel sv. Václava (1310)
s Mosteckou branou a kamenným mostem (po 1333) podle plánů a
zaměření Ing. Břetislava Tolmana z roku 1909. Most stržen 1634,
mostecká věž byla zbořena 1652.
Zdroj: MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon,
1976, s. 80.
Zdroj: MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon,
1976, s. 80.
13
Obr. 5: Půdorys bývalého hradu roudnického dle kresby v archivu třeboňském, nepochybně z doby Viléma z Rožmberka.
Plán byl vykreslen některým italským stavitelem, o čemž svědčí vlašské orientační přípisky: ponto, verso laqua, ponent, leuant, mezo di, plaza cortil a entrata. Dle poznámky napsané na zadní straně Ihs. † Chrs. Raudnicze zamek yak by oprawen biti miel - byl tento návrh zhotoven k tehdy chystané obnově starého středověkého hradu.
Zdroj: Stavba hradu a zámku, Soupis památek, 27. Politický okres roudnický, II. díl (1907), s. 3.
14
Obr. 6: Situace hradu a jeho okolí na plánu z 2. poloviny 17.
stol., do něhož je vkreslen plán severního křídla z roku 1590.
Čárkovaně obrys dnešního zámku, gotického mostu přes Labe
a uvažované úpravy zástavby před hradem.
Obr. 7: Zbytek plné věžice v jihozápadním nároží biskupské falce.
Obr. 8: Románský sloupek ve velké přízemní síni biskupské falce.
Zdroj: MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon,
1976, s. 81.
Zdroj: MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon,
1976, s. 81.
Zdroj: DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých
hradů. Praha: Libri, 2002, s. 483.
15
Obr. 9: Hmotová rekonstrukce podoby roudnického zámku v 1. polovině 17. století podle Romana Sirovátky. Pohled ze západu
16
Obr. 10: Romantická rekonstrukce hradu Františka Kučery, pořízená na konci 19. století.
Obr. 11: Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi, před rokem 1371,
Národní galerie v Praze.
Zdroj: HLAVÁČKOVÁ, Miroslava. Roudnice nad Labem a okolí. Roudnice n. L.: KZM, 2006, s. 11.
17
Obr. 12: Veduta města Roudnice nad Labem od neznámého autora, 1712.
Zdroj: HLAVÁČKOVÁ, Miroslava. Roudnice nad Labem a okolí. Roudnice n. L.: KZM, 2006, s. 11.
18
Obr. 13: Řez východního křídla roudnického zámku, část 7. listu Wolffovy řady mědirytecké.
Zdroj: Stavba hradu a zámku, Soupis památek, 27. Politický okres roudnický, II. díl (1907), s. 16.
19
Obr. 14 (nahoře): Pohled na roudnický zámek od jihu, dle 2. listu Wolffovy řady mědirytecké.
Obr. 15 (dole): Pohled na roudnický zámek od severu, dle 8. listu Wolffovy řady mědirytecké.
Zdroj: Stavba hradu a zámku, Soupis památek, 27. Politický okres roudnický, II. díl (1907), s. 14 a 15.
20
Obr. 16: Půdorys prvního patra roudnického zámku, dle 11. listu mědirytecké řady pohledů a rysů vydané od Jeremiáše Wolffa v Augspurku.
Zdroj: Stavba hradu a zámku, Soupis památek, 27. Politický okres roudnický, II. díl (1907), s. 17.
21
Velký sál v přízemí biskupské falce,
stav květen 2010
Foto 1 (vlevo nahoře): Otisky prken
na klenebních prsou, které na nich
po odstranění šalování zůstaly.
Foto 2 (vlevo dole): Půlkruhový pás
klenebního pole, opírající se ve zdi
o plochý úsek římsy.
Foto 3 (uprostřed nahoře): Čtvercové
klenební pole.
Foto 4 (uprostřed dole): Sloupek
s oblým dříkem a krychlovou hlavicí.
Foto 5 (vpravo nahoře): Sloupek
s osmihranným dříkem, krychlovou
hlavicí a obrácené krychlové hlavici
podobnou patkou.
Foto 6 (vpravo dole): Jedna ze dvou lodí
velkého přízemního sálu osvětlovaná
úzkým pravoúhlým okénkem s široce
dovnitř rozevřenými špaletami.
Autor fotografií: David Mikoláš
22
Lokace fragmentů románské
biskupské falce v tělese zámku
Foto 1 (vlevo nahoře): Západní křídlo
zámku v pohledu z Hlásky.
Foto 2 (vpravo nahoře): Balkon
s terasou ukrývající pozůstatky
biskupské falce.
Foto 3 (vlevo dole): Balkon s terasou
ukrývající pozůstatky biskupské falce
v pohledu od náměstí.
Foto 4 (vpravo dole): Část severního
křídla a balkon s terasou ukrývající
pozůstatky biskupské falce v pohledu
od mostu.
Autor fotografií: David Mikoláš
23
Zámecká budova,
stav prosinec 2009
Foto 1 (vlevo nahoře): Pohled na zámek
od jihu přes park Maxe Dvořáka. Vpravo
nároží zámecké jízdárny, dnes galerie.
Foto 2 (vpravo nahoře): Jižní arkádové
schodišťové křídlo s věží.
Foto 3 (vlevo dole): Mohutné volutové
konzole, zvenčí podpírající střechy.
Foto 4 (vpravo dole): Znak Zdeňka
Vojtěcha Popela z Lobkowicz umístěný
nad hlavním vchodem v zámecké věži.
Původně byl kolorován.
Autor fotografií: David Mikoláš
24
Zámecká budova
Foto 5 (vlevo): Zámecká věž opravená
v roce 2004.
Foto 6 (vpravo): Vchod v ose severního
křídla. Původně měl být hlavním
vchodem, v průběhu stavby však došlo
k rozhodnutí umístit dvě hlavní schodiště
do bočních křídel a nenarušovat tak
obytný trakt v prvním patře. O tom, že
vchod měl být významný, svědčí i
výzdoba portálu sloupky s hlavicemi,
které nesou bustu ženy a muže.
Autor fotografií: David Mikoláš
25
Historické snímky
Foto 1 (vlevo): Barokní
baldachýn nad studnou
na zámeckém dvoře.
Foto 2 (vpravo): Pohled na dvůr
se severním a východním
křídlem.
Zdroj: Stavba hradu a zámku,
Soupis památek, 27. Politický
okres roudnický, II. díl (1907),
s. 24 a 26.
26
Historické snímky
Foto 3 (vlevo): Empírová kamna
v tabulnici prvního patra.
Foto 4 (uprostřed): Empírová
kamna v saloně prvního patra.
Foto 5 (vpravo): Empírová
kamna v saloně prvního patra.
Zdroj: Stavba hradu a zámku,
Soupis památek, 27. Politický
okres roudnický, II. díl (1907),
s. 24 a 26.
27