Leden - Časopis Život v Kristu

Komentáře

Transkript

Leden - Časopis Život v Kristu
Časopis Apoštolské církve
Ročník 21
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Číslo 1 / 2009
4
Sloupek
Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li
Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ On však
odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk
živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“
(Mt 4,1–4)
Mezi tím ho prosili jeho učedníci: „Mistře, pojez něco!“
On jim řekl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte.“
Učedníci si mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco
k jídlu?“ Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil
vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo. Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím
vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke
žni. Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu
k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.
Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne. Já
jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní
pracovali a vy v jejich práci pokračujete.“
(J 4,31–38)
Tu řekl Samuel: „Líbí se Hospodinu zápalné oběti
a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle,
poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů.“
(1S 15,22)
M
ilí bratři a sestry, vážení čtenáři,
buďte požehnáni v celém novém roce! Nechť
vám Bůh oplatí vaši veškerou pomoc při vytváření našeho společného časopisu.
Poté, co jsme na sklonku minulého roku oslavili
dvacáté výročí trvání časopisu, následuje číslo, které
jej více než důstojně reprezentuje. 
Hlavním tématem je nejen
misijní
práce v Číně ale přem
devším
misie z této země vyd
cházející.
S bratrem Renem,
c
autorem
příslušných článků,
a
jsem
měl tu čest setkat se
j
doposud
dvakrát. Vždy šlo
d
o zážitek, který zůstal trvale
zapsán
v mém srdci. Setkání
z
se
s služebníkem, který slyší
a poslouchá Boha a kterému
Bůh viditelně žehná, je vždy nejen velmi povzbuzující, ale také inspirující. Věřím, že vezmete hojný užitek
i z následně zapsaného slova tak jako já.
Ježíšova víra a následná moc pramenily ze dvou
zdrojů, o kterých se hovoří ve výše uvedených verších.
Bylo to jeho osobní obecenství s nebeským Otcem
a následná poslušnost příkazů, které od něj obdržel.
Toto je prosté tajemství úspěšného křesťanského života.
V kontrastu s tímto stojí třetí citace z Písma, ve které Samuel kárá krále Saula za jeho nevěru a následnou neposlušnost Bohu.
I dnes obětují křesťané mnohé modlitby a půsty
Bohu. Někdy v pláči a s velikým nasazením. Bez poslušnosti jsou tyto oběti žel v Božích očích pouhou
ohavností.
Buďte požehnaní.
Aleš Navrátil
2
Úvodník
3
Ti, kteří zvítězí
,
Nebot tak Bůh miloval Číňany
4
10
14
Seminář bratra Rena >>>
Rozhovor s bratrem Renem
Zázrak mezi Maory
Ze života církve
15
16
Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu
Co mě zaujalo
Izrael
17
Izrael - po prezidentských volbách v USA
Úsměvné i poučné střípky z minulosti
18
Kamion >>>
Čtenáři píší
18
19
20
O
B
S
A
H
Manželské krize 3.
Eutanazie - nacistický „sociální“ program
Usmíření
Dětem
21
Lepší je dávat než brát
Svědectví
22
18
V důchodu s Ovečkou >>>
Výpravy do minulosti 4
23
Jákobova doba
Procházky světem Bible 5
24
Jeruzalém
22
Život v Kristu - časopis Apoštolské církve
Šéfredaktor: Martin Moldan
Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil
Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák
Ilustrace: Petr Fiurášek
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 20 Kč,
pro předplatitele 19 Kč, poštovné 14 Kč,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě
č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992
Jak objednat časopis
Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu:
Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504.
S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete
k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit
zvlášť každé jednotlivé číslo.
Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku
Pavel Vimpel, Zvolenská 16/34, 036 01 Martin, tel.: 043/42 89 234
Ti, kteří zvítězí
„Kdo zvítězí, bude oděn bělostným rouchem
a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž
přiznám se k němu před svým Otcem a před
jeho anděly.“
(Zjevení Janovo 3,5)
D
razí bratři a sestry,
srdečně Vás zdravím a na prahu nového roku Vám přeji hojnost Božího požehnání, milosti a pokoje. Podobně
jako závěr roku bývá podnětem k hodnocení, tak počátek nového roku je charakteristický novými očekáváními, tužbami,
možná předsevzetími. Loňský rok s osmičkou na konci proběhl ve znamení
silných otřesů na světových finančních
trzích, dokonce i v naší zemi je situace
nejistá: Na jednu stranu nás ekonomičtí
odborníci ujišťují o stabilitě našich bank,
na druhou stranu se hovoří o desítkách
tisíců lidí, kteří pravděpodobně tento
rok přijdou o práci. S jakým očekáváním
můžeme jako křesťané vkročit do tohoto roku?
Jako výchozí text tohoto zamyšlení
jsem zvolil verš z knihy Zjevení – jsem
přesvědčen, že slova, která apoštol Jan
přijal od Pána a předal je církvi, mají prorocký rozměr i pro náš čas. Slova „Kdo
zvítězí“ nás odkazují na skutečnost, že
jde vlastně o boj, válku v pravém slova
smyslu. V kontextu celé knihy Zjevení vidíme, že jde o boj ustavičný, od stvoření
světa až po jeho zánik. Není čas míru –
a to je něco, čemu mnozí křesťané nerozumí. Jsme zvyklí používat termíny „mír“,
„válka“ pro ozbrojené konflikty mezi národy, při kterých teče krev a řinčí zbraně.
Bible nám ukazuje, že podstatou všech
válek a konfliktů je vzpoura proti Stvořiteli. Nehledě na to, zda jde o ozbrojený konflikt mezi světovými velmocemi či
hádku mezi manželi, skutečnou příčinou
je hřích na zemi.
My křesťané bychom nikdy neměli propadnout pokušení domnívat se, že žijeme v míru. První křesťané to dobře věděli: Sledujeme-li pečlivě kontext našeho
verše, zjistíme, že válka má řadu různých
aspektů. Jsou to například falešní proroci a různá učení, která ohrožovala život
církve, ale i nebezpečí ochladnutí a ztráty lásky, pýcha, pronásledování. Na jednu
stranu rozdílné vlivy, na druhou stranu
společný jmenovatel. Jde o různé ďábelské strategie, jak rozdělit církev od následování jejího Pána. V podobném duchu
kázal i apoštol Pavel, kdy přirovnával život křesťana k válečníkovi, který se „nezaplétá do záležitostí obyčejného života, aby
obstál před tím, kdo mu velí“ (2Tm 2,4).
Život se skládá z různých zápasů, v některých prohráváme, jiné jsou vítězné.
Ale zápas jako celek skončí teprve tehdy, až budeme jednou stát před Pánem.
Ježíšova slova nepředstavují hodnocení
jednotlivé životní epizody, nýbrž zaslíbení pro ty, jejichž život bude korunován
úspěšným bojem. Ano, křesťanský život
je zápas, a to i přes to, že věříme ve spasení z milosti. Ve chvílích, kdy píši tento úvodník, cítím, jak důležité je právě
to, abychom pochopili závažnost tohoto
boje. O jaký boj jde v našem případě?
Předně myslím na to, abychom si uvědomili, že náš život je bojem, a to bojem
na život i na smrt. Z pochopení této reality pak pramení i nová zodpovědnost
k životu. Je to jiný boj, než známe z fotbalových hřišť či počítačových her. Tyto
boje mohou být velmi napínavé i dramatické, ale v podstatě u nich zas o tolik nejde. Pochopení reality tohoto změní náš
pohled na církev, evangelizaci, hřích i na
život jako celek. Vytratí se lehkovážnost,
povrchnost, bude obnoven cit pro hodnotu lidské duše.
Pochopení a přijetí života jako ustavičného zápasu vnese také obnovu do našeho vnímání závazku a smlouvy. Jednou
z forem smluv je například manželství:
Lidé jakoby neuměli za svůj vztah bojovat, stále častěji vidíme, jak je tolerován
rozvod. A to i v církvi. Dokonce můžeme
slyšet názory typu „Určitě není Boží vůlí,
aby takto trpěl, trpěla.“ Vnímám, že krize
rodin a manželství se nevyhýbá ani církvím a křesťanům. Přesto, že jsme podnikli a dále budeme podnikat různé kroky
pro zlepšení situace v této oblasti, ke
skutečné změně nedojde, pokud se lidé
nenaučí duchovně bojovat.
Nejde jen o manželství: Mnohokrát
jsem se modlil s lidmi za situaci v jejich
zaměstnání, kdy byl problémem šéf, se
kterým si nerozuměli. U některých lidí
se mi zdálo, že mají vyloženě smůlu na
špatné nadřízené. Díky tomu museli měnit jedno zaměstnání za druhým. Nebo
je problém někde jinde? Mohl bych pokračovat – co třeba sbor: „Když ten můj
pastor je takový a takový… Uvažuji, že asi
vystoupím…“
Netvrdím, že v uvedených případech
nebylo jádro pravdy (naopak, utrpení lidí,
s nimiž jsem se setkal, bylo nefalšované),
ale jde mi o něco jiného: Mám pocit, že
jsme generací, která z boje utíká, místo
aby do boje šla. Řešením problému je
útěk od něj. Jsme generací, která neumí
a nechce snášet bolest a utrpení. Povzbuzujeme se v tom falešnou vírou, že „milující Bůh by přeci nic takového nedopustil,
tak v tom musí mít prsty ďábel“.
Když mluvím o boji a o vítězství, co je
podstatou toho boje? Předně tedy, boj
představuje nestandardní situaci. Není
to čas odpočinku ani radovánek. Rádi bychom zůstávali déle na travnatých nivách
a na klidných místech u vod, ale místo
toho musíme vzápětí čelit údolí stínu
smrti (Ž 23). Běda církvi, která se zabydlí
v pohodlí a odmítá podstupovat nebezpečí!
Boj je spojen také se sebezapřením. Voják bojuje pro něco, nikoli proto, že jej to
baví. Pro svůj cíl je ochoten riskovat a zapírat sám sebe. Nehledě na to, zda bojuje
za svou vlast, či bojuje jako voják Ježíše Krista pro nebeskou odměnu, sebezapření je nutným postojem. V této souvislosti se mi vybavují slova misionáře
v Číně, bratra Rena
(zmiňoval jsem jej
i v minulém Úvodníku): Tento bratr
říkal, že křesťanům
na Západě – a tím
myslel i naši zemi
– je dáno nést jiný
kříž než křesťanům
v Číně. Jiný, avšak
stejně těžký. Kříž,
který nese čínská
církev, souvisí s pronásledováním. Jaký
bude náš kříž? Osobně se domnívám, že
náš kříž souvisí s ochotou brát na sebe
břemeno boje, tedy i určitého odříkání
a sebezapření. Ať se již jedná o jakékoli
osobní problémy (manželství, sbor, zaměstnání), nebo o modlitby za probuzení v našem národě, vždy platí: Víra, která
nic nestojí, za nic nestojí.
Rok, který je před námi, nemusí být
lehký. Snadný však nebyl ani ten loňský.
Vykročme tohoto roku posíleni novou vírou v Pána Ježíše Krista, novým odhodláním bojovat, novou ochotou nést i Ježíšův kříž a pak uvidíme i nová vítězství!
Martin Moldan,
biskup AC
Úvodník
Ročník 21, leden 2009
3
ŽIVOT V KRISTU
Nebot tak Bůh miloval Číňany…
Nebot tak Bůh miloval Číňany
Seminář bratra Rena na pastorálce v Kolíně dne 7. 11. 2008.
4
S
e svojí rodinou v Číně žijeme už 26
let. Víte, že jeden z pěti lidí, žijících
na zeměkouli je Číňan? Jen v samotné Číně jich žije 1,3 miliardy. Slovo Čína
znamená Říše středu, protože Číňané
vždycky věřili, že centrem světa je Peking.
Každý z nás se soustředí na to, že se jednoho dne dostane do Nebe. Když se potom v Nebi začneme procházet, na něco
narazíme. Každý pátý člověk, kterého potkáte, bude vypadat jako Číňan. Protože
největší národností v Nebi budou Číňané. Čínští bratři mají svého vlastního
Jana 3,16: „Pán Bůh tak miloval Číňany, že
jich proto tolik stvořil.“ A je velmi těžké se
s nimi o tom přít. Opravdu věří, že nebeským jazykem je čínština.
Na dálném východě Pán Bůh dělá obrovské věci. Právě v Číně se odehrává
největší probuzení, které kdy bylo. To
probuzení trvá už třicet let. Známe jednotlivé zmínky o probuzeních, která zasáhla západní svět, ale pokud tam přijdete pět let poté, často už nenajdete žádné
známky. Ale v Číně už probíhá probuzení třicet let. Každý den, právě i dnes, přichází ke Kristu více než třicet tisíc lidí.
Každý měsíc jeden milión Číňanů přijme Krista. To znamená, že každý rok pozná Ježíše dvanáct milionů Číňanů. Přes
všechny těžkosti, přes všechna pronásledování, utrpení, uvěznění, nic z toho
nedokáže zabránit šíření Božího království. V Číně zažíváme, to, co zaznamenává Bible, že evangelium je Boží mocí ke
spasení těch, kteří uvěří. Když cestuji po
Číně, jsem udiven tím, jak lidé reagují na
evangelium, jak jsou jejich životy zcela
proměněny.
Historie křesťanství v Číně
Křesťanská historie v Číně se počítá
asi na dvě stě let. Roku 1807 vstoupil na
území Číny první úspěšný západní misionář. Jmenoval se Robert Morrison, byl
to Skot a byl vyslán Londýnskou misijní společností. Přišel do Číny a zjistil, že
se jedná o národ absolutně nedotknutý
evangeliem, a proto se rozhodl zasvětit
svůj život překladu Bible do čínštiny. Po
třiceti letech práce byl v roce 1837 schopen předložit čínskou Bibli hrstce věřících, kteří tam tehdy byli.
Trvalo dalších dvacet let, než přijel další hodně známý misionář do Číny. V roce
1853 to byl anglický misionář Hudson
Taylor. Bylo mu tehdy 21 let. Přijel do
Číny a začal cestovat po celém národě. Také cestoval mezi Británií a Čínou.
A volal lidi: „Pojďte a přineste evangelium Číňanům. Jsou tam stovky milionů
lidí, kteří ani jednou neslyšeli o Ježíši.“
Velmi brzo se z Číny stalo veliké misijní pole, kam přicházely stovky misionářů.
Hudson Taylor založil misijní společnost,
kam se přidala spousta misionářů. Takže
v roce 1903 už pracovalo v Číně asi 8 000
západních misionářů asi v 360 různých
misijních společnostech.
Hudson Taylor
V Šanghaji toho roku byla misijní konference, na kterou přijelo asi 2 000 misionářů, a ti rozhodli, že si rozdělí Čínu
na kusy jako koláč. Dívali se, kolik má
každá misie misionářů, a vypočítali teritorium, které by mohli zasáhnout, takže
po následujících padesát let měli misionáři svoje vlastní regiony, kde mohli kázat. Když třeba cestovali do práce přes
Čínu, měli zakázáno sdílet se s evangeliem, dokud nedorazili do svého teritoria.
Teprve tehdy mohli začít kázat a založit
svůj sbor. Takže letniční kázali letničním, metodisté rodili metodisty, baptisté
zakládali baptistické sbory, luteráni přiváděli luterány a katolíci zakládali katolické misie, bylo tak prezentováno tři sta
různých Ježíšů. Mohli jste potkat starou
čínskou babičku a zeptat se jí: „Kdo jsi?“
A její odpověď by byla: „Já jsem německá
luteránka.“ Něco na tom nebylo v pořádku. Protože na jejím obličeji bylo z toho
luteránství tak málo poznat a už vůbec
nic německého. Ale natolik adoptovala
identitu německého luteránství, že prodchlo její osobnost.
Populace v Číně se proti tomu postavila. Řekli: „Nepotřebujeme jiného Boha,
protože v Číně máme tolik bohů, nepotřebujeme velkého bílého Boha s velkým
nosem.“ Tak vzniklo velké nepřátelství
a nevraživost mezi nemnoha křesťany
a mezi zbytkem populace. A tisíce křesťanů, kteří přišli ke Kristu, byly zabíjeny
svými vlastními rodinnými příslušníky,
protože přijali cizí „ďábelské náboženství“.
V Číně vzniklo takové pořekadlo: „Jeden
další čínský křesťan znamená o jednoho
Číňana méně.“ Nemohl jsi být Číňanem
a zároveň křesťanem. Pokud jsi přijal Ježíše, ztratil jsi svoji přirozenou identitu.
Dříve než pokročím, chci opravdu
vzdát čest všem misionářům. Protože „Pojďte, shromážděte se na jednu velkou
byli zcela vydáni myšlence přinést Číně pastorskou konferenci, zkuste analyzoevangelium. Byli za to ochotni zaplatit vat situaci a podívejte se do budoucna.“
velkou cenu, hodně trpěli, lidé byli vůči jaké by viděl výsledky? Po 150 letech minim velice nepřátelští, ale oni zůstali věr- sijní práce tu bylo více než 10 000 misiní ve službě Bohu. Sloužili chudým, slou- onářů, 360 různých církví a dohromady
žili nemocným a šířili vzdělání. Během už 800 000 čínských křesťanů. Určitě by
tohoto období vznikla v Číně spousta nikdo z vás nesouhlasil, kdyby Bůh miškol a nejlepších nemocnic, které byly sionářům řekl: „Všechny vás posílám do
založeny právě křesťany. Rovněž spous- předčasného důchodu.“ Nikdo by neta charitativní práce se děla právě skrze chtěl z Číny odejít, protože tihle misiomisionáře. Ale nějak v tom lidé neviděli náři přece přišli do Číny, aby zde zemřeli.
Proto povstal muž jménem Mao Ce-tung.
Kristovu lásku.
Opravdu pevně věřím, že byl poslaný Bohem. Jediný problém s Mao Ce-tungem
Mao Ce-tung
Pán Bůh se rozhodl, že všechno změní. byl, že nevěděl, že je poslaný Bohem,
Roku 1949 už v Číně pracovalo asi 10 900 a tak si usmyslel, že on je bohem sám; zamisionářů. Kdyby
y y tehdyy Pán Bůh řekl: čal jjednat jjako by byl Bohem, ale přitom
všechno, co dělal, sloužilo
Božím záměrům.
V roce 1949 začal vyhánět
všechny misionáře z Číny.
V padesátých letech už nebyl v Číně ani jediný misionář. A pak se Mao rozhodl,
že vymaže jakoukoli známku křesťanství z Číny. Rozbil a zničil všechny křesťanské budovy, spálil všechnu
křesťanskou literaturu včetně Biblí, poslal všechny čínské pastory, vedoucí besídek,
chváliče do pracovních táborů, takže koncem padesátých
let jste na povrchu neviděli
nic křesťanského. Ale Pán
Bůh pracoval jiným způsobem. Dnes víme, že Pán Bůh
Čínu v roce 1949 neopustil.
Pán Bůh začal něco dělat,
něco, co bylo šité akorát na
míru Číňanům. Začal představovat Ježíše Krista, svého
Syna, jako Spasitele, jako Pána, pro každého Číňana. Začal zprávu evangelia dělat čínskou.
Kvůli Maovi najednou zmizely zdi kostelů, zmizeli pastoři, zmizely Bible, takže co zůstalo? Když Ježíš vystupoval do
Nebe, řekl svým učedníkům: „Až vstoupím ke svému Otci, pošlu vám Ducha
svatého, který s vámi bude na každý den.
On vás vyučí, On vám připomene a On
vás ochrání. Amen. A to jsme uviděli
i v Číně. Zůstali roztřepaní křesťané, věřící bez svých duchovních otců a matek.
Všichni zápaďáci odešli, všichni pastoři,
kteří s nimi dělali různé semináře a konference, najednou zmizeli. Nebylo žádné
místo, kde by se mohli pravidelně setkávat, žádná Bible, kterou by si moli číst, co
v téhle chvíli mohli dělat? Jedinou věc.
Církev v Číně šla na kolena. Po nocích se
shromažďovali a volali: „Ó Bože nebeský,
jestliže nám nepomůžeš, všichni zemřeme.“ A jak takhle tisíce a tisíce světýlek
zářilo směrem do Nebe, On začal na tyto
modlitby odpovídat. A dělal veliké věci,
nadpřirozená zaopatření. Mám nesčetná
svědectví z Číny, kdy pastoři byli odvedeni do pracovních táborů, kde ten nejnižší trest byl dvacet let, většinou zanechali za sebou manželku a pět až osm dětí.
Nebyli tam žádní další křesťané, kteří by
této pastorské rodině přinášeli podporu.
Ráno, když ženy otvíraly dveře, nacházely
tam jídlo. Byly udiveny. Odkud se to jídlo
vzalo? Přinesly ho dovnitř, připravily jídlo
pro celou rodinu a chválily Boha. A další
ráno, když vycházely ven, jídlo tam bylo
opět. Tak ho zase vzaly a přinesly dovnitř,
zase se najedli, znova a znova, každý den
znovu, měsíce, rok za rokem. Pán Bůh se
staral.
Protože vládl Mao, všechno zkolabovalo. Období tzv. Velkého skoku vpřed
Nebot tak Bůh miloval Číňany
Ročník 21, leden 2009
5
Nebot tak Bůh miloval Číňany
ŽIVOT V KRISTU
(1958-1960) přineslo hladomor s třiceti
miliony mrtvých. Mnozí byli pod velkým
tlakem. Tihle čínští křesťané už pochopili,
že Bůh je Bohem, který odpovídá na naše
modlitby. Chodili za svými sousedy a říkali: „Milý sousede, mám pro tebe dobrou zprávu: Bůh žije. A On odpovídá na
modlitby. Chceš, abych se s tebou modlil,
aby ti Bůh pomohl? Třeba jsi nemocný,
nebo nemáš co na jídlo, něco potřebuješ.“ A lidé říkali: „Ano. Jestli mi můžeš
pomoci, modli se za mě.“ A tak se modlili,
a děly se veliké zázraky. Všude. Lidem se
otevíraly oči. Zatímco Mao vyznával, že
Bůh je mrtev, vzkříšený Ježíš se v Číně
dotýkal lidských srdcí.
Bratr Yun
Už asi patnáct let spolupracuji s bratrem Yunem (bratr Yun je u nás známý
z knihy Boží muž). Už během jeho prvních krůčků ve víře lidem zvěstoval Krista. Když přišel na nové místo, pozval
všechny nemocné dopředu a říkal: „Pojďme společně pokleknout a pojďme teď
všichni volat jméno Ježíš!“ a to bylo na
viditelném veřejném místě ve vesnici.
Pak se sdílel se svědectvím o svém otci,
který umíral na rakovinu a byl zázračně
uzdraven, když volal k Ježíši. Lidé udělali, co jim bratr Yun řekl, Duch svatý jednal. Jeden za druhým nemocní povstávali
a volali: „Jsem uzdravený, opravdu!“ Bratr Yun vstal a řekl: „Usmívej se, protože Bůh je dobrý.“ Pak říkal evangelium.
A zeptal se: „Chceš přijmout Ježíše, který
tě právě uzdravil?“ Všichni řekli: „Samozřejmě, že chci. Já potřebuji Boha, který
se o mě stará.“ Tak lidé přijímali Ježíše.
bratr Yun
6
Potom bratr Yun říkal, že je napsáno
v Bibli, že ti, kteří nevěří v Ježíše, můžou přijít a můžou vás zmlátit. Když vás
praští do tváře, začněte se smát, jako že je
to něco úžasného a řekněte jim: „A proč
mě nepraštíš ještě sem?“ Asi po roce přišla do nějaké vesnice, kde bylo několik
set lidí, policie a zjistili, že to jsou všechno křesťané. Ti přece v nové Čínské lidové republice nemůžou být. Přišlo asi sto
policistů a začali je mlátit. Křesťané se
začali usmívat, a čím více dostávali ran,
tím více se smáli. Policisté se ptali: „Kdo
vám řekl, že se máte smát?“ Věřící řekli:
„Bratr Yun.“ Tak ho začali hledat, velmi
brzy ho objevili a zatkli ho i s jeho maminkou. A rozhodli, že to jsou kontrarevolucionáři, proto je musí vyobcovat
z Číny. Svázali jim ruce za záda a všechny ostatní svázali do jedné řady. Přinesli slaměný klobouk, na který čínsky napsali, jaký je jejich zločin: „Tito lidé věří,
že Bůh je pořád živý a ve jménu Ježíše
vyznávají, že Bůh uzdravuje. To je jasná
hereze protože přece v Číně Bůh nežije.“
Pak jim přikázali, aby s tím nápisem šli
a po obou stranách cesty se shromáždily
tisíce lidí. Někteří na kolonu házeli cihly
a bratr Yun mi říkal: „Když jsem takhle
šel za maminkou, říkal jsem: ‚Pane Ježíši, jak je tohle možné?‘ Všechno, co děláš
v Číně, je tak dobré, tak proč tě tak nenávidí?“ A Bůh mu řekl: „Vydrž chvilku,
uvidíš.“ Tak každý den chodili čínskými
vesnicemi, nakonec byli na policejní stanici znovu zmláceni, a potom je propustili.
Když se vrátili domů, asi po deváté hodině večer, se ozvalo zaklepání na dveře,
takové tiché. „Už jste doma, zpátky? Mohl
bych vstoupit?“ „Když jsem četl, že věříte,
že Bůh je živý a že Ježíš i dnes uzdravuje
nemocné, já bych moc potřeboval, abyste se za mě modlili. A slibuji vám, že to
nikomu neřeknu.“ Tak se za něho modlili
a Ježíš ho uzdravil. Pak mu řekli evangelium a zase se modlili. Samozřejmě, začali přicházet další lidé. Začali navštěvovat
své přátele a známé: „Mám tajemství, nikomu to prosím neříkej. Šel jsem tam do
toho domu, tam byla ta žena a její syn.
Modlili se za mě a já jsem byl uzdravený.“ A více a více lidí přicházelo k Ježíši.
Takhle si Bůh založil svoji církev. Církev,
zrozenou ze zázraků, skrze zvláštní divy
a úžasné věci.
V roce 1978, asi po třiceti letech diktatury nebyla v celé Číně jediná církevní
budova. Poté, co Mao zemřel a my jsme
se mohli vrátit zpátky do Číny, se někteří křesťané setkali s vdovou po Mao
Ce-tungovi. Ptali se: „Jaký je teď status
křesťanství v Číně?“ Začala se smát a řekla: „Víte, v Čínské lidové republice jsme
Boha poslali do důchodu. V Číně nejsou
žádní křesťané. Tady je jenom jedna jediná Bible, a ta je v muzeu historie. Přestěhovali jsme křesťanství do muzea.“ To
bylo v roce 1978. Ale nevěděla, o čem
mluví. Kdybyste šli do Pekingu dnes
a navštívili byste to muzeum, viděli byste tam Mao Ce-tunga. Ale Ježíš pořád
žije. A jeho církev roste. V roce 1949 bylo
v Číně 800 000 pokřtěných následovníků Krista. O šedesát let později, dnes, po
všem tom pronásledování, pálení Biblí,
ničení kostelů, zavírání do vězení církev
vyrostla na více než 130 milionů následovníků Ježíše. Chvála Bohu. Je to zjevení té moci evangelia Ježíše Krista. To by
se nikdy nestalo, kdyby misionáři zůstali v Číně. To by bylo absolutně nemožné. Ježíš se měl stát Ježíšem pro každého
Číňana.
Pořád ještě musíte jít dál. Svět je kulatý. Když začínáte v Jeruzalémě a chcete
jít na úplný konec, tak musíte udělat kolečko. Když dojdete až na „konec světa“,
tak jste udiveni: „Už jsem tady někdy byl.
Tady to všechno začalo.“
Proč vám tohle říkám? Asi před sedmdesáti lety Bůh začal mluvit ke své církvi v Číně. To bylo ještě v době, kdy byli
v Číně zahraniční misionáři. Čínští křesťané se modlili a Bůh je volal, aby se vydali
na cestu směrem na západ, směrem k Jeruzalému. Už tehdy se rodila vize „Zpět
do Jeruzaléma“. Číňané se o tom sdíleli
se západními misionáři: „Máme Boží povolání. Bůh chce, abychom šli do islámského světa. Bůh chce, abychom přinesli
evangelium do každé vesnice mezi námi
a Jeruzalémem.“ Ale zahraniční misionáři jim říkali: „Hm, dobře. Ale teď nemůžeš
jít nikam. Dokud každý Číňan nebude
znovuzrozeným křesťanem. Protože jsme
pohled z Olivetské hory na Jeruzalém
přišli do Číny a to je teď misijní pole.
Když odejdeš, co tady budeme dělat? Mumu: „Pomoz nám.“ Přes noc se celé na- síš tu zůstat.“ Máme někdy podobný způZpět do Jeruzaléma
Světová misie začala před dvěma tisí- směrování misie přesunulo do Evropy, sob myšlení. Myslíme si, že světová misie
ci lety. Když Ježíš stál na Olivetské hoře, západním směrem. Stejné nasměrování, je zaměřena pouze ze Západu do zbytku
řekl učedníkům: „Dostanete sílu Ducha které Pán Ježíš ukazoval, když řekl: „Když světa. V našem myšlení je misionář vždy
svatého, který na vás sestoupí, a budete mi na vás Duch svatý přijde, budete mi svěd- bílý, vysoký, který jde k barevným a vysvědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Sa- ky v Jeruzalémě.“ Byl jsem tam několikrát. kládá jim o Ježíši. Podobně smýšleli i tito
mařsku a až na sám konec země.“ (Sk 1,8) Když stojíte na Olivetské hoře a díváte se zahraniční misionáři v Číně. A tak misionáři vizi zastavili. Čínští křesťané, kteZkuste takhle přemýšlet nad jednodu- směrem na Jeruzalém, vidíte bránu,
ří ještě před revolucí chtěli odejít
chým rybářem. Věděl, kde je Jeruzalém, která se jmenuje Zlatá. To je Výz Číny, byli z církve vyhnáni.
protože když na hoře stojíte, vidíte měs- chodní brána Jeruzaléma. JeJenom málo z nich mohlo
to. Jeruzalém je hned přes údolí. Věděl, žíš ukazoval směrem k JeČínu opravdu opustit.
kde je Judea, věděl, kde je Samaří, ale ab- ruzalému a dále na západ.
Když v roce 1949 přisolutně neměl představu o tom, kde je 1800 let šlo evangelium
šel k moci Mao, všechny
konec světa. Když byl apoštol Pavel na západním směrem, až
hranice zazdil. Mnozí
druhé misijní cestě v Malé Asii, zjevil se došlo do Číny. Je Čína
misionáři, kteří pracomu muž z Makedonie, z Evropy, a řekl tím koncem světa? Ne.
Nebot tak Bůh miloval Číňany
Ročník 21, leden 2009
7
Nebot tak Bůh miloval Číňany
ŽIVOT V KRISTU
vali v západní oblasti Číny, byli chyceni stane.“ 400 pastorů zažilo něco jako eleka odsouzeni k dlouhému vězení. Znám trický šok. Duch svatý na ně sestoupil
osobně několik těchto bratří. To bylo ko- a jejich oči byly nadpřirozeně otevřeny.
lem padesátého roku, kdy byli předve- Přišli, klekli si k němu a řekli mu, aby na
deni před soud právě proto, že měli vizi ně položil ruce. A říkali: „Chci jít a pokra„Zpět do Jeruzaléma“. Byli odsouzeni k 45 čovat ve vizi.“ Vize „Zpět do Jeruzaléma“
letům vězení a jenom málo z nich přeži- byla přenesena na 400 pastorů. To byl zalo. Ale vize přežila. V osmdesátých letech, čátek misijní vize čínské církve.
Když jsem byl naposledy v České repoté, co zemřel Mao Ce-tung, když přišel
k moci nový prezident, se staly některé publice, moc jsem o tom nevěděl. Ale
věci jednoduššími a církev začala vystu- asi tak před deseti lety mi Pán Bůh otepovat na povrch. Poté, co třicet let žili vřel oči. Začal ke mně mluvit o tom, co
v totální temnotě, začali být viditelnější. udělá na konci věků. Kdy dá povstat velTisíce odvážných evangelistů začalo ces- ké vlně své přítomnosti, která se převalí
tovat po celé Číně, začali kázat, jedna ro- přes svět buddhistů, hinduistů a islámu
dina sdílela evangelium druhé a miliony zpět do Jeruzaléma. Něco zvláštního se
lidí přicházely ke Kristu. Pán Bůh znovu děje v domě Buddhy, v domě hinduistů
začal mluvit o vizi „Zpět do Jeruzaléma“. a v domě Mohameda. Království Boží přiV roce 1989 proběhlo zvláštní setká- chází v moci Boží.
ní, na kterém bylo shromážděno asi 400
Severní Korea
pastorů. Byl mezi nimi starý osmdesátiChci vám říct něco, co jste ještě neslyletý bratr a seděl docela vzadu. Nikdo ho
neznal, protože byl čtyřicet let uvězněn. šeli. Když celá vize „Zpět do Jeruzaléma“
Celá jeho generace už byla vymazána, byla zjevena nynějšímu vedení církve
manželka zemřela ve
vězení, dítě zemře-lo ve vězení, všichni
jeho
spolupracov-níci zemřeli. Najed-nou Duch svatý začal
mluvit. Bratr povstal,,
přišel dopředu a za-čal se sdílet. Přišly
slzy. Byl to Simon
Tsao. Řekl: „Není to
možné, modlil jsem
se, plakal jsem a čas-to jsem bděl, po čty-řicet let. Modlil jsem
se za vizi „Zpět do
Jeruzaléma“, ale teď
věřím, že se to asi ne--
8
v Číně, začali jsme se setkávat. Hodiny,
celé dny a noci, jsme strávili společně
v modlitbách a prosili jsme Boha: „Ukaž
nám, kde začít. Kam chceš, abychom šli?
Kam chceš, aby šli misionáři z Číny? Pán
Bůh k nám mluvil: „Začnete v Severní
Koreji.“ Říkal jsem si: „Ó můj Bože. Asi
si děláš legraci, že? Jak by se tohle mohlo
stát?“ Mnozí mí přátelé v Severní Koreji
vedou charitu, dávají chléb, sójové mléko a spoustu dalších potravin hladovým
dětem, a všichni, kteří tam takhle pracují,
jsou zklamaní. Protože těm lidem nemohou říct: „Tenhle chléb je od Ježíše.“ Lidé
v Severní Koreji to vůbec nevědí. Takže neslyší evangelium. Patnáct let práce
a ani jeden křesťan. Všichni jsou už zklamaní. Společně s čínskými bratry jsme šli
za severokorejskými pracovníky a řekli
jsme jim, že Bůh začíná povolávat v Číně
misionáře do Severní Koreje. Začali se
smát, a říkali: „Tak hodně štěstí.“
Ale Pán Bůh pak pokračoval a dal nám
nápad. Je zakázáno mít v Severní Koreji Bibli. Když se stanete křesťanem v Severní Koreji, následuje trest smrti. Buď
okamžitý anebo smrt v pracovním táboře. Tak co s tím? Jsi ochoten zemřít? Jestli
ano, tak věř Ježíši a oni tě zabijí. Tak jsme
se modlili: „Bože, jak tam dostaneme tvé
slovo? Jak můžou uvěřit, když neslyšeli?
Když nemohou číst, jak uvěří? Je to nemožné.“ A Pán Bůh nám dal odpověď. Začali jsme vyrábět Bible – i když ji nemám
v ruce, přesto mám na svém těle dvanáct
Biblí ve čtyřech jazycích, právě teď. Vidíte je na mně? Takže takhle se můžu procházet po Severní Koreji s dvanácti Biblemi ve čtyřech různých jazycích a nikdo
o tom neví. Můžou mě prohledat, a pořád je mám. Tohle nám Pán Bůh ukázal:
Přehrávač MP3. V tom jsou 2GB paměti, takže na to můžete nahrát celou Bibli,
k tomu dalších sto hodin vyučování, pak
si k tomu můžete dát sluchátko a můžete
poslouchat, hodiny, hodiny a hodiny. To
je samozřejmě v Severní Koreji nelegální.
Ale dá se to schovat
snadněji než kniha.
Založili jsme společnost a v lednu 2008
jsme byli schopni přenést přes hranice první přístroje. Rozdáváme je lidem, kteří tak
poprvé v životě slyší evangelium Ježíše
Krista. Nikdy neslyšeli, že Bůh miluje člověka v Severní Koreji,
že dokonce zemřel za
jejich hříchy. A lidé se
úplně nadchli. Začali se setkávat. Takhle
po půlnoci, s těmito
mašinkami a sluchátky. Poslouchají, předávají si sluchátko a další poslouchají,
a Duch svatý začíná jednat.
Jeden z prvních Severokorejců, který
přišel ke Kristu skrze tento přístroj, byl
bratr, který v lednu 2008 tajně přešel zamrzlou řeku ze Severní Koreje do Číny,
aby hledal jídlo. Řekli mu, že podél čínské hranice je pár domků, kde na stěně
mají takový malinký křížek. A řekli mu:
„Lidé v těch domech jsou velice laskaví.
Dají ti jídlo a pomůžou ti. A nebude tě
tam čekat čínský policista. Takže hledal
domy s malým křížkem, až jeden našel.
Vstoupil zrovna ve chvíli, kdy byl v domě
jeden z mých spolupracovníků, a řekl,
co se děje. Jak je pro něj jako otce
rodiny těžké vidět děti, které umírají hladem. „Dáme ti jídlo. Ale
předtím, než se vrátíš zpět, ti
musíme něco říct.“ A řekli mu evangelium. „To,
co jsme ti dneska
řekli, jsi možná
plně
nepochopil,
ale dáme ti toto MP3.
Schovej to a začni poslouchat, až se vrátíš zpátky do Severní
Koreje.“ On tak učinil
a skrze tento malinký
přístroj se stal křesťanem.
Na podzim se vrátil
zpátky do Číny. Tentokrát byl hodně nemocný. Byl v Severní Koreji
v nemocnici a doktoři zjistili, že má rakovinu slinivky. Řekli mu: „V celé Severní
Koreji se nenajde nikdo, kdo by se odvážil vás operovat. Jediná vaše naděje je
jít do Číny, tam by vás někdo mohl operovat.“ Takže požádal o výjezdní doložku
z důvodu nemoci a dostal na dva měsíce vízum do Číny. Překročil řeku a přišel
zpátky k domu s malým křížkem. „Jsem
velmi nemocen. Zítra ráno musím jít do
nemocnice. Možná mi nějak pomůžou,
ale spíš zemřu.“ Bratr mu řekl: „Předtím
než půjdeš, chceš, abychom se společně
modlili?“ „Samozřejmě.“ Tak společně
poklekli a modlili se. Požehnali bratrovi a další ráno, když přišel do nemocnice,
začali mu dělat vyšetření. Jedno vyšetření,
druhé, třetí, a pak mu řekli: „Vy nemáte
žádnou rakovinu. S vaším tělem je všechno v pořádku.“ Bůh ho úplně uzdravil.
A teď má vízum na dva měsíce. Řekl nám:
„Už mám dvanáct lidí ve skupince. Ale já
chci založit více skupinek a církví.“ A tak
je teď vzděláván v tom, jak být zakladatelem sboru. Bůh je mocný. A On si dokonce může použít i přístroje. Chvála
Bohu.
Tibet
Bůh dělá v Tibetu úžasné věci. Už dva
roky máme ve Lhase hotel, ve kterém bydlí 37 čínských misionářů. Je to ten nejlepší hotel ve Lhase. Říkají, že jídlo je tam
velmi dobré, ale nevědí, že když se jídlo
v kuchyni chystá a když přichází číšník,
aby je vyzvedl, tak jídlo požehná ve jménu Ježíše a prosí: „Pane, osol trochu toto
jídlo, když to budou lidé jíst, aby byli žízniví po tobě.“ Když pak jedí, vrací se a říkají: „Takové dobré jídlo jsem už dlouho
nejedl.“ A jsou ještě žíznivější. Když přijdou na svůj pokoj a uléhají na polštář,
nevědí, že nevinné dívky, které se na ně
smějí a radostně je vítají a uklízejí pro ně
pokoj, jsou Ježíšovy lvice. Když uklízečka přijde do pokoje, perfektně všechno
uklidí, ale potom položí ruku na polštář
a modlí se za přítomnost Ducha svatého.
Když pak hosté ulehnou na polštář, vůbec nechápou, kdo k nim tak mluví.
Minulé léto jsme cestovali minibusem
do Himálaje. Byli tam s námi misionáři
pracující v rámci vize „Zpět do Jeruzaléma“, celkem asi šest lidí. Jak jsme jeli
po ulici, uviděli nás cestující mniši. Začali mávat, protože už byli hodně unavení
a chtěli svézt. Šest lidí plus osm mnichů,
v minibusu už bylo čtrnáct lidí. Když je
v šestimístném autobuse tolik lidí, nepotřebujete rozhlas, protože jsou tak blízko
vás, že musí slyšet. A křesťané začali říkat
evangelium. Během následujících dvou
hodin jeden mnich za druhým přijímal
Ježíše Krista. Je to nemožné? Ale ne pro
Boha. Protože s Bohem je všechno možné. Osm mnichů bylo tak nadšených,
že říkali: „Musíte přijít do našeho
kláštera. Tam je nás asi šedesát, přijďte a řekněte
Nebot tak Bůh miloval Číňany
Ročník 21, leden 2009
Cesta Tibetem „Zpět do Jeruzaléma“
9
Nebot tak Bůh miloval Číňany
ŽIVOT V KRISTU
nám víc o Ježíši.“ S třesoucími se koleny
tam šest misionářů přišlo, sedli si a šedesát mnichů kolem nich jim naslouchalo, velmi pozorně. Z jednoho kláštera za
druhým si Pán Bůh staví svoje Království,
které brány pekla nezastaví. Bůh jedná
mezi buddhisty.
Už jsme to viděli třeba před pár měsíci v Číně. To místo, kde 12. 5. bylo velké
zemětřesení v Číně, bylo jedním z center
lámaistického buddhismu. Viděli jsme tisíce lidí postižených zemětřesením, kteří
poznali Ježíše Krista. Dostal jsem žádost:
„Potřebujeme aspoň sto tisíc Biblí.“ Pořád
žijí ve stanech a vznikají tam stovky nových církví a lidé přichází k Ježíši. I dům
Buddhy se třese.
to neděje u mě ve sboru, tak se to neděje
nikde na světě.“ A nemodlete se takovou
tu hezkou letniční modlitbu, která vypadá asi takto: „Nemáme probuzení, ale,
chvála Bohu, ani adventisté nemají.“ Boží
království přichází. Všichni jsme povoláni, abychom se zapojili.
Redakčně upraveno, zkráceno.
Na zteč
Spolupracujeme také s indickou církví.
Společně začínáme jít směrem k Jeruzalému. Můžete si představit, že v roce 2020
bude v Číně přinejmenším tři sta milionů křesťanů. A s Boží pomocí věříme, že
bude tři sta milionů křesťanů také v Indii.
A když tyhle dvě skupiny k sobě spojíte
a ukážete jim směr, tak šest set milionů
ak ses dostal ke službě misionáře vnitrozemí. Byli jsme začleněni do prálidí, kteří mají víru v živého Boha, se vydá
v Číně?
ce na ostrovech v okolí Thajska. Tehdy
směrem k Jeruzalému. Protože Bůh se
Když mi bylo jedenáct let, četl jsem tam vypuklo veliké probuzení a ve velirozhodl, že půjde do domu, kde je silný starou knihu o jednom mučedníku pro ce krátkém čase se 75 % populace znomuž, do centra různých náboženství, svá- Krista a ta se dotkla mého srdce. Tehdy vuzrodilo a bylo naplněno Duchem svaže ducha náboženství a vysvobodí zaja- jsem prožil povolání pro Země vycháze- tým. Tehdy nám Bůh poprvé ukázal, že je
té. Bůh neposlal Ježíše, aby založil nějaké jícího slunce. Čítával jsem o vyvražďová- čas, abychom se přesunuli do Číny. Jak
povýšené náboženství. Křesťanství není ní křesťanů v Severní a Jižní Koreji, v Ar- to jen nejvíce šlo, začal jsem cestovat do
náboženství. Je to život. Bůh poslal své- ménii a o všech těžkostech evangelizace Číny. Tehdy jsem poprvé navázal konho Syna, aby dal život. To je dobrá zpráva v Číně. Už tehdy jsem vyrůstal s vědo- takt s vedoucími podzemní církve v Číně.
pro lidi, kteří jsou ve vězení buddhismu, mím Božího povolání pro svůj život. Poz- Asi pět let jsem strávil tím, že jsem tam
hinduismu a islámu.
jezdil,
budoZakončím proroctvím a budoucnost
val s nimi vztah
bratr Ren s manželkou
ukáže, jestli se to stane, jestli to opravdu
a pašoval k nim
povstalo z Božího srdce. Věřím, že to dalBible. A potom,
ší velké probuzení se stane právě v domě
když se přátelství
Mohameda, v islámském světě. Protože
s nimi upevnilo,
Bůh požehnal Abrahamovi a všem jeho
mě bratři pozvali
potomkům, požehnání Abrahamovo přek užšímu obecenjde na pokolení Izáka, ale i na pokoleství. Takže už asi
ní Izmaele. Satan to ví, a proto dal popatnáct let jsem
vstat Al-Kajdě, protože ví, že jeho čas je
uznávaný
jako
krátký.
jeden ze spoluDnes bombardujeme dům Mohameda.
vedoucích domáMáme webové stránky, které jsou znácích podzemních
mé po celém islámském světě. Jsou nacírkví.
Nejsem
bité Božím královstvím a každý měsíc se
jim nějak nadřana tyto stránky hlásí více než 28 milionů ději, když jsem se seznámil se svou ženou, zený, mám stejné postavení jako ostatlidí z islámského světa. Máme tam i chat věděl jsem, že má stejné povolání. Vzali ní bratři v Číně. Ale protože nemají pasy
room. Máme po celém světě křesťany, jsme se, když mi bylo třicet. Poté, co jsem a nemůžou cestovat, spousta věcí je jim
kteří kdysi byli muslimy, a každý den se dokončil vzdělání a asi deset let pracoval, nedostupných. Proto jsem tady já, abych
z několika set muslimů stanou křesťané. jsme se rozhodli, že odcestujeme do Číny, jim dodával to, co nemůžou získat. TehMáme více než tři sta milionů načtení kterou nám nakonec Pán Bůh ukázal.
dy jsem se seznámil s bratrem Yunem
stránek za rok. Tam je evangelium Ježíše
Před dvaceti šesti lety bylo velice těžké a od prvního setkání jsme začali spoluKrista a Bible říká, že je to Boží moc ke mít cokoli společného s Čínou. Bylo to pracovat. Spolupracujeme už asi dvacet
spasení těm, kteří věří. A to se děje. Ne- jen pár let poté, co Mao Ce-tung zemřel let. Když před asi deseti lety musel opusexistovaly více vzrušující léta pro to, být a celá země byla ve velkém chaosu. Naši tit Čínu, stal jsem se jeho pastorem a zákřesťanem, než je tomu dnes. Nebuďte první základnu jsme měli na Tchaj-wanu, roveň partnerem a společně cestujeme
bláhoví, že byste si mysleli: „No, když se ale srdce jsme měli pro práci v čínském po světě.
Rozhovor s bratrem Renem
J
10
Co jsi dělal předtím, než jsi vyrazil na
misii?
Protože mě zaujal Ježíšův příběh
a jeho profese tesaře, tak jsem se nejprve vyučil tesařem, pak jsem vystudoval,
stal jsem se stavebním inženýrem a měl
jsem stavební společnost ve Stockholmu. Byli jsme členy sboru ve Stockholmu. Přes týden jsem pracoval ve stavební
společnosti, a zároveň jsem cestoval jako
kazatel po Švédsku. Když hlavní pastor
tohoto sboru dramaticky zemřel zasažen
elektrickým proudem při křtu na bazénu,
staršovstvo mě požádalo, abych se stal
pastorem já. Tak jsem se v roce 1979 stal
pastorem. Asi tři nebo čtyři roky jsem
pastoroval letniční sbor ve Stockholmu.
Byl jsem zodpovědný za skupinu finsky
mluvících lidí, což bylo asi 1100 členů.
Tehdy jsme postavili sborovou budovu
a jednou z mých zodpovědností bylo dozorovat celou stavbu.
Tehdy jsme prožívali, že se blíží čas našeho odchodu na misii. Sdíleli jsme vizi
se sborem a od roku 1982 až do dneška
je to vlastně jediný sbor, který nás podporuje a plně za námi stojí. Jsem pořád
starším sboru, i když jsem tam pouze příležitostně.
Představ nám, prosím, svou rodinu?
Mám úžasnou manželku, která se jmenuje Erja. Bůh nám dal tři děti. Nejstarší dceru Minu, která si vzala bývalého
amerického námořního vojáka, a oba dva
nám pomáhají ve službě. Ona je takovým
mým manažerem a osobní sekretářkou
a můj zeť je ředitelem naší charitativní
společnosti. Druhý syn Marcus má 26
let, dokončí příští rok studium medicíny.
Nejmladší 22letý Miko právě začal studovat na univerzitě. Oba dva žijí ve Stockholmu.
i s indickou domácí církví, abychom
i je vybavili pro jeJaká je role modliteb a půstu ve službě?
jich službu. Také
Půst nás nečiní více svatými. Není v něm ani žádná
vybavujeme církve,
zvláštní
síla. Ale pomáhá nám k tomu, že naše smysly
které slouží v isjsou
více
citlivé na Boží pokyny. Snažím se trénovat,
lámském světě.
kdykoli je potřebný nějaký průlom. Nemyslím si, že
Rovněž jsem vebych půstem přinutil Boha udělat něco, pokud by to
doucím
společnosti, která vede
Bůh zrovna nechtěl udělat. Ale snažím se být citlivý
hotely,
fungujína to, pokud Pán chce rozvinout nějakou novou obcí jako úkryt pro
last, abych v tom byl více použitelný. A pak má půst
čínské misionáře
i jiné přínosy, v okamžiku, když bojujete s nadváhou,
a pracovníky, kteje to vynikající zbraň, hodně levná .
ří pomáhají získat
i víza a pracují na
tom, jak se dostat
do Číny. Naším
cílem je každý rok postavit jeden ho- je 400 lidí v Himálaji po zemětřesení, ktetel na cestě mezi Čínou a Jeruzalémem. ré tam nedávno bylo. Také spolupracují
Máme také několik cestovních kanceláří, s organizací Samaritánská pomoc, která
kde pracují čínští misionáři jako cestov- pracuje s dětmi. Americké děti vezmou
ní agenti. Má to dva cíle: Jednak vydělá- krabici od bot a naplní je různými dárvají na celou společnost tím, že zajišťu- ky k Vánocům. Společnost má na starosjí služby čínským turistům, kteří cestují ti veškerou přepravu a distribuci těchto
do zahraničí, a jednak vedou lidi ke Kri- dárečků v Číně. Každý čínský Nový rok
distribuují několik set tisíc těchto dárečstu.
Také máme podzemní síť misionář- ků v Číně. Rovněž máme na starosti podských škol, překladatelské společnosti, zemní tiskařskou společnost, která tiskkde se učí čínští misionáři cizím jazykům ne Bible pro Číňany. Za posledních deset
a ostatní se zase naopak učí čínštině. Za- let jsme vytiskli a zdarma rozdali deset
kládáme společnosti, které zprostředko- milionů výtisků Bible. To je taková menvávají kontakt mezi dálným východem ší část toho, co si vůbec pamatuji. Každý
a středním východem. Také mám na sta- rok máme týdenní setkání vedení všech
rosti humanitární nevýdělečnou společ- korporací.
nost zajišťující developerství. Za posledních deset let postavili asi sedmdesát A máš při tom všem čas oddechnout
veřejných škol, třicet až čtyřicet nemoc- si?
Dvakrát ročně jezdím na prázdniny.
nic, a také zajišťují dodávky čerstvé vody
na všech místech, kde mají sloužit. Také Dva a půl týdne nepracuji o Vánocích
školí pracovníky, kteří jsou pak vysíláni a Novém roce, a pět týdnů v létě. Zbyna místa, postižená nějakou katastrofou. tek roku pracuji 24 hodin sedm dní v týdNapříklad po tsunami jsme vyslali pra- nu. Nedoporučuji vám, abyste byli jako
covníky do Indonésie, a právě teď pracu- já. Nazývají mě bláznem.
Nebot tak Bůh miloval Číňany
Ročník 21, leden 2009
Mohl bys nám popsat, jaká je tvá pracovní náplň?
Funguji jako „webmaster“ obrovské
sítě společností. Jsem ředitelem nebo dohlížitelem nad pěti nebo šesti různými
společnostmi, které mají jediný cíl: podporovat naplnění Velkého poslání. Některé společnosti v podstatě fungují jako
fundraisingové, jiné jsou výrobní. Vyrábějí věci, potřebné pro ostatní společnosti celé pracovní sítě. Například máme
společnost, která vyrábí stany a balíčky
pro přežití pro lidi, kteří jsou zasaženi zemětřesením. Pak máme společnost,
která vyrábí různé potřebné věci pro služebníky. Například MP3 přehrávače, MP4
přehrávače, digitální přístroje, baterky
na solární pohon a spoustu dalších věcí.
Tyto výrobky navíc nabízíme všem ostatním společnostem a církvím, které slouží v Asii. Spolupracujeme takhle třeba
11
Nebot tak Bůh miloval Číňany
ŽIVOT V KRISTU
Ty společnosti jsi zakládal, anebo ses
spíš pohyboval v řece Ducha svatého
a Pán ti dával správné lidi na správném
místě?
Věřím, že nejdůležitější je, abychom
dokázali správně interpretovat, co nám
Pán ukazuje. Také je důležité, aby byly
tisíce lidí, kteří se za vás budou modlit
a přimlouvat. Pán Bůh se o to opravdu
stará, protože devět z deseti projektů,
které nám Pán dal, zatím uspělo. Pán to
vždy zaopatřil i lidmi, které poslal, a vždy
to bylo úspěšné. Mou rolí je, že většinou
přijímám popud nebo signál pro to, co
Pán Bůh chce, abychom dělali, a začnu
o tom mluvit. Oznamuji vizi a někteří
z posluchačů se pro ni nadchnou, začnou spolupracovat a dílo naplňují. Ale
pořád věřím tomu, co řekl Ježíš, že žeň
je obrovská, ale dělníků málo. Takže se
máme modlit za to, aby Pán žně vypudil
dělníky na žeň. Mojí prací bylo ponejvíce
najít práci a Bůh byl věrný v tom, že dodával lidi. Tímto způsobem vznikají multikontinentální společnosti.
rity, a poslat je do světa, aby byli osobně
zodpovědní za to, že budou měnit život
kolem sebe.
Když čtu knihy Boží muž nebo Nebeský
muž, tak si myslím, že když přijede sem,
budou se tu dít obrovské zázraky…
Když káže, je v tom velice jasný. Důležité je, abychom pochopili jeho pozadí.
Realita čínské církve je, že nikdo v církvi
v Číně se nehoní za zázraky. Tam to nefunguje tak, že někdo řekne: „Hele, na severu Číny se udál nějaký zázrak“, a všichni křesťané se tam najednou shromáždí.
To nefunguje tak, jako na Západě, kde
jakmile se stane třeba na Floridě byť jen
takový poloviční zázrak, všichni křesťané se tam chtějí hned stěhovat. Protože
si myslí, že potřebují nějaké povzbuzení,
aby věřili, že Ježíš je opravdu ten stejný
včera, dnes i navěky. Co děláme v Číně?
Jsme věrní v hlásání evangelia a hledáme
pouze nové cesty, jak donést evangelium
lidem, kteří ho ještě neslyšeli, to je naše
odpovědnost. Bible nám zaručuje, že Pán
učedníky provázel a potvrzoval jejich slova zázraky (Mk 16). Takže zázraky a znamení šly za nimi. V Číně když pastor řekne na konci shromáždění „Amen“, musí
okamžitě zmizet. Protože policie už po
něm jde. Takže poté, co se stanou zázraky, protože Pán potvrzuje kázané slovo
svými zázraky, většinou tam ten pastor
už není. Ale v západním světě všichni
jdeme za zázraky. Tak moc, že zapomínáme, že mezi tím máme kázat evangelium.
obálka knihy o bratru Yunovi, která vyšla
v češtině v nakladatelství Křesťanský život
pod názvem „Nebeský muž“
cizinci, kteří tam byli pozvaní. Nikdy neA co otázka duchovního boje?
měli kazatele, který potřeboval překladaMám takovou vlastní interpretaci. Jako
tele. Takže všichni očekávali, že to bude
nositelé Božího království svými vlastníněco zvláštního. Když jsme tam přijeli,
mi modlitbami nezvětšíme svoji autoritu,
stěží jsme se dostali k budově. Bylo tam
ale musíme ji přijmout a pak ji udržet.
už asi tři tisíce lidí. Pak jsme měli shroTakže kamkoli fyzicky jdete, vaše přítommáždění, mluvili jsme o vizi „Zpět do Jenost už otřásá temnotou kolem vás, proruzaléma“ a bratr Yun kázal. Ani jsme
tože s sebou nesete část Božího královna závěr nedělali výzvu, protože nebylo
ství, jak říká apoštol Pavel.
místo. Tak jsme řekli, že budeme podeNaše největší chyba byla v tom, jak
pisovat knihu. Protože chtěli, aby Yun
jsme se tohle povolání snažili naplnit.
podepsal knihu Nebeský muž. Okamžitě
Snažili jsme se vynaložit obrovské pení- A dějí se zázraky kolem bratra Yuna?
Tisíce lidí jsou spaseny. Na palubě leta- se vytvořila fronta dvou tisíců lidí, která
ze na budování budov s křížem a mysleli jsme si, že to v té naší oblasti rozšíří dla, na letišti, v autobuse, v restauraci, ve vedla daleko ven z budovy. A bratr Yun
Boží království. Ale vůbec nic to nezmě- vlaku, na ulici, v hotelech, ve výtahu, na začal podepisovat.
Mezi lidmi byl Číňan, hlavní ředitel
ní, nemá to žádný duchovní dopad. Pro- pojízdných schodech, v pizzerii, v McDotože Ježíš řekl, že Království Boží je ve naldu, všude dělá to, co má dělat. Jestli firmy General Motors v Šanghaji, nejvás. Takže bychom neměli utrácet tolik uvidí jediného Číňana, během pěti minut větší továrny v Číně. Zrovna byl v Detropeněz na zábavní centra pro křesťany Číňan už klečí, nezáleží na tom, kde jsme, itu, kde je hlavní ředitelství firmy. Během
a na prázdninové byty, kam lidé přijíždí a vede ho k Ježíši. Bude se za něho mod- oběda jedna ze sekretářek vedení Gena dovolenou a utíkají od světa, od reali- lit, a Ježíš dělá zázraky tím, že ho spasí, neral Motors, protože byla manželkou
ty, ale místo toho bychom lidi měli vyba- a po nějaké chvíli se dozvíme o nějakém pastora sboru, řekla tomuto návštěvníkovi z Šanghaje: „Dneska máme v navit, vyzbrojit, aby chodili v plnosti auto- zázraku, který se stal potom.
Jedno
svědec- šem sboru zvláštní setkání. Přijel čínský
ttví. Před třemi lety kazatel, bratr Yun. Chtěl byste navštívit
jsme
byli pozvá- toto shromáždění?“ On pocházel z vnitřjs
Je velmi důležité, co řekl Ježíš. Neřekl, že máte
ni
do
Detroitu
do ní Číny, nevěděl vůbec o ničem, ale byl
n
vodit vlky mezi ovce, to se vlastně snažíme udělat,
ssboru, který káže zvědavý na čínského pastora. Podnikokdyž toužíme po tom, aby přišli všichni vlci a hadi
eevangelium obyva- vé auto ho dovezlo přímo až na setkák nám do sboru, a myslíme si, že ovce je nějakým
telům
chudinských ní, ale měl sedadlo až někde úplně vzate
způsobem ovlivní, aby se z nich stali beránci. Ale je
čtvrtí
velkoměst du na balkóně. Ale když tam seděl, světlo
čt
to neúspěšné. Ježíš řekl: „Já vás posílám jako ovce
a je hodně sociálně evangelia se ho dotklo a plakal celou tu
mezi vlky.“ Rozumíte tomu? Proto je tak únavné být
zaměřený. Sbor byl dobu, co postupoval ve frontě. Když přiza
pastorem . Protože když se o ovce hezky staráme
založen před pěti šel k bratrovi Yunovi, padl na zem a přiza
ve sboru, tak nejsou spokojené. Ony začínají obvilety a měl asi 1300 jal Ježíše Krista. Jeho život byl v totálním
le
ňovat pastory: „Ty jsi neproduktivní. Neviděli jsme
členů. Nikdy nemě- zmatku. Jeho manželství se rozpadalo,
čl
žádné nové příchozí do sboru.“ Začínají očekávat,
že pastýř začne rodit ovce, což je nemožné.
li člověka z venku, měl několik milenek, jeho žena měla mikterý by jim tam ká- lence, děti byly ve vzpouře, hrozný stav
kt
zal. Byli jsme první života. Ale přes noc Duch svatý pracoval
za
12
v jeho srdci a přinesl obrovskou změnu
do jeho života a do života jeho rodiny.
Jedno z největších svědectví o tom, jak
Bůh změnil někomu život.
Nám to tak nefunguje, my se pomodlíme a často se nic nestane…
Mám na to jednoduchou odpověď.
Více lidí bude uzdraveno, když se budeme modlit, než když se modlit nebudeme. Amen. Když Ježíš chodil po zemi,
neuzdravil všechny nemocné. Je jen pár
zmínek, že uzdravil všechny nemocné.
V ostatních případech to byly zvláštní
uzdravení. Když jednou Ježíš šel k rybníku Bethesda, byly tam stovky nemocných
lidí. Ale On vybral jenom jediného muže,
který tam byl 39 let a který úplně ztratil naději a byl úplně osamocený. Ale Ježíš na něj zavolal: „Chceš být uzdraven?“
A ten muž byl tak zatemněný ve své mysli, že jenom řekl: „Co říkáš? Pane, já už
jsem tady 39 let. A pokaždé, když vidím,
jak přichází anděl a zamíchá vodou, někdo jiný mě předběhne. Minul jsem se
s tím zázrakem už tolikrát. Nikdo se o mě
nestará, nikdo mi nepomůže.“ Ale Ježíš
se neodvrátil a nepomyslel si: „Tak ty se
asi nechceš uzdravit.“ Naslouchal, vyslechl si všechno, a pak mu řekl: „Vezmi své
lože a choď.“ Jednoduše. Tři sta, pět set,
možná tisíc lidí tam zůstalo a Ježíš pro
ně neudělal ani ň. Jenom jednoho vybral.
A víte proč? Je velmi důležité, abyste to
věděli, jinak vyhoříte během týdne, kdybyste chtěli začít uzdravování. Víte, co to
je? Pán Ježíš nám zjevil, proč a co dělá.
Řekl, že Syn člověka nemůže udělat nic
sám ze sebe. „Dělám jenom to, co vidím,
že dělá můj Otec.“ Ježíš skrze modlitbu
a jasnou komunikaci s Otcem mohl uvi-
dět, kdo je tím člověkem, na němž právě
teď Bůh Otec pracuje. Když to Ježíš uviděl, mluvil k tomu člověku nebo se ho
dotkl. Protože věděl: „Tento člověk bude
uzdraven, protože Otec už teď s ním jedná.“
Proto, když neuvidíme nic zvláštního
a stovky lidí přichází pro modlitby, můžeme se za ně modlit. Ale měli bychom
být opatrní, že bychom vyznávali, že
všichni jsou uzdraveni, dokud neuvidíme
Otce, který to potvrzuje v našich očích,
protože jinak to bude zklamávající. Takže věrně máme vkládat ruce na nemocné
a věřit, jestliže se Otec rozhodne, že tento člověk bude uzdraven, a učinili jsme
to, co jsme měli. Kdybychom začali chodit třeba do supermarketů a poprosili bychom majitele supermarketu: „Chtěli bychom tady nějaké místo, chtěli bychom se
modlit za lidi, aby je Bůh uzdravil“, jestli
byste to dělali, můžu vám zaručit, že se
tam stane stokrát víc zázraků, než když
se budeš modlit za nemocné ve tvém
sboru.
Pastor jednoho sboru, ve kterém běží
modlitby ve 24hodinovém řetězu, se
zrovna vracel z třítýdenního výjezdu do
Afriky, kde se modlil za tisíce lidí. Byl absolutně vyčerpaný. Když nastoupil do
letadla z Afriky do Amsterodamu, modlil se: „Pane, měj milost se svým služebníkem. Dej, aby vedle mě neseděla nějaká upovídaná osoba. Bože, já potřebuji
spát. Neposílej nikoho s velkými problémy. Prosím tě, dej, ať si můžu sednout
a relaxovat, číst si knihu a odpočinout si.“
A Bůh udělal zázrak. Nikdo si tam nesedl.
Takže měl vedle sebe dvě prázdná místa. Seděl u uličky. Začal si číst a děkoval
Bohu.
Najednou mu Duch svatý řekl: „Podívej se na tu paní, co sedí na druhé straně
uličky. Má velký problém. Je velmi nemocná. Vidíš, že má velké bolesti. Má takovou a takovou nemoc. Myslí si, že zemře,
ale já chci, abys ji oslovil, řekl jí, jakou
má nemoc a nabídl jí modlitbu.“ A bratr
řekl: „Duchu svatý, ty si asi děláš legraci. Neměli jsme takovou domluvu, že si
chci odpočinout?“ Ale Duch svatý ukazoval: „Tam se podívej. Je opravdu nemocná. Musíš se za ni modlit.“ Tak se rozhodl: „Paní, promiňte, taková hodně osobní
otázka, protože vidím, že máte bolesti.
Jste nemocná. Bůh mi zjevil, že máte takovou a takovou nemoc. Bojíte se a věříte tomu, že zemřete. Já jsem služebník
Boha živého, a On mi řekl, abych vás požádal, jestli se můžu za vás modlit. Nevadilo by vám to?“ Ta paní se na něho podívala a byla úplně šokovaná. Nevěděla, co
má říct, jenom řekla: „Ano.“ Tak ten bratr
natáhl přes uličku ruku, zavřel oči a řekl:
„Bože, cokoli ses rozhodl udělat, udělej to
teď, prosím, velmi rychle. Já jsem unavený.“ A když to udělal, moc Boží se dotkla
tak, že paní zmizela ze sedadla, spadla na
podlahu a tam se třásla, začala se kutálet, začala křičet, takže přiběhly všechny
letušky podívat se, co se s ní děje. Pastor
musel říct: „Tak jsem tady seděl, četl jsem
si, ale Bůh mi ukázal na tuhle ženu a řekl
mi, že je nemocná, že potřebuje modlitbu. Chtěl jsem to udělat velmi civilizovaným způsobem, tak jsem jen natáhl
ruku a pomodlil jsem se jen kratičkou
modlitbu a Duch Boží na ni padl a ona
byla uzdravena. Teď ji tady vidíte úplně
uzdravenou a já chci odpočívat.“
Hlavní stewardka okamžitě běžela do
první třídy, vzala mikrofon a řekla: „Vážení cestující, mám dobrou zprávu. Tady
nám sedí jeden pastor, který letí právě z Afriky, kde bylo uzdraveno mnoho
lidí, když se za ně modlil ve jménu Ježíše. Právě před pár minutami se modlil za
ženu, která měla velmi vážnou nemoc
a ona byla okamžitě uzdravena. Tak jsme
ho teď poprosili, aby šel do první třídy,
a kdokoli potřebuje modlitbu, tak pojďte a postavte se do hezké fronty směrem
k první třídě. On se za vás velmi krátce
pomodlí, jestliže slíbíte, že se pak okamžitě vrátíte na své místo.“ Následující
dvě a půl hodiny se modlil za lidi, za spasení, za uzdravení. Tohle se stalo před
pěti měsíci.
Ježíš řekl: Jestliže vy, kteří jste zlí, můžete dětem dávat dobré dary, což Otec
nedá Ducha svatého těm, kteří o to poprosí? Já ti to nemůžu dát, ale On to
může udělat. Otázkou je: „Jsme Pánu
plně k dispozici?“
Nebot tak Bůh miloval Číňany
Ročník 21, leden 2009
Ptal se Jirka Bartík
13
ŽIVOT V KRISTU
Zázrak mezi Maory
Nebot tak Bůh miloval Číňany
Svědectví bratra Rena
P
řed dvěma lety jsme byli pozváni na sloužili, a řekl: „Stal se obrovský zázrak.
Tahiti. Celé vedení naší společnosti Minulou noc můj bratr najednou ucítil
se ke mně chtělo přidat. Chtěli, aby hlad. Poprvé pojedl od té doby, co před
bylo vidět, jak jsou vydaní přímluvci, pro- pár měsíci přestal jíst. Dnes ráno poručil
tože se chtěli podívat na Tahiti . Shro- doktorům, aby ho propustili z nemocnimáždění měla být přímo v hlavním městě ce. Řekl jim, že je uzdraven.“
V úterý nás celá tato rodina pozvala na
Tahiti Papeete. Protože je to daleko a cestovné je drahé, říkal jsem, že pojedu je- čínské jídlo do té nejlepší čínské restaunom s bratrem Yunem. Nikdy nežádáme race. Dostávali jsme ústřice a ty nejlep-
peníze na cestovné. Cestovné na Tahiti ší lahůdky, jídlo, na které narazíte jenom
by nepokryly ani sbírky. Nakonec jsme jednou v životě. Stálo to tisíce dolarů.
na Tahiti přijeli. První víkend jsme měli Když jsme takhle seděli kolem stolu, pasv hlavním městě Papeete shromáždění, tor sboru, bratr Yun, já a šest nebo sedm
na které se přišlo podívat dvacet procent členů rodiny, muž, který seděl vedle mě,
populace města, tisíce lidí. Museli jsme nám řekl: „V naší rodině jsme vždycky
mít v neděli tři shromáždění, protože byli katolíci. Když můj bratr onemocněl,
šli jsme za svatým otcem, řekli jsme mu,
lidé se tam nemohli vejít.
Po prvním shromáždění přišla ke mně jaký je problém a poprosili jsme ho, aby
žena, představila se a řekla: „Mám prosbu. přijel do nemocnice se modlit. Aby poTady v soukromé nemocnici, nejlepší ne- prosil Marii, Ježíše a všechny ostatní, aby
mocnici Pacifiku, je muž, vedoucí maor- něco udělali. A svatý otec byl ochoten to
ského klanu (Maorové jsou velice vlivnou udělat. Ale taky nám řekl, že bude velice
skupinou lidí v Pacifiku) a umírá na rako- důležité, předtím, než přijede, abychom
vinu. Už tři měsíce nemůže jíst a umírá. jim darovali nějaký peníz. Protože jsme
Poprosil, jestli byste se nešel za něj mod- bohatí, samozřejmě jsme to udělali. Ale
lit. Před odpoledním setkáním jsme vyne- cítili jsme, že pro tohoto otce bylo důchali oběd a jeli jsme do nemocnice. Tam, ležitější, aby získal peníze pro svou círv soukromém pokoji, největším v celé ne- kev, než aby se jel modlit za tohoto bratmocnici, ležel tento muž. Průměrní Maorové jsou asi dva metry vysocí a váží dvě
stě kilo. Jsou obrovští. Tenhle muž byl
obklíčen devatenácti lidmi takového vzezření, ale on sám byl jenom kost a kůže.
Přišli jsme s bratrem Yunem do pokoje
a začali jsme zpívat. Všichni naslouchali, my jsme jen tak chválili Boha a pak
jsme se modlili. Prosili jsme Ježíše, aby
udělal něco, co může udělat jenom On,
a zase jsme zpívali a modlili se, a protože už byl čas, abychom šli na shromáždění, ve jménu Ježíše jsme jim všem požehnali a opustili jsme pokoj. Pak jsme měli
dvě další shromáždění a v pondělí ráno
v osm hodin bratr tohoto vedoucího
klanu zavolal pastorovi sboru, kde jsme
14
ra. Proto jsme mu nakonec řekli: ‚Víte co,
my nechceme, abyste přijel.‘ Když jsme
přišli za vámi, byli jsme překvapeni, že
jste neměli žádnou podmínku. Věděli
jsme, že máte plný program, ale přesto
jste přijeli a chtěli jste se modlit. A Bůh
udělal zázrak a uzdravil mého bratra.
Řekněte mi, jak to děláte?“ Řekl jsem mu
o Biblích a o dalších věcech, které děláme, a on se zeptal: „Jak to všechno financujete?“ Odpověděl jsem: „To není moje
zodpovědnost. Já to dělám a Bůh se stará.
On mluví k lidem, kongregacím, různým
misijním společnostem, organizacím,
byznysmenům a oni cítí, že by něco měli
udělat.“ Na závěr jsem jim řekl: „Ve čtvrtek, za dva dny, máme poslední shromáždění. Bylo by supr, kdybyste přišli a uctili
bratra Yuna svojí přítomností.“
Ve čtvrtek večer třináct členů toho klanu, každý dvě stě kilo, vstoupilo do nabitého sboru. Protože jediná volná místa byla v první řadě, všichni se naskládali
vedle sebe. Celé shromáždění se dívalo
na ty maminy a tatíky takovéto obrovské
velikosti, jak se usmívají. Na konci shromáždění byla sbírka, při které jsem pozdravil všech třináct lidí. Jejich ruka byla
většinou dvakrát až třikrát větší než moje.
Požehnal jsem jim ve jménu Ježíše a jeli
jsme okamžitě na letiště a po osmi hodinách jsme přistáli v Aucklandu na Novém Zélandě.
Když jsem opouštěl letadlo, zapnul
jsem mobil a okamžitě mi někdo volal.
Byl to pastor toho sboru, a řekl mi: „Bratře Rene, neuvěřil byste, co udělali tihle
lidé.“ „Zbili vás, nebo vám zničili auto?
Co se vám stalo?“ „Nenenenene, dobrá
zpráva. Vypsali šek. A hádejte výši částky.“ Chtěl jsem být opravdu štědrý, tak
jsem řekl: „deset tisíc dolarů.“ A on se
začal smát: „Ne. Sto tisíc dolarů.“ Takže
zase jeden zázrak. Lidé přichází ke spasení a zázraky se dějí. Chvála Bohu. Ale
my neběháme za zázraky, ale děláme svoji práci a zbytek práce necháme na Duchu svatém.
Já a můj dům
budeme sloužit Hospodinu
Konference pro manželské páry v Olomouci
Manželství a služba
Martin Moldan
J
á můj dům budeme sloužit Hospodinu. To je úžasné zvolání, zvolal ho
Jozue ne jeho manželka nebo děti. Je
skvělé, když v takové silné chvíli může
hlava rodiny prohlásit: „Já a můj dům
budeme sloužit Hospodinu“ a rodina za
ním stojí. Ne že by se nemohli svobodně rozhodnout, ale rodina byla jednotná,
když to řekl Jozue, jako by to řekli všichni. To je cíl, ke kterému chceme jít, aby
naše církev byla církví rodin, které patří
Pánu a které mu slouží.
Co se nám vybaví, když se řekne služba? Skupinky, chvály, nedělní besídky,
vedení žen, technické věci atd. Ale Jozue
měl na mysli něco jiného. Co se nám vybaví, souvisí s konkrétními aktivitami, ale
podstatou služby je něco jiného. Jsou lidé,
kteří mají mnoho služeb a jsou přetíženi,
na jiné zase nic nevyšlo, a tak jsou bez
služby. V naší době je církev programově
orientovaná – ty budeš dělat to a ten to,
ale to není biblické pojetí služby.
Služba může manželství i rozbít. Někdy si myslíme, že když dva slouží Hospodinu, musí to být to nejkrásnější, co
může být, ale když sloužíme nemoudře a nedbáme na některé důležité věci,
může to manželství rozbít. Je mnoho takových případů.
Proč někteří obstojí a jiní ne?
Prvních patnáct veršů knihy Jozue se
odehrává v okamžiku, kdy Izraelci překročili hranice zaslíbené země, oslavili
první vítězství, které už nebylo jen otázkou víry, ale stalo se realitou. Okusili první plody země a nabývají jistoty, že Bůh
jim zemi dá. Tam zní výzva: „Vyberte si
dnes, komu budete sloužit.“ Kdy Jozue
výzvu lidu dává? Bylo to až poté, kdy lidé
mohli zakusit, že Hospodin je s nimi, že
Hospodin má na to, aby porazili Jericho, zakusili všechna vítězství od vyjití
z Egypta. Bůh se jim dal poznat, dal jim
zemi, která nebyla jejich, a ochraňoval je
před nepřáteli. Jozue jim to všechno připomíná a pak dává výzvu: Teď se rozhodněte, komu budete sloužit!
Někdy chceme po lidech určitá rozhodnutí příliš brzo. Málokdo se obrátí,
když poprvé v životě přijde na evangelizaci a před tím nikdy nic neslyšel. Bůh
je mocný, ale než se člověk obrátí, musí
vědět, ke komu se obrací. Chceme-li sloužit Bohu, musíme vědět, komu sloužíme.
V tom je princip i pro rodinu. Sloužím
Bohu proto, že Pána Boha znám, že jsem
se s ním setkal. Služba Hospodinu hovoří o rodině. Nejde to tak, že jeden je duchovní, vykročí takovým tempem, že mu
ostatní nestačí a má pro svou duchovnost tak vysoké nároky, že tím ostatní
trpí a nemůžou to unést.
Služba Hospodinu vychází z toho, že
jsme ho poznali: „Teď, když víš, co pro
tebe Pán Bůh udělal, vyber si, komu budeš sloužit.“ To platí jak pro muže, tak
pro ženu i pro děti. Služba není otroctví,
není to povinnost. Je to následek toho,
že jsem poznal milujícího Boha.
Pán Bůh nás nikdy nebude nutit ke
službě a poslušnosti, když nebudeme vědět, s kým máme tu čest. Někteří autoři
píší, že období Izraele před uvedením do
smlouvy bylo časem, kdy si Pán Bůh svůj
lid namlouval. I nás si Pán Bůh namlouval. Moudrý muž, hlava rodiny ví, že potřebuje dát čas a prostor ženě a dokonce
i dětem, aby se ve službě našli. Jak snad-
no rodiče někdy předpokládají, že to, co
je pro ně automatické, je automatické
i pro děti. I děti potřebují poznat Pána
Ježíše, vyzkoušet, jaký je, aby mu jednou
řekly: „Ano, chceme ti sloužit.“ Jak je napsáno: Okuste a vizte, že je Hospodin
dobrý.
Tím, že Pán Bůh jednal s Izraelem před
smlouvou, dával jim identitu. Před tím
byli pohany a sloužili modlám. Nyní se
stávají lidem Hospodinovým. Pán Bůh
se jim dal poznat, zachraňuje je, mají
spoustu svědectví. Před tím nebyli nikým,
teď jsou lidem Božím. Božími dětmi, jsou
královským kněžstvem. Proto si můžou
vybrat. Ani tehdy ani dnes služba nemá
základ v aktivitách ale v tom, jak je nasměrované tvoje srdce.
Jozue pokračoval: „Odstraňte tedy cizí
božstva, která jsou mezi vámi, a přikloňte se
srdcem k Hospodinu, Bohu Izraele.“ (Jozue
24,23)
Služba začíná u proměny srdce. Srdce se může změnit jenom tehdy, když ví,
komu slouží.
Na závěr, když řekli, že budou sloužit
Hospodinu, uzavírá Jozue shromáždění přikázáním. To, co mají dělat, přichází úplně nakonec. Až nakonec, když mají
připravené srdce.
Dnes je církev programově orientovaná, na srdce se hledí stále méně. Hledá
lidi pro různé akce a projekty, žel dokonce někdy slouží v našich projektech
i nevěřící lidé a pomáhají nám evangelizovat.
Služba Bohu začíná tím, že člověk má
identitu v Hospodinu, že zná Boha, že
někým je. Na základě toho se mění jeho
srdce – odmítá sloužit jiným bohům.
Jeho srdce se zcela přikloní k Hospodinu
a pak teprve je možné se ptát Bože, já ti
chci sloužit, co po mně chceš?
Většina počítačových programů má
dnes časově omezené verze, a člověk si
může vyzkoušet, jestli mu vyhovují. Pokud ano, teprve pak je zaplatí a obdrží
plnou verzi. Podobně je to s Hospodinem. Pán Bůh nám dává zakoušet, jaký je,
a pak přichází okamžik, kdy se mu odevzdám ve smlouvě a říkám ano Pane, já ti
chci sloužit, můj život ti cele patří.
Základ pro službu:
• Identita – jsme znovuzrozeni, máme
ducha Božího, jsme očištěni krví Pána
Ježíše Krista,
• postoje – jsme noví očištění lidé, jsme
schopni milovat, obětovat se, zapírat
se,
• proměněné srdce – sloužit můžou ne ti,
kdo mají osvědčení, jsou kvalifikovaní,
ale ti, jejichž srdce je proměněno.
Ze života církve
Ročník 21, leden 2009
V tom všem někam patří rodina. Jak
Bible vnímá rodinu? Rodina je mnohem
15
Ze života církve
ŽIVOT V KRISTU
16
důležitější než jednotlivci. V Božích očích
a v Písmu je ve středu pozornosti rodina.
Každý člověk je součástí nějakého společenství. Ženit se
a vdávat bylo povinností. Pán Bůh s rodinou počítá. Když
stvořil Izrael, Biblická zvěst nesměřovala k jednotlivcům
ale k rodinám. Například hod beránka. Stal se z něj rituál, ve kterém si židé
po rodinách dodnes
připomínají
Boží
skutky. V rodinách
se má hovořit o Božích věcech, jedna
generace má druhé
generaci předávat,
co s Pánem Bohem
zažili, rodiče mají
o Pánu Ježíši Kristu, o víře mluvit se svými dětmi – služba Bohu není o tom, kde
je kdo angažován, ale všechny tyto činnosti patří do služby Bohu.
Dnešní doba se snaží rodinu popírat.
Ale právě v rodině se člověk naučí ty nejzákladnější věci, které v životě potřebuje.
Společnost je obrazem stavu v rodinách.
Tady má církev obrovský prostor k ovlivnění společnosti, pokud naše rodiny budou fungovat. Prohlášení „Já a můj dům
budeme sloužit Hospodinu“ by mělo být
naší přirozeností. Je to něco normálního,
netýká se nějakých super duchovních jedinců, ale každá rodina má sloužit Bohu.
Nejde o to, kdo je v jakém týmu, ale jestli
se jako rodina doma modlíte, jestli s dětmi hovoříte o Božích věcech. Jestli děti
vyrůstají v atmosféře, kde se lidé milují
a důvěřují si.
Jak se na rodinu dívá Pán Ježíš a Nový
Zákon?
Ježíš si rodiny váží. Říká: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ Na obrazu rodiny
ukazuje, jak se Bůh stará o lidi, jako rodiče o své děti (viz např. o marnotratném
synu).
Na druhé straně až násilně vytrhuje
učedníky z rodin. Rodina může být překážkou učednictví. Pojď a následuj mě –
celník, rybář, všeho nechávají a jdou za
ním. Jinde je napsáno, kdo se nedokáže
zříct otce a matky … nemůže být mým
učedníkem. A mnoho dalších.
Když Ježíš pozitivně hodnotí rodinu,
v konečném důsledku mu nejde o rodinu, ale o Boží království. Boží království
je vždy o stupínek výš, je důležitější. V prvotní církvi byl obrovský důraz na rodiny, na druhé straně už tehdy evangelium
rodiny rozdělovalo. V rodině existuje určité pnutí. Když někdo chce být učední-
je problém, tak se modlí. Když takto
kem Pána Ježíše a zároveň mít v pořádku
žijí, vidí potřeby kolem sebe a Pán Bůh
rodinu, bude to narážet. Když Pán Ježíš
je může povolávat.
povolal Petra od rybářských sítí, Petr šel
a následoval ho, • Služba: Člověk může sloužit Bohu jen
potud, pokud mu Pán dá milost. Ta
a Bible neříká, co
služba bude vždy taková, jakou unesou
jeho rodina a děti.
oba manželé i děti.
Dále je v epištolách napsáno, že
Žijme normální život, kde Bůh je na
s sebou na misijní cesty bral man- prvním místě. Když Bůh bude člověka
želku. Bylo obdo- volat, tak to unese i partner. Někdy muži
bí jeho života, kdy utíkají ve světě do hospody a za svými
bylo třeba upřed- zálibami. A v církvi za službou. Není to
nostnit Boží krá- služba, kterou motivuje Duch Boží, ale
lovství. Ten zápas útěk. Člověku je někdy líp ve službě, na
nevzniká
proto, modlitbách, než doma, kde jsou povinže jsme nešikovní nosti a hádky. Pokud budeme sloužit tak,
a nezvládáme to, jak v nás bude Kristova milost pracovat,
ale je tu ze samé tak služba bude stát na správném záklapodstaty věci. Klí- dě. Pak se může stát, že vaše služba bude
čovým slovem, kte- náročná a budete vědět, že vás k ní poré toto řeší je slo- volal Bůh, pak to tvoje žena unese a děti
vo milost. Můžeme budou vědět, že to byl Bůh a nebudou
následovat Pána Ježíše jen tolik, nakolik mít mindráky, že táta nebo máma je pryč,
a rodina bude stmelená.
nám dá milost.
Pokud v našem životě a v životě celé
Tři úrovně rodiny:
• Přirozená rodina: Lidé se přitahují. Do rodiny, bude pracovat jeho milost a přirodiny patří láska, společný čas, výlety. jdou pnutí, všechna je zvládneme. Ať nás
Manželé mají právo na to, aby trávili motivuje jeho milost a nic jiného.
Ze zvukového záznamu přepsala
čas spolu. Když manželé investují do
Markéta Harabusová.
společných zážitků, mají po čase na co
vzpomínat, a to je drží pohromadě.
Záznamy ostatních seminářů z této
• Rodina zakotvená v Kristu: Pán Ježíš
konference si můžete stáhnout
v každodenním životě. Rodina počítá
na www.apostolskacirkev.cz
s tím, že Pán Ježíš je jejím členem, když
CO MĚ ZAUJALO
e dnech 17. – 18. 10. 2008 se v Olomouci ve sborovém domě AC konala konference na téma „Manželství
a služba”. Toto téma nás s manželem zaujalo, tak jsme na sobotu vyrazili do Olomouce. Program byl hodně nabitý, ale
nebylo obtížné se soustředit, protože to
bylo o životě.
Dopoledne mluvili manželé Balážovi (pastorský pár ze sboru AC Vyškov)
a manželé Šiškovi (pastorský pár ze sboru AC Uherský Brod). Sdíleli se s účastníky konference o svém manželství,
o úskalích, která překonávali a o službě
Bohu mezi lidmi. Nejvíc mě zaujalo, že
obě manželství žila obyčejný život, ale
byli připraveni nechat se Bohem použít
– a Bůh to vskutku udělal. Znovu jsem si
tam připomněla, jak důležité místo má
v manželství modlitba. Taky mě oslovilo, že se v rodinném a manželském životě spojeném se službou člověk nedostává na „vyjetou kolej“ (jak by mi to bylo
blízké). Stále se musíme učit přizpůsobovat a vykračovat s odvahou a vírou: nemáme děti a „sloužíme“, máme malé děti
a „sloužíme“, máme velké děti
V
a „sloužíme“… – každé období
má své důvody, proč právě my
přece nemůžeme Bohu sloužit…
a tak se učíme ty „protože“ překonávat.
Bylo to celé povzbuzující.
Po kratičké přestávce následovalo setkání účastníků konference v malých skupinkách, kde jsme hovořili k danému tématu. Bylo přínosné definovat (jak jsme
všichni dostali za úkol), co si představujeme pod pojmem „hlava rodiny v pohledu služby“ a „žena pomocnice v pohledu
služby“. Přemýšleli jsme, jaké jsou nejčastější překážky našich společných manželských modliteb, jak je překonávat a také
nad tím, co nám chybí k lepší společné
službě Bohu. Byla to příležitost modlit se
společně s druhými za změnu v našich
životech. Odpoledne se celá konference
uzavřela blokem modliteb.
Jsme rádi, že jsme se mohli zúčastnit
alespoň jednoho dne. Přišli jsme ovšem
o slovo Moldanových – bratra biskupa
a jeho manželky, kterým byla konference
v pátek zahájena.
Jana Mlčochová,
AC Zábřeh
Izrael
– po prezidentských volbách v USA
V
ětšina Izraelců by byla volila Johna
McCaina je slyšet stále znovu. Faktem je, že McCain měl většinu mezi
Izraelci, kteří jsou občany USA a prezidentských voleb se zúčastnili. Možná i izraelská vláda by v úřadě prezidenta viděla raději McCaina. Nicméně v průběhu
dvou Bushových návštěv se nepřestávalo
zdůrazňovat: lepší než za Bushe to z izraelského hlediska už být
nemůže. Křesťanští přá-telé Izraele a v Americe
zakořenění
mesiánští
židé byli jednoznačným
vítězstvím demokrata
Obamy bezpochyby hlu-boce zklamáni – a neú-navně vykreslují pro ži-dovský stát ty nejhorší
scénáře.
Izraelci mají zájem
na tom, aby strategic-ká převaha židovského
státu v rovnováze sil na
Blízkém východě nebyla zpochybněna
dodávkami amerických zbraní arabským
státům. Oba odcházející šéfové vlád –
americký prezident Bush a izraelský premiér Ehud Olmert – se při posledním setkání v Bílém domě v polovině listopadu
radili o tom, jak zachovat odstrašující
sílu Izraele. Bylo při tom též zmíněno, že
Bushův dopis Arielu Šaronovi není pro
Obamu závazný – patrně v souvislosti
s Bushovým slibem, že s přihlédnutím
k velkým osadám nelze od Izraele očekávat stažení do hranic z roku 1967.
Z hlediska Izraele je ovšem kardinálním problémem otázka jaderných zbraní na Blízkém východě. Různé otazníky
vyvolává nejen nově proklamovaná americká ochota k rozhovorům v souvislosti
s Íránem, ale i to, že perské vyzbrojování
přilévá olej do ohně arabských nukleárních ambicí. Odstrašující potenciál Izraele spočívá v tom, že nepřiznal ani nepopřel vlastnictví jaderných zbraní a dosud
se odmítá zavázat k jakýmkoli kontrolám
v tomto ohledu. Hlavní obavou Izraele
je, že by Obamova administrativa v úsilí o kontrolu zbrojení na Blízkém východě mohla nutit židovský stát, aby vyložil
karty o svých skutečných zbrojních arsenálech.
Proizraelské postoje republikána George W. Bushe mladšího nebyly ovšem v Izraeli nikdy kvitovány jednoznačně kladně.
Rovnice „evangelikální křesťané = stoupenci Izraele“ obsahuje příliš mnoho
neznámých. A když John McCain nominoval aljašskou guvernérku Sáru Palinovou kandidátkou na post viceprezidenta,
mnohým židovským voličům a především mnohým Izraelcům bylo jasné, že
bezpečnostně-politické otazníky Obamovy představují daleko menší riziko než
spektrum americké společnosti představované
Barack Obama Palinovou: konservativní
až úzkoprsé, zaměřené
proti potratům a praktikované homosexualitě
a především trvale podezřelé z válečnických
choutek a křesťanského
misionářství.
To, že 77 % amerických židů hlasovalo pro
Afroameričana
Baracka Obamu, vyhodnotil
jeden z amerických komentátorů jako „hlasování pro náboženství amerických židů“, pro liberalismus.
90 % amerických muslimů hlasovalo stejně, což sloupek v Bostonském Heraldu
komentoval větou: „Chytří muslimové,
hloupí židé.“ Až na to, že pojem „židovský volič“ je bez významu, protože Američané, kteří si říkají „židé“, jsou židy nanejvýš etnicky nebo nostalgicky, ale jinak
se židovstvím či dokonce s Izraelem mají
sotva co společného.
I kdyby však v předvolební kampani
bylo na straně McCaina Izraelců sebevíc,
izraelská média už tehdy odrážela docela jinou náladu. Po volbách se pak v průměrné izraelské společnosti dalo mluvit
jen sotva a v médiích už vůbec ne o nějakém zklamání z Obamova vítězství. Dokonce i republikánům naklonění Izraelci byli po volbách zajedno: teď budeme
muset nějak vyjít s novým mužem v Bílém domě.
Izraelský ministr vnitra Meir Schitreet
nepředpokládá, že by změna vlády v USA
znamenala problémy pro Izrael. Izraelsko-americké vztahy jsou podle názoru
kadimovského ministra nezávislé na tom,
kdo je právě představitelem Bílého domu:
„Máme tolik společných hodnot. Myslím,
že každý prezident volený ve Spojených
státech má k Izraeli dobrý vztah. Izrael
je jedním z nejlepších spojenců USA na
světě vůbec. Nezávisle na vládách mají
obě země zájem udržovat přátelské vztahy – a na tom se nemůže nic změnit.“
„Každý vztah má přirozeně výkyvy nahoru i dolů,“ připouští Schitreet. „Ale
naše očekávání od příštího prezidenta
Obamy jsou vysoká. Obdivujeme jej, že
už po dvou letech v Senátu byl zvolen
prezidentem. To je fascinující. Z mého
hlediska je to druhá americká revoluce.
Když si člověk vzpomene, že ještě před
pár desetiletími neměli barevní ve Spojených státech dokonce ani volební právo,
uvědomí si převratnost této revoluce. My
jsme ten volební výsledek s ostatním světem z celého srdce přivítali.“
Izrael sám je stále rychleji nasáván do
víru vlastního volebního boje. Izraelský
tisk ukazuje zájem o totéž, co zapůsobilo na designovaného prezidenta USA:
o arabskou mírovou iniciativu, kterou
kladně hodnotí izraelský prezident Šimon Peres. A rovněž o „hospodářský mír“
patřící k vizi opozičního vůdce Benjamina Netanjahu. Přitom zůstává zcela nepovšimnuto, že jeden z nich předpokládá
co nejrychlejší rozdělení Izraelského území, zatímco druhý tento krok odkládá až
do příchodu Mesiáše – a v mezičase chce
rozvíjet hospodářství pod izraelskou svrchovaností. Rozdíl mezi oběma modely
spočívá pouze v otázce, zda má vzniknout stát Palestinců či nikoliv.
V období mezi americkými a izraelskými volbami by snad bylo nejlepší vyčkat,
jak se prezident Obama postaví k věci
v praxi. A pak se také nesmí zapomínat,
že Benjamin Netanjahu – svého času
označovaný za nekompromisního nepřítele Palestinců – je při zpětném pohledu
premiérem, který Palestincům odstoupil
nejvíce půdy. Jeho nástupce Ehud Barak,
oslavovaný naproti tomu jako „holubice
míru“, se krátce nato ukázal politikem,
který se jako nikdo před ním pokusil srazit Palestince na kolena raketami a bombami. Na palestinských územích si tím
vysloužil přezdívku „hadí muž“, který
o míru řeční a válku praktikuje. Ostatně i při pohledu na osidlovací politiku
zůstává skutečností, že izraelské osady
na sporných územích rostly nejbouřlivěji, když vládní kormidlo třímali – ze západního hlediska – odpůrci osidlování,
zatímco za „pravicových“ vlád se musely
potýkat s největšími překážkami.
Izrael
Ročník 21, leden 2009
© Johannes Gerloff,
Křesťanský mediální svaz KEP
přeložil Pavel Mareš
www.israelnetz.com
17
ŽIVOT V KRISTU
Úsměvné i poučné střípky z minulosti
Kamion
P
řišel první květen, svátek práce, den vé a podobné podniky byly krajně nebezprvomájových průvodů. Nejinak pečné, jistě netřeba dodávat.
tomu bylo i v moravské metropoli
„Nejlepší bude dopravit tak velkou záBrně, které ve velkoleposti oslav tradičně silku na prvého máje…,“ uvažovali orgasoutěžilo s Prahou.
nizátoři. „Většina lidí se povinně raduje
Po dálnici směřující k tomuto největ- v ulicích, okrajové čtvrti města jsou volšímu moravskému městu svištěl naleště- né a bdělí příslušníci v uniformách Vený kamion cizí poznávací značky. Krom řejné bezpečnosti i ti v civilu mají dost
obyčejného zapsaného nákladu skrýval starostí se zajištěním důstojného průběve svých útrobách několik tisíc Biblí, kte- hu oslav.“
Řidič kamionu měl podrobný plánek,
ré byly tištěny v zahraničí a poté k nám
přes celní pásmo pašovány. To, že tako- kudy dostat žhavý náklad na místo určení.
Manželské krize 3.
Čtenáři píší
M
18
inule jsme si odpověděli na otázku,
co je to krize, jestli ji můžeme dělit na zaviněné a nezaviněné. Řekli
jsme si, že z lidského pohledu je takto dělit můžeme, ale myslím si, že před Bohem
bychom to neobhájili. Krize totiž vzniká
tam, kde vznikl, kde se narodil, kde začal
a kde pokračuje hřích. Kdybychom s hříchem naložili tak, jak se s hříchem naložit má, pak by nedošlo ke krizi. Tak se dá
říct, že ty „nezaviněné“ krize jsou horší
než ty zaviněné, protože se připlíží tiše
a nikdo s nimi nějak nepočítá, a tak nikdo s nimi nic nedělá.
Také jsme si řekli, že představiteli těchto v lidských očích nezaviněných krizí
jsou neláska, ale zamilovanost, objevení
negativních vlastností a zevšednění.
Dnes se podíváme na ty krize, které vědomě budujeme, často se nám líbí, ale ří-
káme si, že můžeme s nimi kdykoli skončit. Je to hrozná satanova lež, protože
tyto krize se stávají našim adrenalinovým
sportem, naším útěkem ze
svých osobních problémů.
Jsou to především krize:
• způsobené jazykem,
• způsobené rozhodnutím –
nevěrnost,
• a panovačnost.
Krize způsobené jazykem
Jsou to krize rychlých, os-trých jazyků, kdy často je ja-zyk rychlejší než mé přemýš-lení. Nastává výměna slov
a vět, které mohou mít škodlivé, nedozírné následky, a nejhorší je, že slova se nedají vzít zpět, takže mohou dlouho trápit,
dlouho nesou špatné ovoce vztahů. Tato
Sledoval pozorně danou trasu, která však
nepočítala s jednou maličkostí: seřadištěm alegorických vozů. Náhle šokovaně
zíral na předlouhou řadu vyzdobených
nákladních automobilů a traktorových
přívěsů s nejrůznějšími transparenty, továrními výrobky, ale i živými domácími
zvířaty. Otočit se nebylo jak a odbočit
kde. Nezbylo tedy než se zařadit a čekat
na defilé před tribunou.
Řada aut se sunula vpřed hlemýždím
tempem. Kamion bez praporků a dalších
nezbytných rekvizit byl samozřejmě nápadný o to více, že nablýskaný Mercedes
Benz nebyl v té době na našich silnicích
častým úkazem.
Konečně se kamion doplazil
před tribunu obsazenou význačnými stranickými hosty a jeho řidič se už těšil na průjezdné silnice,
protože za tribunou se alegorické
vozy rozjížděly.
„Vítáme naše milé přátele ze zahraničí!“ zabouřilo vstříc kamionu z tlampačů a muži s rudými
hvězdami na klopách se roztleskali,
čímž dali pokyn davu.
Řidiči a závozníkovi chvíli trvalo, než pochopili, že aplaus je určen jim, ale pak zareagovali neuvěřitelně pohotově: stáhli okénka
a s úsměvem kynuli všem na pozdrav.
Tak se stalo, že nejvyšší komunističtí představitelé města Brna
spolu se zástupci strany a vlády socialistického Československa přivítali nevědomky potleskem jednu
z největších ilegálních zásilek Knihy knih.
Dle vyprávění zaznamenali Dolejší.
slova se budou stále vracet až do doby,
pokud nedojde k odpuštění a uzdravení srdce, ale taky k nápravě komunikace. Agresivní slova a vulgarismy se stále stupňují a jsou stále více zacílena tam,
kde to nejvíce bolí. Stále více
se v tom objevuje manipulace, a čím ostřejší slova, tím
větší manipulace. Manipulace může vzniknout taky tím,
že dotyčný přestane úplně
komunikovat, ale jeho chování, jednání a pohrdání budou křičet více, než vyřčená
slova.
Hlídat a ovládat svůj jazyk v manželství je velmi
důležité! Pamatujme si, že
nádherné ovzduší domova se vytváří
pěknými slovy a pěkným tónem řeči. Zaposlouchej se někdy, jak mluvíš s druhými
lidmi.
Náprava krize: Prosba o odpuštění
a vzájemné opravdové odpuštění.
Přísloví 15,1: „Mírné odpovědi odstraní
hněv.“
Panovační dovedou být muži i ženy. není proti tělu a krvi, ale proti duchovTouha panovat nad druhým je velmi sil- ním mocnostem temna. Tam zamiř své
né pokušení a v poslední době přibývá zbraně a tvá rodina bude ve větším bezve světě žen, které chtějí vědomě panovat pečí a větším klidu.
nad mužem.
Naskýtá se nakonec ještě jedna otázka:
Panovačné ženy prosazují velmi tvrdě
své zájmy a zájmy manželů je nezajímají. Lze vůbec překonat krize? Nebolestivý
Panovační muži často odůvodňují svoji návod jak to udělat, aby to bylo stabilní
panovačnost i pomocí biblických veršů. je napsán v Ef 4,29–32 „Z vašich úst ať neDucha Jezábel mohou mít nejen ženy, ale vyjde ani jedno špatné slovo,…“
Fp 2,3–4 „V ničem se nedejte ovládat ctii muži. Každopádně duch Jezábel potřebuje ducha Achaba, protože se vzájemně žádostí, ani ješitností…“
Netoč se jen kolem svých problémů,
doplňují.
Bůh nám dal přikázání lásky, milovat každý den hledej dobré věci, nauč se díbudeš bližního svého, jako sebe samého, vat pozitivně, vždyť za každou bouřkou
ať ti je druhý přednější než ty sám sobě. vyjde slunce. A slunce přijde vždycky,
Rezignuj na své touhy panovat, nauč se když odpustíš druhým i sobě.
Žij v Boží přítomnosti a přes všechpokoře, vzájemné úctě, umění se dohodnout, aniž bys musel „vytahovat zbraně“. ny okolnosti svého života věř, že tě Bůh
Jako Kristovi následovníci jsme po- velmi miluje, že tě neopustí, nikdy se tě
volání k tomu, abychom bojovali dobrý nezřekne a totéž platí pro tvůj protějšek.
boj víry, dobrý boj s pokušením ve svém Přeji hodně Božího požehnání a Boží
vlastním srdci, s vlastní pýchou, s vlastní moudrostí do vašeho manželství.
Alena Šelongová,
žádostí těla. To je nejdůležitější boj naAC Agapé Český Těšín
šeho života. Bible píše, že naše bojování
Krize způsobená rozhodnutím – nevěrnost.
Tato krize může být způsobená nevěrností srdce kohokoli s manželů.
Všichni jsme zdědili srdce, které je
schopné zradit svého manželského partnera a zamilovat se do cizího člověka.
Proč vznikají tyto sympatie k druhému muži nebo ženě přesto, že máme rádi
svého manžela či manželku? Protože má
v sobě to, co mému partnerovi chybí, lichotí mi, nebojí se mi to projevit, „bere
mě“, poslouchá mě, snaží se mi zalíbit
čímkoli, nehledí na čas ani na peníze.
Přesně ví, co potřebuji a vždy to dostanu.
A tak blízké přátelství se mění v něco,
co přátelstvím přestává být, protože každé přátelství má své hranice. Nejlépe je
dát hranice hned na začátek a to nevyhledávat přátelství žena s mužem a naopak.
Nepobývat sami v místnosti, a když už to
musí být, tak mít vždy „hygienickou mezeru“ v podobě stolu nebo čehokoli, co
zabrání osobním, byť nechtěným vzájemným dotekům.
Jak předcházet těmto věcem? Musíš na
ročítal jsem článek doporučený mi- pokud si lidé žádají nemravnosti a vražcizí ženu, či cizího muže přestat myslet,
nisterstvem školství pro učitele dě- dy v poledne pak je musí vysílat, protože
musíš tyto myšlenky radikálně odstranit
jepisu nazvaný Evoluce a kreacionis- divák je ten kdo určuje pravidla hry…
se své hlavy i svého srdce. Neodstraníš-li mus. Článek silně manipulačně pracuje
To, co skutečně darwinismus implantyto myšlenky a budeš-li si s nimi pohrá- s fakty a nedivil jsem se, že v tomto po- toval do euro-americké kultury je, že převat, pak se v nich utopíš. Josef v Egyptě dání byli zastánci kreacionismu vykres- žijí pouze ti silnější, slabší vývojové článnám dal příklad, jak se nestát milencem leni jako politováníhodní demagogové. ky, ty méně odolné jsou určené k zániku.
či milenkou. Někdy cesta útěku od poku- Zaujal mne tam však závěr, ve kterém se Okatě se to projevilo v nacismu, který
šení je cestou k vítězství.
píše, že není ani tak hrozné to, že by svět politicky prosadil aplikaci darwinismu
Jako žena ženám radím, staňte se své- vznikl jinak než si vymyslel Darwin, ale na společnost, kterou se zabývali němu manželovi nejen manželkou, ale i mi- daleko horší je, že pokud by kreacionisté mečtí badatelé z 20. let minulého století.
lenkou a přítelkyní, se vším, čím se tato dále darwinismus zpochybňovali, byly by Hlavním rysem této aplikace byla obava
postavení projevují. Věnuj svému muži ohroženy vědecké závěry i z mnoha jiných z degenerace lidské společnosti. Z toho
více času, upravuj se pro něho a jistě si oborů a ohrozilo by to vývojové schéma vznikl vědecký program a ústavy věnujívzpomeneš na dobu, když jsi s ním ješ- lidské společnosti, které sociologické, cí se rasové hygieně dříve, než se Hitler
tě svobodná chodila na procházky, když psychologické a další vědní obory určují. dostal k moci. Vyústilo to zákony o stemluvil, jak jsi ho pozorně poslouchala, Pochopil jsem z toho, že zákony týkající rilizaci, norimberskými zákony a zákokdyž něco potřeboval, jak jsi byla vždy se morální a sociální sféry jsou formová- ny o eutanazii. Zákon o eutanazii se týochotná s úsměvem mu být k pomoci.
ny na základě vědeckých studií, které vy- kal dětí, hlavně novorozenců s defektem,
A totéž platí i pro muže. Slíbili jste si chází z vysledovaného vývojového stádia a dospělých, převážně mentálně postivěrnost v dobrém i ve zlém, ve zdraví součastného lidstva. Lidstvo se projevu- žených. Podle statistik bylo zabito 5 000
i v nemoci, dokud budete žít.
je neustále hříšněji –
dětí a 70 273 dospě1Kor 6, 9–10: „Nemylte se: ani smilníci, darwinismus tvrdí, že
lých do roku 1941
ani modláři, ani cizoložníci… Nebudou mít se vyvíjí k vyšší kva-a odhadem 70 000
účast v Božím Království.“
litě… Je tedy logické,,
lidí během dalších
že se zákony upra-čtyř let. Nacismus je
Panovačnost – další zaviněná krize
ví podle potřeb lidí
zrůdný a obhájci euPanovačnost v manželství nemá mít ne podle potřeb svě-tanazie poukazují, že
místo. Panovačnost je destruktivní, ničí domí…
současné pojetí euharmonií ducha (soulad ve víře a náVíte, připomíná mi
tanazie zrůdné není,
sledování Ježíše Krista), harmonií duše to minulý pořad TV
protože na rozdíl od
– soulad v zájmech (životních cílech), har- NOVA – Volejte ředi-nacismu musí být
monií těla – vstřícnost v tělesných potře- teli, kdy dotyčný ředi-dobrovolná. Pravdou
bách (sex).
tel jasně zvěstoval, že
je, že toto „dobrovol-
Čtenáři píší
Ročník 21, leden 2009
Eutanazie
- nacistický „sociální“ program
P
19
Čtenáři píší
ŽIVOT V KRISTU
20
né“ pojetí je mnohem, mnohem zrůdnější. Zahrnuje a zahrne daleko širší část
populace, bude se dotýkat každé osoby,
která se ocitne v krizové situaci, vytvoří
totální nedůvěru k lékařům a z lékařů se
po několika zákrocích skutečně stanou
rutinní ukončovatelé životů – vrazi. Ona
údajná dobrovolnost v naší citově deprimované společnosti, kdy lidé jsou velice často labilními osobnostmi bez úcty
k životu, plní sebelítosti a sklonu k demonstrativním gestům je ve skutečnosti „lakmusovým“ papírkem, který ukáže
na to, kdo je silný jedinec hodný přežití a reprodukce a kdo jím není! Úmyslně
používám myšlení, které aplikuje sociální darwinismus. To, co se politicky připravuje pro naši republiku, je odporné.
Eutanazie je více než vražda, je to program, který naplní lidi strachem, poničí svědomí mnohých, kteří podpoří své
blízké v rozhodnutí ukončit život, přinese bolest členům rodiny a blízkým, kteří
nebudou souhlasit s rozhodnutím blízké
osoby. Budou se takto legalizovat sebevraždy a vraždy. Stát by měl investovat
do duševní a duchovní péče o dlouhodobě nemocné a nevyléčitelně nemocné.
Aby mohli skutečně důstojně zemřít smíření se svými blízkými a s nadějí, a ne jim
nabízet „důstojnou“ smrt založenou na
útěku z mentálně neúnosné situace. Svědectví lidí, kteří fyzicky trpí a mají vztahy
s lidmi a s Bohem v pořádku, ukazují, že
fyzické utrpení není příčinou k touze po
smrti. Ale lidé nesmíření a s narušenými
vztahy zemřít touží i v plném zdraví, natož v bolestech.
Prosím za modlitby, za volání k Bohu,
jenž je mocnější než onen lhář a vrah,
který uvrtává naší společnost do pasti,
prosím za skutky svatosti – oddělenosti
od skutků a myšlení tohoto světa. Prosím
za volání k Bohu po rozšíření našich srdcí pro lidi okolo nás ať věřící nebo nevěřící, ať je demonstrovaná jiná tvář, než
zná svět, tvář skutečné lásky plné opravdového nezištného zájmu o bližního. Ať
svět uvidí naději, která spočívá v pokání
– obratu k následování nebeského pastýře. Volejme k Bohu, ať neseme ovoce
a skutečně žijeme jinak, ne jen v teologii.
Volejme k Bohu, ať jsme jiní ve výchově
dětí, aby z nich nerostly citově frustrované osobnosti vychované státními zařízeními od útlého dětství bez matky doma.
Ať jsou jiná naše manželství, jiný přístup
k zaměstnavateli, k bližnímu. Volejme
k Bohu, ať jsme jiní, protože náš Bůh je
jiný. Volejme k Bohu, jehož vůli známe –
On si přeje, aby všichni dospěli k pokání.
Nemá zalíbení ve smrti svévolníka. Satan
připravuje hromadné vyvražďování pod
rouškou svobody. Hromadné připravování lidí o možnost spasení ve jménu hu-
manismu a osobní svobody, je plný nená- květy ovocného stromu. Toužím, aby se
visti a závisti a jako obelhal Evu a Adama, to naplnilo a aby z těch květů vyrostlo
činí to dál pod rouškou svobody – vraž- ovoce pro Ježíše. Prosím sjednoťme se ve
dí. Nenávidí každého potencionálního svatosti a v modlitbách – byla to celá reobyvatele nebe, protože tam byl… a ni- publika! Nenechme tento národ satanokdy nebude. Volejme po změně, vymaň- vi, buďme jiní podle Boha, začněme aplime se z myšlení tohoto světa, z hodnot kovat rozhodnutí a zabírejme krůček po
tohoto světa, jsou to hodnoty chytřej- krůčku území tak, jak má každý možnost
ší než člověk, jsou to satanovy hodnoty, a zmocnění od Boha. Začněme být věrale nejsou chytřejší než moudrost Ducha ní v malém a věřím, že Bůh rozšíří náš
Božího. Jsme bez výmluvy každý, kdo je vliv. Prosím nedělejme věci z vlastní síly,
znovuzrozený – nám tento Duch byl dán, hledejme to, co nám Bůh svěřil a k čemu
postavme se ďáblu svatostí a modlitba- nás vystrojil svou mocí. Věřím, že Bůh
mi k svatému Bohu. „Což se neujmeš má připravené velké věci, ale osvědčme
toho, kdo je vlečený na popravu?“ Pro- se každý v malém, prosím pojďme Boží
sím ze srdce, modleme se a postěme se cestou, ne naší, prosím smilujme se, Bůh
za tento národ. Bůh mi na jednom shro- už se smiloval.
Ota Novák, AC Lysá nad Labem,
máždění v sále VOŠMT v Kolíně ukázal
diaspora Planá nad Lužnicí
mapu České republiky, jak rozkvétá jako
Usmíření
T
ento příběh začal před pěti lety. Začalo to nedorozuměním mezi mými
dvěma sestrami. Každý pokus o smíření skončil nezdarem a do toho jsem se
nějak zamotala já (třetí sestra). A to díky
telefonu. Všechny pokusy všechno si vzájemně vysvětlit a vztahy srovnat byly marné. Jakoby každý další pokus ještě přiléval olej do ohně. Vše bylo marné.
Potom jsem uvěřila v Pána Ježíše a začala chodit do shromáždění AC Čáslav
spolu se svou dcerou a vnučkou. Velmi
mě trápilo to dlouhé soužení, pocit křivdy a i to, že vůbec nevím proč. Mezitím
jsme se začaly připravovat na křest vodou. Protože je mi 80 let, moc jsem toužila po urovnání a usmíření. Nakonec
jsem se s tím svěřila našemu pastorovi
a jeho ženě. I s tím, že se za svoji sestru
modlím. Náš pastor mi poradil, abych se
modlila za odstranění kořene hořkosti ze
srdce své sestry, protože ten jí nedovoluje vidět situaci bez emocí. Protože tohle člověk sám neumí odstranit, modlili
se oba se mnou k našemu Pánu za sestru
Toničku.
Asi po čtyřech týdnech byly Vánoce.
Zkusila jsem zavolat a popřát hezké svátky. Tentokrát kupodivu se mnou moje
sestra mluvila. Taky popřála k svátkům
a bylo to vše v klidu.
Modlili jsme se dál každý den a na
Silvestra před půlnocí zazvonil telefon.
K naší veliké radosti se ozvala naše Tonička a přála nám do nového roku. A potom jsme uslyšeli pro nás nejhezčí slova,
která se dotkla našich srdcí. Ta slova zněla: „Po novém roce se chystám do Čáslavi.
Myslím, že už toho trucování bylo dost,
chtěla bych staré věci nechat ve starém
roce.“ Zajásali jsme a děkovali, ale modlili jsme se dál, aby to nebyla pouze slova.
Pak se asi tři týdny nic nedělo, až v sobotu dopoledne opět zazvonil telefon.
Volala sestra, zda by se nenašlo u nás trochu teplého čaje pro zmrzlou pocestnou.
Po naší kladné odpovědi sestra zavěsila.
Dcera hned volala zpátky, proč tak rychle zavěsila a ozvalo se: „Počkej chvíli, už
jsem před domem.“ Pak už šlo všechno
ráz naráz. Přivítání, slzy, smích a radost
až do večera. Večer jsme sestře řekly, jak
jsme uvěřily a pozvaly ji v neděli na shromáždění a ona naše pozvání přijala.
Nedělní shromáždění vedl sám Pán.
Sestry a bratři v Kristu vítali sestru Toničku, jako by tam patřila odjakživa. Vyzařovala z nich radost, zpívali chvály
a vše bylo slavnostní a pro sestru nové.
Boží slovo bylo mocné a mluvilo k srdci
celé naší rodině. Končilo slovy o člověku,
který na své cestě došel na okraj propasti a neviděl cestu dál. Prosil Pána Ježíše
a ten mu ukázal most přes propast (mostem byl myšlen sám Ježíš). Potom pastor
vyzval všechny přítomné, zda má někdo
pocit, že se v životě dostal k takové propasti, a neví jak dál, aby přišel dopředu
a vyznal to. Sestra se k údivu nás všech
zvedla, vzala mě za ruku a obě jsme náhle byly vepředu u pastora. Ten se za nás
modlil spolu s ostatními a náhle poslední zbytky nedůvěry a hořkosti zmizely.
Věřím, že se nás dotkl sám Pán Ježíš
Kristus. Nikdy předtím jsme nepocítily
tak silnou blízkost našeho Pána. Jsme
vděčné a nepřestáváme děkovat.
Sestra Tonička se pokusí smířit i s nejstarší sestrou. Víme, že Ježíš je s námi, že
je živý Bůh, který slyší modlitby nás věřících, miluje nás a i dnes dělá zázraky.
sestra Jiřina
AC Čáslav
Ahoj děti.
N
ěkdy se stane, že se v našem srdíčku odehraje veliká bitva. Víme,
co je správné udělat, ale ono se
nechce a nechce. To se stane třeba i někdy, když je potřeba se s někým rozdělit. Nejlépe se to naučí tam, kde je hodně lidí spolu. I Bible nás učí, jak na to.
Poslouchejte, co se jednou stalo u Trojníčkových.
Lepší je dávat
než brát
„Lepší je dávat než brát“, to už určitě
víte, „kdo to jenom mohl říct?“ dal tatínek dětem hádanku. „Pán Ježíš“, volaly všechny děti zároveň. Tatínek se jenom usmál, jak byl spokojený s tím, že
děti správně odhalily, kdo je ten, který nás učí to nejlepší. Však taky v rodině Trojníčkových toto pravidlo platilo
odjakživa. I to byl důvod, proč kromě
tří vlastních dětí do rodiny přibyly
i dvě adoptované. Však místa je tu pro
všechny dost, říkala maminka Trojníčková a kdo ji dobře znal, věděl, že nemá
na mysli místo v domku na konci vesnice, ale místo v srdci, které bylo vždycky plné lásky. Není divu, že tam s nimi
Pán Ježíš byl tak rád.
Jenže samo sebou to nebylo, to ne.
I takové věci, jako mít raději druhé lidi
než sebe, se člověk musí učit. Maruška se s tím natrápila asi nejvíce. A tak,
když ji jednou kluci zase něčím pozlobili, tak se sebrala a utekla trucovat na
palouk u lesa, který byl kousek za jejich domem. Jenže tentokrát ji z trucování rychle vyvedl nějaký podivný
šramot. Co to jenom může být? Přišla
na to hned. Na kraji lesa byla ohrada
pro mladé stromky, lesní školka. Na
jednom místě ale někdo vyvrátil drátěný plot, dráty se rozmotaly a potrhaly
a teď v nich vězelo malinké srnče. Jak
sebou škubalo ve snaze vyprostit se,
drát se nemilosrdně zařezával do nožky malé srnečky víc a víc. To už Maruška na nic nečekala. Uháněla domů jako
vichřice, a už z dálky volala na kluky
„Pomóóóc!“ Kluci taky dávno zapomněli, že se vlastně Maruška s nimi nebaví, protože trucuje a hned jí běželi naproti, zjistit, co se přihodilo. Martin byl
kluk praktický. Drapl kleště a starý velký svetr a uháněl tím směrem, kde mu
Maruška řekla, že srnče bojuje s drátem. Srnče se tak polekalo, když jej uvidělo, že se začalo zoufale bránit a tím
se do drátu zamotalo ještě více. Martin ale hned přiskočil a přes hlavu mu
přehodil svetr. Jakmile se octlo ve tmě,
zůstalo úplně nehybné, protože vůbec
nevědělo, co má dělat. Toho Martin honem využil, vzal kleště a dráty opatrně přestřihl. Hned si ale všiml, že srnče
má tak poraněnou nožku, že by stejně v lese nepřežilo. Vzal ho do náruče a odnesl domů, ustlal mu ve chlévě
vedle kozy Lízy, přinesl náruč voňavého
a měkoučkého sena a to už stačil přijít
i tatínek. Pochválil děti, jak to pěkně
zvládly, a srnčeti nožičku ošetřil.
A to by nebyla Maruška, aby hned nespustila, že to je jenom její srnče, že se
o ně bude starat sama a ať tam nikdo
nechodí, aby ho neplašili, protože marná sláva, je to divoké zvířátko a lidí se
bojí. Martin se jen pobaveně podíval na
Marušku a pak na tatínka a Maruška se
začervenala, jak se zastyděla, že to vůbec řekla. Děti se střídaly v péči o srnče
a to bylo za pár dní natolik v pořádku,
že mohlo zpátky za svou rodinou.
Druhý den napadala spousta sněhu
a neustále ho přibývalo. Děti se samou
radostí pustily do stavění těch největších sněhuláků, protože takovou sněhovou nadílku nikdo z nich ještě nezažil. Večer se Maruška ještě koukla
z okna, jak se jí ten její podařil, když
vtom zase spustila křik. „Kdo mi to udělal! Proč jste to udělali?! Vy jste na mě
tak škaredí!“ a dala se do pláče. Všichni
po sobě nechápavě koukali, co se zase
přihodilo, protože vážně nikdo nic Marušce neprovedl ani z legrace, tak proč
zase ten křik? Otík se šel k oknu podívat, že třeba uvidí, co ji tak rozčílilo. A hned mu to bylo jasné. Zrovna
Maruščin sněhulák měl pryč nos – byla
to parádní veliká mrkev a ruka, ve které držel nové vrbové koště,
byla taky pryč. Koště
bylo celé rozcupované
a válelo se všude kolem.
Byla to opravdu spoušť.
Jenže Otík úplně vyjekl
nadšením a ne rozčilením. „Podívej, Maruško,
pojď se podívat znova. Už jsem našel viníka.“ A opravdu. Za sněhuláky se něco
hýbalo. Ve tmě to nebylo tak moc vidět, když se ale pozorně zadívali, uviděli tmavé siluety srneček, které si pochutnávaly na proutcích z koštěte a na
trávě, která se objevila v místech, odkud děti braly sníh na sněhuláka. A to
nejmenší srnče šlo klidně až k brance
jejich zahrady, jakoby prosilo, ať ho
pustí dovnitř na to voňavé měkoučké
a dobré seno, které tam vždycky bylo.
Dětem se až zatajil dech radostí. Druhý
den hned za hradbou sněhuláků postavili s tatínkem takový malý seníček, do
kterého daly srnečkám pořádnou náruč dobrot, a každý večer se pak chodili dívat, jak jim to tam chutná. A proč
až za hradbu ze sněhuláků? No přece
kvůli tomu, že ostatní srnky se přece
jenom Trojníčkových bály. A tak, když
byly schované za sněhuláky, připadaly
si bezpečněji a v klidu se nakrmily. Maruška z toho ale měla radost největší,
a co bylo nejdůležitější, uvědomila si,
že se nemá hned rozčilovat a zlobit se,
když vidí, že něco není v pořádku. Někdy to může mít i jiný důvod, než že by
jí chtěl někdo ublížit nebo zlobit. A tak
se vlastně díky srnečkám naučila něco
moc pěkného.
teta Dana
Dětem
Ročník 21, leden 2009
21
Svědectví
ŽIVOT V KRISTU
V důchodu s Ovečkou
N
edávno mne pobavil výrok jednoho kazatele, který se loučil se svým
předchůdcem tímto výrokem: „Do
důchodu se neodchází, ale nastupuje.“
Mohu říci, že i já jsem do důchodu spíš
nastoupila, než odešla.
Od revoluce do důchodu jsem se ocitla osmkrát na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Maturitní vysvědčení
mi situaci nijak neulehčilo. V roce 1991
jsem uvěřila a jen to mi pomáhalo odhánět myšlenky na to, že jsem asi k ničemu.
Na svoji obhajobu bych chtěla uvést, že
bydlím v malém městě s desetiprocentní
nezaměstnaností, syn nemohl do školky
od té doby, co měl astmatické záchvaty
a moje maminka u nás žila od svých 70
do 80 let, kdy brala 7 druhů léků a poslední roky bylo třeba jí léky podávat, aby
to nepopletla. Pro léky a k lékařům bylo
třeba maminku doprovázet. Uznáte sami,
že jsem neměla žádné podmínky pro kariéru a profesní růst – ale Pán Ježíš se
o nás postaral několikrát tak, že to byl
báječný námět na svědectví. Do důchodu
jsem odcházela jako uklízečka, s malým
platem a čerstvě vyléčeným zánětem žil
v pravé ruce. Upřímně jsem hledala Boží
vůli – a po odchodu do předčasného důchodu mockrát děkovala Pánu Ježíši za
to, že mne k tomu dovedl.
Díky spoustě volného času v důchodu
jsem se totiž mohla zúčastnit hned několika akcí Ovečky: rekondičního pobytu,
kde jsem pečovala několik dní o Danečka, aby jeho maminka mohla načerpat co
nejvíc odborných znalostí. Také jsem nechyběla na obou čtrnáctidenních kursech
metody Feuersteina, která se s úspěchem
používá pro rozvoj dětí s Downovým syndromem (dále DS). Na jednu stranu bylo
náročné 8 hodin denně sledovat co nejpozorněji výklad paní docentky Pokorné
22
z Karlovy univerzity, na druhou stranu
bylo báječné sdílet své výchovné zkušenosti se spoustou maminek a speciál- šení problémů je pro mne výzvou. Koleních pedagožek, které byly na kursech se gyně pracující jako osobní asistentky pro
mnou. Musím říci, že jsem si kursy užila ICOS jsou ženy, se kterými si výborně roa věřím, že ostatní na ně také rády vzpo- zumím. Spojuje nás potřeba ulehčit život
mínají. A to nebylo vše. Na těchto kur- postiženým dětem a jejich rodinám. Jen
sech jsem se dověděla, že jedna mamin- pro peníze se tato práce dělat opravdu
ka holčičky s DS bude mít dvojčata a že nedá. A nejvíc mne těší, že Pán Ježíš má
ICOS (Informační centrum občanského skvělý plán i pro důchodkyni, která sama
sektoru Český Krumlov) by mne zaměst- sebe potichu odepsala. Protože do důnal jako osobní asistentku této čtyřleté chodu se neodchází, ale nastupuje!
holčičky. A tak se stalo, že jsem v září začala dojíždět do této rodiny a stala se tak
Více informací o obecně prospěšné
další tetou dítěte s DS.
společnosti Ovečka najdete na internetu:
Musím říci, že po měsíci této práce www.ovecka.eu
zjišťuji, kolik se toho budu muset učit.
Přesto si troufám tvrdit, že jsem se naMarie Faldynová,
šla. Dělám práci, ke které mám vztah, řeAC České Budějovice
4
J
Jákob předstírá, že je chlupatý Ezau,
aby získal od Izáka požehnání
prvorozeného (Govert Flinck).
ákobova doba
Staroasyrská říše s hlavním městem
Aššur sílí na severu Mezopotámie.
Jih Mezopotámie pod svou vládou sjednotili panovníci Starobabylonské říše.
Rozvoj Egypta dále pokračuje, hospodaří se v oáze Fajjúm.
Kenaán byl osídlený semitskými kmeny zemědělců a pastevců. Jákob ze strachu před bratrovou pomstou uprchl ke
svému strýci aramejskému pastevci Lábanovi do Cháranu (v dnešní Sýrii).
ČASOVÁ OSA PODLE BIBLE
(Letopočty jsou datovány před Kristem)
Jákobův sen v Bét-elu, kdy vidí sestupující anděly
(Michael L. L. Willmann).
2006
* Jákob a Ezau
asi 1929
služba u Lábana (20 let)
asi 1922
Jákob se oženil s Ráchel
1915
* Josef
1886
† Izáka
1876
Vstup Izraele do Egypta
1859
† Jákob
Ob
Obr Ch
Chuvava, dl
dle Eposu o Gil
Gilgamešovi
š i
strážce cedrového lesa v Libanonu.
Asyřané
A
ř é bbyli
li známí
á í jjako
k nelítostní
lít t í válečníci.
ál č í i
Staroasyrská říše (1950 – 1760) ovládala
severní Mezopotámii.
Jákobova
manželka
Ráchel,
Já
J
kb
ž lk Rá
hl
matka Josefa a Benjamína.
Zde Jákob překročil Jabok a bojoval s andělem.
Běžnáá mezopotamská
Běž
ta ká vesnice.
i
Jákob se vrací od Lábana a setkává se s Ezauem.
(Francesco Hayez).
VE
č li ffaraóni
ó i prosperující
jí í
Egyptěě začali
12. dynastie hospodářsky rozvíjet oázu Fajjúm.
Vodní kanály v jižní Mezopotámii ovládala Starobabylonská říše (1894 – 1595).
5
J
eruzalém
Provolej, že toto praví Hospodin zástupů: „Horlím pro Jeruzalém a Sijón
velkou horlivostí, jsem hrozně rozlícen
na sebejisté pronárody, které hned přiložily ruku k zlému, jakmile jsem se na
svůj lid jen maličko rozlítil.“ Proto praví Hospodin toto: „Obrátím se k Jeruzalému s hojným slitováním; bude v něm
zbudován můj dům, je výrok Hospodina
zástupů, a nad Jeruzalémem bude nataženo měřící pásmo.“ (Za 1, 15-16)
1
Golgota
l
(Lebka)
( bk ) místo za hradbami,
h db
kde
kd byl
b l
Ježíš ukřižován.
Pevnost Antonia přiléhá k severní zdi Chrámového pahorku.
3
Chrám (tzv. Druhý) po rekonstrukci Heroda Velikého.
Olivová hora
Měřítko
250 m
2
Bethesda
Dnešní
Staré město
2
10
Kidrónské údolí
1
3
4
5
4 Palác Hasmonejců, sídlo Heroda Atipy.
8
V době
Ježíše
Sýrařské údolí
6
Pramen
Gíchon
7
9
Jebús
za Davida
5 Herodův palác, sídlo místodržícího.
7
6
Ježíšův výslech v Annášově domě.
8
Večeře Páně v Horní místnosti.
9
„Davidovo město“, nejstarší část Jeruzaléma, kterou David vydobyl na Jebúsejcích.
Rybník Siloe, býval jako součást rozsáhlé vodovodní sítě kanálů a tunelů zásobárnou vody.
10 Getsemane, olivovníky v Zahradě jsou
staré stovky let.

Podobné dokumenty

Zaměřeno

Zaměřeno unikátní exponáty, které jinde na světě nemají obdoby. Teď už je pouze na vás, do jaké míry se necháte vtáhnout do světa miniatur či naopak obřích věcí, siláků, akrobatů, kaskadérů nebo výrobců nek...

Více

41. číslo časopisu Informátor - Česká společnost pro výzkum a

41. číslo časopisu Informátor - Česká společnost pro výzkum a uspořádat nebo kterých by se chtěl zúčastnit. Je to především zachování pravidelných seminářů. Pokud má někdo z Vás zajímavé výsledky a chtěl by je přednést na semináři, nechť se přihlásí buď Dr. P...

Více

Nebeský muž

Nebeský muž Na důkaz úcty k jeho odvaze a lásce, kterou chová k tělu Kristovu, jej křesťané čínské podzemní církve nazývají „nebeský muž" dodnes. Yun je první, kdo přizná, že existují oblasti jeho osobnosti, k...

Více

Říjen - Časopis Život v Kristu

Říjen - Časopis Život v Kristu Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč, pro předp...

Více