Čárky před a: Nejdřív bychom se zabydleli na nějakém parníku

Čárky před a: Nejdřív bychom se zabydleli na nějakém parníku

Čárky před a:
Nejdřív bychom se zabydleli na nějakém parníku hlavně s bazénem a saunou no
prostě jak má vypadat plně vybavený parník a vypluli bychom na plavbu kolem Země.
Navštívili bychom Titanic udělali si pár snímků a spokojeně se dívali jak v něm
plavou ryby a jak se za tu dobu změnil.
Ve vzduchu bych si chtěl vyzkoušet co to letadlo umí to by znamenalo nějaké
přemety. No myslím že vzduchu bylo dost a že slétneme dolů na zem.
Moje chatka je velmi skromná. Mám v ní jen postel vycpanou banánovými listy a
v pravém rohu stojí malý stolek.
Ten je velmi vychytralý a když se ho snažíme chytit vždy uteče se svým stádem do
pralesa tam je totiž v bezpečí.
Pilot mi vzkázal abych se rychle připoutal. Podíval jsem se z okna ale pod námi byly
jen samé stromy a nikde místo kde bychom mohli přistát.
Najednou stroj opět poskočil a začali jsme klesat což nebylo příjemné a jak to bývá
zřítili jsme se. Já jsem se vyprostil z letadla jako zázrakem ven.
Když brzy ráno vstanu a vyjdu z domu přivítá mě malý jeskynní tygřík tím že na mě
skočí a začne mě olizovat a až se potom proberu zajdu do stájí.
U Hranic bydleli tři kluci Libor Martin a Roman. Jednou se domluvili že by si mohli
udělat výlet na nějakou horu zvláště je lákal Dračí zub. Tak přemluvili rodiče aby je pustili
a vydali se na cestu. Když přišli do srubu uprostřed lesů vybalili si věci a už se těšili na
svou výpravu.
Roman se samozřejmě trochu vytahoval ale už po chvíli stoupání nemohl a vzdychal
jako kůň a tak Martin navrhl že si odpočinou.
Na jednom z pařezů chytil Libor ještěrku vyhřívající se na sluníčku a chvíli si s ní
hrál.
Když vyšli z lesa a dál už vedla jen kamenitá stezka Libor se zastavil aby si naplnil
láhev s vodou z malé studánky.
Libor který měl baterku tam vlezl první a po chvíli volal že v jeskyni jsou nějaké
malby a v jednom rohu zůstalo vyhaslé ohniště a u něj našel malou dřevěnou truhlu.
Večer si v chatě představovali co všechno mohlo být ve ztraceném pokladu ale
Roman brzy tvrdě usnul a tak Martin popřál Liborovi ať se mu o pokladu něco hezkého
zdá a usnul taky.
Rybář ho přitáhl blíž ke břehu a chtěl ho uchopit za hlavu aby ho mohl vytáhnout na
břeh ale sumec sebou škubal a chtěl uprchnout ale to už rybář opět vzal do rukou prut a
pokračoval v souboji. Když se mu opět podařilo sumce přitáhnout hned po něm skočil a
táhl ho na trávu.
Nejvíc mě baví jezdit na snowboardu. Jezdit jsem začal sice až letošní zimu ale už
umím trochu zatáčet a celkem sjedu i kopec. Je to velká zábava.
Daří se mi hodně dobré držkopády. Několikrát se mi dokonce zaseklo vázání a
málem jsem si i něco zlomil ale vždycky to dobře dopadlo. Pády k tomu prostě patří.
Jezdíme na kopci u lesa a když někdo spadne tak se mu hrozně smějeme.
Brzy si koupím svůj vlastní snowboard na kterém pak budu moct jezdit kdekoli a
když ho zničím tak si našetřím na nový.
Petr se rozhodl že bude chytat malé rybky zatímco já jsem se rozhodl že to zkusím na
přívlač. Petr vytáhl spoustu malých rybek zatímco já ani ťuk. Po hodině chytání jich měl
tolik že by to stačilo pro celou dědinu a já pořád nic.
Ale přece jsem se dočkal. Měl jsem pěkný záběr. Ještě štěstí že jsem měl povolenou
brzdu. Brzda začala kničet. Po pětiminutovém boji se ryba unavila. Konečně jsme ji
vytáhli. Byla to pěkná štika. Ale na pekáči byla ještě pěknější.
Jednou jsme viděli vlka který měl tlapku v pasti. Tak jsme udělali z proutí náhubek
aby nikoho nepokousal a tu tlapku jsme mu z té pasti vytáhli zašili a ošetřili. Z vlka se stal
náš domácí mazlíček a taky hlídač. Hrajeme s ním na honěnou a taky fotbal a náš vlk
chytá balóny v bráně.
Čárky z různých důvodů
Dory
Dory je veselá společenská ryba trpí však výpadky paměti o nichž si myslí že je
zdědila. Žije v oceánu poblíž Austrálie pohybuje se velmi energicky ve stresových
situacích však velmi chaoticky právě kvůli zmíněným naprostým výpadkům paměti.
Pro diváka je mile roztržitá ale Marlina málem přivedla k šílenství když mu
ukazovala směr plavby člunu který odvážel jeho syna Nema. Po chvilce zapomněla proč
tím směrem plave znejistěla protože usoudila že ji Marlin pronásleduje a málem se s ním
poprala. Během další cesty za Nemem se však Dory začíná pomalu v hlavě rozjasňovat
dokonce si zapamatuje adresu z potápěčských brýlí kterou luštila zatímco Marlina se
pokoušela sežrat hrůzostrašná ryba s obrovskými zuby a světýlkem zavěšeným právě
před jejími čelistmi. V temných hlubinách na toto mihotavé světlo vábí své oběti.
Krása Dory nejlépe vynikne nejlépe vidíte-li ji z profilu neboť pak vynikne její
nádherná modrá barva. Při pohledu zepředu spatříte v podstatě jen její velké vypoulené
oči protože její tělo je poměrně dost ploché. Dory má tři ploutve. Ocasní je největší tu
používá výhradně k plavání a kormidlování. Další dvě ploutve po stranách těla používá k
mnoha účelům - k pohánění úhybným manévrům a také jimi doprovází svou osobitou řeč.
Marlin
Marlin pochází z rodu klaunů očkatých což je malá mořská rybka s oranžovým tělem
a třemi bílými pruhy. Se svým synkem Nemem žije v Sasankokorálovém útesu což je
nádherné ale i nebezpečné místo. Nemo měl původně mít dalších 199 sourozenců ale ještě
jako jikry je sežrala i s maminkou velká dravá ryba. Snad i proto má MarIin velké
vykulené oči a malá ústa a jeho pohled je nesmělý až vyplašený. A také byste zprvu marně
čekali že jako klaun umí vyprávět vtipy.
Ze všeho nejvíc se bál o svého syna Nema. Když Nemo zůstal ještě jako jikra jediný z
jeho dětí Marlin přísahal že ho před vším ochrání i když se bál širého oceánu velkých ryb
a všech dalších mořských nástrah. Když Nemo povyrostl nechtěl jej ani pustit do školy a
stále na něho dohlížel. Nemo pak schválně odplul do širého moře aby se dotknul velkého
člunu a tam ho chytil potápěč jinak zubař ze Sydney a odvážel ho jako dárek pro malou
Darlu u níž ale žádná ryba nežije dlouho.
Marlin si to dává za vinu že byl na Nema moc přísný a okamžitě se vydává do širého
oceánu jehož se tak bál aby syna našel a vysvobodil. Cestou se utká se žraloky medúzami
pluje Východoaustralským proudem a nakonec ho málem spolkne pelikán.
Jak už víme cestou se k němu přidala Dory a stala se jeho kamarádkou a když se po
mnoha dobrodružstvích Marlin s Nemem i Dory šťastně vrátili domů byl už Marlin dost
jiný než byl na začátku.