Stěžeň 2

vydává Společnost dialyzovaných a transplantovaných
2
2008
Stěžeň
PASTVINY SLAVÍ 10 LET
Rekondiční středisko společnosti dialyzovaných a transplantovaných
Penzion Pastviny
slouží dialyzovaným
a transplantovaným pacientům
už neuvěřitelných 10 let.
Jak probíhalo budování penzionu
Pastviny a jak vypadá penzion dnes,
si můžete přečíst v příštím Stěžni.
OBSAH
Stěžeň 2/2008 - Vydává SpolDaT
M. Černá/
Místo úvodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . /2
Pozvánka Telč. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . /3
Kniha bezpečí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . /4
Napsali jste nám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . /5
K. Musil/
Transplantace jater u nás slavila 25. výročí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . /6
E. Vlachová/
Dialyzovaný pacient a jeho problémy s dopravou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . /7
Slovníček pro prázdninovou dialýzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . /9
TVÁŘ Z OBÁLKY
M. Černá/
Život po transplantaci je úplně normálně obyčejný, jako každý jiný . . . . . . . . . . . . /12
TÉMA: OSTRŮVKY ŽIVOTA
L. Kryštůfková/
Rozhovor s doc. MUDr. Františkem Saudkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . /16
J. Kubíček/
V Německu se zavřeným shuntem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . /24
KULTURA, SPORT, REKREACE
T. Dřevíkovský/
Informace transplantovaným sportovcům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . /29
T. Dřevíkovský/
6.zimní hry transplantovaných Roviniami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . /30
J. Pešek/
S parním vlakem do lesů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . /35
J. Valachovičová/
Rehabilitační víkend ve Staré Živohošti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . /36
V. Šťastná/
V autobuse se dá zažít věcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . /39
1
Místo úvodu - Stěžeň 2/2008
Místo úvodu
Stěžeň, který právě držíte v ruce Vám představuje dalšího transplantovaného
sportovce, tentokrát půvabnou ženu Petru Vovesnou. Třeba Vám její životní příběh bude inspirací.
Možná, že jste už na dovolené, možná se na ní právě chystáte. Pokud se letos
vydáte za hranice možná užijete náš Slovníček pro prázdninovou dialýzu.
Napište nám, kde jste letos trávili léto, jak jste si domlouvali dialýzu a co jste
tam zažili.
Těším se na Vaše zážitky a přeji vám hodně slunečných dní.
Míša Černá
PS: V tomto čísle se Vám dostává do rukou složenka, proto pár slov o tom, jak
si objednat časopis Stěžeň. Časopis vychází čtyřikrát do roka a je zdarma.
Společnost DaT vybírá pouze příspěvek na rozesílání poštou a to jedenkrát
do roka formou složenky. Nejnižší požadovanou částkou je 50 Kč. Stěžeň
si můžete objednat na tel. 261 215 616 nebo na adrese SpolDaT, Ohradní 1368,
Praha 4-Michle, e-mail: [email protected]. Stěžeň Vám bude docházet poštou
na Vámi udanou adresu.
Stěžeň vychází s podporou Ministerstva zdravotnictví ČR.
TIRÁŽ
STĚŽEŇ - Ročník 19, 2008/2 / Vydává Společnost dialyzovaných a transplantovaných, Ohradní
1368, 140 00 Praha 4, Michle, tel.: 261 215 616, e-mail: [email protected] / www.stezen.cz /
ISSN: 1210-0153 / Odpovědný redaktor: MUDr. Radkin Honzák, CSc. / Redakce: Míša Černá /
Redakční rada: Ing. Pavel Exner, Lucie Kryštůvková, Věra Šťastná, Ivanka Krchovová / Podávání
novinových zásilek povoleno ředitelstvím pošt Praha č.j. NP 343/94 ze dne 16. 2. 1994 / Tisk:
KVTISK s.r.o., Závodu míru 66, Karlovy Vary/ Na obálce použita fotografie P. Vovesné.
2
Míša
Černá
Milí čtenáři,
Stěžeň 2/2008 - Setkání nemocných léčených peritoneální dialýzou
Setkání nemocných léčených
peritoneální dialýzou
Telč 15. 9. 2007 - 17. 9. 2007
Program
pátek:
- v 14:00 odjezd autobusem od III.interní kliniky FN Olomouc, 15:00
z Brna od hotelu Grand, další místa (Praha) dle domluvy
- příjezd do Telče
- ubytování a večeře v hotelu Na hrázi (2 lůžkové pokoje s vlastním
sociálním zařízením)
- úvodní seminář
sobota:
- prohlídka renesančního zámku v Telči
- návštěva galerie Jana Zrzavého na zámku v Telči
- seminář a diskusní posezení
neděle:
- výlet do Slavonic - prohlídka renesanční památkové rezervace
v centru městečka a návštěva vyhlášené keramické dílny Maříž
- 13:30 odjezd domů
- předpokládaný příjezd do Olomouce kolem 15:00 hod, ostatní dle
domluvy
Odjezd a příjezd z FN Olomouc, Brna a Prahy dle zájmu a dle domluvy,
na místech odjezdu bude možno v případě potřeby provést i peritoneální výměnu. Dopravu z Olomouce, Brna, nebo domluvených míst do Telče zajistí a ubytování uhradí sponzor akce BAXTER CZ.
Stravu si uhradí všichni účastníci sami (předběžně 300Kč /den). K dispozici budou vaky pro dialýzu tak, jak uvedou pacienti na přihlášce.
Převazový materiál, roušky a další náležitosti k peritoneálním výměnám je nutné si přivést s sebou.
Doprovod nemocných si bude hradit i ubytování (přibližně 600 Kč
za noc a snídani).
Přihlášky zašlete do 20. 7. 2007 na adresu:
MUDr. Vladko Horčička jr.
III. interní klinika FNOL
I.P.Pavlova 6, 775 20 Olomouc
tel.: 58-585-3177, 58-585-3176
e-mail: [email protected]
Na setkání se těší pracovníci nefrologického oddělení FN Olomouc
a renální divize firmy BAXTER CZ.
3
Ministerstvo zdravotnictví představilo Knihu bezpečí - Stěžeň 2/2008
Ministerstvo zdravotnictví představilo
Knihu bezpečí
Elektronickou publikaci Kniha bezpečí spustilo na svých stránkách Ministerstvo zdravotnictví. Je určena
všem lidem, kteří přicházejí do styku
s nemocničním prostředím, zdravotnickým personálem, ambulantními lékaři,
ale i třeba lékárníky a nabízí jim celou
řadu informací a rad, jak se v tomto
prostředí chovat, jaká jsou jejich práva
a na co je dobré si dát pozor.
Bezpečí jako jedno z prioritních témat vlády dostává ve zdravotnictví reálnou podobu v podobě elektronické publikace Kniha bezpečí. Ta je součástí
Portálu kvality a bezpečí, který v těchto
dnech spustilo na svých internetových
stránkách Ministerstvo zdravotnictví
ČR.
Na úvod knihy obdrží pacienti šestero dobrých rad, jak se chránit, jak předcházet možným rizikům a že není třeba
se bát. Rozsáhlá část knihy je věnována
právům pacienta, která řada pacientů
4
dnes vůbec nezná. „Kniha bezpečí má
ulehčit pacientům orientaci ve zdravotnickém systému a významnou pomoc
přinese také zdravotnickému personálu. Obdobné publikace jsou v zemích
Evropské unie, ale i v USA, běžné a já
jsem velice rád, že se jí nyní dočkají
i čeští pacienti,“ říká ministr zdravotnictví Tomáš Julínek a dodává: „V současné době je informovanost pacientů
rozdílná, což často znesnadňuje komunikaci mezi pacienty a zdravotníky. Věřím, že se to postupně zlepší, a to nejen
díky této publikaci, ale i reformě českého zdravotnictví.“
Cílem Knihy bezpečí není pacienty
strašit a odrazovat od návštěvy zdravotnického zařízení, ale naopak jim
srozumitelně vysvětlit například to, jak
si vybrat kvalitní zdravotnické zařízení,
jak probíhá přijetí do nemocnice, kdo
je kdo v nemocničním zařízení apod.
Kniha myslí i na návštěvy u ambulantních lékařů a radí pacientům, jak mohou
ovlivnit
efektivitu,
bezpečnost a kvalitu
poskytování ambulantních služeb. Publikace je dobrým
rádcem rovněž při
návštěvách v lékárnách – vysvětluje lidem, na co zde mají
právo a jak je důležité se na vše důkladně ptát. Součástí publikace je také část
Stěžeň 2/2008 - Ministerstvo zdravotnictví představilo Knihu bezpečí
věnovaná odborné veřejnosti, zejména
zdravotnickému personálu. Jsou v ní
zdůrazňovány principy poskytování
zdravotní péče i formou podpůrných
činností, které budou minimalizovat
rizika poškození pacientů i samotných
zdravotníků při poskytování zdravotní
péče.
Ministerstvo zdravotnictví má
v plánu pacienty aktivně zapojit
do aktualizace Knihy bezpečí.
„Díky tomu, že kniha vychází
jako součást internetového Portálu kvality a bezpečí, se může
postupně rozrůstat o další informace a rady pro pacienty i zdravotnický personál a stát se tak
jakousi ‚kuchařkou‘ českého
zdravotnictví. Svůj recept může
přidat každý pacient,“ dodává
Tomáš Julínek.
Současně s Knihou bezpečí otevřelo ministerstvo zdravotnictví na svých
internetových stránkách nový Portál
bezpečí a kvality zdravotní péče. Kniha bezpečí je jeho nedílnou součástí. Snadný přístup ke Knize bezpečí
je na stránkách MZ:
www.mzcr.cz
Marta
Menclová
Napsali jste nám
Vážení čtenáři Stěžně!
Musím se s Vámi podělit o své zkušenosti s HD.
Měla jsem to ohromné štěstí, že jsem
byla pacientkou čisťoučkého a příjemného prostředí. První den jsem nastoupila vyděšená a nešťastná, ale lidský
přístup celého kolektivu zdravotníků
tzn. lékařů , sester, sociální pracovnice,
fyzioterapeutky a dalšího personálu
mě zase vrátil chuť do života.
Letos 31.5. to bude přesně rok,
co jsem po transplantaci nové ledviny,
nemusím chodit na pravidelné dialý-
zy, přesto se do HD ráda vracím nejen
ve vzpomínkách, ale i fyzicky ,třeba jen
pro radu a vždy vím, že zde najdu pochopení a úsměv, který v dnešní uspěchané době tolik chybí.
Také se vždy těším na nová vydání
„Stěžňů“ časopisu SDaT, nacházím zde
nové a nové poznatky, které jsou podstatné pro dialyzované a pacienty.
Tím vším chci vyjádřit ohromný dík
HD středisku v Ohradní ulici, které
pro mne představuje světýlko do života
a tím i důvod proč BÝT.
Marta Menclová
5
Transplantace jater u nás slavila 25. výročí - Stěžeň 2/2008
Transplantace jater u nás slavila 25. výročí
Tato akce byla pořádána pro odborníky, na několik laiků se ovšem také
dostalo. Samozřejmě nechyběl ten,
kterého se to vše týkalo nejvíc, a to řadě čtenářů Stěžně dobře známý Pepa
Mynář. Stále usměvavý a zdravím překypující první pacient s transplantovanými játry si užil svoji další chvilku
slávy a je třeba mu
popřát ještě hodně
takových chvilek,
které se opakují
vždy po 5ti letech.
Dalším laikem byla
moje
maličkost,
která byla pozvána
jako zástupce sekce „játráků“ ze Společnosti dialýzovaných a transplantovaných. I z pohledu
„transplantovaného
laika“, který mnoha věcem nerozuměl, ale kterého
se to dost týkalo,
6
to byla řada zajímavých informací.
Nebojte se, nebudu popisovat vývoj
chirurgických technik, ani komplikace
s virovými hepatitidami. Z jednotlivých
čísel o době vlastní transplantace v začátcích a nyní, o dobách pobytu v nemocnici nebo o procentech úspěšnosti
zákroků však jednoznačně i laik pozná,
jak obrovský pokrok transplantační
medicína udělala. Pro nás je ovšem
rozhodně zajímavý pohled do historie.
O historii transplantací jater v Brně
mluvil pan prof. Jan Černý, donedávna
ředitel brněnského transplantačního
centra, kterého většina z nás „brněnských játráků“ velmi dobře zná. A byl
to člověk opravdu povolaný, byl prakticky u celého vývoje transplantačního
programu, jestli se nepletu od konce
šedesátých let. Nebudu tady uvádět
Ing. Karel
Musil
V únoru letošního roku uplynulo již 25
roků od první transplantace jater. Tato
transplantace se uskutečnila 2. února
1983 na pracovišti II. chirurgické kliniky Nemocnice u sv. Anny v Brně. Při této
příležitosti uspořádalo Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie,
které je přímým pokračovatelem tohoto
pracoviště, odborný seminář „ XXV. Výročí první transplantace jater “. Seminář se za přispění sponzorů uskutečnil
v brněnském Hotelu Voroněž.
Stěžeň 2/2008 - Transplantace jater u nás slavila 25. výročí
ty až neuvěřitelné počty pokusných
transplantací nebo někdy až úsměvné
problémy, jako když se při nehodě soukromého auta, které převáželo pokusná
prasátka, tato rozběhla po Praze. Možná by stálo ale za úvahu poprosit pana
profesora o text a s touto historií seznámit všechny čtenáře tohoto časopisu.
Jednu zajímavost, možno říci perličku,
svědčící o tom, jak čas letí, si však neodpustím. První transplantovaná játra
totiž přenášel od dárce k transplantovanému pacientovi jako mladý medik
a tedy pomocná vědecká síla současný
ředitel brněnského transplantačního
centra.
Chtěl bych tedy jménem všech členů
brněnské pobočky SDaT popřát brněnskému transplantačnímu centru hodně
nových úspěšných inovací a pohodu
a stále lepšící se podmínky k práci.
Už teď se těším na oslavu 30. výročí,
kam se snad vloudím třeba i bez pozvání a věřte, že to nebude kvůli té kávě
a výborným koláčkům, které tam také
byly.
Ing. Karel Musil,
předseda brněnské pobočky SDaT
Eva
Vlachová
Dialyzovaný pacient a jeho problémy
s dopravou
Že život na dialýze není právě jednoduchý, my všichni, kteří se touto problematikou denně zabýváme, dobře víme.
Čas trávený připojený na přístroji,léky,
dieta, pitný režim, pravidelné dojíždění…a to je právě problém, kterému chci
věnovat tento článek.
Na našem dialyzačním středisku
jsme donedávna dialyzovali pouze děti,
ale od května 2002 jsme rozšířili naši
péči i na dospělé pacienty. A zde vyvstaly problémy, které jsme u dětských
pacientů neznali. Protože převážná
většina našich dětských pacientů dojížděla z míst mimo Prahu, sanita, která je přivezla, na ně a jejich doprovod
čekala a ihned po dialýze je odvážela
domů. U dospělých pacientů je situace
jiná. Ze zkušeností na našem středisku
vím, že jen vyjímečně, je pacient odvezen ihned po výkonu. Stalo se takřka
pravidlem, že pacient po dialýze musí
čekat na sanitu velmi dlouho, někdy
i celé hodiny! Samotná dialýza trvá 45 hodin a s čekáním a cestou se celá
záležitost protáhne někdy až na 7,8 i 9
hodin! Když si představíme, že se jedná o těžce nemocné pacienty, často
ve vysokém věku, se závažným základním onemocněním a většinou s dalším
komplikujícím onemocněním, je jasné,
že dlouhé čekání na odvoz domů těmto
pacientům rozhodně neprospívá.
Nelze se divit jejich nespokojenosti a nervozitě. My sestry pak musíme
opakovaně vysvětlovat proč to tak je,
omlouvat se a pacienty uklidňovat.Při
opakovaných urgencích na dispečinku
7
Dialyzovaný pacient a jeho problémy s dopravou - Stěžeň 2/2008
slyšíme většinou stále stejné, odpovědi
– moc práce, moc pacientů, není volný
vůz, důležitější transport apod…
Kromě dlouhých čekání si pacienti
někdy stěžují také na to, že jich je do sanity naloženo několik najednou (až 5 !)
a jsou nuceni cestovat po celé Praze
i mimo ni, podle bydliště ostatních převážených pacientů, takže stráví zbytečně další dlouhý čas v sanitě, než se dostanou domů.
Vzpomínám si na případ jednoho našeho bývalého pacienta – 74 let, bydlel
v Černošicích, vzdálenost z našeho
dialyzačního střediska do místa jeho
bydliště je asi 20-25 km. Tento pacient
absolvoval cestu domů přes Kralupy
– Kladno – Unhošť –Dobřichovice – cca
100 km ( s dalšími 4 pacienty).
Při naší snaze, co nejvíce zkvalitnit
život našich pacientů, zde narážíme
na problém, který se nám nedaří ovlivnit. Přestože sanity objednáváme s dostatečným časovým předstihem, pacient čeká.Někdy mám dojem, že více
než samotná dialýza, pacientům vadí
právě tyto dlouhé čekací doby. Je jasné, že doprava nemocných v chronickém dialyzačním léčení je nezanedbatelným problémem a těmto pacientům
značně znepříjemňuje jejich už tak nelehký úděl.
Jak ale zlepšit celou situaci a vyřešit
problém s dopravou dialyzovaných?Vyřešení tohoto problému by bylo velkým
přínosem v jejich životě a nepochybně
by výrazně jejich život zkvalitnilo.
Pominu-li jako jednu z možností dopravy na dialýzu použití MHD, která by
sice v mnohém případě byla rychlejší,
8
ale ne každý pacient se cítí po dialýze
dostatečně silný na to, aby ji absolvoval, řešení problému se nabízí hned
několik:
Podle mého názoru, by dialyzovaní
pacienti měli mít určitou přednost v dopravě domů, právě proto, že se jedná
o pravidelnou dopravu a dispečink
s nimi může dopředu počítat a začlenit
je do svého harmonogramu.
Řešením je také možnost proplácet
pacientům dopravu vlastním vozem.
Zde je ale podmínkou nejen vlastnit
takový vůz, ale také odpovídající zdravotní stav pacienta, to znamená jeho
schopnost po výkonu vůz řídit. Ne
vždycky se totiž pacient po dialýze cítí
dobře. Případně by mohl pacienta odvézt někdo z rodiny, či příbuzných.
Dalším a myslím si zajímavým a pro
pacienty pohodlnějším řešením, by
byla jejich doprava osobními automobily taxislužby nebo jiným soukromým
autodopravcem. Není nikde nařízeno,
že dialyzovaní pacienti musí být přepravování sanitním vozem.Nebylo by
možné, aby zdravotní pojišťovny měly
smlouvy se soukromými autodopravci
nebo taxislužbou a doprava dialyzovaných pacientů by byla zajištěna jinak, než sanitkou? Otázkou je finanční
stránka, ale možná by se daly utvořit
(nasmlouvat) ceny, které by nebyly vyšší, než jsou u sanitních vozů, kde například spotřeba pohonných hmot je podstatně vyšší, než u osobních vozů.
V době, kdy dochází stále k většímu
a většímu zdokonalování dialyzačních
přístrojů a způsobů léčby pacientů
s chronickým selháním ledvin, by
Stěžeň 2/2008 - Dialyzovaný pacient a jeho problémy s dopravou
se měly řešit i problémy, které s nimi
přímo souvisí,ale které si my ostatní
možná ani neuvědomujeme.Myslím si,
že v době, kdy dialyzačně-transplantační program v naší zemi dosahuje velkého rozvoje a jde rychle kupředu, mělo
by se najít řešení i tohoto problému,kterým je zdánlivě taková „maličkost,“jako
je doprava nemocných.
Eva Vlachová, staniční sestra,
Pediatrická klinika, FN Motol
Slovníček pro prázdninovou dialýzu
Připravili jsme pro Vás slovníček nejčastějších výrazů a frází, použitelných
při dialýze v zahraničí. Doufám, že náš
slovníček bude pro Vás alespoň malým
pomocníkem při pobytu v cizině.
mám často vysoký tlak
I often have high pressure
SLOVNÍČEK DO ANGLICKY MLUVÍCÍCH ZEMÍ A TAM, KDE JSOU
OCHOTNI A SCHOPNI KOMUNIKOVAT V ANGLIČTINĚ:
můžete zavolat lékaře?
Could you please call for a doctor?
napojení mě pod jehlou bolí
it hurts under the injection
moje „suchá váha“ je nyní o 0.5 ( 1, 2) kg
vyšší (nižší) než je uvedeno ve zprávě
my optimal weight is now by 0.5 kg
higher (lower) than the one given in the
report
mám křeče, (obvykle mi pomáhá glukoza)
I have convulsions (glucose usually
helps me)
chce se mi zvracet
I feel sick of stomach, I feel like vomitting
motá se mi hlava
my brain reels, I feel dizzy
mám často nízký tlak
I often have low pressure
mám bolesti ...(hlavy, celé ruky se shuntem, zad, břicha ...)
I suffer pains (I have a headache, my
whole arm with the shunt hurts, backache, bellyache)
píchá mě u srdce (bolí mě u srdce)
My heart gives me pain, I have a heartache
mám neklidné nohy
My feet feel restless
je mi zima (horko)
I am cold (I am hot)
mám svědivku
I have a scrapie (puritus)
jsem zvyklý mít nastavenu zpočátku
vyšší ultrafitraci, a po hodině (dvou hodinách) ji snížit
9
Slovníček pro prázdninovou dialýzu - Stěžeň 2/2008
I am used to higher ultrafiltration at the
beginning and in an hour or two to have it lowered
nebo
jsem zvyklý mít nastavenu zpočátku nižší ultrafitraci, a po hodině (dvou hodinách) ji zvýšit
I am used to lower ultrafitration at the
beginning and in an hour or two to have it raised
můžete prosím snížit průtok krevní
pumpy ?
could you please slow down/decrease
the flow capacity of the blood pump?
můžete mi, prosím, zvednout (sklopit)
křeslo?
Could you please help me to lift up (put
down) my armchair?
chce se mi močit, vykonat velkou potřebu
I need to pee, I need to do a number
two
chci spát
I want to sleep
můžete, prosím, ztlumit televizi?
could you please turn down the television
prosím o přikrývku
could you please give me one more
blanket
mám žízeň
I am thirsty
mám hlad
I am hungry
10
děkuji, ale jíst už nebudu
thank you, I have enough
prosím ještě o čaj, minerálku
could you please bring me some more
tea, mineral water
jsem diabetik, nesladím cukrem
I am a diabetic, I don’t use sugar
mám netučnou dietu
I am on a non-fat diet
už se mi ulevilo
I feel much better
děkuju
thank you
SLOVNÍČEK DO NĚMECKY A ŠPANĚLSKY MLUVÍCÍCH ZEMÍ:
Můžete zavolat lékaře?
Němčina Kőnnen Sie bitte einen Artz
rufen?
Španělština Podría llamar a un médico?
Moje suchá váha je nyní o půl kila vyšší/
nižší než ve zprávě.
Němčina Mein trockenes Gewicht ist
um ein halbes Kilo hőher/niedriger als
im Krankenbericht.
Španělština Mi peso seco está en este
momento un medio kilo más alto/más
bajo que consta en el Reporte Medical.
Mám křeče.
Němčina Ich habe Krämpfe.
Španělština Tengo calambres.
Obvykle mi pomáhá glukoza.
Stěžeň 2/2008 - Slovníček pro prázdninovou dialýzu
Němčina Gewöhnlich hilft mir die Glukose.
Španělština Normalmente me ayuda la
glucosa.
Chce se mi zvracet.
Němčina Ich habe Brechreiz.
Španělština Quiero vomitar.
Motá se mi hlava.
Němčina Ich habe Drehwurm (Kopfschwingel).
Španělština Me mareo.
Mám často vysoký tlak, nízký tlak.
Němčina Ich habe oft hohen Blutdruck/
niedrigen Blutdruck.
Španělština Tengo frecuentemente la
presión alta/baja.
Napojení mne bolí pod jehlou.
Němčina Unter der Aderlasshohlnadel
schmerzt es mich.
Španělština Me duele bajo la inyección.
Mám bolesti hlavy/celé ruky/zad/břicha.
Němčina Ich habe Kopfschmerzen/
mein ganzer Arm tut mir weh/ich habe
Rückenleiden/Bauchschmerzen.
Španělština Tengo dolores de cabeza/
de toda la mano/de espalda/de barriga.
Píchá/bolí mne u srdce.
Němčina Ich habe Herzstechen/
Herzweh.
Španělština Tengo pinchazos/me duele el corazón.
Mám neklidné nohy.
Němčina Ich habe unruhige Beine.
Španělština Siento un hormigueo en
las piernas.
Je mi zima/horko.
Němčina Mir ist es kalt. mir ist es heiß
Španělština Tengo frio/tengo calor.
Mám svědivku.
Němčina Die Haut juckt mich (pruritus)
Španělština Tengo picores.
Jsem zvyklý mít nastavenou vyšší/nižší
ultrafiltraci, po hodině ji zvýšit/snížit.
Němčina Ich bin an eine hőhere/niedrigere Ultrafiltration gewőhnt, nach einer
Stunde bitte ich um Erhőhung/Reduktion.
Španělština Estoy acostumbrado a una
ultrafiltración más alta/baja, después
de una hora por favor elévela/disminúyala.
Můžete mi prosím zvýšit/snížit průtok
krevní pumpy.
Němčina Kőnnen Sie mir bitte den Blutdurchfluss erhőhen/reduzieren.
Španělština Me puede por favor subir/
bajar el flujo de sangre.
Můžete mi prosím zvednout/sklopit
křeslo.
Němčina Kőnnen Sie bitte den Lehnstuhl heben/ herunterklappen.
Španělština Me puede por favor subir/
bajar la silla.
Chce se mi močit. Vykonat velkou potřebu
Němčina Ich muss auf klein - urinie-
11
Slovníček pro prázdninovou dialýzu - Stěžeň 2/2008
ren./auf groß.
Španělština Necesito hacer aguas menores/mayores.
Chci spát.
Němčina Ich mőchte schlafen.
Španělština Quiero dormir.
Můžete prosím ztlumit TV.
Němčina Kőnnen Sie bitte den Fernsheher still machen?
Španělština Puede por favor bajar el
volumen del televisor?
Prosím o přikrývku.
Němčina Geben Sie mir bitte eine Decke.
Španělština Dame por favor otra cobija.
Mám hlad/žízeň.
Němčina Ich habe Hunger/Durst.
Španělština Tengo hambre/sed.
Děkuji, ale jíst už nebudu.
Němčina Danke, ich esse nicht mehr.
Španělština Gracias, no comeré más.
Prosím ještě o čaj/minerálku.
Němčina Kann ich mehr Tee/Mineralwasser bekommen?
Španělština Me da por favor más te/
agua mineral?
Jsem diabetik, nesladím cukrem.
Němčina Ich bin Diabetiker, ich süße
nicht mit Zucker.
Španělština Soy diabetico, no tomo azucar.
Mám netučnou dietu.
Němčina Ich habe eine fettfreie Diät.
Španělština Tengo dieta sin grasas.
Už se mi ulevilo, děkuji.
Němčina Jetzt fűhle ich mich besser,
Danke.
Španělština Ya me siento mejor, gracias.
Život po transplantaci je úplně normálně
obyčejný, jako každý jiný
Paní Petra Vovesná rodným jménem
Šoltysová se narodila v roce 1974 v Mostě. Už na základní škole začala trénovat
lehkou atletiku, ve které pokračovala
také na Střední zdravotnické škole.
Sportovala i po skončení školy, kdy nastoupila do zaměstnání jako zdravotní
sestra v mostecké nemocnici.
Ve dvaceti letech však přišel šok,
z angíny, kterou prodělala se vyvinula
mnohem vážnější nemoc. Lékaři di-
12
TVÁŘ Z OBÁLKY
Stěžeň 2/2008 - Život po transplantaci je úplně normálně obyčejný, jako každý jiný
po transplantaci, jakmile jí to lékaři povolili, už začala sportovat a trénovat.
Ačkoliv mohla věnovat tréninku před
závody pouhé tři měsíce a v Bangkoku
neměla mnoho času na aklimatizaci
v prostředí s mnohem vyšší teplotou
a vlhkostí vzduch, zaběhla oba závody
na medailová umístění - a i když nebyla úplně spokojená se svojí sportovní
formou, na hrách, kterým se také říká
„olympiáda pro transplantované“ se jí
moc líbilo.
agnostikovali Henoch Schonleinovu
vaskulitidu a Glomerulonefritidu IgA.
Ačkoliv se tehdy MUDr. Samek z mostecké nemocnice a MUDr. Žabka z vinohradské nemocnice snažili nemoc
zastavit, už to nebylo možné.
Ve třiceti dvou letech byla Petra odkázána na dialyzační léčbu, protože
funkce jejich ledvin definitivně selhala
a začala docházet na nefrologickou ambulanci dialyzačního střediska v Mostě. Naštěstí byla vhodným kandidátem
pro peritoneální dialýzu, díky které
se mohla i nadále věnovat svému malému synovi a pokračovat v zaměstnání.
Po třičtvrtě roce byla Petra zařazena
na seznam čekatelů na transplantaci.
Na novou ledvinu, která jí byla úspěšně transplantována v pražském IKEMu,
čekala jeden měsíc. Několik měsíců
Měli jsme štěstí, že Petra souhlasila
s krátkým rozhovorem pro náš časopis
a také že nám poskytla krásné fotografie, které rozhovor provází. Díky tomu
může Stěžeň s Petrou na obálce směle
konkurovat mnohým módním časopisům.
Jak jste se Petro dostala ke sportu?
Proč se věnujete právě atletice a běhu?
V dětství jsem sportovala tak nějak
normálně jako každé jiné dítě, pravidelně jsem chodila s bratrem a s taťkou do bazénu plavat. Asi v 7 třídě
na základní škole mě naši přihlásili
na atletiku, kde jsem zůstala až do roku
1994, kdy jsem onemocněla. Dodnes mi
někteří lidé z mého okolí nechtějí věřit,
že mě opravdu baví běhat třeba dokolečka na stadioně, ale mě běh opravdu
baví.
Vím, že jste si pro léčbu zvolila metodu peritoneální dialýzy. Co Vás k tomu
vedlo? Jak jste byla s touto metodou
spokojena?
13
TVÁŘ Z OBÁLKY
Život po transplantaci je úplně normálně obyčejný, jako každý jiný - Stěžeň 2/2008
Od roku 2005 jsem se tak nějak protloukala po nemocnicích než mi selhaly
ledviny skoro definitivně a já se musela
rozhodnout na jakou dialýzu půjdu. V té
době jsem potkala MUDr. Petra Machka z dialyzačního střediska v Mostě
a ten mi dopodrobna vysvětlil veškeré
výhody a i některé nevýhody peritoneální dialýzy. já se potom dobrovolně rozhodla pro peritoneální dialýzu,
se kterou jsem neměla žádné problémy.
Mohla jsem chodit do práce (pracuji
jako zdravotní sestra u zubaře), jezdila
jsem se svým v té době tříletým synem
na lyže a na brusle. Byla jsem s ní velmi
spokojená.
Nyní jste po transplantaci. Můžete
říci něco k tomu, jak transplantace
14
probíhala? Přemýšlela jste například
i o příbuzenské transplantaci?
Po třičtvrtě roce na peritoneální dialýze mi 1.5. zavolali z IKEMu, že mají
pro mne ledvinu a pak už se to seběhlo rychle a za 14 dní jsem byla doma.
Musím ještě podotknout, že v nemocnici se ke mně moc hezky chovali a byli
moc hodní a ochotní.
Doma jsem byla chvilku unavená, ale
v červenci jsem šla zpět do práce a bylo mi fajn.
O příbuzenské transplantaci uvažoval moje maminka, moc mi chtěla dát
ledvinu, ale naštěstí jsem byla dřív
než k tomu došlo, zavolaná do IKEMu
na transplantaci. Ráda bych mamince
i tatínkovi moc poděkovat za podporu,
kterou mi poskytovali a poskytují.
TVÁŘ Z OBÁLKY
Stěžeň 2/2008 - Život po transplantaci je úplně normálně obyčejný, jako každý jiný
Jak jste se dostala na Světové hry
transplantovaných sportovců v Bangkoku?
Rok po transplantaci jsem začala pomalu běhat a trénovat a v srpnu jsem
odletěla se sportovním klubem transplantovaných do Thajska na světové
hry transplantovaných.Musím se pochlubit, že jsem přivezla dvě bronzové
medaile na 100 m a na 200 m sprint.
Jaký byl Váš největší zážitek na světových hrách v Bangkoku?
Je to poprvé v mé sportovní kariéře,
co jsem se zúčastnila tak velkého závodu. Všechno bylo nové , zajímavé a vzrušující. V Bangkoku bylo moc pěkně, ale
děsné vedro a vlhko a na to se špatně
zvykalo, ale hry byly super připravené,
zorganizované a moc pěkně se k sobě
všichni soutěžící z padesáti dvou států
chovali.
Jak Vám chutnala v Bangkoku místní
kuchyně?
Jejich kuchyně je dobrá, ale na mě
byla dost pálivá a některé věci jsem
raději ani neochutnala, když vedle byly
před tím ještě živí v košíku.
Máte kromě sportu ještě nějakého
jiného koníčka?
K dalším koníčkům určitě patří to,
že teď s manželem učíme našeho syna
lyžovat, bruslit, plavat, jezdit na kole
a to jsou pro mě ty nejkrásnější koníč-
15
TVÁŘ Z OBÁLKY
Život po transplantaci je úplně normálně obyčejný, jako každý jiný - Stěžeň 2/2008
ky.
v Austrálii, kam bych se také ráda podívala, ale uvidíme, co bude.
Jaké máte další plány do budoucna,
Chystáte se na nějaké další Světové
hry transplantovaných?
Další světové hry jsou v roce 2009
Děkuji Vám za rozhovor a přeji hodně
úspěchů ve sportu i v životě.
Střelka kompasu, světlo majáku, oáza
na poušti, jiskřička naděje, vysvobození. Ano, to všechno jistě může a mnohdy i představuje možnost vlastní transplantace slinivky břišní pro tisícovky
diabetiků celého světa. Chápat však
transplantaci jakéhokoliv orgánu za ja-
kýsi zázračný „všelék“ s mnohaletou
zárukou by byl holý nerozum a zásadní
omyl, který by mohl takto vést k chybným představám, nereálným očekáváním a velkým zklamáním. Transplantace patří rozhodně po všech stránkách
k náročným chirurgickým výkonům,
Ostrůvky života
Lucie
Kryštůfková
16
OSTRŮVKY ŽIVOTA
Stěžeň 2/2008 - Ostrůvky života
ale současně znamená i významný zásah do organismu a (při celoživotním
nutném užívání imunosupresiv) do imunitního systému transplantovaného
člověka. Je to způsob léčby mající svá
specifická rizika a problémy, ale pravdou zůstává skutečnost, že je stále považován za současné nejlepší a nejvýhodnější řešení vedoucí k celkovému
zlepšení a stabilitě zdravotního stavu,
částečnému nebo úplnému zabránění
rozvoji těžkých diabetických komplikací. Je však nutno podtrhnout a vždy
zdůraznit fakt, že tento způsob léčby
- transplantace orgánu - je vhodný a týká se POUZE úzké a přesně definované skupiny diabetiků, u kterých jiný
způsob léčby diabetu 1. typu nevede
k uspokojivému zdravotnímu stavu
a jejich život je již ohrožen rozvojem závažných komplikací a případně selháním ledvin. Za všech okolností je však
přinejmenším moudré a přínosnější
přijmout transplantaci jako jedinečnou možnost a „pouhou“ šanci“ návratu
k plnohodnotnému životu, životu nikoliv
bezstarostnému a bezbolestnému, ale
k životu co nejkvalitnějšímu.
Současná transplantační medicína
umožňuje transplantace samotné slinivky břišní nebo kombinovanou transplantaci slinivky s ledvinou a v několika posledních letech i samostatných
Langerhansových ostrůvků. Pro další
řadu nemocných se tak opět otevírá
další cestička vedoucí k vylepšení jejich zdravotního stavu. Malé Langerhansovy ostrůvky se tedy úspěšně, krok
za krokem, stávají velkými OSTRUVKY
NADĚJE - OSTRUVKY ŽIVOTA.
Cesta vědeckého výzkumu, vývoje
a experimentu je v každé části lidského konání, lékařskou vědu nevyjímaje,
cestou dlouhou, plnou úskalí a překážek. Čeští lékaři a vědci patří i v této
oblasti k evropské i světové špičce,
dokladem čehož nám mohl být Světový transplantologický kongres konaný na podzim loňského roku v Praze.
Nový, již zmiňovaný způsob transplantace Langerhansových ostrůvků, na jehož vývoji a zavádění do klinické praxe
se významnou měrou podílel výzkumný tým lékařů IKEM v čele s Doc. MUDr. FRANTIŠKEM SAUDKEM, DrSc.,
získal právě zde náležitý úspěch
a uznání všech kongresových delegátů, ale i velký dík nás všech - lékařů,
pacientů, celé společnosti.
Doc. MUDr. František Saudek,
DrSc. Lékař, vědec, uznávaný odborník v oboru diabetologie a transplantologie. Publikuje u nás i v zahraničí,
přednáší, učí, vede vědecké týmy. Řeší
i koordinuje řadu výzkumných projektů,
spolupracuje s kolegy ze zahraničních
klinik, je členem několika českých
i mezinárodních vědeckých a odborných organizací a společností (EPITA,
AIDPIT, EUROSPK, EAST IPITA, Česká
diabetologická a Česká transplantologická společnost).
V současné době je přednostou Kliniky Centra diabetologie IKEM a vedoucím Laboratoře Langerhansových ostrůvků Centra experimentální medicíny
17
OSTRŮVKY ŽIVOTA
Ostrůvky života - Stěžeň 2/2008
IKEM.
Rád pracuje i odpočívá. Má rád pohodu i dobrodružství, krásná auta i měkkou lesní pěšinku.
Zajímá ho prehistorická fauna a flóra a čas strávený
v těchto pravěkých
krajinách by pokládal za náramný zážitek. Je otcem čtyř
dětí a právě jim a jejich zájmům se snaží věnovat svůj volný
čas.
Každoročně
tráví část své letní
dovolené jako vedoucí dětského tábora malých diabetiků. A jeho recept
18
na zaručeně účinnou relaxaci „celého“
člověka? Den strávený v čistém voňavém lese, Ničím a nikým nerušen vy-
OSTRŮVKY ŽIVOTA
Stěžeň 2/2008 - Ostrůvky života
pnout a poslouchat ticho a zvuky lesa.
A na takový den zatím stále jen čeká.
1. Pane docente, klinika diabetologie
IKEM Praha je v České republice jediným specializovaným pracovištěm,
kde je poskytována komplexní péče
diabetikům s těžkými komplikacemi
a kde jsou prováděny transplantace
slinivky břišní, případně v kombinaci
s ledvinou a v posledních několika letech i samostatných Langerhansových
ostrůvků. Vy sám jste se značnou měrou podílel na vývoji, výzkumu a zavádění této metody do klinické praxe.
Můžete nám, prosím, tuto metodu
stručně charakterizovat, jaká je její náročnost, v čem spočívá její výhodnost
pro pacienta a pro jaké pacienty je tato
metoda transplantace vhodná?
„Slinivka břišní je převážně trávicí orgán a Langerhansovy ostrůvky, ve kterých se tvoří inzulín, představují jen asi
2% jejího objemu. Jsou asi 0,1 – 0,4 mm
velké a jsou nepravidelně uloženy
v exokrinní části žlázy. Exokrinní část
netvoří žádné hormony, ale trávicí šťávy, které jsou nutno ke štěpení potravy
ve střevě. Při orgánové transplantaci
slinivky břišní je pro pacienta tato trávicí část přenášena zbytečně a naopak
může být zdrojem technických komplikací, protože trávicí šťávy mohou poškodit okolí transplantovaného orgánu.
Pro tvorbu inzulínu potřebuje pacient
s diabetem jenom samotné ostrůvky,
které jsou však s trávicí částí žlázy pevně spojeny. Aby mohly být transplantovány samostatně, je nutné je od zbytku
slinivky oddělit. Po odběru pankreatu
z těla dárce s mozkovou smrtí se do vývodu pankreatu podá látka, která štěpí
vazivo. Trávicí část se potom za ideálních podmínek rozpadne a ve zbylé
tkáni zůstávají zachovány Langerhansovy ostrůvky. Tento postup je ale velmi
technicky náročný, takže část ostrůvků
se bohužel zcela zničí a část se může
poškodit. Ostrůvky se potom ve specielní centrifuze oddělí od ostatní převažující tkáně, důkladně vyčistí a připraví
do tkáňové kultury k transplantaci.
Jsme-li úspěšní, získáme z jednoho
pankreatu alespoň 300 000 ostrůvků
(asi 1 g tkáně), což je asi 1/3 z jejich celkového počtu. Ostrůvky je zatím možné
transplantovat jedině do tzv. vrátnicové
žíly jater. Vrátnicová žíla přivádí do jater krev z oblasti zažívacího ústrojí,
zejména střev. Do této žíly se ostrůvky podávají pomocí infúze. V místním
znecitlivění radiolog zavede tenkou
kanylu přes kůži a játra a pod kontrolou rentgenu ji přesně umístí. Ostrůvky
jsou potom během jedné hodiny podány do vrátnicového (portálního) řečiště
a usídlí se v cévním systému jater. Část
podaný ostrůvků tuto proceduru bohužel zatím nepřežije, ale zbytek se uchytí a po několika dnech začne vyrábět
potřebný inzulín.
Příprava ostrůvků ze slinivky břišní
je velmi obtížná, trvá asi 8 hodin a zaměstná 3-4 osoby. Naproti tomu samotná implantace je, alespoň ve srovnání
s transplantací celé slinivky, velmi jednoduchá a pro pacienta bezpečná. Stejně jako při transplantaci orgánů je však
nutné trvale používat tzv. imunosupresivní léčbu. V současné době se poda-
19
OSTRŮVKY ŽIVOTA
Ostrůvky života - Stěžeň 2/2008
ří zcela odstranit potřebu injekčního
inzulínu po transplantaci ostrůvků jen
u malé části léčených pacientů, většinou se však podaří výrazně zlepšit průběh diabetu a zejména odstranit těžké
hypoglykemické stavy, které v současné době představují hlavní indikaci tohoto způsobu léčby. I malá část inzulínu, která se tvoří přímo v těle pacienta,
je důležitá.“
2. Transplantace samostatných LO
je klinicky prováděna již od roku 2005.
kolika pacientům již byla touto metodou transplantace provedena? Jaké
je procento úspěšnosti této metody
a lze ji případně kombinovat i s jinými
typy transplantací?
„Do současné doby bylo ve světě provedeno asi 1000 transplantací ostrůvků
přibližně v 60 centrech, většina úspěšných případů však byla provedena jen
v několika z nich (Minneapolis, Miami,
Edmonton, Ženeva, Uppsala). U nás
jsme provedli zatím 19 výkonů u 11 pacientů. U několika osob byla implantace provedena opakovaně. 2x jsme také
provedli transplantaci ostrůvků pacientovi, který musel podstoupit odstranění
své vlastní slinivky břišní. Abychom
u něho zmírnili průběh pooperačního
diabetu, transplantovali jsme mu jeho
vlastní ostrůvky.
U jednoho pacienta nebyla transplantace ostrůvků úspěšná. Nezaznamenali jsme žádnou obnovu tvorby inzulínu. U všech ostatních jsme prokázali,
že se inzulín ve významné míře začal
tvořit, takže celková dávka inzulínu
klesla oproti původní na 50-20%. Jedna
20
pacientka je zcela bez potřeby inzulínu. Všichni léčení mají glykovaný hemoglobin blízký normálním hodnotám
a u všech vymizely těžké hypoglykémie. Ty se vyskytují u některých pacientů s dlouho trvajícím diabetem 1.
typu v důsledku toho, že u nich zanikají
varovné hypoglykemické příznaky při
inzulínové léčbě.
Transplantace ostrůvků v současné
době představuje alternativu pro orgánovou transplantaci pankreatu. Orgánová transplantace pankreatu je pro
pacienta podstatně náročnější, ale má
také zatím větší naději, že pacienta
zbaví nutnosti píchat si inzulín. Proto
také většina kvalitních slinivek odebraných od dárců orgánů s mozkovou
smrtí je zatím určena pro orgánovou
transplantaci. Ostrůvky v našem centru
izolujeme z pankreatů, které nesplňují
kritéria pro orgánovou transplantaci.
Jedná se zejména o orgány od starších
nebo obézních osob. Ostrůvky je také
možné transplantovat společně s jinými orgány, např. s ledvinou či s játry,
pokud pacient má diabetes mellitus 1.
typu.“
3. 30. září 2007 byla v Praze založena
EPITA (Evropská společnost pro transplantaci pankreatu a ostrůvků), jejíhož
vzniku jste mohutným iniciátorem
a současně vykonáváte i funkci vědeckého sekretáře. Význam této společnosti pro transplantologii, lékařskou
i pacientskou veřejnost je nepochybně značný. Přibližme si však o jakou
společnost se jedná, kdo jsou a mohou
se stát jejími členy. Jak a na co je za-
OSTRŮVKY ŽIVOTA
Stěžeň 2/2008 - Ostrůvky života
měřena její činnost, jaké je její poslání
a cíl?
„Technika transplantace pankreatu a zvláště technika izolace ostrůvků
zdaleka ještě nejsou standardními metodami. Pro další pokrok je nutná úzká
mezinárodní spolupráce. V USA zatím
dobře funguje tzv. mezinárodní registr
transplantací pankreatu, v Evropě však
zatím takový registr neexistuje a není
dostatečná evidence, jaká je úspěšnost
ostrůvkových transplantací.
Cílem organizace EPITA je koordinovat v Evropě výzkumnou činnost,
společně usilovat o podporu výzkumných programů z evropských zdrojů
a vzájemně si pomáhat při vývoji transplantačních metod. EPITA se stala organizací, která spadá pod Evropskou
transplantační společnost (ESOT) a jejím členem se může stát kdokoliv, kdo
je členem ESOT. Mezi praktické výstupy nové organizace patří například
organizace několika multicentrických
studií v oblasti transplantace pankreatu a organizování kurzů transplantace
ostrůvků. Pro nás je výhodou, že se můžeme o různých problémech prakticky
okamžitě radit s kolegy v Ženevě nebo
v Uppsale. Na druhé straně jsme ale
také přinesli některé nové poznatky,
které tito kolegové již využívají v praxi.
Jedná se třeba o způsob, jak po transplantaci zobrazit transplantované ostrůvky v těle příjemce pomocí magnetické resonance.“
4. Velkým celosvětovým problémem
transplantologie a zároveň i brzdou
mohutného nárůstu provedených trans-
plantací je nedostatek dárcovských orgánů. Příčin je jistě více, jednou z nich
může být i možnost projevení nesouhlasu s posmrtným dárcovstvím orgánů k transplantaci a neustále stoupající počet těchto registrací. Dalším důvodem může být i nedostatečná „pozitivní“ mediální reklama a prezentace
transplantací i samotných transplantovaných lidí. Příkladně u amerických
televizních společností transplantovaní lidé působí v reklamách nabízejících sportovní náčiní nebo žvýkačky.
Transplantace tak přestávají být jakýmsi tabu a na transplantované přestává být pohlíženo jako na něco zcela
ojedinělého. Jaký je Váš názor, nemůže
existovat nějaká „česká“ cesta?
„V České republice je dárcovství
orgánů poměrně na vysoké úrovni.
Výhodou je, že stále zůstává v platnosti zákon o předpokládaném souhlasu
s dárcovstvím, pokud určitá osoba
za svého života aktivně neprojeví svůj
nesouhlas. Zdaleka však z různých důvodů nejsou využívány všechny možnosti dárcovství. Podpora dárcovského
programu je velmi náročná činnost,
která na jedné straně upevňuje a udržuje etická kritéria a na druhé straně
vyzývá zdravotníky i laiky k aktivnímu
přístupu. Určitě nedostatečně je využívána možnost získávání ledvin od žijících osob, nejčastěji pokrevně příbuzných. V některých zemích, například
ve Skandinávii, pochází 30-50% všech
transplantovaných osob od žijících dárců. Dostupné orgány od zemřelých dárců pak postačují pro ty, kteří vhodného
žijícího dárce nenajdou.“
21
OSTRŮVKY ŽIVOTA
Ostrůvky života - Stěžeň 2/2008
5. Transplantace jakéhokoliv orgánu
je veliká fyzická, ale i psychická zátěž
pro transplantovaného člověka. A nejen pro něho, také jeho nejbližší a v neposlední řadě i lékaři a sestry jsou pod
značným psychickým tlakem. Otázkám psychologické pomoci je věnována v našich podmínkách jen okrajová
pozornost. Tato pomoc a podpora bývá
často nejen vítaná, ale i mnohokrát velmi potřebná. Praxe ze zahraničí (Velká
Británie) ukazuje na osvědčenou a vyhledávanou práci tzv.“dobrovolných
poradců“. Tito dobře a odborníky vyškolení dobrovolníci z řad mediků,
studentů psychologie, sociologie a již
odtransplantovaných lidí, jsou připraveni kdykoliv podat pomocnou ruku,
poradit nebo povzbudit. To není špatný
nápad a řešení, co myslíte?
„Obecně se domnívám, že dlouhodobě nemocní mají v současné době
poměrně malou podporu ostatních
zdravých osob. Většina zdravých osob
žije ve velikém shonu, starají se o sebe a domnívají se, že péče o nemocné a staré je čistě úkolem státních sociálních organizací. Myslím, že úcta
ke stáří a k handicapovaným osobám
by měla být součástí výchovy v rodině
i ve škole a měla by nacházet i lepší
příklady v politice. V současné době
některé dobrovolné organizace však
začínají fungovat a i my s nimi máme
dobré zkušenosti. Na druhé straně
péče o transplantované je velmi specifická a vyžaduje značné znalosti.
Velkým problémem je sociální péče.
Přinejmenším by osoby, přicházející
do transplantačního programu, měly
22
být lépe informované o možnostech
sociální podpory. V našem institutu
je takováto porada pacientům součástí
předtransplantační přípravy“.
6. Lékařská věda patří jistě k nejrychleji a nejdynamičtěji se rozvíjejícím
vědním oborům. Transplantační medicína je jedním z nejmladších oborů,
ale i tady kráčí vědecký svět rychle
kupředu. Jaké jsou nové směry vývoje
a výzkumu právě v tomto oboru? Jakých novinek se můžeme v brzké budoucnosti v transplantologii dočkat?
Kudy povede a kam bude směřovat
nejbližší cesta transplantací životně
důležitých orgánů?
„V současné době se nadějně rozvíjí
zvláště několik směrů: Zejména v oblasti nefrologie a kardiologie se daří
zlepšovat včasnou diagnostiku a léčbu
onemocnění, takže nutnost transplantace se snižuje a oddaluje.
Imunosupresivní postupy se stávají
více specifické a mají tudíž méně nežádoucích účinků. Rozvíjejí se také metody, které mají za cíl navodit toleranci
vůči transplantovaným orgánům, takže
by dlouhodobá imunosuprese nemusela být nutná nebo by postačovala jen
v omezené míře.
Konečně, hodně nadějí se vkládá
do terapie tzv. kmenovými buňkami,
které se teoreticky mohou v laboratoři
či v těle změnit v jakýkoliv typ tkáně
a plnit její funkci. Protože kmenové
buňky se mohou množit, mohl by tento
přístup do značné míry řešit problematiku nedostatku dárců orgánů. Kmenové buňky se již nyní využívají při léčbě
OSTRŮVKY ŽIVOTA
Stěžeň 2/2008 - Ostrůvky života
některých krevních onemocnění, v budoucnu by se však mohly stát prakticky neomezeným zdrojem například
inzulín produkujících buněk pro léčbu
diabetu, mohly by být použity v léčbu
kardiovaskulárních či nervových onemocnění či mohly by přispět k lepšímu
hojení ran. Navíc, pokud by tyto buňky
pocházely přímo z těla člověka, který
je potřebuje, nemusela by se podávat
imunosupresivní léčba.“
7. Pane docente, celý svůj profesní
život se věnujete lékařství, medicíně
klinické, ale i té experimentální. Která z nich je Vám bližší a čím Vás zaujala? Povařujete se víc za vědce nebo
praktika? Lékařská profese je krásná,
smysluplná a neustále živá práce, má
svou hloubku i kouzlo. Co je to, čím
Vás upoutala, stále poutá a patrně už
nikdy nepustí?
„Klinická medicína je založena na velmi úzkém kontaktu s pacientem. Nesnažíte se pouze hledat pro něho nová východiska a zkoumat nové možnosti, ale
řešíte jeho okamžité zdravotní a nejen
zdravotní problémy. To na jedné straně
přináší bezprostřední uspokojení, ale
na druhé straně nepochybně brání pronikat hluboko do teoretických příčin
biologických dějů, jak si to současná lékařská věda žádá. Mým přáním je přispět k vývoji realistické možnosti léčby
diabetu 1. typu – zabránit zániku inzulín produkujících buněk nebo alespoň
23
OSTRŮVKY ŽIVOTA
Ostrůvky života - Stěžeň 2/2008
poskytnout plnou náhradu za buňky
již zničené. Znalosti v této oblasti jsou
však dnes již tak široké, že není možné
obsáhnout celou tuto oblast současně
teoreticky i prakticky. Jako převážně
klinik se tedy snažím usměrňovat vědecký výzkum, který se snažím aplikovat a jako organizátor vědecké činnosti
stimulovat a podporovat spolupracovní-
ky, kteří pracují převážně v laboratoři.
Mám v současné době to štěstí, že spolupracuji s poměrně rozsáhlou skupinou jak kliniků, tak experimentálních
pracovníků a všichni máme společný
ten jeden cíl.“
Děkuji za rozhovor.
V Německu se zavřeným shuntem
24
Kaprhálová posílá na přítelkynin email formuláře. Část je potřeba vyplnit
a odeslat co nejdřív, část výsledků nesmí být starší než jeden měsíc.
Formuláře je třeba poslat vyplněné
anglicky, ale dostali jsme i českou verzi. Pan doktor vyplnil jen českou verzi,
to neumí anglicky nebo co? Nevadí,
přepíšeme to do anglického, jsou to většinou krátké kódy na způsob jak často
a čím jsem dialyzován, léky a podobně,
není třeba nic moc překládat, naskenujeme a společně s kopií mojí karty zdravotního pojištění a stránky z pasu posíláme paní Kaprhálové e-mailem vyplněné. Dále je potřeba domluvit na měsíc
předem čtyři požadovaná vyšetření:
Hepatitis B a C, HIV, a MRSA. Tu poslední zkratku slyším poprvé, na internetu zjišťuji, že jde o velmi nebezpečný
zlatý stafylokok. Měsíc před dovolenou
mi odebírají krev a pomocí tyčinek výtěr z úst a z nosu na MRSA. Za pár dní
dostávám kopie laboratorních výsledků, je na nich strašně moc čísel často
s českými popisy, a v Německu chtějí znát jen čtyři, takže se ptám, které
přesně to jsou, po naskenování v počí-
Jiří
Kubíček
Na tu dovolenou se s přítelkyní těšíme víc než jindy, po roce a půl „čekačky“ a bohužel neúspěšné transplantaci
můžeme konečně vyjet ven! Je mi čtyřicet, na dialýzu chodím od prosince, teď
je leden, chceme jet na týden do Anglie
do Cambridge za příbuzným. Na internetu nalézáme firmu Fresenius a paní
Kaprhálová nám říká, že v Anglii je jako
v jediné evropské zemi s dialýzou problém, dialyzuje se tam hlavně soukromě, síť státních středisek hrazených
pojišťovnou VZP je strašně řídká, ale
slíbila nám, že to zkusí. Termín dovolené je dán jarními prázdninami střední
školy, kde přítelkyně učí, času málo,
takže se radši rovnou domlouváme
i na další variantě: chceme Mnichov,
velké sbírky umění ve třech Pinakotékách společně s jednou z největších
sbírek Kandinského obrazů na světě
jsou lákavé. Zato zkušenosti se zahraniční dialýzou veškeré žádné.
Paní Kaprhálová se hrozně snaží, volá
mi za dva dny, v Cambridge bohužel
nic, takže platí Mnichov, už je to předběžně domluveno, neuvěřitelné! Chci
všechno vyřizovat přes internet, paní
Stěžeň 2/2008 - V Německu se zavřeným shuntem
tači je zvýrazňuji a kde je potřeba, doplňuji anglický překlad. Snaha pana doktora mi dát papíry a informace v podobě, která mi k něčemu bude, je nulová.
Paní Kaprhálová je přeposílá a druhý
den nám dialýzu definitivně potvrzuje. Jupííí!! Posílá nám telefony, adresy,
bude mě tam mít na starost doktorka
paní Corina Tröger.
Jsou dva týdny do odjezdu a při dialýze se shunt chytne až na druhý pokus.
Na další dialýze si už s ním hrají deset
minut, z jehly leze kašovitá sraženina.
Následující dialýza se málem nepovedla. Sakra, tohle se musí vyřešit před
odjezdem! K všeobecnému překvapení mají hned ten týden na angiografii
volné místo, je vidět zúžení, ale doktorovi se nepodařilo za ten úsek dostat
vodičem, k rozšíření bude muset ruku
posoudit a potom rozřezat paní Slavíková, objednávám se k ní na konzultaci
na její nejbližší možný termín - těsně
po dovolené. Doktor z angiografie mi
tvrdí, že na dovolené ještě shunt fungovat bude.
Na dialýze mi výlet strašně rozmlouvají, ale proč bych vlastně měl zůstat
doma? Aby, kdyby se shunt definitivně ucpal, mi zavedli krční katetr, tedy
přesně totéž, co by udělali v Německu?
A odložit dovolenou nemůžeme, školní
jarní prázdniny se opakovat nebudou.
Den před odjezdem dostávám jednu dialýzu navíc, protože v Mnichově následuje další až za dva dny. Mám s sebou
mít protokol z poslední dialýzy, doktor
mi místo něj dává papír, na kterém prý
všechno potřebné je. Vypadá jako povídka, česká beletrie. Docela by mě
zajímalo, co se mu honilo hlavou, když
mi pro německou lékařku tuhle zprávu
připravoval, copak to neumí rozepsat
do bodů pomocí mezinárodní lékařské
latiny? Pečlivě čtu, vyptávám se sester,
musím všemu rozumět, nespoléhám se,
že tohle v Německu pochopí. Injekce
si mám přivézt s sebou, a z té zprávy
se nedá poznat, který den mám kterou
dostat! Nechávám si to od sestřičky
rozepsat po dnech a fasuji ampule.
Doma se místo balení půl večera hrbím
za pomoci internetu nad překladem
a proklínám doktora. Jak se asi anglicky správně řekne „fistulografie v kubitě“ a „gastroduodenální dislipidemie“
? Tahle dovolená bude dialyzačnímu
středisku navzdory, a ještě že doma
máme počítač s tiskárnou. Nezapomenout příbalové letáky od léků, léky
se stejnou účinnou látkou se v různých
zemích jmenují různě.
Jsme v Mnichově!! Zázračná paní Kaprhálová našla dialýzu hodně v centru, laciný hotel jsme vybírali i podle ní, budu
to mít tak 25 minut pěšky. První dialýzu
mám v pondělí ráno, den předem ji jdeme najít. Správnou budovu nám ukázala
internetová mapa, je to fakultní nemocnice der Universität München, po chvíli
bloudění v budově nacházíme dialýzu,
ale jméno paní Tröger mezi jmény lékařů na vývěsce nevidím. To je divné,
zvoním a ptám se sympatického mladíka, ukazuji mu adresu dialýzy, jsem tu
přece správně, nebo ne? S úsměvem
a s velkou trpělivostí k mé chatrné angličtině mi vysvětluje, že tohle je akutní
dialýza, moje budova je naproti přes
ulici. Jdeme tam, opravdu, na dveřích
25
V Německu se zavřeným shuntem - Stěžeň 2/2008
je napsáno Corina Tröger, internetový
vyhledávač tak trochu kecal. Je neděle,
dveře zamčené. Doufám, že se nebudu
muset ústně moc domlouvat, moje angličtina je bídná, přítelkyně se cizím
jazykem nedomluví, a slovník jsme zapomněli.
A teď je pondělí šest ráno, přítelkyně
mě dnes doprovází, vycházíme z hotelu kolem hlavního nádraží, v nádražce
si kupujeme čerstvé křupavé obložené
bagety, je zima a jdeme rychle, jsem
přece jenom trochu nervózní, přicházíme dřív o půl a ne o čtvrt hodiny jak
jsme mysleli, chvíli čekáme, nadechuji
se a vstupujeme dovnitř.
Recepce, za přepážkou nikdo, jdeme
ještě dál, další přepážka, sestra mě
vítá, představuji se, ví o mně a s úsměvem mi podává ruku. Ptám se, jestli přítelkyně může být se mnou, může, ale
ne při napichování. Křeslo je připravené, mám s sebou tužku a papír abych
na něj napsal váhu, číslovky mi moc
říkat nejdou, z váhy ale vypadává potištěný lísteček. Všechno funguje normálně a příjemně, nejdřív mě chtějí napojit,
vizita bude později. Sedám si do křesla
a říkám sestře, že mám malé problémy
se shuntem. Zkoumá mi ruku, pak mi
říká, že mě musí vidět doktorka, vede
mě do místnosti, paní Tröger je sympatická krátkovlasá čtyřicátnice, zdravíme se, dozvídám se, že můj shunt
si prohlédne ultrazvukem. Na obrazovce samá šedivá barva, zkoumá pečlivě
a vysvětluje, že tepající krev je vidět
barevně. Barvy nejsou. Shunt je uzavřený. Jsem klidný, je to možnost se kterou, jakkoliv nerad, počítám, a stres
26
na mě přichází vždy až se zpožděním.
Vycházíme do čekárny k přítelkyni,
doktorka cosi obvolává mobilem a říká
mi, že mi teď musí zkontrolovat draslík
(ještě, že jsem si slovo potassium našel
předem) a že mě pošle do nemocnice, kde mi zavedou do krku centrální
katetr. To znám, po transplantaci jsem
s ním chodil docela dlouho. Doktorka
se strašně snaží, abych všemu rozuměl,
mluví mile, hodně zřetelně a pomalu
pomocí základních slov, já se snažím
ještě víc a jde to, napíše nám na lístek
co máme hledat, vychází s námi před
budovu a ukazuje nám kam. Je to ten
dům, kde jsme hledali včera. Ještě
nám s úsměvem zdůrazňuje, že se pak
musíme vrátit, a společně se smějeme
tomu, jak jsem se s přítelkyní postavil
na chodníku automaticky přesně doprostřed cyklistické stezky. Ty jsou tady
úplně všude a my jsme zvyklí na město,
které patří autům.
Je půl osmé ráno. Na informacích
u vchodu ukazujeme ten lísteček
se jménem nějaké doktorky a záhadným slovem „notaufnahme“, pán nám
ukazuje směr. Velká udržovaná budova
někdy ze začátku minulého století. Jdeme chodbou za roh a nacházíme velký
nápis notaufnahme u dveří se zvonkem.
Bojím se, že budeme muset platit hotově, když mě v Praze na dialýze lámali
abych nejezdil, strašili cenou českého
katetru kolem 3000,- Kč bez lékařské
práce, takže telefonuji paní Kaprhálové, má-li s tím nějakou zkušenost. Dozvídám se, že pojišťovna se prý občas
cuká při vracení peněz za dialýzu, kterou předtím člověk na místě platil hoto-
Stěžeň 2/2008 - V Německu se zavřeným shuntem
vě (v některých zemích se to tak musí
dělat), když je to řešeno přes kartu pojištění, problémy prý moc nevznikají.
Volám ještě na horkou linku pojišťovny
a dozvídám se, že pojišťovna nehradí
péči, pokud problém vznikl ještě před
cestou. To by tedy snad mělo být v pořádku, protože v pátek byl shunt ještě
funkční, jsem o trochu klidnější.
Zvoním, okamžitě nám otevírají
a zvou dovnitř. V místnosti je malá recepce, několik oddělených boxů s postelemi, vzadu velký lékařský pracovní
stůl s počítačem a šanony. Formality
se sestrou, pas, průkaz zdravotního
pojištění, a jdeme do jedné z těch kójí,
hned přichází doktorka, nechce vědět
moc podrobností, jenom že na dialýzu
chodím 3 měsíce, že jsem měl neúspěšnou transplantaci, že selhání ledvin způsobil reflux, říká mi, že pak půjdu na chirurgickou ambulanci o patro
výš, všechno domlouváme pomocí pár
základních slov, ani nevytahuji překlad
zprávy, jsem tady jen aby mi zavedli
ten katetr. Měření tlaku, odběr krve
na draslík a máme počkat na výsledek.
Čekáme.
Uplyne hodina, doktorka přichází a sděluje, že draslík je v pořádku
a že mě prozatím na chirurgii nemůžou
vzít. Po další půlhodině nás s omluvami
posílají čekat na chodbu, druhý lékař
mi dává papíry s podrobným popisem
zákroku s obrázky a osobně mi vysvětluje všechna rizika, krvácení, arytmii,
pneumotorax, nedělá to formálně, ale
snaží se, abych všemu rozuměl. Pak sedíme na chodbě a čekáme.
Na „notaufnahme“ zhruba každou půl-
hodinu někoho přivezou saniťáci na kolečkovém lehacím vozíku, vždycky ho
pak prohlédnou v kóji, odvezou někam
na vyšetření a pak pryč. Čas se vleče
už tak dlouho, že mě stres skoro přešel.
Máme s sebou bagety i pití, v jedenáct
se dáváme do jídla. Na chodbě jinak
moc lidí není. Čekáme a čekáme. V poledne nám dochází trpělivost, domlouváme se s doktorem, že si zajdeme
na půl hodiny na kafe a mizíme. Kavárna je vedle dialýzy, když jdeme kolem,
vyběhne za námi ven paní Tröger, tváří
se nevěřícně že ještě nemám katetr,
vysvětluji co a jak, krčím rameny, je příjemné, jak se stará. Půlhodinka u kávy
je rychle pryč, vracíme se a všechno
je při starém. Čekání a čekání.
Na notaufnahme je jim to už evidentně trapné, při střídání sester se nám
znovu omlouvají. Jsou dvě hodiny odpoledne, z kohoutku na chodbě jsme
doplnili zásobu vody na pití, mám hlad.
Ve tři hodiny vychází z notaufnahme
doktor a říká, že na nás čekají. Když mi
popisuje cestu, tvářím se tak nechápavě, že se zvedá a vede nás. O dvě patra
výš nás na chodbě předává chirurgovi.
Máme ještě pět minut počkat. Chirurg
je na první pohled velice příjemný člověk a usmívá se. Po chvilce mě zve dovnitř, stále se usmívá, vyptává se jak
se cítím, uklidňuje mě, že není čeho
se bát, katetr vezme ten nejmenší, znovu mi popíše celý zákrok, pořád na mě
příjemně mluví a neudělá nic, aniž by
mi předem řekl co. Nikde žádná sestra, pracuje sám. Lehám si na stůl, doktor mi říká každou maličkost předem,
že si teď obléká sterilní zástěru, že bu-
27
V Německu se zavřeným shuntem - Stěžeň 2/2008
de napřed dezinfikovat a to bude studit,
a pořád se vyptává, jak se cítím. Hotovo, z krku mi trčí umělohmotná hadička vzhůru až k uchu, pěkný hnus, snad
to pak schovám pod šátek. Máme zajít
ještě na rentgen, jestli hadička vede
tam, kam má, má to být o patro níž, to najdeme, a pak zpátky na „notaufnahme“.
Loučíme se na chodbě, posledním doktorovým slovům „a neztraťte to“ se dokonce zasměju, ale ta hadička u ucha
vypadá hodně nechutně. Na rentgenu
jsme okamžitě na řadě, zrentgenovat,
na výsledek nečekat, na „notaufnahme“ se nám věnují hned, doktor schválí
snímek v počítači a za pět minut máme
v ruce zprávu a můžeme na dialýzu. Najednou všechno strašně rychle hotovo.
Je půl čtvrté a na dialýze mě vítá paní
Tröger ještě s jedním doktorem. Říkají
mi, že katetr mě ohrožuje infekcí, že mě
dnes zdialyzují, a hned zítra se mám
vrátit do Prahy. To neberu, vysvětluji,
že jsem katetr měl už dřív i dva týdny
v kuse a bez problémů, a že dovolenou
rušit nechci. Tvrdí mi, že už na další dialýze ten katetr nemusí fungovat.
Pan doktor volá mobilem svou českou
manželku, aby mi přeložila co říká, a já
si byl rizika vědom. To je od něj milé,
a já si ho vědom jsem, jenže co udělají
v Praze? Objednán na konzultaci k ušití nového shuntu už jsem, a do té doby
s katetrem musím vystačit, riziko neriziko. Nakonec se domlouváme na tom,
že to beru na sebe, a jdeme na dialýzu.
Kvůli domluvě za mnou posílají sestřičku ze Slovenska. Je to tady vůbec dost
kosmopolitní, další sestřička je z Kazachstánu, pán ležící vedle mluví jen fran-
28
couzsky, paní Tröger se ale domluví
s ním i se mnou. Sestřička, stejně jako
já, nechápe z Prahy předepsané dávkováni injekcí, ještě že mám ten rozpis po dnech. Připojují mě, přítelkyně
statečně sedí vedle mě a čekáme dialyzační čtyřhodinovku. Odchod v půl
osmé večer. Krk s katetrem ovázat šátkem, nic není vidět. Uff.
Zbývající dvě dialýzy už probíhají
v úplném klidu. Z těch sedmi dní jsme
strávili jen v galeriích 24 hodin čistého
času, v Pinakothek der Moderne jsme
nestihli část oddělení designu, na Kandinském jsme byli dvakrát a přivezli
si velkou tlustou knížku reprodukcí
jeho obrazů, nachodili jsme pořádný
kus města, žádné popojíždění, obešli
jsme si překrásný olympijský stadion
zvenčí přes park i zevnitř pod nádherným skleněným baldachýnem, našel
se i čas vydat se nazdařbůh podél řeky
a koukat. Konečně mám zase pocit,
že jsem dialyzován proto, abych žil,
a ne naopak.
Sestřičky na dialýze byly stejně příjemné jako jsou ty ze střediska, kam
docházím v Praze, zato doktoři se chovali úplně jinak: místo mlčenlivého „dělejte co vám říkáme a moc se neptejte“
se snažili ze všech sil, abych dokonale rozuměl tomu, co se se mnou děje,
abych kladl doplňující otázky, abych
si byl vědom všech souvislostí, a to vše
dělali s úsměvem na tváři. No jo, někde
to prostě jde a někde ne.
V Praze se ukázalo, že ten katetr
je jednocestný, a na jednocestnou dialýzu nemají přístroj. Společně se sestřičkami nám došlo, že použili ten vůbec
KULTURA, SPORT, REKREACE
Stěžeň 2/2008 - V Německu se zavřeným shuntem
nejlacinější co existuje, protože to byla
z jejich pohledu akutní dialýza, po které jsem měl odjet domů, taktéž méně
kvalitní jednocestná dialýza vysvětluje, proč se mi v Mnichově točila hlava
a byl jsem unavený. Je otázka, jestli by
speciální katetr pojišťovna proplatila.
Permanentní katetr jsem v Praze dostal
nový, vede pod kůží a zatím je v pohodě. Jenom lituju, že dovolená byla tak
krátká.
Tomáš
Dřevíkovský
Informace transplantovaným sportovcům
o založení, ustavení a zaregistrování
občanského sdružení s názvem:
Český tým transplantovaných, o.s.
neboli Czech Transplant Team
(ve zkratce “CTT“).
Hlavní náplní činnosti členů CTT
je reprezentace České republiky a potvrzení úspěšnosti transplantačních
programů na zahraničních sportovních
soutěžích transplantovaných sportovců.
Sídlo CTT:
IKEM, Vídeňská 9, 140 21 Praha 4,
Stránky CTT:
www.transplantace.eu
K založení občanského sdružení CTT
došlo z nutnosti, neboť VV SKDaT (jako
součást ČSVPS) na svém prosincovém
zasedání 2007 rozhodl o zrušení reprezentace a vyňal ze své činnosti účast
na zahraničních sportovních soutěžích.
Činnost SK se nadále soustředí na domácí sportovní aktivity. To však nebrání případné spolupráci obou výše
uvedených organizací (dialyzovaní
sportovci se mohou zúčastnit letních
evropských her po dohodě s SKDaT),
stejně jako spolupráci se SpolDaT. Tým
transplantovaných sportovců se zúčastňoval světových her transplantova-
ných v letech 1991 - 1999 jako součást
SpolDaT a od roku 2000 též evropských
her pod hlavičkou SKDaT. Od letošního
roku existuje jako samostatné občanské sdružení. Veškeré informace na
www.transplantace.eu .
Transplantovaní pacienti, kteří pravidelně sportujete a máte zájem o členství v CTT, případně o účast na zahraničních sportovních akcích, pošlete
na adresu IKEM nebo na e-mailovou
adresu [email protected] přihlášku, ve které uveďte:
příjmení, jméno, (titul), rodné číslo,
poštovní adresu, telefon/fax, (mobil),
e-mailovou adresu (nezbytná pro veškerou další komunikaci; pokud ji nemáte, zajistěte si ji u příbuzných, přátel
nebo v nejbližší internetové kavárně),
sport(-y), který(-é) pravidelně provozujete před i po transplantaci, transplantovaný orgán, datum transplantace
a velikost oblečení (S-XXL).
Těšíme se na další, stejně postižené
kolegyně a kolegy, kteří sportem překonáváte zdravotní handicap, který
vám život připravil…
Za radu sdružení CTT
Tomáš Dřevíkovský
29
KULTURA, SPORT, REKREACE
6. zimní světové hry transplantovaných, Rovaniemi, březen 2008 - Stěžeň 2/2008
Milí čtenáři Stěžně,
všichni máte v hlavě plány na letní
dovolenou, kterou chcete podle svého
naturelu strávit doma, na chatě, pod
stanem, v hotelu, u moře nebo na horách, na kole, na lodi, s dialýzou nebo
bez a sníh a pouhá vzpomínka na mráz
je vám nepředstavitelně vzdálená.
Dovolte mi vás tímto článkem mírně
zchladit. Poslední týden v březnu, kdy
se u nás již všechno zelenalo a první květy se nesměle draly na slunce,
se sedm statečných (členů CTT + 1
dítě) vydalo na 6. zimní světové hry
transplantovaných přímo na polární
30
kruh do finského Rovaniemi. Zatímco
na Ruzyni v neděli v poledne bylo docela příjemně, již po přistání v Helsinkách nás přivítala chumelenice, natož
v Rovaniemi. Tam nám večer letištní
teploměr ukázal -12 Celsia.
V Rovaniemi mělo dostaveníčko asi
260 sportovců z 20 států celého světa. Pro mne bylo přivítání se starými
kamarády z různých koutů světa obzvlášť milé po dvouletých vážných problémech, nakonec vyřešených lékaři
IKEM loňskou pátou kombinovanou
transplantací ledviny a jater.
Bydleli jsme v klasickém finském
Tomáš
Dřevíkovský
6. zimní světové hry transplantovaných,
Rovaniemi, březen 2008
KULTURA, SPORT, REKREACE
Stěžeň 2/2008 - 6. zimní světové hry transplantovaných, Rovaniemi, březen 2008
domku (v jeho jedné polovině) v komplexu asi 20 stejných dřevěných domků. Pro vaši představu: v přízemí jedna
ložnice, komfortně vybavená kuchyně,
velká koupelna s rohovou finskou saunou pro 3 osoby, obývák s přípojkou
na internet, satelitem a krbovými kamny propojený volným prostorem s prvním patrem a v předsíni elektrická
skříň na sušení mokrých věcí. V prvním patře další ložnice, menší koupelna se sprchovým koutem a velká volná
plocha. V každé místnosti termostat,
takže jsme si teplotu mohli regulovat
podle libosti. Domek byl dimenzován
pro 6 osob, nás bylo 8, což znamenalo
dvě přistýlky a trochu stísněnosti, ale
zase jsme byli všichni pohromadě.
Na jídlo, meetingy a slavnostní akce
jsme chodili z kopce dolů do asi 1 km
vzdáleného Santa Sport centra, kde
bylo po lesích rozhozeno několik hal
na zimní a letní sporty, fit centrum,
bazén, sauny, atd., (www.santasport.
fi). Toto centrum se nachází uprostřed
velkého kopce, protkaného desítkami běžeckých a cyklistických stezek.
Na druhé straně kopce byl sportovní
areál se sjezdovkami, sedačkou, vleky,
skokanskými můstky, U rampou a spletí různě dlouhých běžeckých tratí, které se protínaly přes elegantní mostíky
a byly perfektně upravené.
Celý areál byl navzájem propojen sil-
31
KULTURA, SPORT, REKREACE
6. zimní světové hry transplantovaných, Rovaniemi, březen 2008 - Stěžeň 2/2008
nicemi a z centra Rovaniemi vzdálen
asi 3 km. Samozřejmě, že všude bylo
asi metr sněhu, u silnic nahrnuté závěje a škvárový posyp, žádná sůl. Nevím,
jak to dělali, žádné pluhy ani sypače
jsme neviděli, ale hned ráno po celonočním sněžení byly cesty i stezky protažené. Ve městě chodila naprostá většina (starších) lidí s holemi na nordic
walking, neboť to bylo bezpečnější.
Ještě před slavnostním zahájením
jsme měli den volna, který nejprve využili běžci k lehkému tréninku a později
všichni k poznávání města. Ale ouvej,
bylo velikonoční pondělí a v Rovaniemi
až na pár restaurací všechno zavřené.
Tak jsme se jeli podívat na polární
32
kruh. Jeho přesná geografická poloha
je asi 6 km za městem. Celé místo je turistickou atrakcí, kde se pouze z důvodu nízkých teplot nevyskytovaly stánky
s cukrovou vatou a buřty a všechny
možné (ne-) i smyslné suvenýry se prodávaly uvnitř dřevěných domků. Santa Klausů, sobů a dalších pitominek
ve všech velikostech byly plné nůše.
Již v den slavnostního zahájení proběhlo několik disciplín. Harmonogram
her byl nabitý tak, že někdy někteří
z nás ani nešli na snídani, aby včas
stihli start své disciplíny.
Nebudu vás napínat, naše premiéra
pod hlavičkou CTT dopadla nad očekávání dobře. Přivezli jsme celkem 6
KULTURA, SPORT, REKREACE
Stěžeň 2/2008 - 6. zimní světové hry transplantovaných, Rovaniemi, březen 2008
medailí, z toho dvě nejcennější. První
zlato si vyjezdil Roman Dunda na snowboardu před dvěma Američany. Druhou zlatou získal skvělý tým curlerů
ve složení Petr Žitný, Jirka Nídl, Roman
Dunda s kapitánem Tomášem Dřevíkovským. Takový úspěch jsme vůbec
nečekali, neboť curlingu se zúčastnilo
celkem 11 týmů. Finsko, Francie, Švýcarsko a USA vyslaly po dvou týmech
a Rakousko, Velká Británie a Česká
Republika po jednom. Před odletem
do Rovaniemi nás kouč českých curlerů ing. Kubeška zasvětil v hale v Roztylech do tajů této, u nás málo známé
hry. Ano, kdo z vás si vybaví v souvislosti s curlingem manželčino koště,
je doma. Curling je něco mezi bowlingem a kuželkami, hraje se na hluboce
podchlazeném ledě a každý tým má
za úkol dopravit svých 8 kamenů (skutečně kameny vážící 20 kg, vybroušené
ze speciální skotské žuly) do terče,
vzdáleného 47 m a pokud možno vyrazit
z terče kameny soupeře. Hraje se na 5
kol a poloha kamenů v cílovém terči
se boduje. Jo a úloha těch speciálních
košťat je zcela jednoduchá, tj. prodloužit dráhu kamene, který nemá dostatečnou energii, nahřátím povrchu ledu
(tento sport nelze hrát 30. dubna, kdy
je nouze o košťata, sloužící jiným účelům..:-)). Na jednu botu si ještě navléknete teflonovou kluznou podložku, aby
33
KULTURA, SPORT, REKREACE
6. zimní světové hry transplantovaných, Rovaniemi, březen 2008 - Stěžeň 2/2008
se diváci bavili a pak už můžete metat
kameny na cíl.
Čtyři bronzové medaile získalo družstvo běžců ve štafetě na 500 m ve složení Jarda Deďo, Petr Žitný, Roman Dunda
a Petr Marek. Za sebou nechali dalších
5 družstev; první pozice obsadila finská jednička a Norsko. V druhé štafetě na 3 km se naše družstvo umístilo
na čtvrté pozici. Další bronz si vystřílel
Jirka Nídl v biatlonu, Petr Žitný si bronz
vyběhl na 3 km, kdy mu těsně na záda
dýchal Jarda Deďo a v hodinovém běhu
měli naši dva borci stejné pořadí, pouze o příčku níž (4 a 5). Konečně Roman
Dunda má bronz za obří slalom. Romanovi ještě utekla medaile v super G
34
o pouhých 36 setin vteřiny. Jel zkrátka
jako „šnek“…
Počasí se nám v průběhu týdne ukázalo ve všech podobách. Běžeckým
disciplínám tři dny svítilo sluníčko,
sjezdové provázel vichr se sněžením,
no a v curlingové hale bylo jedno jak
je venku, tam byla stabilní teplota jako
v mrazáku s párou u úst.
Ještě v sobotu to vypadalo, že letiště
bude další dny mimo provoz. V neděli
se však počasí umoudřilo a my si poslední den užili. Část výpravy lenošila
doma a část se vydala za dobrodružstvím. Cíl jsme měli stejný – farmu, kde
chovali 320 tažných sibiřských husky,
jen dopravní prostředek jsme zvolili
KULTURA, SPORT, REKREACE
Stěžeň 2/2008 - 6. zimní světové hry transplantovaných, Rovaniemi, březen 2008
různý. Kolegové se chtěli svézt na sněžných skútrech, dostali teplé kombinézy, kukly a helmy a vyrazili. Mně bylo
proti srsti jet lesy, pláněmi a po řece
na smrdícím a řvoucím krámu, dal
jsem přednost autu a na rozdíl od kluků jsem se navíc dostal na sobí farmu,
kde jsem krmil soby z ruky. Ale vrátím
se k těm psům. Ti jsou i za největších
mrazů venku (údajně změřený rekord
byl -51C) a v největších mrazech dostanou do svých boudiček jen otep sena
na zahřátí. V zimě dostávají k žrádlu
syrové maso s granulemi a horkou vodou a v létě jenom granule a studenou
vodu. Ve velkém lese je každý přivázaný u stromu, na kterém je cedule s jeho
jménem a má svou boudu. Všichni jsou
velmi přátelští a bylo vidět jak každý,
ke kterému jsem zamířil, měl radost,
že ho podrbu. Malá štěňata jsou s matkami v ohrádkách, stejně jako odrostlejší „puberťáci“. Chovatelé mají v počítači data o tom, kdy který pracoval
a střídavě je používají do saní. Všichni
jsme měli možnost si na kilometrovém
okruhu zahrát na aljašské mushery
a po vzoru Jacka Londona si řídit své
vlastní šestispřeží. Jen zlatonosné clai-
my byly někde hluboko pod zmrzlou
zemí.
Odpoledne jsme se vrátili do Rovaniemi a ještě navštívili místní hypermoderní budovu muzea Arktikum, kde
byly dvě hlavní oblasti sbírek. Život Laponců za polárním kruhem, jejich zvyky a soužití s přírodou a geografický
vývoj severských oblastí.
V pondělí jsme museli vstávat hodně brzo, protože odlet do Helsinek byl
v 6.15. V půl čtvrté ráno přijel maxitaxík, všech osm včetně lyží a báglů
se nás do něj nacpalo a hurá na letiště.
Tam jsme museli čekat v mrazu venku,
neboť místní letiště otvíralo až v pět
ráno. Ještě před šestou čekal v hale
houf lidí na náš spoj, ale pak šlo všechno ráz na ráz a v daný čas začalo letadlo
skutečně rolovat ze stojánky. Čekalo
nás krátké mezipřistání v Helsinkách,
to už bylo lehce nad nulou a v 11 dopoledne po bezmračném letu s krásným
výhledem na Krušné hory jsme přistáli
na prosluněné Ruzyni.
Teď už mi zbývá vám všem jen popřát
hezkou letní dovolenou.
Za CTT Tomáš Dřevíkovský
Jiří
Pešek
S parním vlakem do lesů…
Tak jako skoro každoročně pořádá
Klub historie kolejové dopravy – Herkules KHD s.r.o. jízdy historickými kolejovými vozidly. Zde je jejich přehled:
Posázavské linky /vlak je veden parní lokomotivou řady 434 – 2186 která
byla vyrobena v roce 1917 / tedy už babička/. První českomoravskou továrnou
na stroje v Praze.
Vlak odjíždí vždy z nádraží Praha Bráník v 9.07 hodin (Praha Vršovice v 8.44
hodin). Jezdí se vždy ve dnech :
24.května 2008, 28.června 2008,
35
KULTURA, SPORT, REKREACE
S parním vlakem do lesů... - Stěžeň 2/2008
5.července 2008, 23. a 30. srpna 2008.
Jízdenky lze koupit v předprodeji na nádraží Bráník a anebo přímo u průvodčího ve vlaku. Vlak končí jízdu ve stanici
Kácov. Po cestě je možno vystoupit i v jiných zastávkách na trase Posázavského pacifiku /Praha – Vrané – Čerčany
– Sázava – Kácov /. Vlak se vrací zpět
do Prahy z Kácova v 17.17 hodin. Ve vlaku neplatí žádné slevy.
Posázavský motoráček tvoří motorový vůz řady M 131- 1386 zvaný Hurvínek a přípojné vozy. Vlak jede po trase
Praha Vršovice 8.44 Praha-Bráník 7.07
a končí v Kácově. Jeho jízda je stejná
jako trasa posázavských linek. Jízdenky ve vlaku. Odjezd z Kácova v 17.17
hodin. Jede se ve dnech: 14 a 21.VI.,
12. a 19, 26.VII, 2,9, 16. VIII. Kdo má rád
podzim může jet také 6 a 3. IX.2008.
Každý milovník country muziky
si nenechá ujet vlak na Dobříš!! Vlak
vyjíždí 17.V. 2008 v 9.55 hodin z nádraží Praha Bráník, ve vlaku je zařazen
i „jídelní vůz“. Na cestě doprovází vlak
několik country kapel. U nádraží Dobříš bývá vybudováno pódium na kterém se střídají kapely. Zpět do Prahy
se vlak vrací v 17.45 hodin. Stánky s jídlem a pitím v místě. Jízdenky ve vlaku. Pro velký úspěch se jízda znovu
opakuje 13.IX.2008, ale pozor odjezd
je až v 10.52 z Bráníka.
Pro pacienty, kteří by chtěli jet na Slovensko a použít dialyzačního střediska
v Kežmaroku a nechtějí se svým vozidlem absolvovat cestu za volantem
mohou použít Autovlak ČD na trase
Praha- Poprad Tatry. Vlak jezdí denně /vyjma státních svátků/ z Prahy
hlavního nádraží. Příjezd s vozidlem
je do 20.45 hodin, odjezd vlastního vlaku je ve 22.06 hodin. Příjezd do Popradu Tatry je v 6.31 hod. Zpět Poprad Tatry
příjezd vozidlem do 20.15 hod, odjezd
vlaku je ve 21.49 hod, příjezd do Prahy
6.21 hod. Cena za osobní auto zpáteční je 50.90 euro /jedna cesta 31 euro/.
V ceně je i jízdenka pro řidiče.
Váš Jiří Píďa Pešek
Rehabilitační víkend na Staré Živohošti
O pobyt projevilo zájem a nakonec
se zúčastnilo 22 pacientů, kteří jsou
buď PD léčeni, nebo se pro tuto metodu
náhrady funkce rozhodli, ale ještě jsou
36
v predialyzační péči. Někteří pacienti
s sebou měli i rodinné příslušníky a někteří dokonce i pejsky.
Pacienti byli z řad nemocných sledovaných přímo na Strahově, někteří
přijeli i z jiných dialyzačních středisek.
Se všemi jsme se setkali před budovou nemocnice na Strahově a po velmi
silné, avšak za ten víkend naštěstí poslední průtrži mračen jsme se vydali
J.
Valachovičová
Ve dnech 16. – 18. června tohoto roku
uspořádalo Interní oddělení VFN Strahov za podpory společnosti BAXTER
CZECH spol. s r.o. rehabilitačně rekreační víkend pro pacienty léčené peritoneální dilýzou.
KULTURA, SPORT, REKREACE
Stěžeň 2/2008 - Rehabilitační víkend na Staré Živohošti
autobusem směrem Stará Živohosť.
Víkend oficiálně zahájil MUDr. František Švára, zástupce přednosty Interního oddělení VFN Strahov. Dr. Švára
přivítal všechny účastníky i personál.
Z VFN Strahov se o nemocné na Živohošti staraly MUDr. Barbora Szonowská, která byla hlavním organizátorem akce, dále MUDr. Jana Mertová,
zdravotní sestry Janka Staňová a Fatou
Diallo. Byla s námi také psycholožka
ze stejného pracoviště, Mgr. Petra Balabánová. Já jsem víkend zahájila jménem společnosti BAXTER CZECH a při
pobytu s námi spolupracovali také další mí kolegové, o kterých se zmíním
ještě později.
První večer měli pacienti možnosti vyslechnout si dvě velmi zajímavé
a přínosné přednášky. S dietními opatřeními seznámila nemocné a jejich rodinné příslušníky paní Dana Sasaková z IKEm Praha. Musím velmi ocenit,
že přednáška nebyla sešněrována v tabulkách, gramech
a kilojoulech, ale
že pacienti se, myslím po dlouhé době,
dozvěděli praktické informace o tom,
jak a co vlastně mohou a zejména mají
jíst. Na tuto přednášku navázala již
tradiční přednášející Mgr. Míchaela
Černá ze Společnosti dialyzovaných
a transplantovaných. Tématem byla
sociální problematika. I když nejsem
pacient a tuto přednášku jsem již slyšela několikrát během let, co tyto víkendy spolupořádáme, musím opět
ocenit kvalitní informace a také zmínit,
že vždy je něco nového, pacienti se ptají a Míša velmi fundovaně odpovídá.
Druhý den byl již docela nabitý relaxačně poznávacím programem. Nejprve jsme si vyjeli do Příbrami, kde jsme
navštívili Hornické muzeum, konkétně
důl Anna. Já sama mám z hlubin respekt a tak mohu jen zprostředkovaně
tlumočit, že se účastníkům výlet historickým vláčkem do hlubin hory velmi líbil a že ho všichni, až na mně, statečně
absolvovali. Důl Anna je jedním z nejhlubších dolů v Evropě a návštěvníci
mohli stanout na úpatí 1600 metrů hluboké jámy.
Po výletě jsme měli na Živohošti oběd,
37
KULTURA, SPORT, REKREACE
Rehabilitační víkend na Staré Živohošti - 1/2008
někteří si udělali CAPD výměnu a ve tři
hodiny už na nás na pláži hotelu čekal
parník. Vyšlo nám krásné počasí, turisté byli zatím ještě mimo Slapské břehy
a tak jsme si vychutnali klidnou a velmi
příjemnou dvouhodinovou plavbu.
Po večeři byly připraveny další přednášky. Jsme rádi, že za námi přijel host
až z Olomouce a dokonce host velmi zkušený, neboť tento typ vékendů
na Moravě pořádá již sedmý rok. Tím
hostem byl MUDr.Vladko Horčička
a protože se Olomouci také transplantuje, připravil si zajímavou přednášku
o transplantacích. Z pohledu nemocných musím opět ocenit, že i když
je čekání na transplantaci asi někdy
dost zdlouhavé a možná až nekonečné,
přinesl MUDr. Horčička alespoň dosta-
38
tek optimismu s údaji o počtech transplantací u nás a v ostatních státech
Evropy. Pozitivní je, že naši pacienti čekají na ledvinu ve srovnání s jinými nemocnými relativně krátce. Další sobotní přednášku měly setry ze Strahova,
Janka a Fatou. Bylo to spíše povídání,
hodnocení a podávaní rad a doporučení s následnou diskusí, kterou pacienti
určitě ocenili, protože nikdy není dost
připomenutí si i základních věcí, které
se léčby týkají. Nemocní získali jistotu
v tom, co dělají dobře a ujasnili si detaily, kde by mohlo docházet k chybám.
V neděli jsme již tak plný program
dokončili dvěma přednáškami, i když
ani v tomto případě se vlastě nejednalo
o klasické přednášky. Hned po snídani
a ranních výměnách si všichni účastní-
KULTURA, SPORT, REKREACE
Stěžeň 2/2008 - Rehabilitační víkend na Staré Živohošti
ci zahráli s psycholožkou Petrou „člověčí pexeso“. Pacienti se rozdělili tajně
do dvojic a pantomimou jednotlivé dvojice představovaly činnosti, které lze
při PD vykonávat. Sestry Fatou a Janka
pak tyto dvojice podle předváděných
činností hádaly a své „figurky“ si střádaly, jako když se hraje pexeso. Hra
byla nejen zábavná a odlehčující, ale
ukázala nemocným, co všechno se dá
i s PD vykonávat a že život nemocného
se příliš neliší od života zdravých lidí.
Po teoiri zakončil blog povídání Miloš Nelušan z Baxter, který je současně
také masér a fyzioterapeut. Miloš ukázal nemocným několik jednoduchých,
ale důležitých cviků, které slouží k protažení a posílení bederní páteře, přošli jsme si techniku správného sezení.
I přes to, že mezi námi nebyli vysloveně
junioři, ptali se nemocní, jaké všechny
sporty mohou vykonávat. Snad jsme
nezklamali ani aktivního Sokola, pana
Kratochvíla, který s námi také byl.
čerpali nové informace a obohacení.
Za sebe bych ráda poděkovala svým
kolegům, Miloši Neslušanovi, Věře Hubáčkové a Janě Kolářové, která bude
mít na starosti víkend pořádaný letos
v září v Telči, ve spolupráci s již zmíněným MUDr. Horčičkou z Olomouce.
Ráda bych také ještě jednou poděkovala všem přednášejícím. Velký dík
patří ale zejména všem pracovníkům
Interního oddělení Strahov VFN, kteří
kromě vysoce profesionální odborné péče věnují svůj čas také přípravám a pořádání těchto setkání. Věřím,
že po dvou úspěšných ročnících příští
rok připravíme již třetí setkání. Zatím
se s některými z Vás budu těšit na setkání v Telči.
Po obědě MUDr. Barbora Szonowská
víkend shrnula a zakončila. Myslím,
že se setkání podařilo, že jsme na-
Věra
Šťastná
V autobuse se dá zažít věcí!
Často jezdím autobusem na dlouhé
tratě, většinou mám s sebou knížku,
kterou snaživě otevřu, ale už po pár
kilometrech usínám, knížka se sveze na zem, na nose brýle také nesedí
zrovna elegantně, začnu hlasitě chrupat – prostě pokud jsem do této chvíle
vypadala jakž takž přijatelně, je konec.
V případě, že se na spánek nachystám,
čili složím knihu i brýle do kabely, nezaberu a nezaberu. Ale zjistila jsem,
že nás je takových víc, tak už to neřeším – nakonec jsem starší baba, tak
si užiji aspoň pohodlíčka.
Nedávno jsem cestovala z Prahy,
na autobusové nádraží jsem přiběhla
39
KULTURA, SPORT, REKREACE
V autobuse se dá zažít věcí ! - Stěžeň 2/2008
na poslední chvíli, takže jsem ani neměla velkou kabelu uloženou v zavazadlovém prostoru, ale nacpala jsem ji
pod sedadlo. Nebyla jsem sama, přes
uličku seděly tři dívky, asi středoškolačky, každá měla obří zavazadlo pod
nohama, moc pohodlně se jim asi nesedělo. Vesele štěbetaly, probíraly učení,
kluky, kino, program na víkend, byla
to vcelku příjemná kulisa k usínání.
Také se mi podařilo hned zdřímnout.
Probudil mne děsný zvuk. Lekla jsem
se, že to já tak chrápu, ale podle smíchu
dívek a jejich pohledů jsem poznala,
že to bylo někde zepředu. Chtěla jsem
si prohlédnout toho chlapa, který vydával tak příšerné chrochtání a chrčení,
ale před děvčaty seděla jen jedna paní
středních let a jinak nikdo. Nechtělo
se mi věřit vlastním uším, tohle že vychází z dámy? Ale nebylo pochyb, paní
spala velice nahlas, takže na ni mlaskal už pomalu celý autobus. Pak ale,
zřejmě ukolébány monotónním zvukem
motoru a chrupáním paní, dívky zavře-
40
ly oči a pusy a dřímaly také.
Před Humpolcem se dvě z nich probraly, zase si začaly špitat, třetí spala
dál. Paní oddychovala stejně hlasitě
jako na začátku produkce, jenže autobus si už tak nějak zvykl, takže to už ani
nikdo nekomentoval.
Pak ty dvě začaly budit svou spící kamarádku. Nejdříve velice něžně, potichoučku, potom jí klepaly na hlavu, ale
slečna spala jak dudek. Tak ta, co seděla na vedlejším sedadle, plácla kolegyni dlaní do hlavy a zařvala: „Jsme
doma, vstávej!“
Reakce byla ohromující. Chrápající
tetka se lekla, vyskočila na nohy, rozhodila ruce a vykřikla. To by probralo i ty největší spáče. Slečna vyhodila
nohy, čímž vykopla do uličky batoh.
A přes něj se natáhla ta třetí, která už
se chystala vystupovat. Dívky dostaly
takový záchvat smíchu, že se nakonec
nemohla vyhrabat z autobusu ani jedna. A já jsem se smála ještě v Třebíči.
Jednou jsem zase zažila v autobusu
šok já. Jela jsem z Třebíče do Českých
Budějovic, už z Telče jsem podřimovala, pak jsem se probrala a na budově,
vedle které jsme stáli, se skvěl nápis
U MĚSTA VÍDNĚ. Lidi, já jsem se zapotila, protože mi v té chvíli vůbec nedošlo, že stojíme v Jindřichově Hradci
před nádražím, vedle kterého je hotel
toho jména. Já si v duchu už sumírovala
německy otázku, jak se dostanu do naší republiky. A v tom úleku jsem si nevybavila německy ani jedno slovíčko.
Ještě že to byl jen omyl. Já bych se z té
Vídně asi nikdy nedostala.
PASTVINY SLAVÍ 10 LET
Rekondiční středisko společnosti dialyzovaných a transplantovaných
Správným směrem
na vlnách zkušeností
Další informace získáte
na adrese: Roche s.r.o.
Dukelských hrdinů 52
170 00 Praha 7
Tel.: 220 382 111
Fax: 220 382 138
www.roche.cz