[TADY KLEPNĚTE A NAPIŠTE JMÉNO AUTORA]

Transkript

FINANČNÍ TRHY A VEŘEJNÉ FINANCE II
ING. PAVLA DUDYSOVÁ
DOC. ING. JINDŘICH UJEC, CSC.
OSTRAVA 2005
Název:
Autor:
Vydání:
Počet stran:
Tisk:
Finanční trhy a veřejné finance II
Ing. Pavla Dudysová, doc. Ing. Jindřich Ujec, CSc.
první, 2005
79
tiskárna UNION, Ostrava
Vydala:
Vysoká škola podnikání, a.s. v Ostravě
Michálkovická 1810/181
710 00 Ostrava – Slezská Ostrava
Za jazykovou a formální stránku díla odpovídá autor.
© Ing. Pavla Dudysová, doc. Ing. Jindřich Ujec, CSc.
© Vysoká škola podnikání, a.s. v Ostravě
ISBN 80-86764-29-X
Obsah
OBSAH PŘEDMĚTU
Úvod……………………………………………………………………… 1
1. Základní poznatky o penězích……………………………………. 3
2. Centrální banka a měnový systém……………………………….. 10
3. Základní pojmy a principy investování………………………….. 18
4. Finanční trhy…………………………………………………….. 29
5. Cenné papíry…………………………………………………….. 36
6. Deriváty cenných papírů………………………………………… 53
7. Obchodování na burzovním a mimoburzovním trhu……………. 63
Závěr…………………………………………………………………….. 73
Literatura a jiné studijní zdroje………………………………………….. 74
Úvod
ÚVOD
Vážené studentky, vážení studenti,
dostává se vám do rukou studijní opora k předmětu Finanční trhy a veřejné
finance II – část Finanční trhy.
„Pracuj a šetři“ – touto zásadou se řídili naši předkové. Na této zásadě není
třeba vůbec nic měnit – vede k úspěchu spolehlivě i dnes.
Nadále patříme mezi nejspořivější národy – v průměru dáváme stranou
jedenáct procent svých příjmů. Naše úspory jsou zdrojem pro investice.
Spoření samotné však k úspěchu nestačí. Dobrý hospodářský systém si musí
umět poradit s tím, že lidé, kteří úspory mají, většinou nevědí, do jakého
podnikání by je měli vložit, aby přinesly co největší užitek. A ti, kteří to vědí a
uměli by pro úspory najít to nejvýnosnější použití, tyto peníze zase nemají.
Předmět Finanční trhy vás má naučit moderním způsobům, jak s úsporami
nakládat. Musíte se naučit používat kapitálový trh – akcie, obligace a všechny
odpovídající způsoby individuálního a kolektivního investování.
Struktura studijní opory co do obsahu odpovídá klasické podobě a struktuře
učebnic dané problematiky pro bakalářské studium.
Tato studijní opora se může stát vaší hlavní studijní pomůckou, ale studijní
literatury z této oblasti je celá řada. Důležité je sledovat odborné články
v odborných ekonomických časopisech, v denním tisku či na internetu.
Přejeme vám do studia mnoho úspěchů ve vytrvalosti, a aby se vám nikdy
nepřihodilo něco takového: „Vůbec nevím, jak jsem přišel o své úspory, pane
komisaři. Musela to být neviditelná ruka trhu ………….“
Mnoho úspěchů, ale i píle a vytrvalosti při studiu vám přejí
Ing. Pavla Dudysová
doc. Ing. Jindřich Ujec, CSc.
1
2
Po prostudování textu budete znát:
•
•
•
•
•
•
příčiny vzniku peněz, jejich funkce, vývoj, k čemu slouží ochranné
prvky bankovek
proč vlastně investovat, co je kapitálový trh, do čeho můžete
investovat a jak tedy na to
rozdělení finančních trhů a jejich specifika
základní druhy cenných papírů
možnosti použití finančních derivátů
jak lze obchodovat na burzovním i mimoburzovním trhu
Po prostudování textu budete schopni:
• pochopit podstatu peněz, jako uznávaný prostředek směny
• aplikovat náročné požadavky při realizaci bankovních produktů
• rozpoznat základní ukazatele při investování – riziko, výnos, investiční
• horizont, likvidita
• definovat finanční trhy
• rozlišit jednotlivé druhy cenných papírů
• použít deriváty cenných papírů
• rozhodnout se, jaký druh obchodování zvolit, zda burzovní či
mimoburzovní
Prostudováním textu získáte:
•
•
•
•
•
•
•
přehled o penězích
poznatky z bankovnictví jako živé oblasti ekonomické reality, ve které
dochází stále ke změnám, zejména v návaznosti na aplikaci práva
Evropské unie
základní zásady investování
vědomosti z jednotlivých částí finančních trhů
argumenty pro použití jednotlivých druhů cenných papírů
představu o základních funkcích finančních derivátů
informace o burzovních a mimoburzovních trzích
Čas potřebný k prostudování učiva předmětu:
20 + 20 hodin (teorie + řešení úloh)
1. ZÁKLADNÍ POZNATKY O PENĚZÍCH
V této kapitole se dozvíte:
•
•
•
•
•
o podstatě peněz
jaké jsou příčiny vzniku peněz
o formách peněz
o současné podobě peněz
jaké ochranné prvky jsou na bankovkách
Budete schopni:
•
•
•
•
pochopit podstatu používání peněz
uvědomit si význam peněz
definovat potřebu vzniku peněz
rozeznat různé podoby peněz
Klíčová slova této kapitoly:
Peníze, prostředek směny, oběživo, skoropeníze, zúčtovací jednotka,
uchovatel hodnot, tezaurace, likvidita, naturální směna, všeobecný
ekvivalent, platidlo, inflace, zlatý standard, expanzivní politika státu,
restriktivní politika státu, monetární politika státu, agregát M1,
agregát M2, ochranné prvky bankovek, hotovostní platba,
bezhotovostní platba
Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly:
4 + 4 hodiny (teorie + řešení úloh)
Průvodce studiem
Na úvod této kapitoly se seznámíte s pojmem peníze, který určitě
všichni velmi důvěrně znáte – jejich nedostatek je nám nepříjemný,
jejich přebytek může způsobit rovněž lecjaké nepříjemnosti. Co se týče
jejich množství, asi nebudeme nikdy spokojeni, můžeme ale znát jejich
podstatu, význam a historii, která není nezajímavá. Sami jistě znáte
v současnosti oblíbené rčení, že peníze jsou v žebříčku důležitosti
různých statků pro náš život až na prvním místě a Benjamin Disrael
dokonce řekl, že jediné, co poblázní muže více než láska, jsou peníze.
3
4
PODSTATA PENĚZ
Peníze jsou po dlouhé generace uznávaným prostředkem směny. Jako
ekonomové si je můžeme definovat jako cokoliv, co slouží jako
všeobecně přijímaný prostředek směny nebo placení – mluvíme o tzv.
všeobecném ekvivalentu, to znamená, že za ně lze směnit prakticky
vše (pozor ! - určitě přijdete na něco, co za peníze nikdy nekoupíte).
Peníze plní několik funkcí:
a) prostředek směny – tato funkce je založena na ochotě lidí
přijímat peníze k úhradě svých závazků, to znamená platit jimi
za nejrůznější druhy výrobků a služeb, které více či méně
potřebují. Tuto úlohu plní oběživo (bankovky a mince) a
bankovní peníze neboli skoropeníze (peníze na účtech
v bankách k okamžitému vyzvednutí). Bez peněz bychom
neustále museli hledat někoho, s kým bychom uskutečnili
naturální směnu (zboží za zboží).
b) funkce zúčtovací jednotky (míry hodnot) – vyjadřuje
schopnost peněz ocenit všechny ostatní statky v penězích.
Oceňujeme je tedy v dolarech, eurech, korunách apod. Lze jimi
poměřit všechny ostatní statky mezi sebou.
c) funkce uchovatele hodnot (tezaurace – lat. Thesaurus =
poklad) – peníze udržují hodnotu v čase. Můžeme je uložit a
nákup uskutečnit později. V dřívějších dobách lidé drželi
oběživo jako bezpečnou formu bohatství. Tato funkce je velmi
závislá na kvalitě a stabilitě dané měny. Jestliže je vysoká míra
inflace čili znehodnocování peněz, potom se nám příliš
nevyplatí peníze šetřit, protože s časem ztrácejí svojí hodnotu.
Při rostoucí inflaci proto můžeme pozorovat tendenci nahrazovat
peníze trvalejšími hodnotami – například nemovitostmi, zlatem,
uměleckými díly a podobně. V současné době je velká část
peněz držena jako skoropeníze – spořící účty, cenné papíry.
O penězích můžeme říci že:
- jsou tzv. dokonale likvidní – můžeme je vyměnit v podstatě za
cokoliv a kdykoliv
- mají nulovou elasticitu substituce – nelze je bez omezení nahradit
jiným statkem
- mají nulovou elasticitu výroby (když je potřebujeme, nemůžeme si
je, s výjimkou penězokazců, vyrobit.)
Úkol k textu:
1) Kromě uvedených funkcí, mají peníze i jiné významy. Staly se
například samy zbožím – myslíme tím velmi rozsáhlý
sběratelský trh, kde jsou různá platidla vyměňována, kupována
a prodávána, aby se stala součástí sbírek. Zde jsou předmětem
oběhu sběratelského, nikoli peněžního, a podléhají jiným
zákonům. Peníze patří do kulturní výbavy lidské civilizace.
Na základě vašich zkušeností zkuste vyjádřit nevýhody uložení
peněz doma.
Při jakých příležitostech jsou vydávány pamětní mince?
2) Pokuste se vyjádřit rozdíl mezi penězi, které držíme
v hotovosti a penězi uloženými na účtu v bance.
HISTORIE VZNIKU PENĚZ
Peníze vznikly až na určitém stupni rozvoje společnosti, kdy lidé
spotřebovali více, než byli schopni vyrobit.
1) Začalo to všechno tím, že si lidé mezi sebou vyměňovali statky
nebo služby, které právě vlastnili. Švec vyrobil boty a ty
vyměnil za chleba, oblečení, nádobí a podobně. Každý si tedy
musel najít někoho, kdo byl ochoten s ním daný předmět
vyměnit. Tomuto směňování statků v naturální podobě říkáme
naturální směna.
2) Příliš dlouho však tento způsob nemohl vydržet a s tím, jak se
zdokonalovala výroba a dělba práce, lidé hledali právě to
„něco“ – náš všeobecný ekvivalent - , který by byl směnitelný
za všechna ostatní zboží. Za tento všeobecný ekvivalent platilo
nejdříve velice nepraktické zboží – hovězí dobytek, olivový
olej, pivo, víno, mušle, plátno či různé drahé kovy ( měď,
zlato, stříbro, železo), prsteny, diamanty.
3) Později však jako platidlo zdaleka nemohly sloužit všechny
tyto věci – platidlo přece nemůže být příliš objemné a
neskladné, každé z nich má své výhody a nevýhody. Hovězí
dobytek nemůžeme rozdělit na malé kousky, kvalita vína se
lepší skladováním, kdežto kvalita piva ne, olivový olej je
příjemné platidlo, které se dá lehce rozdělit, ale je trochu
nešikovné na manipulaci. Navíc musí být v oběhu dostatečné
množství platidel. Postupně lidé poznávali výhody drahých
kovů, které se stále více využívaly ve vzájemném obchodu.
Měly různou podobu (pruty, valouny, někdy měly podobu
prstenů, tyčinek, kuliček apod.) Nepraktičtější se ukázala malá
kolečka, na nichž byly vyraženy nejčastěji podoby vládců,
kteří je dávali razit.Tím postupně vznikaly první mince –
5
6
první oběživo. Původně byly vyraženy skutečně z drahých
kovů – mědi, stříbra, zlata.
4) Devatenácté století bylo věkem kovových peněz. Mince
z drahých kovů se však časem rovněž příliš neosvědčily a byly
postupně nahrazovány penězi, které jsou takzvaně kryté
zlatem. Co to znamená? Velmi jednoduše řečeno – množství
peněz v oběhu je přísně vázáno na množství tzv. mincovního
zlata, které má daný stát k dispozici. Je to vlastně stejná
situace, jako kdyby byly peníze ze zlata vyraženy. Zlato však
není vystaveno všem rizikům pohybu mezi lidmi (mince se
neodírají, neztrácejí, neničí) a je chráněno v pokladnách vládců
či trezorech bank. Kurz těchto peněz je odvozen od obsahu
zlata. Věk mincí ustoupil postupně věku papírových peněz.
Užívání papírového oběživa (bankovek) se rozšířilo, protože
šlo o nejpohodlnější vynalezený prostředek směny. Bankovky
jsou lehce přenosné a skladovatelné. Peníze jsou chráněny
proti padělání různými způsoby (kvalita rytí a tisku,
vodoznaky apod.) a skutečnost, že peníze nemohou být legálně
vytvářeny soukromými osobami, je udržuje vzácnými.
5) A dostáváme se k současnosti, která je věkem bankovních
peněz – šeků, platebních karet, elektronických peněz.
Dnes již neexistují peníze plně kryté zlatem a za zlato přímo
směnitelné. Takzvaný zlatý standard (peníze kryté zlatem) byl
v posledním státě – v USA – zrušen v roce 1971.
Od té doby je nutno množství peněz v ekonomice důsledně regulovat
(monetární politika státu). Tato funkce náleží centrální bance.
Skutečné množství peněz v oběhu závisí na nabídce a poptávce po
dané měně a na úrokových sazbách bank.
Rozeznáváme dva druhy regulace množství peněz v oběhu (jak jste se
ostatně mohli seznámit v předmětu makroekonomie v 2. semestru):
Expanzivní politika neboli politika levných peněz – levnější úvěry
(nižší úrokové sazby) budou znamenat oživení ekonomiky, lidé si
budou více půjčovat peníze, tím se dostane víc peněz do oběhu, budou
se moci více utrácet a tím se vlastně budou podporovat další výrobci.
Restriktivní politika neboli politika těžko dostupných peněz – spočívá
v omezování peněžní nabídky a zvyšování úrokových sazeb.
Regulace trhu s penězi souvisí s dalším pojmem a sice s inflací, čili
znehodnocováním peněz. Expanzivní politika může mít inflační vliv,
naopak restriktivní politika inflaci zabraňuje.
FORMY PENĚZ
Peníze v podstatě existují ve dvou základních formách:
První z těchto forem nazýváme agregátem M1 nebo transakční
peníze (transaction money). Jde o oběživo, čili mince a papírové
peníze a bankovní peníze, to jsou vklady u bank, které jsou určeny
k okamžitému vyzvednutí.
Druhá forma je agregát M2. Jsou to „širší“ peníze , což jsou kromě
agregátu M1 také termínované vklady, tedy vklady na určitý termín a
za předčasný výběr takového vkladu musíme zaplatit jakousi „pokutu“
za to, že peníze bance nenecháváme na dohodnutou dobu. Zaplatíme
tzv. sankční úrok. Ale může jít i o různé druhy dlouhodobých cenných
papírů.
Třetí formou peněz může být agregát D neboli úvěr, který
představuje všechny druhy úvěrů. Zahrnuje například hypotéky,
obligace a podobně.
Část pro zájemce
Chcete-li se více seznámit s lákavým světem peněz, doporučujeme si
přečíst knihu Peníze od vydavatelství Fortuna Print, Praha 1993.
Seznámíte se s vývojem peněz – od jeho počátků, od stříbrných slitků
a mušlí až po dnešní „počítačové peníze“, nebo v knize Vandale, J.:
Mince a platidla. Magnet-Press, Praha 1994, nebo při návštěvě
našeho hlavního města Prahy navštivte expozici České národní banky
pod názvem Lidé a Peníze. Expozice je uspořádána tak, aby byla
zajímavá a poučná nejen pro odborníky, ale i pro laiky a pro studenty.
Je vybavena moderní informační technikou s řadou monitorů
s vysvětlením všech odborných výrazů, s kterými se návštěvník setká,
nebo s kvizy, na kterých si návštěvník může vyzkoušet nebo spíše
ověřit své znalosti o penězích, nebo s přehledem nejrůznějších přísloví
a průpovídek o penězích z různých dob a zemí apod. Snad právě pro
pojetí této expozice a pro její aktuálnost platí zvlášť výstižně výrok
proslulého římského státníka už z prvního století před n. l. Marca
Tullie Cicerona: „Historie est magistra vitae“ – historie je učitelkou
života, volně přeloženo: historie je poučením pro život.
7
8
Shrnutí
Peníze patří k nejvýznamnějším „objevům“ v lidských dějinách. Vznik
peněz vytvořil podmínky pro nahrazení naturální směny, založené na
směňování statků v naturální podobě, peněžní směnou.
Peněžní směna umožňuje efektivní fungování trhů a vede k vysokým
úsporám ekonomických zdrojů.
Vynález peněz má povahu výsledku přirozeného vývoje výroby, dělby
práce a specializace a je výsledkem kolektivní interakce lidí, tedy
nikoli objevem jednotlivce.
O tom také svědčí historický vývoj peněz, který vedl od různých typů
zbožových peněz přes drahé kovy až k papírovým penězům, šekům,
platebním kartám a elektronickým penězům.
Peníze se považují za zvláštní druh aktiva, které plní funkce
prostředku směny, míry a uchovatele hodnot. Musí být všeobecně
přijímáno všemi ekonomickými subjekty.
O penězích říkáme, že jsou zcela likvidním aktivem.
Pojem likvidita odráží skutečnost, že při směňování jedněch aktiv za
jiná musíme zpravidla vynaložit dodatečné náklady, nést jistá rizika či
podstupovat ztráty. Nemusíme-li při směňování určitého aktiva za jiné
aktivum vynakládat žádné dodatečné náklady a neutrpíme-li žádnou
ztrátu, označujeme takové aktivum za zcela likvidní.
V tržní ekonomice existují i další typy aktiv, které se svými vlastnostmi
penězům blíží. Mluvíme o nich jako o skoropenězích – jsou to
například dlouhodobé vklady v bankách a některé typy cenných
papírů, zejména obligací.
Kontrolní otázky a úkoly
1) K jakým inovacím v různých druzích peněz v posledních letech
došlo?
2) Jaký význam mají nízké úrokové sazby v ekonomice?
3) Čím je dána inflace?
4) Co to jsou barterové obchody a mají své použití ještě i v současné
době
5) Jaké ochranné prvky bankovek znáte a kde je naleznete?
6) Kdo je autorem většiny našich současných bankovek?
7) Jak fungují elektronické peníze?
8) Z jakých důvodů se u nás zatím nedaří elektronickému obchodu
v porovnání se západními zeměmi?
9) Kdo může být v našem státě emitentem peněz?
10) Co si představujeme pod pojmem zákonné platidlo?
11) Jaký je rozdíl mezi bankovkou a státovkou?
12) Jakou cestou se do ekonomiky dostávají bezhotovostní peníze?
13) Co je základním předpokladem pro fungování bank?
14) Platební karty a které jejich druhy znáte ? (plastikové peníze =
plastic money)
Korespondenční úkol
Vyřešte zadání v testu č. 1 v učebním textu: Dudysová, P., Ujec, J.:
Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP a. s. 2005
Literatura
Jílek, J.: Finanční trhy. Praha, Grada Publishing 1997
Dudek, J.: Měnová politika. Karviná, SU OPF 1996
Samuelson , P. A., Nordhaus, W. D.: Ekonomie, Praha, Svoboda 1991
Novotný, Z., Dyntarová, V., Kafková, R.: Podniková ekonomika 2,
Moraviapress, 2002
Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP, a. s.
2005
9
10
2. CENTRÁLNÍ BANKA A MĚNOVÝ SYSTÉM
-
jak vypadá bankovní systém České republiky
jaké místo v bankovním systému zastává Česká národní
banka
jaké nezastupitelné funkce Česká národní banka plní
jaké používá nástroje k regulaci množství peněz v oběhu
v rámci měnové politiky
jak se vyvíjel měnový systém
Budete schopni:
-
vysvětlit důležitost existence České národní banky
charakterizovat nástroje, které Česká národní banka
používá
objasnit problematiku měnového systému
Bankovní systém, Česká národní banka, nástroje centrální banky,
nezávislost centrální banky, měnová politika, základní sazby ČNB,
měna, měnový kurz, kurzovní lístek ČNB, obchodní banky
Průvodce studiem
V této kapitole se seznámíte s postavením České národní banky
v bankovním systému České republiky, jaké funkce centrální banka
plní a jaké nástroje používá k regulaci množství peněz v oběhu.
V další části poznáte činnosti, které provádějí obchodní banky.
Závěr kapitoly bude patřit analýze měnovému systému.
BANKOVNÍ SYSTÉM A CENTRÁLNÍ BANKA
Bankovní soustava je dvoustupňová a tvoří ji ústřední neboli centrální
banka, která plní funkce svěřené jí státem (státní banka), a obchodní
banky působící na území daného státu (soukromé nebo státní
subjekty). Pro centrální banku se používá někdy i název emisní banka,
resp. cedulová banka.
Centrální banka je instituce, která stojí na vrcholu bankovní soustavy
a kterou stát buď zřídí jako samostatný subjekt, nebo její funkcí pověří
instituci již existující.
Důležitá není právní forma této instituce – v některých zemích plní
úlohu centrální banky akciová společnost, jejíž akcie drží nejrůznější
subjekty. Ve státech s tržní ekonomikou je však z hlediska plnění
měnově-politických cílů důležitá její nezávislost na vládě.
V České republice je centrální bankou Česká národní banka (ČNB),
která vznikla 1. ledna 1993 po zániku společného československého
státu rozdělením Státní banky československé. Ta navazovala na
tradici Národní banky československé, která působila od 1.dubna
1926. V období po roce 1948 však funkce centrální banky postupně
ustupovala do pozadí, Státní banka československá s rozsáhlou sítí
svých poboček představovala fakticky jedinou významnou banku pro
financování ve všech oblastech ekonomiky (kromě Československé
obchodní banky, specializované na zahraniční obchod a několik
dalších bank, které měly omezenou činnost). Pro občany fungovala
Československá spořitelna.
Změna nastala až po roce 1989, kdy se Státní banka československá
v tehdejším federálním státě stala skutečnou moderní centrální bankou
a byla pověřena dohledem nad rychle rostoucím počtem obchodních
bank.
Úkol k textu
1) Charakterizujte podstatu vzniku centrální banky.
2) Zjistěte, která instituce plní v Americe takové funkce, jako u nás
Česká národní banka?
Bankovní rada je nejvyšším řídícím orgánem České národní banky.
Je sedmičlenná, členy jmenuje prezident republiky na dobu 6 let.
Např. dne 12. února 2005 skončil mandát 3 členům bankovní rady a
prezident republiky doplnil bankovní radu novými členy. V čele
bankovní rady je guvernér, kterého v nepřítomnosti zastupuje jeden
z viceguvernérů. Členové bankovní rady musejí splňovat vysoké
nároky na odbornost.
11
12
Úkol k textu
Jaký je titul osoby, která jedná navenek za Českou národní banku?
Zjistěte, kdo tuto funkci současné době vykonává.
HLAVNÍ CÍL ČNB A ECB
Hlavním cílem České národní banky je péče o stabilitu české měny.
V Evropské unii plní roli centrální banky Evropská centrální banka
(ECB), která je završením Evropského systému centrálních bank. Po
zavedení jednotné měny euro od 1. ledna 2002 ve většině členských
států Evropské unie význam ECB stoupl.
Úkol k textu
Jaký je hlavní cíl Evropské centrální banky a kde má ECB své sídlo?
Které státy EU dosud nepoužívají euro jako společnou měnu EU?
FUNKCE ČNB
Česká národní banka plní tyto funkce:
1. vydává (emituje) peníze
2. je vrcholným subjektem měnové politiky
3. má postavení banky bank
4. slouží jako banka státu
5. spravuje měnové rezervy
6. reguluje banky a pobočky zahraničním bank působící v České
republice a dohlíží na ně
7. je reprezentantem na výročních zasedání MMF a SB
8. vykonává další činnosti
Část pro zájemce
V rámci funkcí ČNB je třeba si uvědomit, která funkce ČNB je
nejstarší, proč ČNB jako jediná ve státě může emitovat hotovostí
peníze do oběhu?
Ve Spojených státech amerických plní funkce centrální banky
Federální rezervní systém (Fed), který se skládá z dvaceti federálních
rezervních bank. V čele Fedu stojí rada guvernérů (Board of
governators).
Česká národní banka stanoví nominální hodnotu, vzhled a ochranné
prvky vyhláškami zveřejňovanými ve Sbírce zákonů. Vyhláškou může
být platnost určitého platidla rovněž ukončena. Po ukončení platnosti.
Kdy platidlo již není přijímáno při běžných platbách, je po stanovenou
dobu stahováno z oběhu prostřednictvím obchodních bank, které ho
vyměňují za zákonné oběživo. Hodnota oběživa, které se z oběhu
nevrátí, je výnosem ČNB.
NÁSTROJE CENTRÁLNÍ BANKY PRO ŘÍZENÍ PENĚŽNÍ
ROVNOVÁHY
Mezi nepřímé nástroje centrální banky patří:
1) diskontní sazba - úrok, za který poskytuje centrální banka
krátkodobé úvěry obchodním bankám a za který úročí jejich
vklady. Diskontní sazba má v ekonomice signální funkci, ČNB
dává jasně najevo, kterým směrem by se měly vyvíjet úrokové
sazby v bankách. Zvýší-li se diskontní sazba, znamená to
zpravidla zdražení úvěrů, jejich omezování a tím stahování
peněz z oběhu a naopak
2) povinné minimální rezervy – obchodní banky musí určitou
část z objemu svých vkladů uložit na bezúročný účet u ČNB
3) operace na volném trhu znamenají nákup a prodej státních
cenných papírů Českou národní bankou. Prodejem cenných
papírů stahuje banka peníze z oběhu, jejich nákupem zvyšuje
množství peněz v oběhu.
Ostatní, tzv. přímými nástroji jsou např.:
- regulace investičního a spotřebního úvěru
- maximální úrokové sazby z úvěrů a minimální sazby
z vkladů
Úkol k textu
1) V ČNB funguje takzvané clearingové centrum. Zjistěte, co toto
centrum vykonává.
2) Centrální banka usiluje o udržení měnové rovnováhy. O jakou
rovnováhu je této souvislosti jedná?
3) Může ČNB přijímat pokyny od vlády?
4) Kdo jmenuje členy bankovní rady a jak často?
5) V rámci jaké funkce vede ČNB účty státního rozpočtu a poskytuje
státu důležité údaje o plnění příjmové a výdajové strany státního
rozpočtu?
6) ČNB spravuje devizové rezervy země. O jaké rezervy se
konkrétně jedná?
13
14
7) Zákon ukládá každému, kdo chce přijímat vklady od veřejnosti,
aby požádal o licenci ČNB. Jaké jsou další posuzované
skutečnosti?
OBCHODNÍ BANKY
Obchodní banky jsou všechny právnické osoby, založené jako akciové
společnosti, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry,
přičemž mají povolení od centrální banky působit jako banky.
Obchodní banky pracují na komerčním principu, to znamená, že
hlavním motivem jejich činnosti je zisk.
Obchodní banky se orientují na různé typy bankovních operací nebo
se specializují pouze na některé z nich.
Obchodní banky neprovádí emisní činnost.
Každá obchodní banka musí splňovat tzv. kritéria autorizace. Rozlišují
se dvě oblasti těchto kritérií, a to regulace při vstupu do bankovního
odvětví a dále tak zvané provozní požadavky, základní podmínky pro
provádění operací.
Úkol k zamyšlení
Jaké předpoklady musí žadatelé o přidělení bankovní licence splnit?
ZÁKLADNÍ BANKOVNÍ OPERACE
Základními bankovními operacemi jsou:
1. pasivní úvěrové operace = přijímání vkladů
2. aktivní úvěrové operace = poskytování úvěrů
3. neutrální operace = zprostředkování platebního styku
Úkol k textu
1) Jak můžeme členit platební styk z teritoriálního hlediska?
2) Kdo v České republice řídí platební styk a jakým způsobem
k němu dochází?
3) Jaký je rozdíl mezi valutou a devizou?
4) Bankovní tajemství chrání
a) údaje o bance před veřejností
b) údaje o klientech banky před třetími osobami
c) údaje o nesplacených úvěrech klienta v jedné bance před
ostatními bankami
5) Co je to „praní peněz“?
6) Vyberte skupiny finančních institucí, nad nimiž vykonává
bankovní dohled ČNB?
a) obchodní banky, pojišťovny
b) obchodní banky, osoby s devizovou licencí, směnárny
c) obchodní banky, investiční společnosti, osoby s devizovou
licencí
MĚNOVÝ KURZ
Měnový kurz je vzájemný poměr, v jakém se dvě měny navzájem
směňují.
( s tímto problémem jste se již setkali v předmětu Makroekonomie,
téma č. 9).
Měnové kurzy se vyvinuly v období, kdy bylo základem kupní síly
peněz vyspělých zemí zlato (období tzv. zlatého standardu). V této
době byl měnový kurz dán zlatými obsahy jednotlivých měn a kurzy
vykazovaly značnou stabilitu. V té nejčistší podobě vládl v období let
1880 – 1913. V různých modifikovaných podobách existoval systém
zlatého standardu do 30. let minulého století. Bližší informace k této
problematice jste získali již v předmětu Makroekonomie v kapitole 9 –
Mezinárodní trh peněz. Měnový kurs.
EVROPSKÝ MĚNOVÝ SYSTÉM
Současný evropský měnový systém je jedním z mnoha možných
uspořádání mezinárodního finančního systému a stále se vyvíjí.
EMS vznikl v roce 1979. Motivace vzniku EMS byla shodná
s Bretton-woodskou dohodou, tj zajistit oblast měnové stability
v Evropě prostřednictvím stabilizace měnových kurzů a kontroly
inflace.
Cílem bylo přijetí jednotné měny dočasně označené jako evropská
měnová jednotka ECU (European Currency Unit). ECU vznikla
rozhodnutím Rady ministrů ES o zřízení Evropského měnového
systému (EMS) s platností od 13. 3. 1979 a zanikla se zahájením
Evropské měnové unie dnem 1. 1. 1999.
MECHANISMUS MĚNOVÝCH KURZŮ
ERM (exchange rate machanism) je systémem téměř pevných
měnových kurzů v rámci EU. Vzhledem k ostatním světovým měnám
je však systémem proměnlivým. Pokud se měna dostane mimo
15
16
povolený rozsah, centrální banky obou zemí mají oboustrannou
povinnost intervenovat za účelem navrácení měny do pásma.
ECU byla založena na kombinaci měn členských zemí (koši měn)
s tím, že jednotlivé měny jsou váženým hrubým národním produktem
dané země a jejich účastí v mezinárodním obchodě. Původně měla
ECU sloužit k mezivládním transakcím, používala se však v mnohem
širším měřítku.
Vše se změnilo od 1. ledna 1999, kdy vznikl Evropský měnový
systém (EMS) a začala se uvádět společná evropská měna – euro. To
se stává skutečnou peněžní jednotkou v EU a přijalo ji 12 států z 15
států EU).
Za evropskou měnovou politiku, tj. stanovení nabídky „evropských „
peněz a stanovení „evropských“ úrokových měr odpovídá Evropská
centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem.
Národní centrální banky se musejí stát nezávislými na vládě.
Evropská centrální banka a národní centrální banky všech zemí
Evropské unie tvoří dohromady Evropský systém centrálních bank.
Úkol k textu
1) Určete správnou odpověď v následujícím zadání.
Jestliže centrální banka chce snížit směnný kurz domácí měny, pak
a) nakupuje domácí měnu na peněžních trzích,
b) prodává domácí měnu na peněžních trzích,
c) nakupuje zlato.
2) Kdy byla zavedena hotovostní podoba jednotné měny?
Část pro zájemce
Pro bližší seznámení se s výše uvedenou problematikou navštivte
aktuální internetové stránky:
www.penize.cz
www.mesec.cz
www.cnb.cz
www.finexpert.cz
www.bloomberg.com
ale i odborné ekonomické časopisy Ekonom, Bankovnictví, Euro,
Osobní finance, či denní tisk, zvláště Hospodářské noviny.
Shrnutí
Česká národní banka má v naší bankovní soustavě nezastupitelnou
funkci. Provádí funkce a činnosti, které jsou obecně charakteristické
pro centrální banky v tržních ekonomikách. Funkce ČNB byly popsány
obecným způsobem podle funkcí, které plní centrální banky v tržních
ekonomikách, v širším pojetí lze mluvit o dvou základních funkcích, a
to:
a)makroekonomické,
b)mikroekonomické.
Pod makroekonomickou se rozumí především provádění měnové
politiky a dále emise hotovostních peněz a operace se zahraničními
měnami.
Pod mikroekonomickou se rozumí regulace a dohled bankovního
systému, funkce banky, bank a někdy i postavení centrální banky jako
banky a reprezentanta státu.
Funkce jsou vzájemně provázané a současně jsou hlavními důvody
existence centrálních bank v současnosti. Hlavním cílem ČNB je
stabilní měnový vývoj. U mikroekonomické funkce pak bezpečnost,
efektivnost, spolehlivost a důvěryhodnost bankovního systému v zemi.
Důležitá je nezávislost na vládě a to se týká jak ČNB, tak ECB.
1) Zjistěte vývoj kurzu Kč k euru za posledních 12 měsíců a sestavte
graf (využijte např. www.cnb.cz).
2) Zjistěte podle kurzovních lístků alespoň u 2 bank a u 2 směnáren,
kolik Kč zaplatí klient za 100 euro. Porovnejte zároveň poplatky
za tuto službu.
3) Zjistěte vývoj kurzu eura k americkému dolaru za posledních 12
měsíců (např. z informací na www.bloomberg.com).
Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP, a. s. 2005
Literatura
Dudek, J.: Měnová politika, Slezská univerzita Karviná, 1996
Hartlová, V.: Bankovnictví pro střední školy a veřejnost
Novotný, Z., Dyntarová, V., Kafková, R.: Podniková ekonomika 2,
Moraviapress, 2002
2005
17
18
3. ZÁKLADNÍ POJMY A PRINCIPY INVESTOVÁNÍ
-
proč vlastně investovat
jaký je rozdíl mezi spořením a investováním
co je kapitálový trh
do čeho můžete investovat
Budete schopni:
-
uvědomit si základní ukazatele investování – riziko, výnos,
investiční horizont, likvidita
pochopit rozdíl mezi individuálním a kolektivním
investováním
zhodnotit výhody a nevýhody individuálního a
kolektivního investování
charakterizovat rizika investora
spoření, investování, finanční cíl, inflace, kapitálový trh, individuální
investování, kolektivní investování, základní ukazatele – riziko,
výnos, investiční horizont, likvidita, portfolio, diverzifikace vkladů,
základní principy investování
Průvodce studiem
Tato kapitola vás seznámí se základními pojmy a principy investování.
Po prostudování této kapitoly si uvědomíte proč vlastně investovat, co
je kapitálový trh, do čeho můžete investovat, jak na to?
Základem je předem si uvědomit, zda chcete investovat individuálně či
kolektivně, jaké jsou výhody a nevýhody jednotlivých typů investic,
jaká jsou rizika při investování a jak lze investora ochránit.
PROČ VLASTNĚ INVESTOVAT?
Musíte myslet dlouhodobě. Je mnoho dobrých důvodů, proč
dlouhodobě spořit a investovat.
1. Zabezpečení na stáří
Žijeme ve společnosti, která stárne. Systém založený na
mezigenerační solidaritě, kdy „mladí platí penzi starým“, se dostává
do krize. Zajištění prostředků na důstojné prožití důchodového věku je
věcí každého z nás.
Spořením rozumíme pravidelné ukládání peněz na bankovní účet či
spořící vklad, kde jsou prakticky bez rizika úročeny zpravidla předem
známou úrokovou sazbou.
Investování je naproti tomu ukládání peněz do takových aktiv, která
s sebou nesou riziko ztráty hodnoty, výměnou za možnost vyššího
výnosu.
2. Bydlení
Jedná se o jednu z největších investic našeho života. I přes existenci
produktů určených přímo pro bydlení (stavební spoření a hypotéky) se
nevyhnete nutnosti investovat značnou část vlastních úspor.
3. Úspory na vzdělání dětí
Úroveň vzdělání je jedním z klíčových faktorů úspěchu. Chcete-li, aby
vaše děti měly v životě větší šanci, zajistěte jim dobré vzdělání. To
ovšem stojí peníze již dnes a finanční náročnost kvalitního vzdělání
rozhodně dále poroste.
4. Finanční startovné pro dospělé děti
V nejtěžší situaci jsou u nás mladé rodiny s malými dětmi. Pokud
můžete vašim dospělým dětem vypomoci například zajištěním
bydlení, ušetříte jim mnoho starostí v době, kdy na ně život klade
největší nároky.
5. Jiné dlouhodobé finanční cíle
Vaše ostatní osobní cíle jsou často předmětem dlouhodobého
finančního plánování. Na koupi nového auta nebo na vysněnou
dovolenou málokdo z nás ušetří za rok.
19
20
6. Ochrana úspor před inflací
Jiným pohledem na investování by mohla být ochrana před inflací.
Kvůli inflaci si dnes za 1 000 000,- Kč můžete koupit mnohem
méně věcí než před dvaceti lety. Tento růst cen či znehodnocování
peněz v čase se nazývá inflace. Například při inflaci 5% se po 10
letech hodnota neinvestovaných úspor sníží o více než 40%. Cílem
každé investice by měla být snaha alespoň čelit inflaci, tj. zachovat
kupní sílu investovaných peněz.
Proti vlivu inflace na vaše úspory lze bojovat jen tím,
že je dlouhodobě investujete!
Úkol k textu
Popřemýšlejte, do čeho byste investovali v současné době? Co byste
museli brát v úvahu při investování?
Proč není dobré nechávat peníze doma?
Co dělá inflace s vašimi neinvestovanými penězi?
Část pro zájemce
Dnes není sebemenší problém na internetu najít možnosti investování
v současné době, seznámit se tam s výhodami a nevýhodami
jednotlivých druhů investic.
K možnostem investování se na internetu vyjadřují různí odborníci
z této oblasti.
Informace lze najít na těchto internetových stránkách: www.peníze.cz,
www.mesec.cz , www.finexpert.cz nebo systematicky studovat
odborné časopisy – Ekonom, Euro, Osobní finance. Sledovat denní
tisk, kde najdete různá doporučení od odborníků – Jak nakládat
s penězi apod.
INVESTOVAT INDIVIDUÁLNĚ NEBO KOLEKTIVNĚ?
Jak efektivně investovat své volné peněžní prostředky – to je otázka,
se kterou se čas od času setkává každý z vás.
V podstatě existují dvě základní možnosti:
První možnost představuje neproduktivní způsob vydání peněz, např.
ve formě nákupu drahých parfémů nebo destilátů, kožichu z norka či
dovolené na Havaji.
Druhá možnost vás vede k tomu, jak s těmito penězi rozumně
hospodařit, jak je investovat.To znamená hospodařit s nimi tak, aby se
v budoucnu jejich množství nezmenšovalo, ale naopak, aby rostlo a
aby peníze přinášely užitek i v dalších letech. Tato úvaha, tedy myslet
na budoucnost, vytvořil člověka – investora.
Investor je ten, kdo peníze nepotřebuje ihned, ale uloží je (investuje)
v zájmu budoucí spotřeby, tzn. Obětuje dnešní požitek ve prospěch
požitku budoucího.
Individuálním investováním tedy rozumíme přímou investici
jednotlivce za účelem zhodnocení vložených finančních prostředků.
Vynakládat peníze lze různě a pokaždé je obtížné říci, která možnost
je ta nejlepší.
Úkol k textu
Uveďte, jaké možnosti se investorovi naskýtají?
Investování je obětování současné hodnoty peněz v zájmu získání
hodnoty budoucí.
Pokud máte přebytek peněz, který chcete investovat, můžete se
rozhodnout mezi následujícími způsoby:
-
úschova peněz doma na horší časy, ale zde je třeba si
uvědomit, co to obnáší
uložení peněz v bance
penzijní připojištění
stavební spoření
životní pojištění
investice do nemovitostí
uložení peněz do uměleckých hodnot, starožitností, zlata,
diamantů atd.
investice do cenných papírů
21
22
Úkol k textu
Vzpomeňte si, když jste se učili o penězích, co jste považovali pod
pojmem tezaurace?
Co je to inflace a čím je způsobována?
Jak se inflace zjišťuje?
Co je to spotřební koš?
Jaká byla inflace za minulý rok?
Jaký je rozdíl mezi běžným a termínovaným vkladem?
Kolik stavebních spořitelen působí na našem trhu?
Slyšeli jste už někde pojem „Bankopojištění“?
Princip kolektivního investování je velice starý a má mnoho různých
podob. Mohli byste použít okřídleného úsloví „už staří Římané“,
protože už dávno před naším letopočtem se doporučovalo společné
podnikání, které omezí případnou ztrátu jednotlivce
Princip kolektivizmu je uplatňován např. v pojišťovnách, kdy mnoho
účastníků vkládá určitou částku a v případě, že se jednomu z nich
přihodí neštěstí, je odškodněn ze společných peněz.
Podobný princip je uplatňován i u zdravotního pojištění. Z platu
odkládá zaměstnanec část do pojistného fondu a v případě nemoci má
z něho hrazeno ošetření.
Každý z vás může mít dočasně volné peněžní prostředky a uvažuje,
jakým nejvýhodnějším způsobem je bude investovat.
Jedním z možných způsobů je nakoupit cenné papíry. Toto
investování peněžních prostředků je spojené s určitým rizikem, které
je však vyváženo možností získat vyšší výnos.
Investor se musí rozhodnout pro určitý druh cenného papíru
s přihlédnutím k jeho kvalitě. Pro takové rozhodnutí je třeba mít velké
množství informací, k jejichž získání je třeba vynaložit velké úsilí.
Proto řada investorů využije při investování do cenných papírů služeb
finančních institucí, tj. investičních společností a investičních fondů,
které se zabývají shromažďováním peněžních prostředků veřejnosti.
Tato forma investování je označována jako forma kolektivního
investování.
Investor jako jednotlivec má málo kapitálu, může si dovolit investovat
do dvou či tří příležitostí, a pokud mu jedna nevyjde, přijde o značnou
část majetku. Jestliže investoři vloží kapitál do investiční společnosti,
která má kapitál větší a která investuje do akcií různých oborů,
případný nezdar jednoho podniku (jedné akcie) vykompenzuje
úspěchem jiného podniku.
Kolektivní způsob investování má velkou výhodu, která spočívá
v rozložení rizika. To je důležité pro všechny účastníky tohoto
způsobu investování. Drobní investoři nedisponují takovým objemem
prostředků, který by jim umožnil potřebné rozložení rizika tím, že
nakoupí různé druhy cenných papírů ve vhodných obdobích.
Úkol k textu
Teď již víte, co obnáší individuální a kolektivní investování. Zkuste se
zamyslet, do které formy, v kterém případě byste šli a proč?
Výhody kolektivního investování
-
rozložení (diverzifikace) rizika, nižší pravděpodobnost
ztráty
využití znalostí a zkušeností odborníků
časová nenáročnost investování
nižší riziko, vyplývající z toho, že kolektivní investování
podléhá státními dozoru a musí probíhat v souladu se
zákony
nižší transformační náklady
Nevýhody kolektivního investování
-
za správu kapitálu se musí platit určitý poplatek (správní
poplatky fondů)
ztráta investiční volnosti
vždy existuje běžné riziko, plynoucí z investování na
kapitálovém a peněžním trhu, tedy ani nejlepší odborník
není imunní proti chybám
neustále budou vznikat společnosti, které vás budou chtít
poškodit ve svůj prospěch, často se objevují inzeráty, které
nabízejí obrovské a nereálné (velice lákavé) zhodnocení
peněz
Úkol k textu
Vzpomeňte si na existenci kampeliček, úvěrových a spořitelních
družstev a na jakém principu u nás fungovaly a proč zkrachovaly?
CO JE KAPITÁLOVÝ TRH?
Jak už víte, investovat lze různým způsobem – například nákupem
nemovitosti, starožitností či uměleckých děl, drahých kovů, uložením
peněz na termínovaný vklad v bance nebo investicí na kapitálovém
trhu.
23
24
Co je tedy investování na kapitálovém trhu?
Přirovnejme si kapitálový trh k tržišti – na kapitálovém trhu se
nakupují a prodávají cenné papíry. Místo prodávajících zaujímají na
kapitálovém trhu obchodní společnosti (firmy), které vydávají cenné
papíry, jejichž prodejem získávají prostředky pro svoji podnikatelskou
činnost. Společnostem, které vydaly cenné papíry, se říká emitenti.
Kupujícími jsou investoři, kterými mohou být fyzické nebo právnické
osoby.
Význam kapitálového trhu
Prostřednictvím kapitálového trhu tedy dochází k přesunu peněz od
těch, kteří je mají, ale momentálně je nepotřebují, k těm, kteří je
nemají, ale pro své plány potřebují. Doba, po kterou tento přesun
prostředků trvá, činí většinou více než jeden rok a obě strany přitom
očekávají, že tato transakce pro ně bude výhodná a v budoucnu jim
přinese zisk. Při vydávání cenných papírů emitent vydává akcie, které
představují účast na akciové společnosti, nebo dluhopisy, které jsou
půjčkou peněz. Dluhopisy emitují jak obchodní společnosti, tak i
města či vlády (státní dluhopisy). Tuto půjčku vám musí dlužník po
určitém čase spolu s dohodnutým úrokem splatit, zatímco u akcií se
stáváte spolumajitelem podniku a investované peníze můžete získat
v budoucnosti prodejem akcií na veřejných trzích nebo díky vyplacené
dividendě (podíl na zisku).
DO ČEHO MŮŽETE INVESTOVAT?
Dluhopisy
Dluhopisy jsou cenné papíry reprezentující závazek emitenta splatit
určitou peněžitou částku a určitý úrok v době splatnosti. Investice do
dluhopisů sebou nese obvykle nižší riziko než investice do akcií.
Majitel dluhopisu má výhodnější postavení než akcionář i při
případném zrušení společnosti. Pokud by společnost nesplnila svůj
závazek a nevyplatila vám ve sjednaný termín půjčenou částku, může
být její majetek prodán a z výnosu zaplacena vaše pohledávka. Státní
nebo komunální dluhopisy jsou poměrně jistou investicí (z hlediska
splacení jistiny), protože zde je dlužníkem vláda nebo město.
Hypotéční zástavní listy
Hypotéční zástavní listy (dále jen HZL) představují zvláštní typ
dluhopisů, v němž je dlužníkem banka, která hypotéční zástavní listy
vydává a jejich prodejem získává peníze na poskytování hypotéčních
úvěrů. Jmenovitá hodnota HZL, včetně úroků, je kryta pohledávkami
z hypotéčních zástavních úvěrů. HZL může vydávat pouze banka,
která má povolení ČNB. Výnos je osvobozen od zdanění.
Úkol k textu
Zjistěte, které banky na trhu mají v současné době licenci od ČNB
k hypotečnímu bankovnictví?
Akcie
Akcie je cenný papír, který vyjadřuje účast na akciové společnosti.
Jako akcionář se stáváte spolumajitelem společnosti a máte nárok na
podíl ze zisku, který se nazývá dividenda. Většina investorů však
akcie nekupuje kvůli dividendě, ale proto, že doufá v zisk z rozdílu
mezi nákupní a prodejní cenou. Akcionář tak může vydělat nejen na
vyplácených dividendách, ale také na výhodném prodeji akcií za cenu
vyšší, než za jakou je nakoupil. Ne každá společnost však dividendy
vyplácí. Navíc cena akcií na trhu kolísá – určitou dobu může růst a
poté také klesat a tento cyklus se může opakovat často. Dochází-li
k poklesu dlouhodobě, lze akcie prodat pouze se ztrátou a na své
investici tak proděláte.
Investovat peníze do akcií proto představuje určité riziko, zvláště pro
toho, kdo není v této oblasti dostatečně zkušený a nemá dostatek
informací o vývoji trhu, hospodářské situaci společností,
předpovědích jejich budoucího vývoje apod. V takovém případě je
možné spolupracovat s licencovaným obchodníkem s cennými papíry.
Obchodník s cennými papíry vám pomůže poradit, do jakých akcií
máte své peníze investovat, popřípadě, kdy je vhodná doba je prodat.
Obchodník s cennými papíry vám také může zprostředkovat nákup a
prodej cenných papírů. Jeho povinností je dbát na to, aby cenné papíry
nakoupil nebo prodal za co možná nejvýhodnější cenu pro vás.
Obchodníkem s cennými papíry je také většina bank.
Fondy – kolektivní investování
Rozhodovat o tom, jaké konkrétní cenné papíry je vhodné nakoupit,
však nemusíte sami, můžete využít kolektivního investování. Jeho
nejběžnějším typem jsou otevřené podílové fondy. Ty shromažďují
25
26
peníze od investorů, za které pak profesionální správce nakupuje ve
větších objemech různé cenné papíry na kapitálovém nebo peněžním
trhu. Díky sdružené investici se pak významně rozkládá riziko pro
každého podílníka oproti investici v menším objemu na vlastní pěst.
Každý investor obdrží podle výše investované částky odpovídající
počet podílových listů, jež představují podíl na majetku ve fondu.
Podílové listy otevřených podílových fondů může podílník kdykoli
zpět odprodat investiční společnosti, která má povinnost je odkoupit
za cenu, která odpovídá podílu na skutečném majetku ve fondu. Při
investování menších částek (stovky či tisíce korun) jsou téměř vždy
méně rizikové než investování do konkrétních akcií nebo dluhopisů.
Nezapomeňte!
Pro riziko platí jednoduchá a prostá rovnice:
Čím vyšší je očekávaný výnos, tím vyšší je riziko a nižší likvidita.
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ INVESTOVÁNÍ
Na závěr této kapitoly si ještě objasníme, co investici ovlivňuje:
Riziko
Riziko spočívá v tom, že cena cenných papírů kolísá – mění se jejich
kurz. Čím jsou tyto výkyvy větší a častější, tím vyšší je riziko spojené
s nákupem takových cenných papírů. Riziko lze však snížit
dostatečnou délkou investice. S tím souvisí doporučovaný časový
horizont, což je minimální doba mezi nákupem a prodejem cenného
papíru, kdy je největší pravděpodobnost, že si vyberete takový
okamžik prodeje, při kterém dosáhnete očekávaného zisku. Rizika se
ale zbytečně nebojte. Hodláte-li investovat dlouhodobě, zvolte si
cenné papíry odpovídající zamýšlené délce investice, jinak můžete
ztratit šanci na vyšší výnos. Důležité je nesázet vše na jednu kartu a
riziko snížit nákupem více druhů cenných papírů – akcií, dluhopisů,
podílových listů nebo instrumentů peněžního trhu. Tak se vám podaří
riziko ještě více rozložit a omezit. Pokud nakoupíte několik různých
cenných papírů nebo druhů cenných papírů, nazývá se tento souhrn
cenných papírů portfolio.
Investiční horizont
Zvažte, na jak dlouho a v jaké výši chcete své peníze investovat. Zda
jenom na krátkou dobu (kolem jednoho roku), střední dobu (do pěti
let) nebo dlouhou dobu (nad pět let). Podle toho si vyberte, do čeho
své peníze vložíte. Pro krátkodobé investice je nejvhodnější
investování na peněžním trhu (vklady v bankách, depozitní certifikáty,
pokladniční poukázky), pro střednědobé jsou to státní a komunální
dluhopisy a dluhopisy společností a pro dlouhodobé pak akcie. Pro
investice do jednotlivých typů otevřených podílových fondů platí toto
pravidlo podobně.
Likvidita
Dalším důležitým hlediskem pro rozhodování o investici je likvidita
finančního produktu. Vysoká likvidita znamená, že lze investici rychle
a snadno proměnit na hotové peníze. Musíte proto posoudit, jak
dlouho si můžete dovolit své peníze blokovat v cenných papírech a
také jaké náklady jsou spojeny s přeměnou investic na hotové peníze.
Například otevřené podílové fondy mají poměrně vysokou likviditu,
protože zákon přikazuje správci fondu odkoupit podílové listy nejdéle
do jednoho měsíce ode dne, kdy jste o zpětný nákup požádali. Řada
investičních společností odkupuje podílové listy do několika dnů.
Naproti tomu například stavební spoření je poměrně nelikvidní,
protože při této formě investice nemáte prakticky možnost s penězi
nakládat dnes už po dobu šesti let. Podobně je to s termínovanými
vklady, kdy máte své peníze blokovány po určitou stanovenou dobu.
Likvidita je poměřována také z hlediska objemu a četnosti
obchodování cenných papírů na veřejných trzích (v České republice
na Burze cenných papírů Praha a RM-Systému).
Část pro zájemce
V ČR je v současné době nepřeberné množství informací o
možnostech investování. Informace nalezneme nejen na internetových
stránkách www.fondmarket.cz, či www.finexpert.cz, nebo
www.peníze.cz, ale i v přílohách různého denního tisku, časopisu
Ekonom, Euro, Osobní finance. Také Komise pro cenné papíry, která
vykonává dozor nad celým kapitálovým trhem vydává své brožury pro
investory.
Shrnutí
Možností, jak zhodnotit naše peníze je na našem trhu v současné době
celá škála. Důležité je si uvědomit, zda chceme investovat sami
v rámci individuálního investování, nebo pokud nejsme v této oblasti
příliš znalí, využijeme principu kolektivního investování. Radost
z úspěšné investice se dostaví vždycky, ať už se jedná o vydělaných
deset procent z tisícikoruny nebo milionu. Kdo ten pocit ještě nezažil,
o hodně přišel.
27
28
Kam investovat? Prostřednictvím kapitálového trhu dochází k přesunu
peněz od těch, kteří je mají, ale zatím nepotřebují, k těm, kteří je
nemají, ale pro své plány potřebují. Obě strany přitom očekávají, že
tento přesun peněžních prostředků pro ně bude výhodný a v budoucnu
jim přinese zisk.
1) Které důvody vedou jednotlivce k dlouhodobému spoření?
2) Co je to tzv. neproduktivní způsob vydávání peněz?
3) Co rozumíme pod pojmem individuální a kolektivní
investování?
4) Vyjmenujte některé výhody a nevýhody kolektivního
investování
5) Co rozumíme pod investováním na kapitálovém trhu?
6) Do kterých cenných papírů můžeme na kapitálovém trhu
investovat?
7) Které základní faktory ovlivňují investování?
Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP a. s. 2005
Literatura
Mlynaříková M.,: Finanční investování pro střední školy a veřejnost.
Praha, Fortuna, 1996
Kohout P.,: Investiční strategie pro třetí tisíciletí, Grada Publishing,
Praha 2003
Umění investovat: Komise pro cenné papíry – brožura pro investory,
Praha 2004
Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP a. s.
2005
www.finexpert.cz
www.fondmarket.cz
www.mesec.cz
www.penize.cz
Odborné časopisy – Osobní finance, speciální příloha Privátní
investování 1/2004
4. FINANČNÍ TRHY
-
o základní charakteristice finančních trhů
o příčinách vzniku finančních trhů
o rozdělení finančních trhů
Budete schopni:
-
pochopit podstatu vzniku finančních trhů
rozpoznat, který finanční instrument na který trh přiřadit
odpovědět si na otázku, na kterém trhu chcete investovat a
proč
peněžní trh, kapitálový trh, devizový trh, trh s drahými kovy, cenný
papír, bezpečnostní pyramida, portfolio, diverzifikace vkladů,
rentabilita, likvidita, bezpečnost, inflace, dividenda.
Čas potřebný k prostudování učiva této kapitoly:
Průvodce studiem
Tato kapitola vám umožní pochopit podstatu vzniku finančních trhů,
jejich význam pro investory. Podle rozdělení finančních trhů si uděláte
přehled o produktech jednotlivých typů trhů a uvědomíte si, kdy
investovat na trhu peněžním, kdy na kapitálovém apod.
Vždy, když se mluví o penězích, nabízí se otázka: Kam s nimi?
V této kapitole byste se to měli zcela jistě dozvědět. Pochopení
jednotlivých druhů trhů vám pomůže vydělat velké peníze.
„Navzdory svým ambicím stát se vědou zůstává ekonomie stále spíše
uměním. Budoucnost je ze své definice nepředvídatelná. Každý, kdo
jednoduše extrapoluje minulé trendy, byť s využitím elegantního
matematického aparátu, je vzdělaný pošetilec. Ekonomie nepotřebuje
nic naléhavěji než trochu skromnosti.“ (Robert Kuttner).
„Kdyby ekonomové dokázali, aby byli pokládáni za skromné a
kompetentní lidi na úrovni dentistů, to by bylo báječné!“ (John
Maynard Keynes).
29
30
FINANČNÍ TRHY
Základní charakteristika
Každý vyspělý ekonomický systém je postavený na fungujících tocích
peněz. Peníze mají funkci oběživa, platidla a dají se akumulovat.
Mohou sloužit jako kapitál. To jsou peníze, které nám přinášejí další
peníze. Peníze mají i různou podobu – hotovost, devizy, drahé kovy,
cenné papíry atd. Všechny tyto jejich charakteristiky je předurčují
jako specifické zboží, která má svůj specifický trh – finanční trh. Je
to největší trh jak v měřítku národní ekonomiky, tak v měřítku
světovém. Je to i nepružnější trh, který citlivě reaguje na veškeré
ekonomické i politické podněty. Je to trh velmi zajímavý.
Finanční trh, více než kterýkoliv jiný, je velmi citlivý na jakékoliv
rizika. Významným rizikem jsou nedokonalosti legislativního rámce
fungování tohoto trhu. Český finanční trh prošel v devadesátých letech
20.století řadou významných změn a i v současné době je
připravováno několik zásadních novel zákonů, které tento trh regulují.
Podstata finančních trhů
Finanční trhy umožňují přelévání finančních prostředků v národním
hospodářství. Střetává se na nich nabídka peněz s poptávkou po nich a
vytváří se jejich cena.
Toto přerozdělování finančních prostředků se děje buď
-
přímo (např. jeden občan půjčí peníze druhému občanovi,
jeden podnik vydá – emituje akcie a druhý si je koupí),
nebo častěji
nepřímo, pomocí zprostředkovatelů, jimiž jsou různé
finanční instituce, především banky, pojišťovny, investiční
společnosti, penzijní fondy, burzy cenných papírů (např.
občan si koupí podílové listy podílového fondu
spravovaného investiční společností. Ta za získané peníze
koupí akcie vydané určitým podnikem. Tak se peníze od
občana dostanou do podniku).
Úkol k textu
Popřemýšlejte, jaká rizika mohou být spojena s přímým
přerozdělováním finančních prostředků?
Subjekty vystupující na finančních trzích
Na finančních trzích vystupují
-
subjekty přebytkové, které finanční prostředky nabízejí,
subjekty schodkové, které mají nedostatek finančních
prostředků a chtějí je získat.
Instituce i jednotlivci mohou na finančních trzích jednou finanční
prostředky nabízet, podruhé je shánět (např. občan si u banky někdy
peníze ukládá, jindy si od ní bere úvěr, podnik někdy kupuje
dlouhodobé cenné papíry, jindy je prodává). Obecně platí, že
obyvatelstvo víc spoří než si půjčuje. Proto na finančních trzích
vystupuje spíš na straně nabídky. Úspory obyvatelstva zpravidla
vložené do finančních institucí se stávají finančními (kapitálovými)
zdroji pro podniky a umožňují jejich rozvoj.
Rozdělení finančních trhů
Nejběžnější je rozdělení finančních trhů podle doby splatnosti
finančních prostředků. Podle toho rozlišujeme
-
peněžní trh, kde se přerozdělují krátkodobé finanční
prostředky (obvykle na dobu do 1 roku).
Příklady nástrojů peněžního trhu:
netermínované vklady, krátkodobé termínované vklady,
krátkodobé úvěry, depozitní certifikáty, směnky, krátkodobá
mezibankovní depozita, státní pokladniční poukázky,
-
kapitálový trh, na kterém se přerozdělují střednědobé a
dlouhodobé termínované vklady, střednědobé a
dlouhodobé úvěry, emise akcií, emise obligací, penzijní
připojištění, stavební spoření, finanční pronájem.
Podle druhu používaných nástrojů rozlišujeme
- úvěrový trh
- devizový trh
- trh s cennými papíry (např. s akciemi, s dluhopisy).
Tento trh se dále člení na
a) primární – jsou na něm nabízeny nově emitované
cenné papíry (např. nová emise státních dluhopisů),
b) sekundární – cenné papíry dříve emitované a již
někým koupené mění majitele (např. prodej akcií
získaných v kuponové privatizaci na Burze cenných
papírů v Praze),
-
trh s drahými kovy, s uměleckými předměty.
31
32
Největší význam má úvěrový trh a trh s cennými papíry.
ÚVĚROVÝ TRH
Funkce úvěru, druhy úvěrů
Úvěrový trh je významnou složkou finančních trhů. Úvěry v podnicích
představují nejčastější cizí finanční (kapitálový) zdroj.
Úvěrem rozumíme půjčku peněz za úrok. Kromě funkce
přerozdělování volných peněžních prostředků má i funkci peněžní,
protože poskytováním úvěru bankami se zvyšuje množství peněz
v oběhu a jeho splácením se naopak snižuje.
Úvěry můžeme členit z následujících hledisek:
a) podle toho, kdo je poskytuje, rozlišujeme
- úvěry obchodní (nejčastější formou jejich vzniku je prodej
na fakturu, která má určitou dobu splatnosti, případně úvěr
vzniká na základě obchodní směnky),
- úvěry bankovní (poskytují je především obchodní banky a
mají největší význam).
b) podle toho, komu se poskytují, rozlišujeme
- úvěry podnikům,
- úvěry občanům,
- úvěry státu a obcím,
- mezibankovní úvěry.
c) podle doby, na kterou se poskytují, rozlišujeme
- úvěry krátkodobé (splatné do 1 roku),
- úvěry střednědobé (doba splatnosti od 1 do 4 let),
- úvěry dlouhodobé (doba splatnosti nad 4 roky)
d) podle měny, v jaké se poskytují, rozlišujeme
- úvěry korunové,
- úvěry devizové
e) podle účelu, na který se poskytují, rozlišujeme
-
úvěry provozní (na běžnou činnost). V podnicích jde
nejčastěji o úvěry na pohledávky a úvěry na zásoby,
úvěry investiční (na pořizování dlouhodobého majetku).
DEVIZOVÝ TRH
Na devizovém trhu se obchoduje s devizovými hodnotami, tj.
platebními prostředky jiných států, které slouží k hotovostními
placení (valuty) nebo bezhotovostními placení (devizy). Tento trh
organizují především banky a směnárny.
Obchodování spočívá
a) ve směnárenské činnosti, kdy obchodní banky a směnárny
- nakupují a prodávají valuty za domácí měnu,
- uskutečňují výměnu jedné cizí měny za jinou cizí měnu
(provádějí konverzi cizích měn),
- nakupují a prodávají cestovní šeky a proplácejí eurošeky
b) v zprostředkování mezinárodního bezhotovostního platebního
styku pro své klienty (banky klientům prodávají a nakupují od
nich devizy)
c) v devizových operacích uskutečňovaných obchodními bankami
na mezinárodních devizových trzích, jejichž cílem je
- zajistit dostatek prostředků v cizí měně pro uskutečňování
mezinárodního platebního styku,
- nákupem a prodejem devizových prostředků vydělat na
pohybu měnových kurzů
d) v devizových intervencích uskutečňovaných ČNB na
mezinárodních
devizových trzích za účelem stabilizace měnového kurzu
koruny.
TRH CENNÝCH PAPÍRŮ
Cenné papíry peněžního trhu
Výnosy cenných papírů peněžního trhu jsou vlastně přímo definované
výší úrokových měr. Čím vyšší úrokové míry, tím vyšší výnosy
cenných papírů peněžního trhu. Ovšem pozor: hovoříme-li o reálných
výnosech (očištěných od vlivu inflace), situace může být složitější.
Obecně však platí, že úrokové míry v zásadě sledují vývoj inflace, i
když tomu tak nemusí být vždy a za všech okolností.
Příklady nástrojů tohoto trhu.
Vklady a úvěry:
1. netermínované vklady (podniky a občané ukládají u bank za
úrok, mohou je kdykoliv vyzvednout),
2. krátkodobé termínované vklady (podniky a občané ukládají u
bank za vyšší úrok na určitou dobu),
33
34
3. krátkodobé úvěry (banky půjčují podnikům a občanům na
určitou dobu)
Krátkodobé cenné papíry:
1. depozitní certifikát,
2. směnky,
3. pokladniční poukázky,
4. bankovní akcepty.
Cenné papíry kapitálového trhu
Typické nástroje kapitálového trhu:
- střednědobé a dlouhodobé termínované vklady,
- střednědobé a dlouhodobé úvěry
Emise cenných papírů kapitálového trhu:
1. akcie – majetkový cenný papír,
2. podílové listy – majetkový cenný papír,
3. obligace – úvěrový cenný papír (dluhopis),
4. hypotéční zástavní listy – úvěrový cenný papír (dluhopis).
-
deriváty cenných papírů.
Jmenované cenné papíry jsme rozdělili do dvou skupin:
Majetkové cenné papíry zakládají majiteli právo podílet se na
výnosech z podnikání a další práva jako mají společníci obchodní
společnosti, která tento cenný papír vydala.
Úvěrové cenné papíry jsou založeny na vztahu věřitel – dlužník.
Emitent těchto cenných papírů se stává dlužníkem kupce cenného
papíru (věřitele) a je povinen cenný papír proplatit při vypršení doby
splatnosti včetně úrokového výnosu. V obou případech investor (ten,
kdo cenný papír koupil) očekává zhodnocení svých peněz – v případě
majetkových cenných papírů nese vyšší riziko, že o své peníze přijde,
a proto očekává vyšší výnos, v případě úvěrových cenných papírů je
riziko nezaplacení nižší, ale také úrokový výnos bývá nižší. V obou
případech však očekává výnos vyšší, než kdyby peníze uložil na
termínovaném vkladu u banky (zde je riziko ještě nižší, musí být i
nižší úrokový výnos). Teoretický vztah mezi rizikovostí investice a
výší úroku zobrazuje tzv. bezpečnostní pyramida. V základně
pyramidy jsou investice relativně nejméně rizikové, ve špici pyramidy
je riziko ztráty vysoké a blížíme se spekulativním investicím (v
krajních případech až hazardu).
TRH S DRAHÝMI KOVY
Trh s drahými kovy je pro nás doplňkovým trhem, protože většina
finančních transakcí dnes neprobíhá prostřednictvím drahých kovů.
Nejdůležitější institucí tohoto trhu je burza drahých kovů v Londýně,
která je zároveň cenotvorným trhem.
Úkol k textu
Zkuste si najít aktuální ceny drahých kovů na Londýnské burze – na
zadní straně burzovních novin – pravidelná příloha Hospodářských
novin.
Shrnutí
Finanční trh je největší ze všech trhů a jelikož dochází k přelévání
peněz mezi těmi, kdo jich má nadbytek a těmi, kdo jich má nedostatek,
jeho význam v ekonomice je obrovský.
V kapitole jsme si rozdělili finanční trh na jednotlivé části a vysvětlili
jsme si, s jakými produkty se obchoduje na jednotlivých trzích. Dohled
nad celým finančním trhem vykonává Komise pro cenné papíry.
Důležité je si uvědomit existenci rizik při vstupu na tento trh.
1) Charakterizujte finanční trh a subjekty, které na něm
vystupují
2) Proveďte rozdělení finančních trhů
3) Charakterizujte úvěr jako finanční kategorii a jeho
rozdělení podle jednotlivých hledisek
4) Charakterizujte devizový trh a v čem obchodování na
tomto trhu spočívá?
5) Charakterizujte trh cenných papírů v členění na cenné
papíry peněžního a kapitálového trhu
6) Co rozumíme pod trhem s drahými kovy?
Vyřešte zadání obsažené v testu č. 4 v učebních textech: Dudysová,
P., Ujec, J.: Testy z Finanční trhů. Ostrava, VŠP, a. s. 2005
Literatura
Gladiš, D.: Naučte se financovat. Praha, Grada Publishing 2005
Kunz, V.: Základy financí, cenné papíry, RENECO, 1998
Dudysová, P., Ujec, J.: Testy z finančních trhů. Ostrava, VŠP, a. s.
2005
35
36
5. CENNÉ PAPÍRY
-
co je to cenný papír
jaký je význam použití cenných papírů
že cenné papíry se stávají druhem kapitálu, se kterým se
obchoduje
jak se člení cenné papíry.
Budete schopni:
-
rozlišit jednotlivé druhy cenných papírů na finančním trhu
vlastní investice do cenných papírů
rozpoznat rizika spojená s obchodováním s cennými papíry
Cenný papír, nominální hodnota cenného papíru, portfolio,
diverzifikace, obligace, akcie, směnka, pokladniční poukázka,
dividenda, podílový list, bezpečnostní pyramida, primární trh
s cennými papíry, sekundární trh s cennými papíry.
Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly
Průvodce studiem
Cenný papír je peněžní pohledávka nebo majetkový nárok vlastníka
cenného papíru vůči tomu, kdo tento cenný papír vydal. Cenné papíry
nabývají i v Čechách stále většího významu. Stávají se druhem
kapitálu, s kterým se obchoduje. Tyto obchody se uskutečňují na
speciálním trhu, který se nazývá trh finanční.
TRH S CENÝMI PAPÍRY
Trh s cennými papíry členíme na:
-
primární – obchod s cennými papíry, které emitent vydává
poprvé.
sekundární – obchod s cennými papíry, které byly koupeny
na primárním trhu a další obchodování s nimi.
ZÁKLADNÍ DRUHY CENNÝCH PAPIRŮ
Členění cenných papírů:
- z hlediska vlastnictví a převoditelnosti
- z hlediska obchodovatelnosti
- z hlediska doby držení
- podle své podoby
Členění z hlediska vlastnictví a převoditelnosti
- na majitele – vlastník je ten, kdo s cenným papírem
oprávněně nakládá. Jsou snadno obchodovatelné.
- na jméno –jméno vlastníka je uvedeno na cenném papíru.
Jsou hůře obchodovatelné.
Členění cenných papírů z hlediska obchodovatelnosti
- obchodovatelné – jsou to takové cenné papíry, které si
může kdokoli koupit na sekundárním trhu, musí být
převoditelné, např. akcie, obligace apod.
- neobchodovatelné – neobchodovatelnost bývá vyjádřena na
plášti cenného papíru, jsou to např. některé druhy akcií,
např. akcie zaměstnanecké.
Členění cenných papírů z hlediska doby držení
- cenné papíry kapitálového trhu – pořízení na dobu delší
než 1 rok. Z účetního hlediska jsou finančními investicemi.
- cenné papíry peněžního trhu – pořízení na dobu 1 rok a
méně. Z účetního hlediska jsou finančním oběžným
majetkem.
Cenné papíry kapitálového trhu
- úvěrové – obligace, zástavní listy, pokladniční poukázky,
ostatní
- majetkové – akcie a zatímní listy, podílové listy
37
38
Úkol k zamyšlení
Škrtněte v závorce (pomyslně), co se nehodí.
a) Jste vlastníkem obligace. Vůči emitentovi obligace jste
(dlužníkem, věřitelem, spoluvlastníkem majetku). Právo na
řízení (máte, nemáte).
b) Jste vlastníkem akcie. Vůči emitentovi jste (dlužníkem,
věřitelem, spoluvlastníkem majetku). Právo na řízení (máte,
nemáte).
c) Popište, jakými formami se může akcionář podílet na řízení
akciové společnosti.
Cenné papíry peněžního trhu
Šeky, směnky, kupóny, náložné listy včetně konosamentů, skladištní
listy
Členění cenných papírů podle své podoby
- listinné – o jaký cenný papír se jedná, kdo jej vydal a jaká
práva má majitel tohoto cenného papíru
- zaknihované – neexistují fyzicky, jejich existence např. u
nás je dána zápisem v evidenci střediska cenných papírů.
Úkol k zamyšlení
a) Zjistěte, s jakými druhy cenných papírů se vaše rodina setkala
a v jaké podobě se vyskytovaly.
b) Uveďte místa, kde je možné cenné papíry koupit.
Obligace
Je to cenný papír, ve kterém se vydavatel zavazuje splatit dlužnou
částku a vyplácet výnosy k určitému datu.
Členění obligací podle emitenta
- průmyslové – emitují je podniky, je s nimi spojeno vyšší
výnosy i riziko
- bankovní – emitují je banky
- státní a veřejné – emitují je vláda nebo obce. Je s nimi
spojeno nízké riziko a výnosy
Úkol k zamyšlení
a) Uveďte průmyslové obligace, které znáte.
b) Uveďte obligace (dluhopisy, vkladové listy) bank, které znáte.
c) Proč státy (vlády) vydávají obligace a z čeho jsou schopné je
splácet?
d) Proč obce vydávají obligace a z čeho jsou schopné je splácet?
Obligace podle formy stanovení výnosu obligace
- pevně úročené – úrok je stanoven procentem z nominální
hodnoty obligace a je vyplácen v předem stanovených
termínech, většinou ročně nebo pololetně.
- obligace s pohyblivým úrokem – v tomto případě je úrok
stanoven podle aktuální úrokové sazby na kapitálovém
trhu.
- ziskové obligace – úrok je závislý na zisku, který dosáhne
emitent, na rozdíl od akcie se majitel obligace nestává
spoluvlastníkem.
- neúročené obligace – vydavatel prodává obligace za nižší
cenu než je cena nominální. Rozdíl mezi kupní a nominální
cenou je výnos kupujícího, který tento výnos obdrží
jednorázově při splacení nominální hodnoty obligace.
- prémiové obligace – mají nižší úrokovou míru, ale emitent
se zavazuje k vyplacení prémie v závislosti na lhůtě
splatnosti nebo může být prémie slosovatelná.
- indexové obligace – vydavatel se zavazuje, že bude
zvyšovat nominální hodnotu obligace podle míry inflace.
Obligace má hodnotu nominální, ta je uvedena na plášti obligace a
kurzovní (tržní), která se zpravidla udává za 100 jednotek nominální
hodnoty. Kurz je závislý na % výnosu, na průměrné úrokové sazbě
z úvěrů na finančním trhu, na nabídce a poptávce a případně na
dalších vlivech. Postupně jsou uváděny příklady jak je ovlivněn kurz,
ale za předpokladu, že jednotlivé vlivy působí izolovaně.
Složení obligace
a) plášť obligace
- označení emitenta
- nominální hodnota
- název a číselné označení
- způsob stanovení výnosu
- závazkové prohlášení emitenta
- datum vydání
- podpisy emitenta
- údaje o povolení emise
b) kupónový arch
- poukázky na výplatu výnosu
- talon k získání nového kupónového archu
39
40
Úkol k textu
a) Vysvětlete, co je nominální hodnota obligace.
b) Vysvětlete, co je tržní hodnota obligace.
c) Najděte v novinách inzerát, který nabízí obligace.
Obligace mohou být emitovány s kurzem vyšším než je nominální
hodnota, potom tento rozdíl nazýváme emisní ážio. Je-li tomu naopak,
jedná se o emisní disážio.
Výměnné a opční obligace
Ve světě jsou také vydávány výměnné obligace, které mohou být
vyměněny za akcie. Mívají nižší úročení. Opční neboli odběrní
obligace zajišťují majiteli právo na odběr akcií, přitom obligace
nezaniká, ale majitel pobírá výnos z obligace až do doby splatnosti.
Zástavní listy
V podstatě jsou druhem obligace s tím, že obsahují potvrzení
emitenta, že veškeré závazky jsou kryty hypotekárními nebo jinými
pohledávkami. Vzhledem k dokonalému jištění je nízké úročení.
Úkol k textu
a) Vysvětlete, co je to hypotéka.
b) Domyslete důsledky situace, jestliže emitent zástavního listu
jej nebude schopen vyplatit.
Pokladniční poukázky
Jsou emitovány státem či jinými veřejně právními osobami, jsou to
v podstatě střednědobé dluhopisy, které se vyvinuly z krátkodobých
pokladničních poukázek, jejichž splatnost se postupně prodlužovala.
Platí pro ně stejné zásady jako pro dluhopisy.
Akcie
Akcie patří do majetkových cenných papírů a vyjadřuje právo
akcionáře jako společníka podílet se na majetku, řízení , zisku a
likvidačním zůstatku akciové společnosti. Patří mezi nejrizikovější
cenné papíry, protože akcionář může přijít o celý investovaný kapitál.
Akcie mají výhodu v tom, že dobře investovaný kapitál se
neznehodnocuje, protože nepodléhá inflaci.
Při upisování akcií může akcionář po zápisu společnosti do
obchodního rejstříku získat zatímní list, který mu umožňuje stejná
práva jako akcie a který je po zaplacení jmenovité hodnoty akcie
akcionáři za akcii vyměněn.
Druhy akcií
Kmenové – jsou to akcie bez dalšího označení a jsou s nimi spojena
základní práva akcionáře.
Prioritní – umožňují přednostní právo na výplatu dividendy,
v některých případech mají majitelé těchto akcií omezené právo
hlasovací.
Zaměstnanecké – jsou prodávány výhradně zaměstnancům společnosti
a většinou za zvýhodněnou cenu, případně bezúplatně. Akcie nejsou
dědičné a při ukončení pracovního poměru musí být vráceny za
předem stanovených podmínek společnosti.
Úrokové – majiteli této akcie je vyplácen úrok v předem stanovené
výši v případě, že dividenda je nižší než úrok. Je-li dividenda vyšší,
má majitel této akcie právo na úrok a na dividendu úrok přesahující.
Akcie se skládá tak jako obligace z pláště akcie a kupónového archu.
Plášť akcie musí obsahovat:
- obchodní jméno a sídlo společnosti
- číselné označení akcie
- jmenovitou hodnotu akcie
- označení druhu akcie a u akcií na jméno akcionáře
- výši základního kapitálu
- počet akcií v době vydání akcie
- datum vydání akcie
- podpisy dvou členů představenstva
Druhou částí akcie je kupónový arch s talónem, který slouží
k odebírání dividendy. Kupóny jsou také cenným papírem, kdežto
talón cenný papír není.
Akcie má hodnotu nominální (jmenovitou), která se uvádí na akcii.
Hodnota tržní nebo-li kurz akcie, to je cena, za kterou se akcie
prodává na burze nebo i mimo burzu.
Kurz akcie je závislý na:
- hospodaření podniku
- dividendě
- průměrné úrokové míře na finančním trhu
- poptávce a nabídce po akciích
- na tom jaký podíl vlastního kapitálu připadá na jednu akcii
(vnitřní hodnota akcie)
Vnitřní hodnota akcie znamená podíl vlastního jmění na 1 akcii.
Je-li např. vnitřní hodnota akcie 1 300 Kč, její kurz se bude
pohybovat právě kolem této částky.
41
42
Podílové listy
Je to cenný papír, který osvědčuje majiteli jeho podílnictví na
společném (kolektivním) investování do cenných papírů a
případně dalších majetkových hodnot na principu rozptýlení
rizika. Portfolio cenných papírů a majetkových hodnot spravuje
samostatná investiční společnost. Investiční společnost investuje
získaný kapitál do různých druhů cenných papírů a tím rozloží
možné riziko, protože část cenných papírů ztrácí na hodnotě, ale u
většiny (pod vedením dobrého managementu) hodnota vzrůstá.
Podílový list vypadá obdobně jako akcie a jeho výnos závisí na
zisku společnosti. Na rozdíl od akcií majitel podílového listu není
spolumajitelem investiční společnosti.
Úkol k textu
Vysvětlete, co je to portfolio cenných papírů.
Šeky
Šek je cenný papír, kterým výstavce šeku dává příkaz bance, aby
osobě uvedené na šeku nebo doručiteli zaplatila částku, na kterou
je šek vystavený. Používání šeků se řídí směnečným a šekovým
zákonem (nabyl platnosti roku 1951), který vychází z konferencí
konaných v letech 1930 a 1931 v Ženevě. Zásady dohodnuté
v Ženevě jsou používány v mnoha zemích světa.
Podstatné náležitosti šeku
- označení, že jde o šek
- bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou sumu peněz
- jméno toho, kdo má platit
- datum a místo vystavení šeku
- podpis výstavce
Lhůty k předložení šeku jsou dány zákony státu, ve kterém je šek
splatný. Šek je splatný na viděnou, to znamená při jeho předložení
k placení. V zemích, které se řídí ženevskou konvencí jsou tyto lhůty
pro předložení šeku:
Do 8 dnů v případě, že šek je vystavený i splatný v téže zemi.
Do 20 dnů je-li vystavený a splatný v různých zemích stejného
světadílu.
Do 70 dnů je vystaven v jiném světadíle, než ve kterém je splatný.
Rozlišení šeku podle výstavce:
Bankovní šek
- výstavce šeku je banka
- za jejich krytí banky ručí
- jedná se o kvalitní šeky
-
klient platí částku na šeku bance při vystavení
Soukromý šek
- výstavce je soukromá osoba mající účet v bance
- kvalita šeku závisí na bonitě výstavce
Použití šeků:
- výběr hotovosti
- přímé platby za zboží a služby
Speciální druhy šeků
Cestovní šeky – patří k velmi rozšířeným platebním nástrojům
v cestovním ruchu. Jsou vystavovány velkými bankami na kulaté
částky, která je klientem placena při odebrání šeku. V zahraničí jsou
propláceny v tuzemské měně nebo jimi přímo platí (hotely, restaurace,
apod.)
Eurošeky – použití je založeno na šecích a tzv. ec-kartách. Karty
slouží jako záruka a pro výběr hotovosti v automatech. Šeky se
používají k výběru hotovosti v bance nebo k přímému placení
v obchodech atd. Platí především v Evropě a Středomoří.
Money order – je obdoba šeku, jde o peněžní poukázky používané
v angloamerických zemích.
Šeky k zúčtování – slouží výhradně pro bezhotovostní platební styk.
Úkol k textu
a) Zjistěte, kde se dají sehnat jednotlivé druhy šeků.
b) Jaké jsou výhody a nevýhody bankovního a soukromého šeku.
c) Jakými způsoby lze šeky využít.
Směnky
Směnka je cenný papír, který obsahuje bezpodmínečný příkaz (u
směnky cizí) zaplatit majiteli směnečnou částku nebo obsahuje
bezpodmínečný závazek (u směnky vlastní) uvedenou částku zaplatit.
Používají se pro krátkodobé investování peněz. Umožňují
bezhotovostní placení. Směnečně se může zavazovat každá svéprávná
zletilá fyzická osoba a všechny osoby právnické.
Směnka musí podle směnečného a šekového zákona splňovat
následující podmínky.
Předepsané náležitosti směnky:
- musí tam být slovo „směnka“ uprostřed textu
- bezpodmínečný příkaz k zaplacení určité částky peněz
(„zaplatím“ nebo „zaplaťte“)
- údaj o splatnosti
- údaj o místu, kde se má platit
43
44
-
jméno toho, kdo má platit (směnečníka nebo výstavce)
jméno toho, komu se má platit (remitenta)
datum a místo vystavení směnky
vlastnoruční podpis výstavce směnky
Druhy směnek podle důvodu vystavení směnky:
Obchodní – vystavují se při prodeji zboží nebo služeb místo placení
Finanční – vystavují se při půjčování peněz
Základní druhy směnek:
Směnka vlastní – výstavce neboli trasant se zavazuje, že zaplatí
v určitém čase majiteli směnky – remitentovi
Směnka cizí – výstavce dává příkaz třetí osobě, tzv. směnečníkovi, aby
v určitém čase místo něho zaplatila majiteli směnky směnečnou
částku.
Podle druhu směnky jsou uváděny u vlastní směnky dvě osoby, a to
výstavce (směnečný dlužník) a remitent (oprávněný věřitel). U cizí
směnky jsou 3 osoby: výstavce, směnečník (ten, kdo má směnku
zaplatit) a remitent.
Zvláštní druhy směnek
Směnka na vlastní řad – je to cizí směnka, v níž výstavce sebe označil
za remitenta.
Zastřená směnka vlastní – je to cizí směnka, v níž výstavce sám sebe
označil za směnečníka.
Rozlišení směnek podle lhůty splatnosti
Na viděnou (vistasměnky) – splatná okamžitě při předložení, tzn.
nejpozději druhý den po předložení.
Lhůtní vistasměnka – splatná určitý čas po předložení např. „14 dnů
po předložení“.
Datosměnka – splatná za určitý čas, např. „za 3 měsíce ode dneška“.
Směnka denní (fixní) – splatná v určitý den např. „dne
………zaplaťte“……………
Akceptace směnky
Akceptace směnky se provádí proto, že směnku vystavuje věřitel, a ne
dlužník, je tedy nutné, aby dlužník svůj dluh uznal čili akceptoval.
K tomu stačí jeho podpis na líci směnky, čímž směnečník vyjadřuje
souhlas s tím, že zaplatí.
Domicil směnky
Domicilovaná (umístěná) směnka je směnka, která je splatné u jiné
právnické nebo fyzické osoby než u směnečníka. Domicilát je
zmocněncem směnečníka pro úkol placení. Tuto funkci plní velmi
často peněžní ústav. Na směnce je např. zápis „ Splatno u pobočky KB
Třinec, Komenského 6.“ Tento zápis se nazývá domicil.
Směnečné ručení
Směnečné ručení se používá pro zvýšení jistoty splacení směnky.
Zapíše se na směnku slovy „Jako ručitel za …….“. Ručitel musí udat
za koho ručí, jinak se zaručuje za výstavce.
Indosament
Převod směnek, neboli indosament, je písemné prohlášení na rubu
směnky, kterým se směnka převádí do vlastnictví někoho jiného.
Vyplněný indosament – obsahuje podpis indosanta (ten, do směnku
převádí) název indosatáře (ten, kdo směnku kupuje), datum a místo
převedení.
Nevyplněný indosament – stačí podpis indosanta na rubu směnky a
předá se indosatáři.
Směnka se předkládá k placení v den splatnosti (dospělosti). Majiteli
směnky ručí za zaplacení všichni, kteří směnku vystavili, přijali,
indosovali nebo opatřili ručitelským prohlášením. Jestliže majitel
směnky nepředloží směnku k placení včas, ztrácí své právo proto
nepřímým dlužníkům (indosantům a výstavci). U směnky vlastní je
přímý dlužník i výstavce.
Protest směnky
Protesty se podávají proto, aby majitel směnky měl ověřeno, že
směnečník nezaplatil směnku nebo ji vůbec nepřijal, a že se majitel
směnky může hojit i na nepřímých dlužnících. Protest je veřejná
listina, která je sepsána u notáře nebo u soudu. Majitel protestované
směnky může žádat o zaplacení směnečné částky i úroky ode dne
splatnosti do dne zaplacení, náklady na protest a stanovenou část
provize ze směnečné částky. Pokud směnečník nezaplatí, může majitel
směnky všechny osoby, které se směnečně zavázaly, žalovat u soudu.
Soud vydá směnečný platební rozkaz, kterým osobám směnečně
zavázaným přikazuje zaplatit rukou společnou a nerozdílnou pod
hrozbou exekuce.
Ekonomické funkce směnek
- prostředek získání eskontního bankovního úvěru
- prostředek získání obchodního úvěru
- platební prostředek a prostředek ručení
- prostředek získání hotovosti před lhůtou splatnosti
45
46
Eskont směnky
Eskont směnky je prodej směnky před lhůtou splatnosti. Banka při
odkupu směnky odečte z její hodnoty diskont, což je úrok ode dne
eskontování směnky do dne splatnosti směnky. Dále banka odčítá
poplatky.
Příklad
Řešený příklad
Podnikatel má k 1. 1. tohoto roku zaplatit na zboží za 100 000 Kč.
Dohodne se na placení směnkou se splatností 1. července téhož roku a
úrokem 18% p. a.
Úkoly:
a) Vypočtěte částku, která bude uvedena na směnce:
Řešení:
100 000 : 100 x 18 x 180 : 360 = 9 000 Kč + 100 000 Kč = 109 000
Kč
b) Remitent 7. 3. tohoto roku nabízí tuto směnku k eskontu
bance, která má diskontní sazbu 14% p. a. a účtuje si provizi
ze směnečné částky ve výši 0,1%. Kolik za tuto směnku
remitent dostane?
Řešení:
Počet dní od eskontu ke dni splatnosti je 114.
109 000 : 100 x 14 x 114 : 360 = 4 832 (zaokrouhleno)
0,1% z 109 000 je 109 Kč
Vyplacená částka: 109 000 – 4 832 – 109 = 104 059 Kč
Část pro zájemce
Dne 4. 10. 2001 má obchodník zaplatit za dodané zboží částku
140 000 Kč. Dohodne se na zaplacení směnkou při úročení 14 % p. a.
Splatnost směnky je
4. 4. 2002.
Vypočítejte:
a) Jaká částka bude na směnce.
b) 12. 12. 01 je směnka nabídnuta bance, která má diskontní
sazbu 15 % a provizi 500 Kč. Kolik dostane remitent za tuto
směnku od banky?
Kupóny
Slouží k uplatnění práva vkladatele na výnos z cenných papírů.
Tisknou se společně s akciemi, obligacemi, podílovými listy nebo
certifikáty (kupónový arch).
Skladištní (skladní) listy
Obsahem skladního listu je seznam komodit uložených ve skladišti a
slouží zároveň jako doklad stvrzující příjem položek ke skladování.
Náložní listy a konosamenty
Jsou to dokumenty vystavené přepravci zboží, které obsahují všechny
nezbytné údaje o odesílateli, místě odeslání, příjemci zboží a obsahu
zásilky. Konosament slouží jako potvrzení o příjmu nákladu k lodní
přepravě a jsou i oznámením přepravní smlouvy.
O odvozených cenných papírech neboli derivátech bude pojednávat
další kapitola.
PORTFOLIO
Slovo, které vzniklo z francouzského slova portefeuille, což původně
znamená pouzdro na spisy nebo aktovku. Portfolio je tedy aktovka
plná kapes a v každé této kapse je něco jiného. Riskantní a méně
riskantní akcie, obligace, umělecké předměty, zlato, dolary či směnky,
jinak řečeno je to soubor reálných nebo finančních investic sestavený
tak, abychom pokud možno minimalizovali rizika spojená
s investováním a maximalizovali náš zisk.
Každá součást našeho portfolia bude mít jinou výnosnost, jinou
likviditu či rizikovost, abychom vsazením všeho na jednu kartu
nepřišli o všechno.
Jak bude portfolio konstruováno, záleží na každém investorovi – jak je
odvážný, jak při něm stojí štěstí či zda sází spíše na jistotu.
Existují tři teorie, jak udržet optimální portfolio.
1. teorie - teorie stálého a proměnlivého portfolia – jejíž
strategie spočívá v rozdělení portfolia do dvou částí:
- stálé portfolio, ve kterém máme zlato, pevnou cizí valutu,
vládní obligace, akcie hodnotných firem, životní pojistku
apod. V tomto stálém portfoliu se doporučuje držet alespoň
15 % kapitálu. Tyto peníze jsou vlastně pojistkou proti
různým nenadálým příhodám. Zbytek může být proměnlivé
portfolio, jehož složení by se měla měnit velmi často podle
vašeho úsudku o nejlepších investicích spíše
z krátkodobého časového hlediska. Tato strategie je určena
spíše pro dobrodružné povahy, které mají rády riziko a
obchodování s cennými papíry.
47
48
2. teorie – teorie tzv. delta strategy, kde jsou všechny
peníze uloženy v bezpečných cenných papírech a ke
spekulaci je používán pouze úrok. Zde se doporučuje
používat opce, kde je možno investovanou částku
zmnohonásobit či je možno ji ztratit aniž se ohrozí
základní kapitál.
3. teorie – pyramida. Podle míry zisku uložíte největší
množství peněz do nejbezpečnějších papírů a se
vzrůstajícím rizikem ubíráte množství peněz. Základnu
tedy tvoří vládní obligace nahoře jsou opce a futures.
Jak tyto teorie budete kombinovat, záleží na tom, zda jste
konzervativní typ a máte rádi klid a pohodlí, nebo jste agresivní
investoři a láká vás risk, jaké máte možnosti, znalosti, záměry a
povahu. Správně sestavené portfolio by však mělo být sestaveno tak,
aby jeho celkové riziko bylo nižší než rizika spojená s každým
jednotlivým cenným papírem.
Část pro zájemce
Benjamin Graham ve své knize Inteligentní investor z roku 1973
rozdělil investory na konzervativní a agresivní. Chcete-li se s tímto
problémem více seznámit, přečtěte si uvedenou publikaci.
Sestavit portfolio můžeme i podle toho, jak spolu cenné papíry souvisí
neboli korelují.
Jestliže naše cenné papíry nejsou korelovány, pak jejich pohyby na
sobě nezávisí – jsou z jiných oborů, říkáme, že mají negativní
korelaci. Jestliže mají pozitivní korelaci, pak se kurzy mění
v závislosti na sobě a toto portfolio může znamenat vysoké zisky ale i
vysoké riziko (automobilový průmysl, gumárenský průmysl a
ocelárny).
DIVERZIFIKACE
Diverzifikací rozumíme rozložení rizika například tím, že se peníze
vloží do různých typů investic, do akcií, obligací, nástrojů peněžního
trhu. Riziko lze samozřejmě rozkládat i v rámci jednotlivých typů
investic. Pokud například chceme diverzifikovat riziko plynoucí
z akciových investic, můžeme toho dosáhnout tím, že místo nákupu
akcií jednoho nebo dvou podniků koupíme v menších částkách akcie
třeba patnácti podniků. Tím se výrazně sníží dopad výkyvů cen
jednotlivých akcií na hodnotu celého portfolia. (Diverzifikace funguje
jen v případě, že výnosy jednotlivých složek portfolia nejsou příliš
vysoce korelovány. Korelace je statistický ukazatel míry, s jakou se
pohyby veličin navzájem ovlivňují.)
Můžeme ale jít v diverzifikaci ještě dál. Můžeme sestavit akciové
portfolio tak, aby obsahovalo akcie podniků různých odvětví případně
různých zemí. Tím diverzifikujeme rizika plynoucí například
z chování jednotlivých odvětví, ale také třeba rizika měnová.
Mark Nonius, slavný portfolio manažer společnosti Templeton a jeden
z pionýrů investic do tak zvaných vznikajících trhů, říká: „Vaše
nejlepší ochrana je diverzifikace“.
A skutečně je tomu tak. Ve velkých číslech se skrývá určité
nebezpečí. Určitě znáte rčení: „Nedávej všechna vajíčka do jednoho
košíku.“ S investicemi je to úplně stejné. Nedávejte všechny peníze do
jedné investice. Ani do dvou nebo do tří. Je s tím spojeno příliš velké
riziko.
TEORIE EFEKTIVNÍHO TRHU
Teoretický základ Teorie efektivního trhu (Efficient market Tudory,
EMT) spočívá na třech základních argumentech.
1. o investorech se předpokládá, že jsou racionální a že
racionálně oceňují i cenné papíry
2. pokud vůbec existují i iracionální investoři, jejich
transakce jsou náhodné a navzájem se vyruší
3. v případě, že by iracionální investoři byli iracionální
navzájem podobným způsobem, jejich vliv je vyvážen
racionálními účastníky trhu provádějícími arbitráž a
tím se eliminuje vliv iracionálních investorů na ceny.
Racionální investoři okamžitě promítají všechny dostupné informace
do ceny cenného papíru. Současnou hodnotu budoucích toků hotovosti
své investice diskontují podle její míry rizika, a tím se dostanou
k fundamentální hodnotě cenného papíru. Pokud se objeví kladná
zpráva, investoři hned posunou fundamentální hodnotu cenného
papíru nahoru a pokud se objeví záporná zpráva, pak posunou
fundamentální hodnotu dolů. Samotná efektivita trhu má tři formy:
- slabou
- polosilnou
- silnou
v závislosti na tom, jaký druh informace investoři znají.
Při slabé efektivitě znají investoři jen historické hodnoty cen a výnosů
cenných papírů, při polosilné efektivitě mají všechny veřejně dostupné
informace a při silné efektivitě mají investoři i neveřejné informace.
Toto všechno zní poměrně dost akademicky a můžete se ptát, jaký to
má vlastně praktický dopad pro jedince – investora? Poměrně značný.
V případě, že Teorie efektivního trhu platí, pak má tři hlavní dopady,
kterým se nedá vyhnout:
49
50
-
-
Trh je efektivní a není možno dlouhodobě dosahovat
systematicky vyšších výnosů, než je výnos trhu.
Riziko se měří tím,o kolik se změní volatilita portfolia
přidáním jednoho dalšího cenného papíru spíše, než tím, co
by vyžadoval selský rozum a tedy pravděpodobnost ztráty
vložené částky. (Volatilita je náchylnost cenného papíru,
komodity či trhu prudce stoupat nebo klesat v ceně
v krátkém období.)
Nejlepší strategie pro investory je koupit širokou část trhu,
nejlépe index a ten kombinovat s hotovostí jako
bezrizikovým aktivem v takovém poměru, aby výsledné
celkové riziko bylo podle představ investora.
Poznámka k textu
Co to jsou tržní indexy (benchmarky)?
Celý život něco srovnáváme. Hodnotíme sousedovo auto srovnáním
s naším nebo s jinými, porovnáváme dosažené výsledky našich dětí ve
škole s jinými školáky a stejně postupujeme i při porovnávání
v případě investování našich peněz. Zde porovnáváme výnosy našich
investic, například dluhopisů, akcií, podílových fondů s indikátory
trhu. Pokud chceme zjistit, jak si stojí akcie, kterou vlastníme, tj. jaký
má kapitálový zisk (případně ztrátu), můžeme to udělat velice
jednoduše srovnáním její aktuální ceny s cenou na začátku měření
výkonnosti (referenční cenou). Tento způsob porovnání cen
jednotlivých akcií není možné aplikovat v situaci, když je na trhu
velké množství akcií a investor potřebuje vědět, jak se chová trh jako
celek. Právě za tímto účelem jsou konstruovány indexy, abychom je
využili jako referenční metr celého (resp. vybrané části) trhu.
Indexy nám poskytují informaci o tom, jaká je výkonnost určité
skupiny akcií nebo dluhopisů. Při porovnávání výkonnosti podílového
fondu (platí všeobecně i pro jiné investice, např. dluhopisy)
s výkonností tržního indexu se pro index používá populární název
benchmark, což v překladu znamená (referenční) metr.
Teorie efektivního trhu má mnoho zastánců, včetně nositelů Nobelovy
ceny za ekonomii, a stejně tak má i mnoho zavilých odpůrců.
Dokonce se často uvádí úsměvný příklad, že pokud by investor
poslepu naházel šipky do seznamu akcií visícího na zdi a zcela
náhodně tak vybral portfolio, dosáhl by s takovým portfoliem stejného
výsledku jako trh. Což samozřejmě zní poněkud absurdně, ale je to
důsledek Teorie efektivního trhu.
FUNDAMENTÁLNÍ A TECHNICKÁ ANALÝZA AKCIÍ
Analytici akcií přistupují ke zkoumání akcií dvěma způsoby:
Fundamentální analýza je založená na rozboru budoucích výsledků
společnosti (např. zisků, tržeb), chování ekonomiky jako celku a
jiných důležitých faktorů, které mohou mít vliv na akcii.
Technická analýza předpovídá budoucí cenu akcie na základě
zkoumání minulých dat, tj. historie ceny a objemu obchodování
s akcií.
Shrnutí
Cenné papíry jsou tedy klasickou finanční investicí. Jsou to původně
skutečné papíry, na nichž byla zachycena nějaká událost, která se
odehrávala kolem peněz – osoba A poskytuje osobě B určitý majetek
(peníze) za určitých podmínek.
Podmínky jsou většinou takové, že osoba, která majetek poskytla,
získává všechna nebo některá z těchto práv:
- právo na vrácení majetku nebo peněz
- právo na zaručenou peněžní odměnu za to, že peníze nebo majetek
poskytla - úrok, prémie
- právo podílet se na zisku, který bude s pomocí tohoto majetku
dosažen (nebo také nebude)
- právo podílet se na majetku osoby, které byly peníze poskytnuty
- právo rozhodovat ve stanoveném rozsahu o způsobu užití peněz při
podnikatelské činnosti.
Většinou jsou cenné papíry založeny na tom, že vzniká buď dlužnický
nebo vlastnický vztah dvou subjektů. Jestliže jsou cenné papíry
založeny na dlužnickém vztahu, mluvíme o dluhopisech.
Právě z důvodu, že majitelům těchto papírů vzniká řada práv, říkáme
jim „cenné papíry“, protože určitou cenu skutečně mají. Jsou
důkazem celé transakce půjčení peněz či majetku a důkazem získání
určitých práv.
Typickou vlastností cenných papírů je i fakt, že jsou obchodovatelné.
Zda a za jakých podmínek je cenný papír obchodovatelný, je uvedeno
v podmínkách, za jakých byl dotyčný papír vystaven.
Obchodovatelnost cenného papíru znamená, že každá osoba, která si
cenný papír koupí, získává všechna práva, která jsou s cenným
papírem spojena.
51
52
Kontrolní otázky a úkoly:
1) Charakterizujte trh s cennými papíry a uveďte hlavní druhy
cenných papírů.
2) Které jsou cenné papíry peněžního trhu a které trhu kapitálového?
3) Charakterizujte obligaci (vymezení, členění, složení).
4) Charakterizujte akcii jako cenný papír.
5) Co jsou to podílové listy a jaká je jejich výhoda z hlediska
investování?
6) Charakterizujte šek jako druh cenného papíru.
7) Co je to portfolio a jaké jsou podmínky udržení optimálního
portfolia?
Vyřešte zadání obsažená v testu č. 5 v učebních textech: Dudysová,
P., Ujec, J.: Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP, a. s. 2005
Literatura
Preislerová, D.: Ekonomika pro střední školy a pro podnikatele,
slovníček cizích termínů, 1995
Samuelson, P. A. – Nordhaus, W.D.: Ekonomie, Svoboda, Praha,
1991
Gladiš, D.: Naučte se investovat, GRADA Publishing, a. s., 2005
Steigauf, S.: Fondy – jak vydělávat pomocí fondů, GRADA
Publishing, a. s., 2005
2005
6. DERIVÁTY CENNÝCH PAPÍRŮ
-
co to jsou deriváty cenných papírů
kdy je můžete použít
rozdíl mezi spekulací a zajištěním
Budete schopni:
-
pochopit význam finančních derivátů
charakterizovat rozdíly mezi jednotlivými druhy finančních
derivátů
rozeznat, kdy se jedná o spekulaci a kdy o zajištění
Deriváty cenných papírů (finanční deriváty), spekulace, zajištění,
termínový obchod, futures, forward, swap, opce, forex
Průvodce studiem
Na úvod této kapitoly se seznámíme s definicí investiční operace a
spekulace. Finanční deriváty mají tedy dvojí použití. Většina lidí, kteří
se snaží pohybovat na kapitálových trzích, se pokládá za investory, ale
ve skutečnosti se podle Benjamina Grahama, učitele řady úspěšných
investorů, řadí spíše mezi spekulanty.
U obou termínů si vysvětlíme základní významy a použití.
V závěru kapitoly se budeme zabývat forexem, trhem se zahraničními
měnami.
53
54
INVESTICE A SPEKULACE
Investiční operace je taková operace, která po důkladné analýze
slibuje bezpečnost vkladu a přiměřený výnos. Operace, které nesplňují
tyto podmínky, jsou spekulace. Spekulovat můžeme například na
pohyb kurzu určité cizí měny.
DEVIZOVÉ OPERACE
Trh s cizími měnami můžeme rozdělit na valutový a devizový.
Z hlediska velikosti obchodovaných částek rozlišujeme trh
maloobchodní, kde jsou obchodovány relativně malé částky, a trh
velkoobchodní, kde se sjednávají obchody ve velkých částkách.
Institucí maloobchodního valutového trhu jsou směnárny. Podíl tohoto
segmentu trhu je relativně malý. Rozhodující význam pro obchod
s cizími měnami má devizový trh.
Předmětem této kapitoly je problematika měnového kurzu české
koruny, spotových a termínových devizových operací.
DEVIZOVÝ TRH
Termínem devizový trh označujeme systém, ve kterém se směňují
devizy navzájem a v rámci této směny jsou determinovány devizové
kurzy.
Devizový trh je obrovským celosvětovým trhem. Největší obchody
jsou prováděny v nejdůležitějších měnách, k nimž patří: americký
dolar, euro, britská libra, švýcarský frank, japonský jen, kanadský
dolar. Předmětem směny na devizovém trhu může však být libovolná
měna.
Účastníky trhu jsou především:
- obchodní banky,
- dovozci a vývozci,
- investoři do portfolií měn (za účelem tvorby zisku),
- centrální banky,
- devizoví dohodci (brokeři – za účelem zisku ze
zprostředkování nákupů a prodejů jednotlivých měn).
MĚNOVÝ KURZ ČESKÉ KORUNY
Základním faktorem, který ovlivňuje český mezibankovní devizový
trh je měnový kurz české koruny vůči hlavním světovým měnám.
Česká národní banka každý den v odpoledních hodinách vyhlašuje
kurzy devizového trhu (tzv. fixing), a to na základě monitorování
vývoje měn na mezibankovním devizovém trhu. Kurzy vybraných
měn Česká národní banka obvykle převezme z Reuters (tj. britská
tisková agentura, která poskytuje zejména ekonomické informace,
obdobné služby poskytuje také tisková agentura Bloomberg) a
zveřejní je na svých internetových stránkách. Platnost těchto kurzů je
okamžitá. Kurzy vybraných měn vyhlášené Českou národní bankou
odpovídají tomu, jak se jednotlivé měny obchodovaly na devizovém
trhu ve 14:15 h místního času. Kurzy vyhlašované Českou národní
bankou slouží zejména pro účely účetnictví, daní, cla apod. Neslouží
pro operace obchodních bank s klienty, banky uplatňují své vlastní
kurzy.
SPOTOVÉ A TERMÍNOVÉ DEVIZOVÉ OPERACE
Devizové trhy jako součást finančních trhů, jsou místem nabídky a
poptávky pohledávek, cenných papírů a komodit (např. obilí, kakaové
boby, káva, cukr, živý skot, ropa, kovy) v cizích měnách. Teritoriální
rozmístění jednotlivých devizových trhů zajišťuje možnost
nepřetržitého obchodování. Obchodní den na devizovém trhu trvá
prakticky celých 24 hodin. Hlavní devizové trhy – Tokio – Frankfurt –
Curych – Londýn – New York – San Francisco – jsou dnes doplněny
novými finančními centry, ke kterým patří např. Hongkong nebo
Singapur.
Část pro zájemce
Porovnáme-li dnes devizový obrat na světových devizových trzích (v
řádu stovek miliard amerických dolarů), zjistíme, že několikanásobně
převyšuje obrat zahraničního obchodu všech zemí světa. Velká část
devizových operací má spekulační charakter, určitý podíl operací je
sjednáván za účelem zajištění se proti měnovému riziku, tj. riziku
vzniku ztráty ze změn měnových kurzů.
Operace na devizových trzích se sjednávají především jako
mimoburzovní obchody (OTC, over the counter). Devizové burzy
hrají významnější roli pouze u specifických termínových operací –
opcí a futures. Obchody s cizí měnou sjednávají v bance pracovníci
oddělení, které se označuje dealing. Obchody se sjednávají jako
spotové nebo termínové.
SPOTOVÉ OPERACE
Spotové operace, někdy také označované jako promptní operace, jsou
obchody s běžným termínem vypořádání. Jestliže banka sjedná
spotový nákup nebo spotový prodej cizí měny, znamená to, že do
55
56
dvou dnů od sjednání kontraktu a dnem vypořádání kontraktu slouží
k transferu z účtu prodávajícího na účet kupujícího. Nákupy a prodeje
cizí měny se provádějí při kurzu spot (spotový kurz), který může být
kótován v přímém nebo nepřímém záznamu.
Přímá kotace představuje záznam počtu jednotek domácí měny za
jednotku cizí měny (např. 31,61 CZK za 1 EUR).
Nepřímá kotace naopak představuje záznam počtu jednotek cizí měny
za jednotku měny domácí (např. 1,59 USD za 1 GBP).
TERMÍNOVÉ OPERACE
Ne všechny obchody s cizí měnou banky sjednávají jako spotové
kontrakty. Řada obchodů je sjednána s vypořádáním za delší dobu než
jsou dva dny. Takové obchody se považují za termínové kontrakty.
Vypořádání u nich proběhne v určitý den v budoucnosti s tím, že
podmínky kontraktu se dohodnou nyní.
Termínové operace mohou být sjednány v různé formě – jaké pevné
termínové operace (forwardy, swapy, futures) nebo jako opce.
Pevná termínová operace pro oba partnery kontraktu znamená
současně pevnou pohledávku a zároveň pevný závazek. Futures jsou
kontrakty, se kterými se obchoduje na burzách, forwardy a swapy jsou
deriváty sjednávané mimo burzu. V případě opcí není postavení obou
partnerů kontraktu z hlediska práv symetrické. Jedná se o jednostranné
závazky a jednostranná práva, která se dohodnou nyní, ale uskuteční
později. Pro pevné termínové operace a pro opce se používá společné
označení – deriváty.
FUTURES, FORWARDY
Futures, forwardy – pevné termínové obchody k určitému budoucímu
datu za předem dohodnutou cenu. Takto se firma může zajistit při
plánování budoucích kontraktů, očekává-li výraznější nárůst kurzu.
Futures je právo i povinnost uskutečnit sjednaný obchod na rozdíl od
opce, kterou nemusíte nakonec realizovat.
SWAP
Swap – prodej cenného papíru či deviz v aktuálním kurzu se
současným podpisem smlouvy o budoucím odkoupení zpět za předem
dohodnutou cenu (pro druhou stranu je to okamžitý nákup s budoucím
prodejem). Je to výhodná forma např. pro organizace zahraničního
obchodu, které vědí, že určitou dobu devizy nepotřebují a mohou je
prodat, ale chtějí se zabezpečit proti náhlým výkyvům kurzu, až budou
devizy časem nakupovat.
OPCE
Opce je právo (nikoliv povinnost) k budoucími datu uskutečnit
obchod s cenným papírem nebo devizami za předem sjednanou cenu.
Za tuto opci musíte zaplatit dosti vysoký poplatek, ale u velkých
obchodů je to pro vás méně bolestivé, než riskovat a spoléhat na štěstí.
Bude-li vývoj kurzu pro vás příznivý – opci nemusíte využít. Bude-li
nepříznivý – uplatníte opci a neriskujete ztrátu.
Všechny uvedené typy derivátů se používají hlavně jako zajišťovací
nástroje, kterými snižujete riziko při obchodování se zahraničím.
V praxi jsou však mnohem častěji využívány ke spekulacím za účelem
dosažení zisku na úkor druhého subjektu, který dosáhne ztráty. Tady
už se častokrát přibližujeme legálním hazardním hrám a gamblingu.
Ostatně je veřejně přiznáváno, že určité procento makléřů na burzách
jsou gambleři (klinicky uznávaná nemoc).
Část pro zájemce
V roce 2005 je to deset let od krachu významné londýnské banky
Barings Plc. Jeho příčinou byl právě jeden vášnivý hráč Nick Leeson
(narozen 1967 a ve 26 letech se stal manažerem oddělení, které na
singapurské burze (SIMEX) provádělo obchody s finančními deriváty,
a v roce 1993 tu vydělal deset miliónů liber, což byla asi desetina
čistého zisku Barings), který v devizových derivátech (futures) prohrál
na singapurské burze během několika málo dní v přepočtu na koruny
asi 90 miliard (pětina našeho tehdejšího ročního státního rozpočtu).
Obchodovat na burze má jen ten, kdo to umí (bohužel podstata
gamblerské nemoci spočívá právě v tom, že gambler si o sobě myslí,
že umí obchodovat na burze lépe než ostatní, a chce jim to za každou
cenu dokázat).
Jen pro vaši představu – denně se ve světě zobchoduje na legálních
finančních trzích 1 500 miliard dolarů v devizových obchodech, 1 500
miliard dolarů v bankovních derivátech a 15 biliónů dolarů v akciích a
cenných papírech. Je statisticky dokázáno, že většina z těchto operací
má krátkodobý spekulativní charakter. Nic se za tyto peníze nevyrobí,
peníze pouze změní majitele, jeden zbohatne a druhý zchudne.
POZOR! NOVINKA!
Evropa spustila dosud největší obchod se skleníkovými plyny na
světě.
Na trh míří termínové kontrakty.
Evropská emisní burza (ECX) v Amsterdamu a mezinárodní ropná
burza (IPE) v Londýně oznámily, že dne 22. dubna 2005 začíná
57
58
elektronické obchodování s termínovanými kontrakty (futurem) na
emise oxidu uhličitého.
Termínové kontrakty umožní účastníkům trhu uzavřít dohody o
prodeji či nákupu povolenek vydaných v rámci národních alokačních
programů.
Termínové obchody s povolenkami umožní účastníkům nákup či
prodej za pevnou cenu ke sjednanému datu, zpravidla ve čtvrtletních
intervalech. „Snižuje se tak riziko neplacení protistrany. Futures jsou
transparentnější než přímé obchody mezi subjekty,“ uvedl mluvčí
ECX Albert de Haan. První vyrovnání bude v prosinci 2005.
Za kontrakt v objemu tisíce tun kysličníku uhličitého zaplatí
registrovaný člen burzy IPE dvě eura, nečlen 2,50 eura.
Od obchodu s emisemi si Evropská unie slibuje rychlejší pokrok ve
snižování emisí oxidu uhličitého, který je považován za hlavní příčinu
takzvaného skleníkového efektu. To je možné například přechodem na
vyspělejší technologie ve výrobě.
Obchodování umožní velkým emitentům CO2 nákup dodatečných
povolenek nad rámec „přídělu“ v rámci národních programů. Naopak,
pokud emitent vypustí méně škodlivého plynu, než mu přísluší, může
přebytek prodat.
Aby české firmy mohly začít obchodovat se svými povolenkami,
potřebují především od úřadů dostat přesný počet svých kreditů.
ZAJIŠŤOVACÍ DERIVÁTY, DANĚ A ÚČETNICTVÍ
Ministerstvo financí nedávno vydalo stanovisko, které upravuje
problematiku prokázání zajišťovacích derivárů pro daňové účely.
Podle zákona o daních z příjmů není k prokázání skutečnosti, že
derivát byl sjednán za účelem zajištění, nutné vést zajišťovací
účetnictví.
Novela zákona o daních z příjmů, která vstoupila v platnost v lednu
2004, však původně nijak nerozlišovala mezi spekulativními a
zajišťovacími deriváty. Až po intenzívním tlaku odborné veřejnosti
bylo do příslušného odstavce vloženo ustanovení, že omezení
uznatelnosti ztrát neplatí pro deriváty “prokazatelně sjednané za
účelem zajištění”.
FOREX
Obrovský měnový trh je pro průměrného jedince cizím pojmem. Ať si
toho jste nebo nejste vědomi, i Vy hrajete nějakou roli v trhu
zahraničních měn, také známého jako trh Forex. Jednoduchá
skutečnost, že máte ve své kapse peníze, z vás činí měnového
investora! Hotovost ve vaší peněžence, peníze na kontě Vašich úspor,
hodnota Vaší hypotéky, akcií, dluhopisů a jiných investic je vyjádřena
ve Vaší měně. Jste tedy investorem ve Vaší domácí měně.
Trh se zahraničními měnami zažil od svého počátku mnoho změn.
Dlouhé roky se USA a jejich spojenci podle Brettonwoodské dohody
podíleli na systému, ve kterém byly směnné kurzy vázány na množství
zlatých rezerv, náležejících danému státu. Když však v roce 1971
vyňal prezident Nixon USA ze zlatého standardu, začaly se
uskutečňovat pohyblivé směnné kurzy. Dnes je hnacím faktorem
nabídka a poptávka po určité měně, nebo její relativní hodnota.
Zmenšování překážek a zvětšování příležitostí, jako je pád
komunizmu a výrazný růst ekonomik Asie a Latinské Ameriky, už
vytvořily nové příležitosti pro investory.
Narůstající obchod a zahraniční investice stále více propojují
ekonomiky všech států.
Trh se zahraničními měnami je hotovostním mezibankovním a
mezidealerským trhem. Trh se zahraničními měnami však není
„trhem“ v tradičním smyslu, protože neexistuje žádné ústřední místo
pro obchodní aktivity. K obchodování dochází prostřednictvím
telefonů a počítačových terminálů na tisících místech po celém světě.
Přímý mezibankovní trh se skládá z dealerů se schopnostmi měnového
vyrovnání, obchodujících coby příkazců. Je to právě segment dealerů,
který je zodpovědný za vytváření velké části celkových objemů trhu
zahraničních měn. Obchodování mezi dealery vytváří na trhu velký
obrat, což činí tento trh nejvíce likvidním ze všech trhů.
S obchodováním
v hodnotě
přibližně
1,5
trilionu
(1 500 000 000 000$) denně je trh zahraničních měn největším
finančním trhem na světě.
Trh se zahraničními měnami byl tradičně dostupný jen bankám,
správcům peněz a velkým finančním institucím. V průběhu let tyto
instituce, obchodováním s měnami realizovaly velké zisky. Tento
rostoucí trh je nyní spojen s celosvětovou sítí obchodníků s měnami,
včetně bank, centrálních bank, makléřů a takových zákazníků, jako
jsou dovozci a vývozci.
Dnes trh se zahraničními měnami nabízí příležitosti zisků nejen pro
banky a instituce, ale i pro individuální investory, jako jste Vy.
JAK FUNGUJE FOREX?
S pomocí fundamentální a technické analýzy může jednotlivý
obchodník realizovat obrovský ziskový potenciál nákupem nebo
prodejem určité měny za jinou měnu. Nejčastěji obchodovatelné
měny, hlavní měny, jsou měnami států se stabilními vládami a
respektovanými centrálními bankami, které mají za cíl nízkou inflaci.
K měnám, které jsou často obchodovány za USD, patří japonský jen,
britská libra, švýcarský frank, euro, které tak jsou nejvíce likvidními, a
to na rozdíl od „exotických“ měn, které jsou často přísně regulovány a
jsou jednoduše příliš nelikvidní.
Obchodníci mohou vytvářet zisky, ať měna stoupá nebo klesá,
nákupem jedné měny (u které se předpokládá nárůst hodnoty) za jinou
59
60
měnu, nebo prodejem jedné měny (u které se předpokládá ztráta
hodnoty) za jinou měnu. Zaujetí dlouhé pozice je, když obchodník
nakupuje určitou měnu za určitou měnu a snaží se prodat ji později za
vyšší cenu. Naopak zaujetí krátké pozice je, když obchodník prodá
určitou měnu, u které předpokládá znehodnocení, a snaží se tuto měnu
později nakoupit za nižší cenu.
Obecně je hodnota měny vůči jiným měnám odrazem stavu
hospodářství dané země vzhledem k ostatním velkým ekonomikám.
Zahraniční měny jsou souvislým globálním trhem s obchodováním 24
hodin denně. Z toho vyplývá, že denní doba může mít přímý dopad na
likviditu, která je k dispozici, pro obchodování s určitou měnou.
Hlavními dealerskými centry a časovými zónami jsou Sydney, Tokio,
Londýn, New York. Takže obchodníci musejí brát v úvahu, kteří hráči
jsou na trhu, protože v moderním vzájemně propojeném finančním
světě mohou události, ke kterým dojde v kterékoli hodině v kterékoli
části zeměkoule, mít vliv na některé nebo všechny části investiční
komunity.
Znalý obchodník využívá před vstupem do jakýchkoli obchodů
technickou a fundamentální analýzu. Mezi základy patří sledování
světových zpráv, a zvláště studium veličin, které mohou způsobit
kolísání tržní ceny některé měny, včetně monetární a fiskální politiky,
politických podmínek, obchodních struktur, hospodářských ukazatelů
(tj. HDP, index spotřebitelských cen, index výrobních cen), úrokových
sazeb, údajů o inflaci a nezaměstnanosti.
Je na výběru obchodníka, aby zvolil buď konzervativní, nebo
riskantnější přístup.
Využívá-li obchodník konzervativní přístup, rychle a efektivně
zakládá a likviduje pozice, aby kapitalizoval dokonce i ta nejmenší
kolísání cen, a přitom využívá limitované příkazy a příkazy
k zastavení výplaty k ošetření rizika. Limitní příkaz se vydává
k zajištění toho, aby byla zřízena pozice, jakmile je na trhu dosaženo
určité cenové úrovně. Příkaz k zastavení platby (Stop Loss) se vydává
k automatické likvidaci určité pozice při zvolené cenové úrovni, aby
byla omezena potenciální ztráta u určitého obchodu. Vydáváním
příkazů v souladu s technickou podporou a úrovněmi odporu může
obchodník stále více profitovat z malých kolísání cen, ke kterým
dochází každý den.
FOREX A AKCIOVÝ TRH
Na trhu Forex se vždy obchoduje s týmiž 5 hlavními měnami, takže
snad budete schopni velmi rychle získat cit pro strukturu pohybů cen a
chování měn.
Na trhu cenných papírů jsou tisíce cenných papírů a je obtížné
pochopit, proč každý určitý cenný papír dnes půjde nahoru nebo dolů.
Volba správných cenných papírů z těchto tisíců každý den věru není
snadnou věcí.
Minimální částka, potřebná k otevření obchodního účtu na trhu Forex
činí 1 000 – 2 000 USD. Tato relativně malá finanční částka Vám
dává příležitost vydělat 300 – 800 USD denně, nebo dokonce i více.
Abyste měli příležitost vydělat 300 – 800 USD denně na trhu cenných
papírů, musíte svůj účet zvednout na 15 000 – 20 000 USD. Zajisté
můžete ztratit na obou trzích, ale na trhu Forex můžete získat
s pomocí mnohem menší částky obchodního kapitálu.
TRH FOREX JE NEJVĚTŠÍM TRHEM NA SVĚTĚ!
Na trhu Forex neexistuje žádný „býčí“, ani „medvědí“ trh. Vždy
můžete vydělávat peníze nákupem nebo prodejem měny.
Na trhu cenných papírů můžete peníze vydělávat většinou v období
konjunkturálního hospodářství, když jde trh s cennými papíry nahoru.
Vývoj hospodářství je však cyklický – období růstu budou časem
vystřídána obdobími poklesu. V tomto případě, když jde trh s cennými
papíry dolů, nemůžete jako každodenní obchodník vydělat.
Část pro zájemce
Na trhu Forex máte jedinečnou možnost - tzv. „demo účet“, nebo
simulovaný účet, který Vám dovolí pomocí internetu účastnit se
obchodování s využitím cen v reálném čase na Vašem počítači se
stejným rozhraním a funkcemi, s pomocí stejných zpráv a nástrojů
technické analýzy k předvídání pohybů na trhu, jako při skutečném
obchodování. Můžete získat zkušenosti s obchodováním, aniž byste
ztratili cokoliv ze svých skutečných peněz.
Na trhu s cennými papíry nemáte takovýto jedinečný školicí nástroj
každodenního obchodování přes internet k dispozici. Abyste mohli
udělat pokus na trhu s cennými papíry, musíte nejprve složit své
peníze. Své skutečné peníze.
FOREX JE JASNĚ TRHEM 21. STOLETÍ!
Shrnutí
Deriváty jsou odvozené cenné papíry. Vztahují se k cenným papírům,
devizám, burzovním indexům apod.
Internacionalizace hospodářské činnosti přináší podnikatelům vedle
celé řady výhod i některá rizika plynoucí z mezinárodního obchodu.
Jedním z nich je měnové riziko, jehož podstata spočívá v časovém
nesouladu mezi okamžikem realizace obchodu a inkasa příslušné
částky v cizí měně. Řada podnikatelů se proto snaží proti kurzovému
riziku zajistit.
K zajištění proti měnovému riziku (tzv. hedging) mají přitom k
dispozici pestrou paletu rozmanitých instrumentů.
61
62
Na pohybu kurzu se však dá i spekulovat. Trh Forex – fenomén 21.
století, Vám dá šanci k vlastní seberealizaci, nebudete ovlivněni ani
hodinami a otevírací dobou. FOREXový trh je totiž otevřen 24 hodin
denně od pondělního brzkého rána do pátečního pozdního večera. Na
měnovém trhu FOREX je každý den spousta investičních příležitostí
využít menších či větších cenových výkyvů ve Váš prospěch.
1) Co jsou to devizové operace a vymezte devizový trh.
2) Uveďte rozdíl mezi spotovými a terminovými devizovými
operacemi.
3) Co jsou to futures, forwardy, opce?
4) Stručně charakterizujte fungování FOREX.
Vyřešte zadání obsažená v textu č. 6 v učebních textech: Dudysová,
P., Ujec, J.: Testy z Finančních trhů. Ostrava, VŠP, a. s. 2005
Literatura
Kodera, J.: Devizové obchody, Bankovní institut, a, s., Praha 1998
Švarcová, J.: Ekonomie, teorie a praxe aktuálně a v souvislostech,
Zlín, 2002
Hartlová, V.: Bankovnictví pro střední školy a pro veřejnost,
Nakladatelství Fortuna, 2004
2005
www.4ex.cz
Hospodářské noviny, 22. února 2005 – Měnové riziko lze snížit
zajištěním
Hospodářské noviny, 26. února 2005 – Z vězení na stříbrné plátno –
Deset let od krachu Barings
Hospodářské noviny, 22. dubna 2005 – Na trh míří termínované
kontrakty, Jak se bude obchodovat s emisemi
7. OBCHODOVÁNÍ NA BURZOVNÍM A
MIMOBURZOVNÍM TRHU
-
o jakou formu trhu se jedná, když máme na mysli burzu
jak burzy vznikaly
jaké druhy burz existují
o funkcích burzy
jak jsou burzy organizovány
Budete schopni:
-
posoudit, s čím lze na burze obchodovat
charakterizovat jednotlivé typy burz
rozhodnout se, na koho se obrátit v případě potřeby
obchodování na burzovním či mimoburzovním trhu
Burza, fungibilita, komodita, index, kotace, RM systém, burza NYSE,
BCPP, hlavní trh, vedlejší trh, volný trh, fixing, KOBOS, SPAD,
index PX-50.
Průvodce studiem
Obsahem této kapitoly je seznámit se s pojmy burzovní a
mimoburzovní trh, jak a s čím je možné na těchto trzích obchodovat.
Zajímavá je i historie burz a jaké druhy burz existují v současné době
nejen v České republice, ale i ve světě. Důležitou roli u nás hraje
Burza cenných papírů Praha, a. s. Dozvíte se také, že BCPP, a. s.
nabízí obchodování v pěti segmentech.
V závěru této kapitoly bude věnována pozornost RM systému, jako
mimoburzovnímu trhu.
63
64
BURZA
Burza je zvláštní forma trhu. To znamená, že na burze se střetává jako
na každém trhu nabídka s poptávkou, avšak tento trh má své
zvláštnosti, které jsou pro něj charakteristické:
1. burza slouží k uzavírání obchodů zastupitelnými
předměty, s nimiž je přípustné obchodovat. Jsou to
suroviny, paliva, lodní prostor, cenné papíry, potraviny,
devizy a valuty. Každý kus nebo druh zboží může být
zastoupen (nahrazen) jiným – této vlastnosti říkáme
fungibilita. Fungibilní jsou například kovy, jejichž
stupeň ryzosti se dá objektivně zjistit (zlato, stříbro,
měď atd.), nebo určité přírodní produkty jako káva,
mouka, olej, které lze díky přísným normám rozdělit do
druhů,
2. předměty, s nimiž se obchoduje, nejsou na burze
fyzicky přítomny,
3. jsou stanoveny přesné podmínky obchodování,
4. burzovní obchody se konají pravidelně v určenou dobu
a na stejném místě,
5. obchodů na burze se může účastnit pouze přesně
vymezený okruh osob.
HISTORIE BURZ
Tyto instituce vznikly původně ve středověku v Benátkách, Miláně,
Florencii (velkých středověkých střediscích obchodu) z pravidelných
schůzek obchodníků na určitých, předem dohodnutých místech.
Název vznikl později v Bruggách, kde se obchodníci scházeli
v obchodních místnostech rodiny Van der Burse (obchod měli
označen třemi měšci). Byla to burza komoditní.
Druhé období rozvoje burz začalo založením amsterodamské burzy
v roce 1608, kde se obchodovalo s koloniálním zbožím (pepř, cín,
kovy) a směnkami. Byla to první burza, kde se začalo obchodovat
s cennými papíry. Prvními burzovními cennými papíry se staly akcie
nizozemské Východoindické a Západoindické společnosti.
V 18. a 19. století nastává specializace burz, zbožové neboli
komoditní burzy se odtrhávají od burz peněžních. V roce 1801 byla
založena burza v Bruselu, 1802 v Londýně, 1808 v Miláně, 1831
v Madridu, 1852 v Torontu, 1878 v Sydney a v roce 1871 v Praze.
Ve 20. století nastává rychlý postup využití výpočetní techniky, kdy se
obchody přesouvají na automatizované zpracování, vznikají tzv.
„tiché burzy“ na rozdíl od burz tradičních „z ruky do ruky“. Současné
nejvýznamnější burzy jsou například v New Yorku (New York Stock
Exchange – NYSE), Londýně (ISE), Frankfurtu, Tokiu, Curychu,
Bruselu, Vídni, Chicagu, Singapuru a podobně. Na celém světě se
obchoduje asi na 150 burzách. Činnost Pražské burzy byla
pozastavena v roce 1938 a její činnost byla obnovena až v roce 1993.
DRUHY BURZ
V průběhu historie se jednotlivé burzy specializovaly na obchodování
s různými typy zboží a na obchodování různým způsobem a tato
orientace na určitý druh činnosti se obvykle promítla i do organizace a
právního postavení burz. Podle toho můžeme burzy rozdělit podle
několika hledisek asi takto:
- hledisko předmětu burzovního obchodu
- hledisko právní formy
- hledisko rozsahu, významu činnosti
- zvláštní kategorie
Hledisko předmětu burzovního obchodu
1. Všeobecné – obchoduje s nejrůznějšími typy zboží. Například
na Chicago Board of Trade, kde se obchoduje se
zemědělskými plodinami, drahými kovy a cennými papíry,
2. Specializované
a) cenných papírů – obchoduje se s obligacemi, akciemi,
certifikáty, státními dluhopisy a podobně
b) devizové – obchoduje se s likvidními, tzn. kdykoliv splatnými
pohledávkami, které znějí na cizí měnu
c) komoditní neboli zbožové, kdy se obchoduje se zbožím, které
musí být uchovatelné, typizované a přepravitelné a lze je
reprezentovat vzorky.
d) Lodního prostoru (lodní burzy) se zabývají obchodem s loděmi
a lodními prostory. Jsou například v New Yorku nebo
v Londýně, ale jejich význam klesá.
Hledisko právní formy
a) veřejnoprávní instituce – na organizaci se podílí stát
b) soukromoprávní instituce – samosprávné obchodní instituce,
bez zásahů státu – do této kategorie patří hlavní světové burzy
Hledisko rozsahu a významu činnosti
Podle tohoto hlediska můžeme rozlišit burzy lokální, regionální,
národní, mezinárodní.
Zvláštní kategorie
Jsou to speciální termínové burzy. Například burzy opční, kde se
obchoduje s tak zvanými budoucími právy – opcemi, obchody
s indexy akcií, financial futures a podobně.
65
66
FUNKCE BURZY
Existují v podstatě čtyři základní funkce burzy:
1. funkce zabezpečení likvidity cenných papírů – znamená to, že
vlastník cenného papíru jej může velmi rychle na burze
zpeněžit, čili přeměnit na hotové peníze.
2. funkce stanovení hodnoty daného podniku prostřednictvím
trhu, tzn. prostřednictvím nabídky a poptávky po cenném
papíru, který představuje část jmění tohoto podniku. Vzniká
tržní hodnota cenného papíru a ta poskytuje informace o
kvalitě a perspektivě podniku
3. funkce vyrovnání vztahů mezi úsporami a investicemi,
umožňuje tak optimální rozložení kapitálu do ekonomiky
4. funkce jako indikátor vývoje celé ekonomiky a její kvality.
INDEXY
Indexy jsou matematické průměry cen skupin akcií, obligací, valut
nebo surovin, které jsou zvoleny tak, aby reprezentovaly určitý aspekt
finančního trhu a průběžně se vypočítávají, vyhodnocují a zveřejňují.
Slouží jako ukazatelé celkového pohybu cen, dají se nakupovat a
prodávat jako ostatní cenné papíry, obvykle pomocí opcí a futurem.
Nejznámější akciový index je například na NYSE index Dow Jones
Industrial Average (DJIA nebo Dow Jonesův index), který je tvořen
akciemi 30 průmyslových firem, které jsou považovány za
nejdůležitější představitele amerického průmyslu (Exon, General
Motors, IBM) – jsou to tzv. blue chip stock.
Oficiálním indexem pražské burzy je index PX-50. Burza zavedla jeho
výpočet v roce 1994, kdy byla vytvořena báze indexu obsahující 50
emisí a nastavena výchozí hodnota indexu 1 000 bodů.
BURZA CENNÝCH PAPÍRŮ PRAHA
BCPP je akciovou společností – je tedy založena akcionáři burzy,
z nichž nejdůležitější je stále ještě stát. Činnost burzy se řídí Zákonem
o burze cenných papírů č. 214/92Sb. ve znění pozdějších novelizací.
Vnitřní pravidla činnosti a obchodování si pak stanoví burza sama
v Burzovním řádu a v Burzovních pravidlech.
Orgány burzy:
- valná hromada (nejvyšší orgán)
- burzovní komora (statutární orgán, řídí činnost burzy)
- dozorčí rada (kontrolní orgán)
- výbory (např. výbor pro kotaci), burzovní rozhodčí soud a
další
Kotace cenných papírů může proběhnout až potom, co podnik
přesvědčí burzovní orgány (výbor pro kotaci) o svých kvalitách a o
tom, že může být zařazen mezi elitní akcie burzovního trhu. Tyto
akcie jsou velice kvalitní, jejich emitenti musí před kotací zveřejnit
svůj kotační inzerát a každým rokem zveřejňovat svoje hospodářské
výsledky, musí za kotaci zaplatit poplatek a garantovat svoji kvalitu.
Členství na burze
Burza je organizována na členském principu. Na burze tedy může
obchodovat pouze omezený okruh obchodníků:
- ČNB
- Akcionáři burzy (většinou velké banky a investiční
společnosti)
- Členové burzy (obchodníci s cennými papíry, které přijala
burzovní komora. Většinou jsou to banky a investiční
společnosti a jejich počet je velmi limitovaný).
Ostatní investoři musí využívat pro své obchody na burze některého
člena burzy jako zprostředkovatele.
Celý trh cenných papírů obchodovaných na BCP Praha je pro
přehlednost rozdělen do tří částí:
1. hlavní trh – nejkvalitnější cenné papíry, nejvíce obchodované
2. vedlejší trh – kvalitní cenné papíry, které by se rády dostaly
časem na hlavní trh
3. volný trh – ostatní cenné papíry
Každý z těchto trhů sleduje samostatně akcie a podílové listy a
samostatně obligace, dluhopisy a HZL.
Úkol k textu
Z jakého důvodu každý z výše uvedených trhů sleduje samostatně
akcie a podílové listy a samostatně obligace, dluhopisy a HZL? Co
vám toto členění připomíná?
Burza nabízí obchodování v pěti segmentech.
Kurzotvorné obchody (obchody na centrálním trhu):
1. Fixing – ve fixingu se obchoduje přes automatizovaný
obchodní systém AOS a jedná se o obchodování při pevné
ceně. Porovnáním nabídky a poptávky v určitém okamžiku
dochází k fixování (určení) kurzu. Fixing se provádí jedenkrát
denně v 11.00 hodin a stanovený kurz platí pro obchodování
do druhého dne. V tomto segmentu se obchodují všechny
cenné papíry (hlavního, vedlejšího i volného trhu).
2. Dodatečné objednávky – tento segment navazuje na fixing
(obchodování při pevné ceně) a v Burzovních novinách se
nevykazuje samostatně.
67
68
3. KOBOS – aukční cena stanovená ve fixingu je otevírací cenou
pro KOBOS. Do tohoto segmentu vstupují všechny akcie a
podílové listy z hlavního a vedlejšího trhu burzy. Obchoduje se
zde při proměnlivé ceně.
4. SPAD – nejvýznamnější kurzotvorný segment. Obchoduje se
zde pouze s vybranými nejlikvidnějšími akciemi. Cenu
obchodů tvoří tzv. tvůrci trhu, členové burzy, kteří se zavázali
průběžně kotovat cenu nabídky a poptávky a mají povinnost za
standardních podmínek obchody uzavírat, pokud je jejich
kotace součástí nejlepší kotace.
Obchody, které nejsou kurzotvorné
5. Přímé obchody s bloky cenných papírů – jedná se o přímé
obchody mezi členy burzy. Tito členové přímý obchod
oznámí, ovšem nejsou vázáni na platný kurz a objem obchodu
není limitován.
V segmentu SPAD je nyní (jaro 2005) 8 titulů akcií. Dobře likvidní je
jen tento segment.
(Zdroj:Hospodářské noviny, 12. dubna 2005)
Část pro zájemce
SPAD, neboli Systém pro podporu akcií a dluhopisů, vytvořila burza
v roce 1998 pro nejlepší akcie. Generální ředitel BCPP, a. s. Petr
Koblic HN řekl, že pokud něco pražskou burzu v minulosti zachránilo,
byl to právě SPAD, který ukázal zahraničním investorům, že český trh
má dostatečnou likviditu. Zahraniční investoři systém hodnotí velmi
dobře. Např. Unipetrol má nyní pět „market makerů“ (pro udržení
cenného papíru ve SPAD jsou podle současných podmínek nutní tři).
Úkol k textu
Systém SPAD je založen na činnosti takzvaných tvůrců trhu, kteří
nabízení akcie k prodeji a ke koupi. Zkuste je vyjmenovat. V současné
době je jich 8.
Burza cenných papírů garantuje vypořádání na ní uzavřených obchodů
– nemůže se proto stát, že by někdo uzavřel smlouvu o koupi cenného
papíru a nezaplatí jej. Burza má k tomuto účelu vytvořený samostatný
garanční fond a uskutečněný obchod vypořádává Burzovní registr.
DRUHY BURZOVNÍCH OBCHODŮ
1. z časového hlediska
- promptní – v reálném čase (tento typ na BCP Praha
výrazně převažuje)
- termínované – uzavřena smlouva o budoucím prodeji za
předem dohodnutou cenu. Umožňují obchod s deriváty
cenných papírů,
2. z hlediska úmyslu
- skutečné – opravdu dojde k nákupu a prodeji cenného
papíru
- diferenční – spekulativní obchody s deriváty, kdy
prodávající a kupující k určenému datu smluvený prodej
neuskuteční, pouze ten, kdo špatně odhadl kurz, musí
obchodnímu partnerovi proplatit diferenci, cenový rozdíl (o
kolik by skutečným prodejem přišel).
Část pro zájemce
Na BCP Praha se uskutečňují obchody každý všední den (5 dní
v týdnu). Určitě nahlédněte na internetové stránky burzy na adrese
www.pse.cz.
Převod cenných papírů nematerializovaných se uskutečňuje ve
Středisku cenných papírů (SCP), kde jsou tyto cenné papíry uloženy
v paměti počítače.
Pro rychlou orientaci má každá burza cenných papírů svůj index – je
to denní průměr cen vybraných nejobchodovanějších cenných papírů.
Na BCP Praha je to index PX-50 (výběr 50 nejvýznamnějších emisí),
na New York Stock Exchange je to Dow Jonesův index, v Japonsku
Nikkei index, v Německu DAX(30 emisí c. p.)
Úkol k textu
Myslíte si, že se na burze obchoduje se všemi emitovanými cennými
papíry? Jestli ne, zdůvodněte svou zápornou odpověď.
Co vyčtete z grafu vývoje indexu?
MIMOBURZOVNÍ OBCHODY
RM-systém
Tato firma vznikla díky kupónové privatizace, která si vyžádala
vybudování rozsáhlé počítačové sítě po celé ČR. Společnost RMsystém pak tuto síť převzala a využila k mimoburzovním obchodům
s cennými papíry.
69
70
Systém obchodování je zde jiný než na burze – cenné papíry mají
každý den zveřejňované rozpětí kurzů, ve kterém se může konkrétní
cena pohybovat, a tato konkrétní cena je pak stanovena na základě
kontinuálního porovnání nabídky a poptávky v průběhu celého dne
(cenný papír můžete prodat či koupit za jinou cenu ráno a za jinou
odpoledne, ale vždy v rámci určitého intervalu). I zde se obchoduje
denně (5 dní v týdnu). Vzhledem k tomu, že při požadavku na nákup
cenného papíru musíte peníze skládat předem, je i zde malé riziko
nevypořádání obchodu. V roce 1999 získal RM-systém povolení KCP
(Komise pro cenné papíry) k obchodování přes internet.
Mimoburzovní obchody (OTC obchody, over the counter, „přes
přepážku“) se provádějí prostřednictvím brokerů nebo dealerů, kteří
spolu komunikují prostřednictvím telefonu nebo počítačových sítí.
Mimoburzovní obchody nejsou jištěny garančním fondem burzy a
nemají žádná omezení.
Jako OTC obchody se sjednává většina obchodů na peněžních trzí
Část pro zájemce
Určitě navštivte www.rmsystem.cz
Úkol k textu
Burzovní prostředí má spoustu vlastních specifických názvů, které na
první pohled s akciemi nemají moc společného. Zkuste hádat, co je to
„blue chips“ nebo co se děje na burze, když makléř prohlásí, že burza
má dnes býčí náladu, popřípadě medvědí náladu?
Shrnutí
Slovo spekulace obvykle vzbuzuje představu veksláků, jakési
„černoty“, kdy se vydělává na ostatních lidech. Slovo spekulovat však
je odvozeno z latinského speculari, což znamená vyzvídat či předvídat.
Schopnost předvídat, očekávat budoucí běh věcí je jedním ze znaků
inteligence. Morální stránka chování lidí nemá co dělat se samotným
aktem spekulace.
Spekulace tedy je, když se snažíme získat výhodu nad svým
protihráčem zákonnými prostředky tak, že si myslíme, že jsme v dané
oblasti lepší, máme lepší informace nebo prostě „nos“, jednáme na
základě vlastního úsudku.
Spekulace na burze je zcela zákonná a morální záležitost, kdy se
investor domnívá, že kurz daného cenného papíru je neudržitelný a
musí se v blízké budoucnosti změnit (vzrůst nebo klesnout). Snaží se
najít ten nejvhodnější okamžik koupě či prodeje s vidinou co
nejvyššího zisku. Říkáme, že investor má informační motiv.
Rozlišujeme dvě velké skupiny investorů:
1. investoři, kteří spekulují na vzestup cen – to jsou býci
2. investoři, kteří spekulují na pokles cen – to jsou
medvědi
Na závěr ještě zlaté pravidlo investování: vždycky musíme
hodnotit výnos, likviditu a bezpečnost. Neexistuje žádná
investice, která by byla nejlepší ve všech třech hlediscích.
Ledaže máte štěstí.
1) Charakterizujte burzu jako zvláštní formu trhu.
2) Proveďte stručné rozdělení burzy.
3) Jaké jsou základní funkce burzy?
4) Co jsou to indexy a jaké druhy indexů znáte?
5) Které druhy obchodování probíhají na burze?
6) Jaké druhy burzovních obchodů znáte?
7) Co jsou to mimoburzovní obchody?
Vyřešte zadání obsažená v testu č. 7 v učebních textech: Dudysová,
P., Ujec, J.: Testy z Finančích trhů. Ostrava, VŠP, a. s. 2005
Literatura
Hartlová, V.: Bankovnictví pro střední školy a pro veřejnost, 2004
Švarcová, J.: Ekonomika, teorie a praxe aktuálně a v souvislostech,
2002
Dědič, J.: Burza cenných papírů a komoditní burza, Prospektrum,
1992
2005
71
72
ZÁVĚR
Investování je činnost, která vám může přinést dvojí uspokojení.
Může vám přinést nejen peníze, ale taky seberealizaci a dobrý pocit
z duševní činnosti. Umožní vám na sobě pracovat, umožní vám osobní
růst. Můžete si zvyšovat své znalosti z různých oborů, investic a
kapitálových trhů, ekonomie, financí, účetnictví, daní, statistiky, ale
taky politiky, sociologie, psychologie, matematiky apod. Je na
každém, jak daleko je ochoten na této cestě dojít. Není to cesta
akademická, je to cesta praktická, lemovaná skutečnými a reálnými
výsledky. Výsledky vašich investic. To je na ní to nejkrásnější. Vše,
čeho chcete dosáhnout, máte ve svých rukou.
Každý člověk se má snažit o růst tělesný, duševní a spirituální.
Duševní růst je velmi těsně spjat se sebevzděláváním a s obecnou
duševní aktivitou. Pro mnoho lidí může právě investování být
činností, která jim přináší naplnění a uspokojení. Je to činnost
atraktivní, komplexní a stále se v ní dají objevovat nové a nové věci.
A pokud ještě přináší hmatatelné materiální výsledky, ovlivní to
pozitivně i další části vašeho života.
Aby člověk dosáhl materiálního bohatství, musí dosáhnout určitého
stupně vzdělání v oboru financí. Měl by se orientovat ve čtyřech
základních oborech. Účetnictví, investicích, kapitálových trzích a
právu. A možná na stejné úrovni stojí i angličtina.
Velmi prospěšné může být čtení knih investorských legend, jako jsou
například Benjamin Graham, Phil Fisher nebo Warren Buffet.
Jak píše Graham ve své autografii nazvané The Memoirs of the Dean
of Wall Street: „Everything I learned about investments was by
reading, meditation, and practical experience.“(Vše, co jsem se o
investování naučil, bylo čtením, meditacemi a praktickými
zkušenostmi.)
Pokud máte děti, měli byste je naučit, jak se starat o své finance, jak
investovat a jak být v dospělosti finančně nezávislý.
Finance a investice mají v sobě pro mladé lidi určitou přitažlivost.
Dávají jim pocit podnikavosti a inteligence. Mladí lidé by měli začít
investovat co nejdříve. Je totiž lepší chybovat jako mladý investor
s malými částkami, kdy napáchaná škoda je malá a je dost času poučit
se z chyb. Největší chybou je však neinvestovat vůbec.
Přejeme vám, ať se investování stane obohacující součástí vašeho
každodenního života!
Ing. Pavla Dudysová
doc. Ing. Jindřich Ujec, CSc.
73
74
LITERATURA A JINÉ STUDIJNÍ ZDROJE
Jílek, J. Finanční trhy. Praha, Grada Publishing 1997
Kohout P.,: Investiční strategie pro třetí tisíciletí. Praha, Grada
Publishing, Praha 2003
D. Švarcová, J.: Ekonomie, teorie a praxe aktuálně a v souvislostech,
Zlín, 2002
Koděra, J.: Devizové obchody, Praha, Bankovní institut, a, s. 1998
Dudek, J.: Měnová politika. Karviná, SU OPF 1996
Hartlová, V.: Bankovnictví pro střední školy a pro veřejnost, Praha,
Fortuna, 2004
Dědič, J.: Burza cenných papírů a komoditní burza. Praha,
Prospektum 1992
2005
Umění investovat: Komise pro cenné papíry – brožura pro investory,
Praha 2004
www.finexpert.cz
www.fondmarket.cz
www.mesec.cz
www.penize.cz
www.4ex.cz
75
POZNÁMKY

[TADY KLEPNĚTE A NAPIŠTE JMÉNO AUTORA]

Transkript

Podobné dokumenty

Krátké představení společnosti Accredio