LISTY Z AURA – PONTU 1/2014

LISTY
Z AURA – PONTU
1/2014
1
Obsah:
V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3
Ko n t ak t y.........................................................................................................................…......4
Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5
Markéta Bidlasová
Gombár/Tučková
Šubrtová/Glaser
Radokovské ozvěny – české texty oceněné v soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2013
S.D.Ch.
Zdeněk Palusga
Peter Pavlac
Petr Michálek
Jiří Suchý z Tábora
No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................9
Anglicky psaná dramatika
Barlow - Dominik
Thiessen - Hančilová
Německy psaná dramatika
Rinke - Michňová
Stein(ová) - Štulcová
A další...
Muchinová - Magdová
Gavran - Karoch
Logan – Sloupová
Shanley -Sloupová
Hübner - Kotrouš
Gavran - Otčenášek
Grekov/Muravickij - Krejčová
Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................14
Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......14
Anglicky psaná dramatika
D.C. Jackson
Ridley
Buffini(ová)
Quilter
Ruhl(ová)
Eno
Wallace(ová)
Swale(ová)
Wright
Riml(ová)
Peet(ová)
Macmillan
Německy psaná dramatika
Kaiser
Mitterer
Lenz
Camus/Steckel
Widmer
Freund
Schrettle
Bohnet/Alexy
Engler
Pinkus
A další...
Prins/Koch (Holandsko)
Guillou/Lampela (Finsko)
Houtapples (Holandsko)
2
Váže ní a milí přátel é,
připravili jsme pro Vás jarní čtení - další Listy z Aura-Pontu s nabídkou aktuálních textů za
poslední období.
Kromě tuzemských novinek a nových překladů naleznete v nabídce i zatím nepřeložené
novinky zejména anglosaské a německojazyčné oblasti, ale i z jiných zemí.
Aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našem webu (www.aura-pont.cz),
včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o dalším dění v naší agentuře. Máte-li
zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je zašleme elektronicky či poštou. Jejich
obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti dramaturga, kde je k dispozici úplný
přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o více než 4000 textech původních
českých a slovenských her, překladů i textů zahraničních autorů v originále, aktualizace
databáze probíhá průběžně.
Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami:
na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů,
rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora,
vystavíme provozovací smlouvu.
Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané):
obstaráme,
v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční
agenturou,
dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů,
nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady.
Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení
práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa:
vlámské části Belgie,
Bulharska,
Holandska,
Chorvatska,
Maďarska,
Německa,
Polska,
Rakouska,
Rumunska,
Ruska,
Skandinávie a Pobaltí
Slovinska,
Srbska,
Švýcarska,
USA,
Velká Británie a Irska
a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní
monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami).
Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit.
Vždy Vám alespoň poradíme.
Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné
jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně.
Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám
můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby.
Těšíme se na Vaše reakce.
Jitka Sloupová, Michal Kotrouš
3
Kontakty
VEDENÍ AGENTURY:
Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected]
DIVADELNÍ ODDĚLENÍ:
Petra Marková, vedoucí – tel.: 251 553 994, [email protected]
Texty a agentáž
Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected]
Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected]
Zahraniční práva
Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected]
FINANČNÍ ODDĚLENÍ:
Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected]
Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected]
Jana Šimková – tel.: 251 554 084, [email protected]
PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ:
Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected]
Markéta Mayerová – tel.: 251 553 993, [email protected]
SEKRETARIÁT:
Lucie Štěpánová – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected]
Najdete nás na adrese:
Veslařský ostrov 62
147 00 Praha 4 - Podolí
tel. ústředna: 251 554 938
fax: 251 550 207
e-mail: [email protected]
www.aura-pont.cz
4
Česká a slovenská dramatika
Markéta Bidlasová
HER MASTER´S VOICE
2 m, 3 ž
Napínavá vztahová detektivka. Kdo má vše a chce ještě víc, může najít co nečekal a ztratit co
nechtěl.
Běžný pár: On pracuje, ona je na mateřské. Vždy je vyděláno, vždy je uklizeno.
Extrémní pár: On dělá něco, po čem je lepší nepátrat, ona manipuluje vším kromě sebe, protože
sebe pod kontrolou nemá vůbec. Náhodná srážka dvou odlišných žen spustí nezadržitelný sled
událostí.
Příběhem o hledání, o ženské poníženosti i povýšenosti, o vztahových rolích, které milujeme i
když nás škrtí a vedou směrem, který se nám vůbec nelíbí. Jsou tyrani a agresoři potřeba? A
pokud je nemáme, musíme si je vytvářet? Jak se to asi dělá… A jak to nedělat? Kdo je vůbec
oběť a kdo trýznitel? Kdo je kdo a kudy z toho ven?
Hlavní hrdinka uvízlá na mělčině každodenního života ženy v domácnosti odhaluje skrz příběh
cizích lidí sílu destruktivní závislosti, sílu ženských zbraní. Nedívá se ale vlastně do zrcadla a
neobjevuje své vlastní chutě? Jednou začatá vzrušující hra s ohněm se však nezháší tak
snadno, jak si myslela a má své reálné následky…
Jedním z důležitých motivů hry je drogová závislost, v tomto případě na uklidňujících lécích,
tedy na něčem, co je zpočátku nejen nenápadné, ale hlavně společensky absolutně přijatelné.
Ukazuje se zde, jak z malých a neřešených nespokojeností, z malé potlačené touhy mohou
vzniknout velké problémy s dalekosáhlými následky, jak snadné je nastoupit na kolotoč
destrukce, a jak nesnadné a drahé je z něj seskočit.
Světová premiéra hry proběhla v Divadle Komedie / Company v březnu 2014.
Olga Šubrtová, Martin Glaser
BLACKOUT
6 m, 3 ž
Dalším (sedmým) autorským textem tvůrčí dvojice psaným na tělo souboru Jihočeského divadla
je „groteskní thiller“, jenž vyvolá smích i mrazení v zádech.
Tahle situace už byla na spadnutí a může kdykoli nastat. Vypne proud. Nadlouho. Všechny
technické vymoženosti, které bereme jako automaticky dostupné a na nichž jsme závislí,
zkolabují. Nepůjde topení, voda, ve městech se začnou hromadit odpadky, policie i zdravotní
péče přestane fungovat. A zkuste si to představit v předvánočním čase. Možná by vás touha se
zahřát a uvařit si něco k jídlu stejně jako naše hrdiny dohnala k nedobrovolné výpravě na
opuštěnou chatu do lesů. A třeba by i k vám dorazili nezvaní hosté se stejným přáním – přežít.
Přežít ať to stojí, co to stojí… A třeba i na úkor někoho jiného!
Světová premiéra ostré grotesky proběhla v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích v
lednu 2014 v režii M. Glasera.
Kateřina Tučková – Dodo Gombár
ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ
20 m, 16 ž, možnost zdvojování rolí
drama o ženách, které „bohovaly“
Dnes už proslulý román Kateřiny Tučkové se dočkal dramatizace, jež vznikla pro inscenaci
Městského divadla Zlín (prem. 1.3.2014) – pro divadlo regionu, v němž se román odehrává. Síla
příběhu a obliba románu však dává prostor k uvedení i dalším českým (i slovenským) scénám.
Region Moravské Kopanice na pomezí Česka a Slovenska má svá dramatická tajemství.
5
Doposud si v něm lidé uchovávají osobitý životní styl, který se vůbec nepodobá městskému.
Román Kateřiny Tučkové upozornil na pozoruhodné ženy, o nichž se hovořilo pomalu už snad
jen mezi pamětníky a historiky, na ženy schopné léčit, ale i uřknout a proklít, ženy spjaté co
nejtěsněji s přírodou a pozoruhodnou magií, která má své kořeny v hlubokém dávnověku.
Vpravil nás do dramatického příběhu, v němž se do odhalování minulosti žen, kterým se říkalo
Bohyně, vrhá s největší posedlostí neteř jedné z nich, Dora Idesová. Čím více se dozvídá Dora
Idesová o minulosti těchto žen, jako by se dozvídala více o sobě samé.
Radokovské ozvěny – české texty oceněné v soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2013
S.d.Ch
DUCHOVNÍ SMRT V BENÁTKÁCH
2 m (dalších 9 postav převážně mužských, dva motýli, jeden lev)
dramatická mortalita jako podobenství o zániku maskulinity
Benátský Baronet, jehož denní náplní je uskutečňování všemožných excesů a charakteristickým
jazykovým projevem spílání městu ztělesňujícímu morbiditu urbanismu – rodným Benátkám,
zatouží zažít vlastní smrt. Lokajem Lubomírem přivolaný oboupohlavní Smrt/ka ho však
upozorní, že smrt nelze bohužel reflektovat, a proto doporučí Baronetovi pouhou smrt duchovní.
Tu mu zprostředkuje ředitel Brněnského národního divadla bratří Mrštíků a provedou Anděl
duchovní smrti a Ďábel bez přívlastku. Ukáže se ovšem, že duchovní smrt se v praxi podobá
fyzickému ochrnutí, z něhož může být vysvobozen pouze dotykem dvou bytostí, jimž se však
bude poté podobat. Baronet po delším vnitřním boji nakonec tyto dvě postavy – Kašpara a Ženu
- přivolá a stane se něčím mezi tím: směšným opěvatelem Benátek a podváděným otcem
rodiny, trpícím pod pantoflem.
Vítězný text anonymní soutěže o Cenu Alfréda Radoka je dílem vítěze loňské soutěže.
Znovu se jedná o dílko svrchované fantazie, jazykové virtuozity a neotřelých aluzí, původně
určené pro loutky.
Peter Pavlac (Slovensko)
EINSTEINOVA ŽENA
3 m, 1 ž
Historií inspirovaná hra se točí kolem skutečné události: v květnu 1933, před definitivním
odchodem před Hitlerem do Ameriky, navštívil po letech poprvé a vlastně naposledy Albert
Einstein v Curychu svoji původní rodinu. Uposlechne volání o pomoc své bývalé ženy Milevy a
setká se s oběma syny: Hansem-Albertem, jenž se potýká s hmotnou nouzí, která mu brání
dokončit studia techniky, a Eduardem, který se v internaci v sanatoriu Burghölzl propadá do
schizofrenie. V několika setkáních kulminuje – a k jisté katarzi směřuje – dlouhé napětí, v němž
jejich vztahy uvízly poté, co Einstein rodinu opustil pro jinou ženu. V zajímavém tvaru, jenž
zkoumá téma „rodinných konstelací“ i souvislostí s Einsteinovou teorií prostřednictvím divadla a
hudby (nejen Einstein, ale i Eduard muzicírovali), se čtyři herci pokoušejí o rekonstrukci
události, která se odráží v korespondenci postav, ale hlavně o jejich interpretaci a pochopení.
Hra získala 2.cenu v anonymní soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2013.
Zdeněk Palusga
TAXIS
12 m, 3 ž (možnost zdvojování mužských rolí)
Jejím hrdinou je dodnes nejstarší vítěz Velké pardubické, amatér Vladimír Hejmovský. V roce
1951 senzačním způsobem vyhrál tuto slavnou steeple-chase, aby se za ním o pouhý rok
později zavřely vody stalinské represe. Jeho životní triumf se stal fatální „chybou“, jíž upozornil
na svoji existenci. Ve skutečnosti se totiž jmenoval Vladimír Alexandrovič Gejmovskij a svou
6
kariéru u koní zahájil jako carský kadet a později důstojník. Koně (a pak také trochu ženy) byly
jeho největší životní láskou, držely ho při životě i v nejšílenějších dobách dvacátého století – za
první světové války, ve víru války občanské, v emigraci, při nových začátcích v masarykovském
Československu i za protektorátu. Když je nakonec jako kádrově nespolehlivý element
komunistickým velením armády penzionován, jeho osud zpečetí, to co bylo vyvrcholením jeho
životní trenérské a jezdecké dráhy při památném dostihu.
Hra v krátkých hutných výstupech mapuje osud koňmi uhranutého, ale veskrze slušného
člověka, jemuž vedle dějin komplikovalo život jen jeho prekérní postavení mezi dvěma ženami.
Hra získala 3. cenu v anonymní soutěži o Cenu Alfréda Radoka 2013.
Jiří Suchý z Tábora
ŘEČIŠTĚ
1 m, 1 ž
komedie s tragickým vyústěním
Paní A byla slavnou prvorepublikovou herečkou. Život prožila jako jeden veliký večírek a
řemeslem hereckým je bytostně prorostlá, jako staletý dub svými kořeny zbrázdil půdu hluboko
pod sebou. A stejně tak zbrázděná je dnes i její tvář. Tam se vryly všechny její lásky, umělecké
pochybnosti, úspěchy i žal. Její hluboké vrásky vypráví nekončící smích zakouřených kaváren a
mapuje vyschlá koryta hereckých slz. Stejně jako většina jejích kolegů se nedokázala smířit s
tím, že její vlast, její rozesmátou přítomnost, špinavými nehty drásá Němec. Bojovala divadlem
a slovem, dokud nemusela utéct.
Teď je schovaná na půdě vesnického statku, kde před mnoha lety zanechala svého syna.
Otvorem v podlaze se za ní může dostat jen její vnuk, mladý Jan, který si sotva všímá svých
prvních vousů, a i když se raduje ze všech jednoduchostí, které mu přijdou na mysl, ví, co je
bolest. Bůh mu nadělil duši dítěte. Je zaostalý.
Už výchozí situace hry je sama o sobě vyhrocená – střet lidských hodnot v podkroví za neustálé
přítomnosti smrti.
Hra získala Zvláštní cenu Českého rozhlasu v rámci anonymní soutěže o Cenu Alfréda Radoka
2013.
Petr Michálek
FERDA
2 m, 1 ž
groteska
Smaží se kapr a v domácnosti bývalého hokejisty, nyní invalidního důchodce Jindry se schyluje
k návratu ztraceného syna. Ale nejsou Vánoce a s tím návratem je to také složitější. Filip
překvapí svou matku při přípravě večeře (tradičního kapra, v rodině vždy přezdívaného Ferda),
jíž chce oslavit drobné životního vítězství: získala pronájem, takže může začít provozovat svůj
kosmetický „salon“. Ukáže se, že Filip k oslavě není naladěný: jeho hokejistická kariéra je
minulostí a jeho rodiče už rozprodali celý svůj majetek, aby mu pomohli splatit jeho dluhy „z
podnikání“. A Filip se u nich zastavil jen proto, aby se pokusil zachránit ze spárů gangu
vymahačů. Ví totiž, že jeho otec umírá a po jeho smrti je splatná pojistka na milion korun, v níž
on sám figuruje jako „obmyšlená osoba“. Vymahači ovšem nechtějí tak dlouho čekat. A Filip
matce předloží návrh, aby otcovo utrpení „zkrátila“ ihned speciální tabletkou. Zatímco probíhá
vzrušený hovor mezi ním a zděšenou, ale stále kvoční láskou k synovi zaslepenou ženou, otec
– ukáže se, že je slepý – se vrací domů s další potěšitelnou zprávou: byl totiž jako někdejší
místní celebrita (i on byl kdysi hokejistou) právě zvolen starostou. Zatímco Filip s matkou
manipulují s tabletkou a hrnky s kávou, otec hýří plány na změny na magistrátu a vyčiňuje
Filipovi, že mu zatajil, že přestal s klubem trénovat. Konflikt mezi patriarchálně zatvrzelým
otcem a zakomplexovaným nezvedeným synem vrcholí, když Filip otci vmete, že jeho budoucí
náměstek je hlava zdejšího gangu a taky že na rakovinu skutečně umírá. V zápalu hádky už
nikdo neví, ve kterém šálku osudná tableta je. Ukáže se ovšem, že otec pravdu o svém stavu
7
zná – a navíc prý pojistku přepsal na „mládežnickej hokej“. I to je však jen jeho další vtip. Jenže,
když se k němu přizná, je pozdě, po požití pilulky umírá zoufalá matka a Filipovi, na kterého
vymahači čekají před domem, nezbývá než použít revolver – proti sobě.
Černá groteska ze současnosti je jedním z finalových textů anonymní soutěže o Cenu Alfréda
Radoka 2013.
8
Nové překlady
Anglicky psaná dramatika
Patrick Barlow (Velká Británie)
NEJVĚTŠÍ PŘÍBĚH VŠECH DOB (GREATEST STORY EVER TOLD)
z angličtiny přeložil Pavel Dominik
2m
revuální komedie
Po úspěšné autorově revue Mesiáš, věnované osobě Ježíše, se opět ocitneme na počátku
našeho letopočtu. Velcí komediografové našeho věku Norbert a Robert se vracejí, aby vám
odvyprávěli další z velkolepých příběhů. Tentokrát si troufli na ten nejvelkolepější. Proč se Ježíš
jmenuje Ježíš? Na čem si pochutnával Jan Křtitel? A jak se ovládá taková římská veslice?
Stejně jako Mesiáše uvedlo tuto hru divadlo Na Hraně v divadle Kampa v režii Šimona
Dominika, česká premiéra se uskutečnila v dubnu 2014.
John Patrick Shanley (USA)
POBLÍŽ MULLINGARU (OUTSIDE MULLINGAR)
z angličtiny přeložila Jitka Sloupová
2 m, 2 ž
romantická komedie
Anthony Reilly (42) léta pečuje o rodinnou farmu v irském vnitrozemí. Jeho otec Tony připouští,
že Anthony je dobrý hospodář, ale zároveň nepřestává tvrdit, že jeho syn s půdou nikdy
nesrostl. A protože se také dosud neoženil a Tony chce, aby farma zůstala v rodině i po synově
smrti, zamýšlí ji raději předat Anthonyho americkému bratranci.
Myšlenky na poslední věci Tonyho napadají zákonitě: právě se se synem vrátili z pohřbu
majitele sousední farmy a jeho vdova Aoife s dcerou Rosemary je poctili svou návštěvou. A
Tony pro ně má návrh. Aby mohl farmu Američanovi prodat a Anthonyho podíl vyplatit,
potřebuje vykoupit zpět pruh pozemku pod svou příjezdovou cestou, kterou kdysi sousedovi
prodal. Jenže jak se ukáže, ten tento pozemek dál daroval tehdy malé Rosemary jako
kompenzaci za drobné příkoří, které utrpěla od pubertálního Anthonyho. Rosemary se svého
kousku země odmítá vzdát. Nejen to. Spolu se svou matkou nakonec s nezvyklou energií zvrátí
Anthonyho úmysly, a ten farmu přece jen převede na syna.
Uplyne rok, kdy krátce za sebou zemřou jak Tony tak Rosemaryna matka Aoife. Rosemary i
Anthony každý sám dál obstarávají svůj dobytek a vídají se jen zdálky nebo v kostele. Z letmých
setkání pochopíme, že Rosemary vlastně od dětství Anthonyho miluje. Tento podivín se však
jakýmkoli myšlenkám na manželství brání s poukazem na svůj dávný ztroskotavší vztah s jistou
Fionou. Až tři roky po pohřbu Rosemaryna otce dojde k rozuzlení: Anthony je přistižen u
Rosemaryiných dveří s detektorem kovů, se kterým už měsíce obchází okolí (ztratil totiž zlatý
prsten, kterým chtěl Rosemary požádat o ruku a uviděl v tom další znamení, že manželství mu
není souzeno). Rosemary ho nehodlá pustit domů a nad lahvovým Guinessem z něho nakonec
přece jen vypáčí všechna jeho tajemství. I prsten se najde.
Romantická komedie ze současného Irska, jež ovšem stále obývají hrdinové bájného
divadelního Irska J.M. Synga, Eugena O´Neilla a Martina McDonagha, je podle newyorské
kritiky po hře Pochyby (Cena TONY i Pulitzerova cena 2005, uvedlo pražské ND) Shanleyho
zatím nejlepší hrou. Světovou premiéru uvedl Manhattan Theater Club v broadwayském Samuel
J. Friedman Theater 23.1.2014.
9
Vern Thiessen (USA)
LENINOVI BALZAMOVAČI (LENIN´S EMBALMERS)
z angličtiny přeložila Barbora Hančilová
7 m, 1 ž (většina herců hraje více postav)
Americký autor s rusko-ukrajinskými kořeny ve své hře z roku 2010 představuje prudce
groteskní tanec, jehož námětem je osud Leninových balzamovačů, Borislava Zbarského a
Vladimíra Vorobjova. Stalinův nápad zajistit Leninovi, jako ikoně nového režimu, věčný život v
mauzoleu, spustí nezadržitelný mechanismus: Zbarskij a Vorobjov jsou angažováni Stalinovým
pohůnkem Krasinem, aby úkol realizovali. Díky Vorobjovově genialitě a Zbarského
manažerským schopnostem projde Leninova mrtvola procesem chemické revitalizace a
balzamování, který je tak úspěšný, že nemá v moderní historii obdoby. Oběma mužům tento
úspěch (ač jsou jako Židé neustále podezíráni ze sympatií k Stalinovu soku Trockému) přinese
nečekanou kariéru: Zbarskému v oblasti politické, Vorobjovovi akademické.
Pýcha ovšem předchází pád. Vorobjovův urážlivý trapas, kterého se dopustí v alkoholickém
oparu, rozlítí Stalina a osud obou mužů (Trockij byl právě v Mexiku zavražděn) je zpečetěn.
Vorobjov se zastřelí při zatýkání a Zbarskij skončí v gulagu. Hra má až dryáčnicky divadelní
formu, v níž nechybí demonstrace balzamování Leninovy anatomie ani dobové vtipy, které s
oblibou vypráví periodicky zmrtvýchvstávající Lenin. Hra má i tři ženské postavy, které hraje
jediná herečka: Naďa 1 je Krupská, Naďa 2 Zbarského mondénní manželka a Naďa 3
ctižádostivá Vorobjovova asistentka.
John Logan (USA)
ČERVENÁ (RED)
z angličtiny přeložila Jitka Sloupová
2m
Hrdinou nové hry, která již dostala cenu TONY za rok 2010 pro nejlepší hru na Broadwayi, je
slavný americký malíř Mark Rothko (1903-1970), jeden z čelných představitelů abstraktního
expresionismu. V roce 1958 získal Rothko významnou zakázku: svými malbami měl vyzdobit
novou budovu Joseph Seagram and Sons na Park Avenue, kterou navrhli Mies van der Rohe a
Philip Johnson, jeho plátna měla viset v její restauraci Four Seasons.
Loganova hra v podstatě sleduje průběh této legendární zakázky. Po jejím získání si Rothko
najme asistenta Kena, začínajícího malíře (mezi 20 a 30), který je zprvu svázán obdivem
k tomuto živoucímu velikánovi. Rothka jeho nesmělost irituje a provokuje, jedná s ním jako
s nedovtipným žákem, časem se však Ken začne otevírat a osmělovat. Jejich dialogy se stávají
posléze diskusí o všech myslitelných aspektech umění a jeho role v moderním světě, a přitom
stále více osvětlují i životy protagonistů: Ten Kenův poznamenala tragická událost v dětství,
Rothkovi zase jeho úspěch přináší stále větší pochybnosti – a skrývané deprese. Umění však
má i moc oba muže sbližovat – vrcholem hry je němá scéna, při níž oba muži v téměř baletní
choreografii (dělají to často) nanášejí na celé obrovské plátno základní barvu. Ve stálé
konfrontaci s tímto titánem Ken lidsky dozrává: nakonec je to právě on, kdo Rothkovi ozřejmí
nesmyslnost celé zakázky a malíř se rozhodne od ní ustoupit a obrovskou zálohu stavitelům
Seagram Building vrátit. Rothko se za tuto službu Kenovi odvděčí podivným způsobem – Kena
propustí. Teprve, když Ken přiměje svého Mistra k vysvětlení, pochopíme spolu s ním, že
Rothko mu se svobodou dal šanci stát se sebou samým.
John Logan (1961) je americký scénárista, dramatik a filmový producent. Podílel se mj. na
scénářích velkofilmů Gladiátor, Letec a Poslední samuraj (u posledních dvou byl hlavním
scénáristou). Česká premiéra proběhla v Divadle v Řeznické v prosinci 2013
10
Německy psaná dramatika
Moritz Rinke (Německo)
MILUJEME - NEVÍME (WIR LIEBEN UND WISSEN NICHTS)
z němčiny přeložila Iva Michňová
2 m, 2 ž
Dva páry, třicátníci, se setkají při výměně bytu. Hana musí na nějaký čas do Curychu, aby vedla
zenový kurs pro přetížené manažery. Její přítel Sebastian má jet s ní. Předtím se však do jejich
bytu nastěhuje informatik Roman, který má od zaměstnavatele za úkol pozorovat z jejich bytu
satelit na oběžné dráze. Že byl propuštěn z práce, o tom zatím neví – to ví pouze jeho žena
Magdalena, ale mlčí.
Romanova nevědomost je ovšem pouze jedním z bodů konfliktu, který autor nechává láskyplně
i nemilosrdně kroužit kolem postav. Zahloubanému kunsthistorikovi Sebastianovi změna situace
svědčí: studuje „šlechetné společnosti“ a naráží na nátlak moderního mobilního světa, v němž je
sice pomocí PIN kódů a hesel přístup k různým informacím, jenom ne k sobě samému.
V Romanovi, zarytém fanatikovi techniky a výkonnosti, okamžitě rozpoznává svého nepřítele.
Současně nachází Hana, ne bez důvodu, zalíbení v Romanových znalostech a praktičnosti. A
naopak Magdalena je téměř magicky přitahována Sebastianovou neukotveností a melancholií.
Do té doby bublající vztahové krize rázem vybuchnou a eskalují v boj kultur, dokud dokonce
nezazní výstřel z pistole...
Skvěle vystavěná a napínavá hra byla uvedena ve frankfurtském divadle Schauspiel v režii
Olivera Reeseho v prosinci 2012.
Ute Stein(ová) (Německo)
OPOŽDĚNÝ DÁREK (EIN SPÄTES GESCHENK)
z němčiny přeložila Magdalena Štulcová
2 m, 3 ž
komedie
V noci v hotelovém apartmá: stárnoucí slavný dirigent Max Leonhardt je překvapivě
konfrontován se svou bývalou láskou z mládí Karin – dozví se, že otěhotněla, než ji před 28 lety
opustil. Takže mladá koncertní hvězda Charlotta, kterou také málem svedl, je jeho dcera, noční
schůzka byla jenom past nastražená matkou a dcerou.
Když už si Max na tento fakt zvykne a chce si Karin, jež mezitím ovdověla, vzít, vynoří se
zničehonic mladá rumunská pěvkyně Irina a tvrdí, že s Maxem čeká dítě. Přestože se nakonec
ukáže, že je to lež, Karin pochopí, že snubní prsten záletníka nezmění a že jejich dva odlišné
světy nejdou spojit...
Lutz Hübner (Německo)
ÚČA MUSÍ PRYČ! (FRAU MÜLLER MUSS WEG)
z němčiny přeložil Michal Kotrouš
2 m, 4 ž
pedagická hořkoostrá komedie
Hra se odehrává na podzim ve 4. třídě základní školy, kde se sešlo pět rodičů dětí a očekávají
jejich třídní učitelku.
Emoce vřou, v prvním pololetí se známky dětí rapidně zhoršily, atmosféra ve třídě je špatná,
navíc čekají děti v pololetí přestupové zkoušky na víceletá gymnázia a vyšší školy. Kdo za to
nese zodpovědnost? Samozřejmě učitelka! A proto je nutné ji ihned odvolat. Pět rodičů je pět
rozdílných charakterů - zatrpklý nezaměstnaný, který je neustále za zadkem své dceři,
ambiciózní ranařka, nerozhodná intelektuálka a manželský pár ve své krizi, navíc vykořeněný
přestěhováním do místa školy kvůli práci.
11
Učitelka však nedává svoji kůži zadarmo - nastaví rodičům zrcadlo a ukazuje se, že jejich děti
jsou různým způsobem problémové a zdrojem nepokojů ve třídě. Rodiče jsou však ješitní, a tak
učitelku urazí a ta dotčena odchází. Ve třídě zanechává v rozčílení svou tašku, kde - jak se
ukáže - je napsáno průběžné hodnocení. Děti mají navržené výborné známky! Jak je to možné?
Proč nás učitelka blafuje, že jsou žáci strašní? Čtveřice rodičů se vydává hledat učitelku, aby si
ji usmířili - dva zůstávají ve třídě. Ukáže se, že mezi nimi proběhl dříve románek a on by u něj
rád zůstal, nikoliv však ona.
Najednou všichni otočí a sypou si před učitelkou popel na hlavu - děti mají přece dobré známky
a cílem je dostat je přes přestupové zkoušky. Odhlasují si tedy, že učitelce plně důvěřují. Vše
ale dopadne překvapivě jinak a rodiče jsou na konec tam, kde na začátku...
Není moc dynamických komedií s překvapivými dějovými zvraty a brilantním slovním humorem,
jež se týkají problému, který znají snad všichni rodiče, totiž základní školy. Autor má dar
odposlechnout reálné konflikty a zpracovat je do komických situací, odlišných typových
charakterů a vtipně úderných replik, kde se rodiče navzájem rozhodně nešetří.
Aktuální hořká komedie upomínající volně svými motivy např. na úspěšnou komorní černou
komedii Bůh masakru Yasminy Rezy měla premiéru v lednu 2010 v Staatsschauspiel Dresden,
od té doby se dočkala jenom v Německu desítek inscenací - doslova hit posledních let se z ní
stal především na severu Německa, svým ožehavým tématem učitelé/žáci/rodiče a svojí formou
dynamické komedie již míří i do ostatních evropských zemí - na jaře 2014 začala vznikat i
filmová verze. České premiéry se dočká v červnu 2014 v divadle Palace v podání divadla Verze.
A další...
Olja Muchinová (Rusko)
OLIMPIA
z ruštiny přeložila Marcela Magdová
4 m, 5 ž
ironický průvodce moderní ruskou historií
„Olimpia je jako všechny Muchinové hry svižná, ironická a tak trochu bláznivá,“ říká herec a
režisér Jevgenij Ciganov, který přichystal v listopadu 2013 v moskevském Divadle Petra
Fomenka její světovou premiéru. Olja Muchinová se v ní ovšem po letech odmlky vrací také ke
svým základním autorským motivům lásce, rodnému městu Moskva a především k lyricko sentimentálnímu tónu.
Vypráví příběh hlavního hrdiny Aljoši Stečkina, syna sovětského olympionika, od jeho narození
na konci 70. let do současných dnů. Jeho osud přímo či nepřímo ovlivňuje politické a
společenské dění postupně rozpadající se země. Aljoša se chce stát po vzoru otce slavným
běžkařem, nastupuje trénink na sovětské elitní škole určené budoucím olympijským
šampiónům, potkává baletku Larisu Tokarevovou, dceru generála Tokareva, bývalého velitele
vojsk v Afghanistánu, do které se zamiluje. Ideální svět sovětských zítřků končí na barikádách a
střelbou u Bílého domu. Jelcinova éra otevírá zemi zahraničním trendům. Začínají divoká 90.
léta, jeden velký nekončící večírek. Aljoša s Larisou sviští Moskvou na skatech, vymetají kluby a
experimentují s prvními drogami. Nakonec se rozcházejí, ovšem zbavit se vztahu není tak
složité, jako zbavit se závislosti. Díky duchovnímu očištění babičky Věry Ivanovny se Aljoša
vrací ke sportu. Na svahu potkává mladou snowboardistku Alenku, s níž společně zamíří na
olympiádu, Alenka tam vybojuje všechny zlaté medaile. Pohádka pohádek, jak uvádí autorka
podtitul hry, je zásadní zpovědí jedné sovětské generace s kapkou nostalgie a pořádnou dávkou
retro hudby, která je v textu přímo předepsána.
První hry s obrázky, které autorka (1970) ke svým textům tradičně připojuje, byly publikovány v
časopise Současná dramatika. Skutečnou senzaci vyvolala až její v pořadí čtvrtá hra Táňa –
Táňa (český překlad Leoš Suchařípa), která byla poprvé uvedena formou scénického čtení na
festivalu mladých dramatiků Ljubimovka v roce 1995. O rok později ji inscenovala moskevská
12
studiová scéna Petra Fomenka, inscenace získala široký ohlas u odborné veřejnosti. V Americe
dokonce začali Muchinovou přezdívat jako „Nový Čechov“. Hra byla přeložena do několika
světových jazyků a uvedena na různých evropských scénách. V roce 1996 dokončila hru You,
jejíž premiéra proběhla v režii Jevgenije Kamenkoviče opět ve studiu Petra Fomenka (český
překlad Vlasta Smoláková). Po raketovém startu se na několik let odmlčela, založila rodinu a
snila o svém scénáristickém debutu ve světě filmu. Po rozvodu se vrátila hrou Letí (překlad
Bubníková/Maliti) k psaní pro divadlo, hru nakonec uvedla ve vlastní režii, což jak sama říká, jí
sebralo poslední ideály a opět na několik let přestala psát. Její zatím poslední hra Olimpia
vznikla na objednávku Divadla Petra Fomenka, které ji uvedlo v listopadu 2013.
Miro Gavran (Chorvatsko)
LOUTKA (LUTKA)
z chorvatštiny přeložil Jaroslav Geraskov Otčenášek
1 m, 1 ž
Lehce futuristické drama líčící pokus o únik z vlastní nepříliš optimistické reality zhrouceného
vztahu hlavního hrdiny Marka do světa techniky. Místo bývalé milenky, se kterou se nerozešel v
dobrém si Marko pořídí poslední výkřik techniky - ženu-robota, navíc ještě ve zkušebním
provozu. Loutka se chová zcela ideálně a zahrnuje Marka péčí a sexem, ale nakonec je Marko
přesycen a uvědomuje si, že svou bývalou přítelkyní stále miluje a vadí mu nemožnost
skutečného života s robotem-loutkou. Na konci zkušebního období mu loutka-Stela podá velmi
kritickou zprávu o jeho skutečném chování vůči ženám. Marko patrně leccos pochopí a zavolá
bývalé přítelkyni s tím, že by chtěl vztah obnovit.
Miro Gavran (Chorvatsko)
HLEDÁ SE NOVÝ MANŽEL (WANTED – A NEW HUSBAND)
z chorvatštiny přeložil František Karoch
2 m, 1 ž
komedie z obýváku
Hra z roku 1995, poprvé uvedená v roce 1997 v Epilogue Theatre v Záhřebu. Jde o komedii o
padesátileté vdově, která by se po deseti letech osamělého života zase ráda provdala. Má dva
nápadníky: souseda a jeho kamaráda, amatérského herce. Ten, v zápalu boje o její ruku,
rozehraje role čtyř postav, představuje se jako opilec, venkovan, sportovní trenér a diplomat.
Vdova zabere na diplomata – soused se rozhodne kontrovat a představí se překvapené vdově
jako plastický chirurg...
Hra již byla přeložena kromě češtiny do řady dalších jazyků.
German Grekov, Jurij Muravickij (Rusko)
JULIE A NATAŠA (Невероятные приключения Юли и Наташи)
z ruštiny přeložila Naděžda Krejčová
2 m, 3 ž (+ 5 epizodních postav, možnost zdvojení)
Současná tragikomedie na faustovské téma o dvou mladých dívkách, které touží po světské
slávě a bohatství tak silně, že jsou ochotny za úspěch prodat duši ďáblu. Hra nabízí nejen
spoustu komických situací, ale má také morální přesah, děj je plný zvratů a konec překvapí.
Text divadelní hry, v němž se na jedné straně objevují silné vulgarismy a na straně druhé zazní
Prokofjevova opera, byl oceněn na mezinárodní soutěži Euroazie. Inscenace jsou k vidění
napříč Ruskem.
Česká premiéra proběhne v Komorní scéně Aréna v Ostravě v květnu 2014.
13
HRY, JEŽ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY
Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva k profesionálnímu uvedení jen za
tantiémy (%).
Autor
Lukas Bärfuss
Alan Bennett
Michael Frayn
Michael Frayn
Neil LaBute
Martin McDonagh
Martin McDonagh
Martin McDonagh
Penelope Skinner
Esther Vilar
Stefan Vögel
B. Zandt, J. Milmore
Titul
Dvacet tisíc stránek
Lady z karavanu
Bez roucha
Kodaň
Pravé poledne
Kráska z Leenane
Pan Polštář
Poručík z Inishmoru
Léto na kole
Žárlivost
Dobře rozehraná partie
Máte jednu špatnou zprávu
Smlouva do: %
5.4.2015
30.6.2014
30.6.2014
9.5.2015
7.3.2016
30.6.2015
30.6.2015
30.6.2015
28.1.2018
31.12.2015
30.6.2015
12.1.2015
9
7
9
9
7,7
6,5
6,5
6,5
9
9
8
7
Nepřeložené texty
Dílo I. Bergmana
Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná!
Autorská práva vám rádi zprostředkujeme!
Anglicky psaná dramatika
D.C. Jackson (Velká Británie)
THREEWAY (TROJKA)
2 m, 1 ž
komedie
Třicátníci Andrew a Julie z Glasgow si chtějí zpestřit svůj sexuální život tím, že na jednu noc
přizvou třetího. Na jejich nabídku zareaguje Mark, vzdělaný a dobře situovaný čtyřicátník černé
pleti z Londýna. „Pansexuální dobrodružství“ má však nečekané následky a následujícího rána
se každý z účastníků probudí v cizím těle. Julie vězí v Markovi, Mark v Andrewovi a Andrew
v Juliině těle. Kuriózní řešení ještě kurióznější situace se sice nakonec najde, celá akce však
nezůstane bez drobného následku...
Fantaskní situace je Jacksonovi záminkou k rozehrání kolotoče vtipů na hranici genderové a
rasové korektnosti. Podobně jako ve veleúspěšném Mém romantickém příběhu i zde staví
především na živém a dobře pointovaném dialogu a přináší další ironickou sondu do života
současných třicátníků.
Hra vznikla v roce 2013 a byla uvedena v srpnu 2013 v rámci Edinburgh Fringe festivalu.
14
D.C. Jackson (Velká Británie)
THE MARRIAGE OF FIGARO (FIGAROVA SVATBA)
4 m, 3 ž
komedie - adaptace
Jackson Baumarchaisovu předlohu převádí do současného Skotska a do bankovního prostředí.
Figaro Ferguson a Suzanne Jamiesonová jednak plánují svatbu a jednak fúzi svého Ferguson
Jamieson Asset Management s velkou bankou, kterou vedou Sir Randall Badyin (Hrabě) a
předsedkyně správní rady Rosine. Stejně jako v předloze i zde brání štěstí mladých milenců
několik intrik: Sir Randall – jakkoli je oficiálně zosobněním boje proti sexuálnímu harašení – je
sukničkář a rád by ještě získal i Suzanne; Rosinina osobní asistentka Margery (Marcellina) kdysi
půjčila Figarovi základní kapitál a teď se domáhá slíbeného sňatku, ukáže se ale, že mladý
bankovní talent je dítětem, které v 80. letech počala s hlavním účetním Barrym (Bartolo) a
odložila do babyboxu, aby nestálo v cestě její kariéře. A nechybí samozřejmě ani bláznivá láska
Cherubína – tedy osmnáctiletého ukrajinského emigranta Pavla – k Rosině.
Jackson drží nejen původní rozdělení do aktů, ale i základní situace a prostředí – finále
s mnohonásobným převlekem se tak odehrává v místním parku. Jediné, co k původní zápletce
přidává, jsou tak motivy kritické k finančnímu sektoru, kdy jak fond Figara a Suzanny, tak banka
Sira Randalla jsou prolezlé špatnými aktivy a zatímco mladí hledají ve fúzi finanční záchranu,
Sir Randall se chystá převést „toxická aktiva“ na jejich účet a zachránit si tak vlastní čest. Tomu
všemu ale jen chvíli po fúzi i sňatku učiní přítrž představitel státního dohledového orgánu
(Financial Servicies Authority), který s okamžitou platností zmrazí bance veškeré finanční
operace (s výjimkou obsluhy běžných klientů). Zatímco Sir Randall má ale ukryté peníze na
zahraničních účtech, Figaro se Zuzankou jsou na mizině. Ironickou tečkou je pak jejich
závěrečné odmítnutí (po kritice sobeckosti a hamižné lehkovážnosti generace Sira Randalla,
která je vlastně variantou proslulého Figarova „revolučního“ monologu z předlohy) finanční
pomoci z Randallových ulitých peněz a Figarovo rozhodnutí živit se něčím poctivým – tedy
lazebnictvím.
Jakkoli Jacksonova parafráze obsahuje kritické motivy, hlavní důraz je na dobře napsaných
dialozích, které svým humorem a ironií, s dobře dávkovanou mírou nekorektnosti, zajímavě
oživují rozverného až lascivního ducha předlohy.
Hra měla premiéru v roce 2012 v edinburském Royal Lyceum Theatre, na jehož objednávku
ostatně vznikla.
Philip Ridley (Velká Bitánie)
DARK VANILLA JUNGLE (TEMNÁ VANILKOVÁ DŽUNGLE)
1ž
monodrama
Provokativní one-woman-show vypráví příběh dívky jménem Andrea. Andrea asociativní
metodou vypráví převážně příběh svého dospívání, ačkoliv hned v úvodu vychází ze svého
dětství. Idealizuje svou matku, kterou její otec odvedl od kariéry folkové zpěvačky. Několik let na
to byl sám uvězněn a Andreina matka si musela vydělávat na živobytí nejrůznějšími způsoby,
mezi které pravděpodobně patřila i prostituce. Když se po několika letech ve vězení Andrein
otec vrátí, společně s matkou svou dceru opustí a nechají ji napospas dosud neznámé babičce
(matce otce). Andrea si ke své babičce nikdy nevytvoří žádný vztah a mluví o ní jako o paní
Vyeové. Poznamenaná svou rannou výchovou se Andrea již v patnácti letech zaplete se starším
mužem a začne objevovat svou sexualitu. Když vztah skončí znesvěcením jejího domova a
hospitalizací paní Vyeové, Andrea v nemocnici zahlédne těžce zraněného vojáka Glenna
Shelbyho, kterému po našlápnutí na minu chybí většina končetin a jeho naděje na život jsou
mizivé. Od prvního momentu, se Andrea podle svých slov, cítí ke Glennovi připoutaná. Vetře se
do jeho rodiny a začne s nimi bydlet. Během návštěvy Glennovy podezíravější sestry je Andrea
přistižena při milostném aktu s nevnímajícím vojákem a vyhozena rodinou z jejich domu.
Andrea již na začátku upozorní, že bude k divákům naprosto upřímná. Své předsevzetí plní po
15
celé představení a své posluchače neušetří ani velmi popisných erotických pasáží.
Provokativní monodrama mělo premiéru v červnu roku 2013 v Royal Exchange Theatre v
Manchesteru. Hlavní roli Andrei ztvárnila Gemma Whelanová.
Hra se momentálně překládá.
Sarah Ruhl(ová) (USA)
STAGE KISS (DIVADELNÍ POLIBEK)
4 m, 3 ž
komedie
Umění napodobuje život. Život napodobuje umění. Když se dva herci, které spojuje dávný
románek, sejdou v hlavních rolích zapomenutého melodramatu z 30.let, rychle začnou ztrácet
půdu pod nohama. Hra, kterou se pokoušejí vzkřísit, je uslzené drama, jehož nešťastná hrdinka
před sebou má jen měsíc života. Její poslední přání, ušlechtile tolerované manželem, je
naposledy se setkat s velkou láskou svého mládí. “On” přijede – ze Švédska, pochopitelně, kde
se stal uznávaným sochařem. Jejich láska znovu vzplane, hrdinka se zázračně uzdraví – aby
nakonec pochopila, že nic není vyhráno. Nicméně v průběhu zkouškové dřiny na tomto
nesmyslu se v obou hercích probudí citová či spíše smyslová paměť a oni začnou své směšné
repliky pronášet s nezvyklou intenzitou, led mezi nimi roztává. Ona je dnes provdaná za
bankéře, On chodí s učitelkou – ale po premiérové noci se oba ocitnou v jeho bytě.
Když to zjistí hereččin manžel Harry, objeví se v jejich hnízdečku lásky. “Ona se vždycky
zamiluje do každého s kým právě hraje”, informuje přítomnou hercovu přítelkyni. Jenže Harry ví
tentokrát co dělat. Rozhodne se oba milence vytrestat – jak jinak – divadlem: oba dostanou
angažmá v obskurním regionálním divadle, kde mají hrát podivnou novou hru o drásavém
vztahu irského teroristy a prostitutky. A Harry v tom má samozřejmě prsty…
Zatím podle recenzí nejpřístupnější text dnes již slavné americké dramatičky, kombinující prvky
romantické komedie a divadelní frašky, měl premiéru v Goodmanově divadle v Chicagu
30.4.2011. Od února 2014 se hraje s úspěchem v newyorském Playwrights Horizons.
Moira Buffini(ová) (Velká Británie)
HANDBAGGED (DÁMY S KABELKAMI)
2 m, 4 ž
Souběžně s úspěšnou hrou Petera Morgana Audience, v níž v londýnském Národním divadle
excelovala Helen Mirren ve své životní roli královny Alžběty II. setkávající se pravidelně se
svými premiéry, napsala na podobné téma podobně fiktivně historickou hru i skotská dramatička
Moira Buffini.
Dámami s kabelkami z jejího titulu jsou opět současná britská královna a s ní i její
nejkontroverznější premiér – Margaret Thatcherová. Ve značně teatralizovaném tvaru se ty dvě
setkávají při královské audienci i jinde dokonce ve dvojím provedení. Jejich zralé podoby ze
thatcherovského období provázejí ještě jejich mladší já – méně zkušené a o poznání upřímnější
mladé ženy, pocházející z velice rozdílného prostředí. Všechny ostatní (až na výjimku Nancy
Reaganové mužské) role v příběhu jejich osobního vztahu a sporů pak hrají pouze dva „najatí“
herci. Ti se pak jako takoví stávají – kromě toho že jsou představiteli historických postav svéráznými reprezentanty „lidu“, konfrontovaného s politikou Margaret Thatcherové.
Thatcherismus jako politická a ekonomická teorie i praxe dodnes zcela zásadně ovlivňující
politiku i každodenní život na Západě je v této hře spolu s klíčovými událostmi 70. a 80. let
představen neobyčejně poutavou a vtipnou divadelní formou, která zdůrazňuje jeho
rozporuplnost, aniž by ubírala na velikosti a důstojnosti oběma mimořádným ženám.
Premiéru měla hra 26. září 2013 v londýnském Tricycle Theatre – Alžbětu II. a Margaret
Thatcherovou v jejich starších verzích hrály oblíbené herečky Marion Baileyová a Stella
Gonetová.
16
Peter Quilter (Velká Británie)
MORNING AFTER (RÁNO POTÉ)
2 m, 2 ž
komedie
Po jedné divoké noci se vedle sebe probouzejí Thomas a Kelly. Thomas trpí „kopulačním
Alzheimerem“, takže si nic nepamatuje, nicméně Kelly mu detaily ráda připomene a netají se
tím, že si s tímhle náhodným známým z fronty u kasy před kinem hodlá naplánovat budoucnost.
Hned si nahého Thomase vyfotí a pošle smsku své matce Barbaře. Ta se vzápětí objeví se
snídaní a přidá se ke společenské konverzaci. Kelly a Barbara před sebou nemají žádná
tajemství a zvlášť pokud jde o sex, je tahle rodina velmi otevřená. Nakonec Kelly byla přece
počata při nahodilém sexu během jakéhosi rockového koncertu.Thomasovi není účast matky
příjemná, ale na rozdíl od mnoha svých předchůdců se nakonec nedá odradit a příští víkend se
opět probudí v Kellyině ložnici...a Barbara na sebe nenechá dlouho čekat.
Thomas začíná Barbaru brát jako nutné zlo a časem se s Kelly zasnoubí. V tom okamžiku se na
scéně objeví další excentrická postava Kellyiny rodiny, bratr Martin, který se ujme organizování
svatby.Ta se nebude konat v tichosti na úřadě, ale v plné slávě v kostele plném květin, přesně
podle přání matky. Přes určité komplikace se svatba skutečně koná, plně v režii Kellyiny
pološílené rodiny, takže Thomas se žení v památečním obleku po dědečkovi, ve kterém děd
dostal infarkt a ve kterém snad i umřel. Jako svatební dar dá Barbara dětem klíč od ložnice,
tudíž se může zdát, že se blýská na lepší časy a snad si mladí užijí i nějaké soukromí. Den po
obřadu je ale zase stejný jako všechny předchozí. Kellyini rodinní příslušníci lezou
novomanželům doslova až do postele a navíc dostanou skvělý nápad – jet na svatební cestu do
Mexika, samozřejmě společně.
Všechno dopadne skvěle a nikdo nezůstane sám. Poslední „ráno poté“ se v Kellyině ložnici
probouzí Barbara a vedle ní si čte noviny urostlý, ale němý Mexičan, se kterým se opila v letadle
a s nímž skončila v ložnici vedle vchodu do bytu. Snídani tentokrát donesou Kelly a Thomas.
Jako poslední pointa se z pod postele vynoří Martin. Vedle něj se krčí letuška z Lufthansy.
Peter Quilter opět potvrzuje, že se s ním divák nenudí. Šest scén - šest různých rán
odehrávajících se v jedné ložnici - mapuje vývoj vztahu mladé dvojice. Výborné dialogy jsou
permanentní přestřelkou vtipů, kterou publikum jistě ocení. Světová premiéra se konala
v červnu 2012 v bratislavském Divadle Aréna.
Will Eno (USA)
THE REALISTIC JONESES (REALISTIČTÍ/STŘÍZLIVÍ JONESOVÉ)
2 m, 2 ž
tragikomedie – černá komedie
Komorní tragikomedie amerického dramatika Willa Ena (1965) zaujme černohumorným
příběhem z prostředí amerického maloměsta. Dva manželské páry okolo čtyřicítky, Bob a
Jennifer, a John a Poly, všichni Jonesové, se zdánlivě náhodně setkají a toto setkání je přinutí
přehodnotit svoje životní postoje a vyhlídky.
Jennifer a Bob sedí za soumraku na verandě svého domku, když se ozvou podivné zvuky a ze
tmy se vynoří John a Poly, kteří se právě nastěhovali do podobného domku v sousedství. V
hovoru Bob působí poněkud utlumeným dojmem, zatímco John střídá vtipné komentáře s
replikami, které se zdají být mimo. Když Bob odejde, Jennifer řekne návštěvníkům, že Bob trpí
vzácnou nevyléčitelnou nemocí, ovlivňující mimo jiné i soustředění a vyjadřovací schopnosti.
Musel opustit svoji práci, naštěstí však ve městě působí jeden z nejuznávanějších odborníků
právě na tuto nemoc. Když se Jennifer a John náhodně setkají v restauraci, ukazuje se, že John
toho o Bobově nemoci ví překvapivě mnoho…
Bob nechce o své nemoci a její terapii nic vědět, vše nechává na své manželce. John naproti
tomu chce vše zvládnout sám, a svojí ženě neřekne nic. Ta ostatně ani nic vědět nechce.
Povahová podobnost Boba s Poly, a Johna s Jennifer, vede k propletení vztahů a napětí,
zesilujícímu tak, jak postupuje nemoc u mužských hrdinů.
17
Čtyři výrazné herecké příležitosti reprezentující různé přístupy k životu, nemoci a smrti v
dramatu kladoucím znepokojivou otázku: jsme připraveni na to, co nám osud uchystá? Bohatý
jazyk, často nerespektující gramatická ani logická pravidla, a černý humor (zejména v
Johnových replikách). Situace vzpírající se jednoznačnému výkladu. To jsou přednosti hry, která
měla premiéru 26. dubna 2012 v Yale Repertory Theater v New Havenu, následovanou řadou
nadšených recenzí v americkém tisku.
Will Eno je americký dramatik, který žije v newyorském Brooklynu. Napsal bezmála deset her
(Tragedy: a tragedy, The Flu Season, King: a problem play, Thom Pain (based on nothing),
Middletown, Oh, the Humanity and other good intentions, The Realistic Joneses, Title and
Deed), pro divadlo adaptoval Ibsenova Peera Gynta (pod názvem Gnit). Za hru Middletown
získal Cenu Hortona Foota (Horton Foote Award), text byl uveden v New Yorku a v Chicagu. Se
hrou Thom Pain (based on nothing) se v roce 2005 probojoval mezi finalisty Pulitzerovy ceny,
drama bylo přeloženo do mnoha jazyků, včetně češtiny. Jeho texty byly uvedeny v Londýně,
Seattlu, New Yorku, Paříži, Los Angeles, San Francisku, Berlíně, Sydney a São Paulu.
Amanda Peet(ová) (USA)
THE COMMONS OF PENSACOLA (DOŽÍT V PENSACOLE)
1 m, 4 ž
Becca přiletěla na Floridu, aby utěšila svou matku Judith, která se právě uchýlila do skromného
penzionu pro důchodce na floridském pobřeží. Jak se brzy dozvíme, Judith je manželka
finančníka, který šel do vězení za to, že připravil své klienty o miliony dolarů a sám přitom žil na
vysoké noze (zřejmá inspirace případem Bernarda Madoffa). Otcovy hříchy poznamenaly osud
celé rodiny a ten se v průběhu hry může stěží úplně zvrátit: Becca je herečka, která bojuje o
přežití ve své profesi, což jí pověst „dcery toho…“, nijak neusnadňuje. Na Floridu s ní přijíždí její
současný přítel Gabe; oba mají v úmyslu přesvědčit Judith, aby souhlasila s natočením
dokumentárního pořadu (s Beckou jako další protagonistkou), v němž vylíčí svůj současný život
a požádá oběti „podnikání“ svého muže o odpuštění. Gabe s návrhem neváhá a Judith rozčílí
tak, že se zraní a Gabe ji musí odvézt do nemocnice. Na Floridu mezitím míří ovšem také druhá
Judithina dcera Ali, jež s matkou před časem přerušila styky. Ukáže se, že ji chce přimět
k navrácení hotovosti, kterou Judith zatajila před vyšetřovateli (i Beckou) a z nichž může
relativně slušně dožít. Judith to po návratu z nemocnice odmítne a Ali je odhodlaná peníze
sama najít, matku udat a poslat ji tak de facto na doživotí do vězení. Becca jí v tom sice zabrání,
ale sama není přesvědčená o správnosti svého počínání. Po rozchodu s Gabem se vlastně
nemá kam vrátit, a tak rezignovaně zůstává s matkou. Ze své osobní krize ale nakonec najde
cestu, o jejíž správnosti přesvědčí i Judith.
Premiéra dramatického debutu známé herečky Amandy Peetové se konala 21. listopadu 2013
v newyorském City Center v produkci Manhattan Theater Club. Pozornost k sobě inscenace
připoutala i tím, že se jedná o divadelní návrat Sarah Jessiky Parkerové (Sex ve městě) na
divadelní prkna. Vedle její Becky se v roli Judith představila další hvězda – Blythe Dannerová.
Naomi Wallace(ová) (Velká Británie)
AND I AND SILENCE (A JÁ A TICHO)
2ž
Autorka se textem vrací do 50. let minulého století. Střídáním scén ze současnosti a minulosti
vytváří soustředěné vyprávění o životě dvou mladých amerických dívek, bílé Dee a černé
Jamie. Ve scénách z minulosti je dívkám šestnáct. Děj se odehrává v nápravném zařízení, kam
se obě dostaly kvůli vážným přečinům, v obou případech ale fyzický útok na lidi v jejich okolí
měl spíš obranný charakter. Obě totiž pocházejí z velmi neutěšených poměrů.
Přátelství Dee a Jamie je jediným opěrným bodem v jejich životech. Mají společný plán – až se
dostanou z vězení, najdou si práci a stanou se z nich služebné. Matka jedné z nich se úspěšně
živila poklízením (dokud jednou neztratila vědomí, upadla hlavou do kbelíku s vodou a utopila
se) a podle tohoto vzoru dívky trénují, jak vytírat podlahu, jak podávat šálek s čajem, jak se při
18
práci tvářit vesele... a slibují si, že nikdy nikoho nenechají, aby se jim dostal pod sukni.
Ve scénách ze současnosti je dívkám pětadvacet. Obě si úspěšně najdou práci, bydlí spolu v
pronájmu a nevedou si zle. Chystají se najít si manžely, nejlépe bratry, aby spolu mohli bydlet
všichni pohromadě. Z jednoho z ženichů se ale vyklube ženáč. Dee navíc není nejlíp přijímána
černošskou komunitou a když si Dee a Jamie vyrazí spolu, všichni si myslí, že Jamie je Deeina
služka. Nejdřív práci ztratí Jamie. Dee přes všechna předsevzetí nechá svého zaměstnavale na
sobě vykonávat svoje sexuální potřeby, ale ani tím si zaměstnání neudrží. Pokus vymanit se z
řad sociální spodiny, z osidel neúspěchu nevyšel. Dívky brzy nemají na zaplacení činže, pak ani
na jídlo. Nejlepší řešení je smrt. Dee bodne Jamie a Jamie Dee službu oplatí, umírají spolu.
Chtěly spolu cestovat - i tohle je něco jako cesta.
Premiéru hry připravilo v květnu 2011 londýnské Finborought Theatre.
Nicholas Wright (Velká Británie)
TRAVELLING LIGHT (SVĚTLO V POHYBU)
8 m, 4 ž, 1 chlapec
Příběh židovské komunity v malém městě ve východní Evropě na počátku 20. století. Motl
Mendl se vrací po smrti svého otce fotografa na pár dní domů za tetou Tsippou. Místní
obchodník Jacob ho však donutí, aby zůstal a natočil film o obyvatelích města, na který by se
pak všichni chodili dívat. Motl se snaží protestovat, ale brzy zjistí, že Jacobovi nelze nic odepřít.
Když natočí krátký dokument o obyvatelích města, Jacob mu vnutí myšlenku natočení
originálního filmu, se kterým by posléze objížděli okolní vesnice a vydělávali na něm peníze.
Pustí se tedy do natáčení, jež financuje, a k Motlovu velkému rozhořčení i z velké části režíruje,
Jacob. Zapojí se celá komunita: Jacobova žena Ida, dcera Rivka i zeť Izák, několik pracovníků
z jeho továrny a jeho posluhovačka Anna, do které se Motl zamiluje, k Jacobově velké nelibosti.
Situace na place i mimo něj se ovšem vyhrotí. Jacob nevědomky a nevinně shazuje Motlovu
autoritu a Anna Motlovi oznámí, že čeká dítě, které možná není jeho, ale Jacobovo, načež si
Motl sbalí kinematograf a odjede věnovat se naplno filmům do Ameriky.
Celý děj prostupují monology o filmování úspěšného amerického režiséra Maurice
Montgomeryho. Po několika indiciích se konečně v druhém dějství potvrdí, že Maurice je sám
Motl, jen o několik let později. Plánuje natáčení dalšího filmu a obsazuje do něj v hlavní roli
mladého, ale talentovaného herce jménem Nate. V poslední scéně hry se dozvídáme, že Nate
je ve skutečnosti Mauricův vnuk (za předpokladu, že Annino dítě bylo jeho), kterého přivedla Ida
do New Yorku.
Dynamická hra se poprvé hrála v lednu 2012 na scéně Lyttelton londýnského Národního
divadla.
Jessica Swale(ová) (Velká Británie)
BLUE STOCKINGS (MODRÉ PUNČOCHY)
11-16 m, 8-9 ž, možno hrát s minimálním počtem 12 herců
„Duševní přepínání může vést u ženy k degeneraci, mánii, ba ještě hůře – může ji učinit zcela
neschopnou mateřství. To není názor. To je přirozený fakt.“ - Dr. Henry Maudsley, britský
psychiatr, 90. léta 19. století.
Tento absurdní výrok je autentický (Dr.Maudsley, svého času uctívaná kapacita, je ve hře
vedlejší jednající postavou) a dosti přesně charakterizuje ovzduší v němž se hra odehrává. Píše
se rok 1896.
Girton College v Cambridgi je první vysoká škola v Británii, která umožňuje studium ženám.
Dívky, které se zde zapíšou, tím ovšem riskují ztrátu pověsti. Horlivě studují, každým ročníkem
se více vyrovnávají svým mužským kolegům. Zatímco ovšem muži získávají po absolutoriu titul,
dívkám zůstanou jen prázdné ruce a stigma „modré punčochy“ – zvrácené, vzdělané ženy.
Zůstávají bez kvalifikace a bez šance někdy se vdát.
Ředitelka Welshová je rozhodnuta získat pro dívky právo na absolventský titul za každou cenu.
Podaří se jí přesvědčit vedení univerzity? Opozice mezi profesory i studenty je nepředstavitelně
19
silná.
Cambridge před sto dvaceti lety však studentkám nabízí víc než pouhou příležitost ke vzdělání.
Hra sleduje cestu čtveřice odvážných nadaných dívek studiem přírodních věd i studentským
životem, cestu, jež vrcholí v bouřlivém roce hlasování o rovném přístupu k akademickým
titulům. Dodejme, že v dané době a místě se jednalo o předem ztracený zápas: rovnoprávnosti
nabyly ženské absolventky univerzity v Cambridge až o celých padesát let později!
Hra byla poprvé uvedena na Královské akademii RADA 18.10.2012, následujícího léta ji pak
inscenoval slavný Shakespeare´s Globe v Londýně (prem. 24.8.2013).
Autorka hry Jessica Swaleová je uměleckou ředitelkou souboru Red Handed Theatre Company.
Působí také jako režisérka, dramatička a autorka knih o dramatické výchově.
Michele Riml(ová) (Kanada)
HENRY AND ALICE: INTO THE WILD (HENRY A ALICE: VZHŮRU DO DIVOČINY!)
1 m, 2 ž
Hrdinové úspěšné hry Sexy prádlo se po několika letech potýkají s novým problémem, který má
prověřit pevnost jejich vztahu. Henry přišel v důsledku krize o práci a v šestapadesáti musel
odejít do předčasného důchodu. Což vzhledem k tomu, že jejich děti stále ještě studují,
znamená, a Alice s tím souhlasí, že se musí oba uskromnit. Jako první přichází na pořad
dovolená. Namísto do oblíbené pronajaté chalupy vydají se oba kempovat na veřejné tábořiště.
Místo to je nádherně romantické, ale přizpůsobit se „divočině“ dá oběma padesátníkům trochu
zabrat. K potížím se stavěním stanu, Alicině nechuti pustit se do úžasných konzerv z armádních
zásob, ke kterým Henry levně přišel, a potížím s hudbou posedlým sousedem v obytném
přívěsu, přijde ještě nečekané zpestření: na návštěvu za nimi dorazí na motorce Alicina
bohémská sestra Diana.
Dianin radikálně odlišný způsob života, vyjádřený jejím tetováním Carpe diem, donutí oba
manžele, aby znovu zhodnotili své životní postoje. Jejich křečovité pokusy o „užívání si“ v sobě
mají notnou dávku komiky, což jen podtrhuje jejich bezradnost v nové situaci. Diana nakonec
odjede půjčit si jinam a Alice s Henrym se musí v noci poprat ještě se skutečným řáděním živlů.
Zato ráno je krásné a zdá se, že oba manželé se nakonec dokáží smířit s osudem a uvolnit se.
Ač se žánrově jedná o komedii s vtipnými dialogy i situacemi, jejím základem je vlastně velmi
vážný a aktuální problém dopadu světové finanční krize na střední třídu.
Světovou premiéru měla komedie v květnu 2012 v Arts Club Granville Island Stage ve
Vancouvru, evropskou premiéru pak bude mít hra v Polsku, kde se Sexy prádlo stalo nesmírně
populárním titulem.
Duncan Macmillan (Velká Británie)
LUNGS (PLÍCE)
1 m, 1 ž
„Sedm let bych mohla každý den létat do New Yorku a zpátky a přitom nezanechat tak velkou
uhlíkovou stopu, jako kdybych měla dítě. Deset tisíc tun CO2. To je váha Eiffelovy věže.
Porodila bych Eiffelovku“.
V době globální úzkosti, terorismu, podnebních změn a politického neklidu uvažuje mladý pár o
dítěti, ale čas běží. Když o tom budou moc přemýšlet, nikdy se k tomu neodhodlají. Když to
uspěchají, může to být katastrofa. Chtějí mít to dítě ze správných důvodů. Jenže, které důvody
jsou vlastně správné? A co se zničí první – planeta nebo tenhle konkrétní vztah?
Autor hru odvážně staví na jediném dialogu, který hrdinové vedou bez přestávky od prvních
úvah o dítěti, přes potrat, rozchod, porod, stáří a smrt jednoho z nich…
První představení hry se konalo 5. října 2011 v Crucible Studio Theatre v Sheffieldu. Premiéru
koprodukovalo The Studio Theatre z Washingtonu D.C.
20
Německy psaná dramatika
Georg Kaiser (Německo)
VON MORGENS BIS MITTERNACHTS (OD JITRA DO PŮLNOCI)
12 m, 11 ž (možnost zdvojení postav)
hra o dvou částech
Expresionistická, mistrně napsaná hra z roku 1912. Tragédie obyčejného člověka, jenž se
vytrhne ze svého jednotvárného života a zcela zničí svou existenci během jednoho bláznivého,
překvapivého dne.
Pokladník je zcela stržen z běhu všedních dní – díky krásné, exoticky vonící zákaznici
z Florencie pláchne s velkým obnosem bankovek v kapse z banky, k hotelu zákaznice. Tam je
odmítnut - pokus udělat z neznámé ženy svého komplice nevyjde. Pro zlomeného pokladníka již
není cesty zpět ke své rodině a měšťáckému životu - rozhodne se veškeré peníze utratit a
prohýřit. Vydává se na nervní sebedestruktivní odyseu zábavními podniky velkoměsta, aby
našel protihodnotu získaných peněz. Během jednoho dne tak zažije řadu nevšedních zážitků a
emocí – nadšení, pochyby, lačnost, uspokojení a učiní poznatek, jenž se však objeví příliš
pozdě – je zrazen a zatčen.
Autor (1878) patřil mezi lety 1917 a 1933 k nejhranějším expresionistickým dramatikům
Německa. Jeho matematicky prokombinované hry popisují těkající jedince, kteří ztělesňují určité
ideje, působí neklidně, stejně jako jazyk textů. Napsal přes 70 her, 3 romány, povídky, 170
básní... Po nástupu nacistů k moci byl nucen emigrovat do Švýcarska, kde se ve stínu své
někdejší slávy věnoval historickým tématům, zemřel v roce 1945.
Moderní inscenace se toto mistrovské expresionistické dílo dočkalo v prosinci 2013, kdy bylo
nově zpracováno pro Národní divadlo v Londýně v režii Dennise Kellyho.
Připravujeme překlad do češtiny.
Felix Mitterer (Rakousko)
KEIN PLATZ FÜR IDIOTEN (NENÍ MÍSTA PRO IDIOTY)
9 m, 3 ž
lidová hra o třech jednáních
Sebastian je postižený chlapec s poruchou chování. Pozornosti a náklonnosti, jež mu odpírali
vlastní rodiče a venkovští spoluobčané, se mu začíná dostávat až od samotářského kováře,
který je s minimem prostředků na penzi. Starcova trpělivá péče a dozor probudí v chlapci
schopnosti, které ležely díky dřívějšímu brutálnímu zacházení kdesi v jeho nitru – učí se pomalu
mluvit, počítat i hrát na flétnu.
Tiché štěstí outsidera společnosti je však opět násilně přerváno – Sebastian se jednoho dne
značně naivně podiví, když spatří tělesné odlišnosti ženského pohlaví při koupání jedné dívky.
Obyvatelé vesnice ho označí za potenciálního sexuálního násilníka a zbaví se ho tím, že ho
nechají odvézt do ústavu...
Dojemné drama je prvním úspěchem autora – poukazuje na stále aktuální problém, totiž na
spolužití s postiženými a hendikepovanými lidmi. Premiéra měla tato „lidová hra“ v září 1977
v divadle Tiroler Volksbühne Blaas.
Albert Camus, Jette Steckel, Katrin Sadlowski (Německo)
DER FREMDE (CIZINEC)
dramatizace novely
3 m, 1 ž
Tři mužské postavy hrají postavu Meursaulta, existenciálního antihrdinu bez víry, jenž zabil
Araba a lhostejně přihlíží svému procesu, který končí jeho popravou. Výrazně autobiografický
21
autorův antihrdina vyprávění je pasivní, ich-forma podtrhává jeho lhostejný vztah k světu,
v němž se zdá být všechno stejné. Smrt matky, románek s kolegyní – vše je zajímavé a dá se to
snést, dokonce i neúmyslná (?) vražda. Vše je ale zároveň i nepříjemné a přináší neklid, což
porušuje plynulý tok času a života. Ale čím by byl člověk, kdyby se nedokázal srovnat i se svým
zločinem a dokonce i s očekávaným trestem smrti, který na konci čeká vinného i nevinného?
Úspěšná německá dramatizace pracuje pouze se čtyřmi herci, kteří se střídají v různých rolích,
a tlumočí Cizince, klíčové dílo filozofie absurdna, i po 70 letech od jeho vzniku do řeči
moderního divadla – i po desetiletích neztrácí Cizinec nic ze své znepokojivé síly.
Dramatizace byla uvedena v říjnu 2011 v hamburském Thalia Theater.
Urs Widmer (Švýcarsko)
KÖNIG DER BÜCHER (KRÁL KNIH)
5 m, 2 ž
komorní hořká komedie
Svižná, lehká vtipná komorní hra – rovněž dojemná, neboť hlavní hrdina, starý nakladatel Edgar
Göschen je na konci své životní pouti. A všichni v jeho okolí již netrpělivě čekají na tučnou
kořist. Jeho mladá žena Jutta, jeho pravá ruka v podnikání paní Schwichowá, která přesně ví,
kde se co šustne. A také učedník Meier, jenž si přísahá, že jednou skončí v ředitelském křesle –
což se nakonec i stane. A samo sebou na konec knižního nakladatele netrpělivě čeká
především konkurence, World Books International Chicago Illinois USA, mašinérie a největší
producent knih na světě.
Přichází nostalgie po starých dobrých časech, které neodvratně končí, o časech zasvěcených
knihám, jež nahrazují modernější technologie. Je to i příběh o komplikacích dědictví, jenž je
groteskní i smutný zároveň. Hořká komedie nabízí báječné role pro větší obsazení.
Autora proslavila především groteska o manažerech Top Dogs – ta se po celém světě dočkala
téměř 180 profesionálních uvedení. Premiéry se hra dočká v divadle Rigiblick v Curychu v
červnu 2014.
René Freund (Rakousko)
JACKPOT aneb PROHRANÁ BABIČKA (JACKPOT oder DIE VERSPIELTE GROßMUTTER)
4 m, 4 ž
komedie
Dědeček zemřel a babička odkázala svou vilu dětem – zapomněla si tam ale vymezit právo na
bydlení. A děti chtějí vilu jenom pro sebe... A tak babička dostane ke svým 70. narozeninám
pěkné místo v klidném domově důchodců. Tam ji děti vůbec nenavštěvují a personálu leží málo
na srdci blaho seniorů.
Ovšem babička se nehodlá vzdát a nechat se porazit. Její tajná vášeň – sázení sportky - a
touha vyhrát jackpot se stávají její životní náplní a radostí. A strhne s sebou i své nové přátele
v domově důchodců. S vášní pracují na splnění svých snů a začnou spřádat tajný plán – jejich
mladistvý zápal by jim mohli závidět leckteří mladí...
Výtečná komedie s příležitostí nejen pro hlavní představitelku měla premiéru v lesním divadle
Waldviertler Hoftheater Pürbach v roce 2011.
Achim Lenz (Rakousko)
APHRODISIAKA (AFRODIZIAKA)
2 m, 2 ž
bulvární komedie
Co si počít, když jste manželka a manžel vás podvádí? Doposud spíše ostýchavá žena se
razantně změní a chce sladkou pomstu. Naaranžuje si drahou večeři a pozve na ni s vidinou
vášnivé noci jednoho studenta. Náhle se objeví nevěrný manžel, jenž přijel poněkud dříve ze
služební cesty. Problém je, že chce zavolat na mladíka policii, neboť se oprávněně domnívá, že
22
jde o prostituta.
Ten se však předem s manželkou domluvil, že kdyby nastal problém, představí ho jako svého
bratra. Manžel požaduje, aby tedy bratr přivedl na společnou večeři i svou družku. Tou se stane
jedna kamarádka po telefonu, prostitutka.
Zapletený lascivní večer může začít. Ve vzduchu je cítit sex a zamlčené skutečnosti. Situace
vyústí v nabídku společné orgie – jenže i ta se totálně vymkne z rukou...
Komediální zlomyslná psychologická sonda o chtíči a hříchu v rouše neškodné bulvární
komedie.
Johannes Schrettle (Německo)
DIE KUNDEN WERDEN UNRUHIG (ZÁKAZNÍCI JSOU NEKLIDNÍ)
3 m (3 herci, min 1 m)
vychází ze 12 skutečných událostí
Experimentální otevřený text na žhavá témata současnosti - úryvek scénické poznámky: „Pokud
jsou k dispozici statisté, nyní před našima očima tančí. Nemusíme kvůli tomu odcházet, ani
nemůžeme, nemůžeme si ani vyměnit s někým sedadlo.“
Tři herci se setkají na scéně, představují personální trenérku, bankovního úředníka a jeho
šéfovou. Ti ostatní, totiž diváci, jsou účastníky tzv. coachingu, personálního tréninku,
teambuildingu, který se koná v anonymním hotelu bez tváře, určeném na podobné akce, kdesi u
dálnice. Začíná se rozvíjet jakýsi psychothriller, v němž se postavy stávají loutkami stejné
podnikatelské hry, stejné inscenace, která hrozí každou chvíli výbuchem. Publikum je znejistěno
a postupně odkrývá znepokojivé skutečnosti – naaranžovala šéfová přepadení banky, aby se
vyhnula rozhovoru s úředníkem, jenž by mohl vynést na světlo její machinace s penězi? Je
zlodějka, klientka a personální trenérka tatáž osoba?
Celek působí jako horečnatá halucinace – autor si bere na mušku dnešní všudypřítomnou
kontrolu všeho a bezpečnosti zvláště, věk bankomatů a administrativních center. Scénická
realita a dramatická fikce splývají do jakéhosi matrixu, do světa bez sexu, bez revolucí a beze
spánku, do světa kapitalismu bez hranic, v němž kromě stavu účtů již neexistují téměř žádné
jistoty.
Folker Bohnet, Alexander Alexy (Německo)
LIEBESLÄNGLICH (PLNI LÁSKY)
3 m, 3 ž
veselohra
Slavný autor detektivek Ilja B. (59) přišel díky nehodám již o dvě ženy. Díky vyplacení životních
pojistek, které na ně uzavřel, se jeho jmění značně zvýšilo. Nyní je rozhodnutý vkročit do třetího
manželství.
Nicméně pojišťovna by ráda Iljovi dokázala, že jeho bývalé manželky nezemřely při nehodách,
nýbrž že v tom má prsty sám Ilja. Z toho důvodu narafičí na svatební den jednoho ze svých
pojišťovacích agentů jakožto svědka. A ten má prohlásit náhody za vraždy.
Jenže všechno dopadne – jak už to tak u dobrých komedií bývá – naprosto jinak. Mladá herečka
Saskia (21) na poslední chvíli na úřadě Ilju odmítne, jelikož dva dny předtím se seznámila
s popovým zpěvákem Tommym Parkerem a to jí převrátilo celý život – to samo sebou Ilju
naštve a rozhodí. Aby toho nebylo málo, zčistajasna se spontánně ozve jedna z oddávajících
úřednic, že by se stala jeho ženou ona. Ráda by totiž udělila arogantnímu autorovi detektivek
zásadní životní lekci... Podaří se jí to? A hlavně – jak dlouho přežije po Iljově boku?
Premiéra dynamické veselohry proběhla v prosinci 2008 v divadle Kleines Theater v Bonnu.
23
Michael Engler (Německo)
NOCH EINMAL, ABER BESSER (JEŠTĚ JEDNOU, ALE LÍP)
2 m, 2 ž
komedie
Dříve byli sice chudí, ale šťastní. Nyní žijí Thomas a Vera v luxusu, protože Thomas vydělal
hromadu peněz psaním sladkobolných pokleslých románů. Partnerský vztah Thomase a Very
se však zdá být u konce – Vera se chce nechat rozvést a požaduje i půlku jmění. Situace navíc
eskaluje, když se na scéně objeví jejich advokát a advokátka...
Jako deus ex machina dojde k nenadálé události – k nehodě. Thomas při ní ztratí paměť, cítí se
a chová se jako dvacetiletý a začíná znovu od začátku – i vůči Veře. Půjde to tedy znovu a od
začátku všechno lépe?
Svižná komedie byla uvedena v divadle Theater an der Kö v Düsseldorfu v květnu 2013.
Frank Pinkus (Německo)
MEINE 5 FRAUEN (MÝCH 5 ŽEN)
1 m, 5 ž
komedie
Dlouholetý vztah mezi Tomem a Marií se dostal do úzkých – oba se dohodli, že si dají
partnerskou pauzu. Pro Toma tím začíná chaotický čas seznamování s různými typy jiných
vysněných žen – mateřskou, žádostivou, kreativní, tajuplnou, spontánní... Z každé se však
časem vyklube Tomova noční můra: představy všech těchto žen začínají Tomovi komplikovat
život. Není divu – vše na něj narafičila jeho vlastní manželka. Jenže, aby toho nebylo málo –
nepočítala s dětsky naivní sousedkou...
Milá konverzačka s překvapivými zvraty, rychlé střihy scén, dialogy jsou proloženy komentujícím
monologem Toma k divákům. Premiéra proběhla v divadle ve Weyhe v září 2011.
A další...
Kees Prins, Herman Koch (Holandsko)
HET DINER/THE DINNER (VEČEŘE)
dramatizace
3 m, 2 ž
Dramatizaci známého románu Hermana Kocha napsal spolu s autorem předlohy režisér Kees
Prins.
Dva bratři večeří spolu se svými ženami v módním restaurantu. Jde o večeři s posláním: musí si
totiž promluvit o svých dětech. Teenageři se zapletli do něčeho, co by mohlo zničit jejich
budoucnost. Zatímco napětí u stolu stoupá, vrchní dál konverzuje o původu rajčat a dalších
banálních záležitostech.
Večeře je cynický, ale zároveň vtipný thriller, který nastavuje zrcadlo nejednomu rodiči. Do jaké
miry je člověk odpovědný za chování svého dítěte? A jak daleko je ochoten zajít ve snaze
ochránit ho před následky svých činů. Českou premiéru chystá NDM Ostrava v příští sezóně.
Světová premiéra se konala v únoru 2012 v Leidenu.
Jan Guillou – Pasi Lampela (Finsko)
PAHUUS (ZLO)
6 m, 2 ž
dramatizace o dvou dějstvích
Padesátá léta 20. století ve Švédsku. Dospívající Erik Ponti vyrůstá ve špatném rodinném
24
prostředí, kde vládne přísný, sadistický otec. Ač je Erik intelektově mimořádně na výši, mimo
domov se z něho stává rváč a vůdce party, která má na svědomí řadu násilností, krádeží a
dalších deliktů, což nakonec vede k jeho vyloučení ze školy. „Ty jsi samotné zlo a tobě podobné
je třeba vyhubit,“ odůvodňuje ředitel své mezní řešení. Matka se snaží svého syna zachránit. Za
značných finančních obětí ho pošle do soukromé internátní školy, která má vynikající pověst a
kde studují hlavně potomci z nejlepších rodin – budoucí elita národa. Erik je rozhodnutý začít
nový život bez násilností, jenže i na nové škole brzy narazí. Zdejší profesorský sbor se stará jen
o výuku a do vlastního dění na internátu nijak nezasahuje. Kázeň a pořádek si udržují sami
studenti, a to prostřednictvím Studentské rady, která má právo udělovat tresty. A je jedno, jestli
spravedlivě či z pouhého rozmaru. Odtud je jenom krůček k uplatňování svévole a k šikaně.
Postižení studenti se nemají jak bránit. Nevykonání trestu či fyzické napadení člena rady
znamená vyloučení ze školy. Erik je z minulosti na ledacos zvyklý a odmítá se takovým
pořádkům podvolit. Daří se mu jakžtakž hájit své pozice především tím, že obratně využívá
zbraně trýznitelů ve svůj prospěch. Jenže šikana a fyzický i psychický nátlak rostou,
vynalézavost členů Studentské rady jako by neznala mezí. A v okamžiku, kdy následky Erikova
odporu má odnést jeho jediný kamarád a spolubydlící na pokoji Pierre, Erik stojí před zásadní
volbou: Má se zlu a násilí vzepřít opět zlem a násilím, nebo se stáhnout do pasivity? Zřejmě i
pod vlivem svého prvního milostného vzplanutí k finské dívce Marje, která na internátě uklízí,
volí druhou možnost. To však rozjeté trýznitele už nezastaví a Pierre málem přijde o život. Hned
poté Pierre školu dobrovolně opustí. Erika čeká vyloučení a Marju vyhazov, neboť vedení školy
obdrželo udání, že se spolu stýkají a hrubě tak porušili školní řád. Zlo vítězí. Poněkud
bezvýchodně vyznívající rozuzlení přece jen nabourá závěrečná scéna, v níž se Erik vrací
domů. Sice stále neví, co vlastně od života chce, ale ví už přesně, co rozhodně nechce – a
proto vmete svému otci do tváře: „Nikdy nebudu jako ty. Nikdy!“
Drama lze zároveň vnímat i jako alegorický obraz autoritářského režimu, v němž panuje tuhý
„kolektivní duch“ řízený elitní hrstkou vyvolených.
Předlohou dramatizace P. Lampely je román švédského autora J. Guilloua Zlo (Ondskan) z roku
1981. Podle téhož románu vznikl i Oscarem oceněný film režiséra Mikaela Håfströma Zlo mezi
námi z roku 2003.
Frank Houtapples (Holandsko)
AAN HET EIND VAN DE ASPERGETIJD / AT THE END OF THE ASPARAGUS TIME
(NA KONCI CHŘESTOVÉ SEZÓNY)
4ž
komedie
Na konci chřestové sezóny v Limburku se každá ze tří sester středního věku konfrontuje s tím,
čeho dosáhla v dosavadním životě. Francien se stala herečkou a vede svůj, v očích místních
neřestný, život v Amsterdamu, zůstala bezdětná a nemá stálého partnera. Aggie provozuje celý
svůj život jediné kadeřnictví ve městě. Její nadějí do budoucna je plán, že její dcera Sofie
živnost převezme. A konečně Kitty je provdaná za Wima, místního lékaře, a řadu let pracovala
pro charitativní organizace jako např. Náhradní rodiče. V pozadí Aggiena dcera Sofie, které je
přes dvacet, flirtuje: právě se poprvé zamilovala do ilegálního polského dělníka, který pracuje
jako pomocník při sklizni chřestu na sousedním statku.
Když Francien přijede k Aggie na návštěvu a chystá se u ní přespat, tři sestry spolu stráví večer.
Láhev destilátu na stole způsobí, že ze skříně začnou vylézat dosti zajímaví kostlivci. Ukáže se,
že Kittyino manželství je fraška, Wim je totiž homosexuál. Francienina kariéra vlastně nikdy
pořádně nezačala a ona se pohybuje ve vyježděných kolejích. A Aggie druhý den ráno zradí
svoji dceru. Namluví Polákovu zaměstnavateli, že muž Sofii napadl a poradí mu, aby ho
propustil.
Současná komedie mravů zkoumá, jak ženy bojují se stárnutím, a ptá se, co pro ně ještě
rodinné – zde sesterské – vztahy znamenají. Premiéra proběhla v březnu 1998 v nastudování
belgického souboru Het Gevolg.
Frank Houtappels (1968) je holandský herec, dramatik a scénárista. Amsterdamskou divadelní
25
školu absoloval v roce 1992, kromě herecké dráhy v divadle, televizi a filmu, se od roku 1995
uplatňuje i jako autor divadelních her pro přední holandská divadla (např. Blind Date (Schůzka
naslepo), De Potvis (Na mělčině, uvedlo divadlo Kalich), pro televizi a film (např. Yes Sister, No
Sister). Jeho hry i scénáře jsou současné komedie mravů, reflektující kulturu holandské střední
třídy.
Text máme k dispozici v anglickém překladu i holandském originále.
26
LISTY Z AURA - PONTU
1/2014
© Aura - Pont s.r.o., Praha 2014
Redakčně připravil Michal Kotrouš.
Spolupracovali:
Alena Bjačková, Marta Ljubková, Petra Marková, Anna Pýchová, Jitka Sloupová, Jakub Škorpil,
Klára Vajnarová.
27