Oxana Smilková Absolutní štěstí mouchy aneb

Oxana Smilková
Absolutní štěstí mouchy aneb poslední mystifikace Salvadora Dalí
studio Marta
Premiéra: 12. 10. 2014
Režie: Oxana Smilková
Dramaturgie: Oxana Smilková, Dagmar Haladová
Výprava, light design: Jevgenij Kulikov
Asistent režie: David Janošek
Pohybová spolupráce: Hana Halberstadt
Výběr hudby : Oxana Smilková
Produkce: Klára Šťastná
Zvuk: Jan Škubal
Světla: Lukáš Paleček, Petr Kevin Kupka
Duše
Motýli/ Entechemie: Milada Vyhnálková, Ondřej Dvořák , Daniel Ondráček, Michaela Foitová, Juraj Háder,
Barbora Nesvadbová, Tereza Slavkovská
Tvůrci
Salvador Dalí: David Janošek
Pablo Picasso: Jiří Svoboda
Fjodor Dostojevskij: Jiří Svoboda
Paul Eluard: Daniel Ondráček
Tonino Guerra: Juraj Háder
Múzy
Gala: Tereza Slavkovská
Amanda Lear: Milada Vyhnálková
Výtvory
postavy z Dostojevského románu Idiot
Kníže Myškin: Ondřej Dvořák
Parfen Rogožin: Daniel Ondráček
Nastasja Filippovna: Barbora Nesvadbová
Aglaja: Michaela Foitová
1
Lizaveta Prokofjevna: Petra Staňková
Marie: Milada Vyhnálková
Vesnické děti: Michaela Foitová, Petra Staňková, Juraj Háder
postavy z příběhu Tonino Guerry Lidé a vlci
Lovci
Tereza: Michaela Foitová
Giovanni: Ondřej Dvořák
Vlk: Jiří Svoboda
Vlčice: Barbora Nesvadbová
Vlčátko: Daniel Ondráček
fantaskní obrazy Salvadora Dalí
Slepice Rembrandta: Michaela Foitová
Sněhobílá slepice: Milada Vyhnálková
Černá slepice: Petra Staňková
Galský kohout: Juraj Háder
Španělský kohout: Ondřej Dvořák
postavy ze vzpomínek Salvadora Dalí
Otec Salvadora Dalí: Ondřej Dvořák
Matka Salvadora Dalí: Petra Staňková
Fotograf: Juraj Háder
Novinářka: Petra Staňková
2
„Já, Salvador Dalí, španělsky spasitel tužeb, mám právo na vlastní šílenství.“
Původní scénář Oxany Smilkové vznikl jako materiál vycházející z výuky a metodiky práce se studenty ateliéru
činoherního herectví Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Ve scénáři je zohledněn aspekt pohybověfyzického jednání v propojení s vnitřním hereckým prožíváním, nevyjímaje ani práci s metaforou. Princip
textové koláže byl zvolen cíleně jako prostředek umožňující rozvoj hereckého rejstříku u studentů.
Ve fantaskní situaci kómatu-snu Salvadora Dalí se střetávají Entechemie čili Motýli čili duše s výtvory tvůrců a
tvůrci, jakými jsou Salvador Dalí, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Tonino Guerra, Pablo Picasso či Paul
Eluard. Konfrontace autorů s jejich díly umožňuje zachytit nejen herecký proces tvorby, ale i diváka
bezprostředně vtahuje do spletitého procesu tvorby, který vždy byl a bude provokativní překážkou nejen pro
génie.
Tématika polidštění člověka souvisí s naleznutím morálního zákona jednotlivce, bez něhož by umění nemohlo
existovat, právě proto zde vystupují postavy, umělci, kteří se ve své tvorbě uchýlili cestou vnitřních stavů a
zachytili surrealismus jakožto stav lidské duše.
„Surrealismus je čistý psychický automatismus, jímž má být vyjádřen, ať slovně, ať písmem nebo jakýmkoliv
jiným způsobem, skutečný průběh myšlení, s vyloučením kontroly vykonávané rozumem, mimo jakékoliv estetické
nebo mravní zaujetí.“ André Breton
„Surrealismus jsem já.“ Salvador Dalí
Salvador Dalí a surrealismus jsou dva od sebe neoddělitelné pojmy. Oba tyto fenomény jsou nesmrtelné a
otevírají nekonečné možnosti, jsou stejně jedinečné a neohraničené jako lidská duše, jako sen. Sigmund Freud
v knize Výklad snů popisuje sen a jeho obsah jako materiál, který v bdělém stavu neuznáváme za příslušný
k našemu vědění a k našim prožitkům. Vzpomínáme si, že se nám zdálo o dotyčné příhodě, ale nevzpomínáme
si, jak a kdy jsme ji prožili. Zůstává nám nejasné, z jakého pramene sen čerpal, a jsme v pokušení věřit
v samostatně tvořivou činnost snu, až po mnohdy dlouhé době nový prožitek vzbudí domněle ztracenou
vzpomínku na prožitek dřívější, a tak rychle odkryje zdroj snu. Musíme přiznat, že jsme ve snu věděli a vybavili
si něco, co bylo nedostupné vzpomínací schopnosti za bdění. Tento sen se odehrává za noci sebeupálení
Salvadora Dalí, který touží po vzkříšení vlastního těla a vede úporný zápas s vlastním dílem. Dalí bojuje proti
smrti, je pohlcen neutěšitelnou touhou poznat vše, co jej obklopuje, je pohlcen touhou vyložit nejhlubší tajemství
všeho, s čím se setkává. Svojí neúprosností a genialitou, již otiskl do svého díla, bojuje proti té, z níž měl
panickou hrůzu. V tomto prostoru se střetává smrt a nesmrtelnost lidské fantazie, genialita a tvorba.
Fenomén geniality a ceny umění. Nejen Dalí, ale většina postav fantasmagorického snu Salvadora Dalí, je
svázána genialitou a otisky, které zanechaly v umění. Dvacáté století přináší rozvoj vědy a umění. Umění
použilo vědu jako svůj nástroj a stejně tak tomu bylo i naopak. Přeměňování psychické pudové síly do různých
forem tvorby se stalo jedním z ústředních bodů spolupráce vědy a surrealismu, který se ponořil do hlubin nitra a
oprostil se od prostředí vnějšího, které z nás dělá bytost nevyváženou.
3
Ve středu pozornosti je člověk, jehož výchova započíná již v útrobách matky. Je to žena, která se stala inspirací
a múzou pro mnohé génie. Múzy žijí v obrazech, sochách, písních i básních od nepaměti. Jsou dokladem
dřívějších ideálů krásy i poctou tvůrců konkrétním osobám či přeludům , které žily v jejich duších, naplňovaly
osudy a probouzely imaginaci. Ve dvacátém století se obraz ženy, který z umění nikdy zcela nezmizel, vrací
v plné síle. Dokladem může být nejen tvorba Salvadora Dalí, ale i tvorba Fjodora Michajloviče Dostojevského,
Paula Eluarda nebo Pabla Picassa.
„Gala je jedinou bytostí, v které mám chuť se rozplynout.“
Salvador Dalí
Člověk se rodí do duchovního prostoru, který má možnost rozvíjet a poznávat a uvědomit si svobodu duše,
neboť právě kategorie duše dělá z člověka to, co je. A představivost, jež neodmyslitelně patří k tvůrci a člověku,
v nás vždy alespoň nepatrně probouzí dětskou duši.
Myškin: Před odjezdem mi doktor řekl, že s určitostí došel k názoru, že jen tváří a vzrůstem vypadám jako
dospělý, že však duší, charakterem a snad ni rozumem dospělý nikdy nebudu.
Poznání „vlastního já“, poznání hranic a proniknutí do vlastní duše a tvorby, je cestou nejen postav, ale i
studentů 4. ročníku činoherního herectví doc. Oxany Smilkové.
Kdo jsi ?
Jsem senzitivně hyperaktivovaná osoba. (Petra Staňková)
Jsem ten, jakého mě společnost za 22 let utvořila, a já se teď s velkou vervou usilovně snažím všechny tyto
slupky strhávat a přicházet na to, kdo jsem. Až se to dozvím, tak to povím! Fakt. (Ondřej Dvořák)
Jsem leccos. (Michaela Foitová).
Setrvávám ve svém přesvědčení, které jsem opírala o názory, vyjádření, stanoviska a informace osob, které pro
mě byly autoritou, o dva nejvzácnější lidi Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše. (Milada Vyhnálková)
Snílek, jenž hledá svůj svět, zpívá, hraje, tančí a chce být o krok vpřed. (Juraj Háder)
Zdaleka ne ten, kým jsem býval, ale ani ten, kým být chci. (Daniel Ondráček)
David Janošek . Kdo jsem? Velké dítě milující svoje laskavé světy. (David Janošek)
Jsem Tereza. Trochu divoženka. Trochu Slovenka. A tak trosku z každého rožku trošku. Ráda miluju a maluju a
u toho si zpívám. Mám ráda kolemjdoucí, kteří mají v očích TO. A někteří mi říkají – čučorietka. Jsem Tereza a
to, co je kolem mě, mě inspiruje. (Tereza Slavkovská)
Jsem Kristina Povodová a vím, kdo jsem. A vy ? ( Kristina Povodová)
Princ chuďas. (Jiří Svoboda)
4
Nevím, zjistím. Holka z Moravy, co miluje hory, lidi, venkov a bydlí v centru Brna, protože centrum Brna je
centrem divadla. (Barbora Nesvadbová)
Co je pro tebe tvorba?
Tetelení se s potem na čele. (Petra Staňková)
Nad tím už teď (10 dní před premiérou) nemám čas přemýšlet, ale tvořím. Tedy aktivně činím, hořím, tvořím,
bolí mě tělo i duše, ale je to strašně příjemná bolest. Otázkou je, co si pod pojmem ,,tvorba“ představuje naše
hypermoderní-záchodohumorová (a zase ta společnost). (Ondřej Dvořák)
Makačka. (Michaela Foitová)
Fuente Ovejuna. (Milada Vyhnálková)
Volnost a svoboda. Krása za kterou stojí spousta krve, slz potu a lásky. (Juraj Háder)
Tvorba je pro mě nespoutaná představivost, cesta ke svobodě a spousta dřiny. (Daniel Ondráček)
Klíč k těm laskavým světům. (David Janošek)
Koření všednosti….. (Tereza Slavkovská)
Tvorba je pro mě únik od reality, hledání pravdy a svoboda fantazie. (Kristina Povodová)
Tvorba pro mě znamená proměňovat prázdná místa v ementálu v zaplněná. (Jiří Svoboda)
Nářez. Vzniká něco nového… čas běží jinak … jsou to nové světy… (Barbora Nesvadbová)
5