Červen 2016 - Velký Týnec

Komentáře

Transkript

Červen 2016 - Velký Týnec
TÝNECKÉ
LISTY
Měsíčník obce Velký Týnec - 26. ročník - číslo 6/2016 - cena 10,- Kč
5 Setkání Týnců ve Velkém Týnci
12 Kanadští skauti se připojili k Obnově Staré Vody
22-23 Luštění pro děti i dospělé
24 Profil mikroregionu Království
2
ÚVODNÍK, KRONIKA
KVĚTNOVÉ KALENDÁRIUM
ČERVNOVÝ ÚVODNÍK
Velevážené čtenářky, vážení čtenáři,
jsou činnosti, které vnášejí do duše harmonii.
Přišel jsem na to, že jednou z nich je i sušení sena.
Po „Sečeni lúke“ zůstala na Hradisku ležet tráva. Na obloze se honily
mraky a potencionální usušení se jevilo jako značně nejisté.
Nikdo o ně také nejevil zájem. Vzal jsem si hrábě a řekl si,
co za hodinu obrátím, to se pokusím usušit.
Přihraboval jsem a sledoval tak cestu předvčerejších sekáčů.
Nad svahem, směrem k zahrádkářské kolonii, se však řádky položené
trávy rozdvojily. Jedny pokračovaly po rovině směrem na Hostkovice
a druhé z kopce dolů. Vzpomněl jsem si na úsměvnou scénku
ze sečení, kdy skupina sekáčů z Valašska se vydala z kopce dolů
a skupina z Pivína pokračovala po rovině mezi ořešáky.
Hanáci sekali v klidném uvolněném tempu tam a po jednom se
spořádaně vraceli zpět na začátek. Valaši na sebe pod svahem počkali,
hodili kosy na ramena a společně se vydali zase nahoru.
Je s podivem, na kolik je v každém z nás ten jeho kraj vrostlý.
Jen stěží se dá otočit.
Když jsem se tak s hráběmi po tom svahu pohyboval. Jemný vítr mi
pomáhal obracet suchá stébla. Jak se z pomíjivé trávy stane seno.
Zemědělská komodita. Je třeba mít nejméně dvě věci. Dobré počasí
a rozhodnutí vložit do vzniku komodity práci. Pak získáváte něco,
co má hodnotu. Možná by taková příprava sena byla vhodným způsobem
pro výuku ekonomické gramotnosti pro žáky základních škol.
Třeba by si lépe uvědomili, že banka, v které peníze samy zlátnou,
je obyčejná bouda. Určitě by si to uvědomili dříve, než na ně ta bouda
spadne. Také by se na tomto příkladu dalo krásně demonstrovat,
jak je to s půjčkami. Když si od někoho seno půjčím
a on ho po mně bude chtít v zimě zpět, tak je to nereálné,
protože v zimě se tráva sušit nedá.
Když chci něco mít, musím do toho vložit svoji práci.
V pravý čas.
Osvoboďme se od těžkých ekonomických úvah a pozvedněme zrak
k obloze. Vždyť na ní to z velké většiny záleží. To vědomí řádu
se nedá nahradit internetem. Asi tomu senu vděčíme i za hodně jiných
věcí. Možná by tady některé rody ani nebyly.
Napadá mně při představě romantických nocí někde v seníku nebo na
půdě stavení. Stejně si myslím, že nad osobní zážitek není, a proto všem
doporučuji: usušte si svoje seno.
Určitě to ve vás nastartuje neobvyklé myšlenkové pochody.
Pokud ne, alespoň se protáhnete.
A při ukládání do kompostovatelného odpadu seno výborně poslouží
na vyvážení kompostovacího procesu.
Sušit seno je vždycky prospěšné. Když jsem to z Hradiska předával
své mamince pro králíky, tak jsem jí kladl na srdce, aby jim řekla,
že je kosou sečené a ručně obracené. V bio kvalitě. Pro gurmány.
1. května
Zájezd na Libavou - KŠKS ZO Velký Týnec
5. května
Den matek ve Vsisku - Osadní výbor Vsisko - 17.00 hodin
9. května
11. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec
- 16.30 hodin - malý sál společenského domu
13.-14. května
Sečeni lúke 2016 - KŠKS ZO Velký Týnec
26. května
17. zasedání mikroregionu Království - Brodek u Přerova - 9.00 hodin
Slavnost Krve a Těla Páně - Boží tělo - Církev řím.katolická - 17.30 hod.
28. května
Kácení máje s dětským dnem - Týnečáci - 14.00 hodin
31. května
18. setkání představitelů mikroregionů Olomouckého kraje
- velký sál společenského domu - 9.30 hodin
DALŠÍ UDÁLOSTI
Dne 4. května v 10.00 hodin proběhlo jednání Rady mikroregionu Království.
Dne 4. května se uskutečnila od
16.30 hodin organizační schůzka pořadatelů Setkání Týnců v Týnci.
V neděli 8. května předvedl fotbalový oddíl TJ Sokol Velký Týnec návštěvníkům fotbalového zápasu novou plně automatizovanou závlahu
fotbalového hřiště. Na její vybudování obec přispěla částkou 222 tisíc
korun.
Dne 10. května provedla Česká inspekce životního prostředí kontrolu
dokončení akce modernizace a rozšíření ČOV Velký Týnec. Konstatovala, že cíle projektu byly splněny
v souladu s podmínkami dotační
smlouvy.
Dne 12. května proběhla v Arcibis-
POČASÍ
Příjemný začátek léta přeje Stanislav Denk
µ
Foto na titulní straně: Rekonstruovaná křtitelnice v kostele
Nanebevzetí Panny Marie, fotografoval Petr Hanuška
Chcete mít
INZERCI
v Týneckých listech?
Tak pište na [email protected] nebo volejte 585 151 111
kupském paláci v Olomouci vernisáž
výstavy o životě a díle týneckého rodáka arcibiskupa Leopolda Prečana.
Mezi řečníky vystoupil starosta obce
Petr Hanuška.
Dne 16. května zahájil Finanční úřad
v Olomouci kontrolu čerpání dotace
na akci Zateplení objektu 6. - 9. ročník, na které obec pracovala v letech 2010 - 2011. Výsledek kontroly
nebyl do uzávěrky vydání TL znám.
Dne 24. května provedli Mgr. Řepický
(MMOlomuc) a Ing. Arch. Neckářová
(Národní památkový ústav) kontrolu
oprav zámecké budovy. Bez nedostatků.
Dne 30. května podepsal v budově
Ministerstva zemědělství ČR v Praze
starosta obce rozhodnutí o přijetí dotace na rekonstrukci havarijního stavu stoky XXIVa v ulici Tovární.
Květen jako celek byl teplotně příjemný. Dokonce u nás na Moravě
i zapršelo. V Čechách to měli opět
horší, neboť v závěru měsíce tam
hodně intenzivně pršelo a padaly rekordně velké kroupy. A to takové, že
dokonce usmrtily celou čapí rodinu!
V jedné vsi bílou nadílku shrnovala
technika. Kroupy vydržely na hromadách i další dny! Kolem Týnce
se mraky jenom honí, ale většinou
z nich nezaprší.
První dekáda. Noc: 4, 9, 10, 10, 8, 10,
10, 6, 11, 10. Den: 17, 18, 16, 16, 20,
16, 23, 22,21, 24.
Druhá dekáda. Noc: 7, 9, 14, 10, 2, 2,
5, 6, 8, 13. Den: 23, 22, 10, 15, 7, 7,
16, 9, 20, 13.
Třetí dekáda. Noc: 12, 13, 14, 16, 14,
10, 10, 14, 13, 15, 14. Den: 24, 26,
27, 14, 20, 15, 21, 22, 18, 21, 28.
Teploty měřeny v 6.00 a v 15.00 h.
Kroniku připravil Petr Hanuška
TÝNECKÉ LISTY Periodický tisk územního samosprávného celku - měsíčník Obce Velký Týnec.
Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXVI., č. 6 vyšlo v červnu 2016. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce:
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected] Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška Ph.D., e-mail: [email protected] tynec.cz,
Mgr. Stanislav Denk e-mail: [email protected] tynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: [email protected] centrum.cz. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc.
Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce.
Foto: archiv redakce
Vendula Vránová
šéfredaktorka
Petr Hanuška
redaktor
Stanislav Denk
redaktor
Kamila Grmolenská
redaktorka
Vojtěch Hrudník
dopisovatel
Andrea Thunová
redaktorka
Pavel Peňaška
grafik
Eliška Tomečková
redaktorka
OBECNÍ SERVIS
3
Starostovo slovo
11. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec
Dne 9. května proběhlo 11. zasedání
Zastupitelstva obce Velký Týnec.
K důležitým projednaným bodům
patřilo schválení Závěrečného účtu
Obce Velký Týnec za rok 2015 s výrokem „bez výhrad“, dále schválení
účetních uzávěrek Obce Velký Týnec,
ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec a Mateřské školy Velký Týnec.
Zastupitelé také přijali Rozpočtové
opatření č. 2 (jeho plné znění si můžete přečíst na obecní webbové
stránce), Smlouvu o společném postupu zadavatelů při realizaci investiční akce III/43621, III/43622 Velký
Týnec, Čechovice - rekonstrukce silnice. Akceptovali nabídku firmy ČEZ
Prodej s. r. o. na odběr elektřiny pro
rok 2017, dotaci z prostředků Olomouckého kraje na akci Dokončení
kanalizace v Čechovicích ve výši
1.158.416,- Kč. Vybrali firmu DOSIP
Servis, s. r. o. Krahulov na zhotovení
dvou kusů informačních panelů na
měření rychlosti, které budou instalovány v ulicích Ke Vsisku a Grygovská. Zastupitelé legislativně podpořili zákaz konzumace alkoholu na vybraných místech v obci (více o tom
v příspěvku obecního policisty Filipa
Raclavského).
Další zasedání Zastupitelstva obce
Velký Týnec proběhne 8. června.
Velký Týnec má nové internetové stránky...
Račte vstoupit!
Dotační programy
Obec aktuálně získala dotaci z prostředků Ministerstva zemědělství ČR
na opravu havarijního stavu stoky
XXIVa, tedy na řad vedoucí v ulici Tovární. Celkové náklady akce se vyšplhají na částku 3.492.000,- Kč bez
DPH. Dotace činí 1.746.000,- Kč,
zbytek hradí obec. Využili jsme
možnosti dalšího dofinancování, a to
z prostředků Olomouckého kraje.
Pevně věříme, že se nám podaří naše náklady stlačit na poloviční sumu.
K samotnému technickému stavu
komunikace v Tovární ulici chci konstatovat, že její povrch samozřejmě
není příliš „zdravý“. Nemělo a nemá
samozřejmě smysl provádět rekonstrukci vozovky, když není opravena
technická infrastruktura ležící pod
ní. Letos jsme navíc zadali vypracování dokumentace pro územní řízení
a stavební povolení v této lokalitě,
které zahrnuje nejen technické ře-
šení oprav, ale také se dozvíme hrubé finanční náklady, které akce bude
vyžadovat. Zopakuji to, co už jsem
na stránkách TL napsal. Osobně dávám přednost renovaci povrchu vozovek a chodníků v místech, kde je
hustota zabydlení daleko vyšší než
v Tovární ulici. Prioritou proto pro mě
osobně jsou opravy povrchů v ulicích
Komárov a Zamlýní, resp. prodloužení Boční, Sadová, Polní, Krajní
a V Zahradách. Komárov se dočká
první části oprav v letošním roce.
Získali jsme na ni „symbolickou“ dotaci 1 milion korun z prostředků MMR
ČR. Druhá dotace z téhož zdroje
směřuje na opravy obecní budovy
v Čechovicích. A na které možné
dotace ještě letos čekáme? Na rozšíření kapacity mateřské školy, na
revitalizaci budovy hasičské zbrojnice a na nákup nového hasičského
vozu.
Setkání Týnců v Týnci a další akce
Zámecká budova
Jak to vypadá s naším zámkem, dotazují se týnečtí spoluobčané. Moje
odpověď je úplně neuspokojuje. Metropolitní kapitula v Olomouci zažalovala Obec Velký Týnec, že je neoprávněným majitelem všech objektů
a pozemků a žádá, aby byl majetek
převeden na stát, načež by následně
požádala o jeho vydání. Svou žalobu
ještě rozšířila o Českou republiku.
Záležitost nyní leží na soudu. Naši
obec zastupuje JUDr. Jarmila Dostálová. Žádné další aktuální zprávy
nemám.
Foto: turistika.cz
K opravám zámecké budovy jen několik poznámek. Dobře informovaní
informátoři šíří zprávy o tom, že
opravy fasády zámecké budovy,
resp. odvlhčení budovy probíhají
proto, aby starosta mohl majetek
předat církvi v dobrém technickém
stavu. Upřímně řečeno: více lituji to-
ho, kdo takovým blábolům naslouchá, než toho, kdo je rozšiřuje. Motivace toho druhého jsou celkem
jasné - nenávist vůči obci, resp. lidem, kteří pro ni pracují. Ten první se
nechává ohlupovat dezinformacemi, kterým může věřit opravdu jen
ten, kdo jim věřit chce. A nyní k samotným opravám. Renovace fasády
probíhá podle technických not firmy
PRINS Přerov, resp. na základě
schválení Magistrátu města Olomouce, odboru památkové péče,
a Národního památkového úřadu.
Po skončení akce Setkání Týnců
v Týnci budou práce pokračovat odvlhčováním vnějšího obvodového
zdiva (výkop zhruba půl metrů, umístění izolačních desek, zasypání propustným materiálem, opětovné zadláždění). V interiérech v přízemí budovy chceme pracovat v pozdních
podzimních, resp. zimních měsících.
Zároveň začínáme opravovat náběhy u zámecké zdi. Opět se schválením uvedených památkových institucí, takže obavy části „odborné“
veřejnosti, že historické zdi poškozujeme, jsou opět liché. Nechal jsem
také provést statický posudek probíhajících úprav zámeckých zídek,
a to u jednoho z největších odborníků v naší zemi Ing. Jaromíra Vrby.
Ten konstatoval, že obec postupuje
řádně a statiku zdiva v žádném
případě neohrožuje.
Červen je nabitý kulturními a sportovními akcemi. V každé místní části
proběhnou či již proběhly dětské
dny.
Základní škola pořádá závody
v atletice, a to pro mladší i starší
žáky, na které se sjíždějí závodníci
z více než deseti škol celého okresu.
Agilní členové fotbalové TJ Sokol
Velký Týnec připravili na 11. června
velký turnaj benjamínků, kterého se
zúčastní 16 družstev. Záštitu nad
akcí převzal reprezentační fotbalový
kouč Pavel Vrba.
Tentýž den se v Brně otevřou brány
mistrovství světa estetických gymnastek, jehož pořádání má na starosti týnecký oddíl včele s Renátou
Vrbovou. Psát o mimořádnosti této
akce je zbytečné. Dámy i pánové,
kteří se kolem týnecké estetické
gymnastiky točí, zaslouží za vzornou
mezinárodní reprezentaci naší obce
mimořádnou pochvalu. Prostě - obdivuhodné!
V sobotu 18. června se zhostíme pořadatelství tradičního Setkání Týnců
v Týnci. Zapojeni budou snad všichni, kteří v čuháckém Týnci „dělají“
kulturu a sport. Podrobný program
naleznete na plakátu publikovaném
nejen v tomto čísle TL, ale vyvěšeném po celé naší obci.
Mikroregiony se setkaly ve Velkém Týnci
Za účasti náměstka hejtmana Bc. Pavla Šoltyse, DiS. a členky rady kraje
paní Ivany Dvořákové proběhlo
v obci Velký Týnec v pořadí 18. setkání zástupců mikroregionů. Akci,
která má už dvanáctiletou tradici,
tentokrát připravil Olomoucký kraj
ve spolupráci s Mikroregionem Království v rámci aktivit oddělení regionálního rozvoje.
„Pravidelná setkání krajské samosprávy s klíčovými partnery z území
jsou velmi důležitá. Znalost potřeb
obcí, mikroregionů a místních akč-
Foto: archiv Olomouckého kraje
ních skupin je pro další rozvoj kraje
nezbytná.“ Řekl náměstek hejtmana
Bc. Pavel Šoltys, DiS.
Na programu setkání bylo představení aktivit Mikroregionu Království
a MAS Hanácké Království. V další
části jednání diskutovalo na 50
účastníků o potřebách venkova
a o zkušenostech s přípravou a realizací projektů. Po skončení oficiální
části programu starosta obce pan
Petr Hanuška zorganizoval prohlídku
projektů realizovaných v obci Velký
Týnec.
Web Olomouckého kraje
4
OBECNÍ SERVIS
KINO
Velký Týnec
3. června 2016
18:00 hodin
V měsíci červnu
blahopřejeme k životním výročím
těmto spoluobčanům
HODNÝ
DINOSAURUS
88 let
Ladislav Čechák, V. Týnec
Dobrodružná výprava
do světa dinosaurů.
Animovaná rodinná komedie.
Produkce USA, 101 minut
Vstupné Kč 50,-
87 let
Bronislava Kabilková, V. Týnec
10. června 2016
19:30 hodin
70 let
Marie Švachová, Čechovice
Jiří Švacha, Čechovice
KRAMPUS:
TÁHNI K ČERTU
Kdo se nikdy nebál, že ho na
Mikuláše odnese čert, ať hodí
vánoční baňkou. Horor.
65 let
Emílie Nováková, V. Týnec
Zdeněk Šesták, Čechovice
Jaroslava Rodová, Vsisko
Milan Fuksa, Velký Týnec
Produkce USA, 96 minut
Vstupné Kč 50,Přístupno od 12 let
17. června 2016
19:30 hodin
60 let
Ladislav Klásek, V. Týnec
Ludmila Ničmanová, Vsisko
Věra Drábková, V. Týnec
Zdeněk Hansmann, Čechovice
LÍDA BAAROVÁ
Film zachycuje část
dramatického života slavné
herečky.
Produkce ČR, 110 minut
Vstupné Kč 50,Přístupno od 12 let
24. června 2016
19:30 hodin
FAKJÚ PANE
UČITELI 2
Učitel na střední škole musí
mít nervy jako špagáty a
vražednou bezohlednost.
Produkce GER, 115 minut
Vstupné 50,- Kč
Přístupno od 12 let
LUVA
OM
e
lém
u
min
čísl
v
oru
hov h listů jméno
z
o
V r ckýc olili
.
e
me
Týn e zkom věta, louvá
e
jsm o Pad u om
m
Jiříh ož se L.
c
za akce T
Red
Telefonické kontakty:
[email protected], [email protected]
Podělte se o své cestovatelské fotografie
se čtenáři Týneckých listů.
Vaše fotografie s krátkou popiskou rádi zveřejníme.
Týnecké
informatorium
Úřední hodiny pro veřejnost:
pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30
Elektronické adresy:
ch čísle
V prázdninový
Kontakt na redakci naleznete v tiráži na 2. straně.
Obecní úřad Velký Týnec
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1
Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph.D. ........ 585
585
fax: 585
Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................. 585
Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................... 585
Sekretariát - Radka Tomečková ........................ 585
Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ......... 585
Stav. úřad - Ing. Bc. Karla Šimarová Brzobohatá .... 585
Stavební záležitosti - Eva Krkošková ................. 585
Účetní obce - Radana Procházková ................... 585
Správce obecního majetku - Petr Drápal ........... 585
Obecní policie Velký Týnec ............................... 725
CEST
VATELSKÁ
GALERIE
listů
lech Týneckých
391
151
391
151
151
151
151
151
151
151
151
544
495
113
506
110
119
111
115
118
114
116
112
540
Červen 2016
4. 6. Den dětí v Čechovicích
7. 6. Olympiáda mikroregionu Království v lehké atletice (hřiště u ZŠ)
9. 6. O pohár starosty obce (atletická soutěž v základní škole)
11. 6. Fotbalový turnaj benjamínků
11. 6. Den dětí ve Vsisku
18. 6. Setkání Týnců v Týnci (doprovodný kulturní a sportovní program)
25. 6. Hasičský dětský den ve Velkém Týnci
25. 6. Fotbalový turnaj benjamínků
Červenec
1. 7. Letní kino v zámecké zahradě - Sedm statečných
2. 7. Kavárna pod širým nebem v Čechovicích
8. 7. Letní kino v zámecké zahradě - Vlk z Wall Street
9. 7. O pohár starosty obce v hasičském sportu
15. 7. Letní kino v zámecké zahradě - Gankster Ka
23. 7. VIII. Pivní a gulášové slavnosti
29. 7. Letní kino v zámecké zahradě - Jak básníci čekají na zázrak
30. 7. Setkání seniorských tanečních skupin
6
OBECNÍ SERVIS
NOVÉ KNIHY
Nové knihy v Místní knihovně Velký Týnec
1. Abbottová, Rachel: Nezvěstná
2. Heldingová, Joy: Povídej, co vidíš
3. Gamble, Luke: Zvěrolékař
v divočině
4. Jeffries, Sabina: Dávná tajemství
5. Kuťák, Jaroslav: Sklepy architekta
Hellera
6. Losert A.: Stará voda
7. Obermannová, Irena: Příručka
neposlušné ženy
8. Palmer, Daniel: Blouznivec
9. Pennyová, Luise: Nejkrutější
měsíc
10. Robinson, Peter: Pohled do tmy
11. Sparks, Nicholas:
Nezapomenutelná cesta
12. Šimek, Štěpán: Padnout vzhůru
13. Vondruška, Vlastimil: Mrtvý
posel
14. Watt, Peter: Daleko za obzorem
Připravila Marta Ivančíková
Čtenářský deník
aneb poslední přírůstky v týneckých knihovnách
Knihovny ve Velkém Týnci, v Čechovicích i ve Vsisku jsou každý měsíc
zásobovány novými přírůstky, jejichž seznamy vycházejí pravidelně
na stránkách Týneckých listů. Z novinek tentokrát vybíráme záměrně
dvě velice rozdílné knihy.
ve Vědecké knihovně v Olomouci rezervováno zhruba devadesát čtenářů.
Praha, Ikar 2015, 237 stran.
Čtyři dohody
Don Miguel Ruiz
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Nové knihy v Místní knihovně Vsisko
1. Jeffries, Sabrina: Dávná tajemství
2. Hannah, Sophie: Bludná sdělení
3. Kinsella, Sophie: Audrey se vrací
4. Maggie, Audrey: Slib
5. Beranová, Zuzana: Poslední
nosorožec
6. Bauer, Jan: Krvavé léto
7. Jeffries, Sabrina: Uloupená láska
8. Gabaldon, Diana: Cizinka
9. Deaver, Jaffery: Říjnový seznam
10. Lutz, John: Šílenství
11. Nachtmanová, Petra: Hodinová
manželka Eva
12. Fojtová, Věra: Baba jedová
Připravila Eliška Navrátilová
OBRAZY PŘÁTEL
Zámecká galerie pro jeden obraz
Naše galerie zahájila nový výstavní cyklus současného výtvarného umění.
Tematicky ani technicky není nijak omezen. Jsme připraveni uspořádat
výstavu jednoho obrazu kterémukoliv tvůrci.
Představení vystaveného obrazu 344, autor Filip Raclavský
Abstraktní expresionistický olej tvořený formou barevné rezervy. Výrazné
tóny základní barvy jsou postupně překrývány dalšími barevnými vrstvami.
Větši-nou tmavších tónů. Do nich jsou vyrývány krátké linky bez nějakého
zásadního plánu. Některé geometrické obrazce - kolečka, čtverečky jsou
tvořeny otiskováním. Zde už nejde o primární obnažení spodní vrstvy, ale
spíše o vytvoření geometricky vyjádřitelného shluku. Zajímavé, že v převládajícím
čísle tři. Tmavé plochy geometrických obrazů jsou přenášeny do výrazných rezervních
polí. Jako by se zde měli očišťovat. Dle autora jde o intuitivní gestickou malbu zachycující a předávající pozitivní energii. S jeho
interpretací nezbývá než souhlasit. V levé
horní polovině, ve shluku rýh, lze spatřit
jeho srdce nebo alespoň jeho obraz na
obraze.
Příznivce umění srdečně zve
Stanislav Denk
Kniha roku 2015. Román, který si
podmanil všechny žebříčky bestsellerů na obou stranách Atlantiku.
Rachel dojíždí ranním vlakem do
Londýna. Den co den si prohlíží útulné předměstské domky, a když vlak
na chvíli zastaví u návěstidla, naskýtá se jí pravidelně letmý pohled do
soukromí mladého páru. Postupem
času Rachel začíná mít pocit, že ty
dva lidi zná. Představuje si, že je zná.
Jednoho dne však zahlédne něco, co
ji šokuje. Stačí pouhá minuta, než se
dá vlak zase do pohybu, a náhle je
všechno jinak. Pro někoho dechberoucí thriller, pro jiné povrchní čtení.
Rozhodněte se sami. Malá poznámka: v současné době má tuto knihu
Knihu, ať už v podobě audioknihy či
divadelního představení, zpopularizoval Jaroslav Dušek. Čtyři dohody
jsou prezentovány jako prastaré
učení Toltéků, které vás naučí žít
v souladu s vaším svědomím, tj. dovést vás ke štěstí, budete-li chtít.
Základem je následování čtyř dohod: nehřeště slovem (nemanipulujte, nepomlouvejte), neberte si nic
osobně, nevytvářejte si žádné domněnky a vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete (nebo jen to, co nejlépe dovedete). Myslím, že v této
knize si každý může najít něco
hodnotného, i pokud není naladěn
na duchovní literaturu. Bonusem je
nápaditý přebal knihy, který zájemce zaujme na první pohled.
Praha, Pragma 2001, 136 stran.
Připravila Kamila Grmolenská
7
OBECNÍ SERVIS
10x se zastupiteli
Rádi bychom vám přiblížili Zastupitelstvo obce Velký Týnec zvolené
v komunálních volbách v roce 2014
a ustanovené na 1. zasedání konaném dne 5. listopadu 2014. Do
konce volebního období vám představíme prostřednictvím ankety postupně všechny zvolené zastupitele.
Tentokráte jsme oslovili paní zastupitelku EVU ŠIŠKOVOU.
Jste týnecká rodačka? Pokud ne,
jak dlouho bydlíte ve Velkém
Týnci?
Nejsem přímou týneckou rodačkou,
ale přivdala jsem se do Týnce před
dvaceti šesti lety z vedlejší Krčmaně.
Kdysi býval Velký Týnec tzv. střediskovou obcí, Krčmaň patřila pod
Velký Týnec. Dá se tedy s nadsázkou
říci, že jsem „Týnečák“ odmala.
Co se vám ve Velkém Týnci nejvíce líbí?
Je toho víc. Líbí se mi, že mám v Týnci spoustu kamarádů. Líbí se mi
zdejší bohatý kulturní život, na který
mimochodem slýchám kladné ohlasy z širokého dalekého okolí a který
máme díky výtečné práci nejen kulturní komise, ale i všech týneckých
spolků. Líbí se mi blízkost přírody.
A v neposlední řadě se mi líbí úžasná
zeměpisná poloha našeho Týnce. Leží na úpatí Jeseníků a přitom je to
„coby kamenem dohodil“ k nejbližším vinicím v Modré. Takže spousta
možností k zajímavým výletům.
A nemusíte jezdit na druhý konec
republiky. Výhodou v praktickém životě je i blízkost krajského města se
všemi důležitými úřady a nemocnicemi.
Co byste chtěla jako zastupitelka zlepšit?
Ráda bych, abychom jako lidi měli
k sobě blíž, tak jak to na vesnici vždy
bývalo.
Co vás v poslední době naštvalo? Co vás naopak pobavilo?
Dovolím si odpovědět na obě otázky
současně ne jako zastupitelka, ale
jako dobrovolná hasička. V poslední
době se nezávisle na sobě na různých místech debatovalo o potřebnosti hlasité sirény, která svolává
dobrovolné hasiče ve dne i v noci do
akce. Podotýkám, že tenhle problém
se neřeší jen v Týnci - ale v celé
republice.
Těm, kteří v životě hasiče nepotřebovali, se toto svolávání zdá zbytečné
a odvolávají se na modernější tišší
systémy. Samozřejmě, že existují
mobilní SMS apod. Uvědomme si, že
dobrovolní hasiči odvádějí svou práci dobrovolně a ve svém volném čase. Siréna se nevyzpytatelně ozývá
v noci, když spí, když pracují na zahradě, když odpočívají, když se věnují svým rodinám a zálibám a kdy
určitě mobilní telefon nemají neustále při ruce. Proto je hlasité svolávání pro ně důležité. Kdo hasiče
nepotřeboval, nepochopí.
Například obyvatelé nedaleké Horky
mají neustále v paměti vodu, která
se jim prohnala domovy, a proto na
práci dobrovolných hasičů nedají dopustit a siréna jim nevadí. V Příkazech pro změnu argumentují, že siréna ruší jejich slepice při snášení
vajec.
A k veselejší stránce problému? Na
posledním veřejném zasedání zastupitelů Velkého Týnce zazněl dotaz,
zda by siréna nemohla pro zvídavé
občany hlásit, kde hoří, jaká se kde
stala nehoda atd. Je mi líto, tuhle
službu Hasičský záchranný sbor,
který ve většině případů sirénu
spouští, neposkytuje.
Jaká je vaše profese?
Pracuji jako asistentka jednatele
společnosti KD TRANSPORT. Jako
zastupitelka obce jsem v neuvolněné funkci. To znamená, že „nesedím“ na obecním úřadě denně.
Kromě jiného předsedám finančnímu výboru, jehož existence je daná
zákonem, a který má další čtyři členky. Naše práce je různorodá - od
provádění kontrol dotací poskytovaných obcí různým spolkům, přes
kontroly fyzických i dokladových inventur, seznámení se s auditem
obce a další úkoly, kterými nás pověřuje zastupitelstvo. V červnu nás
například čeká přepočet poplatku za
komunální odpad pro rok 2016.
Jak trávíte volný čas?
Jsem několik let dobrovolnou hasičkou. Na hasičských soutěžích už neběhám, snad jen v kategorii veteránek. Pomáhám organizovat různé
hasičské akce i na úrovni okresu,
protože jsem členka Okresního
sdružení hasičů Olomouc. Mám moc
ráda všechny práce na zahradě. Baví
mě také cestování po naší vlasti
a poznávání zajímavých míst. Kolo
jsme s manželem vyměnili za motorku a tím pádem máme větší rozsah
našeho poznávání. Zrovna nedávno
mě uchvátilo nádherně rozkvetlé
arboretum Makču Pikču mezi Sovincem a Pasekou nebo úžasná vinařská rozhledna Slunečná u Velkých Pavlovic.
Máte nějakou oblíbenou knihu?
Není knížka, ke které bych se opakovaně vracela a znala z ní citace zpaměti. Spíš jsou knížky, které mne
hodně oslovily. K nim patří např.
Egypťan Sinuhet finského spisovatele Miky Waltariho nebo Svět podle
Garpa od Johna Irvinga. Z českých se
Foto: M. Studený
mi moc líbila Biomanželka od Michala Viewegha.
Jaký vztah máte ke sportu?
Sportovně založená nejsem. Hodně
mě baví jízda na kole. Zimní sporty
nemám ráda, trávím raději zimu
u kamen. A míčové hry vyloženě nemají rády mě.
Ptala se Kamila Grmolenská
Rozbor komunálního odpadu
o
r
d
st
ak
ad
pí Skl
pa dp Pla Pa
ap
ý
d
tr
o
o
n
e
T
ěs ní BIO
m ál
/S un
O
SK kom
y
vy
ad
ot
Ko
dp
,b
l
o
i
ý
xt
čn
Te
pe
z
e
eb
N
0,5 kg 0,1%
33 kg 7,6%
16 kg 3,7%
4 kg 0,9%
1 kg 0,2%
domu. Od června by to pro vás mělo
být snadnější. Pojďme vytáhnout
obalové kovy z komunálu a vrátit je
k dalšímu zpracování. I to může být
příspěvek ke snížení produkce skleníkových plynů.
Stanislav Denk,
místostarosta obce
29 kg 6,7%
40 kg 9,3%
190 kg 44%
118 kg 27,3%
jsme se s tímto trendem držet krok
a zavést popelnice na kovové obaly.
Umístíme je na spádová místa tříděného odpadu. Po půl roce bychom
vyhodnotili jejich výtěžnost a užívání. Zatím jste měli možnost kovové obaly odkládat do zvonového
kontejneru na dvoře Společenského
celkem bylo přetřízeno 431,5 kg odpadu
o třídění směrem ke kontejnerům
s použitým ošacením, ale neviděl
bych to až tak jako zásadní problém.
Nicméně výsledkem je, že 60% odpadů do popelnice na komunální odpad nepatří. Největší podíl v nich
tvoří bioodpad. Převážně takzvaný
kuchyňský. Většinou jde o odpad ze
zeleniny. Tady je prostor pro ty, kteří
mají chuť udělat něco pro životní
prostředí. Nejjednodušší je pořídit si
do kuchyně nějakou nádobu, kam
můžete odpad ihned po kuchyňském
zpracování odložit a následně jej likvidovat v kompostéru nebo biopopelnici. Nutno říci, že po zavedení
hnědých bio-popelnic byl znát váhový úbytek komunálního odpadu
v běžných popelnicích. To bylo způsobeno tím, že se do nich přestal
ukládat odpad ze zahradní zeleně,
ale ten tam ze zásady nepatřil. Tříděné složky plast, sklo, tetrapak
dosahovaly společně 10% procent.
Je to celkem dobrý výsledek. Můžete
ho ještě trochu posunout, když použitý obal omyjete vodou a dáte do
tříděných komodit. Kovové obaly dosahovaly podílu 4%. Možná jste to
zaznamenali, statisticky stoupla
spotřeba piva v plechovkách. Údajně jeho obliba stále stoupá. Rozhodli
Graf rozboru odpadů z 16. 5. 2016
Jak zlepšit třídění odpadů? To je
otázka, která trápí většinu odpadových hospodářů. Když chci něco zlepšit, tak musím problém analyzovat.
Detailně ho poznat. Je tedy třeba poznat co je nezbytnou součástí komunálního odpadu a co jsou tříditelné
složky, které do něj nepatří. Dohodli
jsme se tedy s představiteli Technických služeb města Olomouce, že
pro nás takový rozbor provedou. Postup je následující. Poté, co „kukavůz“ projede celou obcí, vysype na
překladišti svůj náklad do lisovacího
kontejneru. Z něj je před samotným
zalisováním odebrán vzorek o velikosti asi 1m3.. Tento vzorek je detailně roztříděn. Zauzlované sáčky z košů rozvázány a roztříděny na jednotlivé složky. Co a v jakém poměru se
ve vzorku našlo, si můžete prostudovat na přehledném grafu.
Za čistý komunální odpad jsou považovány takové věci, které nejdou
dále zpracovávat (mastné a jinak
znečištěné obaly, hygienické pleny
a vložky, kosti a zbytky jídel). Na
tomto odpadu si pochutná spalovna.
Takového odpadu se v našich popelnicích nachází pouze cca 30%.
Dalších zhruba 10% tvoří použité
šatstvo a boty. Tady jde uvažovat
8
OBECNÍ SERVIS
OBECNÍ POLICIE INFORMUJE
Nově schválené Obecně závazné vyhlášky obce Velký Týnec
Rád bych čtenáře Týneckých listů
seznámil se dvěma novými obecně
závaznými vyhláškami obce Velký
Týnec, které byly Zastupitelstvem
obce schváleny v průběhu dubna
a května 2016. Obě, níže uvedené vyhlášky, byly konzultovány
a schváleny metodickým pracovištěm Ministerstva vnitra České republiky: Obecně závazná vyhláška
č. 1/2016, o zákazu kouření na území
obce Obecně závazná vyhláška
č. 2/2016, o zákazu konzumace alkoholických nápojů na některých veřejných prostranstvích
Primárním cílem nově schválených
obecně závazných vyhlášek je zvýšení ochrany dětí a mládeže před
negativními vlivy pasivního kouření,
omezení negativního příkladu kouření a ochrana zdraví osob. Zároveň
jsou omezeny některé formy konzumace alkoholu, které by svou intenzitou mohly narušit veřejný pořádek
nebo být v rozporu s dobrými mravy,
ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku.
Veškerá definovaná omezení v obou
vyhláškách jsou směřována na přesně stanovené lokality. Zákaz kouření
(OZV č. 1/2016) se týká pouze sedmi
dětských hřišť, které jsou ve vyhlášce uvedeny: Pionýrská zahrada (v ul.
Na Výstavišti), hřiště v centru obce
vedle budovy zdravotního střediska
(ul. Sokolská), hřiště u altánku - za
budovou zdravotního střediska na
cestě k MŠ (ul. Sokolská), hřiště u kina (ul. Sokolská x Bystřická), hřiště
v zatáčce (ul. Ke Vsisku), hřiště v Čechovicích (ul. Týnecká), hřiště ve
Vsisku (ul. K rybníku).
Vybraná veřejná prostranství, kde je
nově zakázána konzumace alkoholických nápojů, jsou přesně vymezena v příloze OZV č. 2/2016; jedná
se konkrétně o tyto lokality: Všechna
dětská hřiště na území obce a veřejná prostranství v okruhu do 15
metrů od nich. Veřejná prostranství
u všech autobusových zastávek na
území obce v okruhu do 5 metrů od
nich. Veřejná prostranství v okruhu
do 30 metrů od předškolních a školních zařízení na území obce Velký
Týnec, z čehož jsou vyňaty tenisové
kurty a hřiště beach volejbalu u budovy ZŠ ulice Příčná 326. Veřejná
prostranství v okruhu 15 metrů od
fontány na ulici Sokolská parc.
č. 219/1, 217 na východní straně
budovy zdravotního střediska Sokolská 438. Veřejné prostranství 30 metrů před budovou zdravotního střediska Sokolská 438 na parc. č. 217.
Chodník a veřejné prostranství do
5 metrů od hranice tohoto chodníku
vedoucí od budovy zdravotního střediska Sokolská 438 k budově mateřské školy Zámecká 422.
Konzumací alkoholických nápojů na
veřejném prostranství se potom rozumí požívání alkoholického nápoje
na veřejném prostranství nebo zdržování se na veřejném prostranství
s otevřenou lahví nebo jinou nádobou s alkoholickým nápojem. Zákaz
konzumace alkoholických nápojů na
veřejném prostranství se nevztahuje
na dny 31. prosince a 1. ledna.
Existují dva stěžejní důvody, které
vedly zastupitelstvo obce ke schválení těchto obecně závazných vyhlášek.
Jednak se začaly v některých vybraných lokalitách zdržovat osoby
nebo skupinky osob, které svým
nevhodným chováním (kouřením
a konzumací alkoholu) narušovaly
veřejný pořádek. Dle stížností občanů bylo chování těchto osob,
převážně na dětských hřištích, vyhodnoceno jako jednání, které je
v rozporu s dobrými mravy.
Sekundárním jevem při setkávání
těchto osob byl potom nepořádek,
který po jejich návštěvě dané lokality zůstával (nedopalky, rozbité
lahve a další odpadky). V mnoha
případech tímto jednáním hrubě
znečišťovaly veřejné prostranství,
ale také ohrožovaly bezpečnost
a zdraví jiných občanů Velkého
Týnce; zejména potom malých dětí.
Druhým důvodem byla nezbytnost
vytvoření právního dokumentu,
který by dané negativní jednání
přesně definoval a vymezil konkrétní
místa, kde je ono jednání považováno za nežádoucí. Tím vznikl nástroj pro případné pokutování těch
osob, které nebudou ochotny nové
nařízení respektovat. Vedení obce,
skrze obecní policii, již delší dobu
preventivně nabádalo množství
osob, aby se určitému jednání vyhnuli. Bohužel ani po opakovaných
domluvách a vysvětlování nebylo
možné legálně donutit některé osoby, aby svého společensky nevhodného jednání zanechali.
Na závěr bych rád všechny občany
Mgr. Filip Raclavský
strážník obecní policie Velký Týnec
725 544 540
[email protected]
Úřední hodiny:
pondělí 10:00 - 17:30
úterý
9:00 - 12:00
středa 9:00 - 12:00
Podrobnější informace o činnosti a dostupnosti obecní policie Velký Týnec
naleznete na www.velkytynec.cz
uklidnil, že jako strážník obecní policie nemám v plánu bezhlavě stíhat
a pokutovat všechny milovníky nikotinu nebo popíječe pivečka na
lavičkách. Vždy se snažím s každým
domluvit a trpělivě vysvětlovat, proč
zrovna někde je určité jednání nevhodné. Obecně závazné vyhlášky
byly vlastně vytvořeny jako krajní
prostředek, který má pomáhat omezit opakované (nevhodné) jednání
několika málo jednotlivců.
Obecní policie má samozřejmě pravomoc udělit přestupci blokovou pokutu, a to až do výše 5.000,-Kč. Ve
správním řízení může být potom
udělena pokuta až do výše 30.000,Kč.
Chtěl bych proto všechny občany
požádat o dodržování ustanovení
obou obecně závazných vyhlášek
obce Velký Týnec. Po jejich prostudování je myslím každému zřejmé,
že se opravdu jedná o zcela symbolické omezení (minimální zásah do
práv a svobod občanů). Vše se navíc
dotýká jen několika málo lokalit, kde
by nejčastěji mohlo dojít k ohrožení
dětí nebo mládeže.
(Úplné znění všech OZV a nařízení
obce Velký Týnec naleznete na webových stránkách obce - http://
www.velkytynec.cz/vyhlasky-anarizeni)
Filip Raclavský
Připomenutí
Obecně závazných vyhlášek
obce Velký Týnec
OBECNÍ SERVIS
9
REDAKČNÍ DOTAZNÍK
Představujeme členy redakce Týneckých listů - Eliška Tomečková, redaktorka
Eliško, jsi nejmladší členka naší
redakce. Co studuješ? A jakému
oboru by ses chtěla ve svém životě věnovat? A proč?
Studuji na Slovanském gymnáziu
Olomouc, teď budu končit třetí ročník. Příští rok mě čeká maturita a přijímací zkoušky na vysoké školy. Chci
studovat práva. I přesto, že život není vždycky lehký, stále věřím, že dobro zvítězí nad zlem. Chci pomáhat
lidem, aby dosáhli spravedlnosti.
V jakém jsi narozena znamení?
Odpovídá jeho charakteristika
tvé osobnosti?
Narodila jsem se na Velikonoční pondělí 13. dubna ve znamení berana.
Jsem energická, přátelská a tvrdohlavá. Miluji přírodu. Cením si upřímnosti a ráda slyším komplimenty.
Umím si jít za svým cílem. No, takže
charakteristika sedí na sto deset
procent.
Jak ses dostala k psaní do Týneckých listů?
Od třetí třídy jsem si vydávala vlastní
miničasopis Slunečnice (jen pro třídu
v nákladu 5 kusů). Od šesté třídy
jsem byla v redakci školního časopisu Miladin koktejl. Můj úplně první
úkol byl napsat reportáž o lampionovém průvodu. Vyzbrojila jsem se
foťákem a všechno pečlivě dokumentovala. Články, které se líbily paní učitelce, byly odeslány do Týneckých listů. Takto jsem přispívala do
konce základní školy. Jakmile jsem
nastoupila na gymnázium, přestala
jsem psát články úplně. Nebyl na to
čas ani chuť, chyběla mi inspirace.
Pan starosta mě několikrát vybízel,
ať napíšu nějaký článek. A tak se ze
mě stal stálý přispěvatel.
Pro Týnecké listy jsi napsala i recenze knížek. Předpokládám, že
ráda čteš? Jaký žánr? A máš oblíbené autory nebo knihy, ke kterým se ráda vracíš?
Čtení je moje droga. Jako malá jsem
četla všechno, co se mi dostalo pod
ruku - dívčí románky, dobrodružné
knížky, komiksy… Jednoho dne jsem
se dostala k žánru fantasy a sci-fi.
Když jsem otevřela knížku, unikala
jsem do magických světů plných elfů, víl, trpaslíků a jiných nadpřirozených bytostí. Čím jsem starší, tím
více se mi líbí klasická literatura.
Je spousta autorů, které mám ráda:
Charlotte Brontë, Williama Shakespeara, Moliéra, Darrena Shana, Ricka Riordana nebo Meg Cabotovou.
Mou nejoblíbenější knížkou je Pýcha
a předsudek od Jane Austenové. Čtu
si ji každé léto.
Jak ráda trávíš volný čas?
Nejvíce času trávím s knížkou v ruce. Mám knižní blog, na kterém zveřejňuji recenze a dění ze světa knih.
Ráda píšu vlastní příběhy. Nedávno
mě uchvátily ruční práce. Zkouším
vyšívat, háčkovat, plést atd.
Vím, že jsi byla teď v Praze na
koncertu AC/DC. Jaké to bylo?
Líbilo se ti to?
To se nedá popsat slovy. Mám nejra-
ději jejich starší písničky - ještě za
éry Bona Scotta. Když jsem viděla,
že skupina začala koncertovat s Axlem Rosem (zpěvák Guns and Roses), byla jsem naštvaná, protože mi
přišel arogantní a povýšený. Naštěstí
se snažil komunikoval s publikem
a řekl, že se považuje pouze za hosta
kapely. Vystřihl moje oblíbené staré
písničky lépe než nahrazený zpěvák
Brian Johnson. Angus Young řádil
s kytarou tak, že byste mu vůbec
netypovali 61 let. Pódium bylo skvěle vymyšlené, efekty povýšily show
na vyšší level. A navíc přidali moji
nejoblíbenější písničku, která se nehrála 37 let - Touch Too Much. Odcházela jsem naprosto nadšená. Kdo
tam nebyl, o hodně přišel. Doufám,
že jsem je neviděla naposled a že
přijedou znovu.
Co tě v poslední době nejvíce naštvalo nebo potěšilo?
Nejvíce mě naštvalo, když jedno
nakladatelství oznámilo, že nemá
v plánu dovydat sérii Havraní bratrstvo. Naopak nejvíce mě potěšil koncert AC/DC, který jsem si užila spolu
se svou rodinou.
Máš plány na léto?
Zatím jsem nad plány na léto moc
nepřemýšlela. Chci si hlavně odpočinout od školy a učení.
Pokud bys mohla jet kamkoliv,
kam by to bylo a proč?
Láká mě procestovat Skotsko, Wales, Anglii a Severní Irsko. Anglie má
bohatou historii, zajímavou kulturu
a nádhernou přírodu. Škoda jen, že
tam tak často prší.
Foto: archiv Elišky Tomečkové
Líbí se ti v Týnci? Chtěla bys v budoucnosti žít tady nebo si třeba
vyzkoušet život v jiné zemi? Pokud ano, v které a proč?
Ve Velkém Týnci se mi moc líbí. Vyrůstala jsem tu, mám tu rodinu a přátele. Přesto je mým snem bydlet ve
Vídni. Navštívila jsem ji několikrát
a v létě i v zimě byla naprosto okouz-
lující. Má takovou zvláštní atmosféru, kterou nedokážu popsat. Lidé
jsou tu moc milí. Kromě němčiny se
tu dorozumíte i anglicky.
Ptala se Vendula Vránová
Ý
K
D
Ý
S
E
K
D
N
S
E
T
N
T
Ě
Ě
D
DSSTTAA KKOOLE
LEM
MS
SV
VĚĚT
TA
A
CCEE
VSISKO
11. ČERVNA 2016 OD 14 HODIN
STARTOVNÉ 30,- KČ
V CENĚ JE ZAHRNUTO PITÍČKO, ŠPEKÁČEK, NĚCO DOBRÉHO NA ZUB A LÍSTEK DO TOMBOLY
NA VŠECHNY DĚTI SE TĚŠÍ POŘADATELÉ
10
OBECNÍ SERVIS
PŘEDSTAVUJEME TÝNECKÉ FIRMY
Probudil sen, který tady dřímal
Pálenice Hnilica je značka, pod kterou já osobně vidím usměvavého
a ochotného kamaráda Pavla HNILICU, který umí s ledasčím pomoci.
Pár let už se známe a tak zůstanu
i při našem žurnalistickém rozhovoru
u tykání.
Foto: 3x archiv P. Hnilici
Pavle, ty patříš k rodilým Týnečákům s kořeny vrostlými do historie obce. Jméno Hnilica se
v archivních záznamech objevuje ve spojitosti s rozvojem obce
po vzniku samostatného Československa.
Můj děda v tomto domě, v kterém
bydlíme, začal v roce 1925 provozovat firmu s prodejem a opravnou
zemědělské techniky. Prodával mlátičky a další zemědělské stroje. Později začal také prodávat mopedy
a jízdní kola. Opravováním jízdních
kol si přivydělával prakticky do konce života.
Dá se tedy říct, že jsi navázal na
rodinnou tradici. Kdys začal
podnikat a v jakém oboru?
Na začátku 90. let jsme otevřeli autodílnu a potom obchod vodo-topoplyn. Probíhala plynofikace a lidé
potřebovali materiál na rekonstrukce svých topných systémů. Tak
proč
by pro něj měli jezdit někam daleko? Pokud člověk podniká
v oblasti služeb, musí se podřídit
poptávce. Dnes nabízíme zahradní
techniku a její servis. Z dob plynofikace nám zůstal prodej kotlů a plynových spotřebičů, náhradních dílů
na ně a vyřizování dotací. Dále prodáváme regulátory plynu a jejich servis pro celou republiku. Jsme u nás
pouze dva provozovatelé. V posledních letech jsme ještě k nabídce
služeb přidali kontejnerovou dopravu a pneuservis. No a patnáct let
máme koncesi na pěstitelské pálení
včetně moštování ovoce.
Jak jsi přišel na nápad začít provozovat pěstitelskou pálenici?
Z čistě technického pohledu je to
plynový kotel s přídavnou technologií a v tom oboru jsem se dost
dlouho pohyboval. Ale co je zajímavé, tak při uspořádávání písemností po dědovi jsme našli technické
podklady a literaturu o výrobě destilátů. On se tou myšlenkou na založení pěstitelské pálenice nějakým
způsobem zabýval.
Dá se říct, ten sen tady dřímal
a tys ho probudil k životu. Mezi
pěstiteli a konzumenty ovocných destilátů je často diskutovanou otázkou způsob destilace. Mohl bys nám to nějak zjednodušeně popsat?
Ve starších pěstitelských pálenicích
se pálí tak zvaně na dva kotle.
V prvním se z kvasu uvolní lihový
základ spolu s kondenzačními zbytky a příměsemi. V kapalné podobě
se převádí do druhého kotle. Tady se
obsah znovu zahřívá na destilační
teplotu a zkapalňuje se do podoby
výsledného destilátu. Na našem zařízení to probíhá trochu jinak. Kvas
se zahřeje v kotli a odtud stoupá
pára do rektifikační třípatrové části
- deflegmátoru. Na jednotlivých patrech se pára obohacuje o lihovou
složku a odděluje od vody a dalších
nežádoucích látek. Každé patro pracuje jako samostatný destilační stupeň. Poté pára odchází z deflegmátoru do nástavce s katalyzátorem.
Na něm se lihové páry zbavují karcinogenních ethylkarbamátů a kyanidů. Zařízení v tomto uspořádání dovoluje řešit většinu problémů, se
kte-rými se lze při destilaci setkat. Je
vybaveno přesným měřením teploty
a komplexním měřením celého procesu, což dovoluje destilatérovi vést
destilační proces velmi jemně. Pro
ty, kteří mají zájem, zdarma nabízíme zestaření pálenky ultrazvukem.
Pálenka od vás je tedy třikrát
přepalovaná, ale pravděpodobně to není jediný ukazatel kvality?
Podstatou kvalitního ovocného destilátu je dobře ošetřený kvas přivezený do pálenice v ten správný
čas. O tom si rozhoduje každý pěstitel sám. My pracujeme na kvalitním zařízení a s velkou opatrností,
ale pokud není kvas v dobré kondici,
už to moc nevylepšíme.
Jak je to s provozem pálenice?
Fungujeme jedenáct měsíců v roce.
Sezonu zpravidla začínáme v červenci destilací raného ovoce a uchovaných loňských kvasů.
To někdo nechává ležet kvas tak
dlouho?
Pokud je v uzavřených nádobách
uložených v prostředí se stabilní teplotou, tak se s ním nic nestane.
Dozrává podobně jako víno a může
to zvýšit jeho kvalitu. Kvas z raného
ovoce a hrušek se k tomu ale moc
nehodí.
Omlouvám se za přerušení. Vraťme se k provozu...
Vrcholná sezóna, kdy pálenice jede
na tři směny, trvá od září do ledna.
Od února do května pak příliv zákazníků postupně slábne. V červnu provádíme údržbu, vylepšujeme prostředí a precizujeme provoz samotné pálenice. Od července pak začínáme většinou ranými třešněmi.
Který destilát z vaší pálenice považuješ za nejlepší?
Na to je těžké odpovědět. Ochutnal
jsem vynikající slivovice z pravých
švestek, ale také velmi kvalitní hruškovici z williamsek. Znovu říkám, základem dobrého alkoholu je dobrý
kvas.
Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Už rok pracujeme na tom, abychom
mohli začít v období, kdy je malý
zájem o pálení ovocných destilátů
vyrábět omezené množství, limitovanou edici, whisky. Povolování takového podniku je však administrativně nesmírně náročné. Jako pěsti-
telská pálenice jsme pod stálým dozorem celníků. Pokud získáme koncesi na výrobu whisky, tak to se pak
děje všechno prakticky v přímém
přenosu. Provoz i sklady musí být
nepřetržitě monitorovány. Co se samotné výroby týče, tak jsem absolvoval celou řadu studijních exkurzí
a průběžně se seznamuji s technickými podmínkami výroby.
Když se řekne whisky, tak to zní
tak exoticky. Ale proč by se na
Hané nemohl pálit kvalitní alkohol z ječmene? Můžeš nám
nějak přiblížit problematiku
obilných destilátů.
Základní nejstarší druhy jsou dva.
Irská a skotská whisky. Irská je starší
a vyrábí se ze sladového ječmene,
do kterého se přidává jistý podíl ječmene surového. Sladový ječmen je
po naklíčení sušen čistým horkým
vzduchem bez kouře. Skotská whisky se vyrábí z čistého ječného sladu,
který je sušen nad kouřící rašelinou,
díky čemuž se vyznačuje specifickou
chutí. Po destilaci se musí whisky
uložit do dubových sudů a nejméně
tři roky tam zrát. Sudy na whisky to
je samostatná kapitola.
Takže, když se dáte do výroby, výsledek se pozná až za tři roky?
Tři roky to je minimální doba, lepší je
osm nebo dvanáct. Whisky musí zrát
v sudech. Po celou dobu zrání dochází k tomu, že se přes stěny sudu
část obsahu odpaří – to je tzv. andělský podíl - a je nutno mít jeden soudek, z kterého se úbytek doplňuje.
S whisky je to podobné jako s ovocným sadem. Sází otec, ale sklízí syn.
Další rozvoj mého podnikání je
v současné době zpomalen připravovanou změnou územního plánu ve
Velkém Týnci. Hned po jeho schválení jsem připraven pokračovat v jeho realizaci.
Děkuji za rozhovor a budu se těšit, že si tady u vás za tři roky
sedneme a ochutnáme pravou
Hnilicovu týneckou whisky.
Ptal se Stanislav Denk
ČLÁNKY
11
Ze života Základní školy Milady Petřkové
Vážení spoluobčané, po delší době
Vás opět zdravím na stránkách Týneckých listů.
Letošní školní rok se chýlí pomalu,
ale nezadržitelně do finále a je čas
na bilancování.
Opět se zvýšil počet žáků ve škole,
školní družině i počet strávníků ve
školní jídelně. S rostoucím počtem
žáků nám začíná být ve škole těsno,
a tak ve spolupráci se zřizovatelem
začínáme řešit přístavbu několika
učeben. V první fázi vybudujeme
šatny v suterénních prostorách školy
a stávající šatny přestavíme na dvě
učebny. V následujícím období budeme plánovat přístavbu několika
dalších učeben v areálu školy.
O prázdninách budeme školu chystat na příchod dvou tříd prvňáčků.
Proto se chystáme opravit tři učebny
na budově 1. stupně (družinu a dvě
učebny v 1. patře), ještě v červnu
začneme práce na výměně vodoinstalace v pravém křídle nové školy.
S nárůstem žáků navyšujeme kapacitu školní družiny tak, abychom
uspokojili všechny zájemce.
Letošní rok byl opět ve znamení realizace a přípravy několika projektů.
Pokračovali jsme ve spolupráci se
Střední průmyslovou školou strojnickou v Olomouci ve sdílené výuce
a kroužcích, i když v menším měřítku
než loni. Dále jsme realizovali dva
projekty, v jejichž rámci jsme pracovali na čtenářských dílnách, vzdělávání žáků a pedagogů v cizích jazycích, do zahraničí vyjeli jak skupina žáků, tak učitelé, a vybavili
jsme školní dílny novým nářadím
a částečně jsme je zrekonstruovali.
Výchovně-vzdělávací výsledky jsou
uspokojivé, i když bych apeloval na
žáky a rodiče, aby nepodléhali iluzi,
že pečlivá, každodenní příprava do
Policie ve školce
Ne, nebylo u nás žádné vyšetřování
ani pátrání po něčem nekalém. Jen
místní policista pan Mgr. Raclavský
připravil pro děti besedu s dopravně
bezpečnostní tématikou. Děti se blíže seznámily s pravidly jízdy na kole,
co vše na něm musí mít z hlediska
bezpečí svého zdraví. Dále dostaly
informace, jak správně přecházet
vozovku, naučily se důležité číslo
112, na které mohou volat o pomoc,
kdyby se jim něco přihodilo. Shlédly
krátkou filmovou ukázku o tom, jak je
důležité mít helmu. V krátkosti se
děti seznámily i s tématikou šikanování a jak na ně reagovat. Nejvíce je
však zaujala policejní výstroj a výzbroj - baterka s různými nástavci,
pouta, pepřový sprej, obušek a pistole.
Beseda byla velmi zajímavá, poučná
a přiměřená dětem. Na konci besedy
děti dostaly omalovánky s dopravní
tématikou a reflexní přívěsek.
Kolektiv třídy Koťátek
školy a psaní úkolů jsou přežitkem
a v dnešní době vše najdeme na
internetu. Prvňáčci se adaptovali na
každodenní život školáka, pěkně
čtou, píší i počítají, žáci šestého
ročníku přijali dojíždějící do party
a pánové a slečny v 9. ročníku mají
úspěšně za sebou přijímací řízení na
střední školy a až na výjimky byli přijati na školy, které si vybrali.
Od června budou opět k dispozici pro
veřejnost dva kurty pro plážový volejbal. Objednávky termínů budou
přijímat správcové haly paní Gubová
(776 639 799) a pan Král (732 224
342). Cena za pronájem jednoho
hřiště bude 100,- Kč na hodinu. Chtěl
bych požádat všechny zájemce
o pronájem školních sportovišť, pokud tak ještě neučinili, aby požadavky na příští školní rok podali
nejpozději do 30. 6. 2016.
• Olympiáda mikroregionu
Království v atletice mladších
žáků (7. 6)
• Dětský den (7. 6.)
• Atletický mítink „O pohár
starosty obce V. Týnec“ (9. 6.)
• Mikroregionální olympiáda
v plavání v Majetíně (16. 6)
• Den otevřených dveří v rámci
Setkání Týnců v Týnci (18. 6)
• Soutěž v aerobiku v Dubu nad
Moravou (23. 6.)
• Rozloučení se školním rokem
2015/16
Žákům, učitelům i rodičům přeji pevné nervy v závěru školního roku,
pěkné počasí v době výletů a vycházek a co nejlepší nadcházející vysvědčení.
Tomáš Jurka, ředitel
Týnecká mateřská škola
na výletě v Modré u Velehradu
Ve čtvrtek 12. května se celá naše
mateřská škola vydala na výlet do
obce Modrá u Velehradu, kde jsme
navštívili tzv. živou vodu a seznámili
jsme se tak se životem ve vodě,
kolem vody, s vodními živočichy
i rostlinami řeky Moravy.
Ve venkovním areálu jsme prošli
bohatou výsadkou zeleně přímo
k hlavní budově. V přízemí jsme
zhlédli interaktivní expozici zaměřenou na vybrané druhy ryb, vodní
ptáky a přírodní cykly. Následně
jsme pokračovali do dvou podzemních pater. Prošli jsme s dětmi a paní
průvodkyní proskleným tunelem,
který nás vedl pod hladinou rybníka.
Kolem sebe jsme na jedné straně
viděli přes prosklenou stěnu život
v potoce, velké tůni, s rybami chladných vod, horských potoků a řek,
např. pstruhy, oukleje, parmy, jelce,
lipany. Na druhé straně jsme viděli
velké ryby - kapry, štiky, candáty,
sumce, jesetery.
Čáry máry v Kuřátkách
Poslední pátek v měsíci dubnu se
třída Kuřátek stala místem setkání
všech dobrých i zlých čarodějů a čarodějnic. Děti v kostýmech a čarodějných kloboucích celé dopoledne
čarovaly a tančily. Po čarodějných
hrách a občerstvení jsme se pustili
do čarování a experimentování. Zkusili jsme si barevné představení souboje barev na talíři, tajemné kapky
protékající 2 různými skupenstvými
a vyčarovali jsme si bublající barevnou sopku. Děti byly nadšené a některá kouzla jsme i zopakovali. Nakonec si každá čarodějnice i čaroděj
začarovali papírový květ, který se
nám za pomoci kouzlení sám otevřel
a zavoněl. Využili jsme krásného počasí a v maskách a kloboucích jsme
se prošli obcí, pro jistotu jsme dětem
schovali košťata, abychom se vrátili
ve stejném počtu. Všichni jsme si
naše čarodějné dopoledne užili,
Na měsíc červen připravujeme:
a snad se příští rok zase na stejném
místě potkáme.
Děkujeme všem maminkám za občerstvení a pomoc malým čarodějnicím s kostýmem.
Kolektiv oddělení Kuřátek
Foto: 3x archiv MŠ
Kým jsme však byli všichni nejvíce
ohromeni, byl kapr jménem Jonáš,
který má již 16 let, měří 112 cm
a váží 26 kg. Také nás zaujal potápěč, který právě čistil dno rybníka
a ukazoval dětem, jak hladí ryby,
A také dětem ukázal raka, kterého
našel někde v tajemném zákoutí rybníka.
Po zhlédnutí expozice „živá voda“
děti měly ještě možnost vidět skanzen, v němž poznaly, jak se kdysi
skromně žilo, a také spatřily domácí
zvířata, která tam volně pobíhala,
např. prasnici s mláďaty, kozy.
Tento výlet byl velice vydařený. Děti
byly velice nadšené a spokojené,
i počasí nám skvěle vyšlo.
Tuto sladkovodní a botanickou expozici můžeme vřele doporučit jak
ostatním školkám, tak i pro rodinný
výlet.
Adéla Schmidtová, učitelka
SKAUTSKÉ OKÉNKO
Kanadští skauti se připojili k Obnově Staré Vody
Do Staré Vody u Města Libavá opět
vyrazili skauti, aby pokračovali
v dlouhodobém projektu zaměřeném na péči o toto poutní místo.
Foto: J. Dvořák
Tentokrát se sešlo celkem 75 skautů
zejména ze střediska Quercus Dub
nad Moravou a střediska Ladislava
Ruska. Nejobdivuhodnější je však
účast čtyř Kanaďanů, kteří si nenechali ujít příležitost podílet se na
projektu Obnovy Staré Vody. Nebylo
nás málo, proto šly práce docela od
ruky. Hned od rána se pracovalo na
výsadbě trvalek na starovodském
hřbitově. Právě na nákup rostlin se
podařilo získat minigrant v rámci akce Skautský dobrý skutek 2016
a peníze jsme dostali z programu
Messengers of Peace, Mezinárodní
skautské organizace. Hřbitov byl
kompletně uklizen, shrabány byly
zbytky podzimního listí a z hrobu byl
odstraněn plevel. Poté bylo vysázeno více než tři sta rostlin, které by
měly postupem času, díky svému
půdokryvnému charakteru, ozelenit
prakticky celá hrobová místa. Pokud
do Staré Vody zavítáte, hřbitov najdete asi sto metrů po cestě za parkovištěm na pravé straně od příjezdové silnice.
Další práce probíhaly okolo rybníka,
kde je nyní možné posedět na dvou
zcela nových lavičkách. O jejich vyřezání z kmenů stromů se postarali
starší skauti z Dubu nad Moravou.
Dále byly obnoveny cestičky v prostoru bývalého piaristického kláštera, byla rozebrána část soklu u kříže
pod kostelem pro připravovanou
opravu, vyčištěn byl prostor pro usazení železného kříže po cestě ke
Královské studánce a i samotné
okolí kapličky Královské studánky
bylo upraveno. Sobotní odpoledne
už bylo odpočinkové, někteří hráli
různé hry, někteří se šli projít do
horní části Staré Vody. Kanadští
Foto: J. Dvořák
Další fotky z Obnovy Staré Vody najdete na www.19-stredisko.skauting.cz
skauti se velmi zajímali o celou pohnutou historii nejen Staré Vody, ale
celého Libavska. Večer se konal tradiční svíčkový průvod ke studánce
a pak už byl čas na kytary a zpěv.
Jiří Dvořák
2. oddíl Poutníci, Čechovice
Skautské pálení čarodějnic a běh Waopů 2016
Foto: 5x J. Dvořák
Pálení čarodějnic, jako tradiční jarní rituál vítání jara a zahánění zlých démonů, proběhlo poslední dubnovou noc na kopci Hradisko.
Samotnému vzplanutí hranice předcházel skautský závod čarodějnic a běh indiánských lovců - Waopů.V krátkém terénním závodu soutěžily děti
v několika disciplínách např. uzlování, orientace, poznávání rostlin, třídění odpadu nebo ovládání sekery a pily.
ČLÁNKY
13
KORUNOVÁ BEDŘIŠKA Z KRIMINÁLU
Přátelům Václava Havla se za socialismu podařil známý husarský kou-
sek: v komunistickém Rudém právu
nechali vytisknout jeho fotku s bla-
hopřáním k narozeninám, které však
pro oblafnutí cenzury raději připsali
jeho divadelní postavě Ferdinandu
Vaňkovi. To je známá historie. Sochařce Marii Uchytilové se podařilo
něco podobného, co až dosud takřka
nikdo nevěděl, ale za co jí hrozil daleko větší trest: na novou korunovou
minci, vyraženou v padesátých le-
Skautku komunisti uvěznili, ale s jejím portrétem pak platili
Bedřiška Synková skončila v padesátých letech za mřížemi. Odsouzena byla za vlastizradu, protože
vedla skautský oddíl. Ve vězení měla být deset let. Její trpký osud ale
vybudil sochařku Marii Uchytilovou, aby použila její portrét
v návrhu nové jednokorunové mince. Shodou okolností
se pak s touto mincí platilo
až do konce režimu. Se
Synkovou natáčel ve Švýcarsku Vavřinec Menšl pro
Reportéry ČT.
vá. Československá státní spořitelna si dala korunovou minci později
dokonce do svého znaku.
Bedřiška Synková byla potrestána
za činnost ve skautské organizaci, kterou tehdejší komunistický režim zakázal. „Nikomu
jsme nechtěli škodit, ani jsme
nikomu neškodili. Nepovažovali jsme za nutné zákaz
skautingu respektovat, protože jsme nevěděli proč,“
přiblížila své jednání z té
doby Synková. Tehdy jí bylo
devatenáct let. Její skautský oddíl Ostříž tajně jezdil tábořit, vydával časopis a jeho
členové se připravovali na dobu, až
režim padne. Nakonec ji ale zatkli
jednoho brzkého rána roku 1953.
Deset let se neměla dostat na svobodu.
Dívka s lípou se na nové jednokorunové minci objevila v roce 1957, její představitelka si ale
v té době odpykávala čtvrtý rok
vězení. „Je to historický paradox, že
nespravedlivě odsouzené děvče mělo vlastně pomník v kapse každého
člověka,“ uvedla ředitelka muzea
v Mariánském Týnci Irena Bukačo-
tech, si za předlohu vybrala dívku,
kterou komunistický režim uvěznil
z politických důvodů v kriminále.
O tomto „majstrštyku“ exkluzivně
vypráví ona tehdejší dívka, dnešní
osmdesátiletá Bedřiška Synková. Do
Švýcarska, kde od roku 1968 žije, se
za ní vypravil Vavřinec Menšl.
Políček pro režim
od rozhořčené
sochařky
Její příběh se dostal k sochařce Marii
Uchytilové-Kučové, která vyučovala
na umělecké škole. Matka Bedřišky
Synkové tam pracovala jako sekretářka a případ své dcery sochařce
vyložila. Začal se tak rodit jeden
z velkých husarských kousků, o kterém se dlouho nevědělo. V roce 1957
se totiž komunistický aparát rozhodl
zavést nové bankovky a mince. Do
soutěže o návrh podoby se přihlásila
i Uchytilová.
Návrh, který si prosadil ministr financí
Sochařka se nenechala zastrašit
možnými důsledky svého jednání
a do soutěže poslala svoji verzi
koruny s vyobrazenou Bedřiškou
Synkovou jako dívkou s lípou. Zajímavé zároveň je, že dívka je oto-
čená směrem k západu. „Čili ne
směrem k Rusku. De facto patříme
do západní sféry. Nikdy jsme nepatřili do východní sféry,“ prohlásila
Synková.
Návrhů na minci se sešlo více než
sto. Podvratný nápad se vůbec nemusel uskutečnit, jelikož komise původně k ražbě doporučila návrh
s hutníkem. Zasáhla ale náhoda.
„Soutěž skončila, porota to podepsala a předpokládala, že je konec. Jenomže ministr financí si vyžádal poslední slovo,“ přiblížil předseda
tehdejší poroty Josef Lhota. Byl to
právě tvrdý zastánce komunistické
linie, který nevědomky prosadil návrh, kde byla vyobrazena vězněná
skautka Synková. Návrhy mu tehdy
zavezl sám předseda poroty. Jejich
prohlídce prý věnoval deset minut
a následně ukázal na návrh Uchytilové s tím, že ten se bude razit.
„Byla tak rozčilená. Řekla: 'Přineste
mi fotografii, já se to pokusím zpracovat a dám to na tu korunu. Nikdo
to ale nesmí vědět',“ vzpomněla na
vyprávění Synková. Kdyby se ukázalo, že má na československé minci
být odsouzený člověk, mohl by strůjce nápadu potkat zlý konec. „Pokud
by jí prokázali politický úmysl poškodit stát, že to byla třeba jistá
forma sabotáže nebo provokace,
myslím, že v té době by reakce režimu mohla pro takového člověka být
osudová,“ uvedl historik Prokop Tomek.
Jeden se bál druhého, tak to vyšlo
Reportéři ČT: Synková byla vězněná,
na minci se ale dostala
Krátká šance obnovit skauta
Skautingu, který ji přivedl za mříže,
se úplně nevzdala. V roce 1967 se
ale politická atmosféra v Československu postupně uvolňovala a skauting začal znovu ožívat. Synková se
znovu začala angažovat, vytvořila
menší oddíl, do kterého chodilo asi
šest děvčat. Připravovala je, aby se
mohly i ony stát vedoucími. Také si
našla manžela a porodila syna Alberta. Příjezd vojsk Varšavské
smlouvy v srpnu 1968 ale klima opět
změnil, a tak s rodinou odjela do
Vídně a následně do Švýcarska. Politicky se angažovala i v emigraci.
Vedla Světové sdružení bývalých
politických vězňů a vydávala časopis
Mukl.
Sochařka Marie Uchytilová se svobodného Československa nedožila.
Zemřela den před sametovou revolucí. Její mince ji v podstatě přežila.
S korunovou mincí, na níž je Synková, se platilo až do rozdělení Československa v roce 1993.
Zatímco mince s vyobrazením Synkové se oslavovaly i ve filmovém
týdeníku, sama odsouzená dál čekala ve vězení. Její matka se ale
rozhodla za dceru bojovat. Vypravila
se na ústřední výbor komunistické
strany se žádostí o propuštění své
dcery. Nikoho neznala, ale přečetla si
dole cedulku se jmény a šla za
jedním úředníkem. Ten se vzpouzel
dokument převzít s tím, že to nespadá pod jeho resort. Řekla mu, že
půjde za jeho kolegou, který sedí
o patro výš. Na úředníka to zapůsobilo jako hrozba. „Nevěděl, jestli to
není nějaké velké zvíře. Jeden se bál
druhého,“ vysvětlila Synková.
Řekl tak její matce, ať žádost nechá
u něj. Vzal ji pak k podpisu Antonínu
Novotnému. „Protože to bylo na ÚV
KSČ, Novotný to podepsal, ani
nevěděl co,“ dodala Synková. Díky
podpisu tehdy mocného komunisty
si tak odseděla nakonec jen pět místo původních deseti let. Až když
ji pustili, setkala se tváří v tvář
s umělkyní, která ji dostala do peněženek všech lidí v zemi.
Vavřinec Menšl
m
e
n
d
m
ý
k
s
t
ě
d
s
e
j
á
m
í
n
e
c
á
K
E
I
R
E
L
A
G
O
OT
F
6
1
0
2
e
k
ú
l
i
n
e
č
Se
Foto na stránce: M. Stacho
Z ANÁLŮ PAMĚTI
15
Červnová výročí středomoravského regionu
Před 115 lety – dne 6. června 1901 zemřel ve Velkém
Týnci Ignác BEČÁK, náboženský spisovatel.
Před 165 lety – dne 16. června 1851 se ve Velkém Týnci
narodil František KUBÍČEK, lidový hanácký povídkář.
Rodák z Velkého Týnce se narodil 7. 3. 1847. Po vysvěcení na kněze v r. 1872
působil v Kroměříži, kde byl prefektem chlapeckého semináře. Odtud odešel
do Prahy, kde studoval fyziku a matematiku na univerzitě a po státnicích se
zas vrátil do Kroměříže. Od r. 1885 vydával po tři léta Bibliotéku nejslovutnějších kazatelů českých starší doby, v níž vyšlo sedm svazků. V r. 1892
působil jako farář ve Frenštátu pod Radhoštem. Záhy se vrátil do rodiště,
protože onemocněl.
(Český slovník bohovědný.II.Praha 1916. * Březnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2002, č. 3.)
Rolník a mlynář napsal čtyřicet humorných povídek v týneckém nářečí, které
vydal vlastním nákladem v r. 1913. Životopisné obrázky humorně popisují,
jak chodil v dětství pro pivo, jak ministroval či byl pokopán koněm, jak chodil
na ovoce až po námluvy, koupi mlýna, radost z dětí. Kniha je známa pod
názvem Život a příběh pana otce Dobráčka. Zemřel 18. listopadu 1920 v rodišti.
(Pospíšil, F.: Almanach hanáckého roku. Přerov 1923,S.104. * Slavík, B.: Hanácké písemnictví. Olomouc 1940, S. 122.)
Před 65 lety – 17. června
1951 se v Krnově narodil
Eduard ZACHA, básník,
esejista, novinář a vychovatel.
Před 80 lety – dne 8. června 1936 zemřel v Mladé Boleslavi Karel Cyrill ŽAMPACH, provinciál piaristického
řádu.
Rodák z Loučan, kde se narodil v č. p. 41 dne 10. 5. 1880. Vysvěcen na kněze
byl v r. 1906. Byl rektorem gymnázia v Litomyšli a od 7. 11. 1918 působil
v Mladé Boleslavi. Do rodiště zajížděl v době dovolené, v kapli sloužíval mši.
V r. 1925 zakoupil pro loučanskou kapli zvon, který byl posvěcen v r. 1926
a pojmenován Cyril. Bohužel 2. sv. válku zvon nepřečkal.
(Kronika obce Loučany, 1. díl. SOKA Olomouc. * Katalog kněžstva arcidiecése
olomoucké. 1949. S. 364.)
Před 90 lety – 11. června
1926 zemřel v Přerově
Josef ČAPKA- DRAHLOVSKÝ, skladatel, sbormistr,
varhaník a hudební pedagog.
Pocházel z Drahlova, kde se narodil
13. 12. 1847. Hudbě se učil zprvu
u hudebníka Jana Stušky v Dubu nad
Moravou a při studiu na německém
gymnáziu v Olomouci byl fundatistou v kostele sv. Mořice. Na gymnáziu založil a řídil pěvecký sbor, pro
nějž napsal první sbor Modré oči. Po
maturitě odešel na varhanickou školu do Prahy. Po absolvování se vrátil
na Moravu a v červnu 1871 začal působit v kostele u sv. Vavřince v Přerově
jako varhaník a ředitel kůru. Vedle své varhanické činnosti byl znám jako
sběratel lidových písní, tanců a zvyků a též jako upravovatel lidových písní
a tanců. Brzy se zapojil i do hudebního a kulturního života ve městě. O rok
později byl sbormistrem Pěveckého a hudebního sdružení Přerub a od r. 1883
působil i ve Vlastimile. Oba sbory střídavě vedl až do r. 1907. Více než dvacet
let působil jako středoškolský pedagog na přerovském gymnáziu, kde učil
zpěv. Složil více než 200 hudebních děl, mezi něž patří komorní skladby:
Klavírní legendy, Hudební obrázky a Písně beze slov. Též skladby orchestrální, např. Moravské tance op. 62 a 169. Dále skládal písně a sbory pro
mužská, ženská a smíšená uskupení, které vycházely v Pazdírkově nakladatelství v Olomouci a v Brně. Zhudebnil také Písně z Hané na texty Ondřeje
Přikryla a Sen hanácké nevěsty na slova Marie Pavlíčkové. Skládal zpěvohry
a chrámové skladby. Dále napsal osmnáct mší a Te Deum a Litanie a Nešpory.
Na rodném domě je pamětní deska. V ocenění zásluh o město Přerov byla
jedna z ulic pojmenována jeho jménem a také v obci Chomoutov u Olomouce. V přerovské Jateční ulici, kde bydlel, byla umístěna pamětní deska.
Pohřben v Charvátech.
(ČSHS. 1. Praha 1963. S. 261-262.)
Před 90 lety – dne 13. června 1926 zemřel v Třebčíně
Jan VYCHODIL kněz a spisovatel.
Pocházel z Třebčína, kde se narodil 26. 8. 1848. Po maturitě na německém
gymnáziu v Olomouci studoval bohosloví a byl vysvěcen v r. 1874. Poté byl
ustanoven kaplanem na Velehradě, k němuž přilnul s velkou láskou a nadšením. Když byl od r. 1890 Velehrad svěřen řádu jezuitskému, odešel na post
faráře do Želechovic, odkud byl v r. 1904 přeložen do obce Charváty, kde
působil čtyři roky. Poté krátce působil v Cholině a koncem r. 1908 se vrátil na
odpočinek do rodiště. Dům s pozemkem odkázal již v r. 1911 Matici cyrilometodějské s tím, že v něm dožije.
Veškerá jeho literární činnost je věnována Velehradu, jeho chrámu a klášteru, dějinám, uměleckým a literárním památkám. Všechno, co bylo spojeno
s Velehradem, podrobně dokumentoval téměř kronikářsky a publikoval
v Obzoru, Našem domově, Čechu, Světozoru, Časopisu Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, Našinci a zejména ve Sborníku velehradském,
který založil velehradský děkan v r. 1880 a jehož redakci po něm převzal
páter Vychodil v r. 1889. Slávu Velehradu šířil i živým slovem a to nejen
v kostele, ale i na školách, schůzích, bohosloveckých sjezdech, poutích
a kongresech. Z časopiseckých článků a studií vznikly i knižní publikace
a r. 1914 se stal farář a spisovatel, publikující pod pseudonymem J. Andrejev
aktivním členem Družiny literární a umělecké v Olomouci.
(Poselství. Olomouc 1938, s. 386-388. * Springer, J.: Co dala Haná české
literatuře. Olomouc 1947, s. 52.)
Po maturitě na gymnáziu v rodišti
studoval v Brně dvouletou knihovnickou nástavbu. V r. 1970 začal
studovat FFUP obor sociologie, ale
kvůli zrušení katedry musel přestoupit na obor teorie kultury, který
absolvoval v r. 1975. Nastoupil do
Litovle jako správce muzea, ale po
dvou letech musel místo opustit
z politických důvodů. Poté pracoval
jako zedník, zásobovač ve stavebnictví, později jako personalista
Foto: archiv M. Zachové
v Dopravních stavbách Olomouc,
později jako vychovatel. Básně psal již v době středoškolských studií.
V r. 1972 založil spolu s J. E. Fričem, P. Mikešem a R. Valuškem samizdatovou
edici Texty přátel, ve které publikoval záznamy svých snů a eseje o české
literatuře, zejména o Janu Čepovi. Spolu s Petrem Mikešem a Rostislavem
Valuškem patřil ke králům olomouckého samizdatu, jak je nazval Jiří Kuběna
ve stati Tři králové. Po r. 1989 pracoval jako novinář v Hanáckých listech
a Velehradu. Jeho texty vyšly v Prostoru, Proglasu, v Hostu do domu a ve
sbornících. Po r. 1989 psal do revue Prohlas a v r. 1994 vydal v nakladatelství
Vetus Via svou knihu O skryté slávě. Zemřel 28. 6. 2012.
(http://spisovatele.upol.cz/eduard-zacha/)
Před 70 lety – 18. června
1946 se v Olomouci narodil Mgr. Rostislav VALUŠEK, básník, editor, grafik, ilustrátor a duchovní
Církve československé
husitské.
Po vychození základní školy se vyučil zámečníkem u strýce. V dětství
jej kromě otce živnostníka ovlivnila
i babička, skrze kterou objevoval víru, umění a život vůbec. Po nekonečných pokusech o přijetí na uměleckou školu byl v r. 1964 povolán na
základní vojenskou službu. Po srpnu
1968 emigroval do NSR, kde byl
přijat na grafickou školu. Po sedmi
měsících se však vrátil do vlasti, kde
se mu podařilo zahájit studium na
Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze, kterou absolvoval v r. 1974. V témže období se věnoval též vydávání samizdatové edice Texty přátel, která čítá na 300 titulů.
Přispíval též do samizdatového sborníku Enato (1983,1984). V období normalizace používal pseudonym Vratislav Halen. Farářská činnost mu byla
zapovězena až do r. 1989. Během své životní cesty vystřídal několik dělnických profesí: topič, skladník, kulisák, pracovník vlakové pošty a v období
1979-89 byl měřičem u hydrologického průzkumu. Na své chalupě
v Drahanovicích pořádal neoficiální divadelní představení a komponované
večery poezie. Samostatně vystavoval grafiku zprvu v Olomouci (1973,
1974, 1986 a 2005), v Praze (1976), Litovli (1980,2003). Od r. 1990 působil
jako farář CČSH v Litovli, Olomouci a Horce nad Moravou. V téže době spoluredigoval sborník Bítov, Archy pro poezii, kritiku a život a publikoval v periodikách Proglas, Souvislosti, Skriptum, Velehrad, Prostor Zlín, Český zápas,
Hanácké noviny. Je také autorem grafických úprav a ilustrací titulů vydávaných ve Votobii. Valuškova poezie vyniká duchovní hloubkou a krásným
jazykem. Po r. 1989 vyšly tituly: Ztotožňování (1990), Milostivé léto (1996),
Léthé ve snu (2004) a Duše s vytrhanou podlahou (2006). V r. 1997 byl
operován s těžkou chorobou srdce. V r. 2012 se stal laureátem Ceny města
Olomouce v oblasti literatura.
Jubilantovi k významnému jubileu srdečně gratulujeme
a přejeme pevné zdraví i trvalý tvůrčí elán!
16
Z ANÁLŮ PAMĚTI; DUCHOVNÍ SLOVO
Před 25 lety - dne 20. června 1991 zemřel v Olomouci
Zdeněk KOZÁK, akademický sochař.
Rodák ze Svatého Kopečka, kde se narodil 11. 12. 1956. V l. 1975-79 studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užité
plastiky v kameni u prof. Habarty. Po maturitě studoval v Praze Vysokou školu
uměleckoprůmyslovou u prof. J. Malejovského. Za studií získal Ateliérovou
cenu za realizaci plakety k 100. výročí založení VŠUP. Samostatně vystavoval
v Olomouci v r. 1980. Žil a pracoval v Toveři.
(Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989.)
Před 160 lety – dne 26. června 1856 se narodil ve
Vrbátkách MUDr. Jan JANOŠÍK, profesor anatomie na
Univerzitě Karlově v Praze, zakladatel anatomické vědecké školy české.
Maturoval na Slovanském gymnáziu v lomouci (1877) a poté odešel do Prahy
studovat lékařskou fakultu. Po promoci (1882) se za dva roky habilitoval
a r. 1885 byl jmenován mimořádným profesorem, r. 1893 řádným profesorem na fakultě lékařství, obor histologie a embryologie české univerzity
v Praze. Byl velmi uznávaný v cizině a už r. 1890 byl zvolen mimořádným
a r. 1902 řádným členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění.
Zastával též hodnosti akademické. Byl děkanem lékařské fakulty a dne
25. 6. 1910 byl zvolen rektorem Univerzity Karlovy v Praze. Tato nejvyšší univerzitní hodnost přiměla zastupitelstvo obce Vrbátky, že jej jmenovalo
čestným občanem rodné obce. Po odevzdání diplomu, který výtvarně provedl akademický malíř Janko Köhler (1873-1941), poděkoval rektor Janošík
občanům rodiště za poctu „hanáckým dopisem“, k němuž byl přibalen výtisk
jeho instalační rektorské přednášky a podepsaný portrét.
V l. 1894-1926 byl přednostou Akademického ústavu LF UK v Praze, který
založil. Napsal a vydal řadu odborných knih, které byly později přeloženy do
angličtiny, ruštiny, italštiny, němčiny a francouzštiny. Pro lékaře a mediky
vydal první českou učebnici histologie Histologie a mikroskopická anatomie
(1892) a v l. 1897-1901 vyšla první česká učebnice anatomie Anatomie
člověka I., II. a v období 1897-1904 vyšel sedmidílný Anatomický atlas.
Nejsvětější Srdce Ježíšovo
Klíčem k pochopení Srdce Ježíšova je
výraz „srdce“. I když znamením úcty
je fyzické srdce Ježíšovo, přesto se
zde jedná o celou bytost Bohočlověka - Ježíše. Uctívání Srdce Ježíšova
není odděleno od jeho osoby božské
i lidské, obzvláště od jeho věčné
a nekonečné lásky.
Jak nám připomíná Jean Ladame,
srdce je znamením osoby. Zvířata
mají fyzické srdce, a přece se neříká,
že mají ze srdce ráda, i když prokazují své city. Naproti tomu Bůh
nemá fyziologické srdce, a přesto na
mnoha stránkách Písma se mluví
o Božím Srdci.
V evangeliích se dvakrát hovoří
o zbožnosti k Srdci Kristovu. První
úryvek v Mt ev.11,28 je výrok samého Ježíše: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“
Druhý výrok je zpráva o probodení
Kristova Srdce na Kalvarii. „Voják
probodl kopím jeho bok a hned vyšla
krev a voda.“ Jan 19,34. Vidíme, že
jsou zde dvě polohy uctívání. Niterná
poloha, která nás vede k prožívání
a napodobení citu, lásky, milosrdenství. Jinými slovy Ježíšovy fascinující
osobnosti. A druhá poloha je úcta ke
zraněnému fyzickému srdci, které je
však především znamením Kristovy
lásky.
To, co dnes potřebujeme nejvíce slyšet, když denně vnímáme ze světa
působení zla, hříchu, násilí, je slovo
a nekonečném milosrdenství. Sám
Ježíš se ozval znovu ve 20 století,
aby lidem připomněl svoji lásku. Vybral si k tomu skvělou ženu, která
byla svatořečena 30. dubna 2000.
Sestru Faustinu, Polku. Bylo jí dopřáno pouze 33 let života. Předala světu
veliké poselství od Ježíše. Zjevil se jí
22. února 1931 a řekl: „Namaluj
obraz, který vidíš s nápisem: Ježíši,
tobě důvěřuji.“
Jaký to obraz viděla sestra Faustina?
Ježíše, z jehož srdce vycházejí dva
proudy paprsků. A dostala k tomu
následující vysvětlení: „Dva proudy
paprsků, které znamenají krev a vodu. Bledý vodu, která očišťuje duše.
Červený krev, která je životem duší.
Tyto dva paprsky vyšly z hloubky
mého milosrdenství, když mé umírající srdce bylo na kříži otevřeno kopím. Chrání duše před hněvem
mého Otce. Šťasten, kdo budeš žít
v jejich stínu, protože ho nezasáhne
spravedlivá ruka Boží. Toužím, aby
první neděle po Velikonocích byla
svátkem milosrdenství. Kdo v tento
den přistoupí ke zřídlu života, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů.
Lidstvo nedosáhne pokoje, pokud se
s důvěrou neobrátí k mému milosrdenství. Velmi mě zraňuje nedůvěra duše. Taková duše vyznává, že
jsem Svatý a Spravedlivý, ale nevěří,
že jsme Milosrdenstvím, nedůvěřuje
mé dobrotě. I ďáblové ctí mou spravedlnost, ale nevěří v mou dobrotu.
Mé srdce se raduje v milosrdenství.
Pověz, že milosrdenství je největší
Boží vlastností. Všechna díla mých
rukou jsou korunována milosrdenstvím.
Sestra Faustina nebyla malířka,
a přesto namalovala obraz, který je
znám po celém světě. Podle vidění:
Ježíši, tobě důvěřuji.
Nemusíme nic víc dodávat, abychom pochopili alespoň trochu, co
nám říká toto milující srdce. Ježíšovo
srdce je nejen hlubinou lásky, citu,
ctností, moudrosti a všech vlastností, co vyjmenovává litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Ale především hlubinou nepředstavitelného milosrdenství. „Srdce Ježíšovo,
spáso všech, kdo v tebe doufají,“
smiluj se na námi.
Podle P. Jana Daňka
připravil Václav Haltmar,
farář Církve římsko-katolické
V sedmdesáti letech odešel na odpočinek. Dostalo se mu velkého uznání od
prezidenta T. G. Masaryka, který mu zaslal dopis, datovaný v Lánech
24. 6. 1926. Významný vrbátecký rodák zemřel 8. 5.1927 v Praze, pohřben
byl na Olšanech za zvuku státní hymny.
(Československý biografický slovník. Praha, Academia 1992. * (jch): Prof.
MUDr. Jan Janošík. Moravskoslezská orlice, 1991,č. 28,s.5; * Pamětní kniha
obce Vrbátky I. a II.)
Před 100 lety – dne 28. června 1916 se narodil ve Vojtěchově u Luké Mons. ThDr. František VAŇÁK, český
katolický teolog a 13. arcibiskup olomoucký.
Středoškolské vzdělání získal na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, kde
maturoval v r. 1936. Bohoslovecká studia na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci ukončil r. 1941 a na kněze byl vysvěcen 5. 7. 1941.
Jako kněz působil ve Frenštátě pod Radhoštěm, pak v Olomouci u sv. Michala
a v Rýmařově. V březnu 1950 byl promován na doktora teologie. Po promoci
byl jmenován prosynodálním soudcem církevního soudu a v r. 1964 byl
ustanoven oficiálem církevního soudu. Papež Jan Pavel II. dne 26. července
1989 ThDr. Františka Vaňáka jmenoval apoštolským administrátorem arcidiecéze olomoucké. Řádným arcibiskupem a metropolitou moravským se
stal až po pádu komunistického režimu. Snažil se o maximální obnovu náboženského života v arcidiecézi, zejména pak o obnovu řeholního života,
poutních tradic církevního školství. Zvláště mu záleželo na obnovení činnosti
Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty a kněžského semináře v Olomouci
a 1. 9. 1991 obnovil Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, kde také studoval a maturoval. V době jeho krátkého řízení arcidiecéze navštívila Olomouc i Matka Tereza z Kalkaty, nositelka Nobelovy ceny míru.
Zemřel 14. 9. 1991 v nemocnici v Městě Albrechticích. Pohřben je v bazilice
Panny Marie na Svatém Hostýně, o jehož zvelebení se zasloužil.
(Červinka, A.: Významné osobnosti Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži.
2006, S. 16.)
Připravila Hana Ševčíková
Staré pohlednice
Velkého Týnce
Z archivu Vítězslava Kollmanna
Z ANÁLŮ PAMĚTI
17
Týnecký rychtář František Marek (1737-1804) a jeho rodina
6. část - Sňatková politika
Podle kanonického práva nesmělo
být uzavření sňatku podmiňováno
souhlasem rodičů. Avšak podle téhož kanonického práva měly děti
dbát úcty k rodičům a zároveň se jim
doporučovalo, aby zůstávaly při volbě životního partnera poslušné názorů svých rodičů1. Sňatek bez jejich
souhlasu byl v 18. století zcela výjimečný2.
Jak už bylo výše psáno, sňatek na
venkově byl výsledkem spletité sítě
zájmů nejrůznějších osob, které byly
propojeny složitým systémem příbuzenských vztahů. Právě tyto vztahy
hrály vedle materiálních podmínek
hlavní roli při výběru partnera. Rodinná strategie selských rodin sledovala především co nejlepší zabezpečení dítěte3.
Významnou úlohu hrála v 18. století
při sňatku také výše věna. Jeho výše
byla většinou přesně stanovena ve
svatební smlouvě a odpovídala sociálnímu postavení snoubenců. Věno
se mohlo skládat jak z peněz, tak
z materiální výbavy, a dcera ho obdržela předem nebo nejpozději
v den sňatku. Bez ohledu na zásadu
rovných dílů však nedostávaly nevěsty stejné věno. Ošklivější, starší,
nemocná nebo oblíbená dívka často
dostala věno větší než mladá či
hezká nevěsta4.
Sňatek byl vyjádřením sociální rovnocennosti a sounáležitosti rodin
snoubeneckého páru. Tato rovnocennost však nespočívala podle Roberta Mousiera v rovnosti majetku,
nýbrž v rovnosti cti a specifické
stavovské úcty. Je však otázkou, nakolik se úcta překrývala s majetností5. Na venkově totiž lze chápat
např. půlláníka nejen jako držitele
půllánního gruntu, nýbrž také jako
společenský statut.
V důsledku vydání patentu „o zrušení nevolnictví“ nebyl už při sňatcích dětí Františka Marka nutný souhlas vrchnosti se sňatkem, ale pouhé oznámení6. Toto povolení např.
František Marek při svatbě se svou
ženou Matyldou ještě potřeboval.
Po patentu Josefa II. o dědické posloupnosti z roku 1787 měl statek
připadnout nejstaršímu synovi,
pokud sám hospodář neurčil jinak7.
Budoucnost ostatních dětí, které neměly štěstí dědit grunt, byla však
nejistá. A právě sňatek mohl být
rozhodujícím momentem, který rozhodoval o jejich dalším sociálním
zařazení8.
Prokazatelně jediným synem Františka Marka, který se neoženil, byl
syn František (1770‒1836). Ten se
dal na církevní dráhu, která sňatek
neumožňovala. Nezanechal tak po
sobě ani žádné legitimní potomky.
Jan Marek (1768‒1821) se oženil
29. srpna 1791 s Annou Svobodovou
(1768‒1825) 9 . Svatba proběhla
v kostele Nanebevzetí Panny Marie
ve Velkém Týnci. Anna Svobodová
byla dcerou Františka Svobody, týneckého půlláníka. Ve svatební
smlouvě přislibuje František Svoboda své dceři věno ve výši 400 zlatých
rýnských „hotových peněz“, z nichž
si polovinu ponechá otec ženicha,
tj. František Marek, a druhá polovina
připadne ženichovi. Kromě toho dá
František Svoboda novomanželům
nový řetěz a dva kusy hovězího
dobytka. Naproti tomu otec ženicha
„zavádí“ novomanželům grunt, čtyři
koně, čtyři brány a další hospodářské nářadí, které mají ale získat
až po jeho smrti. Pro případ, že by
tato situace na gruntu Františka
Marka nebyla vyhovující, zavazuje
se František Marek „popustit“ novomanželům jednu „čtvrť ve dvoře“.
Svatební smlouva zaručovala také
dědictví statku pro jejich děti10.
V obsahu svatební smlouvy tak lze
najít další důkaz o silné mocenské
pozici Františka Marka. Nejen že
novomanželům neodstoupil po svatbě grunt a neodešel na výminek, ale
také si ponechal 200 zlatých rýnských z Annina věna pro svou vlastní
potřebu.
Dcera Anna (1775‒1820) byla provdána za syna týneckého půlláníka
Dominika Temlíka (1771‒1819).
K svatbě došlo 20. ledna 1794 v týneckém kostele11. Rodina Temlíků
patřila v rámci týnecké komunity
k elitě - Dominikův otec Jan byl
týneckým pudmistrem a Petr Temlík
byl rychtářem v době pudmistrovství Františka Marka. Anna přinesla
do manželství velké věno ve výši
500 zlatých rýnských na hotovosti,
pár koní a 2 krávy, z čehož peníze,
jednoho koně a obě krávy dal František Marek hned po svatbě, druhého koně a vůz při předání statku
Jana Temlíka synu Dominikovi. Jan
Temlík naproti tomu zavedl novomanželům grunt, ale až 10 let po
svatbě na sv. Jana Křtitele12.
Bernard Marek (1772‒1829) se oženil s Magdalenou Zbořilovou, dcerou
holického půlláníka. Svatba se uskutečnila 21. ledna 1794 v holickém
kostele13, tedy pouhý den po svatebním obřadu Anny Markové a Dominika Temlíka ve Velkém Týnci.
Vzhledem k tomu, že hanácká svatba v 18. století trvala minimálně
3 dny14, musely se svatební oslavy
obou svateb navzájem prolínat.
Vendelín (1777-1840) se oženil
16. března 1797 s Annou Harnovou
(1778-1836)15. Anna Harnová byla
dcerou Františka Harny z Hostkovic
(č. p. 14). František Marek se s Františkem Harnou musel znát už dlouho
před svatbou, protože František Marek byl Anniným kmotrem16. Rodina
Harnů byla jednou z šesti půhončích
rodin z Hostkovic17. Příslušníci těchto
starobylých rodin ve středověku
obesílali šlechtu k zemskému soudu.
Za tyto služby byli osvobozeni od
roboty a jejich vrchností byl nejvyšší
komorník Markrabství moravského18. Svá privilegia sice po Třicetileté
válce ztratili19, sociální prestiž mezi
selským stavem jim však zůstala.
Vincenc Prasek označuje příslušníky
půhončích rodin za „selskou šlechtu“, neboť „…když si l. 1840. pohunčák namlouval selskou dceru z Věrovan, mluvilo se daleko a široko
v okolí o nevěstině štěstí, že se stane
velmožnou - paní“20.
Věk novomanželů u zmíněných sňatků byl u ženichů 23 (Jan Marek),
22 (Dominik Temlík), 21 (Bernard
Marek) a 19 (Vendelín Marek) let,
u nevěst 23 (Anna Svobodová),
19 (Anna Marková), 20 (Magdalena
Zbořilová) a 19 (Anna Harnová) let.
U všech sňatků lze sledovat nízký
věk novomanželů. Podle Ludmily
Fialové se po celé 18. století dívky
vdávaly nejčastěji mezi 20 až 25
lety, muži mezi 24 až 29 lety. Na Moravě byla věková hranice nižší než
v Čechách a nižší byla také na venkově v porovnání s městy21. Věk nevěst, až na Annu Svobodou, je buď
na spodní hranici běžného sňatkového věku, nebo pod ní. Ještě výraznější je nízký věk u ženichů, kde
věku 24 let nedosahuje ani jeden.
Výrazně nízký věk potom najdeme
u Vendelína Marka (19 let oproti běžným 24 až 29 letům!). Nízký věk
novomanželů podporuje závěry výzkumů Ludmily Fialové o nízkém věku nevěst a ženichů v úrodných nížinných oblastech22.
O prestiži rodiny Marků vypovídá
také zastoupení svědků svatebních
smluv23. U smlouvy Jana Marka
a Anny Svobodové to bylo celkem
7 svědků, u smlouvy Anny Markové a Dominika Temlíka dokonce
12 svědků. Vzhledem k tomu, že
průměrný počet svědků u svatební
smlouvy ve Velkém Týnci v poslední
čtvrtině 18. století byl necelých
6 svědků (5,71 svědků), vykazuje
první smlouva mírně vyšší počet
svědků, a druhá smlouva obsahuje
dokonce více svědků než kterákoli
jiná smlouva obsažená v analýze týneckých svatebních smluv. Mezi
svědky najdeme jak rychtáře (František Marek), pudmistra (Jan Hrabal),
tak bývalého rychtáře Matěje Novotného, bývalého pudmistra Jana Temlíka a bývalé konšeli Tomáše
Koutného a Pavla Švehlu24.
Všechny čtyři zmíněné sňatky vykazují stejný sociální statut na obou
stranách. Děti Františka Marka byly
oženěny, resp. provdány za děti
z rodin půlláníků. Výjimku představuje sňatek Vendelína, který je však
spojen vidinou zisku svobodného
statku v Hostkovicích, protože Anna
Harnová byla dědičkou tohoto statku. Sociální statut dětí Františka
Marka tak nedegradoval, nýbrž se
zachovával i v další generaci, resp.
se zvyšoval.
O manželství zbylých dvou synů
Františka Marka máme vzhledem
k jejich dalším životním osudům jen
strohé informace. Isidor, pozdější ředitel hlavní školy ve Lvově, se oženil
a měl minimálně dvě děti (syna
a dceru Karolínu). Jeho rodina se
pravděpodobně poněmčila, stejně
tak rodina jeho bratra Josefa25, který
se stal úředníkem u zemské vlády
v Brně a později ředitelem C. a k.
zemských desek. Oba se pravděpodobně oženili do městského prostředí.
1. Grulich, Josef: Populační vývoj a životní cyklus
venkovského obyvatelstva na jihu Čech v 16. až
18. století. České Budějovice, 2008, s. 230-240.
2. Heroldová, Iva: Uzavírání sňatků a svatební obyčeje v Čechách ve 2. polovině 18. století
a 1. polovině 19. století. In: Český lid 62, 1975,
s. 132.
3. Velková, A.: Krutá vrchnost, ubozí poddaní?,
s. 372.
4. Grulich, J.: Populační vývoj a životní cyklus,
s. 253‒256.
5. Horský, J. - Seligová, M.: Rodina našich předků,
s. 73.
6. Krofta, K.: Dějiny selského stavu, s. 341.
7. Tamtéž, s. 372.
8. Velková, A.: Krutá vrchnost, ubozí poddaní?,
s. 372.
9. ZAOpO, fond SMSK, sign. VB XIV 5, inv.
č. 8312, s. 359.
10. ZAOpO, fond SPKO, sign. 16126, folio 76-77.
11. ZAOpO, fond SMSK, sign. VB XIV 5, inv.
č. 8312, s. 362.
12. ZAOpO, fond SPKO, sign. 18162, folio 182183.
13. ZAOpO, fond SMSK, sign. VB VI 1, inv.
č. 8207, s. 142.
14. O svatbě v 18. století na Hané a jinde: Dostál,
J. - Říkovský, F.: Vlastivěda moravská. Místopis
Moravy. Svazek 58a, s. 150-152. Dále také Heroldová, I.: Uzavírání sňatků a svatební obyčeje
v Čechách ve 2. polovině 18. století a v 1. polovině 19. století. In: Český lid 62, 1975, s. 129139. Doušek, R.: Sebranice a jejich rychtář
Ondřej Kanýz (1694‒1761), s. 208-216.
15. ZAOpO, fond SMSK, sign. VB XIV 5, inv.
č. 8312, s. 366.
16. ZAOpO, fond SMSK, sign. VB XIV 4, inv.
č. 8311, s. 46.
17. Slavík, František: Půhončí obec na Moravě.
In: Selský archiv 2, 1903, s. 10-12. Nejnověji o půhončích obcích na Moravě Lapáček, Jiří: Úřad
a obec půhončí. In: Sborník Státního okresního
archivu Přerov, 2007, s. 5-30. O půhončích také
Chocholáč, Bronislav: Svobodný dvořák. Příklad
Antonína Prochásky. In: Malíř, Jiří a kol.: Člověk na
Moravě ve druhé polovině 18. století. Brno, 2008.
18. Prasek, Vincenc: „Volenstva“ selská a jich
druhy. In: SA 1, 1902, s. 196‒197.
19. Kopecký, Antonín: Pohončáci kdy pozbyli
volnosti. In: SA 2, 1903, s. 245‒247.
20. Prasek, V.: „Volenstva“ selská a jich druhy. In:
SA 1, 1902, s. 196.
21. Fialová, Ludmila a kol.: Dějiny obyvatelstva
českých zemí. Praha, 1996, s. 159.
22. Tamtéž.
23. O svatebních smlouvách: Slavíčková, Pavla:
Právní ochrana dětí v době prvních kodifikací,
s. 103-105. Nácovská, Pavla: Svatební smlouvy
jako pramen sociálně-dějinného a historickodemografického poznání (Kutná Hora 15501660). In: Historická demografie 21, 1997, s. 3772. Velková, Alice: „Kdyby mi pánbůh z tohoto
světa povolati ráčil.“ Význam právních pořízení
ve venkovské rodině v první polovině 19. století.
In: Řepa, Milan (red.): 19. století v nás. Modely,
instituce a reprezentace, které přetrvaly. Praha,
2008, s. 504-531.
24. Tomáš Koutný a Pavel Švehla byli konšelé
minimálně roku 1787. Viz ZAOpO, fond MCO,
sign. g53/3, karton 394, kniha Robotabolizionkontrac des Olmützer Metropolitan Kapitularischen Guts Grosteinicz.
25. SOkA Olomouc, fond Václav Nešpor, kart.
9, inv. č. 26, folio 2.
Martin Drozda
Obr.: Záznam z týnecké obřadní matriky o svatbě Anny Markové
a Dominika Temlíka - prostřední zápis, 1794.
(ZAOpO, fond SMSK, sign. VB XIV 5, inv. č. 8312, s. 362. Dostupné na: http://repo.
archives.cz/zoomify_viewer/index.jsp?actualPage=13&actualImg=129, stahováno 20. 5. 2016).
18
Z ANÁLŮ PAMĚTI; ČLÁNKY
Milion pušek aneb jak to bylo
Sice nerad, ale přece jen se k příspěvku pana Jaroslava Chytila
z květnových Týneckých listů několika slovy vyjádřím. Nikdo nevíme,
proč pan M. Dokládal svůj příspěvek
napsal nebo co ovlivnilo v jeho minulém životě třeba přímo jeho samého, jeho rodinu nebo jeho předky,
což mohlo ovlivnit i jeho zveřejněné
názory na minulost. Zůstává ale faktem, že nově nastolený lidově demokratický společenský systém v únoru 1948 okamžitě po převzetí moci
v ČSR protizákonně založil a tisíci pušek vyzbrojil Lidové milice, ozbrojenou složku nového politického systému, ačkoli zákony v ČSR stanovily, že
ve státě má zbraně pouze vojsko
a policie. A pamatuji si, že hned na
jaře 1948 jednotka milicionářů z ÚP
měla často cvičení na Chlumu, kde
se i střílelo. A v roce 1953 o žních
soudruzi milicionáři, kteří u nás doma nosili pytle obilí z komory na náklaďák, přišli s puškami na zádech.
A nepřetržitý desetidenní nábor uvědomělých náborářů dokázal o žních
od osmi večer do půlnoci nahánět rodiče do JZD. O takovém teroru pane
Chytile, nemáte ponětí, poněvadž
uvědomělí pionýři a svazáci o tom
nic nevěděli.
Pokud i mně jakožto dopisovatel TL
hodnotíte jako opruzovatele a opakovatele faktů „na jedno kopyto“,
mohl jste si to odpustit. A víte proč?
Protože jste celé půlstoletí ve Velkém Týnci nežil a jako důstojník jste
o běžném civilním, dědinském životě nic nevěděl. A přidám ještě, že období od roku 1989 a také související
náboženská svoboda je k prospěchu
jednotlivců i společnosti. I když přičiněním diktatury proletariátu, tvrdým třídním bojem a bojem proti
tmářství je tu hodně lidí, kteří vědí
o náboženství, víře, historii křesťanství u nás jenom to, co jsme slyšeli
jako školáci na obecné, např. o bohatých farářích, nebo že husitství jediné je přijatelné, že Karel IV. byl vyvrhel, co sloužil papežům. Naštěstí
letošní výročí hodnotí mladí historici,
kteří se k pravdě dopracovali a mluví
pravdu. Náboženská svoboda východní Evropy ovlivňuje ekumenismus, rozvoj charity.
Je faktem, že studovat mohli potomci členů KSČ i těch dobře zapsaných, režimu sloužících. To, že nás
devět sourozenců mělo problémy, je
fakt. Dobře zapsaní nebyli rodiče
jako třídní nepřátelé i jakožto soukromí zemědělci. A my, nepionýři
a nesvazáci, zapsáni jsme byli
špatně. Takových slastí jsme si užili
i se svými dětmi. Argumentace našich rodičů při nahánění do JZD o přístupu ke vzdělání vlastních dětí byla
na takové úrovni, že soudružská ar-
gumentace propadla na celé čáře.
Jedenkrát se ustoupilo, když na jeden den ústní maturity oblékla studentka svazáckou košili, aby maturitní vysvědčení dostala do rukou.
Je problematické dnešní generaci
předložit o minulosti pravdu, ale
nám naší předkové řekli pravdu o poměrech ve společnosti ve válku nebo
těsně po ní. A konečně i dnes po
sedmdesáti letech objeví se občas
v tisku fakta, která jsme my už slyšeli. O udavačích, partyzánech, revolučních gardách, o likvidaci Sudetských Němců při odsunu, o vyvraždění polských důstojníků v Katyni, o teroru proti Volyňským Čechům
odsunem na Ural jakožto kulakům vše provedeno v SSSR. Když napíši
o nějaké události padesát až sedmdesát let staré, nehlásám nenávist,
nevyhrožuji. Konstatuji, co se dělo,
že třídní nenávist a třídní boj bylo zlo.
Znalost o takové minulosti je důležitá, aby se zlo neopakovalo. Aby
připomínka těchto hrůz odradila nastupující generaci k opakování chyb.
Jako třeba názor lékaře-vědce jak
místo odborných znalostí byl do
hlav naléván marxismus-leninismus
a musela se z něj dělat státní zkouška. A víme my, kteří jsme bolševismem zcela nezblbli, že většina národa se s totalitním systémem vyrovnat nedokázala. Ani za poslední léta
svobody jim v hlavách nezapálilo, že
např. soudci, prokurátoři, kteří odsuzovali reakcionáře ke ztrátě majetku, svobody, života a ničili morálku,
dnes prosperují v politice a veřejných službách - za miliardy! Viníci
mají být přece souzeni, mají dostat
trest a odpykat si ho. Přiznat chyby,
aspoň se omluvit a potom jim může
být i odpuštěno. To se nestalo, protože bolševický režim zcela zničil morálku, mravnost. A nová moderní
doba odnaučila lidi samostatnému
myšlení. Příčinou je stoleté násilné
působení a nastolení hodnot marxismu-leninismu. Tím je ohrožena civilizace jakožto celek.
Jako pravidelný dopisovatel TL v žádném případě neopruzuji čtenáře
opakováním varování před strašným
komunismem. Jen zdůrazňuji, že bojovat proti komunismu jakožto zlořádu zůstává nutnosti k zachování
civilizace. A z celého srdce přeji
občanům naší země láskyplné prostředí k životu, bez nenávisti. A nejmladší generaci přeji, aby si v dětství, dospělosti i ve stáří užila slastí
fungující rodiny. Tak to u Hrudníkových fungovalo a funguje. Pán Bůh
zaplať za to!
Vojtěch Hrudník
RADY ZAHRÁDKÁŘŮM
Strupovitost a padlí jabloní
Strupovitost jabloní je nejznámější
a pravděpodobně i nejvýznamnější
chorobou jabloní. Způsobuje ji houba Venturian inaequalis a příbuzná
houba Venturian pirina je pak původcem strupovitosti hrušní. Původce
strupovitosti přezimuje na opadlých
napadených listech a u hrušní i na
větvích. K maximální infekci dochází
od fáze růžového poupěte do dvou
týdnů po odkvětu. Infekce se však
šíří dále i v průběhu vegetace a napadení plodů může dojít i v krátké
době před sklizní a dokonce i v průběhu skladování. K masovému šíření
strupovitosti dochází především při
deštivém počasí a teplota již není tak
rozhodující. Základem ochrany je
pěstování odolných (rezistentních)
nebo alespoň tolerantních odrůd.
V současné době je jich již dostatek
a převažují v nabízeném sortimentu.
Dalším preventivním opatřením je
udržování vzdušných výsadeb a korun stromů, výběr vhodných lokalit
pro pěstování a likvidace opadlých
listů. K chemické ochraně jabloní
i hrušní je možné použít řadu fungicidních přípravků. Z těch, které jsou
v prodeji v drobném (zahrádkářském) balení jsou to přípravky Antre
70 WG, Clarinet 20 SC, Discus, Dithane DG Neotec, Flint Plus, Merpan
80 WG, Mythos 30 SC, Score 250 EC,
Talent, Thiram Granuflo, Topas 100
EC nebo Zato. První ošetření se doporučuje ve fázi myšího ouška a další
podle potřeby. Poměrně častým dotazem je, zda strupovité plody nejsou pro člověka zdravotně závadné.
Sám původce strupovitosti pravděpodobně žádné nebezpečné látky
neprodukuje, avšak strupy jsou vel-
mi často porůstány sekundárními
mikroorganismy, z nichž některé
produkují nebezpečné mykotoxiny.
Druhou častou a důležitou chorobou
jabloní je padlí, které způsobuje houba Podosphaera leucotricha. Typické
příznakem jsou bílé moučnaté povlaky na listech a květech, které postupně hnědnou a zasychají. Napadány jsou i povrchy letorostů. Na jablkách je pak příčinou síťovité rzivosti. Původce padlí přezimuje v pupenech a infekce se šíří především
v období maximálního růstu a to při
teplotách v rozmezí 10-30 °C, přičemž optimum je mezi 22-24 °C.
Základem ochrany je pěstování
odolných odrůd. Jako náchylné odrůdy jsou především uváděny ‘Jonathan’, ‘Idared’, ‘Průsvitné letní’, ‘Coxova reneta’ ale i ‘Jonagold’ a ‘Golden Delicious’. Důležité je též mechanické odstraňování (odlamování,
odstřihávání) napadených konců letorostů. Až po tomto zákroku je
vhodné provádět ochranu s použitím
přípravků Discus, Flint Plus, Kumulus
WG, Talent, Topas 100 EC nebo Zato
50 WG. Ošetřovat se má již od fáze
růžového poupěte a v postřicích pokračovat podle potřeby až do července.
Jaroslav Rod
Seznam fotografií:
1. Příznaky strupovitosti na listu jabloně
2. Strupovitost na jablku
3. Silné příznaky strupovitosti při rané
infekci
4. Skládková forma strupovitosti
5. Strupovitost na hrušce
6. Padlí na mladých listech jabloně
7. Padlím poškozené květy
8. Padlí na dřevě letorostů
2
1
3
4
5
6
7
8
SPORT
19
Měsíc náborů ve Velkém Týnci
V úterý 17.května 2016 se na našem
hřišti konala akce „Měsíc náborů
2016”.
Jde o koncept série akcí orientovaných na seznámení dětí s fotbalem,
který je realizován v měsících květnu a září.
Na našem hřišti se v úterním dopoledni akce zúčastnilo přibližně 200
dětí z 5 základních a mateřských škol
z okolí (Grygov, Velký Týnec, Velká
Bystřice...).
Akce je podpořena fotbalovou asociací a díky tomu se děti mohly seznámit nejen s fotbalem, ale i sportováním obecně.
Na 10 stanovištích si děti vyzkoušely
různé sportovní disciplíny: hru 3 proti 3, házení míčem na cíl, obratnost,
cvičení s tréninkovými prvky našich
fotbalistů... Na každém stanovišti se
dětem věnoval jeden „patron” z řad
členů našeho klubu (hráči z řad dorostenců, mužů), případně žáků
zdejší ZŠ. Na závěr všechny děti obdržely drobné dárky. I přes nepříznivou předpověď nám nakonec počasí
docela přálo a věřím, že si děti celé
dopoledne náležitě užily a určitě se
mezi nimi najdou nějací budoucí nadějní fotbalisté, kteří se zaregistrují
i do našeho klubu!
Více fotografií z této akce a odkaz na
reportážní video olomoucké televize
ZZIP naleznete na internetových
stránkách týneckých fotbalistů
www.fotbalvelkytynec.cz.
Foto: fotbalvelkytynec.cz
Volejbalový turnaj O pohár starosty obce Velký Týnec
V sobotu 28. května se uskutečnil
17. ročník volejbalového turnaje
„O pohár starosty obce Velký Týnec”.
Turnaje se zúčastnilo 9 družstev, při-
čemž podmínka byla minimálně dvě
ženy v družstvu.
Finále ovládlo družstvo Táborníků,
které porazilo Tučňáky. Družstvo Vel-
Foto: archiv volejbalistů
kého Týnce po prohře s Uničovem
skončilo na 4. místě.
Předpoveď počasí sice hlásila bouřky, ale počasí během dne vyšlo ná-
ramně (spadlo asi jen deset kapek).
Večer se to „trochu” pokazilo, ale jak
všichni dobře víme - do hospody neprší.
Michal Židák
Foto: archiv volejbalistů
Vítězný tým Táborníků
Na druhém místě se umístili Tučňáci
Fotbalové výsledky
Újezd u Uničova - V. Týnec 0 : 1 (0 : 0)
V. Týnec - Dl. Loučka 3 : 1 (2 : 0)
Br: 74. Majer Lukáš
Br: 31. a 73. Pospíšil Jaromír, 24. Švéda Filip
Sestava: Janák - Dosoudil (74. Mádr),
Švéda, Grofek, Coufal M. - Koliba, Doležel,
Hrudník, Majer - Kovařík, Glier (64. Coufal)
V. Týnec - Chomoutov 2 : 1 (1 : 1)
muži
Sestava: Janák - Dosoudil, Fabisz
(86. Mádr), Grofek, Coufal M. - Koliba
(60. Kristen), Švéda, Hrudník, Majer Kovařík, Pospíšil (81. Coufal O.)
Br: 5. Pospíšil Jaromír, 67. Majer Lukáš
Sestava: Janák - Fabisz, Švéda, Grofek,
Coufal M. - Koliba (88. Kristen), Kovařík,
Hrudník, Majer - Glier (46. Doležel),
Pospíšil (73. Coufal O)
Kožušany - V. Týnec 3 : 2 (2 : 1)
Br: 42. a 63. Kovařík Pavel
Sestava: Janák - Dosoudil, Švéda (37. Fabisz), Grofek, Coufal M. - Koliba, Doležel,
Hrudník, Majer - Kovařík, Pospíšil
Foto: fotbalvelkytynec.cz
Více informací o týneckém fotbalu, výsledky dorostenců, benjamínků a více fotografií
naleznete na internetových stránkách www.fotbalvelkytynec.cz
TIP NA VÝLET
Pálavou z Pavlova do Mikulova
Dnes mám pro vás jednu malou
cestovatelskou ochutnávku.
Zvu vás do kraje vinic, které se
šplhají do kopců, aby se za horizontem rozeběhly dolů do údolí.
Obtékají bílé vápencové skály
jako říčka obtéká bělavé oblázky
a zdá se, že je nemůže zastavit
ani třpytící se hladina nedaleké
nádrže.
Tam, kde se réva nevyšplhala,
tam se rozprostírají barevné koberce rozkvetlých luk, které jsou
protkány klikatícími se cestičkami, po kterých budeme dnes
kráčet. Zvu vás do Pálavských
vrchů a okolí. Do kraje hradních
zřícenin, věží, věžiček a nečekaných výhledů.
Naše putování začíná v obci Pavlov, kde si můžeme prohlédnout barokní štíty sklepních
domků, hřbitov a několik selských stavení, které jsou součástí unikátní vesnické památkové rezervace.
Slunce je už dost vysoko a my
máme před sebou stoupání
po „zelené“. Zprvu jdeme po
asfaltové cestičce mezi domky.
Opouštíme vesnici a kolem vinic
zatáčíme strmě do lesa. Příjemná lesní cesta nás dovede až na
vrchol kopce, který se nazývá
Děvín a je to nejvyšší bod našeho putování (554,5 m n. m.).
Z nedalekého hradu Dívčí hrady
též Děvičky je nádherný výhled
na Novomlýnské nádrže a okolní
vesničky mezi vinicemi. Malé občerstvení z vlastních zdrojů, pár
fotek a jdeme dál. Chodník se zarývá do úbočí rozkvetlé stráně.
Další vyhlídka je tvořena vápencovým útvarem, který strmě padá dolů. Kocháme se pohledem
do kraje. Cesta nás dál zavede
do obce Klentice, kde se můžeme občerstvit před výstupem na
Sirotčí hrádek, jenž se tyčí nad
obcí. Vyšplháme zalesněný kopec a za pomoci řetězů se dostaneme až na zříceninu na vrcholu
skály. Na jedné straně vidíme
místo, odkud jsme vycházeli a
na protější straně se mezi kopci
tyčí špička věže mikulovského
zámku. Je vidět i Svatý kopeček,
další oblíbený cíl vycházek návštěvníků tohoto kraje. Mezi
kopci můžeme spatřit typická
políčka rakouských sedláků.
Počasí přeje i příznivcům paraglidingu. Ti mají ještě lepší výhled než my.
Tu a tam posedávají jen tak v trávě hloučky turistů a na dekách
nasávají krom pohodové atmosféry ještě něco jiného. Cítíme,
že už jsme blízko cíle naší cesty.
Máme za sebou necelých 11 km
a zasloužíme si odměnu. Tou odměnou je samozřejmě Mikulov.
Míjíme židovský hřbitov a ještě
vystoupáme na věž zvanou Kozí
hrádek, odkud vidíme město
v celé své kráse. Zámek s nádhernou zahradou, renesanční
a barokní budovy lemují celé náměstí, do kterého se sbíhají malebné křivolaké uličky. Slavnostně naladění lidé korzují jen tak
po kamenné dlažbě nebo posedávají na lavičkách se sklenicí
vína. Z nedalekého podloubí doléhá hudba až k nám. Je jasné, že
nemůžeme ani my odolat všem
těm lákadlům, které podvečerní
Mikulov nabízí. Na chvíli se stáváme jeho součástí.
Na výlet vás pozval
Mirek Zdráhal
Foto: P. Peňaška
Foto: P. Peňaška
Foto: 2x M. Zdráhal
INSPIRACE
Domácí kečup
Možná patříte mezi milovníky kečupu, ale vnímáte, že chuť těch
kupovaných je nevýrazná, konzistence spíše vodová a ingredience
plné chemických přísad. Udělejte
si tedy vlastní domácí kečup. Je to
sice pracnější, než zajít do obchodu, ale výsledek je nesrovnatelný. Váš kečup může být zcela bez
chemických přísad, s výraznou
chutí a vůní kvalitních rajčat.
Budete potřebovat:
3 kg vyzrálých rajčat 0,5 kg jablek, 1 velkou cibuli, 140g cukru,
2 dcl 8% octa, 2 hřebíčky, špetku
skořice, 10 kuliček pepře, 7 kuliček nového koření, 1-2 lžíce soli,
0,5 dcl červeného vína nebo vody.
Jak na to?
Nejprve si spaříme rajčata na minutu v horké vodě, zchladíme je
a oloupeme. Oloupeme také cibuli
a jablka, z těch odstraníme jádřinec. Rajčata, jablka a cibuli nakrájíme na menší kousky, podlijeme červeným vínem (nebo vodou) a dáme vařit. Ochutíme solí,
pepřem, hřebíčkem a skořicí a va-
říme doměkka. Hřebíček, skořici
a pepř vaříme ideálně v plátěném
sítku nebo v sítku na čaj, dají se
pak lépe vybrat. Směs necháme
vychladnout, vyjmeme sítko s kořením, rozmixujeme tyčovým mixérem a ještě propasírujeme přes
cedník. Znovu dáme do hrnce
a přivedeme k varu. Pak směs
ochutíme octem a cukrem a necháme svařit do požadované hustoty, ideálně 10-15 minut.
Potom směs nalijeme do zavařovacích sklenic a sterilujeme.
V menších skleničkách sterilujeme 20 minut při teplotě vody
85°C. Pokud máte rádi ostřejší
chutě, přidejte do kečupu ještě
špetku chilli.
Článek byl s menšími úpravami převzat z webovch stránek DomácíKu
chyně. cz (se souhlasem společnosti
ProSEO Media s.r.o.), více na:http://
www.domacikuchyne.cz/jak-vyrobit/
recept-na-domaci-kecup-je-vybornytreba-ke-grilovanemu-masu-i-natestoviny.html
Your Cup of English Tea
Váš šálek anglického čaje vám nabízí
možnost krátkého procvičení anglické slovní zásoby a gramatiky. Náročnost je stupňována dle úrovní od začátečníků až po pokročilé, správná
řešení jsou uvedena na konci rubriky.
Elementary
Match colours with nouns (přiřaďte
barvy k podstatným jménům):
1 orange
a) sun
2 yellow
b) grass
3 pink
c) sky
4 green
d) pig
5 blue
e) cat
6 black
f) orange
Pre-intermediate
Complete the story, use past simple
of these verbs (doplňte příběh těmito slovesy v minulém prostém čase,
každé můžete použít pouze jednou).
Pro připomenutí uvádíme znovu první i druhou část.
be, stay, want, decide, have,
wake up
Four university students in Sydney,
Australia ...... (1) to go to a party.
There ...... (2) just one problem. The
party was in Canberra on a Saturday
night and they had a Chemistry
examination the following Monday.
The students ...... (3) to go to the party and they all ...... (4) a great time.
But on the Sunday morning they ......
(5) with headaches and ...... (6) in
bed all day.
go, not get, think, ask, agree,
can´t, not have
The students ...... (7) back to Sydney
until late Monday - too late for the
exam. So they went to speak to the
Chemistry professor: „We ...... (8) to
Canberra“, they explained, „but on
our way home we had a flat tyre. We
...... (9) a spare tyre in the car, so we
......(10) change it. Can we take the
examination tomorrow instead?“
they ...... (11). The professor ......
(12) for a while, and then he ......(13).
be, put, see, give, turn over,
arrive
Světová móda v Mohelnici
Dvakrát ročně se v Mohelnici koná
Top Styl, přehlídka, kterou organizuje
Boutique Style paní Dany Hanákové
a Luďka Hanáka. Letos na jaře se
konal již 43. ročník módní show, které
se účastní naši přední módní tvůrci,
význačné české modelky a finalistky
soutěže MISS. Celou prohlídku provázel Jan Čenský.
Na letošní jarní show zaujala publikum hned první návrhářka, velice
mladá Veronika Procházková, která
vlastní Ateliér Brno. Své modely tvoří
pod jménem Verchia. Ve své nejnovější kolekci jaro/léto 2016 pracuje
s pastelovými barvami, nešetří krajkou, flitry ani výšivkami. Veronika
navrhla působivou elegantní ženskou módu od spodního prádla, sukní, halenek až po svatební a společenské šaty. Celkově její tvorba tíhne
k vintage stylu a jak sama říká: „Letní
kolekce je inspirována láskou, něhou,
životem. Zatímco zimní kolekce přináší nádech melancholie, emocí, tajemství.“ Za svou kolekci sklidila Veronika veliký potlesk a my doufáme,
že vám v některém z příštích čísel budeme moci zprostředkovat rozhovor
s touto nadějnou českou návrhářkou,
na jejíž modely se můžete podívat na
stránkách: verchia.com.
The four students studied all night
and ...... (14) for the exam the next
morning. The professor ...... (15)
them in four different rooms and ......
(16) them the questions. The first
question carried five marks and it
was very easy. The students ......
(17) very happy. Then they ...... (18)
the page and ...... (19) the final question. It said: „For 95 marks: which
tyre?“.
(Tech Talk Pre-intermediate,
Review and Remember 2, p. 31)
Intermediate
Forem new words from old – add one
noun to all four words to form new
single-word nouns or two-word
nouns, the noun can be added before or after the word (vytvořte nová
slova přidáním jednoho podstatného jména ke všem čtyřem slovům
- buď jako před nebo za daná slova)
(example: BAG - handbag, kitbag,
bagpipes, sleeping bag)
1 bath, service, class, changing
2 arm, woman, push, wheel
3 guest, hold, boarding, wife
4 box, card, goal, lamp
5 bathe, light, set, burn
(Penguin Books Ltd 1993, p. 139)
(Solution (řešení)):
Elementary: 1f – orange orange,
2a – yellow sun, 3d – pink pig, 4b –
green grass, 5c – blue sky, 6e – black
cat
Pre-intermediate: 1 wanted,
2 was, 3 decided, 4 had, 5 woke up,
6 stayed, 7 didn´t get, 8 went,
9 didn´t have, 10 couldn´t,
11 asked, 12 thought, 13 agreed,
14 arrived, 15 put, 16 gave. 17 were,
18 turned over, 19 saw
Intermediate: 1 room: bathroom,
room service, lassroom, changing
room, 2 chair: armchair, chairwoman, pushchair, wheelchair, 3 house: guest house, household, boarding house, housewife, 4 post box,
postcard, goalpost, lamp post,
5 sun: sunbathe, sunlight, sunset,
sunburn)
21
střihů sukní (či naopak), kombinaci
lesklých materiálů s přírodními, kombinaci velkých límců a vypasovaných
kabátků.
Za kolekcí plnou dlouhých rób a snového efektu stojí Tereza Sabáčková,
jejíž svatební šaty získaly cenu Svatební šaty roku 2010. Vystavovala je
napříkad i v Emirátech, kam létá vybírat látky a štrasové či krajkové dekorace. Pro českou MISS 2015 Nikol
Švantnerovou, která rovněž předváděla v Mohelnici, připravila oficiální
garderobu na Miss Universe do Las
Vegas.
Publikum povětšinou pobaví originální modely pravidelného hosta mohelnické show Bc. Petra Kahudy. Nebylo
tomu jinak ani tentokrát. Jeho industriální kolekce nazvaná Konstrukce
a dekonstrukce si zakládala na nadsázce a ironii, tj. na nedošitých modelech, které se pomalu rozpadají,
a tak si žijí vlastním životem.
Luděk Hanák
Jeden z modelů mladé módní
návrhářky Veroniky Procházkové
(archiv V. Procházkové)
Návrháři tvořící pod značkou alešbáry zvolili u svých modelů méně obvyklý materiál, a to pleteninu z bambusového vlákna, technické plátno či
kožešinu. Díky jejich orientaci na východní elementy měly modelky upravené účesy sadou vlasových doplňků
inspirovaných mikrosvětem bambusových hájů, a to přímo z dílny alešbáry.
Třetí z hostů Luďka Hanáka byl Martin
Čapek. Klientela si u něho cení originality a osobitého přístupu. Kromě
zakázkového šití však tvoří v limitovaných sériích i modelové odívání.
Ke své práci dodává: „Inspirace přichází odkudkoli, záleží ale na tom, jak
ji zpracujete!“ Pro kolekci jaro/léto
2016 upřednostnil jednoduché střihy
v aktuálním stylu safari, u kterého
poutaly pozornost zejména modelky
nezvykle obuté v nízkých plátěných
teniskách či naboso.
Další z návrhářek, která publiku představila své modely, Gábina Páralová
obléká Tatianu Vilhelmovou, Nelu
Boudovou či moderátoy ČT Brno.
V módním světě se pohybuje již 20let
a pro aktuální kolekci zvolila kombinaci upnutých vršků a volných
Luděk Hanák, mohelnický rodák, který již předváděl své modely v USA,
Japonsku, Rusku, Indii, Itálii atd.,
sympaticky trvá na tom, že jeho nejnovější kolekce mají premiéru právě
v Mohelnici. Ta letošní se jmenovala
Shine a soustředila se na večerní šaty
v zářivých černozlatých a stříbrnokrémových kombinacích. Zasloužený
obdiv rovněž získala kolekce večerních šatů v kombinaci černé a látky
s květovaným vzorem, jejíž potisk
napodoboval olejové skrvny. Od roku
2009 obléká Luděk Hanák finalistky
celosvětové juniorské soutěže krásy
od 16 do 23 let Miss Princess of the
World, jeho modely jsou k vidění i na
tuzemských soutěžích krásy či na
společenských akcích.
Hlavní persona Top Stylu Luděk
Hanák při závěrečné děkovačce
po přehlídce kolekce Shine
(archiv L. Hanák)
Skvělým zážitkem byla opět kombinace hudby a hry světel u jednotlivých kolekcí. Loňskou podzimní přehlídku efektně doplňovaly skladby
hudebníka a skladatele Hoziera, letošní jarní neměla společný hudební
motiv. Nenechte si ujít nevšední zážitek v podobě 44. ročník Top Stylu
a zavítejte do Mohelnice 21. října.
Stranu připravila Kamila Grmolenská
22
KOŠÍK NAŠÍ TÝNKY
Luštění s Týnkou a Týnkem
Soutěžní křížovka
Ahoj děti,
my se známe
z minulého dílu.
Já jsem Týnka.
Tohle je můj bratříček
Valentýn, ale všichni mu říkají Týnek.
Doufáme, že se vám bude luštění na tento měsíc líbit!
Když se vám podaří tajenku této křížovky vyluštit, její řešení zašlete
poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, tel.: 585 151 111, e-mail: [email protected]
velky tynec.cz a to do konce aktuálního měsíce. Uveďte své jméno,
příjmení a věk. Můžete vyhrát pěknou cenu. Přejeme hodně štěstí!
Autor měsíce: Bohumil Říha
Narodil se jako syn kováře ve Vyšeticích. Jeho
rodina často cestovala, usadila se až v Čáslavi, kde Bohumil Říha vystudoval měšťanku
a učitelský ústav. V Čáslavi později pomáhal
jako pomocný učitel. Dále působil například
v Habrech, Poděbradech, Vysokém Mýtě. Stal
se tajemníkem Svazu spisovatelů, díky tomu
mohl často cestovat (navštívil například Sovětský svaz, Čínu, Mexiko). Pracoval jako ředitel Státního nakladatelství dětské knihy. Byl
aktivní v organizacích UNESCO a International Board on Books for Young People (Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu). Za svoji
celoživotní práci byl oceněn Medailí Hanse
Christiana Andersena (nejvyšší ocenění za dětskou literaturu).
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
...
Knížky, které stojí za přečtení:
Honzíkova cesta, O letadélku Káněti, Jak je Vítek do Prahy
Oblečení na koupání
Ve dne svítí na nebi (zdrobnělina)
Teplé roční období (prázdniny)
Sedíme na ní (u vody, na trávě...)
Svačina v přírodě
Červené ovoce, jí se se šlehačkou.
Když nejedeme k moři, jedeme na
(např. do Tater)
8. Házíme si s ním
9. Zmrzlina na špejli
10. Sestra nanuku
11. Najdeme ho u moře a stavíme
z něj hrady
12. Osušíme se s ní, když vyjdeme
z vody
Spojovačka
Protiklady
Vybarvovačka
„Já běhám stovku za 8 sekund!”
vytahuje se Michal před kamarády.
„Nesmysl, rekord je 10 sekund!”
„No jo, ale ne když ...
(dokončení v tajence).”
„Tati, můžu se odpoledne dívat
na televizi?"
„Můžeš, ale (odpověď najdete
v tajence)!"
1. pes
mokrý (J)
2. hodný
pomalý (N)
3. noc
zima (A)
4. zdravý
velký (Í)
5. plný
bílý (Z)
6. ráno
kočka (N)
7. suchý
smutný (P)
8. rovný
nemocný (M)
9. černý
mladý (A)
10. jaro
den (S)
11. veselý
klikatý (I)
12. malý
večer (Š)
13. rychlý
prázdný (Í)
14. starý
špinavý (T)
15. čistý
zlý (E)
Když vybarvíte políčka podle čísel, vznikne vám obrázek.
2
1
9
10
11
3
4
7
8
12
6
5
13
3
14
15
Čtyřsměrka
1
2
Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem?
Odpověď na hádanku vyluštíš v křížovce.
Dovolená, kánoe, kruh, led, leháro, léto, moře, mrak, ostrov, osuška, pití,
plavat, řeka, slunečník, voda.
Řešení - z minulého čísla
Spojovačka - Narozeniny
Čtyřsměrka - Šeřík
Motýlí počítání - 11 modrých, 9 červených, 12 béžových, 12 oranžových
Křížovka - Svátek matek
- z tohoto čísla
Čtyřsměrka - Řeka
Protiklady - Nesmíš ji zapínat
Spojovačka - Znáš zkratku
Stránku připravila Eliška Tomečková
23
KŘÍŽOVKA
Kamionová
doprava
Ohmatání
Míra
účinku
roztoku
Boj
Ukazovací
zájmeno
Domácky
Eliška
Šek
(řídce)
Dokonalost
Chýška
Uzeniny
Zeyerův
hrdina
Všechny dobré myšlenky
přicházejí pozdě. I tato.
Němec3. část
ká předtajenky
ložka
Spadnout
(dětsky)
Kocouři
(nářeč.)
červen
SPZ
Havl.
Brodu
Homérova
báseň
Vchod
Ital. auto-
Mluvnický
pád
mobilka
Cáchy
Chráněná kr. ob.
Ozdoba
Část
rostliny
Vrh
KŘÍŽOVKA
Letitá
Starořímský
pozdrav 2. část
tajenky
Žadatel
Užovka
Tajenkou květnové křížovky je citát Gabriela Lauba
(1928 - 1998). Byl česko-polský esejista a aforista
židovského původu.
Úspěšnou řešitelkou křížovky z minulého čísla a výherkyní knihy je paní Jitka Paluchová z Velkého Týnce.
Výherkyni blahopřejeme.
Tajenka: Člověk, který se směje, je jako baterka, která
se nabíjí.
Lázeňská
léčba
Tepání
Žádným
způsobe
Angl.
dluh
Kanón
Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to do konce
aktuálního měsíce.
1. část PodrobAnglicky
Pamlsek
nost
tajenky
bučet
Univerzitní
školník
Barvivo
na
vejce
Řec. pís.
Angl.
Držadla červený
kalhot
Cesta
Dvoudobá verš.
stopa
Šlápota
Mexické
sídlo
Domác.
Olga
Bodec
Římských
2495
Okolo
Dobrota
Krytosemenná
dřevina
Vybočení z
normálu
Znudit
Rusky
svět
Zkr. šeDrobné domodré
tečky
Osobní
na těle
zájmeno
Zn.
radia
Druh
pcháče
Sloven.
koruna
Závody
na kuličková
ložiska
Bajonet
Velká
místnost
Stadium
vývoje
měst
Místo
v lese
Čeleď
Hlas
vrány
(obr.)
Trupy
Tenisový
úder
Nerost
Opak
vzniku
Angl.
objemová
míra
Naše
polit.
strana
Náš
písničkář
(Karel)
Inic.
herečky
Kořínkové
Větev
Nauka o
správném
usuzování
Šedivo
Včelí
společen.
Krátké
záběry
Druh
kamen Věnovaný
Horní tok
předmět
Berounky
Inic. her.
Rodena
Inic.
Olmerové
Vodácký
pozdrav
Ranec
Římsky
1004
Provaz
se
smyčkou
Nezh.
nádor
Někde
Zn.
neodymu
Žací
4. část
tajenky nástroj
Inf. technologie
Zn. niklu
Neochoten
Nížina
Alegorie
Prospěch
Diova
dcera
Patřící
Evě
Pomůcka:
Aachen, Amil, Ate,
Auf, Dativ, Debt,
Jamb, Moo, Polis,
Radix, Red, Titr, Xí
ZA PL TEM
Proč existuje Sdružení obcí mikroregionu Království?
Nedávno jsme byli osloveni jednou
státní institucí, abychom v krátkém
rozhovoru představili náš mikroregion. Tady jsou tedy naše odpovědi…
Co bylo impulzem pro vznik mikroregionu Království a jaké byly jeho cíle?
Zrod mikroregionu Království patří
do doby, kdy panovaly představy
o vytváření větších nadobecních
sdružení, jež měla následně čerpat
finanční prostředky z různých dotačních zdrojů. Jak víte, situace se
zkomplikovala vznikem MAS. Původní představy se úplně nenaplnily,
nicméně spolupráce sousedících obcí má své opodstatnění, které je
vzdáleno jakémukoliv formalismu.
Vzájemně si radíme s problémy, pořádáme kulturní a sportovní akce,
resp. realizujeme společné dotační
projekty drobnějšího rázu.
Jak se podařilo tyto cíle splnit?
Co je pro sdružené obce největším přínosem?
Myslím, že můžeme s klidným svědomím prohlásit, že naše skromné
představy byly naplněny. Víte, bylo
by úžasné, kdyby stát řekl (a následně to i provedl!): tady máte balík peněz, vymyslete projekty, stanovte
pravidla čerpání prostředků, proveďte soutěž v souladu se zákonem, rea-
lizujte akce, kontrolujte jejich smysluplnost. Tak to podle mého názoru
mělo být a bohužel není. I přesto mohu říct, že jsme s kolegy udělali pro
vzájemné sblížení kus poctivé práce
a budeme v ní pokračovat i nadále.
Co považujete za největší
úspěch, kterého jste v mikroregionu dosáhli?
Podařilo se nám společně zrealizovat několik větších projektů, na
které jsme získali dotační prostředky. V rámci projektu Protipovodňová
opatření napojená na IZS máme nový systém obecních rozhlasů, hladinová čidla a povodňové plány. Díky
projektu Domácí kompostování v obcích mikroregionu mají spoluobčané
v pronájmu domácí kompostéry
a obce používají k likvidaci ořezaných větví kvalitní stroje. Každoročně vydáváme stolní kalendáře a rozdáváme je občanům. Příležitostně
tvoříme další propagační materiály pohledy, letáčky, bulletiny, bannery.
Novinkou je kniha „Hanácké Králov-
ství“, jejíž autor Miroslav Heckelmoser je z Majetína. V ní mohou čtenáři
vidět, jak jsou naše obce i příroda
kolem nich krásné.
Jak vidíte fungování mikroregi-
onu v následujících letech, co
plánujete?
Dobře. Bez vzdušných zámků. Zkoušíme společně tendrovat běžné služby, jako je svoz komunálních a dalších specializovaných odpadů. Rozšiřujeme znalosti veřejnosti o místě,
kde bydlí, resp. o bližších i vzdálenějších sousedech. Organizujeme
různé kulturní a sportovní podniky.
Vyrážíme za poznáním na tzv. expedice, v jejichž rámci se potkáváme
s představiteli mikroregionů a MAS
po celé republice. A hlavně - chceme
vedle sebe žít jako dobří sousedé,
kteří si dokáží poradit i pomoci ve
chvíli, kdy to skutečně potřebujeme.
Jak hodnotíte spolupráce mikroregionu s Olomouckým krajem?
Myslím, že je na dobré úrovni. Ale je
to jako v každé oblasti: záleží na lidech, se kterými se potkáte, resp.
s nimiž jednáte. Dotačních možností
se pro nás, jak jsem již naznačila,
příliš neotevírá. Ale nemusí pršet,
hlavně když kape.
Co je nejzajímavější ve vašem
mikroregionu? Proč a kam by
měli lidé přijet?
V mikroregionu Království je bohatý
společenský život, který považujeme za velice důležitý. Jde o stmelující
prvek, který je významným ukazatelem spokojenosti obyvatel. Všechny
akce, které pořádáme, jsou hojně
navštěvovány nejenom místními občany, ale i návštěvníky z okolních
obcí a měst. Proto se snažíme tyto
akce stále udržovat a rozvíjet. Turistickým lákadlem jsou jistě velké
barokní sakrální stavby v Dubu nad
Moravou či ve Velkém Týnci, ale
i drobné památky místního významu
umístěné nejen uvnitř obcí, ale po
celém našem kraji. Své kouzlo má
les Království, podle kterého jsme
naše sdružení pojmenovali, Strejčkův lom u Krčmaně a mnohé další
kouzelné přírodní lokality.
Připravili Miroslava Zavadilová,
předsedkyně, a Petr Hanuška,
člen rady MK
Pravidelné akce mikroregionu Království
Království
hraje, zpívá a tančí
- přehlídka souborů, tanečníků, divadelníků či hudebníků z obcí mikroregionu. Každý rok se akce koná v jiné obci, která má vhodné zázemí.
Letošní akce proběhla 2. dubna v kině v Brodku u Přerova.
Královstvím na kole
- poznávací projížďka lesem Království a přilehlými obcemi se letos
konala 23. dubna. Každý rok je trasa
aktualizována, ale vždy projíždíme
lužním lesem Královstvím, kde obdivujeme přírodní krásy a symbol našeho sdružení strom „Dub Král“.
Traktor cup
- soutěž v jízdě malotraktorů se koná
každoročně v obci Krčmaň v rámci
hodových oslav. Závodí děti na šlapacích traktůrcích a dospělí na podomácku vyrobených traktorech s doprovodným programem.
Galerie na zámku v Citově
- výtvarná soutěž dětí z mateřských
škol, základních škol I. st. a mateřských center v mikroregionu Království a Dolek v kategoriích jednotlivců
i společných děl. Vyhlášení výsledků
probíhá na zámku v Citově, kde
v úvodu vítají diváky děti z mateřské
školky svým vystoupením.
Sportovní olympiády
pro žáky základních škol I. st.
- atletická olympiáda se koná na
sportovišti ZŠ Milady Petřkové ve
Velkém Týnci, plavecká olympiáda
probíhá na koupališti v Majetíně.
Sportovní den
- akci pro dospělé sportovce pořádá
každý rok jiná obec. Letos ji připravuje městys Dub nad Moravou, kde
se soutěžící utkají v malé kopané,
nohejbale, stolním tenise, tenise
a volejbale.
patří dětem, které závodí v několika
kategoriích. Ty nejmenší závodí na
odrážedlech, starší děti na kolech
a od 10 let v klasickém triatlonu (plavání, kolo, běh). Pro dospělé závodníky nabízíme účast kromě v klasických věkových kategoriích také v kategorii borec/borka mikroregionu
a první triatlon v životě, čímž chceme podnítit místní občany k účasti.
Foto: Petr Hanuška
Květnový koncert Evy Pilarové
z Dubu nad Moravou
Hanácké kvitek
- přehlídka dechových kapel v obci
Věrovany. V letošním roce to bude již
18. ročník tohoto festivalu, na kterém účinkuje nejenom místní kapela
Věrovanka, ale také Straňanka, Vacenovjáci a další hudební tělesa.
Výstava domácího zvířectva
- výstava se koná každoročně v obci
Kožušany-Tážaly, kde sídlí sdružení
chovatelů domácího zvířectva.
Královský triatlon
- zázemí této sportovní akce je na
majetínském koupališti. Dopoledne
Expedice za poznáním
- exkurze do jiných mikroregionů
a MAS v naší republice, letošním cí-
lem jsou mikroregiony a MAS Mostecka a Teplicka.
Království objektivem
občanů Království
- fotografická soutěž amatérských
fotografů mikroregionu. Soutěž bývá
vyhlášena v měsíci březnu a v měsíci listopadu probíhá vernisáž s vyhlášením výsledků v obci Císařov.
Vánoční koncert
- tradičně se koná na 2. svátek vánoční v chrámu Očišťování panny
Marie v Dubu nad Moravou. Vystřídalo se zde již několik hudebních
těles, např. dechová kapela Straňanka, Orchestr Camera di Olomucensis, Tomáš Kočko s orchestrem či
Houslové kvarteto Olomouc.
Některé akce se pořádají v závislosti
na počasí, například Královské zimní
hry - závody pro děti a dospělé v obci
Majetín.
Probíhají akce k určité příležitosti,
např.: Výsadba Háje Malého Noe na
Hradisku ve Velkém Týnci, Oslava
k 15. výročí mikroregionu a podobně.
ZA PLOTEM
Zajímavá místa
v mikroregionu Království
Každá obec nabízí spoustu zajímavostí, stačí se jen zastavit a rozhlédnout se. Jedná se o lužní les Království nacházející se na katastrálním
území obce Grygov, kde roste více
jak 500 let starý strom Král Dub;
poutní chrám Panny Marie v městysi
Dubu nad Moravou, zámek v Citově
s přilehlým parkem a muzejní expozicí; zámek a park ve Velkém Týnci
a památník na Hradisku; údajně léčivý pramen vody vyvěrající pod kapličkou Panny Marie v hájku Olší
u Majetína. Z dalších zajímavostí je
Foto: archiv mikroregionu
to vakový jez a vodní mlýn s elektrárnou v Citově, splav a malou vodní
elektrárnu v Kožušanech–Tážalech,
rozhledna a zvonkohra v Brodku
u Přerova nebo přírodní rezervace
U Strejčkova lomu, U bílých hlín a Cigánské zmoly u Krčmaně, kde se na
vápencových skalách vyskytuje
vzácný koniklec velkokvětý. Dále pak
plocha tzv. Rasovny na území Charváty - Čertoryje; v katastru obce Císařov území Tůní, jejichž revitalizace
proběhla v roce 2011 a žijí zde chráněné druhy živočichů; slepé rameno
řeky Moravy u Věrovan; les Chlum
mezi Krčmaní a Velkým Týncem
a spousta dalších míst.
K aktivnímu vyžití slouží v celém regionu sportovní areály, víceúčelová
sportoviště, dětská hřiště a nabízí se
také naučné stezky a široká síť cyklostezek a cyklotras. Dominantou je
areál ozdravného centra v Majetíně
zahrnující koupaliště, saunu a sportoviště.
Sdružení obcí mikroregionu Království sdružuje celkem 14 obcí okresu
Olomouc a Přerov: Brodek u Přerova,
Blatec, Císařov, Citov, Čelechovice,
Dub nad Moravou, Grygov, Charváty, Kožušany-Tážaly, Krčmaň, Majetín, Suchonice, Velký Týnec, Věrovany.
www.mrkralovstvi.cz
Dub Král
Novinky
z Rodinného centra Grygov
Čarodějnice ve velkém
Probouzení broučků nám sice v polovině dubna zkomplikoval déšť, ale
Čarodějnická stezka se 30. dubna
povedla znamenitě. Pravidelně ji pořádá RCG na „čarodky“, jejichž součástí je i obecní stavění májky v sokolské zahradě. Letošního odpoledne se zúčastnilo enormní množství
dětí. 80 připravených registrací pro
odvážné čaroděje a čarodějnice bylo
rozdáno během necelých dvaceti minut. Celkem se připravených soutěží
zúčastnilo více než 150 dětí z Grygova i okolí. Díky rychlé reakci hlavních
organizátorek byla pro úplně každého soutěžícího nachystaná odměna.
Po vystoupení rytmiky za tónů Saxany a zaříkávácích kouzel předvedly
svou soutěžní skladbu Mažoretky
Grygov. Děkujeme všem lektorkám
a vystupujícím za ztíženou práci v terénu. Na zážitky bohaté odpoledne
jsme zakončili opékáním špekáčků,
které daroval pan Vlček.
Natáčení
se Štěpánkou Dufkovou
V Olomouci se 5. května uskutečnil
Kurz mediální komunikace, který připravila poradna NNO. Zúčastnit se
mohli zástupci neziskových organizací, kteří měli zájem naučit se psát
atraktivní tiskové zprávy a zkusit si
projev před kamerou.
Seminář probíhal souběžně na dvou
místech. Ve spodním patře Mgr. Kateřina Jurigová, např. hlavní PR postava v případech „norských“ dětí
a někdejší tisková mluvčí, hodnotila
tiskové zprávy účastníků sepsané na
místě, radila co vylepšit a poskytovala interní informace o velkých médiích. O patro výše zpracovávala zájemce o ústní projev Štěpánka Dufková. Její úvodní slova mířená všem
nepostrádala razanci a prvotní rozhovory se zástupci neziskovek připomínaly politickou debatu s protivníky. Samotné natáčení již probíhalo
jednotlivě dle preferovaného formátu (rozhovor, prezentace, diskuze
atd.) a v pokojnější atmosféře. Před
rokem jsme byli v Grygově „přepadeni“ TV Morava v sokolovně během
cvičení s malými dětmi a já byla přítomným panem starostou „popostrčena“ před kameru. Zvolila jsem si
proto prezentaci našeho rodinného
centra, na jejímž závěru se mě snažila známá moderátorka vyvést z míry hranými dotazy rozhořčených rodičů. Poté se mnou natočený materiál rozebrala, zmínila klady (barva
hlasu a přirozenost) i zápory (ach, to
držení těla!).
Jednalo se o poněkud dlouhý osmihodinový mediální trénink, pod jehož vlivem slibuji, že tiskové zprávy
vylepším, kamerám se budu vyhýbat.
Kamila Grmolenská
25
26
ZA PLOTEM
České zdravotnické týmy mají dobrou pověst,
říká Kateřina Jančová
Mgr. Kateřina Jančová pracuje jako
zdravotní sestra perioperační péče
ve Vojenské nemocnici Olomouc a je
také členkou výjezdního zdravotního
týmu 6. polní nemocnice Armády
ČR. V únoru se vrátila z bezmála
pětiměsíční mise v afgánském Kábulu, která byla v pořadí již její osmá
a druhá v Afganistánu. Předtím pobývala v Iráku, Albánii, Kuvajtu a Pákistánu.
6. polní nemocnice má 95 členů, z toho 35 členů zdravotnického personálu z různých koutů republiky a různého profesionálního zaměření.
V posledních letech se úkoly pro
6. polní nemocnici AČR změnily
a v současné době se z celé nemocnice vyčleňují jen malé výjezdní
zdravotnické skupiny, které jsou vysílány do zahraničních operací.
O tom, jak to na misi vypadá, jsme si
s Kateřinou povídaly u ní doma.
Katko, jaký byl návrat domů po
takové době?
Návraty jsou vždycky složité. Ta realita a problémy tam jsou tak odlišné
od toho, co žijeme tady, že restart
chvíli trvá.
Máš dvě malé dcery, jak si snášela odloučení od rodiny a jak
často si s nimi byla v kontaktu?
Samozřejmě to není jednoduché. Co
se týče možností spojení, tak to se
od roku 2007 zlepšilo. Tehdy se dalo
spojit více méně jen telefonicky, zato
teď bylo k dispozici kvalitní internetové připojení, takže jsem mohla
přes Skype komunikovat denně. Každý den mi před obrazovkou proběhly
obě mé děti, a já se mohla na vlastní
oči přesvědčit, že jsou živé a zdravé.
Můžeš porovnat stávající situaci
na kábulské základně se stavem
v roce 2007, kdy jsi tam byla poprvé?
Kábulská základna je rozlohou přibližně dvakrát větší než Grygov a pobývá na ni zhruba 1600 lidí. V porovnání s mou poslední misí došlo k výraznému zpřísnění bezpečnostních
pravidel. Zdravotníci prakticky nesmějí opouštět prostor vojenské základny. Tehdy jsme běžně jezdili do
Kábulu prohlédnout si civilní nemocnice, nabídnout pomoc, poskytnout
zdravotní péči ve vzdálenějších místech a třeba i nakupovat, což už
Kdo provozuje vojenskou nemocnici v Kábulu?
Nemocnice je součástí americké vojenské základny a provozují ji Spojené státy americké. Předtím ji několik let provozovala francouzská armáda. V Kábulské vojenské nemocnici pracují zdravotní týmy z USA,
Austrálie, ČR, Dánska, Rumunska,
Turecka. Ty zde zajišťují jak ambulantní péči, tak provádějí chirurgické a urgentní operativní výkony.
V tomto typu nemocnice Role 2, ale
chybí specialisté z menších oborů
jako je ORL, oční, gynekologie apod.
dnes není možné. Dle mého je to
přehnané.
Prostor základny je rozdělen na několik zón, kde platí rozdílná bezpečnostní pravidla. Nemocnice se nachází v první zóně spolu s velením
základny, logistikou a ubytovnami.
Zde platí pouze povinnost mít u sebe
nepřetržitě zbraň. Pokud chce někdo
vstoupit do druhé zóny, musí mít na
sobě helmu a neprůstřelnou vestu.
Zpřísněné bezpečnostní podmínky
se projevily rovněž ve změně poskytované péče. Oproti dřívějšku dnes
polní nemocnice neošetřuje civilní
obyvatelstvo s výjimkou válečných
konfliktů, v nichž by civilisté utrpěli
zranění. V takovém případě mohli
být tito lidé v nezbytné míře ošetřeni
a následně převezeni do některé
z civilních nemocnic v Kábulu. To
však znamenalo, že před naší nemocnicí stál koridor ozbrojených vojáků, tzv. Military police, která prováděla důkladné bezpečnostní kontroly. Odebírali všechny zbraně, ostré
předměty i mobily. Tyto situace nastaly i za mého pobytu, jde o tzv.
Mascal (Mass Casualty Plan), hromadný příjem zraněných, při kterém
je svolána celá nemocnice a pracuje
se v rámci trauma týmů.
Měli jste během mise hodně práce?
Bylo to různé. Někdy jsme celé dny
čekali a ošetřovali ambulantní pacienty a jindy jsme strávili kupříkladu
72 hodin v kuse péčí o těžce zraněné. Zde musím vyzdvihnout sehranost a profesionalitu českého zdravotnického týmu, který tyto nárazové akce zvládal. V jiných týmech
se klidně stalo, že sestra po určité
době odešla s tím, že má nárok na
odpočinek.
Nepostihla váš tým ponorková
nemoc?
Naštěstí ne. Známe se a jsme sehraní profesně i lidsky. Trávili jsme spolu
i volný čas a třeba i pekli na sále honzovky, české rohlíky, pizzu, zpívali
české písničky.
Co se týče délky mise, je podle mě
půl rok maximum, co se dá v takto
omezeném prostoru přežít a nepropadnout ponorkové nemoci. Mnozí
koaliční vojáci však jezdí na rok i více.
Vídáte se s kolegy i mimo mise?
Ano. Armáda chce, abychom se viděli tak jednou do měsíce. Můžeme
tomu říkat teambuilding.
Jak je na tom český tým v porovnání s ostatními?
Jak už jsem řekla, naše vojenské
zdravotnické týmy mají dobrou pověst a jsou tedy opakovaně vyzývány ke spolupráci.
Z toho důvodu mě mrzí skutečnost,
že Češi nejsou na své vojáky dostatečně hrdí. Já jsem v Afganistánu trávila Vánoce a vím, že američtí vojáci
dostávali ke všem svátkům blahopřání a balíčky, dopisy od úplně neznámých lidí, dětí. Ti jim v nich vyjadřovali úctu a obdiv. V tomto je
česká mentalita úplně jiná. Někteří
se na vojáky v zahraničních misích
stále dívají jako na žoldáky, co to
dělají pro peníze.
Co tě v Kábulu příjemně překvapilo?
Snad jenom počasí bylo příjemné.
Oproti mé předchozí zkušenosti, kdy
bylo v zimě i -5 stupňů a nedalo se
vůbec vyjít ven, bylo tentokráte celkem obstojně.
Jak jsi na základně trávila svůj
volný čas?
První měsíc jsem jenom spala, protože jsem se nemohla vyrovnat s časovým posunem a nadmořským převýšením. Kábul leží v nadmořské
výšce 1780 metrů. Jinak afgánské
hory a příroda vůbec jsou nádherné,
docela fajn představa pro lyžařské
středisko. (smích)
Po aklimatizačním úvodu jsem začala mapovat, co vše na základně je.
Kdokoli na základně, kdo má chuť
pro své kolegy zorganizovat nějaký
program, tak může. Byl tam například Turek, který třikrát týdně vedl
jógu, Slovenka, co vedla tabatu,
Američan, co vedl bodybuilding.
K udržování fyzické kondice vojáků
pak slouží obrovská posilovna rozdělená na kardiozónu s běhacími pásy,
veslařskými trenažéry, orbitreky
a klasickou „činkárnu“. Hojně se praktikoval běh. Kdo chtěl, mohl navštěvovat lekce angličtiny. Přes kabelové připojení jsi mohla sledovat
filmy.
Jak je to na základně s ubytováním?
Spali jsme v nízkých jednopatrových
ubikacích, které byly odolné vůči
otřesům způsobeným výbuchem či
zemětřesením. V pokoji většinou
spaly dvě osoby a sociální zařízení
bylo společné na chodbě. A jelikož
Američané lpí na čistotu a mají
strach z přenosu chorob, tak se toalety a sprchy denně uklízely a hlavně
desinfikovaly. Zajímavé bylo, že kromě normální pouze chlorované vody, tekla voda solená - opět z desinfekčních důvodů.
Jak jste se stravovali?
Stravování měla na starosti najatá
soukromá firma, přičemž tam byla
jedna jídelna zaměřená na americkou kuchyni a druhá na evropskou.
Každý si mohl vybrat dle chuti.
V americkém byly klasické hamburgery, hranolky, coca-cola, v evropském pak kuskus, grilovaná zelenina, různé úpravy kuřecího masa. Je
pravda, že kuřecí si teď nějakou dobu
nedám.
V rámci bezcelní zóny fungovaly obchody - PX, na základně byly také
coffee bary a restaurace, které provozovaly Afgánci nebo Filipínci. Já
sama jsem dvakrát navštívila thajskou restauraci, kde měli výborný
jasmínový čaj.
Nechyběla ti česká kuchyně?
Já nejsem úplně fanatik české kuchyně, takže jsem změnu uvítala. Česká
armáda nám občas dopravila naše
nealko pivo, což jsme kvitovali. Jinak
je na základně úplná prohibice, což
jsme zcela dodržovali. Silvestr jsme
oslavili „rychlými špunty“ s příchutí
vína.
Plánuješ v budoucnu ještě další
misi?
Já neplánuji nic. Ovšem jsem stále
příslušník AČR a navíc moje kvalifikace je velice žádaná.
Hodláš se po návratu znovu zapojit do činnosti Rodinného
centra Grygov, které jsi během
rodičovské dovolené zakládala?
Určitě, RCG je moje „dítě“, a ty se
přece neopouštějí.
Rozhovor připravily
Andrea Thunová
a Kamila Grmolenská
STUDIE
PŘESAHY
Křesťan a islám
ROZHOVOR
se spisovatelem Janem Lipšanským
TEXTY
Próza Michala Přibáně a aforismy Jana Sobotky
REPORTÁŽ
Ireny Jirků o rodině Jiřího Trnky
RECENZE
Petra Hanušky a Kamily Grmolenské
BLOG
Jiřího Fialy o jednom „študýrujícím synu”
HISTORIE
Lidové zvyky, svátky, tradice očima Venduly Vránové a další
KAPSÁŘ
Květnové postřehy Petra Hanušky
28
STUDIE
Křesťan a islám
Úvod
K sepsání tohoto textu nás vedlo především to, že řada věřících je stavěna před otázky, na něž se nabízí
protichůdné odpovědi: Alláh muslimů je tentýž Bůh jako náš Trojjediný?
Dlužno podotknout, že arabští křesťané, když vypovídají o Trojjediném,
také používají výraz Alláh = Bůh.
Hovoříme-li tedy na následujících
stránkách o Alláhovi, jedná se vždy
o Boha muslimů. Máme se s muslimy
společně modlit? Jak se stavět k uprchlické vlně, kterou nyní v Evropě
zažíváme? Jak je to s charitní pomocí
těmto lidem? Jak je vůbec možné,
že relativně tolik lidí vychovaných
v Evropě se vrhá do náruče Islámského státu?
Jak již bylo řečeno, odpovědi, které
věřící slyší nebo čtou v nejrůznějších
médiích, se mezi sebou diametrálně
liší, a to i tehdy, zaznívají-li z úst křesťanů, ba dokonce těch, kteří jsou
většinovou společností považováni
za určitou mediální autoritu. Dlužno
podtrhnout, že při odpovědi na dané otázky je ve hře naše křesťanská
identita, ryzost víry, opravdovost
křesťanského života a svědectví, jež
jsme povoláni v tomto světě vydávat. Z uvedeného důvodu jsme se
rozhodli pokud možno co nejstručněji a nejsrozumitelněji poskytnout
odpověď, která vyplývá přednostně
ze zjevení.
Jelikož se jedná o otázky, které se netýkají pouze katolíků, ale všech pokřtěných, opíráme se na následujících stránkách především o Písmo
svaté, které citujeme podle jeho
u nás nejrozšířenější verze, jíž je
Český ekumenický překlad. Odkazy
na magisteriální dokumenty katolické církve ze stejného důvodu omezujeme na minimum. Zároveň si
však dovolujeme podotknout, že následující argumenty vycházejí přednostně z trvalého učení Kristovy
církve. Pokud texty katolického magisteria a různých katolických grémií
vyjadřují všeobecně křesťanská stanoviska, souhlas s nimi určitě neznamená zamlžování konfesní identity
pokřtěných z ostatních křesťanských
církví. Právě řečené pochopitelně
platí také recipročně o dokumentech
ostatních křesťanských církví pro katolíky. Na konci tohoto textu tudíž
čtenář najde jména nejdůležitějších
dokumentů, v nichž si sám může
ověřit, že to, co říkáme, není pouze
naším názorem, nýbrž opravdu závaznou naukou Kristovy církve. Příslušná znění českých překladů si čtenář většinou poměrně snadno vyhledá na internetu.
Jako teologové a filosofové plně respektujeme příslušnou autoritu pastýřů a představených jednotlivých
církví. Nikoho nemíníme poučovat.
Předkládáme pouze plody společné
reflexe, opřené o Písmo a učení Kristovy církve, k zamyšlení ostatním.
Pokud zmíněné autority rozezní struny svědomí našich bratří a sester
a pomohou jim lépe se orientovat ve
spletitých otázkách, uvědomovat si
své křestní závazky a vlastní křesťanskou identitu, pak společná snaha autorů tohoto textu nebyla marná.
1. Aby nedošlo k nedorozumění
Na prvním místě zcela upřímně konstatujeme, že odmítáme vnímat každého muslima jako teroristu. Nábo-
ženství bývalo, je a zřejmě i bude
zneužíváno různými lidmi k maskování a „posvěcování“ jejich čistě politických, ekonomických a mocenských záměrů. Koneckonců ani
křesťanství nebylo takového zneužívání v dějinách uchráněno. Stačí
připomenout boje tak zvaných katolíků a tak zvaných anglikánů, k nimž
docházelo relativně nedávno v Severním Irsku. Velmi dobře tuto situaci ilustruje hořká anekdota:
Jeden turista zavítal do Severního
Irska a byl dotázán, zda je katolík,
anebo anglikán. Odvětil: „Ne, já
jsem ateista.“ Tazatel replikoval: „To
mne nezajímá. Jste katolický, anebo
anglikánský ateista?“
Úkolem teologů a všech duchovních
i opravdových věřících je demaskovat taková zneužívání, bránit pravou
tvář vlastní víry a varovat ostatní
před tím, aby takovýmto mrzkým
ma-nipulacím podléhali. Všichni,
kdo věří v Boha stvořitele a s úctou
pohlížejí na dar života, by měli toto
poslání brát velmi vážně. To platí
přednostně pro křesťany, kteří mají
na paměti následující blahoslavenství: „Blahoslavení, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny
Božími“ (Mt 5,9).
K tomu se přidává požadavek dalšího blahoslavenství, totiž prokazovat milosrdenství (srov. Mt 5,7) potřebným bez ohledu na jejich národnost či náboženské přesvědčení
(srov. Lk 10, 25-37). A nemylme se,
láska k bližnímu a účinné milosrdenství není jen otázkou dobročinnosti, protože se jedná o prubířský
kámen naší lásky k Bohu (1 Jan 4,
7-21).
Z uvedených důvodů vrcholní církevní představitelé ve svých vystoupeních poukazují především na
to pozitivní, co jakožto křesťané na
vyznavačích islámu shledáváme,
a vybízejí k tomu, abychom zástupům uprchlíků účinně pomáhali. To
vše je třeba přijímat s uctivostí rozumu a vůle jako připomínku požadavků Kristova evangelia. Zároveň
se ale mlčky předpokládá, že věřící si
uvědomují i druhou stranu problému, jímž je naše vlastní křesťanská
identita, která sto jí a padá s přesvědčením, že jediným Spasitelem
každého člověka je opravdu Ježíš Kristus, že plností pravdivého poznání
Boha je biblické zjevení, které nám
ho představuje jako Otce, Syna a Ducha Svatého. Je tedy třeba jedním
dechem v duchu pravé víry i celé
dlouhé řádky dokumentů církevního
magisteria dodat: Křesťanství a islám, stejně jako každé jiné mimo-
křesťanské náboženství, věřící křesťan nemůže klást na stejnou rovinu.
2. Je Alláh tímtéž Bohem jako
náš Bůh Otec, Syn a Duch Svatý?
Právě v této věci jsou věřící silně
znepokojováni odlišnými hodnoceními totožnosti a odlišnosti Boha
judaistů, křesťanů a muslimů. Jedni
tvrdí, že je to tentýž Bůh, jiní zase, že
tomu tak není, neboť odlišnosti jsou
značné.
V dané souvislosti si dovolíme připomenout, že II. vatikánský koncil se
zabýval také otázkou našeho poměru k islámu. Klíčový text z deklarace
Nostra aetate, čl. 3, je vhodné uvést
v plném znění:
„Církev se dívá s úctou také na muslimy, kteří se klanějí jedinému Bohu, živému a o sobě jsoucímu, milosrdnému a všemohoucímu, stvořiteli
nebe a země, který promluvil k lidem. Jeho rozhodnutím, i tajemným,
se snaží podrobit celou duší, jako se
Bohu podroboval Abrahám, na něhož se islámská víra ráda odvolává.
Ježíše sice neuznávají jako Boha, ale
uctívají ho jako proroka, ctí jeho
panenskou matku Marii a někdy ji
i zbožně vzývají. Kromě toho očekávají den soudu, kdy Bůh vzkřísí
všechny lidi a odplatí jim. Proto si
váží mravního života a Boha uctívají zejména modlitbou, almužnami
a postem.
Jelikož během staletí povstalo mezi
křesťany a muslimy nemálo rozbrojů
a nepřátelství, vybízí posvátný sněm
všechny, aby zapomněli na to, co bylo, aby se upřímně snažili o vzájemné porozumění a aby společně chránili a podporovali sociální spravedlnost, mravní hodnoty, mír a svobodu pro všechny lidi“ (NA, čl. 3).
Konec článku jednoznačně vylučuje,
že by někdo mohl vést pro ti muslimům válku a ospravedlňovat to
jako náboženský boj křesťanů!
Existuje nějaký podobně autoritativní výrok ze strany islámské komunity, který by obdobným způsobem zapovídal násilí páchané na
křesťanech?
Řada společných prvků naší víry
s islámem je nepochybná. Méně je
však známo, že v původním návrhu
textu byla formulace: „… kteří se klanějí s námi jedinému Bohu …“ Koncilní otcové však toto vyjádření valnou většinou hlasů odmítli jako upřílišněné, což ukazuje nejenom na
odlišnost mezi naším Bohem a Alláhem, ale také na ne možnost kultu,
který by křesťané Bohu prokazovali
spolu s muslimy!
Jak řešit právě nastíněné dilema?
Podle našeho soudu je nezbytné velmi dobře rozlišovat pohled tak říkajíc
„shora“ a „zdola“. Při pohledu shora,
tak říkajíc od Boha směrem ke světu,
je třeba říci: ano jedná se o jediného
Boha stvořitele a Pána světa. Z tohoto hlediska máme jediného Boha.
Při pohledu zdola jde však o odlišnou
míru poznání tohoto Boha ze strany
křesťanů a muslimů, jak se odráží
v jejich posvátných knihách. Ve hře
je také odlišná přístupová cesta k tomuto jedinému Bohu. Sám Ježíš říká
o poznání Boha ve Starém zákoně
následující:
„Všechno je mi dáno od mého Otce;
a nikdo nezná Syna než Otec; ani
Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu to chce Syn zjevit“ (Mt 11,27).
Jestliže celé předchozí poznání Boha
cestou starozákonního zjevení je nyní ve srovnání s plností poznání Boha
díky zjevení, jež je nám darováno ve
vtěleném Synovi, v určité nadsázce
prohlašováno za neznalost, pak to
ještě více musí platit o obrazu Boha
v islámu.
Shrňme to ještě jednou: Ano, Boha
stvořitele a zachránce jako tajemství
máme stejného spolu s judaisty
a muslimy, ale naše poznání Boha
jako Otce, Syna a Ducha Svatého
vysoce překračuje to, co o Bohu vědí
vyznavači ostatních monoteistických náboženství. V modlitbě a v životě tato odlišnost hraje zásadní roli.
Nesmíme zapomínat na to, že tajemství Boha Otce, Syna a Ducha
Svatého je první pravda naší víry
i našeho křesťanského života a že
všechny ostatní pravdy víry mají být
chápány ve světle ústředního tajemství Nejsvětější Trojice (srov. Katechismus katolické církve, čl. 234).
V dané souvislosti si dovolíme připomenout, že ta náboženská společnost, která nevyznává Trojjediného
a Ježíše Krista jako Božího Syna
a Syna člověka, nemůže vstoupit do
křesťanského ekumenického dialogu, a proto nemůže být přijata do
Světové rady církví.
Řečené se rozhodně nepříčí právu na
náboženskou svobodu, kterou přejeme všem lidem. Nepříčí se to ani
úctě k individuálnímu svědomí. Jde
pouze o jasné vymezení toho, co
je klíčové pro křesťanskou identitu,
a na to má Kristova církev plné právo, ba je to dokonce její svatou povinností.
Rozebírat to, k čemu vede striktně
jednoosobová koncepce Boha (Alláh) na jedné straně a trojosobový
obraz Boha kupříkladu v oblasti
pojímání společnosti, by si vyžádalo
mnoho místa. Upozorníme jen na
některé souvislosti. Jelikož Bůh křesťanů je jako trojosobový věčně sám
v sobě dialogický, křesťané dnes vytrvale usilují o dialog s druhými, mezi
něž patří i muslimové. Monologický
Bůh ale takovou pohnutku k dialogu
nepředstavuje, a proto se nesmíme
divit, že muslimové jsou v této věci
naladěni na jinou strunu. Křesťanský
obraz Boha nás vede k tomu, abychom odlišnost neničili a abychom
na druhých spravedlivě vnímali to
pozitivní. Známe některé texty z oblasti islámské teologie a nikde jsme
tam nenalezli podobně pozitivní hod
nocení křesťanství ze strany muslimů, jakým je výše citovaný text
II. vatikánského koncilu. Velmi často
tam ale nacházíme tvrzení, že křesťané jsou modloslužebníci. Jestliže
my křesťané tvrdíme, že i ti, kdo vyznávají islám, mohou dojít spásy
díky milosrdenství Trojjediného, tedy
skrze Ježíše Krista a díky působení
Ducha Svatého, byť si to oni sami
neuvědomují, žádné podobné tvrzení o křesťanech jsme u muslimů neshledali, což neznamená, že nic takového se někde nemůže vyskytovat, rozhodně to ale není převládající
mínění. Problém tkví v tom, že v oblasti islámu neexistuje žádná ústřední autorita, kterou bychom mohli vnímat jako směrodatnou při vyjadřování toho, co je pro muslimy závazné. Určitou výjimkou, potvrzující
vyřčené pravidlo, by mohlo být postavení a autorita íránských imámů
v šíʼitské formě islámu, k níž se hlásí
asi 15 procent z celkového počtu
STUDIE; ROZHOVOR
vyznavačů Koránu. Knihy muslimských učenců jsou tedy v zásadě
více méně jejich soukromým výkladem, a těch je velmi mnoho, a proto
není snadné se v tomto množství
knih a názorových proudů orientovat.
K tomu, co jsme právě řekli, je třeba
upřímně podotknout, že křesťanská
teologie v minulosti nedokázala
vždy dostatečně přesvědčivě lidem
ukazovat na tajemství Trojice jako
vzor dialogu. Mnoho věřících vlastní
víru v Trojjediného nemělo a nemá
dostatečně promyšlenou, a proto
snadno upadají do myšlenkových
stereotypů, které zralému křesťanství nečiní zadost. Ke kultivaci našich
schopností vést dialog jistě přispěla
také filosofie. Z reflexe destruktivních důsledků evropských náboženských válek 17. století vzešla
idea náboženské tolerance. Zároveň
je ale třeba podotknout, že mezináboženský dialog není jen intelektuální záležitost, protože ve hře je bytostné životní přesvědčení zúčastněných.
Literatura ke konzultaci:
Jednotlivé položky řadíme podle autority dokumentu, pokud je totožná,
podle data vydání.
II. vatikánský koncil, Nostra aetate,
in Dokumenty II. vatikánského koncilu, český překlad – Karmelitánské
nakladatelství: Kostelní Vydří 1995,
s. 549-556.
Jan Pavel II., Redemptoris missio,
encyklika ze dne 7. 12 1990, český
překlad – Zvon: Praha 1994.
Kongregace pro nauku víry, List
biskupům katolické církve o některých aspektech křesťanské meditace (Orationis formas ze dne 15. 10.
1989), in Mezinárodní teologická
komise, Křesťanství a ostatní náboženství, český překlad – Krystal OP:
Praha 1999, s. 65-82.
Kongregace pro nauku víry, Dominus Iesus, deklarace o jedinečnosti
a spásonosné univerzalitě Ježíše
Krista, český překlad - Sekretariát
ČBK: Praha 2000.
Mezinárodní teologická komise, Křesťanství a ostatní náboženství, český překlad - Krystal OP: Praha 1999,
29
s. 16-64. (Nejde o magisterium, autorita dokumentu je odborná, nicméně je zajištěna nerozpornost se stanoviskem učitelského úřadu).
Martin Cajthaml
a kolektiv autorů
Kolektiv autorů v abecedním pořadí:
M. CAJTHAML, P. DVOŘÁK, D. HEIDER, E. KRUMPOLC, T. MACHULA,
D. D. NOVOTNÝ, C. V. POSPÍŠIL,
J. ŠTĚPÁN, J. VOGEL, J. VOKOUN (Členové autorského týmu jsou doktoři,
docenti, profesoři filosofie a teologie
na CMTF UP, FF UP, TF JU, HTF UK, KTF
UK)
ROZHOVOR
Psaní je pro mě forma terapie, říká Jan Lipšanský
Povídání s Janem Lipšanským vznikalo původně na pokračování. Virtuálně jsme se potkali před třemi
lety na stránkách databazeknih.cz
díky společnému nadšení pro autorovu knihu Deník Václava II. Naše
dopisování se rozšiřovalo na nejrůznější témata a postupně zahrnovalo
další knihy, víru i život na rodičovské
dovolené, což je ostatně z následujících řádků patrné.
psal. A i během psaní zjišťoval nové
údaje a musel text upravovat. Nevěřila bys, jak je vidění Václava II.
u nás ovlivněno Palackým, který ho
jako krále neměl rád, protože spolupracoval s Němci, a obrozenec Palacký neměl Němce tak nějak rád.
Mne na osobnosti Václava II. zaujalo
právě to, že jako dvanáctiletý kluk
bez matky, někde mimo domov, bez
lásky, musel vyspět. Kladly se na něho určité nároky a on v tom chudák
lavíruje, protože je jasné, že musí
být i král.
Ta několikaletá práce je znát.
A ano, osobnost Václava mě fascinovala i z důvodů, které uvádíš.
Opuštěn matkou v cizím prostředí, to
je převeliká nadílka do života, a tím
i nucen předčasně dospět.
Jan Lipšanský (*1968 v Brně) vystudoval
pražskou FAMU, obor scenáristika a dramaturgie. V letech 1995–1997 dělal PR
v České televizi. Pracoval a externě stále
pracuje v reklamě (Mark/BBDO, JWT aj.).
Jako redaktor dělal ve Večerníku Praha,
časopise Kino, PC World, DiViDi, externě v
Katolickém týdeníku. Píše pro internetové
magazíny (Tiscali, Filmpub, Christnet
atd.) a externě pro časopis Čtyřlístek Příběhy ze zoo. Jeho samostatné knihy: Smrt
odpadlého bratra (2005), Na obranu katolíků (2008), Mrtví mohou tancovat (2008),
Tři minipřípady Jacka Linného (2009), Deník Václava II. (2009), Smrt odpadlého
bratra/Jediný den té zimy padal sníh
(2009), Český film 1990–2007 (2009), Dita měla svátek / Napoleon ze Šlapanic
(2010), Mrtvá z letiště (2011), Kdo zabil
Elvise Presleyho? (2012), Brianova cesta
(2013), Pražská nokturna (2014), Oficiální
tisková zpráva z orbitální stanice (2014),
Pražská nokturna (2015). Webové stránky: www.lipsansky.com
Hned na úvod se zeptám na tvou
nejúspěšnější knihu Deník Václava II., kterou jsem nedávno
čtenářům Týneckých listů doporučovala v rubrice Čtenářský
deník. Jak vzpomínáš na práci na
této knize?
K Deníku Václava II. jsem sháněl
podklady dva roky a dva roky ho
Co pro tebe znamená zpětná
vazba?
Píšu si pro radost, o to víc jsem pak
rád, když se najde někdo, komu se
líbí, co jsem napsal, nebo dokonce
chápe, co jsem tím chtěl říct. Člověk
pak nemá pocit, že ty knihy pak tak
nějak visí ve vzduchoprázdnu, ale
má aspoň nějakou odezvu. A každá
taková odezva - i negativní - dává
pak při psaní i určitou vazbu směrem
ke čtenáři. Protože si pak říkám - četl
bych to sám, kdybych nebyl autorem? Chtěl bych spíše kratší text,
nebo tlustospis? A tak podobně.
Co pro tebe psaní znamená?
Většinou si to píšu pro sebe, jako
jistou formu psychoterapie. Ve Václavovi II. jsem viděl sebe samotného ve věku dvanácti let, nepochopeného okolím, ale i rodiči, kteří oba
mají jen vystudovanou šestitřídku
obecné školy, a já aspiroval na
gympl a pak na vejšku. Bylo to takové jisté odcizení, i když oba rodiče
mám moc rád, ale tady mi při nejlepší vůli nikdy pomoct nemohli, na vše
jsem si musel přijít sám.
A jak si tě našla témata dalších
knih, které jsi napsal?
Detektivky jsou pro mne oddychem.
Mají pevnou a jasnou strukturu, která se musí dodržet, takže mne baví si
s žánrem trochu pohrávat a spíše
přes ten detektivní příběh popsat
místa, která mne zajímají, a podobně i lidi, které jsem potkal a zaujali
mne. U každé knížky bych mohl říct,
proč a jak vznikla. Například cestou
do práce mne u zastávky Střešovická vozovna napadlo, že v dnešní den
má svátek Dita. Z Brna znám herečku Ditu Kaplanovou. Řekl jsem si,
že by z toho byl zajímavý příběh, kdy
nějaká herečka v den svého svátku
přijde na zkoušku do brněnského divadla a někdo ji zavraždí. Nakonec
z toho vznikla detektivka z divadelního prostředí Dita měla svátek.
No a pak jsou věci, které mne trápí
a nad nimiž přemýšlím, a ta témata
pak zpracuju nejlépe ve sci-fi podobě, protože tam se dá s realitou
mírně pracovat, aby to ozvláštnilo
příběh a mohl jsem vyjádřit myšlenku. Třeba v Mrtvé z letiště se
snažím k teorii mnoha paralelních
světů, s níž nedávno přišli vědci, přijít s protipohledem, že totiž může být
paralelních světů jen pár, ale mohou
se prolínat nebo na sebe navazovat,
chvílemi jít stejnou cestou, nebo se
sejít ve stejných styčných bodech.
Je něco, co bys chtěl zpětně změnit?
Překlepy a stylistické chyby. Nerad
po sobě knížky čtu, co jsem chtěl říct,
je venku. A už mne to vlastně
nezajímá. Ale Václav II. byla srdcovka, i téma samo vyžadovalo již zmíněnou pečlivou přípravu. I text samotný jsem při psaní korigoval
a opravoval o nově zjištěné věci.
Vadí mi, že není kdy ty knížky vypilovat, ale je to jen moje hobby, neživí
mne to a prioritně se věnuji rodině
a práci.
Na čem teď pracuješ?
Teď nedávno mi vyšla na Amazonu
sbírka povídek Pražská nokturna něco jako romaneta, ale z moderní
doby. Občas tam je nějaký záhadný
prvek, občas je to spíše o atmosféře
a pocitu. Tady je jedna z těch povídek
k přečtení na webu: http://www.
spisovatelskenoviny.com/news/janlipsansky-zbraslavska-skala/.
V lednu jsem dopsal Calella na konci
sezóny - o muži, který se cestou na
tiskovou konferenci zastaví ve španělském přímořském městečku
a překvapivě tam opět potká svoji
první lásku. Prožijí bláznivou noc cestováním, ale druhý den se mu zase
ztratí. Příběh je ale komplikovanější
a roli v něm hrají i allojas, vodní víly
ze španělských legend.
Pak mám rozepsané Putování konvertity o tom, jak můj život ovlivňovaly různé církve. Babička, u které
jsem při studiích bydlel v Praze, byla
baptistka, v Brně byl zase můj kamarád adventista s. d. Nebo jsem se na
gymplu zamiloval do holky, z níž se
vyklubala jehovistka. Takže trochu
z nadhledu tahleta setkání.
Jaká byla tvá cesta k víře? Jak víra ovlivnila tvůj život?
Víru jsem si našel v životě postupně
na základě několika náhod, které se
mi s odstupem nezdály jako náhody.
Jinak si myslím, že ať je kdo chce
v jaké chce církvi, tak je víra vždycky
osobní a každý má nějakou svoji cestu, proč uvěřil. Nemám rád ty nedělní návštěvníky kostela, co si na věřící
jen hrají, a přitom se jen přišli ukázat. A na druhou stranu mám zkušenost, že spousta lidí, co mi říká, že
v Boha nevěří, se chová, jako by věřící byli, mají prostě svědomí.
A hlavně jsem si uvědomil až časem,
že člověk musí neustále pracovat na
sobě. Všechna ta znamení, jichž se ti
dostane, jsou zde proto, aby ses zamyslela nad sebou, svým životem,
prioritami i svými negativními stránkami, a pracovala na tom. A je to
neustálý proces. Uděláš krok po
schodu nahoru, pak druhý, ale konec
schodiště je v nedohlednu. Pak někdy o schod spadneš, hledáš se, ale
už ten schod máš osahaný, tak se dá
jít dál rychleji.
V souvislosti s vírou si vždy vzpomenu na Libušku Šafránkovou, já byl
do ní kdysi zamilovaný a o pár let
později jsem jí jako pošťák nosil poštu a trávili jsme hodně času diskuzemi o současném světě - a víře, protože je věřící. Někdy se v životě dějí
stejně zvláštní věci. (smích)
Co ti momentálně dělá radost
v osobním a co v pracovním životě?
V současné době si užívám svých
dvou synů, s nimiž nejraději jezdím
na poznávací výpravy po České republice. A co se práce týče, koncem
loňského roku vyšla v USA na Floridě
v nakladatelství Sharpless House
kniha Prague Mysteries (dá se koupit
na Amazonu), kde je výběr povídek
českých autorů o Praze a jejích tajuplných místech. Povídky jsou přeloženy do angličtiny a mezi Karlem
Čapkem, Juliem Zeyerem, Jakubem
Arbesem, Janem Nerudou či Franzem Kafkou mám jednu přeloženou
povídku i já.
Ptala se Kamila Grmolenská
30
TEXTY
Všechno je jenom dvakrát
(ukázka z chystaného stejnojmenného románu Michala Přibáně)
1
Je čtvrtek, dvacátého třetího června
dva tisíce pět.
Počkám, až autobus zastaví, do kapes nastrkám vše, co po mně zůstalo
na sedadle, a vystoupím.
Pak se rozhlédnu a nadechnu.
Stromy, řeka.
Auta, autobusy.
Ten vzduch znám.
Jsem tu správně.
2
Mnoha kouzlům toho vždy napjatě
očekávaného dne jsem sice dávno
odvykl, ovšem některá jsem si zase
snadno a rychle vybavil. Třeba právě
cestování autobusem. Tenkrát to jinak nešlo: naši auto neměli, a i když
jsem si už skoro dospělý párkrát přisedl do Vojtova prvního trabanta,
vzpomínky na šestihodinovou cestu
autobusem ze Závětří do Lhotky se
všemi zastávkami a nádražími mám
zřejmě navždy pod kůží. Proto jsem
ani moc dlouho nepřemýšlel, jestli
k povaze dnešní akce patří autobus
opravdu nevyhnutelně. Patří.
Leccos se však od mých dětských let
změnilo. Cesta trvala jen pět hodin
a deset minut (žijeme rychleji). Přestávka ve Svitavách po osmdesáti
minutách jízdy byla zrušena. Přestávka v Hradci zůstala zachována,
ale pánské záchody v nádražní hale si během času vyměnily místo
s dámskými (žijeme dobu, kdy nic
není na svém místě). Zrušen byl
staletý dřevěný most přes Labe
u Dvora Králové (‚Ten už se příští rok
nutně musí propadnout,‘ říkával táta, kdykoli jsme ho na zpáteční cestě
zdolali); zmizel beze stopy a byl nahrazen betonem bez poezie. Ale
přežije-li sto let a přežije-li jako jediný, možná se sem to ztracené kouzlo vrátí, říkám si.
Poslední kilometry před Lhotkou už
všichni neklidně poposedáváme.
Před každou zatáčkou se nejméně
jeden z nás zeptá, jestli už je to ta
poslední, a ačkoli všechny maminky
vrtí hlavou, uvěříme jim až v příští
zatáčce. Někteří vstáváme ze sedadel, nemůžeme dosedět, a rychle
si balíme miniaturní batůžky. Na nádraží už totiž určitě čeká gazík, ten
náš, v něm sedí Franta, a jakmile
autobus zastaví, Franta vystoupí,
jednoho po druhém nás přivítá a potom naloží všechny kufry, batohy
a někdy také dědečky a babičky, kteří na chatu jezdí, protože ještě žijí.
Jenže dnes už dědečci a babičky nežijí, ostatně i rodiče nám pomalu
odcházejí, a ten gaz tu taky nestojí.
Frantu odnesl čas, ovšemže by mě
zajímalo kam, ale nikdy jsem se to
nepokusil zjistit. Nestojí tu žádný gaz
a žádný z mých spolucestujících se
také žádného nedožaduje. Stojí tu
taxík, ale ani o něj nemá nikdo zájem. Přijelo nás pár a všichni docela
nalehko. Krosnu vezu jediný.
Táta vytahuje z útrob autobusu jeden kufr za druhým, Franta neznatelně kroutí hlavou, ale naši to nevidí, loví další kufry, já klidně pojedu
dvakrát, říká Franta, do gazu se
kromě něj už nikdo živý nevejde,
musíme ty tři nebo dva kilometry
odšlapat pěšky, tři po nové panelové
silnici pro snoby, anebo dva po staré
lesní cestě, strmé, ale kratší, strmé,
ale krásné. Jsme smutní, protože nikdo z nás se gazem běžně nevozí,
ale taky jsme veselí, protože víme,
že nás po cestě rodiče nebudou
zdržovat, a že tedy jako první vpadneme do pokojů, které jsou nám
protentokrát přiděleny. První zjistíme, jestli přijeli nějací sympatičtí
Pražáci, první zjistíme, co je dnes
k obědu, první se nadechneme
Karlovy boudy.
„Jednou tady bude jezdit lanovka,“
uklidňuje mě maminka, protože si
myslí, že se na ten výstup netěším.
„Až v celou,“ říká neochotně lanovkář. Stojím na dolní stanici sám,
pochopitelně, vždyť je teprve čtvrt
pryč. Jsem trochu neklidný, protože
nevím, jestli mě na Karlovce ubytují
už dnes, když celá akce začíná až
zítra. A taky bych se měl někde
naobědvat. Na chatě se pro neubytované nevařilo, pokud si vzpomínám, ale zrovna mě snad přece
z Karlovy boudy nikdo nevyhodí.
Krosna na zádech není tak těžká,
a protože ani tehdy zde žádná lanovka nejezdila, obejdu se i tentokrát.
Procházím horským městečkem,
obhlížím nové objekty a firemní štíty, z umakartové cukrárny je směnárna, ale mají zavřeno, a to zřejmě
docela dlouho, protože okna už nějaký čas nikdo neumyl. Na obchodním domě Budoucnost je napsáno
Hotel Diplomat, což mě trošku mrzí,
ale zase je to mnohem lepší, než
když zde toho léta, kdy jsem tu byl
naposled, visela bizarní cedule Vietnamská provozovna. Na Dolské
boudě, kam jsme kdysi proti maminčině vůli chodili s tátou a bráchou na párek a na džus, visí billboard s nahatou holkou, která nás
zve na striptýz každou druhou neděli. Dívka je ovšem na můj vkus
příliš hubená a striptýz drahý, navíc
je dnes čtvrtek a ne neděle, krosna
už se mi taky nezdá tak lehká jako
před chvílí, stojím na rozcestí a zavrhuji cestu pro snoby a mastňáky,
volím cestu pro nedočkavé děti.
Připadá mi sice poněkud zarostlejší
než kdysi, ale když si dám pozor na
větve v očích, vejdu se i s krosnou.
Je to ta vůně, poznávám ji, vůně jehličí, kterou cítím jen tady, kombinovaná s vůní borůvčí a s vůní popelnic
za Tabulovými boudami, které tuhle
strmou cestu půlí. Příští vůní bude
Karlovka.
Jestliže jsme poslední zatáčku na
silnici před autobusovým nádražím
vítali hlučnými bouřemi nadšení, poslední zatáčku na téhle pěší cestě
každoročně provází mlčení a napětí.
Tuto poslední zatáčku si nespleteme, protože tento sloup elektrického
vedení vypadá úplně jinak než všechny ostatní, a my dobře víme, že až
zdoláme toto poslední převýšení,
naskytne se nám ten pohled, o kterém se nám několik posledních nocí
zdálo. Karlovka, z komínu kouř, před
chatou maminky, tatínci, sem tam
staří či noví přátelé. Taky je zde
provizorně zaparkovaný gaz, z něhož Franta pár kufrů vynosil, ale pak
to vzdal, bylo jich přece jen hodně
a on musel jít pomáhat Haně s roznášením obědů. Před chatou vidím
Karolínu, moje desetileté srdce plesá, ohlížím se po Vojtovi, se kterým
jsem se v autobuse hloupě domluvil,
že hned odpoledne půjdeme do lesa
(vymluvím se na naše, když budu
chtít, tak mi to zakážou), Karolína
přijela asi už ráno, protože Pražáci to
mají blíž, mává nám, my taky máváme a právě v tu chvíli začínají
prázdniny, na které budeme jednou
vzpomínat.
Jednou.
Dnes. Právě teď.
Než v polovině sedmdesátých postavili novou panelovou silnici pro
snoby, musel gaz jezdit touto starou
lesní cestou, která podle toho taky
vypadala: strmá a kamenitá, ale široká a udržovaná. Dnes poskakuju
z kamene na kámen přes dávno vyschlá koryta potoků, které se během
let rozlily do neviditelné šíře, takže
obzvláště bažinaté úseky cesty musím obcházet lesem, jindy naopak
šlapu do seschlého borůvčí, kterému
už je to jedno, jsem rychle unavený,
a nakonec to nevydržím a vydávám
se do ještě strmějšího kopce napříč
lesem tam, kde bych mohl narazit na
panelovou cestu. Občas o něco zakopnu, občas někam upadnu, ale
přesto se nezadržitelně stávám snobem a mastňákem. Pak mezi stromy
konečně zahlédnu panely a vyškrábu se na silnici. Rozhlédnu se a vidím, že přes cestu zpátky k městečku jenom pár metrů ode mě leží
tři stromy, které žádný gaz ani taxík
nemůže objet. To znamená, že jídlo
a snobové se vozí jinudy. To znamená, že tady někde v minulých letech postavili ještě třetí cestu. Nejspíš asfaltovou.
A pak udělám posledních pár kroků,
abych viděl ten z komínu kouř, před
chatou maminky, tatínky, sem tam
některé staré či nové přátele, případně ten provizorně zaparkovaný
gaz z minulého století, který dnes už
jezdí jinou cestou, před chatou chci
vidět Karolínu, chci, aby se smála
jako tehdy a aby těch dvacet, třicet
let škrtla, a ten gaz, nebo nějaký
jemu podobný, tam opravdu stojí,
přesně tak zrezivělý, jak jsem si přál
a představoval, ale žádné maminky
a žádní tatínkové, žádní přátelé,
žádná Karolína, chata je zavřená,
zamčená, nepřístupná. Stromy přes
cestu jsou vysvětleny, nikdo neměl
zájem je odstranit. Žádná třetí cesta
neexistuje. Karlovka stojí, zjevně
prázdná, střecha je místy nejen
rezavá, ale zřejmě i děravá, kolem
dokola přemnožený vysoký plevel.
Starý boční vstup do chaty, který se
používal, když jsem byl malý, je
zaházen nepřekonatelnou barikádou ze všeho, co se ani těm posledním nevešlo na valník, nový
čelní vchod, který zprovoznili počátkem osmdesátých let, kdy už jsem
byl mladý, je pobit třemi petlicemi
a zajištěn třemi zámky, ale do přízemního okna hned vedle dveří stačí
jen žduchnout, takže se do chaty
přece jen dostanu.
„Pojď si umýt ruce, Karolínko,“ volá
z okna paní Procházková, „dneska je
řízek, ten máš ráda,“ prozrazuje tajemství, které bych raději odhalil
svým vlastním nosem. Karolína mi
přestane mávat, vběhne do chaty,
a mně nezbývá než za ní lézt oknem.
Ale je to jen hra, řízek přece býval na
přivítanou novým hostům k obědu
každou neděli. Neděle byla dnem
příjezdů, odjížděli jsme vždy v sobotu. Týdnu se říkalo turnus. Když
jsem byl malý, jezdívali jsme na tři
turnusy. Chata byla pokaždé plná až
po střechu a ti, na které nevybyl ubytovací poukaz, čekávali do poslední
chvíle doma u telefonu.
A nevoněly tu jen nedělní řízky. Celá
Karlova bouda byla plná vůní, které
bych jinde hledal marně. Byly nenapodobitelné a nepadělatelné stejně
jako vůně místního autobusového
nádraží. Jako vůně Dolského potoka,
jako vůně stromů kolem jeho koryta.
Jako vůně kuchyně Horského hotelu
(‚Na čem to tady proboha smaží,‘
jako bych mámu slyšel). Jako vůně
okamžiku, kdy vstupuji do lesa a na
rozcestí volím starou cestu. Jako
nezapomenutelná vůně popelnic
u Tabulových bud, kterou příznivý
vítr roznáší po okolí a ze které
snadno přečteme vzkaz: milé děti,
už za pár minut konečně dojdete
tam, kam od rána tolik spěcháte.
A pak vůně Karlovy boudy, toho
dřeva, laku, té kuchyně, těch saponátů, vůně stále pootevřených
dveří k pánským záchodům (‚Kde
máš chlape tu oj, že neumíš zavírat?‘
smál se Franta do mých nevinných
uší), vůně pokoje, když ho poprvé
otevřeme, vůně vody, když otočíme
kohoutkem (‚Jak může nebejt pitná,
když tak krásně voní?‘ diví se brácha). Vůně vlasů dvanáctileté, čtrnáctileté a nakonec osmnáctileté
Karolíny.
Prolezl jsem oknem a seskočil do
haly. U jediného konferenčního stolku obklopeného čtyřmi bytelnými
zelenými křesly se kdysi hrávaly
karty a později Monopoly. Západoněmecký import, popřípadě vlastní
výroba. Prodám Nerudovu za patnáct tisíc! Jedněmi dveřmi se vcházelo do Frantova bytu, do kterého
jsem nikdy nevstoupil, jinými se
scházelo do sklepa, kam jsem se sice
jednou přes zákaz vypravil, ale první
zkušenost stačila, aby mě podruhé
nic takového už ani nenapadlo. Po
levé ruce málo využívaný recepční
stolek, na něm telefon. Nad telefonem deska s klíči od pokojů, dnes
ovšemže prázdná. Po pravé ruce
velké, těžké a částečně prosklené
lítačky, jimiž jsme vcházeli do červené jídelny. V přímém směru další
lítačky a za nimi druhá jídelna. Bílá.
V bílé jsme snídali, obědvali a večeřeli. V červené se podávala káva,
zmrzlina a rakvičky Hančiny výroby.
A byla jediným místem na chatě, kde
TEXTY
to kuřákům nikdo nezakazoval. Ano,
na koncentrovanou kavárenskou vůni červené jídelny jsem málem zapomněl. Je to strašlivě dávno.
Přede mnou dřevěné vrzavé schodiště, potažené, ale možná spíš porostlé levným zeleným kobercem.
Jenomže dnes je vpravo, vlevo i přede mnou tma. Hledat vypínač asi
nemá smysl, škrtnout sirkou nemůžu, protože žádnou nemám, oknem
sice proniká nepatrné světlo, ale je
to málo, pořád nevidím, co bych vidět chtěl.
„Proč tady stojíš tak potmě, já rozsvítím, ne?“ slyším nedospělý hlas
nedospělé Karolíny. A zní přirozeně,
neopakovatelně, autenticky. Tuhle
větu Karolína někdy musela vyslovit
– jinak bych si přece nemohl vybavit
její hlas tak přesně, i s tou intonací,
s tou neuvěřitelnou pražáckou intonací. Otočím se, pochopitelně za
mnou nikdo nestojí, přesto řeknu
‚Rozsviť!‘ a ani se nestydím, že mluvím s někým, kdo tu není.
Rozsvítilo se. Konferenční stůl stojí
na svém místě a kolem něho tři
špinavá bytelná křesla (čtvrté chybí,
však jsem si jeho torza všiml na barikádě před starým vchodem). Nikdo
tu ovšem nehraje Monopoly. Uvědomil jsem si, že poprvé v životě jsem
v této chatě sám. A pocítil jsem
mírný strach. Úzkost, říká paní doktorka, ale já mám radši strach, ten
totiž nezní jako diagnóza. Nevadí mi,
že na mě může odkudkoli kdykoli
cokoli spadnout, možná dokonce
celá chata, ostatně kdo ví, jak dlouho
tady nikdo nebyl a proč odtud ti poslední odjeli. Ale vadí mi, že jsem tu
sám. Jsem na Karlovce a nemám kde
spát, jsem na Karlovce a nemám co
jíst. Jsem na Karlovce možná podvacáté, ale poprvé se o mě nikdo nepostará.
Nebyl to dobrý nápad přijet dřív než
ostatní.
Ale mohl bych být poslední, kdo se
zde ještě stihne ubytovat. Už bez
ubytovacího poukazu (‚Letos vás
dám do sedmnáctky, nevadí vám
to?‘ povídá mámě do telefonu paní
Padevětová; až dosud jsme skoro
vždycky bydlívali v osmičce, která
měla balkon, ale na ten se stejně
v posledních letech nesmělo, takže
nevadí, vezmeme i sedmnáctku),
taky zřejmě zadarmo (‚Museli jsme
upravit ceny, už je to osmnáct korun
na noc‘), ale bohužel i bez snídaně,
bez oběda, bez večeře. Bez rodičů.
Bez přátel. Bez jejich rodičů. Bez
všech autorit mého dětství, bez kterých se ovšem na Karlovce neobejdu.
Sejdu zpátky do Lhotky a ubytuju se
v kterémkoli hotelu.
Ještě jednou jsem se nadechl. Všechny vůně byly iluze, nic než zatuchlinu už na Karlovce nikdy nikdo neucítí. Ještě že si je pamatuju. I vůni
vlasů dvanáctileté, čtrnáctileté
a nakonec osmnáctileté Karolíny,
kterou zítra po mnoha letech zase
uvidím. Stejně jako Vojtu, stejně jako
Honzíka, jestli ho Yveta taky pozvala, stejně jako děti profesora Novotného, jejichž křestními jmény si
nejsem úplně jist, stejně jako Aleše
Buřivala, na kterého se ovšem těším
ještě míň než kdysi. A stejně jako
Yvetu, která to celé zorganizovala
a možná doteď neví, že to zorganizovala blbě.
Moje dávné kamarády zítra čeká
překvapení: nejkrásnější místo na
světě se proměnilo v neobyvatelnou tvrz, v níž se zastavil čas.
Skoro jsem se usmál. Právě to jsme si
přece na Karlovce přáli vždy po tři
týdny každého léta. Zastavit čas. Ale
tenkrát, ne až dnes!
Vzal jsem krosnu na záda a vyrazil
zpět k městu. Karlova bouda je minulost, všechny její vůně jsou pryč.
Cestovat sem bylo hloupé a pošetilé.
Snad jen kdyby Karolíně zítra zase
zavoněly vlasy.
Jenže vím já, jak voní vlasy čtyřicetiletým holkám?
Blížil jsem se k tomu sloupu elektrického vedení, který vypadá úplně jinak než všechny ostatní a u něhož jsme se cestou k autobusu
v den odjezdu vždycky ohlíželi zpět
k chatě, abychom se naposledy rozloučili s Karlovkou (neboť za první
zatáčkou už vidět nebyla), a najednou jsem těsně za sebou uslyšel
mužský hlas.
„Vy nebudete na oběd, pane Urbánek?“
Otočil jsem se. Za mnou stál muž více než důchodového věku. Oči měl
bdělé, ale tvář vrásčitou až běda.
Jestli není tři sta let stár, musel mít
těžký život. Znovu jsem se otočil
kolem vlastní osy, ale podezření se
potvrdilo. Mluvil na mě.
„Máte pravdu,“ dodal, „když je takhle hezky, byla by škoda sedět
v chatě.“
Nestačil jsem odpovědět ani na první
otázku, ani na následující pánovy
rozpaky vyjevené v té banální větě,
která následovala. Normální by bylo
vysvětlit mu, že se nejmenuju Urbánek, že se tady v okolí žádné obědy nepodávají, a jestli hledá cestu do
Lhotky, má na výběr jen dvě možnosti. Starou a novou.
Neřekl jsem ovšem nic.
„Jen nechoďte daleko, k večeru přijdou bouřky, říkali ve zprávách,“ dokončil sám tento rozpačitý dialog, do
něhož jsem nepřispěl než tichými
projevy údivu. Pak udělal čelem vzad
a vykročil směrem k opuštěné Karlovce. Mráz mi přešel nejen po zádech, ale i po nohách, a v chodidlech na chvíli setrval. Vždyť já toho
chlapa znám! Když jsem byl děcko,
jezdíval na Karlovku se svým bratrem, vypadali jako dvojčata (aspoň
se nám to tehdy zdálo), jedno starší
a druhé o mnoho let mladší. Jeho
jméno jsem dávno zapomněl, a jak je
možné, že ještě žije a cestuje po
horách, mi taky není jasné. Vždyť mu
už opravdu musí být skoro sto let,
i kdyby byl to mladší dvojče… A co
tady vůbec dělá? Proč po mně chce,
abych se navečer vracel do chalupy,
ve které mi večeři určitě nenabídnou? A s kýmpak si mě ve své stařecké hlavě popletl?
Raději jsem mu co nejrychleji řekl
nashledanou a vydal jsem se zpátky
do Lhotky, samozřejmě po panelové,
která už dávno není nová, i když
jsme jí tak vždycky říkali. Po cestě
pro snoby a mastňáky.
Netušil jsem, že právě v tu chvíli se
začal odvíjet příběh, na jehož konci si
nebudu jist svým stářím ani svým
mládím, přítomností ani minulostí,
a dokonce ani životem a smrtí svých
blízkých. Teprve se blížila chvíle, kdy
jsem měl pochopit, že ačkoli vždy
a za všech okolností stojím oběma
nohama pevně na zemi, nikdy spolehlivě nepoznám, jestli se planeta
točí zrovna po směru, nebo proti
směru hodinových ručiček.
Pokud vás ukázka zaujala, vězte, že
je to román o deziluzi, o melancholii,
o hledání prvních lásek a zejména
o vzpomínkách, o donášení estébákům a o relativitě všeho, tzn. i o relativitě času. Je to konečně zase
plnohodnotný román bez autobiografických berliček, kterých je v české literatuře poslední roky jako plevelu. Fikce se vším všudy, ale jsou
v tom věci samozřejmě odposlechnuté, zažité i převzaté. Hlavní hrdina
se konfrontuje s otcovým deníkem,
ale ten vnímá dobu pochopitelně
jinak než malý kluk. A to je jedna
31
z rovin - co bylo pravdou a co ne,
v normalizaci, jak probíhala listopadová revoluce a jak se k tomu
vztahuje už stárnoucí vypravěč.
Celé je to na ploše od konce šedesátých do poloviny „nultých“ let,
a v mnohém by se dalo říct, že je to
generační román dnešních padesátníků. Ale netýká se jen jich...
Michal Jareš
Aforismy pro chytré
a chytřejší, ale i pro vás
Jan Sobotka
Přátelé, kupujte si mé knihy,
uděláte mi radost.
Možná i sobě.
O charakterech a morálce
Máme dobré srdce, ale naštěstí nic na rozdávání.
Prvním projevem úpadku morálky
bylo zavedení fíkových listů,
druhým jejich odstranění.
Nesuďme bližní podle sebe,
aby to pro ně nevyznělo příliš příznivě.
Pomocnou ruku vám neposkytnu.
Nepodařilo se mi ji sehnat.
Lidé se rádi chlubí cizím peřím.
Solidnější z nich si dají práci s jeho přebarvením.
Všechno zlé je pro někoho dobré.
Je to dvojnásobně hodný člověk.
Pomáhá potřebným a je tolerantní k těm,
kteří je do bídy přivedli.
Nejvyšším stupněm upřímnosti
je netajit se svou neschopností.
Zlu zásadně neustupuji. To se s ním raději spojím.
Poctivec nám sice nic neukradne,
ale taky neukradne nic pro nás.
Podával jsem jim ruku, ale ze zvyku mi dávali pac.
Máme s ním ty nejlepší zkušenosti.
Vždy se dá napálit.
Proč jsem ho nakopl?
Přál si vědět, co si o něm doopravdy myslím.
Soudu dějin není proč se bát,
neboť nám na rozdíl od toho okresního
nemůže uložit ani podmínku.
Svědomí mě nehryže.
V mém věku je na tom se zuby jako já.
Lidem pomáhám,
ovšem některým bych přispěl
výhradně na jejich náhrobek.
Lidé si dokážou poručit,
ale zdaleka ne všichni se uposlechnou.
Ryba a host třetí den smrdí.
Ryba se vyhazuje snadněji.
Spojí-li se slabí, sčítají se jejich síly,
ale násobí se jejich slabosti.
S úmrtími pamětníků našich hříchů
se ulevuje našemu svědomí.
Dbáme na svou čest,
abychom měli v nouzi co prodat.
Proč si zachraňuji svou vlastní kůži?
Protože vlast žádnou kůži nemá.
Chcete-li přijít rovnýma nohama do nebe,
nesmíte dělat skrčky.
32
REPORTÁŽ
REPORTÁŽ
Trnkovi: Potomci proslulého výtvarníka se sešli v Zahradě
Sloni z Trnkovy knížky Zahrada prováděli na loňské plzeňské i letošní
pražské výstavě (o druhé jsem referoval v březnových Týneckých listech) nejrůznější lotroviny. Redaktorka Hospodářský novin, resp. přílohy EGO a kamarádka z vysokoškolských studií Irena Jirků na základě té první konané u příležitosti 103
let od narození Jiřího Trnky (19121969) napsala reportáž, kterou laskavě poskytla i čtenářům Týneckých
listů.
Petr Hanuška
Vnuk a syn posunuli dílo Jiřího
Trnky do další dimenze
Trnkovy knížky jsem si v dětství moc
neprohlížel, jeho obrázky mě děsily.
To říká Matyáš Trnka. Nikdy nepoužije slovo děda, když o Jiřím Trnkovi
mluví, ale pak s úsměvem připouští,
že talent po něm přece jen zdědil.
Stejně jako jeho otec Jan, tety Klára,
Zuzana a Helena, strýc Jiří, sestřenice Tereza...
Klan Trnkových, mohu-li je tak nazvat, má daleko do klasické české rodiny, každopádně je zajímavý a výjimečný. Zcela výjimečně se také Trnkovi sešli na konci února roku 2015
při plzeňské vernisáži výstavy Zahrada 2.
Vy darebáci!
Nevědět, že se jmenuje Trnka, asi by
mi to nedošlo. I když - něco ve tváři,
snad linie obočí či barva očí, odkazuje na podobu, již posléze objevuji
ve tvářích ostatních.
Matyáš Trnka poslední měsíce a týdny žil jen výstavou, která měla
připomenout 103. narozeniny jeho
dědy. „Nedovedete si představit, jak
byl Trnka pracovitý, kolik toho namaloval, kolik knížek ilustroval, loutek
udělal, filmů natočil. Táta se do jeho
díla úplně ponořil, vlastně nedělal
několik let nic jiného - tu první výstavu, kde je představena celá Trnkova tvorba, filmová i výtvarná,
sestavil sám. Do téhle druhé, hravé,
jsme se pustili společně. Musím říct,
že pro mě to bylo objevování,“ vysvětluje, když mě těsně před vernisáží provází expozicí.
Jsme v zahradě, vzpomínáte na tu
knížku? A tak jako těch pět malých
kluků právě otevíráme branku.
„Vrzúúúúúúúúúú,“ udělá. Zahrada je
zarostlá, všude spousta vysoké
trávy, tamhle u keře stojí kamenný
trpaslík - a kde je kocour? „To jsem
vás vylekal, vy darebáci, checheche
chichichi!“ A už za námi peláší a nadává, jak ten krásně nadává, když
nás honí na červené tříkolce. Sedneme honem na druhou a šlápneme
do pedálů...
Ne, kdepak, tahle honička se v knížce nekoná, na koloběžce mezi řádky
jezdí jen starý navztekaný kocour.
Koho napadlo ten známý Trnkův
obraz rozvinout? Matyáš dokázal
díky počítačům pověstnou zahradu
oživit a rozhýbat, takže psi štěkají do
taktu, sloni tropí hlouposti, trpaslík
běhá mezi záhonky, ale o původnost
nápadů se nepře.
„S tátou jsme si na začátku řekli, že
neděláme repliku, ale vytváříme další dimenzi, tedy Zahradu 2. Nápady
jsou půl na půl. Hezké bylo, že některé nás napadly úplně stejné a ve
stejnou chvíli. Asi na tom něco bude,
že jsme ze stejného těsta.“
Matyášovi je pětatřicet, narodil se
dvanáct let po smrti Jiřího Trnky
a zmíněnou Zahradu, jednu z nejslavnějších dědových knížek, jako
malý nikdy nečetl. Miloval ji ale v audioverzi a v podání Karla Högera.
Matyášův otec, šestapadesátiletý
Jan Trnka, měl - jako poslední Trnkovo dítě - naopak to privilegium, že
v Zahradě doslova vyrůstal. „Tatínek
mi ji nečetl, to by byla nuda. Vymý-
šlel si ji a vyprávěl mi to, až vznikla
knížka. Jsem jediný člověk na světě,
který zná postavy ze Zahrady, které
se nakonec do knihy nedostaly,“
směje se - a prchá před mými dalšími
dotazy někam do bezu, soudím, že
k velrybě.
Do zahájení výstavy zbývá hodina
a já vím, že napsat o „dynastii Trnků“
nebude zrovna jednoduché.
Není rodina jako rodina
Ještě než jsem vyrazila do Plzně, měla jsem pochopit, že potkat všechny
Trnkovy na jednom místě a v jednom
čase je nemožné. A pořídit „rodinnou
fotografii“? Nesmysl.
Trnkových je moc. To za prvé. Málokdo ví, že Jiří Trnka měl pět dětí.
A dnes tedy má deset vnoučat, šestnáct pravnoučat a jednu prapravnučku, přičemž musíme do „klanu“
přičíst ještě všechny manžele, manželky, přítelkyně...
Za druhé - nejsou jedna rodina. Jiří
Trnka měl dvě manželky a dvě rodiny
se poté, co v pouhých 57 letech zemřel, nestýkaly. Děti se viděly poprvé až při dědickém řízení v roce
1969 a cestu k sobě nacházely pomalu a postupně.
A za třetí - všichni Trnkovi, ať už z první, či druhé rodiny, se zdají být velmi
zaměstnaní, hodně kreativní, přitom
plaší a netoužící po popularitě. Tváří
v tvář těmto okolnostem mi nezbývá
než obejít více adres a míst.
Se Zuzanou Ceplovou a Helenou
Trösterovou se scházím v kavárně na
REPORTÁŽ
pražském Tylově náměstí. Stačí pár
vět a se dvěma elegantními dámami
se ocitám o osmdesát, vlastně o sto
let zpět. „Tatínkův otec byl moc šikovný plzeňský klempíř, ale z první
světové války se vrátil jako jiný člověk. Od té doby rodina dřela nouzi,
živila ji babička švadlena. Byla to ale
umanutá ženská, prosadila si, aby
kluci mohli studovat. Rudolf šel na
techniku, Jiří na pražskou UMPRUM.
V tomhle rozhodnutí ho jistě ovlivnil
Josef Skupa, který ho učil na reálce
kreslení. To bylo pro tatínka osudové
setkání, vždyť si - stejně jako Skupa celý život sám vyráběl loutky. Na
přijímačky do Prahy jich vezl celý
kufr, tam ho otevřel, a už se víc neptali. Na studiích si přivydělával také
tím, že dělal střihy na chlupaté
hračky pro firmu Hamiro v Rokycanech, a posléze založil loutkové divadlo. Než přišly první filmy, kreslil
také do novin a spolupracoval s nakladatelstvím Melantrich. Tam byl na
začátku války osvícený ředitel, který
chtěl knižní tvorbě dodat na uměleckých kvalitách, což se s otcem bohatě naplnilo. Ilustroval nejméně
padesát knížek," vypráví Zuzana Ceplová.
Nejstarší dcera Jiřího Trnky se narodila v roce 1938 a rané dětství prožila v pražských Košířích, v takzvané
vile Turbová, kam se Jiří Trnka se
svou ženou Helenou a dětmi na
začátku války přestěhoval. „Pro mě
a bratra to byl ráj, tajemný dům se
zahradou a tatínkovým ateliérem.
Chodila tam spousta lidí, třeba nějaký pan Hrubín, který nemohl za
protektorátu publikovat, a tak si přivydělával dětskými veršíčky. Vezmi
žlutou tužku, namaluj mi hrušku přečetl třeba tatínek a já jsem to
namalovala. A on pak ještě vyvedl tu
hrušku lépe. Měl v ateliéru ohromnou škatuli barevných pastelek, říkali jsme jim tátovky."
Paní Ceplová je ta malá Zuzanka,
která objevuje svět (knížku sepsala
její matka a ilustroval otec), a také
holčička z reklam na vinylové desky.
„Byla jsem široko daleko jediné dítě,
a tak mě tatínek využíval i při práci
pro firmy. Nebylo mu ještě ani třicet,
a přitom už také ilustroval Broučky
a další pohádky.“
V domě č. p. 6 v Jinonické ulici Jiří
Trnka celé dny a noci kreslil a s ním
obě starší děti, nakonec se ale rozhodly pro jiné profese. Zuzana vystudovala bohemistiku a rusistiku na
filozofické fakultě, Jiří zvolil architekturu. „Bratr byl z nás nejnadanější.
Pracoval roky ve firmě zabývající se
pozemními stavbami, takže jeho
jméno nebylo tolik vidět, ale je třeba
spoluautorem projektu Strahovského tunelu nebo stanice metra Hlavní
nádraží,“ vysvětluje Helena Trösterová, třetí dcera Jiřího Trnky. Nakonec
jen ona našla odvahu přihlásit se na
UMPRUM. „Šla jsem tam z trucu! Nebyla jsem určitě nejmilovanější dítě,
narodila jsem se jako poslední
a v manželství, které už se dostávalo
do potíží. Ale když mi pak táta stále
opakoval, že tohle řemeslo není pro
ženské, že se mu musí člověk stoprocentně oddat a makat a makat
a nemůže se třeba věnovat rodině,
naštvala jsem se. Možná v tom sehrál svou roli i fakt, že jsem viděla
doma maminku, která byla otcova
spolužačka, stejně nadaná a šikovná
jako on, ale talent prostě obětovala
pro něho a pro děti. Chtěla jsem mu
dokázat, že to jde i jinak. Studovala
jsem u profesora Muziky, myslím, že
úspěšně, ale nakonec měl samozřejmě tatínek pravdu. Zemřel těsně
před mou promocí, já zůstala sama
s matkou, která se najednou ocitla
zcela bez prostředků, a tak jsem se
rozhodla, že si najdu zaměstnání.
Další roky jsem pracovala v Lidové
demokracii, nejprve jako výtvarná
redaktorka, pak jsem vedla novinovou přílohu - až do roku 1990, do
neslavného konce těch novin. Poté
jsem našla práci v televizi.“
Dcery Jiřího Trnky potkal stejný osud
v podobě profese (Zuzana Ceplová
byla redaktorkou nakladatelství Albatros) i životních partnerů. Obě si
vzaly právníky, navíc dva kamarády
ze studií. Helena se provdala za
Petra Tröstera, jenž dnes přednáší na
pražské právnické fakultě a v Bankovním institutu, Zuzana se stala
manželkou Vojtěcha Cepla. Ten
došel všeobecného uznání zvláště
po roce 1989, kdy byl jmenován
soudcem Ústavního soudu ČR a podílel se na nové ústavě. Ti dva
pánové přinesli do kumštýřské
rodiny Trnkových zcela nový element. V právnické kariéře pokračuje
dnes i jeden ze synů Ceplových
a práva studuje i jeho dcera. Naopak
jedna z dcer Trösterových uplatnila
zděděný talent při studiu výtvarné
výchovy na pedagogické fakultě.
„Bratr Jiří byl sice povoláním architekt, ale jinak to byl celý náš táta. Ve
všem se mu podobal - na chalupě
třeba vyráběl po celý život loutky.
Stejně jako táta pracoval vždy na sto
procent a nikdy se nešetřil. A také
umřel zbytečně brzo,“ vzpomíná na
zesnulého bratra Zuzana. Ze tří dětí
Jiřího Trnky mladšího má výtvarné
nadání přinejmenším dcera Helena,
která je designérkou a společně se
svou matkou zařizuje interiéry.
Zelený domek na Kampě
„Tatínek byl středem naší rodiny,
i když ta se vlastně rozpadla už v roce 1949. My děti jsme to ale nevěděly, rodiče se domluvili, že nám
to neřeknou. Maminka se o nás starala, jako by se nic nestalo, tatínek
pravidelně přicházel. Když náhodou
týden nebyl doma, nepřišlo nám to
divné, protože vždycky, když dělal
na filmu, ve studiu obvykle přespával. Když jsme se až po deseti letech
dozvěděli, že má ještě jednu rodinu
na Kampě, byl to šok. Celá Praha to
věděla, jen my ne.“
Stojím u zahradní branky v pražské
Podbabě a myslím na to, co mi vyprávěly dvě starší dcery Jiřího Trnky.
S úsměvem, bez hořkosti. Jiří Trnka
byl disciplinovaný v tvorbě, náročný
na sebe i spolupracovníky ve filmových studiích, nesmlouvavý v uměleckých postojích, ale v soukromí
neklidná duše. „Své ženy opouštěl,
ale děti nikoliv,“ zdůrazňují jeho potomci.
Zvoním na zvonek jeho třetí dcery
Kláry. Narodila se v roce 1949 v oné
druhé rodině, vyrostla s mladším
bratrem Janem v pověstném zeleném domečku na Malé Straně. Jiří
Trnka ho koupil v dezolátním stavu
od církve na začátku 60. let, opravil
ho a žil tady se svou druhou rodinou
a v těsné blízkosti přítele Jana
Wericha. „Byl to nádherný kout
Prahy, krásné dětství. Tatínek měl
dar, že dovedl v každém dítěti vzbudit dojem, že právě jej miluje nejvíce.
Alespoň já jsem nikdy nepochybovala. Snad jen Jan ho musel po-
strádat. Byl ještě malý, když tatínek
umřel,“ říká Klára, která stejně jako
její bratr vystudovala UMPRUM a jako on se stále věnuje výtvarné
tvorbě.
Z Kampy se v 90. letech odstěhovala
do půvabně omšelého starobylého
domu v Podbabě, kde dnes - obklopeni jejími obrázky, obrázky Jiřího
Trnky a také bandou psů - vyrůstají
její vnuci. Klára Trnková je tvůrčí
v mnoha směrech, maluje, dělá koláže, píše, navrhuje divadelní výpravy. Několik let podnikala a zařizovala
společně se ženou Jiřího Trnky mladšího interiéry, posléze založila s dcerou Terezou, která má grafickou
školu, nakladatelství Studio trnka.
„Je to radostná práce, škoda že ten
nápad nepřišel dříve,“ podotýká.
33
„Zařizování interiérů nám postupně
přerostlo přes hlavu, bylo to neustálé dohadování se zaměstnanci, s firmami, na kterých jsme byli závislí,
se švadlenami. Teď jsme s Terezou
nezávislé, všechno si děláme samy
a spolupracujeme jen s tiskárnami,
které jsou v téhle zemi snad jedinými
seriózními podniky, kde se dbá na
kvalitu, dodržují se termíny a dohody.“
Produkce nakladatelství z padesáti
procent představuje knihy Klářina
otce, z druhé poloviny její vlastní
tvorbu. „Samozřejmě že mi fakt, že
jsem Trnková, pomáhá. Především
vnitřně. Je to můj motor. Když si
vzpomenu na tatínka, na jeho pracovitost a nápady. Názorově, lidsky
i výtvarně je to můj vzor.“
Čekám na kocoura
Jsem zpátky v Plzni, honím se s kocourem, hraju na výstavě na štěkací
klaviaturu... „Tohle ale není příběh,
který napsal tatínek. Třeba pět kluků
jsme z téhle zahrady vyloučili, místo
nich přijdou návštěvníci,“ říká Jan
Trnka a s vážnou tváří dodává, že
trpaslík je mlčenlivý introvert, který
celý život stojí mezi kopretinami
a neběhá mezi záhony. „Běžte se
podívat, o čem vlastně sní,“ doporučí mi ještě. A tak si vlezu do trpaslíka
a jeho očima se dívám na magickou
zahradu, nahlížím do tůněk, voním
ke kytkám, až se rozběhnu.
Kam se mezitím poděl Jan Trnka?
Nejmladší syn slavného výtvarníka
má na první pohled nejen nejvíc z otcovy podoby, zdědil možná také
nejsilnější dávku talentu i plachosti.
A dnes, po několika letech studia
a po práci na dvou plzeňských výstavách, toho ví o Jiřím Trnkovi nejvíc.
Na vernisáži se nakonec sešlo poměrně dost členů klanu Trnkových,
ale rodinné foto? Ne, to se nám ani
tam nepodařilo.
Jiří Trnka (1912-1969), významný
český výtvarník, ilustrátor, sochař,
scenárista, loutkář, kostýmní výtvarník a režisér animovaných filmů.
Studoval na UMPRUM v Praze, začínal v Divadle Spejbla a Hurvínka
v Plzni, posléze v Praze založil vlastní
loutkové divadlo, vytvářel také kostýmy a navrhoval hračky. Už za
druhé světové války proslul jako
skvělý ilustrátor knížek pro děti
(Špalíček pohádek, Broučci a mnoho
dalších). Roku 1945 inicioval založení studia Bratři v triku, k jeho nejznámějším loutkovým filmům patří
Staré pověsti české, Dobrý voják
Švejk nebo Sen noci svatojánské.
Pro děti natočil Bajaju a také sám
napsal a ilustroval půvabnou knížku
Zahrada.
Jeho ateliér, ať už v Košířích, nebo na
Kampě, byl vždy místem, kde se
scházeli přední čeští umělci, k jeho
blízkým přátelům patřili František
Hrubín nebo Jan Werich.
Jiří Trnka byl pověstný svým strhujícím pracovním tempem a důrazem
na preciznost, což se mu asi stalo
osudným. Jak říkají všechny jeho
děti, zemřel de facto vyčerpáním.
Předčasně, v pouhých 57 letech.
Irena Jirků
Foto: Martin Svozílek
a archiv rodiny Trnkových
34
RECENZE
RECENZE
Výstava o týneckém rodáku a arcibiskupu Leopoldu Prečanovi
Jako naturalizovaný Týnečák se nemohu nezmínit o nedávno otevřené
výstavě o arcibiskupu a velkotýneckém rodákovi Leopoldu Prečanovi.
Zorganizovalo ji olomoucké arcibiskupství a můžete ji až do 10. července navštívit v Arcibiskupském paláci
ve Wurmově ulici 9 v rámci běžné
prohlídky interiérů.
tů, s duchovním i emocionálním zanícením a schopností úsměvného
nadhledu.
Drobné slovo jsem na vyzvání pořadatelů přidal i já. Když jsem si ho
připravoval, nechtěl jsem listovat
příručkami a omílat obecně známá
fakta. Proto jsem oslovil jednoho
z mála týneckých pamětníků, který
Foto: P. Hanuška
Výstavní síňka je to sice malá, ale samotná vernisáž proběhla 12. května
v o něco větší Prečanově knihovně za
překvapivě početného zájmu veřejnosti. Uvítací slovo pronesl otec arcibiskup Jan Graubner, hlavní výstavní
zprávu přednesla členka autorského
týmu výstavní expozice grafička Jana Krejčová (nezapomeňme na Martina Kučeru či Víta Němce). Fundovanou, nabitou plných zajímavých fak-
ještě o Prečanově osobnosti zachovává stále živé povědomí. Moderně
se tomu říká metoda „orální historie“. A ejhle, k jak na první pohled
odlišnému obrazu jsme dospěli! Arcibiskupova osobnost a životní osudy
byly dnešním letitým pamětníkům
zprostředkovány jejich rodičovskou
generací. S rodištěm byl vzhledem
k svému pracovnímu vytížení pouze
v příležitostném kontaktu. Finančně
podpořil místní farnost i Orel, společně s prvním prezidentem Tomášem
Garrigue Masarykem v roce 1921
slavnostně otevřel památník obětem prvního světového válečného
konfliktu. Prečanova maminka vzpomínala na nerozlučné synovo přátelství s grygovským rodákem a politikem Janem Šrámkem, kterým neřekla jinak než naši Janíček a Poldíček.
Týnečáci náležitě slavili Prečanovo
jmenování 66. olomouckým biskupem a 11. arcibiskupem, stejně jako
jeho sedmdesátiny v roce 1936. Vnímali ho jako skromného člověka se
silně vyvinutým sociálním cítěním,
který z tohoto světa odcházel stejně,
jako na něj přišel…
Jak program výstavy prozrazuje, byla Prečanova osobnost poněkud „košatější“. Jako kněz působil v letech
1889-94 v Bartošovicích u Příbora
a Kelči. Poté byl církevním právníkem přednášejícím na bohoslovecké
fakultě v Olomouci, kteréžto působení zakončil hodností docenta. Plnil
funkci generálním vikáře a v letech
1923-47 zastával post olomouckého
arcibiskupa a metropolity moravského. A teď už si dovolím výčet působení přímo citovat z výstavního prospektu: „…celoživotní ctitel Panny
Marie Svatokopecké, protektor předválečné Matice svatokopecké, arcidiecézní Charity, organizátor církevního života, podporovatel unionistických sjezdů, neméně fundátor, stavitel a obnovitel kostelů, kapliček,
dalších církevních objektů, horských
chat, obdivovatel a sběratel umělec-
kých předmětů a mecenáš umělců,
organizací a spolků“.
Po nástupu do vrcholné duchovní
funkce se mu podařilo stabilizovat
ekonomiku arcibiskupských statků
natolik, že mohl financovat opravy
i nové církevní stavby (např. tzv. Leopoldinum na Velehradě, poutní dům
na Hostýně, tři nové fary ad.). Největším projektem se stal kostel sv.
Cyrila a Metoděje v Olomouci - Hejčíně v letech 1929-32 za 8,5 milionu
korun, v němž je také pochován.
Rozhojnil knižní fond arcibiskupské
knihovny v Kroměříži, uměleckými
předměty doplňoval itinerář rezidencí i kostelů, toužil po založení muzea
umění podobnému tomu dnešnímu,
podporoval umělce. Na Svatém Kopečku zakoupil vilu Ambros a proměnil ji na své letní sídlo, které se během války změnilo v trvalé bydliště.
Těch aktivit se odehrálo daleko více,
ale na jejich úplný výčet tu není
místo.
Když na počátku března roku 1947
zemřel, jeho pohřeb se stal velkou
společenskou událostí. Svědčí o tom
i dochovaný němý dokument, který
byl přítomným návštěvníkům vernisáže promítnut. Za jeho rakví kráčeli
duchovní i politici různého vyznání,
představitelé obnovené olomoucké
univerzity. Na chodnících olomouckých ulic se tísnily davy lidí. Uvědomil jsem si, že něco takového Olomouc nezažila několik desetiletí,
resp. možná že už ani nikdy nezažije…
Petr Hanuška
Divadelní Bouře nad Olomoucí
V rámci festivalu Divadelní Flora
uvedla činohra Moravského divadla
Olomouc Bouři, hru z pozdního období dramatika Williama Shakespeara,
uváděnou ke čtyřstému výročí úmrtí
autora. Bouře nese podtitul „Z látky,
z níž spřádají se sny“ a premiérově
se hrála 19. února letošní sezóny.
Publikum ihned upoutá působivá
scéna typická pro dosavadního uměleckého šéfa činohry, režiséra Michaela Taranta. Uprostřed jeviště se
nad palubou lodi tyčí do výše stěžny
a plachtoví, technicky proměnné
„monstrum“, které je nápaditě účelně i účelově využíváno. Vzápětí diváky „vyleká“ rázný nástup Trinkula
a Stefana ze stále osvětleného hlediště. Jan Ťoupalík v roli Stefana zahájil svůj part německy a trefně tak
připomněl hlavní jazyk letošního festivalu. Role opilého glosátora, který
sám sebe přirovnává na základě fyzického vzhledu k Johnnymu Deppovi, mu svědčí i sedí. Ťoupalík dokázal
na scéně vtipně a pohotově improvizovat. (Upozornění pro diváky, kteří
byli přítomní: telefon, který si ode
mě vypůjčil a na jevišti hodil před
zraky všech do kýble s vodou, mi vrátil opravdu nepoškozený.)
Prospera, hlavní role, se ujal poněkud tradičně Petr Kubes. Postava mu
umožňuje ukázat širokou škálu emocí, zahrnujících vztek (kvůli vyhnání), agresi (namířenou na Kalibana),
lásku (směřující
k dceři), opovržení
(vůči zrádcům
Alonsa) i usmíření
(ke všem a všude).
Všechny slavné
monology Prospera, na které sečtělý
divák čeká, jsou
Kubesem pronášeny s patřičnou dikcí
i úctou. Zejména
v závěrečném monologu spějícímu
ke smíření a odpuštění dokáže vyvolat dojetí i prozření. Potvrzují se tak úsměvná slova
Ťoupalíkova Stefana, že „k dobré hře
v Olomouci postačí modré světlo,
trocha kouře a Kubes nahoře bez“.
Nicméně poprávu největší pozornost si zaslouží mořské víly v čele
s Ariel. Tyto pohádkové bytosti jsou
po celou délku hry v pohybu v nejpodivnějších pózách na nejneobvyklejších místech, v plachtoví, mezi
herci, na kraji jeviště. Pro herce
neviditelné, pro diváka fascinující.
Anna Stropnická a Matěj Vaniš coby
Ariel mohli plně rozehrát svůj talent
v propojení tanečních kreakcí a mluveného slova.
Jedinou skutečně ženskou postavou
na jevišti je Miranda, dcera Propera.
Vendula Fialová však tuto šanci za-
13.-22.5.2016
xx. divadelní
flora theatre
festival olomouc
zářit nevyužila. Její Miranda je nevýrazná projevem, mluvou i řečí těla.
Mladou mileneckou dvojici tak zachraňuje Ferdinand Vojtěcha Lipiny,
který působí coby poblázněně zamilovaný mladík zcela přirozeně.
Pozornost si zaslouží také divoch
Kaliban Josefa Vrány. Herec ztvárnil
znetvořenou zrůdu velice důvěryhodně a mistrovky nedal znát, jak je
jeho role fyzicky nesmírně náročná.
Celé představení podbarvuje vynikající práce světel a snová hudební
produkce, připomínající podmanivé
irské písně. Bouře není jednoduchá,
povrchní hra. Bouře je chaoz, smrtelná hrůza a pomsta, ze které se
rodí láska, odpuštění a naděje především. Divák, který je ochoten za-
pojit během představení všechny
smysly vnímání, ocení umělecké
propojení tance, hudby a slov, a ne
ledajakých slov - český překlad Martina Hilského učinil nejen z této Shakespearovy hry nevídaný skvost.
Nutno podotknout, že festivaloví návštěvníci odměnili herce Moravského divadla zaslouženými (a neobvyklými) ovacemi se šesti děkovačkami. Odcházející umělecký šéf Michael Tarant si nemohl přát lepší
loučení s olomouckým divadlem.
Kamila Grmolenská
RECENZE, BLOG
35
Roztančená Olomouc
V měsíci květnu nepatřila kulturní
Olomouc jen Divadelní Floře. V měsíci květnu se v Olomouci rovněž
dařilo tanci. Tanci ve všech jeho podobách. Přinášíme vám proto malé
shrnutí.
Večerní gala balet
V Regionálním centru Olomouc se
13. května uskutečnil Hvězdný večer
baletu. Neobvyklé prostředí sálu Pegasus neubralo nic na kráse baletního gala večera. Vystoupení se ko-
tího jezera a vlastní choreografií na
píseň z muzikálu Moulin Rouge.
Z ostravského Národního divadla
přijeli Olga Borisová - Pračiková
a Stefano Pietragalla, kteří upoutali
pozornost svůdným tancem na
židovskou hudbu patřící k svátku Purim. Publikum bylo ohromeno výkony polských nesmírně mladých
baletních tanečníků, kteří předvedli
nejen ukázku klasického baletu, ale i
vlastní moderní choreografii. Olomoucký balet byl zastoupen Antonínem Blahutem, který si střihl
náročný part Hopak z baletu Taras
Bulba. Technicky náročnou ukázku
ze Spící krasavice předvedli Arkadiusz Orlowski a Karolina Zarach.
Hlavní ovace však patřily oblíbencům olomouckého baletního publika, prvním sólistům Moravského
divadla Ivovi Jamborovi a Yui Kyotani, se kterými máme do jednoho
z dalších čísel Týneckých listů přislíben rozhovor. Oba sólisté v páru
zazářili pro ně typickou kombinací
mužnosti (on) a éteričnosti (ona), ať
již v duetu z baletu Frida nebo
v duetu z baletu Spartacus.
Velkým zklamáním bylo průvodní
slovo, kterého se ujal umělecký šéf
baletu Moravského divadla Robert
Balogh. Dojmy z jeho způsobu sezení a mluvení nemohl zachránit ani
čestný host Vlastimil Harapes, nad
jehož zpěvem se dojímaly dámy
starších ročníků. Zahaleno zmatkem
z průvodních slov rovněž zůstalo děkování za zorganizování celé akce,
která se dle informace na vstupence
konala pod záštitou Ing. Martina Tesaříka.
Soutěž Grand Prix
Baletní studio při Moravském divadle Olomouc uspořádalo 14. května
opět v sále RCO Pegasus II. ročník
mezinárodní soutěžní přehlídky mladých tanečníků v klasickém i moderním tanci s názvem Grand Prix Dance Olomouc 2016.
Foto: S. Křenková
Mladý polský pár Paulina Bidzinska
a Pawel Krupiel na Baletním gala večeru
nala přímo na podlaze sálu uzpůsobeného tančení, takže diváci
v prvních řadách měli vskutku autentický zážitek. Program byl rozdělen
do dvou částí, ve kterých se představili přední sólisté České republiky.
Z pražského Národního divadla přijali pozvání Nikola Márová a Michal
Štípa, kteří ukázali nejvyšší možnou
míru profesionality adagiem z Labu-
Foto: S. Křenková
Skupinový moderní tanec na soutěži Grand Prix Dance Olomouc 2016. Uprostřed
fotografie tančí Hana Machovská, vlevo od ní Zuzana Calábková, obě z V. Týnce.
Do soutěže se přihlásilo více než 400
soutěžících, mezi kterými excelovali
tanečníci všech čtyř olomouckých
baletních škol. Jako nestranný divák
musím říci, že je tento fakt nesmírně
potěšující, v Olomouci jsou skutečně
plně využívány čtyři baletní školy.
Trenéři z Prahy, Ostravy, Brna i Olomouce, se kterými jsem měla možnost ve foyer sálu mluvit, byli potěšeni pozváním na tuto soutěž,
nicméně nikdo z nich nečekal tak
velké organizační problémy, kvůli
kterým se harmonogram posunul
o více než pět hodin. Amatérští tanečníci však připravili všem přítomným zcela kompenzační zážitek
v podobě celodenních vystoupení
klasického i moderního baletu na
velice vysoké úrovni.
Rumba a waltz na výstavišti
Výstaviště Flora se stalo 21. a 22.
května místem s rytmem latiny
a společenských tanců. Taneční studio Vítkovice zde pořádalo 3rd OK
Dance Open, soutěž pro juniory,
mládež i dospělé v kategorii latinských i standardních tanců pod hlavičkou Světové federace tanečního
sportu. Organizačně velice zdařilá
akce byla doplněna prodejní výstavou šatů, bot i doplňků. Možnost sledovat celou soutěž online znásobila
výtečný dojem ze závodního víkendu. Zastoupení soutěžících bylo
vskutku mezinárodní, což lze doložit
i výsledkovými listinami, v nichž na
prvních místech figurují páry z Německa, Polska, Maďarska, Litvy
a rovněž z České republiky. Bez
ohledu na národnost lze podotknout,
že kombinace barev, líčení, doplňků,
hudby a světel „naživo“ umocnila
dojmy z exceletních výkonů samotných tanečních párů.
Kamila Grmolenská
BLOG
Důvěrné psání starostlivého otce hanáckého k svému
v Holomouci študyrujícímu synu, v řeči nevázané
Takovým nadpisem je opatřena epištola ve stylizovaném hanáckém dialektu, otištěná v prvním svazku obrozenské antologie Múza moravská, složená od Josefa Heřmana Galaše a poopravená od Tomáše Fryčaje - Oddělení
páté na stranách 450-453; dotyčný
svazek byl vydán roku 1813 péčí brněnského římskokatolického kněze Tomáše Fryčaje (novodobou edici Múzy
moravské pořídil olomoucký literární
vědec Jiří Skalička, ze Skaličkovy pozůstalosti publikoval tuto edici roku
2000 olomoucký a lublaňský literární
vědec Petr Hora). Dotyčná epištola je
jednak dokladem hrubozrnného vyjadřování (usilovně zastíraného romantickými sběrateli folkloru) hanáckého
tatíka, pod jehož „ocáskovým“ kožichem1 však bije láskyplné rodičovské
srdce, jednak vzácným svědectvím
o studentu teologické fakulty (sic!) jezuitské univerzity v Olomouci (15731773), jenž pocházel z lidových vrstev
a stal se - pokud ovšem dostudoval příslušníkem moravského kléru. Zvláštní je, že editor Múzy moravské Tomáš
Fryčaj pokládá za vulgarismus, jenž je
nutno vytečkovat, pouze domácí výraz
pro exkrement. Cituji dále dotyčné
„důvěrné psání“ in extenso s nezbytnými úpravami najmě v kvantitě vokálů a v interpunkci. Autorem této parodie, navazující na předchozí literární
„rady otce synovi“ (např. Smila Flašky
z Pardubic, asi 1350-1453), je nejspíše
napajedelský kantor a později kojetínský rektor Tomáš Kužník (17161786), jehož písňové chvály Hanáků
a lamentace z časů tří slezských válek
zařadil Tomáš Fryčaj do prvního svazku
Múzy moravské. Hvězdičkami jsou
označeny Gallašovy, možná ale, že Fryčajovy poznámky a vysvětlivky v závorkách, moje poznámky a vysvětlivky
jsou průběžně číslovány.
Pan Boh ti dej štěstí,
milé senko!
Ale abes černého čerta snědl, kakramentské čeledínko. Dostal sem, dostal,
že pré cedolko, cos mě poslal. Ale, pse
zlořečené, frfnivé,2 abe tě čert vzal
a tvó hlavo nakrótil – jakó já zprávo
o tobě sleším a pěknó nověno, keró mě
naši kmocháček3 Ondra Klvoň povědale: že pré sobě chodíš pod kondrem*
(kordem) a že nadóváš břoch jako nejaké kaprhal,4 a černého čerta homíš –
abe tě vzal – a do té kondrové pochve
abe tě nasral, a te pse steklé kakraholdské, abes to velézal. O te partykářo
šlakovité,5 abe tě čert krk zlomil, alebo
abes radč scépl jak ten náš staré Valach (Pferd) skrzo tvó parádo a s tém
tvém kondrem. Copak není na tom
dost, dež te nakřevo klobók nosíš? Ha!
než mosé také k tomo béť ten nešťastné špečák.6 Hamalo,7 čerto, to tě naposlede povídám: zaneché mně to parádo, a také tě i matka zkazojó jakožto
rozomná žena, že s kondrem není co
hráť - že je neštěstě decke za krkem nebo že pré se to kordisko někde náhle
meze nohe zaplece a te že naň hopadneš a že sobě pořezáš létka, alebo
oko některé vypejchneš - tak potom
bodeš bídném žebrákem. To tě matka
prorokoje jakožto módrá a já také
jakožto staré a rozomné tvoj tatík. Tak
teda poslechni rado, ať je z tebe něco
k našemo potěšení, a ne k létosti - sec
matka povidale, že pré tě hopečó hrobé h.... (abes ho snědl), a ne vdolke
a bochte, šelmo kakraheldská.
Naší ledí také povídale, jak tam bele na
trho, že pré to tam slešele od jednoho
pana štodýrníka, co je také po první
škole jako te, že pré jenom po holecách
tóláš a střevíce i pončoche dereš. Počké, te lancocho!8 zjednám tě hrobé
h...., a ne střevíce - než nechám tě choděť boske jako našeho Koraža (jméno
domácího psa), šelmo vševá, parádnická. Počké jenom, čertas te snědl, aťs
ho snědl, a abe tě vzal e s tem tvém
kordískem – šak mě dá Pan Boh dočkať
tveho patra profóza9 - meslím, že ti nasolím polévko, že tě zmejo špínu z řeti až se pokáléš do plonder,10 sviňáko
jeden, jak se sviňácké.
A také sleším o tobě, že pré, te hlopé
holoto, jenší chapce hočíš** a sám že
hrobé h.... homíš jako cep - a abes ho
snědl. Mám já to s tebó potěšení: meslím, že ono z tebe bode černé čert,
36
BLOG
a ne pan falář. Meslím, že te v té štodyrni černého čerta nahočíš, a zlášť dež
te tak hospodaříš, jak o tobě sleším: že
dež tě pošlo stravo, tak že mírko kaše11
po dvouch patákách12 prodáváš. Ale
počké, sakramente kakrmenské, pošlo
ti podrohé hrobé h.... jak ta má čepice,
a ne kašo. A se te hospodář, dež te sobě
ani harcho papíro ani hengosta11 ani teho daremného posepátka13 nekópíš a se všeckém se na mě spoléháš,
abech já jenom decke posélal a dával.
Copak te meslíš, kakramentské kloko,
že mě peníze z řeti tečó - alebo že mně
je naša stará kobela sere? Ó, na mó
hřišnó došo, chlape! nečeké mě tam za
sebó, ani mě dom nechoď - sece tě tak
zmalojo, že se ani čertovi na podešve
hodit nebodeš.
Ach, dočkám já sobě z tebe pěkného
čerta: meslím, že te se v té štodyrni ani
teho špatného ševcovstva nenahočíš –
ne tak falářství. Ó, te nešťastné falářo!
Bode on z tebe meslím falář, jak z mé
chalope Jerozalem alebo Holomoc.
Matka decke hádá na seto (Sieb)15
a divnéch pověr potřeboje, abe mohla
vědet, co z tebe bode, a nikdá nic
neohodne než to, že z tebe bode chlapisko škaredé a roztrhané v haleně
s cepem. Tak teda máme pěknó
čekanó,16 jak se to vpravdě vejevi.
To ti teda posledně na roko dávám:
varoj se všeckého zlého a také světské
marnosti se varoj. Šak já tě rozkoše
nezapovědám: te sobě možeš, kde
chceš, zazpívat svató (píseň ), ale jenom poticho, aby tě žáden neslešel a do šenko k mozice také možeš jiť
a poseděť, ale jen peněz nehotracovať a dež se napiješ, tak di dom, abe tě
žádné neviděl, lebo víš, že peněz škoda
- že je jich málo.
Také tě napoměnám, abes te Verone
Hrobařové do čerta nechal - deť víš, že
je h.... po mrše staré, nebo ona jak chlapa zdaleka změrčí, tak zasmradí celo
dědino prkem jak stará koza. Přetom tě
také pozdravojó matka a přátelé17 a celá rodina - a Páno Boho tě poročím a chove se mě po pansko: málo jez
a potenko vekliď.18 A přendi na hody
s tvém patrem profozórem. A dej ti Pán
Boh dobro noc, jak sloši a patři. Amen.
Dáno v Rataji19 dne 20. srpna roko
letošního.
To tě zkazojo jakožto tvoj milé tatik.
Jora Plondrovské až do smrti
Vysvětlivky: 1 Ocáskový kožich
neměl „zapínání“, a oblékal se proto
přes hlavu, na prsou míval často našité
červené srdíčko, lemován byl liščinou
a vpředu i vzadu míval liščí ocas. Pro
všední nošení byl ocáskový kožich lemován pouze bílou beránčinou a vpředu i vzadu visel obyčejný ocásek z beránčí kůže - kožich byl sešit ze dvou
ovčích kůží. Když někdo nositeli kožichu uřízl zadní ocásek, byl pokutován třemi zlatými, ale když se mu
podařilo mimo vědomí nositele kožichu
uříznout přední ocásek, pokutu nebyl
povinen platit a nešťastný nositel kožichu byl pro to vysmíván a hanoben.
2 Zlobivý.
3 Kmotříček.
* Byl tehdáž obyčej, že studenti nosívali kordy
4 Voják v hodnosti desátníka, z něm.
Korporal.
5 Zatrolený podvodníku.
6 Špičák, tj. kord.
7 Halamo, tj. klacku, kolohnáte.
8 Pobudo, tuláku (v českých nářečích
„lancouch“, z německého spojení
„durchs Land ziehen“).
9 Pátera profesora gymnázia či univerzity Tovaryšstva Ježíšova v Olomouci. Naproti tomu jako profous se označoval dozorce vojenské věznice.
** Instrukzion geben.
10 Plundry - kratší pytlovité kalhoty
původem z Flander (jinak Vlámska, nyní severní část Belgie).
11 5,8 litru krupice.
12 Po dvou pěťácích (deseti krejcarech).
13 Ani arch papíru ani inkoust.
14 Posýpátkem (jemným pískem nebo
pilinami) se vysušoval inkoust během
psaní.
15 „Jak čarovala babička Graeiková
sítkem. V Petrovicích (u Hořic) žila
osm-desátiletá babička Graeiková,
vdova opuštěná, jako penzistka
harrachov-ského dvora. Lidé k ní
chodívali na ra-du, když jim někdo
onemocněl, když se jim něco ztratilo.
Stírala mze (soucho-tiny, úbytě),
zažehnávala ústřele, po-máhala
léčivými bylinami. Předměty ztracené
a věci budoucí hledala a zkou-mala
hádáním se sítkem. Jednou byla všude
jedna řeč, že bude konec světa. Čekali
kometu. Babička, že tomu neu-věří,
dokud se nepřesvědčí. Zašla do
sousedství k šafáři ze dvora. Přinesla si
síto a Nebeklíč (modlitby). Šafáře poslali do hospody, aby šel na mariáš;
malého synka poslali spát. Babička
dala na stůl síto, do něj švabachový
Nebeklíč a do krajů zapíchla nůžky. Nad
vším rozhodila štipec soli a něco říkala.
Vyšla ven, snad aby viděla znamení na
nebi a stále něco říkala. Když se vrátila,
dokončila tajemné říkání. Uchopila
nůžky na prsty a síto se otočilo, až
padlo na zem. Babička zvedla síto
a nahlédla do Nebeklíče. Úsměv jí zazářil na tváři. Dlouho něco potom
s hospodyní šuškaly a opisovaly z Nebeklíče. Chlapec to na posteli všechno
pozoroval. Vyšlo, že konec světa nebude a navlas se to vyplnilo.“ Cit. podle
D. Filipa, Čáry a kouzla z Královéhradecka, Český lid XXIV, 1924, s. 65.
16 Očekávání.
17 Příbuzní.
18 Vyměšuj.
19 Nyní Rataje, část obce Těšetice ležící 9 km západně od Olomouce.
Věnuj se horlivě studiu,
a z toho budeš mít
prospěch…
Když jsem 18. června 2014 zveřejnil
v blogu Žurnálu UP Důvěrné psání
starostlivého otce hanáckého k svému
v Holomouci študyrujícímu synu, v řeči
nevázané, upozornil mě vážený kolega
a všestranný znalec antiky doc. Lubor
Kysučan, Ph.D., na existenci obdobného dopisu otce studujícímu synovi,
časově však zhruba o šestnáct století
vzdáleného od hanácké otcovské epištoly, neboť tento dopis byl napsán ve
2. století našeho letopočtu v Oxyrhynchu - nyní město el-Bahnasa, ležící asi
160 km jihozápadně od Káhiry na západním břehu Bahr Júsufu - Josefova
kanálu, uměle vytvořeného ramene
Nilu; Oxyrhynchos byl kdysi metropolí
19. hornoegyptského kraje. Po rozpadu
říše Alexandra Velikého (356–323 př.
n. l.), jenž si Egypt podrobil roku 332 př.
n. l. a založil zde jeho nové hlavní město – Alexandrii, se stal vládcem Egypta
Alexandrův místodržitel, Makedonec
Ptolemaios I. Sótér (tj. Spasitel, 367 př.
n. l. – 283 př. n. l.), zakladatel dynastie
Ptolemaiovců. V Egyptě se poté usadilo
mnoho Řeků jako úředníci, vojáci a obchodníci a řečtina se stala úředním
jazykem helénizovaného Egypta; své
čelné postavení si řečtina v Egyptě
udržela i po roce 30 př. n. l., kdy se této
země zmocnili po sebevraždě královny
Kleopatry VII. Filopatór (tj. Milující svého otce, 69–30 př. n. l.) Římané. Při archeologických vykopávkách v Oxyrhynchu během 20. století se zde
nalezlo velký počet textů psaných na
papyru - jak literárních děl, tak úředních dokumentů a soukromých záznamů. O zkoumání a postupném vydávání těchto papyrových památek
informují v současné době internetové
stránky Poxy: Oxyrhinchus Online
(http://www.papyrology.ox.ac.uk/POxy
/papyri/the_papyri.html).
V roce 1972 vydalo nakladatelství Svoboda jako prémii své Antické knihovny
antologii Tajemství papyrů, v níž Čestmír Vránek zpřístupnil českému čtenáři
na sto dokumentů o životě antického
člověka od jeho narození až po smrt,
převážně soukromých dopisů - řada
těchto ukázek pochází právě z Oxyrhynchu, mezi nimi i výše zmíněný Dopis otce studujícímu synovi z 2. století
našeho letopočtu. Dotyčný student se
jmenoval Hierax, jeho otec měl jméno
Kornélios, a jak poznamenává Čestmír
Vránek, „otec Hierakův byl patrně zámožným statkářem v některé osadě
v okolí oxyrhynšském, mohl tedy syna
vydržovat v městě s potřebným služebnictvem na studiích. - Péče rodiny!“.1
Ač otcovská epištola egyptského Heléna je formulována mnohem méně
emfaticky nežli „důvěrné psání starostlivého otce hanáckého“,2 oba rodičové
mají na srdci toliko prospěch svých
ratolestí, varujíce je před špatnou
společností. Kornélios píše synu Hierakovi následovně:
Kornélios pozdravuje
svého nejstaršího syna
Hieraka
Mile tě tady všichni z domu pozdravujeme, i všechny tvé průvodce. Co se
týče toho člověka, o kterém mi často
píšeš, nic s ním nezačínej, počkej, až já
k tobě přijedu - doufejme, že šťastně s naším Véstínem3 a s osly. Budou-li mi
bozi přát, budu u tebe dost brzy,
jakmile skončí měsíc Mechir,4 protože
v přítomné době mám na práci mnoho
naléhavého.
Hleď, aby sis v domě, kde bydlíš, nikoho neznepřátelil, starej se jen o své
knihy a věnuj se horlivě studiu, a z toho
budeš mít prospěch.
S pomocí Onófra5 si kup bílé šaty, takové, co se mohou nosit k purpurovým6
plášťům; druhé šaty budeš nosit s pláštěm barvy myrhové.7
Po Anúbovi ti pošlu jednak peníze,
jednak potraviny na celý měsíc a ještě
jinou soupravu šarlatových8 šatů. Rybami, cos nám poslal, jsi nám udělal
velkou radost. To, kolik jsi za ně dal, ti
pošlu po Anúbovi.9 Zatím, než se Anúbás k tobě dostane, zaplať stravu za
sebe a za své lidi ze svého kapesného,
než ti pošlu. Na měsíc Tybi10 dostáváš,
co si přeješ, to je pro Fronima11 16 drachem,12 pro Abaskantovy13 lidi a pro
Myróna14 9 drachem, pro Sekunda15
12 drachem.
Pošli mým jménem Fronima k Asklépiadovi,16 ať od něho přinese odpověď
na dopis, který jsem mu napsal, a pošli
mi ji. A oznam mi, co by sis ještě přál.
Buď zdráv, můj hochu!
Dne 16. ledna.17
Vysvětlivky: 1 Tajemství papyrů.
Z řeckých originálů vybral, přeložil,
předmluvu napsal a poznámkami opatřil Čestmír Vránek. Praha 1972, s. 108. Jedná se o papyrus Letter of Cornelius,
evidovaný jako P.Oxy. 3 531, viz Papyri.info [online], cit. 13. 7. 2014,
dostupné http://www.papyri.info/
hgv/28371; zde jsou též uvedeny
transliterace řeckého textu a jeho anglický překlad.
2 Nepochybně ovšem i antičtí Řekové
užívali jako nadávek koprolalismů neboli skatologismů, tj. výrazů souvisejících s vyměšováním - německý slovník staré řečtiny uvádí jako ekvivalent
pro německé substantivum „Scheiße“
starořecké substantivum σκατά,
v transliteraci „skatá“, stejně tento
starořecký výraz tlumočí britský slovník staré řečtiny: „(vulgar) shit!, fuck!“
3 1. pád Véstínos, zřejmě Kornéliův
služebník.
4 Po 24. únoru.
5 1. pád Onófrás, patrně společník nebo služebník studenta Hieraka.
6 Purpur, též nach, je přírodní tmavočervené barvivo získávané z dravého mořského plže ostranky jaderské
(Bolinus brandaris), nyní se též vyrábí
synteticky. Do češtiny se tento název
dostal prostřednictvím němčiny jako
původně latinské slovo s totožným významem; latinský výraz pochází z řeckého adjektiva πορφυροῦς (porphurous), jež se vztahuje k rudé barvě,
tmavě červenému rouchu i výše zmíněnému středomořskému plži. Původ
tohoto řeckého slova není znám, bylo
přejato zřejmě z nějakého středomořského jazyka. České substantivum nach souvisí se staroněmeckým
výrazem „nāh“.
7 Myrha je modrozelená pryskyřice
vzniklá z vyschlé mízy některých druhů
stromu myrhovníku (Commiphora).
8 České substantivum šarlat souvisí se
středohornoněmeckým substantivem
„scharlāt“ s významem rudá barva nebo drahá rudá látka. Původ tohoto
výrazu se nachází ve středověkém lat.
substantivu „scarlatum“; perský výraz
„sakirlāt“ označoval nádhernou látku
a byl do perštiny přejat z arabštiny,
v níž „sigillāt“ znamená látku okrášlenou ornamentem. Toto arabské označení souvisí s latinským adjektivem „sigillātus“, znamenajícím zdobený
figurkami („sigillum“ – lat. soška nebo
figurka, jedná se o deminutivum substantiva „signum“ – znamení).
9 1. pád Anúbás, zřejmě Kornéliův
služebník.
10 Od konce prosince do konce ledna.
11 1. pád Fronimos, zřejmě Hierakův
služebník.
12 „Ve starověkém Řecku základní
stříbrná mince o váze kolem 3–4 g. Řecké slovo drachmé znamená hrst
a drachma původně, od konce 2. tisíciletí př. n. l., znamenala šest obolů ve
tvaru kovových tyček či roubíků. V klasické době Athén se drachma dělila na
šest obolů a razily se i mince o dvojnásobné (didrachma), čtyřnásobné (tetradrachma) a desetinásobné (dekadrachma) váze i hodnotě. Tetradrachma byla v klasické době Athén patrně
nejběžnější mincí v celé řecké oblasti.
Měla na líci hlavu bohyně Athény a na
rubu její symbol - sovu - a obvykle zkrácený nápis ΑΘΕ, tj. athénaión, patřící
Athéňanům. V běžné řeči se drachmám říkalo glaukai (sovy) a odtud se
odvozuje okřídlené rčení ,nosit sovy do
Athén‘, kde jich je dost a dost. Určit
hodnotu drachmy v současných měnách téměř není možné, protože poměry cen se podstatně změnily. Pro
orientaci lze však počítat, že drachma
byla v klasických Athénách denní až
dvoudenní mzda kvalifikovaného
řemeslníka a že se z ní slušně uživila
i jeho rodina. Od názvu drachma se
odvozuje arménský dram, marocký
a arabský dirrham a další názvy mincí.“
Cit. podle Wikipedie, Drachma [online],
cit. 12. 7. 2014, dostupné z http://cs.
wikipedia.org/wiki/Drachma.
13 1. pád Abaskás, zřejmě Hierakův
služebník.
14 1. pád Myrón, zřejmě Hierakův
služebník.
15 1. pád Sekundus, zřejmě Hierakův
služebník.
16 1. pád Asklépiadés, zřejmě Kornéliův přítel nebo obchodní dodavatel.
17 Cit. podle Tajemství papyrů…,
s. 26-27.
Jiří Fiala
emeritní profesor katedry
bohemistiky Filozofické fakulty
UP v Olomouci
LIDOVÉ ZVYKY, SVÁTKY, TRADICE, INZERCE
37
Lidové zvyky, svátky, tradice
Magická Svatojánská noc
Svatojánská noc, která spadá do období letního slunovratu, v sobě stejně jako mnoho tradičních svátků
současného západního světa spojuje
tradice „pohanské“ a křesťanské.
Letní slunovrat, nejdelší den v roce,
spadá na 21. června. A proč se tedy
Svatojánská noc - oslava letního slunovratu - vlastně slaví v noci z 23. na
24. června? Jako mnoho významných předkřesťanských obyčejů, bylo v křesťanských dobách těžké tyto
tradice úplně vymítit a tak je církev
překryla svátkem církevním - 24.
června se slaví svátek sv. Jana Křtitele. Tyto tradice postupem času
splynuly. Spojení s Janem Křtitelem
není náhodné. V naší tradici je spojován se symbolikou očisty světa,
harmonizující s očistou přírody na
prahu léta.
Od pradávna lidé věřili, že slunce se
v tento den na své pouti po obloze
zastaví a pak se vrací (proto slunovrat), od teď slunce pomalu slábne.
A z tohoto poznatku plyne původní
pohanská oslava. Lidé se snažili odchod slunce zastavit, a proto v noci
zapalovali velké ohně v naději, že
slunci dodají energii do dalších měsíců.
Kromě toho se také věřilo, že v tuto
noc slunce ztrácí svou moc nad silami země a přírody, kouzelné síly
vstupují do rostlin a bylin, a ty natrhané v této noci mají mnohem silnější účinek. Říkalo se jim svatojánské koření a vyráběly se z něho
léčivé směsi a pro jeho údajnou
magickou moc se z něj dělaly prostředky, které měly zajistit úspěch,
zdraví, ochránit proti uhranutí či neštěstí. Mezi nejúčinnější patří černobýl, kapradí, mateřídouška, rmen,
máta, divizna, třezalka, komonice
lékařská, devětsil… Například sušené listy černobýlu se dávaly do polštáře a měly zaručovat obzvláště
příjemné sny.
V tuto noc kromě magické moci rostlin také prý země vydává své
poklady, které si ovšem i patřičně
chrání. Mezi ochránce paří divoženky, bludičky, skřítci a démoni. Člověk
s dobrým srdcem se jich bát nemusel, ale pro člověka zlého a nepoctivého se jeho setkání s nimi mohlo
stát i osudným.
A na závěr pranostiky na červen.
Jedna klasická: Medardova kápě -
čtyřicet dní kape (8. 6). A dvě méně
známé: svatá Tonička mívá často
uplakaná očička (12. 6.) nebo déšť
na svatého Víta - budou špatná žita
(16. 6).
Vendula Vránová
38
KOMIKS, HISTORIE
KOMIKS
Zlá ovce
DĚJINY
A SOUČASNOST
Červnové číslo Dějin a současností...
ARCHEOLOGICKÁ ZAJÍMAVOST
Nové archeologické nálezy
na stavbě dálnice u Přerova
V letošním roce pokračují přípravné
práce na pokračování stavby úseku
dálnice D1 z Přerova do Lipníku nad
Bečvou. V rámci těchto prací se na
stavbu vrátili také archeologové
z Archeologického centra Olomouc.
A opět je tato oblast nezklamala. Lidé se zde díky vhodnému klimatu
a úrodné půdě usazovali od pradávna a tak je toto území na archeologické památky obzvláště bohaté.
Během měsíce května archeologové, pod vedením Mgr. Arkadiusze
Tajera, zkoumali především dvě lokality. Na lokalitě Přerov - Lýsky objevili doklady po osadě z období mladší
doby kamenné, tedy z doby před
zhruba 6 500 lety. Mimo jiné zde také
prozkoumali pozůstatek obytného
domu s podlahou zahloubenou pod
zem, tzv. polozemnice. Dům měl
Schéma polozemnice
čtvercový tvar o rozměrech 5x5 metrů a podlaha se nacházela v hloubce 1 metru. V jižní části domu byla
nalezena kůlová jamka a „schůdek“,
což naznačuje, že v tomto místě byl
vchod do domu. Lidé v pravěku si
patrně polozemnice stavěli kvůli
dobrým tepelným izolačním vlastnostem. Podle mnoha provedených
experimentů je bylo o mnoho snazší
v zimě vytopit než domy nadzemní.
Necelý kilometr východním směrem
se u obce Buk nachází druhá lokalita.
Zde bylo objeveno přes 30 objektů
pocházejících ze starší doby bronzové. Tyto objekty staré 4 000 let
jsou především tzv. sídlištní jámy
a kůlové jamky, které se objevují na
každé pravěké osadě a sloužily
k ukládání potravin, k uchovávání
obilí přes zimu, či jako jámy na
odpad. Z jam prozkoumaných u Buku pochází bohatý soubor keramických nálezů, mezi nimi např. keramický džbánek nebo amforovitá
nádobka. Podle rozmístění kůlových
jamek, které představují pozůstatky
po sloupech tvořící nadzemní stavby, a ostatních objektů můžeme říci,
že sídlištní hospodářské jámy byly
vždy seskupeny kolem jednotlivých
nadzemních obytných staveb.
Vendula Vránová
„Troufám si tvrdit, že nebýt nadšených ,amatérů‘, vypadla by válka
roku 1866 - navzdory svému epochálnímu významu - z obecného povědomí. V průběhu posledního čtvrtstoletí je tradice války roku 1866
připomínána dostatečně a celkem
důstojně - přinejmenším co se stá-
lých expozic a péče
o hmotné památky týče…,“ tak pravil Pavel
Bělina, vojenský historik
a přední znalec pruskorakouské války z roku
1866 v šestém čísle letošního ĎaSu. Této válce
se věnuje i tematický
blok červnového ĎaSu
– Válka 1866. Když se
bojovalo u Hradce Králové, kde se mj. dočtete
o každodenním životě
v českých, moravských
i slezských městech v době války a také o „místě
paměti“, jakou tato válka
zaujímala v občanské
společnosti českých zemí
od 19. století.
Součástí čísla je rovněž
druhá část ankety Historická kniha roku 2015
a příloha Léto s historií,
kde najdete nejrůznější
akce po celé České republice, které
souvisejí s dějinami.
Květnové číslo očekávejte 20. června.
kontakt: [email protected]
www.dejinasoucasnost.cz
Historický kalendář
1. června 1811 - František I. vyhlásil s platností ve všech neuherských zemích
rakouského císařství Všeobecný zákoník občanský (ABGB)
2. června 1701 - zemřela Madeleine de Scudéry, francouzská spisovatelka
(* 15. listopadu 1607)
3. června 1421 - zahájen čáslavský sněm (Zikmund neuznán za českého krále,
přijaty čtyři artikuly pražské)
4. června 1871 - narodil se Gustav Friedrich, český archivář, historik, pedagog
a editor († 19. listopadu 1943)
5. června 1826 - zemřel Carl Maria von Weber, německý hudební skladatel
(* 18./19. listopadu 1786)
6. června 1901 - narodil se Sukarno, první prezident Indonésie
(† 21. června 1970)
7. června 1781 - položen základní kámen Stavovského divadla v Praze,
otevřeno 21. března 1783 jako Nostické národní divadlo
8. června 1216 - sněm v Praze zrušil dosud platný tzv. stařešinský zákon
z doby Břetislava I. a zavedl právo primogenitury
9. června 1661 - narodil se Fjodor III. Alexejevič, ruský car († 1682)
10. června 1376 - nejstarší syn Karla IV. Václav ještě za otcova života zvolen
králem římským
11. června 1881 - poprvé otevřeno Národní divadlo premiérou Smetanovy Libuše
12. června 1771 - u vsi Podmokly na Rokycansku nalezen depot keltských mincí
(tzv. podmokelský poklad)
13. června 1926 - zemřel Gottfried Lindauer, novozélandský malíř pocházející
z českých zemí (* 5. ledna 1839)
14. června 1886 - zemřel Alexander Nikolajevič Ostrovskij, ruský dramatik (* 1823)
15. června 1961 - zemřel Karel Engliš, ekonom a politolog (* 17. srpna 1880)
16. června 1426 - husité porazili vojsko Svaté říše římské v bitvě u Ústí nad Labem
17. června 1866 - začala prusko-rakouská válka
18. června 1936 - zemřel Maxim Gorkij, ruský spisovatel (* 1868)
19. června 1946 - Edvard Beneš byl zvolen prezidentem Československa
20. června 451 - římské vojsko pod velením Flavia Aetia porazilo hunského vládce
Attilu v bitvě na Katalaunských polích
21. června 1621 - poprava 27 účastníků českého stavovského povstání
na Staroměstském náměstí v Praze
22. června 1941 - nacistické Německo přepadlo bez vyhlášení války SSSR
(druhá světová válka - Operace Barbarossa)
23. června 1596 - narodil se Johan Banér, švédský vojevůdce († 10. května 1641)
24. června 1276 - vyhlášení klatby nad Přemyslem Otakarem II.
25. června 1956 - zemřel Eduard Štorch, pedagog a spisovatel (* 10. dubna 1878)
26. června 1861 - zemřel Pavel Josef Šafařík (Šafárik), český a slovenský
spisovatel a jazykovědec (* 13. květen 1795)
27. června 1906 - zemřel Ladislav Rott, pražský obchodník (* 5. června 1851)
28. června 1991 - v Budapešti podepsán protokol o rozpuštění Rady vzájemné
hospodářské pomoci
29. června 1941 - zemřel Ignacy Jan Paderewski, polský klavírista, skladatel
a politik (* 1860)
30. června 1911 - narodil se Czesław Miłosz, polský spisovatel († 14. srpna 2004)
KVĚTNOVÝ KAPSÁŘ
V posledních dubnových dnech oslavilo divadlo Sklep 45. narozeniny.
Posílám gratulaci společnosti, jejíž
divadelní hra Mlýny mě při prvním
zhlédnutí dostaly doslova do kolen.
První květnový den připadl na zamračenou neděli, takže žádné volné
třídenní se tentokrát nekonalo. Dokonce se nikdo nepopral na žádné
demonstraci. Vzpomínám si na studentské hrátky odehrávající se někde v polovině 80. let spočívající
v úkolu, komu se dříve podaří zmizet
z prvomájového průvodu.
V pondělí 2. května uplynulo 90 let
od doby, co Hurvínek poprvé vstoupil
na divadelní prkna, a 5 let od chvíle, kdy americké komando dostihlo,
usmrtilo a v oceánu rozprášilo popel
Usámy bin Ládina. Zatímco Hurvínek
se těší stálé svěžesti, na elitního teroristu si dnes již nikdo skoro ani nevzpomene.
Město Olomouc a Univerzita Palackého pořádaly konferenci, na které
organizátoři mapovali oblast kulturních a kreativních průmyslů v olomoucké aglomeraci. Byl jsem na ni
pozván jako starosta přilehlé obce
a bývalý nakladatel. Opět jsem se
nechoval disciplinovaně a po dvou
hodinách jsem jednání tiše opustil.
Nějak se mi ty oduševnělé teoretické
debaty zajídají…
A tak jsme před odjezdem na hokejové mistrovství světa v Moskvě
dostali od Kanady facku v podobě
prohry 0:3. Hoši ze zámoří byli dvakrát až třikrát rychlejší, techničtější,
tvrdší, přesnější ve střelbě, takže nás
občas nepustili několik minut z třetiny, aniž by hráli přesilovku. Nicméně my diváci jsme ve vyprodané hale
fandili jako by se nechumelilo až do
samotného smutného konce.
Foto: P. Hanuška
Novým moderním trendem bydlení
v Česku, resp. v Praze jsou malometrážní byty o rozměru 11 m2. Pokud si myslíte, že tyto slepičí kukaně
jsou levné, tak to se rozhodně
mýlíte!
Ve čtvrtek 5. května se herečka Eva
Holubová převtělila do kůže herečky
Venduly Vaníčkové a pod režijním
vedením autora hry Patrika Hartla
sehrála one women show nazvanou
Hvězda. Zhruba hodinu a tři čtvrtě
bavila diváky olomoucké Metropole.
Inscenace zachycuje týden v životě
televizní hvězdy, v němž dojde na
vše: na práci, na pronásledování bulvárem, na manželskou nevěru i na
Cenu TýTý. Hodnotit její výkon nebudu, neboť mám pro její herectví nekritickou slabost…
Po 667 letech se v Praze ocitla koruna z katedrálního pokladu v Cáchách, kterou byl Karel IV. roku 1349
korunován římským králem. Vidět ji
můžete až do 25. září na výstavě ve
Valdštejnské jízdárně pořádané Národní galerií v Praze.
U kanadského města Alberta hoří lesy. Hasiči nejsou schopni postup
ohně zastavit. Před požárem utíká
80 tisíc lidí. A pak že jsme schopni
zkrotit přírodní živly!
Zahajovací zápas našich hokejistů
s Ruskem hraný 6. května byl pro
všechny fanoušky příjemným šokem! Naši vyhráli 3:0 a měl jsem
pocit, že sleduji úplně jiné mužstvo
než proti Kanadě!
V neděli 8. května vedení fotbalového oddílu TJ Sokol Velký Týnec
představilo v praxi nově zbudovanou automatickou závlahu fotbalového hřiště, na kterou obec přispěla
částkou 222.000,- Kč tvořící dvě
třetiny potřebných nákladů. Musím
pochválit současné vedení oddílu za
skvělou práci! Zánovní krytá tribuna
s ohromným nápisem TJ Sokol Velký
Týnec je přímo rozkošná, stejně jako
komentáře přítomných diváků.
Foto: fotbalvelkytynec.cz
Tak hokejisté opět překvapili! Po trápení s Lotyši (4:3 na samostatné
nájezdy) dokázali obrátit zápas se
Švédy a vyhrát 4:2. Švédský trenér,
co vypadá jako otec ze sitcomu
o Alfovi, Pär Marts tentokrát „utřel“.
Jupí!
Pracovnice České inspekce životního prostředí provedly kontrolu naší
akce modernizace a rozšíření ČOV
Velký Týnec. Líbila se jim, stejně jako
obecní krasavec Kožuch. Výstupní
protokol potvrzuje, že obec splnila
všechna kritéria, která měla určená
v dotačních podmínkách. Po skončení vizitace jsem šel opět vyprázdnit kbelík plný vyteklých nervů…
Češi tráví na sociálních sítích denně
dvě a půl hodiny, napsaly Hospodářské noviny. Jen tři procenta lidí s internetem na ně nechodí. Už nechodím. Všechny dotírající komunikační
„kanály“ jsem ucpal.
Ve středu 11. května probíhalo předposlední kolo fotbalové ligy. V Plzni
slavili titul, Olomoučané v Uherském
Hradišti drželi devadesátiminutovou
tryznu. Oblečeni byli do dresů s nápisem Vítej, druhá ligo! V Příbrami
pobavili dva „profesionální“ rozhodčí. Pan Pilný plnil funkci čtvrtého
sudího, leč poněkud přebral posilujících nápojů. Téměř se nemohl udržet na nohou, padal k zemi, kopíroval trasu pohybu pomezního sudího,
takže druhý poločas se již na hřišti
neobjevil. Brankový rozhodčí pan
Jech, který svého času pískal i zápasy FC Barcelony, měl tak plný močový měchýř, že musel močit před
diváky přímo za brankou. Oba tak
„slavně“ uzavřeli své profesionální
dráhy.
Ve čtvrtek 12. května jsme společně
s otcem arcibiskupem Janem Graubnerem a výtvarnicí Janou Krejčovou
otevřeli v Arcibiskupském paláci
v Olomouci výstavu o týneckém
rodákovi a olomouckém arcibiskupovi Leopoldu Prečanovi. Při vernisáži bylo v Prečanově knihovně narváno.
Hokejisté tentýž den porazili Nory
7:0 způsobem, na jaký nejsme v po-
sledních letech zvyklí. Prostě suverénně je přejeli, aniž by soupeři dali
jakoukoliv šanci! Až se bojím, že prožíváme sportovní pohádku, ze které
nás probudí nějaký zlý vlk nebo ruský medvěd…
Studení muži udeřili s plnou silou.
Ochladilo se nejen v noci, ale i přes
den. A trochu i pršelo. Naštěstí u nás
ne, takže sekáči lúke mohli po páteční taktické přípravě v zámecké
stodole vyrazit v sobotu ráno na
lúke na Hradisku.
Na Luhačovicku, kam jsem odskočil
na malý víkend, se střídaly dešťové
kapky se slunečními paprsky! Nádhera! A další extra rychlý přesun
nás v sobotu 14. května večer zavedl do Dubu nad Moravou do chrámu Očišťování Panny Marie na koncert Evy Pilarové. Zpívající sexysymbol 60. let minulého století je
stále ještě ve velmi slušné pěvecké
formě. A i když je to paní v letech,
stárne s grácií!
Během stejného víkendu vrcholily
oslavy 700 let od narození Karla IV.
Na Hradě i v podhradí. Otec vlasti si
jistě oddechl, že už to má za sebou.
Z mnoha desítek článků publikovaných o jeho osobě byl velmi zajímavý ten o zajímavém zmizení
v roce 1350. Podle antropologických
výzkumů nebyl Karel otráven, ale
těžce zraněn na hlavě při rytířském
turnaji. Díky téměř nepochopitelně
šikovným a pohotovým lékařům
a vlastní atletické konstituci přežil.
Mám já to zapotřebí???!!! Při sobotním sešupu fotbalové Sigmy
jsem ronil krokodýlí slzy! Při prohře
hokejistů s Dánskem 1:2 jsem upadl
do psychické agónie! Při těsné výhře nad Švýcarskem 5:4 jsem měl
srdce až v krku, možná i výš! A to si
pořád jedním dechem s mým tátou
říkám: „Chleba levnější nebude, tak
co blbneš!“ Nepomáhá to.
Pan předseda České psychiatrické
společnosti a zástupce přednosty
Psychiatrické kliniky VFN v Praze
Martin Anders Lidovým novinám
prozradil, že 27% obyvatel naší země prodělá v průběhu jednoho roku
duševní poruchu. Vsadím se o svoje
černé kožené tenisky, že je nás víc!
Analytik Hospodářských novin Petr
Fischer 18. května připomněl, že je
to 105 let, co zemřel hudební skladatel Gustav Mahler, génius romantického neurotismu, který hudbou
spojil vnitřní a vnější přírodu.
Tak v Německu připravili strategický
dokument obsahující návrat k atomovému jádru. Nové reaktory by
měly doplňovat chybějící elektřinu
produkovanou zelenou technologií.
Důvod? Závislost Evropy na ruském
plynu a snížení CO2. Že bychom byli
v této oblasti rozvážnější než Němci?
Obecně je známo, že jsem uklízecí
maniak. Tuhle jsem ale četl, že kolem naší matičky Země „krouží“
smetiště. Prý už za Gagarina obíhalo
kolem naší planety 200 předmětů.
Například rukavice, dvě kamery,
zubní kartáček či brašna s nářadím.
Dovedete si představit, co jich tam
za následující desetiletí přibylo?! Co
s tím? Hledají se cesty, jak je posbírat a nechat v atmosféře shořet.
Tohle opravdu bude muset uklidit
někdo jiný, to fakt se svým luxem
nezvládnu!
Tak to máme společně s hokejisty za
sebou! Americká třiadvacítka nás
ve čtvrtfinálovém zápase vyřadila
1:2 na nájezdy. Hráč Červenka prohlásil, že je lepší hrát blbě, ale stát se
mistrem světa! Fanoušek Hanuš-ka
prohlásil, že je lepší hrát výborně a
stát se mistrem světa! Zklamání
trvalo chvilku. Konečně se dalo na
náš hokej dívat a nestydět se! Je mi
líto jediného, že pan trenér Vůjtek
končí.
V Brodku u Prostějova stavěli nájezd
na rychlostní komunikaci a našli hanácký Stonehenge. Na ploše dvacet
krát čtyři metry ji tvořilo 18 kruhových jam ve dvou souběžných řadách. Další dvě díry mezi nimi naši
předci vykopali na východní straně
unikátního areálu. Všechny podle
expertů sloužily pro ukotvení mohutných dřevěných sloupů. Rozbor
nalezeného zbytku textilie prováděný v Paříži napověděl, že stáří lze
odhadovat tak 4500 let, bez cimrmanovské odchylky.
V sobotu 21. května byl nedaleký
hrad Helfštýn zasvěcen historickému šermu a podobným radovánkám. A tak jsme s vnučkou a vnukem
vyrazili podívat se, jak dělá masovou
„kulturu“ konkurence. Nahrálo ji
úžasné počasí, samozřejmě atraktivní hradní kulisy a stovky nadšených
malých i velkých návštěvníků. Při
„husté“ střelbě z dobových pušek
jsem si vzpomněl na Týnecké napoleonské slavnosti 2012, kdy děla střílela a okenní tabulky vypadávaly
ostošest!
Foto: P. Hanuška
A opět odešla legenda! Ve věku
pětaosmdesáti let v Praze v neděli
22. května ráno zemřel známý výtvarník Adolf Born. Agentuře ČTK to
řekla jeho dcera Erika Bornová.
Ilustroval čtyř stovky knih a byl autorem tisíců grafik. Veřejnost ho však
měla téměř výhradně zaškatulkovaného jako ilustrátora dvojice zlobivých žáků Macha a Šebestové,
která zavedla do škol zvláštní mezižákovskou komunikační kulturu
používání příjmení místo křestních
jmen.
Na druhý den v Čechách - nikoliv na
Moravě - udeřily přívalové deště s
kroupami. Na Berounsku dokonce
musely vyjet pluhy, které je shrnovaly na hromady jako sníh, kde v pohodě vydržely ještě několik dnů. Na
Náchodsku zase pro změnu řádilo
tornádo.
Tak pan prezident jmenoval nového
guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka. Že je Zemanův člověk,
by nemělo mít na kontinuitu bankovní politiky vliv. Intervenční politiku
slabé koruny údajně opustíme, až
bude jisté, že ceny budou zase
plynule růst. Takže zhruba za rok.
Přijetí eura není na pořadu jeho
sedmiletého mandátu. Tož uvidíme.
Je to s tou ekonomikou jako s předpovědí počasí…
Petr Hanuška

Podobné dokumenty

číslo 35 podzim 2004

číslo 35 podzim 2004 Muselo se dít něco podivného, protože něco ve mně přepólovalo mé tužby… Ten den, kdy se to stalo, byly mraky hodně nízko, jak už to někdy bývá, ale nepršelo. Ani jediná, krásně bezvýznamná dešťová ...

Více

První číslo - Psalterium - zpravodaj duchovní hudby

První číslo - Psalterium - zpravodaj duchovní hudby sice nic neodvolaly a  nezrušily, ale zavedly mnohá „ale“, „přičemž“, která je činí opět spíše předmětem možných interpretací, než nějakou směrnicí či návodem. V  této diskusi se operuje pojmy „hud...

Více

009 - Kapitoly z dejepisu

009 - Kapitoly z dejepisu do Říma. Až r. 176 mu jeho bratr Seleukos IV. Filopatór dopřál návrat do vlasti tím, že za něho poslal jako rukojmí svého syna a následníka trůnu Démétria. Nevíme, jaké byly důvody této výměny. Spí...

Více

Ceník Lipea Klinker ke stažení

Ceník Lipea Klinker ke stažení SUCHÉ MALTOVÉ SMĚSI A STAVEBNÍ CHEMIE quick-mix V.O.R. malty ke zdění pohledového zdiva Pro současné zdění a spárování Název Použití na cihly s nasákavostí: VK plus extrémně silnou (> 10%) VK 01 si...

Více

Boleradice – geologie, povrch, poloha

Boleradice – geologie, povrch, poloha Vzdělávání místních dětí zajišťuje tedy přes 400 let. Původně románský kostel sv. Jana Křtitele má v současnosti barokní výzdobu, kterou završují krásné varhany. Obraz na hlavním oltáři zpodobňuje ...

Více

Domácí ekologie, odpadové hospodářství

Domácí ekologie, odpadové hospodářství části na severu a na západě o velikosti jedné desetiny z dřívější plochy. Zbylá část jezerního dna je dnes pokryta vrstvou soli a ta nedovolí vyrůst žádné vegetaci. Z velkého Aralského jezera se za...

Více