zde. - ZŠ a MŠ Tupolevova

Transkript

TREFA2015
TREFA číslo 19 květen / červen 2015
Školní časopis ZŠ Tupolevova
19
ŠvP Březová
Sportovní den
Akce školy
Rozhovory
osobnost školy
TREFA číslo 19/2015
Zdravím
Z
Zdravím všechny
přátele školy
Rok se s rokem sešel a my všichni jsme zase o jeden rok starší… ale
co hlavně, jsou tu tolik očekávané velké prázdniny. Než nám (vám)
popřeji co nejhezčí dva měsíce v roce, dovolte mi malé
zrekapitulování letošního školního roku.
Pozitivně vzato opět se udělalo plno poctivé práce, plno z vás se
dostalo na školy, které jste si vysnili (nemám na mysli jen devátý
ročník), všichni jste zase o něco chytřejší, vitríny našich sportovních
úspěchů se zase „rozrostly“ o poháry většinou za první místa… ani
hudební a výtvarné soutěže jsme nevynechali…. vědomostní
olympiády.
Plno z vás během roku zjistilo, že je důležité mít ve třídě kamarády a
že se nevyplatí handrkovat se o nesmysly, které jen škodí
kamarádství ve třídě. Takovéto zjištění je dobré… dá se z něj těžit po
celý život. Vím přesně, o čem píši, neboť jsem s vámi po celý školní
rok řešil hodně takových případů, u kterých jsme alespoň částečně
dopěli k pozitivním závěrům. Někteří z vás k podobnému zjištění
teprve musí dospět… ale to přijde časem.
Během roku jsem však zaregistroval i věci, které se mi vůbec
nelíbily a které bych nerad viděl i v příštím školním roce. Plno z vás
mělo problém s neomluvenou hodinou (hodinami!) a teď chvilku
před závěrečnou pedagogickou radou řešíte s rodiči, co z toho bude,
a někteří to ani neřeší!
Starší ročníky (především deváťáci) si komplikují na konci školní
docházky známkami poslední dny ve škole, někteří došli tak daleko,
že si ty dny ještě prodlouží reparátem v srpnu! V testech 9. ročníků,
které jsme dělali před měsícem, naše škola vyšla celkem dobře,
přesto si myslím, že to mohlo být ještě lepší. Je nešťastné, že se tyto
vědomostní testy dělají v době, kdy většina žáků v devátém ročníku
to má všechno, jak se říká, „na háku“, ale to by se měli zamyslet ti,
co testy připravují. Do příštího roku se se systémem nic nezmění, ale
mohl by se změnit přístup a motivace příštích devátých ročníků a
v těchto srovnávacích testech škole za těch devět let něco vrátit.
No, uvidíme!
Takže, konec s vychováváním, za celý rok toho bylo dost. Přeji vám
všem, paní učitelkám, pánům učitelům, rodičům, ale především vám
dětem krásné prázdniny. Odpočiňte si, dávejte na sebe pozor a v září
na shledanou!
Váš pan ředitel
Zájezd Anglie
Londýn/Brusel/Amsterdam
Letošní zájezd do Anglie přes
Amsterdam a Brusel probíhal velmi
poklidně.
První den jsme od školy vyjížděli v
pondělí 7. 4. okolo 16. hodiny,
druhý den jsme brzy ráno přijeli do
hlavního města Nizozemí
Amsterdamu.
Na první pohled to byl poněkud šok
kvůli silnému zápachu ryb, ale poté,
co jsme se přesunuli přes malé
centrum města, plného úzkých
uliček, na ,,květinový trh“, kde jsme
si mohli nakoupit, už byl pro nás
Amsterdam hezčí. Pak jsme se
přesunuli zpět k autobusu a vyrazili
na cestu do hotelu, kde jsme strávili
noc.
Druhý den jsme jeli do Bruselu hlavního města Belgie. Brusel byl už
zpočátku velice krásný a návštěvu
tohoto města jsme si též užili.
Později, po opuštění centra města,
jsme jeli k Atomiu - modelu atomu
železa, ovšem nešli jsme se podívat
dovnitř, pouze jsme fotili zvenčí. K
večeru jsme se opět přesunuli k
autobusu a jeli na překrásný moderní
hotel, kde jsme přespali a brzy ráno
jsme jeli do Danquirku na trajekt,
kterým jsme se dopravili do Doveru,
anglického přístavu. Cesta trvala cca
2 a půl hodiny a po vylodění jsme jeli
do Brightonu, kde jsme navštívili
podmořské akvárium, plné spoustou
exotických ryb, žraloků a rejnoků,
Brighton Pier (Brightonské molo), na
kterém byla spousta atrakcí, dětské
casino a také centrum města, kde
jsme měli několikahodinový rozchod
na nákupy suvenýrů a oblečení v
nedalekém Primarku (anglický
obchod s oblečením - pozn. red.).
Kvečeru jsme konečně jeli do
britského hlavního města - Londýna,
kde nás rozdělili do rodin, které byly
opravdu různorodé. Já osobně jsem
byl v černošské rodině a byl jsem
nadšený z jejich přivítání a celkového
průběhu pobytu.
V dalších dnech v Londýně jsme
mimo centrum města a historické
památky navštívili i zahrady v Kew,
plné rostlin a stromů ze všech koutů
světa, a Tower Bridge, na kterém
jsme se procházeli v horní části, ve
které byla prosklená podlaha – tudíž
bylo vidět dolů na řeku Temži. Po
sestupu z Tower Bridge jsme se
přesunuli k věznici, o které nám naše
průvodkyně Mirka pověděla spoustu
zajímavostí. Poté jsme šli na vodní
autobus, který nás odvezl k lanové
dráze přes řeku Temži. Při čekání na
tento autobus jsme viděli, jak se
zvedá Tower Bridge (to se děje jen
zřídka) a samozřejmě byla tlačenice o
to, kdo si udělá lepší fotku. Po
absolvování cesty lanovou dráhou
přes řeku Temži a zpět, jsme šli na
plně realistický letecký simulátor a za
doprovodu pilotů jsme zkusili
vzlétnout a následně přistát s velkým
dopravním letadlem. Po tomto
zážitku už jsme šli zpět do rodin a
strávili u nich poslední noc. Ještě
večer jsme si sbalili své věci a jeli
k autobusu, kterým jsme jeli zpět
přes Brighton a Dunquirk do Prahy.
Věřím, že z tohoto zájezdu si všichni
odnesli velké zážitky a užili si ho
naplno tak jako já.
Jakub Říha, 8.B
PrvŇáčci a
druháčci u moře
Na zpestření blížícího se školního roku
měly možnost děti z prvních a druhých
tříd vycestovat se školou k moři.
Doplnily je děti z šestých tříd. Pilně si
zabalily vše potřebné a v pátek 28. 5.
2015 se již hrnuly do autobusu směr
Caorle. Ozdravný pobyt se zdařil,
počasí nám od prvního dne přálo.
Sluníčko svítilo, moře bylo teplé,
písek horký, zmrzliny osvěžující.
Navštívili jsme místní mateřskou
školku, kde vyučují řádové sestry, což
byl pro děti velký zážitek, ale i pro
paní učitelky. Na moři jsme pluli na
lodi, ze které si všichni užívali
skluzavky přímo do moře.
Nejoblíbenější byla místní
zmrzlinárna, kde si děti vyrobily svůj
zmrzlinový pohár různých příchutí.
Neopomenutelné byly i nákupy
suvenýrů a různých dobrot pro rodiče.
Italské těstoviny vítězily.
Na závěr pobytu jsme navštívili
aquapark, kde jsme vyzkoušeli
všechny skluzavky, tobogány, gumové
kruhy, trampolíny, mořské vlny,
skákací kouli a mnohé další. Vše
proběhlo v pořádku a všichni děti si
zaslouží velkou pochvalu.
A. Hanzalová
Škola v přírodě
9. a 8. ročník,
Březová 2015
Letošní škola v přírodě se vážně
vydařila. Měli jsme možnost se
seznámit nebo naopak rozloučit
s deváťáky a vyzkoušet si spoustu
adrenalinových aktivit. Mimo jiné se
tam pořádaly bojovky a večerní
táborák.
jakmile jsme si posedali kolem ohně,
hned bylo teplo. Ten, kdo zrovna
nedržel klacek s buřtem, dostal do
ruky zpěvník. Paní učitelka vytáhla
kytaru a všichni jsme zpívali
táborákové písničky.
Venku už nastala úplná tma, když
V pondělí večer, když už všichni byli vtom se zvedli deváťáci a přednášeli
v pyžamech, k nám přišli a oznámili nám jejich dojemnou řeč, kterou se
nám, že se máme pořádně obléknout s námi zároveň loučili. Kdo chtěl,
a že jdeme ven. Konala se totiž
mohl ještě posedávat u ohně a povídat
bojovka od deváťáků. Naštěstí nás
si. Byl to skvělý závěr této ŠvP a
pustili po dvou. Někde jsme se vážně skvělá možnost se s deváťáky
vylekali. A ten úvodní příběh byl také rozloučit. Učitelé nám povídali různé
dost strašidelný. Pouze terén mohli
příhody z jejich učitelského života a
vybrat lepší.
všichni jsme se dobře pobavili.
Ve středu uprostřed atrapy
středověkého hradu učitelé rozdělali
oheň a připravili buřty. Postupně se
stmívalo. Venku sice byla zima, ale
Terezie Doubková, 8.A
Škola v přírodě 2015 Tento rok jsme se se školou vydali
na školu v přírodě do Březové, ve
které jsme už byli ve 4. třídě.
Myslím, že se tento zájezd velice
vydařil a rozhodně bych jela znovu.
Největší zážitek pro mě byl asi skok
do neznáma. Vzali jsme si tzv.
celotělák a paní instruktorka Silva
nás připevnila pomocí tří lan
k ocelovému lanu, po kterém jsme
se svezli. Rozběhli jsme se a skočili
ze skály. Pak to s námi cuklo a měli
jsme se nohama odrazit od stromu.
Když jsme se vraceli, tak jsme se
měli chytit za skálu a vylézt. Mohli
jsme si skočit 2x.
Ale já jsem byla tak šikovná, že
jsem se skály nechytila, protože
jsem se bála, že se bouchnu do
hlavy (i když jsem měla helmu).
Uvízla jsem uprostřed a Silva mi asi
deset minut házela lano, které jsem
nemohla chytit. Druhý pokus se mi
už povedl a skály jsem se chytila.
Další super věc byly rafty. Rozdělili
jsme se na tři skupinky. Paní
učitelka Petrášková byla ve člunu
s panem učitelem Velcem a p. uč.
Ambroz s p. uč. Dvořákem.
Nejdříve jsme jen tak pluli po
rybníku a najednou jsme začali
zjišťovat, že nám to vůbec nejde.
Potom jsme měli závod. Přes celý
rybník a zpět. Naší dívčí skupince to
vůbec nešlo. Asi největší problém
nám dělalo zajet na startovní čáru.
Nakonec jsme skončily poslední.
Pořád jsme se točily dokola a tak.
Také jsme hráli vodní fotbal. Gól
jsme dali tak, že jsme pádlem hodili
míč do cizí lodě. Mohli jsme na
sebe cákat a odlákávat pozornost.
Několik z nás spadlo do rybníka, ať
už naschvál, nebo omylem. Takže
nakonec jsme byli všichni mokří.
Počasí nám vyšlo, takže nám to
nevadilo.
Prostě jsem si školu v přírodě
náramně užila.
Monika Křemenová, 8.A
Škola v přírodě 2015 Letos jsem si ŠvP opravdu užila.
Byli jsme tam už ve 4. třídě, ale to
jsem byla malá.
První den po příjezdu jsme rovnou
hráli paintball. Já jsem ho sice
nehrála, ale stejně jsem si to moc
užila. Bylo zábavné pozorovat
ostatní, jak vyjeknou, když je někdo
strefí.
Druhý den mě nejvíc zaujaly rafty,
protože jsem měla příležitost
pořádně zráchat učitelský sbor.
Bohužel učitelé toho využili také.
Nakonec jsem skončila ve vodě
celá. Stáhla jsem s sebou i Káju,
která byla ve vodě celkem dvakrát,
protože pak ji stáhla i Bára. Chudák
Kája.
Byli jsme i na team parku, kde jsme
dělali různé týmové aktivity.
3. den se toho událo asi nejvíc. Jako
první jsme byli na lezecké stěně.
Nejvíc mě překvapilo, že tam
vyšplhala i naše paní učitelka. Po
obědě jsme šli skákat „do nikam“.
Nejdřív jsme se báli, ale pak jsme to
zvládli. Bohužel pan učitel Velc
odmítal skočit. No a k večeru jsme
šli hrát airsoft. Já jsem se zase
zdržela, protože střílecí hry nemám
ráda.
4. den jsme byli na vysokých lanech
a na úplně nových koloběžkách.
Byla to sranda i adrenalin, protože
ještě neměly seřízené brzdy.
A dostáváme se k nejhoršímu dni,
protože jsme museli domů. Ale ještě
předtím jsme stříleli z luku. Byla to
nej ŠvP.
Aneta Jirků, 8.B
Volejbal
Volej
Jednoho rána jsem šel do školy s tím,
že se jdu učit, ale Matyáš byl
zraněný, tak jsem jel místo něj na
volejbalový turnaj. Byl jsem
v základu, myslel jsem, že mi to
nepůjde, protože jsem to takhle nikdy
nehrál, ale docela mi to šlo. Překvapil
jsem sám sebe. Vyhráli jsme oba dva
zápasy za chvilku, byla to sranda,
byly tam i týmy složené jen z holek.
Pak jsme se dohodli s ostatními týmy,
jestli si nezahrajeme jen tak pro
zábavu. Řekli, že klidně, tak jsme se
namíchali holky a kluci proti holkám
a klukům, někdo střídal, někdo hrál,
byla to paráda. Příští týden jedeme na
finále Prahy 9 a ještě nějakých
dalších Prah. Jediné, v co doufám, je
to, že to vyhrajeme a postoupíme dál,
vždycky když jsem zkoušel hrát
volejbal, třeba i na tělocviku, vůbec
mě to nebavilo, ale tam jo, bylo to
fakt super, těším se na finále!
2. část finále Prahy 30. 4.: Opět jsme
vyrazili na volejbalový turnaj,
tentokrát už to byla trošku větší liga.
První zápas jsme chytli školu, kde
byli samí volejbaloví reprezentanti,
takže jak už asi tušíte, vyklepli nás
hodně, ostatní zápasy jsme hráli
celkem dobře. O malé pauze jsme
zašli na malinovku do vedlejší
hospůdky. Jeden z reprezentantů z
prvního týmu se jmenoval Horák, jen
nás uviděl sedět u malinovky, všem
nám to vypil. Poslední zápas jsme
remízovali, akorát ta škola, teď už si
přesně nepamatuji, jak se jmenovala,
vyhrála na lepší skóre.
Skončili jsme asi na desátém místě,
ale myslím, že nám to šlo, byli jsme
spokojení. Po turnaji nám vyhládlo,
tak já, Maty, Wojny, Honza, Lukáš
jsme se sebrali a jeli jsme do pizzerie
a pak domů. Byl to super den. A to je
vše z volejbalového turnaje.
Josef Rozhoň – 9. A
Věznice
Věznice
Věznice
Vše začalo v pátek ráno, kolem
7:30, kdy se vybraní žáci
z devátých ročníků, nadšení a
uzívaní, shlukli před školou u
neznámého člověka, který měl být
pro ten den naším doprovodem. Po rychlé kontrole dokladů jsme
začali nastupovat do malého
autobusu a vyjeli směr věznice
Liberec. Cesta trvala přibližně hodinu a půl.
Pokud si myslíte, že jsme si dali do
uší sluchátka a doplnili ten půl
hodinový spánkový deficit, mýlíte
se. Celou cestu jsme museli bedlivě
poslouchat pravidla, jak se ve
věznici chovat a jak to tam zhruba
bude probíhat. Po menších potížích na benzínce,
už se před námi rozprostřelo
slibované město.
mohli na cokoliv zeptat.
Nevím, co čekali ostatní, ale
věznice zvenku i zevnitř se hodně
lišila od představy, kterou jsem
měla v hlavě. Vězni se mohou volně pohybovat.
Mají tu tělocvičnu, společenské
místnosti a spoustu dalších věcí.
Dokonce jsme jich pár potkali a až
na výjimky, kdy někteří byli
řekněme kriminálníci od pohledu,
byste ani nepoznali, že se jedná o
lidi, kteří spáchali nějaký závažný
trestný čin.
První šok nastal hned, jak jsme
dojeli. Ta věznice totiž vůbec
nevypadala jako věznice. Byla to
jen starší budova v centru města. I
když, abych jim nekřivdila, měli
alespoň mříže na oknech.
Při cestě zpátky nás přemohla
únava, vyplavený adrenalin i
klimatizace, ve které, a to mi nikdo
nevymluví, byl určitě nějaký
smrtící plyn. Někteří z nás cestu
vážně prospinkali, někteří jenom
zívali a občas na chvíli zavřeli oči.
Ke škole jsme dorazili kolem jedné,
přesně načas, abychom se o dojmy
a zážitky mohli podělit se zbylými
spolužáky, kteří měli tu smůlu a
zůstali ve škole.
Po vstupu dovnitř se nás ujal pan
kapitán, jehož jméno si teď nějak
nemůžu vybavit. Provedl nás vstupní prověrkou a byl
to také on, který nám v jakési
zasedací místnosti prezentoval
věznici hlavně v hrubých číslech a
faktech.
Já jsem si exkurzi vážně užila. Je to
opravdu něco jiného, než si člověk
představuje. A i když snad nikdo
z nás nebude v situaci, kdy si bude
muset sednout za katr, není na
škodu pochopit atmosféru
takovéhoto zařízení. Minimálně
jsme zas o něco chytřejší.
Po celou dobu a i poté při
procházení věznicí, jsme se ho
Adéla Zahradníčková, 9.A
Lanové
centrum
V úterý 14. 4. ráno jsme se vypravili do
lanového centra ve Vysočanech. Byla to
plánovaná školní akce pro žáky 6. až 9. tříd.
Soutěž probíhala dopoledne v době
vyučování.
Když jsme tam přišli, šli jsme se převléknout
do chatičky. Chatičky k převlékání byly 2,
jedna pro holky a druhá pro kluky. Potom nám
instruktoři vysvětlili pravidla o pohybování se
po areálu. Následně jsme si s pomocí
instruktorů začali oblékat horolezecké
vybavení. Bylo to složité, ale zvládli jsme to.
Pak jsme se učili lézt na nízkých překážkách a
jistit partnery. Na jednoho lezce měli být vždy
dva jističi – jeden hlavní a druhý náhradní. Po
vyzkoušení a zvládnutí těchto důležitých
činnosti se šlo konečně soutěžit.
Samotná soutěž startovala splněním úvodní
aktivity – hledali jsme jména lidí podle
hádanky. Po splnění úvodní aktivity jsme lezli
ve výškách 8 až 10 metrů nad zemí. Překážky
byly rozděleny na individuální a týmové.
Instruktoři naše lezení hodnotili body za
zdolání překážky. Každá překážka měla svůj
název a bodové hodnocení podle obtížnosti
(lehkého, střední a těžké). Body za zdolání
překážky jsme si mohli ještě zdvojnásobit
splněním logických soutěží.
Ne všichni soutěžící zvládli překonat všechny
překážky, ale většině se to dařilo. Bylo to dosti
namáhavé a přitom zábavné pro všechny
soutěžící.
Na konci dvouhodinového lezení nám byly
předány diplomy. Naše třida obsadila celkové
druhé místo. Pro nás všechny to byl skvělý
zážitek. Všem se to moc líbilo a rádi půjdeme
i příští rok.
Sofie Machonina – 6. C
rozhovor
Trefy
s panem učitelem
Martinem Staňkem
Kde jste se narodil a co byste Ne.
o svém rodišti řekl?
Jak dlouho jste v Praze a
Mé rodiště je Vimperk
proč právě hlavní město?
v jižních Čechách, je tam
Žiji a pracuji v Praze tři roky.
nádherně a rád si do JČ jezdím Jsou zde nekonečné možnosti
odpočinout.
vyžití a stále je co objevovat.
Máte sourozence?
Ano, mladší sestru a staršího
bratra.
O divadle jsme hovořili a co
film, ten Vás neláká?
Pouze jako diváka. Mám rád
Slyšela jsem, že máte kladný staré české komedie,
vztah k divadlu, je to
navštěvuji filmové festivaly
pravda?
v Karlových Varech,
Divadlo je moje velká vášeň, Uherském Hradišti.
bez něj si život už ani
Nejoblíbenější herec,
nedokáži představit. 15 let
herečka?
hraji a poslední rok jsem se
Mám jich několik, ale obecně
pustil do režie.
se mi líbí herci, kteří dokáží
Máte za sebou už nějaké
premiéry?
perfektně zahrát komediální
role.
V loňském roce dvě, letos
v listopadu třetí.
Jsou místa, která jste
navštívil, a rád se tam
vracíte?
Kde hrajete?
Založil jsem si svůj vlastní
divadelní soubor Počátek.
Důvod?
Aby mi tady v Praze nebylo
smutno.
Svou vášeň k divadlu jste
zdědil?
Izrael, Istambul, Malorka.
Moc rád bych se tam znovu
podíval.
Malý princ.
Sportujete?
Ano. Volejbal jsem hrál
několik let, ale úraz způsobil
delší přestávku. Baví mě
badbinton, squosh.
Momentálně hlavně cyklistika
a turistika.
Vaříte? Přihrajte rychlý
recept.
Vařím rád a dobře. Recept?
Tak tedy: zapněte konvici
s vodou, vložte do šálku pytlík
jakéhokoliv čaje, když voda
začne vřít, zalijte.
Co adrenalin?
Deset vteřin před vstupem na
jeviště.
V kolik vstáváte, když
nemusíte vstávat?
Když musím vstávat, nechce
se mi, když nemusím, tak
vstávám dříve, než když
musím.
Děkuji Vám za rozhovor a
Kdybych přišla na návštěvu, přeji hodně štěstí v osobním
čím byste mě pohostil?
i pracovním životě.
Chlebem a solí ☺
Vaše oblíbená kniha
z dětství?
MP
Profil osobnosti
Jakub Wojnar (9.B)
Reprezentant ČR v ledním hokejihráčů do 16 let
1) Výška, váha a post: 182cm, 80kg –
útočník.
jakýkoliv sport (tenis, volejbal, basketbal,
…).
2) Za jaký tým hraješ: HC Sparta Praha.
3) V kolika letech jsi začal hrát hokej: Ve 4
letech.
17) Jakou hudbu rád posloucháš, oblíbený
zpěvák či kapela: Rock – Nickelback, Bon
Jovi
4) Co je podle tebe základem úspěchu v
hokeji: Tvrdá disciplína, láska k tomuto
sportu a touha něco dokázat.
18) Oblíbený film a herec: Moc se mi líbil
Americký sniper a oblíbené herce mám: Tom
Hanks, Will Smith a Johnny Depp.
5) Jak bys popsal svojí roli v týmu: V
mladším dorostu jsem patřil mezi „tahouny a
lídry týmu'' a teď bych chtěl této role ve
starším dorostu opět docílit.
19) Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo a pití:
Kuřecí řízek s kroketama ☺.
6) Co je tvou nejsilnější/nejslabší
hokejovou stránkou: Silnou stránkou je
rychlost a střela naopak slabší je, že mi občas
chybí dravost.
21) Jaký typ holek se ti líbí: Nemám přesně
vyhraněný typ, ale líbí se mi, když má holka
hezkou postavu a dlouhé vlasy.
7) Jaký je tvůj nejoblíbenější soupeř: Piráti
Chomutov.
8) Naopak, kde se ti špatně hraje: HC
ČSOB Pojišťovna Pardubice.
9) Máš nějaký rituál před zápasem: Mám,
dávám si ledovou sprchu.
10) Kdo je tvůj největší kamarád v
kabině: Náš brankář Adam Wolf.
11) Máš nějakou přezdívku, jak vznikla:
Wojny – z mého příjmení.
12) Jakému týmu v hokeji fandíš: HC
Sparta Praha.
13) Jaký je tvůj hokejový vzor: Světoví
hráči - Sidney Crosby a Alexander Ovechkin.
14) Jaké máš cíle v hokeji: Dostat se do
zámoří (NHL) – nejlepší ligy na světě.
15) Co tě dokáže nejvíce naštvat: Když
máma chce, abych něco udělal, a trvá na tom,
že to musí být HNED!
16) Jaké jsou tvé koníčky, co nejraději
děláš v letní přestávce: Rád si zahraji
20) Jaká je tvá oblíbená barva: Šedá a
modrá.
22) Jsi poměrně mladý, přesto by mě
zajímalo, co považuješ za svůj největší
úspěch: Za svůj největší úspěch považuji, že
jsem hráčem národního týmu ČR a doufám,
že i nadále budu.
23) Co bys chtěl dělat, pokud bys nehrál
hokej: Snažil bych se být k hokeji co
nejblíže, třeba jako trenér … Mám tento
sport opravdu rád.
Profil osobnosti
Natálie Tomandlová (6.C)
Víte o tom, že Natálka žákyně 6. C tancuje a ne
jen tak doma před zrcadlem?
Kdo Tě k tancování přivedl? Náhoda, hledaly se děti do tanečního klubu a
rodiče nechtěli, abych se jen tak poflakovala
odpoledne po škole.
O jaký tanec jde a jak dlouho tancuješ? Latinskoamerické tance, už pět let.
Tedy s partnerem? Ano. (smích)
Copak? Jsem ráda, že ho mám, i když se někdy hádáme.
Řešíme tanec, každý si stojíme za svým, ale
nakonec to vždy dopadlo dobře. Mám ho ráda.
Ví se ve škole, že máš takové úspěchy? Ne, jenom, že tancuji. Ale paní učitelka třídní
přijala pozvání na mistrovství republiky, které se
konalo v Lucerně.
Ano, přijala a bylo to úžasné. Něco takového jsem viděla naživo poprvé, ale zpět k otázkám. Kdo Ti nejvíc pomáhá? Rodiče, platí mi tréninky, fandí, jezdí se mnou na
soutěže.
Netrpí tancováním škola? Trpí, hodně a moc.
Co máš ráda kromě tancování? Ráda jezdím na koni, chodíme s maminkou
běhat.
A on Tebe? Pomáháš doma? Nevím. Asi ano, jinak by se mnou netancoval,
že?
Moc ne, uklidím nádobí, kuchyň, někdy
koupelnu.
Jaký je Váš největší dosavadní úspěch? Kdo uklízí pokojíček?
Na Mezinárodní soutěži Brno Open jsme získali
12. místo v kategorii Junior 2B.
Mamka.
A čeho momentálně chcete dosáhnout? Ano, mám, je to kůň, mám ho od čtyř let a
jmenuje se Sašenka.
3. místo ve finále Mistrovství České republiky.
Kdo Tě trénuje? Úžasní lidé. Jiří Pixa, Marek Dědík a Libuše
Chytková.
Jak často trénuješ? Čtyřikrát týdně hodinu a půl. Před závody denně
několik hodin.
Kolik máš šatů? Na „latinu“ dvoje, růžové a modré.
Co bys dělala, kdybys netancovala. Ani si to bez tance nedovedu představit.
Napadá mě hned otázka. Co kamarádi? Nejvíc kamarádů mám v tancování. Jsme úžasná
parta, nevyměnila bych je. Na ostatní kamarády
nemám moc času.
Mrzí Tě to? Hodně, ale vybrala jsem si to.
Máš oblíbeného plyšáka?
Natálko, přeji Ti, aby Tě tancování ještě hodně
dlouho bavilo, měla jsi úspěchy a vše skloubila
dohromady. Myslím školu a tanec.
MP
Ba
dm
in
to
n
meziškolský turnaj
Dne 24. 3. 2015 jsme se já Silvie Nosková,
Zuzka Švandová, Lucka Svorová, Adam
Havlík, Matěj Drtina a Karel Klikorka
zúčastnili turnaje v badmintonu. Již celých 14
dní před termínem, jsme byli nedočkaví,
trénovali jsme a těšili se na soupeře.
turnaje budeme pilně trénovat a doufat, že se
umístíme lépe.
Celý den jsme si užili a těšíme se na další
turnaje.
Silvie Nosková – 7. A
V den turnaje jsme se sešli již v 7:20 hodin
před školou a vyrazili do místa konání - do
Vinoře. Turnaj se konal v tělocvičně na
kurtech základní školy Vinoř. Turnaje se
zúčastnilo 5 škol. Ještě před začátkem jsme si
hodně věřili? Ale sebevědomí nás přešlo, poté
co jsme viděli naše starší a zkušenější soupeře.
Již při rozehrávce jsme tušili, že to bude
hodně těžké. V následujících hodinách jsme
zjistili, že naše obavy byly oprávněné.
Bojovali jsme statečně a hrdě až do poslední
chvíle. I přesto, že jsme nedosáhli na stupně
vítězů a skončili čtvrtí, myslím, že jsme
neudělali naší škole ostudu. Do příštího
Fotbalový turnaj
V letošním školním roce jsme se v dubnu opět
zúčastnili fotbalového turnaje Mc Donald´s Cup.
V mladší kategorii nás úspěšně reprezentovali
žáci a letos poprvé i dvě žákyně 3. tříd. Ve
výborně obsazeném turnaji vybojovali krásné 2.
místo. Žáci 4. a 5. tříd odehráli turnaj ve starší
kategorii. I když se kluci snažili, tak některé
soupeře nedokázali přehrát. Nakonec obsadili 4.
místo.
Sběr papíru
Dne 30. 4. 2015 se v naší škole uskutečnil
tradiční sběr papíru. Do této akce se jako vždy
s nadšením zapojila celá škola a za necelých 30
minut jsme společnými silami stihli nasbírat
nemalé množství papíru a kartonu. Tentokrát se na prvním místě umístila 1. C, která
nasbírala neuvěřitelných 288 kg. Druhé místo
vybojovala třída 1. B se 160 kilogramy.
Bronzové umístění získala se 108 kilogramy
třída 4. B. Všem gratulujeme a doufáme, že
příště bude sběru ještě více :-) Daňková Lucie
veletrh
Vědy
V pátek 22. května šli osmáci na
vědeckou výstavu v PVA Letňany.
Sice tam byla jen jedna otevřená hala,
ale byla tam spousta zábavných a
poučných experimentů a pokusů, jako
hra barevných světel, laserové
bludiště, chemické koktejly,
simulátor řízení čtyřkolky, výroba
voňavek, počítačová identifikace
pachatele... Asi nejvíc se mi líbilo
probíjení elektrickým proudem. Ale i
další věci byly dobré. Taky jsme si
mohli pochovat sklípkana,
mnohonožku nebo švába, navštívit
mobilní planetárium nebo nějakou
vědeckou přednášku.
Když jsme to všechno prošli, šli jsme
si s kamarádem dát něco na zub.
Překvapivě tam měli i dobrou
(nechemickou) polívku☺
veletrh
Výstavu bych shrnul jako zajímavou
a poučnou. Mně se tam líbilo.
Vědy
Milan Dočkal, 8.B
písnička
Jak
se rodí
Vyskočila z not, lidem přišla vhod, a že byla
velmi čilá, do večera naučila housle
doprovod…. Tak začíná Písnička Emila
Hradeckého a není to žádná personifikace, ale
konstatování skutečnosti.
Písnička je živý organismus, který se rád
přizpůsobuje okolí, něco jako chameleon.
Samozřejmě napsat hudební motiv a text je
práce záslužná, ale min. 50% úspěchu písničky
záleží na interpretovi. My jsme si ve sboru
s písničkami letos vyhráli. Každý přidal svou
trochu do mlýna a z písničky Pět ježibab, po
které jsme původně sáhli jen z nedostatku
jiného repertoáru, nakonec byla závěrečná
„prskavka“, kterou si na koncertě užili nejen
děti, ale i diváci. Využili jsme přitom
alternativní hudební nástroje, jako plech nebo
nože.
Skupinová práce ve sboru má neopakovatelné
kouzlo, je to tvořivý proces, kdy interpret
vdechuje notám duši, aby si písnička teprve
začala žít si svým životem.
Podobně jako Pět ježibab se nám „narodilo“
Děvče z Líšně a Akvárko. Aranž vznikala na
zkouškách a přeji všem dětem, aby je onen
proces hledání nikdy nepřestal bavit.
Děkuju všem za práci a těším se na příští rok.
Zvu další zpěvačky i zpěváčky (sbor má už tři
kluky, tak se nebojte). Přijďte mezi nás!
HelP
Závěrečný koncert
9. června se konal ve vestibulu u akvária
závěrečný koncert školy. Nechyběla ani
reprezentace devátého ročníku v zastoupení
Adély Zahradníčkové (zpěv) a doprovodné
výstavy fotografií Ondry Nesnídala. Po
tanečním vystoupení šesťáků se předvedli
flétnisté ze školního kroužku, nadšení sólisté
na různé hudební nástroje, včetně tradičních
hostů a koncert zakončil školní pěvecký sbor.
Publikum bylo jako obvykle vstřícné a
nadšeně potleskem podporovalo malé i větší
muzikanty. Mezi obecenstvem neseděli jen
rodiče vystupujících dětí, ale přišli své
kamarády podpořit i spolužáci.
Všem jak na pódiu, tak v obecenstvu velký dík
za příjemně strávené odpoledne.
HelP
Sportovnídny
Ve dnech 16. a 17. června uspořádali učitelé
sportovní dny pro žáky druhého stupně.
První den soutěžili šesťáci a sedmáci, druhý
den si to rozdali osmáci s deváťáky. Program
začal v osm hodin ráno a byl velmi nabitý.
Závodilo se ve čtyřech atletických disciplínách.
Běh na 50m, 500m, skok daleký a hod
kriketovým míčkem a velcí granátem. Každá
třída postavila k závodu vždy 2 děvčata a 2
chlapce. Závěrečná smíšená štafeta byla
ozdobou celého dne. Dalším programem byla
přetahovaná lanem, což nebylo vůbec
jednoduché, jelikož si síly měřil každý
s každým. Za každou třídu se do souboje
postavilo družstvo o 3 dívkách a 3 chlapcích.
První den vyhrála 7.A, 2. den 9.B. Ta pak
vyzvala učitele k bratrovražednému souboji.
Hádejte, kdo zvítězil. Družstvo 9.B nedalo
učitelům vítězství zadarmo, byl to boj, ale pan
ředitel se svým „mančaftem“ měl nakonec víc
sil. Na závěr každého dne se soutěžilo ještě
v přehazované (děvčata) a fotbale (kluci).
Absolutním vítězem a nejlepším sportovním
kolektivem se stala 7.B, 2. byla 9.B a 3. 9.A.
Počasí se nám vydařilo, výkony byly oceněny a
sladkosti rozdány.
MP
Taneční
Taneční
soutěž
HD
soutěž HD
Dne 18.4.2015 se konala taneční soutěž ve
sportovní hale Lužiny, Bellušova 1877/68,
15500 Praha 5 Stodůlky. Soutěž trvala od
11:00 – 18:00 hodin. Soutěž měla tři
kategorie.
Street Dance – Sólo
1. Liga (pokročilí tanečníci) děti,
junioři skupina
2. Liga (začátečníci) děti, junioři,
mládež
Street Dance – Malá skupina
junioři, mládež
Street Dance – Duo
junioři skupiny
2. Liga (začátečníci) děti, junioři,
mládež
Ve Street Dance – Duo jsem s mojí
kamarádkou Kristýnou Cabejškovou
vyhrála 3. místo z 9 míst a obdržely jsme
diplom a bronzovou medaili. Soutěž
moderoval Martin Hladík. Příští rok se
určitě všichni těší opět na soutěž.
Diana Dolanská, 4.B
Taneční
soutěž HD
Setkání s ufonem
Můj ufon, kterému říkám Diblík, přiletěl z jiné
dimenze. Z dimenze Ming, ta je od země vzdálena
asi 40.000.000 světelných let. Diblíkova raketa
byla určena pro jednoho pilota a tím byl právě
Diblík. Jeho cesta probíhala hladce až do doby,
když mu sto metrů nad zemí praskl padák a on i
jeho raketa spadli na tvrdou zem. Diblík byl
v raketě uvězněný celý týden, než jsem ho objevil
a pomohl mu ven.
Musel jsem vypáčit dveře, které byly po pádu
zaseklé. „Konečně!“ ulevil jsem si a celý
udýchaný odhrnul černou plachtu. V tu chvíli jsem
ho uviděl. Vypadal jako pes oblečený do směšného
oblečku a mne napadlo, že jde o nepovedenou
výpravu do kosmu vyslanou ze Země. Když jsem
si ho prohlédl znovu, důkladněji, všiml jsem si, že
má tři oči, myslel jsem, že se mi to jen zdá,
protože už samotné objevení rakety byl velký šok.
Prohlížel jsem si ho dalších deset minut.
„Pomůžeš mi konečně?“ promluvil Diblík.
Kupodivu už mi to nepřišlo divné, a tak jsem ho
zcela vysvobodil.
Stáli jsme před raketou a on mi vyprávěl tento
příběh svými slovy. Neustále jsme se navzájem
prohlíželi. On se svými padesáti centimetry,
přičemž stál na zadních končetinách jako člověk,
vypadal jako trpaslík v psí podobě. Má černou srst
a kolem pusy světle hnědou. Velké černé oči, které
proti lidským vidí až 12 krát lépe. Jeho přední
tlapky, které používá stejně jako člověk ruce, jsou
o kousek kratší než jeho nohy a mají stejně jako
člověk pět prstů. Také mi řekl, že celý jeho druh je
manuálně zručný a jejich inteligence je v průměru
třikrát větší než u nejchytřejších lidských bytostí.
S Diblíkem žiju sám v rodinném domku. Diblíka
musím bohužel nechávat doma, protože se ho
ostatní lidé bojí. Jednou se ho dokonce pokusili
zabít, zrovna když jsem byl nakoupit. Raketu se
pokoušíme spravit v garáži, aby se mohl vrátit na
svou planetu. Dnes totiž není správný čas na to,
aby se lidé setkali s ufony. Uvidíme. Za pár let by
nás mohli znovu navštívit a ukázat nám své
technologie.
Petr Matoušek, 9.B
Jsme ve vesmíru sami?
Podle mě je vesmír tak rozsáhlé, neustále se
zvětšující místo, že je nemožné, abychom tu byli
sami..., ale co když mají pravdu různé náboženské
kultury, co když náš život stvořil Bůh a stvořil ho
takový, jaký je dnes? To je otázka, nad kterou si
láme hlavu každý filozof. Pojďme se nad tímto
zamyslet i my, pojďme si namáhat mozečky a
zamyslet se nad tímto společně…
Planeta Země podle vědců vznikla zhruba před 7
miliardami let. Ovšem vesmír je mnohokrát starší. Jak je tedy
možné, že první život vznikl na Zemi před 7
miliardami lety, když vesmír je starý nejméně 10
miliard let? A hlavně jak vznikl? Většině lidí tato
otázka „vrtá´´ hlavou a dokážou o tomto
fenoménu hovořit a hloubat nad ní celé hodiny.
Jak je možné, že vědci, astronauti, matematici,
astrofyzikové a vůbec všichni zabývající se
vesmírem nikdy nepřišli na to, jestli ve vesmíru
nějaký život existuje? A jestli existuje, tak kde?
Věda přece vymyslela tolik vynálezů a léků, tak
jak to, že taková banální otázka jim dá tolik práce?
Nebo je vše jinak? Co když vláda už dávno ví, ba
dokonce komunikuje s mimozemšťany, jen to
nechce lidstvu - tedy nám - říci? Hrozí snad válka
mezi námi a nimi? Bojí se snad vláda paniky? Na
tyto otázky bohužel odpovědi prozatím
nenajdeme.
A co například Area 51? Proč je tam tak přísná
ostraha? Uchovává tam snad vláda mimozemské
zbraně? Či lodě? Nebo dokonce ostatky
mimozemšťanů? Existuje přece tolik očitých
svědků, kteří vypověděli nezávisle na sobě téměř
tutéž výpověď - stejný postup cizí rasy. Nejprve
dotyčného unesli na jakousi loď, tam zkoumali
jeho orgány a poté ho vrátila zpět na Zem. Na
Zemi skoro všichni tento incident nahlásili na
policii a mluvilo se o tom ve městech, z kterých
dotyční pocházeli. V každém z těchto měst se
najednou objevili tzv. „muži v černém´´- tajná
organizace zabývající se mazáním důkazů o UFO
(Undetected Flying Objects-‐pozn. red.) a
mimozemské civilizaci. A právě tato organizace
vyhrožuje dotyčným, aby neříkali nikomu o jejich
„přírodě´´ pod podmínkou smrti. Nebo například
kruhy v obilí. Málokdo ví, co to je - jsou to
odpovědi. Odpovědi na náš Voyager I, na kterém
byl štítek se vzkazem – naše pozice ve vesmíru a
galaxii, tvaru a vzhledu našeho těla a DNA. Tato
tabulka byla vyslána do vesmíru v r. 1977 a od té
doby k nám přichází další a další informace o
pozicích a o životě ve vesmíru. Vláda opět tvrdí,
že toto zapříčinil vítr či mokré podloží. Proč by
tedy vláda toto vše tajila, když tvrdí, že nic jiného
mimo Zemi není? Když se někde objeví UFO, tak
řekne, že to je nějaké supertajné vládní letadlo
nebo atmosférický jev… Tají toto snad pro dobro
lidstva?
Na tyto otázky odpovědi prozatím nenajdeme –
PROZATÍM, ovšem já pevně věřím, že
v budoucnosti už bude vše jinak, budou žít
všechny vesmírné rasy na jedné planetě, budeme
mít společné vesmírné lodě, planety a budeme
spolu žít v míru a poklidu - společně. A celý
vesmír bude prozkoumaný tak, jako je
prozkoumána nyní naše planeta.
Jakub Říha, 8.B
Deváťáci zavzpomínali
Nejlepší školní příhoda - vypravování
Jednoho krásného slunečního dne jsem
odcházel jako každé ráno ve všední den do té nudné školy, šel jsem na zastávku a
tam jsem počkal s kamarády na autobus číslo 351. Nastoupili jsme do
autobusu, který nás odvezl do naší školy. Vešli jsme do školy, přezuli jsme se
a pak jsme šli nahoru do třídy.
Vyučování začínalo až za 20 min., tak jsme si
řekli, že si zahrajeme vzadu fotbálek s víčkem od flašky,
jako branky nám posloužily židle a na druhé straně nám
posloužil parapet a jedna židlička. Hráli jsme do té doby, než přišel
učitel. Samozřejmě bychom to nebyli my, aby nás u
toho někdo nepřistihl. Jako obvykle jsme za to
dostali, jak říká pan učitel Lukáš, zápis.
Rozhoň, Krebner, Skandrani, Zima, Svatoš, Dusil, postrach učitelů, kteří učí
v 9.A. Naše partička je přece nepoučitelná.
První hodin se úžasné učilo na naši nově
nalakované tabuli, byla krásná až do čtvrté hodiny, kdy se
stala taková příhoda, kterou vám teď povím. První tři hodiny se
normálně učilo, jak už jsem zmiňoval. Naši partičku už evidentně přestal
bavit fotbálek, tak jsme šli hrát volejbal. Ptáte se přes co? Přes tu naši
krásně nalakovanou tabuli. Prvních pět minut to bylo super,
vyhrávali jsme. Pak jsme dali další bod. Chyběl jeden bod do výhry, no tak
samozřejmě kdo jinej než Rozhoň zasmečoval a křídlo tabule mi zůstalo
v ruce, fakt super pocit, když další hodinu jsme měli matiku, paní
učitelku Biedermannovou. Ta přišla, malém se zhrozila a řekla, že na tohle
psát nebude.
Pak to pan školník Pepa Jiroutek opravil. Je to
borec. A to je konec mého vypravování.
Josef Rozhoň, 9.A
Výtvarná příloha
fotografie Ondřeje Nesnídala z 9.B
krajina
portrét
fotografie Ondřeje Nesnídala z 9.B
autoportrét
město

zde. - ZŠ a MŠ Tupolevova

Transkript

Podobné dokumenty