Vliv starých olověných přípojek na kvalitu dopravované vody

Vliv starých olověných přípojek na kvalitu dodávané pitné
vody
Ing. Milan Kubeš
Brněnské vodárny a kanalizace a.s.
V minulosti, zvláště v období mezi oběma světovými válkami, byly pro
zřizování vodovodních přípojek menších světlostí běžně používány trubky z olověného
materiálu. Dokonce i vodoinstalace některých starých domů byly prováděny s použitím
trubek olověných. Olověné trubky se běžně vyráběly o vnitřním průměru 10, 13, 20, 25
až 32 mm. Z hygienických důvodů byly používány olověné trubky, jejichž vnitřní
povrch byl buď opatřen cínovou vložkou o předepsané tloušťce 0,5 mm nebo byly
dokonce používány olověné trubky pouze uvnitř sířené, bez vnitřní cínové vložky. Celá
řada přípojek z olověných trubek je ještě v provozu i na naší brněnské vodovodní síti.
Pokud je nám známo, staré olověné vodovodní přípojky nejsou jen naší českou
specifikou. Olověné trubky byly v minulosti běžným přípojkovým materiálem,
používaným po celé Evropě a obdobní problémy s nimi má např. i Vídeň, města britská,
německá i francouzská.
V poslední době se stále častěji objevují různá upozornění a spekulace o vlivu
olověných přípojek na zvyšování obsahu olova v dodávané pitné vodě. Rozhodli jsme
se proto touto problematikou trochu podrobněji zabývat a učinit si vlastní obrázek, jaký
vliv na kvalitu dodávané vody mohou mít olověné přípojky v našich konkrétních
podmínkách vodovodu města Brna.
Pro posouzení vlivu olověných přípojek na kvalitu vody jsme si stanovili
metodiku, která spočívala v následujících krocích:
A. Posouzení vlivu vzorků trub starých vodovodních přípojek na kvalitu dopravované
vody v laboratorních podmínkách.
B. Posouzení vlivu olověných vodovodních přípojek na kvalitu vody ze vzorků vody,
odebraných z výtoků v nemovitostech.
C. Kontrola současného stavu cínových vložek v olověném potrubí starých
vodovodních přípojek.
ad A. Posouzení vlivu vzorků trub starých vodovodních přípojek na kvalitu
v laboratorních podmínkách
Při provádění oprav poruch resp. výměny olověných přípojek při vzniku jejich
poruchy jsme odebrali několik vzorků potrubí, které jsme v tom stavu, v jakém byly
v zemi (včetně inkrustací) na jednom konci uzátkovali a naplnili pitnou vodou
z vodovodní sítě. Vodu jsme ponechali v trubkách 8 hod a 48 hod. Naším záměrem bylo
tak simulovat nejnepříznivější stavy, když např. celou noc nebo přes víkend není
v domě žádný odběr vody a poté je voda stagnující v olověné trubce bez propláchnutí
odebrána ke konzumaci. Tuto zkoušku jsme provedli u tří vzorků trub z různých části
města s následujícím výsledkem:
Vzorek
č.
Místo odběru vzorku
trubky olověné
přípojky
Stáří.
Obsah olova ve vzorku Obsah olova ve vzorku
přípojky vody po 8 hod. stagnace vody po 48 hod. stagnace
vody v potrubí
vody v potrubí
let
mg/l
mg/l
1
Brno, ul. Na pískové
cestě 4
65
14,8
30,7
2
Brno, ul. Králova 5
67
4,76
20,5
3
Brno, ul. Francouzská
65
73
67,4
72,9
Pro porovnání uvádíme, že povolený obsah olova v pitné vodě dle ČSN 757111
Pitná voda je 0,05 mg/l. a v rámci sjednocení našich limitů s předpisy Evropské unie má
být výhledově tento limit snížen dokonce jen na 0,025 mg/l.
I když lze oprávněné namítat, že vzorky jen ze tří přípojek nejsou dostatečně
reprezentativní, dále že stav, kdy v domě není vůbec žádný odběr vody po dobu 8 a 48
hod a poté voda je bez odpuštění použita přímo ke konzumaci, je spíše výjimečný a také
je pravdou, že podmínky pro kontaminaci vody v trubce v laboratoři byly odlišné od
potrubí uloženého v zemi (např. vyšší teplota stagnující vody v trubce, částečné
uvolnění inkrustací v trubce po jejich styku se vzduchem a při dopravě do laboratoře
apod.), jsou přesto zjištěné hodnoty obsahu olova ve vzorcích alarmující.
ad B. Posouzení vlivu olověných vodovodních přípojek na kvalitu vody ze vzorků,
odebraných z výtoků v nemovitostech.
Abychom nehledali extrémy a co nejvíce se přiblížili běžnému režimu odběru
vody v nemovitostech, odebrali jsme větší počet vzorků vody přímo z výtoků v domech
v různých částech města v průběhu jednoho pracovního dne (8. 9. 1999), bez nějakého
hlubšího zkoumání, jaký režim odběrů vody těsně před odebráním vzorku vody
v nemovitosti předcházel a ve dnech 22. – 25. 10. 1999 jsme odběr vzorků ve stejných
nemovitostech opakovali. Výsledky rozborů vzorků byly následující:
Číslo
místa
odběru
Místo odběru vzorku vody
v nemovitosti s olověnou přípojkou
Datum
odběru
vzorku
Obsah olova
ve vzorku
vody
mg/l
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
Brno, ul. Veveří 56
Brno, ul. Nerudova 2
Brno, ul. Kounicova 42
Brno, ul. Jílová 18
Brno, ul. Hluboká 18
Brno, ul. Teslova 3
Brno, ul. Vránova 111
Brno, ul. Výpustky 55
Brno, ul. Poděbradova 42
Brno, ul. Myslbekova 12
Brno, ul. Vymazalova 22
Brno, ul. Stejskalova 1
Brno, ul. Šmejkalova 45
Brno, ul. Minská 44
Brno, ul. M. Stejskalové 6
8. 9. 1999
0,003
22. 10. 1999
< 0,001
8. 9. 1999
0,003
22. 10. 1999
0,010
8. 9. 1999
0,003
22. 10. 1999
0,006
8. 9. 1999
0,560
22. 10. 1999
0,011
8. 9. 1999
0,034
22. 10. 1999
0,053
8. 9. 1999
0,100
25. 10. 1999
0,010
8. 9. 1999
0,005
25. 10. 1999
0,030
8. 9. 1999
0,012
22. 10. 1999
0,017
8. 9. 1999
0,042
22. 10. 1999
0,283
8. 9. 1999
0,003
22. 10. 1999
0,004
8. 9. 1999
0,008
22. 10. 1999
0,009
8. 9. 1999
< 0,001
22. 10. 1999
0,012
8. 9. 1999
0,003
25. 10. 1999
0,002
8. 9. 1999
0,002
22. 10. 1999
0,002
8. 9. 1999
0,005
22. 10. 1999
0,004
Z odebraných vzorků vody za běžného odběrového režimu vody v příslušných
nemovitostech vyplývá, že přípustné hodnoty obsahu olova byly překročeny jen v několika
případech (v tabulce jsou zvýrazněny tučným písmem), z nichž v místě odběru č. 4 došlo
k překročení povoleného obsahu olova více než jedenáctinásobně a v místě č. 9 téměř
šestinásobně. U dalších dvou vzorků je překročení povolené hodnoty 0,05 mg/l již podstatně
nižší.
Pro úplnost uvádíme, že kontrolní vzorky vody, odebírané z vodovodní sítě
obsahují jen stopové množství olova, v neměřitelných hodnotách, nižších než 0,001
mg/l.
V řadě případů při opakovaných odběrech vzorků ve stejných nemovitostech
byly zjištěny zcela odlišné výsledky. Např. vzorek odebraný v nemovitosti na ul. Jílové
18 dne 8.9.1999 vykazoval extrémně vysoký obsah olova a opakovaný vzorek ze dne
22.10.1999 již vyhovoval požadavkům normy. Tyto zcela rozdílné výsledky lze
přisuzovat tomu, zda byl odebrán vzorek vody, která jen přípojkou pouze rychle
protekla, nebo byla-li odebrána voda, která při průchodu v olověné přípojce nějakou
dobu stagnovala, případně došlo-li k v přípojce k uvolnění inkrustů.
ad C. Posouzení stavu cínových vložek v olověném potrubí starých vodovodních
přípojek
Při provádění oprav nebo výměny olověných přípojek jsme odebrali 12 vzorků
potrubí olověných přípojek z různých míst brněnské vodovodní sítě a tyto jsme nechali
laboratorně posoudit ve Vojenském technickém ústavu ochrany v Brně z následujících
hledisek:
1) Zda byly použité olověné trubky přípojek vůbec opatřeny předepsanou
cínovou vložkou
2) V jakém technickém stavu je cínová vložka v současné době, tedy po
mnohaletém provozu
3) Zda cínová vložka je ještě schopná zamezit přímému styku pitné vody
s olověnými stěnami potrubí a tím i kontaminaci pitné vody olovem
Z podrobné zprávy a z dílčích výsledků jednotlivých analýz provedených výše
uvedeným ústavem citujeme doslovně alespoň její závěr:
„Z provedených analýz vyplývá velmi nepříznivé hodnocení vnitřního povrchu
dodaných vzorků trubek. Přítomnost ochranné cínové vrstvy o předepsané tloušťce byla
prokázána pouze u vzorku č. 2, avšak i tato je již částečně poškozená a na některých
místech zcela chybí, nebo je přeměněna v oxidy. U dalších dvou vzorků č. 11 a 12 byly
zjištěny pouze zbytky kovového cínu. V ostatních místech vnitřního povrchu jsou oxidy
cínu a olova. Vnitřní povrch zbývajících devíti vzorků trubek je pokryt různě silnou
vrstvou oxidů olova. Největší tloušťka oxidů olova byle zjištěna u vzorků č. 3, 10, 11
(okolo 500 µm), nejmenší u vzorků 5,6,8 (do 50 µm). U větších tlouštěk oxidické vrstvy
může docházet k její fragmentaci a odlupování, čímž nastává kontaminace pitné vody
olovem. U trubek s chybějící cínovou vložkou je obtížné zjistit, zda původně byly
přítomna. Stopy cínu, nalezené u trubek bez cínové vrstvy ve vzorku odebraném
z vnitřního povrchu by sice původní přítomnost cínu podporovaly, není to však
dostatečný důkaz. Bylo by zapotřebí provést rozsáhlejší analýzu. Na vzorcích trubek
s přítomným cínem (vzorky 2, 1, 12) bylo prokázáno, že se nejedná o čistý cín, ale
slitinu cínu cca s 17 % olova.“
Vyhodnocení stavu vnitřního povrchu vzorků olověných trubek tedy v podstatě
potvrdilo naše obavy a předpoklady.
Ze všech výše uvedených výsledků šetření i našich dosavadních praktických
zkušeností si dovolujeme učinit a zobecnit následující závěry:
Olověné přípojky na vodovodní síti jsou již přestárlé a poruchové, na konci své
fyzické i teoretické životnosti. Cínová vložka, zamezující přímému styku pitné vody
s olověnými stěnami je již ve většině případů buď zoxidovaná, narušená nebo zcela
chybí a neplní již svoji funkci. Staré olověné trubky proto prokazatelně zvyšují obsah
olova v dopravované vodě. Pokud dojde ke stagnaci vody v olověné přípojce, dochází
obvykle k závažnému překračování obsahu olova nad povolený limit dle ČSN 757111
Pitná voda. Olověné vodovodní přípojky se tak mohou stát i potenciálním nebezpečím
pro zdraví odběratelů vody. Vzhledem ke stáří, stavu a poruchovosti olověných přípojek
již není ekonomické se nějakým způsobem zabývat prováděním dodatečné ochrany
vnitřního povrchu trubek (např. nějakým dodatečným nanášením nové vnitřní ochranné
vrstvy apod.) a považujeme proto za nejlepší řešení zaměřit se na urychlenou a
systematickou výměnu všech starých olověných přípojek za jiný, zdravotně nezávadný,
trubní materiál, v současné době nejlépe za osvědčené trubky z rPE. Odběratelům vody
přes olověné přípojky lze zatím doporučit, aby do doby, než dojde k výměně jejich
olověné přípojky, nepoužívali pro přímou konzumaci vodu, která v přípojce dlouho
stagnovala, ale jen tu, která olověnou přípojkou protekla bez dlouhého zdržení např.
ráno až po použití WC, odpuštění vody apod.
Provedení výměny všech olověných přípojek nebude jistě záležitostí
jednoduchou, levnou a rychlou. Jen u nás na brněnské vodovodní síti zůstává je ještě
v provozu cca 3 000 ks olověných přípojek a potřebné náklady na jejich výměnu lze
odhadovat minimálně na 60 mil. Kč.