způsoby přizpůsobování

Transkript

16. VÝJEZDNÍ INTERDISCIPLINÁRNÍ
SEMINÁŘ V NEČTINECH
Jiří Beran
Pavel Drábek
Iveta Fajnerová
Miloš Florián
Michal Hejcman
Jiří Horáček
Václav Hubinger
Dana Křemenáková
Jiří Militký
Karel Oliva
Jiří Olšovský
Zdeněk Pinc
Petr Pokorný
Jan Pretel
David Storch
Jaroslav Šesták
Jana Šilerová
Irena Šímová
Jan Toman
ZPŮSOBY
PŘIZPŮSOBOVÁNÍ
Role adaptace ve vývoji
(nejen) lidského druhu
Seminář je podpořen z projektu PVBV – Popularizace vědy
a badatelsky orientované výuky, reg. č. CZ.1.07/2.3.00/45.0007.
www.moa.zcu.cz/nectiny
Způsoby přizpůsobování: Role adaptace ve vývoji (nejen) lidského druhu
16. výjezdní IdS, Nečtiny, 19.–22. ledna 2015
PROGRAM SEMINÁŘE
pondělí 19. ledna 2015
12:30
14:00
14:10
14:30
oběd
zahájení semináře
Štefan Morávka: informace k výletu
Dana Křemenáková & Jiří Militký: Budoucnost textilií v kontextu vývoje lidské společnosti
Pavel Drábek: Matematika jako jeden z nástrojů přizpůsobování i ovlivňování
16:30 přestávka
17:00 Václav Hubinger: Antropologie ve službách státu
Jana Šilerová: Infantilismus společnosti
19:00 večeře
posterové úterý 20. ledna 2015
po celý den budou k diskuzi přístupné postery doktorandů
9:00 David Storch: Adaptace, selekce a evoluce: panoptikum podivností
Irena Šímová: Co bylo dříve, déšť nebo deštný les?
Petr Pokorný: Archeologie africké přizpůsobivosti
12:30 oběd
13:30 Michal Hejcman: Nutriční hodnota dřevin pro dobytek jako hybatel krajiny v průběhu holocénu
Jan Toman: Teorie zamrzlé plasticity a zamrzlé evoluce: paradoxy neadaptability
15:30 přestávka
16:00 Zdeněk Pinc: Už jen nějaký bůh…
Jaroslav Šesták: Energetika dnes a zítra: politika versus zdravý rozum vědy a techniky
18:30 večeře
19:30 Jan Pretel: Lze zajistit prosperitu společnosti v době výrazněji se měnícího klimatu?
středa 21. ledna 2015
9:00 Karel Oliva: Jak se přizpůsobuje jazyk – vývoj češtiny
Miloš Florián: FLO│W_Smart Materials and Applications
Jiří Olšovský: Lidská existence a technika. Jak nás technika má
12:30 oběd
13:30 výlet
17:30 večeře
19:30 Jan Romportl, Petr Stanislav & Eva Žáčková:
Představení projektu HCENAT a demonstrace brýlí pro rozšířenou realitu
čtvrtek 22. ledna 2015
9:00 Jiří Beran: V jaké realitě vlastně žijeme?
Jiří Horáček: Anatomická a funkční architektura mozku: fyziologie a modely vzniku psychických poruch
Iveta Fajnerová: Virtuální svět: Realita přizpůsobená nám anebo přizpůsobování se virtuální realitě?
12:30 zakončení semináře, oběd
Změna programu vyhrazena.
1
ABSTRAKTY PŘEDNÁŠEK
Řazeno dle příjmení autorů.
V jaké realitě vlastně žijeme?
doc. MUDr. Jiří Beran CSc.
Člověk se rád pokládá za bytost racionální, tedy řídící se jen
tím, co jest, co existuje v reálné podobě nebo co se událo,
k čemu určitým způsobem došlo, co mohou v případě potřeby dosvědčit i očití svědkové. Existuje řada příkladů,
které vypovídají o tom, že ve svém životě bereme vážně
i to, co ve fyzické podobě neexistuje, neexistovalo a existovat nebude, avšak existuje pouze v představě jednoho člověka, různě velkých skupin lidí, národů, případně lidstva
jako celku. Svět reálný a svět virtuální není jeden od druhého oddělen, oba na sebe navazují a dohromady tvoří
funkční celek. Možná se náš život odehrává ve větší části ve
světě reality virtuální než ve světě reálném, případně významnost jevů virtuálního světa je v našem životě větší než
významnost jevů světa reálného.
vystudoval v letech 1968–1974 fakultu
dětského lékařství Univerzity Karlovy
v Praze, věnuje se psychiatrii. Pracoval ve
Výzkumném ústavu psychiatrickém (nyní
Psychiatrické centrum Praha), na katedře
psychiatrie Institutu postgraduálního
vzdělávání ve zdravotnictví v Praze a od
roku 1995 je přednostou psychiatrické
kliniky FN a LF UK v Plzni. Zajímá se
o psychogenní duševní poruchy, psychosomatická onemocnění a psychoterapii.
Na LF UK v Plzni kromě psychiatrie vyučuje lékařskou psychologii a komunikaci. Na
Pedagogické fakultě ZČU vyučuje psychoterapii. Ve volném čase se aktivně věnuje
výtvarnému umění.
Matematika jako jeden z nástrojů
přizpůsobování i ovlivňování
prof. RNDr. Pavel Drábek, DrSc.
Kromě schopnosti přesně kvantifikovat okolní svět a tyto
údaje zpracovávat, může matematika pomocí svého vnitřního aparátu nahlédnout do kvalitativních vlastností přírodních i společenských zákonitostí. Na základě svých výsledků, které mohly být po dlouhou dobu považovány za
ryze teoretické, pak může „vysvětlovat“ na první pohled
nepochopitelné jevy, „předvídat“ některé budoucí události
nebo „vidět“ do dalekého vesmíru a do mikrosvěta. Matematické modely jsou často levnou alternativou finančně
velmi nákladných laboratorních experimentů a někdy je to
dokonce jen jediná možnost, jak se dovědět něco nového.
K tomu všemu je potřebný hluboký matematický výzkum,
který zdánlivě nemá s konkrétní motivací či aplikací nic
společného. Ve svém důsledku však výsledky, které matematika přináší, umožňují lidskému druhu, aby se včas přizpůsobil nástrahám okolního světa, případně aby tento
svět měnil „k obrazu svému“. Odpověď na otázku, zda je to
dobře či špatně, bych ponechal na filozofech.
2
je český matematik a vysokoškolský pedagog. Vystudoval Matematicko-fyzikální
fakultu UK v Praze. Působí na Západočeské univerzitě v Plzni, kde po více jak dvě
desetiletí vede katedru matematiky na
Fakultě aplikovaných věd. Od roku 2003
je členem Učené společnosti České republiky. Zabývá se teorií nelineárních obyčejných a parciálních diferenciálních rovnic.
Virtuální svět: Realita přizpůsobená nám
anebo přizpůsobování se virtuální realitě?
Virtuální realita (VR) se stala téměř běžnou součástí našeho
života. Setkáme se s ní nejen v herních aplikacích, reklamách, na školách, v tréninku pilotů nebo vojáků, ale také ve
výzkumu s různorodým zaměřením. Dnes už není výjimkou
ani využití VR v medicíně, kde se uplatňuje zejména v terapii různorodých onemocnění. Virtuální realitu jsme si tedy
přizpůsobili pro nejrůznější využití a nezastavili jsme se jen
u lidí. Naučili jsme některá zvířata orientovat se v „našem“
virtuálním světě. Do jisté míry se ale virtuální realitě také
i my přizpůsobujeme. Roste zejména využití nejrůznějších
pomůcek pro lepší a věrnější zobrazení virtuálního světa
a také pomůcky, které oba světy (ten reálný i virtuální) propojují. Do jaké míry ale tyto pomůcky mění nás? Jak ovlivňují naše vnímání světa a naše schopnosti?
FLO│W_Smart Materials and Applications
Téma „architektura mění formu“ se v posledních letech pro
Miloše Floriána stalo hlavní oblastí zájmu a námětem pro
napsání publikace pod názvem Inteligentní skleněné fasády
(2005). V kontextu celkového vývoje architektury se jedná
o téma v rámci tuzemské architektury stále nedoceněné,
a právě z tohoto důvodu jsou námětem přednášky výsledky studia v rámci ateliéru FLO│W, pro které je software
hnací silou ve všech etapách plánování struktury a vzniku
architektury stavby a které pracuje v oblastech jako např.
chytré materiály, materiály schopné vývoje, molekulová
morfologie, nanomateriály, chytré materiály měnící vlastnosti, materiály změny skupenství, chytré materiály výměny energie, materiály emitující světlo, slitiny s tvarovou
pamětí, architektura ovlivněná toky dat, algoritmická architektura, fraktály, generativní design, syntetická biologie,
programovatelná hmota, nanotechnologie atd. Inspirací se
stávají rozmanité přírodní procesy, jež se promítají do procesu plánování, které je založeno na aplikaci evolučních
technik obohacených jak o pokročilé simulace, animace
a nástroje pro plánování designu struktury stavby, tak
o parametrické projektové systémy a skriptovací metody.
3
Mgr. Iveta Fajnerová
vystudovala psychologii na Filozofické
fakultě UCM na Slovensku a Přírodovědeckou Fakultu UK v Praze. V současnosti
studuje postgraduální obor neurověd na
3. lékařské fakultě UK a působí na dvou
spolupracujících pracovištích: v Národním Ústavu Duševního Zdraví (Psychiatrické Centrum Praha) a ve Fyziologickém
Ústavu Akademie věd ČR. Věnuje se
zejména využití virtuální reality jako prostředku pro testování lidí v paměťových
a navigačních úlohách.
doc. Ing. arch. Miloš Florián, Ph.D.
působí na Fakultě architektury ČVUT.
V říjnu 2005 získal titul Ph.D. ve studijním
programu Architektura a pozemní stavitelství a v roce 2011 titul docent pro obor
architektura. Od října 2004 samostatně
vede ateliér Glass/Freeform Architecture, od ledna 2010 pod názvem FLO│W
(www.studioflorian.com), jenž získal
několik ocenění a nominací jako nejlepší
ateliér školy. V roce 2013 se ateliér prezentoval v rámci Bienále experimentální
architektury #1.
Nutriční hodnota dřevin pro dobytek jako
hybatel krajiny v průběhu holocénu
Dřeviny a jejich význam pro krmení dobytka
v pravěku a středověku
Směry vývoje vegetace v průběhu holocénu jsou připisovány změnám klimatu, případně souvisejícím jevům jako je
např. rozvoj patogenů způsobujících onemocnění jilmu.
V souvislosti s odlesňováním krajiny bývá zmiňován i vliv
velkých býložravců, převážně však volně žijících. Celoroční
pastva dobytka v lese i na polích po sklizni, případně vědomá sklizeň listů dřevin (tzv. letninování) se však jeví jako
další významný hnací mechanismus vývoje vegetace. Preferenční pastva vybraných dřevin z důvodu jejich vysoké
nutriční hodnoty je v přímém souladu se zaznamenanými
výkyvy výskytu jilmu, buku, habru či břečťanu v Evropě.
Adaptace skotu na kvalitu výživy v průběhu roku byla také
významným prvkem v domestikačním procesu.
Anatomická a funkční architektura mozku:
fyziologie a modely vzniku psychických
poruch
Přednáška se zaměřuje na nové přístupy ve funkčním zobrazení mozku a interpretaci nálezů v této oblasti. V posledním desetiletí dochází k posunu od pouhého mapování
aktivity mozku za různých podmínek ke kauzálním přístupům založeným na metodikách funkční, strukturální a efektivní konektivity. Přednáška je rozdělena na čtyři části.
V první si připomeneme základní funkční komponenty
mozku. Následovat budou dva oddíly věnované metafoře
mozku jako sítě a představíme si koncept „trojjediné“ sítě
lidského mozku. V části poslední propojíme koncept velkých neuronálních sítí s predikčním modelem činnosti
mozku s ohledem na rozvoj psychopatologie při jejich narušení.
Přednáška je podpořena projekty PRVOUK P34, DRO PCP 00023752 a IGA
NT12024.
4
prof. RNDr. Michal Hejcman, Ph.D. et Ph.D.
je absolvent Přírodovědecké fakulty JČU
v Českých Budějovicích (obor geobotanika, RNDr.), Fakulty životního prostředí
ČZU v Praze (obor ekologie, Ph.D.) a Přírodovědecké fakulty UK v Praze (obor botanika, Ph.D.). V současnosti studuje archeologii na Filozofické fakultě UHK na téma
Využití přírodovědných metod v archeologii. Je vedoucím týmu environmentální
archeologie na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze. Také pracuje ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze Ruzyni.
prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D.
absolvoval Lékařskou fakultu UK v Plzni,
hodnost Ph.D. obdržel v r. 2002, docentem
psychiatrie byl habilitován r. 2004 a profesorem psychiatrie byl jmenován v r. 2009.
Výzkumně se zaměřuje na funkční zobrazení mozku pomocí magnetické rezonance (MR) a pozitronové emisní tomografie (PET). Dále se zabývá neurobiologií
schizofrenie a deprese, mechanismem
účinku antipsychotik, modelováním aktivity nervové tkáně a behaviorálním efektem psychoaktivních látek. Pracuje v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ)
a na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy
v Praze. V letech 2007–2008 působil jako
předseda výboru České neuropsychofarmakologické společnosti (ČNPS). Je autorem nebo spoluautorem několika monografií a více nežli 100 článků v odborných
periodicích.
Antropologie ve službách státu
PhDr. Václav Hubinger, CSc.
Adaptace oboru a s ním spojené profesní skupiny
na podmínky dramaticky odlišné od těch,
jež vedly ke zrození antropologie a antropologů
Ještě před padesáti lety v civilizovaném světě respektovaný
obor, který odpovídal na důležité otázky své doby, u nás
existuje v institucionální podobě od poloviny 90. let. Sice
nebojuje o přežití, ale potácí se na okraji veřejného diskursu jako irelevantní akademická hra pro zasvěcené. Jednou
z možností, jak vystoupit ze stínu, je spolupráce se státem.
Ta může být cílem i prostředkem, jak dodat oboru na relevantnosti, na síle i zajímavosti. Všude dnes existuje
v horších vnějších podmínkách než před půlstoletím, ale
má velký potenciál k vyvolání změny svého vlastního postavení. Je to forma boje o přežití, ze kterého buď vyjde
posílen, nebo splyne s jiným druhem.
Budoucnost textilií v kontextu vývoje lidské
společnosti
Textilie doprovázejí člověka již od začátku civilizace. Již
jejich samotné využití v dobách minulých je doprovázeno
řadou spekulací. Tradiční představa, že jejich základní úlohou byla ochrana proti výkyvům počasí, je poněkud narušena zdobností, která se projevuje již od počátku jejich
konstrukce. V minulosti to byl textilní průmysl, kde se prakticky okamžitě využívaly nové zdroje energie, nové materiály a nové principy výroby. Textilie tvoří komplexní hierarchické struktury využívající ke svým funkcím řady speciálních efektů jako je orientace, tření a anizotropie. V současnosti se tradiční textilní aplikace do oděvů podstatně
rozšiřují do oblasti technických aplikací a stávají se flexibilním konstrukčním materiálem s řadou unikátních vlastností. Kromě již tradičních oblastí, jako jsou kompozitní materiály, se textilní struktury uplatňují např. v architektuře, elektrotechnice, ochraně proti externím vlivům a sběru energie.
Textilie také reagují na speciální požadavky související se
stárnutím populace a změnami životního prostředí.
V přednášce budou demonstrovány specifické výhody textilních vláken a textilních struktur. Na vybraných příkladech
budou diskutovány možnosti uplatnění textilií pro konstrukci netradičních systémů liniového osvitu, 3D nanokompozit, super izolačních struktur, vodivých textilií pro
ohmický ohřev a flexibilních čidel životních funkcí.
5
je diplomat, sociální antropolog a orientalista; 1968–74 vystudoval v Praze indonéštinu a národopis, 1976–77 Náprstkovo muzeum, 1977–93 ČSAV, od 1994
MZV ČR, velvyslanec v Portugalsku (1996–
2000), Keni (2002–03), Brazílii (2003–08)
a Turecku (2010–14). Kromě článků knižně publikoval: Národy celého světa (spoluautor, 1985); Zebra na zabití (1994);
Grasping the Changing World (red.,
kapitola a úvod, 1996); Czech and Slovak Republics (with A. Lass in: European Anthropologies, 1996); Lidojedství
(1996); Geertz, Clifford: Interpretace kultur (spolupřekladatel a editor, 2000);
Encyklopedie diplomacie, (2006); Lidová
kultura (koeditor a spoluautor, 2007);
Špion čtyř králů (2014).
doc. Dr. Ing. Dana Křemenáková
je od r. 1984 je zaměstnána na Fakultě
textilní Technické Univerzity v Liberci,
v letech 1997–1999 byla její proděkankou.
V roce 1995 obhájila disertační práci
a v roce 2005 se habilitovala jako docent
v oboru textilní technika. Pracuje v oblasti
modelování vlastností textilních struktur
a věnuje se výzkumu v oblasti termofyziologických vlastností textilií. Je spoluautorem software LibTex, několika užitných
vzorů a patentů. Je editorem a spoluautorem 5 odborných knih, 15 článků v odborných časopisech a cca 200 publikovaných odborných přednášek na mezinárodních konferencích.
prof. Ing. Jiří Militký CSc.
působil po absolvování Textilní fakulty
v Liberci ve Státním výzkumném ústavu
textilním Liberec (1973–1976), pracoval
ve Výzkumném ústavu zušlechťovacím ve
Dvoře Králové nad Labem (1976–1989)
a od roku 1989 je zaměstnán na Technické univerzitě v Liberci. V roce 1982 obhájil
disertační práci, v roce 1992 se habilitoval
a v roce 1993 získal titul profesora. V roce
1995 se stal akademikem Ukrajinské akademie inženýrských věd, v roce 1996 získal
profesionální titul EUR ING a v roce 2006
se stal členem České inženýrské akademie. Je autorem resp. spoluautorem
16 knih, více než 120 článků v odborných
časopisech a více než 400 publikovaných
odborných přednášek na mezinárodních
konferencích.
Jak se přizpůsobuje jazyk – vývoj češtiny
Jak se čeština přizpůsobuje cizím jazykům, resp. jak si čeština přizpůsobuje cizí jazyky. Jak se jiné jazyky přizpůsobují
češtině. Také o tom, proč se to vůbec děje, a jestli hrozí
nebezpečí, že by se čeština přizpůsobovala tak, že by pak
vlastně už ani nebyla.
Lidská existence a technika.
Jak nás technika má
doc. RNDr. Karel Oliva, Dr.
se věnuje formální syntaxi přirozených
jazyků, včetně praktických (počítačových)
aplikací. Absolvoval MFF UK, byl dlouhodobě vědecky činný v Bulharské akademii
věd v Sofii, v Ústavu komputační lingvistiky Sárské univerzity v Saarbrücken (SRN)
a v oddělení matematické lingvistiky
Rakouského ústavu pro výzkum umělé
inteligence (OeFAI) ve Vídni. Publikoval
přes 85 původních vědeckých prací v časopisech a sbornících odborných konferencí, byl vedoucím výzkumných týmů
a spoluautorem implementací řady softwarových celků (mj. korektoru české gramatiky pro Microsoft Office). Je ředitelem
Ústavu pro jazyk český AV ČR. Pedagogicky působí na katedře informatiky Přírodovědecké fakulty UJEP.
PhDr. Ing. Jiří Olšovský, Ph.D.
Člověk existuje na zemi a vztahuje se ekstaticky ke jsoucnu.
Na rozdíl od zvířat, která jsou bezprostředně absorbována
svým okolím, plně přizpůsobena svému okolí, člověk je
tvárný, jeho podstata je ovšem také utvářená světem
a bytím vůbec. Martin Heidegger poukázal na úplně novou
dimenzi života, jež se manifestuje v lidském pobytu. Jaké
tedy bude živoucí pojetí člověka a života v rámci bující planetární techniky? Do jaké míry člověk podléhá technice?
Čemu se má vlastně přizpůsobovat? Je ještě svobodný?
6
je český filosof a básník. Vystudoval ČVUT
v Praze a Filosofickou fakultu UK v Praze.
V Masarykově ústavu se zabýval životem
a dílem T. G. Masaryka, v letech 1997–
2014 působil jako vědecký pracovník ve
Filosofickém ústavu AV ČR. Zabývá se
existenciální filosofií, ekofenomenologií,
způsobem poetického pobývání na Zemi.
Už jen nějaký bůh…
doc. PhDr. Zdeněk Pinc
Titul je první částí slavné Heideggerovy věty z posledního,
posmrtně publikovaného interview v časopise Spiegel. Dovětek: „by nás mohl zachránit“. V té větě použil Martin Heidegger nestandardním způsobem člen u podstatného
jména Gott – místo obvyklého der užil člen neurčitý ein,
patrně aby dal zaznít svým pochybnostem o jeho existenci.
Chci se pokusit, zejména ve stopách francouzského filosofa
Rémi Bragua, o charakteristiku toho našeho Boha – Braguova kniha se nikoli náhodou jmenuje O Bohu u křesťanů
a o jednom nebo dvou dalších. A v navázání na loňskou
přednášku o morální theologii také o ukázání, v jakém
smyslu nám může pomoci, eventuálně i o tom, co nabízí
konkurence. Řeč tedy bude o Tom, který je jeden, ale ne tím
nejjednodušším způsobem, který je otec, ale není mužského rodu, mlčí, protože už všechno sdělil, ale ne proto, že by
po nás cokoli chtěl; odpouští, ale při tom zná naše svobodné rozhodnutí, které od nás očekává, zda trpělivě či netrpělivě, toť věru otázka, protože na rozdíl od nás má času dost.
Archeologie africké přizpůsobivosti
studoval divadelní vědu, sociologii a filosofii na FF UK v Praze. V letech 1967–1968
se angažoval ve studentském hnutí, po
promoci byl přijat jako aspirant prof. Jana
Patočky a asistent na katedře filosofie FF
UK, roku 1973 však musel fakultu opustit
a po celá osmdesátá léta pořádal doma
filosofické večírky, kam chodila řada budoucích filosofů. V roce 1990 byl jmenován docentem filosofie a stal se vedoucím
Katedry filosofie a společenských věd na
Pedagogické fakultě UK. Nyní přednáší na
Fakultě humanitních studií UK, kde má
mj. na starosti záležitosti studentů.
Mgr. Petr Pokorný, Ph.D.
Severní Afrika procházela v holocénu (v posledních cca
11 000 letech) dramatickými proměnami pod vlivem klimatických změn. Místní obyvatelé se proměnám prostředí
a změnám v dostupnosti zdrojů museli neustále přizpůsobovat. Jak se projevuje toto přizpůsobování v archeologickém záznamu? A jak vypadá situace dnes, když dramatické
změny neustávají?
7
je český biolog a paleoekolog. Působí na
Centru pro teoretická studia v Praze.
Zkoumá vývoj přírodního prostředí,
zejména vegetace, a v návaznosti na to
i vývoj kulturních adaptací. Pracuje
zejména ve střední Evropě, na Sibiři
a v Africe.
Lze zajistit prosperitu společnosti v době
výrazněji se měnícího klimatu?
Diskuze o „globálním oteplování“ a dalším očekávaném
vývoji světa často ústí ve značně rozporné závěry. Podle
některých se lidstvo spolu s přírodními systémy může velmi
záhy ocitnout v naprostém kolapsu, některé mají za to, že
se vlastně vůbec nic zvláštního neděje, protože velmi podobné klima zde již před desítkami tisíc let bylo a planeta
to v pohodě přežila. Kde je vlastně pravda? Shoda při podobných diskuzích vcelku panuje v tom, že pokud jde
o klima, tak v současnosti asi nejvíce strádáme projevy výraznější proměnlivosti počasí. Lze takovým projevům zabránit a jako společnost tak „boj s klimatem“ jednoduše
vyhrát? Jaká může být úloha adaptačních opatření jako
souboru možných přizpůsobení nejvíce zranitelných složek
přírodního a antropogenního systému důsledkům změny
klimatu? Přednáška bude do značné míry parafrázovat výrok antického státníka Periklea: „Není důležité budoucnost
předpovídat, ale je třeba se na ni připravit.“
Adaptace, selekce a evoluce:
panoptikum podivností
RNDr. Jan Pretel, CSc.
vystudoval meteorologii a klimatologii na
Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze.
V uplynulých více než dvaceti letech se
aktivně věnuje problematice klimatické
změny a do roku 2012 vedl stejnojmenné
oddělení na Českém hydrometeorologickém ústavu. V letech 1996 až 2009 zastupoval ČR v Mezivládním panelu OSN ke
klimatické změně (IPCC) a v letech 1997
až 2002 byl i členem jeho výboru. Řadu let
na tomto tématu úzce spolupracoval
s Ministerstvem životního prostředí.
V současné době je vědeckým tajemníkem
ČHMÚ.
prof. RNDr. David Storch, Ph.D.
Adaptace je centrální pojem darwinovské evoluční biologie, podle níž je adaptace vždy produktem selekce. Naivní
darwinovský přístup předpokládá, že adaptace zvyšuje
počet přeživších potomků, a tak časem v populaci převládne. Současná biologie se ovšem dokáže vypořádat
i s faktem, že organismy často zjevně nemaximalizují svou
reprodukci. Horší je, že v přírodě i v lidské společnosti často
pozorujeme struktury, které jsou zjevně adaptivní a účelné,
ale sotva mohly vzniknout darwinovskou selekcí. Co s tím?
8
je ředitelem Centra pro teoretická studia,
společného pracoviště Univerzity Karlovy
a AV ČR, a profesorem na katedře ekologie Přírodovědecké fakulty UK. Zabývá se
makroekologií, evoluční ekologií a ekologickou teorií, zejména pak jevy týkajícími
se prostorové distribuce a diverzity živočichů i rostlin v regionálním až globálním
měřítku a obecnými zákonitostmi uspořádání přírody. Je (spolu)autorem knih Biologie krajiny: Biotopy České Republiky,
Úvod do současné ekologie a Jak se
dělá evoluce. Je editorem časopisu Ecology Letters; spolu s P.A. Marquetem
a J.H. Brownem editoval knihu Scaling
Biodiversity pro Cambridge University
Press.
Energetika dnes a zítra: politika versus
zdravý rozum vědy a techniky
Historická jistota člověka byl oheň, který se teprve
v posledním dvoustoletí stal něčím víc než pouhým zdrojem tepla. Bádání a následný vznik nauky o teple přineslo
porozumění řady přírodních zákonů a poukázalo na možnost analogie termodynamických principů i v sousedních
oblastech (ekonomika, společnost). Nepřetržitý vzrůst spotřeby energie způsobil i nárůst rozporu mezi potřebami
člověka a přežitím přírody. Kontinuální spalování fosilních
paliv pro výrobu elektrické energie má svoje termodynamické (zákony) a zdrojové meze (uhlí, plyn) stejně jako limity související s depozicí vznikajících odpadů. To vedlo
k renesanci původních zdrojů (vítr, slunce) v nových hranicích moderních věd (fotovoltaika). Neúprosný souboj těch
co hledají pokročilé způsoby získávání energie, a těch, kteří
na tom chtějí jen profitovat, je obrazem současné rozporuplné společnosti, ať už se jedná o klasické zdroje, použití
nukleární energie či využití biopaliv. Alternativní využití
vodíku, jako přenašeče energie, má své problémy, i když
slibuje dosahování vyšších účinností v palivových článcích.
Oblíbený koncept udržitelnosti (klima, skleníkový efekt)
a související problém skutečné ceny energie je v mnoha
oblastech zavádějící. Přednáška bude mít spíše populárněvědecký než čistě odborný charakter.
Infantilismus společnosti
prof. Ing. Jaroslav Šesták, DrSc., dr.h.c.
patří k dvaceti nejcitovanějším českým
fyzikům. V roce 1962 ukončil studium na
Vysoké škole chemicko-technologické
v Praze. Působil na univerzitách a výzkumných ústavech ve Švédsku, USA,
Japonsku a Taiwanu. Od roku 1973 je
zaměstnán jako vedoucí vědecký pracovník ve Fyzikálním ústavu AV ČR a v roce
1993 byl jmenován profesorem v oboru
materiálového inženýrství. V současnosti
působí také na Západočeské univerzitě
(od r. 2001) a na University of New York in
Prague (od r. 2000). Hlavní oblast jeho
zájmu tvoří termika a termodynamika,
chemická kinetika, chemie a fyzika pevných látek, studium materiálů a inženýrství. Je autorem 277 vědeckých prací
a 11 knih. Za svou vědeckou činnost získal
řadu zahraničních i domácích ocenění.
Kromě mnohých úspěchů ve svém oboru
je zároveň uznávaným fotografem.
Mgr. Jana Šilerová
je duchovní, v letech 1999–2013 byla
olomouckou biskupkou Církve československé husitské. Stala se tak první ženou
v biskupském úřadu v postkomunistické
Evropě. V roce 1974 ukončila Husovu
československou bohosloveckou fakultu
v Praze. Na kněze byla vysvěcena 12. října
1974, působila jako farářka v husitských
farnostech Vratimov (1974–1981), Kunčice pod Ondřejníkem (1981–1984) a Frenštát a od roku 1984 dodnes je farářkou
v Rychvaldu a Bohumíně. Biskupkou olomouckou byla od roku 1999, po dvou
funkčních obdobích se jejím nástupcem
v tomto úřadu dne 6. dubna 2013 stal
MUDr. Rudolf Göbel. V letech 2001–2007
byla členkou Rady České televize.
9
Co bylo dříve, déšť nebo deštný les?
Mgr. Irena Šímová, Ph.D.
Přizpůsobují se rostliny klimatickým podmínkám nebo klima naopak zásadně ovlivňují? Nejspíše platí oba případy
a záleží na jednotlivých typech rostlin, neboli na rostlinných
vlastnostech. Když se nám podaří těmto vazbám mezi rostlinami a prostředím porozumět, máme šanci, že se i my
zvládneme měnícímu se prostředí alespoň trochu přizpůsobit.
Teorie zamrzlé plasticity a zamrzlé evoluce: paradoxy neadaptability
Není sporu o tom, že pohlavní rozmnožování je jedním
z nejzajímavějších a nejzáhadnějších fenoménů evoluční
biologie. Na první pohled se zdá, že jeho přítomnost je pro
druh i jedince velmi nákladná a dříve či později by mělo
vymizet, ale přesto mezi eukaryotickými organismy dominuje. Co když ale hlavní výhoda pohlavního rozmnožování
nespočívá ve zvýšení adaptability, ale naopak v jejím specifickém omezení? Teorie zamrzlé plasticity postuluje, že
pohlavní organismy budou v populaci dlouhodobě udržovat vysoký genetický polymorfismus, v jehož rámci dokáží
za téměř každé situace vyštěpit vhodně přizpůsobeného
jedince. Zároveň se ale po odeznění selekčního tlaku vrátí
poměry jednotlivých alel v populaci do rovnováhy. Druh se
tak v reakci na změny prostředí bude chovat elasticky, což
mu sice znemožňuje nevratné přizpůsobení novým podmínkám, ale poskytuje velkou výhodu v proměnlivém prostředí. Bude evolučně zamrzlý. Nevratně se může druh
změnit jen za velmi specifických situací, např. po peripatrické speciaci, kdy se od zbytku oddělí malá část jeho populace. V delších časových měřítkách se potom zřejmě bude zamrzlost nevratně zvyšovat. Prostřednictvím třídění
z hlediska stability se budou hromadit znaky, které nedokáží rozmrznout ani při peripatrické speciaci. Takováto makroevoluční zamrzlost však může mít zajímavé a překvapivé
důsledky. Život si vždycky najde cestu, a tou by mohlo být
například hierarchické zvyšování modulární stavby organismů v evoluci.
10
působí v Centru pro teoretická studia UK
a na katedře Ekologie Přírodovědecké
fakulty UK. Zabývá se ekologií rostlin,
zákonitostmi
druhové
rozmanitosti
a rostlinnými vlastnostmi na velkých
prostorových měřítkách.
Mgr. Jan Toman
je studentem doktorského programu
Teoretická a evoluční biologie na Katedře
filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Na stejném pracovišti dokončil i své bakalářské a magisterské studium. Zabývá se
evoluční biologií, zejména se zaměřením
na makroevoluční jevy, v menší míře potom širším okruhem oborů hraničících
s evoluční biologií či biologií obecně.
Vedle toho přednáší na několika kursech
pořádaných katedrou a věnuje se popularizaci vědy prostřednictvím přednášek
a popularizačních článků pro širší odborné publikum, např. v časopisu Vesmír.
Způsoby přizpůsobování – Role adaptace ve vývoji (nejen) lidského druhu
16. Výjezdní IdS, Nečtiny, 19.–22. ledna 2015
POSTERY
Zlata Gersdorfová: Člověk, jako se bojí kostry, již s sebou nosí, tak stydí se těla, které v jeho šatech vězí nahé
Katedra archeologie FF ZČU
Josef Hložek: Předhradí jako prostředek adaptace hradu na regionálně specifické podmínky
Eliška Kyselková: Mozek jako odpověď. Neuropsychologie v kognitivní archeologii
Petr Menšík: Pazourek jako skalpel aneb první operace v pravěku
Milan Procházka: Hradní architektura severozápadního Balkánu jako křesťanské stavby ve službách islámu
Jan Straka: Adaptace krajiny česko-bavorského pohraničí pro potřeby systému ochrany státní hranice
1945 až 1989
Katedra filozofie FF ZČU
11
Způsoby přizpůsobování – Role adaptace ve vývoji (nejen) lidského druhu
16. Výjezdní IdS, Nečtiny, 19.–22. ledna 2015
PRAKTICKÉ INFORMACE
16. Výjezdní interdisciplinární seminář probíhá na školícím a rekreačním zařízení ZČU, na zámku Nečtiny v obci Hrad Nečtiny (Nečtiny 1, 331 63 Hrad Nečtiny).
Doprava do Nečtin společným autobusem je zajištěna na každý den následovně:
Autobusy do Nečtin
datum čas
19. 1.
11:00
19. 1.
11:15
20. 1.
7:45
20. 1.
8:00
21. 1.
7:45
21. 1.
8:00
22. 1.
7:45
22. 1.
8:00
odjezd
Plzeň, hl. nádraží ČD
Plzeň, CAN – Husova ul.
Plzeň, CAN - Husova ul.
Z Plzně jedeme od hl. vlakového nádraží (pod
Hamburkem – u budovy okr. soudu, Nádražní
ul.), kde v pondělí případně počkáme na rychlík
s pravidelným příjezdem 10:50, a od hl. autobusového nádraží z Husovy ul.
Odjezdy z Nečtin budou přizpůsobeny tak, aby
autobus odjížděl po skončení hlavního denního
programu v čase večeře, ve čtvrtek po obědě.
Autem se do Nečtin z Plzně dostanete podle této mapy: http://mapy.cz/s/92xx, podobně cesta z Prahy
je autem nejrychlejší přes Plzeň: http://mapy.cz/s/92xD
Kontakt
Anna Lukešová | [email protected] | +420 702 283 475
12

způsoby přizpůsobování

Transkript

Podobné dokumenty

viz leták zde