Základy filozofie - Soukromá vysoká škola ekonomických studií

Transkript

Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Studijní texty z e-learningového kurzu
Základy filozofie
Autor: doc. PhDr. Felix Černoch, CSc., [email protected]
Vytvořeno v rámci projektu OPPA CZ.2.17/3.1.00/31075
Rozvoj vzdělávacího a pedagogického potenciálu Soukromé vysoké školy
ekonomických studií
© Copyright 2011, Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s. r. o.
Materiál je možné libovolně používat a šířit, není povoleno ho pozměňovat.
Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s. r. o., Lindnerova 575/1,
180 00 Praha 8-Libeň
tel.: 284 840 027, 284 841 027,
e-mail:
[email protected],
web:
www.svses.cz,
facebook:
www.facebook.com/svses,
e-portál:
elearning.svses.cz
Kurz včetně interaktivních aktivit, které nemohly být v tomto
dokumentu zveřejněny, u nás můžete absolvovat v rámci
celoživotního vzdělávání. Kurzem Vás bude provázet učitel.
Nabízíme spolupráci při tvorbě Vašich e-learningových kurzů.
Základy filozofie
doc. PhDr. Felix Černoch, CSc.
4. 1. 2011
Tato tisknutelná podoba kurzu neobsahuje některé prvky obsažené v kurzu, např. testy,
proto nemůže zcela nahradit přístup do kurzu po internetu.
Ilustrační obrázky jsou zmenšeny nebo zcela vynechány, originály naleznete v kurzu na
našem e-learningovém portále.
Úvodní slovo pro studenta:
Zahajujete kurz, usnadňující vám osvojení učiva stejnojmenného vyučovacího předmětu.
Cíle:
Osvojit si základy vědeckého myšlení v opoře o poznání odkazu filozofických velikánů.
1
Obsah
1 Základní informace ....................................................................................................................... 5 1.1 Vznik kurzu ............................................................................................................................ 5 1.2 Kontakt na vyučující .............................................................................................................. 6 1.3 Jak postupovat při studiu ........................................................................................................ 7 1.4 Literatura ................................................................................................................................ 8 1.5 Podmínky klasifikace ............................................................................................................. 9 1.6 Nepřehlédněte! ..................................................................................................................... 10 2 Uvedení do světa filozofie........................................................................................................... 11 2.1 Svět vnitřní ........................................................................................................................... 11 2.3 Cvičení: Filozofie se pořád ptá! ........................................................................................... 15 2.4 Svět vnější ............................................................................................................................ 20 3 Filozofie versus jiné formy společenského vědomí .................................................................... 25 3.1 Filozofie kontra mýty či náboženství ................................................................................... 25 4 Bytí – existence – jsoucno ........................................................................................................... 36 4.1 Podstata světa – revír ontologie ........................................................................................... 36 4.2 Kolébka evropské filozofie: antické Řecko ......................................................................... 38 4.3 Úsvit lepších časů ................................................................................................................. 44 4.4 Temný středověk, tlumená filozofie..................................................................................... 46 4.5 Nástup osvícených................................................................................................................ 49 4.6 Moderní doba na obzoru ...................................................................................................... 54 5 Gnozeologie – noetika – epistemologie ...................................................................................... 58 5.1 Poznávejmež poznávání ....................................................................................................... 58 5.2 Otcové zakladatelé a pokračovatelé odkazu......................................................................... 61 5.3 Descartes a jeho následovníci .............................................................................................. 65 5.4 Klasika po německu ............................................................................................................. 68 5.5 Od scientismu k pozitivizmu ................................................................................................ 71 5.6 Přelomové 20. století ............................................................................................................ 73 5.7 Cvičení: Moderní filozofické proudy ................................................................................... 76 5.8 Závěr 20. století .................................................................................................................... 77 5.9 Novodobé pokroky filozofie ................................................................................................ 80 5.10 Komplikace přírodními vědami ......................................................................................... 84 6 Logika.......................................................................................................................................... 88 2
6.1 Smysl a podstata ................................................................................................................... 88 6.2 Zásady a formy ..................................................................................................................... 90 6.3 Bystřete si rozoumek ............................................................................................................ 93 6.4 Argumentace ........................................................................................................................ 94 7 Axiologie ..................................................................................................................................... 98 7.1 Hodnoty a hodnocení ........................................................................................................... 98 7.2 Proces hodnocení................................................................................................................ 100 7.3 Hodnotové vědomí ............................................................................................................. 103 8 Etika .......................................................................................................................................... 107 8.1 Mravnost především ........................................................................................................... 107 8.2 Morální normy.................................................................................................................... 109 8.3 Kantova etika...................................................................................................................... 114 8.4 Altruismus nebo utilitarismus?........................................................................................... 117 9 Estetika ...................................................................................................................................... 122 9.1 Co je, a co není krásné? ...................................................................................................... 122 9.2 O umění a neumění ............................................................................................................ 124 10 Antropologie............................................................................................................................ 129 10.1 Antropogeneze ................................................................................................................. 129 10.2 Antropognose ................................................................................................................... 136 10.3 Cvičení: Jak to bylo a je? ................................................................................................. 140 11 Kosmologie ............................................................................................................................. 142 11.1 Kosmogeneze ................................................................................................................... 142 11.2 Kosmogonie ..................................................................................................................... 150 11.3 Kosmografie ..................................................................................................................... 158 12 Vývoj filozofického myšlení ................................................................................................... 160 12.1 Dialog s dějinami ............................................................................................................. 160 12.2 Starověk ............................................................................................................................ 163 12.3 Středověk .......................................................................................................................... 165 12.4 Novověk ........................................................................................................................... 166 12.5 Moderní doba ................................................................................................................... 167 13 Závěr........................................................................................................................................ 170 13.1 Poslední promluva ............................................................................................................ 170 Úkol v kapitole 2 .......................................................................................................................... 171 3
Nepovinný úkol: Vazby filozofie ............................................................................................. 171 Úkol v kapitole 3 .......................................................................................................................... 171 Souhrnný úkol .......................................................................................................................... 171 Úkol v kapitole 4 .......................................................................................................................... 171 Úkol: Souhrnný úkol ................................................................................................................ 171 Úkol v kapitole 5 .......................................................................................................................... 171 Souhrnný úkol .......................................................................................................................... 171 Úkol v kapitole 6 .......................................................................................................................... 172 Souhrnný úkol .......................................................................................................................... 172 Úkoly v kapitole 8 ........................................................................................................................ 172 Nepovinný úkol: Schemata ...................................................................................................... 172 Souhrnný úkol .......................................................................................................................... 172 Úkol v kapitole 9 .......................................................................................................................... 172 Obecná diskuse ............................................................................................................................. 174 Diskuse ke kapitolám ................................................................................................................... 174 Kapitola2: Moje životní filozofie ............................................................................................. 174 Kapitola5: Kantova filozofie .................................................................................................... 174 Kapitola 5: Ponor do literatury ................................................................................................. 174 Kapitola 7: Život je o rozhodování a rozhodování je o kompromisech ................................... 174 Kapitola 8: Mravoučná moudra mudrců .................................................................................. 175 Kapitola 8: Odkaz velikánů ...................................................................................................... 176 Kapitola 9: Názorové pře ......................................................................................................... 177 4
1 Základní informace
V této části naleznete informace o skladbě kurzu, tj. řazení a názvy jednotlivých kapitol, ev. také
článků, do nichž se člení. Dozvíte se zde rovněž o studijních pramenech, z nichž můžete čerpat nad
rámec distančních textů, které dostáváte k dispozici touto cestou jako základní zdroj filozofického
poznání.
Cíle:


Seznámit se s prostředím kurzu
Naplánovat si studium
Klíčová slova:
Článek; Dispozice; Distance; Eventualita; Filozofie; Informace; Kapitola; Kurz; Struktura; Text;
Téze;
1.1 Vznik kurzu
Poznat jev předpokládá pochopit jeho genezi neboli vznik a vývoj. Ve vědomí, že vše, co má svůj
počátek, musí nutně mít i konec. Záleží na tom, aby se obojí dalo posuzovat jako úspěšné. Týká se
to v plné míře i tohoto kurzu.
Cíle:
Seznámit se s autorem a tutorem, znát ho jménem a rozeznat i jeho podobu, ale hlavně sjednat
kontakt s ním.
Klíčová slova:
Autor; Filozofie; Geneze; Informace; Investice; Kapitola; Kontakt; Kurz; Opozice; Prolog;
Studium; Technologie; Tutor; Verze
Vznik kurzu
Tento kurz vznikl na Soukromé vysoké škole ekonomických studií Praha v rámci projektu „Rozvoj
vzdělávacího a pedagogického potenciálu“, který získal podporu z Operačního programu Praha 
Adaptabilita. Byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a rozpočtem hl. města Prahy
a realizován od listopadu 2008 do dubna 2011.
5
Obrázek 1.1-2 Tvůrce kurzu
Autorem celého kurzu je doc. PhDr. Felix Černoch
věd SVŠES.
, pracuje na Katedře jazyků a společenských
Kurz testovali tester odborník PhDr. Karel Helman, Ph.D., a studentka Marta Stehlíková s asistencí
Pavlíny Týcové.
Obrázky, u kterých není uveden zdroj, zpracovala dle námětů autora Bc. Magda Uxová, DiS.,
a Mgr. Jarmila Helmanová, obrázky na internetu vyhledávala Bc. Magda Uxová, DiS.
Na technickém zpracování se kromě autora podíleli pracovníci Katedry matematiky
a informačních technologií SVŠES Mgr. Jarmila Helmanová a Bc. Magda Uxová, DiS.
Kurz oponovala PhDr. Lucie Rohlíková, Ph.D. z Ústavu celoživotního vzdělávání Západočeské
univerzity v Plzni.
Všem výše jmenovaným děkuji za spolupráci a podnětné návrhy či připomínky.
Felix Černoch
autor kurzu

 Copyright 2009, Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s. r. o.
Všechna práva vyhrazena. Neoprávněné kopírování, zapůjčování, použití nebo další distribuce
jsou zakázány.
1.2 Kontakt na vyučující
Jako tutor i autor jsem zde pro Vás – buď prostřednictvím pojítek, anebo i tváří v tvář.
Cíle:
Zafixovat si všechna spojení.
Klíčová slova:
Autor; Dispozice; Distance; Externálie; Investice; Kapitola; Komunikace; Kontakt; Konzultace;
Kurz; Start
6
Není Vám lhostejné, kdo Vás bude tímto kurzem
provádět?
Pak vězte, že kromě tutorky, jíž je vaše vyučující filozofie PhDr. Albína Měchurová, která se
vám samozřejmě představí také sama, to bude i osobně jeho autor, a to přinejmenším
prostřednictvím tištěného slova. Hlavně se vám však bude věnovat i tutor(ka), jak jsme slíbili
a o níž se toho dozvíte více vzápětí.
Moje, tj. autorovo jméno, jste se už sice dozvěděli z tiráže na předchozí stránce, leč pro úplnost a
pořádek se představím ještě jednou:
Jsem doc. PhDr. Felix Černoch, CSc. Pokud Vás neodradila fotografie
vídeňského
rodáka ročník 1936 vítejte a děkuji za důvěru ve mne kladenou, kterou zajisté nezklamete. Na škole
působím externě, ale zato již od jejího založení, tč. na Katedře jazyků a společenských věd. Mou
Alma Mater je Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha, kde nyní vedu Katedru
Public Relations a komunikace (předtím prorektor). Vše ostatní ponechejme našim vzájemným
kontaktům, které nebudou jen prostřednictvím tohoto média. Pak si obrázek dotvoříte plasticky
sami a já se budu snažit ve Vašich očích více být než se zdát.
Kde a kdy mne najdete?
PhDr. Albína Měchurová
Budeme se pravidelně scházet na prezenčních konzultacích. Komunikovat se mnou můžete
prostřednictvím kurzu v diskuzích nebo mně můžete přímo zaslat zprávu (přes odkaz Účastníci,
výběr mého jména, Odeslat zprávu).
doc. PhDr. Felix Černoch, CSc.
Ve škole mne najdete v době, kdy vyučuji Politologii (viz rozvrh na intranetu), čas před nimi či po
nich je Vám k dispozici na případné konzultace nejenom o učivu. Jinak můžete spoléhat na
elektronickou komunikaci, která právě odstartovala. Lze také využít e-mailového spojení a pro tyto
případy udávám adresu, na níž bývám k zastižení: [email protected].
1.3 Jak postupovat při studiu
Nebudeme zbytečně předbíhat! Vše potřebné si sdělíme raději až v souvislosti s každou nabíhající
lekcí.
Cíle:
Být připraveni respektovat pokyny, které jednotlivé lekce uvádějí či provázejí.
Klíčová slova:
Aktivita; Filozofie; Humanismus; Informace; Instrukce; Kurz; Lekce; Prezentace; Respekt;
Studium; Text
7
Pár slůvek přece
Předpokládáme, že to není vaše první setkání s filozofií. Vždyť jste s ní v každodenním styku.
Někdo spíše aktivněji, a jiný zase naopak o něco méně. Ale vyhnout se jí zcela  to prostě nejde!
Každý přece máte nějaký světonázor, ne? Konečně jste mnohé vstřebali už předchozím
vzděláváním a prostřednictvím řady předmětů, zejména humanitní povahy. Na to společně
navážeme  VY i já.
1.4 Literatura
Považujeme předložený distanční text za vcelku dostačující studijní základ. Přesto je místy
nezbytné ponořit se i do publikací tištěných. Na některé z nich upozorňujeme úryvky nebo citacemi
z nich a na jiné odkazujeme.
Cíle:
Sestavit si vlastní bibliografii.
Klíčová slova:
Bibliografie; Citát; Distance; Filozofie; Finální; Internet; Kurz; Lekce; Literatura; Publicita;
Server; Studium; Test; Text; Titul
Nejspolehlivějšími zdroji jsou ty, které už jsme někdy vytěžovali. S ohledem na zpožďování
našeho vědomí doporučujeme návrat k učebnicím středoškolským. Možná máte i zkušenost, že
učivo základní školy Vám tzv. „došlo“ až při dalším vzdělávání po jejím ukončení. Vřele
doporučujeme využít středoškolskou učebnici Filozofie od Ivana Blechy, která Vám dobře
poslouží zejména v přípravě na výstupní testy. Podobnou službu vám poskytne i Slovník
základních pojmů z filosofie Petra Nesvadby, opatřený rovněž tak ministerskou schvalovací
doložkou jako středoškolský studijní text. Jinak není rozhodující, z čeho se budete chtít poučit,
rozhodující je míra onoho poučení. Také bychom co nejvíce měli zaměstnávat internetové servery.
Krajinou neznámou pro vás už zřejmě nebude Google, Diderot či Wikipedie, ale u té opatrně!
Vkládá do ní leckdo leccos, takže zůstávat v kritickém střehu a přejímat údaje velmi obezřetně
neboli s jistou rezervovaností, neříkáme apriorní nedůvěrou. Ze všeho nejvíce pak spoléhejte na
tento e-learningový kurz, ale podmínkou toho je poctivé zahloubání se do něj. Zvláštní pozornost
pak doporučujeme věnovat souboru tzv. klíčových slov, což jsou přijatelně pro vás i širší upotřebení
definované stěžejní pojmy, jež si máte během tohoto kurzu osvojit. Není jich zase tak málo 
bezmála půltisícovka.
Pro duchy hloubavé přípojujeme ještě sporý seznam titulů pro studium poněkud zasvěcenější:
1. Anzenbacher Arno  Úvod do filozofie. Státní pedagogické nakladatelství Praha 1991
2. Brugger Walter  Filosofický slovník. Naše vojsko Praha 1994
3. Sokol Jan  Malá filosofie člověka/Slovník filosofických pojmů. Vyšehrad Praha 1998
A samozřejmě nejlepší je sáhnout po literatuře originální, tzn. přímo ke klasikům.
Například v nakladatelství vycházela svého času široce založená ediční řada názvu naprosto
výmluvného: Antická knihovna, která neopomenula nic významného. Ze současné produkce lze
pak odkázat na vydavatelství Portál, kde vyšla početná díla zaměřená k poznání klasiků (např.
Platóna) anebo filozofických oborů (jako je třeba Logika).
8
1.5 Podmínky klasifikace
Již od začátku je dobré vědět, co musíte udělat pro to, abyste předmět Počítačová podpora řízení
projektu úspěšně absolvovali.
Cíle:
Vědět, jaké jsou podmínky klasifikace.
Klíčová slova:
Administrace; Analogie; Didaktika; Examen; Klasifikace; Klauzura; Kontrola; Literatura;
Maximální; Minimální; Orientace; Projekce; Recenze; Semestr; Seminář; Test; Tutor; Web
Výstupní požadavky
Předmět končí „jenom“ zápočtem, ale to nikterak nesnižuje laťku náročnosti, jak se přesvědčíte už
jen z pouhého výčtu požadavků pro závěrečnou examinaci:
Začít recenzí volného titulu oborové literatury a pokračovat semestrální prací na téma podle
vlastního výběru, kterou musíte seminárně obhájit. Nakonec to bude dvojice didaktických testů –
z nichž první bude orientován k osobnostem, kdežto druhý na směry. Počítejte s jejich klauzurní
administrací neboli zpracováním v rámci tutoriálů resp. vyučovacích jednotek. Podrobnějšího
poučení se Vám dostane včas, avšak už nyní si je můžete stáhnout ze školního webu. Abyste na
jejich základě mohli získat zápočet, musíte v každém z nich obdržet minimálně 50 bodů.
Seznamy filozofických osobností resp. filozofických směrů v nich obsažené jsou pak svým
průřezovým charakterem pro vás přehledem toho, co se od vás požaduje a vyjadřuje stupněm
osvojenosti úroveň vaší filozofické erudice. Tak do toho!
Cvičení – testy – úkoly
Každá z kapitol je zakončena či protkána zpětnovazebním zadáním, na němž si především sami
před sebou ověříte míru zvládnutí příslušné partie učební látky. Poněvadž o tom bude muset získat
přehled i váš tutor, je zde požadováno zasílání některých řešení přímo jemu, aby vás měl podle
čeho také klasifikovat čili udělit předepsaný zápočet. Vše ostatní potom zůstává čistě součástí
osvojovacího procesu a do vlastní, tj. formalizované fáze hodnocení nevstupuje. Navzdory tomu,
že tutor má vždy možnost o vaší průběžné píli a úspěšnosti se přesvědčit, aby vám pak mohl být
eventuálně nápomocen.
O to se ostatně můžete ucházet kdykoliv a s čímkoliv i sami.
Kritéria
Pokud jsou zadané otázky či předestřené problémy součástí výkladu látky a zapadají tak do
didaktického postupu, bude se tak dít i s návazným souborem odpovědí či předloh autorských
řešení.
Separátně definované jsou potom určeny pro účely hodnocení. Podmínky naleznete u každého
zadání zvlášť, neboť se jedno od druhého liší. Tam je uveden i vzor správné odpovědi, míra
tolerance a případně bodová hodnota. Pro udělení zápočtu se
9
vyžaduje plné a přesné vyhovění všemu, co se tu předepisuje.
Týká se to tedy jen toho, co má být odesíláno tutorovi, což představuje sice zanedbatalnou část
úloh, zato klíčových - poskytujících věrohodný obraz pro vaši klasifikaci.
Poznámka
Nejdůležitější měřítko však pro nás a nakonec především pro vás představuje samo absolvování
tohoto našeho kurzu. Není přece možné, aby ten, kdo ho dokončí, nezůstal jím alespoň zčásti
znalostně poznamenán.
Ostatně - stejně vás ještě čeká ona klauzurně organizovaná prověrka v rámci závěrečného tutoriálu.
A hin sa ukáže, jak vyřkl kdysi dávno vůdčí představitel odbojného Chodska Jan Sladký řečený
Kozina.
1.6 Nepřehlédněte!
Musíte vědět, jak na to technicky. Nepodceňujte tuto stránku. Na ní stojíte i padáte.
Cíle:
Vysvětlit studentům technologickou proceduru studia kurzu.
Klíčová slova:
Auto-; Automaticky; Diskurs; E-learning; E- mail; Finální; Funkce; Instrukce; Komunikace;
Portál; Profil; Systém; Technologie; Text; Verze
Automaticky otevíraná okna
Ke vzájemné komunikaci budeme používat zprávy posílané systémem LMS Moodle. Aby systém
fungoval, je nutné, abyste ve svém prohlížeči povolili automatické otevírání oken z našeho
e-learningového portálu (http://elearning.svses.cz).
Diskuze
U jednotlivých diskuzí si můžete nastavit, aby Vám příspěvky byly posílány na e-mail. Nic Vám
pak neunikne.
E-mail
V profilu na e-portálu máte uvedenu e-mailovou adresu. Musí být funkční a musíte mazat zprávy
ze schránky, aby do ní bylo možné doručovat zprávy.
10
2 Uvedení do světa filozofie
Začínáme naživo a doopravdy. V tuto chvíli už záleží pouze na vás. První kroky musíte udělat
sami, ať vám tedy nechybí kuráž vykročit, vůle vytrvat a do Cíle: dojít v pohodě, dokonce posíleni
na duchu a bohatší o více než jenom nové poznání. Máte se totiž přiučit, jak dokonaleji myslet.
Cíle:
Pochopit, že filozofie žije sokratovským tazatelstvím čili „vědoucím nevěděním“.
Klíčová slova:
Didaktika; Disciplína; Filozofie; Grafický; Informace; Kontakt; Kooperace; Moderní; Motivační;
Orientace; Schéma; Styl; Systém; Teorie; Věda
2.1 Svět vnitřní
Otevíráme nevyčerpatelnou knihu moudra – jak jinak než láskyplně, když filo-sofia znamená lásku
k moudrosti, milovat vědění. Zajisté jste si při otevírání této kapitoly stihli všimnout, že právě
odstartovaný kurz, jímž začínáte krok za krokem (step by step) už i procházet, je opatřen
výkladovým slovníčkem. Shrnuje všechny stěžejní pojmy, jež si máte postupně osvojit. Využijte
toho u každého článku, vyplatí se vám to! Pro snazší průnik do dané pasáže učiva je ale zároveň
nutná připravenost na výstupní testy. Takže nic neodkládejte a rovnou se do toho pusťte podle
nabízené rady. Hned si budete jisti u definic 22 klíčových slov.
Cíle:
Osvojit si naprosto vyhraněně definiční obor filozofie a touto cestou poznat její předmět, pochopit
její cíl a získat přehled o jejích metodách.
Klíčová slova:
Anti-; Antiteze; Dedukce; Definice; Determinace; Diskurs; Filozofie; Generalizace;
Historiografie; Inter-; Internálie; Intra-; Intro-; Introspekce; Komparace; Metoda; Metodologie;
Syntéza; Systém; Universum; Věda
Pozvání do filozofie
Filozofie dnes představuje módní, velmi frekventovaný pojem, nepatřičně zaměňovaný za strategii
a taktiku. Mluví se o filozofii podnikání, filozofii obchodu, cestovního ruchu či dokonce o filozofii
fotbalu. Na druhé straně je pravda, že každý člověk má svou „filozofii“, nějaký názor na život
a jeho smysl, názor na svět  světonázor.
Skutečná, soustavně pěstovaná filozofie vznikla před dvěma a půl tisíci lety ve starém Řecku jako
snaha o poznání řádu světa a místa člověka v něm. Některé otázky, které si filozofie už po věky
klade, např. Co je svět? Co je člověk a kam směřuje?  mohou připadat někomu příliš obecné, až
nepraktické, ale to je pouhé zdání. Filozofie provází život každého z nás, a zvláště v mezních
situacích (umožňuje sebepoznání a sebezdokonalování), zasahuje do vědy, práva i politiky a řady
dalších oborů (ekonomika, vzdělávání). Vědecká filozofie pak přesahuje jak naivní tázání, tak
11
i prostý selský rozum, neboť její uvažování sahá od prostého údivu z věcí až po hodnocení
světodějných událostí.
Podstatou filozofického myšlení je tázání  a jeho výrazem nejčastější otázka PROČ?
Ptáme se jí po původu jevů a jejich průběhu, neboť každý z nich má v každém okamžiku i místě
nejenom přítomnost, ale zároveň svou minulost a také již budoucnost.
V souladu s hegelovským nazíráním tudíž můžeme každý probíhající děj považovat za ihned
skončený, ale současně také posunutý vpřed. Jinými a srozumitelnějšími slovy: „Dnešek už je
nejenom včerejškem, ale souběžně se stává zítřkem“.
Ověřme si to přímo na příkladu filozofie samé. Vyjděme z tvrzení, že ji považujeme za vědu. Co
potom rozumíme vědou? Chápeme ji jako teorii předmětu, který zkoumá. A co je vlastně onou
teorií? Tou je objevování jeho zákonitostí. Těmi rozumíme co? Vyjadřování průkazných vztahů.
Jak tomu rozumět? Tak, že jejich vymezení má obecnou platnost. Čili? Že platí za všech okolností
 vždy a všude!
Definiční obor filozofických věd
Etymologie slova filozofie (z řeckého „filein“  milovat a „Sofia“  moudrost) hovoří jasnou řečí.
Láska k moudrosti předpokládá nejen vědění, životní zkušenosti, ale také cit, smysl pro mravnost
a ctnost. Říci, co je filozofie je dosti obtížné, neboť její předmět (to, co poznává) je značně široký
a zčásti historicky proměnlivý, přesto se můžeme o jednu z mnoha definic pokusit. Filozofie je
obor lidského poznání zabývající se nejobecnějšími otázkami o původu, podstatě a vývoji
světa a člověka, o otázkách bytí a poznání, kritického myšlení, jednání a hodnocení.
Předmětem filozofie se tak stává veškerá skutečnost (svět, vesmír, universum), včetně člověka;
Cíle:m pak vidění světa vcelku, odhalení jeho řádu, smyslu života a světa pro člověka. Metody, jež
filozofie při svém bádání používá, jsou ty, které sama vyvinula a které tvoří obecný základ
metodologie věd (soustava analytických a syntetických, induktivních a deduktivních postupů,
vycházejících z logiky, dále i pozorování, jehož součástí je rovněž introspekce, diskurs,
historiografické rozbory, komparace, generalizace, determinace a mnohé další).
Opakování
Jestliže jsme filozofii povýšili na vědu, ptáme se, zda splňuje kritéria na vědu kladená.
Která to jsou?
1. Musí existovat vědecký problém. Jinými slovy  věci či jevy, které dosud nebyly vědou
odhaleny neboli přesně definovány a podloženy nezvratnými argumenty.
2. K jeho řešení musí být použito vědecké metody, tzn. veden přesvědčivý důkaz ve směru
poznání objektivní pravdy.
3. Touto cestou se musí dospět k vědeckému závěru čili tvrzení, jež nelze zpochybnit.
Pro zájemce
Nad tento rámec však připomeňme, že někdy může mít povahu postulátu anebo axiomu.
Tady Vám ovšem více neřekneme a ponecháme hledání na Vás samotných.
12
Tedy úkol:
Zjistěte ve slovníku cizích slov, co pojmy postulát a axiom znamenají a jaký je mezi nimi vztah.
Jsou totožné, nebo rozdílné?
Pokud se liší, tak v čem?
Odpověď
Postulát je nutný předpoklad přijímaný bez důkazu, tedy jako východisko vědecké teorie
nedokazované v rámci jejích oborů čili princip.
Axiom je tvrzení platné bez dokazování, neboť jde o pravdu nespornou, tedy samozřejmost
s charakterem zásadní poučky. Odlišnost bývá spatřována v tom, že axiomem se rozumějí
obecně-logické východiskové principy, kdežto postulátem, východiskové principy speciální
vědecké teorie.
Obrázek 2.1-1 Hegelovo pravidlo
13
Obrázek 2.1-2 Podstata vědy
Obrázek 2.1-3 Členění filozofie
2.2 Cvičení: Postulát versus axiom
Je to první vaše cvičení v rámci zahájeného kurzu, proto si dejte záležet na porozumění
předestřeným úkolům a osvojení pojednávaného pojmosloví a vědosloví. Budete to potřebovat!
Závisí na tom totiž vůbec pochopení dalších studijních partií.
Cíle:
Nastavit zrcadlo vlastní píli a vnímavosti s podnícením trvalejších sebekontrolních návyků.
Klíčová slova:
Axiom; Finální; Charakter; Kontrola; Logika; Metoda; Postulát; Princip; Problém; Teorie; Věda;
Versus; Verze
14
Zadání:
Jestliže jsme filozofii povýšili na vědu, ptáme se, zda splňuje kriteria na vědu kladená.
Která to jsou?
1. Musí existovat vědecký problém. Jinými slovy  věci či jevy, které dosud nebyly vědou
odhaleny neboli přesně definovány a podloženy nezvratnými argumenty.
2. K jeho řešení musí být použito vědecké metody, tzn. veden přesvědčivý důkaz ve směru
poznání objektivní pravdy.
3. Touto cestou se musí dospět k vědeckému závěru čili tvrzení, jež nelze zpochybnit.
Nad tento rámec však připomeňme, že někdy může mít povahu postulátu anebo axiomu. Tady Vám
ovšem více neřekneme a ponecháme hledání na Vás samotných.
Zjistěte ve slovníku cizích slov, co pojmy postulát a axiom znamenají a jaký je mezi nimi vztah.
Jsou totožné nebo rozdílné?
Pokud se liší, tak v čem?
Návrh řešení:
Postulát je nutný předpoklad přijímaný bez důkazu, tedy jako východisko vědecké teorie
nedokazované v rámci jejích oborů čili princip.
Axiom je tvrzení platné bez dokazování, neboť jde o pravdu nespornou, tedy samozřejmost
s charakterem zásadní poučky. Odlišnost bývá spatřována v tom, že axiomem se rozumějí
obecně-logické východiskové principy, kdežto postulátem, východiskové principy speciální
vědecké teorie.
2.3 Cvičení: Filozofie se pořád ptá!
Sami pro sebe a před sebou si na sobě ověříte osm filozofických pohledů, hledajících odpovědi na
osmero zvídavých otázek, jež zakládají osmici disciplín tvořících vědní obor, který jste se právě
podujali studovat.
Cíle:
Seznámit se s podstatou filozofického tázání a strukturou filozofických věd.
Klíčová slova:
Antropologie; Axiologie; Estetika; Etika; Existence; Filozofie; Finální; Gnoseologie; Kategorie;
Kosmologie; Kritérium; Logika; Metafyzika; Morálka; Noetika; Objektivní; Ontologie;
Subjektivní; Věda; Verze;
Zadání:
Na co a jak se filozofie táže?
Na připojených dílčích schématech naleznete vzory otázek, jež si filozofie v naznačeném směru a
referenčním rámci svých disciplín klade. Pokuste se ke každé z nich položit alespoň 3 vlastní. Ještě
předtím si ovšem najděte české ekvivalenty použitých termínů.
15
Otázky ontologické neboli metafyzické
Původ slova
Český význam
Vzory otázek
1.
2.
3.
4.
Co je lidská existence?
Co je bytí a nebytí?
Co je jsoucno a v čem jeho podstata?
Proč je ze jsoucna tak jednoduché přejít do nicoty?
Příklady
Otázky kosmologické, neboli přírodovědné
Původ slova
Český význam
Vzory otázek
1.
2.
3.
4.
Z čeho sestává svět?
Má svět počátek nebo už byl odjakživa?
Jaké zákony ho ovládají?
Co je hmota, pohyb, čas…?
Příklady
16
Otázky gnozeologické neboli poznávací
Původ slova
Český význam
Vzory otázek
1. Jak poznám to, co je?
2. Odpovídá můj poznatek skutečnosti, nebo je klamný?
3. Odrážíme svět věrně, nebo jen jevově?
Příklady
Otázky logické neboli myslitelské
Původ slova
Český význam
Vzory otázek
1.
2.
3.
4.
Co je možné řešit ryze vědecky?
Jsou všechny reálné situace?
V čem spočívají zákonitosti správného myšlení?
Co je, a co není logické?
Příklady
17
Otázky antropologické neboli o člověku
Původ slova
Český význam
Vzory otázek
Dle Kanta
Co můžeme vědět?
Co máme dělat?
V co smíme doufat?
Příklady
Otázky axiologické neboli na hodnoty
Původ slova
Český význam
Vzory otázek
1.
2.
3.
4.
5.
Co to jsou hodnoty?
Jaký mají pro člověka smysl?
Kým jsou dány?
Nakolik jsou závazné?
Které z nich jsou vyšší a které nižší?
Příklady
18
Otázky etické neboli mravní
Původ slova
Český význam
Vzory otázek
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Co je dobré a co zlé?
Co je mravné a co ne?
Co je svědomí?
Jaký je vztah morálky a práva?
Jaké jsou povinnosti jedince vůči společnosti a společnosti vůči němu?
V čem spočívá lidské štěstí?
Příklady
Otázky estetické, neboli o krásnu
Původ slova
Český význam
Vzory otázek
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Co je krása?
Existuje objektivně, nebo pouze subjektivně?
Kde jsou kritéria krásna?
Proč nás krása okouzluje?
Je vztah krásna a užitečna rovnovážný?
V čem spočívá význam krásna pro lidský život?
19
Příklady
Návrh řešení:
Dáno textem a k němu připojenými schématy, jež mají vypovídací hodnotu sama o sobě.
2.4 Svět vnější
Představíme vám 8 zorných úhlů filozofie, které daly vzniknout jejím disciplinám.
Cíle:
Začlenit filozofii do systému věd a vyvodit odtud i její vlastní členění.
Klíčová slova:
Akční radius; Antropologie; Axiologie; Estetika; Etika; Externálie; Gnoseologie; Kosmologie;
Logika; Ontologie;
Systémové pojetí
V předchozím článku jste poznali vnitřní svět filozofie a dozvěděli se, že jde vlastně o komplex
filozofických věd. Pro přehlednost jsme si ho tam vymezili souborem osmi disciplín, které jsme
odvodili z osmi filozofických pohledů, odrážejících osm skupin otázek, jež si filozofie klade.
Převzali jsme je od nestorky českých filozofů profesorky Jiřiny Popelové.
Zde je opakujeme
zjednodušeným a zobecněným schématem, které navazuje na cvičení, jímž jste prošli už v minulé
lekci.
Jistě pro vás nebude tajemstvím, že i v tomto případě sahá počátek našeho poznání do antického
Řecka.
Místo v systému věd
Filozofie patří mezi vědy humanistické, přesněji řečeno společenské, a jejím předmětem jsou
nejobecnější zákonitosti přírody, společnosti, ale i lidského myšlení, jak už jste se stihli dovědět.
Vzhledem k šíři svého předmětu se řadí filozofie spolu s teologií mezi vědy univerzální ,
ostatní obory mezi vědy speciální
, které se pak dále člení na reálné vědy (přírodní
a společenské) a na vědy formální (formální logika, matematika).
Filozofie
Do které ze skupin věd byste zařadili filozofii? Zatrhněte správnou odpověď, případně
uveďte příklady věd:
20
 formální
 společenské
 přírodní
Odpověď
Filozofii zahrnujeme mezi společenské vědy.
K zamyšlení
S oporou o předestřené a vstřebané schéma jistě dokážete už i sami pro sebe vyvodit
kooperační vazby filozofie v jejím systémovém okolí neboli stanovit, se kterými vědami
bude filozofie spolupracovat, případně se kterými více než s ostatními.
Poněvadž je vědou univerzální a postihuje nejobecnější zákonitosti běhu světa, má co říci
v podstatě všem vědám. Přinejmenším jejich metodologickým základům, a to prostřednictvím
svého kategoriálního aparátu, ale v užším smyslu je především instrumentářem logiky.
Samozřejmě nejenom jiným vědám dává, nýbrž i od nich bere. Jednak se snaží zobecňovat jejich
progresivní odkaz čili vyvozovat z nejmodernějších poznatků své vlastní závěry a poučení. Tak
tomu bylo kdysi s teorií Darwinovou či Planckovou, tak by se měl generalizovat i dopad rozvoje
třeba informatiky či kosmonautiky, spolu s astronomií. Dá se oprávněně tvrdit, že tady má
filozofie rezervy i resty, ne-li rovnou dluh, pokud ustrnula.
Tradiční vztahy rozvíjí s historickými a politickými vědami, ale i disciplínami sociologie
a psychologie. Nově se nabídla kybernetika, ale mimo hru nejsou ani vědy právní, medicínské,
biologické, ..., abychom uvedli aspoň pár příkladů.
Obrázek 2.4-1 Jiřina Popelová
21
http://abicko.avcr.cz/cs/archiv/2004/5/obsah/16-gallery.html
Obrázek 2.4-2 Členění filozofie
Obrázek 2.4-3 Kolébka evropské filozofie
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjt1vgjAAxN/7x0BLqYMlZonzg3XI
22
Obrázek 2.4-4 Vědy univerzální a speciální
Obrázek 2.4-5 Filozofie a speciální věda
23
Obrázek 2.4-6 Rozdělení vědy
Obrázek 2.4-7 Rozdělení věd
24
3 Filozofie versus jiné formy společenského vědomí
Vyjdeme ven z filozofie, ale s ní, abychom ji prověřili ve vztazích k jiným formám
společenského vědomí, jehož je sama součástí.
Cíle:
Srovnat filozofické myšlení s mýty, náboženstvím, ideologií a uměním, přirovnat ho k vědě.
Klíčová slova:
Argument; Filozofie; Finální; Forma; Ideologie; Invence; Kreativita; Mýtus; Náboženství;
Teismus; Umění; Věda; Verzus; Verze
3.1 Filozofie kontra mýty či náboženství
V naznačených kontrastech máte příležitost k poznání myšlenkové síly filozofické vědy a její
převahy nad směry spekulativního ražení.
Cíle:
Uvědomit si rozdíly v založení trojice konfrontovaných oblastí.
Klíčová slova:
Argument; Existence; Filozofie; Ideologie; Kategorie; Konfrontace; Kontra; Kontrast;
Křesťanství; Mýtus; Náboženství; Novopozitivismus; Opozice; Pozice; Spekulativní; Teismus;
Věda;
Filozofie a mýtus
Filozofie vznikla, jak známo, z opozice vůči mýtu, který pojednává v různých obměnách
o počátcích světa a člověka. Činí tak bájným nadpřirozeným způsobem (viz řecké báje a pověsti,
mýtus o Gilgamešovi
aj.), proti němuž staví řečtí filozofové racionální, přirozený výklad
světa z něho samého, byť se při tom nevyhnuli spekulacím. Mýty se snažily přiblížit člověku jeho
roli ve světě, ukázat mu, kým je a kým by se mohl stát. Jejich přitažlivost spočívala v působivých
příbězích a vyhraněných symbolech, s nimiž bylo možno se více či méně ztotožnit. Švýcarský
psycholog Carl Gustav Jung (18751961)
chápe tyto symboly (bůh, slunce, muž, žena) jako
archetypy, které reprezentují věčné motivy lidské existence (život, boj, lásku, sex, úspěch),
v nichž nachází také dnešní člověk některé typické vzory chování. Tím se vysvětluje, proč i
v současnosti vznikají a budou vznikat mediálně vděčné mýty (viz např. americký sen), jejichž
povaha je zjevně ambivalentní. Stejně jako mohou silného jedince motivovat, mohou slabého
nechat propadnout iluzi, končící nutně deziluzí.
25
Obrázek 3.1-1 Gilgameš
Obrázek 3.1-2 Carl Gustav Jung
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzk1PwyAAgOE7/0UoML5M
GhOzrNN0
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj89rgzAAhe/5XxaN9VcGskN
XNlrR
Podnět k sebekontrole
Vyjmenujte alespoň 5 filozofických kategorií a stručně o nich pojednejte. Ještě předtím
však vymezte, co to kategorie ve filozofii vlastně jsou.
Odpověď
hmota, vědomí, prostor, čas, pohyb, ..., čili nejobecnější pojmy, s nimiž filozofie operuje
Filozofie a náboženství
Obrázek 3.1-4 Pravoslaví
Obrázek 3.1-3 Zeď nářků
http://www.ct24.cz/gallerywindow.php?at_id=52146&mm_id=809
95
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkU9vgjAAxe/9ILvNtqBil5jFK
SoG
26
Obrázek 3.1-6 Muslimka
Obrázek 3.1-5 Křesťanství
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/muslimove-nabidli-o
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkEFPgzAAhe/8EG%2BDllIc
JouZMi
Obrázek 3.1-7 Buddha
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkEuPgjAAhO/9IXsTWh4CmxCjYlQC
Filozofie a náboženství mají mnoho společného, pokud jde o vyjasnění lidské existence
a orientaci člověka ve světě. Ke svému předmětu a cíli přistupují ovšem z různých pozic, které
bychom mohli vymezit jako protiklad vědění a víry.
Zatímco filozofie se opírá
o racionální metody, náboženství, resp. teologie, vychází z božích zjevení a dogmat, o jejichž
platnosti nepřipouští pochybnost. Filozofie naopak dogmata bourá, neboť stále o všem
pochybuje, včetně sebe samé, klade si otázky. V tom se náboženství s filozofií zásadně
rozcházejí, i když nechyběly a nechybí pokusy o jejich sblížení. V zásadě lze vymezit vztah
filozofie a náboženství čtyřmi způsoby:
1. Vědění a víra nemají nic společného, každá oblast má své vlastní Cíle: a své vlastní
problémy, působí vedle sebe (stanovisko novopozitivismu).
2. Filozofie a náboženství představují protiklad. Víra stojí v opozici vůči rozumu, je
iracionální, kdežto věda se ptá, hledá důkazy, vede argumenty.
3. Náboženství a filozofie tvoří jednotu. To je stanovisko soudobé křesťanské filozofie,
podle níž víra osvěcuje rozum, případně stanovisko filozofie, která se snaží vysvětlit
náboženství rozumově (Immanuel Kant).
4. Náboženství a filozofie jsou různé oblasti, ale ve vzájemném vztahu. Lidský rozum i
zjevení pocházejí od Boha, takže si nemohou odporovat (Tomáš Akvinský).
27
Obrázek 3.1-8 Immanuel Kant
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj8tygjAAAO/5kN4KCRGFzjAdrY/q
Podnět pro sebezdokonalení
Čím se zapsali do dějin filozofie?
a) Sv. Tomáš Akvinský
b) Sv. František
,
,
c) Martin Luther
,
d) Mikuláš Cusánský (Cusanus)
e) John Viklef
f) Jan Hus
,
,
,
g) Petr Chelčický
,
28
h) Jan Amos Komenský (Comenius)
Další zdroje
Bez exkurze do encyklopedií nebo na internetové stránky to asi nebude to pravé
ořechové. A co tak návrat ke knihám, jimiž jste již někdy prošli? Třeba zalistovat v
některé středoškolské učebnici!
Obrázek 3.1-11 Luther přibijí své téze na dveře
Viktemberského chrámu
Obrázek 3.1-9 Sv. Tomáš Akvinský
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj0FvmzAARu/%2BIb0BtinFn
hRN0d
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJy9kM1uozAAhO9%2BkN4W/w
ApXimqqE
Obrázek 3.1-10 Sv. František z Assissi
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzk1PgzAAgOE7P8Sb0FL5Ml
nMHGxz
Obrázek 3.1-12 Mikuláš Kusánský
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJylkMtugzAURPd8SHeFax4pVE
IVFXmh
29
Obrázek 3.1-13 John Viklef
Obrázek 3.1-15 Petr Chelčický
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzk1vgjAAxvF7v4tAwW6yhC
wzDB1h
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a3/Chle%C4%8
Dice
Obrázek 3.1-14 Mistr Jan Hus
Obrázek 3.1-16 Jan Amos Komenský
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjl9vgjAAxN/7XQRaKYMlZlm
Cgh2i
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjk9rwjAcQO/5MPlL03ZQxs
RhkU6x
3.2 Filozofie kontra věda
Z vědy jsme vyšli a k ní se vracíme, takže v tomto cyklu byste si její pojem už mohli vštípit velmi
hluboko i podrobně do mysli, stejně jako její styčnost s filozofií coby jednou z vědních disciplín.
Cíle:
Porozumět podstatě vědy a pochopit filozofii jako její odnož, přijmout za svou jejich styčnost.
Klíčová slova:
Analýza; Argument; Doktrína; Estetika; Etika; Existence; Fantazie; Filozofie; Fyzika;
Gnoseologie;
Gramatika;
Interpretace;
Kategorie;
Kontra;
Logika;
Metafyzika;
Novopozitivismus; Ontologie; Orientace; Parafráze; Politika; Pozice; Princip; Respekt; Sféra;
Speciální; Spekulativní; Struktura; Studium; Systém; Věda; Vesmír
Kam tedy s ní?
Nazvání tohoto článku zdá se býti poněkud podivným, dalo by se říci parafrází jazyka Vladislava
Vančury
z jeho Rozmarného léta. Proč? Inu, když pořád skloňujeme filozofii spřaženě
30
s vědeckostí?! Zlí jazykové tvrdí, že filozofie kulminuje, kde opravdové vědy teprve začínají.
Není tedy vědou? Čím tedy potom je? Stojí pod nebo nad vědami či je opravdu jejich součástí?
Traduje se totiž i pojetí, jež přikládá filozofii také rysy umělecké. Cožpak bylo málo těch, u nichž
se obojí snoubilo? Kdopak by v té souvislosti nevzpomněl Goetha
či Schillera
nebo
z novodobí pak třeba Saint-Exupéryho
či Sartra ! Těžko však soudit, zda se tu vždycky
postupovalo od filozofie k umělecké tvorbě, respektive přes umělecké postřehy k filozofii.
Faktem však zůstává, že vskutku umělecké dílo nemůže postrádat myšlenku, a z ní dokonce musí
vycházet. A co jiného ona tvůrčí myšlenka, tj. idea, je než filozofie, ne? Ostatně  zamyslete se
sami a kriticky suďte! Vždyť na spoustu příkladů si dozajista snadno vzpomenete.
Obrázek 3.2-3 Fridrich Schiller
Obrázek 3.2-1 Vladislav Vančura
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjk1PgzAAhu/9MdCWj1GTxS
xKcAtO
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjk1vwiAAQO/8l9EC9oMlzW
KiU5da
Obrázek 3.2-4 Saint Exupery
Obrázek 3.2-2 Johan Wolfgang Goethe
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkEFvgjAAhe/8GGipMLvELF
twkoYR
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJydj91ugjAAhe/7LgPKX9olZhnq
MI2w
31
Obrázek 3.2-5 Jean Paul Sartre
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjslugzAARO/%2BlwA2S0MlVGWD1K
Filozofie a věda
Jak už bylo řečeno, filozofie tvoří základ všech evropských věd a z ní se postupně vyčlenily vědy
speciální. Zasloužil se o to Aristoteles
(384322 př. n. l.), jehož filozofický systém už
zahrnuje jak metafyziku (nauku o bytí), tak fyziku (přírodovědu), etiku, politiku a estetiku
(společenské vědy), logiku. Další vývoj vedl k stále větší specializaci, zatímco pro filozofii je
příznačné, že si klade otázky, které překračují rámec dílčího pohledu jednotlivých věd.
Speciální vědy zkoumají to, co je, kdežto filozofie se zamýšlí též nad tím, co by mohlo nebo
mělo být. Vědy tak svět poznávají, filozofie ho vykládá, hodnotí  interpretuje. Vysvětlit
skutečnost znamená vyložit ji pomocí rozumu, ale také s pomocí citu, vůle, fantazie, zhodnotit ji
z pozice člověka. Z toho, že člověk něco miluje, nenávidí, že prožívá strach či nechuť k životu
pro většinu věd plyne, že se cítí šťastný, nebo nešťastný. Pro filozofa však patří studium hodnot
k nejdůležitějším otázkám. Často není snadné vymezit, kde je hranice mezi speciální vědou
a filozofií. Rozdíl je nejspíše v principu, v hledisku, které filozofie ve svém bádání sleduje. Odtud
typicky vědecké a typicky filozofické otázky. Vědy poznávají, filozof se ptá, co je to poznání,
vědy zjišťují a stanovují určité přírodní zákony, filosof si klade otázku, co je to zákon. Běžně se
mluví o smyslu a účelnosti, ale filozof se ptá, co se má vlastně účelem a smyslem rozumět.
Přitom různé filozofické školy a směry se zaměřují převážně na některé ze zde zmíněných
oblastí. První je nauka o bytí, zkoumání zákonů existence vesmíru, světa a člověka, druhá nauka
o poznání, zkoumání předpokladů a mezí možného poznání, třetí nauka o hodnotách a hodnocení.
(Vědy zkoumají, co je, filozofie  jak už bylo řečeno  též, co být může nebo co býti má). Další
směry se týkají problémů člověka jako předpokladu a základu všeho ostatního, včetně
filozofování. A ještě jiné směry věnují pozornost jazyku, zejména vědeckému, jeho struktuře,
logice, gramatice. Vycházejí z toho, že naše myšlení má převážně jazykový charakter a že
získané poznatky se sdělují převážně řečí.
Uvedené směry se tak dotýkají jedné nebo více základních filozofických disciplín.
32
Obrázek 3.2-6 Aristoteles
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkE1vgkAYhO/7Xwq7y1dpYpomWpUg
Obrázek 3.2-7 Vědy univerzální a speciální
Obrázek 3.2-8 Rozdělení vědy
33
3.3 Filozofie kontra ideologie a umění
Zdánlivě opustíme sféry vědecké, poněvadž ideologie i umění se nacházejí mimo ně – nicméně
jsou podrobovány vědeckým analýzám a jimi se zčásti mohou přinejmenším inspirovat, ev. se
o vědecké poznatky i opírat.
Cíle:
Představit filozofii ve službách obou s ní konfrontovaných celků, resp. jako jejich zásadní –
liniotvorný, směrodatný – atribut: filozofii umění a umělecké tvorby, versus filozofické základy
a zdroje ideologií.
Klíčová slova:
Analýza; Atribut; Doktrína; Filozofie; Ideologie; Konfrontace; Kontra; Linie; Politika; Respekt;
Sféra; Typ; Umění; Věda
Filozofie a umění
Také s uměním má filozofie mnoho společného. Stejně jako filozofie řeší umění věčnou hádanku
o smyslu života a světa, napomáhá orientaci člověka v životě. Na rozdíl od filozofie, která tak
činí v co nejobecnější rovině, používá umění smyslové názornosti, vedle rozumu působí i na cit
a vůli. Obě sféry zaujímají pak k realitě hodnotící stanovisko. Pravda filozofie spočívá
v průkaznosti argumentu, pravda umění v přesvědčivosti zobrazení. Také umění odráží realitu
v jisté míře zobecnění, jíž je typizace. Umělecký typ však nemá naprosto nic společného
s průměrností. Švejk
není průměrný mluvka, Othello
není průměrný žárlivec. Umění tak
představuje smyslově názorné vyjádření duchovního vztahu člověka ke skutečnosti.
Obrázek 3.3-2 Othello – mouřenín benátský
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkN1ugjAARu/7LmJLEe0Ss%
2BhUSO
Obrázek 3.3-1 Dobrý voják Švejk
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzs1SgzAABOB73kVIQkuJMx
1H%2B2
Filozofie a ideologie
Ideologie je myšlenková soustava vyjadřující zájmy určité vrstvy lidí, vůči jiné vrstvě.
Člověk do ideologie vnáší svá přání, často ji buduje na stranických předsudcích , hájí osobní
zájem proti celku. Každá filozofie obsahuje jisté ideologické prvky
a mnohá ideologie bývá
filozoficky zdůvodněna. Pojem ideologie prošel v historii několika výklady. Dnes je ideologie
34
chápána jako doktrína, z níž vychází jednání určité politické strany nebo vlády. Onen politický
aspekt je pro ideologii určující.
Jím se liší od soustavy názorů jiných, např. zájmových skupin
(zahrádkáři, filatelisté), které ovšem neusilují o politickou moc.
Obrázek 3.3-5 Adolf Hitler –Vůdce (Führer)
německého národa
Obrázek 3.3-3 Klement Gottwald v únoru 1948
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVUNFugjAAfO/HQAuF2CVm
MXZOHVME
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjk1LwzAAQO/5L8tHs6SrUA
QnTiV4
Obrázek 3.3-4 Říšský ministr propagandy Joseph
Goebels
Obrázek 3.3-6 Václav Havel: dizident – prezident
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkUtvgkAYRffzY3gNIDQxjbW
KJfig
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjztPwzAYAHf/l/iVBzFS1IEK
AoqC
35
4 Bytí – existence – jsoucno
Už na začátku jsme se vám snažili přiblížit smysl filozofie, abyste jejím prostřednictvím dokázali
vidět pod povrch dění, pronikali k jejich podstatám. Právě o tom se chystáme vést s vámi
pokračující dialog a poradit vám touto cestou k osvojení si základních otázek světa, života i vaší
vlastní existence.
Cíle:
Zvládnout základy ontologie.
Klíčová slova:
Dialog; Disciplína; Existence; Filozofie; Ontologie
4.1 Podstata světa – revír ontologie
Tady a teď začne skutečné filozofování. Setkáte se s prvními kategoriemi čili stěžejními pojmy,
na kterých v dalším budete stavět. Na nich totiž závisí vaše filozofující pozice i pohledy.
Cíle:
Poznat a vstřebat nejdůležitější filozofické kategorie: hmotu, vědomí, pohyb, čas a prostor, jakož
i směry závislé na způsobu jejich interpretace či operace s nimi: materialismus a idealismus,
metafyziku a dialektiku.
Klíčová slova:
Akcent; Definice; Determinace; Dialektika; Dualismus; Exkurze; Filozofie; Fyzicky; Idea; Ideál;
Idealismus; Iluze; Interpretace; Kapitola; Kategorie; Kauzalita; Materialismus; Metafyzika;
Monismus; Negativum; Objektivní; Ontologie; Pluralita; Pozice; Pozitivum; Realita; Revír;
Subjektivní; Substance; Teleologie; Turniket; Žurnál;
Čím začít? Právě tím!
Svět, který nás obklopuje, se skládá z mnoha velmi rozdílných věcí, ale všechny tyto věci 
jsoucna, jak říkají filozofové, mají určité společné vlastnosti. Jsoucna jsou lidé, hory, zvířata,
rostliny aj. K společným vlastnostem těchto jsoucen patří např. to že se vyskytují na nějakém
místě v prostoru, existují v určitém čase, podléhají změnám  vznikají a zanikají. Každá z těchto
věcí je jednotlivá, individuální. Bytí pak je základ (substance), jakož i příčina existence všech
věcí, které vznikají a zanikají, avšak jejich základ (bytí) zůstává. Filozofové, kteří si vykládali
změny jsoucen jejich jakousi vnitřní životní energií zapříčiňující vnitřní pohyb hmoty, se
nazývali hýlozoisté (z řeckého hýlé-hmota a zoé-život). Jednotlivá jsoucna jsou přístupna
smyslovému vnímání, celek bytí je nicméně smyslům nepřístupný, je ukryt za jevy.
Aplikace
A ještě jednu aplikační úlohu navíc, jestliže jste předchozí zvládli tak, že Vám k ní
můžeme blahopřát.
Posuďte následující výrok a pokuste se ho doložit, případně vyvrátit poznatkem z praxe.
36
K zapamatování
„Hmota neexistuje mimo pohyb, jenž se děje zásadně v prostoru a čase“.
Budete-li chtít, máte právo předlohu si předefinovat ve prospěch větší srozumitelnosti
pro Vás, aniž byste však změnili její smysl.
Příklad
Příklad pozitivní revize:
„Hmota existuje pouze díky svému pohybu. Jeho zásluhou ve svých konkrétních
podobách vzniká, vyvíjí se i zaniká. Proměny hmoty probíhají jak v čase (zrod, zrání,
stárnutí, ...), tak prostoru (zvětšuje se, nabývá, zmenšuje se, ubývá, dělí, přesunuje, mění tvar
i místo...)“.
Nepřehlédněte
Důkazy pro, eventuelně proti:
Filozofové, kteří se domnívají, že základem světa je jediný princip, např. hmotný nebo
duchovní, se nazývají monisté (od monos-jediný). Dělí se na materialisty, kteří považují
za základní prvek světa hmotu, od níž se odvíjí rovněž realita duchovní, a na idealisty, kteří
naopak vidí jako základní princip bytí ideu, vůdčí myšlenku, případně božský duchovní princip.
Idealisté se pak dále dělí na objektivní (uznávají, že svět existuje nezávisle na našem vědomí)
a na subjektivní, pro něž je svět odvozen z našeho vědomí. K první skupině patřili např.
filozofové Platón či Hegel, ke druhé irský filozof Berkeley.
Podstata věcí a jevů
Materialistický a idealistický názor na povahu bytí jsou sice v protikladu (pokud jde o vůdčí
princip světového dění), částečně se ale doplňují, neboť také idealisté uznávají za stavební prvek
světa hmotu. Vedle monistických názorů se ovšem vyskytují i principy odlišné, např. dualismus,
který vidí základ světa v existenci dvou naprosto rozdílných, navzájem nepřevoditelných principů
 duch, tělo (René Descartes), případně pluralismus (G. W. Leibniz), který vychází dokonce
z existence více principů.
Příčinnost dějů
K řadě základních ontologických otázek patří též problém vývoje, jeho kvantitativních
a kvalitativních změn, problém příčiny a následku (kauzalita), nutnosti a nahodilosti, Cíle: dění
teleologie (telos = účel, tj. svět má předem daný cíl) či problém determinismu (každá příčina má
jednoznačný následek) a indeterminismu (vývoj je věcí náhody).
Složitost vývoje teorie bytí se odráží v proměnách jejího názvu. Řecký starověk ji chápal jako
přírodní filozofii (kosmologii), středověk jako metafyziku, novověk jako metafyziku a ontologii
(viz dále). Název metafyzika vznikl původně nahodile. Učenec pořádající Aristotelovy spisy
zařadil knihy, jež se týkaly nejobecnějších problémů světa za knihy o fyzice (řecky meta
znamená za, metafyzika pak to, co je za fyzikou), čímž bezděky vystihl podstatu problému.
Fyzika zkoumá konkrétní přírodní jevy, metafyzika pak to, co přesahuje empirickou skutečnost.
37
Opakování
Metafyzika je součást filozofie, jíž jde o výzkum bytí, jeho projevů ve fyzické
realitě a problémů, které s tím souvisejí, např. vzniku a zániku, pohybu, času a
prostoru, života duše, účelu, příp. Boha apod. Ontologie, která zkoumá bytí jen z
hlediska jeho obecných určení, se tak stává součástí metafyziky. V učení některých filozofů
je metafyzika pro šíři a důležitost svých zájmů ztotožňována s filozofií vůbec (I. Blecha).
Diametrálně se od ní liší dialektika, o níž pojednáme podrobně dále, představující tak její
absolutní protiklad. Ostatně - máte možnost předběžného posouzení náhledem do definic obou
těchto klíčových slov, mezi něž jsme je přiřadili již teď.
Odpočiňte si
Prošli jste snad nejdůležitější pasáží exkurze do filozofického hájemství, ale zároveň
i složitou pro pochopení jak jednotlivostí, tak zároveň celku, proto rovněž náročnou na
vstřebatelnost. Proto zasloužíte kratší pauzičku, byť je to teprve těsný kousek za
turniketem. Ono totiž samo učivo si žádá čas na usazení, aby nebylo přehlušeno další čerstvou
látkou. Pokud se ale cítíte svěží a zůstáváte nažhavenými touhou po poznávání, pak si článek
projděte ještě jednou od začátku. Ale pomaličku a hlavně s pohodou, jako byste si četli zajímavou
stať ve vědecko-popularizačním žurnálu. Poté si ale skutečně trochu oddychněte, byť rozjímavě.
Tomu těžko i škoda bránit.
Obrázek 4.1-2 Zeus to dělal také tak
Obrázek 4.1-1 Poddal se osudu v sudu a je to
v čudu
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVUF1vgjAAfOe/DFqkDpYQ4
%2BYnAe
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj01vgjAAQO/9MUCpoF1izB
xGJYjo
4.2 Kolébka evropské filozofie: antické Řecko
Začínáme od Adama, jak se říká, tedy od zakladatelů vědeckého systému nejen ontologie, ale
filozofie vůbec. Nejde však ani tak o jejich životopisné souvislosti, jako učení, které zosnovali
a zanechali. Jejich odkazu byste se měli snažit přijít na kloub i na chuť. Vyplatí se vám to, neboť
tedy se začíná rýsovat i rodit váš studijní úspěch.
Cíle:
Získat přehled o prvních výkladech podstaty světa.
38
Již staří Řekové...
Na počátku řecké filozofie se hledá pralátka (arché), to, z čeho se vše skládá. Thalés z Milétu
(625545 př. n. l.) považuje za pralátku vodu (snad proto, že je pro život nezbytná a vystupuje
v různých formách  jako tekutina, pára, sníh či led), Anaximenés
(585528 př. n. l.) má za
pralátku vzduch, Anaximandros
(610546 př. n. l.) kvalitativně neurčité apeiron,
nesmrtelný a neomezený princip. K principu v podobě čísla (vyjadřuje nejen kvantitu, ale
i kvalitu  vztahy) se hlásí Pýthagorás
(572494 př. n. l.), pro Démokrita
(46360 př. n.
l.) je vše vystaveno z atomů, nejmenších dále nedělitelných prvků, které se pohybují v prázdném
prostoru a tím, jak se tu různě skládají, vytvářejí mnohost hmoty. Démokritos tak uznává vedle
bytí rovněž nebytí (prázdný prostor, v němž se uskutečňuje pohyb).
Parmenidés z Eleje
(540470 př. n. l.) považuje bytí za neměnné a stálé, neboť vznikání,
pohyb a mnohost jsou jen zdáním  smyslovými klamy. Parmenidés proto staví proti
smyslovému vnímání bytí, které nás klame, čisté rozumové poznání. S neměnností světa
nesouhlasil Hérakleitos z Efesu
(540480 př. n. l.), který si uvědomoval, že vše je
v neustálém pohybu, vše plyne (panta rhei), přičemž vývoj vyplývá z boje protikladů (život-smrt,
teplo-zima, vlhko-sucho), jejichž rovnováha je jen přechodná. Hérakleitos je tak zakladatelem
dialektické metody výkladu světa.
Obrázek 4.2-3 Anaximandros
Obrázek 4.2-1 Thalés z Milétu
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyV0M1vgjAABfB7/xiglpKxZFn
YVNT5
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj01PgzAAQO/9L/ST6WZCjJ
OERXEx
Obrázek 4.2-2 Anaximenés
Obrázek 4.2-4 Pýthagorás
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj1FPgzAUhd/7XwZlrDBMiH
EyhoQt
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVUctugzAAu/Mv5RUeY1I1qa
WlohR1
39
Obrázek 4.2-7 Héracleitos z Efesu
Obrázek 4.2-5 Démokritos
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJylkN1ugjAAhe/7MLT8GVhiFrc
5kKBx
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJylz0FvgjAAhuF7fwzQQmEsMY
sOZWHK
Obrázek 4.2-8 Platón
Obrázek 4.2-6 Parmenidés z Eleje
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVz7tOwzAUAND9/gt%2BBZs
UKUIIUK
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkctSgzAARff5F4HwKnGG6d
jSoggq
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkE1vgkAYhO/7Xwq7y1dpYpomWpUg
Citát – Herakleitos
Tento svět, týž pro všechny, nestvořil žádný z bohů ani z lidí, ale vždy byl, jest a bude
věčně živým ohněm, rozněcujícím se podle míry a hasnoucím podle míry.(Zlomek B 30
z Klementa a Plutarcha)
40
Praví tuším Hérakleitos, že všechno přechází a nic netrvá, a přirovnávaje věci k toku řeky, říká,
že bys nevstoupil dvakrát do téže řeky. (Zlomek B 91 z Plutarcha)
Vrchol klasické řecké ontologie představuje dílo Platóna a Aristotela. Platón
(427347
př. n. l.) považoval smysly poznatelný svět za pouhý stín ideálního a věčného světa idejí 
pravzorů všech věcí (viz podobenství o jeskyni). Jednotlivé věci jsou z idejí odvozeny, ale na
rozdíl od nich podléhají změnám a zániku. Nejvyšší ideou je idea dobra. Duše člověka, též
nesmrtelná, pobývala před sestupem do těla rovněž ve světě idejí, na něž ve smyslovém světě
zapomněla. Je proto úkolem filozofů přimět duši k rozpomenutí se na skutečné ideje a tak objevit
skutečnou podstatu reality.
Citát – Čtěte s rozmyslem!
A nyní, pokračoval jsem, představ si rozdíl mezi duší vzdělanou a nevzdělanou tímto
podobenstvím. Pomysli si lidi jako v podzemním obydlí, podobném jeskyni, jež má
k světlu otevřen dlouhý vchod zšíři celé jeskyně; v tomto obydlí již od svého dětství žijí
spoutáni na nohou i na šíjích, takže zůstávají stále na témže místě a vidí jedině dopředu, ale
nemohou otáčet hlavy, protože jim pouta brání; vysoko a daleko za nimi hoří oheň a uprostřed
mezi ohněm a spoutanými vězni je nahoře příční cesta, podél níž si mysli vystavěnou zídku na
způsob přepážek, jaké mívají před sebou kejklíři a nad kterými ukazují své kousky.
Dobře.
Mysli si, že podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, přečnívající nad zídku, také
podoby lidí a zvířat z kamene i ze dřeva i všelijak vyrobené, přičemž jedni z nosičů, jak se zdá
mluví, druzí pak mlčí.
Divný jest ten tvůj obraz a divní vězňové.
Podobní nám, odpověděl jsem; neboť takoví lidé jistě by neviděli ze sebe samých ani ze svých
druhů něco více než stíny, vrhané ohněm na protější stranu jeskyně.
Jak by také uviděli, když jsou nuceni držet po celý život hlavu bez pohnutí?
A co předměty nošené podél zídky? Neviděli by z nich právě tolik?
Ovšemže.
A kdyby mohli vespolek rozmlouvat, jistě by myslili, že těmi jmény, která dávají tomu, co před
sebou vidí, označují skutečné předměty.
Nutně.
A což kdyby to vězení odráželo od protějška i ozvěnu? Kdykoli by promluvil někdo
z předcházejících nosičů, nemyslíš, že by pokládali za původ toho hlasu jedině právě ten
předcházející stín?
Při Diovi, dozajista.
U takových lidí tedy, děl jsem, by veskrze za pravdu neplatilo nic jiného než stíny těch umělých
věcí.
Docela nutně.
Podobenství o jeskyni (Ústava, kniha sedmá)
41
Aristoteles
(384322 př. n. l.) podrobil kritice své předchůdce i svého učitele Platóna.
Platónovi vytýká, že odděluje jednotlivá jsoucna od obecných pojmů, z kterých vytváří druhý
svět idejí.
Věda musí být zaměřena na obecné, ale toto nemůže hledat v nějakém jiném světě odlišném od
smyslového. Aristoteles rozlišuje čtyři principy jsoucna  látku, formu, příčinu (hybnost)
a účelovou příčinu. Látkou jsou cihly, formou plán domu, příčinou stavitel, účelem dům. Princip
účelu (telos) znamená podle Aristotela, že veškeré dění v přírodě, jakož i lidské jednání směřuje
k nějakému cíli. Cíle:m semena je strom, Cíle:m kořenů zajistit stromu živiny apod. Podstatu
(substanci) nějaké věci lze chápat jako jednotu látky (hmoty, hýlé) a formy (tvar, eidos). Látka je
pouhou možností a forma jí vtiskuje tvar. U člověka je látkou tělo, formou duše. Substance
existuje samostatně, zatímco její vlastnosti (akcidencie) jsou odvozené (např. kulatost nebo
hranatost stolu). Podstata má pro Aristotela dvojí význam. První substancí je jednotlivina, druhou
substancí druhy a rody. Tak k druhu člověk dospějeme bližším určením rodu živočich s pomocí
druhového rozlišení rozumný živočich. Bytí přisuzuje Aristoteles jak jednotlivým věcem, tak
i jejich vlastnostem, stejně jako rodům a druhům věcí. Všímá si též, že o jsoucnu lze vypovídat
v mnoha odlišných významech. Této výpovědi slouží jeho deset kategorií:
1. substance (podstata)  člověk, pes,
2. kvantita (množství)  váha, míra,
3. kvalita (vlastnost)  bílý, vzdělaný,
4. relace (vztah)  větší, menší,
5. místo  ve škole, na trhu,
6. čas  včera, vloni,
7. poloha  sedící, ležící,
8. stav  obutý, ustrojený,
9. činnost  peče, vaří,
10. trpnost  je bit, je hýčkán.
Konečně je třeba posuzovat bytí nejen z hlediska výše uvedených kategorií, ale též z hlediska
potenciálnosti (možnosti) a aktuálnosti-skutečnosti. Vznikání, které se uskutečňuje přechodem
možnosti ve skutečnost, vede k něčemu, co není účinkem, nýbrž jen příčinou, co není látkou,
nýbrž čistou formou, tedy k něčemu nemateriálnímu  k prvému hybateli, který sám je nehybný.
Kontrolní otázky: Filozofické teorie
Komu byste přisoudili učení?
a) o Monádách
b) o Pralátce zvané ápeiron
42
c) o Atomech
Odpověď
a) Leibniz/spis Monadologie z roku 1714
b) Anaximandros
c) Démokritos
Kontrolní otázky: Řecké filozofické směry
Kdo byli v antickém Řecku?
a) Peripatetikové
b) Stoici
c) Pythagorejci
d) Eleaté
e) Epikurejci
f) Skeptikové
g) Sofisté
43
Další zdroje
Poučte se ve vám dostupné literatuře  nejlépe v některém z filozofických slovníků.
4.3 Úsvit lepších časů
Soustřeďte se na osobnost René Descarta, neboť jím se datuje návrat ke kritickému myšlení, ne-li
zároveň k tzv. „zdravému selskému rozumu“. V jednoduchosti je přece síla, jak dobře víme.
Začíná tudíž obrat k vědě, dokonce moderní. Rozhodně si ale neublížíte ani tím, když sáhnete
ještě po jiných zdrojích poučení o něm, jeho životě a díle, přínosu.
Cíle:
Pochopit historický zvrat na cestě k sebeprosazení vědy.
Klíčová slova:
Filozofie; Metafyzika; Panteismus; Problém; Substance; Universum
Kdy se na ně počalo blýskat?
Za zakladatele novověké filozofie je považován René Descartes
(15961650), francouzský
matematik a myslitel. Podle něho je jsoucno tvořeno dvěma na sobě nezávislými substancemi,
duchovní a hmotnou (dualismus), nad nimiž stojí nejvyšší neomezená substance  Bůh. Duchovní
substance (res cogitans) je nadána rozumem a myšlením, jak se to projevuje u člověka a v ideji
Boha, vše ostatní  zvířata a věci  patří k hmotné substanci (res extensa), která se vyznačuje
pouze rozložeností v prostoru. Člověk pak sestává z obou těchto substancí (rozum, tělo), avšak
dodnes nevyřešeným problémem zůstává, jak se obě tyto substance v člověku propojují.
Z Descartových následovníků stojí za zmínku holandský filozof Baruch Spinoza
(16321677) s názorem ztotožňujícím Boha s přírodou (panteismus) a Němec Gottfried
Wilhelm Leibniz (16461716), hodnotící tento svět jako nejlepší z možných, za což sklidil
sžíravou kritiku F. M. Voltaira
(16941778) v jeho románu Candide aneb optimismus.
Román Candide
Mladík Candide, který věří v krásu a dobro, je ve svých optimistických názorech
utvrzován filozofem Panglosem. Přesto je na cestě světem z optimismu záhy vyléčen.
Násilím je naverbován do armády, setkává se se španělskou inkvizicí, při zemětřesení
v Portugalsku málem přijde o život. Přechodně se jeho situace zlepší, ale zlé nástrahy stále
pokračují. Nakonec se musí smířit se vztahem k staré ošklivé ženě, s hospodářstvím na malém
kousíčku půdy a se všední účetnickou prací. To je jediný způsob, jak učinit život alespoň trochu
snesitelným.
Leibniz vstoupil do metafyziky učením o pluralismu substancí (monád), které jsou nekonečným
počtem jednotek bytí. Každá monáda je zrcadlením universa, mnohosti, každá je zcela odlišná,
nadána vnitřním pohybem. Uspořádanost světa je dána předzjednanou harmonií, která je
44
v monádách uložena. Ve světě je rovněž zlo a utrpení, protože člověk je nedokonalý a konečný,
avšak dobro převažuje.
Samostatný úkol: Výroky slavných
Kdo proslul těmito výroky?
a) „Scio nihil scire“ = Vím, že nic nevím
b) „A přece se točí“
c) „Myslím, tedy jsem“
Odpověď
a) Sókratés
b) Galilei
c) Descartes
Obrázek 4.3-1 René Decartes
Obrázek 4.3-3 Wilhelm Gottfried Leibniz
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj9FugjAUhu/7MNAWcbLEL
M4RkAGR
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj19vgjAAxN/7YYAiRVxCljgR
14DR
Obrázek 4.3-2 Baruch de Spinoza
Obrázek 4.3-4 Voltaire
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjtFugjAARd/7L4PSIsoSsmiG
OoIG
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj1tvgjAAhd/7X6QFRekSs8w
Lug0Z
45
Obrázek 4.3-6 Sokrates
Obrázek 4.3-5 Galileo Galilei
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj8FKxDAARO/5mCZNbG2F
RYRVixap
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj11LwzAYhe/zX2zz0dgqlIHO
dUqZ
4.4 Temný středověk, tlumená filozofie
Jak asi znáte z dějepisu středoškolského, došlo v evropské historii k vystřídání renesance
a humanismu scholastikou, která je spřažena s nástupem křesťanské filozofie a jejím vůdčím
postavením. Právě o tom bude následné pojednání. Nemá ideologický nádech, proto nechce být
orientováno religiózně ani ateisticky, ale držet se fakticit. Vždyť římský katolicismus
představoval v našem prostoru po léta nejen reálný systém s rozhodujícím vlivem na myšlení lidí,
což nelze pominout. Nu a poznamenal nutně i vývoj filozofických názorů nejenom své doby.
Právě proto stojí za korektní studium a seriozní osvojení podstaty stěžejních učení jako směrů
prizmatem vkladu jejich nositelů, resp. tvůrců.
Cíle:
Porozumět příčinám a důsledkům pokřesťanštění středověké evropské filozofie – negativním
i pozitivním.
Klíčová slova:
Ateismus; Dialog; Filozofie; Humanismus; Christianizace; Intimita; Katolicismus; Korektní;
Křesťanství; Negativum; Orientace; Pozitivum; Prizma; Realita; Religiózní; Renezance; Respekt;
Seriózní; Scholastika; Systém; Tolerance
Brzdění pokroku
Nabízí se připomenout aforismus, podle něhož si každá brzda o sobě myslí, že je záchranná. Také
ta na cestě k pokroku. Zvláště, když si spasení lidstva zvolila za své hlasitě proklamované poslání.
Ostatně  posuzujte sami.
Středověká metafyzika se vyvíjí zcela pod vlivem teologie.
Od prvního do osmého století jde o reflexi prvotního křesťanství, jíž se zabývali církevní
otcové-myslitelé, zvaní patres (odtud patristika jako název celé epochy). Zprvu navazovali na
46
Platóna a novoplatonisty, vzhledem k jejich učení o nesmrtelné duši, později v období scholastiky
(podle nově vznikajících církevních škol zhruba od osmého až do patnáctého století) dochází
k syntéze křesťanství a aristotelismu.
Augustiánství
Mezi patristiky získal výjimečné postavení Aurelius Augustinus, svatý Augustin
(354430),
který vyšel z novoplatonismu, z něhož odstranil vše, co odporovalo křesťanství. Ve své nauce se
zaměřil na vztah Boha a člověka, na otázku lidské svobody a predestinace (člověk jedná
subjektivně svobodně, avšak realizuje tím boží předurčení) a na problém stvoření. V tomto směru
byl zastáncem tzv. spirituálního monismu, neboť Bůh stvořil vše z ničeho. Augustin nicméně
připouští, že některá jsoucna byla vytvořena už jako hotová, jiná jako nehotová, podléhající
dalšímu vývoji.
Kontrolní otázky: náboženská učení
Co Vám říkají pojmy?
a) Kabala
b) Koran
c) Bible
Odpověď
a) judaismus
b) islám
c) křesťanství
Tomismus
Scholastika, jejímž hlavním představitelem byl Tomáš Akvinský
(12251274), se snažila
racionálně odůvodnit to, co je jinak přístupné jen víře. Východiskem, podmínkou i zárukou všeho
jsoucího  tedy bytí  je absolutní a nestvořená bytost  Bůh. On je tím, nad co si nedokážeme
myslet nic většího, co existuje i mimo náš rozum. Tak zdůvodnil existenci Boha italský filozof,
arcibiskup Anselm z Cantebury
(10331109). Tomáš Akvinský navázal ve svém učení na
Aristotela. Od něho převzal pojmy forma a látka, možnost a uskutečnění, substance a akcident.
Sám pak ještě rozlišuje esenci a existenci, kde esence tvoří podstatu věci a existence její
konkrétní tvar (podobu). Aby se esence mohla stát součástí reálného bytí, musí jí je někdo udělit.
47
Tím pak, kdo je původcem tohoto aktu, je jedině Bůh, sám čistý akt, neboli actus purus. Tomáš
Akvinský se zúčastnil i sporu o univerzálie  obecné pojmy. Šlo o to, zda pojmy existují reálně,
podobně jako Platónovy ideje nebo modely Boží mysli, podle nichž jsou tvořeny konkrétní věci,
a nebo, zda jde jen o pouhá jména (nomina), abstrakta k označení věcí. První stanovisko zastávali
realisté (pojmy existují před věcmi, nezávisle na nich, ante res), druhé nominalisté (obecné
pojmy jsou pouhá jména, existují až po nich, post res). Nakonec převážil umírněný realismus,
jehož zastáncem byl i Tomáš: obecné pojmy existují reálně ve věcech jako aristotelské formy.
Toto stanovisko je nesporně správné, neboť v každé jednotlivé věci, např. v malém či velkém
čtverci jsou vždy přítomny podstatné znaky každého čtverce. Je to vždy pravoúhlý rovnostranný
čtyřúhelník.
Nejvíce se Tomáš Akvinský proslavil svými pěti důkazy Boží existence:
Vše, co se pohybuje, vyžaduje první impuls nehybného hybatele  Boha.
Vše má příčinu, musí tedy být nějaká první příčina.
Věci mohou a nemusí být. Jejich existenci působí tedy nějaká nutnost.
Bytí se realizuje v různých stupních dokonalosti. Více nebo méně dokonalé předpokládá
tedy ještě něco nejdokonalejšího.
5. Vše je smysluplně uspořádáno, vše směřuje k nějakému cíli. To znamená, že tu musí být
nějaký nejvyšší duch, který všechno řídí.
1.
2.
3.
4.
Kontrolní otázky: Křesťanské filozofické směry
Kdo byli v křesťanské filozofii? (vyhledejte přes Google)
a) Apologetici
b) Gnostikové
c) Heretici
d) Scholastikové
e) Dialektici
48
f) Mystici
Obrázek 4.4-1 Aurelius Augustinus
Obrázek 4.4-2 Svatý Tomáš Akvinský
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyV0MlugzAABNC7/6XYmACm
UlW1CtlE
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzk1vgjAAgOF7/8d2E0qxSpe
YhYlO
Obrázek 4.4-3 Anselm z Cantebury
http://www.getsemany.cz/node/1134
4.5 Nástup osvícených
Tato stať se přímo hemží cizojazyčnou terminologií. Takže vytěžujte poctivě připojený
slovníček! Tam to všechno je! Dokonce nad hranice taxativního výčtu klíčových slov na úvodní
straně článku.
Cíle:
Osvojit si přinejmenším jména osvícenců a podstatu přínosného učení Kanta s Heglem.
Klíčová slova:
Absolutní; Aktivita; Anti-; Antiteze; Aplikace; Dialektika; Empirie; Existence; Filozofie; Forma;
Ideál; Klasika; Kosmologie; Kritika; Metafyzika; Negace; Ontologie; Pozitivum; Reflexe; Režim;
Speciální; Spekulativní; Syntéza; Systém; Test; Téze; Triáda
49
Nastal nový věk – éra rozumu
Osvícenské 18. století s kultem přírodních věd kritizovalo spekulativnost některých otázek
metafyziky, kterou přejmenoval německý filozof Christian Wolff
(16791754) na ontologii.
Ta se pak ještě dělila na ontologii obecnou, zkoumající bytí jako takové, a na ontologii speciální
(kosmologie, racionální psychologie, přirozená teologie). Toto členění převzal i zakladatel
německého klasického idealismu Immanuel Kant
(17241804), který ovšem dospěl
k závěru, že nemůžeme poznat svět (věci) o sobě (Bůh, duše, svobodná vůle), patřící do sféry
čisté rozumové víry, neboť naše empirické poznání je omezeno na svět pro nás, tj. na svět jevů.
Německá klasická filozofie
Z Kanta vyšel i poslední velký systematik německého idealismu Georg Wilhelm Friedrich
Hegel
(17701831), jehož Cíle:m bylo vytvořit jednotný výklad světa a položit základy
systematicky založené filozofie. Bytí je ztělesněním myšlenky, dění pohybem pojmu, myšlení a
bytí jsou tedy totožné. Z toho Hegel vyvozuje, že všechno rozumné je skutečné a všechno
skutečné je rozumné. Svět je podle něho seberozvíjením absolutní ideje, která probíhá dialekticky
ve třech stupních (logickém, přírodním a duchovním). Dějinami vládne rozum (absolutní duch),
přičemž konkrétní civilizační etapy, vývoj národů jsou jednotlivými stupni v sebepoznání ducha.
Zapamatujte si
Hegel formuloval hlavní pojmy a zákony dialektiky, kterou nepovažoval pouze za
způsob myšlení, nýbrž za reálný proces vývoje věcí. Tak se stala dialektika současně
opozicí vůči metafyzice, chápané některými filozofy, zvláště marxisty, jako strnulý,
statický způsob zkoumání světa bez ohledu na souvislosti jeho jednotlivých částí. Dialektickou
metodu jako vývoj protikladů aplikoval Hegel zejména ve filozofii dějin. Tam probíhá vývoj na
základě triády, kterou vyložil jako tezi, antitezi a syntézi.
Příklad
Za příklad tu mohou sloužit kvalitativní proměny společnosti, vývoj společenských
řádů. Starý režim představuje tezi, kterou nový režim od základu neguje, provádí
antitezi. Lidově řečeno, vše, co směřovalo v minulosti doleva, bude od nynějška
doprava a naopak. Tato prvotní negace (antiteze) boří všechno staré, aniž by reflektovala, že
i v minulosti existovaly nějaké pozitivní hodnoty. Teprve další negace této primitivní negace
(syntéza), která propojuje pozitivní z minulosti s pozitivním v přítomnosti může zajistit určitý
pokrok. Rozvíjení dialektické metody také přivedlo Hegela k poznání, že se lidé zdokonalují
v procesu přetváření světa prací, jako zdroje hodnot, že člověk je aktivním tvůrcem svých dějin.
Kontrolní otázky: Osvícenci
Koho byste zařadili mezi osvícence?
a) v Anglii
50
b) ve Francii
Odpověď
a) John Locke , George Berkeley , David Hume , F. Bacon
b) Voltaire , Montesquieu , La Mettrie , Holbach , Helvetius , d´Alembert , Diderot
, Rousseau
Kontrolní otázky: Představitelé německé klasické filozofie
Kolik znáte představitelů tzv. německé klasické filozofie? Uveďte alespoň příjmení!
Odpověď
Kant
, Fichte
, Schelling
, Hegel
, Schopenhauer
, Goethe
, Schiller
, Feuerbach
Obrázek 4.5-3 Georg Wilhelm Friedrich Hegel
Obrázek 4.5-1 Christian Freiherr von Wolf
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzstOhDAUgOH9eZiWtjKAC
TExxvGC
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVz91ugjAAhuHz3sugUFG7xC
yb4A9R
Obrázek 4.5-4 John Locke
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVUVtvgjAYfe8P2ZvQclFYQhY
3h5eg
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkN1ugjAAhe/7HrtcoeVndglZ
svnD
51
Obrázek 4.5-8 Voltaire
Obrázek 4.5-5 Bischop George Berkeley
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj1tvgjAAhd/7X6QFRekSs8w
Lug0Z
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj1FLwzAURt/zY5ImNW0RiiA
qnZQx
Obrázek 4.5-6 David Hume
Obrázek 4.5-9 Charles Montesquieu
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjk1vgjAAQO/9L4MWhMkSs
mj8inwE
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyV0F1vgjAYBeD7/pdBS4HAEr
MsapyI
Obrázek 4.5-7 Francis Bacon
Obrázek 4.5-10 Julien Offroy de La Mettrie
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJydj8tygjAARff5FyAPoKYzTqdq
sVoU
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj11vgjAYhe/7X6QfCMoSs2z
TYfyK
52
Obrázek 4.5-14 Diderot
Obrázek 4.5-11 Paul Henri Dietrich, baron
d'Holbach
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkF9rgzAAxN/zYTTxbxyU4Vb
rVmwm
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjl1vgjAYhe/7Y4SCTLuELH6
EMUXH
Obrázek 4.5-15 Jean-Jacques Rousseau
Obrázek 4.5-12 Claude Adrien Helvetius
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVz09vgjAABfB7v8soBcpgCdlB
nYah
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkM9PwjAAhe/9X9zajk1rQox
KZCDg
Obrázek 4.5-13 Jean le Rond d’Alembert
Obrázek 4.5-16 Johann Gottlieb Fichte
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjt1OgzAARu/7LgKFFYcJM
W7oGOKy
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjstugzAURPf%2BGLANBKh
UVanSV0
53
Obrázek 4.5-17 Thomas Schelling
Obrázek 4.5-19 Johan Wolfgang Goethe
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJylj0lugzAARfe%2BS8GGMlWK
qlZpGE
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJydj91ugjAAhe/7LgPKX9olZhnq
MI2w
Obrázek 4.5-18 Arthur Schopenhauer
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjk1PgzAAhu/9MdCWj1GTxS
xKcAtO
Obrázek 4.5-20 Fridrich Schiller
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjttugjAAQN/7MUApMF1ilhk
N2jFG
Obrázek 4.5-21 Ludwig Feuerbach
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkFtPgzAAhd/7Y6DtBMXEGC9Th4zM
4.6 Moderní doba na obzoru
Ontologie se slibně rozvinula, vypracovala se dokonce na klíčovou disciplínu filozofie a získala
si v ní neformalizovaně ústřední postavení. Však jste se o tom přesvědčili studiem odkazu
nositelů osvícenství. Nicméně – přišly velké objevy přírodních věd a ontologie najednou
nevěděla, co si s nimi počít, jak s nimi naložit a v čem je zobecnit. Prostě – zůstala zčásti
54
bezradnou, však se hned dozvíte. Nenacházíte v tom analogii s dneškem, kdy bouřlivý rozvoj
informačních technologií přináší masové důsledky, stejně jako akcelerace pronikání do kosmu?
Obojí zůstává stále filozoficky málo zpracovanou materií, což je grandiózní výzvou adresovanou
prioritně právě ontologii.
Cíle:
Nastolit vzájemnou podmíněnost pokroku v přírodních vědách a filozofii.
Klíčová slova:
Aktivita; Analýza; Disciplína; Efekt; Existence; Forma; Fyzicky; Kategorie; Metafyzika;
Moderní; Ontologie; Problém; Typ;
A jsme skoro doma!
Nový důraz na ontologii položil začátkem 20. století německý filozof Martin Heidegger
(18891976) v práci Bytí a čas. Zde označil ontologii za základní fundamentální problém celé
filozofie. Oním základem, z kterého je možno vysvětlit bytí, musí být takové jsoucno, které si své
bytí, svoji existenci uvědomuje, a to je člověk. Jedině člověk je totiž na svém bytí zainteresován,
usiluje naplnit svůj život obsahem a smyslem. Heidegger zdůrazňuje radikální rozdíl mezi bytím
a jsoucnem a současně prohlašuje, že západní metafyzika se vyčerpala (konec metafyziky), neboť
místo aby zkoumala, co umožňuje, že svět a věci jsou, zkoumala jen jednotlivá jsoucna.
Heidegger pak rozlišuje mezi autentickým bytím (životem), kdy člověk bere zodpovědnost za svůj
osud do svých rukou, a neautentickým bytím na způsob věci, kdy sebou nechává manipulovat
a stává se součástí anonymní masy.
Rozpornost strukturované reality
Nový přístup k ontologii uplatnil v 1. polovině 20. století i další německý filozof Nicolai
Hartmann
(18821950). Chce postihnout bytí v podobě, která je vlastní všem úsekům
reality od neživé přírody až po ducha.
Zapamatujte si
Toto spektrum postihují čtyři vrstvy: vrstva věcí a fyzických procesů, vrstva živých
organismů, vrstva duševní (lidské vědomí) a vrstva duchovní (lidská kultura).
Hartmannova zkoumání se týkají rozboru jednotlivých vrstev a jejich vzájemných
vazeb.
Nepřehlédněte
Pro každou vrstvu jsou závazné základní kategorie. Pro první vrstvu prostor a čas,
proces a stav, substance a kauzalita, pro druhou život, látková výměna, reprodukce
a účelnost, pro třetí vrstvu akt a obsah, vědomé a nevědomé, strast a slast, pro čtvrtou
myšlenka, poznání, chtění, svoboda, osobnost. Vedle toho existují i fundamentální kategorie,
které lze uplatnit pro výzkum všech vrstev (jednota a mnohost, celek a část, látka a forma, vnitřní
a vnější, totožnost a rozdíl, možnost a skutečnost). To, jak závisí jedna vrstva na druhé, i to, jak se
prolínají, objasňují základní zákony reality (tak např. že první vrstva je obsažena ve všech
55
ostatních a každá následující vždy v každé vyšší, což neplatí naopak), jakož i další zákony tzv.
dependence.
Dopady pokroku přírodních věd
Ve 20. století se ontologické problémy komplikují novými objevy přírodních věd (ekvivalence
hmoty a energie, teorie relativity, teorie velkého třesku, otázky evoluce), což vede k dvojímu
efektu: na jedné straně je zájem nově prozkoumat staré ontologické problémy (Heidegger),
objasnit je s pomocí exaktních věd (Hartmann, Whitehead) , na druhé straně dochází
k odmítnutí ontologie jako přežité disciplíny, a to ve prospěch analytické filozofie (zkoumání
logiky řeči a komunikace). V současnosti vystupují proto ontologické problémy do popředí
nepřímo v otázkách po vztahu lidské kultury k přírodě, v otázkách po shodách a rozdílech
různých typů myšlení aj.
Obrázek 4.6-2 Nicolai Hartmann
Obrázek 4.6-1 Martin Heidegger
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjk1rgzAAQO/5MUZjo8lABvt
w/ZAy
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj11PgzAYRu/7YyiUj4AJMTo
TpmPL
Obrázek 4.6-3 Alfred North Whitehead
http://www.gap-system.org/~history/PictDisplay/Whitehead.html
56
Obrázek 4.6-4 Civilizace je stále na hirošimském rozcestí
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a0/Hiroshima_aft
Obrázek 4.6-5 Válka je vůl
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e0/Nagasakibomb.
57
5 Gnozeologie – noetika – epistemologie
Otevíráte kapitolu, která vás chce seznámit co nejpřijatelnější formou s podstatou našeho vnímání
světa, jeho možnostmi a hranicemi, resp. zdroji, východisky, případně postupy  což ale
přenecháme raději kapitole o LOGICE, která de facto vlastně do gnozeologie „logicky“ patří. Tak
ji chápeme, ale přesto jsme ji osamostatnili. Stalo se tak čistě z důvodu rozsáhlosti kapitoly
„mateřské“  rozumějte tím Gnozeologii  abyste se nemuseli potýkat s „kládou“ textu, kterou
jsme i tak museli „nepižlat“ na větší počet „špalků“, než tomu bylo či bude u kapitol ostatních.
Logika pak dopadne podle toho v onom porovnávání pouze jako „poleno“.
Cíle:
Osvojit si základy této filozofické discipliny jakožto nástroje cílenějšího studia nových
skutečností.
Klíčová slova:
Epistemologie; Etapa; Geneze; Gnoseologie; Markantní; Noetika; Systém; Teorie
5.1 Poznávejmež poznávání
Máte-li porozumět gnozeologii, musíte ze všeho nejdříve zvládnout pojmy, s nimiž operuje. Jim
je tudíž věnován tento článek. Snažte se je proto zvládnout co nejdůkladněji.
Cíle:
Zvládnout základy gnozeologického pojmosloví.
Klíčová slova:
Abstrakce; Agnosticismus; Empirie; Epistemologie; Existence; Filozofie; Generalizace;
Gnoseologie; Heuréka; Kritérium; Metodologie; Naivní; Noetika; Objektivní; Senzualismus;
Skepticismus; Sofismus; Subjektivní; Teorie
Poznávejmež poznávání
Jednou z klíčových filozofických disciplín je gnozeologie, teorie poznání . Jejím úkolem je
zjišťovat, do jaké míry je poznání vůbec možné, jaké jsou jeho meze a jak lze ověřovat jeho
spolehlivost. V běžném životě jsme zvyklí přijímat většinu informací nepřímo, např. z knih,
z tisku nebo z televize, aniž bychom pátrali po jejich zdrojích, ověřovali si jejich pravdivost. To
je pro vědeckou teorii poznání, tzv. epistemologii (z řeckého epistémé-vědění, poznání), způsob
zcela nepřijatelný. Vědecké poznání je vždy třeba stále prověřovat (verifikovat), uplatňovat
předem skepsi vůči novým zjištěním. A přesto, že většina filozofů nepopírá možnost poznání, jak
o tom svědčí dějiny, vždycky byli a i dnes se vyskytují jedinci, kteří jsou vůči poznání značně
skeptičtí. Stačí připomenout stanovisko řeckého sofisty Gorgiase
(483375 př. n. l.), který
zřejmě pod vlivem dobových spekulací jak v zkoumání reality, tak i poznání cynicky prohlásil:
"Nic neexistuje. Kdyby něco existovalo, nemohli bychom to poznat. A i kdyby něco existovalo
a bylo to poznatelné, nemohli bychom to nikomu sdělit." Ať už je to míněno žertem či vážně, jde
o výzvu, se kterou se musí vyrovnávat každá nová generace vědců, filozofů, metodologů vědy,
teoretiků poznání.
58
Zapamatujte si
Gnozeologie (noetika, epistemologie) je základní filozofická disciplína, která
zkoumá možnosti a meze poznání, zabývá se jeho podstatou, zdroji a východisky,
stejně jako kritérii jeho pravdivosti (spolehlivosti).
Součástí nauky o poznání je též nauka o správném usuzování (logika), s níž úzce souvisí filozofie
jazyka
zkoumající možnosti sdělování vědeckých poznatků. Abychom si udělali alespoň
stručnou představu o obsahu a rozsahu disciplíny, bude vhodné seznámit se s některými
základními pojmy. Především je třeba rozlišit subjekt a objekt poznávání, tedy toho, kdo něco
poznává a to, co je poznáváno. Jak však dále uvidíme, je dnes toto dělení přijímáno se značnou
skepsí. Dále lze rozlišit smyslové a rozumové poznávání, první zaměřené na konkrétní
jednotliviny, druhé pracující s obecnými pojmy, odhlížejícími od všech individuálních
zvláštností. Obecný pojem tak vzniká při procesu abstrakce, tj. při odhlédnutí od nepodstatných
znaků konkrétní věci, např. smrku, a jeho zařazení vždy do vyšší třídy pojmu, jímž bude v našem
případě jehličnan, strom a konečně rostlina.
Směry poznávání
Skutečnost, že poznání se rodí ze zkušenosti i z rozumu, dovozují dva základní směry
gnozeologie  empirismus (senzualismus) a racionalismus. Jedním ze způsobů poznání je také
intuice, přímý, bezprostřední vhled do problému, jakési náhlé osvícení, které se dostavuje v určité
fázi poznání, viz
Archimedův výkřik heuréka! (našel jsem). Jak už řečeno v názorech na
možnosti poznání, resp. na poznatelnost světa, je možno rozlišit několik rozdílných přístupů.
První je naivní realismus (věci jsou takové, jak se nám jeví), druhý skepticismus (naše smysly nás
klamou a někdy i úsudek, proto je namístě pochybovat) a konečně agnosticismus, domnívající se,
že objektivní poznání není vůbec možné. Odtud také spory o pravdivost poznání a různé teorie
pravdy, s nimiž se setkáme v našem krátkém historickém přehledu vývoje disciplíny, stejně jako
s ostatními názory a pojmy
Obrázek 5.1-1 Poznání u člověka a zvířete
59
Obrázek 5.1-2 Gorgias
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkFFrgzAcxN/zYdRoTeugjEFtRTpX
Obrázek 5.1-3 Rozlišování stupňů jazyka
Obrázek 5.1-4 Prothagoras
Obrázek 5.1-5 Archimedes a jeho kruhy
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkFFrgzAcxN/zYdRoTeugjEFt
RTpX
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj11LwzAYhe/zY5L0uxPKUM
TJrKJj
60
5.2 Otcové zakladatelé a pokračovatelé odkazu
Stejně jako u ontologie, začíná se i gnozeologie rodit v antickém Řecku. Z těchto základů se pak
odvíjejí dějiny evropské filozofie vůbec. Takže se dozvíte o pokračovatelích Aristotela, jehož
považujeme za otce gnozeologie.
Cíle:
Seznámit se s přínosem těch, kdo položili základy moderní teorie poznání.
Klíčová slova:
Dedukce; Empirie; Existence; Filozofie; Gnoseologie; Historiografie; Idea; Ideál; Idealismus;
Indukce; Kauzalita; Logika; Matematika; Materialismus; Objektivní; Ontologie; Skepse;
Subjektivní; Substance
Začínáme od A
Otcem gnozeologie a hlavním představitelem teorie poznání byl v antickém Řecku Aristoteles
(384322 př. n. l.), zakladatel logiky a systematizace věd, který dospěl k vymezení jejich
předmětu a metody a stanovil i kritérium pravdivosti poznání jako shodu rozumu a věci. Přesto je
systematický rozvoj této disciplíny spojen až s převratnými objevy vědy v 16. a 17. století (viz
např. Koperníkovu heliocentrickou soustavu), které často zásadně měnily pohled na svět
.
Johannes Kepler
(15711630) stanovil prostřednictvím matematiky zákony pohybu
planet, což zdůraznil ve známém rčení kde je látka, tam je matematika. Galileo Galilei
(15641642) prohlásil přírodu za největší knihu, stále otevřenou, která je psána matematickým
jazykem. Vše v přírodě je měřitelné a vážitelné, a tedy i exaktně definovatelné.
Tak se
přírodověda postupně stává příkladem spolehlivého poznání, vzorem ostatním vědám.
Pokračujeme s B
Anglický filozof Francis Bacon
(15611626) rozvíjí ve spisu Novum Organon (Nový
nástroj) své názory na využití poznatků vědy k ovládnutí přírody. K dosažení tohoto Cíle: je třeba
vycházet ze zkušenosti (empirismus), používat indukci (postup od jednotlivého k obecnému),
oprostit myšlení od všech předsudků a omylů. Předsudky, které nazývá idoly, dělí do čtyř skupin.
Jsou to idoly jeskyně dané naší povahou a výchovou, idoly kmene dané omezeností našich
smyslů, idoly trhu vyplývající z nepřesné komunikace a idoly divadla  nekritické přejímání
názorů filozofických autorit. Ve své práci Nová Atlantida o uspořádání ideální společnosti řízené
vědci zdůrazňuje Bacon, že organizace vědy musí být záležitostí státu. Známé je i jeho krédo
Scientia est potentia (Vědění je moc).
Následuje L
Nejvlivnějším z empiriků se stal Angličan John Locke
(16321704). V Eseji o lidském
rozumu pokládá racionální poznání za odvozené ze zkušenosti. Lidská mysl je při narození čistá
deska (tabula rasa), na niž se zapisují dojmy procházející našimi smysly. Nic není v rozumu, co
nebylo dříve ve smyslech (Nihil est in intellectu quod non fuerit in sensu) tak zní Lockova
ústřední maxima. Teprve smyslové vjemy jak z vnějšku (sensation), tak zevnitř (reflexe)
61
umožňují rozumu vytvářet ideje, postihující kvality primární (vycházející z těles samých, např.
tvar) i sekundární (barva), vznikající působením těles na naše smysly. Prostřednictvím rozumu
pak vytváříme kombinací z jednoduchých idejí ideje složené a nalézáním souvislostí mezi nimi,
spolu s jejich tříděním, dospíváme k celkovému poznání.
2krát H
K umírněným empirikům uznávajícím za zdroj poznání smysly prodloužené rozumovou abstrakcí
patřil Thomas Hobbes
(15881679). Naopak vyhraněná stanoviska zastávali David Hume
(skepticismus) a George Berkeley (subjektivní idealismus).
David Hume
(17111776) vyšel též ze smyslové zkušenosti, kterou ovšem považuje jen za
naše duševní stavy. Rozlišuje totiž smyslové dojmy (imprese) a představy (ideje), které se
sdružují (asociují) podle podobnosti a odlišnosti, podle prostorové a časové souvislosti a ve
vztahu příčina a účinek. Humův asocianismus vedl až k popření pojmu substance a kauzality. To,
že působením slunce taje sníh a že se takový proces pravidelně opakuje, neříká ještě nic o tom, že
se tak bude dít stále. Příčinná souvislost těchto procesů se zakládá pouze na zvyku a víře. Proto
Hume navrhuje, aby přísná kauzalita byla nahrazena ve vědě jen pravděpodobností. Tímto
gnozeologickým skepticismem ovlivnil řadu svých následovníků, Kantem počínaje a filozofy
našeho století konče.
Znovu B
Ještě dále zašel irský filozof a biskup George Berkeley
(16841753). Navázal na Lockův
empirismus, avšak prohlásil, že vše, co existuje, existuje pouze v našem vědomí. Věci, které
nevnímáme, neexistují. Být znamená buď vnímat (být jako duch), anebo být vnímán (být jako
věc). Odtud známý výrok esse est percipi (být je být vnímán). To, co označujeme jako svět, je
souvislý celek idejí vytvořených Bohem. Ideje jsou předmětem rozumu, ale mohou existovat jen
ve vnímajícím duchu. Ztotožněním existence s vnímáním se dostal Berkeley, až na samotný práh
solipsismu (představa, že existuje pouze vnímající subjekt, resp. jen já sám  solus ipse), avšak
tím, že připustil, že existuje mnoho vnímajících subjektů, zůstal pouze propagátorem
subjektivního idealismu.
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkE1vgkAYhO/7Xwq7y1dpYp
omWpUg
Obrázek 5.2-2 Astronomie
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjstygjAAAO/5GEhA1HTG6X
RKlVJE
62
dUqZ
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjtFugjAARd/7LwItVGGJWZa
hEoLI
Obrázek 5.2-4 Johannes Kepler
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJydkMtugzAURPf8SwDzSKBSV
CXNo0VA
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjstugkAARffzL8I8gEgT07T1
LRDU
Obrázek 5.2-5 Dal jim dokonce punc zákona
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c9/Kepler-secon
d
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJydkMtugzAURPf8SwDzSKBSV
CXNo0VA
63
Obrázek 5.2-11 Thomas Hobbes
Obrázek 5.2-9 Francis Bacon
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj09rgzAcQO/5LjX%2B/FsHZ
Zdinb
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJydj8tygjAARff5FyAPoKYzTqdq
sVoU
Obrázek 5.2-12 David Hume
Obrázek 5.2-10 John Locke
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjk1vgjAAQO/9L4MWhMkSs
mj8inwE
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkN1ugjAAhe/7HrtcoeVndglZ
svnD
Obrázek 5.2-13 Bischop George Berkeley
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj1FLwzAURt/zY5ImNW0RiiAqnZQx
64
Obrázek 5.2-14 Empirismus, racionalismus, osvícenství
5.3 Descartes a jeho následovníci
Měli byste pochopit pojednávanou vývojovou etapu jako zlomovou, na cestě k prosazení
racionalismu v rozvoji lidského poznání, potažmo postupů vpravdě vědeckých.
Cíle:
Představit Descarta s jeho následovníky, jako inspirátory a tvůrce základů soudobé vědy.
Klíčová slova:
Absolutní; Analýza; Autonomie; Biografie; Dedukce; Empirie; Existence; Filozofie; Indukce;
Intuice; Kritika; Kultura; Logika; Metoda; Moderní; Objektivní; Opozice; Pragmaticky; Problém;
Proces; Racionální; Subjektivní; Tradice
Průlom do vědeckého myšlení
Otcem racionalismu a moderní filozofie se stal francouzský matematik René Descartes
(15961650). Do filozofie vnesl subjekto-objektový vztah, v němž subjektem je člověk, který
poznává svět a působí na něj, a objektem tento vnější svět, odrážející se v lidském vědomí.
Descartovo myšlenkové úsilí vyrůstalo z opozice vůči dosavadní vědě, zvláště scholastice.
Neopíral se ani o Aristotela, nýbrž chtěl vytvořit autonomní filozofii vycházející ze suverenity
lidského rozumu. Ve své Rozpravě o metodě zpochybňuje dříve tradované názory, jakož
i smyslové poznání. Uvědomuje si, že smysly nás mohou klamat. Je proto nutné o všem
pochybovat s výjimkou samotného procesu pochybování. To, že myslím i to, že se mohu mýlit
(proto pochybuji), dokazuje, že zde je mé JÁ, které je takto nezpochybnitelné. Myslím, tedy jsem
(Cógito ergo sum) se stává alfou i omegou Descartova racionalismu. Zdrojem poznání je rozum,
65
schopnost myslet v pojmech a v logických souvislostech. Pocity a zkušenosti jsou naproti tomu
nejisté, jde o nižší formy poznání. Proto nemůže platit nic, co nebylo přezkoumáno rozumem.
Zapamatujte si
Za tím účelem stanovil Descartes pravidla spolehlivého poznání:
1. Všechny problémy je třeba rozložit na přehledné problémy dílčí a postupně je řešit.
2. Vždy se musí začínat od nejjednoduššího a pokračovat ke složitějšímu.
3. všem se mají zhotovovat podrobné přehledy a výčty.
Úvahami o metodě vědeckého poznání, jejímž předmětem už není to, co poznáváme, nýbrž jak to
poznáváme, se stal Descartes zakladatelem moderního analytického myšlení. Descartova
absolutizace rozumu a z toho vyplývající metody měly velký vliv zejména na francouzský
osvícenský racionalismus a na veškerou filozofii 18. a 19. století. Jeho polatinštěné jméno
Cartesius je ale také symbolem tzv. cartesiánské roztržky mezi rozumem a citem, mezi vědeckou
a uměleckou kulturou.
Citát – René Descartes
Protože pak nás naše smysly někdy klamou, jal jsem se předpokládat, že není věci, jež
by byla taková, za jakou nám ji podávají; a protože existují lidé, kteří se mýlí
v úsudcích…, soudil jsem, že mohu chybovat jako každý jiný, a proto jsem odvrhl jako
klamné všechny důvody, jež jsem předtím pokládal za důkazy; a konečně soudě, že tytéž myšlenky,
jež máme ve bdění, mohou se k nám dostavit také ve spánku, aniž je tehdy jediná z nich pravdivá,
rozhodl jsem se, že si budu představovat, že všechny věci, jež mi kdy přišly na mysl, nejsou též
pravdivější než přeludy mých snů. Avšak ihned potom jsem si uvědomil, že i když jsem chtěl
myslit, že vše je klamné, je nezbytně nutno, abych já, který tak myslím, existoval; a pozoruje, že
tato pravda: myslím, tedy jsem, je tak pevná a jistá, že ani nejvýstřednější předpoklady skeptiků
nejsou schopny jí otřást, soudil jsem, že ji mohu přijmout bez obavy za první zásadu filosofie, již
jsem hledal.
René Descartes: Rozprava o metodě
Zamyslete se
Interpretujte předložený text svými slovy a co nejvýstižněji.
Následovníci
K Descartovým stoupencům, ale i kritikům patřili holandský filozof Baruch Spinoza
(16321671) a všestranný německý myslitel a matematik Gottfried Wilhelm Leibniz
(16461716).
Spinoza byl přesvědčeným racionalistou, zastáncem metody dedukce. Pokusil se překonat
Descartův dualismus představou o společném základu myšlení a tělesnosti. K čemu takto dospěl?
66
Dělí poznání do tří základních stupňů:
1. smyslové, které může být klamné,
2. rozumové, třídící obecné pojmy na základě příčinnosti a
3.
intuitivní, jež je schopno vhledu do podstaty věcí, včetně představy nejvyšší bytosti.
Nepřehlédněte
Leibniz klade ve své racionalistické koncepci hlavní důraz na metodu analýzy. Jako
matematik dospěl k závěru, že nejjednodušší pojmy a operace lze označit znaky, jejichž
kombinací se lze dopracovat ke všem možným pojmům a pravdám. Pravdy pak rozdělil
na dva druhy: pravdy rozumu, příznačné logikou, které jsou vrozené, nikoli však hotové (jak
mínil Descartes), nýbrž rozvíjející se ze zárodečného stavu k uvědomění, a pravdy faktů, které
jsou na rozdíl od racionálních pravd odhalovány prostřednictvím indukce. Leibniz neodmítá zcela
zkušenost (k Lockovu výroku „nic není v rozumu, co nebylo dříve ve smyslech“ nicméně dodal
kromě rozumu samotného). Pravdy vycházející ze zkušenosti jsou však pouze pravděpodobné,
naopak pravdy rozumu, vznikající dedukcí, jsou nutné, samy od sebe zřejmé.
Obrázek 5.3-2 Empirismus, racionalismus, osvícenství
Obrázek 5.3-3 Baruch de Spinoza
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjtFugjAARd/7L4PSIsoSsmiG
OoIG
M4RkAGR
67
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj19vgjAAxN/7YYAiRVxCljgR14DR
5.4 Klasika po německu
Německá klasická filozofie vnesla do filozofie moment aktivního subjektu. To byste měli
postřehnout. Navíc musíte vědět, proč se tak stalo a proč tomu bylo zrovna tak. Německo bylo
v té době státem rozdrobeným do feudálních státečků, a nemělo tudíž podmínky ani síly na
velkou revoluci, jež by smetla panství šlechty a nastolila moc buržoazie. Proto se uchýlilo jen
k revoluci v hlavách, která se jim zato povedla. Však vězte!
Cíle:
Poznat startéry německé klasické filozofie.
Klíčová slova:
Apriorismus; Apriorní; Dialektika; Empirie; Instinkt; Introspekce; Intuice; Iracionální; Konflikt;
Konstrukce; Kritika; Kvalita; Kvantita; Materialismus; Negace; Objektivní; Ontologie;
Optimismus; Pozitivum; Racionální; Skepse; Syntéza; Systém
Start německé klasické filozofie
Významný posun ve sporu empirismu s racionalismem učinil svým dílem Kritika čistého rozumu
Immanuel Kant
(17241804). Podjal se úkolu promyslet a zásadně prozkoumat problém
poznání z hlediska subjektu. Zjistil, že tu spolupůsobí smyslové pozorování (zkušenost)
a rozvažování (rozum). Čisté myšlení zůstává bez pozorování prázdné, ale pozorování samo je
"slepé". Zkoumáme-li pozorně, jak se poznání utváří, zjistíme, že je schopno vytvářet ze
smyslového materiálu úsudky, prostorově a časově třídit vjemy a následně je slučovat do syntéz.
Protože tyto schopnosti jsou nám dány a priori, mají jistý nedostatek: nemůžeme vědět, zda tyto
konstrukce platí rovněž ve skutečnosti. Kantovy závěry jsou obecně pokládány za smíření
empirismu s racionalismem, avšak jeho skepse vůči spolehlivosti lidského poznání je dosud
předmětem zásadních sporů.
Na rozdíl od Kanta je G. W. F. Hegel
(17701831) v otázkách poznání optimista, jak jsme
poznali v oddílu ontologie. Jeho dialektiku jako metodu poznání převzali rovněž někteří
materialisté, především pak Karel Marx
(18181883), který ovšem prohlásil, že musí
nejdříve obrátit Hegelovu dialektiku z hlavy na nohy. Výsledkem se stal nový filozofický systém
marxismus.
68
Gnoseologický základ marxismu spočívá v dialektice a materialismu. Jejich skloubením
(Bedřich Engels)
pak vznikl dialektický materialismus (učení o přírodě) a historický
materialismus (učení o společnosti). K základním zákonům dialektiky patří zákon jednoty a boje
protikladů a zákon přechodu kvantity v kvalitu. Boj nahromaděných protikladů a jejich konflikt
v duchu nám známé syntézy (zákon negace negace) pak posunuje vývoj vpřed. Ve společnosti je
příkladem takových protikladů vztah výrobních sil (technika, technologie) a výrobních vztahů,
daných vlastnictvím výrobních prostředků. Podle Marxe zaostávají výrobní vztahy, např.
feudální, za rozvojem výrobních sil (průmyslová revoluce), a proto je v konečné fázi vystřídán
feudalismus kapitalismem. Marx pokládal historii za dějiny třídních bojů, ve své době kapitalistů
a proletářů, kteří jsou kapitalisty vykořisťováni. Zdrojem vykořisťování je tzv. nadhodnota, to je
ta část odpracované mzdy, kterou si kapitalista svévolně přivlastňuje.
Poklasická filozofie ve 2. polovině 19. století rezignuje na další velké filozofické systémy.
Poznání se do té míry rozrostlo, že vzniká potřeba zajistit jeho objektivitu pomocí nových
předpokladů. Tento vývoj přinesl dva protikladné směry: první s důrazem na racionalismus
aobjektivitu poznání (pozitivismus, marxismus), druhý, opírající se také o iracionální způsoby
poznání (intuice, instinkt, vůle, introspekce), reprezentovaný filozofií A. Schopenhauera,
F. Nietzsche a W. Diltheye .
Zamyslete se!
Filozofie G. W. F. Hegela jistě není snadno uchopitelná. Ani způsob jejího podání
nepatří mezi jednoduchý. Rozhodně neumožňuje plné pochopení věci po prvním
přečtení, natož jenom zběžném, rychlém a povrchním. Nicméně dostáváte příležitost
prokázat, že to dokázat můžete; pokud ovšem nepůjde o pohled pouze letmý. Čtěte pozorně hned
od počátku, snažte se porozumět všemu co nejhlouběji a ihned. Jestliže se Vám to přesto nezdaří,
čtěte znovu a o to bedlivěji, dokud nebudete mít jasno zcela.
Odpočiňte si
A nakonec otázka tzv. „na tělo“: Vydechněte si po až tak myšlenkově náročném běhu
významným obdobím evropské filozofie, ale přitom se zkuste oddechově zamyslet.
Kolikrát jste své úsilí museli zopakovat, než jste všemu dobře porozuměli?
69
Obrázek 5.4-2 Struktura poznání podle Kanta
Obrázek 5.4-5 Bedřich Engels
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkO9ugjAUxb/3XeSPFYUlZtl
GjDNo
Obrázek 5.4-3 Georg Wilhelm Friedrich Hegel
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzstOhDAUgOH9eZiWtjKAC
TExxvGC
Obrázek 5.4-4 Karl Marx
N2jFG
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkF9vgjAAxN/7PfYKtAUmS8y
iUXGI
70
Obrázek 5.4-8 Wilhelm Dilthey
Obrázek 5.4-7 Friedrich Nietsche
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVUF9vgjAcfO93GbRlIC4xy5L
NP6Qa
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkF1vgjAARd/7Xwa0fAyXEL
NsihJH
5.5 Od scientismu k pozitivizmu
Všimněte si, jak se jednotlivé směry kříží, aby se navzájem stihly obohatit nejenom hotovými
poznatky, ale především postupy. Z onoho prolínání proudu vzešlo dokonce jedno celé
společensko-vědní odvětví. Však postřehnete sami.
Cíle:
Ozřejmit podstatu pozitivismu a voluntarismu.
Klíčová slova:
Empirie; Experiment; Fakticita; Filozofie; Historiografie; Iracionální; Metafyzika; Metodologie;
Pozitivum; Racionální; Recenze; Teologie; Teorie
Nic než pozitiva
Nejsilnějším filozofickým proudem v oblasti scientismu (scientia = věda) byl pozitivismus.
Vědomě vyhlásil program, podle něhož se musí každá věda soustředit jen na to, co je pozitivně
dáno, tj. na fakta, která lze spolehlivě prověřit. Všechno ostatní je třeba z vědy i z filozofie
vyloučit. Fakta je pak možno pořádat na bázi podobnosti nebo následnosti, a to buď empiricky
(experiment, pozorování) nebo logicky (racionální vyvozování souvislostí).
Od empirismu ke scientismu, od scientismu k pozitivismu, od
pozitivismu k sociologii a přes ni znovu k empirii?
Zapamatujte si
Otcem pozitivismu byl francouzský filosof August Comte
(17981857), který se
stal rovněž zakladatelem vědy o společnosti  sociologie. Úroveň vědění považoval
Comte za rozhodující znak vyspělosti té které dějinné epochy, což ho vedlo k rozlišení
tří stádií vývoje:

teologického (bájeslovného), v němž si člověk představuje podstaty a příčiny věcí jako
nadpřirozené síly,
71


metafyzického, v němž jsou nadpřirozené principy nahrazovány principy rozumu a stádia,
pozitivního, v němž se uplatňuje kritický přístup k předchozím způsobům myšlení
a zavádí se vědecky přísný popis faktů.
Pozitivní přístup našel uplatnění i v duchovních vědách, kde se ovšem neosvědčil. Tak např.
v historii je třeba odlišit události významné od méně významných, fakta interpretovat a hodnotit.
Jinak představují pozitivistická díla pouze snůšku dat a chronologicky uspořádaných fakt.
Pozitivismus se nicméně rozšířil v celé Evropě a vyústil posléze v dalších vývojových stádiích
(empiriokriticismus, novopozitivismus).
Nádech voluntarismu
Gnozeologický přínos voluntaristické filozofie A. Schopenhauera
a Fr. Nietzscheho
je
poměrně zanedbatelný, k jejich učení se proto vrátíme až v kapitole pojednávající o filozofii
člověka. Schopenhauer vyšel z Kanta, ale na rozdíl od něho si nemyslí, že bychom „svět o sobě“
nemohli poznat. Máme možnost poznat ho díky své vůli. Podstata člověka totiž není v rozumu
a myšlení, nýbrž ve vůli. Vůli podléhá vědomé jednání člověka stejně jako příroda.
Ani trochu iracionalismu neuškodí organismu – natož aby ublížilo...
Německý filozof Wilhelm Dilthey
(18331911) dospěl k iracionalismu od přírodovědné
a pozitivistické orientace. Všiml si, že přírodní i duchovní vědy sice zkoumají tentýž svět, avšak
činí tak různě. Přírodověda zkoumá svět zprostředkovaně (prostřednictvím věcí), duchovní vědy
pak také bezprostředně na základě vcítění a prožitku. Odtud Diltheyho výrok Přírodu
vysvětlujeme, duševnímu životu rozumíme. Abychom člověku porozuměli, musíme ho také
chápat. Proto je nezbytně nutné užívat v duchovních vědách vedle racionálních metod též intuici
(naslouchání hlasu nitra) a introspekci (zpětné pozorování vlastního duševního života). Dilthey se
tak stal průkopníkem tzv. filozofické hermeneutiky jako metody porozumění celkovým životním
souvislostem (viz dále).
Obrázek 5.5-1 Auguste Comte
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjltPgzAARt/7Y4AW1liTxagsu
4Qt
N2jFG
72
Obrázek 5.5-4 Wilhelm Dilthey
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVUF9vgjAcfO93GbRlIC4xy5L
NP6Qa
Obrázek 5.5-3 Friedrich Nietsche
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkF1vgjAARd/7Xwa0fAyXEL
NsihJH
5.6 Přelomové 20. století
Předně představíme představitele filozofie americké, abychom nebloudili jen v zajetí a zaujetí té
naší evropské filozofie. Další posun však není geografické povahy, ale logické, a to příklonem
k opoře o matematizaci myšlení jako spolehlivějšího korektivu správnosti jeho směřování.
Cíle:
Vyjevit polarizaci filozofie na směry scientistické, resp. antiscientistické na příkladech
konkrétních vědeckých teorií a disciplín v Evropě, ale i ve Spojených státech severoamerických.
Klíčová slova:
Analýza; Empirie; Filozofie; Gnoseologie; Kritérium; Kritika; Logika; Metafyzika; Pozitivum;
Princip; Racionální; Universum
Krize nebo jenom křižovatka?
Dvacáté století vnáší do filozofie nové pochybnosti, vedoucí k pocitu krize, neboť ani věda ani
filosofie nedokázaly zabránit tragédiím (první světová válka) ani nedokázaly postihnout smysl
lidské existence v moderním věku. Proto se pluralita ve filozofii nadále prohlubuje a současně
polarizuje do dvou hlavních proudů. První  scientismus je zaměřen na vnější svět (filozofie
vědy), kam patří pragmatismus, novopozitivismus, filozofie jazyka, kritický racionalismus aj.,
druhý proud  antiscientismus se orientuje na vnitřní svět člověka (filozofie života, filozofie bytí,
existencialismus, křesťanská filozofie). Pokusem o překonání těchto krajností je fenomenologie.
Pragmatismus vznikl na přelomu 19. a 20. století v USA.
Filozofie činu
K jeho zakladatelům patří Ch. C. Peirce
a Wiliam James
(18421910) a
k pokračovatelům John Dewey
(18591952). Cíle:m pragmatismu (z řec. pragma  jednání)
je filozofie činu a užitku. Pragmatismus odmítá metafyzické spekulace o konečných příčinách
a principech. Akceptuje dynamické chápání světa a pluralitu rovnocenných názorů. Měřítkem
správnosti jednání je praktický prospěch. Také pravda je podřízena tomuto kritériu, z něhož
73
vyplývá, že jde o pojem relativní. Každému se vyjevuje z jeho úhlu pohledu, a proto každý má
svou pravdu. James tak odmítá hledání objektivní pravdy, neboť svět je něco, co nemůže být
nikdy úplně dohotoveno. Nenacházíme se v universu ale v multiversu. Z toho plyne, že nic nelze
vyložit pouze z jednoho hlediska. James nicméně připouští, že pravdivé je to, co přináší užitek
většině, což vyžaduje určitou obecnou shodu (konsenzus). Proto je možno přiřadit jeho teorii
pravdy k teorii konsenzuální (viz. dále). Pragmatismus, který se rozšířil rovněž v Evropě, našel
zvláštní uplatnění v sociální sféře a v reformní pedagogice. Zasloužil se o to již zmíněný J.
Dewey , který chápal společenský pokrok jako neustálý růst, přinášející vždy větší užitek.
Nástrojem (instrumentem) k tomu mu byly příroda, vzdělání, věda, ideje a výroba, proto je tento
směr někdy označován jako instrumentalismus.
Citát – Wiliam James
Vyprávím tuto prostou anekdotu proto, že je zvlášť jednoduchým příkladem toho, o čem
chci mluvit jako o pragmatické metodě. Pragmatická metoda je především metoda, jíž
se vyřizují metafyzické disputace, které by jinak byly nekonečné. Je svět jednotný či
mnohotný?  je determinovaný či svobodný?  hmotný či duchový?  to jsou pojmy, z nichž každý
může, ale nemusí o světě platit. A disputace o takových pojmech jsou nekonečné. Pragmatická
metoda v takových případech záleží v tom, že se snažíme každý pojem vyložit podle toho, jaké
u něho lze vystopovat praktické důsledky. Jaký by v tom byl pro člověka praktický rozdíl, kdyby
tento pojem byl pravdivý a onen nikoliv? Nelze-li zjistit žádný praktický rozdíl, pak obě
alternativy znamenají prakticky totéž a jakákoliv disputace je zbytečná. Kdykoliv jde o vážnou
diskusi, musíme být s to ukázat praktický rozdíl, který musí vyplývat z toho, že jedna nebo druhá
strana má pravdu.
William James: Co znamená pragmatismus
Inovace po filozoficku
Další z filozofických směrů, který se distancuje od veškeré metafyziky, je novopozitivismus,
obracející svou pozornost na analýzu jazyka vědeckých výpovědí. Kritériem jejich smysluplnosti
je logika. Proto počátky tohoto směru nesou rovněž názvy logický pozitivismus či logický
empirismus. Hlavními představiteli novopozitivismu jsou Bertrand Russell
(18721970),
Ludwig Wittgenstein
(18891951) a Rudolf Carnap
(18911970).
Pro zájemce
Russell rezignoval na zkoumání toho, zda a v jaké podobě existují hmota či duch
a zaměřil se na analýzu existujících fakt, zejména na výpovědi o nich. Aby bylo možno
tato fakta přesně popsat, snažil se je převést do jazyka symbolické logiky.
Také mladý Wittgenstein věnoval pozornost jazyku vědy. Poznání světa je podle něho možné
pouze prostřednictvím jazykových výpovědí limitujících zpětně možnosti poznání. Hranice mé
řeči jsou hranicemi mého světa, napsal. Proto je nutné zjistit logickou analýzou jazyka, co je
možné vyjádřit, a co ne. O čem není možno hovořit, o tom je třeba mlčet (Logicko-filosofický
traktát). Později dospěl Wittgenstein k neformální analýze jazyka. Skutečnost, že existují značně
rozdílně strukturované jazyky, ho přivedla k teorii řečových her, jejichž základní prvky (znaky),
stejně jako i pravidla (gramatika) se mohou výrazně lišit.
74
Vídeňský kruh (O. Neurath , P. Frank , M. Schlick , R. Carnap ) pokračoval ve
zkoumání smysluplnosti univerzálního jazyka vědy. Tu je možno podle těchto filozofů zajistit jen
převedením na takové výroky, které jsou empiricky ověřitelné. Carnap pak rozšířil výzkum
vědeckého jazyka ještě o další složky.
K první patří činnost, stav a prostředí člověka, který hovoří, k druhé akustické (vizuální) prvky
jazyka, k třetí vlastnosti věcí, k nimž jazyk odkazuje. Carnap tak rozšířil poznání jazyka o aspekty
sémiotiky, vědy o znacích.
Obrázek 5.6-4 Socha svobody
Obrázek 5.6-1 Charles S. Pierce
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyV0M1ymzAUBeC93sXoB0Gsz
ng6SUNI
http://www.peirce.org/
Obrázek 5.6-5 Sir Bertrand Arthur William Russel
Obrázek 5.6-2 William James
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkM9vgjAAhe/9XwZtoU6XkG
UBlTVq
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj01Pg0AURffvxwDD8NGaE
JOmrWih
Obrázek 5.6-6 Ludwig Wittgenstein
Obrázek 5.6-3 John Dewey
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVz0FLwzAYBuB7fkyTtGnohC
LiZE7r
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzk1vgjAcgPF7PwzQVhCWm
GVGxyRo
75
Obrázek 5.6-7 Rudolf Carnap
Obrázek 5.6-9 Pierre Frank
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJydz91OgzAAQOH7vguFFqhgQ
ozJNpdJ
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyV0V9vgjAUBfD3fpcBLYh2iVn
cnG5O
Obrázek 5.6-10 Moritz Schlick
Obrázek 5.6-8 Otto Neurath
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkFtvgjAAhd/7X6SUDoQlZIk
XVOYY
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVUEtvgkAYvO9/KbBQiDQhxv
o2SCja
Obrázek 5.6-11 Americká vlajka
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj91ugjAARu/7LoNWKI4lZlGJYgfG
5.7 Cvičení: Moderní filozofické proudy
Bude vám předloženo 9 názvů moderních myšlenkových proudů, které máte stručně vymezit.
Cíle:
Prověřit znalost pojmů.
Klíčová slova:
Existence; Pozitivum; Pragmaticky; Racionální; Struktura
76
Zadání:
Charakterizujte modernější filozofické proudy:
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
h)
Fenomenologie
Strukturalismus
Existencionalismus
Marxismus
Pozitivismus
Pragmatismus/Relativismus
Racionalismus
Postmodernismus
Tipy pro řešení:
Začít etymologicky, čili odhalením původu slov, tj. jejich rozložením a následným překladem
pomocí připojeného slovníčku.
5.8 Závěr 20. století
Nová doba nosí nové myšlenky, či vlastně bývá jimi nesena, a ty vám snad budou bližší než jiné.
Také jaksi světštější a použitelnější.
Cíle:
Osvojit si prioritně Popperovou teorii otevřené společnosti.
Klíčová slova:
Kritika; Objektivní; Problém; Racionální
Společnost se otevírá...
Po druhé světové válce končí úsilí o hledání jednotného a formalizovaného jazyka vědy
a pozornost badatelů se obrací na teoretické problémy jazyka přirozeného.
Tak vzniká filozofie přirozeného jazyka, jejímž hlavním představitelem je Angličan John
Langshaw Austin
(19111960). Ústředním termínem jeho filozofie je tzv. řečový akt,
připomínající jazykovou hru L. Wittgensteina. Austin rozlišuje několik druhů řečových aktů. Je
to především vztah mluvčího ke sdělení (přesvědčení, slib, varování) uvozující např. výpověď
slovy Tvrdím, že… atp., dále vlastní sdělení a konečně vyjádření účinku postoje mluvčího
k výpovědi, např. Uznávám, že… atd. Austinovi šlo o překonání názoru, že význam jazykových
výroků lze zachytit pouze za pomoci logických pravidel. Dokazuje, že tu hrají značnou roli také
mimojazykové souvislosti, např. postoje, záměry či konvence aj.
Znovu Vídeň
S Vídeňským kruhem spolupracoval zpočátku i rakouský filozof Karl Raimund Popper
(19021994), tvůrce kritického racionalismu, působící později ve Velké Británii. Ve svých
gnozeologických dílech (Logika vědeckého zkoumání, Objektivní poznání) se zamýšlí nad
metodologií vědy. V první z těchto prací pak zejména nad principem verifikace vědeckých
77
poznatků pomocí indukce. Vzhledem k tomu, že indukce nemůže být nikdy vyčerpávající a že
každá teorie má za základ jistou hypotézu, není logické se na ni spoléhat. Proto Popper požaduje
nahradit verifikaci falzifikací  principem vyvracení. Jakkoli dlouho lze hypotézu dokazovat,
stačí jediný opačný výrok (fakt) k jejímu zpochybnění (vyvrácení). Je předností racionality, že si
nenárokuje, abychom jí věřili, nýbrž vybízí nás k nedůvěře, k pochybnosti. Vědeckost pak
znamená principiální otevřenost vůči všem možným přístupům, omylům i hypotézám. Falzifikaci
přenáší Popper i na problém společnosti (viz Otevřená společnost a její nepřátelé). Odmítá
všechny utopie a ideologie, které nelze falzifikovat, staví racionalitu jako účinnou hráz proti
fanatismu.
Zapamatujte si
S tím souvisí také jeho teorie tří světů, jíž rehabilitoval metafyziku:



svět 1 je vnější, na nás nezávislý, materiální,
svět 2 je utvářen naší psychikou,
svět 3 pak tím, co naše psychika tvoří (kultura duchovní a materiální), včetně vnitřní
reality, kam patří i naše prožívání světa jako legitimní problém vědy, nikoli pouze nějaká
„dojmologie“.
Citát: Karl Raimund Popper
Problém indukce
Z logického hlediska není zdaleka jasné, zda máme právo odvozovat univerzální tvrzení z tvrzení
singulárních, jakkoli početných; neboť jakýkoli takto získaný závěr se vždy může ukázat být
nepravdivý: bez ohledu na to, kolik případů bílých labutí jsme pozorovali, neospravedlňuje to
závěr, že všechny labutě jsou bílé. Otázka, zda jsou induktivní inference zdůvodněné, případně za
jakých podmínek, je známa jako problém indukce….
Podle mého názoru neexistuje nic takového jako indukce. Tudíž odvození teorií ze singulárních
tvrzení, která jsou „verifikována zkušeností“ (ať už to znamená cokoli) je logicky nepřípustné.
Teorie nejsou tudíž nikdy empiricky verifikovatelné. Chceme-li se vyhnout pozitivistickému omylu
vyloučení teoretických systémů přírodovědy podle našeho demarkačního kritéria, pak musíme
vybrat kritérium, které nám dovolí připustit v oblasti empirické vědy i ta tvrzení, která nemohou
být verifikována.
Já však přijímám nějaký systém za empirický nebo vědecký jen je-li takový, že může být testován
zkušeností. Tyto úvahy naznačují, že za kriterium demarkace se nemá vzít verifikovatelnost, nýbrž
falzifikovatelnost. Jinými slovy: od vědeckého systému nebudu požadovat, aby byl vyčlenitelný
jednou provždy v pozitivním smyslu; budu však vyžadovat, aby jeho logická forma byla taková, že
může být vyčleněn pomocí empirických testů v negativním smyslu: empirický vědecký systém musí
dovolovat své vyvrácení zkušeností.
(Tudíž tvrzení „Zítra bude buďto pršet nebo nebude pršet“ nebude pokládáno za empirické
prostě proto, že nemůže být vyvráceno; zatímco tvrzení „Zítra bude pršet“ se za empirické
pokládat bude.) …
78
V souladu s mým názorem to, co charakterizuje empirickou metodu, je její způsob, jímž se
vystavuje jakékoliv myslitelné falzifikaci systému, který se má testovat. Cíle:m tohoto návrhu není
zachránit život neudržitelným systémům, nýbrž naopak vybrat jeden z nich, který je srovnatelně
nejodolnější, tím, že jej vystavíme nejkrutějšímu boji o přežití.
Karl Raimund Popper: Logika vědeckého zkoumání
Zapamatujte si
Jména a pojmy k zapamatování:



Austin,
Popper,
Wittgenstein,







formalizovaný jazyk vědy,
řečový akt,
kritický racionalismus,
otevřená společnost,
objektivní poznání,
falzifikace,
Vídeňský kruh.
Obrázek 5.8-1 John Langshaw Austin
Obrázek 5.8-2 Dílo Johna Austina
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj1trgzAAhd/zYzTeqg7KaNc7
Vto1
http://www.kosmas.cz/knihy/62535/Jak-udelat-neco-slovy/
79
Obrázek 5.8-3 Karl Raimund Popper
http://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Raimund_Popper
5.9 Novodobé pokroky filozofie
Že slovo fenomén znamená jev, už víte, a co zahrnuje věda o jevu čili fenomenologie, se dozvíte
právě z tohoto článku, včetně poučení o hermeneutice jako její odnoži. Jsou to vskutku teorie
novodobé a nesoucí pokročení pro gnozeologii, jak slibuje název nyní otevírané lekce.
Cíle:
Přiblížit podstatu fenomenologie a hermeneutiky, jakožto její odnože.
Klíčová slova:
Anti-; Filozofie; Gnoseologie; Racionální; Struktura
K podstatě skrze jev
Mostem mezi scientismem a antiscientistickými směry, které pojednáme podrobněji v oddílu
Filozofie člověka, se stala fenomenologie Edmunda Husserla
(1859-1938). Její tvůrce
vystoupil jak proti přepjatému racionalismu, jehož krize byla stále více patrná, tak i proti
relativizujícímu skepticismu, který z této krize dodnes vyvěrá. Díky Husserlovým
pokračovatelům (M. Heidegger , J. Patočka , J. P. Sartre , H. G. Gadamer ,
M. Scheler , E. Lévinas , R. Ingarden , P. Ricoeur , aj.) představuje fenomenologie
ve svých četných variantách jednu z nejvlivnějších filozofických škol 20. století.
Jevy především
Fenomenologie (od slova fenomén jev) označuje obecně popisné zkoumání souboru jevů,
u Hegela proces vývoje absolutního ducha.
80
Pro zájemce
V Husserlově koncepci jde o tzv. eidetickou vědu, tj. nauku o podstatách, jejíž vědecká
přesnost by se měla stát základem i pro ostatní vědy a jejich metodické postupy. Husserl
chce najít nový způsob vidění věcí, toho, co se jeví. Fenomén se jeví ve zkušenosti,
avšak pod povrchem smyslového existuje jeho druhá vrstva, jeho podstata neboli eidos, idea.
Způsob, jak se událost či věc jeví našemu vědomí, např. židle nebo červeň, je v protikladu
k tomu, čím je tato věc ve své podstatě, tedy nezávisle na našem vnímání.
Abychom se dopracovali skutečných jevů, musíme je očišťovat tak dlouho, až se dostaneme
k jejich nejprostším formám.
Příklad
V případě židle nesmíme myslet na její funkci, historii či kvalitu, nýbrž vnímat ji tím
nejbezprostřednějším způsobem jako čistý objekt vědomí. Tento druh vnímání, kdy se
zdržíme všech úsudků (provádíme tzv. epoché) se nazývá fenomenologická redukce.
Nato probíhá tzv. nazírání podstat.
Tentokrát si představíme v duchu, např. červenou skvrnu, s kterou pak budeme dále pracovat.
Představíme si ji větší nebo menší, tmavší nebo světlejší, zjišťujeme hranici odstínu, za níž by už
červeň jako taková přestala existovat. Toto rozmezí nazývá Husserl eidos. Je to významové jádro
věci, odhalené jejím převodem na fenomén.
Podobně tomu bude i s židlí. Usekneme jí v představě dvě nebo tři nohy, obrátíme opěradlo
vzhůru nohama, odstraníme sedátko. Je to pořád ještě židle? Tím se dostáváme k podstatě věcí,
bez ohledu na to, v jaké podobě nějaká židle existuje. Eidos je to, co činí věc věcí, je to
"červenost" červeně, „židlovitost“ židle, „stromovitou“ stromu atp. Podle Husserla, jenž
prosazoval návrat k věcem samým, zjistíme oklikou přes fenomén o věci daleko více, než co jsme
si o ní sugerovali před onou redukcí. Husserl zkoumá i vědomí: musíme se dostat za ně nebo nad
ně, abychom dospěli k transcendentálnímu vědomí, které je odlišné od vědomí psychologického,
neboť předchází naši psychickou zkušenost. Transcendentální vědomí je podmínkou zjevování,
ukazování se jsoucího.
Husserlovou zásluhou se filozofie vrátila zpět k přirozenému světu (Lebenswelt), odlišnému od
světa vědy. Jde o přístup k realitě, jak ji zakoušíme ještě před vědeckým uchopením. Věda už
nerozumí přirozenému světu, ze kterého vzešla a který má vysvětlit. Žije ve světě abstraktních
konstruktů (koncepcí a teorií), jimž se podřizuje, aniž by měla co říci k smyslu lidské existence
a k problému životních hodnot. (Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie.)
Odnož vpravdě božská – poslaná jejich poslem
Jako důležitá součást teorie poznání vznikla na fenomenologické půdě tzv. hermeneutika,
k jejímž hlavním představitelům patří Husserlův a Heideggerův žák Hans Georg Gadamer
(19002001) a francouzský filozof Paul Ricoeur
(1913). Hermeneutika (od slova Hermes 
posel bohů) je metoda výkladu a porozumění světu a člověku, nauka o interpretaci textů.
Základem přístupu k textu je tzv. předporozumění, skutečnost, že o poznávaném už něco víme,
minimálně, že to existuje. Předporozumění je pak zpřesňováno prostřednictvím hermeneutického
kruhu, resp. spirály. Při prvním kontaktu s neznámým textem (básní) nejsme s to pochopit celek,
proniknout k jeho obsahu. Orientace je možná na základě určitého očekávání, pod dojmem
názvu, struktury a stylu básně, které poskytují první náznak informace o celku. Při opakovaném
81
čtení se pak dojem zpřesňuje, jsme s to ostřeji vnímat detaily i souvislosti, lépe rozlišovat dílčí
části. K tomu je ovšem třeba se nechat textem oslovit umět naslouchat, umět se tázat.
Pro zájemce
Podle Gadamera (Pravda a metoda) nelze žádné dílo chápat jako předem danou
odpověď, nýbrž jako stále nový problém, s nímž se musí člověk sžít, aby v něm odkryl
různé významy. Hermeneutické porozumění vyžaduje, aby se mé předpoklady, můj
horizont (mj. znalost autora, dobových i následných interpretací) prolnul s horizontem díla, aby
došlo k jejich „splynutí“, které nikdy nemůže být úplné. Vědecká interpretace pak zkoumá vše,
co může nějak přispět k porozumění textu.
Jako dialektickou jednotu výkladu a rozumění ozřejmuje hermeneutiku P. Ricoeur. Výklad
předpokládá analýzu struktury (vnitřních vztahů a závislostí, které utvářejí invariant textu),
rozumění znamená sledovat cestu myšlení naznačenou textem. Výklad či vysvětlení se týká
pouze toho aspektu textu, který se nazývá význam, rozumění pak rozvíjí druhé hledisko významu,
odkazující k orientaci na svět a na reflexivní orientaci k sobě samým. Rozumění tedy rozvíjí onen
druh tázání, týkající se schopnosti díla projektovat svět a současně způsobit posun v mém
seberozumění o tyto nové projekce světa. Od struktury k významu textu jde tedy o výklad či
vysvětlení, od struktury k pochopení (v rovině odkazu díla k světu a adresátovi) jde o chápání či
rozumění. Obojí pak v sobě zahrnuje zmíněný hermeneutický kruh jako usouvztažnění výkladu
s rozuměním v jejich komplementaritě.
Obrázek 5.9-3 Jan Patočka
Obrázek 5.9-1 Edmund Husserl
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjs9vgjAAhe/9Y2hLLYElZtn8t
REk
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVz91ugjAYgOHz3staWlaVJcT
sLyPK
Obrázek 5.9-2 Martin Heidegger
Obrázek 5.9-4 Jean Paul Sartre
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj11PgzAYRu/7YyiUj4AJMTo
TpmPL
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjslugzAARO/%2BlwA2S0Ml
VGWD1K
82
Obrázek 5.9-7 Emmanuel Lévinas
Obrázek 5.9-5 Hans Georg Gedamer
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVT11vgjAAfO9/GRRKGSwxi8
pgM%2B
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJydkFFvgjAAhN/7Y6AUGXaJW
TSGsQ5R
Obrázek 5.9-8 Roman Witold Ingarden
Obrázek 5.9-6 Max Scheler
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJydkc9vgjAAhe/9Ywq0lMmSZdki
U1EZ
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjlFPgzAcxN/7YaCFwsCEmIz
JlLBl
Obrázek 5.9-9 Paul Ricoeur
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkc1ugkAYRffzLgWGH5UmpLFRaQkl
83
Obrázek 5.9-10 Přehled současné filozofie
5.10 Komplikace přírodními vědami
Pokud fandíte přírodním vědám, můžete se hrdit jejich bouřlivým rozvojem, dnes již skoro
permanentním. Pokud filozofii, můžete po ní žádat rychlejší generalizaci jejich odkazu.
Cíle:
Zdůraznit potřebu filozofického zobecňování přírodovědného pokroku.
Klíčová slova:
Determinace; Konstrukce; Logika; Moderní; Pragmaticky; Struktura
84
Filozofie opět v závozu? Kulhající poutník?
V druhé polovině 20. století se gnozeologické problémy opětně komplikují novými objevy
přírodovědy, která zásadně mění náš pohled na svět. K sledování částeček atomu vědci
zkonstruovali čím dál větší a výkonnější urychlovače. Čím více se částice urychlovaly, tím menší
byly nově se objevující částečky, které ovšem velmi rychle mizely. Otázka zní: objevili vědci
svými experimenty nové částice a nebo je spíše vyrobili? Kvantová fyzika dokázala
experimentálně dvojakou povahu experimentálních částic. Podle Heisenbergera elektrony nejsou
ani vlny ani částice, chovají se za určitých pozorovacích podmínek buď jako částice, nebo jako
vlny. Striktní dělení subjektu a objektu pozorování tím bylo překonáno, což se promítlo i do
jiných věd (biologie, psychologie aj.).
Nepřehlédněte
Z dalších teorií, které vnesly nejistotu do výsledků vědy uveďme alespoň teorii
deterministického chaosu (svět je současně chaos i řád), princip neurčitosti (míra
přesnosti faktů nikdy nebude úplná) či synergetiku (teorie nerovnovážných
ermodynamických soustav).
Metavěda neboli věda sobě, resp. o sobě
O neúplnosti vědy, která nezná a nikdy nemůže poznat všechno, se vědělo dávno, jak to
dosvědčují různé teorie pravdy. Nejstarší z nich zvaná korespondenční předpokládá shodu našich
výroků o skutečnosti se skutečností. V dnešní době je ovšem formulována opatrněji: jako výrok o
skutečnosti jí přiměřený (adekvátní).
Koherenční teorie požaduje, aby nové výroky v rámci nějaké vědy nebyly v rozporu s jinými
ověřenými výroky. Jestliže se objeví nějaké rozpory, musí být na teorii něco nesprávného
inkoherentního. Konsenzuální teorie pak předpokládá, že se pravda vyjevuje v diskurzu, na
základě seriózních argumentů. Je nutno tak dlouho poměřovat argumenty až je dosaženo shody.
O pravdě se nehlasuje. Této koncepci se blíží pragmatická teorie pravdy, o níž bylo pojednáno
nahoře.
Nepřehlédněte
Z toho, co bylo až dosud řečeno vyplývá že tradiční nárok vědy na objektivní
(absolutně platné) výroky o skutečnosti je novými objevy stále více relativizován. Tuto
okolnost zdůraznil americký historik vědy Thomas S. Kuhn
(1922), hovořící
o vývoji vědy jako o soutěži paradigmat. Podaří-li se některé teorii prosadit, stává se příkladem
určujícím měřítko, vzorem, "paradigmatem" (např. ptolemaiovský či koperníkovský obraz světa
apod.). Problém paradigmat spočívá v tom, že jednak jsou jejich součástí i různé metodologické
strategie, příp. i různé předsudky, jednak, že se prosazují i nevědeckými postupy (propaganda,
lobbing, politické poměry, mocenské otázky aj.). Toto stanovisko dále radikalizoval rakouský
filozof Paul K. Feyerabend
(19241994), představitel epistemického anarchismu. Jestliže
jsou totiž neracionální fakty trvalou součástí vědy, pak si věda nemůže dělat nároky na monopol
poznání. Pod heslem anything goes (všechno je možné) navrhuje Feyerabend, aby se věda, kromě
své vnitřní plurality, otevřela polovědeckým, magickým, mýtickým i jiným metodám, neboť
pádné argumenty pro žádnou z nich neexistují.
85
Teorie pravdy – pravda teorie
Radikální pluralita, relativizace hodnot, odpor k tradici aj. jsou vlastní rovněž nejnovějšímu
z filozofických směrů  postmoderní filozofii. Přestože pod její vlajkou vystupují zastánci
různých, často i nesourodých kulturních a myšlenkových proudů v nedůvěře k vědě a poznání se
obvykle shodují. Tak např. francouzský strukturalista Michel Foucault
(19261984) napadá
evropský styl vědecké klasifikace (epistému) a zdůrazňuje, že neexistuje jediný a univerzální
pohled na svět. Věda je zdůvodňováním epistémy, vyprávěním v zásadě podobným mýtu.
Zakladatel postmoderny Jean Francois Lyotard
(1924) hovoří o vědě jako o řadě řečových
her, s tím, že jedna druhou nemůže zdůvodnit ani uznat, neboť nemůže zdůvodnit ani sebe samu.
Konsensus je možný pouze lokálně, ale ani to nevylučuje jeho příští odvolání. Němec Wolfgang
Welsch (1946) pak navrhuje nahradit konsensus disensem, jediným přístupem, který uzná
rovnost všech výkladů a nastolí mezi nimi tolerantní komunikaci.
K zamyšlení
Jestliže se vám zdají poslední řádky o možnostech a poslání vědy příliš pesimistické,
přečtěte si následující text Rozum a filozofie a zvažte všechna pro a proti vůči
postmoderní teorii poznání.
Citát: Jiří Krupička
Vyložím hlavní karty své argumentace pro „renesanci rozumu“ plně na stůl hned na
začátku. Otevřeně, ne v oparu mnohosloví a krasosloví. Tak, aby je čtenář mohl zařadit,
společně s autorem, do přihrádek příslušných -ismů a -istů. Běh kosmu, včetně života na
Zemi, je založen na pravděpodobnosti, nikoli na konečné, definitivní Pravdě. Proto není jen
stálým opakováním, ale i vznikem nového.
Svět je poznatelný; v míře, dostatečné pro zachování života lidské společnosti, i v kritických
situacích.
Poznání nikdy nekončí. Jeho motorem je kolektivní rozum generací. Zastaví je teprve smrt
lidstva.
Rozum dává poznání řád. Bez rozumu je život jen okamžitá přítomnost, která si není vědoma ani
minulosti ani budoucnosti.
Logika je pouze jednou ze schopností rozumu, i když nesmírně důležitou. Ponechána sama sobě
dochází k absurditám.
Sídlo rozumu je v mozku. Bez tohoto úžasného klubka neuronů, dítěte čtyř miliard let hry
pravděpodobnosti, není myšlení na této zemi.
Móda moderní doby utápí rozum ve skepsi a v psychologizaci lidského života.
Jedinec dostal od společnosti, minulé i současné, nesrovnatelně víc, než jí vrací. Každý i největší
génius, je velkým dlužníkem nespočetných generací před ním za otevřenou pokladnici lidského
poznání; současné společnosti dluží za polidštění z nahého novorozeněte.
Zájem společnosti má přednost před zájmem jednotlivce. Rozum je rozhodčím.
Myšlenka zůstává mrtvá, není-li sdělena druhým. Nesrozumitelné vyjádření myšlenku zabíjí.
Jiříí Krupička: Renesance rozumu
86
Obrázek 5.10-3 Michel Foucault
Obrázek 5.10-1 Thomas S. Kuhn
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj0tvgkAYRff8Fxl5%2BJgmp
mlr8R
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzk1rgzAcgPH7/8NoXkyaDqS
XsbVF
Obrázek 5.10-2 Paul K. Feyerabend
Obrázek 5.10-4 Jean Francois Lyotard
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjslugzAABe/%2BGLDNklAp
qhJlRT
http://obrazky.cz/detail?id=eJyVj01PgzAAQO/9H177QYE6E2IWx
9wiHtym
87
6 Logika
Možná to bude místy svou náročností bolet, ale nedejte se odradit! Vyplatí se vám to! Vždyť na
rozvoji správného myšlení nelze prodělat, ale to staví právě na logice, takže bez Logiky to přece
jenom nepůjde. Tož s chutí do toho, aby ono slovutné 1/2 mohlo už býti hotovo. To je logické.
Ale vězte, že LOGIKA není jednoduchým schématem, nýbrž velice variabilním souborem
různorodých přístupů k plasticitě problémů čekajících na řešení a flexibilitou prostředků, jimiž se
tak může dít. Poněkud složitě řečeno, viďte?
Schválně! To abyste se zadaptovali na obtížný jazyk logiky, nikoliv hned na první čtení
srozumitelný. Takže se nejdříve uchylte k našemu příručnímu slovníčku, který vám jako
„područník“ slouží pro každou z lekcí tohoto kurzu. A to se nenoříme příliš ani do logiky tzv.
formální – aristetolesovské – natož výrokové anebo matematické. Nechceme ovšem strašit a už
vůbec ne odradit. Naopak: nebojte se! Nikdy ničeho. Co Vám neublíží, to vás posílí. A máme
heslo pro svou životní filozofii.
Cíle:
Seznámit se s Logikou jako vědní disciplínou a cestami poznávání zákonitostí správného
myšlení.
Klíčová slova:
Disciplína; Diskurz; Filozofie; Flexibilní; Forma; Gnoseologie; Instrument; Koncept; Kurz;
Lekce; Logika; Matematika; Plastický; Problém; Schéma; Variabilní
6.1 Smysl a podstata
První článek o logice je vlastně pouze pootevřením vrátek zvoucích k návštěvě čili má převážně
popisný (deskriptivní) charakter: vysvětluje vskutku „smysl a podstatu“ logiky, jak avizuje název
kapitoly. Tradičně vám osvětlí pojem logiky etymologicky, tzn. výkladem původu toho
magického slova, pokračuje definičním oborem vědní oblasti, kterou obhospodařuje a přes náčrt
obsahu jí řešené problematiky se dostáváme k jejím zakladatelům i novodobějším tvůrcům, které
právem považujeme za koryfeje. Podle vymezeného přínosu posuďte, zda jim nefandíme až
příliš. Nebo je doceňujeme málo? Třeba jsme na někoho, kdo by si to zasluhoval, zapomněli.
Pokud někdo z vás takové opomenutí zjistí, dočká se ocenění pro změnu od nás v podobě
kajícného poděkování.
Cíle:
Podat obsahem podloženou a rozvedenou definici oboru i jeho akční rádius, shrnout přínos jeho
nositelů, a hlavně průkopníků, v jednotlivých etapách systémového rozvoje.
Klíčová slova:
Dedukce; Definice; Filozofie; Forma; Geneze; Gnoseologie; Hypotéza; Indukce; Koryfej;
Logika; Matematika; Metoda; Metodologie; Symbol
88
Takže...
Slovo logos pochází z řečtiny a má mnoho významů. Např. slovo, zákon, řád, smysl, úvaha, ale
také věda, nauka, myšlenka, ... však už asi velice dobře víte z jiných pramenů poznání.
Geneze
Logika vznikla ze snahy po důsledném a zdůvodněném poznání, resp. myšlení. Jde jí zásadně o správné formy
myšlení a argumentace. Tím, že poskytuje pravidla myšlení filozofii i dalším vědám, stala se
součástí metodologie věd, zabývající se otázkami poznání, indukce, dedukce, hypotézy, vysvětlování aj.
Definice
Logika je věda o obecných formách a zákonech správného myšlení, o strukturách
správného myšlení a o objektivně nutných vazbách mezi těmito formami a strukturami.
(J. Hladík)
Koryfejové
Počátky logiky jsou spjaty s filozofií Aristotela
(viz. jeho spis Organon), zabývající se
především učením o soudech a úsudcích (tzv. sylogistika). Jako všeobecnou vědeckou metodu
prosadil logiku G. W. Leibniz , který usiloval o syntézu logických a matematických forem.
Předjal tak symbolickou (matematickou) logiku (A. N. Whitehead
L. Wittgenstein ), pro niž se v současné době ujal název logistika
, B. Russel
,
Obrázek 6.1-1 Indukce a dedukce
omWpUg
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj19vgjAAxN/7YYAiRVxCljgR
14DR
89
Obrázek 6.1-4 Alfred North Whitehead
Obrázek 6.1-5 Sir Bertrand Arthur William Russel
http://www.gap-system.org/~history/PictDisplay/Whitehead.html
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkM9vgjAAhe/9XwZtoU6XkG
UBlTVq
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVz0FLwzAYBuB7fkyTtGnohCLiZE7r
6.2 Zásady a formy
Tak tady to začne doopravdy. Skokem střemhlav neboli šipkou přímo a rovnou pod hladinu
stojatých vod, kterou již jen tím rozčeříme. Rozbouření přijde posléze, záleží na tom, jak dlouho
budete „čeřit“, neboť slibovaná divoká voda netrpělivě čeká hned v dalším článku a poté
i examinačních požadavcích. Zvládnete až takovou zátěž? Cítíte se na to? Či máte na více? Pak
mějte naše rozhřešení a podporu v útoku na Logiku svou vlastní logikou. Nebo spíše Logikou na
logiku? Tož potom velíme zcela logicky a jednoznačně vpřed!
Cíle:
Na základě pochopení základních principů myšlenkových operací pochopit nuance odlišností
mezi pojmy, výroky, soudy a úsudky.
Klíčová slova:
Analogie; Dedukce; Definice; Dialog; Diskurz; Element; Evidentní; Examen; Existence; Forma;
Galerie; Homonymum; Identita; Indukce; Kauzalita; Konkluze; Kontradikce; Kvantita; Logika;
Matematika; Nominální; Norma; Ontologie; Pojem; Premisa; Princip; Synonymum; Tautologie;
Terminologie; Úzus; Vágní
90
Logické zásady vulgo principy
Lidsky řečeno základy, na nichž je vybudována, stojí a bude stavět i nadále  do vyšších pater, do
podzemí, zvelebovat jednotlivá podlaží nebo dokonce rozšiřovat areál.
Nepřehlédněte
Podle Aristotela nejsou tyto principy dále zdůvodnitelné, proto musí být evidentní,
bezprostředně jasné. Jde o princip identity (totožnosti), ve formalizovaném jazyce
A = A, princip sporu  A nemůže být současně nonA (tj. navzájem si odporující
výroky, vztahující se k témuž, musí být odmítnuty). Princip vyloučeného třetího říká, že vše, co
je, je buď A, nebo nonA. Tertium non datur (třetí neexistuje). V abecedě jsou kromě A všechna
ostatní písmena od B až po Ž nonA. Princip dostatečného důvodu je vlastně ontologický, nikoli
logický, zdůrazňující kauzalitu v bytí. Vše, co je, musí mít příčinu. Jinými slovy: žádný fakt
nemůže být shledán pravdivým nebo existujícím bez dostatečného důvodu, proč je tomu tak, a ne
jinak.
Že se vám to nezdá být opakováním? Ale ano, je to. Vždyť se vracíme k prvním lekcím
a pojednáním o jádru věd  kategoriím a pojmům. Konečně  pro vysokoškoláka nic nového
a jiného než opáčko ze studií středoškolských. Však vizte a vězte!
Pojmy nejsou dojmy
Tradiční logika používá pro své výroky přirozeného jazyka jako systému znaků. V tomto systému
mají základní důležitost pojmy. K pojmům patří vlastní jména (Karel), druhová jména (auto),
matematické a formalizované pojmy (rovina, bod, kruh). Předmět pojmenovaný vlastním jménem
nazýváme v logice denotát tohoto jména. Výrazy, které přisuzují předmětům nějaké vlastnosti či
vztahy, se nazývají predikáty (Karel je starší než Mirek, František spí, Vltava je řeka.)
Mnohé pojmy užívané v hovorové řeči jsou nepřesné  vágní, např. velký pes. Který pes je ještě
malý a který už velký? Podobně je tomu, jestliže má nějaké slovo dva významy. Tak např.
zámek, oko, kolej atp. V tomto případě se jedná buď o slova mnohoznačná nebo o slova
souzvučná, homonyma, jindy zase o tzv. synonyma, slova souznačná (vysavač  lux, prvek 
element aj.). Nepřesnost pojmu je ve vědecké řeči nepřípustná, proto je v některých případech
nutné nejdříve pojem definovat, vymezit jeho obsah (podstatné znaky) a rozsah (třídu jevů, které
se týká). Výraz, který definice objasňuje, nazýváme definiendum, jeho vysvětlení definiens.
V praxi přicházejí v úvahu zpravidla definice standardní, objasňující neznámý výraz, ve vědě pak
rovněž definice zavedením úmluvy o užívání výrazu. To se stává, je-li pojem užit v novém
netradičním významu, jako např. v případě dialektiky. Původně šlo o dialog, diskusi (starověk),
později o učení rozumné argumentace (středověk), poté o zákon pohybu rozumu a ducha (Hegel)
a nakonec o metodu marxistické filozofie. Je-li řeč o dialektice, měl by proto mluvčí zřetelně
označit jakou dialektiku má na mysli.
Shrnutí
Správná definice musí vystihnout všechny podstatné znaky pojmu, nesmí být ani moc
úzká, ani široká. Tak např. Ptáci jsou obratlovci schopní létat je definice úzká, neboť
zapomíná na živočichy, kteří ač ptáci, nelétají (pštrosi). Naopak definice Automobil je
91
dopravní prostředek poháněný spalovacím motorem je příliš široká, neboť spalovacím motorem
mohou být poháněny i jiné dopravní prostředky  traktor, motocykl, vlak i loď aj.
Správná definice tedy bude znít: Automobil je dvoustopý pozemní dopravní prostředek poháněný
spalovacím motorem, který se pohybuje se na kolech.
Výroky
Pojmy jako nositelé určitého významu jsou stavebními kameny pro výroky neboli soudy. Výrok
vznikne vyslovením se o obsahu jistého pojmu (subjektu). Tak např. Čtverec je pravoúhlý
rovnostranný čtyřúhelník. Výraz čtverec je tu subjektem, výraz pravoúhlý rovnostranný
čtyřúhelník predikátem.
Zapamatujte si
Výroky, které vznikly spojením několika výroků pomocí logických spojek, se nazývají
složené. Na základě použitých spojek mohou mezi nimi nastat různé vztahy:
1. při uplatnění spojky a půjde o konjunkci (Pero je psací a trubka hudební nástroj),
2. při uplatnění spojky nebo jde o disjunkci (Zítra půjdeme do divadla nebo do kina),
3. výroky spojené spojkou jestliže …, pak se nazývají implikace (Jestliže se budete více
učit, pak budete mít lepší prospěch),
4. při použití spojky není pravda, že… docílíme negaci (Není pravda, že Prahou protéká
Labe.), totéž docílíme, řekneme-li Prahou neprotéká Labe.
Výroky, které jsou za všech okolností pravdivé, se nazývají tautologie (Pavel je doma nebo není
doma.), výroky nepravdivé nazýváme kontradikce (Sněžka je v Čechách a Sněžka není
v Čechách.).
Další důležité výrazy z hlediska logiky jsou kvantifikátory. Označují, zda nějaká vlastnost je
společná všem předmětům (Každý rys je kočkovitá šelma. Žádný had nemá uši.) a nebo jestli se
týká pouze části celku (Někteří politici jsou úplatní.). Kvantifikátorům je nutno věnovat bedlivou
pozornost při vyvozování úsudků.
Úsudky
Za základní problém logiky lze považovat studium vyplývání neboli usuzování. Usuzování je
proces, při němž ze dvou soudů, neboli premis (předpokladů), vyvozujeme logicky správný závěr
 úsudek. Logika pak stanoví obecná kritéria, která umožní rozpoznat, které úsudky jsou správné,
a které nikoli. Většina úsudků vzniká dedukcí (usuzujeme z obecného na jednotlivé), proto jim
říkáme deduktivní.
Příklad
Všichni lidé jsou smrtelní.
Sokrates je člověk. / Sokrates je smrtelný.
Induktivní usuzování naopak postupuje od jednotlivého k obecnému (induktivní
úsudky).
92
Příklad
V Atlantském oceánu ubývají velryby.
V Tichém oceánu ubývají velryby. / V oceánech ubývají velryby.
Pravdivost premis je u správného úsudku dostatečnou zárukou pravdivosti závěru.
Pozor však na kvantifikátory. Přehlédneme-li je, můžeme dojít i při správných premisách
k nesprávnému závěru.
Příklad
Kdo lže, je nečestný.
Někteří politici lžou. / Politici jsou nečestní.
Sporné jsou výroky, které si navzájem odporují, takže jsou jako východisko pro
usuzování zásadně nevhodné. Např. Všichni pavouci jsou osminozí a někteří jsou šestinozí.
Zvláštním způsobem ověřování chybných úsudků je použití protipříkladu. Jedná se o do očí bijící
analogie, které odhalí nesprávný úsudek, přestože premisy jsou správné.
Příklad
Účinkující v představení má přístup do zákulisí.
Hana mezi účinkující nepatří. / Hana nemá přístup do zákulisí.
Nelogičnost závěru vyplyne z analogického protipříkladu.
Každý, kdo si koupil vstupenku, má přístup do sbírek Národní galerie.
Ředitel Národní galerie si vstupenku nekoupil. / Ředitel Národní galerie nemá do sbírek NG
přístup.
6.3 Bystřete si rozoumek
Jen tak z legrace či jak se říká pro srandu králíkům, ale vedle oddechové pauzy i mírná zátěž
mozkových závitů vašeho doslova Velkého Mozku. Nepočítá se do klasifikačních operací,
vyhodnocujete si jen tak sami pro sebe čili nastavujete si zpětnovazební tzv. kontrolní zrcátko
selského rozumu neboli zdravého úsudku.
Cíle:
Sebeprověrka schopnosti bystrého uvažování
Klíčová slova:
Aritmetika; Examen; Logika; Matematika; Pregnantní; Relaxace; Test;
Zadání:
Na půdě se suší tucet bílých a tucet černých párů ponožek. Nesvítí tam světlo a je tam tudíž
naprostá tma. A vy zrovna nemáte si co do bot nazout. Přitom spěcháte! Problém, že? Jak ho
řešit? Právě k tomu směřuje logická úloha, tentokráte pro vás ryze dobrovolná. Zní takto:
93
Kolik ponožek minimálně musíte vybrat, abyste měli jistotu, že si budete moci obout na
oběnohy ponožky téže barvy? Nuže - !
Tipy pro řešení:
Pár = 2 kusy
Tucet = 12 kusů (párů)
Návrh řešení:
Budete muset vzít všechny? Jsou-li všechny suché, možné to je. Ale to je maximum nikoliv
požadované minimum.
Nebo jeden tucet a ještě pár navíc? To se zdá být podobným řešením. Tudíž rovněž
nepřijatelným.
Podmínce asi nevyhoví ani varianta vybrat ponožek 25 anebo redukovaně 13 kusů.
Jak tedy nato půjdete vy? Víte si už rady? Čím si pomůžete a jak své rozhodnutí podloženě
odůvodníte? Schválně - pochvalte se.
ODPOVĚĎ: Postačuje sáhnout na zcela libovolné 3 ponožky a ty si odnést s jistotou, že
neděláme chybu. Nemýlíte se v tom případě ani vy, jestliže jste uvažovali a rozhodli se stejně!
PROČ? Inu - z trojice dvoubarevně laděných ponožek dáte každopádně jeden pár shodných.
Akorát nemůžete zaručit, zda budou bílé nebo černé. To už zůstává věcí náhody. Pro takovou
eventualitu byste jich museli odnést vskutku oněch 26 čili tucet + pár = vlastně 13 párů. Či ne?
6.4 Argumentace
Umíte přesvědčovat? Druhé jedince, skupiny či dokonce širší veřejnost? A sebe samé?
Přesvědčit přesvědčivě dokáže jen přesvědčivě přesvědčený. Přesvědčte se o svých
přesvědčovacích schopnostech a každopádně využijte šanci v nich se zdokonalit.
Cíle:
Naučit se argumentovat přesvědčivě a přesvědčovat argumentačně.
Klíčová slova:
Argument; Autorita; Civilizmus; Diskurz; Emoce; Empatie; Kolegiální; Kompetence; Korektní;
Lekce; Logika; Partner; Perzuace; Polemika; Pseudo-; Rafinovanost; Registrace; Respektive;
Synkritický; Téma; Trik
Umění přesvědčovat a přesvědčit
S argumentací se setkáváme ve veřejné diskusi, v novinové polemice, v obhajobě u soudu apod.
Jde vlastně o schopnost prosazení, resp. zdůvodnění nějakého stanoviska. Také zde se uplatní
správné logické myšlení. Ke korektní argumentaci patří vedle odborné kompetence také empatie,
tj. schopnost vcítit se do situace partnera.
94
Zapamatujte si
Korektnost a důstojnost argumentace (z lat. arguere, tvrdit, dokazovat) lze zajistit
dodržováním čtyř hlavních zásad:
1.
2.
3.
4.
používáním pravdivých argumentů,
argumentováním k věci (ad rem),
nepoužíváním zastrašování či vydírání,
ponecháním prostoru pro vyjádření druhé strany.
Pseudoargumenty
Jde o argumenty, které mají původ v bezradnosti, často ale spíše v rafinovanosti protivníka.
Většinou jde o to, jak odvést pozornost od problému, přelstít partnera vhodně volenými triky. Pro
orientaci podáváme přehled nejčastějších z nich:
1. argumentace kruhem
Jedná se o vyjádření jedné myšlenky dvakrát stejnými slovy.
Příklad
Technické schopnosti Afričanů, jsou jak známo, malé. To se projevuje v neschopnosti
ovládat i jednoduchou techniku. Většina Afričanů neumí řídit auto, nevyzná se v
elektronice a podobně. Z toho je jasné, že nemají technické schopnosti.
2. nesprávná generalizace
Argument vychází z neúplné indukce či z jinak nereprezentativního vzorku.
Příklad
Můj syn nikdy nepřestal zlobit, dokud nedostal výprask. Proto z vlastní zkušenosti vím,
že při výchově dětí se člověk bez tělesných trestů neobejde.
3. argumentace ad hominem
Namísto argumentace k věci je napadána osobnost protivníka.
Příklad
Pan poslanec je horlivým zastáncem interrupce. Není divu, když je známý sukničkář.
Zákon v tomto smyslu by ho totiž zbavil nepříjemného placení alimentů.
4. posunutí v tématu diskuse
Tvrzení A nahradíme tvrzením A1, kde se říká něco, proti čemu se snadněji argumentuje.
95
Příklad
Pan kolega tvrdí, že přístup ke střelným zbraním by měl být omezen u lidí, kteří k tomu
nemají vážný důvod. Já však říkám, že dokud policie nedokáže zajistit bezpečnost
občanů, a to za všech okolností, má každý právo hájit se se zbraní v ruce. Upírat
někomu toto právo je podle mne krajně nezodpovědné.
5. přesunutí břímě důkazu
Místo abychom dokazovali svoji tezi, požadujeme od partnera, aby ji vyvracel.
Příklad
Existence mimozemšťanů již byla několikrát lidmi zaregistrována. Tvrdíte-li, že kromě
nás ve vesmíru žádné jiné civilizace nejsou, dokažte, že nemám pravdu.
6. zneužití neznalosti protivníka
Bez komentáře.
7. záměrné vyjadřování se složitým odborným jazykem
Obrana: mluvte česky!
8. odvolávání se na autority
Prezident Havel již několikrát řekl… „komu chybí argumenty, zaštiťuje se známými osobnostmi,
které ale nemusí být v dané věci kompetentní“.
9. užívání emotivně zabarvených slov
Jde o vyhrocení situace emocionálním vydíráním.
10. zastrašování a vyhrožování
Argument ad baculinum, tj. klackem, holí.
Obrana proti všem těmto pseudoargumentům je věc znalosti a cviku. V diskusi vždy nezvítězí
ten, kdo má věcně pravdu, nýbrž ten, kdo umí o svém stanovisku lépe přesvědčit. Bohužel.
96
Obrázek 6.4-1 Mydlejí se jako psi
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyV0MGO2jAYBOC7H6S3xE5ih7gSqna3
Obrázek 6.4-2 Perou se jako lidi
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJylz8uSojAAheF93kVIDBczVVZXexkH
97
7 Axiologie
Jak už víte, pojednává axiologie o hodnotách, které pro nás má okolní i vnitřní svět. Po
seznámení s podstatou a základy této vědní discipliny vás budou čekat ještě další dvě – s ní
spřažené, na ní postavené a z ní se odvíjející i čerpající.
Cíle:
Poodhalit roušku tajemství hodnocení objektů kolem sebe i sebe samého.
Klíčová slova:
Aplikace; Ateismus; Axiologie; Disciplína; Estetika; Etika; Filozofie; Objektivní; Relativní
7.1 Hodnoty a hodnocení
Hodnota jako taková neexistuje. Nikde ji nepotkáte a nenajdete ani při sebepoctivějším hledání.
Můžete ji nanejvýš někomu nebo něčemu přisoudit. Podle ceny, kterou pro vás v dané situaci, za
daných okolností a v daný čas mají. O tom teď povedeme spolu dialog, abyste se v jeho průběhu,
a zejména pak mohli nad tím vším hluboce a důkladně zamyslet. Z toho jste zajisté pochopili, že
jde o záležitost výrazně vztahovou, ev. i vztahovačnou, budete-li chtít, a z toho důvodu
samozřejmě též silně individualizovanou.
Cíle:
Rozlišovat hodnoty od hodnocení, hodnoty pozitivní a negativní, hodnocení subjektivní
a objektivní.
Klíčová slova:
Absolutní; Autor; Axiologie; Civilní; Disciplína; Ekonomicky; Estetika; Etika; Existence;
Filozofie; Kontra; Kritérium; Kultura; Kvalita; Kvantita; Materialismus; Negativum; Objektivní;
Pozitivum; Praxe; Relativní; Sociální; Spektrum; Subjektivní; Teorie; Versus; Vitální
Subjekt(ivní) kontra (?) objekt(ivní)?
Skutečnost pro člověka neznamená pouze předmět poznání, ale i zdroj uspokojování potřeb,
široké spektrum materiálních a duchovních hodnot. Nejde při tom jen o potravu, úkryt či ošacení,
ale také o skutečnost příjemnou či nepříjemnou, ošklivou či krásnou atp. V myslích mnoha lidí
splývá pojem hodnota s hodnotou ekonomickou. Zboží, které denně nakupujeme má užitnou
a směnnou hodnotu, přičemž první uspokojuje nějakou naši potřebu, druhá pak je vyjádřena
cenou. Avšak slovo hodnota nemá jen význam ekonomický. Jsou hodnoty, bez nichž bychom
nepřežili, a přece je nelze koupit ani vyrobit. Patří k nim světlo, teplo či déšť, ale i láska, čest
a spravedlnost, důvěra a mnoho dalších. Vzhledem k tomu lze s jistotou říci, že celý náš život je
úzce spjat jak s hodnotami, tak s hodnocením. Také proto byla a je teorie hodnot součástí každé
vyspělé filozofie.
Samostatný úkol: Hodnoty verzus (?) hodnocení (?)
My se nyní zaměříme na podstatu hodnot a na jejich klasifikaci. Předtím ale bude
dobré, abychom si vyjasnili některé základní otázky:
98
1.
2.
3.
4.
5.
Je rozdíl mezi hodnotou a hodnocením?
Jak probíhá proces hodnocení a jaká jsou jeho kritéria?
Jaký je vztah mezi poznáním a hodnocením?
Existují pouze subjektivní nebo také objektivní hodnoty?
Jsou hodnoty relativní nebo věčně platné?
Myslíte si, že jste schopni na předestřené otázky odpovědět sami? Alespoň to zkuste! Stačí
heslovitě. Teprve potom se posuňte dále. V tomto a dalších článcích naleznete autorské řešení.
Rozdíl hodnot a hodnocení
Hned v odpovědi na první otázku bude dobré zdůraznit, že hodnoty nevznikají hodnocením, resp.
nejen jím, neboť každá hodnota sestává ze tří dimenzí.
Obrázek 7.1-1 Dimenze hodnot
Shrnutí
První z nich je nositel hodnoty, v našem případě např. krajina, druhou dimenzí hodnota
sama (vlastnost krajiny  úrodnost), třetí pak lidský postoj k ní (úrodná, užitečná
krajina). Nositelé hodnot jako hodnot pouze potenciálních jsou dary přírody, výsledky
lidské práce, mezilidských vztahů. Aktuální hodnotu pak získávají tyto předměty a jevy jen ve
vztahu k lidským potřebám. Podstata hodnoty tak spočívá ve vztahu. Hodnocení pak v objevování
a posuzování hodnot. Hodnota je to, co jsem jako člověk poznal a procítil jako přínosné. Přitom
člověk je schopen hodnotit nejen utilitárně, ale i mravně a esteticky bez ohledu na materiální
užitek.
99
Druhy hodnot
V této souvislosti bude vhodné uvést přehled různých druhů hodnot, ačkoli žádná typologie
nemůže plně postihnout jejich rozmanitost.
Zapamatujte si
Podle S. Kučerové je možno hodnoty v zásadě rozdělit na hodnoty:




vitální (potrava, zdraví),
sociální (mezilidské vztahy a city),
civilizační (úroveň společenského zřízení, charakter výroby, techniky a ekonomiky),
duchovní v užším smyslu, tj. kulturní a mravní (pravda, krása, dobro aj.).
Hodnoty mohou být jak pozitivní, tak negativní, tedy nejen kladné. V naší civilizaci je nejvyšší
hodnotou lidský život, proto pozitivní hodnoty představuje vše, co prospívá jeho rozvoji,
negativní pak vše, co mu škodí. Když pak mluvíme o hodnotách, nemyslíme tím jen kvality pro
život nutné, ale i to, co je nám blízké, čeho si vážíme, co ctíme.
Obrázek 7.1-2 Druhy hodnot
7.2 Proces hodnocení
Jsou vám jasné normy, podle nichž si máte v české společnosti počínat? Chovat se, pracovat, žít,
studovat? Nakolik jste s nimi ztotožněni? Co vám z nich "sedí", a co naproti tomu vůbec ne?
Máte už vyhraněné svoje vlastní ideály? Jaká je pak míra jejich totožnosti s výše
interpretovanými normami celospolečensky ustálenými a všeobecně očekávanými? Jde o zásadní
100
či přesněji řečeno zásadové podložení hodnotové orientace každého z vás osobně a v důsledně
individualizovaném poznávání. Právě o těchto souvislostech půjde v následujícím článku řeč,
která má více podněcovat sebezpytování ve prospěch vašeho rozvoje než probírkou věcného
učiva.
Cíle:
Osvojit si kriteriální aparát pro formulaci ideálů a přejímku norem ve prospěch korigování vlastní
hodnotové orientace během poznávacích procesů.
Klíčová slova:
Alternativa; Aparát; Architektura; Ekologie; Ekonomicky; Fixace; Hierarchie; Ideál; Informace;
Izolace; Kritérium; Orientace; Proces; Projekce; Role; Rudimentální; Sociologie; Spontánní;
Vize;
Kriteriální aparát procesu hodnocení
Všeobecné přesvědčení o tom, že lidské chování je řízeno rozumem, se ukázalo jako mylné.
Spontánní chování totiž nevychází z poznatků, nýbrž z hodnocení. To se na rudimentární úrovni
týká pocitů libosti a nelibosti, které umožňují člověku rozeznat např. podle zápachu životu
škodlivé prostředí, podle nezvyklé barvy zkažené jídlo atp. Hodnocení tak předchází poznání.
Ostatně  základem životní orientace člověka není jenom názor (informace o skutečnosti), nýbrž
hlavně jeho postoj, jako názor emocionálně zabarvený. Názor získáváme prostou informací,
postoj vyžaduje zkušenost.
Hodnotové normy a ideály
Proces vědomého hodnocení pak spočívá v rozlišení toho, zda určitý jev člověku prospívá či
škodí, zda je vhodný, nebo nevhodný. Kritériem je tu norma, ať už subjektivní, nebo objektivně
sdílená. Norma vystupuje vůči jednotlivým hodnotám v podobě vzoru, jako ideální hodnotící
kritérium. Vlastní ideál pak představuje něco, o co je nám dáno usilovat, ne to dosáhnout. Z toho
vzniká určité napětí mezi ideálem a jeho vždy jen částečnou realizací. Přesto hraje ideál
významnou roli např. v podobě vizí, kterým se chceme co nejvíce přiblížit.
Hodnotová orientace
Snaha zafixovat hodnotové normy v lidském vědomí je součástí výchovy od raného dětství.
Dalším vodítkem je vzdělání a prostředí, v němž člověk žije. Individuální hodnotová orientace
(žebříček hodnot) je pak podmíněna citově i rozumově.
Poznání a hodnocení
Poznání a hodnocení jsou odlišné funkce, avšak v hodnocení přicházejí obě ke slovu. Jádro sporu
je v tom, zda máme hodnocení ztotožnit s logickým soudem o hodnotě (pak jde o poznání) nebo
zda je hodnocení komplexní reflexí skutečnosti, výsledkem poznání i prožívání.
I když je základem hodnocení prvek citový a volní, v každém složitějším hodnocení jsou
integrovány jak citové a volní, tak i poznávací složky. Jako jednající subjekt musí člověk
předvídat, k čemu jeho činnosti povedou. K tomu, stejně jako k rozhodování a volbě správných
kritérií, potřebuje také co největší počet poznatků, objektivních dat. Hodnocení je vlastně vždy
101
volbou, rozhodováním, pro které je charakteristická alternativnost. A právě tato alternativnost je
to, co činí z hodnocení zvláštní formu poznání.
Příklad
V základech sporů o hodnocení je ve skutečnosti spor o pravdivostní hodnotu
hodnotových soudů. Představa, která vychází ze samozřejmého předpokladu, že každé
hodnocení si může činit nárok na to být pravdivým, považuje spory o hodnocení za
spory o pravdu. Mezi pravdivým poznáním a „pravdivým“ hodnocením je však zásadní rozdíl.
Zatímco pravdivé poznání nevzniká jako alternativní, přírodní zákony si nikdo nemůže vykládat
libovolně, hodnocení ze své podstaty alternativnost vyžaduje. Je založeno na volbě a ta není ani
pravdivá, ani nepravdivá, může být pouze správná, nebo nesprávná ve vztahu ke zvoleným
cílům….
Ovšem už v každodenním životě zjišťujeme, že zaujímat stanovisko a rozhodovat se pro určité
jednání není vždy snadné, neboť „věci jsou složité“ tím, co všechno mohou znamenat, jaké
hodnoty mohou představovat. Narušit tuto složitost znamená izolaci jednotlivých významů a
vyzvednout je z celku, což nelze jinak než stanovením cílů. Teprve z hlediska určitého Cíle: se
některé významy jeví jako důležité, jiné zanedbatelné, některé zůstanou zcela skryty. Izolací
významů a jejich hierarchizací se zjednodušuje hodnotové pole pro rozhodování a zároveň se
vymezuje prostor pro hodnocení. Z aspektu jednání je tato významovost nutností, protože člověk
nesleduje všechny možné, ale jen některé Cíle:...
Vede-li se spor „jen“ o to, zda výstavba panelových sídlišť je ekonomicky výhodnější než
výstavba menších vilových čtvrtí, odpověď bude patrně jednoznačná. Avšak už při posuzování
všech dalších, s řešením otázky bydlení souvisejících hodnot, dochází nutně ke sporům mezi všemi
zainteresovanými účastníky  ekonomy, architekty, sociology, zdravotníky, ekology. Výsledná
projekce rozhodně neuspokojí všechny zúčastněné subjekty, bude vždycky řešením, které jedny
hodnoty bude privilegovat, k jiným nebude třeba přihlížet vůbec.
Co je považováno za samozřejmé pro praktické jednání, je zpochybňováno ve vztahu
k vědeckému poznání... Může vůbec věda něco říci k jednání? Pokud jde o hodnotové preference,
nic, neboť ty jsou záležitostí vkusu, víry, cítění, spekulativního hloubání a vlastní interpretace.
Empirická věda, soudí Weber, nemůže nikoho naučit, co má dělat, ale může mu říci, co dělat
může, a to podle okolností, čeho chce dosáhnout. Jinak řečeno: subjektem hodnocení nemůže být
subjekt vědy, nýbrž pouze subjekt jednání.
Soňa Dorotíková: Filosofie hodnot
Zamyslete se
Co na to říkáte? Máte k tomu co dodat? Vyjádření souhlasu či nesouhlasu? Výtky či
podporu? Nebo příklady k doplnění nebo pro ilustraci sděleného? Či máte náhled zcela
jiný? Odlišný v čem a na čem založený?
Vzápětí totiž dostanete v diskuzi příležitost svěřit se s tím vším ostatním! Takže se nachystejte na
ně a připravte si tu svou trošku, s níž se vydáte k mlýnici.
102
Obrázek 7.2-1 Proces hodnocení
7.3 Hodnotové vědomí
Odstartovaný proces již se dostal do plného proudění a nemyslíme tím ani tak onen probíhající
pedagogický, jako spíše ten váš intimní – sebeutvářecí. Tak jen směle dál i hlouběji a nešetřete
se, prosím!
Cíle:
Umět volit mezi subjektivním a objektivním, pozitivním a negativním, absolutním a negativním...
Klíčová slova:
Absolutní; Axiologie; Filozofie; Ideál; Individuální; Kritérium; Labilní; Negativum; Norma;
Objektivní; Pozitivum; Relativní; Stabilní; Subjektivní
Jen subjektivně nebo i objektivně?
Potřeby a zájmy lidí jsou velice různorodé a i stupeň jejich obecnosti je různý. Sahají od čistě
individuálních potřeb až k potřebám skupinovým a celospolečenským. Proto také vedle
subjektivních hodnot existují rovněž hodnoty nadindividuální, celospolečensky platné.
103
Obrázek 7.3-1 Kategorizace potřeb
Jak tomu rozumět?
Být pravdomluvný, čestný, spravedlivý, jsou obecně sdílené hodnoty mající závaznost norem,
které lidé většinou spontánně přijímají. Lze je proto považovat za hodnoty objektivní. Objektivní
systém hodnot (zdraví, mír, svoboda, humanismus) je výrazem hodnotového vědomí, pro něž jsou
jisté hodnoty závazné, a tedy všeobecně platné, i když se ne všichni s nimi ztotožňují.
Zamyslete se
Věříte tomu? Podrobte prezentovaný názor co nejhlubší a nejvšestrannější kritice,
abyste ho pak mohli s jistým nadhledem posoudit. Pochopitelně opět kriticky, ale už
i sebekriticky. Jen připomínáme dvě drobnůstky: Nikdy nepřijímejte nic nepřebraně,
tzn. bez filtrace sítem svého uspořádaného myšlení, resp. hodnotového systému, ale zároveň, a
možná i ve zvýšenější míře, neodvozujte na žádný pád sebekritiku od slov sebe a krýti.
Abolutno nebo relativno?
Existence trvalých či nadčasových hodnot spočívá v tom, že hodnoty vzniklé v minulosti mají
stále co říci dnešku, udržují si i v současnosti některé své významy.
104
Obrázek 7.3-2 Hledání hodnot
Zapamatujte si
Problém stability nebo lability hodnot řeší zásadně dvě teorie:
1. pozitivistická,
2. idealistická.
Kdo s koho?
Pozitivisté tvrdí, že relativitu a změnu hodnocení je třeba vysvětlovat relativitou a změnou
samotných hodnot. Podle nich jsou hodnoty věcí zvyku, a jestliže se situace změní a dané věci
nebo jevy přestanou být užitečné, změní se i hodnoty.
Idealisté přísně rozlišují hodnoty a hodnocení. Uznávají, že se naše hodnocení mění a že to, co
dříve bylo dobré, může být nyní špatné a naopak.
Co se tím asi míní?
Ale zatímco toto hodnocení je proměnlivé, relativní, hodnoty samy jsou věčné, neproměnné.
Jejich poznání je podobný problém jako poznání objektivní pravdy. Říše hodnot je totiž velmi
bohatá a žádný člověk ji nemůže zcela obsáhnout.
105
Na první pohled je patrné, že idealisté jsou blíže pravdě nežli pozitivisté, ztotožňující hodnoty s
hodnocením. Pro nás je však určující, že hodnoty se zakládají na vztahu mezi člověkem a věcmi,
člověkem a nejrůznějšími přírodními a společenskými jevy.
Obrázek 7.3-3 Hodnotové rozhodování
Kam se tedy přiklonit?
Jsou tedy hodnoty proměnlivé? Ano i ne. Ano, pokud je proměnlivý sám člověk, ne, pokud jde o
podmínky jeho přežití. Proto jsou základní životní hodnoty neměnné i nadčasové. Stává se pouze,
že pro některé hodnoty ztratí člověk, třeba jen přechodně, smysl, aby se k nim později zas vrátil.
Hledání hodnot, hledání smyslu není nikdy ukončeno.
Odpočiňte si
Nu a teď si zase na chvíli oddechněte, resp. napřed vydechněte z toho, čím jste právě
prošli, se vším onou cestou vstřebaným, leč hned i znovu nadechněte na cestu, jež vás
čeká: směřujete k diskusi se svými kolegy, takže tato studijní pauzička je zařazena zcela
plánovitě, abyste si v klidu a pohodě uspořádali myšlenky, s nimiž hodláte do názorové výměny
za chvíli vstoupit.
106
8 Etika
Přechodem od axiologie k etice se vlastně dostáváte od obecnějšího pohledu na hodnoty a
hodnocení ke konkrétnějšímu. V daném případě se vám školící platformou stane oblast morálky.
Budete moci porovnávat mravní pravidla daná objektivně i vnímaná subjektivně. Taková je
filozofie vůbec, takže máte příležitost se přesvědčit, že obecné se projevuje zásadně skrz konkréta
a ta zase naopak se prosazují dopomocí obecností.
Cíle:
Aplikovat axiologické principy na etické problémy.
Klíčová slova:
Atmosféra; Etika; Klima; Kolektivní; Kosmos; Kurz; Makro-; Mikro-; Situace
8.1 Mravnost především
Prostudováním tohoto článku byste měli získat představu o tom, co jest a není mravné, a čím se
zabývá etika.
Cíle:
Definovat předmět etiky.
Klíčová slova:
Definice; Deontika; Deskripce; Empirie; Etika; Grafický; Meta-; Morálka; Norma; Objektivní;
Praxe; Preskriptivní; Princip; Problém; Respektive; Subjektivní; Teleologie; Teorie; Tradice;
Univerzální
Co jest a není mravné?!
S problematikou hodnot a hodnocení jsou také spojeny otázky, jak by se měli lidé chovat, resp.
jednat, včetně teoretického výkladu morálních pravidel. Určitá morálka je vlastní všem lidským
společenstvím, na všech stupních vývoje. Přitom jednotlivé představy o tom, co je morální, a co
nemorální, se mohou zásadně lišit.
Nepřehlédněte
Základním problémem morálky je vztah svobody jednání a zodpovědnosti, jasné rozlišení svobody a
zvůle.
Definiční obor etiky
Etika je filozofická disciplína, zabývající se vztahem lidského jednání k morálním normám,
původem a povahou těchto norem, jakož i smyslem lidského života a problémem jeho štěstí.
(I. Blecha).
107
Pojetí moderního etična
Etika je dnes už samostatnou vědou, „praktickou filozofií“, jejíž předmět, jak vyplývá z definice,
je velice obsáhlý. Proto se omezíme v následujícím textu jen na otázky jejího vzniku a na některé
základní problémy. Rakouský filozof Ganthaler dělí etiku na deskriptivní (empirickou) a na
preskriptivní (normativní).
Deskriptivní etika se zabývá popisem a klasifikací názorů týkajících se morálky, patří proto spíše
do oblasti speciálních věd. Vlastní součást filozofie pak tvoří preskriptivní etika, tzv. normativní,
která zkoumá kritéria správného či lépe řečeno zodpovědného jednání.
Preskriptivní etika se dělí na teorii norem (teorie správného jednání) a na teorii hodnot (teorii
dobra). Do oblasti teorie norem patří teleologické (z řec. telos  účel) a deontologické teorie
(řecky to deon = povinnost), případně i kombinace obou (viz dál). V oblasti teorií dobra záleží
pak na tom, co se pojmem dobro rozumí. Jedná-li se o duševní blaho, pak jde o tzv. hédonismus,
jedná-li se o štěstí, jde o eudaimonismus. Teorie, která dobrem rozumí směřování lidstva k
vlastnímu rozvoji, je nazývána perfekcionismus. Kromě toho existuje metaetika, která se podle
Ganthalera zabývá zkoumáním povahy morálních výpovědí
Obrázek 8.1-1 Problém norem
108
Obrázek 8.1-2 Morálka a právo
8.2 Morální normy
Čeká vás exkurze po vývojové ose etického myšlení. Sledujte pozorně, poněvadž historii
považujeme přece všichni za učitelku života i jistý korektiv (regulátor, kritérium) pro naši
současnost. Z minulosti však musíme přejímat oheň, a nikoliv popel (francouzský politik Jaurés).
Její znalost není účelem sama o sobě, ale má pro nás význam pouze potud, pokud nám pomáhá
v řešení problémů dneška nebo nacházet bezproblémové cesty ke světlejším zítřkům.
Cíle:
Pochopit zákonitosti vyhraňování etična doby.
Klíčová slova:
Antika; Civilní; Deskripce; Egoismus; Epikureizmus; Eudaimonizmus; Harmonie; Hédonismus;
Historiografie; Idea; Ideál; Kodex; Kombinace; Meta-; Moderní; Morálka; Norma; Perfektní;
Preskriptivní; Princip; Univerzální
109
Etikum věcí
Na rozdíl od práva, jehož normy (zákony) jsou vynutitelné mocí, jsou mravní normy, resp. jejich
dodržování, kontrolovány individuálně svědomím, na úrovni společnosti pak veřejným míněním.
Odkud pochází morální vědomí lidí?
Nejnižším patrem jejich geneze jsou potřeby, jejichž členění vyčtete z připojeného znázornění na
účelovém schématu.
Morálka pralidí
Dnes už těžko zjistíme, jak to bylo s morálkou v prvobytně pospolné společnosti
, ale už
tam muselo existovat soužití podle jistých pravidel. Už v prvních tlupách byla jistá hierarchie,
určité způsoby chování založené na blízkých vztazích, např. příbuzenských, na sympatiích,
přátelství apod. Taková morálka bývá někdy nazývána jako příbuzenská. Pro život větších
společností bylo ovšem nutno zavést morálku univerzální  všelidskou.
Morálka po starořecku
Základním pojmem antické etiky byla ctnost jako trvalá mravní hodnota člověka. Řekové
rozeznávali čtyři základní ctnosti, a sice moudrost, statečnost, spravedlnost a rozvahu. Mravní
ctnosti jsou definovány jako cit pro míru, rozumný střed (mesotes). Tento střed však nemůže
platit pro jednání, která se zcela odchylují od principu dobra, např. závist, krádež, vražda.
V období antické polis existuje demokratické (Démokritos , Sokrates ) a monarchistické
pojetí morálky (Platón
, Aristoteles
). Monarchistická či aristokratická morálka ctí
hierarchické uspořádání společnosti a mravnost, včetně spravedlnosti, chápe jako plnění
povinností v zájmu obce. Za první systematický spis o etice můžeme považovat Aristotelovu
Etiku Nikomachovu. Podle Aristotela je nejvyšším Cíle:m lidského snažení blaženost
(eudaimonie). Za šťastný pokládá Aristoteles takový život, který je v souladu s ctnostmi, zejména
pak se spravedlivostí, velkorysostí a statečností. V době helénismu (pozdní antika) je více
pozornosti věnováno individuu. Z této doby pochází svrchu zmíněný hédonismus (od
hédoné=slast) nebo též epikúreismus, nazvaný po svém zakladateli Epikúrovi
(341270 př.
n. l.). Jeho Cíle:m a nejvyšším dobrem bylo zbavit člověka strachu, najít blaho ve filozofické
kontemplaci a v rozmluvách s přáteli. Podobně i stoicismus, vrcholící v prvních dvou stoletích po
Kristu v antickém Římu
(Seneca , Marcus Aurelius ) hlásá jako ideál duševní
neotřesitelný klid, který získá člověk oproštěním se od vášní. Pro stoiky není dobrem život sám,
nýbrž jen dobrý život. Nemůže-li člověk žít v souladu se světovým řádem, pak je lépe zemřít,
případně i sebevraždou.
Morálka podle Slova Božího
Zdrojem středověké morálky se stalo křesťanství (Aurelius Augustinus , Tomáš Akvinský
) s Desaterem Božích přikázání , které je základem morálních zásad všech civilizovaných
společností. Ve svých nejdůležitějších příkazech  nelhat, nekrást, nezabít  je součástí mravních
kodexů věřících i ateistů dodnes.
110
Morálka moderní doby
V novověku se setkáváme s kritikou etického egoismu, jednání vedeného jen zištností. Podle
Hobbese
je tento princip dědictvím málo rozvinutých společností, kde je každý každému
nepřítelem, člověk člověku vlkem (homo homini lupus).
Zdroje na internetu
Podle svého zájmu a zaměření vyhledejte další poznatky na internetu. Např. pomocí


www.google.com,
www.wikipedia.cz (pozor, zde nemusí být vše pravdivé).
Obrázek 8.2-1 Kategorizace potřeb
Obrázek 8.2-9 Sokrates
sOZWHK
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj8FKxDAARO/5mCZNbG2F
RYRVixap
111
Obrázek 8.2-13 Řím ještě před úpadkem
http://cs.wikipedia.org/wiki/Starov%C4%9Bk%C3%BD_%C5%98
%C3%ADm
UKUIIUK
Obrázek 8.2-14 Hannibal ante portas
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjsFOgzAAQO/9FwstUMCE7
ILTETS6
omWpUg
Obrázek 8.2-12 Epikúros
Obrázek 8.2-15 Lucius Annaeus Seneca
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjl1vgjAARd/7Y/iqELrELJmo
k6Bx
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJydj91OgzAARu/7LtKWv1GTxcx
suhBE
112
Obrázek 8.2-18 Svatý Tomáš Akvinský
Obrázek 8.2-16 Marcus Aurelius
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzk1vgjAAgOF7/8d2E0qxSpe
YhYlO
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj11PgzAYRu/7X1xp%2BRB
MjFkmwy
Obrázek 8.2-17 Aurelius Augustinus
Obrázek 8.2-19 ... a Mojžíš při jejich přejímce
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzs1vgjAABfB7/xgo5UNZQhY
dTjGM
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjt1OgzAARu/7LhZKV2AmxJi
QyRAX
Obrázek 8.2-20 Thomas Hobbes
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj09rgzAcQO/5LjX%2B/FsHZZdinb
113
Obrázek 8.2-21 Komentujte třeba tohle
Obrázek 8.2-22 Tady máte názor asi jasný
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj19vgjAAxN/7XQRKAWGJW
fyDCBEy
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/00/Reichsparteit
8.3 Kantova etika
Oč kratší článek vás teď čeká, o to větší váhu mu přikládejte! Snažte se při ponoru pod hladinu
slov dostat až na jejich dno a poučit se pro své další počínání v životě pokud možno natrvalo.
Cíle:
Pochopit podstatu Kantovy etiky
Klíčová slova:
Apriorismus; Autonomie; Degradace; Diskurz; Egoismus; Etika; Eudaimonizmus; Faleš;
Filozofie; Hédonismus; Heteronomie; Imperativ; Kategoricky; Morálka; Revize
Na obzoru opět Kant
Proti etickému egoismu, stejně jako proti eudaimonismu a hédonismu vystoupil Immanuel Kant
(17241804) ve svých stěžejních spisech Základy metafyziky mravů a Kritika praktického
rozumu.
Kant je hlasatelem autonomní morálky, předpokládající jednání, jež vyplývá
z vnitřního přesvědčení člověka, nikoli z vnějších tlaků. Východiskem mravní svobody
a současně odpovědnosti je Kantovi mravní řád v člověku, vyjádřený kategorickým imperativem:
Jednej vždy tak, aby se tvé jednání mohlo stát obecně platným zákonem. A v jiné formulaci říká:
Jednej tak, abys používal lidství, jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň
jako účel a nikdy pouze jako prostředek. Kantova morálka bývá někdy označována jako morálka
povinnosti, přičemž pro Kanta tato povinnost znamená jednat podle rozumu.
114
Kategorický imperativ
Příklad
Vždy naslouchat rozumu, a to rozumu vlastnímu, a to tehdy a zvláště tehdy, když to
odporuje sklonům, pocitům, zálibám.
Porušení kategorického imperativu pak vede k logickému rozporu, např. když člověk
slíbí něco, co nemůže dodržet. Falešné sliby člověka degradují, neboť sliby mají být vždy
dodržovány, za všech okolností.
Kantova etika patří dodnes k nejvlivnějším, ať už požadavkem cti a důstojnosti člověka, nebo
rozlišením autonomní a heteronomní morálky, z nichž druhá je vynucena pouze vnějšími
okolnostmi. Jedním z problémů Kantovy etiky je její závislost na obecném rozumu, který je
obtížné apriori kodifikovat. Proto např. současní filozofové Apel
a Habermas
chápou
Kantův imperativ jako výzvu k veřejnému diskurzu, v němž je třeba obhájit zvolený postup,
a pokud jeho obhajoba nepřesvědčí, jednání revidovat.
Obrázek 8.3-2 Dobro lidské praxe podle Kanta
115
Obrázek 8.3-3 Sebeurčování na základě svobody
Obrázek 8.3-4 Karl-Otto Apel
Obrázek 8.3-5 Jürgen Habermas
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj81ugzAQhO9%2BlwI2geBK
qMqfiC
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjkFvgjAYQO/9L1IKLcoSs8Q
YNYjG
Obrázek 8.3-6 Etika je o morálce
116
8.4 Altruismus nebo utilitarismus?
Nezřídka jste byli a zcela určitě ještě více budete stavěni před otázky, anebo dokonce problémy,
kdy musíte volit mezi zcela protichůdnými, navzájem si odporujícími či se dokonce vylučujícími
věcmi. Takové situaci, jak zaručeně víte, se říká dilema. Pro etiku klíčové slovo, stěžejní pojem a
pro morální praxi jev naprosto běžný, dá se nazvat možná i každodenním. Však posuďte sami a
zkuste to prizmatem nabízených vzorců rozhodování.
Cíle:
Přiučit se řešení dilematických situací.
Klíčová slova:
Altruismus; Antagonismus; Bombardování; Deontika; Dilema; Dogma; Egoismus; Ekonomicky;
Etika; Faktor; Filozofie; Fyzicky; Idea; Individuální; Kapitál; Kód; Konstatovat; Kontrola;
Norma; Politika; Preference; Prizma; Respekt; Rezignace; Situace; Sociální; Syntéza; Teleologie;
Tendence; Trend; Utilitarismus
Morálka v praxi
Vedle etiky I. Kanta byla zformulována i další vlivná teorie, zvaná utilitarismus (z lat.utilis 
užitečný), jejímiž zakladateli jsou J. Bentham
(17481832) a J. S. Mill
(18061873).
Bentham konstatoval, že Cíle:m lidského jednání má být co možná největší štěstí co možná
největšího počtu lidí, proto je žádoucí jednání, jež podporuje individuální i obecný užitek nebo
mu aspoň nebrání. Mill pak preferoval duchovní potřeby před fyzickými a zdůraznil, že člověka
může učinit šťastným i to, když se vzdá některých potřeb vůbec. Je lépe být nespokojeným
člověkem než spokojeným prasetem, napsal, je lépe být nespokojeným Sokratem než spokojeným
bláznem.
Zamyslete se
Co vy na to?
Pře o mravnost
Ve vývoji etiky tak vznikl spor, jenž trvá dodnes. Už u Kanta se projevil základní filozofický
problém tzv. etiky povinnosti oproti etice následků. Byl to spor deontologů proti teleologům.
Ryzí deontologové vycházejí z toho, že všechny povinnosti jsou absolutní a nepřipouštějí žádné
výjimky. Spravedlnost musí být, i kdyby na to měl doplatit svět zkázou. Jde o normativní etiku.
Teleologové uvažovali jinak. Posuzovali jednání lidí podle následků a dospěli k závěru, že
jednání je dobré pouze tehdy, jsou-li jeho následky dobré. Avšak nejen pro toho, kdo jedná, nýbrž
pro všechny lidi (altruismus). Tato idea porovnávání užitku a škody vyústila v nám už známý
utilitarismus. Utilitaristé také připouštějí výjimky ze zásad. Smíme lhát, abychom zachránili život
člověka, smíme lhát, abychom mu nezpůsobili bolest (tzv.pia fraus  zbožná lež).
117
Co tedy? A také jak a kdy? Anebo jak kdy?
Utilitaristicky řeší problémy politikové a převážná většina vlád. Někdy to opravdu není snadné
a leckterý státník je postaven před vážné dilema. Za druhé světové války musel rozhodnout
premiér Winston Churchill
, zda zachrání před bombardováním město Coventry
a přijde tak o výhodu znalosti nepřátelského tajného kódu, a nebo jestli město obětuje a zachová
si tak kontrolu nad německými plány v dalším vedení války. Výsledek dnes známe, Coventry
postihl osud jako pak později Drážďany
. Zmíněný příklad je přirozeně výjimkou,
uplatněnou v mezní situaci. Přesto utilitarismus někdy sklouzává až k heslu „účel světí
prostředky“ (Machiavelli ). O lidech se často rozhoduje jen z hlediska jejich užitečnosti a to
není příliš mravné.
Dilema
Zdá se tedy, že mezi oběma směry bude třeba hledat zlatou střední cestu, nebo ještě lépe 
provést jejich syntézu. To je žádoucí už proto, že morálka a z ní plynoucí důvěra představují
důležitý společenský a ekonomický faktor, sociální kapitál.
Shrnutí
Nuže: Trvání na pravidlech má smysl, neboť respektuje mravní vztahy mezi lidmi.
Nicméně ve výjimečných případech je nelze uplatňovat dogmaticky.
Příklad
Například, když někdo jedná velmi nemravně a nebo když jde o život. A také nikomu
nesmíme brát to, co je nutné k životu jen proto, že to může přinést společenský zisk (viz
zdravotnictví). Požadavek, že se máme k ostatním chovat s úctou a důstojně je
jednoznačný. Zkrátka: žít a nechat žít! Princip altruismu je obecně srozumitelný a použitelný. Žel
lidé jsou pouze lidé, a ne andělé. Zištné zájmy nakonec většinou zvítězí nad ideou všeobecného
dobra. Máme proto rezignovat na morálku jako takovou? Určitě ne, i když boj s nemravností je
nekonečný, stejně jako s hloupostí.
Obrázek 8.4-2 John Stuart Mill
Obrázek 8.4-1 Jeremy Bentham
http://cs.wikipedia.org/wiki/John_Stuart_Mill
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVz09PgzAcxvF738voH1YYJsQ
sukQW
118
Obrázek 8.4-4 Jaltská konference 1945
Obrázek 8.4-3 Winston Churchill
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d2/Yalta_summi
t_
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkEuPgjAAhO/9MUBbxLLJZ
hMf%2BF
Obrázek 8.4-5 Coventry poprvé
http://www.cwn.org.uk/heritage/blitz/after-city-centre.htm
Obrázek 8.4-6 Coventry podruhé
http://www.cwn.org.uk/heritage/blitz/after-cathedral.htm
119
Obrázek 8.4-7 A potřetí Coventry MEMENTO
http://www.cwn.org.uk/heritage/blitz/after-little-park-street.ht
Obrázek 8.4-8 Drážďany krátce po náletu
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/17/Bundesarchiv_
120
Obrázek 8.4-9 Bylo to zapotřebí?
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/96/Bundesarchiv_
Obrázek 8.4-10 Niccolò Machiavelli
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjt1ugjAYQO%2B/hwE%2BsPwsMYuZ
Obrázek 8.4-11 Je Mao Ce-tung normou i pro Čínu dneška?
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1c/China%2C_Mao_
121
9 Estetika
Pokud již nejste v oboru krásna vzdělání, dostane se vám dvou základních lekcí úvodu do
estetického myšlení a cítění: diferenciaci krásy a umění od jejích protipólů. V obou případech i
tématech máte tudíž na čem stavět a kam se posunout.
Cíle:
Rozlišit, co je, a co není krásné, co je a není umění.
Klíčová slova:
Antika; Autor; Axiologie; Dezinformace; Dimenze; Echo; Estetika; Filozofie; Informace;
Interpretace; Kategorie; Koktejl; Kontakt; Kritérium; Kultura; Logika; Moderní; Norma;
Objektivní; Poetika; Problém; Realita; Reprodukce; Rétorika; Speciální; Struktura; Subjektivní;
Teorie
9.1 Co je, a co není krásné?
Máte si nyní osvojit slibované základy estetického myšlení a cítění, abyste dokázali krásu a její
umělecké odrazy vnímat ještě zasvěceněji než dosud.
Cíle:
Pochopit podstatu estetična, zvládnout jeho vymezení a vštípit si definici, předmět a zakladatele
věd o krásnu.
Klíčová slova:
Antika; Axiologie; Design; Erotika; Estetika; Filozofie; Funkce; Kalokagáthiá; Komika;
Kultivace; Kultura; Moderní; Poetika; Problém; Rétorika; Tragedie
O čem to vlastně pojednává?
Estetika je tradičně definována jako nauka o krásnu (estetičnu), jejímž předmětem je zkoumání
a hodnocení estetických jevů v přírodě a společnosti. Od svého vzniku v antickém Řecku se
zabývá původem a podstatou krásy, jejím účelem a projevy zvláště v umění. V současnosti je
estetika jedním ze zdrojů postmoderní filozofie (srov. W. Welsch: Estetické myšlení).
Kdo všechno to vymyslel?
Smysl pro krásno je trvalou součástí lidské přirozenosti od nepaměti, jak to dokládají kresby,
ozdoby a další estetické projevy pravěkých lidí. Ve starém Řecku splývala krása s pravdou
a dobrem (Platón ), ideálem výchovy tu byla kalokagáthiá  harmonie krásy těla a ducha.
Prvním systematikem v této oblasti se stal Aristoteles , který napsal dodnes aktuální práce
Rétorika a Poetika. Zakladatelem oboru jako samostatné vědy se stal německý filozof Alexander
Gottlieb Baumgarten
(17141762) svým spisem Estetika (1750).
122
Nač to vůbec je?
Estetika se zabývá otázkami estetické funkce, hodnoty a normy, jejich subjektivitou
a objektivitou, problematikou vkusu a módy, zkoumá estetický zážitek jako zdroj estetické
libosti.
Estetické hodnocení pak probíhá prostřednictvím protikladných kategorií jako krásné
a ošklivé, vznešené a nízké, komické a tragické apod.
Tím vším patří estetika mezi
axiologické disciplíny.
Estetická funkce v umění i mimo ně však neslouží jen vzniku
estetické libosti, nýbrž pomáhá zvýraznit i ostatní funkce (užitnou,kulturní, erotickou aj.), čímž se
podílí na kultivaci osobnosti, stejně jako mezilidských vztahů. Není tedy jenom lesklou pěnou na
povrchu věcí, nýbrž sama v sobě obsažnou všelidskou hodnotou.
Estetická kultura, jejímž
jádrem je kultura umělecká, pak představuje speciální součást kultury společnosti.
Jak se to projevuje?
Předmět estetiky zahrnuje už tradičně estetično přírody, estetično lidských výtvorů
a mimouměleckých projevů (např. design průmyslových výrobků) a ovšem i estetično umělecké,
jemuž je odedávna věnována zvláštní pozornost,
neboť umělecká tvorba představuje
nejkoncentrovanější způsob estetického osvojování světa.
Obrázek 9.1-3 Alexander Gottlieb Baumgarten
UKUIIUK
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/56/Alexander_G
ot
Obrázek 9.1-4 O musa mia!
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkE1zgjAURff5L3wEiEpnmE6
tX5Ni
omWpUg
123
Obrázek 9.1-8 Umění jádrem kultury
Obrázek 9.1-5 Krása vznešená
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkE1vgkAYhO/8GGD5KjQxx
qaiEkSg
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkM1Og0AYRffzLsIMMMCY
NKYqUkf6
Obrázek 9.1-9 Kdo by neznal da Vinciho Monu Lisu
Obrázek 9.1-6 Hodnoty musíme hledat
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Mona_Lisa.jpg
http://www.artbohemia.cz/img/liesler-josef/4188-muzalitogr1.jpg
Obrázek 9.1-7 Nezůstat u jevu
Obrázek 9.1-10 Přesvědčte se o tom...
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJylT11rgzAAfM9/mcbP6mCMsr
XVYm0t
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Albrecht_D%C3%BCrer_099.j
pg
9.2 O umění a neumění
Jak rozlišit umělecká díla od kýčů? Toť otázka! Bez jisté úrovně poučenosti se psři tom
neobejdete, byť i prostým vcítěním se vám to v jednodušších případech zdaří také. Důležité je
nepodléhat příliš obecnému vkusu, ale ani tomu svému. Obojí poměřovat náročnými kriterii
uměleckosti, které si však musíte napřed osvojit. Jedno či samostatným studiem či poučením
zkušenějšími a znalejšími.
Hlavně nepodléhat v tom i onom okázalé líbivosti.
124
Cíle:
Rozeznávat nejenom kýče, ale i skutečné hodnoty uměleckých děl.
Klíčová slova:
Autor; Axiologie; Dezinformace; Diferenciace; Dimenze; Echo; Estetika; Evidence; Evidentní;
Filozofie; Funkce; Idea; Ideál; Interpretace; Koktejl; Komparace; Konfrontace; Kontakt;
Kritérium; Kritika; Kýč; Lekce; Logika; Protokol; Realita; Reprodukce; Struktura; Teorie
Začínáme definicí
Umění je zvláštní, smyslově názorné vyjádření duchovního vztahu člověka ke skutečnosti
prostřednictvím estetického hodnocení. Předmětem umění je člověk a jeho vztahy.
Kterak tomu rozumět a porozumět?
Z uvedeného plyne, že dobrá báseň, obraz nebo skladba musí obsahovat také myšlenkové
poselství. Krásná krajina nedojímá jen více či méně příjemnými vjemy, ale především
myšlenkami, které v nás vzbuzuje (A. Rodin ). Svět umění je svět složitý a jeho chápání
vyžaduje jak zkušenost, tak i vzdělání. Umění není jen nápodobou skutečnosti, případně jejím
vylepšováním. Nepracuje také pouze s estetičnem, ale rovněž s šerednem. Skutečný umělec se
nechce ani tak líbit jako říkat neotřelou pravdu o životě, byť tou pravdou byl jen určitý, prakticky
třeba nedůležitý, ale skutečný a nový pocit. Nelze se pak divit, že se takové dílo nelíbí
náhodnému divákovi (posluchači), byť měl sebelepší estetický vkus. (Vkus je forma estetické
zkušenosti, soustava estetických norem, systém preferencí, jenž má stránku vrozenou, ale lze jej
také vypěstovat, vychovat v určitém směru a do určitého stupně).
Podle čeho díla posuzovat?
Na rozdíl od estetické hodnoty, které jen stěží přisoudíme platnost všeobecnou, je možné
v případě umění hovořit o nadčasových, a tedy objektivních hodnotách. Jejich měřítkem je
konsenzus znalců (český teoretik umění J. Volek hovoří o protokolu všeobecné evidence), ale
i prověrka času. Nikomu by proto nemělo přinášet uspokojení, rozchází-li se v hodnocení zcela
zásadně s míněním odborné kritiky.
Kýč je když...
Zvláštní kapitolu v teorii umění tvoří vztah umění a kýče. Kýč jako náhražka umění je starý snad
jako umění samo. Na rozdíl od uměleckých děl
, která nás informují, orientují v životě,
kýč
záměrně dezinformuje. Není tvůrčí, jeho výrazové prostředky jsou echem přežitých
postupů uměleckých, čímž podráží nohy skutečnému umění. Nevadí ani, že se líbí, ale že
přeslazuje, lichotí anebo se snaží lichotit naší samolibosti, tam, kde umění odhaluje naši
nedostatečnost.
Příklad
Kýč koketuje s erotickým cítěním, líčí život a svět v růžových barvách, nenutí k myšlení,
k spoluzodpovědnosti. Místo skutečné dřeni života, která není bez hořké příchuti,
předkládá jen nasládlý koktail, pracuje s osvědčenou tématikou, která se každému líbí
125
(J. Uždil).
Tím současně kýč jakožto ryze komerční záležitost podporuje spotřebitelský vztah k životu.
Co si o tom všem vlastně pomyslet?
Shrnutí
Na konci našeho zamyšlení nad estetikou a uměním bude prospěšné shrnout závěry
o umění v několika tezích:




Umění skutečnost nekopíruje, nereprodukuje, nýbrž vyjasňuje  interpretuje.
Řeší věčnou otázku po smyslu života a světa, odhaluje jeho lidskou dimenzi  Poznávací
funkce umění sahá podobně jako u filozofie od prostého údivu z věcí (křehká krása
květiny) až po hodnocení světodějných událostí (A. N. Tolstoj: Vojna a mír)
.
Ne všechno v díle lze vysvětlit příčinnou souvislostí. Vedle objektivně postižitelných
významů struktury tu zůstává i řada tajemství, včetně umělcova sebevýrazu, který lze
pochopit jen na základě znalosti celku autorova života a díla.
Porozumět dílu předpokládá nejen vědomosti, ale také častý kontakt s uměním. Jen tak je
možno pochopit vlastní logiku určitého díla, logiku výtvarnou, hudební či filmovou, lišící
se od logiky vztahů existujících v reálném světě.
Podstata umělecké hodnoty nespočívá v pouhé líbivosti, nýbrž v míře objevnosti a osobitosti
umělcova vyjádření, ve sdělení nových nebo alespoň ozvláštnění známých skutečností novými
působivými uměleckými prostředky. Proto hlavním kritériem umělecké hodnoty je původnost.
Obrázek 9.2-1 Svou myšlenku vtěsnal do Polibku
Obrázek 9.2-2 Giorgione - lidé v krajině
http://cs.wikipedia.org/wiki/Auguste_Rodin
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Giorgione_tempest.jpg
126
Obrázek 9.2-6 Co vy na to?
Obrázek 9.2-3 Loď bláznů (Hieronymus Bosch)
http://www.mujkraj.cz/fota/ziva_remesla/kindler/trpaslik_v.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a2/Jheronimus_
Bo
Obrázek 9.2-4 Umění Pompejí
Obrázek 9.2-7 Prťajzlík zahradní
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/de/Pompeii_Pai
nt
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjk1vgjAAQO/9MUDLlywxi0
ZEmRBR
Obrázek 9.2-8 Filmová verze ze Západu
Obrázek 9.2-5 Reklama i nevkusu
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzkFPgzAYgOH792PK1xWaY
kKMc5rN
http://www.novinky.cz/koktejl/188224-v-ankete-nejhloupejsi-smrt-
127
Obrázek 9.2-9 Filmová verze od Východu
Obrázek 9.2-10 Solární zdroje méně krásné než
Slunce samé?
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjstygjAARff5lwIJD01nnE6tq
EXA
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJydj9tugjAAQN/7L6MXRGGJW
TRbcES8
128
10 Antropologie
Člověk – to zní hrdě! – prohlásil kdysi ruský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu
Maxim Gorkij, vlastním jménem Aljoša Peškov. To však neznamená stavět ho do centra veškeré
pozornosti, natož ho povyšovat na „Pána tvorstva“. Nicméně na druhé straně se nás to dotýká
přímo bytostně, takže berme skoro za povinnost a odpovědnost před lidským druhem o něm, tedy
zároveň i o sobě, co nejvíce vědět. Poučení nacházíme ve všech vědních oborech, jejichž složené
nazvání počíná „předslovím“ antropo-. Zde máte první z nich a šanci kráčet rovnou k pramenům.
Cíle:
Odhalit a přiblížit filozofické základy antropologie jako relativně samostatné vědy.
Klíčová slova:
Antropofág; Antropogeneze; Antropografie; Antropoid; Antropometrie; Antropomorfismus;
Antroposofie; Disciplína; Filozofie
10.1 Antropogeneze
Jak jsme vlastně přišli na svět? Ne jako jedinci, to snad víme bezpochybností, pokud jsme přestali
věřit na čápy a vrány jako miminkopřinášeče (kdovíodkud). Ale jako lidstvo. Kdesevzalo –
tusevzalo prostě tu je s námi včetně, takže si právem klademe otázky tohoto ražení a vedeme
názorový boj. Nuže – vzhůru do té vřavy, poslední dobou znovu rozžhavené zápolením o získání
převahy ve snaze míti navrch.
Cíle:
Podat vědecký výklad fylogeneze lidského druhu.
Klíčová slova:
Antropocentrismus; Antropofág; Antropogeneze; Antropogeografie; Antropografie; Antropoid;
Antropologie; Antropometrie; Antropomorfismus; Antroposofie; Aspekt; Atribut; Biologie;
Disciplína; Diskurs; Existence; Filozofie; Fylogeneze; Generace; Geneze; Historiografie;
Instinkt; Iracionální; Komplikace; Koncept; Kultura; Medicinální; Morálka; Ontogeneze;
Pedagogika; Pozice; Psychologie; Sociologie; Speciální; Teorie
Začalo to vskutku od Adama?
Myslíme zrod člověka a jeho relativně (vzhledem k věčnosti či aspoň „geologickým hodinám“
dlouhou vývojovou řadu, jíž říkáme hominizace čili polidšťování druhu. Je spojena s procesem
jeho domestikace, tj. usazování, zdomácňování, zabydlování.
129
Obrázek 10.1-1 Vývojová řada koně
http://cs.wikipedia.org/wiki/Plemena_kon%C3%AD
130
Obrázek 10.1-2 Z vody na souš
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjstygjAARff5lwIhPDvDOGNVpIPW
Obrázek 10.1-3 Fylogeneze člověka
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c2/Human_evoluti
131
Obrázek 10.1-6 Člověk měl společného předka s
opicí
Obrázek 10.1-4 Homo habilis
http://www.lidsketelo-puchnerova.estranky.cz/fotoalbum/nezarazen
http://www.vesmir.cz/clanky/clanek/id/4521
Obrázek 10.1-7 Homo sapiens
Obrázek 10.1-5 Homo erectus
Obrázek 10.1-8 Migrace Homo sapiens
132
Obrázek 10.1-9 A znovu pravěk - jen trochu jinak
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjt1vgjAAxN/7vwxaFB1LyBKHDjtk
Obrázek 10.1-10 Příběh z tehdejšího života
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj91uozAUhO/9LgYMgdSVULXaoiRu
Právě tím se zabývá filozofická antropologie. Jde o odnož filozofie, která se zabývá zvláštním
postavením člověka ve světě. Ten je přirozeně i tématem jiných speciálních věd (biologie,
psychologie, pedagogika, medicína), které zkoumají určité dílčí aspekty lidského bytí. Naproti
tomu se snaží uchopit filozofická antropologie člověka vcelku, jako přírodní i kulturní bytost.
Zajímá se tedy o to, co odlišuje člověka od každého jiného tvora přírody, pouhého živočicha.
Člověk se stal tím, čím dnes je tak, že dokázal s pomocí rozumu překonat živočišná omezení,
aktivně přetvářet přírodu, komunikovat navzájem a předávat si své poznatky a zkušenosti
z generace na generaci.
Obrázek 10.1-11 Ontogeneze človrdíčka
Obrázek 10.1-12 Podzim lidského života
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVz01PgzAAxvF7vwsvLQNXk8
WYDefm
http://www.obrazky.cz/?from=43&step=14&colours=all&size=an
y&filt
133
Obrázek 10.1-13 Tvář jako mapa
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyV0F1vgjAYBeD7/higQCtdYhYRZTPA
A co dále?
Shrnutí
Současně s tím dokázal též ovládnout své instinkty a pudy ve prospěch mravního
chování, volby mezi dobrem a zlem. Vedle světa přírody, který je mu původním
domovem, vytvořil člověk vlastní svět kultury (tzv. druhou přírodu), který buduje a
sdílí s ostatními lidmi. Tento svět je místem jejich společného soužití, prostorem stále
komplikovanějších mezilidských vztahů. Proto vztah člověka k přírodě a společnosti je důležitým
filozofickým problémem. Úkolem filozofické antropologie je pak pochopit člověka v jeho vztahu
ke svobodě a odpovědnosti, vztahu k morálce, pravdě a lži, v jeho možnostech i selháních.
Takže ještě jednou
Opakování
Filozofická antropologie je filozofická disciplína, která se ptá na povahu člověka vcelku
a na jeho místo v přírodě. Tím se liší od dílčích věd, tak či onak se problému člověka
dotýkajících (biologie, psychologie, sociologie), ale i od četných předchozích
filozofických konceptů, které zpravidla nahlížely na člověka jako na jedno ze jsoucen, vybavené
pouze speciálními atributy, a to obvykle bez historických a kulturních souvislostí. Za historické
předchůdce filozofické antropologie bývají považováni: Imanuel Kant , Ludwig Feuerbach
, Karel Marx , Bedřich Engels
a Soren Kierkegaard . Přínos k tomu ovšem
znamenaly i některé myšlenky německeho iracionalismu a filozofie života. Za jejich představitele
pak platí existencialisté a především pak Max Scheler , Arnold Gehlen
a Helmut
Plessner .
Obrázek 10.1-15 Ludwig Feuerbach
3h5eg
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkFtPgzAAhd/7Y6DtBMXEG
C9Th4zM
134
Obrázek 10.1-16 Karl Marx
JlLBl
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkF9vgjAAxN/7PfYKtAUmS8y
iUXGI
Obrázek 10.1-17 Bedřich Engels
Obrázek 10.1-20 Arnold Gehlen
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkO9ugjAUxb/3XeSPFYUlZtl
GjDNo
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJytj1FvsjAYRu/7X4QWhrNLzLJl
k%2B
Obrázek 10.1-18 Søren Aabye Kierkegaard
Obrázek 10.1-21 Helmuth Plessner
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJylj1tvgjAAhd/7XwTacnOJWVz
mtiCi
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyt0FtvgjAYBuD7/hcLBXWyxCx
T1CmH
135
10.2 Antropognose
Ustálili jste se v náhledech na zrod lidského druhu, zakalili si je v názorových šarvátkách, tak
posíleni duchem poznání se upněte k projevené zvídavosti ještě přimknutěji.
Cíle:
Předestřít vědecky fundovanou tvorbu filozofických názorů o člověku a lidstvu.
Klíčová slova:
Antropocentrismus;
Antropofág;
Antropografie;
Antropologie;
Antropomorfismus; Antroposofie; Disciplína; Filozofie; Teorie; Terminologie
Antropometrie;
Sebeuvědomování člověka
Jestliže jsme si před chvílí kladli a zároveň zodpovídali otázku o tom, JAK jsme vznikli jako
druh, tedy lidský druh , lidé, lidstvo, tak je nejen zcela opodstatněné a logické se ptát i na to,
KDO vlastně jsme, ČÍM je člověk. Na místě je pak tázat se, KÝM by mu na to mělo být
odpovězeno. Je nasnadě, že jen jím samým. Člověka totiž skutečně může poznávat jen ON a zase
jen on. JAK probíhá takovéto jeho sebepoznávání člověka?
Opakování
Vytvořil si přece v rámci své hominizace a domestikace, jak jsme připomenuli, na
kontrast k přírodě, z níž se snažil a snaží přiměřeně vydělovat, svůj vlastní „umělý“ svět
. Jeho součástí je i jím samým vytvořená věda jako poznávací nástroj.
Obrázek 10.2-3 Pro děti je to přirozenost
Obrázek 10.2-1 Homo sapiens + pazourek
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVUNtugkAUfOdfyh0sTUxThIJ
bQaVc
Obrázek 10.2-2 Příroda stvořená člověkem
Obrázek 10.2-4 Ale bez člověka to nejde
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj01vgjAAQO/9IbsJ/bBAl5iFq
BtW
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkMuOgjAARff9F6GFgnYSM
4uRqAQZ
136
Obrázek 10.2-5 Technika je pouze prostředkem
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj01rwjAAQO/5L2mSfmcgIrgp0jmd
Člověk nahlížený člověkem
Filozofická antropologie, která vznikla ve 20. století, staví do centra své pozornosti, jak už víme,
celostní chápání člověka. Na rozdíl od existenciálních přístupů akceptuje také objektivisticky
vědecké poznatky o člověku . Vzhledem k tomu chce být základem i pro příbuzné disciplíny
jako psychologie, sociologie, kulturní antropologie a další.
Zrod vědy o sobě samém
Zakladatelem filozofické antropologie je německý filozof Max Scheler
(l8741928). Vyšel
z Husserlovy fenomenologie , avšak aplikoval ji téměř výlučně na sféru etiky a hodnot.
Z tohoto hlediska je vlastně i jedním z hlavních představitelů moderní axiologie. Pro filozofickou
antropologii je nejdůležitější jeho spis Místo člověka v kosmu , jìmž nastínil projekt disciplíny,
spojující do jednotného celku vše, k čemu dospěly přírodní vědy, filozofie a teologie při
objasňování podstaty člověka. Sám Scheler vychází z odstupňování psychických sil v člověku.
Všímá si lidské tělesnosti, která nás spojuje s organickým světem, dále duše a vědomí , jako
schopnosti myslet, cítit a poznávat, což je stupeň vyrůstající ze živočišného, a konečně ducha
jako celostních duchovních aktivit tvořících duchovní osobu .
JlLBl
Obrázek 10.2-6 Hlavním nástrojem člověka zůstává
mozek
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj1trgzAARt/zYzTx2gxk0NUL
qXVb
137
Obrázek 10.2-10 Tělo i duch tvoří jednotu
Obrázek 10.2-8 Edmund Husserl
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj01vgkAURffzX%2BRTlGliG
hHFEC
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVz91ugjAYgOHz3staWlaVJcT
sLyPK
Obrázek 10.2-9 Lidstvo nezůstalo jenom na Zemi
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkF1vgjAYRu/7X%2BSjHY4u
MYvZpo
Obrázek 10.2-11 Bůh či lidský duch?
http://marieblankytna.blog.cz/0903/bozi-oko
Duchovno
Zatímco duše a vědomí nám umožňují orientaci v prostředí a jsou na něm závislé, duchovní
osoba je na prostředí nezávislá a na rozdíl od ostatních živých tvorů otevřená světu. Tuto
otevřenost umožňuje sebeuvědomění, z něhož pramení jak vůle, tak vědomé jednání. Duch pak
není ani protikladem, ani něčím nadřazeným životu, nýbrž představuje integritu lidské bytosti,
jejíž cesta k Bohu nevede přes kosmos, nýbrž přes nitro duchovní osoby
.
Obrázek 10.2-13 Víra pomáhá
Obrázek 10.2-12 Božská osoba jako člověk
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj1FTozAUhd/zXwokCNs403
Fcabti
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjt1ugjAARu/7LgMLwtolZMH
5N1Qi
138
Obrázek 10.2-14 ... případně i uzdravuje
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkUuPgjAAhO/9MUCpIG5ijIm6rkF5
Bytostno
K dalším představitelům filozofické antropologie patří Schelerovi krajané Arnold Gehlen
(19041976) a Helmut Plessner
(18921985). Gehlen chápe člověka jako jednající bytost
, která kompenzuje nedostatek biologických dispozic technikou a kulturou. Právě aktivní
jednání a otevřenost světu tvoří most mezi člověkem a prostředím. Tím, že člověk vytváří
kulturu, jež ho zpětně ovlivňuje, může se ve světě "zabydlit." Dnešní technika však člověka též
ohrožuje , což se projevuje v odcizení, ve ztrátě bezprostřednosti a odpovědnosti. Proto
hlavním úkolem filozofické antropologie je obnovit rovnováhu mezi člověkem a technikou,
technikou a prostředím, zajistit člověku otevřenost vůči světu a odstranit vše, co jeho lidskost
omezuje (Člověk  jeho přirozenost a místo ve světě. ). Helmut Plessner se zabýval tělesností
člověka a možností překonat dualismus těla a duše. Hledal odlišnost lidí v rámci jejich zvláštního
postavení v organickém světě, kterou našel v lidské excentricitě. Pouze člověk je schopen
nahlížet sebe sama s odstupem, jak v reflexi, tak ve svých výtvorech, zpředmětňovat se do okolí.
Typickým příkladem takového odstupu je smích, jímž dosahujeme nadhledu nad svou situací.
Příklad
Projevem excentricity je také kultura a zejména náboženství , v němž jde o uplatnění
excentricity v transcendentním světě (Stupně organického a člověk). Ve svém dalším
díle se věnoval Plessner zvláště sociologii kultury a estetice.
Obrázek 10.2-16 Helmuth Plessner
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyt0FtvgjAYBuD7/hcLBXWyxCx
T1CmH
Obrázek 10.2-15 Arnold Gehlen
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJytj1FvsjAYRu/7X4QWhrNLzLJl
k%2B
139
Obrázek 10.2-20 Nenechat se opanovat sluhou
Obrázek 10.2-17 Člověk je tvor společenský
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVUctOg0AAvO%2B/8NgH6Jo
0Rm1psy
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjk1PgzAAQO/9Id4GpXyMmi
wG3XAS
Obrázek 10.2-18 ... ale zodpovědný za sebe sám...
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj1tPgzAAhd/7X4QCY1CTZd
FdxTGQ
Obrázek 10.2-21 Přirozenost nejpřirozenější
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj7tugzAARXd/DGAepq6EolS
BNAjS
Obrázek 10.2-22 Kultura kultu versus kult kultury
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkUtvgkAAhO/7X8prBaGJM
W3QWgIq
Obrázek 10.2-19 Citius, altius, fortius
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVT8luozAAvftfALOYxCNFI01
LEqFA
10.3 Cvičení: Jak to bylo a je?
Něco už o antropologii víte, takže si vás můžeme dovolit prubnout, kolik toho ve vás asi zůstalo
a jak s takovým zbytkem umíte zacházet. Nicméně i tady je to zrcadýlko především pro vás
osobně a intimně, abyste neztráceli ze zřetele ani návyků sebekontrolu.
Cíle:
Procvičení aplikace antropologických poznatků.
140
Klíčová slova:
Antropocentrismus; Antropofág; Antropogeneze; Antropogeografie; Antropografie; Antropoid;
Antropologie; Antropometrie; Antropomorfismus; Antroposofie; Axiologie; Dějiny; Deskripce;
Determinace; Etika; Hédonismus; Humanismus; Christianizace; Individuální; Kalokagáthiá;
Ontologie; Realita; Sociální; Sociologie; Teorie; Věda
Zadání:
Gehlen, Plessner nebo Scheler?
Kdo z nich
1. měl křestní jméno Arnold?
2. se dožil úctyhodného věku 93 let?
3. je autorem spisu "Místo člověka v kosmu"?
4. hledal odlišnost lidí v jejich excentricitě?
5. řešil vztah rovnovážnosti mezi člověkem, prostředím a technikou?
6. si všímal problému odcizení člověka světu?
7. pracoval s pojmem duchovní osobnost jako jednotou tělesnosti, duše a vědomí?
8. považoval smích za formu nadhledu nad svou situací?
9. vyšel z Husserlovy fenomenologie?
10. patří zároveň k hlavním představitelům moderní axiologie?
11. pojímá člověka jako jednající bytost,kompenzující svoje handicapy kulturou?
12. věnoval pozornost estetice?
Tipy pro řešení:
Odpovědi jsou skryty v textové části článku o antropognose. Stačí ji tedy znovu pozorně pročíst
a pak postupovat krok za krokem podle zadaných otázek. Brát pěkně jednu větu po druhé a
hledat, ke komu z jmenované trojice ji přiřadit.
Návrh řešení:
Gehlen  patří mu otázka uváděná v pořadí jako 1., 5., 6., 11.
Plessner  odpovídá otázkám číslo 2, 4, 8, 12
Scheler  je vázán otázkami 3, 7, 9, 10
141
11 Kosmologie
Shrnuli jsme představy o vzniku života na Zemi, potažmo zrození člověka, takže zbývá ptát se po
původu matičky Země a jejího vskutku nesmírného vesmírného prostředí, okolí úplně nejbližšího
i toho mnohem vzdálenějšího, prostě kosmu jako celku, avšak nekonečného a navíc věčného. To
vás právě čeká.
Cíle:
Předestřít filozofické názory na vznik vesmíru.
Klíčová slova:
Disciplína; Filozofie; Kosmogeneze; Kosmognose; Kosmografie; Kosmologie; Kosmos; Teorie
11.1 Kosmogeneze
Vesmír láká a udivuje! Stejně tak i akcelerace jeho poznávání, odhalování jednoho tajemství po
druhém. A není to jen astronomie svým dalekohledným pozorováním a propočty. Takřka jevem
každodenním se staly meziplanetární sondy a kosmické lety člověka. Dokonce s vědeckými či
technologickými úkoly, jejichž řešení je aplikovatelné potom snáze i v podmínkách pozemských.
Takže vás na tu exkurzi zveme!
Cíle:
Vysvětlit podstatu vesmíru a vznik lidstvem už rozpoznané části.
Klíčová slova:
Absolutní; Aplikace; Astronomie; Avízo; Empirie; Evidentní; Exkurze; Gnoseologie;
Interpretace; Kosmogeneze; Kosmognose; Kosmogonie; Kosmografie; Kosmologie; Kosmos;
Markantní; Naivní; Ontologie; Planety; Profil; Scientismus; Skepse; Sonda; Technologie; Zenit
Poezie kosmu
Kdo z nás by asi neznal Písně kosmické
Jana Nerudy ? Pak víme, že nejde o pění podle
not, ale sbírku nádherných veršů, jež zaujmou lehkostí rýmů, ale hlavně vlastenecky
orientovanou myšlenkou: „buďme tou malou hvězdičkou, kol níž se velké točí... bude-li každý
z nás z křemene, je celý národ z kvádrů“.
Nicméně poezie vesmíru není dána jen slovy , nýbrž prvořadě jím samým, jeho citlivým
vnímáním. Koho by neupoutala hvězdná obloha ? A nikoliv pouze v průběhu milostných
večerů či nocí! Má ji v sobě i dobrodružství poznávání, které je u výprav do kosmu o to
dramatičtější. Jen si to přiznejme a přesvědčme se při rozjímání nad předloženou trilogií, jejíž
první článek jste právě nalistovali a pootevřeli.
142
Obrázek 11.1-1 Dílo a jeho autor
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkM1O4zAAhO9%2BFyf%2BSdJ0pQpB
Obrázek 11.1-4 Skladba nad skladby
Obrázek 11.1-2 Jan Neruda
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Messier_object_044.jpg
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjstygjAARff5l0J4REhnnE6r9
cEI
Obrázek 11.1-5 Projev odvahy nezpochybnitelný
Obrázek 11.1-3 Je písní sám o sobě
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj0tvgkAAhO/7X2Qf8tompqlV
qtT6
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj0FvgjAAhe/9L9IWUGAJWa
Koc1FE
Kosmos
Slovník základních pojmů z filozofie Petra Nesvadby (Fortuna Praha, 1999), který jste zřejmě
využívali během svých středoškolských studií základů společenských věd, podává pod tímto
heslem následující definici, která stojí za trvalé osvojení, byť ne doslovné: „KOSMOS (řec.
pořádek, svět). Vesmír, univerzum, veškerenstvo. Původně v antickém Řecku tento pojem
znamenal ‚světový řád‘ (oproti ‚chaosu‘) a označoval přesvědčení řeckých filosofů, že svět je
harmonicky uspořádaným celkem, jemuž je vlastní vnitřní nutnost, logika (‚logos‘) a smysl.“
143
Geneze neboli původ
Avšak nejen tento úzce vymezovaný význam. Rovněž způsob a postup vzniku patří pod
nastolený pojem. Poněvadž věci nevznikají, jak se říká „šmahem!“ čili najednou, leč procesuálně,
hovořme raději o vznikání, čímž sem přiřadíme i vývoj, a to nejen kosmu neboli vesmíru,
veškerenstva, univerza, nýbrž i názorů na ono dění, učení o tom, až po teorie nezvratně vědecké.
Obrázek 11.1-6 Je Saturn ženatý?
Obrázek 11.1-9 Leč pohled na to fascinuje
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzk1PgzAcgPH7/7tIX3hxNSE
muJmF
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjstOhDAARff9F/qCQjUhkxg
wZkQX
Obrázek 11.1-7 Panta rei
Obrázek 11.1-10 Pozor! Pálí!
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkMuOgjAARff9GKC8nE5CjI
4PJAy%
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVz91OgzAYgOHzXgylPzAwIU
YzEiWM
Obrázek 11.1-11 Per Aspera ad Astra
Obrázek 11.1-8 Slunce není naštěstí stále zatměné
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj7tugzAARXf/S8E2EKBSVC
mhNA9A
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj11PgzAYhe/7X6S0DBgmxM
x9ZFnm
144
Obrázek 11.1-12 Jak daleko dohledíme?
Obrázek 11.1-16 Každý začátek byl těžký
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkMuOgjAARff9l6GU18AkZu
ITNIqA
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVUF1vgjAAfO9/EcqXliVmiRO
dThAU
Obrázek 11.1-13 Za krásami vesmíru
Obrázek 11.1-17 Vidím!
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzstygjAAQNF9/qVAguHRGa
ejrSKK
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj1tPgzAARt/7Y%2BiFwcDE
mC1zW5
Obrázek 11.1-14 Výtvor člověka
Obrázek 11.1-18 Vesmír je stejně nekonečný...
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzrtugzAAQNHdHwM2BGoq
RVXSPCCi
http://www.novinky.cz/veda-skoly/188325-vesmirnydalekohled-obje
Obrázek 11.1-19 Diky, Lajko!!!
Obrázek 11.1-15 Sputnik 1: píppíppíppíp (1957)
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzk1vgjAcgPF7v8soLaXKErK
4zJf4
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj1tPgzAAhd/7Y6ClFMRkMZ
uIuGwM
145
Obrázek 11.1-21 Dobrý den, majore Gagarine.
Obrázek 11.1-20 Tobě samozřejmě také!!!
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj0tugzAARPe%2BS8H8ClSK
qiZplF
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkEFvgjAAhe/9L4O2ULVLiN
kUdASI
Obrázek 11.1-22 Na Měsíci byl první
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkUtvgkAAhO/7X8prQaWJaaLEWAIG
Posuny vědění
Začíná to nejpřirozenějším dotazováním po věcech, které naše praprapra... předky zcela určitě
zajímaly: Co je vlastně svět okolo nás a obloha nad námi? Z čehopak je to vše poskládáno
a jakpak to funguje?
Pročpak to tady vlastně existuje? Čímpak či dokonce kýmpak to je popoháněno? Nachází se ještě
něco za tím, nad tím, pod tím? ....???
Tam a tak se hledají na všetečné otázky, jež nemohou lidi nenapadat, když vidí, co vidí,
evidentně, alespoň částečně uspokojující odpovědi. Zpočátku naivní, posléze už empiričtěji
podložené a nakonec i s trefou do zákonitostí čili vědecké = teoreticky vysvětlené a zdůvodněné.
Podle Jiřiny Popelové
bývá proto právě kosmologie počátečním stádiem filozofování, neboť
se netáže až natolik abstraktně a univerzálně jako tomu je u ontologie, na zkoumání podstaty bytí,
existence, jsoucna Cíle:ně a koncentricky zaměřené, jak už všichni velmi dobře víme
z předešlého.
Později přejímají řešení výše ilustrovaného typu otázek od filozofické kosmologie přírodní vědy
 astronomie, biologie, fyzika, geologie, chemie – abychom v abecedním pořadí uvedli alespoň
pár markantních příkladů. To je zřejmě důvod, proč je kosmologie někdy neadekvátně nazývána,
či dokonce nahrazována pojmem přírodní filozofie (Naturphilosophie), když ona je spíše filozofií
přírodních věd, jakožto jejich metodologický základ, než přírody samé a přímo; na tu a té se
dotazují už přírodní vědy samé a přímo.
146
Historický sled
Jde tudíž vlastně o jakési dějiny kosmologie, samozřejmě pouze v kostce. Odvoláváme se tu na
příslušné pasáže z ontologie, resp. gnozeologie, abyste se mimo jiné ujistili o nedělitelnosti
filozofického myšlení; jeho členění je rázu výlučně metodického. Ze stejných důvodů se tu
setkáváte i s repeticí některých portrétů pionýrů vědění o vesmírných zákonitostech.
Starověk a středověk se opíral o Aristotelovo
učení o hierarchickém uspořádání jsoucna.
Kosmologický model, vycházející z centrálního postavení Země byl tudíž opodstatněně nazván
aristotel-ptolemaiovským a podle svého principu soustavou geocentrickou.
Vystřídán byl až paradigmatem polského hvězdáře, resp. astronoma z Toruně, Mikuláše
Koperníka
, který „zastavil Slunce a uvedl do pohybu Zemi“,obrazně řečeno. Vznikla tím
soustava heliocentrická, jež se opírala o filozofické úvahy Bruna
s Galileim . Dalším
výrazným pokrokem v kosmologii se stala Kantova
hypotéza vzniku sluneční soustavy, na
niž skvěle navázal a rozvinul ji astronom Laplace .
S rozvojem přírodních věd a matematiky se dostavila spousta nových a také již pregnantněji
formulovaných tezí, spojených se jmény vědců, kteří mají velice těsnou spojitost s našimi
národními dějinami. Stačí vzpomenout Einsteinovou
teorii relativity anebo Dopplerův
princip
.
Obrázek 11.1-25 Ptolemaiova soustava
geocentrická
Obrázek 11.1-23 Jiřina Popelová
http://abicko.avcr.cz/cs/archiv/2004/5/obsah/16-gallery.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Cellarius_ptolemaic_system.j
Obrázek 11.1-26 Mikuláš Koperník
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Nikolaus_Kopernikus.jpg
omWpUg
147
Obrázek 11.1-31 Předtím Königsberg alias
Královec
Obrázek 11.1-27 Toruň
http://eurobuildings.info/wallpapers/poland/torun_w000.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/53/Kaliningrad_
c
Obrázek 11.1-28 Giordano Bruno
Obrázek 11.1-32 Pierre Simon de Laplace
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkF1rgzAYRu/fH6PRNNYOp
DA2Gc6O
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjr1ugzAYRXc/jDEGElwJVV
UryA%2
Obrázek 11.1-33 Albert Einstein v karikatuře
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjrtOwzAYRne/C/EtDglShRAg
VSFC
dUqZ
Obrázek 11.1-30 Kaliningrad
Obrázek 11.1-34 Albert Einstein živě a civilně
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Kaliningrad_Brandenburg_Ga
te
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJydj9tqgzAAQN/zL%2BaiRs2gD
EoLRa
148
Obrázek 11.1-35 Christian Andreas Doppler
Obrázek 11.1-36 a princip jeho principu
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJytj81ugzAAg%2B95GELIysikal
L/N0
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJytkDtvwjAAhHf/F%2BIYkxJXQ
lV5gw
Obrázek 11.1-37 Milton Friedman
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/62/MiltonFriedma
Zamyslete se
Víte o nich něco? Nebo dokoce rozumíte aspoň zčásti tomu, co definovali?
Nejsou to však jediní velikáni, kteří poznání vesmíru výrazně posunuli, byť jména
jejich pokračovatelů až tak zvučně neznějí. Co vám říká dejme tomu jméno Friedman
anebo z novější doby třeba jména Davis, Hawking případně ještě Weinberg?
Samostatný úkol
Nechcete si o nich jen tak sami pro sebe něco zjistit? Dozvědět se cosi málo z jejich
života, ale hlavně vkladech do kosmologických disciplín, mezi něž patří také zrovna
pojednávaná kosmogeneze či následná kosmogonie. Však cestu k tomu si už dneska
zajisté dokážete v éře informačních technologií snadno nalézt.
Polemika
Přiznejme však, že mnohé z těchto teorií směřují k modelu vesmíru, který je konečný a rozpíná
se. Zároveň však připusťme, že jde o hypotézy přesvědčivě nepotvrzené, stejně jako v případě
jeho zakulacenosti či vzniku prostřednictvím tzv. velkého třesku. Namítá se, že co je věčné a
nekonečné, jak tvrdí doposud převládající názory materialistů, nemůže mít přece počátek v čase
ani prostoru.
149
A navíc nepřipouští se tím, že by se tak mohlo stát jaksi „najednou“, jak si mnozí zjednodušeně
vyvozují z ideje „Velkého Třesku“. Pokud by se měl vztahovat např. ke vzniku Sluneční
soustavy, budiž. Ale zrod nekonečna, pomiňme přitom věčno, a právě tímto způsobem, dílem
okamžiku? Zatím všechny průniky do „nesmírné vesmírné“ hloubky i s nimi spojené poznatky
„kosmoarcheologie“ potvrzovaly a potvrzují učení, které se ta novější snaží vytěsnit. Kam tedy,
ke komu a k čemu se kloníte vy? Máte názor podloženě vyhraněný anebo si ho teprve utváříte
hledáním argumentů PRO i PROTI a jejich kladením na misku vah solidního poučení o těchto
jevech?
Odpočiňte si
Pak potřebujete čas na rozmyšlenou a také si ho po vcelku náročné pasáži studijní
materie zasloužíte. Či nikoliv?
11.2 Kosmogonie
Lidské poznání se vyvíjí. Od naivní empirie po průkazně doložitelná odhalení zákonitostí.
Málokde a kdy se to vyjevuje až tak markantně jako u objevů astrofyzikálních. Zenit našich
vědomostí o tom, co je nad oním zenitem (viz heslo v našem slovníčku, který avizujeme, abychom
vám připomenuli jeho existenci a účel čili určenost pro snazší a hlubší porozumění studovaným
textům, soustavnějšímu a trvalejšímu osvojení sdělovaných obsahů), se posouval od pojmů nebe
a bohové, přes naivní empirismus, až k soudobějším interpretacím scientistickým. (Hle! Znovu
výzva i důvod k zalistování v seznamu klíčových slov čili stěžejních pojmů. A přitom si opětovně
ujasnit i pojem.) Na tímto nastíněnou cestu se teď máte s námi vydat. Neváhejte a využijte do
mrti – neprohloupíte.
Cíle:
Popisem cesty od astromytologie ke kosmoscientismu přesvědčit o zákonitostech utváření
vesmíru.
Klíčová slova:
Antika; Archaický; Astronomie; Filozofie; Fyzika; Geneze; Gnoseologie; Kosmogeneze;
Kosmognose; Kosmogonie; Kosmografie; Kosmologie; Kosmos; Kvalita; Matematika; Model;
Mýtus; Racionální; Systém; Teologie; Teorie; Věda
Kam jsme došli?
Kdo to ví? Kdopak nám to odpoví? Pěje Petr Spálený v hitu o učitelce Josefíně a ta jako by se
ptala teď nás. Oddechli jste si, zapřemýšleli o předmětu našeho dialogu, tak snad v něm budeme
moci o to kvalifikovaněji pokračovat. Poněvadž se tu pojednává o dějinách vesmíru, zůstaňme
u dějin i my, abychom se návratem do filozofického pravěku dostali na startovní čáru názorového
soupeření o podstatu kosmu. Kosmogonii podle toho definujeme jako učení o původu světa
(univerza,kosmu, vesmíru), jeho vzniku a utváření. Etymologie nám prozrazuje, že ono
pojmenování je vyvozeno z řecké dvojice slov, a sice kosmos (pořádek, svět) a goné (semeno 
genos = původ, rod).
150
Obrázek 11.2-3 Projev odvahy nezpochybnitelný
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj0tvgkAAhO/7X2Qf8tompqlV
qtT6
Obrázek 11.2-1 Slunce je našim sluníčkem
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjstOhDAARff9F/qCQjUhkxg
wZkQX
Obrázek 11.2-4 Nesmírná krása vesmírná
Obrázek 11.2-2 Minisaturneček
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzktugzAABNC9DwPYYAqVo
qo0P9Ek
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj91OgzAARu/7LgLlTzAxZup
kEiSD
Zpět ke kořenům
Kde jinde je hledat než u starých Řeků
a v čem jiném než v mytologii? Symbolem takovéhoto
uchopení problémů spojených s učením o původu světa jsou Homér
a Hésiodos .
Evidentní snahu o racionální vymezení registrujeme v předsokratovském období u tzv. školy
milétské, kterou založil vám jistě dobře známý Thalés , autor poučky o tom, že „všechny úhly
nad průměrem jsou pravé“ i věty na ni návazné . Jeho školu dále představovali Anaximandros
, resp. Anaximenes , všichni tři propojení hledáním povahy „arché“  pralátky tvořící
podstatu (zdroj, zřídlo) všehomíra  jak jste zvěděli již v prvních kapitolách kurzu. Nezapomněli
jste? Tak se raději vraťte! Aby se vám nemuselo vracet školné. A když už budete v tom,
podívejte se i na jména Démokritos
a Hérakleitos , včetně toho „kam k čemu došli oni“.
Tam pochopíte lépe, co to kosmogonie je a čím se vlastně zaobírá, respektive zaobírala ve svém
dětství. Dozvíte se, že hledání řeckých učenců té doby se soustředilo na objevy elementárních
základů hmotně vnímaného světa (atomy, kořeny, semena, živly  oheň, voda, vzduch, resp.
apeiron anebo později též Anaxágorův Nús).
http://cs.wikipedia.org/wiki/Rhodsk%C3%BD_kolos
Obrázek 11.2-5 Není to jen mýtus
151
Obrázek 11.2-6 Homer
http://www.obrazky.cz/?from=15&step=14&colours=all&size=an
y&filt
Obrázek 11.2-11 Anaximandros
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyV0M1vgjAABfB7/xiglpKxZFn
YVNT5
Obrázek 11.2-7 Odyseova odysea
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkF1vgjAYhe/7Y4C2lsgSs8y5
aZgY
Obrázek 11.2-12 Anaximenés
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj1FPgzAUhd/7XwZlrDBMiH
EyhoQt
Obrázek 11.2-8 Hésiodos
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzkFPwyAYgOH792OghZa1J
o0xMbHO
sOZWHK
Obrázek 11.2-9 Zakladatel školy milétské
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkUFvmzAAhe/%2BLwNsYw
KToipSaR
Obrázek 11.2-14 Héracleitos z Efesu
Obrázek 11.2-10 Thaletova věta
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJylkN1ugjAAhe/7MLT8GVhiFrc
5kKBx
http://cs.wikipedia.org/wiki/Thaletova_v%C4%9Bta
152
Obrázek 11.2-16 Voda
Obrázek 11.2-15 Oheň
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjltPgzAAhd/7X4SW26gJMTo
xE9kE
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj1FvgjAAhN/7X6SUApMlZp
kyMcSR
Obrázek 11.2-17 Vzduch
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjslugzAARO/%2BF8AEHOpKUaWELG
Poskočme si trošku
Shrnutí
Moderní, a tudíž pochopitelně již přísně vědecká kosmogonie, zkoumá vznik a vývoj
hvězd (sluncí a planet)
, hvězdných systémů (soustav, souhvězdí)
,
galaxií (hvězdných ostrovů) a jiných vesmírných objektů
. Vedle pozornosti na
"nebeská" tělesa či jejich uskupení se samozřejmě zabývá i počátky vesmíru vcelku, a to
konstrukcí a testováním různých teoretických modelů, o nichž pojednával předešlý článek (oblast
vesmíru či velký třesk).
Než se ovšem došlo až sem, bylo zapotřebí posunout vědění v řadě jiných věd, např. matematice,
astronomii, případně v samotné Matce Filozofii, neboť odtud vzešly nejenom oporné body pro
zaCíle:ní nových pohledů, nýbrž i nástroje, jimiž toho lze dosíci. A také řada vědátorů si musela
nad tím vším pořádně „zamakat“, jak se lidově říká. Opětovně potkáváme na té oběžné dráze
staré známé Bruna , Galilea , Kanta , Koperníka
(viz předešlý článek), a to
v jednom proudu s těmi, kteří nám sice neznámými nejsou, pouze se naše dráhy dlouho
nepřekřížily  Descarta , Keplera
, Newtona
. Jejich učení funduje hypotéza
o“vzniku sluneční soustavy z prapůvodní mlhoviny.
Položily se tím spolehlivé základy moderní kosmogonie, která se dnes rozvíjí v rámci
kosmologie, jakožto všeobecné nauky o vesmíru, avšak současně s tím se napojuje rovněž na
bádání v rámci astrofyziky.
153
Obrázek 11.2-20 Venuše i tady graciézní
Obrázek 11.2-18 Nepřestajnost erupcí na povrchu
Slunce
http://www.space-odyssey.de/graphics/venus.jpg
http://antwrp.gsfc.nasa.gov/apod/ap980515.html
Obrázek 11.2-21 Mars (červený), Země
(modrozelená), Měsíc
Obrázek 11.2-19 Merkur prcek sluneční soustavy
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Earth_mars_moon_celestia.jpg
http://www.space-odyssey.de/graphics/merkur.jpg
154
Obrázek 11.2-22 Naše část vesmíru
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj9tOg0AYhO/3XYRdCqWYNI3GHmwr
Obrázek 11.2-23 Čtěte sami
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj0FvgjAAhe/9L9IWUGAJWaKoc1FE
155
Obrázek 11.2-24 Proč je Mars červený?
http://www.space-odyssey.de/graphics/mars2.jpg
dUqZ
Obrázek 11.2-25 Jupiter a jeho čtyři děti
http://www.space-odyssey.de/graphics/jsystem.jpg
3h5eg
Obrázek 11.2-26 Tohle není Země nýbrž Uran
Obrázek 11.2-30 Mikuláš Koperník
http://www.space-odyssey.de/graphics/uranus.jpg
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVzkFrgzAYgOH792NiYtSaQR
mFgqNz
Obrázek 11.2-27 Giordano Bruno
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkF1rgzAYRu/fH6PRNNYOp
DA2Gc6O
M4RkAGR
156
Obrázek 11.2-32 Johannes Kepler
Obrázek 11.2-35 Isaac Newton
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjstugkAARffzL8I8gEgT07T1
LRDU
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjstugkAARffzL3UedKA0IU2
MjUoE
Obrázek 11.2-36 Newtonův gravitační zákon
Obrázek 11.2-33 Liboval si v elipsách
http://cs.wikipedia.org/wiki/Keplerovy_z%C3%A1kony
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:NewtonsLawOfUniversalGravi
ta
Obrázek 11.2-34 Dal jim dokonce punc zákona
Obrázek 11.2-37 Neptun v mořské modři
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c9/Kepler-secon
d
http://www.space-odyssey.de/graphics/neptun.jpg
Obrázek 11.2-38 Pluto, Pluto, už nejsi planetou
http://www.space-odyssey.de/gallery/psurface.jpg
157
11.3 Kosmografie
Nejenom pochopit popisované jevy v jejich faktické a interpretační rozpornosti, ale osvojit si to
jako trvalý prvek své světonázorové výbavy. Avšak nejen to. Na konci kurzu již míříme „dáleji
a výšeji“: máte o tom všem být schopni samostatně a uceleně pojednat. Vototadygo!
Cíle:
Seznámit se se způsoby opisu „nebeských“ jevů.
Klíčová slova:
Agnosticismus; Antika; Astronomie; Deskripce; Evidentní; Filozofie; Fyzika; Galaxie;
Kategorie; Kosmogeneze; Kosmognose; Kosmogonie; Kosmografie; Kosmologie; Kosmos;
Markantní; Materialismus; Metafyzika; Metoda; Model; Moderní; Mytologie; Náboženství;
Naivní; Noetika; Sféra; Skepse; Studium; Systém; Teleologie; Teologie; Teorie; Terminologie;
Universum; Vesmír; Zenit
Deskripce kosmu
Od tušení a dojmů se přešlo k soustavnějšímu pozorování úkazů na obloze i zemském povrchu,
začalo o nich přemýšlet, hledaly se souvislosti, a objevily dokonce elementární zákonitosti dějů.
Co se zjistilo, muselo být záhy rovněž podrobně zapsáno a srozumitelně popsáno. Takto se
vyhranil obor, který se věnuje právě těmto záležitostem.
Krystalizace
V průsečíku naznačených množin, tj.reality a jejího zachycení, se zrodila relativně samostatná
vědní disciplína  odnož kosmologie.
Její název byl odvozen ze spojení studovaného předmětu (kosmos) a jeho popisu, deskripce
(grafo- vyjadřující jako začátek složených slov cizojazyčného původu vztah k písmu a psaní) 
kosmografie.
Náplň
Oč se tady vlastně jedná či oč tady běží? Čím se kosmografové zaměstnávají (živí), co sledují,
resp. co doopravdy popisují? Stručně a lapidárně řečeno – vše, co je ve vesmíru (v kosmu)
k vidění . Opírají se však o validní výsledky vědeckých pozorování.
Jejich věda je tudíž nejenom popisem vesmíru, ale ucelenou naukou o jeho skladbě, nicméně
především zákonitostmi vztahu mezi popisovanými strukturními prvky oné stavby. Proto bývá
nazývána někdy popisným zeměpisem (deskriptivní geografií) či hvězdářstvím (že by
„astrodeskriptiva“?).
158
Obrázek 11.3-1 Nejdříve poznat nejbližší okolí
Obrázek 11.3-2 Nejlépe je poznávat věci zblízka na
tváři místa
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVz91OgzAYgOHzXgylPzAwIU
YzEiWM
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJytkNtugjAAQN/7L4O23GSJW
WZUsDqC
Tvar
Správně usuzujete, že se zde nevystačí s redukcí na projev toliko verbální. Jednak mají slova při
vší své kráse a výmluvnosti přece jen jisté meze účinnosti, např. co do názornosti, a tak musí
přicházet paradoxně ke "slovu" ještě i projev grafický. Takže sem zahrneme práci s mapováním
oblohy i podrobnější obrazy světů vzdálenějších
 topografii povrchu Měsíce či slunečních
planet, ev. studie topologické a samozřejmě i snímkování fotografické či filmové. Své
opodstatněné místo by pro zkoumání, ale i při popularizaci, "kosmické osvětě" měly nalézt
modely a makety či jim podobné názorniny (řezy, plastiky). Na pořadu dne však zřejmě bude i
zde digitalizace zmiňovaných i nezmíněných technik a technologií, známých i dosud
neobjevených, nevynalezených, nevyvinutých. Třeba se dočkáme brzy kosmických atlasů.
Obrázek 11.3-3 Do nich se však musíme nějak
dostat
Obrázek 11.3-4 Nejdůležitějším je pravidlo
šťastného návratu
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:CSG_Ariane_4_Launch_Site.J
PG
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVjk1vgjAAQO/9LwPaAsISYuZ
URNGJ
159
12 Vývoj filozofického myšlení
Abyste porozuměli vývoji filozofického myšlení, dostáváte v této kapitole tabulkový přehled, z
něhož je patrná kontinuita návaznosti jednotlivých učení, jejich škol i historických etap. Ostatně –
posuďte sami, nakolik vám to poslouží k porozumění sledu dějinného utváření názorů na svět v
celé jeho šíři. Zároveň byste měli postřehnout podstatu onoho dlouhodobého procesu i jeho
vyústění.
Cíle:
Pochopit podstatu dějinného vývoje filozofických názorů a smysl jejich osvojování.
Klíčová slova:
Aktuální; Antika; Dějiny; Empirie; Epocha; Etapa; Existence; Exkurze; Filozofie; Geneze;
Historiografie; Kultura; Lingvistika; Metafyzika; Náboženství; Ontologie; Paradigma; Prizma;
Racionální; Skepticismus; Tendence; Teologie; Teorie; Trend
12.1 Dialog s dějinami
Historie vždy platila a platí nejenom za vydatný pramen poznání, pro filozofii pak obzvláště
významný, ale zároveň jeho integrátora i korektora. Právě v tom však stále nachází také svůj
nejvlastnější smysl. Její studium totiž není – a být ani nemůže – samoúčelem, stejně jako jím
osvojené poznatky nechovají svoji účelovost v sobě samých. Nestávají se tudíž ani ozdobou,
kterou bychom dávali najevo míru sečtělosti. Skutečným naplněním jejich pravého poslání je
pomoc při orientaci v současnosti a hledání cesty k dokonalejší budoucnosti. Mají tedy sloužit
pro řešení problémů, které máme nebo které mohou nastat.
Cíle:
Pochopit podstatu dějepisného učiva v kurzu i vůbec jeho prostřednictvím pojímání dějin jako
takových, historický vývoj filozofického myšlení.
Klíčová slova:
Akcent; Aktuální; Dějiny; Dialog; Disciplína; Epocha; Etapa; Existence; Exkurze; Filozofie;
Historiografie; Ideál; Identita; Inspirace; Kontinuita; Konvence; Kultura; Lingvistika; Logika;
Mentalita; Metafyzika; Morálka; Ontologie; Paradigma; Problém; Teorie
Dějiny filozofie
Historie filozofického myšlení je pro každého odborníka velmi důležitá, důležitější než historie
v jiných oborech. I náš stručný přehled ukázal, jak úzce na sebe jednotliví filozofové navazovali,
ať už rozvíjením myšlenek svých předchůdců, anebo jejich kritikou. Dialogy moudrých i přes
odstup času jsou vždy velmi poučné, a proto hodny zaznamenání. Přesto nebyly dějiny filozofie
až do 18. století samostatnou disciplínou. Byly studovány z původních filozofických spisů,
jejichž četbu nemůže ani dnes nic jiného nahradit. Přesto jsou dějiny ideálním úvodem do studia
filozofických disciplín, stejně jako inspirací pro vlastní filozofické myšlení. Německý filozof
Herbert Schnädelbach se pokusil zachytit klíčové etapy v dějinách filozofie, jakési základní
vzorce, resp. způsoby výběru a kladení otázek. Dospěl k rozlišení tří rozhodujících úseků:
160







prvním z nich je tzv. ontologické paradigma
(otázky bytí a povahy bytí, co je
neměnné a nutné a co nepodstatné, náhodné, pouze možné),
druhé  mentalistické paradigma (z lat.mens-rozum, duch), jehož strůjcem je
R. Descartes , obrátivší zájem filozofù od otázky co mohu poznat, na otázku, jak mohu
poznávat, tedy k metodě poznání, a konečně,
třetím je tzv. lingvistické paradigma , přecházející od otázky bytí a poznání k otázce
sdělitelnosti, tj. komunikativnosti poznání.
Doplnil tak čtyři klíčové otázky Immanuela Kanta
vymezující hlavní úkoly
filozofie.
První otázka zní Co mohu vědět?
a týká se jak metafyziky, tak teorie poznáni, ale
ilogiky, filozofie řeči a vědecké teorie.
Druhá otázka se ptá Co mám činit?
a směřuje k lidskému jednáni, tedy morálním
pravidlům, konvencím a zákonům, včetně jejich zdůvodnění. Dotýká se i problému štěstí
a svobody člověka, srovnání morálky různých kultur, epoch atp.
Třetí Kantova otázka se táže po smyslu a cíli existence, resp. jejím účelu neboli V co
smím doufat?
Dotýká se tak pochopitelně i témat řešených filozofií náboženství
(teologií) čili Boha, nesmrtelnosti apod.
Obrázek 12.1-1 Zakladatel školy milétské
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVz0FLwzAYBuB7fkyTtGnohC
LiZE7r
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVkUFvmzAAhe/%2BLwNsYw
KToipSaR
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj8tygjAAAO/5kN4KCRGFzjA
drY/q
M4RkAGR
161
Obrázek 12.1-7 Sám nebýt hadem
Obrázek 12.1-5 Fantazii se meze nekladou
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj1FPgzAAhN/7X4S2lE1MFm
PcEAkS
http://www.bbarak.cz/picture.php?path=admin/images/articles/&pi
c
Obrázek 12.1-6 Co teď a co potom?
Obrázek 12.1-8 Vskutku oko Vševidoucího?
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj8lugzAARO/%2Bl2BscMCV
qqpqlg
http://marieblankytna.blog.cz/0903/bozi-oko
Obrázek 12.1-9 Křídla nestačí
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj1tPgzAAhd/7X4QCY1CTZdFdxTGQ
Poslední čtvrtá otázka míří k nejzákladnějšímu i nejsložitějšímu problému, a to Co je člověk?
Jejím Cíle:m je poznání podstaty a identity lidské osobnosti, což je v současnosti problém velmi
aktuální.
Dosavadní tradiční i náboženské výklady se často ocitají ve slepé uličce a je na
filozofii, jak se s problematikou člověka vyrovná, zda poskytne pro budoucnost alespoň určitou
orientaci, případně i nové jistoty.
162
Obrázek 12.1-11 Kterak si pořídit poslušné ditě
Obrázek 12.1-10 Bude můj svět žitelnější?
http://www.celysvet.cz/fotka-novinka.php?cislo=n409-dite-a-pes-1
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVj1tPgzAAhd/7X4QCY1CTZd
FdxTGQ
Obrázek 12.1-12 Aby nás nic netížilo
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:207166main_iss016e018575_hig
12.2 Starověk
Jistě sami hned poznáte, že zde neprezentujeme filozofickou historii v plné hloubce ani šíři.
Nedozvíte se o filozofiích asijských (Čína, Indie, Japonsko, ...) či afroasijských (Egypt,
Mezopotámie, Perzie) a velice kuse o americké, přesněji severoamerické a ještě konkrétněji
Spojených státech severoamerických. Nic na tom. Smyslem bylo poukázat na podstatu dějin,
resp. filozofického dění, na vlnách času a tomuto účelu je volba filozofie starořecké šťastnou a
dostačující, neboť zakládá v podstatě všechny filozofické proudy světadílu evropského. Tedy i ty
naše – české, od nejstarších dob až po dnešek.
Cíle:
Seznámit se se systematikou filozofických směrů antického Řecka, včetně zařazení jejich
typických představitelů.
Klíčová slova:
Antika; Dějiny; Etika; Filozofie; Gnoseologie; Historiografie; Kultura; Logika; Morálka;
Mytologie; Mýtus; Ontologie; Paradigma; Polemika; Politika; Skepse; Skepticismus
163
Antika
Ontologické paradigma
Předsokratikové
Dějiny idejí
Politické dějiny
Thales
asi
Počátek filozofie
625–546
Pythagoras
580–500 Číslo jako univerzální princip řádu
Parmenides
540–480 Bytí = myšlení
Herakleitos
536–470 "Vše plyne", logos jak zákon světa
Perské války
Prothagoras
480–410 Člověk mírou věcí, sofistika
Období Periklovo
Demokritos
460–360 Atomistický model světa
Řecká kolonizace
Řecká klasika
Dějiny idejí
Politické dějiny
Sokrates
469–399 Člověk jako mravní bytost „maieutika“
Platon
427–347 Učení o ideách
Aristoteles
384–322
Nadvláda Sparty
Filozofie jako věda, logika, etika, vrchol
systematického myšlení
Alexandr Veliký
Dějiny idejí
Politické dějiny
Pozdní antika
Skeptikové
Pyrrhon
365–275 Relativismus v morálce a poznání
Epikuros
341–270 Uměřenost požitku jako nejvyšší dobro
Helénismus
Stoikové
Dějiny idejí
Chrysippos
Politické dějiny
280–209 Mravní zákon jako zákon rozumu, ataraxie
Novoplatonikové
Dějiny idejí
Plotinos
Politické dějiny
204–269 Náboženská metafyzika, učení o emanaci
164
Narození Krista
Římské impérium
12.3 Středověk
Vzpomeňte si na úvodní kapitoly, kde se pojednával vztah filozofie k jiným formám
společenského vědomí. Tam se řešil i její poměr k ideologii a náboženství. Zde narazíte na
markantní případ střetnutí s oběma najednou – tedy náboženstvím jako ideologií. Po studiu
velkolepého rozmachu filozofie antické vám rozhodně neujde, že došlo nejenom k utlumení
intenzity filozofického myšlení, ale přímo jeho destrukci. Projevila se jeho degradací na služku
křesťanství a konkrétně katolicismu. Dokonce byl viditelně deformován i odkaz myslitelů raného
věku evropské filozofie, jak ukazuje třeba příklad aplikace učení Aristotelova Tomášem
Akvinským. Věda se připouštěla především k dokazování existence Boží. Konečně – přesvědčte
se a posuďte sami.
Cíle:
Představit středověkou filozofii ve službách náboženství.
Klíčová slova:
Antika; Aplikace; Existence; Filozofie; Forma; Historiografie; Idea; Ideál; Ideologie; Kapitola;
Katolicismus; Křesťanství; Markantní; Morálka; Mýtus; Náboženství; Scholastika; Studium;
Teologie
Teologické paradigma
Patristika
Dějiny idejí
Augustinus
Politické dějiny
354–430 Křesťanský platonismus, sebepoznání
Zánik římské říše
Scholastika
Anselm
1033–1109
Dějiny idejí
Politické dějiny
Spojení vědění a víry
Ontologický důkaz boží, spor o univezálie
Normani v Anglii
Křesťanský aristotelismus: Doctor
Tomáš Akvinský 1225–1274
ecclesiae
Vrcholný
středověk,
křízové výpravy
Mystika
Dějiny idejí
Mistr Eckhart
1260–1327
Politické dějiny
Náboženská bezprostřednost z mystického
zážitku
165
12.4 Novověk
Opět se vraťte o pár kapitolek zpět – kde začínalo svítat až osvícensky na světlejší časy. Na ty
pasáže navažte i při studiu tabulek, jež vám poskytnou inspirační rámec pro utřídění dosud
získaných poznatků o tomto rozvojovém intervalu dějin filozofie
Cíle:
Nabídnout rámec pro synoptické utřídění učiva
Klíčová slova:
Empirie; Etapa; Filozofie; Gnoseologie; Inspirace; Inter-; Kapitola; Kontinuita; Kritika; Noetika;
Pragmaticky; Racionální
Mentalistické paradigma
Racionalismus
Dějiny idejí
Politické dějiny
Otec novověké filozofie, racionalismus,
Cogito, ergo sum
Reformace,
Třicetiletá válka
Decartes R.
1596–1650
Hobbes T.
1588–1697 Naturalismus, učení o státní smlouvě
Spinoza B.
1632–1677 Panteismus, etika more geometrico
Leibniz G. W.
1646–1716
Monadologie, základy osvícenství, mathesis
universalis
Anglický empirismus
Dějiny idejí
Politické dějiny
Bacon F.
1561–1626 Zakladatel empirismu, induktivní metoda
Locke J.
1632–1704 Zakladatel teorie poznání, senzualismus
Hume D.
1711–1776
Vzestup Anglie
Kritický pozitivismus a skepticismus,
zkoumání indukce a kauzality
Francouzské osvícenství
Dějiny idejí
Politické dějiny
Voltaire, F. M.
1694–1778 Princip rozumu a idea pokroku
Francouzská
revoluce
Rousseau J. J.
1712–1778 Kulturní pesimismus, „Zpět k přírodě“
Francouzská
revoluce
166
Německý idealismus
Dějiny idejí
Politické dějiny
Kant I.
Transcendentální filozofie
1724–1804 Kritika čistého a praktického rozumu
Kritika soudnosti
Fichte I. G.
1762–1814 Vědosloví jako systém svobody
Hegel G. W. F.
1770–1831
Vláda Napoleona
Spekulativní filozofie dějin,dialektika
Vrchol filozofie jako systému
Schelling F. W. J. 1775–1854 Metafyzika identity, romantika
Restaurace
Kritika idealismu
Dějiny idejí
Politické dějiny
Schopenhauer A.
1788–1860
Svět jako vůle a představa
pesimistická metafyzika iracionálního
Industrializace
Kierkegaard S.
1813–1855
Předchůdce (křesťanské) filozofie
existence
Buržoazní
revoluce 1848
Feuerbach. I.
1804–1872 Ateistická antropologie
Marx K.
Historický materialismus
Komunistický manifest
1818–1883
Filozofie jako přeměna světa
Antropologie práce
Dělnické hnutí
12.5 Moderní doba
Mnohé z předloženého vám bude blízké, mnohé zase asi shledáte dosti náročným na vaše
abstraktní myšlení. Nevadí – nikdo přece není dokonalý. Co byste ale zvládnout měli a mohli, je
systematika, která je předmětem tohoto článku. Tabulkové znázornění považujeme za natolik
výmluvné, že nepotřebuje – stejně jako v ostatních případech probírané kapitoly – nijaký další
slovní doprovod. Jen se do těch vpravdě „suchých dat“ ponořit a hledat – či raději najít – v nich
zalíbení. Pak vaše znalosti nebudou zmatečné, ale správně uložené v odpovídajících přihrádkách.
Všichni a všechno na svých místech i k okamžité dispozici. Ne jako ve spižírně, kde se
hospodyňka nevyzná, když tam odkládá páté přes deváté a ještě k tomu hala-bala.
Cíle:
Na pozadí expanze vědy do života vymezit i podíl tímto děním ovlivněné filozofie na onom
společenském pokroku
Klíčová slova:
Abstrakce; Analýza; Existence; Filozofie; Kapitola; Kritika; Lingvistika; Matematika; Moderní;
Paradigma; Pozice; Racionální; Struktura; Systém; Teologie; Teorie
167
Filozofie moderní doby
Předchůdci
Dějiny idejí
Politické dějiny
Základy duchovních věd, filozofie
dějinnosti
Založení německé
říše
Dilthey W.
1833–1911
Nietzsche F.
Metafyzika konečnosti, všeobená kritika
1844–1900 kultury, učení o nadčlověku, o vůli k moci, 1. světová válka
vznik nihilismu
Fenomenologie
Dějiny idejí
Politické dějiny
Filozofie jako přísná věda existenčních
struktur a činností vědomí
Ruská revoluce
Husserl E.
1859–1938
Scheler M.
Fenomenologie emocí a mravní praxe
1874–1928 (materiální hodnotová etika). Základy
filozofické antropologie
Fašismus
Existencialisté
Dějiny idejí
Politické dějiny
Marcel G.
1889–1973 Křesťanský existencionalismus
Jaspers K.
1883–1969
Existenciální zážitek. Pravdy vzhledem k
transcedenci
2. světová válka
Heidegger M.
1889–1973
Fundamentální ontologie (analýza
existence) filozofie bytí
Korejská válka
Sartre J. P.
1905–1980
Existencialismus jako humanismus, člověk
jako absolutní svoboda
Analytická filozofie
Lingvistické paradigma
Dějiny idejí
Politické dějiny
Russel B.
1872–1970 Moderní osvícenství logickou přísností
Wittgenstein L.
1889–1951
„Jazykový obrat“, filozofie jako kritika
jazyka, základy filozofie analyzující jazky
Carnap R.
1891–1970
Logický neopozitivismus, teorie k indukci
pravděpodobnosti
168
Kubánská krize
Vietnamská válka
Popper K. R.
1902–1994
Kritický realismus, falsifikacionismus a
probabilismus, otevřená společnost
Kritická teorie
Dějiny idejí
Politické dějiny
Dialektika osvícenství a negativní
dialektika
Adorno T. W.
1903–1969
Horkheimer M.
1895–1973 Jednota teorie a praxe
Anders G.
1902
Kritika techniky, boj proti atomovému
ohrožení
Habernas J.
1929
Sociálně filozofická zkoumání, poznávaní a
záhmy, teorie komunikativního jednání
Afgánská válka
Hermeneutika
Dějiny idejí
Politické dějiny
Gadamer H. G.
1900
Filozofie jako proces interpretace
zprostředkovaný jazkykem
Apel K. O.
1922
„Pragmatický obrat“, principy
interpretačního společenství
Ropná krize
Novostrukturalismus
Dějiny idejí
Politické dějiny
Foucault M.
1926–1984 Analýza moci, šílenství a sexuality
Derrida J.
1930
Analýza řeči a písma
Postmoderna
Lyotard J. F.
1924
Dějiny idejí
Politické dějiny
Postmoderní vědění
Převraty na dálném
východě
169
13 Závěr
Za chvíli budeme v cílové rovince. Ještě poslední zatáčka...
Cíle:
Ujasnit si vlastní činnou filozofii svého života!
Klíčová slova:
Filozofie; Kurz; Studium; Tradice; Věda
13.1 Poslední promluva
A je to tady – cílová páska na dohled – ještě kousek – kousíček – kousilinek a protrheme ji
všichni najednou.
Cíle:
Ocenit vynaložené úsilí a výkon – poděkovat a blahopřát.
Klíčová slova:
Analýza; Filozofie; Finální; Instrument; Kurz; Teorie
Na cestu do života...
Skončila procházka filozofickými vědami, která zcela jistě nepřipomínala místy růžový sad.
Nicméně  učení bývá někdy i mučení  poučuje nás přísloví. Ale k radosti se nutno často
dopracovat a musíme to tudíž umět. Jestliže právě ukončovaný kurz k tomu aspoň troškou
přispěl, stál zato. Jsme přece částí všeho, čím jsme prošli, říká Homér v Iliádě a Odyseovi. Mělo
se vám dostat přehledu o průřezových teoriích oboru, ale ne pro vědění samo, nýbrž osvojení
instrumentáře pro dokonalejší rozhled po světě, analyzování a hodnocení jevů, myšlenkovou
úroveň vůbec. Nechť ono vše, čím jste prošli právě teď, posloužilo při dotváření vašich názorů
a hlavně zásadovosti jejich fundované obhajoby za všech okolností. O to tady šlo, toto bylo
smyslem. Nebát se a nekrást! Slova Werichova, mající hodně do sebe, stejně jako švejkovské 
„to chce klid“, případně s dodatkem o nohách v suchu a teple. Díky za výdrž do finiše, která si
zasluhuje uznání. Držte se stejně v životě a my vaší životní filozofii držíme palce, či jak se mezi
vámi traduje, "mačkáme pěsti".
Obrázek 13.1-1 Vstříc jasnějším perspektivám
http://www.obrazky.cz/detail?id=eJyVT9tKwzAAfc/H5GovE8IYrl7DFAct
170
Úkol v kapitole 2
Nepovinný úkol: Vazby filozofie
Tento úkol je pro Ty, kteří si chtějí uspořádat myšlenky a graficky vyjádřit své poznatky.
Zadání
Jestliže máte chuť a sklony vyjadřovat se prostřednictvím schémat, nabízíme vám lákavou a
krásnou příležitost. Zkuste právě takto vyjádřit výše naznačené vnější vazby filozofie na jiné vědní
obory. Jde o grafické vyjádření místa filozofie v systému nikoliv jen skupin věd, jak to činíme v
předchozím odstavci či na připojených schématech, ale konkrétních vědeckých disciplin, s nimiž
kooperuje. Neváhejte a s již projevenou chutí směle do toho.
Tipy pro řešení
Viz příslušný obrázek z připojené výbavy.
Úkol v kapitole 3
Souhrnný úkol
Vše je v zadání, nač trousit zbytečná slova.
Zadání
Odpovězte na otázku:
Jak si vysvětlujete vznik mýtu a skutečnost, že dodnes působí?
Úkol v kapitole 4
Úkol: Souhrnný úkol
Nastaly globalizované žně, neboť půjde a samosběr úrody, z níž vámi vybraný vzorek bude
kvitován jako splnění kontingentu a posouzen kvalitářem, od něho obdržíte dobrozdání.
Tipy pro řešení
Doporučujeme Filozofickou čítanku I. Blechy, ale připouští se i jiné tituly a dokonce uvítá studium
původní literatury citovaných autorů.
Úkol v kapitole 5
Souhrnný úkol
Máte za sebou kapitolu nejenom nejobsažnější, ale i nejpestřejší skladbou a zřejmě nejsložitější co
do nároků na porozumění látce, jdoucí místy do značných abstrakcí.
171
Tipy pro řešení
Čerpat z lekcí - článků této kapitoly, ale nebránit se překročení nejenom jejich hranic, ale event. i
rámce tohoto kurzu.
Úkol v kapitole 6
Souhrnný úkol
Jak jinak uzavírat kapitolu, než souhrnným úkolem. Je průřezem probírané látky a bude zároveň
věrohodným ukazatelem logičnosti vašeho uvažování potažmo myšlení.
Tipy pro řešení
Autorskou předlohou je text článku, kde je vzor očekávaných odpovědí. Ovšem předpokládá se, že
řešení vybraného zadání bude spojeno s připojením aplikačního příkladu.
Úkoly v kapitole 8
Nepovinný úkol: Schemata
Požaduje se od vás myšlenkové zjednodušení vtěsnané do grafické zkratky.
Zadání
Zkuste si v článku Mravnost především předestřené Ganthalerovo třídění pro přehlednost i lepší
zapamatování znázornit graficky!
Souhrnný úkol
Jak jinak uzavírat kapitolu než testem. Jeho zvláštností je, že má charakter sebekontroly. Jsme
vedeni důvěrou ve vaši studijní morálku - a o té byla tady řeč - neboť ošidit můžete v opačném
případě jen sami sebe, kdežto pílí pouze získávat. Proto ponecháváme na vás, čím se přijdete
pochválit jako výslednicí své pracovní výkonnosti a umu.
Zadání
Odpovězte na předložené otázky.
1
2
Jaký je rozdíl mezi právem a morálkou?
Vysvětlete pojmy deontologická a teleologická etika.
Tipy pro řešení
Úkol v kapitole 9
Souhrnný úkol
Zadání testu, který vás na závěr čeká, bude jednoznačné a nutné ho v obou částech respektovat:
najít přiměřenou odpověď na všechny otázky a vybrat opět jednu, která se vám jeví pro vaši osobu
172
jako nejreprezentativnější. Každopádně je to penzum, jež jste si měli osvojit, neboť představuje
průřezovou hodnotu předepsaného učiva právě probrané kapitoly, jejích dvou článků. Jinými slovy
- estetikum, resp. estetické minimum - s nímž byste měli vyrazit obohaceni do světa jako
instrumentářem.
Zadání
Odpovězte na předložené otázky.
1
2
Co znamená řecké slovo kalokagáthiá?
Které oblasti jsou součástí předmětu estetiky?
Tipy pro řešení
173
Obecná diskuse
Shakespeare v jedné ze svých her vložil do úst postavy tuto větu : Vymknuta z kloubů doba šílí.
Jaké šílení přináší dnešní doba? Které z nich je "nejšílenější"?
Diskuse ke kapitolám
Kapitola2: Moje životní filozofie
Vstupujete do diskuse s ostatními. Jejím předmětem je prezentace "soukromé filozofie" čili
vlastního světonázoru, výpovědí o sobě, svých představách o životě, přístupech k němu, oč vám v
něm jde, co byste chtěli dokázet, čeho dosáhnout, jakými být .... Předpokladem je solidní příprava,
ujasněnost nejen toho, co sdělit ostatním a z čeho se jim vyznat, co přiznat a co si ponechat jako
důvěrnost jen pro sebe, ale stejně tak domyšlenost formy podání neboli jakým způsobem to
všechno sdělit a nakolik ctít a respektovat intimitu svou i ostatních.
Tvrdí se, že filozofii se nelze naučit, že se dá pouze osvojit základ filosofického myšlení.
Předpokládejme, že okno s výhledem do těchto sfér jste si již otevřeli, začněme se tudíž kochat
vším, co uzřeme.
Nejdříve dotaz velice jednoduchý v zadání, avšak nesnadný ve zodpovězení:
Máte zformulován vlastní filozofický názor na svět kolem sebe i sebe samého?
Pakliže ano - v čem spočívá? Čerpejte přitom z již dříve nabídnuté série filozofických pohledů,
tedy pozice jmenovaných filozofických disciplín.
Kapitola5: Kantova filozofie
Tak co na to vše říkáte? Cítíte se na to přiměřeně "silnými v kramflecích"? Pak neváhejte a s chutí
se pusťte "do toho" a hned bude v duchu okřídleného přísloví našich předků nejméně "půl hotovo"!
Jak rozumíte Kantovu výkladu a v čem spatřujete jeho podstatu - základní sdělovanou myšlenku?
Kapitola 5: Ponor do literatury
Nestačí filozofovat jen tak z vlastní hlavy, třeba sáhnout alespoň občas po fundamentálních
pramenech - odkazu klasiků, koryfejů filozofického myšlení a vědění. Tady teď máte šanci!
Předestírají se vám ke studijní pozornosti hned a rovnou autoři dva, oba Němci: Karel Marx a
Friedrich Nietzsche. Od toho prvního velice útlý spisek - vlastně pouze list - neboť jeho 11 Tézí o
Feuerbachovi se vejde akorát na něj, líc a rub. Za Nietzscheho tu promlouvá Nadčlověk, jako
symboliský výraz podstatné složky jeho filozofických pohledů i nadhledů, vedených doceňováním
lidské vůle. Co s tím, najdete v zadání. Přečíst si, zahloubat se, vykrystalizovat postoj a podělit se o
něj se svým studijním kruhem.
Kapitola 7: Život je o rozhodování a rozhodování je o kompromisech
Dostali jste zadání tak zauvažujte a projevte se. Nebudete sami, takže se poučíte na moudrosti
jiných. Zvláště, když začnete všichni napřeskáčku dokládat své úvahy příklady toho, co
kompromis ještě je a co už spíše ústupek. Dobrou je opora o citáty velkých osobností, které vás
mohou v mnohém inspirovat a stát se tak východiskem intimního "zamyšlování". Nu a nejlépe
174
uvést historky ze života, kde ono rozhodování máte přece na pořadu denně, počínaje vstáváním a
cestou do školy, stejně jako setkávání s řetězcem kompromisů, jako ten vyplývající z předchozí
situace: ano či ne, hned či až později, už nebo až, jít či nejít... prostě neustálé (permanentní) volby.
Život je o rozhodování a rozhodování je o kompromisech.
Souhlasíte s tímto názorem? V čem ano a v čem ne? Proč? Svůj názor sdělte ostatním ze své
studijní skupiny a přijměte jejich. Pak znovu posuďte vlastní! Jen sami pro sebe. Život je o
rozhodování a rozhodování je o kompromisech v naprosté intimitě. Můžete ho změnit (zkorigovat,
opustit) nebo uhájit a zachovat si jej. Záleží toliko na vás a samotných.
Kapitola 8: Mravoučná moudra mudrců
Máte rádi citáty? Nebo jste v tomhle ohledu dokonce maniaky? I když citátománií trpět zrovna
nemusíte, nelze jim upřít punc koncentrovaného mudrosloví. Na malé ploše a s úsporou času se
vám otevírá jeho prostřednictvím bohatství postřehů, které podněcují k zadumání, ev. i akci a
stávají se třeba životním krédem. Moudra však musí pocházet od mudrců a nikoliv jen mudrlantů.
Ono se to konečně rozpozná hned prvoposlechově, viďte? Jistě to rozlišíte sami od sebe, správně
přeberete, dobře zvolíte jen to akceptovatelné a osobně poučeni přimknete právě tam a nakonec
činně zařadíte na progresivnější stranu.
Počtěte si v nich. To ze všeho nejdříve. Pak si zatrhněte ty, jež vám říkají něco více než zbylé a
zauvažujte o nich nejenom ve vztahu k očekávané diskusi. Poměřte je svou životní a hodnotovou
orientací, zvažte význam, který by v tom ohledu mohly pro vás mít. A hned sáhněte do zásobníků
přejatých "mouder", jež už nosíte v sobě.
Chcete nyní přičinit k předloženému výběru něco za sebe a ze sebe?
Výroky moudrých I
Čínské mudrosloví
Jsou-li tři lidé jedné mysli, pak se i hlína v zlato promění.
Když se kamení ve zlato promění,ani pak ještě nejsou lidé spokojeni.
Neobávej se tygra na horách, který člověka rozsápe.
Měj se na pozoru před lidmi, kteří se dvojsečným zbraním podobají.
Počasí se mění každou hodinu lidé každou generaci.
Kdo zná sám sebe, zná i jiné, neboť srdce jsou si podobná.
Je snadné přenášet hory a měnit koryta řek.
Povaha člověka se však mění těžko.
Co je pro člověka jeho jméno, to je pro člověka jeho stín.
Každý člověk může splňovat naše přání a ne každá věc nám vyhoví.
Vzdálená voda blízkou žízeň neuhasí.
Převlečení z šatů člověka nezmění.
Déšť na jaře je dražší než olej.
175
Dobrota a bohatství se vyskytují jen zřídka v páru.
Velký strom přitahuje vítr.
Je-li na trhu poptávka po řepě, není třeba ji umýt.
Napudrovaná vrána nezůstane dlouho bílá.
Výroky moudrých II
Filozofie vzniká z toho, že se lidé diví. (Aristoteles)
Chlapec se stává mužem tehdy, když obejde kaluž, místo toho, aby ji přeskočil. (Platon)
Lepší je zapálit aspoň malou svíčku,než proklínat tmu. (Konfucius)
Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce. (Demokritos)
Díky nemoci známe hodnotu zdraví,díky zlu hodnotu dobra, díky hladu sytost, díky únavě
odpočinek. (Herakleitos)
Kdo všechno prozradí všem,všem bude na obtíž. (Perské přísloví)
Žertem přítele neztratíš, ale nezískáš. (Čínské přísloví)
Štěstí nám nedávají věci samotné, ale představy o nich. (Epiktetos)
Kdo zvítězí nad jiným, je silný, ale kdo zvítězí sám nad sebou, je všemocný. (Hippokrates)
Doplňte autora
Ožeň se v každém případě! Dostaneš-li dobrou ženu, budeš šťastný. Dostaneš-li zlou, budeš
filozofem.
Kapitola 8: Odkaz velikánů
Zase jedna výměna vlastních názorů, spojených s hodnocením předkládané série citátů, kterou
byste měli doplnit o ty, jež nějak oslovily vás a chcete je pro poučení sdělit spolužákům.
Čím Vás oslovují následující moudrosti velkých a slavných filozofů?
Podle rozjímání nad nimi je očíslujte a stanovte jejich pořadí významnosti pro sebe. (1- 5)









Filozofie vzniká z toho, že se lidé diví. (Aristoteles)
Chlapec se stává mužem tehdy, když obejde kaluž, místo toho, aby ji přeskočil. (Platon)
Lepší je zapálit aspoň malou svíčku,než proklínat tmu. (Konfucius)
Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce. (Demokritos)
Díky nemoci známe hodnotu zdraví,díky zlu hodnotu dobra, díky hladu sytost, díky únavě
odpočinek. (Herakleitos)
Kdo všechno prozradí všem,všem bude na obtíž. (Perské přísloví)
Žertem přítele neztratíš, ale nezískáš. (Čínské přísloví)
Štěstí nám nedávají věci samotné, ale představy o nich. (Epiktetos)
Kdo zvítězí nad jiným, je silný, ale kdo zvítězí sám nad sebou, je všemocný. (Hippokrates)
Doplňte o citáty, které Vám něco říkají.
176
Kapitola 9: Názorové pře
Půjde asi do tuhého, a to nejen střety PRO a PROTI, ale i kdo s koho. Bitevním polem jsou
myšlenky važoucí se na téma článku i celé kapitoly, dále osobnost jejich nositele a nakonec ještě i
metoda, kterou definoval a uplatnil jako svůj tvůrčí přístup i pracovní nástroj.
Na úvod několik citátů jedné slavné osobnosti literárního a vůbec kulturního světa, jež se mají stát
předmětem vašich úvah a debat. Nuže...
"Člověk - to zní hrdě!"
"Opakuj člověku, že je prase a on ti zachrochtá."
"Za vše, co je ve mně dobrého, vděčím knize."
"Život je nejlepší univerzitou - byl i mou."
"Kdyby lidé věnovali tolik pozornosti, péče i času vyhledávání kladných stránek u jiných, co
věnují vyhledávání, zveličování a zdůrazňování jejich záporů, svět by se zcela jistě
pohyboval jinak a dostal mnohem dál."
Všechna tato slova patří velkému a světoznámému ruskému spisovateli, nositeli Nobelovy ceny,
Maximu Gorkému, vlastním jménem Aljošu Peškovovi. Proslul jednak dramaty (Podnik
Artamonových, Vassa Železnovova), ale zejména pak románovou tvorbou, z níž vedle Makara
Čudry musíme rozhodně uvést jeho dílo nejpronikavější, nejprogresivnější, nejhodnotnější,
nejvlivnější.... Je to Matka, jež se stala zakladatelkou, průkopníkem a modelem směru zvaného
socialistický realismus, dnes označovaného pejorativně jako sorela. Podotkněme však a konto
povrchních soudů či spíše odsudků, že tu nešlo o umělecký styl á la gotický či barokní sloh,
klasicismus, romantismus, realismus nebo naturalismus, nýbrž jen metodu literární tvorby, jež
vedle zachycení a věrně analytických odrazů dobové skutečnosti naznačovala i východiska z
kritických situací. Asi nebude náhodou, že náš velikán Karel Čapek nazval svoje vrcholné drama
naprosto shodně a také jeho ideový základ pojal úplně stejně (zrání sociálního vědomí a citu
prostřednictvím lásky matky k synovi), včetně kulminace přímo symbolickým činem - aktem na
závěr.
Vedle posouzení uvozujících myšlenek se v diskusi můžete vyjádřit i k osobnosti jejich autora Maxima Gorkého, ev. jeho paralele s Karlem Čapkem. Na tomto pozadí máte šanci seznámit se s
kritizovanou relikvií umělecké scény a buď se přidat snobsky k povrchnímu odmítnutí sorely, anebo
se posunout na pozice solidnějšího vypořádání s jevy oporou o erudicí podložené rozbory. Prostě za všech okolností si pěstovat a podržet vlastní názor, ať je jakýkoliv, padni komu padni.
177

Základy filozofie - Soukromá vysoká škola ekonomických studií

Transkript

Podobné dokumenty

Orgánové soustavy

filosofický seminář