Postní dobu uvádí slova Ježíše Krista: „Obraťte se a věřte

Postní dobu uvádí slova Ježíše Krista: „Obraťte se a věřte

OBSAH:
* úvaha
* schůzka ODV
* Stezka písmáků 2003
a další informace
* čtení na pokračování
* Biblická soutěž nad 16 let
* svatojiřské setkání
* knihovnička
* poezie a příběh
T
_______________________________________________________________________________________________________________________________
Postní dobu uvádí slova Ježíše Krista: „Obraťte se a věřte evangeliu! “ (Mk 1, 15b ).
Jsou to slova, která vyslovil Ježíš ve svém prvním kázání poté, co na poušti po čtyřiceti dnech půstu
překonal pokušení Satanova. Ekumenický překlad jeho slova překládá takto: „Čiňte pokání a věřte evan­
geliu“. Také toto vyjádření je na místě – Ježíšovo kázání totiž navazuje na slova Jana Křtitele, který byl
v té době již ve vězení. Byl to Jan Křtitel, který výzvu k pokání, k obrácení nejen vyslovil, ale také sám
ve svém životě ukázal a prokázal až do krajnosti. Co znamená pokání zřejmě všichni víme: litovat svých
činů a přijmout vnitřně i navenek rozhodnutí, závazek k nápravě. Můžeme však tuto druhou versi (syno­
nymum) českého překladu – obrácení – stejně jednoznačně přijmout?
Jako skautky a skauti víme, že kdo se čas od času nezastaví – v myšlenkách i na cestě třeba v přírodě –
tomu může mnohé uniknout, nemusí si všimnout dokonce něčeho velmi důležitého a podstatného. Avšak
zastavit se ještě nemusí znamenat obrácení. Ovšem kdo chce přijít na kloub tomu, co má udělat v nej­
bližší nebo i vzdálené budoucnosti, ten dobře ví, že se musí napřed ohlédnout zpět. Skautští vůdcové a
vůdkyně jsou dokonce tak „vycvičeni“ teoreticky i prakticky, že při takovém ohlédnutí – při tzv.
retrospektivě – někdy vynaloží mnoho úsilí, aby pohledem do minulosti zvážili všechno – to dobré i to
negativní – a teprve potom aby sebe i druhé co nejlépe poučili a pro tu očekávanou budoucnost připravili.
Je tomu tak i v případě postní výzvy k obrácení? Nezaznívá nám z ní spíše Boží „hodnocení“, že
mnoho nebo snad vše děláme v zásadě špatně? Jistě – je to „voda na mlýn“ všem pesimistům, a ty máme
i my ve svých řadách – ostatně, ruku na srdce – kdo ještě nikdy neměl takové pocity? A jestliže je to i
v Bibli… Podívejme se na souvislosti našeho textu: tomuto Ježíšovu výroku předchází slova „Naplnil se
čas a přiblížilo se království Boží“ (ekum. překlad Mk 1,15a). Ovšem to vlastně naznačoval už i Jan Křti­
tel: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů. Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já…Já
jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým“ (Mk 1, 4b;7).
Dnes se nám zdá, že to byla krásná, utěšující slova. Ale z dalších událostí víme, že mnozí posluchači
Jana Křtitele si především vybavovali, že Boží Duch se ponejvíce projevoval velice mocně – hory se
třásly, s nebe padal oheň, který dokonce mnohé hříšníky docela zahubil. Ostatně mnozí malíři vykreslili
Jana Křtitele jako posla Božího soudu a trestu – jeho vztažená ruka spíše hrozí než aby konejšila. Kdepak
– ve slovech Jana Křtitele byla spíše jen nejasná naděje pro jeho zkormoucené a pokání činící posluchače
a vůbec žádná budoucnost v jeho poselství nebyla pro ty, kdo ho neposlouchali a na jeho slova nedali.
Po něm však přišel někdo další, kdo pronesl nové poselství – Ježíš. Sice přímo navázal na Jana, ale
hned napoprvé posluchači museli poznat, že s Ježíšem opravdu přišla naděje a utěšení. Co jiného by tak
silně přitahovalo veliké zástupy prostých lidí i řadu těch nejvzdělanějších právě k němu v Palestině na
prahu našeho věku? A co tak silně působí dodnes! Po jeho slovech si lidé jistě již tehdy jako dnes připo­
mínali proroctví Izaiášova (např. Iz 32,15 a dále anebo Iz 44,3 a následující verše, zaslibující nikoli soud,
ale požehnání).
Co to tedy znamená: “věřte evangeliu“? Tehdy to bylo poselství o tom, že se přiblížilo království Boží.
Nebyla to senzační zpráva o připravené mocné armádě lidí i andělských rytířů, kteří společně invazi a po­
razí římské okupanty. Bylo to ujištění, že ten, kdo svět uvedl do chodu a přivedl na něj lidi, má pro ně na­
ději. Ani Ježíš, prohlašující tuto „dobrou zprávu“, však nemohl zatajit základní předpoklad: obraťte se!
1
V království Božím tomu zřejmě není tak jako v některých našich oddílech, kdy děti i jejich rádci jen
se založenýma rukama čekají, s čím přijde vůdce a jakou zábavu jim připravil. Naopak je to tak, že ak­
tivní musí být člověk sám a má pro svoje vlastní dobro vycházet vstříc tomu, kdo pro něj má životní pro­
gram pro budoucnost.
Nicméně – pozastavme se alespoň trochu konkrétně a obraťme svoji pozornost třeba jen jeden rok na­
zpátek. Naši hospodáři právě dokončili nebo dokončují v rámci registrace přehled našich příjmů a výdajů.
Nechali jsme je v tom samotné, anebo jsme se alespoň na střediskových radách, neřku-li na radách oddí­
lových, zamysleli a „zkontrolovali“, zda jsme „ze svého“ dali také něco na „dobročinné účely“? Podpořili
jsme sami Květinový den účastí na jeho organizaci, dali jsme dost na podporu některé nadace? Anebo:
obrátili jsme zrak „do sebe“ a zhodnotili, jakou část našeho času jsme opravdu věnovali „službě nejvyšší
Pravdě a Lásce“ – třeba počínaje výběrem hesel na táboře a zamyšleními na úvod našich setkání i jinak?
Dodržovali jsme skautský zákon třeba v prvním bodě, když jsme registrovali své členy – oslovili jsme
osobně ty, kdo se „od nás vzdalují“ a přivedli je zase „do lůna naši skautské rodiny“? Nemáme v registra­
ci „mrtvé duše“? Děláme si správná předsevzetí do budoucna, jak situaci zlepšit, prohloubit naši výchovu
mládeže i zdokonalování sebe samých – třeba uspořádáním nejen sportovních závodů, ale i besedy na
téma, zaměřené na hodnoty jiné než materiální?
Ten příslib křtu Duchem namísto vodou již pro mnohé před námi znamenal přijetí dobrých podnětů „z
hlubšího zdroje“ než jsou „jen“ naše přání a touhy. Je to doslova „klíčová“, zásadní věc: člověk, který se
„obrátil“ a zhodnotil svoji situaci, musí najít sílu k vykročení vpřed – a pro nás je to přece pokračování na
skautské cestě. Slyšme tedy dobrou zprávu: jako rádci či rádkyně, vůdkyně a vůdcové můžeme sami
nejen „registrovat“ zajímavé poslání postní doby, ale opravdu se začlenit do družiny Vůdce Ježíše.
Dobře víme, že Ježíš svoje dobré poselství o naději pro všechny, kdo si najdou čas na zastavení a
ohlédnutí, kdo se obrátí, má připravenu dobrou zprávu právě proto, aby nezůstali „vězet v neradostném
pokání“ a mohli zase vykročit s nadějí k radostné budoucnosti. Tato nabídka již trvá více než dva tisíce let
a mnozí ji využili s tím největším ziskem pro sebe i své bližní.
Ti, kdo v církevním prostředí mají jeho slova zprostředkována jaksi „přímo“, jsou bezpochyby povo­
láni k tomu, aby dobrou zprávu šířili do svého okolí. Platí to i pro nás, křesťanské skauty a
skautky. Nezáleží tolik na tom, jak dokonale se tohoto poslání zhostíme, nýbrž spíše na naší
upřímnosti a pravdivosti, neboť i my můžeme s Janem Křtitelem říci sobě i druhým: „Za mnou
přichází někdo silnější, než jsem já…“
_______________________________________________________________________________________________________________________________
ODV v březnu projednal:
-
-
-
zhodnocení Dne sesterství 2003 v PrazeLibni, který při účasti necelé dvacítky skau­
tek a skautů měl pěkný „komorní charakter“
a dobře navázal na shromáždění při zádušní
mši za ses. Skálovou-Rakšu v Pražském
kostele Sv. kříže v předvečer tohoto dne
podrobný program svátku sv. Jiří v Praze, a
to na Strahově 26. 4. (viz další informace
v tomto čísle)
-
-
k propagaci Stezky písmáků (s druhým ko­
lem v Praze v sobotu dne 15. 11.) upřesnil
barevný letáček i způsoby širšího infor­
mování zájemců
inovaci
internetových stránek, pro niž
členové ODV připraví cíle a složení svého
týmu tak, aby mohly tyto informace sloužit
k orientaci návštěvníků jeho stránek
uveřejnění oznámení o dotisku „Modliteb
skautů“
_______________________________________________________________________________________________________________________________
4. ročník Stezky písmáků
K této naší celostátní soutěži ve znalosti Bible,
vydá ODV zvláštní letáček, který bude distribuován
jak v tištěné formě tak elektronicky.
Opakujeme: soutěž se koná ve dvou kolech, a to
- v prvním v místě bydliště účastníků
- a ve druhém v Praze dne 15. 11. 2003.
2
Připomínáme také, že na rok 2003 jsou vybrány biblické knihy: 4 evangelia, kniha Rút, Kazatel a
Skutky podle ekumenického překladu Bible. Pravidla pro věkové kategorie, počet otázek i doby
jejich řešení zůstávají beze změny.
_______________________________________________________________________________________________________________________________
Čtení na pokračování
Připravila Darina Bártová
7. Meditace nad Písmem
Pojem meditace s sebou v poslední době nese různé, často velmi divoké představy pseudoná­
boženských kultů, sekt a západních pokusů o východní mystiku. To vše přirozeně snadno a rychle (rych­
lost je přímo úměrná ceně takových kurzů). Proto může spojení meditace s křesťanstvím na někoho půso­
bit podezřele, i když meditace má v této tradici své místo. Je ovšem pravdou, že to nejde ani snadno, ani
rychle. Bez zkušeného duchovního vedení (tedy porady s někým, kdo zná meditaci nejen teoreticky a
navíc má i určité znalosti o lidském duševním i duchovním rozměru, kdo dovede předvídat některá
úskalí) lze na této cestě učinit tápavý první krůček.
I v případě tohoto typu modlitby není možné dát univerzální návod. Je možno jen poradit, kde a jak
začít.
Meditace není nějaké bezbřehé utápění se v citech, má mít konkrétní téma. K tomu dobře poslouží
vhodný biblický text. Zpočátku je lépe vybírat texty kratší a narativní (dějové). Tam, kde existuje systém
denních biblických čtení, je možno využít příslušný text i k meditaci.
Meditace by měla začít modlitbou – prosbou o
soustředění. Potom je vhodné si příslušný text
alespoň 2 x přečíst, z toho jednou nahlas. Následuje
chvíle, kdy se člověk nad textem zamýšlí – jednot­
livé techniky popíšu dále. Ten, kdo hledá nevšední
zážitky, bude asi zklamán, meditace je civilní a nor­
mální věc. Je to ale také vždy osobní záležitost,
nemá tedy smysl při ní uvažovat o tom, jak by daný
text působil na někoho jiného. Je třeba mít odvahu a
uvažovat o tom, jak působí na mě osobně. Meditace
není ani přípravou kázání, nejde tedy o to for­
mulovat chytré a vzletné myšlenky, ale přemýšlet o
tom, jak si stojím já zde a nyní. Tedy uvažovat
hodně osobně, neteoretizovat.
Doba meditace by měla být pevně časově ome­
zena a neměla by přesáhnout 20 minut. Zamyšlení
by mělo postupně přerůst v osobní modlitbu. Nako­
nec je vhodné si nejdůležitější body meditace po­
znamenat a meditaci ukončit modlitbou.
Teď tedy několik návrhů, jak pracovat s textem:
1. U příběhu je možné pokusit se představit si sebe
na místě jednotlivých účastníků, pokusit se vžít
do jejich pocitů, myšlenek. Je třeba vystřídat
všechny postavy příběhu včetně osoby Ježíše a
včetně příslušníka davu (pokud v ději
vystupují). Jako pomoc poslouží, dokážeme-li si
představit i prostředí, kde se příběh odehrává.
2. Je možné pokusit se najít klíčovou výpověď tex­
tu a položit si otázku, proč je důležitá, proč ji
právě my chápeme jako klíčovou.
3. Lze se pokusit hledat v textu to, co člověka nějakým způsobem provokuje či rozčiluje a klást si otáz­
ku, proč to tak je.
4. Naopak je možno soustředit se na místa, která nám přinášejí nějaké povzbuzení, potěšení či poučení a
klást si otázku, proč je to pro člověka tak důležité zrovna v tuto chvíli.
3
5. Ptát se, zda mě text vede k nějaké změně – ve smýšlení, v jednání, v praktickém životě.
Není třeba mít rozpaky z toho, že člověk napoprvé (nebo i napodesáté) nevymyslí nic světoborného. I
v tom případě je dobré dodržet stanovený čas, někdy je prospěšné jen to, že člověk sedí v tichu se svým
Pánem. Dodržet čas je ovšem dobré i v případě, že máte pocit, že se myšlenky jen hrnou a že výšiny
duchovna jsou vám na dosah.
S meditací je lépe začínat ve společenství, např. v rámci duchovních cvičení atd. už proto, že je téměř
jisté, že ten, kdo meditaci vede, o ní něco ví. Navíc může pomoci i tak, že k danému textu připraví něko­
lik provokativních otázek, které mohou (ale nutně nemusí) vaše úvahy vést. Výhodou společné meditace
je i možnost sdílet své zkušenosti a důležité momenty, pokud o to člověk stojí. Na druhé straně by ke sdí­
lení neměl být nikdo nucen a sdílení neslouží k posuzování druhých, proto je dobré zdržet se komentářů.
Problémy, které by se při meditaci mohly vynořit, je pak lépe diskutovat s vedoucím v soukromí.
Můžeme se tedy pokusit následující měsíc vyhradit si onu půlhodinku k meditaci. Ten, kdo nemá mo­
mentálně žádnou biblickou inspiraci, může začít v Lukášově evangeliu od 4. kapitoly a postupovat po
jednotlivých perikopách. Zkuste si také zapisovat to, k čemu vás meditace dovedla. Po určité době je dob­
ré se k těmto zápisům vrátit a podívat se, zda nastal v našem životě nějaký posun a kam.
_____________________________________________________________________________________
Tato soutěž pro věk od 16 let pro čtyřčlenná
družstva i jednotlivce se bude konat dne 7. červ­
na 2003 od 10 hodin v Husově sboru Církve čes­
koslovenské husitské v Praze – Vinohradech,
Dykova ul. č. 1.
Záštitu nad soutěží opět převzal JUDr. Petr
Pithart, předseda Senátu Parlamentu České
republiky.
Informace lze získat u tajemníka Biblické
jednoty br. Pavla Tůmy; tel./fax 222 515 663,
přihlášky přijímá ředitel soutěže br. Karel Sedlá­
ček, e-mail: [email protected], další infor­
mace jsou také na www.biblenet.cz.
Adresa vedení soutěže je: MSZB, V Průčelí
1655/8, 149 00 Praha 4
K N I H O V N I Č KA
Péčí Ekumenické lesní školy a redakce ČIN vychází přepracované 2. vydání „knížky do kapsy“
Modlitby skautů
Br. Tomáš Biňovec – At-pui (za spoluautorství J. Reinsberga-Amundsena) opravil a znovu uspořádal tyto
modlitby tak, aby mohly nadále sloužit při všech „skautských“ příležitostech.
Z této knížky uvádíme jako ukázku modlitbu ze západní Afriky:
4
Můj dobrý Pane, nevidím tě,
ale vím, že jsi zde. Klaním se
ti, protože jsi všemohoucí Bůh,
který stvořil celý vesmír. Mám
tě rád, protože jsi mým nejmi­
lejším přítelem. Požehnej celý
svět a všechny mé drahé. Pomoz
mi, abych tě dnes ničím neu­
razil.
Pane, vyhazuji svou radost k
nebi, aby tam letěla jako pták.
Noc zmizela v rozbřesku a já se
raduji ze světla. Takový je den,
Pane, takový je den! Tvoje slun­
ce osušilo rosu z trávy i z na­
šeho srdce. Čeho jsme teď plní,
co nás dnešního rána obklopuje,
to je dík. Každý den je tvým dí­
lem, Pane.
Aleluja!
V současné době lze modlitby objednat na adrese: ČIN, Evropská 199, 161 00 Praha 6. Prodávat ji
bude také prodejna JUN, Haškova 7, 170 00 Praha 7, tel. 233 383 025.
_____________________________________________________________________________________
POZOR!!! Nový přístup k webové stránce NDS: POZOR!!!
V prohlížeči zadáme www.skaut.cz - na dolní řádce vybereme
„ústředí“ a na jeho stránce vlevo v okně „odbory a komise“
vybereme „duchovní výchova“.
Na stránce, která se nám zobrazí, opět vlevo vybereme „duchovní výchova“
a poté zvolíme „Na dobré stopě“.
_____________________________________________________________________________________
Milí čtenáři měsíčníku Na dobré stopě!
Těší nás, že nám stále zůstává věrný počet zhruba 200 odběratelů –
někteří další čtenáři náš časopis již také pravidelně čtou
buď přímo na webových stránkách
nebo si čísla z www.skaut.cz stahují a šíří je dále.
Prosíme však, abyste sledovali základní informace o předplatném,
jak je uvedeno v tiráži na poslední straně tohoto časopisu –
stalo se totiž, že omylem někdo zaplatil ještě loňskou cenu
anebo se domnívá, že není na vyvěšování na internet třeba přispívat;
prosíme, zvažujte výši předplatného s ohledem na situaci svoji i naši.
Děkujeme za pochopení, přejeme všem čtenářům pěkné chvilky nad našimi
stránkami a těšíme se na další příspěvky!
______________________________________________________________________
5
Patron rytířů a skautů celého světa
Vážený bratře, milá sestro,
skauting byl a je hnutí obrodné a
výchovné. Vyznává, že člověk jako vr­
chol stvoření má jedinečnou hodnotu a
všechno naše úsilí směřuje k výchově
charakteru jako našemu nejvyššímu cíli.
Mravní desatero se ztotožňuje ideálně s
desaterem skautského zákona. Spolu se
zněním našeho skautského slibu zahrnuje
základní myšlenkové principy skautingu
-humanitu-světové bratrství-demokracii.
rého rytíře - sv. Jiří - láska, smysl
pro spravedlnost, milosrdenství a moud­
rost.
Proto mají být skauti hrdí na to,
že jsme skautskou myšlenku přijali do
svého srdce ideály cti a pravdy. Podě­
kovat za tento dar můžeme tak jako v
minulém roce v den, kdy si připomínáme
svátek tohoto světce sv. Jiří. Jak
jinak než skautskou poutí, kterou pořá­
dá Pražská rada Junáka spolu s odborem
duchovní výchovy Junáka.
Letos se uskuteční 26. dubna 2003.
V 10,00 hodin bude v bazilice Nane­
bevzetí
Panny
Marie
na
Strahově
(Strahovský klášter), slavnostní boho­
služba.
Potom se přesuneme připraveným au­
tobusem do Hájku u Prahy, kde proběhne
skautský program. Proto bude dobré, aby
každý oddíl (od vlčat až po oldskauty),
který se pouti zúčastní, připravil
krátké představení a nějakou hru.
Bude možnost setkání s br. ná­
čelníkem a ses. náčelní a se členy ODV
i slavností oheň.
Předpokládaný konec je po 21,00
hod. Občerstvení a doprava jsou za­
jištěny (30,-Kč na osobu).
Náš první prezident T. G. Masaryk,
řekl: "Váš skautský program plně akcep­
tuji a podporuji. Nedopusťte , aby naše
národní pojetí skautské myšlenky po­
strádalo někdy duchovní rozměr."
Tak tady máme příležitost dokázat,
že duchovní rozměr v hnutí máme!
Všem skautům a skautkám, kteří
jsou mému srdci tak blízcí, přeji hodně
úspěchů a zdaru na společné skautské
stezce a těším se na shledání při této
pouti.
Váš bratr
Jiří Zikmund – Balú, místonáčelník
Kontakt:
[email protected],
[email protected]
Žádné skutečné velké světové ná­
boženství není ve svých principech a
při správném pochopení zaměřeno proti
člověku a jeho důstojnosti. Náš světový
vůdce kdysi řekl: "Šťastni jsou ti, kdo
si uvědomují svou duchovní potřebu." S
tou jsou pevně spjaty i ctnosti moud­
Pozdrav skautům
Buď připraven na bouři, hromy, blesky,
na noci tmu a příliš parný den.
Na obtíže a neschůdnost své stezky
buď připraven!
Buď připraven na úkoly a službu,
jež zoceluje a vychovává.
A nos v svém srdci jednu krásnou tuž­
bu, cti býti domova!
Buď připraven! To minulost ti poví.
Připraven nebýt nevinných je hřích.
Po světě širém roztroušeny rovy
nepřipravených.
Viktor Dyk
6
DEN SESTERSTVÍ V PRAZE
Vzpomínka se konala dne 22. března v pěkném, komorním
prostředí sálu nedělní školy Husova sboru Českobratrské církve
evangelické v Libni. Na úvod zazněla na harmoniu melodie písně
ke Dni sesterství, následovala bohoslužba, kterou vykonala farářka
Československé církve husitské ThDr. Anna Lukešová. Po ní se
ujal přivítání br. Kamzík za ODV. Museli jsme oznámit smutnou
zprávu před dvěma dny zesnula ses. Anička Švecová, vůdkyně
pražského střediska LUX se sídlem na Vyšehradě. Vzpomenuli
jsme na ni i na všechny ty kteří opustili naše řady chvilkou ticha.
Pro své kázání zvolila ses. Lukešová velmi zajímavý námět, po­
stavení a úloha žen jak nám o nich vypráví bible. Slova této knihy
knih nabylo nutné „překládat“ jak je to někdy bývá činěno, byla
sama dosti výmluvná. V kázání účastníci vyslechli, že Bibli nelze dělit na část pro ženy a část pro muže.
Avšak ženský pohled je součástí Bible a pomůže porozumět lidství. V tehdejší patriarchální společnosti
evangelista Lukáš zapsal něco neobvyklého: Ježíše následovaly i ženy. V evangeliu není ani stín pochyb,
že by Ježíš měl problémy s přijetím jejich služby, s oddělováním k domácím pracím a mlčeni ve shromáž­
dění. Volal je k následování takové, jaké byly, ženy, matky, mladé, starší, svaté i hříšné.
Lidé v době Ježíšově byli pohybliví, my dnes jsme usedlí. Čekáme co se dozvíme z televize, z radia,
kdo nám zavolá. K setkání přicházíme pasivně, protože nevycházíme. Lidé tehdy měli víru v praxi života.
Naše víra je „soukromá“, bez druhých, jejich víra byla v setkáních. Pohyb je námaha, vstát a jít do sboru,
navštívit nemocného, povzbudit skleslého. Stejně i pohyb ducha, měnit zvyklosti a žít podle Ježíše: miluj­
te, odpouštějte, služte.
Ženy v Ježíšově doprovodu byty odvážné: opustily dům a šly za ním. Vzaly svůj majetek a z něj živily
Ježíše a učedníky. Ježíš je přijímal bez obav bez problémů. Ženy jako svědkyně víry ukazovaly víru skrze
skutky. V první církvi se jejich dílo zmiňovalo vedle díla mužů rovnoprávně. Vyslechli jsme čtyři příběhy,
které mají co říci i naší době.
Kupříkladu Priska (a její manžel Akvila) byli spolupracovníci apoštola Pavla, kteří pro něj nasadili
životy. (Ř 16, 1-3). Jim byl zavázán vděčností nejen Pavel, ale všechny církve z pohanských národů. V
dalších příbězích je zmíněna řada lidských zaměstnání. Je v nich zdůrazněno něco zvláštního (ne důleži­
tost, ale služebnost). Také. Foibé, diakonka v Kencherejích (Ř 16, 3-6) vyhovovala nárokům na ženy v di­
akonské službě, mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné (1Tm 3,8-11). Pavel žádal
křesťany v Římě, aby jí pomohli. Důvod? I ona byla pomocnicí mnohým i mně samému. (Nevíme v čem,
službou u stolu, pomoc smutným, nemocným atp.) Byla jen pomocnicí, ale Pavel se za ni postavil celou
svou autoritou. Uváděla ve skutek to, co učil Ježíš: Já jsem mezi vámi jako ten, který slouží (L 12, 27).
Zvláštní titul dostala jiná žena, a to Tabita. V městě Joppe zemřela učednice Páně Tabita, řecky Dorkas
(Gazela) Co bylo její kvalifikací? Šila košile, konala mnoho dobrých skutků a štědře rozdávala almužny.
Její dobrota a štědrost ji učinily jedinečnou. Říkáme, že každý je nahraditelný. Co tedy bylo tak nenahra­
ditelného na košilích od Tabity? Proč po její smrti obklopily vdovy z Joppe Petra s pláčem? Jistě ne proto,
že by nikdo jiný šít neuměl, ale proto, že Tabitina služba byla „bez počítáni“. Ještě současnější příklad
máme v Lydii (Sk 16, 13-15.40). Samostatná podnikatelka v obchodování s purpurem. Pocítila potřebu
podívat se, zda je to s její vírou v pořádku. Odpověď chtěla slyšet od Boha, proto hledala společenství
jeho lidu. Chodila do shromáždění za řekou a přijala, co Pavel o Kristu zvěstoval. Ale víra skrytá v srdci
tuto ženu neuspokojila. Ona i všichni v jejím domě byli pokřtěni. Společenství víry bylo pro Lydii součás­
tí její odpovědnosti za bližní. Nechtěla soukromou víru, proto chodila za řeku (nezůstala s modlitbou
doma). Ve svém hledání potvrzení víry hledala v obecenství. Pozvala Pavla i jeho spolupracovníky do
svého domu: „Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty“.
Lydie byla samostatná, a tím jistě provokovala své okolí. Ale ještě víc provokovalo její chození do církve;
zde nemohla hrát prim jako ve svém obchodě – zde však pochopila, že největší bohatstvím je přijímání
křesťanů ve svém domě.
Příběhy žen v Bibli jsou inspirativní pro cestu víry mužů i žen, starých i mladých, ať žijí kdekoli.
Dosvědčují řadu cest, které vedou k obecenství, které je pro ně přirozené vytvářet, pro které přinesou
službu, lásku, vedou k ní své děti.
7
Po bohoslužbě se slova ujala ses. Hana Bouzková, vůdkyně Svojsíkova oddílu, a seznámila přítomné
se vzpomínkou na Lady Olave Baden Powell ze sedmé kapitoly knihy „Zvláštní námluvy – rok 1912“ z
autobiografie „Okno mého srdce“ („Window of my heart. The autobiography of Olave, Lady Baden
Powell G.B.E. as told to Mary Drewery“), ze které vyjímáme:
„…Vzpomínám, jak jsem přijela k přátelům na tenis a venku viděla spoustu aut a povozů. Zpanikařila
jsem. To bude velká sešlost, to nesnesu, řekla jsem si, a šla domů. V takovém stavu, kdy jsem si nedůvě­
řovala, bych asi neměla nic proti tomu, kdyby sešlo z toho výletu na Arcadian. A to se skoro stalo. Sestry
Bakerovy (jedna z nich byla družičkou na Auriolině svatbě) si zamluvily plavbu a naléhaly na nás,
abychom se připojili. Když můj otec zažádal o lístky, seznam cestujících už byl uzavřen. Lůžka jsme
dostali na poslední chvíli, kdy dva lidé zrušili svou objednávku. Jeli jsme z Grey Riggs do Southamptonu,
abychom se dostali na loď. Bylo hrozně zima. Cestující podupávali na nábřeží a čekali na zásobovací loď,
aby je dopravila na Arcadian, která kvůli stávce v doku byla zakotvena v hluboké vodě. Syrová mlha se
přidala k přítmí zimního rána. Malá skupinka skautů přišla, aby vyčkala příjezdu lodního vlaku z Londý­
na. S holými koleny a vyhrnutými rukávy měli být v takových podmínkách zmodrali zimou, ale oni pře­
kypovali vzrušením. Když vlak přijel, rychle se postavili do pozoru. Někdo řekl: „Je tady B. P.“, a já jsem
pozorovala pobavena a se zájmem, jak hrdina od Mafekingu přehlížel čestnou skautskou jednotku. O dva
dny později jsem mu byla představena.
5. ledna l912. Vrcholně šťastná jsem líně posedávala celý den na palubě a marnila čas. Seznámila jsem
se s Daisy Goodwinovou, dcerou malíře Albena Goodwina. Také s generálporučíkem Sirem Robertem
Baden Powellem, skautem, který je tak milý. Tak pěkně vypráví o Mafekingu a o svých zajímavých zku­
šenostech a je tak skromný a příjemný. Skvělý den. Náš první rozhovor nebyl vůbec snadný. Zdálo se, že
generál mě poznal. „Bydlíte v Londýně“, řekl. „Ne“, odpověděla jsem. „V Dorsetu“. Podíval se zmateně.
Byl si zřejmě jistý, že mě zná. „Ale máte kokršpaněla“, naléhal. „Hnědého a bílého kokra.“ Teď bylo na
mně, abych byla překvapená. „Ano“, řekla jsem. „A byla jste v Londýně? Poblíž kasáren v Knights bridge?“ „To ano, před dvěma lety.“ To ho uspokojilo. Vyprávěl mi, jak se pokoušel číst povahu lidi podle
způsobu jejich chůze - včlenil článek o tom do Skautingu pro chlapce. A právě v té době, v zimě 19091910, kdy naše rodina byla v Rutland Gate, byl u své matky v Princes Gate 32. Denně jsem chodila na
procházku s kokršpanělem Doogy do Hyde Parku, a on jednoho rána, když pospíchal ze svého domova do
kasáren, si všiml toho, co nazval mým rychlým, rozhodným krokem vyjadřujícím počestnost úmyslu a
smysl pro dobrodružství i
dobrodružného ducha (honesty
of purpose and common sense
as well as a spirit of adventure).
Byla to udivující shoda
okolnosti, že jsme se takto po­
tkali. A ještě více udivující
bylo, že jsme se narodili ve
stejný den, 22. února.“
Poté následovala beseda ne­
celé dvacítky zúčastněných, při
které zústala mezi účastníky
také ses. farářka Lukešová. Se­
tkání bylo zakončeno zpěvem
s doprovodem kytary skautek
ze 60. střediska LUX.
Výňatek
z oldskautských
„Kmenových novin“
_____________________________________________________________________________________
8
Historie je učitelkou života...
Při „Dni sesterství“ 22. 3. v Praze přítomní vzpomínali na sestry, které za bolševiků (a některé již
před tím za nacistů) zažily mnoho trápení. Mezi ně patřila také Dagmar Skálová-Rakša, na kterou mnozí
vzpomínali předchozího dne 21. 3. při zádušní mši.
Taková vzpomínání jsou ohlédnutím za těmi, které mnoho obětovaly. Ostatně – připomenutí oběti
pro dobré věci, pro život druhých, to je přece vyvrcholení postní doby – velikonoc. Jak bychom se lépe
přiblížili pochopení a přijetí zástupné oběti Pána
Ježíše Krista, než připomínáním tolika jeho učední­
ků a učednic, těch, kdo dle jeho příkladu a v jeho
síle vzali na sebe mnoho utrpení?
Při zamyšlení nad životem sestry Rakši
zvlášť vynikne, jaká to byla chyba v dřívější vý­
chově i v Junáku, že se historie jen jaksi okrajově
zmiňovala, ale nezprostředkovalo se to podstatné, o
co tehdy po únoru 1948 skauti usilovali. Teprve teď
– a to se člověk musí opravdu „pozastavit“ – je
možné se dozvědět a pochopit, že odbojové skupině
ve které byla, nešlo o „zastavení kola dějin“ jak
říkali bolševici, ale o vytvoření předpokladu pro na­
dějnou budoucnost: o obnovení demokracie.
Díky organizátorům tohoto shromáždění je
možné si přečíst výběr z rozhovorů, které ses. Rakša
poskytla a ti, kdo sledují televizní pořad o význam­
ných odpůrcích komunismu, si mohou svoje dojmy
ještě upřesnit.
Přibližme si hlavní fakta:
Psal se květen 1949 a bylo více něž rok po
únorovém levicovém převzetí moci ve státě. Ve vě­
zení čeká na soud vůdce květnového povstání
z roku 1945 generál Kutlvašr. Na odpor se od dubna
1949 připravovala (několik stovek čítající) or­
ganizovaná skupina těch, kdo byli vyřazeni z or­
ganizované společnosti – Junáků-skautů a Sokolů – i armádní opozice a další dobrovolníci. Mezi nimi
byla i skautská vůdkyně Rakša. Souhlasila, že její telefon – státní bezpečnosti neznámý – bude kontakt­
ním prostředkem. Poskytla ho skautům, kteří již byli starší 18 let, aby sloužili jako spojky (ostatně ob­
dobně sloužili skauti již v roce 1918, pozn. redakce).
Skupina měla podrobné plány na osvobození gen. Kutlvašra a obsazení strategických ministerstev,
generálního štábu armády včetně Kbelského letiště; plánovalo se rovněž zajetí představitelů totalitní
moci, rozpuštění Národního shromáždění a ustavení úřednické vlády, která by pracovala do vykonání svo­
bodných voleb. Osudovou chybou bylo, že provedení této velmi nadějné akce bylo třikrát odloženo – a
tak se podařilo SB akci odhalit a zmařit. Manžela ses. Rakši – Karla Skálu–Číla (měl připravený projev
k národu po očekávaném převzetí moci), zatkli 17. května ráno, ji odvedli až v 7 hodin večer. Byla připra­
vena – měla v tašce ručník a kartáček na zuby.
Takzvaný proces „Borkovec a spol.“ trval 7 měsíců a ti, kdo byli zatčeni a vyšetřováni, přestáli
mnoho fyzických i psychických mučení. 5. listopadu vykřičeli kameloti jména popravených: Borkovce,
Čančíka, Polesného, Charváta, Jandy a Prokeše.
Sestra Rakša, která zažila výslechy nacistů (ačkoliv nakonec nebyla uvězněna), na to později
vzpomínala: „Neuměla jsem lhát, dokud nás to nenaučili Němci. A i tentokrát jsem u výslechu lhala jako
když tiskne, protože šlo o život. Kdybych připustila, že naši kluci věděli o ilegální skupině a o tom, co se
chystá, odsoudili by je na mnoho let. Proto jsem vzala všechno na sebe, Navrátilovi jsem tím asi zachráni­
la život. Měla jsem možnost ve vazbě vzkázat ostatním, aby u soudu popřeli všechno, co z nich na bez­
pečnosti vymlátili. Museli tvrdit, že se měli zúčastnit jenom nějaké noční hry. Tak se podařilo, že ze 23
zatčených skautů se jich domů vrátilo čtrnáct…“
9
Nakonec Rakša v různých věznicích strávila 17 let a přesto se vrátila nezlomená a několik dalších
desetiletí posilovala spolu se svým manželem Čílem další sestry a bratry. Zvláště potřebné to bylo po tře­
tím zrušení Junáka v roce 1970…
Někdo dnes namítne, že snad už taková vyprávění nejsou po tolika létech aktuální. Udrželi jsme si
přece družinový systém a držíme slib a zákon, máme v Junáku svoji demokracii, dokonce „nezávisle na
okolí“. Ale příklad skautek a skautů, kteří věrni „skautské cti“ (jak sestra Rakša ráda zdůrazňovala) ris­
kovali životy a svobodu právě pro své okolí, znamenal zcela jistě ten správný čin, a tak - i po mnoha le­
tech – jejich oběti jako živé kořeny nabízejí a poskytují životodárnou sílu a z historie jejich životů se lze
poučit i dnes.
Sestaveno v redakci zkráceně podle výběru, pořízeného pro tuto příležitost
br. Petrem Maišaidrem-Kimem
____________________________________________________________________________________
Křesťanský symbol beránka
Toto jedno z nejstarších křesťanských znamení
je symbolem Krista. Svůj původ má především v
Janově Zjevení, kde se na mnohých místech mluví
o Ježíši jako o Božím Beránku.
V Ježíšově době byl kult obětování všeobecně
znám. Obětující pokládal své ruce na obětního be­
ránka. Tímto úkonem přenášel svou vinu na něho a
nechal místo sebe zemřít zvíře obtížené lidskou vi­
nou.
Pod tímto zážitkem pochopili starověcí křesťané
Ježíšovu zástupnou oběť na kříži, pochopili ji
spontánně.
Dnešní člověk rozumí tomuto symbolu teprve
na základě vysvětlení historických souvislostí.
Ve výtvarném umění nese Beránek vítěznou ko­
rouhev s křížem: Trpělivý a pokorný Beránek trpěl
na kříži za nás, aby svým vítězstvím spasil všech­
ny, kdož věří v něho.
Ze staré liturgie známe Agnus Dei - Beránku
Boží, jenž snímáš hříchy světa…
Hanuš Härtel
(z Evangelického časopisu
Český bratr č. 16/2002)
_____________________________________________________________________________________
MŮŽEME NĚJAK ZLEPŠIT DUCHOVNÍ VÝCHOVU?
Snad se shodneme v názoru, že
každý, komu se dostalo daru víry
v Boha, byť víry někdy kolísavé,
tápající, přesto však posilující
v nesnázích a osvětlujících naši
životní stezku v soumračných ča­
sech, že každý z nás je povinen
podělit se o tento dar VÍRY
s druhými.
I skautský vůdce, akceptující
Baden-Powellův princip "Povin­
nosti k Bohu", by se měl snažit
svým svěřencům (a být vůdcem ko­
hokoliv je velmi zavazující!)
otvírat
okno do
světa víry.
Víme, že je to velmi nesnadné,
zvláště v naší společnosti, kde
tolik lidí pohlíží na věřící
s posměchem: "Tmáři, nepatřící
do moderního světa",říkají...
Těch snah, pomáhajících mla­
dým
lidem
blíž
k
chápání
křesťanství, blíž k víře, blíž k
mravním principům, plynoucím z
10
věroučných pravd, je ovšem dost
a dost. I tento skautský časopis
se o to poctivě snaží a jsem si
jist, že mnohého čtenáře pomohl
ovlivnit, nebo alespoň poobrátit
správným směrem. Nedomnívejme se
však, že
nelze nic
zlepšit;
ptejme
se
neustále,
v
čem
chybujeme, co je nedostačující,
co je možné a nutné pozměnit.
Přijměte, milí bratři a sestry
na společném břehu víry, násle­
dující myšlenky.
Každý, kdo se jakýmkoliv způ­
sobem snaží předávat poselství
víry, nechť je to teolog, kněz,
učitel
náboženství,
skautský
vůdce, či starostlivý, opravdový
bratr nebo přítel, jemuž není
lhostejný duchovní stav bližních
(společnosti, národa, lidstva),
stává se svého druhu kazatelem.
Ale dobrým, úspěšným kaza­
telem nikdy nebude ten, kdo učí
pouze, že Bůh b y l
a že kdysi
mluvil
k Mojžíšovi z Hořícího
keře, kdo pouze učí, že Syn Boží
byl a
m l u v i l k lidem např.
v Kázání horském! Bůh nejen byl
a mluvil, Bůh
je
a
mluví :
dnes, nyní, stále a právě toto
opomíjíme!
Měli
bychom
právě
toto hledat, vidět, objevovat,
formulovat, zprostředkovávat.
Rozumějme: není to přece jen
historie, byť jedinečná a poučná
– musíme se snažit slyšet, co,
kdy, kde a jak říká svému tvor­
stvu Stvořitel právě dnes!
A toto je meritum věci: Bůh
skutečně promlouvá
- dnes
a
denně - a činí i zázraky. A celý
skauting – je-li to vůbec pravý
skauting a ne jen nějaký zábavný
spolek - je hledáním a obje­
vováním
všudypřítomných stop
Božích v přírodě, v lidech a
jejich dílech, všude.
Ateista jde světem a celým
životem s klapkami na očích, ale
pravý skaut - a skautský vůdce
především - objevuje všude důka­
zy Boží existence: nejen v Knize
knih, ale i v Boží knize přírody
a života. Skaut slyší dnes a
denně
Slovo
Boží,
hlásané
stromy, květinami, ptáky, zví­
řaty, vším. Každý vodopád zpívá
adorace, každá říčka je zpěvem k
Jeho chvále, motýlí křídla tles­
kají k Jeho slávě!
Pochopte mne, velice prosím,
správně: historie, např. ta sta­
rozákonní, je pro nás poučná a
inspirující. Ale Bůh neomezil
své poselství k lidem jen do
těch dávných svatých stránek,
člověk není jen čtenářem, měl by
být
všude a
vždy vnímatelem
přítomnosti Boha! Bůh promlouvá
i dnes z "Hořícího keře", neboť,
věřte, každý keř šípkové růže
hoří
Jeho
životem;
Bůh
ne­
promlouval jen z hory Sinaj, ke
mně promlouvá zcela hlasitě na
každé hoře, kterou jsem kdy zadýchán, ale šťasten životem,
který mi On daroval - vystou­
pil...
11
Každým stéblem, každým lis­
tem, každým kamínkem píše Bůh
neustále
svou
slavnou
Knihu
knih: skauti, učme se ji konečně
správně číst! Bůh j e
k nám m l u v í .
a neustále
Ladislav Rusek - Šaman
______________________________________________________________________________________________________
P r o b u ze n í
Země se probouzí
z ranního spánku,
ještě se jí
nechce vstát,
slunce prozáří trávu
posetou
tisíci drahokamů,
které se lesknou
jako o život.
Vzdálený
křik havrana
a vzduch,
který voní syrovostí,
až mrazivou.
Hučení splavu
a ticho stromů,
které tu stojí
u cesty
a němě nás provázejí
naším životem.
Alena Břeňová
_____________________________________________________________________________________
PRAŽSKÁ RADA JUNÁKA
A DRUŽINA STRÁŽCŮ SVOJSÍKOVA HROBU
ZVE NA SOBOTU 10. KVĚTNA 2003,
VE 13 HODIN DO PIETNÍHO AREÁLU
STRAŠNICKÉHO KREMATORIA V PRAZE 10
K ODHALENÍ PAMĚTNÍ DESKY
12
K této příležitosti světové oldskautské ústředí
v Bruselu vydalo odznak, jehož černobílou versi
uvádíme; sběratelům je možné odznak cent­
rálně objednat prostřednictvím náčelnictva
kmene OS (stojí – podle počtu objednaných kusů
– v průměru 1,5 Euro).
K další aktivitě k tomuto výročí patří výzva k
„padesáti dobrých skutků“. V rámci kmene OS
se jedná kromě odstraňování následků loňských
povodní např. besedy 139. klubu OS v Táboře
s veřejností anebo o výrobu panenek KIWANIS,
kterou tento klub již po řadu let provádí.
Další náměty a přihlášky budou projednány
ISGF – Společenství skautů a skautek pro
na zasedání náčelnictva OS ve dnech 28.-31.
dospělé – letos oslaví 50 let své existence.
března 2003 ve Vysokém Mýtě.
_____________________________________________________________________________________
SKAUT JE VĚRNÝ A ODDANÝ,
říká nám 2. bod skautského zákona. Věrnost a
oddanost mnohdy bývá v dnešní době abstrakt­
ním pojmem, ale dříve tato vlastnost byla výsadou
rytířů, ba i obyčejných měšťanů.
Koncem roku 1304, když vznikla válka mezi
říšským králem Albrechtem a českým králem Vác­
lavem II, vtrhlo do Čech říšské vojsko. Albrecht se
rozhodl dobýt ne hlavu království, nedobytnou
Prahu, ale jeho pokladnici Kutnou Horu, nejbo­
hatší město střední Evropy. Počítal s tím, že
město tehdy ještě nemělo kamenné hradby a také
spoléhal na podporu německy mluvících obyvatel
Kutné Hory. Ale zmýlil se. Kutnohorští slíbili
věrnost a oddanost českému králi Václavovi a tu
také dodrželi.
Dobyvatelské vojsko zasypali nadávkami a své
město byli připraveni bránit za dřevěným opevně­
ním. Říšskému vojsku nezbylo, než se utábořit
poblíž sedleckého kláštera cisterciáků. A tu se
Kutnohorským podařila lest. Do potoka, odkud
brali Albrechtovi vojáci vodu, nasypali jedovatou
strusku vytěženou z dolů. Albrechtovi s vojskem,
zdecimovaným smrtí a nemocemi, nezbylo než se
vydat na ústup. A jak popsal pozdější historik,
ústup říšského vojska přes zasněženou Česko­
moravskou vysočinu - navíc za pronásledování
českým vojskem - se podobal pozdějšímu Napoleonovu ústupu z Ruska. Nebýt věrnosti a oddanosti teh­
dejších kutnohorských obyvatel svému králi, možná by dnes vypadala mapa Evropy zcela jinak.
A cisterciácký klášter v Sedlci (dnes součást Kutné Hory)? Za josefínských reforem byl zrušen a dnes
je v něm továrna na tabák. Po roce 1990 bylo v její historické části zřízeno museum tabáku. I těm, kteří
nepodlehli nešvaru kouření, je lze doporučit k prohlídce. K vidění tu také je, že „tabákovka“ už v 1.
polovině 20. století pořádala pro děti svých zaměstnanců letní tábory. A v refektáři, kde je dnes ředitel­
ství, je mezi obrazy svatých i náš patron sv. Jiří.
Kostel Nanebevstoupení Panny Marie – památka UNESCO patřící ke klášteru – je pro opravy
dlouhodobě uzavřen. Chrám typu dvoupodlažní katedrály je nejvýchodnější svého druhu v Evropě. Dále
na východ se stavěly chrámy jiného architektonického typu.
Ladislav Marek
13
ŠIKANA
uvážíme všechno, vidíme, že ši­
kanu může provádět i dospělý – a
to zvláště proto, že má převahu
zkušeností a často i moc nad tím
šikanovaným.
Co lze říci zadruhé? Týká se
to otázky, zda se šikana má sná­
šet anebo naopak proti ní v zá­
rodku vystupovat. Na aktuálnosti
nic nemění ten na úvod zmíněný
statistický
nález.
Odborníci
upozorňují, že šikanované dítě
nesmí
zůstat
ponecháno
svému
osudu! Musí se ho zastat rodiče
i další – např. právě skautští
vedoucí. Jak rodiče tak vedoucí
navíc musí – přinejmenším zpo­
čátku – mít na paměti, že ti,
kdo šikanují, mají převahu a po­
čítají navíc s tou mlčící vět­
šinou. Kromě toho může být pro­
blém v tom, že se šikanovaný –
alespoň zpočátku a někdy i poz­
ději - brání, ba dokonce ze zá­
lohy "vykonává pomstu".
Zatřetí: nabízí se vše hned
oznámit
"autoritě"
ve
škole,
v rodině,
v oddíle.
Odborníci
však varují – právě proto, že
terorizující většina má převahu
– má "ochránce" postupovat obe­
zřetně. Jakkoliv to zní divně,
musí si zprvu ověřit, zda je na­
děje, že případ bude spravedlivě
vyšetřen – a začít se musí u ši­
kanovaného, aby ten jednak věděl
o podpoře (především citové) a
také aby byla situace řádně ob­
jasněna. Dobré je, když k ná­
vštěvě např. školy dojde až po
dobrém
prošetření
na
straně
ochránce. A pokud to neumí anebo
nechce škola anebo jiný dospělý
odpovědný vedoucí provést, nesmí
ochránce váhat obrátit se na od­
borníky – na specializovaného
psychologa či např. na pedago­
gicko-psychologickou
poradnu
SOU, OU a U, Zelený pruh 1294/
50,
147 08
Praha, internet:
http://sweb.cz/sikana.os
Co odborníci nedoporučují?
Nedoporučují nabádat o odplatě,
k pomstě – prostě nevidí rádi
"přilévání oleje do ohně". -red-
Poslední celonárodní výzkum
na školách přinesl zprávu, že 41
% žáků je šikanováno. Nevíme
ale, kolik je těch, kdo šikanují
– je jen jasné, že se jedná vždy
o převahu těch, kdo své spo­
lužáky trápí. A také, že už ve
škole se vytváří "mlčící vět­
šina".
Jaké to asi je ve skaut­
ských oddílech? Statistika není,
ale všímat si toho máme a mu­
síme. Především proto, že ná­
sledky šikany poznamenají oběť
na celý život, ať už se s ní vy­
rovná či nikoliv.
Zaprvé doporučují odborníci
ujasnit si, jaký je rozdíl mezi
škádlením a šikanováním. Škádlení
je totiž jev naprosto obvyklý
jak mezi chlapci tak mezi dív­
kami…
Tedy
definice
ŠKÁDLENÍ:
Jestliže dítě škádlí svého kama­
ráda či kamarádku, pak očekává,
že to bude legrace nejen pro ně,
ale i pro toho škádleného. A
když ten či ta škádlení jako le­
graci nebere, protože to jeho
nebo ji zranilo, pak iniciátor
legrace vyjádří lítost a omluví
se. Takové hry jsou do určité
míry "trénováním" sebe i druhých
na to, aby člověk vydržel být
v menšině – méně si však všímáme
toho, že je to příležitost pro
ty opravdu silné, aby přiměřeně
zakročili. A mezi ty, kdo "mají
projevit rozum" patří přece také
rádcové, rádkyně, vůdkyně a vůd­
cové.
Za ŠIKANOVÁNÍ se považuje,
když jedno nebo více dětí úmy­
slně, zpravidla opakovaně, ubli­
žuje. Znamená to, že útočník
nebo spíš více útočníků někomu,
kdo se nemůže bránit, dělají
něco, co mu je nepříjemné, co ho
ponižuje nebo ho to prostě bolí.
Patří
sem
strkání,
nadávání,
bití, rozbíjení věcí, intriko­
vání proti němu a navádění dru­
hých, aby s ním nemluvili. Když
14
15
PŘEKONANÁ ZLOST
Když přišla Růžena na školní dvůr, ohlížela se všechna děvčata jen za ní. Hned k ní běžela.
Eva říká: "Ty ale máš krásné šaty".
Dáša chce vědět: "Jsou ty šaty nové?
Růžena je na ně velmi pyšná. Odpovídá: "Moje teta v mi je včera dala. Musím si dát pozor, abych
si je nezašpinila!"
Růžena jde velmi opatrně přes školní dvůr. Dělá velký oblouk u každé louže. Je tak pyšná na své
nové šaty.
Tu přibíhá Vašek. Běží za Vojtou. Křičí: "Počkej, až tě chytím!" Nedívá se, kam běží. A už se to
stalo! Vašek běží okolo malé Růženy. Oba upadnou. Vašek je první na nohou. Měl štěstí. Má, jen špinavé
ruce.
Ale Růžena, ta vypadá! Sedí na zemi a dívá se na svoje nové šaty. Je na nich velká hnědá, špinavá
skvrna.
Vašek už zase běží dál. Křičí: "Hloupá huso, proč ses mi stavěla do cesty!"
Růžena, pláče. Pláče hlasitě, tak pronikavě, že to musí všichni slyšet. Tak ji to zabolelo, že si ušpi­
nila nové šaty.
Ostatní děvčata stojí kolem Růženy. Růžena naříká: "Řeknu to naší učitelce!"
Všechna děvčata přikyvují. Tolik cítí s Růženou. Přejí divokému Vaškovi, aby ho Růžena udala.
Jejich myšlenky jsou jasné: "Řekni to paní učitelce!"
Dáša volá za Vaškem: "Růžena to určité řekne naší učitelce! Jen počkej, Vašku!"
"Hloupé husy!" křičí Vašek nazlobeně a běží dál za Vojtou.
Ale potom ve školo přece jen Vašek dostal strach. Uvažuje: "Možná, že Růžena neřekne nic o ša­
tech." Stále se dívá směrem k Růženě. Ta sedí ve své lavici a vůbec se na něho nepodívá. Vašek by jí rád
řekl, jak je mu to vše líto. Nechtěl přece Růženu povalit. Moc se stydí. Ale je přece kluk. Nemůže se
jednoduše omluvit holce.
Celé dopoledne Vašek čeká, jestli Růžena řekne učitelce o šatech. Když je konečně po vyučování,
běží Vašek s úlevou domů. Nežalovala na něho!
Příští ráno přichází Růžena do třídy a vidí: na jejím stolečku leží velké, červené jablko a malý
lístek vedle něho. Růžena jej bere do ruky a čte:
AHOJ RŮŽO,
TADY MÁŠ JABKO, PROTOŽE JSI VČERA NA MNĚ NIC NEŘEKLA.
To Růženu potěšilo. Ráda by Vaškovi poděkovala, ale ten stojí s ostatními chlapci a dělá, jako by
Růženu neviděl.
A tu se Růžena usměje, protože si všimne, že Vašek má úplně červené uši.
Rolf Krenzer
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů
* Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků *
* Redakce: Vladislav Jech ([email protected]) *
198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281865223,
Jiří Zajíc ([email protected]) a Petr Krampl ([email protected]). *
* Technické zázemí: Zuzana Vankeová, Adéla Čapková a David Čančík. *
* Předplatné pro rok 2003 zasílejte redakci podle těchto pravidel:
pro dodání poštou 110,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,-Kč;
sponzorské předplatné je neomezeno. *
* Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. *
16