Postní dobu uvádí slova Ježíše Krista: „Obraťte se a věřte
Transkript
Postní dobu uvádí slova Ježíše Krista: „Obraťte se a věřte
OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * Stezka písmáků 2003 a další informace * čtení na pokračování * Biblická soutěž nad 16 let * svatojiřské setkání * knihovnička * poezie a příběh T _______________________________________________________________________________________________________________________________ Postní dobu uvádí slova Ježíše Krista: „Obraťte se a věřte evangeliu! “ (Mk 1, 15b ). Jsou to slova, která vyslovil Ježíš ve svém prvním kázání poté, co na poušti po čtyřiceti dnech půstu překonal pokušení Satanova. Ekumenický překlad jeho slova překládá takto: „Čiňte pokání a věřte evan geliu“. Také toto vyjádření je na místě – Ježíšovo kázání totiž navazuje na slova Jana Křtitele, který byl v té době již ve vězení. Byl to Jan Křtitel, který výzvu k pokání, k obrácení nejen vyslovil, ale také sám ve svém životě ukázal a prokázal až do krajnosti. Co znamená pokání zřejmě všichni víme: litovat svých činů a přijmout vnitřně i navenek rozhodnutí, závazek k nápravě. Můžeme však tuto druhou versi (syno nymum) českého překladu – obrácení – stejně jednoznačně přijmout? Jako skautky a skauti víme, že kdo se čas od času nezastaví – v myšlenkách i na cestě třeba v přírodě – tomu může mnohé uniknout, nemusí si všimnout dokonce něčeho velmi důležitého a podstatného. Avšak zastavit se ještě nemusí znamenat obrácení. Ovšem kdo chce přijít na kloub tomu, co má udělat v nej bližší nebo i vzdálené budoucnosti, ten dobře ví, že se musí napřed ohlédnout zpět. Skautští vůdcové a vůdkyně jsou dokonce tak „vycvičeni“ teoreticky i prakticky, že při takovém ohlédnutí – při tzv. retrospektivě – někdy vynaloží mnoho úsilí, aby pohledem do minulosti zvážili všechno – to dobré i to negativní – a teprve potom aby sebe i druhé co nejlépe poučili a pro tu očekávanou budoucnost připravili. Je tomu tak i v případě postní výzvy k obrácení? Nezaznívá nám z ní spíše Boží „hodnocení“, že mnoho nebo snad vše děláme v zásadě špatně? Jistě – je to „voda na mlýn“ všem pesimistům, a ty máme i my ve svých řadách – ostatně, ruku na srdce – kdo ještě nikdy neměl takové pocity? A jestliže je to i v Bibli… Podívejme se na souvislosti našeho textu: tomuto Ježíšovu výroku předchází slova „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží“ (ekum. překlad Mk 1,15a). Ovšem to vlastně naznačoval už i Jan Křti tel: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů. Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já…Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým“ (Mk 1, 4b;7). Dnes se nám zdá, že to byla krásná, utěšující slova. Ale z dalších událostí víme, že mnozí posluchači Jana Křtitele si především vybavovali, že Boží Duch se ponejvíce projevoval velice mocně – hory se třásly, s nebe padal oheň, který dokonce mnohé hříšníky docela zahubil. Ostatně mnozí malíři vykreslili Jana Křtitele jako posla Božího soudu a trestu – jeho vztažená ruka spíše hrozí než aby konejšila. Kdepak – ve slovech Jana Křtitele byla spíše jen nejasná naděje pro jeho zkormoucené a pokání činící posluchače a vůbec žádná budoucnost v jeho poselství nebyla pro ty, kdo ho neposlouchali a na jeho slova nedali. Po něm však přišel někdo další, kdo pronesl nové poselství – Ježíš. Sice přímo navázal na Jana, ale hned napoprvé posluchači museli poznat, že s Ježíšem opravdu přišla naděje a utěšení. Co jiného by tak silně přitahovalo veliké zástupy prostých lidí i řadu těch nejvzdělanějších právě k němu v Palestině na prahu našeho věku? A co tak silně působí dodnes! Po jeho slovech si lidé jistě již tehdy jako dnes připo mínali proroctví Izaiášova (např. Iz 32,15 a dále anebo Iz 44,3 a následující verše, zaslibující nikoli soud, ale požehnání). Co to tedy znamená: “věřte evangeliu“? Tehdy to bylo poselství o tom, že se přiblížilo království Boží. Nebyla to senzační zpráva o připravené mocné armádě lidí i andělských rytířů, kteří společně invazi a po razí římské okupanty. Bylo to ujištění, že ten, kdo svět uvedl do chodu a přivedl na něj lidi, má pro ně na ději. Ani Ježíš, prohlašující tuto „dobrou zprávu“, však nemohl zatajit základní předpoklad: obraťte se! 1 V království Božím tomu zřejmě není tak jako v některých našich oddílech, kdy děti i jejich rádci jen se založenýma rukama čekají, s čím přijde vůdce a jakou zábavu jim připravil. Naopak je to tak, že ak tivní musí být člověk sám a má pro svoje vlastní dobro vycházet vstříc tomu, kdo pro něj má životní pro gram pro budoucnost. Nicméně – pozastavme se alespoň trochu konkrétně a obraťme svoji pozornost třeba jen jeden rok na zpátek. Naši hospodáři právě dokončili nebo dokončují v rámci registrace přehled našich příjmů a výdajů. Nechali jsme je v tom samotné, anebo jsme se alespoň na střediskových radách, neřku-li na radách oddí lových, zamysleli a „zkontrolovali“, zda jsme „ze svého“ dali také něco na „dobročinné účely“? Podpořili jsme sami Květinový den účastí na jeho organizaci, dali jsme dost na podporu některé nadace? Anebo: obrátili jsme zrak „do sebe“ a zhodnotili, jakou část našeho času jsme opravdu věnovali „službě nejvyšší Pravdě a Lásce“ – třeba počínaje výběrem hesel na táboře a zamyšleními na úvod našich setkání i jinak? Dodržovali jsme skautský zákon třeba v prvním bodě, když jsme registrovali své členy – oslovili jsme osobně ty, kdo se „od nás vzdalují“ a přivedli je zase „do lůna naši skautské rodiny“? Nemáme v registra ci „mrtvé duše“? Děláme si správná předsevzetí do budoucna, jak situaci zlepšit, prohloubit naši výchovu mládeže i zdokonalování sebe samých – třeba uspořádáním nejen sportovních závodů, ale i besedy na téma, zaměřené na hodnoty jiné než materiální? Ten příslib křtu Duchem namísto vodou již pro mnohé před námi znamenal přijetí dobrých podnětů „z hlubšího zdroje“ než jsou „jen“ naše přání a touhy. Je to doslova „klíčová“, zásadní věc: člověk, který se „obrátil“ a zhodnotil svoji situaci, musí najít sílu k vykročení vpřed – a pro nás je to přece pokračování na skautské cestě. Slyšme tedy dobrou zprávu: jako rádci či rádkyně, vůdkyně a vůdcové můžeme sami nejen „registrovat“ zajímavé poslání postní doby, ale opravdu se začlenit do družiny Vůdce Ježíše. Dobře víme, že Ježíš svoje dobré poselství o naději pro všechny, kdo si najdou čas na zastavení a ohlédnutí, kdo se obrátí, má připravenu dobrou zprávu právě proto, aby nezůstali „vězet v neradostném pokání“ a mohli zase vykročit s nadějí k radostné budoucnosti. Tato nabídka již trvá více než dva tisíce let a mnozí ji využili s tím největším ziskem pro sebe i své bližní. Ti, kdo v církevním prostředí mají jeho slova zprostředkována jaksi „přímo“, jsou bezpochyby povo láni k tomu, aby dobrou zprávu šířili do svého okolí. Platí to i pro nás, křesťanské skauty a skautky. Nezáleží tolik na tom, jak dokonale se tohoto poslání zhostíme, nýbrž spíše na naší upřímnosti a pravdivosti, neboť i my můžeme s Janem Křtitelem říci sobě i druhým: „Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já…“ _______________________________________________________________________________________________________________________________ ODV v březnu projednal: - - - zhodnocení Dne sesterství 2003 v PrazeLibni, který při účasti necelé dvacítky skau tek a skautů měl pěkný „komorní charakter“ a dobře navázal na shromáždění při zádušní mši za ses. Skálovou-Rakšu v Pražském kostele Sv. kříže v předvečer tohoto dne podrobný program svátku sv. Jiří v Praze, a to na Strahově 26. 4. (viz další informace v tomto čísle) - - k propagaci Stezky písmáků (s druhým ko lem v Praze v sobotu dne 15. 11.) upřesnil barevný letáček i způsoby širšího infor mování zájemců inovaci internetových stránek, pro niž členové ODV připraví cíle a složení svého týmu tak, aby mohly tyto informace sloužit k orientaci návštěvníků jeho stránek uveřejnění oznámení o dotisku „Modliteb skautů“ _______________________________________________________________________________________________________________________________ 4. ročník Stezky písmáků K této naší celostátní soutěži ve znalosti Bible, vydá ODV zvláštní letáček, který bude distribuován jak v tištěné formě tak elektronicky. Opakujeme: soutěž se koná ve dvou kolech, a to - v prvním v místě bydliště účastníků - a ve druhém v Praze dne 15. 11. 2003. 2 Připomínáme také, že na rok 2003 jsou vybrány biblické knihy: 4 evangelia, kniha Rút, Kazatel a Skutky podle ekumenického překladu Bible. Pravidla pro věkové kategorie, počet otázek i doby jejich řešení zůstávají beze změny. _______________________________________________________________________________________________________________________________ Čtení na pokračování Připravila Darina Bártová 7. Meditace nad Písmem Pojem meditace s sebou v poslední době nese různé, často velmi divoké představy pseudoná boženských kultů, sekt a západních pokusů o východní mystiku. To vše přirozeně snadno a rychle (rych lost je přímo úměrná ceně takových kurzů). Proto může spojení meditace s křesťanstvím na někoho půso bit podezřele, i když meditace má v této tradici své místo. Je ovšem pravdou, že to nejde ani snadno, ani rychle. Bez zkušeného duchovního vedení (tedy porady s někým, kdo zná meditaci nejen teoreticky a navíc má i určité znalosti o lidském duševním i duchovním rozměru, kdo dovede předvídat některá úskalí) lze na této cestě učinit tápavý první krůček. I v případě tohoto typu modlitby není možné dát univerzální návod. Je možno jen poradit, kde a jak začít. Meditace není nějaké bezbřehé utápění se v citech, má mít konkrétní téma. K tomu dobře poslouží vhodný biblický text. Zpočátku je lépe vybírat texty kratší a narativní (dějové). Tam, kde existuje systém denních biblických čtení, je možno využít příslušný text i k meditaci. Meditace by měla začít modlitbou – prosbou o soustředění. Potom je vhodné si příslušný text alespoň 2 x přečíst, z toho jednou nahlas. Následuje chvíle, kdy se člověk nad textem zamýšlí – jednot livé techniky popíšu dále. Ten, kdo hledá nevšední zážitky, bude asi zklamán, meditace je civilní a nor mální věc. Je to ale také vždy osobní záležitost, nemá tedy smysl při ní uvažovat o tom, jak by daný text působil na někoho jiného. Je třeba mít odvahu a uvažovat o tom, jak působí na mě osobně. Meditace není ani přípravou kázání, nejde tedy o to for mulovat chytré a vzletné myšlenky, ale přemýšlet o tom, jak si stojím já zde a nyní. Tedy uvažovat hodně osobně, neteoretizovat. Doba meditace by měla být pevně časově ome zena a neměla by přesáhnout 20 minut. Zamyšlení by mělo postupně přerůst v osobní modlitbu. Nako nec je vhodné si nejdůležitější body meditace po znamenat a meditaci ukončit modlitbou. Teď tedy několik návrhů, jak pracovat s textem: 1. U příběhu je možné pokusit se představit si sebe na místě jednotlivých účastníků, pokusit se vžít do jejich pocitů, myšlenek. Je třeba vystřídat všechny postavy příběhu včetně osoby Ježíše a včetně příslušníka davu (pokud v ději vystupují). Jako pomoc poslouží, dokážeme-li si představit i prostředí, kde se příběh odehrává. 2. Je možné pokusit se najít klíčovou výpověď tex tu a položit si otázku, proč je důležitá, proč ji právě my chápeme jako klíčovou. 3. Lze se pokusit hledat v textu to, co člověka nějakým způsobem provokuje či rozčiluje a klást si otáz ku, proč to tak je. 4. Naopak je možno soustředit se na místa, která nám přinášejí nějaké povzbuzení, potěšení či poučení a klást si otázku, proč je to pro člověka tak důležité zrovna v tuto chvíli. 3 5. Ptát se, zda mě text vede k nějaké změně – ve smýšlení, v jednání, v praktickém životě. Není třeba mít rozpaky z toho, že člověk napoprvé (nebo i napodesáté) nevymyslí nic světoborného. I v tom případě je dobré dodržet stanovený čas, někdy je prospěšné jen to, že člověk sedí v tichu se svým Pánem. Dodržet čas je ovšem dobré i v případě, že máte pocit, že se myšlenky jen hrnou a že výšiny duchovna jsou vám na dosah. S meditací je lépe začínat ve společenství, např. v rámci duchovních cvičení atd. už proto, že je téměř jisté, že ten, kdo meditaci vede, o ní něco ví. Navíc může pomoci i tak, že k danému textu připraví něko lik provokativních otázek, které mohou (ale nutně nemusí) vaše úvahy vést. Výhodou společné meditace je i možnost sdílet své zkušenosti a důležité momenty, pokud o to člověk stojí. Na druhé straně by ke sdí lení neměl být nikdo nucen a sdílení neslouží k posuzování druhých, proto je dobré zdržet se komentářů. Problémy, které by se při meditaci mohly vynořit, je pak lépe diskutovat s vedoucím v soukromí. Můžeme se tedy pokusit následující měsíc vyhradit si onu půlhodinku k meditaci. Ten, kdo nemá mo mentálně žádnou biblickou inspiraci, může začít v Lukášově evangeliu od 4. kapitoly a postupovat po jednotlivých perikopách. Zkuste si také zapisovat to, k čemu vás meditace dovedla. Po určité době je dob ré se k těmto zápisům vrátit a podívat se, zda nastal v našem životě nějaký posun a kam. _____________________________________________________________________________________ Tato soutěž pro věk od 16 let pro čtyřčlenná družstva i jednotlivce se bude konat dne 7. červ na 2003 od 10 hodin v Husově sboru Církve čes koslovenské husitské v Praze – Vinohradech, Dykova ul. č. 1. Záštitu nad soutěží opět převzal JUDr. Petr Pithart, předseda Senátu Parlamentu České republiky. Informace lze získat u tajemníka Biblické jednoty br. Pavla Tůmy; tel./fax 222 515 663, přihlášky přijímá ředitel soutěže br. Karel Sedlá ček, e-mail: [email protected], další infor mace jsou také na www.biblenet.cz. Adresa vedení soutěže je: MSZB, V Průčelí 1655/8, 149 00 Praha 4 K N I H O V N I Č KA Péčí Ekumenické lesní školy a redakce ČIN vychází přepracované 2. vydání „knížky do kapsy“ Modlitby skautů Br. Tomáš Biňovec – At-pui (za spoluautorství J. Reinsberga-Amundsena) opravil a znovu uspořádal tyto modlitby tak, aby mohly nadále sloužit při všech „skautských“ příležitostech. Z této knížky uvádíme jako ukázku modlitbu ze západní Afriky: 4 Můj dobrý Pane, nevidím tě, ale vím, že jsi zde. Klaním se ti, protože jsi všemohoucí Bůh, který stvořil celý vesmír. Mám tě rád, protože jsi mým nejmi lejším přítelem. Požehnej celý svět a všechny mé drahé. Pomoz mi, abych tě dnes ničím neu razil. Pane, vyhazuji svou radost k nebi, aby tam letěla jako pták. Noc zmizela v rozbřesku a já se raduji ze světla. Takový je den, Pane, takový je den! Tvoje slun ce osušilo rosu z trávy i z na šeho srdce. Čeho jsme teď plní, co nás dnešního rána obklopuje, to je dík. Každý den je tvým dí lem, Pane. Aleluja! V současné době lze modlitby objednat na adrese: ČIN, Evropská 199, 161 00 Praha 6. Prodávat ji bude také prodejna JUN, Haškova 7, 170 00 Praha 7, tel. 233 383 025. _____________________________________________________________________________________ POZOR!!! Nový přístup k webové stránce NDS: POZOR!!! V prohlížeči zadáme www.skaut.cz - na dolní řádce vybereme „ústředí“ a na jeho stránce vlevo v okně „odbory a komise“ vybereme „duchovní výchova“. Na stránce, která se nám zobrazí, opět vlevo vybereme „duchovní výchova“ a poté zvolíme „Na dobré stopě“. _____________________________________________________________________________________ Milí čtenáři měsíčníku Na dobré stopě! Těší nás, že nám stále zůstává věrný počet zhruba 200 odběratelů – někteří další čtenáři náš časopis již také pravidelně čtou buď přímo na webových stránkách nebo si čísla z www.skaut.cz stahují a šíří je dále. Prosíme však, abyste sledovali základní informace o předplatném, jak je uvedeno v tiráži na poslední straně tohoto časopisu – stalo se totiž, že omylem někdo zaplatil ještě loňskou cenu anebo se domnívá, že není na vyvěšování na internet třeba přispívat; prosíme, zvažujte výši předplatného s ohledem na situaci svoji i naši. Děkujeme za pochopení, přejeme všem čtenářům pěkné chvilky nad našimi stránkami a těšíme se na další příspěvky! ______________________________________________________________________ 5 Patron rytířů a skautů celého světa Vážený bratře, milá sestro, skauting byl a je hnutí obrodné a výchovné. Vyznává, že člověk jako vr chol stvoření má jedinečnou hodnotu a všechno naše úsilí směřuje k výchově charakteru jako našemu nejvyššímu cíli. Mravní desatero se ztotožňuje ideálně s desaterem skautského zákona. Spolu se zněním našeho skautského slibu zahrnuje základní myšlenkové principy skautingu -humanitu-světové bratrství-demokracii. rého rytíře - sv. Jiří - láska, smysl pro spravedlnost, milosrdenství a moud rost. Proto mají být skauti hrdí na to, že jsme skautskou myšlenku přijali do svého srdce ideály cti a pravdy. Podě kovat za tento dar můžeme tak jako v minulém roce v den, kdy si připomínáme svátek tohoto světce sv. Jiří. Jak jinak než skautskou poutí, kterou pořá dá Pražská rada Junáka spolu s odborem duchovní výchovy Junáka. Letos se uskuteční 26. dubna 2003. V 10,00 hodin bude v bazilice Nane bevzetí Panny Marie na Strahově (Strahovský klášter), slavnostní boho služba. Potom se přesuneme připraveným au tobusem do Hájku u Prahy, kde proběhne skautský program. Proto bude dobré, aby každý oddíl (od vlčat až po oldskauty), který se pouti zúčastní, připravil krátké představení a nějakou hru. Bude možnost setkání s br. ná čelníkem a ses. náčelní a se členy ODV i slavností oheň. Předpokládaný konec je po 21,00 hod. Občerstvení a doprava jsou za jištěny (30,-Kč na osobu). Náš první prezident T. G. Masaryk, řekl: "Váš skautský program plně akcep tuji a podporuji. Nedopusťte , aby naše národní pojetí skautské myšlenky po strádalo někdy duchovní rozměr." Tak tady máme příležitost dokázat, že duchovní rozměr v hnutí máme! Všem skautům a skautkám, kteří jsou mému srdci tak blízcí, přeji hodně úspěchů a zdaru na společné skautské stezce a těším se na shledání při této pouti. Váš bratr Jiří Zikmund – Balú, místonáčelník Kontakt: [email protected], [email protected] Žádné skutečné velké světové ná boženství není ve svých principech a při správném pochopení zaměřeno proti člověku a jeho důstojnosti. Náš světový vůdce kdysi řekl: "Šťastni jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu." S tou jsou pevně spjaty i ctnosti moud Pozdrav skautům Buď připraven na bouři, hromy, blesky, na noci tmu a příliš parný den. Na obtíže a neschůdnost své stezky buď připraven! Buď připraven na úkoly a službu, jež zoceluje a vychovává. A nos v svém srdci jednu krásnou tuž bu, cti býti domova! Buď připraven! To minulost ti poví. Připraven nebýt nevinných je hřích. Po světě širém roztroušeny rovy nepřipravených. Viktor Dyk 6 DEN SESTERSTVÍ V PRAZE Vzpomínka se konala dne 22. března v pěkném, komorním prostředí sálu nedělní školy Husova sboru Českobratrské církve evangelické v Libni. Na úvod zazněla na harmoniu melodie písně ke Dni sesterství, následovala bohoslužba, kterou vykonala farářka Československé církve husitské ThDr. Anna Lukešová. Po ní se ujal přivítání br. Kamzík za ODV. Museli jsme oznámit smutnou zprávu před dvěma dny zesnula ses. Anička Švecová, vůdkyně pražského střediska LUX se sídlem na Vyšehradě. Vzpomenuli jsme na ni i na všechny ty kteří opustili naše řady chvilkou ticha. Pro své kázání zvolila ses. Lukešová velmi zajímavý námět, po stavení a úloha žen jak nám o nich vypráví bible. Slova této knihy knih nabylo nutné „překládat“ jak je to někdy bývá činěno, byla sama dosti výmluvná. V kázání účastníci vyslechli, že Bibli nelze dělit na část pro ženy a část pro muže. Avšak ženský pohled je součástí Bible a pomůže porozumět lidství. V tehdejší patriarchální společnosti evangelista Lukáš zapsal něco neobvyklého: Ježíše následovaly i ženy. V evangeliu není ani stín pochyb, že by Ježíš měl problémy s přijetím jejich služby, s oddělováním k domácím pracím a mlčeni ve shromáž dění. Volal je k následování takové, jaké byly, ženy, matky, mladé, starší, svaté i hříšné. Lidé v době Ježíšově byli pohybliví, my dnes jsme usedlí. Čekáme co se dozvíme z televize, z radia, kdo nám zavolá. K setkání přicházíme pasivně, protože nevycházíme. Lidé tehdy měli víru v praxi života. Naše víra je „soukromá“, bez druhých, jejich víra byla v setkáních. Pohyb je námaha, vstát a jít do sboru, navštívit nemocného, povzbudit skleslého. Stejně i pohyb ducha, měnit zvyklosti a žít podle Ježíše: miluj te, odpouštějte, služte. Ženy v Ježíšově doprovodu byty odvážné: opustily dům a šly za ním. Vzaly svůj majetek a z něj živily Ježíše a učedníky. Ježíš je přijímal bez obav bez problémů. Ženy jako svědkyně víry ukazovaly víru skrze skutky. V první církvi se jejich dílo zmiňovalo vedle díla mužů rovnoprávně. Vyslechli jsme čtyři příběhy, které mají co říci i naší době. Kupříkladu Priska (a její manžel Akvila) byli spolupracovníci apoštola Pavla, kteří pro něj nasadili životy. (Ř 16, 1-3). Jim byl zavázán vděčností nejen Pavel, ale všechny církve z pohanských národů. V dalších příbězích je zmíněna řada lidských zaměstnání. Je v nich zdůrazněno něco zvláštního (ne důleži tost, ale služebnost). Také. Foibé, diakonka v Kencherejích (Ř 16, 3-6) vyhovovala nárokům na ženy v di akonské službě, mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné (1Tm 3,8-11). Pavel žádal křesťany v Římě, aby jí pomohli. Důvod? I ona byla pomocnicí mnohým i mně samému. (Nevíme v čem, službou u stolu, pomoc smutným, nemocným atp.) Byla jen pomocnicí, ale Pavel se za ni postavil celou svou autoritou. Uváděla ve skutek to, co učil Ježíš: Já jsem mezi vámi jako ten, který slouží (L 12, 27). Zvláštní titul dostala jiná žena, a to Tabita. V městě Joppe zemřela učednice Páně Tabita, řecky Dorkas (Gazela) Co bylo její kvalifikací? Šila košile, konala mnoho dobrých skutků a štědře rozdávala almužny. Její dobrota a štědrost ji učinily jedinečnou. Říkáme, že každý je nahraditelný. Co tedy bylo tak nenahra ditelného na košilích od Tabity? Proč po její smrti obklopily vdovy z Joppe Petra s pláčem? Jistě ne proto, že by nikdo jiný šít neuměl, ale proto, že Tabitina služba byla „bez počítáni“. Ještě současnější příklad máme v Lydii (Sk 16, 13-15.40). Samostatná podnikatelka v obchodování s purpurem. Pocítila potřebu podívat se, zda je to s její vírou v pořádku. Odpověď chtěla slyšet od Boha, proto hledala společenství jeho lidu. Chodila do shromáždění za řekou a přijala, co Pavel o Kristu zvěstoval. Ale víra skrytá v srdci tuto ženu neuspokojila. Ona i všichni v jejím domě byli pokřtěni. Společenství víry bylo pro Lydii součás tí její odpovědnosti za bližní. Nechtěla soukromou víru, proto chodila za řeku (nezůstala s modlitbou doma). Ve svém hledání potvrzení víry hledala v obecenství. Pozvala Pavla i jeho spolupracovníky do svého domu: „Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty“. Lydie byla samostatná, a tím jistě provokovala své okolí. Ale ještě víc provokovalo její chození do církve; zde nemohla hrát prim jako ve svém obchodě – zde však pochopila, že největší bohatstvím je přijímání křesťanů ve svém domě. Příběhy žen v Bibli jsou inspirativní pro cestu víry mužů i žen, starých i mladých, ať žijí kdekoli. Dosvědčují řadu cest, které vedou k obecenství, které je pro ně přirozené vytvářet, pro které přinesou službu, lásku, vedou k ní své děti. 7 Po bohoslužbě se slova ujala ses. Hana Bouzková, vůdkyně Svojsíkova oddílu, a seznámila přítomné se vzpomínkou na Lady Olave Baden Powell ze sedmé kapitoly knihy „Zvláštní námluvy – rok 1912“ z autobiografie „Okno mého srdce“ („Window of my heart. The autobiography of Olave, Lady Baden Powell G.B.E. as told to Mary Drewery“), ze které vyjímáme: „…Vzpomínám, jak jsem přijela k přátelům na tenis a venku viděla spoustu aut a povozů. Zpanikařila jsem. To bude velká sešlost, to nesnesu, řekla jsem si, a šla domů. V takovém stavu, kdy jsem si nedůvě řovala, bych asi neměla nic proti tomu, kdyby sešlo z toho výletu na Arcadian. A to se skoro stalo. Sestry Bakerovy (jedna z nich byla družičkou na Auriolině svatbě) si zamluvily plavbu a naléhaly na nás, abychom se připojili. Když můj otec zažádal o lístky, seznam cestujících už byl uzavřen. Lůžka jsme dostali na poslední chvíli, kdy dva lidé zrušili svou objednávku. Jeli jsme z Grey Riggs do Southamptonu, abychom se dostali na loď. Bylo hrozně zima. Cestující podupávali na nábřeží a čekali na zásobovací loď, aby je dopravila na Arcadian, která kvůli stávce v doku byla zakotvena v hluboké vodě. Syrová mlha se přidala k přítmí zimního rána. Malá skupinka skautů přišla, aby vyčkala příjezdu lodního vlaku z Londý na. S holými koleny a vyhrnutými rukávy měli být v takových podmínkách zmodrali zimou, ale oni pře kypovali vzrušením. Když vlak přijel, rychle se postavili do pozoru. Někdo řekl: „Je tady B. P.“, a já jsem pozorovala pobavena a se zájmem, jak hrdina od Mafekingu přehlížel čestnou skautskou jednotku. O dva dny později jsem mu byla představena. 5. ledna l912. Vrcholně šťastná jsem líně posedávala celý den na palubě a marnila čas. Seznámila jsem se s Daisy Goodwinovou, dcerou malíře Albena Goodwina. Také s generálporučíkem Sirem Robertem Baden Powellem, skautem, který je tak milý. Tak pěkně vypráví o Mafekingu a o svých zajímavých zku šenostech a je tak skromný a příjemný. Skvělý den. Náš první rozhovor nebyl vůbec snadný. Zdálo se, že generál mě poznal. „Bydlíte v Londýně“, řekl. „Ne“, odpověděla jsem. „V Dorsetu“. Podíval se zmateně. Byl si zřejmě jistý, že mě zná. „Ale máte kokršpaněla“, naléhal. „Hnědého a bílého kokra.“ Teď bylo na mně, abych byla překvapená. „Ano“, řekla jsem. „A byla jste v Londýně? Poblíž kasáren v Knights bridge?“ „To ano, před dvěma lety.“ To ho uspokojilo. Vyprávěl mi, jak se pokoušel číst povahu lidi podle způsobu jejich chůze - včlenil článek o tom do Skautingu pro chlapce. A právě v té době, v zimě 19091910, kdy naše rodina byla v Rutland Gate, byl u své matky v Princes Gate 32. Denně jsem chodila na procházku s kokršpanělem Doogy do Hyde Parku, a on jednoho rána, když pospíchal ze svého domova do kasáren, si všiml toho, co nazval mým rychlým, rozhodným krokem vyjadřujícím počestnost úmyslu a smysl pro dobrodružství i dobrodružného ducha (honesty of purpose and common sense as well as a spirit of adventure). Byla to udivující shoda okolnosti, že jsme se takto po tkali. A ještě více udivující bylo, že jsme se narodili ve stejný den, 22. února.“ Poté následovala beseda ne celé dvacítky zúčastněných, při které zústala mezi účastníky také ses. farářka Lukešová. Se tkání bylo zakončeno zpěvem s doprovodem kytary skautek ze 60. střediska LUX. Výňatek z oldskautských „Kmenových novin“ _____________________________________________________________________________________ 8 Historie je učitelkou života... Při „Dni sesterství“ 22. 3. v Praze přítomní vzpomínali na sestry, které za bolševiků (a některé již před tím za nacistů) zažily mnoho trápení. Mezi ně patřila také Dagmar Skálová-Rakša, na kterou mnozí vzpomínali předchozího dne 21. 3. při zádušní mši. Taková vzpomínání jsou ohlédnutím za těmi, které mnoho obětovaly. Ostatně – připomenutí oběti pro dobré věci, pro život druhých, to je přece vyvrcholení postní doby – velikonoc. Jak bychom se lépe přiblížili pochopení a přijetí zástupné oběti Pána Ježíše Krista, než připomínáním tolika jeho učední ků a učednic, těch, kdo dle jeho příkladu a v jeho síle vzali na sebe mnoho utrpení? Při zamyšlení nad životem sestry Rakši zvlášť vynikne, jaká to byla chyba v dřívější vý chově i v Junáku, že se historie jen jaksi okrajově zmiňovala, ale nezprostředkovalo se to podstatné, o co tehdy po únoru 1948 skauti usilovali. Teprve teď – a to se člověk musí opravdu „pozastavit“ – je možné se dozvědět a pochopit, že odbojové skupině ve které byla, nešlo o „zastavení kola dějin“ jak říkali bolševici, ale o vytvoření předpokladu pro na dějnou budoucnost: o obnovení demokracie. Díky organizátorům tohoto shromáždění je možné si přečíst výběr z rozhovorů, které ses. Rakša poskytla a ti, kdo sledují televizní pořad o význam ných odpůrcích komunismu, si mohou svoje dojmy ještě upřesnit. Přibližme si hlavní fakta: Psal se květen 1949 a bylo více něž rok po únorovém levicovém převzetí moci ve státě. Ve vě zení čeká na soud vůdce květnového povstání z roku 1945 generál Kutlvašr. Na odpor se od dubna 1949 připravovala (několik stovek čítající) or ganizovaná skupina těch, kdo byli vyřazeni z or ganizované společnosti – Junáků-skautů a Sokolů – i armádní opozice a další dobrovolníci. Mezi nimi byla i skautská vůdkyně Rakša. Souhlasila, že její telefon – státní bezpečnosti neznámý – bude kontakt ním prostředkem. Poskytla ho skautům, kteří již byli starší 18 let, aby sloužili jako spojky (ostatně ob dobně sloužili skauti již v roce 1918, pozn. redakce). Skupina měla podrobné plány na osvobození gen. Kutlvašra a obsazení strategických ministerstev, generálního štábu armády včetně Kbelského letiště; plánovalo se rovněž zajetí představitelů totalitní moci, rozpuštění Národního shromáždění a ustavení úřednické vlády, která by pracovala do vykonání svo bodných voleb. Osudovou chybou bylo, že provedení této velmi nadějné akce bylo třikrát odloženo – a tak se podařilo SB akci odhalit a zmařit. Manžela ses. Rakši – Karla Skálu–Číla (měl připravený projev k národu po očekávaném převzetí moci), zatkli 17. května ráno, ji odvedli až v 7 hodin večer. Byla připra vena – měla v tašce ručník a kartáček na zuby. Takzvaný proces „Borkovec a spol.“ trval 7 měsíců a ti, kdo byli zatčeni a vyšetřováni, přestáli mnoho fyzických i psychických mučení. 5. listopadu vykřičeli kameloti jména popravených: Borkovce, Čančíka, Polesného, Charváta, Jandy a Prokeše. Sestra Rakša, která zažila výslechy nacistů (ačkoliv nakonec nebyla uvězněna), na to později vzpomínala: „Neuměla jsem lhát, dokud nás to nenaučili Němci. A i tentokrát jsem u výslechu lhala jako když tiskne, protože šlo o život. Kdybych připustila, že naši kluci věděli o ilegální skupině a o tom, co se chystá, odsoudili by je na mnoho let. Proto jsem vzala všechno na sebe, Navrátilovi jsem tím asi zachráni la život. Měla jsem možnost ve vazbě vzkázat ostatním, aby u soudu popřeli všechno, co z nich na bez pečnosti vymlátili. Museli tvrdit, že se měli zúčastnit jenom nějaké noční hry. Tak se podařilo, že ze 23 zatčených skautů se jich domů vrátilo čtrnáct…“ 9 Nakonec Rakša v různých věznicích strávila 17 let a přesto se vrátila nezlomená a několik dalších desetiletí posilovala spolu se svým manželem Čílem další sestry a bratry. Zvláště potřebné to bylo po tře tím zrušení Junáka v roce 1970… Někdo dnes namítne, že snad už taková vyprávění nejsou po tolika létech aktuální. Udrželi jsme si přece družinový systém a držíme slib a zákon, máme v Junáku svoji demokracii, dokonce „nezávisle na okolí“. Ale příklad skautek a skautů, kteří věrni „skautské cti“ (jak sestra Rakša ráda zdůrazňovala) ris kovali životy a svobodu právě pro své okolí, znamenal zcela jistě ten správný čin, a tak - i po mnoha le tech – jejich oběti jako živé kořeny nabízejí a poskytují životodárnou sílu a z historie jejich životů se lze poučit i dnes. Sestaveno v redakci zkráceně podle výběru, pořízeného pro tuto příležitost br. Petrem Maišaidrem-Kimem ____________________________________________________________________________________ Křesťanský symbol beránka Toto jedno z nejstarších křesťanských znamení je symbolem Krista. Svůj původ má především v Janově Zjevení, kde se na mnohých místech mluví o Ježíši jako o Božím Beránku. V Ježíšově době byl kult obětování všeobecně znám. Obětující pokládal své ruce na obětního be ránka. Tímto úkonem přenášel svou vinu na něho a nechal místo sebe zemřít zvíře obtížené lidskou vi nou. Pod tímto zážitkem pochopili starověcí křesťané Ježíšovu zástupnou oběť na kříži, pochopili ji spontánně. Dnešní člověk rozumí tomuto symbolu teprve na základě vysvětlení historických souvislostí. Ve výtvarném umění nese Beránek vítěznou ko rouhev s křížem: Trpělivý a pokorný Beránek trpěl na kříži za nás, aby svým vítězstvím spasil všech ny, kdož věří v něho. Ze staré liturgie známe Agnus Dei - Beránku Boží, jenž snímáš hříchy světa… Hanuš Härtel (z Evangelického časopisu Český bratr č. 16/2002) _____________________________________________________________________________________ MŮŽEME NĚJAK ZLEPŠIT DUCHOVNÍ VÝCHOVU? Snad se shodneme v názoru, že každý, komu se dostalo daru víry v Boha, byť víry někdy kolísavé, tápající, přesto však posilující v nesnázích a osvětlujících naši životní stezku v soumračných ča sech, že každý z nás je povinen podělit se o tento dar VÍRY s druhými. I skautský vůdce, akceptující Baden-Powellův princip "Povin nosti k Bohu", by se měl snažit svým svěřencům (a být vůdcem ko hokoliv je velmi zavazující!) otvírat okno do světa víry. Víme, že je to velmi nesnadné, zvláště v naší společnosti, kde tolik lidí pohlíží na věřící s posměchem: "Tmáři, nepatřící do moderního světa",říkají... Těch snah, pomáhajících mla dým lidem blíž k chápání křesťanství, blíž k víře, blíž k mravním principům, plynoucím z 10 věroučných pravd, je ovšem dost a dost. I tento skautský časopis se o to poctivě snaží a jsem si jist, že mnohého čtenáře pomohl ovlivnit, nebo alespoň poobrátit správným směrem. Nedomnívejme se však, že nelze nic zlepšit; ptejme se neustále, v čem chybujeme, co je nedostačující, co je možné a nutné pozměnit. Přijměte, milí bratři a sestry na společném břehu víry, násle dující myšlenky. Každý, kdo se jakýmkoliv způ sobem snaží předávat poselství víry, nechť je to teolog, kněz, učitel náboženství, skautský vůdce, či starostlivý, opravdový bratr nebo přítel, jemuž není lhostejný duchovní stav bližních (společnosti, národa, lidstva), stává se svého druhu kazatelem. Ale dobrým, úspěšným kaza telem nikdy nebude ten, kdo učí pouze, že Bůh b y l a že kdysi mluvil k Mojžíšovi z Hořícího keře, kdo pouze učí, že Syn Boží byl a m l u v i l k lidem např. v Kázání horském! Bůh nejen byl a mluvil, Bůh je a mluví : dnes, nyní, stále a právě toto opomíjíme! Měli bychom právě toto hledat, vidět, objevovat, formulovat, zprostředkovávat. Rozumějme: není to přece jen historie, byť jedinečná a poučná – musíme se snažit slyšet, co, kdy, kde a jak říká svému tvor stvu Stvořitel právě dnes! A toto je meritum věci: Bůh skutečně promlouvá - dnes a denně - a činí i zázraky. A celý skauting – je-li to vůbec pravý skauting a ne jen nějaký zábavný spolek - je hledáním a obje vováním všudypřítomných stop Božích v přírodě, v lidech a jejich dílech, všude. Ateista jde světem a celým životem s klapkami na očích, ale pravý skaut - a skautský vůdce především - objevuje všude důka zy Boží existence: nejen v Knize knih, ale i v Boží knize přírody a života. Skaut slyší dnes a denně Slovo Boží, hlásané stromy, květinami, ptáky, zví řaty, vším. Každý vodopád zpívá adorace, každá říčka je zpěvem k Jeho chvále, motýlí křídla tles kají k Jeho slávě! Pochopte mne, velice prosím, správně: historie, např. ta sta rozákonní, je pro nás poučná a inspirující. Ale Bůh neomezil své poselství k lidem jen do těch dávných svatých stránek, člověk není jen čtenářem, měl by být všude a vždy vnímatelem přítomnosti Boha! Bůh promlouvá i dnes z "Hořícího keře", neboť, věřte, každý keř šípkové růže hoří Jeho životem; Bůh ne promlouval jen z hory Sinaj, ke mně promlouvá zcela hlasitě na každé hoře, kterou jsem kdy zadýchán, ale šťasten životem, který mi On daroval - vystou pil... 11 Každým stéblem, každým lis tem, každým kamínkem píše Bůh neustále svou slavnou Knihu knih: skauti, učme se ji konečně správně číst! Bůh j e k nám m l u v í . a neustále Ladislav Rusek - Šaman ______________________________________________________________________________________________________ P r o b u ze n í Země se probouzí z ranního spánku, ještě se jí nechce vstát, slunce prozáří trávu posetou tisíci drahokamů, které se lesknou jako o život. Vzdálený křik havrana a vzduch, který voní syrovostí, až mrazivou. Hučení splavu a ticho stromů, které tu stojí u cesty a němě nás provázejí naším životem. Alena Břeňová _____________________________________________________________________________________ PRAŽSKÁ RADA JUNÁKA A DRUŽINA STRÁŽCŮ SVOJSÍKOVA HROBU ZVE NA SOBOTU 10. KVĚTNA 2003, VE 13 HODIN DO PIETNÍHO AREÁLU STRAŠNICKÉHO KREMATORIA V PRAZE 10 K ODHALENÍ PAMĚTNÍ DESKY 12 K této příležitosti světové oldskautské ústředí v Bruselu vydalo odznak, jehož černobílou versi uvádíme; sběratelům je možné odznak cent rálně objednat prostřednictvím náčelnictva kmene OS (stojí – podle počtu objednaných kusů – v průměru 1,5 Euro). K další aktivitě k tomuto výročí patří výzva k „padesáti dobrých skutků“. V rámci kmene OS se jedná kromě odstraňování následků loňských povodní např. besedy 139. klubu OS v Táboře s veřejností anebo o výrobu panenek KIWANIS, kterou tento klub již po řadu let provádí. Další náměty a přihlášky budou projednány ISGF – Společenství skautů a skautek pro na zasedání náčelnictva OS ve dnech 28.-31. dospělé – letos oslaví 50 let své existence. března 2003 ve Vysokém Mýtě. _____________________________________________________________________________________ SKAUT JE VĚRNÝ A ODDANÝ, říká nám 2. bod skautského zákona. Věrnost a oddanost mnohdy bývá v dnešní době abstrakt ním pojmem, ale dříve tato vlastnost byla výsadou rytířů, ba i obyčejných měšťanů. Koncem roku 1304, když vznikla válka mezi říšským králem Albrechtem a českým králem Vác lavem II, vtrhlo do Čech říšské vojsko. Albrecht se rozhodl dobýt ne hlavu království, nedobytnou Prahu, ale jeho pokladnici Kutnou Horu, nejbo hatší město střední Evropy. Počítal s tím, že město tehdy ještě nemělo kamenné hradby a také spoléhal na podporu německy mluvících obyvatel Kutné Hory. Ale zmýlil se. Kutnohorští slíbili věrnost a oddanost českému králi Václavovi a tu také dodrželi. Dobyvatelské vojsko zasypali nadávkami a své město byli připraveni bránit za dřevěným opevně ním. Říšskému vojsku nezbylo, než se utábořit poblíž sedleckého kláštera cisterciáků. A tu se Kutnohorským podařila lest. Do potoka, odkud brali Albrechtovi vojáci vodu, nasypali jedovatou strusku vytěženou z dolů. Albrechtovi s vojskem, zdecimovaným smrtí a nemocemi, nezbylo než se vydat na ústup. A jak popsal pozdější historik, ústup říšského vojska přes zasněženou Česko moravskou vysočinu - navíc za pronásledování českým vojskem - se podobal pozdějšímu Napoleonovu ústupu z Ruska. Nebýt věrnosti a oddanosti teh dejších kutnohorských obyvatel svému králi, možná by dnes vypadala mapa Evropy zcela jinak. A cisterciácký klášter v Sedlci (dnes součást Kutné Hory)? Za josefínských reforem byl zrušen a dnes je v něm továrna na tabák. Po roce 1990 bylo v její historické části zřízeno museum tabáku. I těm, kteří nepodlehli nešvaru kouření, je lze doporučit k prohlídce. K vidění tu také je, že „tabákovka“ už v 1. polovině 20. století pořádala pro děti svých zaměstnanců letní tábory. A v refektáři, kde je dnes ředitel ství, je mezi obrazy svatých i náš patron sv. Jiří. Kostel Nanebevstoupení Panny Marie – památka UNESCO patřící ke klášteru – je pro opravy dlouhodobě uzavřen. Chrám typu dvoupodlažní katedrály je nejvýchodnější svého druhu v Evropě. Dále na východ se stavěly chrámy jiného architektonického typu. Ladislav Marek 13 ŠIKANA uvážíme všechno, vidíme, že ši kanu může provádět i dospělý – a to zvláště proto, že má převahu zkušeností a často i moc nad tím šikanovaným. Co lze říci zadruhé? Týká se to otázky, zda se šikana má sná šet anebo naopak proti ní v zá rodku vystupovat. Na aktuálnosti nic nemění ten na úvod zmíněný statistický nález. Odborníci upozorňují, že šikanované dítě nesmí zůstat ponecháno svému osudu! Musí se ho zastat rodiče i další – např. právě skautští vedoucí. Jak rodiče tak vedoucí navíc musí – přinejmenším zpo čátku – mít na paměti, že ti, kdo šikanují, mají převahu a po čítají navíc s tou mlčící vět šinou. Kromě toho může být pro blém v tom, že se šikanovaný – alespoň zpočátku a někdy i poz ději - brání, ba dokonce ze zá lohy "vykonává pomstu". Zatřetí: nabízí se vše hned oznámit "autoritě" ve škole, v rodině, v oddíle. Odborníci však varují – právě proto, že terorizující většina má převahu – má "ochránce" postupovat obe zřetně. Jakkoliv to zní divně, musí si zprvu ověřit, zda je na děje, že případ bude spravedlivě vyšetřen – a začít se musí u ši kanovaného, aby ten jednak věděl o podpoře (především citové) a také aby byla situace řádně ob jasněna. Dobré je, když k ná vštěvě např. školy dojde až po dobrém prošetření na straně ochránce. A pokud to neumí anebo nechce škola anebo jiný dospělý odpovědný vedoucí provést, nesmí ochránce váhat obrátit se na od borníky – na specializovaného psychologa či např. na pedago gicko-psychologickou poradnu SOU, OU a U, Zelený pruh 1294/ 50, 147 08 Praha, internet: http://sweb.cz/sikana.os Co odborníci nedoporučují? Nedoporučují nabádat o odplatě, k pomstě – prostě nevidí rádi "přilévání oleje do ohně". -red- Poslední celonárodní výzkum na školách přinesl zprávu, že 41 % žáků je šikanováno. Nevíme ale, kolik je těch, kdo šikanují – je jen jasné, že se jedná vždy o převahu těch, kdo své spo lužáky trápí. A také, že už ve škole se vytváří "mlčící vět šina". Jaké to asi je ve skaut ských oddílech? Statistika není, ale všímat si toho máme a mu síme. Především proto, že ná sledky šikany poznamenají oběť na celý život, ať už se s ní vy rovná či nikoliv. Zaprvé doporučují odborníci ujasnit si, jaký je rozdíl mezi škádlením a šikanováním. Škádlení je totiž jev naprosto obvyklý jak mezi chlapci tak mezi dív kami… Tedy definice ŠKÁDLENÍ: Jestliže dítě škádlí svého kama ráda či kamarádku, pak očekává, že to bude legrace nejen pro ně, ale i pro toho škádleného. A když ten či ta škádlení jako le graci nebere, protože to jeho nebo ji zranilo, pak iniciátor legrace vyjádří lítost a omluví se. Takové hry jsou do určité míry "trénováním" sebe i druhých na to, aby člověk vydržel být v menšině – méně si však všímáme toho, že je to příležitost pro ty opravdu silné, aby přiměřeně zakročili. A mezi ty, kdo "mají projevit rozum" patří přece také rádcové, rádkyně, vůdkyně a vůd cové. Za ŠIKANOVÁNÍ se považuje, když jedno nebo více dětí úmy slně, zpravidla opakovaně, ubli žuje. Znamená to, že útočník nebo spíš více útočníků někomu, kdo se nemůže bránit, dělají něco, co mu je nepříjemné, co ho ponižuje nebo ho to prostě bolí. Patří sem strkání, nadávání, bití, rozbíjení věcí, intriko vání proti němu a navádění dru hých, aby s ním nemluvili. Když 14 15 PŘEKONANÁ ZLOST Když přišla Růžena na školní dvůr, ohlížela se všechna děvčata jen za ní. Hned k ní běžela. Eva říká: "Ty ale máš krásné šaty". Dáša chce vědět: "Jsou ty šaty nové? Růžena je na ně velmi pyšná. Odpovídá: "Moje teta v mi je včera dala. Musím si dát pozor, abych si je nezašpinila!" Růžena jde velmi opatrně přes školní dvůr. Dělá velký oblouk u každé louže. Je tak pyšná na své nové šaty. Tu přibíhá Vašek. Běží za Vojtou. Křičí: "Počkej, až tě chytím!" Nedívá se, kam běží. A už se to stalo! Vašek běží okolo malé Růženy. Oba upadnou. Vašek je první na nohou. Měl štěstí. Má, jen špinavé ruce. Ale Růžena, ta vypadá! Sedí na zemi a dívá se na svoje nové šaty. Je na nich velká hnědá, špinavá skvrna. Vašek už zase běží dál. Křičí: "Hloupá huso, proč ses mi stavěla do cesty!" Růžena, pláče. Pláče hlasitě, tak pronikavě, že to musí všichni slyšet. Tak ji to zabolelo, že si ušpi nila nové šaty. Ostatní děvčata stojí kolem Růženy. Růžena naříká: "Řeknu to naší učitelce!" Všechna děvčata přikyvují. Tolik cítí s Růženou. Přejí divokému Vaškovi, aby ho Růžena udala. Jejich myšlenky jsou jasné: "Řekni to paní učitelce!" Dáša volá za Vaškem: "Růžena to určité řekne naší učitelce! Jen počkej, Vašku!" "Hloupé husy!" křičí Vašek nazlobeně a běží dál za Vojtou. Ale potom ve školo přece jen Vašek dostal strach. Uvažuje: "Možná, že Růžena neřekne nic o ša tech." Stále se dívá směrem k Růženě. Ta sedí ve své lavici a vůbec se na něho nepodívá. Vašek by jí rád řekl, jak je mu to vše líto. Nechtěl přece Růženu povalit. Moc se stydí. Ale je přece kluk. Nemůže se jednoduše omluvit holce. Celé dopoledne Vašek čeká, jestli Růžena řekne učitelce o šatech. Když je konečně po vyučování, běží Vašek s úlevou domů. Nežalovala na něho! Příští ráno přichází Růžena do třídy a vidí: na jejím stolečku leží velké, červené jablko a malý lístek vedle něho. Růžena jej bere do ruky a čte: AHOJ RŮŽO, TADY MÁŠ JABKO, PROTOŽE JSI VČERA NA MNĚ NIC NEŘEKLA. To Růženu potěšilo. Ráda by Vaškovi poděkovala, ale ten stojí s ostatními chlapci a dělá, jako by Růženu neviděl. A tu se Růžena usměje, protože si všimne, že Vašek má úplně červené uši. Rolf Krenzer NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech ([email protected]) * 198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281865223, Jiří Zajíc ([email protected]) a Petr Krampl ([email protected]). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová, Adéla Čapková a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2003 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 110,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,-Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. * 16