Abstrakta ke stažení

KONGRES
s mezinárodní účastí
Letovice Care
29.5. – 30.5.2015
Kulturní dům MKS Letovice, Česká republika
Pořadatelé akce: Petřivalského nadace, NMB Letovice p.o., KPS ČCHS,
ČAS, Fondazione Rosa Gallo.
Organizátor akce: Petřivalského nadace ve spolupráci s NMB Letovice, p.o.
Odborný garant: prof. MUDr. Hana Matějovská Kubešová, CSc.
doc. MUDr. Tomáš Skřička, CSc.
Všeobecná část
Interdisciplinární následná a geriatrická péče
Chirurgická část
Praktická proktologie – návody a postupy
Všeobecná část - Interdisciplinární následná a geriatrická péče
Pátek 29.5.2015
08.30 Zahájení s kulturním programem, zdravice hostů
SEKCE A
Program pro sál č. 1:
Předsednictvo: Matějovská H., Benedikovičová A., Souček M.
9.30 Souček M. (Brno): Většina hypertenzních pacientů nedosahuje cílených hodnot – můžeme to zlepšit?
9.50 Benedikovičová A. (Trnava): Infaustná prognóza: právo pacienta na informácie verzus terapeutické
privilégium.
10.10 Matějovská Kubešová H. (Brno): Nežádoucí účinky analgetické terapie u seniorů.
10.30 Križanovič F. (Bratislava): Efektívna metóda liečby obezity.
10.50 Kloparová L. ( Ústí n.L.): Ošetřovatelská péče v seniorských zařízeních Rakouska.
11.10 Brázdová J., Krejsta S. ( Blansko): Specifika péče na jednodenní chirurgii.
11.30 Bačovský F. (Letovice): Islám. Co o něm víme?
11.50 Sláma O. (Brno):
Pilotní projekt mobilní specializované paliativní péče.
12.15 Dvořáčková I. (Hradec Králové): Indikátory kvality ošetřovatelské péče - dekubity. Kazuistika.
12.30 Kubátová L. (Praha): Víme jak na dekubity?
13.00 – 14.00 hod přestávka na oběd
Předsednictvo: Križanovič F., Horváth T., Lýčková M.
14.00 Šavolt J. (Brno): Hürtgenova mediastinoskopie. Předběžná zpráva.
14.20 Križanovič F., Janský P., Jusko P. (Bratislava): Elektroimpedančná mamografia v rannej diagnostike
carcinomu in situ (CIS).
14.40 Križanovič F., Janský P., Mrenková L. (Bratislava): Neinvazívny analyzátor krvi pre skríningovú analýzu
patológii.
15.00 Križanovič F., Janský P., Jusko P. (Bratislava): PLASON – exogénny generátor oxidu dusnáteho a jeho
použitie v klinickej praxi.
15.20 Rutarová (Brno): Mobilní mediastinoskopický set.
15.40 Horváth T. (Brno): Fotodynamická léčba (PDT anno XV).
16.00 Sobotka M. (Brno): Prospektivní databáze Mezinárodní asociace pro studium plicní rakoviny (IASLC).
16.15 Portlová E. (Letovice): Pohled pacienta a pohled sestry na kvalitu života pacientů.
16.30 Nováková S. (Ústí nad Labem): Poručíme větru dešti?
16.45 Kenezová M. (Ústí nad Labem): Vzpomínáte si?
17.00 Ukončení odborné části.
18.30 Společenský večer: Agrocentrum Ohrada, Vísky u Letovic ( doprava zajištěna).
Chirurgická část - koloproktologie
Pátek 29.5.2015
SEKCE B
Program pro sál č. 2:
Předsednictvo: Hoch J., Horák L., Korček J.
9.30 Kachlík D. (Praha): Anatomický pohled na inervaci konečníku.
10.00 Hoch J. (Praha): Kritické komplikace specifického střevního zánětu.
10.30 Svatoň R. (Brno): Ambulantní léčba divertikulitidy.
11.00 Ducháč V. (Praha): Kasuistika - Syfilitická proktitis.
11.20 Ducháč V. (Praha): Anální Inkontinence: principy pozdní rekonstrukce po závažném porodním poranění.
11.40 Grolich T. (Brno): Transanální totální mezorektální excize – naše zkušenosti.
12.00 Korček J. (Nitra) : Stating PN TML and its utilization in the diagnostics and in surgical therapy of the anal
incontinence.
12.20 Korček J. (Nitra): S.T.A.R.R. procedure little bit alternatively.
12.40 Hrabcová J. (Ivančice): Divertikulóza tenkého střeva, léčba.
13.00 – 14.00 hod přestávka na oběd
Předsednictvo: Hoch J., Ducháč V., Skřička T.
14.00 Breberina M. S., Breberina N.M., Pertović T., Radovanović Z., Jovanović S.
Dobanovački D. (Novi Sad): The Contribution of Czech Doctors to the Beginnings of Serbian Medicine.
14.30 Sotona O., Örhalmi J. (Hradec Králové): Konvenční a nekonvenční operace hemoroidů.
15.00 Horák L. (Kosmonosy): Ulcus simplex recti, pohled chirurga.
15.30 Horák L. (Kosmonosy): Recidiva po Longově operaci.
16.00 Gupta P. (Indie), Skřička T. (Brno): 20leté zkušenosti s ambulantní léčbou hemoroidů.
16.30 Hrabcová J. (Ivančice): Traumatická perforace tenkého střeva a tupé poranění břicha.
17.00 Ukončení odborné části.
18.30 Společenský večer: Agrocentrum Ohrada, Vísky u Letovic ( doprava zajištěna).
Všeobecná část – chronické rány, stomie a stomici
Sobota 30.5.2015
SEKCE C
Předsednictvo: Danaj M., Surá Z., Otradovcová I.
9.00 Danaj M. (Trnava): Infekcie protéz po cievnych rekonštrukčných výkonoch.
9.25 Polák A.: (Brno): Psychologické aspekty ošetřovatelského přístupu.
9.50 Kloparová L.(Ústí n.L.): Péče o agresivního klienta v seniorském ošetřovatelském zařízení.
10.15 Antonová M. (Brno): Historie stomií.
10.40 Lúčan J.: (Martin): História Slovenského združenia stomikov SLOVILCO.
11.05 Otradovcová I. (Praha): Stomie - stále aktuální téma?
11.30 Ředinová M. ( Praha): Život bez omezení. 8. světový den stomiků WOD 2015.
11.55 Dluhá B. (Trnava):
Špecifiká ošetrovateľskej starostlivosti o pacientov s diabeticou nohou.
12.20 Pokojová R. (Brno): Role sestry ve farmakoterapii.
12.45 Bencko V., Schneiderová M. (Praha): Odmítání očkování a jeho role v prevenci nemocí.
13.05 Eysseltová R. ( Brno): Můžeme být lepší?...
13.30 Diskuse
14.00 Závěr kongresu
Většina
hypertenzních
pacientů
nedosahuje
cílových
hodnot – můžeme to zlepšit?
Souček M.
II. interní klinika LF MU a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně
70% léčených hypertoniků nedosáhne cílových hodnot krevního tlaku (TK), tj.
pod 140/90 mm Hg. Proč tomu tak je? Jednak je možná chyba na straně lékaře
při výběru léků, jednak na straně pacienta, který nedodržuje léčebný režim.
Rezistentní hypertenze se vyskytuje pouze v 7-9%. Doporučení pro diagnostiku
a léčbu arteriální hypertenze z roku 2012 zdůraznila nutnost dosažení cílových
hodnot krevního tlaku, a to většinou s využitím kombinace antihypertenziv.
Ve velkých klinických studiích bylo monoterapií kontroly hypertenze dosaženo
u 20-30 % nemocných. Nedosáhneme-li normalizace krevního tlaku monoterapií,
je vhodnější kombinovat lék s antihypertenzivem jiné třídy než zvyšováním
dávky monoterapie. Nedávná metaanalýza 42 studií ukázala, že
kombinace
jakýchkoliv dvou lékových skupin vede k účinnější kontrole krevního tlaku než
zdvojnásobení dávky jediného preparátu. Zvýšení dávky může vést častěji ke
vzniku výraznějších nežádoucích účinků léku. Proto je vhodné využít pro léčbu
fixní kombinace. Kombinace antihypertenziv z tříd s rozdílným, vzájemně se
doplňujícím, mechanismem účinku může lépe snížit TK a současně vyřadit
fyziologické regulační mechanismy působící proti účinku terapie. Z hlediska
dalších rizikových faktorů u pacientů s hypertenzí je třeba sledovat i ovlivnění
metabolických rizikových faktorů.
Evropská doporučení z roku 2013 zdůrazňují důležitost individuálního přístupu
s terapií přímo „na míru“, zejména v situaci zvýšeného kardiovaskulárního
a metabolického rizika. Kombinační léčbu 2 antihypertenzivy
v nižší dávce
anebo fixní kombinaci upřednostňujeme při zahajování farmakologické léčby,
pokud iniciální hodnoty TK jsou 160a/nebo100 mm Hg a více anebo pokud jsou
cílové hodnoty TK kolem 130/80 mm Hg:
Výhodné kombinace:
ACE inhibitor s diuretikem
AT1-blokátor s diuretikem
ACE inhibitor s blokátorem kalciového kanálu
AT1-blokátor s blokátorem kalciového kanálu
v současné
době
přichází
do
klinické
praxe
první
fixní
kombinace
tří
antihypertenziv ve složení inhibitor ACE perindopril – BKK amlodipin – diuretikum
indapamid. Hlavním přínosem této fixní kombinace tří antihypertenziv je
podstatné zjednodušení léčebného schématu u pacientů, kteří již užívají
kombinaci tří a více antihypertenziv. Možnost užívat pouze jednu tabletu místo tří
je
jednoznačně
cestou
k lepší
compliance
pacientů
s léčbou
a
také
pravděpodobně ke snížení výskytu nežádoucích účinku díky synergii jednotlivých
složek a následně také k lepší kontrole krevního tlaku.
Závěrem je třeba zdůraznit, že rozsáhlejší používání kombinované léčby povede
k lepší kontrole hypertenze a tím i ke snížení koronárních a cévních příhod.
Vhodná
kombinační
parametry.
léčba
přinesla
pozitivní
účinky
také
na
metabolické
Infaustná prognóza: právo pacienta na informácie verzus
terapeutické privilégium.
Benedikovičová A.
Fakulta zdravotníctva a sociálnej
práce
Trnavskej
univerzity
v Trnave, Katedra verejného zdravotníctva Trnava
Slovenská republika
[email protected]
Článok 10 ods. 2 Dohovoru
o ochrane ľudských práv a dôstojnosti človeka
v súvislosti s aplikáciou biológie a medicíny (Dohovoru o ľudských právach
a biomedicíne), podľa ktorého má každý (pacient) právo na všetky informácie
týkajúce sa jeho zdravotného stavu, resp. prianie nebyť o ňom informovaný,
sa premietol aj do vnútroštátnej legislatívy Slovenskej republiky. Právo pacienta
na informácie o jeho zdravotnom stave a na informácie o účele, povahe,
následkoch a rizikách poskytnutia zdravotnej starostlivosti, o možnostiach voľby
navrhovaných
postupov
a
rizikách
odmietnutia
poskytnutia
zdravotnej
starostlivosti sú zakotvené v ustanovení § 11 ods. 9 písm. b) a c) zákona
č. 576/2004 Z. z. o zdravotnej starostlivosti, službách súvisiacich s poskytovaním
zdravotnej starostlivosti a o zmene a doplnení niektorých zákonov. S právom
pacienta na informácie je úzko spojený právny inštitút poučenia a informovaného
súhlasu. Jeho základná právna úprava je obsiahnutá v ustanovení § 6 zákona
č. 576/2004 Z. z.
I. Humeník (2011) uvádza, že právo na informácie o povahe poskytovanej
starostlivosti je verejnosťou vnímané asi najsilnejšie spomedzi práv, ktoré
pacient pri poskytovaní zdravotnej starostlivosti má. Je to odôvodnené tým, že
každý zdravotný výkon sa bytostne dotýka osoby pacienta, a preto má pacient
legitímne právo poznať, čo sa s ním "deje", aké sú dôvody na zvolenie toho
-ktorého zásahu a aký výsledok môže očakávať.
Podľa J. Těšinovej a kol. (2011) sa pacient bez náležitých údajov o zdravotnom
stave nemôže rozhodnúť, či daný výkon podstúpi alebo nie. Iba v kontexte
s dostupnými pravdivými informáciami o zdravotnom stave môže pacient
porozumieť účelu a povahe výkonu, rozhodnúť sa pre alternatívu riešenia
a najmä zvážiť podstúpenie zákroku s ohľadom na jeho dôsledky a rizika. Tu je
však legitímna otázka, či má lekár onkologického pacienta s infaustnou
prognózou v plnom rozsahu pravdivo informovať o jeho zdravotnom stave?
Povinnosť lekára informovať ho mu
vyplýva z viacerých právnych predpisov,
napr. z ustanovenia § 6 ods. 1 zákona č. 576/2004 Z. z. Právnym podkladom
inštitútu tzv. terapeutického privilégia je ustanovenie čl. 10 ods. 3 Dohovoru
o ľudských právach a biomedicíne. Právna úprava sa v slovenskom práve
explicitne neupravila, avšak jej úprava de lege ferenda by bola žiaduca.
Obdobne na túto situáciu reflektoval v Českej republike nový Občiansky zákonník
(ustanovenie § 2640 ods. 1 a 2 OZ), podľa ktorého ak by sa tým ohrozil úplne
zjavne a vážne zdravotný stav ošetrovaného, môže mu byť vysvetlenie podané
v plnom rozsahu dodatočne ako náhle sa už netreba obávať nebezpečenstva.
Kedy a ako môže lekár použiť tzv. terapeutické privilégium bez toho, aby
neporušil právo pacienta na informácie?
Nežádoucí účinky analgetické terapie u seniorů.
Matějovská Kubešová H.
Klinika interní, geriatrie a praktického lékařství LF MU Brno
Je podán přehled výskytu bolesti u seniorů – tedy až 50% nemocných žijících
ve vlastním prostředí a až 80% seniorů žijících v seniorských institucích.
Diagnostika bolesti je komplikovaná u seniorů s kognitivním deficitem, u kterých
je nutno usuzovat na přítomnost bolesti z nepřímých známek – poklesu chuti
k jídlu, poruch spánku, vzestupu tepové frekvence, vzestupu krevního tlaku,
výrazu obličeje a zhoršení kognitivního výkonu.
Podrobně jsou probrány skupiny analgetik nejčastěji podávaných v současné
době seniorům. Stále zůstává v platnosti stupni WHO pro terapii bolesti
–
z prvního stupně je zdůrazněna změna náhledu na paracetamol, který byl
donedávna považován za nejméně toxické analgetikum, nicméně kvůli jeho
hepatotoxicitě je nyní doporučena maximální denní dávka pro podávání delší než
10 dní 2.5g/24 hod. Jsou zdůrazněny možné nežádoucí vedlejší účinky NSAID
specifické pro seniory – kromě GIT toxicity také renální selhání, hypertenze,
retence tekutin až možnost srdečního selhání.
Pozornost je věnována i skupině opioidů slabých i silných.
Efektívna metóda liečby obezity.
Križanovič F.
Alterum Medica S.r.o. Klinika neinvazivnej dignostiky Varsavska 1,
831 03 Bratislava
Pandémia obezity predstavuje vážny zdravotný a spoločenský problém. (Podľa
výsledkov programu CINDI v našej populácii má nadváhu 46 % mužov a 36,2 %
žien, obezitou trpí 23,3 % mužov a 22,4 % žien, teda cca 50 %, čo sa zhoduje
s údajmi ostatnej Európskej populácie.)
A pritom práve obezita patrí
k ovplyvniteľným rizikovým faktorom kardiovaskulárnych ochorení. V praxi ale
stále nepozorujeme dostatok prístupov k obezite v duchu medicíny založenej
na dôkazoch.
Cieľom prednášky je predstaviť účinný a bezpečný systém redukcie telesnej
hmotnosti na úkor tukového tkaniva a prezentácia našich skúseností, zameraná
na sledovanie parametrov vypovedajúcich o type a stupni obezity – BMI, WHR,
percento tuku v tele, množstvo vnútrobrušného tuku, množstvo svalového
tkaniva a hodnoty bazálneho meabolizmu. (Diagnostikuje sa pomocou priamej
segmentovej viac-frekvenčnej bioelektrickej impedančnej analýzy (DSMF-BIA)).
Tento systém redukcie je založený na poznatkoch zákonitostí metabolizmu
základných živín − bielkovín, tukov a cukrov. Jej princípy boli publikované v roku
1973 profesorom dr. Blackburnom (Harvard v USA), ktorý vypracoval tzv.
protokol Protein Sapring Modified Fast (bielkoviny šetriaci modifikovaný pôst) čím
bol položený základ ketogénnych diét.
Tento systém ketogénnej bielkovinovej diéty spôsobuje chudnutie len na úkor
tukového tkaniva so zabezpečením uchovania beztukovej hmoty, teda svalstva.
Dodržanie jeho zásad vedie k stabilizácii hmotnosti a predchádza obávanému jojo
efektu, tak príznačnému pre iné nízkoenergetické diéty.
Tento diétny program je určený pre ľudí s nadhmotnosťou, ako aj pre obéznych
(BMI nad 30), kedy už dochádza k narastaniu zdravotných rizík a tých, u ktorých
sa
už
prejavuje
syndrom
inzulínovej
rezistencie
(hyperinzulinimus,
hyperglykémia), hyperlipoproteinémia s androidnou obezitou, hypertenzia
a hirzutizmus.
Spolu
s fajčením
sú
to
hlavné
rizikové
faktory
aterotrombogenézy, ICHS a cievnych ochorení mozgu. V týchto prípadoch jeho
realizáciu zabezpečujeme pod lekárskym dohľadom.
Záver: touto prednáškou chceme prispieť k novému pohľadu na diagnostiku
a liečbu nadhmotnosti a obezity, a to prezentáciou účinnej a bezpečnej metódy
na redukciu hmotnosti, ktorá pôsobí aj u ľudí ktorý už skúsili rôzne redukcie
hmotnosti, bez toho aby dosiahli trvalý efekt.
Ošetřovatelská péče v seniorských zařízeních Rakouska
Kloparová L. (Ústí nad Labem)
Specifika péče na jednodenní chirurgii
Brázdová J., Krejsta S. ( Nemocnice Blansko)
Islám. Co o něm víme?
Bačovský F.
Nemocnice Milosrdných bratří Letovice, příspěvková organizace
Islám je monoteistické náboženství, založené na učení proroka Mohameda v 7. století,
jemuž se zjevilo Boží slovo - Korán. Je odlišné od dalších monoteistických náboženství
- křesťanství a judaismu. Věřící muslim se musí naprosto podvolit Aláhovi a jeho vůli,
což judaismus a křesťanství neuplatňují.
Základní prameny islámu je Korán a Sunna.
Základní text - Korán - je považován
za nezměnnou pravdu, tomu ale neodpovídá různé školy a směry
náboženských
praktik. Obecně jsou muslimové povinni dodržovat pět pilířů islámu - pět povinností
pravidel
uctívání
a
islámské
právo,
dotýkající
se
všech
aspektů
osobního
i společenského života.
Rozdělení náboženské obce na dva směry - sunnité a šiítové. Další odlišnosti v těchto
směrech a jejich vliv na další vývoj islámu ukazuje životní praxe muslimů v různých
zemích.
Posvátná místa muslimů - mešita v Mekce a svatyně v Kaabě, které musí každý věřící
navštívit jednou za život.
Rozvoj islámu do dnešních dnů a jeho současnost. Rozdílnosti náboženských kultur
dnešní společnosti a pokus o nastínění její problematiky a chápání.
Pilotní projekt mobilní specializované paliativní péče.
Sláma O., Klinika komplexní onkologické péče
Masarykův onkologický ústav Brno
78 % Čechů by jednou ráda dožila doma, nikoliv v zdravotnických zařízeních
nebo pobytových zařízeních sociálních služeb. V České republice přitom ročně
zemře 105 000 lidí, 60 % v nemocnici a 9 % v nemocnici dlouhodobé péče. Toto
číslo je ve srovnání se západními zeměmi vysoké a neexistuje pro něj přijatelné
klinické vysvětlení.
Od jara 2014 proto Česká společnost paliativní medicíny ČLS JEP, Ministerstvo
zdravotnictví a zdravotní pojišťovny připravovaly pilotní program, který má za cíl
ověřit jednak parametry práce mobilních hospiců (bezpečnost a odborná úroveň
péče, její přínos pro pacienta) a jednak spočítat náklady na tuto péči a srovnat ji
s náklady, které dnes zdravotní pojišťovny hradí za péči o umírající pacienty
ve stávajícím systému. Ze zdravotních pojišťoven se na pilotním programu podílí
jen VZP. Ostatní zdravotní pojišťovny účast v pilotním projektu odmítly.
Od dubna do prosince 2015 bude 350 pojištěnců VZP zařazeno podle klinického
protokolu do pilotního programu, tedy do péče jednoho ze 7 mobilních hospiců:
u nich budou lékaři a sestry denně detailně zaznamenávat řadu klinických
parametrů a hodnotit zdravotní stav a léčebné intervence. Tímto způsobem
získáme údaje o objemu poskytované péče a o tom, jestli je péče mobilního
hospice pro pacienta přínosem (například, zda se daří účinně bojovat s bolestí,
zvracením, delirantními stavy, a dalšími symptomy onemocnění).
Na konci pilotního programu bychom měli znát přesné odpovědi na otázky, které
zatím jen odhadujeme: V čem může péče mobilních hospiců umírajícím
pacientům pomoci? Může zajistit lidem dožití doma ve vyšším počtu, než stávající
způsoby hrazené ze zdravotního pojištění? Je pro pacienty bezpečná?
Je nákladnější, než dnes pojišťovnami hrazené typy péče o lidi na konci života?
Podrobnější informace o pilotním projektu jsou na www.paliativnimedicina.cz
Indikátory kvality
Kazuistika.
ošetřovatelské
Dvořáčková I.
zástupkyně náměstkyně
nemocnice Hradec Králové
pro
péče
ošetřovatelskou
–
dekubity.
péči
Fakultní
Proces akreditace, standardizace a implementace programu kontinuálního
zvyšování kvality do lůžkových zdravotnických zařízení se pomalu stává běžnou
záležitostí, a to i v zařízeních sociální péče.
Zvyšování kvality ošetřovatelské péče je součástí obecného programu zvyšování
kvality a efektivnosti. Nedílnou součástí celého procesu je stanovení i kvalitních
indikátorů kvality, v našem případě pro poskytování ošetřovatelské péče.
V ČR nemáme jasně definovanou kvalitní ošetřovatelskou péči, nemáme pro ni
stanovené povinné národní ukazatele kvality pro všechna zdravotnická zařízení.
Ve Fakultní nemocnici Hradec Králové se problematice sledování a kontinuálnímu
zvyšování kvality péče věnujeme již řadu let, v říjnu 2014 jsme absolvovali již
druhou reakreditaci.
Sledováním a vyhodnocováním indikátorů kvality ošetřovatelské péče se
věnujeme od roku 2001. V příspěvku bude prezentována metodika, výsledky
a vize sledování v oblasti dekubitů.
Víme jak na dekubity?
Kubátová L. – vrchní sestra Chirurgické kliniky
Chirurgická klinika 2.LF UK a ÚVN Praha
Dekubity jsou nejčastějším poškozením v rámci ošetřovatelské péče. Vznikají
u 3 – 6% hospitalizovaných pacientů. V ČR je ročně 2 300 000 hospitalizací a do
zdravotnických zařízení přijímáme 25,6 – 34,5% pacientů s již vzniklým
dekubitem. To je z celkového počtu 575 000 – 805 000 pacientů.
Uvádí se, že v riziku vzniku možného dekubitu je 30 – 50% pacientů. Bohužel ve
většině zdravotnických zařízení se používá přežitá škála Norton scóre. Také
vysvětlení jednotlivých položek je personálem vnímáno pokaždé jinak. Jednou
z možností, jak tomu předcházet, je neustálá edukace sester nebo celonárodní
sjednocení na jinou skórovací škálu.
Prevence je jedinou možností. Ale ve většině nemocnic se neprovádí. Je nutné si
uvědomit, že léčba je velice nákladná, pro pacienta bolestivá a dlouhodobá.
Poškození pacienta dekubitem může být následně řešeno i právně.
ÚVN má ucelený program sledování dekubitů. Působí zde skupina pro sledování
výskytu dekubitů, sestry konzultantky pro hojení ran a koordinátor týmu je
blízkým spolupracovníkem náměstkyně pro nelékařská povolání. Pravidelně
společně konzultují nutné úpravy metodických návodů a postupů.
Hürtgenova mediastinoskopie. Předběžná zpráva.
Šavolt J.1, Sobotka M.1, Chasáková D.8, Kantorová I.1, Havlíčková J1
Kocák I.2, Prášek M.3, Ráček T.9, Šnelerová M.4, Špelda S.2, Veselý
K.5, Fabian P.6 a Horváth T.7,10.
1) Chirurgické odd., Úrazová nemocnice v Brně, Ponávka 6 -10, 662 50
Brno (ÚNB).
2) Klinika komplexní onkologické péče Lékařské fakulty Masarykovy
univerzity (LF MU) v Masarykově onkologickém ústavu (MOÚ), Žlutý
kopec 7, 65653 Brno
3) Radiologické odd. MOÚ Brno
4) Klinika infekčních chorob FN-Bohunice a LF MU, Jihlavská 20, 625 00
Brno
5) 1.Patologicko-anatomický ústav, FN u Sv. Anny (FNuSA), Pekařská
53, Staré Brno, 60300 Brno
6) Oddělení onkologické patologie MOÚ Brno
7) CBC Vznik, Zahradníkova 2-8, 611 41 Brno
8) Centrum zobrazovacích metod ÚNB
9) Anesteziologicko resuscitační oddělení ÚNB
10)
Chirurgická klinika FN Bohunice a LF MU, Jihlavská 200, 625
00 Brno
Krátký název: HMSC14UN
Korespondující autor:
MUDr. Jan Šavolt, Chirurgické odd. Úrazové nemocnice, Ponávka 6 -10,
662 50 Brno
Telef. 775858090
e- pošta: [email protected]
ÚVOD
Videoasistovaná
mediastinální
lymfadenectomie
(VAMLA)
je
poslední
miniinvazivní možností histologizace mediastinální patologie po nevýtěžném
vyčerpání jemnějších bronchoskopických postupů anebo součástí hrudně
chirurgické
operativy
spojující
výhody
miniinvazivní
videoasistované
torakochirurgie (VATS) s odstraněním VATS nedostupných mediastinálních
lymfatik per mediastinoscopiam reprezentující splnění všech požadavků Evropské
společnosti hrudních chirurgů (ESTS) na radikalitu intervence spojených
s výhodami miniinvazivní chirurgie .VAMLA navazuje na tradiční standardní vstup
do mezihrudí popsaným poprvé Harkinsetem v roce 1954 a popularizovaným
Carlensem od r 1959 v Evropě a Ginsbergem osmdesátých letech v USA.
Výhodou videomediastinoskopu etablovaného v r. 1994 Sortinim je vícenásobné
zvětšení operačního pole s jeho projekcí na monitoru. To umožňuje dokonalejší
preparaci v anatomicky složitém terénu a akcentuje edukační potenciál metody.
Posledním zdokonalením vlastního mediastinoskopu je jeho modifikace zavedená
v r. 2002 Linderem a Hürtgenem. Po nastudování operační techniky na pracovišti
spolutvůrce rozevíracího mediastinoskopu Martina Hürtgena jsme metodu
úspěšně včlenili do rutinní české torakochirurgické praxe v Úrazové nemocnici
v Brně na podzim roku 2014. Uvádíme první zkušenosti.
MATERIÁL A METODY
Dva nemocní (ptA60 a ptB49) s mediastinální lymfadenopatií nejisté geneze,
jejichž transbronchiální resp. transtracheální bronchoskopická diagnostická
intervence byla nevýtěžná a jeden pacient (ptC76) po resekci tračníku pro
kolorektální adenokarcinom s arteficiální srdeční chlopní léčen se arytmií srdeční,
cukrovkou a incipientní chronickou renální insuficiencí po dvoudutinové klasické
intervenci
pro
peridiafragmaticky
intratorakálně
a
intraabdominálně
suprahepaticky i infrahepaticky lokalizovanými abscesy u něhož se za tři měsíce
od klasické otevřené chirurgické intervence objevila fluktuace v jizvě po
pravostranné subkostální laparotomii, jejíž příčinou bylo latero- a suprahepaticky
lokalizované depo hnisu, které jsme evakuovali transparietální CT kontrolovanou
intraabdominální drenáží laterohepatického prostoru spojenou s incizí v lokální
anestezii, následnou intenzivní laváží a antiseptickým obložkováním kavity
v břišní stěně a dále paraperikardiálně vpravo lokalizovaný mediastinální absces,
jehož radikální evakuaci jsme v daném terénu optimálně miniinvazivně realizovali
dolním subxifoidálním vstupem do mezihrudí za cílené a razantní systémové
antibiotické léčby. Zbylé dva pacienty ptA60 a ptB49 jsme mediastinoskopovali
z diagnostické indikace klasickou horní (transjugulární) cestou. K provedení
zákroku jsme ve všech případech použili Hürtgenův rozevírací mediastinoskop
(HMSC), jehož konstrukce umožňuje pohyb ramen ve dvou rovinách, a to
jednoduchým otočením první polohovací hlavice se rozevírají v předozadním
a otočením druhé hlavice v sagitálním směru, což znatelně zlepšuje manipulaci
v jinak značně stísněném mezihrudí a dovoluje bezpečnou preparaci a právě díky
dvourovinnému rozevření ramen HMSC vizualizuje nezvykle široce operační pole.
Jedná se o metodu miniinvazivní, prováděnou v celkové anestezii s jednoduchou
orotracheální intubací.
VÝSLEDKY:
Všichni tři muži ve věku 49, 60 a 76 let absolvovali zákrok po obvyklém interním
a anesteziologickém předoperačním vyšetření hladce, bez periintervenčních
příhod.Doba jejich chirurgické hospitalizace představovala 3, 4 a 9 dnů.
V diferenciální diagnostice ptA60 s ohledem na dlouhodobou profesní expozici
inhalačním škodlivinám a kouření cigaret (45y1PPD) jsme pomýšleli jak
na potenciální metastazování maligního melanomu excidovaného před 3 lety
z kůže v nadbřiší, tak na možné okultní metachronní plicní primum s mízní
propagací do mezihrudí. Výsledek histologie byl překvapivý – histopatolog
uzavřel nález
jako metastický adenokarcinomu trávicího traktu s velmi
pravděpodobným
původem
z pankreatu,
nebo
žaludku.
Doplňující
gastrofibroskopie shledala (a histologizovala) pouze mírnou chronickou neaktivní
gastritidu. Pacient nastoupil systémovou chemoterapii na Klinice komplexní
onkologické péče.
U ptB49 s klinickým obrazem protrahovaného zánětlivého kataru dýchacího
systému
s lymfadenopathií horního mezihrudí a pravého plicního hilu
prokázanou zobrazovacími metodami / CT hrudníku a celotělovým snímkem
pozitronové emisní tomografie u něhož byla nevýtěžná jak klasická
bronchoskopická diagnostická intervence tak endobronchiální sonografií
kontrolovaná transbronchiální biopsie mediastinálních i hilových lymfatik měl
ve všech mízních uzlinách vyňatých z mediastina pouze známky inflamace se
sinusovou histiocytozou. Jeho sledování pokračuje a podrobná kontrolní vyšetření
včetně
imunologického,
endokrinologického,
bronchoskopického
(vč. autofluorescence) a PET/CT jsou plánovány v krátkém časovém horizontu.
V mezidobí se vrátil do zaměstnání.
Recidivující mediastinální absces v paraperikardiální lokalizaci u polymorbidního
ptC76
s arteficiální srdeční chlopní, mikrobiologickým průkazem serratie
marcescens
a peridiafragmatickým terénem obliterovaným předchozími
intervencemi představoval závažnou profesní výzvu. Jedinou cestou k lege artis
odpovědi na takovýto typ onemocnění je úzká horizontální multidisciplinární
spolupráce napříč celým spektrem vysoce specializovaných zařízení celé
aglomerace. Její úspěšné završení představuje potvrzení oprávněnosti
i opravdovosti takového počínání, až do té míry, že se žádá připojit: conditio sine
qua non.
ZÁVĚR:
Hürtgenova mediastinoskopie představuje diagnostický i léčebný přínos.
Jeví se jako bezpečná a elegantní jak v horním tak i dolním přístupu.
Ve vybraných speciálních indikacích je zřejmě nezastupitelná.
Klíčová slova: Hrudní chirurgie, diagnostika, léčba,
videoasistovaná mediastinální lymfadenektomie - VAMLA.
mediastinoskopie,
Elektroimpedančná mamografia v rannej diagnostike
carcinomu in situ (CIS).
Jusko P.
Alterum Medica S.r.o. Klinika neinvazivnej dignostiky Varsavska 1, 831
03 Bratislava
Rakovina prsníka (karcinóm prsníka) je najčastejším zhubným ochorením u žien
na Slovensku. Ročne pribudne okolo 2000 novo diagnostikovaných prípadov.
Je však zároveň jedným z najliečiteľnejších druhov onkologického ochorenia,
najmä pokiaľ je diagnostikovaná včas (až 90% prípadov).
Vývoj priniesol novú možnosť diagnostiky mliečnej žľazy, a to pomocou
elektroimpedančnej mamografie. Metóda elektroimpedančnej mamografie dnes
predstavuje vhodnú skríningovú metódu pre odhaľovanie ranných štádií vývoja
nádoru prakticky bez „obmedzenia veku“. Vyšetrenie nie je sprevádzané takými
nepriaznivými sprievodnými javmi a obmedzeniami, ktoré sú typické pre klasickú
mamografiu (mechanické stlačenie a ožiarenie prsníka, obmedzenie vekom
z dôvodu denzity, hormonálne obmedzenie BRCA1/BRCA2, atď… ).
Cieľom prednášky je poukázať na výhody metódy. Výhody nielen v jej
neškodnosti na ľudský organizmus, ale aj jej finančnej či priestorovej
dostupnosti. Prezentovať metódu, ako sa určité anomálie na EI mamografii
zobrazujú a ich porovnanie so známymi používanými metódami (USG, RTG
mamografia) v diagnostike zhubných a nezhubných nádorov prsníka. Samotným
princípom identifikácie je zmena vodivosti jednotlivých tkanív (buniek)
vytvárajúcich charakteristickú štruktúru prsníka pod vplyvom stresora. Karcinóm
„in situ“ – „na mieste“ predstavuje nádor v jeho počiatočnom štádiu vývoja,
ktorý je RTG mamografiou prakticky neidentifikovateľný z dôvodu jeho veľkosti
a často krát aj pre denzitu tkanív prsníka. V mliečnej žľaze sa CIS najčastejšie
objavuje v duktálnych prietokoch prsníka alebo lobulárnom parenchýme.
Nádorová bunka využívajúc glykolýzu pri tvorbe energetickej molekuly ATP
zároveň produkuje ako vedľajší metabolit kyselinu mliečnu. Následne, kyselina
mliečna disociuje, čím spôsobí zmenu pH v intra- a extra- celulárnom prostredí
nádoru t.j. vodivosť samého novovznikajúceho ložiska nádorového bujnenia.
Neidentifikovateľný inými metódami malý počet nádorových buniek dokáže
vyprodukovať dostatočné množstvo kyseliny, ktoré postačuje na identifikáciu
ložiska nádoru v štádiu in situ elektroimpedančnou metódou.
Záver:
Touto prednáškou chceme prispieť k zvýšenej informovanosti o jednej z nových
metód včasných odhalení anomálií
v mliečnej žlaze. Predstavíme novú
zobrazovaciu metódu, ktorá umožňuje rekonštruovať trojrozmerné rozdelenie
elektrickej vodivosti (vo forme tomografických rezov v rôznej hĺbke) a takto
získať kvalitnejšie a detailnejšie zobrazenia. Používaná schéma meraní robí
výsledky vizualizácie prakticky necitlivými voči stavu povrchu pokožky.
Neinvazívny analyzátor krvi pre skríningovú analýzu
patológii.
Jusko P.
Alterum Medica S.r.o. Klinika neinvazivnej dignostiky Varsavska 1,
831 03 Bratislava
Historicky sme si zvykli na skutočnosť, že výsledky z krvného rozboru môžeme
získať iba metódami in vitro t.j. v skúmavke. Avšak veda v posledných
desaťročiach napreduje neuveriteľnými evolučnými skokmi dopredu. Technickoevolučný skok z konca XX. storočia umožnil vznik nových neinvazívnych „ex a in
vivo“ metód, ktoré postupne nachádzajú svoje uplatnenie v medicínskej praxi.
Cieľom prednášky je predstaviť novú in vivo metódu merania parametrov krvi na
základe kvantifikácie nameraných termodynamických hodnôt tela pomocou
reologických rovníc. Ak vezmeme do úvahy teóriu vývoja akejkoľvek patológie,
počiatočný stav definujeme ako proces, pri ktorom je možno identifikovať len
zmeny na úrovní koncentrácii jednotlivých atómov-iónov-molekúl, ktorý postupne
prerastá do morfologických zmien.
Princíp merania prístroja je založený na patentovanej metodike rozloženia
biochemických charakteristík krvi, ktoré korelujú s parametrami krvného prietoku
a systému enzýmov. Neinvazívny analyzátor krvi AMP/ANESA dnes umožňuje
zmerať 131 parametrov. Tieto jednotlivé parametre analyzátora nám zobrazujú
stav hodnôt imunity, iónového stavu, pečene, pľúc, obličiek, pankreasu, atď…
Z jednotlivých nameraných parametrov možno zostaviť matrice patológii
a štatistickými metódami overiť ich kvalitatívnu a kvantitatívnu
výpovednú
hodnotu vo vzťahu k fyziologickému stavu organizmu.
Metódu používame od r.2006 a bola použitá na viac ako 8000 klientov
a pacientov.
Záver:
Neinvazívny analyzátor krvi AMP/ANESA je teda predurčený na skríning
pacientov, ktorý v mnohých prípadoch umožňuje už od samotného počiatku
špecializovaný prístup k riešeniu problémov daného pacienta. Samotnú možnosť
existencie „ex a in vivo“ metód predurčuje AMP/ANES-u k novému pohľadu
na ľudský organizmus, ktorý definuje ľudský organizmus ako otvorený
termodynamický systém vymieňajúci si s okolím energiu (teplo), hmotu (jedlo,
voda, vzduch) a informáciu (senzory).
PLASON – exogénny generátor oxidu dusnatého a jeho
použitie v klinickej praxi.
Jusko P.
Alterum Medica S.r.o. Klinika neinvazivnej dignostiky Varsavska 1,
831 03 Bratislava
Už v dávnej minulosti medicína využívala silu nitroglycerínu nevediac o tom, že
za tým je oxid dusnatý. Terapeutická účinnosť exogénneho oxidu dusnatého
(NO) je založená na vlastnostiach, ktoré boli objavené na konci 20.storočia pri
endogénnom NO, ako multifunkčnom fyziologickom regulátorovi (Nobelova cena
za fyziológiu a medicínu za rok 1998). Novšie udalosti poznajú viagru, erbisol
a my PLASON.
NO=oxid dusnatý, pomocou prístroja PLASON, je medicínska technológia, ktorá
je založená na použití vzdušnej plazmy a exogénneho oxidu dusnatého. Používa
sa na liečbu nehojacich rán, diabetických nôh, traumatických poranení,
stimuláciu tkaniva po operáciách, kožných ochorení, preležanín, popálenín a pod.
V špeciálne upravenej komore manipulátora dochádza k spaľovaniu kyslíka
s dusíkom a tvorbe oxidu dusnatého (NO). Vzniknutý plazmový NO sa
transkutánne dostane až k hemoglobínu, na ktorý sa naviaže a transportuje
do celého organizmu. Sám o sebe oxid dusnatý predstavuje imunomodulátor,
neurotransmíter, regulátor energetických potrieb bunky (ATP/AMP), ničí baktérie,
vírusy, urýchľuje epitelizaciu rán, stimuluje tvorbu nových kapilár a mnoho
ďalších účinkov.
Cieľom prednášky je ukázať naše výsledky a efektívnosť prístoja PLASON pri
liečbe patológii ako: diabetes mellitus so syndrómom diabetickej nohy (DM SDN),
otvorené rany predkolenia (bércové vredy), kožné ekzémy rôzneho pôvodu,
niektoré autoimunné ochorenia, zápalové procesy rôzneho pôvodu, poukázať
na jeho výhody ako zdravotníckeho prístroja a indikácie v ďalších medicínskych
odboroch a jeho ďalšie možnosti využitia v klinickej praxi.
Záver:
Touto prednáškou chceme prezentovať novú, preukázateľne efektívnu metódu,
NO – terapiu a prispieť k účinnej liečbe rôznych ochorení spôsobenými
zápalovými, deštruktívnymi, antiagregačnými procesmi a cievnou dysfunkciou,
ako aj sú spojené s polyfunkčnými vlastnosťami endogénneho oxidu dusnatého
v tele a jeho účasťou na patogenéze a autogenéze rôznych ochorení.
Mobilní mediastinoskopický set.
Rutarová H1 , Roubalová A1, Prachařová B1, Suchý P2, Krchňavý J2 ,
Doležalová M1.
Úrazová nemocnice Brno
Oddělení operačních sálů
Technické zabezpečení operačních sálů
1
2
Klíčová slova: Mediastinoskopie Linder Hürtgen, řízení, sterilní transport.
Krátký titul: tHMSK
Úvod
Správná a včasná diagnóza je důležitou součástí léčby. Tomu napomáhá
technický pokrok a široká spolupráce mezi interními a chirurgickými obory
i nitrooborová chirurgická spolupráce. Mediastinoskopie (MSK) náleží jak
k diagnostickým, tak k léčebným chirurgickým procedurám. Úrazová nemocnice
v Brně získala na podzim roku 2014 jako první v Brně a zároveň i v České
republice rozevírací mediastinoskop navržený německými chirurgy Linderem
a Hürtgenem, jehož předností je zlepšení manipulačního prostoru v relativně
stísněném prostoru mezihrudí tím, že ramena přístroje se mohou posouvat resp.
oddalovat jak v předozadním, tak v bočním směru.
Materiál a metody
Příslušenství rozevíracího mediastinoskopu: vlastní mediastinoskop, úchyt pro
fixaci přístroje na operační stůl s možností jednoduchého průběžného nastavení
polohy během výkonu
instrumentárium, zdroj světla a monitor sdružený
s hardware a software umožňujícími aktuální sledování operačního pole i záznam
operace, světlovodné kabely a kabeláž napojení do elektrické sítě.
Jsou
přenosné a celková hmotnost této soustavy je 12 kg. Zamýšleli jsme se nad
technickými a biologickými předpoklady možnosti jeho použití v kterémkoliv
brněnském nebo i mimobrněnském zdravotnickém zařízení a shledali jsme jej
prakticky uskutečnitelným – v souladu s Vyhláškou č. 306, 2012 Sb.
Připravili jsme
Kufr S – na sterilní pomůcky (výška/V60 - šířka/Š50 hloubka/H30 cm) použitelný jako transportní obal, který ponecháme při vstupu
do operačního traktu. Jako druhý obal (vnitřní) použijeme tři igelitové ochranné
vaky se zapínáním 30x60cm. Kufr N - na nesterilní pomůcky s rozměry V50Š40-H20cm.
Zajištění nástrojů a přístrojů k operaci na cílovém extramurálním operačním
sále:
základní nástrojové síto a sada struma, hrudní sada a hrudní rozvěrač,
sternotom, stoleček pro monitor(y), sálový vařič a ohřívací nádoba, mulový
materiál (velké a malé preparační tampony a longety), kompatibilní zdroj
elektrokoagulace například ERBE ICC 300 s nožním spínačem (pedál)
a sterilizovatelným kabelem, rukojetí a koagulační čepelkou; dvě odsávačky
např. Dominant 50 a dále proplachové zařízení například Olympus Sverige pump
(anebo jiné přístroje tohoto typu s náležitými technickými parametry). V případě
dvou a více operací je nutností zajištění dekontaminace a následné sterilizace
nástrojů (parní sterilizátor + chemická sterilizace párami formaldehydu).
Výsledky
Hlavním cílem této práce bylo vyřešení praktické otázky transportability
technologie v konkrétních podmínkách. Za důležitý přínos našeho snažení
pokládáme rovněž důkladné teoretické obeznámení se s technologickými
parametry a technickým vybavením MSK transportabilního setu z nejrůznějších
praktických úhlů pohledu i s aktuálními organizačními aspekty provozu.
V neposlední řadě to bylo i překvapivé zjištění, že i na obsahu tak klasického
rčení jako je Salus aegroti suprema lex, je stále co zlepšovat.
Závěr
Navržený způsob umožňuje ulehčit a uspíšit naléhavou diagnostiku u složitých
nálezů rozvyšetřovaných nemocných v zařízeních se širokým specializovaným
zázemím bez zatížení pacienta transportem a zároveň v souladu s potřebou
pěstování nitrooborové a mezioborové solidarity přispět k praktické zkušenosti
s přednostmi nejnovější technologie bez ekonomického zatížení zdravotnických
zařízení.
Korespondující autor:
Hana Rutarová
Oddělení operačních sálů Úrazové nemocnice Brno, Ponávka 6-10, 662 50 Brno
telef: 603 118 545
e-adresa: [email protected]
Fotodynamická léčba ( PDT anno XV).
Horváth T.1,3, Čapák I.2, Macík D.2, Novotný I.2, Pejčoch R.2,
Špelda S.2, Zatočil P.2, Horváthová M.1
CBC Vznik, Zahradníkova 2-8, 61141 Brno
Masarykův onkologický ústav, Žlutý kopec 7, 65653 Brno
3
Chirurgická klinika LF MU a FN-Bohunice, Jihlavská 20, 625 00 Brno
1
2
VÝCHODISKA
Fotodynamická léčba (PDT) výrazně nabývá na významu. Její podstatou je
fotodynamická reakce, účinný nástroj v léčbě dysplazií, nádorů a zánětů
selektivně
vychytávajících
systémově
podané
netoxické
světlocitlivé
medikamenty, které se po expozici světlu určité vlnové délky mění v toxické
a způsobují jejich chemickou destrukci.
Má tři klíčové složky: světlocitlivý lék, zdroj světla a tkáňový kyslík.
Funguje dvěma mechanizmy: u I. typu se tak děje skrze chemicky reagující
molekuly obsahující kyslík (ROS – reactive oxygen species) představující volné
radikály: kyslíkové ionty a peroxidy. U II. typu PDT je účinnou složkou dioxygen
(O2* čili anorganický kyslík ve vzbuzeném stavu. Donedávna byla širokému
klinickému využití PDT na překážku až několik týdnů po aplikaci přetrvávající
fotosenzitivita zdravých tkání. Vývoj tento problém překročil v podobě nových
světlocitlivých medikamentů typu delta aminolevulové kyseliny (DALA) a monoL-asparatyl chlorinu e6 (Talaporfin, Mace), po jejichž aplikaci mizí fotosenzitivita
zdravých tkání do několika hodin až dnů.
Databáze Medline registruje v r. 2010 – 2014 celkem 3373 článků o PDT; česká
databáze Bibliomedica dohromady šest.
CÍL
Rostoucí význam PDT v onkologii souvisí s rozvojem časné diagnostiky
s intenzivní medikamentozní a radiační protinádorovou léčbou, s výskytem
nádorových duplicit v terénu funkčně vyčerpaném, chirurgickými intervencemi
nebo systémovou či lokální léčbou handicapovaném a jejich kombinacemi.
V infektologii je to léčba komplikací chirurgické anebo protinádorové
medikamentozní léčby např. u nozokomiálních nákaz mikroby produkujícími
širokou paletu beta-laktamáz (ESBL), meticilin rezistentními zlatými stafylokoky
(MRSA) i v léčbě mykotických infekcí horního GIT anebo zevních rodidel špatně
anebo nedostatečně reagujícími na rutinní lokální a systémovou terapii.
Jednou z jejich předností je možnost opakovaného použití. Specialista narážející
na hranici klasických dostupných možností svého oboru má logickou tendenci
k překračování úzkého pole vlastního zaměření v pátrání po opoře ve spojení
s kolegou kterékoliv jiné působnosti zastavivším se před stejnou bariérou, aby ji
spojeným úsilím překonali.
Styčné oblasti klinické i operační onkologie a PDT jako komplementární léčebné
metody představují: abdominální a pánevní prostor, hrudní, ORL a maxilofaciální
regio, neurochirurgie, septická chirurgie, urologie a endoskopie – pneumologická,
gastroenterologická i urologická. Mezioborová spolupráce je optimálním řešením.
ZÁVĚR
Léčebný nástroj PDT v českém zdravotnictví globálně chybí. Tento stav je nutno
změnit.
Klíčová slova organizace a financování zdrav péče, onkochirurgie, kurativní léčba,
paliativní léčba
Krátký název: PDT_XV
Korespondující autor
Doc. MUDr. T. Horváth, CSc.
Chirurgická klinika FN Brno a LF MU, Jihlavská 20, 625 00 Brno
e-pošta: [email protected]
Telef. 731 371 122
Prospektivní databáze Mezinárodní asociace pro studium
plicní rakoviny (IASLC).
Sobotka M1, Šavolt J1,Chasáková D2, Kantorová I1, Havlíčková J1, Ráček T3
, Špelda S4,Veselý K5 a Horváth T6.
Chirurgické oddělení ÚNB, Ponávka 6, 662 50 Brno
Centrum zobrazovacích metod ÚNB, Ponávka 6, 662 50 Brno
3
ARO ÚNB, Ponávka 6, 662 50 Brno
4
Klinika komplexní onkologické péče Masarykova onkologického ústavu, Žlutý
kopec 7, 65653 Brno
5
I. patologicko-anatomický ústav LF MU při FN u Sv. Anny, Pekařská 53, 656 91
Brno
6
CBC Vznik, Zahradníkova 2-8, 611 41, Brno
1
2
Cíl: Informace o prospektivní databázi Mezinárodní asociace pro studium plicní
rakoviny (IASLC), která je globální aktivitou orientovanou ke zpřesnění
diagnostiky a léčby plicní rakoviny.
Úvod:
IASLC buduje mezinárodní multicentrickou databázi prospektivních dat, jejímž
prostřednictvím hodlá prověřit přesnost a oprávněnost úprav 8. vydání TNM
klasifikace plicní rakoviny a připravit podklady pro 9. vydání s použitím
sjednocené IASLC-2009 mapy hrudních lymfatik a globální jednotné definice
lymfatických stanic s nově navrženým konceptem zón.
Materiál a metody:
Pacienti s nově diagnostikovanou plicní rakovinou, operovaní v rámci hrudního
programu Úrazové nemocnice Brno (THORaxUN), kteří souhlasili se zařazením
do databáze. Histopatologie nádorů a lymfatik je klasifikována podle 8. vydání
TNM a sjednocené IASLC-2009 mapy hrudních lymfatik. Data jsou následně
předávána kódovaným on-line formulářem k centrálnímu zpracování v Cancer
Research and Biostatistics (CRAB) institutu, zvoleného výborem IASLC, kde jsou
uchovávána a zpracovávána ve shodě s příslušnou legislativou a směrnicemi.
Struktura formuláře/databáze:
- Zakódovaná osobní data pacienta
- Použité laboratorní standardy
- Hodnocení onemocnění v okamžiku stanovení diagnozy
- Klasifikace před zahájením terapie
- Terapie
- T klasifikace před terapií na základě klinického obrazu, zobrazovacích metod,
biopsie a cytologie
- N klasifikace před terapií na základě klinického obrazu a zobrazovacích metod
- N klasifikace před terapií na základě výsledků cytologie a biopsie
- Hodnocení před terapií
-
T klasifikace na základě operačního/patologického nálezu
Hodnocení dalších uzlin na základě operačního/patologického nálezu
M hodnocení jestliže nebyl resekován primární tumor
M hodnocení po resekci primárního tumoru
Údaje z dispenzarizace
Do databáze je možno vkládat i data z existujících databází jsou-li kompatibilní
s požadavky databáze (formulářem) a kompletní.
Výsledky:
THORaxUN Úrazové nemocnice Brno se k iniciativě připojil v lednu 2015. Pacienti
ÚN s plicní rakovinou operovaní na Chirurgickém oddělení ÚN Brno jsou
evidováni a jejich údaje jsou on-line formulářem po udělení souhlasu předány
ke zpracování CRAB institutu. Součástí tohoto celosvětového projektu je také
nabídka IASLC/CRAB na základní statistické zpracování/zhodnocení dodaných
vlastních dat a při splnění podmínek IASLC výboru i možnost využití všech dat
v databázi nebo její části. To umožňuje i menším přispěvatelům zlepšit přesnost
své diagnostiky a tedy i následné terapie a získat kvalitnější podklady
pro vědeckou a publikační činnost.
Závěr:
Plicní rakovina patří celosvětově k nejčastějším nádorům s vysokými lidskými
ztrátami a enormními ekonomickými nároky. Snaha o co nejpřesnější klasifikaci
s výhledem na následnou optimalizaci léčby je nanejvýš žádoucí i oprávněná.
Klíčová slova: plicní rakovina, IASLC, klasifikace, databáze, mapa lymfatik
Krátký název : DB_IASLC
Korespondující autor:
MUDr. Martin Sobotka, Chir. odd. Úrazové nemocnice Brno,
Ponávka 6, 662 50 Brno
email: [email protected]
Tel.: + 420 545 530 540
Fax: + 420 545 211 082
Pohled pacienta
pacientů.
a
pohled
sestry
na
kvalitu
života
Portlová E.
Vrchní sestra
Nemocnice Milosrdných bratří Letovice, příspěvková organizace
Ve své bakalářské práci pojednávám o kvalitě života polymorbidních pacientek,
seniorek, hospitalizovaných v zařízení následné péče. Cílem práce bylo zjistit, zda
a v jaké míře se liší pohled vybraných pacientek a pohled sester na kvalitu života
pacientek.
V teoretické části se pojednává především o stáří a stárnutí, jeho příčinách,
pozitivech, negativech a možnostech terapie z pohledu vědeckých studií. Dále
charakterizuje pojmy související s bakalářskou prací, jako geriatrie, geriatrický
pacient, ale i pojem kvalita života a jeho přístupy měření.
V empirické části byla zkoumána kvalita života šesti polymorbidních pacientek
a byl zvolen kvalitativní přístup. Šlo o rozhovor, který byl nahráván, přepsán
do protokolu a analyzován.
Výsledkem byl teoretický model, který má tyto části: Předchorobí, Kritický bod,
Současný stav, Vzpomínky a Budoucnost. Pacientky porovnávaly svůj současný
stav, svou aktuální kvalitu života tak, jak ji prožívají nyní, během onemocnění,
s kvalitou života před onemocněním a s výhledem do budoucnosti. Potvrdilo se,
že u většiny pacientek polymorbidita zasáhla kvalitu života ve všech oblastech
života.
Druhou částí respondentů byly sestry, které pacientky znaly a zajišťovaly jim
ošetřovatelskou péči. Problematika pacientek byla tedy přenesena na sestry
s očekáváním, do jaké míry jsou ony schopny ji rozpoznat a vyjádřit v souladu
s obsahovým sdělením pacientek. Ukázalo se, že sestry jsou v některých
oblastech v souladu s pacientkami, v některých oblastech se ale rozcházejí. Na
základě výzkumu vyvstal návrh otázek, který by měl sestrám umožnit zachytit
a poznat jednotlivé stránky života pacientů, a tím i přispět ke zlepšení kvality
života těch, o které se starají.
Poručíme větru, dešti?
Nováková S.
Masarykova nemocnice Ústí nad Labem
Vzpomínáte se?
Kenezová M.
Masarykova nemocnice Ústí nad Labem
Bez minulosti by nebyla přítomnost ani budoucnost. Náš život má určitou
kontinuitu, jestliže chceme chápat přítomnost a alespoň trochu předvídat
budoucnost, musíme znát minulost, musíme nalézt naše kořeny i to, co
předcházelo přítomnosti a co přítomnost i budoucnost bezesporu ovlivňuje.
Pamatujeme si ještě, jaké pomůcky jsme na odděleních používali a jaké jsme
měli vybavení v 70. či 80. letech minulého století? Změnilo se toho hodně? Bylo
všechno minulé špatné a ze současného hlediska zastaralé? Umíme se poučit
z našich minulých chyb?
Pojďme si trochu zavzpomínat a připomenout si minulá léta v našich dvou
přednáškách.
„Nejpodivnější na budoucnosti je pravděpodobně představa, že jednou ji budeme
řadit k starým dobrým časům.“ John Ernst Steinbeck
Anatomický pohled na inervaci konečníku.
Kachlík D.
Ústav anatomie 3. LF UK v Praze a Katedra zdravotnických oborů
VŠPJ v Jihlavě
Konečník a řiť mají, vzhledem ke svému dvojímu původu, vnitřní stavbě a funkci,
složitější uspořádání inervace.
Orální většina konečníku vznikla z endodermu zadního střeva, aborální řitní kanál
pochází z ektodermu proktodea, a proto je ampulla recti inervována autonomní
nervy, zatímco canalis analis a anus převážně z míšních nervů.
Autonomní visceromotorickou (nesprávně vegetativní) inervace zahrnuje
sympatickou a parasympatickou složku, tytéž nervy opačným směrem odvádějí
viscerosenzitivní podněty.
Sympatická vlákna vycházejí z bederní části truncus sympathicus a z plexus
hypogastricus superior. Parasympatická vlákna jsou vedena prostřednictvím
nervi splanchnici sacrales (nesprávně nervi splanchnici pelvici či nervi erigentes)
z nervi sacrales do plexus hypogastricus inferior.
Míšní nervy vysílají vlákna přes nervus pudendus (S2–3) a jeho nervi rectales
inferiores a přes ramus perinalis S4 k vnějšímu řitnímu svěrači.
Při chirurgickém odstranění konečníku je třeba dbát na zachování těchto nervů
k uchránění funkce močové měchýře a u mužů rovněž sexuálních funkcí.
Kritické komplikace specifického střevního zánětu.
Bavor P., Kocián P., Hoch J.
Chirurgická klinika 2. LF UK a FN Motol
Přednosta: Prof. MUDr. Jiří Hoch, CSc.
Souhrn
Tuberkulózní postižení střev
onemocnění, které
je
v rozvinutých zemích vzácné
postihuje zejména imigranty a imunokompromitované
pacienty. Klinický obraz může imitovat nitrobřišní infekce, nádorová
onemocnění či Crohnovu chorobu. Diferenciální diagnostika Crohnovy choroby
a břišní tuberkulózy může být pro klinika a patologa svízelná, v obou
případech
se
jedná
o
chronický
granulomatózní zánět s podobnou
symptomatologií.
Prezentujeme případ 53 – letého pacienta s perforační
peritonitidou
při
tuberkulóze
střeva,
u
kterého
byla
původně
mylně
diagnostikována Crohnova choroba. Průběh choroby, rozsah a povaha nálezu
byly v každé fázi léčby příčinou kritických komplikací.
S touto zkušeností předáváme
v diferenciálně
diagnostické
rozvaze
i doporučení:
každého
břišní
chronického
tuberkulózu
střevního
zvažovat
onemocnění.
Klíčová slova: střevní tuberkulóza, Crohnova choroba, kritické komplikace
Ambulantní léčba divertikulitidy.
Svatoň R.
Chirurgická klinika Lékařské
a Fakultní nemocnice Brno.
fakulty
Masarykovy
univerzity
Zánětlivé postižení divertiklů se objevuje asi 20% pacientů s divertikulární
nemocí. V 5% jde o zánět komplikovaný (absces, peritonitis, perforace,
obstrukce). Divertikulitida se projevuje bolestivostí v levém podbřišku a elevací
zánětlivých markerů. Zlatým standardem v diagnostice divertikulitis je CT
vyšetření. V rámci diagnostiky 1. linie lze i běžným abdominálním UZ vyšetřením
prokázat
divertikulitis
s poměrně vysokou
senzitivitou
a specificitou.
Kolonoskopie není v případě akutní divertikulitis doporučována z důvodů rizika
perforace.
U pacientů s nekomplikovanou formou divertikulitis (morfologicky: rozšíření
střevní stěny, s nebo bez prosáknutí okolního tuku) postupujeme konzervativně dietní opatření, ATB a podpůrná terapie. Otázkou je, zda můžeme léčbu provádět
ambulantně. Bezpečnost ambulantní léčby nekomplikované divertikulitis byla
prokázána prospektivní, multicentrickou, randomizovanou studií DIVER Trial.
Nebyl zaznamenán rozdíl v počtu selhání léčby ambulantní a léčby za
hospitalizace, zároveň ambulantní léčba byla 3x levnější. Tento závěr, ale platí
pouze za určitých podmínek. Musí jít skutečně o nekomplikovanou formu
divertikulitis, co vyžaduje verifikaci CT kontrastním vyšetřením, které může být
v ambulantním provozu problematické. Pacient musí být schopen perorálního
příjmu. Další podmínkou je nepřítomnost známek sepse či oběhové nestability.
Ze studie byli vyřazeni pacienti s komorbiditami jako inzulín dependentní DM,
srdeční selhávání, CHOPN, CHRI, konečné stádium nádorového onemocnění,
nesoběstační a nespolupracující pacienti.
Ambulantní léčba divertikulitidy je tedy možná (úspěšná a bezpečná) v případě,
že jde o nekomplikovanou divertikulitis, verifikovanou dle CT. Pacienti
s divertikulitis musí být zároveň spolupracující, schopni perorálního příjmu,
stabilní s minimem komorbidit.
Kasuistika – Syfilitická proktitis.
Ducháč V.*, Dvořák K.*, Matouš J.**
* Chirurgická klinika FNKV Praha 10
**Gastroenterologická klinika FNKV Praha 10
S nálezem syfilitické proktitidy se setkáváme v proktologii velmi zřídka zejména
ze 2 důvodů: nízká incidence a zcela necharakteristický obraz.
Velmi často je zaměňována za jiné afekce zánětlivé nebo nádorové etiologie
a běžné bakteriologické, histologické, endoskopické vyšetření jsou pro její
diagnostiku nepřínosné.
Autoři prezentují kasuistiku z vlastní praxe, diagnostické tápání, literární přehled
a diferenciální diagnostiku.
Aktuálnost problematiky je podtržena statisticky potvrzeným nárůstem incidence
všech sexuálně přenosných chorob i záchytem mnohem závažnějších forem
onemocnění zejména v souvislosti s pandemií HIV.
Anální Inkontinence: principy pozdní rekonstrukce po
závažném porodním poranění.
Ducháč V.*, Otčenášek M.**
* Chirurgická klinika FNKV Praha 10
** Urologická klinika FNKV Praha 10
Úvod:
Inkontinence stolice jako následek porodního poranění je téměř vždy spojena
s výrazným traumatem hráze a různým stupněm poškození zevního a vnitřního
svěrače. Častým vedlejším nálezem je též poranění svalů pánevního dna
a porucha vedení n. pudendus či jeho terminálních větví.
Terapeutickým ideálem porodního poranění je okamžité a anatomicky správné
ošetření poškozených struktur zkušeným proktologem, výjimečně porodníkem.
Realitou, pokud je vůbec léze správně rozpoznána, je „bloková“ sutura
poraněných tkání. Přehlédnutí traumatu, komplikace hojení nebo jeho nesprávné
ošetření je tak nejčastější příčinou poruch kontinence různého stupně.
Metodika:
Základním principem operačního řešení je předpoklad, že až na výjimky se nikdy
nejedná o strukturální ztrátové postižení, ale pouze o rupturu a následný
rozestup okrajů. Rekonstrukční výkon pak spočívá v anatomické identifikaci
jednotlivých struktur, pečlivém odstranění jizevnatých tkání a jejich rekonstrukci.
Začínáme vždy vnitřním svěračem, který aspoň plikujeme s cílem prodloužení
análního kanálu. Po té rekonstruujeme rektovaginální septum a na závěr
provádíme sfinkteroplastiku. Vzhledem ke skutečnosti, že při epiziotomii je
pravidelně přerušen bulbospongiózní sval a vazy a svaly z dorzální strany
ohraničující urogenitální membránu, snažíme se i o korekci tohoto defektu
s obnovením či posílením centrum perinei. U prvních 11 pacientek jsme vždy
připojili ileostomii. Poslední 3 plastiky již byly provedeny bez derivační stomie.
Operace je vždy prováděna ve spolupráci proktolog, gynekolog a v případě
potřeby i plastický chirurg.
Výsledky:
Autoři předkládají 4leté zkušenosti, během kterých provedli celkem
14 odložených reparačních výkonů.
Ke klinickému zlepšení došlo u 12 ti
pacientek, u zbývajích 2 ke kompletnímu selhání. 2 pacientky byly revidovány
pro malfunkci ileostomie. Rannou infekci autoři nezaznamenali.
Závěr:
Technika komplexní plastiky perinea, análního kanálu a svěračů je jistě další
vhodnou metodou řešení anální inkontinence jako následek porodního traumatu.
Otázkou zůstává nutnost založení pojistné ileostomie a indikace tohoto výkonu
u pacientek s verifikovanou neurologickou lézí.
Transanální
zkušenosti.
totální
mezorektální
excize
-
naše
Grolich T., Kala Z., Procházka V. , Kyclová J., Frola L., Bohatá Š.
Chirurgická a Radiologická klinika, Patologicko-anatomický ústav
FN a LF MU Brno
Východiska
Transanální mezorektální excize často spojená s intersfinkterickou disekcí
v našem pojetí představuje novou alternativu amputace rekta pro karcinom u
velmi nízkých tumorů rekta eventuálně alternativu ultra nízké resekce v případě
špatných anatomických poměrů v malé pánvi. Důvodem jejího zavádění je snaha
o sfinkter záchovné operace při zajištění onkochirurgické bezpečnosti výkonu
lepší vizualizací v operačním poli distálního mezorekta v oblasti pánevního dna.
Autoři prezentují na vlastním souboru roční zkušenosti s touto metodou
z hlediska komplikací, histologického vyhodnocení a dostupných informací o
funkčním výsledku.
Soubor pacientů a metody
Na Chirurgické klinice FN Brno bylo od září 2013 do února 2015 operováno 20
pacientů metodou transanální mezorektální excize. Indikována byly pacienti
s nízce uloženými tumory po i bez neoadjuvatní léčby bez anamnézy poruchy
kontinence. Výška tumoru byla stanovena rektoskopicky vzhledem k anokutánnímu přechodu.
Výsledky
Soubor tvořilo 13 mužů a 7 žen s mediánem věku 64 let (rozpětí 49-81), ASA
skóre III a IV bylo u 9 pacientů, medián BMI byl 27 (rozpětí 22-36).
Neodajuvatní léčbu podstoupilo 16 pacientů (%) CHRT byla indikována u 14
z nich z toho u tří proběhla současná biologická léčba pro jaterní metastázu,
krátký režim radioterapie byl zvolen u dvou polymorbidních pacientů. Medián
odstupu léčby byl 8 týdnů (rozpětí 1 – 16). Medián výšky tumoru byl 50 mm
(rozpětí 25-100).
Operace byla zahájena u 18 pacientů transanální fází. Břišní fáze byla provedena
laparoskopicky v 17 případech, dvakrát byla indikována konverze pro suspekci
na prorůstání tumoru ventrálně a deserozaci tenké kličky.
Medián délky výkonu byl 315 minut (rozpětí 260-370) s krevní ztrátou 200ml
(rozpětí 50-600). U všech pacientů byla kompletně mobilizována lienální flexura
s vysokým podvazem AMI a VMI. Pprotektivní ileostomie byla založena u všech
pacientů. Perianastomotická kolekce byla léčena ATB u jednoho pacienta, revize
s drenáží hematomu u jednoho pacienta, jeden pacient měl dokončenou
amputaci rekta pro ischemii kolon descendens a u dvou pacientů je byla
identifikována píštěl v anastomóze po propuštění a byla hojena lokální léčbou.
Ranná infekce nebyla popsána. U jednoho pacienta byla nutná transpozice
ileostomie pro recidivující absces.
Medián pooperační hospitalizace včetně komplikovaných pacientů činil dní 11
(rozpětí 8 - 43).
Cirkumferentní okraj byl negativní v 95% případů. Distální resekční okraj měřený
patologem byl vždy negativní. Medián zisku uzlin byl 17 (rozpětí 3 – 36).
Funkční výsledek hodnocen Wexnerovým dotazníkem u
10 pacientů po
destomizaci byl po 3, 6 a 12 měsících s mediánem 20, 15 respektive 15. Plně
spokojeno s výsledkem operace bylo 6 pacientů, 4 pozorovali zlepšení funkce.
Žádný pacient v době dotazování by při stejné operaci nepreferoval trvalou
stomii.
Závěr
Dle našich ročních zkušeností nabízí transanální mezorektální excize pacientům
s velmi nízce uloženými tumory rekta, kteří preferují sfinkter záchovný výkon,
vhodnou alternativu amputace rekta. Perioperační výsledky odpovídají
výsledkům resekcí dolního rekta. Funkční výsledky v ročním odstupu vykazují za
spolupráce se specializovaným rehabilitačním pracovníkem tendenci ke zlepšení
od pooperačního stavu a jsou většinou pacientů vnímány pozitivně. Všichni naši
pacienti po ročním odstupu by opět preferovali tento typ výkonu. Dlouhodobé
onkologické výsledky zatím nelze získat.
Klíčová slova: transanální mezorektální excize, karcinom rekta, miniinvazivní
chirurgie.
Stating PN TML and its utilization in the diagnostics and
in surgical therapy of the anal incontinence.
Korček J., Farkaš A*.,
Surgical Clinic
Faculty Hospital Nitra, Slovak republic
*EMG laboratory , Medical Center in Nitra, Slovak republic
Background:
Neuropathy n. pudendalis is treated as being the main cause of the neurogenic
anal incontinence. Authors in their lecture present the indications and ways
of the stating PN TML by patients with the appearances of the anal incontinence.
Methods:
They uses set of 136 patients for stating the importance of the PN TML in the
diagnostics as determining factor in selections of operative modalities as well as
in postoperative follow-up of the patients with the anal incontinence
Results:
Contemporaneously authors note the advantages and disadvantages of this
diagnostics modality. A complete reconstruction of the pelvic floor in accordance
with their results has been stated as the method of selection in the surgical
therapy of the anal incontinence.
Conclusion:
Determining the PN TML values is a non-detachable part in the algorithm of the
diagnostics modalities in diagnostics of the anal incontinence.
S.T.A.R.R. procedure little bit alternatively.
Korček J., Osuský M.. Lazorišák A.
Surgical Clinic
Faculty Hospital Nitra
Nitra
Slovak republic
Background:
Obstructive defecation syndrome (ODS) is related to anatomic alterations, such
as rectocele, enterocele and distal intussusception which may be associated
with functional disorders. Patients unresponsive to conservative treatment are
eligible for surgical correction of the specific anatomic defect.
Methods:
This prospective study was undertaken with the aim of assessing the efficacy
and postoperative morbidity stapled trans-anal rectal resection (S.T.A.R.R.)“ little
bit alternatively“ which were selectively performed in patients with ODS, based
on the specific clinical, manometric and defecographic findings. From the year
2004 to 2014, 93 female patients underwent S.T.A.R.R. procedure „ little bit
alternatively“. A complete clinical re-assessment was performed after one year,
including anorectal manometry and defecography.
Results:
We recorded intraoperative bleeding at 49 pp, postoperative rectal bleeding at 6
pp., pelvic and anorectal pain (de novo) at 5 pp., urgency at 7 pp, minor fecal
incontinence at 4 pp. Whole clinical and instrumental follow-up at 84 patients one
year after surgery showed a significant improvement of post-operative scores
of outlet obstruction.
Conclusion:
S.T.A.R.R. is widely use operative technique for the management of ODS. One
from the decisive moments of the successfulness of the S.T.A.R.R. operative
technique is a strict sticking to indicative criteria of this operative technique.
S.T.A.R.R. procedure must be perform colorectal surgeon trained in transanal
stapling. We need only one PPH 03 stapler at our method of S.T.A.R.R., which
meaningly reduce price of operating performance. We didn´t observe increase
of peroperative or/and postoperative complications by using our operative
technique.
Divertikulóza tenkého střeva, léčba.
Hrabcová J., Kelblová M., Horváth T. *, Hándl V.
Nemocnice Ivančice
* Chirurgická klinika, Fakultní nemocnice Brno-Bohunice
Východiska:
Divertikulóza tenkého střeva je vzácné onemocnění, se kterým se chirurg
setkává především při řešení komplikací.
Incidence tenkostřevní divertikulózy se pohybuje do 2,3% v zobrazovacích
metodách a v pitevních nálezech od 0,3 do 1,3%. Etiologie není známá.
V etiopatogenezi
se
uplatňují
abnormality
buněk
hladké
svaloviny
a myenterického plexu.
Divertikulóza tenkého střeva je často asymptomatická a diagnostikována je
až v souvislosti s komplikacemi, jako divertikulitida, perforace s nebo bez
abscesu, krvácení, obstrukce, malnutrice, bakteriální přerůstání. Střední věk
pacientů se symptomatickou divertikulózou tenkého střeva je nad 60 let.
Cíl:
zmapovat různé přístupy k řešení divertikulózy tenkého střeva.
Závěr:
Divertikulózu tenkého střeva je zapotřebí brát v úvahu při diagnostice NPB u
starších
pacientů a zvolit takový léčebný postup, který bude adekvátní
klinickému stavu pacienta.
THE CONTRIBUTION OF CZECH DOCTORS TO THE
BEGINNINGS OF SERBIAN MEDICINE.
M. S. Breberina*, N. M. Breberina*, T. Petrović**,
Z. Radovanović**, S. Jovanović*** and D. Dobanovački*
*Scientific Society for the Research of History of Medicine in
Vojvodina, Novi Sad, Serbia
** Institute of Oncology of
University of Novi Sad, Serbia
Vojvodina,
Sremska
Kamenica,
***Special Surgical Hospital „Parks dr Dragi“, Novi Sad, Serbia
Medeival kingdom of Serbia was annihilated by Turks at the end of the
14th and the beginning of the 15th century. After more than 400 years
under the rule of the Ottoman Empire, following two national uprisings
at the very beginning of the 19th century, Serbia became a partly
independent state. Then finally, after two new wars with Turkey between
1876 and 1878, at the Berlin congress in 1878, Serbia became
an independent kingdom. Into this new status Serbia entered with very
few educated people, most of them priests or monks who lived in the
monasteries of the Serbian Christian Orthodox Church. Over ninety
percent of the population was illiterate, even the first ruler of independent
Serbia, Duke Miloš Obrenović, did not know how to read and write.
In 1866 less then five percent of inhabitants were literate, in rural areas
only one and a half percent! At the time, there were only a few poorly
equipped elementary schools in Serbia, there were no gymnasiums,
liceums, not to mention universities. The first people educated in the
modern European sense of that time, who came to work and live
in Serbia, were Serbs from the south-east parts of the Austrian empire,
from southern Hungary, today Vojvodina in Serbia, but also from other
parts of Austria, as well as from Greece and Italy. They helped very much
in establishing and organizing the state, among other things they helped
substantially in establishing the medical services.
Apart from the Austrian Serbs, it was most often other educated Slavic
people, especially Czechs and Slovaks, who came to Serbia. Cultural
connections between Serbs and Czechs are very old; the origins date back
to the time of the State of Great Moravia in the 9th century, which
included also the teritory of Vojvodina, today part of Serbia. Moravia
experienced significant cultural development after the arrival in 863 of the
mission of Saints Cyril and Methodius, initiated by Prince Rastislav.
They introduced a system of writing, the Glagolitic alphabet, for the
language that was spoken in today’s southern Serbia and Macedonia, and
in the Slavonic liturgy, the latter eventually formally approved by Pope
Adrian II. The Glagolitic script, and its descendant script, the Cyrillic, were
disseminated to other Slavic countries (particularly Balkan states
and Kievan Rus'), charting a new path in their cultural development.
In that way the Great Moravia, and especially its capital Mikulčice, became
the cradle of Slavic education, culture and Christianity. According to most
contemporaneous sources, the Hungarians played a dominant role in the
fall of Moravia, as they utterly destroyed everything in it.
Before the Balkan wars in 1912/13, in which most of the Balkan Peninsula
was liberated from the Turkish occupation, as far as we know now at least
25 Czech and Slovak doctors came to work in Serbia. Some of them even
became our citizens and our doctors, they were Serbian patriots
and stayed and fought in the Serbian Army during the Balkan wars
against Turkey, and later Bulgaria.
The first Serbs who graduated medicine were Jovan Apostolović and Petar
Miloradović from Austrian Vojvodina (today Serbia), who studied in Hale
in Germany and graduated in 1735 and 1750 respectively, but they did
not work in Serbia, then part of Turkey. In 1829 there were five doctors
in Serbia, all foreigners, except one, Jovan Stejić, who was a Serb from
Vojvodina,
Actually, the very first two doctors who came to Serbia from the territory
of ex Czechoslovakia were Slovaks. Dr. Karol Pacek (1807 – 1876),
born in Mezöbereny (today in southern Hungary, on the border
with Romania), graduated medicine in Budapest (or precisely, in Pest)
in 1833, and came to Serbia the following year. At the beginning he
worked as the county physician in the city of Šabac, but very soon he
became the physician of Duke Miloš Obrenović’s personal guard and the
first chief of the newly established Medical Department of the Ministry
of Interior - actually he was the first Minister of Health in Serbia. He wrote
the first laws on medical, veterinary and sanitary matters in Serbia. He is
also well recognized as the investigator of mineral waters in Serbia
and organizer of the first modern spa centers (Soko banja).
Two years later, in 1836, another Slovak doctor came to Serbia,
Dr. Karlo Beloni (1806-1877), who graduated medicine in Pest. He was
the Surgeon General of the Serbian Army Medical Services for many
years, also the first chief of the newly established Military Hospital
in Belgrade. He introduced many standards that significantly improved
military medicine of that time.
Dr. Jovan – Jan Mašin (1820 – 1884), born in Nymburk, graduated
medicine in Vienna and came to Serbia in 1852, and immediately received
Serbian citizenship. He worked as the county physician in the city
of Valjevo. He was one of the founders of Serbian Medical Association,
established in 1872.
During the wars with Turkey 1876-78 and with Bulgaria in 1885, Dr.
Jovan Mašin was the Chief of Medical Units of Morava Corps of the Serbian
Army. He was also personal physician of Duke Milan Obrenović. The Mašin
family is also very interesting in the general history of Serbia: Jovan had
three sons and two daughters. One of his sons, Svetozar (1851 – 1886),
was a civil engineer; he was the chief engineer on the railway construction
in southern Serbia, towards Turkey. He married Miss Draga Lunjevica in
1881, but three years later he died. Mrs. Draga Mašin, his widow, later
married the King of Serbia Aleksandar Obrenović, and became the Queen
of Serbia. Both King Aleksandar and Queen Draga were brutally killed in
the military coup in June 1903. One of the main organizers of the
assassination and the military coup was Colonel Aleksandar Mašin (1857 –
1910), brother of the late husband of Queen Draga, Svetozar. General
Mašin was the Chief of Staff of the Serbian Army in 1905/06 and the
Minister of Building and Construction.
Dr. Jovan – Jan Valenta (1826 – 1887), was born in Prague, where he
also graduated medicine. He came to Serbia in 1852, until 1865 he
worked as a physician in various places in Central Serbia, and after that
he was appointed the head of first municipal hospital in Belgrade, which
was established in 1841. He wrote several medical textbooks and became
a member of the Serbian Academy of Sciences and Arts in 1864. He died
in Belgrade in 1887.
Dr. Josif - Jozef Holec (1835 – 1898) studied medicine in Prague
and Vienna, graduated in 1861, and came to Serbia the same year. He
worked as the county physician in Paraćin and Kruševac, in 1866 he
became a military doctor, and from 1873 he was the chief of the Belgrade
Military Hospital, in the rank of colonel. He was decorated with the Order
of Cross of Takovo, the highest order in Serbia, for his services during the
Liberation war with Turkey 1876-78. He was very active in the Serbian
Medical Association, and one of its founders.
Dr. Jaroslav Kuželj (1846 – Zagreb, 1928), born in Neusorg (today
in Bavaria, Germany, near the Czech border), graduated medicine
in Vienna in 1875. He was the county physician in the city of Čačak
in Central Serbia, and as a colonel of Medical Corps of the Serbian Army
he was active in wars against Turkey 1876 – 78 and 1912-13. He became
a legendary physician in Čačak and its surroundings; today one street
in this city is named after him.
Dr. Edvard Mihel (1864 – 1915), born in Rychlov nad Knežnou, studied
medicine in Prague and Vienna. He came to Serbia and worked in the
General Hospital in Belgrade. He received a state fellowship and was sent
to Vienna, Freiburg and Paris to specialize forensic medicine, and thus
became the first specialist in forensic medicine in Serbia. He was personal
physician of King Aleksandar Obrenović and after the assassination of the
King and the Queen, he performed their autopsy. He died of typhus during
the terrible epidemics in Serbia in 1915.
The First Congress of Physicians was held in Belgrade on September 5 – 7,
1904, as a tribute to the First Serbian Uprising against Turks a hundred
years earlier. It had an international attendance with 420 participants,
one of the biggest foreign delegations being from Czechia. One of the
honorary chairmen of the Congress was Prof. Dr. Jaroslav Hlava (1855
– 1924), the famous Czech pathologist. He was born in Dolni Kralovice
in Central Czechia, graduated in Prague in 1879, and just eight years
later, in 1887, became a professor of pathological anatomy at the Karlov
University in Prague. He served four terms as the dean of the Medical
Faculty in Prague and one term as the rector of the Karlov University. He
was a pioneer in bacteriology and is best known for his contribution to the
knowledge of dysentery. In 1887 Hlava authored a widely cited article
entitled About Dysentery. Due to a translation error, in English
publications until 1938 the article was attributed to O. Uplavici . The
name of the author was written in small characters, and the translator
mistook O ÚPLAVICI (About dysentery in Czech) for the name of the
author and PŘEDBĚŽNÁ ZPRÁVA (preliminary report) for About Dysentery.
The mistake was corrected 52 years later, in 1939 by the American
physician Clifford Dobell, who wrote about the history of this mistake
in his article "Dr. O. Uplavici (1887–1938)". The representative of the city
of Prague at the Congress was Dr. Jindrich Zahorž (1845 – 1927),
physicist
and
hygienist,
the
prime
promoter
of
cremation
in Czechoslovakia.
The Balkan Wars were two conflicts that took place in the Balkan
Peninsula in south-eastern Europe in 1912 and 1913. Four Balkan states
defeated the Ottoman Empire in the first war; one of the four, Bulgaria,
was defeated in the second war. The final result was that the Ottoman
Empire lost nearly all of its holdings in Europe. The human losses in the
First Balkan war on the Serbian side were 1,262 dead, 5,562 wounded
and 922 disappeared soldiers. The Serbian medical corps was neither
prepared nor ready to cope with over 5,500 wounded soldiers, so many
foreign medical missions immediately came to aid, among them the Czech
Medical Mission led by Prof. Dr. Rudolf Jedlička, and with him came his
assistant: Dr. Jozef Novak, and young physicians Dr. Zahorž,
Dr. Bohuslav Bouček (1886 – 1953) later professor of pharmacology,
Dr. Hering, Dr. Albert, Dr. Čihag, all from Prague, and Dr. Figatner
from Zagreb (Croatia). They worked in the Belgrade Military Hospital
and Prof. Jedlička was appointed chief of surgery, to a department
with 600 beds. From October 25 th till December 8th, that is in 43 days,
Prof. Jedlička and his colleagues received and treated 855 wounded
soldiers, of which there were 382 difficult wounds as follows:
44 for with head injuries – 16 died, 54 with chest wounds – 1 died,
4 with backbone injuries – all 4 died, 24 with abdominal wounds –
10 died, 8 with wounds in pelvis – 1 died, 6 with neck injuries – nobody
died, 19 with face injuries, nobody died, 64 with complicated fractures
of the bones – 1 died, 120 with shotgun wounds of the bones, nobody
died, 11 with wounds of blood vessels, 1 died. All together, of 382 difficult
wounded soldiers only 34 died at the time when no antibiotics
and reanimation were known! In the aftermath Prof. Jedlička and his
colleagues were decorated with the highest Serbian orders: Order of St.
Sava, Royal Serbian Cross of Mercy and Order of Serbian Red Cross.
Prof. Rudolf Jedlička (1869 – 1926) was born in Lysa nad Labem.
For over 200 years his ancestors were physicians. He graduated medicine
in Prague in 1895, immediately started to work at the Surgery
Department, and soon became assistant to the famous Prof. Karel Maydl,
the father of modern Czech surgery. At that time Conrad Roentgen
invented the X-ray machine, and in 1897 Antonin Cifka, a hotel owner
in Prague, bought one such machine to amuse his guests. One day some
carpenter came to Dr. Jedlička because he had swallowed a nail. Jedlička
took him to that hotel and examined him for about one and a half hours
under x-rays. He finally diagnosed the place where the nail was,
and subsequently successfully operated the patient. Prof. Maydl was
delighted and together with Dr. Jedlička and two more doctors collected
their private money and bought one Roentgen machine. Everything that
followed later became history: Jedlička became the founder of Czech
roentgenology, and was professor of surgery and roentgenology.
He worked in oncology, and organized the department for crippled
patients and invalids. But work with x-rays without protection severely
damaged his health and he died relatively young, at the age of 57.
Prof. Jedlička used to say to handicapped children in his Institute: a man
should be satisfied and happy with his work, and if this happiness
contains a piece of happiness of other people, then it is a good life. In the
Belgrade Military Hospital Prof. Jedlička operated almost one thousand
patients, 382 of them were heavily wounded. If their lives and their
happiness were also a part of his life, then he had a good life. We can say
the same thing for all the other above mentioned Czech doctors who gave
the best years of their lives to their new fatherland – Serbia.
LITERATURE:
1. Breberina, M. Istorija hirurgije na teritoriji današnje Vojvodine,
Sveske Matice srpske, 2014; 16: 15 – 66.
2. Ignjatović, M, Vrhunski dometi srpske hirurgije u Balkanskim
ratovima, www.ProjekatRastko
3. Isić, M. Pismenost u Srbiji u 19. veku, st. 63 – 80, u Obrazovanje
kod Srba, Beograd, 2003.
4. Maksimović, J. Lekari prečani u srpskom civilnom i vojnom sanitetu,
Matica srpska, Novi Sad, 2015.
5. Nedok, A, Balkanski ratovi 1912 - 1913, rad srpskog vojnog
saniteta, Medija centar Odbrana, Beograd, 1912.
6. Petrović, I, Foreign Medical Help in Serbian Liberation Wars 1912 –
1918, Arch Oncol 2010; 18 (4): 143 – 148.
7. Veljković, S,
Dr Rudolf Jedlička, češki hirurg u Vojnoj bolnici u
Beogradu, www.ProjekatRastko
8. Vlahović, P, Selo u Srbiji u 19. veku, Glasnik Etnografskog instituta
SANU, 1995; XLIV: 279 – 292.
9. Žižić Borjanović S i Jerinić M, Primeri poštovanja i odanosti među
narodima i njihovim lekarima koji se ne smeju zaboraviti, 15.
Studenička akademija – 800 godina srpske medicine, Monastery
Studenica, 2010. Published on www.ProjekatRastko
Konvenční a nekonvenční operace hemoroidů.
Örhalmi J., Sotona O.
Chirurgická klinika Lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice
Hradec Králové
Úvod:
Indikace k operaci hemoroidů je u každého pacienta individuální. K dispozici je
řada metod od klasických otevřených nebo uzavřených hemoroidektomií, po
novější metody jako jsou LHP (Laser hemorrhoidoplasty), THD (Transanal
hemorrhoidal dearterialisation), Longova operace nebo Proktopex.
Metoda a cíl:
Cílem sdělení je představení některých nových metod operační léčby hemoroidů
a jejich porovnání s klasickou hemoroidektomií. Posuzované parametry se týkají
morbidity, délky hospitalizace, pooperační bolestivosti a délky rekonvalescence.
Výsledky:
Z našich výsledků vyplývá, že klasická hemoroidektomie je zatížena delší dobou
hospitalizace, větší pooperační bolestivostí a delší dobou rekonvalescence.
Ulcus simplex recti, pohled chirurga.
Horák L .
Vš zdrav. ops. Praha
Rektální vřed je vzácná choroba provázející a komplikující poruchy defekace.
Obvykle je sdružena s intususcepci či prolapsem rekta, případně s rectocele.
Onemocnění je dáváno do souvislosti s chronickou poruchou krevního oběhu
na vrcholu prolapsu, či intususcepce.
Nejčastějším symptomem odchod krve s příměsí hlenu, pocit nucení na stolici.
Stolice se vyprazdňuje několikrát denně, po malých porcích.
Základem
diagnostiky je endoskopické vyšetření, rektální vřed nacházíme
obvykle na přední stěna rekta, ve vzdálenosti 5- 9 cm od anální okraje. Odběr
biopsie má být proveden z okrajů defektu, vždy je nutné odebrat větší počet
vzorků. K definitivní diagnoze dospějeme na základě defekografie, kde
nalezneme prolaps či intususcepci a na základě hodnocení patologem.
Endosonografie má jen pomocný charakter.
Obdobný morfologický i patologický nález je popisován jako výsledek opakované
aplikace čípků s Ergotaminem, používaných při léčbě migreny.
Především záměna karcinomem může být pro nemocného tragická. Při nejasném
nálezu jsou nutné opakované biopsie a druhé čtení patologem!
Konzervativní léčba (deriváty 5 ASA) je většinou neúspěšná. Také lokální ošetření
nevede obvykle k vyhojení léze. Ošetření vředu excizí, argonovou plasmatickou
koagulací či laserem má obvykle dočasný efekt. Vzniká začarovaný kruh- excize,
recidiva, další excize.
Pokud při dynamické defekografii najdeme intususcepci nebo rectocele, je nutná
chirurgická léčba. V závislosti na velikosti defekografického nálezu volíme
transanální staplerovou resekci rekta, či rektopexi, popřípadě ve spolupráci
s gynekologem zadní vaginální plastiku.
Recidiva po Longově operaci.
Horák L., VŠ zdrav. ops, Praha
V České republice je staplerová resekce v léčbě hemoroidů, ne zcela správně
nazývaná Longova operace, poměrně masivně uplatňována v chirurgické praxi
od roku 2000.
V indikaci léčbě hemoroidů III. stupně panuje v našem státě všeobecná shoda.
Na téma komplikace tohoto postupu
lze nalézt v našem písemnictví několik,
převážně kasustických, sdělení.
Po 15 letech od zavedení tohoto výkonu do klinické praxe bychom měli mít
i údaje o výskytu recidiv hemoroideální nemoci. O recidivách a jejich počtu se
bohužel
dovídáme pouze v kuloárech. Longova operace je ovšem dle údajů
v zahraničním písemnictví zatížena vyšším počtem recidiv.
Autor na kasuistických sděleních uvádí své zkušenosti s touto problematikou.
Literatura:
Conventional (CH) vs. stapled hemorrhoidectomy (SH) in surgical treatment of
hemorrhoids. Ten years experience.Manfredelli S1, Montalto G, Leonetti G,
Covotta M, Amatucci C, Covotta A, Forte
Ann. Ital. Chir. 2012 MarApr;83(2):129-34.
Stapled hemorrhoidopexy is associated with a higher long-term recurrence rate
of internal hemorrhoids compared with conventional excisional hemorrhoid
surgery. Jayaraman S1, Colquhoun PH, Malthaner RA. Dis Colon Rectum. 2007
Sep;50(9):1297-305
20 leté zkušenosti s ambulantní léčbou hemoroidů.
Gupta P. (Nagpur), Skřička T. (Brno)
Cílem práce je ukázat na základě vlastních zkušeností, že je možno ambulantně
vyléčit až 95% pacientů s hemoroidy.
Autoři analyzovali
ordinacích.
26 947 pacientů s hemoroidy za posledních 20 ve svých
V přehledu
jsou
uvedeny
metody
léčby
od
konzervativních
po nejrůznější semiinvazívní postupy.
Klademe důraz na dokonalou anamnézu a klinické vyšetření včetně anoskopie.
V indikovaných
případech
vždy
doplňujeme
vyšetření
či sigmoideoskopii.
Důležitý je individuální postup, optimální pro daného pacienta.
o
koloskopii
Traumatická perforace tenkého střeva a tupé poranění
břicha.
Hrabcová J., Crha L., Jíra I., Rusanová H., Stříbrný R., Hándl V.
Nemocnice Ivančice
Až 40% geriatrických pacientů má špatně stanovenou diagnózu. Důvodů je
mnoho – příčina může být na straně vyšetřovaného i vyšetřujícího.
Prezentujeme příklad seniora s bolestmi břicha následujícími po tupém poranění
břicha. Prvotní vyšetření negativní. Pro zhoršení stavu provedena operační
revize, která ukázala perforaci tenkého střeva.
Perforace tenkého střeva je vzácné poranění, nepřesahuje 5%
nitrobřišních poranění a jako izolovaná léze se objevuje velmi zřídka.
všech
INFEKCIE PROTÉZ PO CIEVNYCH REKONŠTRUKČNÝCH
VÝKONOCH.
Danaj M. , Molčan T., Duda I., Pavč J.
Chirurgická klinika, FN Trnava
Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Katedra ošetrovateľstva, Trnavskej
univerzity v Trnave
Súhrn
Incidencia infekcie cievnych protéz varíruje od jedného do šiestich percent. Jej
zvládnutie je závislé na dobrom stagingu, operačnému potvrdeniu rozsahu
infekcie s dôkazom virulentných baktérií./5 6, 8/.
Autori používajú klasifikáciu infekcie cievnych protéz podľa Szilagyia/ 1,2,3, /.
Infekcia cievnych protéz súvisí aj s celkovým stavom pacienta, typom operácie,
prítomnosti pridružených infekcií v iných lokalizáciach , spôsobe antibiotickej
profylaxie, ale aj na dĺžke nutnej hospitalizácie./8,9/.
Vyskytuje
sa
najčastejšie v inguine/60%/,
v protézach lokalizovaných
v tunelizovanom podkoží
a po akútnych cievnych
i chemických príhodách
na končatinách./4,5,7 /.
Infekcie sa vyskytujú aj po perkutánnom zavádzaní
stentov po angioplastike (0,5%) /2,9 /.
Autori referujú vlastné skúsenosti - kazuistiku infekcie štepu 58 ročného
pacienta, ktorý mal urobenú na inom pracovisku embolektómiu podľa
Fogarthyho. Pre pretrvávajúcu ischemiu pravej dolnej končatiny bol preložený
na naše pracovisko. Následne sme mu urobili 17. apríla 2013 by pass AIE(arteria ilica externa)-(AFS)-arteria femoralis superfitialis l.dx-(vpravo)
za použitia lineárnej protézy PTFE (Polyfluortetraetylen) 8mm, ktorú sme
reimplantovali do AFP (arteria femoralis profunda), AFS (arteria femoralis
superfitialis ), AP ( arteria poplitea) l.dx (vpravo). Súčasne sme urobili
trombektómiu a dezobliteráciu
arterie femoralis profundy, (AFP), arterie
femoralis superfitialis ( AFS) Fogarthyho katetrom 3-4 a tiež ring striperom.
Urobili sme aj priamu trombektómiu ATA (arteria tibialis anterior ) a tractus
tibiofibularis vpravo (l. dx) za použitia Fogarthyho katetra. Opakovaná infekcia
cievnej protézy viedla ku
závažnej sepse s multiorgánovou dysfunkciou,
s rozsiahlou nekrózou a phlegmonou kože a podkožia, čo vyústilo do nutnosti
amputácie pravého femoru.
Kľúčové slová: ischemia končatín , revaskularizácia , infekcia protézy , sepsa,
etiológia, kazuistika
Psychologické aspekty ošetřovatelského přístupu.
Polák A.
Brno
Příspěvek prezentuje nový, tzv. stresově adaptační model v ošetřovatelském
přístupu, který je charakterizovaný pojmem "zmocnění" (empowerment).
Tento model akcentuje víc spolupráci s pacientem než práci za něj či pro něj.
Jde o nové chápání interakce pacient-sestra, které zdravotnickou péči zakládá víc
na rovnosti a reciprocitě než na kontrolování a podřízenosti pacienta.
V tom smyslu příspěvek rozlišuje v ošetřovatelském přístupu rovinu
instrumentální a vztahovou a zdůrazňuje významnost a důležitost právě vztahové
roviny a jejího podílu na zlepšování zdravotního stavu pacienta.
Příspěvek se rovněž zabývá i psychologickými nároky a otázkami, které
vyvstávají na straně poskytovatelů péče, zejména prevencí syndromu vyhoření
u středně zdravotnického personálu.
Péče o agresivního klienta v seniorském ošetřovatelském
zařízení.
Kloparová L. ( Ústí nad Labem)
Historie stomií.
Antonová M.
Chirurgická klinika FN Brno
Krátké ohlédnutí za historií stomií, operačními technikami a porovnání
s možnostmi, které v péči o pacienty se stomiemi máme k dispozici dnes…
História Slovenského združenia stomikov SLOVILCO.
Lúčan J.
Chirurgická klinika a
nemocnica Martin, SR
TC,
Jesseniova
LF
UK
a
Univerzitná
Na Slovensku je každý rok zistených 2700 ca kolorekta. V 42% končí operácia
stómiou.
Prevalencia stomikov na Slovensku je približne 8600. Incidencia
nových stomikov je 1500 ročne.
Prvý klub stomikov na Slovensku bol založený 17.3.1988 v
Bratislave.
SLOVILCO-Slovenské združenie stomikov vzniklo 14.10.1991.
Autor podrobne rozoberá obdobia stomického hnutia na Slovensku. Postupné
zakladanie 31 ILCO klubov, z ktorých je 24 funkčných.
Organizovanosť stomikov je nízka, iba 11%. Kvalita života stomikov závisí od
mnohých faktorov. Významný dokument pre rehabilitáciu stomikov je Charta
práv stomikov. Lekár okrem svojej práce by mal pre svojich pacientov urobiť aj
niečo naviac, čo zlepší kvalitu ich každodenného života.
Stomie – stále aktuální téma?
Otradovcová I. – stomická sestra, edukační specialistka
Chirurgická klinika 2. LF UK a ÚVN Praha
Česká
republika
zaujímá
jedno
z předních
míst
onemocnění (KRCA, karcinom močového měchýře).
ve
výskytu
nádorových
Je to skupina pacientů
ve středním a vyšším věku, ale dnes již nejsou výjimkou pacienti mezi 30 – 40
lety. Další skupinu tvoří mladí a mladší pacienti s IBD onemocněním (MC, UK,
FAP), u kterých se chirurgicky řeší nejčastěji komplikace jejich základního
onemocnění. Další dvě skupiny pacientů tvoří náhlé příhody břišní (perforovaná
divertikulitis) a úrazy a poranění s poškozením střeva a ánu (dopravní nehody,
pádyz výšky).
U všech skupin pacientů může být vyústěna jedna nebo více stomií – ileostomie,
kolostomie, urostomie nebo jejich kombinace.
V ČR se nevede žádná statistika o počtu pacientů se stomií. Odhaduje se, že
máme přibližně 12 -15 000 pacientů s dočasnou nebo trvalou stomií. Narůstá
počet ekonomicky náročných pacientů se stomií, kteří mají zvýšenou spotřebu
stomických prostředků – především v prvních dvou letech po vyústění stomie.
Všichni tito pacienti potřebují individuální přístup včetně edukace stomickou
sestrou, která potřebuje mít dostatek času na každého pacienta. Celosvětově
narůstá význam edukace ve všech fázích pacientova onemocnění - před
hospitalizací, před operací, po operaci i následně při ambulantním sledování
v poradně stomické sestry.
Zvyšují se požadavky na stomické sestry - stoupá fyzická a psychická zátěž
profese. Často musíme řešit problémy a situace, se kterými jsme se nikdy
nesetkali a na které neexistuje vzdělávání.
Příklady uvedu v kazuistikách.
Zjištění projektu ŽIVOT BEZ OMEZENÍ – Zintenzivnění
mezinárodní spolupráce - porovnání péče o stomiky v České
republice, Německu a Slovensku.
Marie Ředinová, předsedkyně Českého ILCO
a realizátorka projektu Život bez omezení
Mezinárodní srovnání péče o stomiky dosud nikdo neprovedl. Příklady dobré praxe
chce České ILCO prosazovat v péči o stomiky v ČR. Do projektu bylo zařazeno 298
stomiků z ČR, 114 ze zahraničí, lékaři, sestry.
Bylo zjištěno, že shodné v Německu, na Slovensku a v ČR jsou dobře organizované
skupiny stomiků, dobrovolníci pomáhající novým stomikům, výběr stomických
pomůcek je dostatečný, stomické pomůcky jsou dostupné. Operace jsou hrazené
ze zdravotního pojištění. Mladí stomici se sdružují na facebooku nebo twitteru a zde
sdílejí své zkušenosti.
V Německu - na rozdíl od ČR:
 každý stomik dostane tolik pomůcek, kolik opravdu potřebuje, početní limity
pomůcek pro stomika jsou stanoveny jako průměrné nikoliv jako maximální
 existuje velmi dobře organizovaná péče o stomiky, a to v předoperační
i následné péči

Deutsche ILCO uzavírá Kooperační smlouvy s Darmzentry (nemocnice, kde
operují střeva) – školení dobrovolníci navštěvují stomiky v nemocnicích a jsou
bráni jako součást léčby - psychosociální podpora
 smlouvy
Deutsche
rehabilitačních klinik,
ILCO
s
rehabilitačními
klinikami
zvyšují
prestiž

stomaterapeuti navštěvují stomiky po jejich propuštění z nemocnice doma,
vyberou nejvhodnější pomůcku a učí, jak s ní zacházet, radí a řeší i pozdější
problémy

standard péče o onkologicky nemocné a stomiky je stanoven od r. 2013
závaznou směrnicí, Deutsche ILCO se účastní přípravy zákonů a prosazování
zákonů, které se týkají jejich problematiky. V gremiích má poradní právo
a právo podávat návrhy, účastní vypracování doporučených léčebných postupů
a vypracování a revize kriterií léčebných center (oncological centres CCCs).
Na Slovensku, na rozdíl od ČR:
 existuje statistika o počtu a důvodech založení stomie

je silná Rada lékařů při SLOVILCO úzce se stomiky spolupracuje

skupiny stomiků vznikají za podpory sester a lékařů
 stomici běžně dostávají průkazy zdravotně postižených, stomici mají nárok
na příplatky na hygienu, dietu, dopravu, úpravu bytu
 existuje hustá síť regionálních skupin stomiků
 nemocnice spolupracuji se školenými dobrovolníky ILCO
V České republice chybí jednotný systém péče o stomiky. Jen 25% stomiků má
možnost navštěvovat stomaporadny. Sestry pracující v těchto poradnách nejsou
za tuto práci bodově hodnoceny. Ceny stomických pomůcek se započítávají
do finančních limitů nemocnic a lékařů, což přináší problémy lékařům i pacientům.
Jen 43% nových stomiků dostane při propuštění z nemocnice dostatek informací.
To by se jistě dalo zlepšit.
Více o projektu a jeho zjištěních najdete v Závěrečné zprávě, v Manuálu
pro zdravotníky, stomiky a zaměstnavatele (k dispozici na stánku Českého ILCO).
Každý stomik má svůj příběh
– 8. světový den stomiků WOD 2015
České ILCO zastřešuje 19 spolků stomiků v ČR s dalšími pěti spolupracuje, více o nás
na www.ILCO.cz
Stomie je často dobrým, někdy jediným řešením zdravotního problému. Přesvědčte se
o tom, přečtete si knihu AŤ ŽIJÍ STOMICI. Najdete v ní 22 příběhů stomiků z Čech
a ze Slovenska. Nejmladší stomička se právě narodila, nejstarší stomik v této knize
oslavil před pár lety osmdesátku. Knihu AŤ ŽIJÍ STOMICI najdete v knihkupectvích
nebo ve spolcích ILCO
Reakce na knihu: Dík za knihu. Je úžasná. Měl by jí dostat každý, kdo má po operaci
vývod. Vyrovnat se s tímto postižením není lehké. Stále jsem si myslel, že jsem sám.
Nemám žádné "spojence". Po přečtení knížky vidím, že tomu tak není. Je nás hodně
a máme podobné starosti. Knížka mi dodala novou sílu. Ivan 38 let.
Letos slaví stomici na celém světě již osmý Světový den stomiků. Jeho heslo
si připomínáme celý rok : MNOHO PŘÍBĚHŮ, JEDEN HLAS. K propagaci tohoto hesla
dobře poslouží zmiňovaná kniha. Dosud budí vývod zbytečně velké obavy.
Lékaři často o stomii mluví jako o posledním řešení. Je třeba pohled na stomií změnit,
často je dobrým, někdy jediným řešením, které pacientovi zkvalitní život. Jistě to není
pro lékaře snadné rozhodování, zda založit dočasnou stomií nebo trvalou hned
při první operaci. Ale je třeba mít na mysli zejména prospěch pacienta. Opakované
operace jej vyčerpávají, případné komplikace deprimují. O vývodu se třeba hovořit
jako o možném řešení zdravotního problému, poukázat na tisíce lidí, kteří s ním
aktivně žijí. Nabídnout kontakt na spolky stomiků.
Se stomií se žít dá:
 pokud se zvládne nemoc nebo zdravotní problém
 pacient má pro sebe vhodnou pomůcku
 umí s ní správně zacházet
 vyrovná se s novým způsobem vyprazdňování
Nikdo není na stomii příliš mladý, jak dokazují fotky z prvního kalendáře stomiků. Na
snímcích jsou naši členové. Kalendář si můžete prohlédnout ve spolcích ILCO, nebo
na stránkách společnosti Lipoelastic.
Koupí kalendáře oceníte nejen odvážlivce (stomiky), kteří kalendáři propůjčili svou
tvář, ale ukážete, že ani Vám není život se stomií lhostejný. Cena kalendáře je 100
Kč. Výtěžek z prodeje bude věnován dětským chirurgickým klinikám. Další informace
na čísle 800900209.
V ČR žije přes 10 000 stomiků, mnohým stomie vylepšila život, všem jej změnila.
Stomie nesmí vzbuzovat přehnaně velké obavy. O stomii je třeba mluvit pozitivně, řeší
problém.
Špecifiká
ošetrovateľskej
starostlivosti
o pacientov
s diabetickou nohou. [Bakalárska práca].
Dluhá B.: Trnavská univerzita v Trnave. Fakulta zdravotníctva a sociálnej
práce. Katedra ošetrovateľstva.
Školiteľ: prof. MUDr. Miroslav Danaj CSc. Trnava: FZaSP. 2015.
Bakalárska práca sa dotýka hlavne syndrómu diabetickej nohy. Syndróm
diabetickej nohy sa definuje ako infekcia, ulcerácia alebo deštrukcia hlbokých
tkanív spojená s neurologickými abnormalitami a s rôznym stupňom ischemickej
choroby dolných končatín. Hojenie a liečba rán je také staré, ako ľudstvo samé.
Hlavným cieľom bakalárskej práce bolo vyzdvihnúť výhody moderného trendu
VAC terapie pri liečbe a ošetrovaní SDN, v porovnaní s klasickou systematickou
terapiou SDN u pacientov liečených na SDN. Práca je rozdelená na teoretickú
a praktickú časť. Prvá kapitola je zameraná na všeobecné teoretické poznatky
o diabetes mellitus, komplikáciách diabetes mellitus a samostatnej komplikácií
syndróme diabetickej nohy.
Druhá kapitola je zameraná na terapiu syndrómu diabetickej nohy, ktorú
rozdeľujeme na klasickú systematickú terapiu a moderný trend liečby syndrómu
diabetickej nohy v podobe Vaccum assisted closure.
Tretia kapitola obsahuje praktickú časť, v ktorej sme sa venovali dvom
kazuistikám u konkrétnych pacientov, kde podrobne popisujeme anamnézu,
katanamnézu, analýzu-interpretáciu údajov a diskusiu.
V závere
vychádzame
z poznatkov
a skúseností,
ku
ktorým
sme
dospeli
a navrhujeme odporúčanie pre prax, na vyzdvihnutie moderného trendu (VAC
systému) s použitím klasickej systematickej terapie. Ošetrovateľská starostlivosť
o pacientov
so
ošetrovateľskú
syndrómom
starostlivosť,
diabetickej
dostatok
nohy
si
teoretických,
vyžaduje
komplexnú
ako
praktických
aj
skúseností.
Dobrý efekt liečby závisí predovšetkým od správneho ošetrovania končatiny, ale
aj
od
holistického
prístupu
personálu
k pacientovi.
Musí
byť
stanovená
predovšetkým presná diagnóza a nasadená adekvátna liečba príčiny defektu.
Pacient musí spolupracovať pri liečbe a pravidelné zhodnotenie stavu pacienta
a konzultácie s odborníkmi sú nevyhnutné.
Kľúčové slova: diabetes mellitus, syndróm diabetickej nohy, vaccum assisted
closure, klasická systematická terapia, hospitalizácia, pacient.
Role sestry ve farmakoterapii.
Pokojová R.
Vojenská nemocnice Brno
[email protected]
Mezi důležité oblasti managementu rizik patří manipulce s léčivými přípravky
v rámci
ošetřovatelské
informovanosti
o
péče.
hlavních
Vyhodnocování
bezpečnostních
znalostí
rizicích
pracovníků
byla
mělo
a
patřit
jejich
mezi
systematicky měřené a vyhodnocované indikátory rizik.
Role všeobecné sestry ve farmakoterapii vychází z obecných ošetřovatelských
zásad. Všeobecná sestra dodržuje pravidla a techniky správného podávání
léčivých přípravků, zná možné komplikace jednotlivých technik podání, zná
hlavní i vedlejší účinky léčiv, je schopna hodnotit a zaznamenávat vliv léčiva
na pacienta a ví, proč jsou mu dané léky podávány. Jejím úkolem je také vlastní
objednávání léčivých přípravků a měla by dbát na dodržování deklarovaných
podmínek skladování a uchovávání léčiv. S léky je v každodenním styku, ať už
pracuje v kterémkoliv úseku zdravotní péče. Na znalosti všeobecných sester
z oblasti farmakologie jsou kladeny nemalé nároky.
Úloha sestry a její odpovědnost při podávání léků se v průběhu let mění. Dříve
byly povinnosti omezeny na podání:

správného léku

správnému pacientovi

ve správné dávce

správnou cestou

ve správnou denní dobu
Všechna tato pravidla jsou platná i dnes, ovšem role sestry při podávání léčiv by
měla být rozhodně širší, protože pouhé správné podání léku nám nezajití,
že léčba bude pro pacienta maximálně přínosná.
Sestry by měly být schopné rozeznat chybu v ordinaci a ověřit si její správnost,
pokud se jí ordinace zdá nesprávná či neobvyklá. Sestry by se měly společně
s lékaři a farmaceuty podílet na systému hodnocení a kontroly účinků dané léčby.
Profesionální ošetřovatelská péče předpokládá, že nestačí, aby sestry pouze
prováděly výkony. Vždy je nutné u všeho také zejména přemýšlet. Aby sestra
mohla plnit roli přemýšlejícího profesionála, musí mít dokonalé znalosti jak
o léku, tak i o pacientovi, pro něhož je daný lék určen. Při jakémkoliv způsobu
podávání léčivých přípravků je vždy nutné dodržet pokyny pro bezpečné
podávání léku.
Chyby v podávání a předepisování medikace jsou velmi závažným medicínským
a ošetřovatelským problémem. Představují zdravotní, právní, mediální, morální,
psychický, důvěryhodnostní a finanční problém. Primární by mělo být bezpečí
pacientů: léčit a pomáhat, nikoliv škodit a ničit.
Dále se touto problematikou zabývá Management medikace a management rizik.
Bylo stanoveno devět indikátorů, podle kterých můžeme sledovat potenciální
vznik chyb.
1. Získání léků (odkud)
2. Skladování
3. Rozhodnutí o preskripci a předpis
4. Přebalování, přepisování, záměna léků
5. Transport
6. Příprava
7. Ředění
8. Dokumentace, administrativa
9. Sledování po podání
Závěr:
Ke vzniku lékových chyb přispívají nejen lékaři, ale také zdravotní
sestry, které připravují a aplikují více než 90 % všech léčiv. Z tohoto důvodu je
pro zdravotní sestry velmi důležitá orientace v celé fázi přípravy a aplikace
léčiva.
Při poskytování zdravotní péče na všech úrovních je hlavní prioritou bezpečí
pacienta. Prevence je nejúčinnějším opatřením k minimalizaci omylů a chyb
ve zdravotnictví. Možností využití je celá škála, například: rozbor chyb, využívání
zpětné vazby, zjednodušení složitých opatření apod.
Klíčová slova: bezpečnost; ošetřovatelská péče; léčivé přípravky; medikační
pochybení
Odmítání očkování a jeho role v prevenci nemocí.
Bencko V. a Schneiderová M.
Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN, Praha
I. Chirurgická klinika 1. LFUK a VFN, Praha
SOUHRN: Vakcinace představuje jeden z nejvýznamnějších úspěchů na poli
předcházení infekčním nemocem, které ještě v 19. století představovaly jednu
z nejčastějších příčin smrti u nás v Evropě a dosud v rozvojovém světě jsou
významnou
příčinou
k nemnoha
aktivitám
podmínky
kladené
zpochybňování
úmrtnosti
zejména
v oblasti
současnou
v případě
dětské
předcházení
medicínou
pravidelného
populace.
nemocem
„založenou
(dříve
Očkování
splňujícím
na
povinného)
patří
všechny
důkazu“
očkování
a
jeho
dětské
populace patří k módním, ale naprosto nežádoucím fenoménům postmoderní
společnosti zdůrazňující svobodu v rozhodování jednotlivce bez nezbytného
vyvážení jeho povinnostmi a odpovědností, ve smyslu principu solidarity vůči
společnosti, ve které žije.
Další oblastí současného zájmu je péče o seniory, kteří díky svým chronickým
nemocem
jsou imunodeficientní, a proto očkování proti např. invazivním pneumokokovým
infekcím, tetanu apod. je žádoucí s ohledem na zvýšené riziko dlouhodobé
hospitalizace nebo chirurgické intervence na trávicím traktu. Otevřenou otázkou
stále
zůstává
racionální
antibiotická
politika,
zejména
ve
světle
potíží
s multirezistentními nozokomiálními kmeny
např. MRSA a Clostridium difficile.
Klíčová
slova:
Odmítání
očkování,
prevence
infekcí,
princip
solidarity,
vakcinace, imunodeficience, dlouhodobá hospitalizace, invazní pneumokoková
infekce, tetanus, chirurgická intervence.
Adresa pro korespondenci:
Prof. MUDr. Vladimír Bencko, DrSc.
Ústav hygieny a epidemiologie1.LF UK a VFN
Studničkova 7
128 00 Praha 4 Albertov
[email protected]
Můžeme být lepší? …
Eysseltová R.
Chirurgická klinika FN Brno
K udržení, popřípadě ke zvyšování kvalitně poskytované péče přispívá vidění
a nepřehlížení
i
drobných
nedostatků.
Hygienické
požadavky
jsou
ve zdravotnických zařízeních důležitou normou pro zajištění zdraví a bezpečí
pacienta a řešením prevence šíření nozokomiálních nákaz.
Některým zdravotníkům přijde být například samozřejmé mytí a desinfekce
rukou před operačním zákrokem jako krok k úspěšnému provedení zákroku.
Přesto v následné péči jim připadá být „divné a banální“ dodržení správného mytí
a
desinfekce
rukou
nebo
uvědomění
si
důležitosti
dodržení
postupů
při jednotlivých úkonech poskytované péče (například aseptický převaz rány).
Je důležité tyto nedostatky vnímat, upozorňovat na ně a svým chováním
ukazovat jak provádět péči správně. Jedině tím, že nepolevíme, zajistíme úroveň
poskytované péče. To přispívá ke spokojenosti pacientů, jejich důvěře k nám.
Důležitým je také ekonomický dopad.