Prezentace filosofie

Transkript

ANTICKÁ
FILOSOFIE
J. Čechová
Práce slouží pouze ke studijním
účelům.
Zákaz jakéhokoliv šíření bez
předchozího souhlasu autora.
Opakování
Miléťané – hledání arché
Tháles z Milétu - voda
Anaximandros - neomezené
Anaximénes - vzduch
PYTHAGORAS
570 (590)– 500





původem ze Samu = východ řecké oblasti
532 př. Kr. přesídlil do Krotónu
tzv. Pythagorovci - Pythagoras sám nic asi
nenapsal  dohady, míchá se dohromady
s jinými fil.  mluví se spíše o Pythagorovské
škole
tzv. Pythagorovská škola - město Krotón
v Jižní Itálii; prý jako náboženský řád
Busta v Kapitolském
muzeu v Římě
doba mystiky - tzv. mystické obce = orfika + kult
boha Dionýsa či Bakcha (syn nejvyšších bohů, bůh vína a vinařství, úrody
a plodnosti); představy o uvěznění duše v tělesném vězení  možnost
osvobození = obcování s Bakchem nebo účast na bakchanáliích; hlásal
tzv. metempsychósu = předuševňování (převtělování) lidských duší do
jiných lidí nebo zvířat podle množství hříchů  nezabíjel zvířata (mohli
by to být převtělení lidé)
vzbouření proti Pythagorovcům  okolo roku 440 př. Kr.
vzbouření lidu  násilí, vypálení domů, rozvrácení školy
© Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
PYTHAGORAS
570 (590)– 500



matematika a geometrie
fascinován čísly
Pythagorova věta - a2 + b2 = c2
neboli součet čtverců nad odvěsnami
pravoúhlého trojúhelníku se rovná čtverci
nad přeponou - Pythagorovi možná jen
připisováno
politika  soudí se, že Pythagorovská škola měla
i silnou politickou moc (souvisí to s náboženským
charakterem školy a s dobou = mystika)
PYTHAGORAS




číslo - zákon světa řízen číselnými vztahy; číslo = základní
podstata věcí; všemu společné, nevzniklo, nezanikne,
nezaměnitelné, nehybné; pohyby nebeských těles = čísla; stupnice
tónů = čísla
jednička - monas, monáda – bod; čára vzniká spojením 2 nebo 3
bodů = jedniček  vše se skládá z jedniček
číslo = vymezené, přesné x řada čísel = neomezená, bez začátku a
konce; když platí tato poučka pro matematiku platí pro celý
svět
sudá a lichá - sudé číslo = nedokonalé x liché = dokonalé; liché vydělí dvěma  zůstane ve středu jednička = symbol dokonalosti,
střed světa x když se vydělí sudé číslo dvěma  nezůstane nic;
princip dualismu = dobro a dokonalost (lichá) x zlo a
nedokonalost (sudá), principy sudé a liché se vyrovnávají
jedničkou = sudá i lichá, na ní je vybudována harmonie světa
XENOFANÉS
asi 570-asi 470 –údajně zemřel stoletý!
 tzv.
elejská škola - eleatská - podle města
Elea (nebo Hyela) = dnešní Velia v Jižní
Itálii = založena kolonisty z Iónie = Malé
Asie, kteří utíkali před možnou Perskou
invazí; nebyl zakladatelem školy, ale škola
z jeho myšlenek hodně čerpala; vlastní
elejská škola = Parmenides, Zenón,
Melissos
 možná Anaximandrův žák - není jisté,
ale je možné, že jím byl ovlivněn (oba ze
stejného prostředí)
XENOFANÉS
 pocházel
z Kolofónu = významné
kulturní, politické a obchodní centrum
v Iónii (podobně jako Milét)
 potulný básník, rapsód
 epigramy = posměšné krátké básně,
dochovalo se dost zlomků, historik doby
= v epigramech jako mimochodem
popisuje např. zvyky při stolování
(kadidlo, čistota, mazání se olejem)
nebo popisuje místa, na kterých se
pohyboval
XENOFANÉS
kritika
antropomorfismu
příklad
o koních a volech (zlomek z
Klementa) = kdyby koně a voli
uměli kreslit jako lidi, vytvořili by
Panteon bohů, kde by všichni bozi
vypadali jako koně a voli, kritizoval
Homéra a Hesioda = epické verše,
elegie a jamby proti nim !
XENOFANÉS




kritika polyteismu -  Bůh je jeden = čistý
monoteismus  Bůh je všechno a všechno je Bůh =
panteismus  Bůh je největší mezi bohy a lidmi a není
ani myšlenkou a postavou lidem podoben = proti
antropomorfismu x ale se zbytky polyteismu - odraz
doby = v Palestině Izajáš - doba přísného monoteismu
Xenofanův důkaz monoteismu - kdyby byl Bůh dvojí
nebo mnohý, nebyl by nejmocnější, protože by nemohl
dělat všechno, co chce (v Panteonu mají bohové
omezenou sílu, moc a pravomoce)
teologie ve službách politiky = novým náboženstvím
chtěl sjednotit lid - proti Peršanům (polyteismus =
roztříštěná síla x monoteismus = jednota)
užíval termín religio = náboženství, ale i svazek, spojení
XENOFANÉS




představa Boha - Bůh zůstává na stejném místě (je
nehybný), nijak mu nesluší, aby přecházel sem nebo tam;
beze vší námahy všechno koná myšlenkou ducha
vlastnosti Boha  jeden  největší ( x monotheismus) 
odlišný od lidí (Ψ i fyzicky)  všudypřítomný svým myšlením
a vnímáním  nehnutý, nepohyblivý, spočívající na místě 
x aktivní a výkonný svou duchovní aktivitou  kulové podoby
(zabředává do hmoty)
hranice lidského poznání - první v historii se tím zabýval pravda a poznání spojeno s jediným = božským x vše ostatní
je jen mínění, domněnka; existují jevy, které lze 100% jasně
pozorovat a komentovat x nejde ale říct, proč takové jevy
existují
astronomické představy - Slunce složené z malých jisker;
denně se pohybuje nad plochou Země jako na dráze
- hvězdy vznikají ze žhavých mraků, ve dne hasnou a v noci
se zažehnou jako uhlíky
HÉRAKLEITOS, Ἠράκλειτος
asi 540-asi 480 PŘ.K
autodidakt - sám sebe tak označoval
 královský původ - z nejurozenějšího
zakladatelského efezského rodu
 anachoreta - neboli poustevník, vzdal
se královského titulu ve prospěch bratra,
odchod do chrámu bohyně Artemis, později odchod
do ústraní
 z Efesu = významné kulturní, ekonomické a politické
centrum v Iónii (v Malé Asii, dnešním Turecku)
 tzv. plačící filosof - kvůli životnímu pesimismu
 temný filosof - kvůli stylu jeho vyjadřování =
tajemný hieratický (posvátný), antitetický jazyk
mystérií (nikdo mu nerozuměl)

HÉRAKLEITOS
 Díogenés
uvádí, že poté, co nalezl azyl v
Artemidině svatyni, "hrál s dětmi v
kostky; když ho pak Efesané obstoupili,
vzkřikl na ně: "Co se divíte, ničemové?
Což není lepší dělat toto, než s vámi
spravovat obec?„
 Panta
rhei: "všechno se pohybuje a nic
netrvá". „Nevstoupíš dvakrát do téže
řeky“; "Slunce je vždy nové.“
HÉRAKLEITOS
K
vysvětlení původu a podstaty světa
využívá oheň.
 Nechápe jej ale jako miléťané - ohni pouze
připisuje jisté významné vlastnosti (je
"aktivní", "věčný", "sám se živí" a
"stoupá"). Jeho "pohasínáním" se vydělují
protiklady a jeho "vzplanutím" se zase
sjednocují a koloběh látek se ve světě děje
skrze "obraty ohně".
 "Svět, stejný pro všechny, neutvořil žádný
z bohů ani z lidí – ale byl vždy a je a bude
– stále živý oheň který se zažehává podle
míry, a dle ní uhasíná."
HÉRAKLEITOS - dualismus
"Protikladné se shoduje – z neshodných věcí je
nejkrásnější harmonie, a všechno vzniká sporem."
 Strana protikladů, kterou nazýváme "zlou", umožňuje
tu "dobrou": "Nemoc činí zdraví příjemným a dobrým,
hlad nasycení, únava odpočinek.„ "Naše žití je smrt
jiných a žití jiných je naše smrt."
 "Bůh – den noc, zima léto, zápas mír, sytost hlad."
Protiklady jsou zároveň v možné souvislosti s věčným
"zápasem", který podle Hérakleita pohání svět.
 „Boj" je hnací silou světa, která ho nutí být; opakem
zápasu je pak "odpočinek", který udržuje boj v míře –
aby se totiž celý svět "zápasem" nezbortil. "Je-li třeba,
je zápas oním společným, a právo je sporem, a všechno
vzniká sporem, i podle onoho potřebného.„ "Zápas je
všech otec, všech král, a jedny předvádí jako bohy,
druhé jako lidi; jedny činí otroky, druhé svobodnými."

HÉRAKLEITOS - logos
 „Rozum,
který řídí svět„ - logos - "Bůh"
nebo "to jedno moudré".
 Hérakleitův logos má povahu jakési
pravidelnosti a zákonitosti světa, tak
jako jeho "protiklady" a "zápas",
případně souvislost s ohněm – to
všechno jsou aspekty a podoby logu.
 Logos je součástí světa a nikoliv jeho
stvořitelem. Nejvyšší rozumná síla, jíž
se svět řídí ("kybernésai," tedy
"kormidluje" – udává směr něčemu, co
už je v pohybu).
HÉRAKLEITOS






předchůdce Hegela a Marxe - hlavní podmínka vývoje je boj
doba nadvlády Peršanů - král Kýros i Xerxes, známí z biblického
podání); zažil povstání Iónie proti Persii skončilo špatně (x ale Iónové
nemuseli převzít náboženství Peršanů = novum !)
Hérakleitova škola poměrně velká a navštěvovaná až do doby
Aristotela
Kratylos a řeka žák Hérakleitovy školy myšlenka o řece dotažená do
extrému = do téže řeky nemůžeš vkročit ani jednou, není žádná tatáž řeka,
všechno je jen změna
Kratylos a Logos zakazoval lidem mluvit, protože slovo (Logos) je
něco stálého, kdežto svět se mění, proudí sám opravdu nemluvil, jen prý
hýbal prstem (ale psal!)
Kratylos a Platón dialog Kratylos (název díla) + Sókrates +
Hermogenés (od Platóna) jeden z nejstarších spisů o původu řeči, základ
etymologie a lingvistiky (i moderní)
PARMENIDÉS 510BC-450BC
tzv. filosof bytí - x rozdílná od
filosofie Hérakleitovy
 elejská škola
narozdíl od
Xenofana z Kolofonu je pravý
zakladatel školy (další je Zenón a
Melissos)
 první „skutečný“ filosof - Platón
jej pokládal za „otce filosofie“ -jako
první soustavně pochyboval o
smyslovém poznání a věnoval se otázce bytí.
 Hegel o Parmenidovi = Parmenidés se zbavil všeho
mytického a hlavně se zabýval bytím
 Údajně napsal jediné veršované dílo, „O přírodě“
(Peri fyseós), které prý mělo asi 3000 veršů, z nichž
se zachovalo asi 150.

PARMENIDÉS 510BC-450BC
„O přírodě“ - předmluva: „vědoucí kobyly“ v
doprovodu panen unášejí cestou bohyně ke „bráně
cest noci a dne“, jejíž veřeje ovládá „neúprosná Diké“
(osud, spravedlnost). Když ji průvodkyně ale uprosí,
vpustí vůz k bohyni (snad Persefoně), jež básníka
přivítá a sdělí mu to hlavní: je to božský úradek, že
se dostal na tuto cestu, vzdálenou od běžných cest
lidí, kde se dozví neotřesitelnou pravdu, na rozdíl od
pouhých mínění smrtelníků, v nichž žádná pravda
není.
 Další zachované zlomky - hledáním metody, pravdy
a omylu, dále poznání Vesmíru, živlů a jejich
původu, zárodků a plození, a konečně běžného
lidského vědomí.

PARMENIDÉS
o Poznání se musí zakládat na rozumové kritice, na
požadavku bezespornosti a na pevných pojmech.
o Poznat lze jen to, co je stálé a se sebou samým
totožné, kdežto změna, pohyb, vznik a zánik jsou jen
povrchní zdání, na něž se nelze spolehnout.
o Závislost našeho smyslového poznání na stavu
našich orgánů (smyslů)
o Předchůdci – snaží se vysvětlovat zkušenostní svět z
principu či živlu X Parmenidés hovoří o bytí, které je
jedno a stojí v jasném protikladu k nejsoucímu.
o První teoretik, který nevychází ze zkušenosti, ale
naopak ji poměřuje a kritizuje racionálními
kategoriemi.
PARMENIDÉS









bytí je a nebytí není = základní teze, tzv. ontologický princip
totožnosti (filosofie bytí x filosofie dění)
smysly x rozum - smyslové poznání X rozumové poznání
„Smyslům není co věřit, svědectví smyslů jsou šalebná.“
„Pravdu má jedině rozum.“
„Myšlenka je i předmět myšlení.“ „Myšlenka = bytí.“
jsoucno - bez vzniku a zániku; celé, jednorodé bytí; bez pohybu, bez
dění - proti jsoucnu Hŕakleitovu - není změn, není historie, není
plynutí do nenávratna
„Na cestě jsoucího je mnoho znamení: že jsoucí nevzniklo a nelze je
zničit, je jediné a z jednoho kusu, neotřesitelné a nezdokonalitelné;
nebylo ani nebude, neboť je nyní vcelku a pohromadě, jedno a
sevřené.“[6
Jsoucí „není v nějakém ohledu nedostatečné – kdyby totiž bylo,
chyběla by mu celistvost“
„…je ze všech stran dokonalé, jako hmota dokonalé koule, jež se ze
středu rozkládá stejně všemi směry. Nemůže totiž být, aby zde nebo
tam bylo větší nebo menší.“
ZENÓN Z ELEJE,







asi 490 BC – 430 BC
učedník a následovník Parmenida, jeho myšlenky
rozvinul a v mnohém překonal
aporie = myšlenková obtíž, bezvýchodnost
prostor – je nemožný? Je-li prostor, v čem bude?
Vše, co je, je v něčem, je také v prostoru. Je tedy
prostor v prostoru a to jde donekonečna. Prostor
tedy není
pohyb pohyb je nemožný čtyři Zenonovy
důkazy nemožnosti pohybu
dichotomie = půlení - aby těleso mohlo projít určitou vzdálenost
z místa A do místa B, musí těleso nejdřív projít polovinou této
vzdálenosti, aby mohlo projít touto polovinou vzdálenosti, musí
nejdřív projít polovinou této poloviny, čili čtvrtinou původní
vzdálenosti - tak to jde až do nekonečna - výsledek je ten, že
těleso nemůže přejít z bodu A do bodu B, nemůže dokonce ani
opustit výchozí bod A
letící šíp, Achilleus a želva, stadión
smysly x myšlení předmět otázek = ne zda můžeme vnímat
pohyb a prostor smysly x ale zda ho můžeme myslet, zda je
myslitelný










Empedoklés
navazuje na elejskou školu  žákem Parmenida zhruba v té době, jako jím
byl Zenon  Zenon = pokračovatel Parmenida jeho učení pravdy x
Empedoklés = učení zdání (mínění)
asi 490 př. Kr, - asi 430 př. Kr.
ačkoli byl aristokrat x podporoval demokratická hnutí ve své době
z Akragantu  pův. název = Akragás, latinsky Agrigentum, dnes Agrigento, na
Sicílii  jedno z nejvýznamnějších měst Sicílie, okraje Velkého Řecka, v té
době (obchodně, politicky, kulturně)
lékař biolog  zbýval se zvláště smyslovým vnímáním - viz poznání v
myšlení  hlásal jistou profesionalitu v lékařství (že člověka nemůže léčit ten,
kdo předtím člověka nezkoumal), proti „mastičkářství“
básník  své filosofické názory nevyjadřoval v prozaických traktátech x ale v
poezii (není neobvyklé)  dílo O přírodě (jiný překlad, asi lepší = O podstatě
světa)  ze 2000 veršů se jich dochovalo asi 340
fyzik  geniální myšlenka = světlo potřebuje určitou dobu na šíření se v
prostoru  myšlenka natolik revoluční, že ji odmítal i Aristoteles (v díle O duši)
 první důkaz o rychlosti šíření světla = Olaf Römer, 17. století, rychlost 300
000 km/s
astronom  viz kosmologické představy v myšlení
řečník  mistr řečnictví  přisuzuje se mu objev rétoriky = umění +
prostředek dosažení cíle (například v politice) x i když pravý rozvoj (až
zneužití) rétoriky nastal až u sofistů

Prezentace filosofie

Transkript

Podobné dokumenty

JARMILA WEINBERGEROVÁ text