Text v pdf - Zdeněk Vojtíšek

Transkript

Text v pdf - Zdeněk Vojtíšek
Reflexe k 30. výroèí vražd a sebevražd v Jonestownu
LIDSKOU TVÁØ
SEBEVRAHÙM
Zdenìk Vojtíšek
Smrt více než devíti set amerických obèanù, pøíslušníkù a odpùrcù nového náboženského hnutí Svatynì lidu, v listopadu
1978 v Guyanì byla natolik šokující, že dodnes vyvolává mrazivý zájem a naléhavou potøebu tento èin vysvìtlit. Ve veøejnosti
na dlouhá léta zvítìzil názor, že vùdce hnutí byl psychopatickou osobností, která dala pøíkaz k vraždám a sebevraždám pod
vlivem drog a poté, co svým stoupencùm „vymyl mozek“. Tento názor, který vlastnì pøíslušníkùm hnutí odnímá lidství (byli
„programováni“, jejich mozek „byl vymyt“ apod.), pøetrvává
jako populární vysvìtlení až dodnes. Tento èlánek se øadí k tìm,
které se tomuto názoru snaží èelit a vrátit aktérùm události pøed
tøiceti lety lidskou tváø.
V èlánku nejdøíve ve velké struènosti pøipo- volného spoleèenství Køesanská církev
meneme události, které pøed 30 lety vyvr- (Uèedníci Kristovi).
Úspìch nového náboženského hnutí
cholily kolektivním násilím, pak pøipojíme
Svatynì
lidu byl patrnì zpùsoben tím, že
zamyšlení nad tím, proè je toto násilí poJones
byl
jako „synkretická houba“3 schopulárnì vysvìtlováno dehumanizujícím
pen
integrovat
rùzné myšlenky a usmìrnit
zpùsobem, a nakonec vyjádøíme pøesvìdrùzné
lidi
tak,
aby naplòovali jeho úsilí
èení, že pøíslušníkùm hnutí Svatynì lidu je
o
zmírnìní
spoleèenské
a rasové nerovnosmožné porozumìt jako lidem, hájícím svùj
ti.
Na
první
pohled
se
jednalo
o køesanskou
cíl až do konce . Vycházíme pøitom z odborcírkev,
která
byla
svou
živou
bohoslužbou
né literatury, jež je za onìch 30 let již velmi
schopna
uchvátit
rasovì
smíšenou
mìstbohatá.
skou chudinu. Postupem doby (aniž by to
bylo vìtšinì jeho stoupencù zøejmé) bylo
Do zaslíbené zemì z amerického
1
ale Jonesovo køesanské poselství promìstøedozápadu až do Jižní Ameriky
2
Náboženské hnutí Svatynì lidu je spjato nìno v poselství „apoštolského socialisse jménem Amerièana Jima (Jamese War- mu“. Boha Jones nazýval Princip, Láska
rena) Jonese (1931-1978), jenž se narodil nebo také Socialismus. Cítil se být jeho
v Indianì, v oblasti silné rasové segregace mesiášem; vysoce vyvinutou èernou duší,
a náboženského fundamentalismu. Vyrùstal která byla nyní inkarnována do bílého tìla.
v chudé rodinì jako jediné, nepøíliš mi- Tato duše se pøedtím inkarnovala jako
lované a agresivní dítì, které vnímalo ostré Mojžíš, Ježíš a Lenin.
Jonesovo hnutí bylo uchváceno myšlensociální rozdíly a pociovalo vyøazení ze
kou
„zaslíbené zemì“ jako prostoru rovnosspoleènosti. Pøijetí nalezl v køesanských
ti
a
jednoty.
Pøedpovìdí jaderné katastrofy
probuzeneckých církvích a roku 1952 zana rok
1967
bylo motivováno k pøesídlení
èal pùsobit jako pastor v Indianapolis.
do
severní
Kalifornie,
kde dùsledky výbuS manželkou adoptovali èerné dítì a stachù
mìly
být
minimální.
V èervenci 1965
li se prvním takovým bílým párem v Indiase
tam
usadilo
asi
140
pøíslušníkù
hnutí.
napolis. Celkem adoptovali šest dìtí a vyPostupnì
hnutí
vybudovalo
komplex
butvoøili rasovì smíšenou, „duhovou rodinu“.
dov,
poskytovalo
sociální
a
humanitární
Pøi bohoslužbách Jones trval na tom, aby
posluchaèstvo bylo rasovì smíšené a aby služby a získalo pøíznivce i na jiných
èernoši sedìli vpøedu. Tento dùraz nakonec místech. Poèet lidí zapojených do jeho
zpùsobil v církvi rozkol a vznik Jonesova aktivit dosáhl po nìkolika letech tisícù. Cenvlastního sboru - roku 1955 tak vznikla Cír- trem hnutí se roku 1972 stalo San Francisco.
Pro svoje ideály byl Jones schopen získev plného evangelia Svatynì lidu a roku
kat
vysoce motivované lidi, kteøí pro jeho
1960 se tento samostatný sbor stal souèástí
vìc pracovali nesobecky a neúnavnì. Jones
udržoval hnutí ve vysokém tempu aktivit
pøísnými metodami ovládání a kontroly,
mezi nimiž bylo monitorování loajality
prostøednictvím systému dùvìrníkù i fyzické a kolektivnì provádìné tresty. Velká role
pøipadala sexualitì - Jones chápal sex primárnì jako nástroj pro udržování loajality
a jako prevenci odpadnutí a zrady. Sám se
stával sexuálním partnerem žen i mužù
a otcem dìtí, které pak byly v rodinách jeho
partnerek vychovávány. V dùsledku silné
sociální kontroly vzniklo velmi kompaktní
a uzavøené spoleèenství. K mimoøádné oddanosti a vysoké finanèní obìtavosti vyzývala také bohoslužebná shromáždìní Svatynì lidu s inscenovanými zázraky.
Zájmem o sociální a rasové otázky si
hnutí vysloužilo obdiv politikù a známých
osobností. Také Jim Jones se stal prominentní osobností, vyznamenanou nìkolika
cenami za humanitární práci. Programem
rasové integrace a sociální a ekonomické
rovnosti stejnì jako podporou práv homosexuálù a dalších menšin se hnutí pøimykalo k Demokratické stranì. Pøed volbami
roku 1975 poskytla Svatynì lidu této stranì
øadu dobrovolníkù a vítìzný demokratický
starosta San Franciska pak postavil Jima
Jonese do èela mìstské bytové komise.
Jones a s ním i Svatynì lidu získali významné spoleèenské uznání.
Ve stejné dobì ale vzrùstal vnìjší tlak
na Svatyni lidu, který Jones i jeho hnutí
pociovali jako pronásledování. Potøeba
odejít do „zaslíbené zemì“ tak vzrùstala.
V souvislosti s negativními èlánky, útokem
na modlitebnu a odpadlictvím se v hnutí
objevila myšlenka „revoluèní sebevraždy“
jako zpùsobu, jak se vyhnout nelidské
smrti, k níž pronásledování mùže vést.
V øíjnu roku 1973 se hnutí rozhodlo vybudovat zemìdìlskou komunitu v Guyanì
jako „zaslíbenou zemi“. V bøeznu roku
1974 odletìlo prvních patnáct pionýrù mýtit
džungli a položit základy budoucí osady
Jonestown.
Na konci roku 1975 bylo hnutí Svatynì
lidu ve své americké domovinì postiženo
odpadnutím dalších dùležitých pøíslušníkù.
Ti zformovali skupinu, která pozdìji pøijala jméno Znepokojení pøíbuzní. Skupina
povzbuzovala novináøe ke sbírání negativních zpráv o hnutí, podnítila federální
úøady k vyšetøování Svatynì lidu a získala
pro svùj boj podporu i v Kongresu. Negativní mediální kampaò vyvrcholila v létì
1977 èlánky, které Jonese na základì svìdectví odpadlíkù obviòovaly z fyzického,
Tento èlánek prošel recenzním øízením.
74
DINGIR 3/200 8
sexuálního a finanèního zneužívání.
V této situaci se do Jonestownu pøesunuli
další pøíslušníci hnutí Svatynì lidu vèetnì Jonese.4 Další Amerièané postupnì
odcházeli do Guyany až do øíjna 1978.
Atmosféra pronásledování a strachu
se v Jonestownu stupòovala - Jones
izolovaným obyvatelùm poskytoval jen
pøehnané, anebo dokonce zcela nepravdivé zprávy ze svìta. Vnìjší svìt se tak
obyvatelùm jevil ještì nepøátelštìji
a hrùznìji než v dobì, kdy žili ve Spojených státech. Na pociované a paranoidnì zvelièované pronásledování reagoval v Jonestownu Jim Jones utužováním káznì, aby zabránil odpadlictví.
V zárodku dusil každý projev nesouhlasu, pochybování a vzpoury a démonizoval odpadlíky jako zrádce. Mnozí obyvatelé Jonestownu ovšem tuto pøísnou
sociální kontrolu považovali za oprávnìnou a nutnou. Zvláštì Afroamerièané
projevovali spokojenost, nebo Jonestown jim poskytl lepší zpùsob života, než
jaký mìli ve Spojených státech (ten
považovali za život v ghetu). Bílí, vysokoškolsky vzdìlaní pøíslušníci vedení ale
byli unaveni a vyèerpáni projevy zhoršujícího se Jonesova fyzického i psychického stavu a jeho zvìtšující se závislostí na
drogách a lécích. Støetávali se s jeho protikladnými pøíkazy a paranoidními projevy.
Jones zjevnì postupnì ztrácel nad komunitou kontrolu.
V kvìtnu 1978 z Jonestownu odpadla
bílá Amerièanka, èlenka nejužšího vedení
Svatynì lidu. Uèinila na americkém velvyslanectví v Guyanì svìdecké prohlášení, jež
obsahovalo informaci, že v Jonestownu je
plánována sebevražda a vražda tìch, kdo
by ji odmítli spáchat. Ochotu komunity
zemøít už døíve jasnì formulovala jedna
vysoká pøíslušnice Svatynì lidu. Myšlenka
na spoleènou sebevraždu byla v Jonestownu pøítomna již nejménì rok pøed jejím skuteèným vykonáním. O „revoluèní sebevraždì“ se v Jonestownu hovoøilo a byl pøijímán
názor, že je pro dìti lepší, aby zemøely, než
aby jim byl ve Spojených státech „vymyt
mozek“. Sebevražd na zkoušku („bílých
nocí“) bylo v Jonestownu pìt nebo šest.
Na základì toho, že hnutí Svatynì lidu
bylo tvoøeno americkými obèany a bylo
podezøelé z porušování lidských práv, se
Leo Joseph Ryan (1925-1978), èlen Snìmovny reprezentantù, rozhodl pro návštìvu Jonestownu. Jones se návštìvì Ryana
a jeho doprovodu silnì bránil, ale návštìva
byla pøesto 17. listopadu 1978 zahájena.
Obálka knihy D. Chidestra s fotografií z Jonestownu po vykonání kolektivní sebevraždy.
Poèáteèní nervozitu se v Jonestownu
daøilo pøekonat zábavným poøadem na
uvítanou. První známky nepokoje pøinesl
anonymní vzkaz, který byl pozdì veèer
doruèen jednomu z novináøù a který obsahoval prosbu o pomoc pøi odchodu z Jonestownu. K odchodu s Ryanovou skupinou se
následujícího dne nakonec pøihlásilo šestnáct obyvatel. Aèkoli tento poèet nebyl nijak vysoký, Jones propadl beznadìji. Ryan
se na závìr návštìvy v rozhovoru s Jonesem
vyjádøil, že jeho zpráva o Jonestownu bude
vcelku pozitivní. V tu chvíli byl ale napaden
nožem jedním z obyvatel Jonestownu. Aniž
byl zranìn, Ryan spìšnì opustil Jonestown
a spolu s doprovodem a odpadlíky odjel na
místo, které osadì sloužilo jako letištì.
K šestnácti odpadlíkùm se ovšem pøipojil jeden, který své odpadnutí pouze pøedstíral a po nastoupení do jednoho ze dvou
letadel zaèal støílet. K jeho støelbì se pøipojilo dalších šest mužù, kteøí patøili k bezpeènostním silám Jonestownu a kteøí pøijeli na místo odletu traktorem. Ryan, tøi novináøi a jedna žena ze skupiny odpadlíkù
byli zastøeleni, devìt dalších pøíslušníkù
Ryanovy výpravy bylo zranìno. Vrahové
støíleli ještì zblízka, aby se pøesvìdèili, že
Ryan a novináøi jsou skuteènì mrtví.
V podveèer 18. listopadu 1978 se v Jonestownu pøipravovala další „bílá noc“, tentokrát byl ovšem skuteènì použit jed. Pøi
spoleèném shromáždìní Jones ve velmi
emotivním projevu tvrdil, že „ve smrti
je dùstojnost“ a že „je krásné zemøít“.
Sebedestruktivní sebevražda byla znovu odmítnuta a pøipravovaná hromadná
smrt byla nazývána „revoluèní sebevraždou“. Jonesova blízká spolupracovnice,
Annie Moorová, napsala tìsnì pøed
smrtí na lístek slova: „Zemøeli jsme, protože jste nás nenechali žít v míru.“5
Jed, rozpuštìný spolu se sedativy
v limonádì, pozøelo pravdìpodobnì 909
lidí, další dva (Jim Jones a zdravotní
sestra Annie Moorová) zemøeli støelnou
zbraní. Mezi mrtvými bylo 294 dìtí ve
vìku do 18 let. Jistì ne všichni z tìchto
911 lidí spáchali „revoluèní sebevraždu“, nìkteøí dospìlí (a jistì vìtšina dìtí)
zemøeli cizím zavinìním. Rituální, oèistný charakter „revoluèní sebevraždy“
naznaèuje i skuteènost, že v Jonestownu
byla souèasnì zabita i všechna užitková
i domácí zvíøata. Sebevraždu spáchala
i další pøíslušnice hnutí poté, co se dozvìdìla o událostech v Jonestownu,
a poté, co usmrtila své tøi dìti. Tiskový
mluvèí hnutí, který nebyl v rozhodující
dobu v Jonestownu pøítomen, spáchal
sebevraždu o ètyøi mìsíce pozdìji - døíve
ovšem svolal tiskovou konferenci, na níž
se pokusil vysvìtlit poslání Svatynì lidu.
Celkový poèet mrtvých (vèetnì pìti úèastníkù Ryanovy výpravy), kteøí zemøeli
v souvislosti s násilím ve hnutí Svatynì
lidu, tak dosahuje 921. Násilnou akci pøežilo 85 obyvatel Jonestownu: nìkteøí utekli do džungle, øada dalších právì pøebývala
mimo Jonestown.
Nebyli jako my. Anebo ano?
Lidé, kteøí se pokoušeli aktérùm násilných
událostí porozumìt, nikdy nechybìli ani
jich nebylo málo. Bezprostøednì reagoval
na události kázáním metodistický pastor
John V. Moore, který v Jonestownu ztratil
dvì dcery a vnuka. Jeho kázání pøetisklo
mnoho novin a èasopisù ve Spojených
státech i v dalších zemích.6 V dalších letech
vyšlo nìkolik monografií, které se snažily
ukázat lidskou tváø hnutí: Judith Weightmanová se pokusila pøedevším porozumìt
„revoluèní sebevraždì“ tohoto hnutí,7 Rebecca Moorová popsala hnutí s použitím
korespondence a dalších odkazù svých
zemøelých pøíbuzných, kteøí byli jeho pøíslušníky,8 vyvážené svìdectví podala bývalá pøíslušnice Svatynì lidu Jeannie Millsová,9 roli žen v hnutí popsala Mary McCormick Maagová10 a další dílo se soustøeTento èlánek prošel recenzním øízením.
DINGIR 3/200 8
75
dilo na hnutí v kontextu èernošské spirituality.11 Nejnovìji k tomuto pohledu pøispìl
pozoruhodný dokumentární film Jonestown: The Life and Death of Peoples
Temple (2006), který byl k vidìní i u nás
v rámci festivalu Jeden svìt v roce 2007.
Metafora „vymývání mozkù“ 12 a psychopatologizace Jima Jonese 13 pøesto pøi
vysvìtlování tohoto èinu u veøejnosti vítìzí.
Tyto postoje jsou èásteènì vysvìtlitelné tím,
že náboženství je v západním svìtì obecnì
považováno za triviální, v podstatì bezvýznamný jev.14 Pro sekularizovanou spoleènost je pak tìžké si pøedstavit, že by náboženství mohlo motivovat k dùležitým
a vážným èinùm. Není pak dost dobøe možné, aby „normální“ èlovìk byl ochoten pro
náboženství obìtovat cokoli cenného; pokud to uèinil, pøíèinou byla nìjaká patologie nebo alespoò „vymytý mozek“.
Dalším možným vysvìtlením dehumanizace pøíslušníkù Svatynì lidu je nereflektovaný pøedpoklad, že skuteèné náboženství
je „nìco dobrého“. Pokud tedy náboženská
skupina spáchá „nìco zlého“, je zøejmé, že
ve skuteènosti nebyla náboženská.15 Její
èiny nebyly - podle tohoto uvažování - motivovány nábožensky, nýbrž náboženství
sloužilo pouze jako jejich zástìrka. Pøíslušníci Svatynì lidu tedy nebyli podle tohoto
názoru svéprávní, nýbrž byli svedeni psychopatem èi zloèincem, pøípadnì osobou,
jež byla obojím zároveò.16
Poprvé na tento populární mechanismus
dehumanizace pøíslušníkù Svatynì lidu
a jejich odlišení „od nás ostatních“ poukázal religionista David Chidester. Nazval ho
kognitivním odstupem a pøirovnal ho k exorcismu. V úvodu své známé studie17 popsal zpùsoby, jimiž se americká spoleènost
distancovala od tragédie v Jonestownu.
Svatynì lidu byla popisována jako šílená,
jako kriminální nebo jako obojí souèasnì.
Chidester rozlišil tøi typy kognitivního odstupu. Prvním z nich je psychologický odstup, pøi nìmž jsou pøíslušníci hnutí i jeho
vùdce spatøováni jako psychicky nemocní
lidé, pøípadnì jako lidé, na nìž byla uplatnìna technologie „vymývání mozkù“. Populární psychologizující vysvìtlení je podle Chidestera nejúèinnìjší strategií kognitivního odstupu: dehumanizací pøíslušníkù
násilného hnutí a vytìsnìním násilné události za hranice normality odnímá z vìtšinové spoleènosti pocit ohrožení, který by
vyvolalo zjištìní, že násilná událost je výð
Dokonèení èlánku je na tøetí stranì
obálky, tj. za stranou 108.
Stále podnìtný osmdesátník
HANS KÜNG
OSMDESÁTILETÝ
Ivan O. Štampach
Letos 19. bøezna oslavil osmdesáté narozeniny Hans Küng,
kontroverzní øímskokatolický teolog a po konfliktu s církevními
autoritami významný úèastník a organizátor mezináboženských
vztahù zamìøených na spoleèné etické zásady pro politiku
a hospodáøství.
Hans Küng se narodil v Sursee ve švýcarPrvním veøejnì dostupným projevem
ském kantonu Lucern. Studoval katolickou mezináboženských aktivit Hanse Künga
teologii mimo jiné v Øímì a v Paøíži. Diser- byla série publikací sestavených tak, že
taèní práci vìnoval nauce o ospravedlnìní kvalifikovaný odborník na dané náboženu reformovaného teologa Karla Bartha. ství v tematických blocích vždy popsal jeho
Konstatoval v ní, že rozdíly obou vyznání pøesvìdèení, praxi, organizaci a spiritualinejsou fundamentální a neospravedlòují tu a každou takto koncipovanou kapitolu
rozdìlení církví. Od roku 1960 až do svého Küng doplnil køesanskou odpovìdí, v níž
odchodu na odpoèinek pùsobil na univer- upozornil na shody a rozdíly. Kritici namítazitì v Tübingen v Nìmecku. Na jeho pod- jí, že texty Küngových kolegù, pøedkládané
nìt tam jako jeho kolega nastoupil Joseph jako religionistické, nejsou neutrální a že
Ratzinger, nynìjší papež Benedikt XVI. Ten už pøedem vycházejí vstøíc teologické odpose však cítil zasažen studentskými bouøe- vìdi. Kritici se domnívají, že Küng mìl
mi roku 1968 a z Tübingen pøešel do Øez- spíše nechat promluvit jednotlivá náboženna. Osudy kolegù se vyvíjeli rozdílnì. Kün- ství prostøednictvím jejich vzdìlaných pøedga jmenoval tehdejší papež Jan XXIII. teo- stavitelù. Nutno však uznat, že Küngova
logickým poradcem na II. vatikánském kon- iniciativa byla ve své dobì prùlomová.
cilu, který pøinesl významné zmìny v životì Küng pøišel s konceptem poctivého vzájemøímskokatolické církve a ovlivnil celek ného poznávání a respektu, aniž by muselo
køesanstva i sekulární spoleènost.
hned docházet ke sbližování náboženství.3
Po koncilu se Küng držel jeho linie
Na to pak navazuje, konkrétnì od roku
a rozvíjel jeho reformní myšlenky. Jako vý- 1990, projekt Svìtový étos.4 Lze øíci, že
znamné dílo tohoto období mùžeme uvést v navazujícím Küngovì pojetí už nemají
do èeštiny pøeložené dílo Christ sein (Být zástupci náboženství hledìt jen na sebe, snakøesanem) z r. 1974.1 Postupnì se dostával žit se navzájem poznat a prozkoumat spodo konfliktu nejen s církevními konzerva- leèné a rozdílné prvky. Mají se zadívat stejtivci, ale i s biskupy a s Øímem. Konflikt ným smìrem a pokusit se o spoleènou akci.
vyvrcholil brzy po nástupu nového papeže Má jim jít o spoleènou službu lidstvu, konJana Pavla II. a byl symptomem radikální krétnì o spoleènou etickou inspiraci polizmìny církevního kursu. Roku 1979 mu tiky a hospodáøství. Brzy iniciovaná a od
odòali kanonickou misi (oficiální církevní té doby rozvíjená konkrétní mezináboženpovìøení) k výuce teologie. Tübingenská ská sociální angažovanost je Küngovým
(státní) univerzita však pro svého význam- charakteristickým pøínosem.
Po prozkoumání etických pravidel zaného profesora vytvoøila nové pracovní
místo, kde se mohl uplatnit, a sice tím, že stávaných významnými náboženstvími svìosamostatnila Institut pro ekumenické bá- ta shrnuje nᚠautor požadavky a výzvy
dání, kde (nezávisle na církevních autori- adresované èinitelùm politiky a hospodáøtách) pùsobil až do odchodu na odpoèinek ství v publikaci vìnované systematicky etiroku 1996 jako øeditel a kde je dodnes uzná- ce v tìchto dvou oblastech. 5 Zvl᚝ oceòuvanou autoritou.2 Od poloviny 80. let se je zlaté pravidlo, které nalézá v normativekumenická orientace profesora Künga roz- ních textech napøíè vyznáními.6 Vedle lidšíøila na vztahy køesanství k jiným nábo- ských práv považuje za závazné i univerzálženstvím.
ní lidské povinnosti v politicko-ekonomic-
Tento èlánek prošel recenzním øízením.
76
DINGIR 3/200 8
ð Dokonèení èlánku „Lidskou tváø
sebevrahùm“ ze stran 74-76.
sledkem vìdomého rozhodnutí lidských
bytostí.18
Druhým zpùsobem kognitivního odstupu je podle Davida Chidestera odstup politický. Chidester popsal, jak
americké i guyanské úøady odmítly jakoukoli odpovìdnost za události v Jonestownu a podobnì jako socialistiètí
politikové a Jonesovi kalifornští politiètí
pøívrženci a ochránci se od Svatynì lidu
distancovali.19 Snad ještì zajímavìjší je
tøetí typ odstup, náboženský. Chidester
ho spatøuje napø. v tom, co po sebevraždì
deklarovali náboženští pøedstavitelé,
pøedevším z denominace Uèedníkù Kristových, v níž byl Jim Jones roku 1964
ordinován jako pastor a jejíž souèástí
Svatynì lidu byla. Od Svatynì lidu jako
od køesanského spoleèenství se rozhodnì distancoval také známý evangelista
Billy Graham, podle nìhož byl Jim Jones
posedlý a jeho vystoupení jako falešného proroka se stalo jedním ze znamení
pøicházejícího konce svìta. Ani další
køesanští pøedstavitelé nebrali pøi svém
vyjadøování odstupu v úvahu, že vìtšina pøíslušníkù Svatynì lidu pøijímala základní prvky køesanské víry, úèastnila
se køesanských bohoslužeb a pracovala
ve jménu køesanské služby bližnímu. Za
tuto službu byla Svatynì lidu dokonce
ocenìna nìkolika prestižními humanitárními cenami.
Na závìr svého líèení toho, jak se
rùzní lidé a instituce distancovali od násilných událostí v Jonestownu, Chidester
uvedl: „Jedním z dùvodù, proè je tak
tìžké rozpoznat, èím Svatynì lidu byla,
je to, že obrazy jinakosti a rétorika negace je silná až prakticky k neproniknutelnosti. Z rùzných strategií kognitivního odstupu jsme se dozvìdìli, èím
Svatynì lidu nebyla. Ze strategie psychologického odstupu se dozvídáme, že nebyla normální, nebyla zdravá, nebyla lidská; ze strategií politického odstupu se
dozvídáme, že nebyla americká ani socialistická, ze strategií náboženského
odstupu se dozvídáme, že nebyla køesanská, nejednalo se o èernošské køesanství, a dokonce ani o náboženství.
Každé vyjádøení odstupu v této záležitosti vycházelo z pøedpokladu, že Svatynì lidu ‘nebyla jako my’.“20
Zachovat náboženský cíl
Alternativou ke strategii odstupu je tzv. interpretaèní pøístup. Nejde v nìm o „vysvìtlení, které by redukovalo komplexní skuteènost života a svìta do souboru pøíèinných
faktorù, ale o výklad, jenž by stanovil podmínky, za nichž by se Svatynì lidu mohla
ukázat jako smysluplná lidská aktivita.“21
Ve snaze o takový výklad nemùžeme
pøehlédnout, že cesta politika Ryana pomohla Jimu Jonesovi zachovat a posílit
autoritu, kterou by jinak nadále kvùli svému fyzickému i psychickému stavu rychle
ztrácel. Ryanova výprava totiž v oèích Jonesových následovníkù potvrdila pravdivost jeho paranoidního a èernobílého vidìní. Pøedpokládali, že odpadlíci spolu s kongresmanem Ryanem zpùsobí døíve èi pozdìji destrukci jejich experimentu. Situace
se jim jevila beznadìjná a hnìvivými vraždami tìchto oponentù se pomstili za to, co
považovali za pøíkoøí. Jonesovi se vrátilo
rozhodování do rukou a podaøilo se mu zachovat jeho èest i èistý ideál hnutí inscenací hromadné sebevraždy, o níž patrnì
doufal, že bude pochopena jako muèednictví. Dokonale tedy využil nabídku na
znovuuchopení moci, kterou mu Ryanova
výprava nevìdomky poskytla.
Podobnì jako Jones také jeho následovníci zachovali náboženský cíl, a už ho pro
sebe formulovali køesansky, nebo v duchu
uèení o reikarnaci èi v duchu socialismu.
Tento cíl byl pro nì nejvyšší hodnotou,
nebo obìti, které pro nìj pøinesli, byly za
léta aktivistické práce a pronásledování
ohromné. Zkusili to a shledali, že rasovì
smíšená a sociálnì citlivá komunita mùže
fungovat, aèkoli její každodenní praxe je
hodnì tìžká. Zjistili, že jim pøináší štìstí,
i když bylo velmi drahé. Svùj náboženský
cíl zcela nenaplnili a nadìji na klidný život
v „zaslíbené zemi“ po Ryanovì návštìvì
definitivnì ztratili. To, co zachovali, byl èistý ideál. Zemøít pro nìj, ba zavraždit pro
nìj i své dìti, považovali za správné a nejvýše smysluplné.
n
Poznámky
1 Následující popis vychází pøedevším z knih HALL, John
R., Gone from the Promised Land. Jonestown in American Cultural History, Transaction Publishers 1987,
a CHIDESTER, David, Salvation and Suicide: The Interpretation of Jim Jones, The Peoples Temple, and
Jonestown, Indiana University Press, 1988.
2 Angl. „Peoples Temple“, výjimeènì (snad v poèátcích
hnutí) uvádìno jako „People’s Temple“.
3 HALL, John R., Apocalypse Observed. Religious Movements and Violence in North America, Europe and Japan, Routledge 2000, str. 20.
4 Asi 75% pøíslušníkù komunity v Jonestownu bylo
Afroamerièanù, 20% bílých Amerièanù, asi 5% Hispáncù, Asiatù a pùvodních obyvatel Ameriky. Asi
dvì tøetiny komunity tvoøily ženy. Pøítomno bylo
asi 300 dìtí do 18 let a asi 150 osob starších 65 let.
- CHIDESTER, D., Salvation... str. 10.
5 HALL, J. R., Gone from the Promised Land... str.
288.
6 MOORE, Rebecca, McGEHEE III, Fielding (eds.),
New Religious Movements, Mass Suicide, and Peoples Temple: Scholarly Perspectives on Tragedy,
Edwin Mellen Press 1989, str. 247.
7 WEIGHTMAN, Judith Mary, Making Sense of the
Jonestown Suicides, The Edwin Mellen Press 1983.
8 MOORE, Rebecca, A Sympathetic History of Jonestown: The Moore Family Involvement in Peoples
Temple, Edwin Mellen Press 1985.
9 MILLS, Jeannie, Six Years with God: Life Inside
Reverend Jim Jones’s Peoples Temple, A&W Publ.
1979.
10 MAAGA, Mary McCormick, Hearing the Voices
of Jonestown. Putting a Human Face on an American Tragedy, Syracuse University Press 1998.
11 MOORE, Rebecca, PINN, Anthony B., SAWYER,
Mary R. (eds.), Peoples Temple and Black Religion
in America, Indiana University Press 2004.
12 Význam této metafory, jak se tvoøil ve stovkách odborných i populárních èláncích, shrnuli ANTHONY, Dick, ROBBINS, Thomas, Religious Totalism,
Violence and Exemplary Dualism: Beyond the Extrinsic Model, in: BARKUN, Michael (ed.), Millennialism and Violence, Frank Cass & Co. 1996,
str. 11. - Èesky o metafoøe „vymývání mozku“
a kontextu jejího užívání: VOJT͊EK, Zdenìk, Pastoraèní poradenství v oblasti sekt a sektáøství, Husitská teologická fakulta UK v nakladatelství L. Marek
2005, str. 20-25 a 118-120.
13 Napø. BEIT-HALLAHMI, Benjamin, ‘O Truant
Muse’: Collaborationism and Research Integrity, in:
ZABLOCKI, Benjamin, ROBBINS, Thomas (eds.),
Misunderstanding Cults. Searching for Objectivity
in a Controversial Field, University of Toronto Press
2001; v èeštinì: ABGRALL, Jean-Marie, Mechanismus sekt, Karolinum 2000.
14 CARTER, Stephen L., The Culture of Disbelief.
How American Law and Politics Trivialize Religious
Devotion, Anchor Books 1993.
15 LEWIS, James R., Cults, ABC-CLIO 2005, str. 53.
První vydání pod názvem Cults in America 1998.
16 STORR, Anthony, Na hlinìných nohou. Studie guruù, Volvox globator 1998, str. 36.
17 CHIDESTER, D., Salvation... str. 26-46.
18 Tamtéž, str. 31.
19 Tamtéž, str. 31-37.
20 Tamtéž, str. 45-46.
21 Tamtéž, str. 46.
HUMANIZING SELF-MURDERERS
This article commemorates the 30th anniversary of
mass murder and suicide in Jonestown, Guyana. In
the beginning, it summarizes the most important
events that contributed to the tragic end of Peoples
Temple, one of new religious movements operating
in the United States in 1960s and 1970s. Using the
famous book “Salvation and Suicide” by David Chidester, the second part of the article deals with the
fact that American society in general applied strategies of psychological, political and religious distancing from the people involved in those violent acts.
Finally, the third part of the article suggests that those
violent acts can be percieved as meaningful deeds of
commited people striving to achieve their religious
goal.
PhDr. Zdenìk Vojtíšek, Th. D., (*1963) je odborným asistentem na Husitské teologické fakultì UK
a šéfredaktorem èasopisu Dingir.
Tento èlánek prošel recenzním øízením.
DINGIR 3/200 8
111

Podobné dokumenty

Prostor - 10. cislo (2. rocnik)

Prostor - 10. cislo (2. rocnik) Slovensku a mají s tím nyní potíže a musí si dodateènì udìlat zkoušku z èeského jazyka. Mateøština je jazyk, který bychom mìli bezprostøednì znát a ovládat, ale v tomto pøípadì je to fraška a výsmì...

Více

Siard - září 2014 - Farnost Brno

Siard - září 2014 - Farnost Brno myslím, že ta nejdůležitější zkouška na konci

Více

Text v pdf - Zdeněk Vojtíšek

Text v pdf - Zdeněk Vojtíšek 4 „Corporate critical self- consciousness“. Smith tuto metodu popisuje takto: „By ’corporate critical self- consciousness‘ I mean that critical, rational, inductive self- consciousness by which a c...

Více

mezináboženské vztahy mezináboženské vztahy

mezináboženské vztahy mezináboženské vztahy z praxe hostitelù vše, co bylo možné. Na katolické stranì se vytvoøila s opatrnou podporou Apoštolského stolce Mezinárodní komise pro monastický mezináboženský dialog, která se snaží toto meditativ...

Více

Postup pastoračního poradenství typu „odpadlík“

Postup pastoračního poradenství typu „odpadlík“ Když byli alespoò na èas vystaveni jinému prostøedí než své uzavøené skupinì, byli schopni kriticky reflektovat svou skupinu i svou roli v ní. 6 Tato reflexe v nìkterých pøípadech vede až k rozchod...

Více

Obsah a 1. kapitola

Obsah a 1. kapitola ří i sborník, který editovali Rebecca Moorová a Fielding McGehee III.13 Za třetí vlnu je pak možno označit komparativní studie, které vznikly po událostech ve Waco a které tyto události reflektova...

Více

Kontaktologické listy č. 4/2015

Kontaktologické listy č. 4/2015 která je pro každé zařízení jiná. Při používání přístrojů, které držíme v ruce, například chytré telefony nebo herní zařízení, vznikají nepříjemné obtíže především díky ne zcela běžné velmi blízké ...

Více

Náměty o sexu v bibli a poselstvích

Náměty o sexu v bibli a poselstvích 15Proto Hospodin zástupù praví proti tìm prorokùm toto: „Hle, nakrmím je pelyòkem a napojím je otrávenou vodou, protože od jeruzalémských prorokù vyšlo rouhaèství na celou zemi.“ 16Toto praví Hospo...

Více

Text v pdf - Zdeněk Vojtíšek

Text v pdf - Zdeněk Vojtíšek Místo víry tímto dílem rozumu zotroèené nabízí svobodné a osobní duchovní pøesvìdèení, založené na vyšším poznání shùry. Ale není schopen tuto nabídku splnit. Vlastní støed jeho poselství je podle ...

Více