docke stažení ZDE
download 
Stížnost Transkript
ke stažení ZDE
Monarchistický zpravodaj Zpravodaj Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska) Číslo 65/2015 DEUS * REX * PATRIA Z obsahu sněmovního čísla: 2: Noční hlídka – Když umírá říše… 3: Předsněmovní akce 4-12: XXIV. Generální sněm - Projevy hostů a předsedy 13-17: XXIV. Generální sněm – Statistika, Prezentace místních společností 18-23: Dění v KČ – Akce, zápisy… 24: Pochod za monarchii – Program a foto 25-27: Církev a monarchie – Kázání před sněmem a prohlášení KČ 28-29: Markrabství moravské – Akce Sdružení mon. Brno 30-32: Projevy předsedmů moravských MS na Generálním sněmu 33-41: Monarchie a zahraničí – Lichtenštejnové, Německý řád, Černínové a Colloredo-Mansfelsové – restituční spory. Zpráva z Horních Uher, Rozhovor s JCKV Ottou Habsburským před 50 lety 42-47: Monarchisté v uniformách – Sdružení Radecký, Vysloužilci, Pětatřicátníci, Niměřice, bitva u Třemošné 48-49: Literatura / Kniha Petra Nohla o nástupnickém právu, narozeniny Adolfa Borna 50: Kontakty 51-61: Názory / články a úvahy Výběr z knihy Citadela Antoine de Saint-Exupéryho A právě tehdy jsem pochopil, že ztracené moci nelze znovu nabýt. Že obraz říše přestal být plodný. Obrazy umírají stejně jako rostliny, jež vyčerpaly svou sílu a staly se mrtvou hmotou, která se vbrzku rozloží a promění v půdu pro nové rostliny. Odebral jsem se do ústraní, abych se nad tím tajemstvím zamyslel. Neboť nic není více nebo méně pravdivé. Nýbrž jen více anebo méně účinné. A já už nedržel v rukou zázračný uzel rozličnosti. Vyklouzl mi. A má říše se rozpadala jaksi sama od sebe, neboť když bouře .czcedru a cedr uschne v písečném větru a podlehne poušzláme větve ti, není to proto, že písek nabyl větší síly, ale proto, že se cedr vzdal a otevřel svou bránu barbarům. Jejich hlasy byly jen dlouhými patetickými výkřiky, jimž chyběla víra. A říkal jsem Bohu. - Není tu nic, co by je do sebe pojalo. Jejich řeč je opotřebována. Tu a tam začali vyvstávat falešní proroci a kolem nich se vytvářely skupinky. Nebylo těch věrných mnoho, ale měli zase pocit života a byli hotovi umírat za svou víru. Pro jiné žádnou cenu neměla. A jedna víra stála proti druhé. Vznikaly drobné sekty, které se navzájem nenáviděly, neboť měly ve zvyku rozdělovat vše na omyl a pravdu. Co není pravda, je omyl, co není omyl, je pravda. Kdežto já vím, že omyl naprosto není opakem pravdy, nýbrž je to jen jiné uspořádání, jiný chrám zbudovaný z týchž kamenů, ani pravdivější, ani falešnější, pouze jiný. A když jsem viděl, jak jsou hotovi umírat pro iluzorní pravdy, krvácelo mi srdce. A řekl jsem Bohu: - Což mi nemůžeš ukázat pravdu, která by jejich částečným pravdám vládla a všechny je pojala do svého lůna? Nebo snad nemím dost široké srdce, abych je obsáhl? 2 Časem lidé byli k smíchu a kupci triumfovali. Prodávalo se, najímaly se nevěstky. Rabovaly se zásoby ječneme, které jsem nastřádal na doby hladu. Vraždilo se. Ale nebyl jsem natolik naivní, abych si myslel, že zánik říše je dlůsledkem tohoto úpadku mravů. Bylo mi jasné, že onen úpadek je naopak důsledkem toho, že zaniká říše. - Pane, řekl jsem, - ukaž mi obraz, za který by se v srdcích směnili. A skrze jednoho každého získají všichni novou sílu. Ctnost bude potom znamením toho, že jsou. Neboť moc naprosto neplyne z přísnosti, ale jen z prosté řeči. Přísnost je samozřejmě nutná, aby tu novou řeč vnutila, neboť žádnými argumenty ji dokázat nelze a není ani pravdivější, ani falešnější, jen jiná. Má vůle to dokáže, budu-li prostý. Pouze tak mohu člověka přimět, aby se stal jiným, aby byl volnější, jasnější, šlechetnější a horoucnější, aby byl ve svém usilování sjednocen sám se sebou. A až se uskuteční, odvrhne kuklu, kterou kdysi byl, okouzlen užasne nad vlastní nádherou a stane se mým spojencem a bude za mnou přísnost bojovat. A základem mé přísnosti je pouze ona jí přisouzená role. Je to monumentální brána, kterou stádo prochází, aby se proměnilo a stalo jiným. Možná je pohání i bič. Nejsou však hnáni násilím, jsou obraceni na víru. Důkazem mého omylu mi nyli právě lidé, které jsem dal popravit, neboť to znamenalo, že jsem je neuměl přesvědčit. Nemůžete zvítězit, neboť hledáte dokonalost. To je však muzeální věc. Nechcete připustit omyl, a než si troufnete jednat, chcete vědět, zda je účinek toho a toho pohybu zaručený. Kde jste však slyšeli, že by se budoucnost dala zaručit? Pravím vám: Věž, město nebo říše rostou jako strom. Jsou projevem života, neboť k jejich zrození zde musí být člověk. A člověk si myslí, že se řídí výpočtem. Myslí si, že vytryskly vzhůru zásluhou rozumu a zatím je vynesla do výšky jeho touha. A zatím je město obsaženo v něm, v obraze, který sám chová v srdci, podobně jako je strom obsažen v semeni. A jeho výpočty jsou pouze pláštěm tvorby. Ilustrací. Má-li se zrodit město, dobří počtáři se najsou vždycky. Jsou ale pouze služebníky. Postavíte-li počtáře na první místo a budete čekat, až se z jeho rukou začnou rodit města, žádné město z písku nevyvstane. Počtář ví, jak se město rodí, ale neví proč. - Vy, řekl jsem, - vy válku prohrajete, neboť po ničem netoužíte. Neponouká vás žádný sklon. Místo, abyste spolupracovali, navzájem se ve svých nesouvislých rozhodnutích ničíte. Pohleďte na vodu v nádrži. Naléhá na stěny a čeká na svou příležitost. Neboť jednou se příležitost najde. Voda se opírá neúnavně dnem i nocí. Jako by spala, a přece žije. Stačí maličká prasklina a dá se na pochod. A nevyzpytatelnými cestami, které by žádný počtář nemohl propočítat, čistě jen oním tlakem se nádrž vyprázdní a vodní zásoby jsou pryč. Vaše vojsko je jako moře, které nenaléhá na hráze. Jste těsto bez kvasu. Země bez semene. Dav bez jakýchkoliv přání. Místo, abyste vedli, úřadujete. Jste pouze tupí svědci. A do stěn říše se naopak opírají temné síly, které se bez úředníků snadno obejdou, a vás zatopí svým přívalem. A vaši historici, ještě tupější, než vy, budou pak vysvětlovat příčiny katastrofy, a prostředkům, kterými protivník vyhrál, budou říkat moudrost, výpočet a věda. Ale já říkám, že když voda podemele hráze a pohltí města lidí, neví, co je moudrost, výpočet ani věda. Hle pane, jak jsou rozděleni, jakmile přestali budovat říši. Je totiž omyl si myslet, že byli nejprve rozděleni a potom přestali budovat. Poraď mi, jakou věž je mám nechat stavět, aby se za ni ve svém rozličném usilování směňovali. Rozličné trávy se nenávidí a navzájem požírají, ale ne tak strom, který je jeden a každá jeho větev roste tím, že prospívají větve ostatní. Vojevůdci naléhali: - Lid se bouří, musíš být obratný. Posílal jsem je pryč. Neboť obratnost je jenom prázdné slovo. V tvorbě se kličkovat nedá. Člověk vytváří jenom to, co dělá a nic jiného. A sleduješ-li určitý cíl a při tom předstíráš jiný, nazve tě obratným jedině ten, kdo se dal obelstít slovy. Když vedu válku proti nepříteli, utvářím svého nepřítele. Činím ho pevným a tvrdým. A marně budu tvrdit, že jsem zesílil útlak ve jménu budoucích svobod, neboť vytvářím především útlak. Vedu-li válku proto, abych dosáhl míru, vytvářím válku. Mír není stav, jehož by se dalo dosáhnout válkou. Jestliže uvěřím v mír dosažený zbraní, pak zemřu, sotva odzbrojím. Jak by mohly učinit člověka velkým povolnost, úcta k hnilobě a plané dílo, které je pouze lenošnou kratochvílí? Antonie de Saint-Exupéry – Citadela (studie o vládnutí) Čtvrtek – Zbraslav Zúčastnilo se odhadem 35 členů i nečlenů strany s rodinnými příslušníky. Zahájení se konalo u pomníku padlým ve Velké válce, kde čestný předseda Václav Srb položil jménem Koruny České kytici se stuhami KČ. Následoval přesun do parku dnešního barokního zámku. Prohlídku zahájil před vstupem do kostela sv. Jakuba Většího opět pan Václav Srb, který nám představil P. Jana Gerndta, kanovníka svatovítské kapituly. Nejprve nás ale náš člen Mgr. Lutovský seznámil se středověkou podobou zbraslavského kláštera a s výsledky archeologických výzkumů této lokality. Ukázal místo středověkého kostela i přibližného místa tehdejších pohřbů. Pak jsme se zúčastnili krátké bohoslužby slova za české Přemyslovce a zpívali Svatováclavský chorál. Poté jsme byli pracovníky Národního muzea provedeni současnými pracovišti oddělení knihovny Národního muzea. Informace doplnila i naše milá sympatizantka PhDr. Helga Turková, emeritní ředitelka této knihovny. Během prohlídky jsme navštívili ústřední sál a vyslechli výklad o zneužití budov po neblahých zásazích Josefa II., kdy zde byl cukrovar a další provozy. Dnes jsou prostory postupně restaurovány, dočasně jsou ale zapůjčeny Národnímu muzeu pro provoz knihovny – do doby ukončení rekonstrukce Národního muzea, kdy se knihovna vrátí do historické budovy. Exkurse byla přítomnými hodnocena velmi pozitivně! Jan Bárta Neděle – Brandýs nad Labem K návštěvě zámku se nás sešlo asi 30, včetně asi pěti dětí - budoucích monarchistů. Zámkem nás provedl průvodce nad jiné povolaný, dlouholetý správce objektu a autor Habsburské expozice PhDr. Milan Novák, komandér Papežského Řádu sv. Řehoře Velikého. Vyslechli jsme výklad o historii objektu a jeho stavebním vývoji od středověku, zejména se zřetelem k Habsburské přítomnosti počínaje Rudolfem II. Shlédli jsme interiéry piana nobile, kde jsou umístěny památky na arcivévodu Ludvíka Salvátora, JCKV bl. Karla a císařovnu Zitu, kteří zámek v roce 1917 vlastnili, sbírky uniforem, chladných i palných zbraní a vojenských vyznamenání. Zajímavá je i expozice připomínající hrdinství důstojníků a generálů druhé světové války, jejichž život se váže k Brandýsu. Na závěr jsme zhlédli zámeckou kapli a novodobou výmalbu ve stylu italské renesance v zámecké restauraci. Prohlídka zabrala dvě a půl hodiny a pan doktor Novák přislíbil pokračování exkurse ve druhém patře zámku po XXV. Generálním sněmu. Při loučení 28. listopad 2015si nová brněnská brněnské MS paní Mgr. Pavla Kellerová operativně s dr. Novákem dohodla, že přijedou 23. dubna 2016 na Audienci, kde budou mít stánek s moravskými koláčky apod. Těšíme se, zejména na skutečně hojnou účast členů KČ a dalších monarchistů českých, moravských i slezských. Jan Bárta Program sněmu: Dopolední část 1 Slavnostní zahájení sněmu 2 Hlasování o programu sněmu 3 Zdravice zahraničních hostů (pan Šimec z Rakouska, pan Skowera z Polska) 4 Zdravice domácích hostů (spřátelené politické subjekty, jednotky, spolky) 5 Projev našeho senátora Ing. L. Aschenbrennera 6 Předání čestného členství čestným členům 7 Udělení titulu čestného předsedy Václavu Srbovi 8 Zpráva předsedy strany o činnosti KČ a předsednictva v uplynulém roce a o budoucích plánech a událostech. Odpoledne 9 Zprávy hejtmanů a předsedů MS o jejich činnosti ve struktuře: a. co jsme za rok udělali b. co se nám na chodu KČ za poslední rok líbilo c. co se nám na chodu KČ za poslední rok nelíbilo. 10 Přijetí usnesení 11 Slavnostní zakončení sněmu Doprovodný program - v pátek před sněmem návštěva hrobů českých králů na Zbraslavi - v sobotu před sněmem mše u Křižovníků - v sobotu po sněmu posezení - v neděli po sněmu výlet na Brandýs. Monarchistický zpravodaj blahopřeje předsedovi KČ Petru Nohlovi a jeho manželce Kateřině, kterým se 11. září 2015 narodil syn Jaromír. 28. listopad 2015 Slovo předsedy KČ Vážení čtenáři, členové a příznivci Koruny České, letošní XXIV. Generální sněm považuji osobně za velmi vydařený. Dovoluji si proto již v úvodu svého pozdravu doufat, že se ve zdraví shledáme jak na jubilejní XXV. sněmu v příštím roce, tak na spoustě dalších akcí, které nás čekají v roce 2016. Letošní sněm začal jako obyčejně mší svatou u Křižovníků, která byla ovšem tentokráte obohacena o dva celebranty. Kromě R. D. Doc. Jaroslava Brože koncelebroval známý psychiatr a spisovatel Prof. Max Kašparů, který je zároveň čerstvým řeckokatolickým novoknězem a ujal se také velmi trefného kázání, které Vám v tomto čísle rovněž přinášíme (v kapitole Církev a monarchie). Abychom zachovali alespoň část atmosféry letošního sněmu, rozhodli jsme se, že toto číslo budeme věnovat převážně tomuto našemu výročnímu setkání. Přinášíme Vám tedy nejen zprávy předsedů našich místních společností, ale také pozdravy a zamyšlení našich čestných členů – Prof. Jana Royta, Dr. Milana Bubna a Prof. Maxe Kašparů – a spřátelených politických subjektů. Věřím, že přítomní si rádi zopakují jejich myšlenky a nepřítomní budou alespoň tímto prostřednictvím na sněmu tak trochu s námi. Všem Vám přeji šťastný vstup do nového roku a hojnost Božího požehnání; restauraci monarchie budeme zase o rok blíž. Petr Nohel předseda KČ 4 Zahraniční hosté Alexander Šimec – Rakousko Milí bývalí a doufám i opět budoucí krajané! Drazí přátelé z Koruny České! Bohužel jsme nemohli na váš sněm delegovat žádného zástupce, neboť i my máme tento víkend obdobnou akci ve Vídni. Gratulujeme vám z celého srdce k vaší úspěšné práci, kterou i my Rakušané obdivujeme, neboť nám slouží jako inspirace a příklad, jak může v 21. století působit monarchistické hnutí a zároveň být úspěšné vůči duchu doby. Velmi správně jste rozpoznali, jak by bylo důležité, právě v dnešních stále těžších časech, mít ve státě silnou skálu uprostřed spáleniště a nejen funkcionáře, kteří po krátkém čase opět zmizí v propadlišti a nechají jiné, aby snědli polívčičku, kterou nadrobili. Republika byla právě v Zemích koruny české po mnohá desetiletí symbolem diktatury a útlaku. Dnes je republika u vás stejně jako u nás jednoduše synonymem klientelismu, korupce, populismu a korouhvičkovství, které sotva může obstát v bouřlivých dobách. Pokud má být zachována naše kultura i náš druh, budeme se my Středoevropané muset opět pevněji semknout, tak jak tomu bylo k vzájemnému prospěchu po mnohá staletí. Nejlepším garantem pro tuto středoevropskou identitu byl společný panovnický Dům. V tomto smyslu tedy: Zpět k našim kořenům a Viribus Unitis! Alexander Šimec předseda sdružení Monarchisté – Černo-žlutá aliance Rakousko Jan Lech Skowera – Polsko Domácí hosté Daniel Herman – ministr kultury Pan Skowera v úvodu svého projevu vyjádřil vděčnost za možnost kontaktů, které s námi sdílí a za to, že můžeme vzájemně své aktivity koordinovat a informovat se o nich. Hovořil také o setkání ve Varaždínu na Slovinsko-Chorvatském pomezí, kde se setkali zástupci Česka, Polska, Rakouska a Chorvatska, aby se domluvili na širší spolupráci v rámci regionu. Bylo dohodnuto založení společných webových stránek monarchist.net a publikování textů a angličtině. Dále se pan Skowera zaměřil na dění v Polsku. Připomněl, že polští monarchisté se nezaměřují na rozdíl od jiných subjektů na tzv. „hight society“, ale snaží se propagovat myšlenku návratu monarchie různými způsoby. Polští monarchisté by rádi uspořádali pokračování chorvatského setkání, tentokrát ve Wroclavi. V Krakově se podařilo založit Královskou obchodní a diplomatickou akademii, přičemž polští monarchisté si letos připomněli deset let od svého založení. V souvislosti s tím připomněl, že polští monarchisté řeší otázku nástupnictví, protože otázka obsazení polského trůnu je komplikovaná a některé dynastie, které jsou obecně pojímány uzurpátorské (např. Romanovci nebo Habsburkové) podle něj nemají šanci v širší diskusi uspět. Pan Skowera se také věnoval problematice monarchismu obecně. Zmínil, že bychom se měli zaměřovat více na to, jak bude monarchie v 21. století vypadat, než na to, jak problémy a spory si neseme z minulosti. Zdůraznil např. nutnost uvažovat o monarchii v intencích současných státních hranic a úvah o přínosu monarchistů pro současnou společnost. Jan Lech Skowera Kanclerz stowarzyszenia monarchistów Konfederacja Spiska Dobrý den, děkuji Vám nejprve za pování, které jste poslali KDU-ČSL, a dovolte, abych také vyřídil pozdravy od našeho pana předsedy Bělobrádka a předsednictva strany. Já jsem velmi rád Vaše pozvání přijal. Ta krásná ranní bohoslužba byla jakýmsi houslovým klíčkem, předznamením před dnešním setkáním. Zazněla na ní celá řada velmi zásadních myšlenek a hlubokých tezí, na kterých stojí Vaše i naše identita. KDU-ČSL má kořeny v době, kdy císař František Josef I. slavil 50. výročí svého nástupu na trůn. To znamená, že jsou to kořeny, které pokládáme za stabilní a hluboce zapuštěné do samotné podstaty naší země. Byly to časy nevykloubené. Od té doby se přehnaly mnohé bouře, které zemi zranily, poškodily, nicméně tyto kořeny nebyly úplně vytrženy. Zítra, když vyjde adventní denice, budeme častěji přemýšlet o tom, že z kořene Jesse vyrazí nový výhonek. V tom je obrovská naděje. Před dvaceti šesti, dvaceti sedmi, třiceti lety nebylo takovéto setkání ještě vůbec myslitelné. Otevřel se prostor svobody, což je obrovský dar, ale na druhou stranu je to skutečně pouhý prostor. Naším společným posláním je, abychom jej vyplnili pozitivním a konstruktivním obsahem, abychom sčítali pozitivní energii, abychom sčítali své IQ ve prospěch této země. Jsem velmi rád, že se hlásíme k osobnostem, které výrazně poznamenaly základy, ale nejenom základy, ale i další průběh našich dějin. Když to vezmeme jen velmi stručně, Váš dnešní sněm začal svatováclavskou hymnou. Kníže Václav postavil opravdu dobré základy. Jestliže nějaký projekt dokázal obstát více než tisíc let, tak je vidět, že to byl projekt velmi dobře vybudovaný, a že nejrůznější bouře časů ho nedokázaly vyvrátit. Karel IV., jehož sedmisté výročí narození budeme příští rok slavit, a je to i pro vládu ČR jedno z důležitých výročí, ke kterému připravujeme celou řadu programů, je dalším pilířem naší identity. Většina národa tohoto panovníka zvolila nejdůležitějším, největším Čechem. Císař a král Rudolf II., který učinil z Prahy už na počátku novověku hlavní město Říše, mluví sám za sebe. A portrét našeho posledního císaře a krále bl. Karla, člověka, který ač pohledem vnějším a lidským ztratil všechno, ale neztratil to nejdůležitější, neztratil svoji duši, svoji integritu, svou víru v to, co vyznával, to je velký odkaz. Já jsem možná jediným politikem v této zemi, který nemá ve své kanceláři portrét prezidenta, ale mám tam portrét tohoto muže (bl. Karla), tohoto muže, který je pro mě osobně obrovským příkladem, muže, kterého velmi ctím. Když jsem věděl, že budu nastupovat do vládní funkce, ten poslední víkend jsem navštívil ne Madeiru, ale hrobku ve Vídni a tam jsem u jeho pomníku prosil tohoto blahoslaveného velikána, který vedl tuto zemi, aby mně žehnal při správně podílu na tomto jeho údělu, protože takto svou službu vnímám. Děkuji Vám za Vaši činnost, děkuji Vám za to, že naplňujete veřejný prostor pozitivními hodnotami, a prosím Vás o to, abychom energii sčítali ve prospěch této země. Děkuji Vám za pozvání. Mgr. Daniel Herman – ministr kultury člen KDU-ČSL Ing. Lumír Aschenbrenner – senátor Vážení monarchisté, velmi se omlouvám, že nemohu Váš generální sněm navštívit. Senátorská funkce obsahuje ještě více povinností, než jsem si před svým zvolením, kterého jsem dosáhl s vaší významnou pomocí, dovedl představit. Kromě toho, jak asi víte, jsem i starostou městského obvodu Plzeň 2 Slovany. Jsem ale v kontaktu s plzeňskými monarchisty a tento kontakt mne občas přivádí k zamyšlení. Ve svém mládí za minulého režimu jsem se považoval spíše za liberála, za člověka, kterému jde o svobodu, demokracii a který bytostně nesnáší diktát jakéhokoliv druhu. Nyní, ke svému údivu zjišťuji, že si někteří lidé myslí, že i svobodu, práva a dobro lze nadiktovat. Tím je však samozřejmě znehodnotí a obrátí je v totalitu jiného druhu. Jsem si vědom, že konzervativní či monarchistické smýšlení není nepřítelem demokracie, ba právě naopak. Vím, jak je pro život i společnost důležitý řád, tradice a mravní integrita. Toto vše se letos podařilo vtělit do velké knihy historie městského obvodu, ve kterém starostuji. Knihu jsme právě před několika dny slavnostně představili. Jmenuje se U císařské cesty a sepsal ji Váš člen Honza Drnek. Jiný váš člen, Vlasta Ježík, po provedení jazykové korektury knihy prohlásil, že ještě nečetl lepší příručku monarchismu. Také jsem knihu četl a mohu dosvědčit, že se nejedná o žádnou lacinou agitaci pro monarchii a toto slovo se v textu téměř nevyskytuje. Všechno zde přirozeně vyplývá z faktů a jsem velmi zvědav, kolik hlasů v mém obvodu získá Koruna Česká v příštích volbách. V neklidných časech, které naši zemi nepochybně čekají, nabývá na hodnotě vše, co je pevné, tradiční, osvědčené a spolehlivé. To, co je pouze aktuální, konjunkturální, pragmatické a křiklavě viditelné, možná odvanou vichry a s tím i leckterou úspěšnou politickou stranu. To nás přivádí i k otázce, co to vlastně je politický úspěch? Co znamená dnes a jak budou úspěch hodnotit dějiny. S některými představiteli Koruny České jsem již jednal o konkrétních projektech možné spolupráce. Nechám se překvapit tím, kam mne toto zatím volné spojení s Vámi přivede. Naše východiska nebyla nikdy v rozporu a budoucnost ukáže, zda se budou i nadále sbližovat. Do budoucnosti se otevírá i dostatek prostoru pro spolupráci s Vaší stranou. Přeji Vašemu sněmování mnoho zdaru a přeji Koruně České politický úspěch podle monarchistických představ. Přeji si, aby Vaše strana zůstala stálicí, která nepomíjí při každé změně a která se rozzáří, až přijde její čas. Přeji Vám, abyste zůstali stranou lidí se vznešenými cíli a ušlechtilými způsoby. Přeji vám, abyste zůstali studnicí politických idejí a myšlenek, ze kterých mohou čerpat i ti, kteří nemají odvahu se natolik umenšit, aby k Vám směli patřit. Patříte k té části naší společnosti, která si může dovolit luxus nepředstírání, netaktizování a naprosté upřímnosti. Přeji si a přeji Vám, aby Vaše myšlenky nakonec nevědomky šířili i Vaši odpůrci, prostě proto, že budou přirozeně vyplývat z faktů a životních zkušeností. V úplné úctě Váš z poloviny senátor… Ing. Lumír Aschenbrenner senátor Senátu Parlamentu ČR za koalici KČ+ODS Prof. PhDr. Petr Fiala – předseda ODS PhDr. Milan Novák Vážený pane předsedo, děkuji Vám za pozvání na XXIV. Generální sněm Koruny České. Bohužel se Vašeho setkání nemohu zúčastnit, a tak dovolte, abych Vás pozdravil alespoň touto cestou. Přestože se pravděpodobně neshodneme na tom, zda má být náš stát monarchií nebo republikou, myslím, že ve většině jiných věcí, které se týkají společenské a politické situace, zastáváme obdobné postoje. Tradice, odpovědnost, vlastenectví či morální integrita jsou pro nás jako pro konzervativně smýšlející občany mimořádně důležité. Jsme dnes v situaci, která nás přímo vyzývá k tomu, abychom více vyznávali a bránili hodnoty, na nichž stojí západní civilizace a které jsou dnes z vnějšku i zevnitř ohrožovány. Jsem přesvědčen o tom, že se musíme postavit novodobým ideologiím, návratům k socialismu, omezováním svobod a oligarchizaci společnosti. Naše šance uspět bude větší, pokud budeme postupovat společně. Není to jen výhled do budoucna, i zkušenost nám ukazuje, že to funguje. Rád bych v této souvislosti připomenul kandidaturu pana senátora Lumíra Aschenbrennera, který jako náš společný kandidát uspěl v senátních volbách, jež pro pravici nebyly obecně jinak příliš úspěšné. Děkuji Koruně České za důslednou obhajobu tradičních a osvědčených hodnot. Přeji vám úspěšné jednání vašeho Generálního sněmu a těším se na další spolupráci. Se srdečným pozdravem Pane předsedo, pane ministře, páni profesoři, dámy a pánové, dobré ráno, především děkuji za pozvání na Váš sněm, za pozvání, které přišlo i přesto, že jsem tady byl už vloni. Možná jsem jediný, kdo si pamatuje, co jsem Vám říkal ve svém pozdravném slově: mluvil jsem o tom, že když přijde těžká doba, která hrozí těžkým dopadem na společnost a velkými změnami, že společnost takto zasažená bohužel netenduje k dobrému řešení, kterým by jistě byla demokratická monarchie. Naopak – republika, která je více či méně nebo dokonce zcela důsledkem socialistické revoluce, bohužel tenduje k totalitě a volání po totalitních silách. Proto jsem toho názoru, že Vaše existence na politické scéně je určitou nadějí, možností kam se obrátit. Vůbec jsem si neuvědomoval, že náznaky takové situace se mohou objevit velmi brzy. Jako představený naší Modlitební ligy blahoslaveného Karla vždycky trochu upadám do smutku, když sloužíme mše svaté s relikvií bl. krále Karla na oltáři a kostel zeje prázdnotou, ačkoliv okolo jsou desítky, možná někdy i stovky chlapů, kteří chodí v císařském kabátě, ale v tu chvíli dají přednost výčepu před kostelem. Přitom právě tam, v kostele, se jako i my dnes mohou dozvědět věci, které jim jinde neřeknou. Tam zní slovo, z něhož můžeme pro naši budoucnost vycházet. Na druhou stranu je mi ale povzbuzením, když můj syn – který má určitý přehled o tom, jak se žije v politice – je rozhodným podporovatelem Koruny České. Mluví totiž o cestě, která je jasná, přijatelná, a která ho zajímá. Já bych vám při dnešním sněmu přál, abyste co nejvíce oslovovali právě tyto mladé lidi, studenty vysokých škol i věřící, kteří reprezentují naši budoucnost v Evropě, kterou, ať tak či onak, všichni společně potřebujeme. Prof. PhDr. Petr Fiala, LL. M., Ph.D. předseda ODS Blahoslavený král Karel ve svém životě ukázal konkrétní příklady řešení pro budoucnost, ať už to byla federalizace stávající monarchie na základě svobodného sebeurčení národů, které v ní pod křídly císařského orla žily pospolu, nebo řešení sociálních problémů – a nepotřeboval k tomu žádnou revoluci, stačilo mu sociální učení Církve, sociální smír. Hledejme tedy, prosím Vás o to, příklady bl. císaře Karla i pro naši práci pro budoucnost. V této době stále častěji slyším lidi říkat: „prosím vás, dělejte něco.“ Tak si teď dovolím tuto výzvu přenést sem, na místo, kam patří: Prosím vás, dělejte něco. Přeji Vám k tomu hodně zdaru. Viribus unitis! PhDr. Milan Novák komandér papežského Řádu sv. Řehoře Velikého představený Modlitební ligy císaře Karla I. v ČR Mgr. Nina Nováková – poslankyně (TOP 09) Dobrý den dámy a pánové, dovolte, abych Vás pozdravila jménem TOP 09. Nemohla jsem se zúčastnit Vašeho dopoledního jednání, protože v tuto dobu probíhá také náš sněm a já jsem na něm moderovala blok projevů oficiálních hostů. Upřímně děkuji za příležitost pozdravit Vás. Mluvit po takových osobnostech, jako je pan prof. Royt nebo pan dr. Buben je samozřejmě těžké. Právem se od nich očekává, že budou hovořit moudře a odborně. Je patrné, že máte výborné zázemí expertů, kteří s Vámi sympatizují, a o jejichž vědeckou práci se můžete opírat. Dámy a pánové, v současné době se nejen naše země, ale i celá Evropa, a potažmo celý svět, nachází ve velmi složité situaci. Nastává doba, kdy máme oddělovat důležité od nedůležitého. Dovolím si k tomu několik postřehů, se kterými jsem se svěřovala i na nedávné konferenci o rozkladu evropských hodnot v Mnichově, kde se setkali lidé z deseti zemí a organizátoři mě požádali, abych se zabývala tématem předávání hodnot evropské kultury v rámci vzdělávání. Hlásíme se k evropské civilizaci a k zemi, která má hluboké kulturní zázemí – k Zemím koruny české. I já se k této civilizaci samozřejmě hlásím a ráda bych ji, ve vší skromnosti, co nejlépe reprezentovala. Zároveň však také žijeme v aktuální problematické realitě: když někdo zemře, vymlouváme se, že si nepřál pohřeb, tedy tvrdě řečeno, nepohřbíváme své mrtvé. Žijeme ve společnosti, ve které vážně či smrtelně nemocné odkládáme do nemocnic, protože se s nimi nechceme setkávat. Žijeme ve společnosti, která zabíjí počaté nenarozené děti, ale lstivě tomu neříká zabití, ale interrupce. Jako kdyby to, co přerušíme, snad mohlo pokračovat… To, co se teď kolem nás děje a čeho se bojíme, je jako pohled do zrcadla, do virtuálního světa. Všechny zrůdnosti, které se nyní dějí, jsou myšlenkové produkty západní civilizace, která je přetavila do podoby počítačových her. Na nich vyrostla mladá generace a nyní se nám to vrací. Je jen logické, že je-li člověk zděšen, potřebuje se semknout. Ti, kteří společnost vedou, dávají najevo menší strach, než jaký skutečně mají. Kdybych šla se svým dítětem a byli bychom v nebezpečné situaci, neřeknu dítěti, že se moc bojím, řeknu: neboj se, to určitě dobře dopadne. To je úloha těch, kteří jakýmkoliv způsobem ve společnosti působí, ať v nejvyšší politice nebo v rámci občanské společnosti, politických hnutí či jakýchkoliv jiných sdružení. Ano, máme trochu strach a máme mít o co strach – ale nejdříve si řekněme, o co se tedy máme bát. Ráda bych se vrátila k vašemu tématu, a tím je Koruna Česká. Netajím se svými sympatiemi k práci Vašeho pana předsedy a některých dalších členů předsednictva. Koruna Česká jako politická strana mi není cizí, stejně jako některým dalším členům TOP 09, kteří se také intenzivně zabývají tím, co Vy promýšlíte. Vy, stejně tak jako někteří další konzervativní lidé v politickém spektru víte, že máme stavět na zemském principu a ne na národnosti či dokonce nacionalismu. Dovolte, abych s Vámi sdílela svou představu, že máme naši zemi svěřenou od Pána Boha a máme ji chránit – od zelené přírody až po nejvyšší duchovní sféry. V tomto smyslu je i sám název Koruna Česká program, protože přesně víme, čemu pomáháme, co má vzkvétat a co máme chránit. Řekne-li někdo Koruna česká, znamená to, že i on se hlásí k těm nejlepším tradicím, které jsme zdědili v rámci Koruny české na tomto území, ať už zde žily jakékoli národy, protože jsme nikdy nebyli úplně homogenní z hlediska národnostního. Součástí naší tradice je otevřenost světu, ale není to tradice chaotického multikulturalismu. Tu jsme zde neměli, a máme mnoho důvodů ji zde nechtít. Otevřenost je něco jiného, než neukotvenost. Pestrost neznamená, že sám nevím, čí jsem. Obýváme Země koruny české, ale jsme také pořád ještě dědici vad přežívajících z dob tzv. východního bloku. Na druhé straně jsou některé chyby, které jsme díky izolaci v minulém režimu neudělali, a které bychom neměli udělat ani nyní – mám na mysli bezbřehý multikulturalismus, který nechaly některé země evropského Západu příliš rozvinout. Ve své činnosti v Poslanecké sněmovně konzultuji všechno, co dělám, s mladými lidmi. Scházím se např. s Českou středoškolskou unií jednou za dva měsíce a rokujeme o některých zákonných úpravách. Při setkání s mladými lidmi se opakovaně přesvědčuji, že mnozí z nich slyší na konzervativní hodnoty. To totiž nejsou hodnoty staromódní, ale uchování něčeho, co funguje. Přeji Vám i nám, abychom se ve své činnosti neřídili primárně tím, co by nám mohlo přinést voličské hlasy, ale abychom dělali to, co je naším úkolem. Neměli bychom hledat, co je nejvýhodnější pro nás, ale měli bychom si říci, co naše společnost a země potřebuje. Ghándí kdysi řekl, že politik, který ztratí ideály, je společnosti opravdu na nic. Politická činnost je tak obtížná, že by v ní člověk mohl ztratit i sám sebe. Proto jsem si stanovila heslo: radikální idealismus. Neznamená to, že nevidíme realitu, ale nesmíme ztratit ideál. Přeji Vám, stejně jako sobě, hodně radikálního idealismu a modlím se za to, abyste ho ani Vy ani my neztratili. Přeji Vám také, abyste se nenechali otrávit a zviklat, kdyby někdo říkal, že péče o Země koruny české není politický program. Přeji zdar Vašemu dalšímu jednání a ještě jednou děkuji za pozvání. Mgr. Nina Nováková poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR členka celostátního výkonného výboru TOP09 PhDr. Milan Buben, Ph.D. Dobrý den dámy a pánové. Pan předseda mě vyzval, abych Vám zde řekl několik málo slov, ale mám pocit, že politický program je snad jasný nám všem. Tak jsem si říkal, že bych zde mohl zmínit takovou genezi svého vlastního monarchismu, jak jsem k němu sám dospěl. Zásadní význam pro mé duchovní utváření měli moji rodiče. Nejenom, že mě vedli ve víře, ale zároveň mě i mému bratrovi bylo běžně čteno z historických knih, které se zabývaly právě slávou českých králů. Když jsme byli potom trošku větší a jezdili jsme na výlety, navštěvovali jsme také hrady a zámky, které na nás samozřejmě zapůsobily obrovským dojmem. Postupně jsem si uvědomil, že je tady něco, co jsem tehdy nedokázal pojmenovat, co ovlivňovalo a spoluvytvářelo jakoukoli činnost lidí, kteří nejen tyto stavby realizovali. Dalším důležitým momentem na mé cestě, když jsem trošku povyrostl, bylo Rudé právo, dobře slyšíte – Rudé právo, kde byl článek o sudetoněmeckém landsmanšaftu, který tehdy navštívil poslední oficiální český korunní princ Otto Habsburský. Ten článek byl tak strašný, že jsem si říkal: Vždyť takovýto netvor snad vůbec ani nemůže žít! Nicméně ten člověk žil a já jsem se začal hlouběji zajímat nejen o jeho osobu, ale vůbec o habsburskou dynastii, a postupně, ale zcela jistě a neomylně se za mě stal monarchista tak, jako jsem ultramontánní katolík. V době komunismu mě ani ve snu nenapadlo, že bych s tímto člověkem mohl přijít do kontaktu, a to dokonce tak úzkého, že jsem ho provázel po Praze, ukazoval mu památky na jeho dynastii, že jsem ho vezl svým vozem z letiště z Lince do Českých Budějovic na sjezd Panevropy, kde dnešní ministr Herman sloužil nádhernou česko-německou mši, že jsem s ním dokonce snídal, večeřel a tak dále. To byl tak úžasný člověk! Takového demokrata kdybychom měli na Pražském hradě, tak bychom si mohli blahopřát. Byl to člověk hlubokého duchovního cítění a myšlení, který překonal všechna úskalí, která mu narození v Habsburském rodě způsobilo. Existuje mnoho krásných příběhů z jeho života, na to by se dala udělat celá beseda. Dnes tohoto člověka pokládám za jeden ze svých životních vzorů, protože on skutečně vyzrál ve velikána českých dějin. O to více mě mrzelo, když jsem se doslechl, že za vlády minulého prezidenta ČR Václava Klause padl návrh jeho pozvání na Pražský hrad a on řekl: To je politik druhé garnitury. On si vůbec neuvědomil, že člověk s tímto rodokmenem a postavením nemůže hrát politiku tzv. první ligy. Ale přestože stál v pozadí, tu práci, kterou udělal pro Evropu, pro její integraci a pro její zduchovnění, to snad docení až příští generace. Děkuji mnohokrát za pozornost a za udělení čestného členství. Děkuji. PhDr. Milan Buben, Ph.D. magistrální rytíř Suverénního řádu maltézských rytířů, vyučující Filozofické a Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D. – historik umění Prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D., Dr.h.c. Dobrý den dámy pánové, velmi si vážím čestného členství ve Vaší straně a chtěl bych říci, že moje cesta k monarchismu se odehrála skrze výtvarné umění. Zabývám se uměním středověku a baroka a vždy, když jsem viděl ta krásná umělecká díla, katedrálu, Karlův most, Mosteckou věž, ale také katedrálu v Chartres či Sainte Chapelle v Paříži, ptal jsem se, o co se vlastně jedná, kdo si tyto skvosty objednal a zjistil jsem, že i zde platí ono biblické: Poznáte je po ovoci. Tyto stavby objednali a financovali králové z Boží Milosti v ruku v ruce s mocí duchovní. Tutéž otázku jsem si ovšem položil, když jsem později viděl obrazy socialistického realismu od soudruha Čumpelíka, ale i jiné výtvory třeba nacistických umělců a musel jsem si říci: Tam duch není. Duch totiž oživuje a právě ono spojení oltáře a trůnu mi bylo vždycky blízké. Proto mám také velmi rád jednu scénu na dveřích svatovítské katedrály, kde Karel IV. s arcibiskupem Arnoštem z Pardubic vnáší společně do katedrály ostatky sv. Václava. Toto si myslím, že je následováníhodné a o to se také vždy ve svém osobním životě snažím. Děkuji Vám za pozornost. Vážené předsednictvo, dámy a pánové, když se narodila moje první dcera, koupil jsem ji památník, takou tu prázdnou knížku, do které si ona měla nechávat zapisovat nějaké myšlenky a citáty. První, kdo se tam zapsal, byl krátce po jejím narození želivský premonstrátský opat Vít Tajovský – muž, mučedník a člověk rovné páteře. On ji tam vepsal toto: Terezko, i když nemáš šlechtictví krve, zachovej si šlechtictví ducha a šiř toto šlechtictví ve svém životě. Mně se to velice líbilo a říkal jsem si, proč by tato slova měla platit jenom pro ni, vždyť je to přece nádherná myšlenka – šlechtictví ducha. Člověk má být ušlechtilého ducha, i když není urozeného původu. A to je svým způsobem duchovní monarchie. Dnes jsem od Vás dostal čestné členství a rád bych zde připomněl ona německá slova „gabe“ a „aufgabe“, tedy dar a úkol. Chci Vám za to poděkovat, ale víte, ono když se děkuje, tak se děkuje z něčeho, třeba z vypočítavosti, z nutnosti nebo se někdy děkuje i z nevědomosti. Já bych Vám chtěl všem poděkovat ze dvou předsíní a ze dvou komor, tedy z celého srdce. Závěrem bych si dovolil položit jednu otázku. Do žádných dveří jsem se nikdy nevlamoval, ale vždycky jsem se nabízel k dispozici. Je-li toto dar, je to také úkol a já se Vás ptám, jestli Koruna Česká má svého kaplana, protože pokud nemá, tak já bych se hlásil k dispozici, a bral bych to jako svůj úkol. Děkuji Vám. Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D. historik umění, prorektor Univerzity Karlovy pro tvůrčí a ediční činnost Prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D., Dr.h.c. řecko-katolický kněz, psychiatr a spisovatel Václav Srb – čestný předseda Koruny České Vážený pane předsedo, Vážené předsednictvo, vážení hosté, já jsem v trochu jiné situaci než předchozí osobnosti, protože čestné předsednictví je přeci jenom něco jiného než čestní členství. I já si ale vážím čestného předsednictví, které jsem dnes od toho pléna obdržel. To, že teď dostávám jako krásné grafické ztvárnění a potvrzení, beru jako závazek i jako úkol a chci se řídit tou krásnou výzvou, kterou nám zde tlumočil pan Dr. Novák: „Dělejme něco“. Děkuji za pozornost a přeji zdar jednání. Václav Srb dlouholetý předseda a čestný předseda Koruny České 90 000 140 80 000 130 120 70 000 100 60 000 80 50 000 40 30 000 20 20 000 0 54 49 60 40 000 11 8 Členové 10 000 Příznivci ČECHY 0 2 MORAVA SLEZSKO 200120022003200420052006200720082009201020112012201320142015 Platba příspěvků členů (vlevo částka, dole roky) 20 000 Členská základna podle zemí 60 18 000 50 16 000 40 14 000 12 000 30 10 000 20 8 000 10 6 000 0 4 000 PR JČ KV KH LI 2 000 Členové 0 PA PL SČ ÚL VY Příznivci 200120022003200420052006200720082009201020112012201320142015 Platba příspěvků příznivců Závěrečné usnesení XXIV. Generálního sněmu Koruny České, monarchistické stravy Čech, Moravy a Slezska, ze dne 28. 11. 2015 Sněm konstatuje, že byl svolán řádně v souladu se stanovami strany. Zpráva předsedy KČ o činnosti strany jakož i zpráva o hospodaření strany a dále zpráva předsedy dohlédací komise byly předneseny a Sněmem vzaty na vědomí. Sněm KČ schválil provedení auditu roční účetní závěrky za rok 2015 panem ing. Václavem Černým, Ph.D., č. auditorského oprávnění KAČR 1684. Žádné jiné rozhodné skutečnosti pro zakladatelské dokumenty a volené orgány KČ (změny stanov a volby do orgánů strany, vč. doprovodných usnesení volených členů předsednictva a volby členů dohlédací komise) na tomto sněmu neproběhly a ostatní skutečnosti byly řádně zaznamenány v zápisu. Konečně Sněm konstatuje, že jako takový proběhl řádně, v souladu se stanovami a tímto usnesením se ukončuje. Členská základna podle krajů v Čechách 25 20 15 10 5 0 JM MS Členové OL ZL Příznivci Členská základna podle krajů Morava a Slezsko 14 Ing. arch. Jan Bárta – sekretář MS Praha 6 a 7 Dámy a pánové, já budu velmi stručný. Podstatné v letošním roce je, že jsme minulý měsíc konali volební schůzi a naše místní společnost má nové vedení. Předsedou je pan Vladimír Krejčí, místopředsedou je pan Zdeněk Martínek a mě ponechali dlouholetou tradiční funkci sekretáře. Chci Vás seznámit s tím, že jsme se sešli v tomto roce zatím šestkrát, naším pravidelným bodem programu je zpráva z Předsednictva, kterou přednáším já. Následně debatujeme o politických otázkách tak, jak přicházejí, a pakliže dospějeme k nějakému zásadnímu závěru, snažíme se jej doporučit Předsednictvu k projednání, případně zveřejnění, např. ve Zpravodaji. I my jsme rádi, že Zpravodaj opět vychází a mohu Vám říct, že každé číslo Zpravodaj ještě dále rozesílám na asi šest set dalších adres a zatím jsem neobdržel žádnou negativní reakci, naopak dostávám reakce kladné. Někteří lidé se dokonce sami hlásí, abych jim další číslo nezapomněl poslat. Co se týče naší společnosti, je nás celkem devatenáct, z toho aktivních asi polovina, kteří se pravidelně účastní a hlásí se o práci pro KČ. Snažím se účastnit jiných spřátelených spolků. Za samozřejmou považujeme Audienci u císaře Karla v Brandýse nad Labem a každoroční setkání 13. listopadu v Lapidáriu u pomníku maršála Radeckého. Všechny akci jmenovat nebudu, ale o všech se snažíme dopředu informovat. Proto bych Vás chtěl požádat, abyste i na naše stránky chodily pravidelně, protože to je pro nás pro všechny základní zdroj informací. Co se týče našich nabídek Předsednictvu, hlavně bych chtěl zmínit dodání dvou členů pro internetovou komisi – Matěj Čadil a Zdeněk Martínek. Děkuji Vám za pozornost. Ing. arch. Jan Bárta – člen Předsednictva KČ sekretář MS Praha 6 a 7 Ing. Martin Kukač – předseda MS Praha 2, 3 a 10 Vážení přítomní monarchisté, já bych se rád představil, jmenuji se Martin Kukač a stal jsem se vloni předsedou místní společnosti Praha 2, 3 a 10. První informací, kterou bych zde rád zmínil, je vůbec zpráva o naší existenci, protože na minulém českém byla tato společnost víceméně prohlášena na neaktivní a mrtvou. Již tomu tak není. Sešli jsme se v podstatě ihned po tomto sněmu, dlouholetý předseda MS pan Václav Srb rezignoval na svoji funkci a já jsem byl zvolen předsedou a pan dr. Lutovský místopředsedou. Odsouhlasili jsme si harmonogram schůzí zhruba jednou za čtvrt roku a daří se nám takto scházet, od loňského roku asi čtyřikrát. Já bych zareagoval a to, že není žádná zpětná vazba, my posíláme pravidelně zápisy z našich schůzí. Pokud jde o termíny schůzí, zveřejňujeme je na našem webu tři týdny dopředu a rozesíláme všem členům MS. Můžeme rozšířit tento adresář o kohokoliv, kdo bude mít o tuto informaci zájem. Naše obnovná MS si založila webové stránky na atraktivní a dosud volné adrese pragacaputregni.cz, kde máme zprávy o naší činnosti. Vytvořil jsem tak agregátor monarchistických novinek. Jedná se o stránky, které automaticky prochází 40 webových stránek ve čtyřech jazycích a zobrazují na jednom místě agregovaně všechny novinky, které se tam vyskytují. Asi polovina z těch webů jsou české weby. Pokud někdo ovládáte cizí jazyky, měli byste zájem do tohoto agregátoru zařadit i jiné zahraniční stránky, kontaktujte mě, není problém tam cokoliv přidat. Zároveň bych chtěl této příležitosti využít k tomu, abych se zeptal, zda by nám někdo nechtě pomoci s webovou grafikou našich stránek, domluvili bychom se na spolupráci. Tento náš web má od června návštěvnost okolo tisíce lidí, ale i tak si myslím, ž to stojí za zvážení, zda a jak v tom pokračovat. Sám mám rozpracováno několik možností rozšíření, takže prezentované stránky nekončí touto aktuální podobou, naopak je to spíš začátek. Z naší činnosti bych ještě rád zmínil včerejší program na Zbraslavi, které zorganizovali naši členové, pan Václav Srb a dr. Lutovský, který sestával z návštěvy pomníku Velké války, prohlídky kostela sv. Jakuba Staršího s odborným výkladem a zejména z návštěvy královského sálu zbraslavského zámku. T9tmo bych chtěl tedy naším členům poděkovat za organizaci této části programu. Na závěr ještě stručně několik slov k požadavku předsedy strany, abychom se vyjádřili k pozitivům a negativům fungování strany. My na svých schůzích naše vedení žádné zdrcující kritice nepodrobujeme, jsem v zásadě spokojeni, za svoji osobu mohu říct, že vnímám jako velké pozitivum opětovné vydávání Monarchistického zpravodaje a doufám, že se tak bude dít i nadále. Děkuji za pozornost. Ing. Martin Kukač předseda MS Praha 2, 3 a 10 Ing. Jaromír Vrána – předseda MS Tábor Táborská pobočka se sešla v roce 2015 dvakrát, v obou případech v návaznosti na akce Starokatolické církve v Táboře. Poprvé to bylo u příležitosti mše k oslavě svátku Mistra Jana Husa v kostele sv. Jakuba v Táboře, který má propůjčen Starokatolická církev. Toto se konalo v neděli 26. dubna 2015 od 14 hodin odpoledne. Mši celebroval biskup Dušan Hejbal. Při následném setkání po mši jsme probrali, co víme o stávající členské základně v naší oblasti a o důvodech, které brání dalším členům se aktivně projevovat. Druhé setkání se vázalo na stříbrné kněžské jubileum – 25 let od vysvěcení faráře P. Mgr. Aloise Sassmanna (který je náš příznivec, a veřejnosti je znám jako rodopisec mnoha jihočeských obcí. Vysvěcen byl v červnu 1990 v českobudějovické katedrále tehdejším biskupem a dnes kardinálem Miloslavem Vlkem). Setkání členů pobočky proběhlo po mši dne 21. června 2015. Opět se probraly základní organizační záležitosti, a diskuse, co je reálné v rámci táborské pobočky provádět. (osvětová činnost, pomoc ústředí v sídelním městě). Ing. Jaromír Vrána předseda MS Tábor Jindřich Holub – předseda MS Pohleď Dobrý den dámy a pánové, MS KČ v Pohledi čítá dva členy a několik neorganizovaných příznivců. Hlavní činností naší společnosti je propagace obnovy Českého království mezi veřejnost. Jsem průvodcem a zároveň zřizovatelem Selského muzea Michalův statek v Pohledi. Za rok projde muzeem cca 1 500 návštěvníků. V průvodcovské řeči je názorně zahrnuta také osvěta monarchistického státního zřízení, zejména se zřetelem na české země. Na toto téma je vyčleněn asi dvouminutový prostor ke konci prohlídky (nenásilná anketní otázka, případná debata). Po konci prohlídky mají návštěvníci možnost zakoupit si suvenýry s monarchistickou tématikou (odznaky, poštovní známky, pohlednice atd.). Mimo to jsme pořídili propagační stan v barvách českého království, který používáme při každé akci. Za rok pořádáme mimo pravidelné prohlídky také tři akce – vánoční, velikonoční (dvoudenní) a svatojánskou noční prohlídku (dalších cca 600 návštěvníků). Od loňského října (2014) je Michalův statek povýšen na národní kulturní památku. Nyní je v ČR necelých 300 takových objektů. Z původně zcela obyčejného a zanedbaného statku se tak stala památka nejvyššího významu v českém státě. Při své práci starosty obce, kterou vykonávám už bez pár měsíců 24 let, jsem nabyl i mnoho užitečných zkušeností. V roce 1991 jsem ještě jako řadový občan inicioval oddělení naší vsi od sousední střediskové obce, což vyvrcholilo 1. ledna 1992 jejím osamostatněním. V roce 2004 jsem nechal obec přejmenovat na původní název. Musel jsem při těchto věcech i při zřizování muzea použít také trochu absolutistických metod a lidi to nakonec přijali. Proto věřím, ač se to dnes zdá jakkoli nemožné a nepravděpodobné, že i obnova Českého království je uskutečnitelná. Chce to „jen“ důslednou práci nás monarchistů. Nejpalčivějším problémem naší místní společnosti je malý počet členů. Tedy z pohledu stanov KČ. Jinak mi to při práci vůbec nevadí. Oficiální schůze nemáme, ostatně ani nevím, co bychom na takové schůzi řešili (chybí zaúkolování od předsednictva strany). Financování MS je řešeno soukromými financemi. Bez toho by nic nešlo. Velkým kladem KČ je fakt, že takováto strana s takovýmto zaměřením v českých zemích existuje a funguje. Podle mého názoru má ale KČ příliš rozptýlený „tah na branku“. Na oficiálních akcích, např. při pochodu 28. října, je pro obyčejné lidi nesrozumitelná. Jedni chtějí obnovit rakouskouherské soustátí, jedni vystupují jako vojáci RU armády, přitom se používá znaků RU císařství, hraje se císařská hymna atd. Kdo z venku má podle těchto atributů usoudit, že KČ má opravdu seriózní zájem obnovit monarchistické zřízení v českých zemích? Tedy České království. Víme, že získat oficiální informaci o tom, jaký je názor nebo zájem představitelů rodu Habsbursko-Lotrinského je velmi složitý. Získat informaci, jaké je mínění české veřejnosti, je ale poměrně snadné – (průzkum veřejného mínění a následné využití). Tady máme velký potenciál k nápravě nedostatků a k určení přímého směru naší činnosti. Na našem propagačním stanu máme napsáno „Spolek pro obnovu Českého království“, který v podstatě neexistuje. Já tento spolek nechci legalizovat v republikánském systému. Pan Masaryk měl také svoji Maffii, kterou také za Rakouska-Uherska neměl zlegalizovanou, a taky mu to prošlo. Takže my to děláme podle jeho vzoru, protože jinak to nepůjde. Republika může jenom skončit, ta jinou možnost ani nemá, ale monarchie – ta se obnovit může. Děkuji Vám za pozornost. Jindřich Holub – starosta obce Pohleď předseda MS Pohleď Jan Drnek – předseda MS Královské město Plzeň Dobrý den vážení přátelé a hosté, už před časem jsme v Plzni přišli na to, že politické strany, které existují dnes, mají jen málo co společného s politickými stranami, které působily za první republiky, i když se některé jmenují stejně. Tehdy se jednalo o velké klanové korporace rodinného rypu, obrovské sekty, které měly své zaměstnance, sportovní kluby a svůj společenský život, což já si ještě pamatuji z vyprávění prarodičů. Dnes je to jinak. Dnes je politická strana v podstatě pouze nepočetná agentura. Jedná se o kancelář a pár lidí, kteří všechno řídí a organizují. Kolem toho se motá pár desítek lidí, kteří občas vezmou nějaký úkol, a pak jsou tam tisíce, kteří hází hlasy do uren. Agentura cosi vyrábí a masy to kupují svými hlasy. My v Plzni jsme se této změně přizpůsobili, a to dvoukolejně. Vzali jsme si něco z obou modelů, toho současného i toho předválečného. Ve straně je nás jen pár členů a příznivců, a toto ústředí pracuje jako agentura, která organizuje, vymýšlí a probouzí se především v období voleb. Kromě toho ale existuje jakýsi velký společensky žijící klub nebo okruh monarchisticky či konzervativně smýšlejících lidí. Pro nás je velmi těžké, abychom dávali předem na web oznámení, kdy budeme mít schůzi, přestože ji máme každý týden, protože schůze děláme jako velké sleziny a zpívané společně s Pětatřicátníky, s kluby vojenské historie, se skutečnými vojáky a s celou řadou podobně naladěných osob, spíše kamarádů a přátel. Takto sedáme spolu družně u piva a žijeme společenským životem, a to každé úterý v hospodě na periférii, která je vyzdobena naší tématikou. Vždycky je tam ovšem možnost sednout si stranou a pracovat. Mnoho chytrých věcí se tam řekne a mnoho se jich také zapomene, ale něco z toho zůstane. Když zůstane něco z každého úterka v roce, je toho nakonec dost. Když jádro strany – agentura pořádá akci, ostatní přijdou. Když chce agentura působit na veřejnost, celá řada lidí, kteří nejsou členy strany, naše informace šíří. Když agentura organizuje volby, ostatní nečlenové jsou ochotní figurovat na kandidátce. Dost těžko se z toho píší zápisy... Nicméně tento způsob setkávání udržuje život strany u nás. Na pracovní schůze by už dávno nechodil nikdo. Poučili jsme se z pohádky o Zlatovlásce, kde se operuje s živou a mrtvou vodou. Když se něčemu usekne hlava, je to bezhlavé, jako například dnešní politika. Ano, i s bezhlavou politikou lze dosahovat volebního úspěchu. Stačí ji polít mrtvou vodou a ono to sroste. Dá se s tím hýbat, aby to vypadalo funkční, dají se chrlit fráze, které vypadají zasvěceně a rozumně, ale tím to ještě nežije. Je to mechanické, jako návody na úspěch a je z toho cítit, jak s tím odkudsi z pozadí musí hýbat schovaný loutkař. Je to pohodlné, spočítatelné, ale začíná to být bez lidí, jako všechno, z čeho vyprchal život. Musí se to polít i živou vodou, aby to začalo žít. Živá voda se nedá naučit ani koupit za peníze. My, Koruna Česká, si nemůžeme dovolit platit profesionály a mnohé naše počiny působí amatérsky. Mnohé politické strany mají dost peněz na to, aby si zaplatily agenturu profesionálů, která pro ně udělá mediální práci na způsob mrtvé vody. Mohou si koupit stroj na politický úspěch, ale nemají srdce. Spíše je jedná o jakýsi mechanismus, který do fiktivního těla takové strany pumpuje krev, ale sám by nepracoval. Nemají živé ideje a živé společenství. Lidé to začínají cítit a začínají to chápat. Proto jsou jejich analytikové a lídři tak nervózní a proto je nakonec začíná zajímat i to, co se dějě u nás, u strany, která se vejde do výtahu. Není divu, že tolik osobností náhle zajímá, co se děje na monarchistickém Generálním sněmu, když je to nikdy před tím nezajímalo. Rozběhlo se totiž pátrání po živé vodě. My v Plzni máme živou vodu na našich úterních setkáních, máme i vřelé zavazující vztahy, všichni se většinou známe z vandru, z hospody a z undergroundu. A tak se známe např. i s naším senátorem Lumírem Aschenbrennerem. Také ODS v Plzni je agenturou a vytváří účelové monstrum, ale v jednu chvíli si kdosi v plzeňské ODS uvědomil, že mohou získat důvěru lidí tím, že ono své stranické monstrum polijí živou vodou a ono začne působit lidsky, životaschopně. A živou vodu jsme měli my. Tak vznikla spolupráce a společný senátor. Tak to v Plzni bylo vždy a je to tam pořád. Živá voda má jednu obrovskou výhodu. Nikdo nám ji nemůže ukrást. Je jen tam, kde je i život. Ten nejde předstírat, ten se musí žít doopravdy. Samozřejmě pořádáme ještě další akce, např. v lednu plánujeme mši za bl. Karla, s vojáky udržujeme pomník v Černošíně, kde pořádáme pietní akty a účastníme se vzájemně svých akcí. Ve skutečnosti je nás aktivních pět, šest. Malá agentura. Ale když ji polijeme živou vodou společenství, dostaneme v komunálních volbách tisíce hlasů, a to i od lidí, které jsem v životě neviděl. Tak to jen krátce pro každého, kdo hledá způsob, jak se dá dnes praktická politika také dělat. Já jsem se vždycky držel verše Boba Dylana „Co je dnes pomalé, bude zítra pevné“, no a my už jsme také dvacet pět let politicky pomalí, ale začínáme být pevní. A mnozí z nás i okolo nás to začínají zjišťovat. Mnozí, takzvaně flexibilní politici, kteří si vždycky museli nechávat zadní vrátka, aby se mohli proměnit v něco a někoho jiného, aby mohli rychle změnit názor, vizi a stranu a dosáhli úspěchu v každých volbách, najednou cítí, že žijí v čemsi řídkém a nezakotveném. Najednou cítí, že se možná blíží bouře a jejich mlhavé proměnlivé formy nejspíš odvane vítr. Doba, která přichází, možná bude vyžadovat pevnost a zakotvenost, jednoznačnost a vytrvalost bez účelových změn. Doba možná bude i v politice vyžadovat plodné matky namísto prostitutek. Agentury už po nich začaly pátrat a vidí, že my je máme. V Plzni se pohrdavé a soucitné úsměvy nad existenbcí monarchistické strany již dávno vytratily. Včerejší arogantní pragmatici moci začínají zjišťovat, že je zde něco pevného a živého. Samozřejmě jim vadí, že je to současně cosi příliš skutečného, že je to organismus, který se nedá účelově rozsekat na fragmenty, podle potřeby i nálady voličů přestavět a polít mrtvou vodou aby to srostlo ve zdánlivý celek. Vadí jim, že je to větší, než oni a nedá se s tím hnout, dá se na tom jen podílet. Doposud to mohli ignorovat, jenže s tím, co dělali a měli doposud, už možná nevystačí. Mechanismus už možná nepovede k politickému úspěchu. Nejdříve zkusí od nás získat nějaký recept či návod a uchopit ho po svém. To, co u nás najdou, zkusí zředit nebo vykuchat, ale pak jim to opět odfoukne vítr nebo to umře. To, co jsme budovali, promýšleli a koncipovali dvacet let, se nedá snadno zničit. Nedá se to za dva roky změnit jen proto, že by to voliči chtěli. A tohle je naše deviza. V tom máme dvacetiletý náskok. Já jsem se tu o přestávce chlubil knížkou „U císařské cesty“, kterou jsme vydali také díky našemu panu senátorovi. Jedná se o podobný formát publikace, jakou dělá naše občanské sdružení na zakázku pro různé obce a města. Jde o reginální historii jednoho městského obvodu, ale jde o zevrubnou historii, která ukazuje, proč jednotlivé politické a společenské koncepty nefungovaly a zjišťuje, že v časech monarchie a všeobecné propagace konzervativních a náboženských hodnot se naopak jednalo o epochy velmi úspěšné. Tato publikace byla vydána v tisíci kusech a lidé ji kupují. My vytváříme další podobné publikace a lidé je kupují. Je to regionální historie, ale na 150tisícovou Plzeň je to docela slušná infiltrace monarchistickými myšlenkami. Jinými slovy – šíříme masově mravní ponaučení pomocí politiků, jejichž strana před pár lety proslula pojmem tunelování. Šíříme masově monarchistické myšlenky pomocí politiků, jejichž strany se nazývaly liberálními, když ten termín byl v kursu. Nestojí nás to ani korunu, stejně jako Monarchistický zpravodaj. Jedná se tedy o politickou práci, která není moc vidět a přece působí. Jedná se o způsoby šíření našich myšlenek a konceptů, které se zhodnotí za deset, patnáct let. A možná dříve, protože svět se zásadně mění. Nemusím to být já a nemusí to být Koruna Česká, kdo nabídne svatováclavský trůn panovníkovi. Ať to udělají klidně ti, kdo se tak derou o viditelný politický úspěch. Třebas ODS a třebas lidovci. Ale až poté, kdy naše myšlenky, ideje a koncepty přijmou za své. Až je přijmou beze zbytku, celé a živé, jak jsme je promysleli dlouho a trpělivě, protože už nic jiného, žádné předstírání a flexibilita k úspěchu nepovedou. Bude to náš úspěch. Naše myšlenky a koncepty jsou jako kvasinky, které pomalu prokvasí těsto. I to je politická práce. I snílkové mohou mít reálnou moc na politické scéně a pragmatici mohou být nástroji, kterými se uskuteční vize snílků, jakkoliv se jim posmívají. V Plzni nemáme klasický kalendář akcí, podle kterého bychom se řídili, i když také pořádáme akce s pevně stanoveným datem. Zaměřujeme se spíše na to, jakým způsobem dlouhodobě působit, jak vidět za roh a předvídat změny. Jak stavět na skále. Potichu, nenápadně, jako kvas, který těsto promění v chléb, protože pec už se zahřívá a žár se blíží. Jako kvas, který i vodu promění ve víno. Tento Generální sněm bych nazval opisem – Zvědové přicházejí. Je to pro mne důkazem změny. Zvědové zkoumají jen to, co je opravdu důležité pro vítězství. To důležité je tady u nás a mnozí již to začali považovat za silné. Budou to chtít koupit, budou to chtít ukrást. Naše myšlenky jsou jako zlaťáky, které září jen u nás a když je ukradnete, doma se vám promění v kamení. Až se jim to stane, budou se s námi chtít spojit. Budou se s tím chtít svézt, protože to cosi je život a nikomu se nechce umřít. Ale ovšem. Proč ne? Za podmínky, že to skutečně pomohou prosadit. Děkuji za pozornost. Jan Drnek spisovatel a předseda MS Královské město Plzeň Září - prosinec 2015 Předsednictvo KČ jednalo 10. září 2015 v Praze v Juditině věži v počtu 4 členů. Předseda Petr Nohel informoval o pokračující práci na nové podobě nových www. Předsednictvo opakovaně vyzvalo předsedy MS k zaslání zápisů ze schůzí, případě programu a kalendáře akcí. Splněno pouze od MS Praha 6,7 a okolí + MS Praha 2,3,10. Byl schválen návrh GS Svatopluka Novotného na zrušení nefunkčních MS Liberec, Děčín, Loket, Hradec Králové, Pardubice, Veltruby a Zlín. Byli přijati 3 noví členové. Předsednictvo upravilo podrobný harmonogram tradičního pochodu za monarchii. Pochod se uskuteční 28. 10. 2015, místo srazu Václavské nám. v křížení s Opletalovou ul., sraz ve 13:30. GS předložil členům předsednictva elektronicky aktuální podobu pozvánky. Mgr. Nohel předložil elektronický adresář kontaktů na redakce médií. GS seznam aktualizoval a doplnil o další kontakty. Arch. Bárta zorganizuje upozornění TV Nova v den pochodu za monarchii. Předsednictvo prodiskutovalo podrobnější harmonogram a program XXIV. Generálního sněmu. Sněm se uskuteční 28. 11. 2015 v budově Českého svazu vědeckotechnických společností, Novotného lávka 5. Arch. Bárta informuje o předjednané nedělní prohlídce zámku Brandýs nad Labem, s průvodcem Dr. Novákem. Mgr. Petr Nohel, předal samolepky ve tvaru oválu mezinárodní značky s RU orlem. Předsednictvo stanovilo prodejní cenu na 30,-Kč / kus. Samolepky budou k dispozici u p. Novotného na pochodu či Generálním sněmu. Objednávat je možné též prostřednictvím emailu [email protected]. * Předsednictvo KČ jednalo 8. října 2015 v Praze v Juditině věži v počtu 4 členů. Jako hosté pánové Krejčí, Ryšavý. Pan Bárta seznámil předsednictvo s akcí „Už nemůžeme mlčet“ pod záštitou biskupa Malého. Dále byly projednávány podrobnosti a technické zajištění Pochodu za monarchii. Byli přijati 3 noví členové. Předběžně se debatovalo o možnostech účasti KČ v senátních volbách 2016, kde se naskytla možnost získat v Plzni opět dalšího spolukandidáta s ODS. Petr Nohel předložil pracovní tisk publikace Nástupnické právo k možnému využití KČ. Navrhl tisk 250 ks v lepené verzi s ISBN kódem v předběžném finančním nákladu 5.500,- Kč. Předsednictvo návrh schválilo. * Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) podporuje senátní kandidaturu p. MUDr. Marcela Hájka v Plzeňském Kraji, senátní obvod 7 - Plzeň město a pověřuje člena předsednictva p. Jana Drnka o jednání s kandidátem a jeho volebním týmem o podobě podpory jeho kandidatury, včetně možnosti koaliční kandidátky ve spolupráci s ODS, Stranou soukromníků, příp. jinými pol. stranami, s výjimkou ANO, ČSSD a KSČM. 18 Zasedání předsednictva v Juditině věži. * Milí přátelé – podnikatelé monarchisté, oznamuji, že jsem poslat 10 000,- Kč na transparentní účet Kč. Další aktivity budu směřovati spíše až do nového roku. Mám (zatím nejasnou) představu o přednáškové činnosti. Chtěl bych oslovit posluchače, kterým vadí jak kolonizace Evropy muslimskými a podobnými migranty tak hrozba ruského imperialismu. Pokusím se tuto úvahu konkretizovat. Oživení místního sdružení se mi zatím nedaří. Stávající členové KČ z našeho regionu jsou dílem nemocní a tudíž pasivní a dílem rozježděni po světě. Ondřej Duda Vážený pane Dudo, jako člen našeho Klubu podnikatelů Koruny České jste nastavil laťku opravdu vysoko. Já zatím poslal jen 5000,- Kč, takže přihazuji! S díky a s přáním požehnaných (zasněžených!) Vánoc Vám i Vaší paní. Jan E. Bárta * Zpráva o činnosti MS KČ Praha 4 Předseda MS P. Krátký stručně informoval o tom, že MS se schází zpravidla třetí čtvrtek v měsíci (resp. ve čtvrtek, který následuje v týdnu po jednání předsednictva KČ). Agendou je zpravidla projednání činnosti předsednictva, reakce na přijatá usnesení, příp. aktuality z místní či celostátní politiky. Od nového roku se MS bude scházet ve Vinárně a restauraci u Papežů: http://www.28.cz/, Starochodovská 64/28, Praha 4 – Chodov 149 00. Schůze jsou po předchozí dohodě s předsedou či sekretářkou MS otevřeny členům jiných MS, příznivcům monarchismu a hostům z řad veřejnosti. Slezský sněm Koruny české Dne 15. 11. 2015 v 15 hodin se sešli členové KČ na kopci Baba, Sedliště u Frýdku - Místku. Přítomní za KČ: Ing. Oram Vítězslav, Mgr. Dagmar Molinová Hosté: Jan Kožušník, Jalůvková, Zděněk Šebesta, Jiří Skokan Omluvena: Ludmila Novotná, Ludmila Horáková, Ludmila Konečná, Petr Štula Proběhla volba Slezského zemského hejtmana, zvolen je pan Vítězslav Oram. Schůze probíhala na těchto bodech: 1. Přivítání, zapálení ohně, modlitba k Duchu svatému a za národ, zpěv Svatováclavského chorálu 2. Schválení programu sněmu 3. Zpráva o činnosti 4. Diskuze k aktuálním otázkám české politiky a EU 5. Návrh usnesení pro generální sněm, diskuse 6. Volba Slezského zemského hejtmana 7. Plán činnosti na další rok 8. Vzpomínka na pana Bartoně, bývalého starostu Sedlišť, zemřel koncem října ve věku 93 let 9. Pozdravení a zpráva z dění pana Emila Adamce z Hongkongu, našeho příznivce a jeho vzpomínka na pana Bartoně 10. Četba úryvků z tvorby dr. Bartoně 11. Křest knihy paní Molinové Krasohledění 12. Diskuse a ukončení Prohlášení pro generální sněm obsahuje 2 body, sepíše je hejtman p. Oram, rozešle členům emailem a po diskusi přednese na generálním sněmu v Praze dne 28. 11. 2015. * Prohlášení Koruny České ke zneužití areálu pražského Albertova Čtvrtek, 19. listopad 2015 Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) odsuzuje aktuální zneužití státního svátku a areálu pražského Albertova k politické sebeprezentaci současného prezidenta republiky. Ve skutečné demokracii má individuální hlava státu být reprezentantem všech státních občanů a svou autoritou zajišťovat důstojné oslavy státních svátků tak, aby při nich docházelo ke sjednocování národa, nikoli jeho rozdělování. Připomínáme, že univerzitní budovy na Albertově byly vybudovány za osobní i finanční podpory císaře a krále Františka Josefa I., za což byl ve své době velmi kritizován německou stranou tehdejších národnostních sporů, a osobně císařem předány akademické obci. Od té doby slouží svobodnému akademickému životu studentů a jejich učitelů. V minulosti byly české vysoké školy vícekrát cílem politického útoku. Připomeňme za prvé onen totální (zákazem činnosti) ze strany německého nacionálního socialismu a druhý po 25. únoru 1948 rozvrácením zevnitř za pomoci komunistické ideologie a aparátu. Z těchto neblahých událostí je třeba vyvodit poučení a minimalizovat vliv politických ideologií a bojů na akademickou sféru, její svátky a instituce. Nynější hlava českého státu opakovaně dokazuje, že republikánský systém s přímo voleným prezidentem národ nesjednocuje, ale výrazně rozděluje. Událost opět potvrdila správnost naší snahy o obnovu parlamentní monarchie v našich zemích, odstranění institutu volené hlavy státu a jeho nahrazení po staletí osvědčenou institucí dědičného panovníka jako představitele zájmu všech státních občanů, stojícího nad bojem politických stran a vyvažujícího partikulárními zájmy. Vyzíváme tímto k akceleraci petice: www.zrusmeprezidenty.cz Předsednictvo Koruny V Praze dne 18. listopadu 2015 * Členové Koruny České se připojili k iniciativě Christian Solidarity International, která pod záštitou pana biskupa Malého pořádala ve středu 14. října, shromáždění za náboženskou svobodu, jehož cílem bylo připomenout utrpení pronásledovaných křesťanů kdekoliv ve světě. * Vážení členové, příznivci a přátelé, dovolte mi zareagovat na časté dotazy ohledně havárie prince Ferdinanda Zvonimíra. K nehodě skutečně došlo 8. září při světovém poháru formulí v anglickém Silverstone, kdy se stroj řízený Jeho Výsostí dostal do kolize s vozem týmovým kolegy Bena Barnicoata. Přestože automobil nemohl v závodu dále pokračovat a jízda byla kvůli nehodě anulována, následníkovi se nic nestalo, neměl ani žádné zranění. Petr Nohel * Vážení kolegové, dovolte mi Vás informovat o mém vystoupení v rámci pořadu Názory a argumenty na stanici Český rozhlas Plus – Debata zástupců politických stran. Hosté: Tomáš Vandas z Dělnické strany, Petr Krátký z Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska) a Ondřej Hýsek ze strany Moravané. Moderoval Ondřej Konrád. Pořad byl vysílán premiérově v sobotu 12. 12. 2015 od 18,10 viz http://www.rozhlas.cz/plus/program/#/2015-1212, později k dispozici v archivu http://www.rozhlas.cz/plus/nazory/_archiv K tématu se dále pokusím (v čase dle možností) napsat krátký článek. S pozdravem Petr Krátký 27. října ve večerních hodinách vysílala TV NOVA fiktivní reportáž z návštěvy arcivévodkyně, dcery císaře Karla - Eleonory Habsbursko-Lotrinské v Praze. V reportáži byly použity výseky z předtočených rozhovorů s historikem panem J. Rakem a se spisovatelem J. Drnkem. Zde je přepis části pořadu: Studio: Říká se, že historie nezná kdyby. V každé vteřině života máme před sebou mnoho alternativ, a jakmile se pro jednu rozhodneme, ty ostatní tím vyřadíme ze hry. A tak to platí i pro národ, či pro stát. My se ale takového hříchu z pohledu historika – takového „kdyby“ neboli alternativní historie v následující reportáži dopustíme. Dnes je předvečer vyhlášení samostatnosti Československa, tedy státu, který už paradoxně neexistuje. Zítra tedy slavíme spíše než vznik státu vznik republiky, kterou od té doby máme, a také konec monarchie. Pojďme si zafantazírovat, jaké by to bylo, kdyby ještě existovalo Rakousko-Uhersko? Jak by se žilo v provinční Praze? A co všechno by se před téměř 100 lety muselo stát jinak, aby se monarchie nerozpadla? Fantazii na špacír si s pomocí historiků popustila AK. Hlas reportéra zpráv: Vítejte u zpráv 28. října 2015. Událostí číslo jedna je návštěva arcivévodkyně, dcery císaře Karla - Eleonory Habsbursko-Lotrinské. Princezna přicestovala do Prahy i se svou dcerkou Annou. Její příjezd byl původně očekáván 16. října, kdy v Praze probíhaly mohutné národní oslavy vyhlášení Čech federalizovaným státem v rámci Rakouska-Uherska. Možná, i coby vyjádření zklamání nad pozdním příjezdem, arcivévodkyni na Pražském hradu nevítaly davy lidí. Možná je odradilo i deštivé počasí. 28. říjen není v této alternativní historii žádným svátkem. V roce 1918 se toho dne neudálo nic výjimečného. 16. října zachránil císař Karel I. Habsburskou monarchii před rozpadem na poslední chvíli federalizačním patentem. Tím vyšel vstříc touhám jednotlivých národů – včetně Čechů - po částečné samostatnosti. Josef Rak – historik: Tady byly silný skupiny, který byly loajální k monarchii, vždyť pod Habsburky žili Češi od 16. století, takže to nebylo něco nezvyklýho, Palacký, Havlíček, Kramář až do války, vlastně i Masaryk až do války - všichni vycházeli z té představy, že Rakousko je evropská nutnost pro udržení míru v Evropě, pro stabilitu, pro vyrovnání mezi Německem a Ruskem. Federalizované Rakousko-Uhersko by se možná jmenovalo jinak, každopádně by asi bylo prototypem EU a snažilo by se v Evropě udržet rovnováhu. Jan Drnek – spisovatel: Také by se nikdy nedostal k moci Hitler! Už na začátku v 30. letech, kdyby Hitler v Bavorsku něco začal, tak by to Rakousko zasáhlo. To oni velmi citlivě rozpoznávali. Zrovna tak by vznikla silná mezinárodní aliance proti bolševikům v Rusku. Podle historiků by pravděpodobně nedošlo ke 2. světové válce, respektive by se odehrála jinak. Byla by možná bojem Evropy proti bolševickému Rusku. Češi by nezažili Mnichovskou zradu. Zároveň by byla Evropa zřejmě více protižidovská. Drnek: Kdyby nebylo té oběti 6 miliónů Židů, kteří byli zabití, kdyby to nebyla taková katastrofa, taková hrozná věc, byl by pořád přítomnej v celé Evropě, protože on v celé Evropě ještě v roce 38 přítomný byl, v Anglii byl velmi silný, ve Francii, to prostě není jen Německo. Antisemitismus byl celoevropská záležitost. Češi by asi vzhlíželi k Rusku, panslavismus byl u nás historicky rozšířen, navíc bychom neměli zkušenost se srpnem 1968. Možná bychom sloužili jako komunikační most mezi Evropou a Východem. Drnek: Žilo by tu o mnoho víc lidí. Ty dvě světové války, když spočítáte dohromady oběti, tak je to asi 100 000 000 lidí. Ve třetí generaci je to miliarda lidí, kteří tady dneska chybí. Evropa by mnohem víc expandovala do světa, nezanikly by koloniální říše, čili Evropa by dnes víc kontrolovala svět. Hlas reportéra zpráv: Princezna Eleonora si v odpoledních hodinách vyrazila inkognito na nákupy. A i když je Praha ve srovnání s hlavním městem Vídní ospalé provinční městečko, naše Pařížská ulice ji prý velice zaujala. Princezna si v jednom z obchodů dokonce pořídila nové tričko. Češi v obchodech, ale i na ulicích by si s princeznou mohli povykládat, kdyby o to stála. Němčinu by zde ovládal každý, byť úředním jazykem by byla samozřejmě čeština. Angličtinu by ovládal jen zlomek obyvatelstva. Proč taky? Vždyť i lidé ze zámoří by sem přijížděli se znalostmi němčiny. Významní Češi, populární umělci, spisovatelé, i vědci by nejspíš žili v hlavním městě Vídni. Praha by byla spíš památkovou rezervací oblíbenou turisty, než místem, kde se dějí zásadní věci. Češi by ale nežili jen ve Vídni nebo v Čechách. Kariéru by mohli dělat ve státních službách po celé říši. Třeba u vojenského námořnictva v Terstu nebo u soudu ve Lvově. Svůj byznys by taky mohli zaměřit na cestovní ruch u moře. Koneckonců kdo z Čechů by neměl letní domek na Jadranu, cítil by se mezi střední a vyšší třídou možná méněcenně. Kdyby demokratická konstituční monarchie přežila, žili bychom v evropské velmoci o rozloze 676 615 km2, zatímco dnes obýváme jen jednu devítinu tohoto území – necelých 79 000 km2. Rak: Já bych byl samozřejmě rád, protože té monarchii se strašlivě křivdí. Zapomíná se na to, že v jejím rámci došlo k českému obrození a monarchie, jestliže ho přímo nepodporovala, což podporovala, protože Národní divadlo bylo z velké části za jejich peníze, tak mu rozhodně nebránila. Hlas reportéra zpráv: Posledním bodem v programu princezny Eleonory byla návštěva Městské knihovny v Praze. Eleonora, tak chtěla alespoň symbolicky podpořit českou slovesnost, byť naši literaturu zná pouze v překladech do němčiny. Celou síť pražských knihoven financoval odbor rozvoje národních jazyků při ministerstvu kultury ve Vídni. * Prohlášení Konzervativní strany Konzervativní strana vítá rozhodnutí Ústavního soudu ve věci restitučních nároků uplatněných paní Zdenou Mašínovou na rodinný statek, byť je zveřejněno až čtrnáct let od nabytí platnosti zákona č. 229/91 Sb. Konzervativní strana považuje však tuto šanci na získání komunisty zabaveného majetku za zbytečně komplikovanou. Konzervativní strana navrhovala přímější a rychlejší cestu k vyřešení tohoto citlivého, a zejména nedůstojného problému tak, že by Vláda České republiky ukradené věci přeživším vydala zvláštním výnosem, kterým by zároveň ocenila boj členů této rodiny proti nejzrůdnějším totalitním režimům dvacátého století: komunismu a nacismu. Rozhodnutí Ústavního soudu přesto považujeme za polovičaté. Ve svém odůvodnění totiž naše nejvyšší instance spravedlnosti správně zohlednila hrdinství generála Josefa Mašína, ale vyhnula se spravedlivému zhodnocení protifašistické a protikomunistické činnosti jeho manželky Zdeny, synů Ctirada a Josefa, dcery Zdeny a dalších členů rodiny. Konzervativní strana považuje za smutné i zarážející to, že dnešní politici se nedokáží vžít do osudů těchto lidí, kteří, vystaveni teroru jmenovaných režimů, navždy ztráceli své blízké a přeživší byli ohrožováni na svých životech. S odvoláním na oficiální uznání III. protikomunistického odboje opětovně vyzýváme Vládu České republiky k ukončení nedůstojného restitučního procesu, a aby v tomto smutném případě vyšla vstříc této rodině hrdých a statečných lidí, vrátila jim komunisty ukradený majetek a v plné míře uhradila jeho aktuální znehodnocení. Vláda České republiky by měla i v jiných, podobně tristních, případech postupovat obdobně a napravit svými exekutivními rozhodnutími některé nedostatky restitučních zákonů. Za Konzervativní stranu Josef Bílek – předseda Monarchisté proti narůstající byrokracii a zátěži pro malé a střední podnikatele Informace volebního koordinátora k funkci s významu tzv. transparentního účtu Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) konstatuje, že řada aktivit současného vedení Ministerstva financí ČR místo snahy o efektivní výběr daní (což jedním z jeho primárních úkolů) přichází s iniciativami, které sice nevadí velkým obchodním korporacím, zato však svým dopadem neúměrně zvyšují zátěž drobných živnostníků, malých a středních podnikatelů, čímž směřují k faktické likvidaci tzv. středního stavu v naší zemi. Takovouto aktivitou je mj. např. nově zaváděný systém povinných kontrolních hlášení daně z přidané hodnoty, který by měl od r. 2016 zavést nové administrativně informační povinnosti pro plátce i neplátce DPH. Předsednictvo KČ se tak jednomyslně usneslo požádat „svého“ senátora ing. Lumíra Aschenbrennera, aby připojil svůj podpis pod návrh skupiny senátorů k Ústavnímu soudu na zrušení této regulace, který iniciovala Strana soukromníků České republiky. S potěšením konstatujeme, že pan senátor naší žádosti vyhověl a spolu se svými 20 kolegy ze Senátu parlamentu ČR dnes návrh na zrušení některých ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty zavádějící kontrolní hlášení plátců DPH podali Ústavnímu soudu. Stížnost je namířena proti 3 okruhům neústavnosti, když tato opatření: - nepřípustně prolamují ochranu soukromí, - nedůvodné zatěžují malé stejně jako velké plátce, - a v neposlední řadě neústavně přenáší zákonodárství na formulář finanční správy. Děkujeme senátoru ing. Lumíru Aschenbrennerovi za iniciativu v této věci a věříme, že Ústavní soud věc rychle a spravedlivě projedná. Předsednictvo strany Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska), v Praze dne 3. prosince 2015 Místopředseda KČ a stálý volební koordinátor informoval sněm o aktuálním stavu tzv. transparentního účtu strany, vedeného u FIO banka: 2700765126/2010. Účet byl předsednictvem zřízen primárně pro výběr prostředků na úhradu volebních kaucí a jiných nákladů s volbami souvisících. Volební koordinátor připomněl, že kauce za tzv. hlavní volby, tedy volby do poslanecké sněmovny PČR, činí za všechny kraje 210 tis. Kč, což v jednotlivém volebním roce vyžaduje extrémní nároky na rozpočet strany a příspěvky kandidátů. Bylo proto rozhodnuto, že na volby zkusíme jako řádní hospodáři „našetřit“ a to postupným výběrem: Platí totiž, že za 4 roky při předpokládaném počtu dárců 250 (průměrný roční počet členů a příznivců strany), by na plnou volební kauci stačilo, aby každý dárce ročně zaslal pouhých 210,- Kč. Aktuální stav účtu a příspěvků včetně dárců je možné vidět a odkazu: http://transparentni-ucet.jdem.cz/ Podrobné informace o tomto podání najdete na: http://www.soukromnici.cz/cs/novinky/ustavnistiznost-byla-podana.html K datu vydání tohoto MZ předsednictvo doplňuje, že stav účtu činil: 25.600,00 CZK a děkuje všem dárcům! Předsednictvo současně připomíná, že dar politické straně je odečitatelnou položkou od základu daně. Dárce proto prosí o sdělení: jména, příjmení, data narození a adresy pobytu na: [email protected] (dary u nichž tyto údaje mít nebudeme, musíme dle zákona vracet). Potvrzení o přijetí daru pro daňové účely zašle hospodářka strany dárcům, kteří si napíší na kontakt: [email protected] * Koruna Česká kvůli výši poplatků ruší běžný účet u České spořitelny a zavádí nový účet u FIO banky. Původní účet 1928428359/0800 bude v blízké době zrušen. Dovolil bych si Vás tímto požádat o registraci změny účtu a přenastavení vašich trvalých příkazů na účet nový, jehož číslo je: 333311333/2010. Oba dva tyto účty jsou nás zcela zdarma, přičemž bývalý jediný účet nás na poplatcích přišel až na 3 000,- Kč ročně. Čísla specifických a dalších symbolů zůstávají v platnosti - mění se opravdu pouze číslo účtu; poroto, bych Vás chtěl požádat o zasílání členských příspěvků na rok 2016 již na nový účet 333311333/2010. S pozdravem *DEUS*REX*PATRIA* Petr Nohel 28. listopad 2015 Chtěli jsme vzpomenout na to, čím 28. říjen skutečně byl. Totiž počátkem společenského rozpadu, počátkem devastace státu a vylitím vaničky i s dítětem. Nadšeným vykročením po úplně špatné cestě. Proto má naše každoroční manifestace formu pochodu. Symbolického vykročení po lepší cestě. Program pochodu: 13,30 sraz na rohu Václavák – Opletalova (tentokrát se nešlo od sochy sv. Václava). Ze Senovážného náměstí byly přineseny transparenty. Připojila se dobová kapela Pralinky. 14,00 zahájení pochodu úvodním projevem předsedy Petra Nohela, zpěvem císařské hymny a svatováclavského chorálu. Cestou byly rozdávány propagační materiály. Na krajích pochodu šli označení pořadatelé. Řazení pochodu: vpředu vlajkonoši, za nimi kapela, za ní předseda, pak průvod. 14,40 tradiční zastávka na Staroměstském náměstí, na místě Mariánského sloupu. Proslov. 15,00 tradiční zastávka na Křižovnickém náměstí, umístění kytice u pomníku Karla IV. se stuhami. 15,40 poslední zastávka na Malostranském náměstí na místě bývalého pomníku FM Radeckého. Proslov J. Bárty. Na zakončení Radeckého marš. 16,00 ukončení pochodu. Posezení v pivnici Pod Petřínem (jedna zastávka tramvaje od Malostranského naměstí směr Andél). Prosinec 2015 Kázání na Mši před sněmem Milý Otče proděkane, bratři a sestry, přátelé, kdybychom teď vyšli z tohoto kostela na frekventovanou ulici a udělali takový průzkum veřejného mínění, co říkají současnému, modernímu, sjednocenému Evropanovi pojmy Bůh, král a vlast, tak možná bychom se z poloviny dočkali odpovědi, že jsou to termíny z pohádky. Králové patří do pohádek, Bůh – ten už snad nepatří nikam, no a vlast – kdo by ji dneska charakterizoval tak, jak si ji představovali naši předkové? Zkusme ale najít k těmto třem pojmům: Bůh, vlast, král moderní překlad, synonyma a zastavme se u těch jednotlivých pojmů nikoli v tom sémantickém, ale v tom smysluplném obsahovém poli. Začneme pojmem Bůh. Já jsem se s tímto trojslovím poprvé setkal ve svém rodném městečku, kde jsem chodil do školy, na které byl nápis Bohu, vlasti, králi. Minulý režim tam nechal jenom to vlasti a to Bohu a králi nechal seškrabat, jenže ono to časem znovu prozářilo a bylo to čitelné, takže to nechali být. Bůh je synonymum pro věrnost. Bůh byl vždycky věrný svému slovu a máme-li být blízcí Bohu, je potřeba, aby také naše slovo bylo slovem, na které se dá spolehnout. A to je problém současné doby. Bůh je také synonymum hloubky. Hloubky universa, ovšem hloubka v tomto smyslu není opakem výšky. Hloubka v tom božím smyslu je protipólem povrchnosti a mělkosti. A my jsme v tomto čase zpovrchněli. Jsme na mělčině všeho. Jsme milovníky povrchnosti. Tato doba miluje povrchnost. Především tam, kde to nikdy nesmí být. A to je povrchnost ve vztazích. Člověk, který není věrný slovu, není ani věrný člověku. Je to i jedna z vlastností krále, být věrný svému slovu. Tady vidíme, jak to Boží a královské spolu souvisí. Povrchní vztahy se dnes nosí. Proto se nám tak rozpadají rodiny, ale rozpadá se i sám člověk a rozpadá se všechno, co by mělo zůstat pevné. Dále tato doba miluje povrchnost ve vzdělání. O tom by mohla být samostatná přednáška, ne jedno kázání. Ale my jsme povrchní i v zábavě. V České zemi, na Moravě i ve Slezsku vymřeli komici. Nemáme komiky, protože komik potřebuje inteligentní obecenstvo. Zůstali nám tu jenom baviči. Bavič nepotřebuje inteligentní obecenstvo, ten 25 potřebuje znát pár hrubých slov, aby dav jásal, že pochopil. Je to škoda. Je potřeba to, co říká Ježíš: Zajeďte na hlubinu, nebuďte povrchními lidmi. Bůh je tou hlubinou universa. Pojem král. Králové nechávali stavět katedrály. Víte, katedrály jsou obdivuhodné tím, že je stavěli lidé, kteří měli dogmata. My už dnes nemáme dogmata, my už máme pouze názory a názory nestačí k tomu, abychom postavili katedrálu. Za tím stojí cosi daleko hlubšího a obsáhlejšího. Naše evropská civilizace se zřekla hodnotových kotev a všechno, co má být pevné a zakotvené. Naše civilizace se zřekla hodnotových kotev, které razili i králové. A zřekla se jich ve jménu korektnosti. Dokonce vypudila z evropských dokumentů i zmínku o judeo-křesťanských základech tohoto kontinentu, to muselo pryč. Já se domnívám, že nejsem staromilec, ale máme-li jít kupředu – je to paradox, musíme se vrátit zpátky. Chceme-li jít vzhůru, musíme jít na hlubinu a chceme-li jít do šířky, musíme vstoupit do sebe. To jsou paradoxy, tak jako celá naše víra je plná paradoxů. Ale v těch paradoxech a symbolech je smysl. Já nejsem pro nějaké celoplošné obřízky a celoplošné křty, ale pro návrat k tomu, z čeho křesťané získali název: návrat k hodnotám, ke smyslu, k hlubině. A Vy jste společenství, které ty hodnoty ctí, Vy jste to společenství, které na těchto hodnotách staví. Přátelé, v celé Evropě nabývají tendenci síly, které ničí lidskou důstojnost. Já se osobně nebojím a nejsem ten, kdo je ohrožen z venku. Já se spíše bojím, že jsme ohroženi zevnitř. Právě tím, že jsme ztratili Boha, že jsme se přestali chovat královsky. Královsky se chovat znamená noblesně, elegantně, čestně a rytířsky. Vlast, vlastenec. Co to dneska znamená? Vlastenec jakoby nemiloval Evropu, jakoby nemiloval kontinent, je zahleděn na svou kotlinu na svou vesničku, kde se narodil. Tady je to něco jiného, ten třetí pojem po Bohu a králi je vlast; a národ, který nemá tradici, tak prakticky nemá budoucnost. Vždyť každý z nás dospělých lidí plánuje svoji budoucnost ze zkušenosti, kterou má za sebou a tak je to i s národem. Vy jste společenství, které ctí i vlast. A jestliže přestaneme ctít tradici, dostaneme se do nejenom hodnotového zmatku po ztrátě Boha, ale také do pojmového zmatku. A my už v tom pojmovém zmatku žijeme. Jen si všimněme, jak se nám proměnily například ony hlavní hříchy: pýcha, nestřídmost, lakota atd. Já jsem si je vypsal. Pýcha se nám změnila ve zdravé sebevědomí. Bratři a sestry, my už dneska nemáme pyšného člověka, ale všichni jsou zdravě sebevědomí – čili hřích pýchy pominul. Lakomství, to je zákon ekonomiky. Nestřídmost je vyšší životní úroveň. Závist, to je boj o spravedlnost. Hněv se nám změnil ve zdravou reakci. Hulvátství je svoboda projevu. Okrádání je svobodný trh. Zanedbaná výchova dětí se změnila ve tvorbu vlastního názoru. Mateřství bez manželství je moderní forma existence. Likvidace pozitivních hodnot to je zbavení se předsudků. Neúcta k tradici je vítězství zdravého rozumu a lenost se změnila v prokrastinaci. A lidé chtějí, aby se to léčilo! Tento národ nehřeší, jenom si přejmenoval hodnoty, které naši předkové i králové cítili jako negativa. Vytrhli jsme se z kořenů. Já si tu naši Českou zemi představuji jako strom, který se vytrhl z kořenů a řekl si: jsem svobodný, vyrval jsem se z té země, ve které jsem žil a teď si půjdu do světa. Nějakou dobu to vydrží, v žilách toho stromu je nějaká míza, která ještě strom živí, ale v určitém čase ten strom, který není zasazen, začne schnout a hledá nové místo, kde by zakotvil. Je potřeba vrátit se k tomu původnímu, odkud se sám vytrhl. Zrelativizovali jsme to, co dříve bylo absolutní. Bůh byl absolutní. Pravda byla absolutní. My jsme přestali rozlišovat mezi dobrem a zlem, krásou a ošklivostí. To jsou ony královské ctnosti. Zrelativizovali jsme si život, dali jsme si do pohybu to, co mělo být pevné a prožíváme duchovní i hodnotové zemětřesení. Bratří a sestry, vraťme se k Bohu. Vraťme se tím, co reprezentuje a to je věrnost, to je stabilita, to je normalita. Jestli svoji budoucnost nepověsíme na Ježíše Krista, můžeme ji pověsit na hřebík. Amen. Prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D., Dr. h. c. řecko-katolický kněz, psychiatr a spisovatel Prohlášení Koruny České k bohoslužbě sloužené panem kardinálem za prezidenta a vlast Pondělí, 23. listopad 2015 Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) podporuje úsilí Jeho Eminence Dominika kardinála Duky o budování fungujících vztahů mezi státem a církví. Pan kardinál sloužil v pátek 20. listopadu v Lánech Mši za prezidenta a vlast, přičemž za tento mešní úmysl sklidil kritiku několika věřících z řad katolické církve i jiných církví. Přestože jsme stranou, která již více než čtvrtstoletí usiluje o zrušení prezidentské funkce a o návrat k dlouhodobě osvědčenější roli krále jako hlavy státu, nemůžeme v této věci s kritiky pana kardinála souhlasit. Vzhledem k tomu, že nám dnes – bohužel – nevládne panovník z Boží milosti, který by byl k výkonu svého úřadu řádné pomazán, nezbývá panu kardinálovi nic jiného, než tuto chybějící duchovní oporu v rámci svých možností vynahrazovat. Proto zcela chápeme, když představitelům měst, obcí, krajů i státu žehná, modlí se za ně a slouží za jejich zdraví bohoslužby. Křesťanské učení nás totiž jednoznačně nabádá ke konání dobra a modlitbám jak za své přátele tak i nepřátele. To nejmenší, co tedy může každý pro svoji vlast i kvalitní výkon úřadu hlavy státu udělat, je právě modlitba; přičemž nezáleží na tom, zda dotyčný patří mezi příznivce nebo odpůrce prezidenta. Pokud s ním nesouhlasí, tím spíše by měl modlitbám za něj věnovat větší prostor. Bohoslužba pana kardinála v Lánech tak podle našeho názoru zcela odpovídá současným výzvám papeže Františka k větší otevřenosti církve. Tu pan kardinál zjevně demonstruje právě tím, že se modlí za důležité osoby v našem státě bez nutnosti chválit nebo kritizovat jejich osobní postoje. Předsednictvo Koruny České V Praze dne 22. listopadu 2015 Důvod k radosti ze Zdroje, ne jen té námi perfektně narafičené, přeji… Advent je prostředek proti utopii – aby člověk nebyl fanatikem vlastních cílů – proto není možné ustrnout. Několik generací lidí u nás je okradených a obelhaných, co do možností lidského pokroku. Zatím pokročilo jen zajištěné sobectví a ničení. Je potřeba zdecimovanou duši hojit. A tak, kéž se ve vašem životě odehraje ta krásná proměna ze tmy ke světlu a můžete slyšet hlas, který z nás činí chtěné děti, či otevřenou náruč – ať jeden pro druhého, pro své děti a ty, za něž jsme odpovědni, v neposlední řadě naši zemi… A proto takto pokorou vybavení, budeme moci vnímat i onu otevřenou náruč Boží skrze Ježíše Krista – jednoho z nás a pro nás. Planá 15. 12. 2015 – Pater Jára Šašek Prosinec 2015 28 Z letošní říjnové mše v Brně na Petrově k uctění Karla I. Habsbursko-Lotrinského přinášíme několik obrázků, které přiblíží slavnostní atmosféru. Autor fotografií: Petr Hejtmánek Poslední VIII. tematická středa v roce 2015 Ing. Fryščok při výkladu Poslední VIII. tematická středa v roce 2015 Poslední VIII. tematická středa v roce 2015 Jak bylo oznámeno, konala se 18. listopadu v Klubu zastupitelů města Brna. Účast byla velmi dobrá, celá místnost se zaplnila zájemci o přednášku ing. M. A. Friščoka na téma Naše historické šlechtické rody včera, dnes a jistě zítra. Besedu řídil s přehledem Dr. L. Šubert. Ing. Fryščok velmi zajímavě probíral historii jednotlivých našich šlechtických rodů. Využil různou literaturu, například skvělou drobnou publikaci – Zdenko-Radslav Kinský: U nás. Jde o nové vydání již starší práce. Ing. Friščok však své vyprávění doplnil o jiné zdroje i vlastní zkušenosti a dovedl informace až do současnosti. Jeho poutavé vyprávění se setkalo s příznivou odezvou vyjádřenou potleskem. Ing. Fryščok naznačil, že by mohlo jít o jeho derniéru, ale nakonec připustil, že by to tak nemuselo být. Bylo by skvělé, kdyby ve svých výkladech pokračoval i nadále. Dr. Šubert pak pokračoval v různých zajímavostech k tématu, namnoze také ze své osobní zkušenosti. Různé připomínky zazněly i v diskusi během výkladu i později. Tematickou středu lze hodnotit velmi kladně, výklad velmi zaujal. Bylo oznámeno, že se chystá v příštím roce ješte pestřejší složení těchto setkání. Text a foto: Z. S. Krejčí, Sdružení pro monarchii Brno Ing. M. A. Friščok Publikum se zájmem sleduje výklad 28. listopad 2015 MUDr. Pavel Andrš předseda MS Olomouc a MZH 30 30. srpna se konala 3. pouť za obnovu Českého království na Svatém Hostýně. Významná byla také účast poutníků z Prahy. 22. září tradičně vypravujeme v Olomouci historickou tramvaj v rámci Evropského dne bez aut. Jde o atraktivní a mediálně zajímavou akci. 28. října řada z nás přijala pozvání na Pochod za monarchii v Praze, pro ty, kteří z různých důvodů do Prahy nemohli, byl alternativně uspořádán 2. ročník Pochodu za monarchii také v Olomouci. Vážený pane předsedo, Vážení členové Předsednictva, Vážení hosté, dámy a pánové, Zemskou společnost Koruny České na Moravě tvoří cca 40 členů sdružených do místních společností ve Strážnici, Valticích, Uherském Hradišti, Brně, Tlumačově, Prostějově, Hranicích a v Olomouci. Dovolte nám alespoň stručnou informaci o akcích, na jejichž organizaci jsme se v roce 2015 podíleli: V sobotu 10. ledna 2015 se konala v chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Strážnici bohoslužba za JCKV Karla Habsbursko-Lotrinského v předvečer jeho 54. narozenin. Setkání již tradičně připravují členové MS Strážnice. 20. února proběhl v Olomouci V. ples Koruny České. Byl pořádán jako benefiční ve prospěch Olomoucké koalice neziskových organizací (OKNO). Jde o tradiční a významnou regionální stmelující akci. 25. dubna řada z nás přijala pozvání na Audienci u císaře Karla I. na zámku v Brandýse nad Labem. 18. - 19. července proběhl v Čechách pod Kosířem VIII. ročník mezinárodního srazu mistrů řemesla kolářského, kočárnického a mistrů opratí Josefkol 2015, partnerem setkání byla i Koruna Česká. 1. srpna jsme spolupořádali VI. ročník Lukostřeleckého dobového turnaje na tvrzi v Pňovicích. 29. srpna proběhl v Olomouci X. Moravský zemský sněm, který byl zakomponován do olomouckých oslav maršála Radeckého. Z hlediska propagace hodnot a programových cílů Koruny České je významné působení našeho člena a příznivce v měsíčníku Objektiv Mohelnice, sponzorujeme také vydávání ekologického a kulturního měsíčníku Zelení a doba, každoročně vydáváme stolní kalendář s regionální tématikou, zajímavé projekty podporujeme prostřednictvím Nadačního fondu Koruny České. Již nyní se připravujeme na krajské volby 2016, uvažujeme opětovně o koalici s Konzervativní stranou a Klubem angažovaných nestraníků. Prostřednictvím výše uvedených aktivit se snažíme sloužit se ctí Bohu a Králi, šířit dobré jméno Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska). V úctě MUDr. Pavel Andrš moravský zemský hejtman předseda MS Olomouc a Jirka Čížek za Strážnici Mgr. Pavel Kellerová – předsedkyně MS Brno Dobrý den dámy pánové, dovolte, abych se Vám představila. Jmenuji se Pavla Kellerová a na poslední schůzi jsem byla zvolena předsedkyní MS Brno. Ihned od počátku jsem musela řešit, pro mě dosti nepochopitelné věci, jako proč se naše místní společnost nemůže nadále scházet v Klubu zastupitelů v Mečové ulici, jak tomu bylo donedávna. Namísto toho se zde schází jiné organizace, které se oddělily od brněnské KČ z důvodů, pro něž prozatím nemám odpověď. Mám na mysli: OBOUSTRANNOU ODPOVĚĎ, abych si vytvořila názor, proč k rozpadu došlo a zda není možno dospět k nějakému názorovému sblížení, aby se naše heslo VIRIBUS UNITIS nestalo jen prázdnou frází – nebo hůř: frází se zcela opačnou náplní. Snažila jsem tedy vstoupit s některými členy historických spolků, Společností pro monarchii, Monarchistickou aliancí aj. do kontaktu, ale prozatím s velmi malým úspěchem. Děkuji tímto paní MUDr. Suché, že se můžeme scházet v její ordinaci, Stejně tak tomu našemu malému hloučku našich členů a příznivců. Protože když se sejdeme ve čtyřech nebo v pěti, jsme rádi. Proto se snažím najít opět důstojné prostory pro naše setkávání, a to proto, abychom mohli též zvát hosty, konat malé přednášky, dát více prostoru k vyjádření i nečlenům a těm, kteří tápou v současné politické situaci a také nadšencům, kteří by byli ochotni pomoci nám s pořádáním nových akcí a příležitostí ke sdružování se „ve jménu Boha a Krále“. Byla bych též velmi ráda, kdyby informace o akcích KČ pro starší členy byly k dispozici i v papírové podobě, protože orientace na webových stránkách nemusí být pro všechny členy jednoduchá. Sama jsem si již některé důležité informace takto smazala, stejně jako jsem na druhou stranu schopná se nějakým pětihmatem dostat na výplatní listinu Pentagonu. Pokud budu moci, budu takové informace sama tisknout, protože máme i starší členy, kteří se do naší strany vracejí, a jejichž živá slova a životní zkušenosti pro nás budou zcela jistě cenné. Chtěla bych celkově obnovit chod naší místní společnosti, ale stále se potýkám s její minulostí, které ne vždy rozumím. Jediný, kdo mi v tomto nezištně pomáhá, je náš příznivec pan Patrik Vlček, který sám organizuje a podílí se na úžasných akcích, zatímco někteří jiní členové řeší spíše než budoucnost možná více osobní spory z minulosti, nad které jsem víceméně jaksi povznesena, neboť jsem se do Brna přistěhovala teprve před rokem z Jeseníka. Budu se tedy v prvé řadě snažit o sjednocení naší místní společnosti, abychom měli místnost, ve které budeme mít možnost se pravidelně scházet alespoň jedenkrát za dva měsíce. Budu se také snažit co nejvíce kooperovat s pražským vedením Koruny České a hejtmany všech tří zemí Koruny České. Děkuji Vám a přeji tímto požehnané Vánoce a nechť do nového roku 2016 vykročíme bez starých sporů s jedinou myšlenkou – na obnovení Království Českého S pozdravy Deus, Rex, Patria Mgr. Pavel Kellerová - předsedkyně MS Brno Vážení přátelé, dovoluji si Vám informativně zaslat aktuální číslo městského informačního zpravodaje Objektiv Mohelnice, který putuje do všech schránek ve městě. Členem redakční rady je náš člen Ctirad Štipl... K poctě Boha a Krále! Pavel Andrš ZEMŘEL ČESKÝ ŠLECHTIC THEOBALD CZERNIN V devětasedmdesáti letech zemřel český šlechtic Theobald (Děpold) Czernin, který byl jedním z těch příslušníků české šlechty, kteří neemigrovali a celý život prožili v Československu, potažmo České republice. O úmrtí informoval jeho syn Tomáš Czernin. Theobald Josef Maria Rudolf Friedrich, hrabě Czernin z Chudenic, jak znělo jeho celé jméno, byl synem hraběte Rudolfa Czernina, který se v době 2. světové války vzepřel nacistům a podepsal prohlášení o věrnosti české a moravské šlechty českému národu. Za komunistického režimu Czernin nemohl studovat. Svoji početnou rodinu proto musel živit nejdříve jako řidič náklaďáku, později sanitky. Po roce 1989 se šlechtic vrátil do rodných Dymokur, kde hospodařil na zrestituovaném majetku. Jeho manželkou byla Polyxena Lobkowiczová, se kterou měl celkem pět dětí. Děpold byl do konce svého života aktivním katolíkem. Zemřel 12. července 2015. Ctirad Štipl CÍSAŘSKO-KRÁLOVSKÉ KAFE Do připraveného ohřátého poháru (pouze keramika, sklo používal František Josef I. jen výjimečně) dáme 0,3 dcl rumu (dvě polévkové lžíce), jeden žloutek, dále přidáme cukr moučku (to šlo ovšem za Rakouska – dnes však ne, protože dnešní práškový cukr obsahuje větší množství vápna, které se pak po rozpuštění na povrchu vysráží), nejlépe je použít cukr krupici. Obsah v poháru dobře rozmixujeme – nejlépe vidličkou. Při špatném rozmixování je nebezpečí, že se žloutek nepatrně vysráží. Takto připravený obsah poháru zalijeme vroucí kávou, kterou jsme přepasírovali přes plátěný pytlík. Kávu nalijeme do poloviny poháru a dobře zamícháme. Přidáme sladkou smetanu a opět zamícháme. K doplnění poháru použijeme vroucí vodu. Takto připravený pohár s kávou dáme na stříbrný podnos, přidáme dobře vypečenou banketku nebo preclík a servírujeme! Množství na 2 dcl (čajový pohár): 1 ks vaječný žloutek (bez bílku) 0,3 dcl. Jamajka rumu jedna čajová lžička cukr krupice 10 gramů kávy Jacobs * 0,5 až (podle chuti) 1 dcl. sladké smetany Tuto kávu konzumovalo Jeho císařské a královské Apoštolské veličenstvo císař František Josef I. pravidelně od roku 1860 až do své smrti v roce 1916. DEN ZA MORAVU Akce se uskutečnila v sobotu 3. října 2015 v Brně na Moravském náměstí u kostela sv. Tomáše. Spolek Moravská národní obec pořádal při příležitosti výročí 1 193 let od první písemné zmínky o Moravanech, 605 let od zvolení moravského markraběte Jošta římským králem a 30 let od vzniku spolku tradiční Den za Moravu. Jubilejní 10. ročník se konal pod záštitou hejtmana Jihomoravského kraje JUDr. Michala Haška, za účasti představitelů moravské aristokracie a německy mluvících Moravanů. Moderovala Petra Eliášová. PF Jirky Čížka ze Strážnice Prosinec 2015 Kníže Hans-Adam II. s manželkou kněžnou Marií navštívili opravenou rodovou hrobku ve Vranově u Brna Vranov u Brna 4. listopadu 2015: Vládnoucí liechtensteinský kníže Hans-Adam II. s manželkou kněžnou Marií (rozenou hraběnkou Kinskou) navštívil opravenou rodovou hrobku Liechtensteinů ve Vranově u Brna. Rodinná hrobka knížat z Liechteinstejnu ve Vranově u Brna se nachází v kryptě kostela Narození Panny Marie, který je součástí konventu paulánů Aula Virginis. Kostel je významným mariánským poutním místem na Moravě. Hrobka Liechtensteinů je zajímavá z mnoha pohledů, například je to v Evropě jediné pohřebiště panovníků jednoho státu, které se nachází na území cizího státu. Celkem je zde pohřbeno všech 14 vládnoucích knížat z Liechtensteinu v řadě po sobě, od Karla I. (1569 1627) po Františka I. (185 3- 1938) a dalších 48 členů jejich nejbližší rodiny. Jednolodní poutní chrám Narození Panny Marie ve Vranově u Brna založil roku 1617 majitel panství Pozořice u Brna Maxmilián z Liechtensteinu (1578 — 1643) se svou manželkou Kateřinou Černohorskou z Boskovic, kteří jsou zde také pohřbeni. Nová část rodové hrobky byla postavena v letech 18181821 za panování vládnoucího knížete a polního maršála Jana I. z Liechtensteinu (1760 — 1836), významného vojevůdce a diplomata doby napoleonských válek. V roce 1945 byla hrobka rodu Liechtensteinů zkonfiskována. Důmyslně konstruovaný a udržovaný systém větrání a izolace proti vodě byl v 70. – 80. letech poškozen nevhodným vybetonováním prostoru kolem kostela, a proto do hrobky pronikla vlhkost. Ta poškodila nejen stavební části hrobky, ale také katafalky a dřevěné rakve. Přestože hrobka není majetkem Liechtensteinů, rozhodl se ji vládnoucí kníže Hans-Adam II. na náklady rodové nadace opravit, a to nákladem více než 54 milionů korun. Rekonstrukce proběhla v letech 2013 - 2015. Hrobka nebyla a nebude přístupná veřejnosti, až na výjimečné události. 33 Česká republika vede soudní spor s Nadací knížete z Liechteinsteinu Praha 2. listopadu 2015: Ve středu 11. listopadu 2015 proběhlo první kolo soudního sporu ČR proti Nadaci knížete z Liechtensteinu, který se týkal téměř stovky pozemků o rozloze cca 600 hektarů, ležících ve středních Čechách. Tyto pozemky byly až do roku 2013 stále vedeny v katastrálních knihách jako majetek knížete Františka Josefa II. z Liechteinsteinu. Nadace knížete z Liechtenstejnu, se sídlem ve Vaduzu, proto požádala o dodatečné projednání dědictví, na jehož základě Okresní soud pro Prahu-východ uznal nadaci za oprávněného dědice a dal ji jako majitele zapsat v katastru nemovitostí. V roce 2014 Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) podal žalobu proti Nadaci knížete z Liechtensteinu, kterou se domáhal zrušení vlastnictví uvedených pozemků. Tato žaloba byla projednána 11. listopadu 2015 Okresním soudem pro Prahu-východ. Soudkyně JUDr. Klára Obrtlíková rozhodla již na prvním stání o oprávněnosti žaloby ÚZSVM. Soudkyně ve své řeči přiznala, že se Liechtensteinům stalo příkoří, ale cestou obecné žaloby je domáhání se majetku nepřípustné, a to s odvoláním na deset staré rozhodnutí Ústavního soudu, které říká, že restituční zákony nelze obcházet jinými obecnými žalobami. S tímto rozhodnutím není ztotožněn bývalý soudce Ústavního soudu Stanislav Balík, který uvedené rozhodnutí vynesl, protože v této žalobě není žalujícím případný restituent, ale stát. Nadace knížete z Liechtensteinu oznámila, že se proti rozhodnutí soudu odvolá. Vládnoucí kníže Hans-Adam II. vždy říkal, že nebude podávat žalobu na ČR, aby získal rodinný majetek zpět, a že doufá, že ČR sama zjistí, jaké bezpráví liechtensteinským občanům způsobila. Nyní kníže pouze reagoval na žalobu ČR proti němu. Podle názoru řady právníků neměly být Benešovy dekrety proti 38 občanům neutrálního Liechtensteinska (a tedy i 8 členům rodu Liechtensteinů) nikdy použity, protože nebyli Němci, ani nekolaborovali s Třetí říší. Toto stanovisko zastává i liechteinsteinská strana. Několik let trvající analýzy česko-liechtensteinské komise historiků, které byly publikovány v roce 2013, jsou s tímto stanoviskem shodné. Liechteinsteinský kníže Hans-Adam II., jako nejbohatší panovník v Evropě, potvrdil několikrát svou připravenost investovat v ČR. Tyto investice jsou ale podmíněny vyřešením sporu mezi Liechtensteinskem a Československem a nyní ČR, který začal v červnu 1945. http://www.hs-liechtenstein.cz/ Nevyřešený spor o miliardy Dotyk 20. listopadu 2015: Internetový týdeník Dotyk otiskl zajímavý článek PhDr. Václava Horčičky týkající se česko-liechtensteinských vztahů od roku 1249 a zejména pak českou stranou neřešeného problému navrácení majetku nezákonně zkonfiskovaného občanům neutrálního Liechtensteinska, zejména pak vládnoucímu rodu Liechtensteinů. Článek obsahuje uvedení do problematiky více než 700 let společné historie. Poslední století vztahů bylo velmi komplikované a z české nebo přesněji československé strany, nebyly vztahy vždy korektní. PhDr Václav Horčička se v článku věnuje především období let 1918-1951. Celý text článku naleznete zde: http://www.dotyk.cz/47-2015/20_nevyreseny-sporo-miliardy kterým se po válce posuzovalo, kdo byl Němec a kdo ne. Jen na Liechtensteiny nikdy nedošlo. Celý text rozhovoru s PhDr. Václavem Horčičkou, autorem knihy Liechtensteinové a Československo, najdete zde: http://archiv.ihned.cz/c1-64894620-mimochodemdavida-klimese-dohoda-s-lichtenstejny-je-lepsi-nezsoud-rika-historik Dohoda s Liechtensteiny o pozemcích je mnohem lepší než soud, říká historik Hospodářské noviny 24. listopadu 2015: V článku vysvětluje historik PhDr. Václav Horčička z Univerzity Karlovy v Praze, proč by bylo výhodnější se s Liechtensteiny dohodnout mimosoudně o pozemích, na které si knížecí nadace dělá nárok, a o které s ní český stát vede soudní spor. Když byl v roce 1945 zakonfiskován majetek 37 občanů neutrálního Liechtensteinského knížectví, včetně několika členů panovnického rodu, došlo k prudkému ochlazení vzájemných vztahů. Tyto vztahy zůstaly chladné až do roku 2009, kdy byly po 64 letech obnoveny diplomatické styky mezi ČR (jako jedním z nástupnických států Československa, které v roce 1938 diplomatické styky s Liechtensteinskem navázalo) a Liechtensteinským knížectvím. PhDr. Václav Horčička říká: "V rámci normalizace vztahů tím prvním krokem bylo diplomatické uznání a zřízení česko-liechtensteinské komise historiků. ...myslel jsem, že po opravdu důkladném zhodnocení historických faktů se dospěje i k dohodě o majetku." HN: Zajímali se za komunismu Liechtensteinové o své bývaké majetky? Především okolo roku 1968 se pokoušeli o kontakt s vládou, ale k ničemu to nevedlo... HN: Po roce 1989 se Liechtensteinové pokoušeli o obnovení vztahů. Proč to muselo trvat až do roku 2009? To je jednoduché: šlo o majetek. Nikdy sice netvrdili, že trvají na jeho plné restituci, ale zcela odepsat ho nikdy nedokázali. Pro pochopení situace je důležité si uvědomit, že například Švýcaři německého jazyka byli odškodněni za konfiskace už mezistátní smlouvou z roku 1949. To samé se dohodlo s Rakouskem v roce 1974. Prolomil se tedy onen diktát jazyka, Vládnoucí Vládnoucí kníže kníže František František Josef Josef II. II. a a jeho jeho syn syn a a nánástupce stupce Hans-Adam Hans-Adam II., II., který který problém problém zkonfiskovanézkonfiskovaného ho majetku majetku lichtenštejnských liechtensteinskýchobčanů občanůpřevzal převzal. Nejen Liechtensteinové Německý řád se žalobou dožaduje vydání kostela v Karlově Studánce. Stát to odmítá 5. ŘÍJNA 2015 LIDOVKY.CZ Německý řád podal žalobu na vydání kostela v Karlově Studánce na Bruntálsku včetně pozemků a inventáře. Kostel v rámci majetkového vyrovnání státu s církvemi odmítlo loni vydat ministerstvo kultury. Řekl to mediální zástupce Německého řádu Mikoláš Černý. Žaloby na vydání dalšího bývalého majetku řádu budou podle něj následovat. Jde především o lesy, polnosti, nemovitosti a hrady, které řád vlastnil před druhou světovou válkou, a byly mu zabaveny nacisty, doplnil. Stát odmítl vydat řádu také například hrad Bouzov, o který řád usiloval už před přijetím zákona o majetkovém vyrovnání. Také o něj se plánuje soudit. V případě Bouzova Národní památkový ústav uvádí, že hrad byl zabaven na základě Benešových dekretů, tedy před dobou, na níž se zákon vztahuje. Hrad byl konfiskován podle zmíněných dekretů, nikoli však řádu. O majetek přišel řád už krátce po odtržení Sudet od Československa, v říjnu 1938. Z rozhodnutí Adolfa Hitlera byl Německý řád zrušen jako nepřátelský říši a nemovitosti byly zabaveny či převedeny na nové vlastníky. Hrad Bouzov získal šéf SS Heinrich Himmler. O převodu se jednalo už v roce 2010 Žalobu v pondělí podala Česká provincie řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě, pro nějž se zkráceně používá název Německý řád. Byl založen v roce 1190 v Akkonu, přístavním městě v dnešním Izraeli, jako špitální bratrstvo. Od roku 1204 začal působit i v některých místech na území současné České republiky. Jedná se o žalobu na nahrazení projevu vůle povinnéosoby podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Cílem žaloby je, aby soud svým rozhodnutím nahradil souhlas povinné osoby, kterou je Česká republika Ministerstvo kultury ČR, uvedl zástupce řádu. Kostel byl podle něj ve vlastnictví řádu do roku 1940, kdy ho zkonfiskovali nacisté. Po válce se tehdejší velmistr řádu Robert Schältzky snažil o poválečnou restituci majetku, mimo jiné i kostela v Karlově Studánce. Jeho žádosti však nebyly vyřízeny do komunistického převratu v roce 1948. Kostel byl v té době spravován národní správou se souhlasem řádu a financován z výnosů řádových lesů. Ministerstvo kultury vydání kostela odmítlo loni v květnu. A to i přesto, že se o převodu kostela řádu jednalo již v roce 2010 – jakožto o bezúplatném převodu z majetku státu, jelikož se jednalo o jediný kostel v ČR spravovaný ministerstvem kultury. Navíc od roku 2001 zde slouží mše kněz řádu, doplnil Černý. Zdroj: http://www.lidovky.cz/nemecky-rad-se-zaloboudozaduje-vydani-kostela-v-karlove-studance-stat-toodmita-gpd-/zpravydomov.aspx?c=A151005_120514_ln_domov_ele http://www.lidovky.cz/nemecky-rad-se-zaloboudozaduje-vydani-kostela-v-karlove-studance-stat-toodmita-gpd-/zpravydomov.aspx?c=A151005_120514_ln_domov_ele Czernínův vnuk nevzdává boj o dva hrady a zámek v Česku sobota 3. října 2015 Již více než dvacet let se Karl Eugen Czernín (59), vnuk Eugena Czernína a jeho manželky Josefiny Czernínové, princezny ze Schwarzenbergu, marně snaží vybojovat zpět majetek, který byl šlechtickému rodu zkonfiskován po druhé světové válce na základě Benešových dekretů. Zámek v Jindřichově Hradci FOTO: Vladimír Vácha, Právo Teď se jeho právník Pavel Alfery Hrdina snaží oživit kauzu novou žalobou na české ministerstvo vnitra. Podal ji v červenci a zatím o ní pražský městský soud nerozhodl. Klíčová otázka, kterou chce, aby po 70 letech soud zodpověděl, je, zda Eugen Czernín měl, nebo neměl československé státní občanství a zda se za války aktivně účastnil boje za osvobození od fašismu. Stejně jako mnozí další získal Eugen Czernin, který měl německou národnost, po zabrání Sudet v roce 1939 automaticky německé občanství, a po válce v listopadu 1945 si tak musel znovu požádat o zachování toho československého. Tehdejší úřady však až do jeho smrti v roce 1955 řízení neukončily, a tedy ani nijak nerozhodly. Bez přiznaného československého občanství však nemají jeho potomci na restituci nárok. A ve hře není málo. Karl Eugen Czernin chce získat zpět například rodový zámek v Jindřichově Hradci, vodní hrad Švihov na Klatovsku, hrad Andělská Hora na Karlovarsku k tomu rozsáhlé lesy a polnosti a další rozlehlé pozemky v chmelařské oblasti na Lounsku a Rakovnicku. Hodnota tohoto majetku je dnes špatně vyčíslitelná. Žalují vnitro Patří k nejrozsáhlejším restitučním nárokům u nás, myslí si další jeho advokát, Petr Haluza. Řízení a soudy o vydání majetku jsou však v této věci pozastavené a čeká se na konečné vyřešení otázky kolem Czerninova občanství. Dědicové se snaží přesvědčit ministerstvo vnitra i české správní soudy, že si československé občanství Eugen Czernin zaslouží. Ministerstvo vnitra je však přesvědčeno, že nikoli. Karl Eugen Czernin v minulosti neuspěl ani pražského městského soudu, který jeho žádost o přiznání československého občanství jeho dědovi zamítl. Proti tomu podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, ale ani s ní v roce 2007 neuspěl. Od té doby se předložením nových svědectví, které mají dokládat aktivní pomoc Eugena Czernina v protifašistickém odboji, snaží o znovuobnovení řízení. Ministerstvo však trvá na svém a žádost o obnovu letos v lednu nepovolilo. Rozhodnutí v rámci tzv. rozkladu přezkoumával ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD), který jej letos v květnu také zamítl. Právník Karla Eugena Czernina Pavel Alfery Hrdina proto vnitro letos v červenci u pražského městského soudu zažaloval. V žalobě uvádí, že v roce 2008 byly zjištěny nové důkazy. Podle něj existují dva svědci, bývalý komorník a kuchařka na zámku v Jindřichově Hradci, kteří v notářsky ověřených výpovědích uvádějí, že Eugen Czernin ukryl v jednom ze sálů do skrýše vzniklé snížením stropu zbraně, které měly sloužit k odboji proti Němcům. Na zahradě prý byla s jeho vědomím instalovaná vysílačka také sloužící odboji a prý i pomohl k útěku čtyřem francouzským zajatcům. Na druhou stranu se Czernin kvůli svému postavení musel stýkat s představiteli tehdejšího režimu. Uspěli jen s majetkem po hraběnce Případné vrácení majetku Czernina by mělo nedozírný ekonomický a politický dopad. Nepochybně v těch nemovitostech a lesích někdo hospodaří a má své zřejmě legitimní zájmy. Je ale chybou státu, že se Vodní hrad Švihov FOTO: Jan Švábek, Právo za 25 let nepodařilo restituce dořešit, kritizuje Haluza podle něj obstrukce státu, který stále není schopný jednoznačně rozhodnout. Karl Eugen Czernin dosud získal zpět pouze majetek po své babičce, hraběnce Josefině, která zemřela o deset let později než její manžel, tedy v roce 1965. Jeho hodnota je podle víc jak 25 let starých tabulek zhruba 25 miliónů korun. Jde například o statek a přilehlé lesy a pozemky ve Štěpánovicích na Českobudějovicku, které stát vydal v roce 2006 a 2007. Dostala občanství neoprávněně? Situace v jejím případě je oproti manželovi jiná. Pražský magistrát jí totiž v roce 1999 posmrtně československé občanství přiznal. Soudy a následně příslušné pozemkové úřady proto nárokům jejího vnuka vyhověly. Ovšem jak už Právo před rokem informovalo, protikorupční policie začala stíhat dvě úřednice magistrátu, matrikářku a její nadřízenou, které podle ní vydaly osvědčení o státním občanství hraběnky neoprávněně. Hrozily jim až tři roky za nedbalostní trestný čin, který podle ní spáchaly tím, že si dostatečně neověřily všechny okolnosti. Pozemkový úřad proto převod zbytku majetku, tedy zámečku Velichov a přilehlých budov a pozemků na Karlovarsku, pozastavil a znovu obnovil řízení o jeho vydání. Víc nemohl udělat, protože na předchozí majetek se už vztahovala promlčecí lhůta. Pražský městský soud však stíhání úřednic letos v létě pravomocně zastavil s tím, že je promlčené. Část majetku stát dál blokuje Jenže Státní pozemkový úřad majetek odblokovat nechce. Zastavení trestního stíhání bývalých pracovnic pražského magistrátu nemá na průběh restitučního řízení vliv, sdělila nyní Právu mluvčí Monika Machtová. Úřad je podle ní přesvědčený, že tehdejší potvrzení o občanství Josefiny obsahuje chyby, a je tedy neplatné. Právník Czernina Haluza se proto znovu obrátil na soud. Na začátku letošního září podal ke Krajskému soudu v Plzni čtyři žaloby. Domáhám se v nich zrušení rozhodnutí o obnově řízení. Máme za to, že řízení je nezákonné, podotkl. Podle něj je obava, že navrácením majetku by budovy a lesy zpustly, lichá. Troufám si tvrdit, že navrácené majetky, které v jižních Čechách Czerninové spravují, tak se jim daří a dědictví předků se snaží dál rozvíjet, dodal na závěr. Radka Kovářová, http://www.novinky.cz/domaci/382281-boj-o-dvahrady-a-zamek-v-cesku-czerninuv-vnuknevzdava.html Colloredo-Mansfeldová neuspěla. Zámek Opočno patří státu, rozhodl soud 22. ZÁŘÍ 2015 LIDOVKY.CZ Renesanční zámek v Opočně na Rychnovsku by měl patřit státu. V dlouholetém sporu tak v úterý rozhodl Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou. Dědička původních majitelů Kristina ColloredoMansfeldová se vydání zámku domáhá od roku 1991, ale jen na několik let se zámek vrátil do její správy. Spor vrátil na začátek Ústavní soud, nakonec soudy přiřkly zámek opět státu. Právní zástupce Colloredo-Mansfeldové Tomáš Nahodil dnes novinářům řekl, že se proti rozhodnutí odvolá ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Soudce Ondřej Rott v úterý novinářům řekl, že soud byl vázán výkladem pojmu rasová perzekuce nálezem Ústavního soudu z roku 2004. „Důkazy, které žalobkyně předložila, nemohly vést k závěru, že konfiskace, která proběhla v roce 1942, byla důsledkem rasové perzekuce, jak je vykládána Ústavním soudem,“ řekl v úterý novinářům Rott. Nahodil v úterý řekl, že rychnovský soud zcela opominul loňský nález Ústavního soudu, který vůbec nepopírá nález z roku 2004, naopak lépe a precizněji ho konkretizuje. Zdejší soud to odmítl, to je podle našeho názoru hrubá chyba, řekl Nahodil, který chce vyčkat na písemné vyhotovení rozsudku. Rodina byla rasově perzekuovaná Nahodil tvrdí, že soudu předložil řadu důkazů, které vedou k závěru, že rodina Colloredo-Mansfeldů byla rasově perzekuovaná. My prokazujeme, že předci mojí klientky byli židovského původu a to je jeden z důvodů, pro který jim byl majetek konfiskován, řekl Nahodil. Právní zástupce Národního památkového ústavu Miloš Hošek v úterý novinářům řekl, že ho rozhodnutí rychnovského soudu překvapilo. Čekal jsem zcela opačný vývoj situace, ale domnívám se, že soud uchopil tu věc velmi zevrubně a hodnotil všechny důkazy, řekl Hošek. Rychnovský soud se případem začal znovu zabývat letos v květnu, poté co Ústavní soud loni v březnu vyhověl stížnosti podané Colloredo-Mansfeldovou a ZÁMEK OPOČNO | FOTO: REPROFOTO uvedl, že listiny, které žalobkyně předložila, by mohly přinést příznivější rozhodnutí. Následně obnovu řízení povolil rychnovský i hradecký soud. Renesanční zámek Opočno Zámek Colloredo-Mansfeldům zkonfiskovali v roce 1942 nacisté, po roce 1945 připadl na základě dekretu prezidenta Beneše státu. Mansfeldové se po válce o majetek začali soudit, po nástupu komunistického režimu emigrovali do Rakouska. Opočenský zámek vybudovali na místě středověkého hradu Trčkové z Lípy. Posledním rodovým vlastníkem byl Adam Erdman Trčka, který byl v roce 1634 zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna. Poté byly trčkovské majetky zkonfiskovány a Opočno získal důstojník císařské armády Rudolf Colloredo. Colloredové na přelomu 17. a 18. století přestavěli zámek v barokním slohu. Zdroj: http://www.lidovky.cz/zamek-opocno-patri-staturozhodl-soud-dxy-/zpravydomov.aspx?c=A150922_105144_ln_domov_ELE http://www.lidovky.cz/zamek-opocno-patri-staturozhodl-soud-dxy-/zpravydomov.aspx?c=A150922_105144_ln_domov_ELE Posun restituční hranice? Není divu, že se v monarchistech, ale i v dalších slušných lidech v této zemi vaří krev, když sledují úpornou snahu státu nepřiznat se ke krádežím, zatloukat, a co bylo ukradeno již nepustit, případně nasadit nějaké lidové měřítko hodnot, podle něhož by byla krádež vlastně spravedlivá. V Koruně České se ozývají hlasy a výzvy, aby se strana zasadila otevřeně o posun restituční hranice před únor 1948, nejlépe k září 1938. To však není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Není možné chtít posun restituční hranice jen pro šlechtu a církev. Takový akt spravedlnosti by musel platit pro všechny, aby zůstal spravedlností. Když pro všechny, a když k září 1938, tedy i pro sudetské Němce. V září 1938 byli občany ČSR a německé občanství poté získali nikoliv z vlastní vůle, ale rozhodnutím nacistického státu. Byli v roce 1945 vyvlastněni jako příslušníci cizího státu a podíl na tomto stavu by se musel prokazovat v každém jednotlivém případě. Prakticky to dnes není možné. Když nelze fakticky vracet majetky ukradené státem před únorem 1948 Němcům, nelze je vracet ani šlechtě a nikomu jinému. Částečná spravedlnost by byla nespravedlností. Není možné chtít praktiocky provést posun restituční hranice k září 1938. Kdo bude vracet obrovské majetky tehdejším bankám a politickým stranám, například bohaté agrární straně? Kdo a odkud je bude odškodňovat? Aby byla spravedlnost spravedlností, musel by zloděj nahradit ušlý zisk, tedy vyplácet každému okradenému i náhradu za to, co svým majetkem mohl za těch 50 let ještě vydělat? Na druhé straně by ale KĆ měla požadovat zneplatnění Benešových dekretů, jakkoliv bohužel majetkové spravedlnosti již dnes dosáhnout nelze. Benešovy dekrety zakládají svou očividnou pozicí mimo jakoukoliv právní legalitu jen další a další porušování práva. Například (jak nedávno poznamenal maďarský premiér Orbán), země, která má dodnes jako součást svého právního řádu kodifikovaný princip kolektivní viny, byla přijata do EU. To ale znamená, že byly porušeny také principy EU pro přijímání nových členských států. Ovšem ani právní zneplatnění Benešových dekretů nebude ničím jednoduchým pro monarchisty. BD odporovaly znění Ústavy ČSR z roku 1920. Tato ústava de jure v roce 1945 platila, protože i občan Beneš vydávající se za prezidenta požadoval právní a státoprávní návrat do doby září 1938 a parlamant zvolený v červnu 1946 jeho teze o „období nesvobody“ začínající od data Mnichovské dohody zpětně potvrdil. Pokud se proto stával občan Beneš automaticky znovu prezidentem a nikdy jím být nepřestal, musela platit i ústava z roku 1920 a platit nepřestala. Jenže když jako monarchisté budeme napadat Benešovy dekrety z pozice této republikové ústavy, budeme tím vlastně legalizovat a hájit právní stav první republiky, což asi nechceme. Pro nás monarchisty byla i tato ústava revoluční a neplatná. Jakým způsobem tedy napadnout Benešovy dekrety? Jedině tak, že byly důsledkem revoluční nelegitimity a pochybené účelové legality samotné republiky, že chyba se stala již v roce 1918, že nikdy neměl o ničem rozhodovat nějaký prezident. A jsme u restitucí od roku 1918, které jsou prakticky již naprosto neproveditelné. J. Drnek Ahoj Jirko, šlechta zdá se nemá s KČ mnoho společného, chodí po jiných chodníčcích, než monarchisté. Příslušníci šlechtických rodů se setkávají jednou za čas při různých náhodných příležitostech mezi sebou, podle okolností i s příslušníky panovnických rodin, ale jaksi zdrženlivě, rezervovaně, spíše ryze společensky. Pokud si dobře vzpomínám, žádný sněm KČ nikdo ze známých a vážených rodů nikdy nenavšívil, ani za sebe nikoho neposlal. Netrpí příliš ideály a monarchie pro ně není na prvém místě. Jsou to především tradičně největší sedláci, se vztahem k půdě, nemovitému vlastnictví a hrdosti na mnohá pokolení významných příslušníků svého rodu. Mnozí mají tradičně vyvinutý vlastenecký vztah k domovu, obvykle ke státnímu celku, jehož se cítí být součástí. Bez ohledu na to, zda to je republika či monarchie. Ale někteří, spříznění v zahraničních rodech, vnímají tento vztah jaksi kosmopolitně, mnozí jsou pozemkovými vlastníky na území více států a tak nevnímají život a práci či službu v jednotlivých zemích nikterak nacionálně. Žijí přítomností a často usilují o uplatnění ve službě státu ve vysokých státních úřadech. Vnější šlechtické znaky, jako jsou tituly, důstojenství spojená s různými úřady a podobně uplatňují obvykle pouze při společenských příležitostech v odpovídajícím prostředí, jako jsou například svatby či pohřby jejích příslušníků, ale i významné křesťanské slavnosti a podobně. Pak je odkládají jako pracovní zástěru a vracejí se ke svým každodenním rituálům všedních povinností. Politiky se štítí, avšak pokud jim politické strany (ty významné, velké) nabídnou přední vysoké politické funkce, které přinášejí důstojné postavení, uplatnění a mnohdy i prebendy, mnozí je přijmou. Šlechta je ozdobou a vzorem národa i země, které mohou šlechtici oddanně sloužit, zvláště pokud mohou vyniknout. Přesto si neustále udržují jistý rezervovaný odstup a úzkostivě se vyhýbají situacím, které by je mohly poškodit jak na majetku, tak na dobrém jménu. Šlechtictví zavazuje (ve vztahu ke svým předkům). Pojmy jako přátelství a vzájemnost jsou u šlechty relativnější, než obvykle bývá chápáno ostatními lidmi. Ke svému životu šlechta monarchisty nepotřebuje. Nic jí nemohou dát, ničím významně prospět, spíše ve své nadšené zaslepenosti ji mohou kompromitovat. Mnohem více pro ně mohou udělat dobří právníci, a sympatizující média. A samozřejmě velký vliv má významné vysoké postavení ve státní službě. To vše je důvod, proč se do monarchistické strany příslušníci šlechty zrovna nehrnou, byť niterně asi s myšlenkou monarchie sympatizují. Až tu monarchie bude a na Hradě usedne král, budou mu složit. Do té doby se ale jen rádi na moment ukáží v jeho společnosti, pozdraví se s ním a vrací se ke svému světu velkých sedláků. Naproti tomu monarchisté jako velicí idealisté musí věnovat pozornost především mínění a názorům veřejnosti. Převládajícím namnoze ateistickým, republikánským názorům a pohledům na svět. Vztahům a postojům k okolí bez úcty ke skutečným tradičním hodnotám, bez respektu k bližním, bez jakéhokoli přínosu. Tuto veřejnost se musí snažit kultivovat či alespoň nutit chápat, že nějaké hodnoty, které si úctu a respekt zasluhují, existují a že mezi ně rozhodně nepatří pozlátko vštěpované jim reklamami ani uctívání zlatých telat v honbě za bohatstvím, za kterým stojí duchovní a kulturní prázdnota. Mnozí monarchisté si v tomto směru počínají velmi dobře a zdárně nejrůznější spolkovou činností, všude kde nacházejí odezvu a sympatie. Přesto však stále mnohým chybí realistický pohled politiků a z politiky stále utíkají ke spolkům a spolkovému životu. Jenže KČ na rozdíl od ostatních monarchistických uskupení je politická strana a má jasné cíle a priority. Zbavit veřejnost nánosů historických lží a dezinformací, které odvádějí její mínění a postoje od pravdy k bludům, přetavit veřejnost na monarchistickou a vytvořit podmínky ve společnosti i státní správě k přijetí monarchie a návratu krále na český trůn. Nic nemůže KČ tak izolovat od dosažení těcho cílů snadněji, než obracení se k veřejnosti zády a snaha napomáhat malým privátním skupinám osob či jednotlivcům, kteří sami o podobnou pomoc nestojí, nežádají ji a není ani v možnostech KČ poskytnout víc, než jen prázdné formální prohlášení, kterým se ani nikdo nebude vážně zabývat. Už proto, že o nás veřejnost téměř neví. Je špatně, že KČ mlčí k závažným společenským problémům, jako je neschopnost a neochota evropských institucí a jednotlivých představitelů postarat se o bezpečí vlastních občanů a uchránění evropské křesťanské kultury před ničivou smrští nového stěhování národů, je špatně že mlčí k pozvolné a stále zřetelněji narůstající přeměně státu na byrokraticko justičně policejní, je špatně, že mlčí k bezuzdnému drancování a ničení země a jejích surovin, z nějž výnosy mizí kdesi v zahraničí či v kapsách perestrojkových komunistických podnikavců a nic z toho se nevrací zpět. Je špatně, že KČ nedokáže účinně pracovat na půdě parlamentu a být tam trvale přítomna svými návrhy a požadavky. Je špatně, že je KČ vnímána většinou veřejnosti nikoli jako skutečná politická strana, nýbrž jako recestický spolek, který rychle zapadá do zapomění. Je velmi špatně, že naprostá většina národa netuší, co znamenají písmena KČ, ačkoli všichni při volbách mají monarchistickou stranu před očima na volebních lístcích. A to při nejlepší vůli nemůže zvrátit ani šlechta ani církev, i kdyby chtěla. Veřejné mínění se jejich hlasem už dávno neřídí, řídí se hlasem medií. Veřejné mínění je pro politickou stranu mnohem důležitější, a pokud budeme přehlížet zájem a potřeby veřejnosti, tedy absolutně veškerých skupin národa, pak se nikdy ode dna neodtrhnem. Srdečně zdraví Jan Mrzílek Info z Horních Uher. H.B. Preposielame vám tlačovú správu z prvého ročníka podujatia Bitka pri Viedni 1683, ktoré sa vďaka veľkému úsiliu nášho spolku a spoluúčasti kľúčových partnerov podarilo úspešne zorganizovať. V sobotu 3. októbra 2015 sa konal prvý ročník spomienky na Bitku pri Viedni z roku 1683. V lete tohto roku sa Osmanskí Turci pokúsili po druhý krát dobyť Viedeň. Obrovská armáda pod vedením veľkovezíra Kara Mustafa pašu obliehala mesto celé dva mesiace. Keď sa už zdalo, že zdecimovaní obrancovia a rozstrieľané hradby Viedne už nevydržia turecký nápor, prišiel na pomoc rakúskym a nemeckým oddielom poľský kráľ Ján III. Sobieski. Osmanov sa podarilo poraziť a odvtedy sa začala séria ich porážok až do definitívneho vyhnania z územia Habsburskej monarchie. Program spomienky na túto udalosť, ktorá bola živá do konca monarchie, bol pestrý. Začal slovensko-poľskou omšou vo Františkánskom kostole o 11:00 za účasti členov skupín historického šermu z Poľska a poľských kňazov. Potom sa účastníci vydali na pochod mesto za živého záujmu prihliadajúcich turistov. Na Hviezdoslavovom námestí potom prebehol Mustrunk, teda prehliadka jednotlivých zúčastnených skupín vojenskej histórie z Poľska, Maďarska a Slovenska. Mestom duneli výstrely z kanónov a pušiek. Hlavný program Bitky pri Viedni začal o 16:30 v Sade Janka Kráľa, kde už od rána bolo možno vidieť dobové tábory. Po krátkej prehliadke poľských husárov sa rozpútala rekonštrukcia bitky, kde proti sebe stáli skupiny ktoré zobrazovali Osmanských Turkov, Habsburských žoldnierov a obrancov Viedne a nakoniec do boja zasiahli Poľské jednotky. Program nadväzoval na podobnú Bitku o Bratislavu z roku 1619, takže v Sade Janka Kráľa mali stovky divákov čo vidieť celé popoludnie. Podujatie Bitka pri Viedni 1683 zorganizovali Maroš Mačuha z Bratislavského okrášľovacieho spolku v spolupráci so spoločnosťou Fringia. Konalo pod záštitou Poľského veľvyslanectva v Bratislave, primátora Bratislavy Iva Nesrovnala a starostu m.č. Bratislava – Staré mesto, Mgr. Radoslava Števčíka. Hlavnými partnermi boli Poľské veľvyslanectvo v Bratislave a Poľský inštitút v Bratislave, podujatie podporili tiež m. č. Bratislava - Staré mesto, Maďarské veľvyslanectvo v Bratislave a Balassi inštitút v Bratislave. Bitka pri Viedni má ambíciu stať sa pravidelným podujatím v Bratislave, ktoré bude presadzovať myšlienku spolupráce štátov Strednej Európy. Kvalitné fotografie od profesionálneho fotografa Karola Srnca môžete stiahnuť tu: http://www.uschovna.cz/zasilka/GF2BTTZW2ZGGR NJD-UHJ/AE53U96LJU Prosinec 2015 40 Prosinec 2015 42 Fotogalerie Zdeňka Žalského Radecký 1766 - 2016, občanské sdružení Cílem je obnova pomníku Jana Václava Josefa, hraběte Radeckého z Radče na Malostranském náměstí v Praze u příležitosti 250. výročí jeho narození. Naším webmasterem je Matěj Čadil, adresa pro emaily je [email protected]. Za Radu o. s. Radecký 1766 – 2016 Jan Bárta, Jarmila Štogrová www.radecky.org V Lapidáriu Národního muzea v Praze na výstavišti v Holešovicích proběhlo dne 13. listopadu 2015 tradiční setkání u pomníku maršála Radeckého. Díky našim členům, kteří celou akci zdokumentovali, si můžete prohlédnout množství fotografií: Fotogalerie Zdeňka Martínka Fotogalerie Zdeňka Žalského Prosinec 2015 Prosinec 2015 XIV. ročník tradiční akce pořádali 3. října 2015 na poli u nádraží ČD v Třemošné: K. und k. Infanterie Regiment No. 35 – 2. Kompanie, Město Třemošná a KVH Čs. legionářský 35. střelecký pluk Foligno Po celou dobu akce probíhala výstava historických zbraní a artefaktů nalezených na bojištích 1. světové války. Po celý den bylo na bojišti zajištěno občerstvení. Program: 13.00 Ukázka polního opevnění a přednáška o 1. sv. válce 15.00 Isonzo 1915 – rekonstrukce bitvy na řece Isonzu 1915 17.00 Strašlivá podívaná – koncert hudební skupiny 18.00 Pod císařským praporem – přehlídka historických uniforem Tímto za všechny členy Spolku vojenských vysloužilců arcivévody Rainera pro Rakovník a okolí přeji všem našim kamarádům, kamarádkám i známým příjemné a klidné prožití vánočních svátků a dobrý vstup do roku 2016, ve kterém se doufám všichni zase ve zdraví na různých historických akcích potkáme. Vašek Kochánek - jednatel spolku. Kamarádi, rok s rokem se sešel a tak jako již tradičně nadchází čas se sejít k poklábosení o všem, co nám minulých 365 dnů přineslo, co se událo, či nás zajímalo. A právě proto bych Vás, přátele vojenské historie pozval tak jako vždy do sídla LIR 10 Mladá Boleslav a to do známé RESTAURACE U HYMRŮ dne 16. ledna 2016 od 16. hodiny. Ke zpříjemnění budou jako již tradičně a to formou rautu nabízeny vepřové pochoutky z „PLUKOVNÍHO PAŠÍKA“ a něco k zapití. INFORMACE K PLUKOVNÍMU PAŠÍKU 2016 Datum konání: 16. ledna 2016 Příjezd: do 16. hodiny, po ubytování volný přesun ke hradu MB Nástup: v 16:30 hodin u Mladoboleslavského hradu, kde bude krátký proslov a společná fotografie. Poté nedlouhý pochod kolem Magistrátu, Pomníku padlých 1914 – 1920 přímo na základnu U Hymrů. Délka pochodu je necelých 700 metrů. Upozornění: V daném termínu není možno zapůjčit jako kdysi ubytovnu. Proto je důležité sebou vzít spacák. Spaní je pouze na půdě restaurace, kde je cca +- 16 stupňů celsia samozřejmě dle počasí. Fwbl. Josef Křelina LIR 10 Mladá Boleslav Prosinec 2015 48 7 Petr Nohel Nástupnické právo v českém království Pozvánka na výstavu Adolfa Borna: Habsburkové a ti druzí Do 10. 1. 2016 bude v galerii Moderna, Masarykovo nábřeží 24, Praha 1, přístupná krásná a zajímavá výstava Adolfa Borna: Habsburkové a ti druzí. Více jak šedesát příběhů v jednotlivých grafických listech, akvarelech a pastelech nám bude na výstavě vyprávět výtvarník Adolf Born, příběhů ve kterých je možné téměř vše, kde neplatí fyzikální zákony a humor slouží jako nástroj, který nám napovídá jak odhalit rozpor mezi realitou a snem. K výstavě vychází také stejnojmenná kniha Habsburkové a ti druzí, která popisuje události, místa a lidi, které jsou Adolfu Bornovi blízké. Nákladem Koruny České byla vydána knížka Nástupnické právo v Českém království, jejímž autorem je předseda KČ Petr Nohel. Smyslem této publikace je přiblížit problematiku nástupnického práva všem zájemcům o restauraci monarchie v českých zemích. Publikace představuje zásadní dokumenty, které měly vliv na české nástupnictví – Břetislavův seniorát, Zlatou bulu sicilskou, Bulu Karlovu či Pragmatickou sankci a na šesti stručných rodokmenech prezentuje jejich dopad v praktických nástupnických otázkách. Publikace je jakožto shrnující přehled nástupnické otázky v Českém království vhodná jako dárek pro zájemce stejně jako pro odpůrce monarchie, neboť dává nahlédnout do „našeho“ světa a způsobu uvažování o zdroji panovnického majestátu. Publikaci můžete objednávat na adrese [email protected] Její cena bez poštovného a balného činí 50 Kč, přičemž celá tato částka jde na účet Koruna České. Adolf Born, úspěšný malíř a ilustrátor, studoval výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Po škole se potřeboval uchytit, a tak neodmítl nabídku ilustrovat historky ze životů družstevníků. Ty byly poněkud humorné a Born se tak postupem času odchýlil ke karikatuře. 10 let od ukončení studií (v roce 1960) byl již známý po celém světě a nejedno jeho dílo bylo náležitě oceněno. Jako ilustrátor si Adolf plnil své sny, tvrdil, že ilustrace (stejně jako text) musí žít svým vlastním příběhem. Mezi nejznámější malířovy ilustrace patří například slavné kreslené postavy Mach a Šebestová. Ilustroval knihy Jiřího Žáčka, Julese Verna a právě Miloša Macourka (autora již zmiňované dvojice ze školních lavic) Macha a Šebestové. Doposud ilustroval přibližně 230 knih. Tvůrce nebývalých obrazů různých specifických zvířat a lidí se v roce 1962 oženil, po dvou letech manželství se mu narodila dcera. Adolf Born je znám svým upraveným knírem, vlastní doma sbírku čepic, které podporuje jeho image a pověst staromilce. Jan Drnek, Oto Brachtel – U císařské cesty Historie městského obvodu Plzeň 2 - Slovany Vážení čtenáři, obyvatelé tohoto kousku světa, je to zvláštní věc. Člověk se narodí a žije. Užívá, co mu Bůh, příroda nebo sudičky daly do vínku, pere se nebo si jen poživačně dopřává. Založí rodinu, zplodí a vychovává děti, občas něco postaví a zasadí. Pak ale přijde den, kdy mu toto vše, i když je to děláno s pílí a zanícením, jaksi nestačí. Přestane se jen zaměstnávat, začne ho zajímat původ a kořeny věcí. Začne se zajímat o to, kdo byli jeho předkové, odkud se vzali a odkud přišli, kdo postavil dům, v němž bydlí, kam zmizel, jak žil, kdo tu byl po něm a před ním, co tu bylo, když tu nebylo tohle. Člověk v určitém věku zatouží vědět, jakým způsobem patří a zapadá do celku a kontextu světa, jak sem zapadá vše, co doposud podnikal a dělal. Jako obludné memento ho začne trápit ta jedna jediná základní otázka: Jaký to má smysl? Jaký má smysl sama moje existence a to, co dělám? Celá lidská společenství, ale také instituce, skupiny, spolky, a organizace, mají stejný problém. Nejprve vzniknou a pracují na tom, čeho chtějí dosáhnout. Nejprve přemýšlí jen v praktické rovině – Jak toho dosáhnout? A jednoho dne začnou náhle a bez varování ukládat záznamy, zápisy, sepisovat kroniky, memoáry, zařazovat samy sebe do nějakého širšího proudu, hnutí, trendu či prostě kontextu doby a světa. Nemohou dál, dokud si neodpoví na otázku, jaký to má smysl? Stává se to i vsím a městům, regionům a obvodům. Smysl není totéž co cíl. Cíle lze dosáhnout vlastním úsilím, kdežto smysl je třeba najít, pochopit, vycítit, případně prosit o to, aby byl tomu, co děláme, darován. Jenže bez vědomí smyslu nejde moc dobře žít, pokud nejsem jen chytré zvíře nebo biologický stroj. Pokud jsem člověk, pak nutně zápasím s přízrakem marnosti a zbytečnosti. Jaký má smysl být na sebe hodní? Proč si jen neužívat a nebrat si bezohledně, co se mi zachce? Proč přijímat a respektovat nějaká pravidla? Proč se trápit nějakou užitečností, ctí, pravdou, slušností, pověstí, ohledy a spravedlností? Historie je jedním ze způsobů hledání smyslu, protože, když si srovnáme události, data, vývoj, postup, tendence odkud kam, třebas to z toho vyplyne. Třebas odhadneme, odkud kráčíme a kam. Třebas se dozvíme proč. Dnes jsem to já, kdo sepisuje historii. Věřím, že jsem zahlédl smysl té existence a cesty. Ale není jednoduché to sdělit. Napíšu knihu, která bude zároveň příběhem i statistikou, která popíše jak patníky s čísly u cesty, tak i počasí, únavu nebo radost a také něco málo o spolupoutnících. Snad to z té knihy vyplyne samo. Jan Drnek, autor Kniha je v prodeji za 640,- Kč pouze na radnici obvodu Slovany Plzeň. Prosinec 2015 Specifické symboly pro platby v KČ Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme! Platby ve prospěch KČ na běžný účet 333311333 / 2010: účel specifikace specifický symbol chod strany členský příspěvek 1112016* chod strany příspěvky příznivců 2222016* ML vydávání ML 333 ML inzerce v ML 322 ML příjmy z prodeje ML 300 ML předplatné ML 311 reklamní předměty odznaky KČ 444 Transparentní účet – 2700765126 / 2010 je určen výhradně pro dary a příspěvky na volební kampaň. Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo. *Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje. VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru): http://www.primaplana.net/ Stránky císařovny Sisi a její rodiny: http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.: http://www.franz-josef.cz/ Stránky František Ferdinand d´Este: http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./ Stránky Habsburkové a jejich země: http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/ Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie): http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1 Stránky K. u K. 8 LIR: http://www.kk8lir.com/historie-pluku/a8-lir-v-archivu/ Stránky Svazu c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny české: http://www.vyslouzilci.cz/ 50 DŮLEŽITÉ KONTAKTY Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) Adresa: Senovážné nám. 24, 110 00, Praha e-mail: [email protected] internet: www.korunaceska.cz IČ: 44266740 č. účtu: 333311333 / 2010 (FIO B) č. volebního účtu: 2700765126 / 2010 Předseda: Mgr. Petr Nohel [email protected] Monarchistický zpravodaj KČ Periocidita: měsíčník Redakční rada: Jan Drnek (šéfredaktor) [email protected] Mgr. Petr Nohel (redakce) [email protected] Monarchistický zpravodaj je stranickým periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických myšlenek a informací pro členy a příznivce strany. V žádném případě není prostorem pro spory a polemiku. O zveřejnění příspěvků rozhoduje předsednictvo Koruny České. Dar politické straně si můžete odečíst od základu daně dle ustanovení § 20, odst. 8. zákona č. 586/92 Sb. o daních z příjmů. Pokud např. přispějete 10 tisíc, zaplatíte na daních jako fyzická osoba o 1 500,- méně, jako právnická o 2 000,- méně. Všechny dary použije Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) na propagaci strany. Provozní výdaje jsou hrazeny z členských příspěvků a z příspěvků příznivců. Chcete-li podpořit naši stranu darem, vyplňte a vytiskněte si návrh darovací smlouvy na webu Koruny České. Dar poukažte na bankovní konto Koruny České: 333311333/2010. Pokud proti obsahu darovací smlouvy nemáte námitek, doplňte do ní identifikaci dárce a darovanou částku, vytiskněte dvě vyhotovení, podepište a zašlete obratem na adresu: Koruna Česká, Senovážné náměstí 24, 110 00, Praha 1. Obratem Vám zašleme námi potvrzený výtisk zpět. Petici „Zrušme prezidenty“ podepisujte na adrese: www.zrusmeprezidenty.cz Nahlédněte do publikačních počinů Josefa Štogra: http://revuetrivium.cz/ (srovnávací studie a úvahy na křesťanská témata) http://www.moznost.wz.cz/cisla.html (filosofie všedního dne, hravost, radost z prožívání světa) 51 Články a příspěvky v této rubrice nemusí být v souladu s oficiální linií KČ. Jak se v tom vyznat? Ano. Jak se v tomhle guláši má vyznat monarchista? Je v tom vůbec nějaký prostor pro monarchii? Vždyť království jako Velká Británie, Belgie, Holandsko, Norsko a Švédsko jednají stejně hloupě jako republikánské Německo a věčně revoluční Francie. Ukazuje se, že ani království není žádný samonosný koncept, že musí nasedat na něco mnohem hlubšího a pevnějšího, za nějaký zdroj stability a moci – na zdroj víry. Máme stále onu tragicky mylnou tendenci posuzovat vyjádření a slova politiků, jako by se vztahovaly k obecné realitě. Jako by politici měli nějaký vlastní názor, prezentovali ho a usilovali o jeho naplnění. Skutečnost je ovšem taková, že politik žádný vlastní názor mít nesmí, jinak by brzy skončil nebo by vůbec neuspěl (jak vidíme sami u Koruny České). Politik pokud možno nedělá nic a říká jen to, co ho udrží ve funkci, co mu v rámci možností získá body a přízeň voličů. Funkce je politikova realita. Politika je ideově a hodnotově vyprázdněnou hrou a neřeší ani svou vlastní budoucnost. Její mechanismy se upínají jen k nejbližšímu kolu soutěže zvané volby, dál nikdo nehledí. Tak je třeba posuzovat i zásadově pevné postoje naší současné Sobotkovy vlády a prezidenta Zemana, s nimiž lze vřele souhlasit, co do migrační krize. Správně říkají, že musí být striktně dodržovány zákony státu a Schengen může platit jen při ochraně vnějších hranic prostoru, s teroristy se má bojovat na jejich území a migrace se má řešit tam, kde vzniká. Naše vláda a prezident jsou dokonce v rozporu s evropskou politickou linií. Jak je to možné? Kancléřka Merkelová jednala podle stejného mustru a mínění voličů se náhle přes noc změnilo. Ráda by začala říkat něco opačného, ale ono to tak rychle nejde (vypadalo by to hloupě), což ji zaskočilo. Byla jí přidělena role a ona ji přijala. Nemůže jinak, dokud to jakýsi řídící důstojník nepovolí. Politici byli použiti a při změně situace budou zahozeni nebo někde uskladněni pro jiná použití. Spojovat politiky s prospěchem země, národa, s jakoukoliv logikou dějin a podobně by byl tragický omyl. Žádné takové zájmy nemají. Pak tu máme média, která sama o sobě chtějí být mocí. Moc uplatňují tak, že vytvářejí umělou realitu a docilují toho, aby lidé jednali jako by šlo o skutečnou realitu. Médiím je také jedno, jakou realitu budou vytvářet, podstatou je, aby nějakou vytvářely, aby to nebyla skutečnost a aby přinutily nějakou masu lidí jednat podle svého pojetí reality. Když se to podaří, je to důkaz, že mají moc. Schopnost manipulace ani nemusí být někomu prodána, nemusí nikomu a ničemu sloužit, stačí, že je moc mocí (neproduktivním sebeukájením). Vědomí moci samo je odměnou. Čeho se tedy držet? Média nemají žádný vztah k pravdě a skutečnosti, ať již říkají cokoliv. Politici mluví a konají s ohledem na udržení funkce, ne s ohledem na to, co by bylo správné pro společnost. Jedny ani druhé vlastně nezajímá jak to je a k čemu to povede. Kdesi v pozadí tušíme mocný a silný proud liberalismu, který najal svá média a své politiky. Tento proud se po staletí projevuje úporným osvobozováním čehokoliv. Osvobozování je jeho pseudonáboženskou doktrínou a dogmatem. Osvobozovat se musí kdokoliv a kdekoliv. Abychom nemuseli spoutávat zlo, raději prohlásíme, že žádné zlo (s nezávislou zlou vůlí) neexistuje, že jde jen o nedostatek něčeho a ten my nasytíme. Konflikty vznikají z rozdílnosti a z nerovnosti. Proto odstraníme jakékoliv rozdíly (společenské, kulturní, nacionální, náboženské, majetkové i osobní) a bude po konfliktech. Všichni budou šťastní. Nabídneme jakýsi neutrální postoj rozumu nadřazený všem těch úchylným archaickým náboženstvím a ideologiím. Zde již začínáme chápat onu obludnou pýchu. To MY stvoříme ráj na zemi bez Boha a namísto Boha. Bůh stvořil svět špatně, MY to napravíme. Protože liberálové nejsou Bůh, ale jen nedokonalí lidé, jejich doktrína obsahuje řadu nedokonalostí a protichůdných, vzájemně se popírajících tendencí i myšlenek. Například předpokládá, že: 1. Stejné kulturní, společenské a mravní hodnoty jaké vyznává liberální Západ, platí všude ve světě a pro kohokoliv na světě. Cokoliv jiného je nepokrokové a západní liberální kultura je to jediné správné, co musí nakonec všichni přijmout, jinak se svět dále nedostane (Kam dále?). 2. Všichni a všude na světě mají odpovědnost za uskutečnění západního modelu a způsobu života. Když tento model ostatní nepřijmou dobrovolně, bude jim vnucen silou ve jménu dobra (jinak by to byl kolonialismus). To liberálové prohlásili, že mezikmenové a náboženské války trvající po tisíce let v Africe a na Středním východě jsou špatné, že tamní klanoví vůci a malí diktátoři existující po tisíce let jsou proti kultuře a mravnosti, že tamní lidé chtějí něco jiného, než co jim po tisíce let vyhovovalo atakdále. Je třeba osvobozovat, vyvolávat revoluce, dodávat ideje a zvát beduíny do Evropy, aby viděli, že náš systém je lepší, pokrokový, aby po něm zatoužili a doma ho také začali prosazovat. Jenže beduíni nezatoužili po našem systému, ale po našem zboží, po našich věcech, ženách, domech a zemích. Hrnou se k nám po miliónech, jako se kdysi zlatokopové hrnuli do Kaliformie nebo ke Klondiku. I se svými klanovými a kmenovými zákony a uspořádáním, se svými ímány a mudžáhidy. Jediné, co liberálové dokázali je, že beduíni po něčem zatoužili. A co teď s tím? Bruselská garnitura politiků se nás snaží přesvědčit, že skutečná demokracie a humanismus spočívají v tom, že dáme právo na azyl komukoliv, v jehož zemi vypukly nepokoje či války. Že z tohoto „morálního“ základu nelze ustoupit, aniž bychom se proměnili v amorální zvířata. To je pochopitelně neudržitelný úzus. Je opravu komickou představou, že obyvatelé světa budou po miliónech chodit do Evropy, aby si tu vyzvedli, co jim chybí doma. Že jim něco chybí, a že je to u nich v nepořádku, je navíc myšlenka importovaná z liberálního Západu. Liberálové se bezchybnou ideologickou koncepcí dostali do praktické pasti. Buďto musí akceptovat zánik vlastní výchozí, tedy i liberální kultury, národů, států a civilizace, nebo musí ty milióny vyhnat a opevnit se proti nim. To by ale zase posilovali antiliberální trendy. V každém případě to bude znamenat zánik liberalismu, humanismu a rovnostářství jako takového. Buďto musíme dělat rozdíly a začít vyhánět i zabíjet, nebo musíme zvednout ruce nad hlavu, zahodit zbraně a doufat, že někdo fyzicky přežije alespoň jako otrok. Další otázkou je, zda zánik liberalismu musí nutně znamenat i zánik Evropy jako kulturní koncepce? Odpověď spočívá v míře, v jaké se Evropa identifikuje s liberalismem. To, co se děje nyní je zoufalé hledání nějakých třetích cest, kompromisů a způsobů, jak se nerozhodnout. Tedy to, co nám předvedl již taťka Chamberlain. Politika, která se oddělila od hodnotového systému křesťanství, totiž přestala chápat, co je zlo a co dobro, začala konstruovat nějaká svá dobře a špatně, správně a chybně. Dospěla k mylnému závěru, že zlo je pouhý nedostatek, který stačí zasytit a bude dobře. Není. Zlo je zlo. Nezávislá, inteligentní, svůdně krásná a absolutně lživá a nenávistná síla, kterou nelze nikdy a ničím nasytit a uspat, se kterou není možno vyjednávat a obchodovat, aniž by to vedlo do pekel. Zlo lze jen odmítat, a i to je možné jen ve jménu Páně. Evropa se bohužel nepoučila ani z vyjednávání s Hitlerem, ani z uspokojování a krmení soudruha Stalina. Ani v této naší situaci neexistují kompromisy. Neexistuje cesta, které by nebyla zároveň cestou Boží. Nemůžeme jednat sami. Nemáme na to. Musíme jednat pouze v otevřeném spolku s ďáblem nebo s Bohem. Jedno či druhé. A my se tak strašně nechceme rozhodnout. Jenže celé naše dějiny dokazují, že svět je zařízen tak, abychom se rozhodnout nakonec museli. Jedenkaždý z nás i celé kultury a národy. Nerozhodnout se pro Boha znamená přitakat ďáblu. Neutralita je nemožná, už se nás to týká, už nejsme diváci. Bůh stvořil rozdíly, takže tak jako tak budou. Konflikty neplynou z rozdílů a odlišností, ale z jejich chybného využití k soutěžení a poměřování se, namísto k doplňování se do vyšších celků. Rovnostářství znamená přitakat ďáblu. Dravčí soutěžení znamená přitakat ďáblu. Chtít něco řešit sami a bez Boha znamená přitakat ďáblu. Samozřejmě, že platí – nezabiješ! Ale smíme se bránit, protože jsme stejně cenní jako ti druzí. A máme povinnost šířit evangelium slovem a příkladem. Jak se může chtít ubránit společnost, kde i křesťan se bojí veřejně pomodlit v restauraci před jídlem, aby nikoho nepohoršil? Co je to za pitomé ohledy? Zapření Boha to je. Není žádná neutralita stojící nad náboženstvími. Neutralita je bezmocná, nemá napojení na žádný zdroj moci, zlý ani dobrý, je slabá a prázdná, nemá ducha a víru. Pokud kvůli netralitě zavrhneme křesťanství, budeme mít islám, ne neutralitu. Toužíme sjednotit svět? To se ale může podařit jen křesťanství nebo islámu, ne neutralitě. Proto církev nasadila mediálního papeže. Neutralita peněz a ekonomiky se celosvětově hroutí. Globalizační mocipáni budou brzy muset sáhnout po něčem jiném, co udrží lidstavo v klidu, kontrolovatelné a manipulovatelné, i kdyby to mělo být v okovech. I otroctví je totiž lepší než totální anarchie. Islám nabízí téměř dokonalý systém kontroly (ale i umrtvení) a papež František běží o čas, aby přesvědčil mocné, že kreativní a svobodomyslnější křesťanství by bylo lepší. Liberálové plní svou roli rozleptávačů a rozkladačů pevných celků. Jsou jako žaludeční enzymy, které připravují sousto k pozření a strávení. Vědci se snaží získat naši víru v tom, že mohou všechno vědět nebo mají metodu jak se všechno dozvědět. Předstírají, že drží pravdu o světě, ale nedrží. Jsou nyní stejně bezmocní, jako ostatní. Pravdu o světě a o nás lidech není třeba hledat, neboť – Já jsem ta pravda, cesta a život! Beduíni nás nenávidí. Ukazujeme jim, co všechno máme. Jak jsme bohatí, zajištění a jak si dovedeme zařídit fungující společnost. Chtějí to také a touží po tom, protože tu touhu jsme v nich cílevědomě vzbudili. Beduíni ale vědí, že toho mohou dosáhnout jen tehdy, když se vzdají islámu, který spoutává, umrtvuje aktivitu a zakazuje kreativitu či jakoukoliv formu individualismu. Vědí, že to udělat nemohou. Nejde totiž jen o tento pozemský život a nelze prodat věčný život za lesklé dočasné cetky a požitky. A my jim za islám ani nenabízíme křesťanství (jiný vztah s Bohem a jinou cestu k věčnosti), ale jen nějakou pošahanou ideovou a všemu nadřazenou neutralitu. Chtějí vše, co máme my, ale vědí, že to nemohou sami vytvořit, když se nevzdají islámu. Nemohou přenést islám někam do soukromí jako my křesťanství. Proto nás nenívidí a snaží se, abychom ani my neměli, co máme, aby oni nemuseli po něčem trýznivě toužit. Zatím se my smažíme v pocitech viny za to, že jsme je nepřevychovali, že jsme na ně nebyli dost hodní, že jsme bílí a oni hnědí, že je traumatizuje naše jiná kultura (tu je třeba zrušit), že jsme jim zadarmo nedali dost a něco po nich chtěli, nakonec i za to, že jsme jim nezařídili rodnou poušť nebo prales v Paříži či v Praze. Nemůžeme se bránit. Tím bychom se přece vymezili a zaujali postoj, tím bychom znemožnili všemu nadřazenou neutralitu. A co budeme dělat s lidojedy? My přece nemůžeme zaujmout postoj proti lidožroutství. Co by to bylo za neutralitu? Nějak to do té naší evropské kultury a neutrality musíme zakomponovat, aby to bylo jedno, aby na tom nezáleželo, protože jen tak nevznikne žádný konflikt. Politici dostali role a instrukce a jsou z nich přesvědčiví multikulturalisté. U Čechů to ale není tak jednoduché. Odvratem od křesťanství se u nich probudil k novému životu kmen a kmen má své osvědčené instinkty přežití. Nic se předělávat nebude a jiný kmen je vždy potenciální nepřítel. Za hranicí oikumeny kmene se vždy připravuje genocida. To jsou také tisícileté zkušenosti. Čeští politici musí vyhovět cítění kmene, jinak by byli bez práce. Čeští politici jsou mezi mlýnskými kameny. Buď se stanou kmenovými vůdci, nebo zaniknou. V kmeni neexistuje politika. Kmen má jen vůdce a někteří už to pochopili. Kmen ví, o co jde kmenům beduínů, ví, co se děje. Ví, že neutralita je jen hezkou pohádkou, ale doopravdy se zase bude bojovat o přežití s jinými kmeny. Když potom kmen přijde křesťanství, bude to monarchie. Když přijme islám, bude to despocie. Alespoň takhle nějak se v tom dokážu vyznat. Jan Drnek * Servus, přátelé, rád přeposílám článek, z pera pana Krystlíka, který je polemikou, která se týká našeho současného tématu- restituce hraběti Černínovi. Je zmiňován též pan Nickelli ze Svazu bojovníků za svobodu, se kterým jsem vedl nedávno polemiku o Radeckém (viz polemika na stránkách www.radecky.org). FACTA NON VERBA H.B. Tomáš Krystlík Čeští historici opět lžou V článku www.novinky.cz/domaci/382650-odbojare-rozezlily-pozadavky-dedice-czerninu.html zase čeští historici nehorázně lžou. Například: Říšskoněmecké občanství se neudělovalo automaticky ani v uloupeném pohraničí nazývaném nesprávně Sudety, upozornil člen Historicko-dokumentační komise Českého svazu bojovníků za svobodu Jiří Jaroš Nickelli. Pomiňme, zda území bylo „uloupené“ a nalistujme ve smlouvě mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce z 20. 11. 1938 (č. 300/1938 Sb.) § 1: Českoslovenští státní občané, kteří měli 10. října 1938 své bydliště v některé obci připojené k Německé říši, nabývají s účinkem od 10. října 1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce zároveň československého státního občanství, jestliže a) se narodili před 1. lednem 1910 na území připojeném k Německé říši nebo b) pozbyli německé státní příslušnosti dnem 10. ledna 1920 nebo c) jsou dětmi nebo vnuky osoby, u které jsou splněny podmínky písmena a) nebo b) nebo d) jsou manželkami osob, u kterých jsou splněny podmínky písmena a), b) nebo c). Kde je, prosím, něco o nabývání německé státní příslušnosti osobami německé národnosti na žádost? Prostě všichni bez ohledu na národnost (!), pokud splnili výše uvedené podmínky, se stali na základě této smlouvy řískoněmeckými státními příslušníky, tedy Němci. I Češi! V protektorátu tomu bylo jinak. Zde úřady rozesílaly osobám, u nichž předpokládaly německou národnost, dotazníky pro získání německé státní příslušnosti, ale jak popisuje Detlef Brandes ve své knize Germanizovat a vysídlit, z 234 919 osob vytipovaných úřady jako etničtí Němci se do německých řad za 14 měsíců do 1. 6. 1940 nepřihlásilo 22 709. Historik Jan Boris Uhlíř ve výše uvedeném článku ale tvrdí: Po pravdě jsem se nesetkal s případem, že by nějaký Němec chtěl získat pouze protektorátní občanství a stal se tak občanem druhé kategorie. Že by o tom soudní znalec a historik J. B. Uhlíř nevěděl? K tvrzení o „občanství druhé kategorie“ by panu „historikovi“ mělo být známo, že příděly Němců a Čechů v protektorátu srovnal na stejnou úroveň R. Heydrich a K. H. Frank potom dbal, aby se s oběma etniky jednalo vždy stejně. (Například i v takových detailech, jako když se odstraňovalo z rozhlasových přijímačů zařízení pro příjem krátkých vln, byli tomuto opatření podrobeni i všichni protektorátní Němci.) Češi nemuseli přispívat na různé říšské „dobrovolné“ sbírky, sloužit v ozbrojených silách a byli ve srovnání s Němci v protektorátu více hýčkáni různými výhodami ozdravných pobytů, kulturních akcí zdarma a podobně. * Justiční vrah Beneš aneb Utajované procesy 11. 7. 2015 Berwid-Buquoy (KDU-ČSL) Pokrytecky dnes píšeme jen o zločinech komunismu. Jde o mystifikaci dějin, neboť problematika je daleko složitější. Svalovat vše špatné a kruté na komunisty je snadným alibismem. Ve skutečnosti krutost a barbarství nejsou záležitostí politického nebo náboženského smyšlení, nýbrž se jedná o prostá lidská selhání. Pomstychtivost, zášť, závist a vyřizování osobních účtů dělá tento svět nesnesitelným, bez ohledu na ideologii nebo církevní vyznání... Připomněli jsme si 65. výročí popravy JUDr. Milady Horákové. Komunistická justice tehdy popravila ženu a matku. Její provinění (vyzvědačství) odpovídalo i podle tehdejších právních norem, maximálnímu trestu v rozmezí mezi 15 - 20 roky odnětí svobody. Poprava oběšením byla tedy zcela jasnou justiční vraždou. Ano, komunisté zavraždili ženu a matku. Málokdo však ví, že justice prezidenta Edvarda Beneše v letech 1945-1948 (Benešovy dekrety, Lidové soudy a Košický vládní program) popravila celkem 66 žen a matek – z toho dokonce dvě příbuzné Milady Horákové (rozené Králové). Jednalo se o Marii Královou (narozenou 2. 8. 1897), oběšenou v pankrácké věznici, dne 8. 10. 1945 a Julii Horákovou (narozenou 6. 2. 1910), oběšenou v Pankrácké věznici 17. 1. 1946. Tak jako i v případě zbývajících 64 popravených žen, žádné z nich prezident Beneš milost neudělil. Chceme-li tedy hovořit o justičním vrahovi Gottwaldovi (1948 - 1953), musíme k tomu připojit i justičního vraha Beneše (1945 - 1948), přičemž – co se týká zavražděných žen, Beneš "vítězí" v poměru 66:01 nad Gottwaldem! Jinak je nutné podotknout, že to, co stihl Beneš zlikvidovat prostřednictvím trestů smrti v letech 1945 - 1948 – tím pádem za necelé kratičké 3 roky v "parlamentní demokracii", to komunisté ani zdaleka nezvládli za dlouhých 42 let v "totalitní diktatuře". Abychom se však dopátrali co nejblíže k historické pravdě, je nutná přesná komparatistika srovnatelných faktů: V letech 1945 - 1948 došlo u dvacetičtyřech tzv. Benešových "mimořádných lidových soudů" k odsouzení přibližně 23 000 osob, přičemž 738 obžalovaných k trestu smrti. Z toho byl udělen trest smrti 66 ženám a 7 novinářům (Kožíšek, Krychtálek, Křemen, Kříž, Vajtauer a Werner). Kdo se odvážil kritizovat politiku Edvarda Beneše, neměl šance na přežití! Proti rozsudkům nebylo v žádném případě odvolání (tzv. "zkrácené jednání") a poprava musela být vykonána maximálně do 2 hodin po vyhlášení soudního rozhodnutí. Prezident zásadně ani jednu milost neudělil. Tehdejší vězňové Zbyněk Ludvík a Václav Bureš ve své knize dokumentů Černá kniha minulosti (Frankfurt nad Mohanem 2001) o tom píší: Komunistické věznice a výslechy byly nelidské, pobyt v jejich KZ-táborech na Jáchymovsku krutý, ale co museli prožívat antibolševici po roce 1945 ve vězeních, vydáni na pospas národněfrontovním sadistům s komplexy, se dá těžko přirovnávat... V žádném případě se nechci zastávat komunistických prezidentů, ale co se týká trestů smrti, byli ve srovnání s Benešem, absolutní břídilové. Klement Gottwald (1948 - 1953) má na svědomí "pouze" 237 trestů smrti. Z toho udělil milost celkem 17 odsouzeným. Antonín Zápotocký (1953 - 1957), nechal sice popravit 94 k smrti odsouzených, ale za to vyhlásil dokonce dvě amnestie 1953 a 1957, kde byla propuštěna ze žalářů většina obětí Benešova justičního teroru. Autoři o tom v Černé knize minulosti píší: Bylo to v době, kdy komunista Zápotocký napravoval částečně bezpráví, spáchaná režimem demokrata Beneše. Zajímavé je, že amnestie se nevztahovala na odsouzené komunisty v letech 1950 - 1953, takže např. Gustáv Husák musel i nadále sedět za mřížemi. Absolutním rekordmanem v udělování milostí a amnestií nebyl T. G. Masaryk (1918 - 1935), jak se omylem traduje, nýbrž Gustáv Husák. Hned za ním se drží komunistický prezident Antonín Novotný (1957 - 1968). Tento tzv. třetí dělnický prezident vyhlásil největší amnestie v dějinách poválečného Československa a to v letech 1957, 1960, 1962 a 1965. Propuštěni byli i komunističtí vězňové a dochází poprvé v dějinách ČSR i ČSSR k tzv. "rehabilitacím nevinně odsouzených". Přesto bylo popraveno 87 odsouzených a Novotný odmítal rehabilitovat Rudolfa Slánského, tvrzením: Slánský roztočil mlýnská kola politických procesů, která ho nakonec sama umlela... Nyní tedy zbývá ještě Gustáv Husák. Za jeho panování v prezidentském úřadě bylo popraveno 38 trestanců. Ovšem na rozdíl od ostatních prezidentů, byl Husák doslova kandidátem pro Guinessovu knihu rekordů, co se týká udělování milostí. Stal se jakýmsi běžícím pásem na omilostňování. Tak např. 1984 jich udělil 1 876. O rok na to (1985), jich bylo dokonce 2 110. V roce 1986 klesl počet na 2 006, ale rok poté 1987, došlo k rekordu – 3 307 omilostněných. Tato řada končí 1988 počtem 2 028 milostí. Sečteme-li Benešem popravené oběti (1945 – 1948), tzn. celkem 738 lidí, s počtem popravených v době komunistické totality (1948 – 1990), tzn. celkem 456 lidí, podařilo se tomuto "demokratovi" během třech roků, justičně vyvraždit o 282 lidí více než komunistické totalitě za celých dlouhých 42 let. Poněkud podivné jednání pro "demokrata", který se "zasloužil o stát". Nakonec ještě citát z Černé knihy minulosti autorů Ludvíka (vězeňské číslo 02480) a Bureše (vězeňské číslo 13 244): Kdyby se byl pan Beneš vrátil do Prahy s generálem Lvem Prchalou a jemu podobnými z Londýna a ne s bolševikem Slánským a jeho supersoudruhy z východu, život nás všech mohl probíhat jinak, normálně, příjemněji a ne v žalářích... * Život v Česku sice zatím není ideální, ale.. Jan Berwid-Buquoy 12. 05. 2013 ...jinde je to ještě mnohem horší. Pojem “životní úroveň“ je zavádějící, neboť se jedná o individuální představy o tom, co daný člověk od života očekává. Podle jeho představ je potom nutné měřit životní úroveň. Dovolil bych si tvrdit, že nejlepším místem k životu na této Zeměkouli je Tábor a jeho okolí. Kdyby tomu tak nebylo, nežil bych tam. Na druhé straně, nějaký arabský šejk z Kuvajtu, se mnou určitě souhlasit nebude. Japonský majitel automobilky asi také ne... Ovšem nechoďme na „konec světa“ a porozhlédněme se po svých zahraničních sousedech. Občan, permanentně nadávající na zdejší poměry, který nepobýval delší dobu v zahraničí, neovládaje jazyk dotyčné země, se může lehko dopustit zaujatostí a předsudků. Nechci nikomu vnucovat svůj názor, ale po mých zahraničních zkušenostech si dovolím tvrdit následující domněnku: jsme nejsvobodnější zemí v Evropě ne-li dokonce na světě! Nevím, kde bych začal. Nejlépe snad od začátku 21. Století, i když si myslím, že na mnohé se stejně nedostane, neboť by byla tato reportáž nekonečnou. Tak např. máme nejtransparentnější systém televizních zpráv ve srovnání s našimi sousedy. Večer začínají v 19:00 hod. na ČT a končí na Nově v 20:15 hod., dochází k nemilosrdnému odhalování politických a hospodářských skandálů. V rakouských a německých zprávách, trvajících mezi pěti minutami a čtvrt hodinou se sice nic nedozvíte, ale na druhé straně, takřka všechno se dá utajit. Britská BBC a emerická CNN zásadně nevysílají nic, co by mohlo poškodit Velkou Británii nebo USA. Ve srovnání s těmito praktikami máme obrovskou informační svobodu! Jedete-li do zahraničí a vezete-li si sebou nůž, buďte opatrní. Celá rodina by mohla lehko skončit za mřížemi. V SRN nesmíte mít u sebe nůž, jehož střenka přesahuje 10cm nebo zavírací 8.5 cm. V Rakousku můžete u sebe mít nůž pouze tehdy, pakliže se prokážete, že jste “myslivec“ a zrovna jdete na hon. Je to obrovský paradox, neboť u našeho jižního souseda si každý občan Rakouska, pakliže nabyl plnoletosti (18 let), může bez zbrojního pasu a pouze na občanský průkaz koupit brokovnici a malorážku. To je v ČR absolutně nemožné! V Belgii a v Lucembursku nesmíte u sebe nosit nůž vůbec, i kdyby se jednalo o pouhý “příborák“. Ve Velké Británii a v Irsku podle zákona (tzv. “Offensive Weapon Act“) nejen, že se zakazuje nošení všech druhů nožů a zbraní (včetně vzduchovky), nýbrž nesmíte mít u sebe na veřejnosti ani to, co se noži podobá. Existuje tam např. absolutní zákaz vycházení s nůžkami! Takováto opatření v zemi, kde v roce 1907 jeho lordstvo Robert Baden-Powell založil skautské hnutí, je opravdu na pováženou... Naproti tomu české zákonodárství takovouto skutkovou podstatu vůbec neřeší: můžete chodit s popravčím mečem na Václavském náměstí sem a tam, jak se vám zachce, aniž byste porušili jakýkoli zákon. Jediné nebezpečí, které hrozí, je následující: asi by vás mohli odvézt na psychiatrickou kliniku. Pakliže si myslíte: Vyrazíme na Západ trempovat, rozděláme táborák, budeme opékat buřty, hrát na kytaru a zpívat, tak takové myšlenky si nechte rychle zajít. Mimo Česka je to takřka neproveditelné a to dokonce i v USA a Kanadě. Ve většině evropských zemí je rozdělávání táborových ohňů (bez zvláštního povolení) přísně zakázané. Buřty (tedy špekáčky) mimo Česka a Bavorska (tzv. „Regensburger“) nikde jinak neseženete. Hrát na kytaru v lese a zpívat je (mimo Česka) zakázáno takřka na celém světě a to dokonce i v Ruské tajze. Když vjíždíte do kanadského pralesa Algonquin Park (provincie Ontario), ptá se vás policie u závory, zdali máte střelné zbraně a hudební nástroje. Pakliže ano, musíte je deponovat u vchodu. Byl jsem sám svědek toho jak jednomu černochovi (skautovi) zabavili dokonce i foukací harmoniku. Po chvíli se rozbrečel, ale nebylo mu to nic platné: Prostě s foukací harmonikou se do pralesa nesmí! Hlasitý zpěv a živá hudba má prý velice neblahý vliv na divokou zvířenu. Ovšem hudba reprodukovaná (rádio) prý zas tak moc nevadí. Každopádně v Česku není zakázáno ani jedno, ani druhé... V některých zemích by se sice dalo trempování a skautování praktikovat - hlavně v USA, Austrálii a v Kanadě, podobně jako v Česku, ale má to nepřekonatelný zádrhel. Každá píď půdy tam někomu patří a všude na vás hulákají cedule: “Private property. No entry.“ (soukromý majetek. Vstup zakázán). Bez povolení majitele tam vkročit nesmíte. Na některých cedulích jsou vyznačeny i lebky se zkříženými hnáty - vlastník vás upozorňuje: “Pakliže se objevíte na mém pozemku, zabiju vás!“ Vše tam připomíná “divoký západ“ i když poněkud naruby. Zvykli jsme si na tvrzení: v USA se praktikuje volný prodej zbraní. Nevěřte tomu. V některých státech USA se skutečně ke zbraním dostanete lehko. Ovšem v jiných platí např. stejně přísné předpisy jako v Anglii a v Irsku. Pakliže vás v Marylandu nebo v Massachussetts nachytají s loveckým nožem u pasu, hrozí vám až 48 hodin kriminálu. Nemyslete si, že to jde všude tak jako v Česku, vzít si ruksak, lovecký nůž, maskáče - vyrazit do lesa na houby a potom se někde vykoupat v rybníku... V SRN jsou kalhoty „maskáče“ považovány za uniformu a bez povolení ministerstva obrany SRN je nesmíte nosit. Jinak vám hrozí až 3 roky odnětí svobody. V Severním Irsku jsou všechny rybníky soukromé a pakliže se tam vykoupete, posuzuje se to coby “vloupání“ (Domestic burglary). V severní Itálii je sbírání hub zakázáno pod trestem vězení do jednoho roku a na zbytek Itálie potřebujete tzv. “houbařský pas“, který místní úřady jaksi velmi neradi vydávají. Ve Velké Británii je většina lesů v soukromých rukou a normální smrtelník se do nich nedostane. V Holandsku sice do lesa můžete, ale nejenže tam nesmíte sbírat houby, nýbrž tam nesmíte sbírat vůbec žádné plodiny. Běda jestli u vás najdou šišku, ostružinu nebo křemenáče! Počítejte s tím, že si drahnou chvíli posedíte v “chládku“. Až opět někoho uslyšíte hlasitě nedávat, jak to u nás stojí za prd, sdělte mu, že má sice pravdu, ale jinde to může být ještě daleko horší a doporučte mu tuto reportáž, kterou jste si právě přečetli. Z naší planety Země není kam utéct. Na Marsu se žít nedá. Musíme si zdejší poměry zařídit tak, aby to trmácení se životem od kolébky do rakve, bylo pokud možno, co nejsnesitelnější. Víc od lidstva opravdu nelze očekávat... * Chvála imperialismu Habsburků, Osmanů, Britů i Francouzů Péter Techet 12. 9. 2015 Klíčem k řešení konfliktu na Blízkém východě může být imperialismus. Také ve středoevropském regionu je třeba znovu promyslet, na co a na koho bychom měli být hrdí – zda na mírotvorné Habsburky, nebo na nacionalistické křiklouny. Právě je totiž u moci antiimperialistický nacionalismus. Habsburskou říši rozmetala omezenost západních mocností. Koloniální mocnosti sice vybudovaly fungující systémy školství či justice nebo celé železniční sítě, z jejichž zbytků mnohé „osvobozené“ země dodnes žijí, ale západní imperialismus a kolonialismus je považován za jeden z největších hříchů v dějinách. Maďarský nacionalismus Příliš daleko nemusíme zacházet ani pro antiimperialismus, koneckonců ona protihabsburská kurucká tradice, na kterou sama sebe – alespoň rétoricky – staví dnešní maďarská vláda, nemá vůbec daleko k postmodernímu levicovému antiimperialismu, jenž rovněž ze všeho viní Západ a jeho impéria. Z hlediska svého cíle, rozporuplností a komplexnosti má maďarský nacionalismus mnohem blíže k antiimperialistickým hnutím třetího světa Uhry se sice rovněž považovaly za říši, ve skutečnosti však byly již od dob turecké nadvlády a rozdělení země na tři části pouhým dílem, chceme-li „kolonií“ impéria ještě většího – habsburského státu. Maďarský nacionalismus tudíž byl až na to, že zastával uherskou imperiální ideu, již bylo možné určitým způsobem uskutečnit jedině v půlstoletí po rakousko-uherském vyrovnání, kdy mnohonárodnostní Uherské království fungovalo jako říše maďarského národa, ve skutečnosti antiimperialistický. Ostatně svůj reálný cíl si přál uskutečnit nikoliv v rámci habsburské říše, nýbrž mimo ni, po odtržení. Právě z tohoto důvodu maďarský nacionalismus nelze srovnávat se západoevropskými nacionalismy 19. století ani s nacionalismem buržoazně-levicovým, ani s oním konzervativním. Z hlediska svého cíle, rozporuplností a komplexnosti má totiž mnohem blíže k antiimperialistickým hnutím třetího světa. I v nich se mísí levicové a pravicové prvky. Za levicový cíl lze považovat odtržení od říší, osamostatnění, uplatňování demokratické namísto imperiální legitimity, zatímco v představách o nové státnosti se často objevovaly spíše prvky pravicové a etnonacionalistické. Důsledek rozpadu říší Západní levicová inteligence, která dodnes se slzami v očích pomáhá různým „bojům za svobodu“ národů třetího světa – ostatně úplně stejně jako západní pokroková inteligence (včetně Marxe a Engelse) podporovala v letech 1848 až 1849 „boj za svobodu“ Maďarů proti „zlým“, „reakcionářským“ a „utlačovatelským“ Habsburkům –, tyto etnonacionalistické, šovinistické cíle antiimperialistických hnutí lehce přehlíží. Rozpad říší nevedl nikde k míru, ale vždy jen ke konfliktům a etnickým či náboženským válkám. Proto se může stát, že místo údajně utlačovatelských impérií – jak překvapivé – nevznikají levicové ráje, nýbrž etnonacionalistické konflikty. Imperiální různorodost, náboženská, rasová i kulturní tolerance jsou střídány etnonacionalismem antiimperialistického založení, jenž se zaměřuje jak proti dřívějším kolonialistům, tak proti menšinám na „osvobozených“ územích. Stačí se podívat na náš region. Nebyla to „utlačovatelská“ habsburská říše, kde bylo zabito několik milionů Židů, vysídleny tři miliony sudetských Němců a několik set tisíc Maďarů. Nebyla to habsburská říše, kde byl zaveden numerus clausus a vydán zákaz používat jazyk národnostních menšin. A konečně nebyla to habsburská říše, kde se vzájemně vyvražďovali Srbové, Bosňáci a Chorvaté. Multikulturní monarchie Dvě symbolická místa 20. století – Osvětim a Srebrenica – leží na území někdejší habsburské říše, ovšem nebylo to za časů Habsburků, kdy se zde budovaly plynové komory, a masově vraždilo. Navzdory tomu dodnes přežívá lživé tvrzení, že habsburská říše byla „žalářem národů“, přestože v ní – především v rakouské části monarchie – jednotlivé národnosti disponovaly tolika pravomocemi jako v žádném z pozdějších nástupnických států. V rakouské části habsburské monarchie se obzvlášť poté, co bylo v roce 1907 zavedeno všeobecné volební právo, prakticky začal utvářet vzorový multikulturní státní útvar, ve kterém nepožíval žádný národ či národnostní menšina výhody oproti ostatním a protěžovaná pozice němčiny byla rovněž jen výsledkem praktického rozhodnutí, zhruba jako je tomu dnes s postavením angličtiny v Evropské unii. Zatímco uherská část habsburské říše si skutečně přála stát se národním státem maďarského národa, čímž se rozešla s federativní a multikulturní myšlenou obsaženou v samotném názvu země Svaté koruny (není náhoda, že jak Chorvaté, tak například Italové žijící v jadranské Rijece se považovali za součást zemí Svaté koruny a jediný problém měli se sílícím maďarským etnonacionalismem), rakouská část nechtěla být ani státem jediného národa, ale historicky legitimní federací mnoha národů. Dialektická logika Kdyby se kruhům kolem Františka Ferdinanda podařilo reformovat dualismus a vytvořit federativní stát, mohla být habsburská říše rájem národů. Tento federativní návrh byl dílem sedmihradského Rumuna Aurela Popoviciho (1863 – 1917), což zároveň vypovídá mnohé o tom, jak moc se sedmihradští Rumuni toužili připojit k rumunskému národnímu státu. To, že se tato říše nakonec stejně rozpadla, nesouvisí s „touhou po svobodě“ jednotlivých národů monarchie. Říši rozmetala omezenost západních mocností a jimi šířený nacionalismus. Konflikty, které po rozpadu říší následovaly, interpretuje pokroková inteligence dialekticky, neboli prapříčinu nespatřuje v rozpadu impérií, ale v jejich existenci. Podle dialektické logiky jsou říše odpovědné za to, co se děje po jejich rozpadu (krvavé konflikty), ale nemají žádné zásluhy na tom, co vzniklo a fungovalo po dobu jejich existence, například železnice, právní řád, síť škol či náboženská tolerance. Za války a konflikty ve střední Evropě, na Balkáně či na Blízkém východě by proto měli být odpovědní Habsburkové, Osmané, Britové a Francouzi, přestože vypukly po jejich odchodu. Mír a pořádek Proč je důležité o tom všem mluvit? Balkánské, ale především blízkovýchodní konflikty se dodnes patří líčit v mezích antiimperialistického narativu, v jehož rámci za věci nenesou odpovědnost nacionalismus, kmenové a náboženské protiklady či homogenizující se národní státy, ale někdejší impéria. Jsou oblasti, kde imperiální legitimita – namísto té založené na národním státu nebo nacionalistickonáboženských základech – zajišťuje mír a klid. Odpovědnost za Islámský stát se tudíž ani náhodou nesmí přisuzovat muslimskému náboženství, sunnitismu, místním odlišnostem a národům osvobozeným „z koloniálního jha“, nikoliv, Blízký východ se ocitl v plamenech, neboť tuto oblast „utlačovali“ nejdříve Osmané a později Britové a Francouzi. K aždý, koho namísto falšování historie postavené na ideologických základech zajímá skutečnost a obzvlášť řešení současných konfliktů, jež mají nacionalistické nebo náboženské kořeny, musí začít očistou slova imperialismus. Proto je třeba si uvědomit, že jsou oblasti, kde imperiální legitimita – namísto té založené na národním státu nebo nacionalisticko-náboženských základech – zajišťuje mír a klid a kde je impérium jako celek potřebné, neboť drobit a stanovovat hranice mírovou cestou je tu nemožné. Absence imperiálního celku V květnovém čísle amerického dvouměsíčníku Foreign Policy navrhuje americký politický analytik Robert D. Kaplan v souvislosti s pochopení a řešením blízkovýchodního konfliktu přehodnotit roli impérií. Podle něho znamená konflikt, který dnes zachvacuje oblast od severní Afriky až po Irák, konec imperialismu. Tento region tone v chaosu nikoliv kvůli imperialismu, ale kvůli jeho definitivnímu zániku. Pád imperialismu má podle Kaplana tři příčiny: - po porážce Osmanské říše se nepodařilo udržet mír, který nastolila; - nepovedlo se udržet pohromadě mnohonárodnostní, nedemokraticky spravované arabské „říše“, jako byl Husajnův Irák nebo Asadova Sýrie; - a konečně se ani prezidentu Baracku Obamovi nepodařilo zadržet úpadek amerického impéria. Rovněž současné problémy východní a střední Evropy – zdejší dodnes přítomné etnické napětí, její bezmocnost na geopolitické úrovni i nestabilitu – lze vysvětlit absencí imperiálního celku a míru, i pokud neměla stejně vážné důsledky jako v uvedeném případě. Neradostný pohled nazpět Nikoli náhodou prohlásil již v roce 1848 český historik František Palacký (1798 – 1876) ve svém psaní frankfurtskému sněmu: kdyby nebylo Rakouska, museli bychom si ho vymyslet. (Pod pojmem Rakousko rozuměl habsburskou říši.) Palacký totiž (ještě) věděl, že region střední Evropy by se bez jednoty a míru zajišťovaných habsburskou říší a stojících nad zdejšími národy stal hračkou, v horším případě kořistí a bojištěm nacionalistických mocností (Němců a Rusů). Což se skutečně nakonec stalo. Po rozpadu habsburské říše neexistuje jediný nástupnický stát – dokonce ani Terst nebo Rakousko, jež mělo po roce 1945 to štěstí, že bylo připojeno k Západu, ale nenávratně přišlo o svou někdejší geopolitickou důležitost –, jenž by se za zánikem imperialismu mohl ohlížet s upřímnou radostí. Klíčem k řešení konfliktu na Blízkém východě může být přijetí imperialismu, ovšem i v našem regionu si je třeba znovu promyslet, na co a na koho bychom měli být hrdí, zda na mírotvorné Habsburky a je podporující politiky, nebo na nacionalistické křiklouny. A tato otázka se netýká pouze historie, ale i aktuální politiky. Konečně je nyní právě u moci antiimperialistický nacionalismus. Péter Techet Zdroj: http://ceskapozice.lidovky.cz/chvala-imperialismu-habsburku-osmanu-britu-i-francouzu-pjh/tema.aspx?c=A150909_171354_pozice-tema_lube http://ceskapozice.lidovky.cz/chvala-imperialismu-habsburku-osmanu-britu-i-francouzu-pjh/tema.aspx?c=A150909_171354_pozice-tema_lube * Klíč k určování pravé a levé, konzervativní a liberální politiky Poslední TV pořad pro malé strany Politické spektrum, v němž hájil naše barvy Jan Bárta, bylo tématicky zaměřeno na českou pravici. Přivedlo mne to na myšlenku, že bychom měli mít k dispozici nějaký srozumitelný klíč pro rozpoznávání pravé a levé, konzervativní a liberální politiky. Pro porozumění termínům je zapotřebí znát okolnosti vzniku a vývoje těchto základních politických trendů. Často se říká, že pravici a levici odlišuje pohled na roli státu v životě společnosti. Pravice prý chce stát co nejmenší, jakýsi rámec v pozadí, kdežto levice chce skrze státní struktury společnost ovládat a minimalizovat soukromou či individuální sféru lidského rozhodování. To není docela přesné. U základů politického rozdělení totiž stála otázka lidské rovnosti a nerovnosti. Po celá staletí byla politická moc neodmyslitelně spjata s křesťanstvím a to vylučovalo ideologie. Církev dosti otevřeně říkala, že Bůh stvořil lidi sobě nerovné, jak tělesným i duchovním ustrojením, tak situací v níž se narodili a žili. Lidé jsou sobě nerovní proto, aby si nikdo sám nevystačil, aby se nikdo nemohl sám cítit jako Bůh, aby každému samotnému jedinci cosi důležitého chybělo a něco jiného přebývalo. To cosi mohli doplnit pouze ti ostatní výměnou za to, co chybělo jim. Takové uspořádání vytvářelo předpoklady pro nutný vznik společenství. Společenství je cosi, co již samo o sobě nese předpoklad struktury, uspořádání. Nezáleží na tom, kde se v této struktuře a hierarchii člověk narodil, protože společenství a Bohu může sloužit kdykoliv a odkudkoliv. A smysl životu dává jen dobrá služba vyššímu celku. Služba sobě samému přináší neuspokojení, prázdnotu a frustraci z marnosti. Proto se celkem nikdo nebouřil proti stavovským společenským bariérám. Obranu tohoto přirozeného a nad-přirozeného modelu začali lidé později nazývat konzervatismem. Ovšem až poté, kdy vznikly jiné modely a bylo možno je porovnávat. Liberalismus se rozvinul jako vzpoura proti tomuto modelu a do značné míry i proti Božímu modelu. Intelektuálové jistého druhu došli ve své pýše k záměru opravit Boha a stvořit svět sami lépe. Osvobodit lidstvo od náboženství, od Boha, od společenských bariér a omezení. Stát se dárci a budovateli nového lepšího světa. Buďto lidskou nerovnost využívali k soutěžení, nebo se pokoušeli změnit lidskou vzájemnou nerovnost na nějaký typ rovnosti. Všechny pozdější modely usilující o dosažení rovnosti mezi lidmi vznikly z této základní vzpoury. Protože jde o vzpouru vpravdě babylónskou, nemůžeme se divit ani následnému zmatení jazyků a z toho plynoucí nemožnosti různých skupin a modelů domluvit se nebo si i jen porozumět. Nástroji vzpoury liberálů bylo tedy finančnictví, nacionalismus a další ideologie, včetně socialistických a nově lidsko-právních. Společným jmenovatelem všech těchto snah a trendů je, obejít se bez Boha a zařídit si ráj na zemi sami vlastními silami a metodami. Liberálové nedokázali vysvětlit smysl nerovnosti nebo ji rovnou zamítli. K rozbití tradičního modelu a moci církví či panovníků používali finančnictví, zejména novou metodu investování. Investice – spotřeba odložená do budoucnosti (až se vklad vrátí se ziskem), totiž nabízela moc nad budoucností. Přenášela hodnotu vkladu do budoucnosti, pomáhala ji vytvářet podle přání investora. Co bude dnes penězi zalito, zítra rozkvete. Co nikoliv, uschne a zajde. To vše ale vedlo k soutěži investorů a podnikatelů, k dravosti, sobectví a k prohloubení nerovnosti do takové míry, která hrozila úplnou společenskou destrukcí. Rozpad společnosti do sofistikovaných podob pralesa by způsobil znehodnocení abstraktní měny a tím i znehodnocení majetku bohatých. Proto i bohatí měli zájem na nějakém ideologickém modelu, který by udržel pohromadě společenskou hierarchii. Někteří věřili, že takovým poutem mohou být samotné ekonomické vztahy. Tito lidé byli později nazváni pravicí. Jiní namítali, že pokud poroste procento těch, kteří již nemají co ztratit nebo mohou ztratit jen málo, pozbudou ekonomické vztahy jakékoliv účinnosti. Ekonomické vztahy, struktury a hierarchie mohou bez obnovení otroctví respektovat jen ti, kdo mají majetek. Všeobecně se ukazovalo, že společnost potřebuje ještě jiné pojivo, než jen ekonomické vztahy. Aby lidé žili spolu, obětovali se pro společenství a kvůli vyššímu celku společenství byli ochotni podřizovat se pravidlům a nerovnosti, musí k tomu mít pádný důvod. Jinými slovy, musí být nalezeno nějaké odůvodnění nerovnosti, které lidé vezmou za své. Tito lidé byli později nazváni levicí. Pravice všeobecně usilovala o zachování nerovnosti mezi lidmi a hledala jiná, než křesťanská odůvodnění nerovnosti. Například nutnost pokračování soutěže, dosahování úspěchu oproti ostatním, což mělo být motorem pokroku, vyšší produkce, snižování cen a podobně. Levice usilovala o nějaké překonání nebo rovnou likvidaci nerovnosti, o její popření. Umírněná levice přišla s programem redistribuce bohatství bohatých. To znamná, že nerovnost bude pomocí státního diktátu zmírněna, zdaněním něbo jiným způsobem bude extrémní bohatství majetným odebíráno a pomocí sociální péče, podpor a veřejných prací vraceno mezi nemajetné. Extrémní levice hodlala nerovnost jako takovou likvidovat úplným odstraněním soukromého vlastnictví a totální nadvládou státu. Brzy se ukázalo, že i po zákazu soukromého vlastnictví nerovnost trvá v jiných oblastech. Proto byli nevzdělaní použiti proti intelektuálům, slabí proti silákům, hloupí proti chytrým, neschopní proti schopným a lenoši proti pilným. Aby se srovnaly rozdíly, aby nikdo v ničem nevynikal a nikdo nic nevlastnil. V některých případech bylo zrušeno vlastnictví ženy manželem nebo dětí rodiči, ženy byly prohlášeny za společný majetek, děti za státní majetek. Všichni lidé měli být přinuceni pracovat pro celek a ne pro sebe. Jak tyto snahy skončily, víme. Dnešní kulturní levice v takových trendech pokračuje, když se pod záminkou humanistických ideologií snaží odstranit jakékoliv rozdíly mezi mužem a ženou, dětmi a dospělými, zločinci a oběťmi a podobně. V jakémkoliv rozdílu se totiž spatřuje původ konfliktu a ten chce tato levice ze světa odstranit, protože konflikt do ráje nepatří a oni nám chtějí ráj stvořit. V budoucnu se můžeme dočkat extrémních forem, jako je zákaz a postihování konfliktu jako takového, násilné odstraňování všeho, by se mohlo stát příčinou konfliktu. Jinými slovy nová diktatura dobra. Nacionalismus také vznikl jako forma a následek snahy, alespoň loklálně najít společenské pojivo, omezit dravou soutěž a přivést lidi k práci na něčem společném při zachování určité nerovnosti. Tímto společným zájmem a vyšším celkem, který by dával smysl sebeobětování, hierarchii a společenství, měl být národ, etnikum, rasa či jazyk. Protože tento model nasedal na dávné kmenové podvědomí, byl rychle přijat širokými masami. Vedl skutečně k obnově smyslu pro společenství, ale vedl také k soupeření mezi národy, k agresi a genocidě. Protože zachovával společenskou nerovnost, byl a je nacionalismus považován za pravicové hnutí. Protože ovládal národní společenství skrze stát, potlačoval individualismus a prosazoval kolektivismus, byl a je považován za levicové hnutí. Všechny výše nastíněmé modely uspořádání společenství vzešlé z liberalismu selhaly a selhávají. Pravicový model uznává lidskou nerovnost a smysl života hledá v neomezeném, volném soutěžení. To však přináší dravost, ničí pravidla všeho druhu, preferuje sobectví a rozkládá společnost jako takovou. Protože zisky mohou být ziskem a úspěch úspěchem jen tam, kde existuje společenství, které uznává jejich hodnotu, je taková soutěž nakonec marností. Levicový model je dočasně úspěšný jen tam, kde pouze zmírňuje nerovnost, ale nepopírá ji. I toto zmírňování ovšem omezuje motivaci k práci, nápaditost a kreativitu obyvatel, takže vede ke stagnaci. Protože je v takovém modelu nutné přerozdělování, vzniká nová elita přerozdělovačů a nový typ soutěže o moc. Vedlejším důsledkem je i plýtvání. Extrémní levicové modely nerovnost popírají, vedou k teroru, donucování, otroctví a v nacionalistických formách způsobují agresi a genocidu. Nikdy ale nedokážou zabránit soutěži v boji o moc. Demokracie je v podstatě liberálním modelem, který uznává fakt lidské nerovnosti a snaží se o rovnoměrnější rozdělení moci. Ve své podstatě je ale také zápasem, soutěží a závodem o míru moci a majetku, o úspěch a vítězství. Republikánská demokracie se snaží nad sebe jako nejvyšší autoritu postavit zákon, ale protože zákonodárství vytváří soutěžící, je tato autorita snadno ovlivnitelná a vlastně to tedy není žádná skutečná autorita. Republika je jako sbor pytláků hlasujících o pravidlech myslivosti. Všeobecné volební právo vede k další dravé soutěži o ovlivnění mas voličů, kteří většinou nejsou na výši vážnosti volby a mezi nimiž zcela zaniknou hlasy moudrých a kvalifikovaných jedinců. Jediný model, který se v dějinách Evropy ukázal být dlouhodobě stabilní, byl konzervativní model, dnes mylně považovaný za pravicový. Ve skutečnosti jde o model původní, kořenový a výchozí, o model odkazující se k počátkům a nejzazšímu myslitelnému zdroji všeho. Pravice a levice se pohybují v rámci liberálních modelů. Konzervativní model není ani pravicový, ani levicový. Neobejde se bez náboženství, protože jen to je schopné odůvodnit nerovnost mezi lidmi Božím záměrem, aby se lidé nepoměřovali, neposuzovali, nezávodili, ale aby se doplňovali na základě nerovnosti do vyšších celků rodiny, společenství, národa a státu, církve a lidstva. Služba namísto soutěže. Služba z přesvědčení a z víry, ne z donucení. Moc oprávněná jen jako služba. Jen tak je možno postavit toto doplňování se proti dravému soutěžení, sobectví, postavit milosrdenství proti bezohlednosti, skrze cestu ke spáse vysvětlit pojem úspěchu a skrze Boží zákon odvodit pravidla a zákony, které by lidé dobrovolně přijali, dodržovali a podporovali. Jen konzervativní model je schopný bez větších excesů učinit pochopitelnou hierarchii ve společnosti. Monarchismus je politickým směrem a modelem, který v Evropě monarchií neexistoval. Vyvinul se jako druh konzervativního modelu po zániku monarchií, a jeho úkolem je usilovat o návrat starých konzervativních principů, které držely společenskou stabilitu v minulosti, ovšem nikoliv v původní podobě, ale v aplikovatelné moderní podobě, která by zahrnovala zkušenosti, jimiž od té doby lidstvo a západní civilizace prošly. Monarchistický model je možná jediným skutečně demokratickým modelem, protože požaduje panovníka jako hlídače demokracie a pravidel, svrchovaného vlastníka a současně nejvyššího služebníka nějakého celku. Spravedlivá soutěž je možná jen tam, kde pravidla někdo hlídá. K takové pozici ovšem nemůže být panovník delegován obyvatelstvem, ani nějakou jeho částí, protože by byl na vůli zdola závislý a byl by špatným hlídačem, ztratil by nezávislost, byl by poplatný. Musí být tedy závislý pouze na Bohu a musí být vázaný Jeho vůlí. Pokud je totiž Bůh stvořitelem všeho, pak je i majitelem všeho a žádné lidské vlastnění neexistuje. Všichni přicházíme na svět a odcházíme nazí, nemajetní. Existuje jen cosi jako správa věcí ve formě veřejné a soukromé. A tato správa se musí dít ve prospěch Někoho nebo ve prospěch účelu stvoření, tedy prospěchu společenství lidí. Do problematiky lidské nerovnosti a do snah o dosažení rovnosti nebo o smyslupné akceptovatelné zdůvodnění nerovnosti se nám zde mísí pojmy spravedlnosti a správnosti. Jde totiž o měřítko veškerého lidského konání, soukromého i kolektivního. Pokud o tom, co je správné, rozhodují ideologie, strany, volby, zájmové korporace a jejich vítězství v soutěži o moc, pak i měřítko se stále mění, pojem správnost i spravedlnost se stává relativním, nejistým, dočasným. Zatím nejstabilnějším měřítkem celé lidské historie bylo měřítko odvozené od zásad zjevených Bohem Mojžíšovi a měřítko odvozené od zásad zjevených samotným Ježíšem Kristem. Ať ho již omylní a nedokonalí lidé dodržovali či nikoliv, ať se ho kdo pokoušel zneužívat či ignorovat, toto měřítko nad námi viselo jako neměnná šablona správnosti a promítalo do myslí lidí podobu spravedlnosti. Spravedlnosti, v níž se pojem zločinu odvozuje od pojmu hříchu, a v níž takové zákony většina obyvatel dodržuje a vymáhá dobrovolně na základě víry. V okamžiku, kdy Evropská Unie odmítla přijmout do preambule evropské smlouvy odkaz na toto základní měřítko, vydala se na cestu dalšího liberálního experimentování s jinými měřítky správnosti a s jiným pojetím spravedlnosti. Ať již budou tyto experimenty v podstatě pravicové nebo levicové, budou nutně liberální. Budou směřovat buďto k neomezené dravčí soutěži, která rozleptá pravidla a soudržnost společenství, nebo k ovládání vybranou elitou skrze superstrát, což zase povede k totalitě a k odporu proti ní. EU tak byla od počátku projektována jako nová forma babylonské věže. Výsledkem bude jen další zmatení, pomíchání a neporozumění, které povede k dalšímu rozchodu a rozdělení. Jan Drnek
Podobné dokumenty
Šesté číslo - Psalterium
i autorů cecilské reformy2 byla Mozartova
chrámová hudba objevem, a to ve smyslu
„jéje, vona v kostele může také znít hudba
s těmi hezkými postupy, které jsme potkali i v jednodušších kompozicíc...
LEPŠÍ JE BÝT PERLÍKEM, NEŽ KOVADLINOU (Maďarské přísloví)
„Bestialita a vandalství, jehož se Němci v poslední chvíli dopustili v Praze – a jehož se ještě teď
dopouštějí, jak slyším, ve městech tzv. sudetských, kde páchají násilnosti proti Čechům – tato
ob...
Opočno společně
V letech 1951 až 1952 byl v Opočně založen
Výzkumný ústav pro pěstování lesů, semenářství
a školkařství, několik let byl umístěn v t éto budově.
Později tu fungovala knihovna, v patře sídlila Veřej...
TEMA 1/2011 - OHK
se nějaká zadní vrátka ještě najít dají.
Ovšem právě inovační procesy navazující za výstupy zejména aplikovatelného výzkumu jsou tím, čím v dnešním reálném světě můžeme a snad
i musíme obstát a na ...
Jak vystoupit z EU
novely si zase vymýšleli jako nějakou dobrou zábavu, ale je to prostě
proto, že ve všech zmíněných případech, kdy jsem tady stál s další novelou zákona na ochranu spotřebitele, tak to bylo vynuceno...
O b S ah - trizuljak
na náboženská tradícia stále nárokuje väčšinu populácie ako svojich nominálnych stúpencov, jednotlivci sa ešte stále môžu rozhodnúť pre prerušenie
väzby na inštitúciu, ktorá danú tradíciu predstavu...
