Čtení pro lidi 7

Čtení pro lidi
Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC,
CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA,
PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC
Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích červenec – srpen 2009
Cena 10,- Kč
Když o knihu zájem není,
ať se o ní píše v ČTENÍ
Putování za jihočeskou lidovou architekturou
Mgr. Petr Luniaczek
V dubnu 2009 vyšla nová kniha českobudějovického amatérského fotografa, turisty a
publicisty Mgr. Petra Luniaczka s názvem „Putování za jihočeskou lidovou architekturou“. V
brožované publikaci formátu A5 s laminátovou barevnou obálkou je na 128 stranách podrobně
popsáno 36 výletů za tímto fenoménem, který proslavil jižní Čechy i za jejich hranicemi, a to ve
všech sedmi bývalých okresech dnešního Jihočeského kraje. Dále v ní je 70 barevných fotografií na
32 stranách příloh na křídovém papíru plus 10 barevných fotografií na obálce a též 50 černobílých
fotografií přímo v textu. Kniha je k dostání v Hoslovickém mlýně, u p.Rezka v Dobrši čp. 41, v
muzeu ve Strakonicích a v městském informačním centru ve Strakonicích.
Přímo přes Čestice a Dřešín vede výlet č.36 po trase Doubravice - Čestice - Nuzín - Krušlov
- Vacovice - Chvalšovice - Dobrš - Zálesí - Kváskovice - Drážov - Hoslovice - Radešov - Dřešínek
- Dřešín a poblíž i výlet č.35 po trase Čkyně - Záhoříčko - Horosedly - Onšovice - Žár - Ptákova
Lhota - Miřetice - Vlkonice - Vacov - Přečín - Přečínské Chalupy - Vrbice - Rohanov - Lhota nad
Rohanovem - Bošice - Javorník (ves).
Mgr. Petr LUNIACZEK (1942), absolvent Matematicko-fyzikální fakulty Karlovy univerzity
(1963), prožil své mládí v letech 1945-67 v Liberci. Na konci r.1967 přišel do Českých Budějovic, kde
až do r.1991 pracoval jako programátor, stal se kandidátem mistra v šachu a přes 20 let byl trenérem
šachové mládeže. V letech 1991-2008 působil jako učitel šachu ve své firmě Šachová škola Luniaczek,
mezi jejímiž žáky byli i mistři Čech a ČR.
Jeho velkou zálibou je již od mládí turistika : procestoval m.j. celé Jizerské hory a Ještědský
hřbet s jejich podhůřím, Český ráj, Podkrkonoší a zejména jižní Čechy, kde si oblíbil zvláště Pošumaví
a Novohradské hory. Od r.2004 na svých toulkách putuje s fotoaparátem - jako ryzí amatér - hlavně za
lidovou architekturou po jižních, severních a východních Čechách a též za domy městských
památkových rezervací a zón po jižních Čechách.
Od r.2006 prezentuje své fotografie lidové architektury na různých výstavách hlavně v jižních,
ale též severních a východních Čechách : např. v červenci-srpnu 2007 uspořádal v Lažišti výstavu
„Kouzlo lidových chaloupek pod Bobíkem, Boubínem a Mařským vrchem“, v létě a na podzim 2007
proběhla v Pošumaví putovní výstava „Lidová architektura Stašska, Vacovska a Česticka“ a jeho
největší výstava „Jihočeská lidová architektura“ s premiérou v únoru 2007 v DK Metropol České
Budějovice má nyní svou již devátou instalaci v Lomnici nad Lužnicí (do 20.6.2009).
Je rovněž autorem miniprůvodce „Lažiště - popis turistických tras a lidová architektura v Lažišti
a okolí“, který vyšel v březnu 2009.
Kniha je k dostání na úřadu městyse za 100,- Kč
Co je v Čtení, jinde není: Den Země, Mladý záchranář, Vybíjená, Bambiriáda, Zimní a jarní čas,
Setkání pionýrů, Dětský den, Poslední zvonění, Žákovská knihovna, Zájezd, Blahopřání, Výlety,
závěrečná vystoupení, TK SANANIM, Vzpomínky, Spaní v MŠ, Nohejbal, Vynálezce, Dějiny rodů
Listování v občasníku:
1.5. Svátek práce
5.5. Květnové povstání českého lidu 1945
7.5. Český svaz žen pořádal lampionový průvod.
8.5. Státní svátek – Den vítězství 1945
10.5. Svátek matek
12. – 14.5. Pankrác,Servác,Bonifác
15.5. Čestičtí ochotníci uvedli divadelní hru Radima Webera „Jak začala a skončila Trojská válka
aneb Konec kuřích ok na Olympu“
17.5. SHŠ pana Hartla uspořádala koncert ke Dni matek v sále Lidového domu Čestice
19.5. Děti z mateřské školy Čestice navštívily dopravní hřiště a solnou jeskyni ve Strakonicích
20.5. Členky ČSŽ Čestice se sešly na výborové schůzi
22.5. Sraz rodáků v Zahorčicích
24.5. Svátek slaví Jana
29.5. ČSŽ Čestice uspořádal pro děti dětské odpoledne ve spolupráci s SDH Čestice v zámku
30.5. Hasičská soutěž ve Vacovicích
1.6. Mezinárodní dětský den
2.6. Děti z MŠ Čestice navštívily ZOO Ohrada Hluboká nad Vltavou.
5.6. – 6.6. Volby do Evropského parlamentu. Účast voličů byla minimální.
13.6. Strakonický soubor Čelakovský uvedl na nádvoří zámku hru „Muž 7 sester“.
17.6. Před sto lety se narodil velký český herec Karel Höger.
19.6. Schůze MS Háj Čestice v salonku Lidového domu Čestice. Divadelní představení ochotníků
ze Dřešína v sále Lidového domu.
22.6. Školní akademie pro veřejnost v sále Lidového domu Čestice
26.6. Divadelní představení ochotníků ze Čkyně v sále Lidového domu Čestice
28.6. Čestičtí hasiči zasahovali při záplavách v Malenicích. Pomáhali čerpat vodu ze zatopených
domů.
Prázdniny
Josef Křešnička
Je léto, všichni někam jedou,
já budu s babičkou a dědou.
Les je hned za chalupou.
Večer tam srnky dupou.
Člověk tam může běhat bosý
a nic si nedělat z rosy.
Koupat se chodím do rybníka.
„A dávej pozor na vodníka!“
křičívá za mnou někdy děda,
jenže já na ty řeči nedám.
Králíkům spolu trávu sečem,
a babička nám buchty peče,
však sem jí nanosil louče.
Oba si chválí: „Máme myto vnouče…“
V pitné vodě se po dešti objevilo zakalení.
I přesto je voda pitná píše starosta ve ČTENÍ.
Vážení spoluobčané,
dovolte mně, abych Vás informoval o dění v našich obcích za uplynulé období.
V měsíci červnu jsme několikrát byli upozorněni na zakalenou vodu v obecním vodovodu.
Správce vodovodní sítě provedl odkalení potrubí, ale voda se zlepšila jen částečně. Hlavní problém je ve
velkém množství srážek, kdy země nedokáže pobrat tak velké množství vody a potom dochází
k průsakům do vrtů. Proto jsou každý týden odebírány vzorky aby se zjistila kvalita vody. Doposud jsou
vzorky vyhovující a odpovídají normám pro pitnou vodu. Hodnoty jednotlivých ukazatelů jsou
k nahlédnutí na úřadu městyse. V případě, že by kvalita vody klesla pod stanovenou hranici, museli
bychom dočasně přistoupit k zásobování pitnou vodou cisternami, nebo navážením do vodojemu.
V takovém případě budete včas informováni.
Ministerstvo pro místní rozvoj vyhovělo naší žádosti o dotaci a poskytlo nám prostředky ve výši
300 tis Kč na vybudování dětského hřiště v Česticích. Tato akce by mělo být dokončena nejdéle do
konce srpna tohoto roku.
Dále jsme obdrželi finanční prostředky z dotačního programu Jihočeského kraje, které budou
využity na rekonstrukci a doplnění dešťové kanalizace v Doubravici a na opravu střechy hasičské
zbrojnice v Nahořanech a Nuzíně.
V rámci Svazku obcí šumavského Podlesí jsme získali grant na opravy sakrálních památek , ze
kterého chceme opravit okolí sochy sv. Jana Nepomuckého a kapličku sv. Josefa v Česticích.
Dále pokračují práce na montáži technologie ČOV Čestice. Zkušební provoz má být zahájen
v polovině měsíce srpna 2009.
Na 19. zasedání městyse Čestice byla schválena změna územního plánu číslo 1, která rozšiřuje
plochu zastavitelného území v Česticích a umožní do budoucna vytvoření stavebních parcel pro zájemce
o výstavbu rodinných domků.
V měsíci květnu se konaly ve Vacovicích okrskové závody v hasičském útoku. Chtěl bych tímto
poděkovat všem družstvům z našich obcí za dobrou reprezentaci.
Na závěr mě dovolte abych Vám v nastávajícím letním období popřál příjemně prožité dovolené
a dětem hezké prázdniny.
Milan Žejdl – starosta
Od 13.6. proběhl v Česticích „Malý divadelní festiválek“. V jeho
rámci jste mohli shlédnout na zámeckém nádvoří hru
strakonického souboru Čelakovský „Muž 7 sester“,
v sále Lidového domu pak dřešínské ochotníky a jejich
„Sanatorium…“ a čkyňský soubor s hrou „Hrobka s vyhlídkou“.
Všechny hry byly moc pěkné, škoda. Že
si na ně nenašlo cestu více diváků. Ale i
tak byli všichni spokojeni.
Jana Vlažná
Plasty dávej do žlutého a sklo zas do zeleného.
ČTENÍ potom odhoď, věru, do modrého kontejneru.
Den Země
I naše škola se zapojila do oslav Dne Země, který připadá od roku 1990 jako světový
svátek životního prostředí na 22. dubna. Původně byl tento den ovlivněn jarní rovnodenností, 21.
března, a oslavoval příchod jara.
V současné době je jeho hlavním cílem prosadit otázku ochrany životního prostředí a
podpořit veřejný zájem o tuto problematiku. Na celém světě se připojují lidé, aby dokázali, že se
zajímají o ochranu životního prostředí na Zemi. Konají se pochody, soutěže, koncerty, festivaly,
úklidové akce a jiné aktivity, při kterých lidé dokazují, že jim jejich okolí není lhostejné.
V pondělí 20. 4. navštívil naši školu Ing. Miroslav Šobr, vedoucí oddělení ekologie krajiny
odboru životního prostředí Městského úřadu ve Strakonicích. Od roku 1977 se zabývá ochranou
přírody na Strakonicku a ekologickou výchovou dětí a mládeže. Je organizátorem dětských
přírodovědných soutěží, kterých se naši žáci zúčastňují. V loňském roce bylo 20 žáků odměněno
dvoudenním zájezdem, kde mohli poznat krásná místa naší vlasti. V současné době probíhá soutěž
Na vlnách stříbrných rybníků, která se blíží ke svému závěru. Naši žáci již získali za zodpovězené
otázky věcné ceny a těší se na další.
Besedy se zúčastnili žáci druhého stupně. Nejdříve se seznámili s ochranou životního
prostředí, chráněnými oblastmi, parky, ohroženými rostlinami a zvířaty. Závěrem se žáci dozvěděli
o studánkách na Strakonicku, hlavně v našem okolí.
V úterý se žáci 5. - 9. ročníku zúčastnili přírodovědné soutěže Den Země ve Strakonicích.
Prvenství ve své kategorii si vybojovala dvojice Lenka Havlíčková a Julie Pomahačová ze 7.
ročníku. Gratulujeme!
Ale i ostatní soutěžící
musíme
za
jejich
výkony pochválit.
Ve středu 22. 4.
probíhalo na naší škole
projektové vyučování
na téma Den Země.
Žáci zhlédli výukový
film o vývoji života na
Zemi, každá třída si
zasadila stromky smrčky na školním
sadu, které nám zajistil
pan starosta Milan
Žejdl. Každá třída
posbírala odpadky ve
vytyčeném prostoru - v
areálu školy, na hřišti a
veřejných
prostranstvích, v parku
a Kalvárii. Díky slunečnému dni se tato akce velmi vydařila. Věřím, že každý zúčastněný si
uvědomil, že svoji aktivitou může zlepšit naše okolí.
Mgr. Martina Kalová
Jak umět dát první pomoc, jak ošetřit zranění,
To všechno už dávno víme. Píšu o tom ve ČTENÍ
Mladý záchranář
Zda umí dát první pomoc, sbalit evakuační zavazadlo, orientují se v mapě, ví, jak zacházet
s hasícími přístroji. Tyto a jiné dovednosti měli možnost žáci ZŠ Čestice prokázat a vyzkoušet si během
školního kola Mladého záchranáře, které se konalo 16. 4. 2009 v areálu školy.
Celou akci žáci hodnotili převážně kladně. Nejvíce si podle svých slov užili na stanovišti
s názvem Džberovka, kde měli srážet plechovky vodou.
Nejde však vždy o to, zda je akce baví, ale o to, zda jim umožňuje získat dovednosti spojené se
záchranářstvím. Mně pak díky připomínce jedné z žákyň („Nelíbila se mi první pomoc, protože jsme se
hádali a člověk by nám třikrát umřel.“) napadl jiný přínos celé soutěže. Je jím nutnost jednat jako tým,
spolupracovat, prostě naučit se vše, co týmová práce obnáší.
Barbora Váchalová, ZŠ a MŠ Čestice
Vybíjená
V březnu jsme se zase sportovně vyřádili na vybíjené v Táboře a Českých Budějovicích.
Vybíjená Č. Budějovice : 7. - 8. 3.
Letošní Zimní přebor ve vybíjené, který pořádá sdružení Zálesák v Č: Budějovicích, připadl na
termín, kdy u nás ve škole řádila chřipková epidemie, takže z našich původních 4 družstev jela na turnaj
jen 2, jedno starší a jedno instruktorské. Pod vedením Zdeňka Hoška jsme dorazili na ZŠ Máj, kde se
turnaj koná a zjistili jsme, že i zde je méně družstev a turnaj bude jen v sobotu. Naše družstva si vedla
velmi dobře, nakonec jsme bojovali o 1. místa s naším tradičním rivalem s Píďalkami z Vodňan. Ve
starších ho získali oni a v instruktorech my. Po skončení turnaje jsme si převzali poháry a jelikož se
nám ještě nechtělo domů, zůstali jsme do neděle a trochu se pobavili.
Zapsala Eliška Vávrová
Vybíjená Tábor : sobota 14. 3.
Sešli jsme se před školou a v 6:30 odjeli jsme zvláštním autobusem. Byly jsme tři týmy:
Šmoulata, mladší a starší. Dojeli jsme do Vodňan a tam jsme nabrali náš známý oddíl Píďalky. Společně
s nimi jsme pokračovali do Tábora. Když jsme dorazili, šli jsme do tělocvičny, kde bylo po chvíli
slavnostní zahájení. Potom už hrály vybíjenou jednotlivé kategorie ve třech tělocvičnách. Naše družstva
si vedla velmi dobře. Nejmladší Šmoulata vyhrála všechny zápasy, skončila na prvním místě a získala
putovní pohár předsedy Jč KOP. Mladší družstvo tvořené samými děvčaty vyhrálo všechny zápasy ve
skupině, ale ve finále prohrálo s Píďalkami a Gepardy, takže skončilo na 3.místě. Starší družstvo
vyhrálo čtyři zápasy, ale rozhodující zápas proti Píďalkám jsme prohráli o dva životy a tím jsme
skončili na druhém místě. Po dohraní bylo vyhodnocení, předání diplomů, pohárů a dortů. Ve 14.30
jsme naskákali do autobusu a se čtyřmi poháry vesele odjeli domů.
Zapsali: Jakub Novák a Pavlína Kopáčková
Bambiriáda Č. Budějovice
V pátek 5.června jely všechny naše pěvecké a taneční kroužky na Bambiriádu, což je přehlídka
volnočasových aktivit dětí a mládeže. Koná se každý rok v mnoha městech a také v Č. Budějovicích,
kam jezdíme vystupovat. U sportovní haly má každé sdružení svůj prostor, kde se prezentuje a
připravuje zde soutěže a hry pro děti. Na pódiu se celý den střídají vystoupení škol, dětských domovů,
domů dětí a různých center a sdružení. Od nás vystupovali pěvecké sbory Skřivánci a Čestické noty,
folklórní soubory Notičky a Podlešáček a country kroužek Jitřenka. Každý si zde na Bambiriádě najde
něco zajímavého. Při vstupu dostane každý účastník soutěžní kartu, do které sbírá razítka za splněné
úkoly za prošlá stanoviště. Karty se každé dvě hodiny losují a ceny jsou opravdu dobré. Od nás se
povedlo vyhrát Tereze Sporkové a Káje Levé. Z her se nám asi nejvíce líbily lezecké stěny, projíždění
se na loďkách a některé zábavné hry. Po skončení našich vystoupení jsme si ještě chvíli užívali volnosti
a v 17 hodin jsme odjížděli domů. Na Bambiriádě se nám líbilo a doufáme, že se zase něco hezkého
naučíme a pojedeme příští rok na Bambiriádu znovu.
Zapsala Lucka Vlčková, country kroužek Jitřenka
Stará láska nerezaví, něco se nezapomíná.
Pan Miroslav Zachariáš část v ČTENÍ zavzpomíná.
Zimní a jarní šumavský a pošumavský čas
Jaro vládne, zima je již minulostí. Přesto však byla mocná, silná, dlouhá. Vždyť ještě
v dubnu a v čase velikonočním bylo v nejvyšších šumavských partiích sněhu opravdu hodně. Často
jsem na Šumavě byl, užil běžek, mám však velmi rád, kdy je možné prožívat dvě roční období
prakticky najednou. Na Zadově, kde často pobývám, to tak je. Zatímco nahoře pravá zima, krásný a
neopakovatelný, pokaždé jiný pohled do vnitrozemí na Vacovsko, kraj Podlesí, Strakonicko a
Písecko, všude zeleň a jaro.
Na pošumavský kraj Podlesí, ke kterému mám vřelý vztah, dominuje vždy za příznivého
počasí Mladotický vrch. Ten opravdu nelze přehlédnout a tak tedy „na dálku, která je tak blízko“
s krajem Podlesí jsem.
Je jaro, můj pracovní a profesní osud mě zavál na staronové místo, které se Šumavou
sousedí. Medvědí kámen je zaniklá obec v bývalém hraničním pásmu, něco přes kilometr od
německých hranic. Zde na Medvědím kameni je z bývalé pohraniční roty zřízena specifická
komunita pro problémové klienty do osmnácti let.
Stačí vyjít k bráně a rozhled je úžasný. Nejdříve lze shlédnout nejvyšší vrchol Českého lesa
Čechov, ve kterém se Medvědí kámen nachází a za ním v dáli, nejvyšší vrchol Šumavy, Velký
Javor.
Na Šumavu pohlížím z jiné strany, přesto je tam blízko. Jaro má své kouzlo na všech
možných místech.
Miroslav Zachariáš
Úplná uzavírka silnice
ČSAD STTRANS a.s. Strakonice oznamuje, že ve dnech 1.6. – 28.8.2009 proběhne úplná
uzavírka silnice II/170 v úseku Němětického mostu. Výše uvedená uzavírka se dotýká všech
pravidelných linek projíždějících tímto úsekem. Po celou dobu uzavírky budou tyto linky
provozovány dle objížďkových jízdních řádů. Informace o objížďkových trasách jsou umístěny na
stojanech u autobusových zastávek.
Poslední zvonění
Také na úřad městyse se
přišli
rozloučit
žáci
posledního ročníku základní
školy a zazpívali s kytarami
svoji písničku. Popřáli jsme
jim do dalšího života hodně
úspěchů
ve
školách
a
učilištích.
Už se blíží konec roku. To je totiž znamení,
že jen o výletech a hrách napíšeme do ČTENÍ.
Republikové setkání pionýrských oddílů Nová Rabyně
Dne 22. května jsme se sešli u školy. Někteří měli větší batohy, někteří zase menší. Když jsme
vyjeli, byli jsme hodně napjatí, jaké to tam bude. Po příjezdu jsme prohlédli kemp, bylo tam krásně.
Starší začali hned stavět stany a mladší se šli ubytovat do své chaty, kde měli dva pokoje. Potom jsme
měli poradu u břízy. Každý dostal na ruku pásek účastníka a šli jsme na diskotéku. Tam jsme křepčili až
do 22 hodin a potom začal ohňostroj. Byl hezký, ale všem se už chtělo jít spát, tak jsme se po skončení
vydali do svých stanů a chatek. Cestou nás překvapil déšť, tak jsme se museli rychle běžet schovat.
Všichni jsme spokojeně usnuli.
Druhý den jsme vstávali okolo sedmé hodiny a šli jsme si připravit snídani. Po snídani jsme šli
na zahajovací nástup a od devíti hodin začaly běžet různé hry, akce a zábavy. Naši nejmladší běželi
stezku - asi 3 km s různými stanovišti a úkoly, někdo šel malovat trička, lézt po lanech, střílet z různých
zbraní nebo jel na výlet do elektrárny. Po obědě někteří jeli parníkem po přehradě a potom se šli
vykoupat. Celý den také probíhala vystoupení na pódiu, na která jsme se mohli dívat. Večer bylo
vystoupení kapely Čtyři promile a po desáté hodině byla ohnivá show. Po jejím skončení jsme šli spát.
V neděli ráno jsme vstávali zase kolem sedmé hodiny a šli jsme opět do chatky na snídani.
Potom si každý začal balit své věci a potom i stany. V 11 hodin jsme šli na oběd a potom jsme svým
autobusem odjeli až domů. Všem se to moc líbilo.
Zapsala Tereza Čapková, oddíl Střelka
Dětský den v ZŠ Čestice
Mezinárodní den dětí se poprvé slavil 1. června 1950 ve více než 50 zemích celého světa. I v
roce 2009 se tento den slavil v ZŠ Čestice
Žáci 1. stupně naší školy strávili dětský den u HZS ve Strakonicích. Celý rok jsme čekali na
vhodný termín naší návštěvy u Hasičského záchranného sboru. Ten nejlepší den byl právě Mezinárodní
den dětí. Již začátkem dubna probíhala jednání s ředitelem HZS Strakonice Ing. O. Šmejkalem o
programové náplni této návštěvy. Program nakonec probíhal ve spolupráci s Policií ČR Strakonice.
Naše děti se zúčastnily besedy v zasedací místnosti o historii HZS ve Strakonicích, poté si v garážích
prohlédly vozový park - zásahovou mobilní techniku HZS, cisternové stříkačky, automobilový žebřík,
vozidlo rychlé technické pomoci a vozidla Policie ČR. Nakonec si i zasoutěžily v disciplínách:
člunkový běh, hod policejním pendrekem na pohyblivý cíl, test tělesné zdatnosti, stříkání ze džberové
stříkačky, oblékání „výstavního“ obleku, poznej předmět z vybavení PČR a HZS, evakuační zavazadlo,
poutání pachatele. Úsměv a spokojenost ze zvládnutých soutěží jistě nechyběla.
Pro žáky 2. stupně byly v prostorách školy připraveny soutěže a hry ve družstvech. Každý si
přišel na své. Sportovci určitě ocenili sportovní hry v tělocvičně či běh se lžící a míčkem. Zručnějším
žákům se líbily stavební hry z dřevěných kostek, stolní hry či záhadná krabice, kde žáci měli hádat
předměty podle hmatu. Největší atrakcí však tentokrát byla taneční deska s programem Stepmania,
kterou nám věnovala firma Alva Strakonice spol s r. o., sídlo Čestice. Každý ze soutěžících dostal
sladkou odměnu a vítězové věcný dárek.
Kdo se pohybuje v dětském prostředí, dobře ví, že nejkrásnější jsou ty okamžiky, kdy jsou děti
šťastné, spokojené a veselé. Jejich úsměv je pro nás to nejdůležitější.
Mgr. Martina Kalová
Dětský den
Členky ČSŽ Čestice společně se SDH Čestice uspořádaly pro děti k jejich
svátku dětské odpoledne v zámku. Nechyběla ukázka výcviku psů, ukázka hašení požáru
a řada soutěží s odměnou. Fotografie a video můžete shlédnout na www.cszcestice.wz.cz nebo na www.sdh-cestice.wz.cz.
Na lidovou veselici zve vás naše sdružení.
Reportáž o této akci pošleme i do ČTENÍ.
Poslední zvonění. Hurá prázdniny!!!
Žáci i učitelé se těší na vytoužené dny plné sluníčka, klidu a pohody u vody, bez školních a
pracovních povinností.
Školní rok 2008/2009 byl plný změn nejen na ministerstvu školství (nová ministryně školství
Miroslava Kopcová). Naší školu v pololetí opustila dlouholetá učitelka, kolegyně Mgr. Miloslava
Tůmová. Důstojný odchod do důchodu jí připravili žáci a učitelé, kteří se sešli ve vestibulu školy a
každá třída se s paní učitelkou rozloučila. Zároveň jsme mezi sebe přivítali nováčka v učitelské profesi,
Mgr. Barboru Váchalovou. Svým mládím a pracovním přístupem si žáky brzy získala. Vzhledem ke
svému zdravotnímu stavu a blížícím se mateřským povinnostem nemohla školní rok dokončit paní
učitelka Mgr. Jitka Bártíková, kterou do konce roku zastoupila paní učitelka Mgr. Věra Rodová.
V letošním školním roce jsme poprvé zařadili do výuky i celoškolní projekty. První se konal již
koncem září k Mezinárodnímu dni zvířat a druhý proběhl v dubnu k Mezinárodnímu dni Země. A co se
při těchto projektech žáci naučí? Naučí se spolupracovat ve skupině, pomáhat si navzájem, být
důležitým článkem skupiny, vyhledávat informace na dané téma, shromažďovat informace a poté
vybrat nejdůležitější, prezentovat svůj projekt před ostatními, ocenit druhého, ale vnímat svůj vlastní
prožitek z vykonané práce, nebýt lhostejný k druhému a okolí.
Naši žáci se zúčastnili řady olympiád (matematická, biologická, rybářská) a soutěží - Eurorébus,
přírodovědné, Coca-cola, McDonalds, atletické, fotbalové, florbalové, recitační a ve zpěvu. Jako
každoročně naše škola pořádala literárně - výtvarnou Soutěž O čestický brambor. Nejlepší umístění - 1.
místo přivezla děvčata z okresní přírodovědně soutěže Den Země Lenka Havlíčková a Julie
Pomahačová.V pěvecké soutěži Jihočeský zvonek jsme se také neztratili. Pavla Voldřichová získala 2.
místo v sólovém zpěvu a Kateřina Novotná 3. místo ve své kategorii. V okresních atletických závodech
překvapila 2. místem Lenka Havlíčková v běhu na 60 m.
Velký ohlas měl školní jazykový pobyt v Anglii, kterého se v únoru 2009 zúčastnilo 18. žáků
ze 7. - 9. ročníku a 2 učitelé jako pedagogický dozor.
Závěr školního roku patří školním výletům a exkurzím. Žáci 1. - 4 . ročníku navštívili ZOO
Plzeň, žáci třetího ročníku strávili čas nedaleko Ještědu a v zábavném parku Babylon. Čtvrťáci využili
sluneční dny v přírodě nedaleko Strakonic. Páťáci, šesťáci a osmáci poznávali jižní Čechy a blízké okolí
Českých Budějovic (Zliv, Mydlák). Střední Čechy, hrad Karlštejn, navštívili sedmáci a poslední výlet
9. ročníku se uskutečnil v Hubenově.
Jeden z výletů se konal v posledním týdnu školního roku. Zúčastnili se ho úspěšné třídní
kolektivy (3., 4., 8., 9. ročník) za projektový týden. Dopolední program byl zajištěn v CEV Dřípatka
Prachatice. Žáci 3. a 4. ročníku si netradičním způsobem přiblížili bylinky v přírodě a žáci 8.a 9. ročníku
si zopakovali a prohloubili znalosti o využití energie. Odpolední program měl proběhnout v Lanovém
centru Libín. Vzhledem k deštivému počasí jsme byli nuceni zvolit náhradní program - občerstvení v
cukrárně či pizzerii. Tato akce se konala za finanční podpory Unie rodičů naší školy a finančního
příspěvku sponzorů (Alva Strakonice spol. s r. o, se sídlem v Česticích, Jan Kubeš, Josef Novák, Otto
Zámečník).
Až naposledy zazvoní přeji vám všem příjemné letní radovánky, bezpečné cestování a hodně
sluníčka, aby vám dodalo sílu a energii do další práce.
Mgr. Martina Kalová
Nezávislé sdružení dobrovolných alkoholiků pro Čestice a okolí a Haló Haló spolek zvou
všechny vyznavače dobrého piva, jakož i jiných lihovin, dobré zábavy a dobré muziky na
tradiční Haló Haló lidovou veselici, jejíž 5. ročník se uskuteční týden před malou poutí,
tedy v sobotu 22.8. 2009. K tanci a poslechu bude hrát již potřetí kapela Safír pana
Menčíka. Na všechny se těší členové výše popsaných sdružení.
Šest skříní jsme měli volných, tak vznikla knihovna školní.
Každý může si být jist, že ČTENÍ budem tam mít.
Žákovská knihovna v naší škole
Školní žákovská knihovna je nedílnou součástí vzdělávacího procesu. Výchova dětí ke čtenářství
může být úspěšná tam, kde spolupracuje rodina, škola a pomáhá školní knihovna. Důraz by měl být
kladen na kvalitní literaturu, což se o naší knihovně zatím říci nemůže. Mám však radost z toho, že
situace se začíná měnit k lepšímu.
Již druhým rokem u nás funguje knihovna nejen pro potřeby učitelů, ale hlavně pro potřeby dětí. Za
letošní školní rok navštěvavalo knihovnu 52 dětí a zaznamenala jsem bezmála 400 výpůjček knih. Děti
mají rády hlavně literaturu dobrodružnou, baví je knihy o koních, rády by sáhly po komiksech, které v
naší knihovně zatím zcela chyběly. Od příštího školního roku se i toto změní. Díky sponzorským darům
bylo objednáno téměř 300 nových titulů – některé na přání samotných dětí, jiné dle mého uvážení.
Snažila jsem se také obsáhnout všechny věkové kategorie. V knihovně bylo velice málo knih pro
začínající čtenáře. V květnu a v červnu mi do knihovny začalo chodit i 8 prvňáčků (z celkového počtu
10 dětí) a já jen těžko hledala knížky s většími písmeny.
Pro příští školní rok také plánuji přeskládání knihovny, neboť řazení všech knih abecedně dle autora
se ukázalo jako nevhodné. Malé děti se v tom množství knih absolutně neorientují, starší děti zase musí
přeskakovat knížky pro I. stupeň. Řazení knih sice zůstane abecedně, ale rozdělíme a vymezíme do
jednotlivých skříní knihy pro mladší a pro starší čtenáře. Dětem tím zlepšíme a urychlíme orientaci a
mně se ulehčí práce v tom, že pokud přijde např. druháček, otevřu mu 3 skříně místo šesti.
Touto cestou bych chtěla poděkovat všem, kteří přispěli svým sponzorským darem k rozvoji školní
žákovské knihovny. Jsou to:
pan František Smola, Divadelní spolek - Dřešín
pan Antonín Havlíček, Čestice
pan Jan Kubeš, Čestice
pan Josef Novák, Čestice
pan Otto Zámečník, Čestice
pan MUDr. Jiří Cuhra, Blatná
pan Josef Vacík, Elektromont, Michalov
pan Zdeněk Zámečník, Truhlářství, Čestice
Dítě, které nás jako rodiče a učitele už umí poslat do háje, patrně už pro četbu nezískáme. Vědomě si
půjde za radostmi, které ho nestojí námahu. Je hřích nenaučit dítě dobře číst v primární škole, dokud je
poddajné, vzpouzí se mnohem méně úspěšně a dá se snadno nalákat ke čtení, protože zvídání je jeho
přirozenost. Pokud necháme děti v předškolním a raném školním věku prošvihnout dobu, kdy by mohly
přivyknout tomu, že čtení je radost, že čtením se dá přijít na mnoho zajímavých věcí a že při čtení se dá
bezvadně si užít s kamarády, budou mít za pár let, třeba jako učni, potíž pochopit návod k ostření
motorové pily, nebo se dokonce zaučit v ovládání kopírky.
Dnešní děti nemusejí mít dys-potíže, a přece je pro mnohé z nich čtení utrpením a tomu se denně
hledí vyhnout asi tak jako dospělí daňovému přiznání jednou ročně. Okolo dnešních třicátníků se před
dvaceti lety, když byli na prvním vrcholu svého čtenářství ve třetí třídě, téměř nevyskytovaly počítače,
digitální hry, televize byla mnohem pomalejší a ve sdělování ještě pořád vládlo slovo nad obrazem.
Dnešní mládež a mladí dospělí však už ke čtení, k psaní a k souvislému mluvení či poslechu neměli
možnost přivyknout. Odcizení písmu a slovu ve jménu zvuku a obrazu se děje samovolně, žádné dítě za
něj nemůže. Informace okolo dětí létají rychleji, hustěji a méně verbálně. V kvaltu se předávají jen
krátké zprávy, protože na pochopení delšího sdělení není trpělivost.
A já mám obrovskou radost z toho, když děti slyším, jak se baví o nějaké knížce z naší školní
knihovny, nebo když se chodí ptát, zda ta či ona knížka je už vrácena, aby si ji mohly půjčit. Byla bych
šťastna, kdyby se našli další sponzoři, kterým by nebylo líto pár korun, které věnují do vzdělání naší
další generace a přispějí nám na další pěkné knihy. Pomozte nám s nápravou, pomozte nám obnovit
jednu školní knihovnu, pomozte nám zrealizovat náš sen – naučit novou generaci „číst ne proto, že
musím, ale proto, že to je zábava“!!!
Jana Voldřichová
Do Bavor a do Rakouska vedla naše cesta.
Mám to dobře spočítané, to byla už šestá.
Ať jdem, kam nás kroky vedou,
ČTENÍ máme vždycky s sebou.
Zájezd na rakouskou a bavorskou stranu Šumavy
Po loňském úspěšném zájezdu do nejznámějších míst české Šumavy, nabídl nám náš laskavý
průvodce pan Mgr. František Kadoch z Vimperka spatřit Šumavu tentokrát z rakouské a bavorské
strany.
Zájezd pořádala pro své občany Obec Dřešín v sobotu dne 23.5.2009. Za krásného slunečného
počasí jsme vyjeli směrem na Zdíkov, Borovou Ladu, Horní Planou, Frymburk, Lipno, Přední
Výtoň a Spáleniště. Do Rakouska jsme přejeli v Guglwaldu a v městečku St. Stefan jsme si
prohlédli místní kostel. Náhorní plošinou krajinou Muhlviertlu jsme dorazili do historického
městečka Haslachu s množstvím muzeí a starobylým kostelem. Dalším cílem byl klášter ve
Schlaglu. Zde jsme navštívili prostornou prodejnu se svícemi nejrůznějších tvarů a barev
s příjemnými vůněmi. Většina z nás neodolala a pilně nakupovala. Další putování nás dovedlo do
turistického střediska Aigenu a odtud nahoru k železné, 24 m vysoké rozhledně MOLDAUBLICK.
Užívali jsme si překrásného výhledu na Lipenskou přehradu z druhé strany. V Klaferu nám nabídla
odpočinek příjemná a zajímavá zahrada léčivých rostlin.
Z Rakouska jsme pokračovali do Bavor přímo pod horu Třístoličník.Tento 1312 m vysoký
vrchol dostal název podle tří kamenných stolic, kde se dle pověsti scházeli panovníci tří sousedních
zemí. Po krátké procházce ke kapli J. N. Neumanna jsme mohli vystoupat na vrcholovou skálu
Hochstein s krásným kruhovým výhledem do kraje.Člověk si tu odpočine
a všechny starosti se zdají malicherné. Škoda jen těch krásných lesů, poškozených vichřicí a
zbědovaných kůrovcem. Cesta zpět nás vedla přes Heidmuhle a podle Studené Vltavy do
Bishofsreutu a dál do Philippsreutu s kopií známé stožecké kaple, která je opředena pověstmi o
zázračném uzdravování.
Nastal podvečer a pro nás čas vrátit se přes Strážný a Vimperk domů. Všichni účastníci zájezdu
si odnesli mnoho překrásných vzpomínek.
Kovárnová Marie, Hořejšice
Blahopřejeme všem, kteří v měsících červenci a srpnu oslaví významné životní výročí. Do dalších
let přejeme hodně zdraví, štěstí a spokojenosti
paní Růžena Láchová z Chvalšovic
pan Václav Trojan z Čestic
pan Miloslav Kuták z Počátek
pan František Jarolím z Radešova
pan Antonín Pomahač z Prkošína
pan Karel Novák z Hořejšic
paní Anna Jedličková z Čestic
paní Marie Mikešová z Krušlova
pan Jan Kotrch z Čestic
paní Helena Zámečníková z Čestic
pan Josef Kyznar z Čestic
pan Václav Sokol z Krušlova
86 let
83 let
84 let
81 let
65 let
80 let
60 let
75 let
65 let
55 let
88 let
82 let
paní Anna Melnyková z Krušlova
paní Anna Maroušková z Kobylky
paní Marie Smilová z Čestic
pan Václav Kozák ze Střídky
paní Marie Svátová z Čestic
paní Božena Pilná z Čestic
p. Drahomíra Broulimová z Dřešínka
paní Jana Lešáková z Chvalšovic
pan Antonín Havlíček z Čestic
pan Miloslav Mls z Doubravice
paní Marie Vávrová z Čestic
paní Marie Švarcová z Prkošína
81 let
55 let
75 let
50 let
85 let
75 let
80 let
60 let
70 let
80 let
60 let
86 let
Pršelo nám u Zlivi. Ať se nikdo nediví,
že namísto koupele čteme ČTENÍ vesele.
Závěrečný výlet letošních osmáků byl čtyřdenní
V pátek ráno jsme vyjeli vlakem ze Strakonic do Zlivi. Bohužel až ve vlaku jsme se od průvodčího
dověděli, že osobní vlak byl kvůli výluce zrušen, my tedy omylem sedíme v rychlíku a ten ve Zlivi
nestaví. Nezbylo nám, než jet na Hlubokou, kde jsme si koupili lístky do Zlivi a během hodiny čekání
jsme očima rozháněli rojící se bouřkové mraky. Ve Zlivi jsme byli překvapeni, že kemp Mydlák – náš
cíl – je tak blízko za městem. Bylo to k našemu dobru, neboť hned po našem příchodu do kempu začalo
pršet.
Odpoledne jsme strávili v kempu. Avšak místo naplánované prohlídky kempu a okolí jsme sháněli,
co teplého na sebe i do sebe, neboť byla příšerná zima. Někteří vařili čaj, jiní polévky, odvážnější se
pustili do vaření těstovin. Občas na pár minut přestalo pršet, což jsme využili k prozkoumání kempu, tři
odvážlivci se stihli v jedné delší meziprškové pauze i vykoupat v rybníce. Ale pak byli rádi za teplou
sprchu a horký čaj. I noc byla poměrně studená, kdo měl s sebou rukavice, spal v nich.
Sobota se vyloupla do poněkud teplejšího dne jen s mírnými mrholivými přeháňkami. My jsme si
namířili vlakem do Protivína, kde nás zajímalo hlavně Krokodýlí ZOO. Někteří však těžko snášeli
tropické podmínky krokodýlů, což se při venkovních nízkých teplotách dalo pochopit. Většině
aklimatizace nedělala problém, někteří dokonce jásali, že se na výletě konečně ohřejí, takže si se
zájmem prohlédli Muzeum i farmu, kde nás nejvíce zaujala krokodýlice Matylda. Zbytek dne jsme
strávili prohlídkou Protivína a místního zámku – bohužel jen zvenčí, neboť je v rekonstrukci. Společně
jsme se sešli v místní restauraci na oběd.
Po návratu do kempu a dobré večeři jsme vyrazili pěšky zpět do Zlivi na bowling. Někteří se ukázali
jako zkušení hráči, jiní hráli bowling poprvé. Všichni společně ale užili při hře spoustu legrace. Jen čtyři
účastníky bowling neoslovil, ale dokonale se vyžili u stolního fotbalu. Do kempu jsme se vraceli plni
zážitků.
V neděli byl naplánován výlet do Českých Budějovic. Dopoledne jsme chtěli navštívit plavecký
stadion, ale kvůli závodům byl pro veřejnost uzavřen. Tak jsme si alespoň prohlédli budějovické
naměstí, aktivnější vylezli i na Černou věž. Po individuálním obědě jsme se přesunuli do multikina
Cinestar, kde jsme strávili příjemné odpoledne. V kempu nás čekala výborná večeře a nechtěli jsme
věřit, že zítra už pojedeme domů. Večer jsme si pinkli s míčem, při čemž Bára utopila v rybníce svůj
mobil (vyklouzl jí z rukávu). Stateční kluci se převlékli do plavek a ihned zahájili záchranné práce,
avšak bezúspěšně.
V pondělí ráno jsme sbalili a po snídani odjeli do Strakonic, kde jsme si chtěli vynahradit
neúspěšnou návštěvu budějovického bazénu. A měli jsme štěstí. Bylo 1. června – Den dětí a ve
Strakonicích byl na bazén vstup zdarma. Navíc jsme měli možnost shlédnout ukázky potápěčského
kroužku.
Vše se tedy v dobré obrátilo, závěr výletu byl bezva. Vrátili jsme se domů unavení, ale plní zážitků.
Jana Voldřichová
Závěrečný výlet Tanečků
Letos se konal společný závěrečný výlet folklórních tanečních kroužků v termínu od 12. do 14.
června v kepmu v Úbislavi.
V pátek jsme se sešli v 7 hodin na návsi a naložili batohy do našeho doprovodného vozidla. Potom
jsme odjeli autobusem v 7.15 na Stachy. Moc teplo zrovna nebylo, přesto se většina na Staších posílila
nanukem a pěšky jsme vyrazili směr Úbislav. Dvoukilometrová cesta ubíhala rychle, cestou jsme
probrali snad všechny třídní výlety, vyprávěly se zážitky a bylo veselo. Když nám zbývalo posledních
asi 200 metrů, začalo pršet. Alespoň jsme ty pláštěnky netahali s sebou zbytečně.
V kempu už na nás čekal majitel kempu pan Žižka, ukázal nám chatky, kde jsme se později
ubytovali, a předal nám velké hrnce na vaření. Hned se začal vařit oběd a zároveň začaly probíhat první
hry a soutěže.
Písně respiriem zněly, my jsem je však neslyšeli.
Jen proto, že naše ČTENÍ nemá žádné ozvučení.
Tři dny plné her. I tak by se dal definovat tento výlet. Soutěžili i organizovali všichni. Starší pro mladší,
ale i mladší pro starší.
Nejoblíbenější hrou letošního výletu se ukázala hra „Světlušky“. Hrála se v sobotu po setmění. Starší
holky měly baterku – světýlko a 10 barevných papírků – 10 životů. Mladší děti je hledaly a chytaly,
čímž získávaly jejich životy – své body.
A jak dopadlo celovýletové zápolení:
Mladší: 1. místo: Barča Vondroušová
2. místo: Zuzka Zámečníková
3. místo: Lucka Němcová
Starší:
1. místo: Julča Pomahačová
2. místo: Lenka Havlíčková
3. místo: Domča Králová
Nejstarší: 1. místo: Terča Kaskounová
2. místo: Terča Králová
3. místo: Verunka Hrušková a Péťa Smilová
Ale záleží na tom, kolikátý kdo byl? Důležité je, že byla tři dny legrace a zábava a že všem bylo v
Úbislavi dobře. Rádi se sem příští rok vypravíme znova, ale přáli bychom si jet na čtyři dny. Tři je
opravdu málo.
Závěrem chci poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravách tohoto výletu, zvlášť děvčatům Tereze
Králové, Veronice Novákové a Tereze Kaskounové. Všechny hry byly bezva a děti i my máme na co
vzpomínat. Snad se nám vyplní naše přání jet příští rok na čtyři dny.
Jana Voldřichová
Respiriem zněla hudba
Hudba a známé písničky v podání žáků naší základní školy. Začaly naše páťačky písněmi, které
chytnou za srdce. Povídej, Sladké mámení a při Báječné ženské jsme už tleskali. S trochou nostalgie
jsem zavzpomínala na Michala Tučného, jehož život nebyl vždy tak báječný.
Amsterdam nás svou podmanivou melodií přenesl do dálek a vzbudil touhu po cestování, klidu,
pohodě. Jednej roztleskalo publikum a potvrdilo známou věc, že dobrý text s hezkou melodií chytne
každého, ať je mu sedm nebo padesát. Známé š,š,š,šepotá nám připravilo hezkou chvilku a vneslo
pohodu do duše. Některé písně byly obsahově i melodicky náročné, ale dívky si je vybraly samy, takže
nebylo co řešit. Některé se dokonce pustily do slovenského textu, což nebylo jednoduché.
Mám ráda každou dobrou hudbu, lidové písně nevyjímaje, ale je mi jasné, že populární písně se
našim -náctiletým líbí více. Dokázali to nejen svým procítěným projevem, ale i jako vnímaví
posluchači. Publikum bylo celkem dobré, až na projevy některých jedinců, kteří po vzoru diváků
různých televizních soutěží musí křičet a zpívat.
Myslím, že mohu poslat do našeho regionálního světa jména našich zpěvaček Kateřiny
Zámečníkové, Kateřiny Novotné, Pavly Voldřichové, Dominiky Králové, Lenky Havlíčkové, Julie
Pomahačové i zpěváka Matěje Žejdla. Všem patří poděkování za hezký zážitek. Jako host vystoupila
Tereza Králová se Šípkovou Růženkou. Bývalá žačka naší školy vyvolala velký potlesk už svým
příchodem a nezklamala ani svým procítěným zpěvem.
Slunce mi dýchá na záda v podání Lenky bylo velice výrazné, artikulačně dobré, čistě zpívané,
srozumitelné. Ano, pluj přímo za nosem, jen pozor dej a vzpomínej, co tenkrát vítr hrál. Tím bych
zakončila povídání o čestickém zpívání.
Mgr.Věra Rodová ZŠ a MŠ Čestice
Zjistili jsme právě, že nám chybí hrábě.
Prosili jsem o půjčení, což se dočtou lidi v ČTENÍ.
Závěrečná vystoupení
Pivní slavnosti – Zdíkovec
Nejstarší folklorní soubor Podlešák měl 20. června své poslední vystoupení v letošním školním roce,
a to na Pivních slavnostech ve Zdíkovci. Účast byla hojná, počasí perfektní, a přesto jsme zažili něco, co
se každý den nestane. Zapomněli jsme doma hrábě a
tyčky, které potřebujeme jako nutnou rekvizitu k
tanci, který měl být vrcholem vystoupení.
Jelo se v krojích, takže na místo jsme dorazili asi 10
minut před začátkem našeho vystoupení. Pak jsme
teprve zjistili, že hrábě nejsou. Co teď? Vrátit se pro
ně domů by znamenalo zdržení o minimálně 30 - 40
minut. Nezbývalo než poprosit místní obyvatele, zda
by hrábě nepůjčili. Po krátké době jsme měli hrabí
dvakrát více než jsme potřebovali, a to nejrůznějšího
druhu: dřevěné, umělé i železné. Vybrali jsme si
potřebný počet a začala sháňka po něčem, co by
nahradilo dřevěné tyčky. S tím to bylo horší. Nakonec
jsme vzali zavděk kolíky, kterými se označuje trať.
A jak dopadlo vystoupení? Terén byl trávníkový a
docela z kopce, hrábě byly delší než na jaké jsme zvyklí a kolíky byly o dost těžší než naše slabé
dřevěné tyčky. Ale možná i tím jsme sklidili obrovský úspěch, tanec Hrábě opět slavil své vítězství a
my se při tomto tanci náramně bavili.
Školní akademie
22. června proběhla v sále čestického Lidového domu závěrečná
Školní akademie. Podílela se na ní nejen většina tanečních a pěveckých
kroužků, ale i jednotlivci. V programu mohli diváci vidět i divadelní
představení „O princezně Píďalce“. Mezery mezi jednotlivými
vystoupeními vyplnili sóloví zpěváci a zpěvačky, kteří zazpívali pěkné
populární písně.
Přehlídka pěveckých sborů – Volyně
Oba školní pěvecké sbory – mladší Skřivánci i starší Čestické noty –
byly přizvány na přehlídku pěveckých sborů, kterou pořádal Dětský
domov ve Volyni, a to 24. června. Celkem zde zpívalo 6 sborů. Přehlídka
se konala v Muzeu v nádherných půdních prostorech. Zpívali děti i dospělí. Celou přehlídku uváděli
chlapci z Dětského domova, kteří rovněž předali vedoucím sborů květinu a drobné dárky. Přehlídku
doplňovala prodejní výstava prací od dětí z Dětského domova. Výtěžek z výstavy i přehlídky bude plně
použit pro děti Dětského domova. Po posledním vystoupení sborů v letošním školním roce jsme se
rozcházeli nejen s pocitem povedeného vystoupení, ale i s pocitem, že jsme přispěli dobré věci.
VŠEM AKTIVNÍM A ŠIKOVNÝM DĚTEM PŘEJU KRÁSNÉ A SLUNÍČKOVÉ PRÁZDNINY,
UŽÍVEJTE SI PLNÝMI DOUŠKY VOLNÝCH DNŮ A V ZÁŘÍ SE BUDU TĚŠIT NA DALŠÍ
PĚKNOU PRÁCI S VÁMI.
Jana Voldřichová
Ještě teď mám kůži husí, tohleto se všem říct musí.
Ze života TK SANANIM Němčice
V květnu jsme jeli s komunitou do Osvětimi
Ano – terapeuti nám dali dárek. Byli jsme všichni hrozně nadšení a už měsíce předtím jsme se těšili.
Paradoxně jsme se těšili na to, co v Polsku zanechali oběti nacismu a druhé světové války. Nikdo z nás
klientů SANANIMU tam dosud nebyl a popravdě řečeno, většinu z nás to vlastně nikdy nezajímalo.
Když se květen blížil, začaly se nás zmocňovat obavy z toho, co nás vlastně čeká: co to je za místo,
ta Osvětim, známá jako největší a nejkrutější vyhlazovací tábor pro Židy z celého světa. Abychom měli
představu o Auschwitzu i Birkenau, dostali jsme od terapeutů k seznámení několik životních příběhů
těch, co přežili. Čtení to bylo smutné, děsivé, studené, plné beznaděje.
Pak přišel den, kdy jsme sbalili stany a spacáky a vyrazily do Polska. Cesta trvala dlouhých šest
hodin. V městečku Osvětim jsme se ubytovali v kempu, postavili jsme stany, uvařili kávu a sedli do
kruhu, abychom si popovídali o zítřejší návštěvě Auschwitzu a připravili plán prohlídky. Konečně jsme
šli spát.
Většina z nás nemohla dospat: vstávali jsme v sedm hodin do ranního deště, který naštěstí za chvíli
ustal. Nejdříve jsme se vydali do bran Auschwitzu. Bylo tam plno lidí z celé zeměkoule, převážně Židé,
kteří hrdě nesli vlajku a židovskou hvězdu. První děsivý střet s válkou nastal v okamžiku, kdy jsem si
přečetla nápis nad vstupní branou „Arbeit macht frei!“. Zprvu jsem byla hrozně rozzlobená na všechnu
tu drzost a výsměch ze strany Němců. S tímto pocitem jsem se potýkala po zbytek návštěvy. Celý čas se
mi tajil dech nad zvěrstvem, jakého se může dopustit člověk na člověku. S úctou a vzpomínkou jsem ani
nedutala nad fotkami dětí, nemluvňat, žen, mužů. Nad autentickými plechovkami cyklónu B jsem
zůstala ztuhlá a chápala jsem najednou všechnu tu bolest nevinných lidí, kteří tímto plynem byli
usmrceni. Slzám jsem se neubránila v okamžiku, kdy jsem spatřila tuny lidských vlasů na velké
hromadě a hned vedle toho látku vyrobenou z vlasů vězňů. Když jsme dokončili prohlídku, nemohli
jsme ani mluvit. Nikdo z nás neměl žádný komentář k tomu, co jsme viděli, protože slov nebylo třeba.
Všechna slova by byla zbytečná. Měli jsme za sebou těžký den a šli jsme brzy spát.
Další den nás čekala prohlídka Birkenau. Byla neděle a zase pršelo, ale nám to nevadilo: sedli jsme
do aut a jeli vstříc novým poznatkům. Netušila jsem ani ve snu, že uvidím a pocítím na vlastní kůži něco
horšího než Auschwitz. Když jsem si u brány do Birkenau všimla, že se dá vystoupit nahoru do věže, šla
jsem tam i s ostatními klienty. Stála jsem nad kolejemi, po kterých denně přijížděly tisíce lidí, aby tady
našli smrt. Naskytl se nám pohled na celé území koncentračního tábora. Nedohlédla jsem na žádný
z jeho konců – stovky dřevěných domečků naplněných ve válce vězni, kteří trpěli hladem, zimou,
nemocemi a ponižováním. Pohled, na který nikdy nezapomenu. Všechny ty plynové komory, kde se
spalovali lidé jak na běžícím pásu. Prostě je přivezli, okradli, svlékli a zabili…přivezli další, ty okradli,
svlékli a zabili…
Po těchto dvou dnech mi zůstane na srdci jizva už navždy. Jak je možné, že se takhle lidé mohou
nenávidět? Jak je nespravedlivé vzít někomu život! A proč? Stále myslím na to, o čem ta druhá světová
válka byla. Nechci být nespravedlivá a soudit ten či onen národ. Za to, co se dělo, nikdo z lidí, kteří byli
v koncentračních táborech popraveni, nemohl a nakonec, smrt tam našli i němečtí Židé. Byli to ti, co
měli srdce na pravém místě a pomáhali ostatním. Jsem ráda, že jsem žiju v této době a takovou genocidu
jsem nezažila. Ale také jsem vděčná, že jsem mohla navštívit ta místa a podívat se do minulosti i našeho
národa. Lidé na všech těch obrázcích měli v očích nehasnoucí naději, sílu a přesvědčení. A to jsem si
odvezla: to potřebujeme my všichni v němčické komunitě i my všichni lidé, abychom žili dál.
Silvie
Účast němčických klientů na slovenské olympiádě
Jednoho krásného dne vyrazila reprezentace němčické komunity na dalekou cestu k naším bratrům
Slovákům. Naši stejně závislí kolegové (na sportu ☺) přichystali velkolepou událost v podobě
olympijských her. Toto olympijské setkání všech terapeutických komunit má už více než desetiletou
tradici a slouží nejen k měření sportovních sil, ale zejména k vzájemné podpoře a sdílené společných
zážitků.
Mí slovenští kamarádi viděli mě opět rádi.
Než skončilo soutěžení, ukázala jsem jim ČTENÍ
Vybaveni dresy a standartou jsme v pátek časně ráno vyrazili směr Praha. V Praze si nás
vyzvedla naše terapeutka Jana, kterou jsme dlouho neviděli, a tak jsme se na ni těšili. Sedli jsme do auta
a jeli po dálnici až do obce Tomky na Slovensku. Po cestě jsme si vyprávěli, někteří spali, protože
počasí nám nepřálo, ale nám to nevadilo. Asi ve čtyři hodiny odpoledne jsme přijeli na místo. Dostalo
se nám vřelého přivítaní. Rozbalili jsme stany a koukali kdože to tam s námi je.
A kdopak je to tady? Naše sesterská komunita Karlov, se kterou jsme se podporovali celou dobu. Do
Tomek se sjelo 22 terapeutických komunit ze Slovenska, Česka a dokonce jedna z Francie. Na večer
proběhlo zahájení. Každá komunita se představila ostatním. Bylo to humorné a moc jsme se při tom
bavili. V sobotu nás přivítalo krásné počasí a samotné souboje. Soupeřili jsme ve fotbalu, volejbalu,
běhu, přetahování lanem, vrhu koulí i vědomostním kvízu. Zpestřením našich soubojů byl přelet
stíhaček na našimi hlavami.
No, sice jsme se neumístili na žádném medailovém místě, ale pobyt na Slovensku a společné zážitky
byly nádherné. Jsem rád, že jsme se nejen zúčastnili, ale i jsme si to užili. Opálení a zdraví jsme se
v pořádku vrátili do Němčic.
Tomáš
Restaurace Lidový dům Čestice nabízí zájemcům odběr hotových obědů za
zvýhodněnou cenu. Menu
(polévka, hlavní jídlo) cena 68,-Kč. Bližší informace
v restauraci Čestice.
Vzpomínkové zážitky
Vzpomínky a těšení pomáhají vylepšit životní i zdravotní situace. Nikdy nikdo neví, co se
v minutě může z nás každému stát. Ať je mladý nebo starý.
Třeba sto let je starý v Němčicích hasičský sbor. Ale ve skutečnosti je mladý. To se poznalo na
oslavě stoletého výročí založení. Ledacos ve vsi za ta léta fungovalo, jen hasiči zůstali věrní. A to je
dobře. Alespoň ta vesnice trochu žije. Je dobře, že zůstává někde pár mladých schopných jedinců, kteří
mimo své práce jsou schopni něco navíc zorganizovat a obstarat i na úkor svého volného času. Patří jim
za to upřímný dík a uznání.
Začátek srpna bude též vzpomínka na 100 let založení školy. I když už budova jako škola dávno
neslouží, je využitá k dobrým účelům. Mají se lidi kde sejít, na společné kulturní akce, schůze i
s obsluhou pohostinství. Knihovna i obecní úřad je ve vsi a snad bude Malý obchůdek, což léta
v Němčicích fungovalo. Všechno je v rozmezí času. Dříve byl škola v každé vesnici, někde je využita
k dobrým účelům, někde chátrá. To všechno záleží na lidech, jak si cení dřívějších věcí i lidí, kteří svou
prací a dovedností ledacos vytvořili. Dříve si lidé všeho více vážili a měli k více věcem úctu.
Nemám nic proti mladým, ale co si dnes mladí jedinci dovolí, to dříve nebylo. Zažila jsem to
sama. Dívám se na něco na chodníku, šlapu a proti mně dva 12 – 13 let, větší než já. Najednou jsem
měla pěsti před očima a slyším: „Babo, dej mě tašku.“ A než jsem se z úleku vzpamatovala, slyším za
sebou: „Ta se lekla,“ a strašně se smáli. Byla jsem z toho smutná. Žádná úcta ke stáří. Oni si asi myslí,
že Sami nikdy staří nebudou. Kdo má dobrou rodinu, výchovu, nemohl by kopírovat to, co někdy vidí
v televizi, nebo se nechat svést.
Šla proti mně paní s kočárkem. Vedle ZZN na Volyňské a říkala mi, že nejsem sama, že jsem
byla třetí. Ona je viděla už v parčíku před vlakovým přejezdem. V dětství jsme slýchávali: „Zahálka je
matka neřesti.“ Kdyby měli mladí více kulturního vyžití, užitečných kroužků nebo více dohledu
dospělých, nebylo by tolik vandalů, zlodějů a výtržníků.
Nejhůře na to doplácí staří a poctiví lidé. Napsala jsem pravdu a nemám se za co stydět. Poctiví
lidé můj názor uznají.
M. Staňková, Němčice
Když ve školce děti spaly,
o ČTENÍ si povídaly.
Spaní v mateřské škole
V letošním školním roce jsme se s „předškoláky“ rozloučily přespáním ve školce. Děti čekala
cesta za pokladem na Kalvárii, s různými úkoly. Tato cesta nás dovedla až do temné Poustevny. Po
splnění úkolů jsme našli „sladký poklad“. „Babce kořenářce“ děti pomohly roztřídit bylinky. Ovšem
nejvíce chutnaly vlastnoručně opékané špekáčky. Potom jsme se vrátily do školky. A už tu byla
očekávaná a obávaná „noční stezka odvahy“ po školce s překvapením.
Kdo by se nebál „strašidelné báby“, ukryté
kdesi v temných prostorách naší školky? My jsme
si však na ní posvítily baterkami a bylo po
strachu. Odvážnému štěstí přeje a proto ani děti
nepřišly zkrátka. Za odvahu dostaly od
„strašidelné báby“čokoládový medailónek. A teď
už byl čas na spaní. Po hygieně se děti ukládaly ke
spánku. Každý si vlezl do svého spacáku, někdo i
se svým mazlíčkem, kterého si přinesl z domova.
Aby se dobře spalo, nechyběla ani pohádka na
dobrou noc.
V sobotu po snídani se děti rozcházely plny dojmů
a prožitků ze společně stráveného času se svými
kamarády. Takto prožitý den byl příjemným
zakončením docházky dětí do mateřské školy.
Z našeho pohledu se „spaní ve školce“
vydařilo a věříme, že ani děti nezapomenou na
společně prožité zážitky.
Přejeme dětem pěkné prázdniny, hodně
štěstí a radosti z poznávání nových věcí a zážitků
ve „velké“ škole.
za mateřskou školu
M. Švehlová
Z jarní části nohejbalu ukázkové hodnocení
napsal jeden z členů týmu – Petr Vlažný – v našem ČTENÍ
Zhodnocení nohejbalového jara
Stejně jako u fotbalistů se nohejbalová sezona dělí na jarní a podzimní část, jen s tím
rozdílem, že zde nekončíme jarem, ale posledním podzimním zápasem. Jarní část a tedy větší
polovinu všech zápasů mají všechny tři čestické týmy za sebou a proto si dovoluji výsledky lehce
zrekapitulovat.
Začněme u týmu A, který nás reprezentuje v krajském přeboru. Nutno dodat, že mezi
okresním a krajským přeborem je kvalitativně velmi významný rozdíl, je to poznat již v členských
základnách. Je pravda, že se tým áčka v posledních letech dost omladil, přesto jsou v sestavě
s jedinou výjimkou všichni nad třicet let. Dalo by se říci, že je to spíše dobře, protože nohejbal je
také hlavně o zkušenostech a „vykopanosti“, ale nutno dodat že opak je pravdou. Týmy soupeřů se
opírají hlavně o mladé hráče preferující rychlost a silovou hru, na kterou bohužel áčkaři ještě
nenašli recept a s nula body bezkonkurenčně okupují poslední příčku. Kdo si udělal čas a šel se
některou sobotu podívat na sportovní klání mi dá jistě za pravdu, že hra je opravdu na dobré úrovni,
ale ten bodík dva tam vždy schází. Nejhůře dopadlo vždy utkání s Českými Budějovicemi, kdy
čestičtí nezískali z dvanácti možných ani jeden zápas. Jen dodávám, že v krajském přeboru se hraje
v jednom utkání vždy šest zápasů (dvě trojky a čtyři dvojky). S dalšími soupeři jako např. Dynín,
Cep, Hrdlořezy, Tábor hráči vybojovali vždy alespoň ten jeden čestný zápas a bilance už nebyla
tolik hrozivá. Nejlepší výsledek potom vybojovali s Radomyšlí, kde moc nescházelo a mužstvo se
dokonce mohlo radovat z bodu za remízu, ale utkání nakonec skončilo 4:2 ve prospěch domácí
Radomyšle. Na podzim čekají áčko ještě tři dvojzápasy a zápas s Mladějovicemi, tak věřme, že to
tam jednou spadne a bude se tedy moci slavit historicky první bod z krajského přeboru.
V okresním přeboru Čestice už po dva roky žádného zástupce nemají, zato do okresní
soutěže se letos přihlásily dokonce týmy dva, a je pravda, že letošní nováček v podobě
Čestic C, poskládaný vesměs z matadorů a zakladatelů nohejbalu u nás, si vede o poznání lépe než
béčko. To si prvním zápasem díky domácí výhře nad týmem Stříteže dokonce zajistilo první příčku
v tabulce, ale dle rčení první vyhrání z kapsy vyhání béčko na svůj úspěšný start nenavázalo a
pomalu, ale jistě se začalo propadat tam, kde kotví i tým v krajském přeboru. Díky upachtěné výhře
v derby s céčkem se sice podařilo zvednout se ze dna a poslední místo přenechat Strunkovicím nad
Blanicí, ale strašák posledního místa je zde pořád. Na podzim je tedy ještě co dohánět a my se
pokusíme tuto nepříliš lichotivou bilanci trochu vylepšit.
O poznání lépe jak už bylo výše napsáno si v soutěži vede tým céčka. Z osmi zápasů
prohráli jen třikrát. Nestačili pouze na tým Vodňan, který bezkonkurenčně vede tabulku a kráčí za
postupem. Druhá výhra utekla smolně v Mladějovicích, kde se rozhodovalo v pátém zápase a za
stavu 9:9 ve třetím setu to tam bohužel spadlo domácím. Třetí skalp při domácím derby céčku vzal
tým béčka, kdy v příjemné atmosféře a se sudem kvasnicové dvanáctky podlehli 2:3. V tabulce jim
patří třetí místo právě za týmy Vodňan a Mladějovic. Snad tedy budou mít na podzim více štěstí a
Mladějovicím doma vrátí porážku, kterou tam utrpěli.
V letní pauze rozhodně nezahálíme a tento čas je většinou vyplněn spoustou turnajů, které
příjemně vyplňují prázdninové soboty. Asi největší akcí na místním hřišti je potom Pařmen cup.
Jeho již třetí ročník se uskuteční v sobotu 11.7., kde se deset týmů utká v tříčlenných sestavách o
pohár Pařmenů. Prvenství bude obhajovat tým z Vimperka a o jeho zisk se bude snažit i loni druhý
tým z Kobylky. Po celou dobu se bude čepovat dobré pivo a příznivci klobás a vepřových steaků,
ale hlavně dobrého nohejbalu by si tuto událost neměli nechat ujít. Po skončení je také připravena
volná zábava a k tanci i poslechu bude večer doprovázet skupina AKORD. Z dalších turnajů
jmenujme třeba hned nedělní pouťový turnaj v Nahořanech a týden po Pařmen Cupu je turnaj
v Mutěnicích. Snad se bude dařit čestickým hráčům na turnajích více než v tabulkách
nohejbalových soutěží.
Petr Vlažný
Tam nahoře na Zdíkovci lokomotiva je v obci.
Že nevíte, co se stalo? ČTENÍ o tom včera psalo.
Vynálezce (pokračování)
Josef Křešnička
„No, proto,“ řekla Markéta a zatáhla za píšťalu. Zapískat musela, protože někdo stál přímo
na prostředku silnice a zuřivě mával. „Nějaký stopař“, řekl Michal, „vezmem ho? Nevypadá, že by
se chtěl uhnout.“
„Je to tak, budeme muset zastavit,“ povzdechl si pan Venda Brabec. „Vždyť je to pan Pižla,“ zvolal
Michal a honem zatáhl za brzdu.
„Há, to jste vy!“ radoval se pan Pižla, „to vy mě zavezete do Zdíkovce – nebo ne?“
„Jedeme tam,“ přikývl pan Venda Brabec – „a copak, pane Pižla, že tak najednou? Vždyť se
s panem Šochmanem nesnášíte.“
„No právě,“ řekl spokojeně zdivočelý dřevorubec, „ pan Šochman je v invalidním důchodu, prostě
v penzi, neboť je nemocný člověk a tak já po něm ten Zdíkovec převezmu. To teprv uvidíte
dřeváky! A ty hrábě! A násady k vidlím! Ten břídil Šochman mi jakživ nesahal ani po kotníky
v šikovnosti – a teď se to ukáže, chacha!“
„Ale pane Pižla, vždyť vy jste na ty dřeváky tak vysazený,“ divila se Markéta, „kterak obstojíte?“
„Svoje výrobky já nechám na pokoji,“ odpovědělo strašidlo vážně.
„ A počkejte, proč jedete do Zdíkovce vy?“
„Kvůli léčivým bylinám,“ řekl pan Kája Perlík po pravdě. „Jedeme osvobodit čarodějnici Elvíru.“
„Jemináčku,“ divil se pan Pižla upřímně,“ osvobozovat čarodějnici! A ještě Elvíru, která je ze všech
čarodějnic nejhorší! Cha! Nemáte vy něco s hlavou?“
„Právě, že máme,“ řekl pan Kája Perlík, ale myslel vlastně jenom sebe. Na to už pan Pižla neřekl
nic, jenom si významně zaťukal na čelo.
„Ale pane Pižla,“ napomenula ho Markétka, „sám jste zdivočelý dřevorubec a teď ze sebe děláte
chytráka.“
„Snadno, protože zdivočelý už nejsem. Budu vedoucí!“
Na to se nedalo nic odpovědět, byli ostatně už ve Zdíkovci. Pan Venda Brabec zatočil
s lokomotivou k Elvíře krásným obloučkem a Michal zatáhl za brzdu. První vystoupil pan Kája
Perlík a už tahal z kapsy lahvičku báječného přípravku jménem dřevoměk a už kropil zdřevěnělou
čarodějnici.
„Pomalu, pomalu,“ křičel pan Venda, „tři kapky stačí!“ Tak pan Kája lahvičku schoval.
„Tfůj, to je cirátů s babou čarodějnou,“ odplivl si nezdvořile pan Pižla a bez rozloučení zmizel
v dílničce, která dřív patřila panu Šochmanovi. Hned se tam pustil do výroby dřeváků. Byl ve svém
živlu a dál se o nic nestaral.
Zatím Elvíra změkla a první, co udělala bylo, že se rozhlédla. Její pichlavé oči se zastavily
na panu Vendovi Brabcovi. „Há, tady tě mám, bídný červe! To tys mě zdřevěněl! Moje pomsta tě
nemine!“ A potom si všimla, že je bosa a dodala: „Šochmana také ne! Kdepak ho máte?“
„V invalidním důchodu, neboli v penzi,“ odpověděl Michal. „A vy se nerozčilujte, přivezli jsme
vám zákazníka.“ Markéta postrčila pana Káju dopředu. Ten nesměle zamumlal: „Paní, jsem tady
kvůli hlavě, strašně mě bolí – nemáte prosím vás nějaké dobré bylinky?“
„Ale,“ zpozorněla Elvíra, „na to je ovšem nejlepší bolehlav. Máte štěstí, náhodou mám u
sebe skleničku odvaru – tumáte, vypijte to! Ale napřed zaplaťte – třicet haléřů, ať tratím!“ Pan Kája
jí podal padesátník. „Bohužel nemám drobné, paní.“ „Já také nemám drobné,“ řekla čarodějnice a
dívala se, jak pan Kája pije. „Jen do dna, do dna, synáčku, ták – a teď už vám ty drobné vracet
nemusím, chacha! Po bolehlavu se totiž tuhne a dřevění, je to bylina neobyčejně jedovatá,
chichichi!“
A pan Kája Perlík opravdu zdřevěněl. Bylo tichoučko, jen od dílny se ozývaly rány, to jak
pan Pižla vyhazoval z okna nové vyrobené dřeváky. Už se mu jich pod oknem vršila celá hromada.
I u svaté Anny byly založeny lázně.
Hosté si tam při koupeli četli ČTENÍ. Vážně!
Dějiny rodů (pokračování)
Josef Vichr
Za Jana Josefa Chanovského mělo němčické panství 13 vsí – Kraselov, Lhotu u sv.Anny,
Milčice, Mladotice, Zahorčice, Hodějov, Hoslovice, Němčice, Kváskovice, Vísku, Strašice,
Zvotoky a Krušlov. Celkem hospodařilo 158 hospodářů. Panské dvory byly v Zahorčicích a
v Hodějově. Na panství bylo 7 hospod, 2 mlýny, 2 ovčíny, 1 panský hajný v Hodějově a ovčácký
mistr v Kraselově.
Při svém návratu roku 1757 měl Jan Josef Chanovský hospodářství v neuspokojivém stavu.
Hospodářské budovy byly zanedbány. Starou budovu před zámkem, kde bydlel šafář, zahradník a
sládek nechal roku 1760 přestavět na patrový správní dům. Kolem dvora byly postaveny nové stáje
a stodoly. V roce 1761 založil pod kostelem sv. Anny lázně a ve Lhotě u sv. Anny nechal postavit
větší budovu pro ubytování lázeňských hostů.
První manželka Jana Josefa Chanovského Anna Marie zemřela v Němčicích kolem roku
1765 a byla rovněž pochována v hrobce kraselovského kostela. V roce 1787 žili z tohoto manželství
4 synové: Jan Karel Nepomuk, Remedius Oktavián, Josef Václav, Ota Viktorin a dcera Kateřina
Notburga. V roce 1792 již nežil Remedius a Kateřina se provdala za svobodného pána Enise
z Atteru. Při rozdělení dědictví po matce Anně Marii Radecké 13.11.1792 z 10.000 zlatých dostali
po odečtení výloh a výplat Jan Karel 1438 Zl., Josef Václav 1327 zl., Ota Viktorin 1212 zl. A
Kateřina Notburga 3108 zl., Jan Josef Chanovský se znovu oženil roku 1767 s Walburgou
z Ottenfeldu. Zemřel ve věku 77 let a byl pochován 10.3.1793 v hrobce kostela u sv. Anny.
Němčické panství zdědil roku 1793 nejstarší syn Jana Josefa Chanovského, Jan Karel
Vincenc Chanovský. Žil na němčickém zámku již dříve a věnoval se vědeckým uměleckým
zálibám. Začal budovat zámeckou knihovnu. Zajímal se také o malířství a chemii. Na zámku měl
svoji chemickou laboratoř. Nechal opravit hospodářské budovy, postavil a upravil cesty
k Hoslovicím, Drážovu, Kraselovu a Střídce. V roce 1829 nechal postavit v Němčicích cihelnu
s dobrou prosperitou. V třeboňském archivu jsou dochovány spisy úředního soudu, který sídlil
v Němčicích až do zrušení poddanství roku 1848. Nejstarší spis vznikl roku 1805. Spory řešili
pracovníci soudu (justicia a aktual). V roce 1821 byl v Němčicích justicialem Václav Černý a
aktualem Antonín Rein. V roce 1831 tuto práci vykonával Antonín Prinz. Jan Karel Vincenc pro
zámeckou kapli koupil bohoslužební roucha a u pražské a budějovické arcidiecéze obnovil licenci
na konání mší. Vlastnil němčické panství 40 let. Zemřel 8.4.1833 a byl pochován v hrobce
kraselovského kostela.
Za držení němčického panství Janem Josefem a po něm Janem Karlem Vincencem
Chanovskými žil v Němčicích přítel Jana Josefa, rozvedený hrabě Václav Pötting. On byl správcem
tajné sekty Rozen Kreuzer (Růžoví křižáci). Jeho přičiněním a pod jeho správou bylo roku 1779
v Němčicích založeno filialní lože Rozen Kreuzer. Bylo podřízeno vídeňské loži. Václav Potting
byl tzv. loďmistrem a baron Václav Rumerskirch z Tažovic byl tajemníkem. Oba Chanovští byli
členy této sekty. Přijímání členů schvalovala vrchní vídeňská lože a členové sekty dostávali svá
jména. Nosili zástěry z bílé kůže, černým atlasem pošité. Odznakem byla pozlacená medaile.
Z jedné strany byl hebrejský nápis „Jehova“. Tato medaile se nosila na pravé straně prsou na
černožluté stuze. Václav Pötting se roku 1783 z Němčic odstěhoval do Vídně, roku 1884 zemřel a
filialní lože Rosen Kreuzer bylo v Němčicích zrušeno.
(Redakce neručí za správnost názvů a jmen, pouze opisováno).
Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí
Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169
Neprošlo jazykovou úpravou
Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce
červenec - srpen 2009
Cena 10,- Kč
Sazba a tisk: ČZ Strakonice a.s.
Registrační známka: EČ EMKČR 12994
IČO: 47255846