prosinec 2015

„Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní“ - E.T. Seton
STUDÁNKA
Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já,
nebude žíznit navěky, a stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života - Jan 4,13-15
▌prosinec- 2015  č. 154 ▌
Vychází od března 2003
✙ Živý betlém
Příběh českého misionáře v Africe, P. Zdeňka Čížkovského
z knihy: V Africe mi říkali Sípho.
Jednou o Vánocích, nedlouho před půlnoční, najednou přiběhl zpocený a udýchaný
mladý muž, padl přede mnou na kolena, což není zrovna jejich zvykem, a prosil mne o
pomoc: Otče, moje žena má rodit, ale nějak to nejde, musí do nemocnice, prosím odvezte
ji tam. Bude to naše první dítě.
Nebylo by to sice poprvé, co bych někoho vezl do
nemocnice, vzdálené asi půldruhé hodiny jízdy od
fary, ale za necelou půl hodinu měla začít slavná
půlnoční mše svatá. Nastala chvilka horečného
uvažování. Na pláni za kostelem je asi tak dva
tisíce lidí, čekajících na obřad, vrátit se mohu
nejdříve za tři, čtyři hodiny, a když už to nebude
půlnoční, počkají na mne? Promluvil jsem s mými
poradci, staršími jednotlivých rodů a vysvětlil jim naléhavou situaci.
Jednohlasně řekli: Ano, otče, jeďte, někdo by mohl zemřít, a to se
nesmí stát.
Podíval jsem se po zástupech lidí, všichni už věděli, co se děje a upírali na mne své oči.
Cítil jsem, že si opravdu přejí, abych jel a zachránil ohrožené životy. Bylo hrobové ticho a
do tohoto ticha jsem jen řekl: Jedu zachránit životy, a Ježíšek se narodí. Tak, jak jsem
byl, jsem sedl do džípu v doprovodu mladého muže a sjeli jsme dolů z kopce, kde už na
nás čekala rodička, celá zkroucená bolestí, s mladou dívenkou, která ji doprovázela.
Jeli jsme nejdříve velmi pomalu, protože cesta
byla samý hrbol a výmol, no nic příjemného
pro takové cestující. Auto místy až
nesnesitelně kodrcalo a hrkalo, ale díky tomu
se stalo něco, co bych ani v nejmenším
nepředpokládal. Asi po půl hodině jízdy se
najednou ozvalo bušení na okénko, křik a
dívenka vzadu gestikulovala. Manžel ženy,
která měla rodit, seděl vedle mne. Položil ruku
na volant a řekl, že zjistí, co se vlastně děje.
Zastavil jsem a zbledl v tom okamžiku zároveň, protože zezadu se ozval pláč a křik
novorozeněte. Neměl jsem s porody žádné zkušenosti, myslím, že ani manžel mladé
maminky, či dívenka z jejího doprovodu. Mohlo se ještě leccos stát. Ale nestalo, dopadlo
to s Boží pomocí dobře, a když jsme se vydali nazpátek, domorodé osazenstvo už jen
samou radostí pískalo, výskalo, jeden překřikoval druhého. Její manžel mne poprosil,
abych je zavezl domů, že mi dají kozu. To je na africké poměry velký dar. Vystoupil jsem
z auta a řekl jim: Já jsem pomohl vám, vy teď pomůžete mně. Hleděli na mne
s otevřenými ústy, bez představy, co asi tak můžu chtít. Ale nasedli znovu do džípu a
společně jsme vyjeli na kopec mezi jásající a čekající davy lidí.
Maminku s jejím novorozenětem jsem odvedl k dřevěné
chýšce, posadil na slámu a jejího manžela k ní instaloval jako
Josefa. Začala dítě kojit a v tom okamžiku jsem si myslel, že
zahřmělo, protože stovky a stovky lidí zajásaly a začaly zpívat:
Narodil se Kristus Pán, veselme se…
Ke skutečným jesličkám jsem si oblékl roucho a začal mši svatou jednu hodinu po
půlnoci. Děti a dospělí chodili před tuto rodinu a dávali jí jablíčka, banány, bonbóny.
Bylo to dojemné, krásné. Jak se vydařily tyhle Vánoce, na to do smrti nezapomenu.
Beze mne nic není pevné
Autor: P. Gaston Courtois 1897–1970, záznam z Proglasu
Interpret: Mgr. Kateřina Brichcínová, Th.D.
Chci pro tebe být bytostí, bez které nic nemůže být pevné, hluboké a
trvalé. Jsem nejvyšší bytost a současně božský přítel, který má zájem o
tebe - v podivuhodné syntéze onoho plánu lásky, který má Otec se
světem. Po celý den tě očekávám, v několika minutách ti můžu dát
nekonečně více než bys mohl nashromáždit jen lidským úsilím. Kolikrát
mně necháváš čekat. Dobře vím, že je těžké náhle přerušit důležité
zaměstnání, vysoké tempo, naléhavou práci. Je těžké vymanit se z přeplněného denního
programu, přetnout řetěz schůzek a věnovat chvilku výlučně mně. Ale je to cena za
svobodu tvé duše, a také za svobodu mého působení v tobě. Čas je hodnota zcela
relativní, jinými slovy: těch několik minut, které mi obětuješ, a častokrát je to obtížné, to
uznávám, ti získá hodiny. Volit mezi dvěma možnostmi znamená bezesporu něco
obětovat. Ale zde se oběť vyplácí. Těch několik okamžiků, které mi nezištně věnuješ, ti
pomůže upevnit a obohatit tvůj vnitřní život v době vnější činnosti. Učiním tě vnímavým
ke znamením, která ti dávám po celý den. Naučí tě rozluštit má poselství, která ti
různými způsoby stále více a více posílám do cesty. Především tě naučí, v menších či
větších dávkách, a podle tvých schopností do sebe vstřebat něco z lásky mého srdce
pro všechny ty, které ti svěřuji. Když s nimi mluvíš, jsou to mé myšlenky, které jim
nevědomky překládáš do lidských slov. Chápeš nyní, proč mně neunavuje stále tě
očekávat? Proto mé očekávání nezklamej.
Davidova velkodušnost vůči Saulovi
1 Sam 26, 2-25
Saul hned sestoupil do pouště Zífu se třemi tisíci muži vybranými z Izraele, aby v poušti
Zífu hledal Davida. Saul se utábořil na pahorku Chakíle, který je při cestě naproti poušti
Ješimónu. David, který se usadil v poušti, viděl, že Saul přitáhl do pouště za ním. David
totiž vyslal zvědy a zjistil, že Saul opravdu přitáhl. Tajně tedy vstal a přišel na místo, kde
byl Saul. Prohlédl si místo, na kterém ležel Saul a Abner, syn Nerův, velitel jeho vojska.
Když viděl Saula, jak spí ve stanu, a ostatní lidi kolem něho, řekl David Heťanu
Achimelechovi a Abišajovi, synu Sarvile, bratru Joabovu: Kdo sestoupí se mnou k
Saulovi do ležení? Abišaj řekl: Já s tebou sestoupím. Když tedy David a Abišaj přišli k
mužstvu v noci, hle, Saul ležel a spal v ohradě vozů, s kopím zabodnutým do země u
své hlavy, Abner pak a lid spali kolem něho. Abišaj řekl Davidovi: Bůh dnes vydal tvého
nepřítele do tvé ruky. Nuže, dovol, abych ho přibodl jeho kopím k zemi jedním bodnutím,
druhého nebude zapotřebí! David však odpověděl Abišajovi: Nezabíjej ho! Kdo vztáhne
beztrestně ruku na Hospodinova pomazaného? A dále pravil David: Jako že živ je Pán!
Jistě ho Pán zasáhne, buď že přijde jeho čas a zemře, nebo vytáhne do boje a zahyne.
Chraň Bůh, abych vztáhl ruku na pomazaného Páně! Ale vezmi nyní kopí, které má u
hlavy, a džbán vody, který měl Saul u hlavy, a odejděme! David vzal kopí a džbán vody
od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl ani nezpozoroval a nikdo se neprobudil.
Všichni spali, neboť padl na ně tvrdý spánek od Hospodina.
David prošel na protější stranu, zastavil se na vrcholu hory a zdaleka volal: Zde je kopí,
králi! Ať sem přijde jeden ze služebníků a vezme je. Abner odpověděl: Kdo jsi ty, který
křičíš a znepokojuješ krále? David řekl Abnerovi: Ty jsi přece muž, a kdo se ti vyrovná v
Izraeli? Proč jsi tedy nehlídal krále, svého pána? Neboť vešel kdosi z lidu, aby zabil
krále, tvého pána. To, co jsi udělal, není dobré. Jako že živ je Pán, jste synové smrti,
protože jste nehlídali svého pána, pomazaného Páně! Podívej se, zde je Saulovo kopí a
džbán vody, který měl u hlavy.
Saul poznal Davidův hlas a řekl: Není to tvůj hlas, můj synu Davide? David řekl: Je to
můj hlas, můj pane a králi! A dodal: Proč můj pán pronásleduje svého služebníka? Nebo
co jsem udělal a jaká nepravost lpí na mé ruce? Proto nyní slyš, prosím, můj pane a
králi, slova svého služebníka: Jestliže tě proti mně popudil Bůh, ať pocítí vůni oběti!
Jestliže tě poštvali proti mně lidé, ať jsou prokleti před Boží tváří, protože mě dnes
vyhnali, že nemohu bydlet v Pánově dědictví a řekli: Odejdi a služ cizím bohům! Proto ať
není prolita má krev na zemi před Pánem, neboť izraelský král vyšel, aby ukládal o život
jedné blechy, jako se honí koroptev na horách.
Saul pak řekl: Zhřešil jsem! Vrať se, můj synu Davide! Už proto ti neudělám nic zlého,
že sis dnes vážil mého života. Zřejmě jsem jednal pošetile a velmi jsem se provinil.
David odpověděl: Zde je královo kopí! Ať přijde někdo z králových služebníků a vezme
si je! Vždyť Pán každému odplácí podle jeho spravedlnosti a věrnosti. Pán totiž vydal
dnes tebe do mé ruky, ale já jsem nechtěl svou ruku vztáhnout na pomazaného Páně.
Hleď, jak jsem si dnes velice vážil tvého života, kéž je tak můj život cenný v Božích
očích a kéž mě vysvobodí z každé tísně. Saul pak řekl Davidovi: Buď požehnán, můj
synu Davide! Co budeš konat, úspěšně dokončíš. - David pak odešel svou cestou a
Saul se vrátil domů.
** ** **
Milovat Ježíše nejde bez víry, milovat své bližní, nelze bez Ježíše Modlitba má být
první dobrý skutek každého dne I když nám Bůh neodpovídá, neznamená to, že mlčí.
Možná chce, abychom tolik nemluvili Svatý Dominik uměl vážit slov: buď mluvil
s Bohem, anebo o Bohu Bůh nás miluje bez podmínek. Jak ho milujeme my? V našem vztahu k Bohu nejde především o to, zda Bůh splní naše prosby, ale o to, zda
my, nepřestaneme věřit v život věčný.
Sestry Dominikánky
Abychom byli milosrdní vůči druhým, musíme
mít odvahu obviňovat sami sebe - řekl papež
František. Zdůraznil také, že se musíme naučit nesoudit druhé, jinak se staneme pokrytci. Před tímto rizikem se musí mít na pozoru od papeže dolů všichni. Liturgie těchto dnů nás přivedla k zamyšlení nad křesťanskými
způsoby: jemnocitem, dobrotou, mírností; a vybízela k tomu,
abychom se navzájem snášeli. V souvislosti s tím mluví Pán
Ježíš o odměně a říká: nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni.
Papež František: umět obvinit sebe
▌Odkud a jak začít? Můžeme si říci, jak je to krásné. A
každý z vás může říci: Ale otče, jak se to dělá, odkud s tím začít? Co je prvním krokem?
První krok vidíme jak v prvním čtení 1 Tim 1,1-2.12-14, tak v evangeliu Lk 6,39-42. První
krok je obviňovat sami sebe. Odvaha obvinit sebe před tím, než obviním druhé. Pavel
chválí Pána a děkuje mu, že jej - uznal za věrného a vzal do služby, ačkoli byl dříve
rouhač, pronásledovatel a násilník - Dostalo se mu milosrdenství. Svatý Pavel pokračoval papež – nás učí, abychom obviňovali sami sebe. A Pán oním porovnáním
třísky v oku bratra a trámu v našem vlastním oku učí totéž. Nejprve je třeba vyjmout trám
z vlastního oka, obvinit sebe. Prvním krokem je tedy obvinit sebe a necítit se soudcem
vyjímajícím třísku z očí ostatních - zdůraznil papež.
▌Dvojí
tvář. Ježíš používá slovo, kterým označuje ty, kdo mají dvojí tvář, dvojí duši:
Pokrytče! Muž a žena, kteří se nenaučí obviňovat sebe, stanou se pokrytci. Všichni?
Všichni, počínaje papežem dolů, všichni. Pokud někdo není schopen obviňovat sebe a
teprve potom, je-li třeba, říkat druhým, co se jich týká, není křesťanem. Nepodílí se na
onom krásném dílu smíření, zjednávání pokoje, na jemnocitu, dobrotě, odpuštění,
velkomyslnosti a milosrdenství, které nám přinesl Ježíš Kristus.
▌Prosit
o obrácení. První věcí je tedy prosit Pána o milost obrácení a přijdou-li mi na
mysl nedostatky druhých, zastavit se - řekl dále papež. Když se mi chce upozorňovat
druhé na jejich nedostatky, pozastavit se a říci si: a co já? Mít odvahu, kterou měl Pavel:
Byl jsem rouhač, pronásledovatel a násilník… Kolik věcí bychom mohli říci o sobě?
Ušetřeme si komentování druhých a komentujme sami sebe. To je první krok na cestě
velkomyslnosti. Kdo totiž dovede vidět jenom třísky v oku druhého, stane se
malicherným, bude mít omezenou duši plnou nicotností a klevet. Prosme Pána o milost
držet se Ježíšovy rady: být velkorysí v odpouštění, velkorysí v milosrdenství. Ke
kanonizaci. Je zapotřebí celý proces, pak zázrak a nakonec prohlášení církve, ale najdeli se člověk, který nikdy, ale nikdy nemluvil o druhém špatně, pak by mohl být
kanonizován ihned.
mig, radio vaticana
Walter Nigg
Sv. František z Assisi -25
Protože člověk musí žít, František při
svém odmítání peněz bratřím přikazoval, aby žebrali. Dnešní člověk vidí
v žebrotě něco neuctivého; moderní stát se snaží odstranit žebráka ze
světa. Pro Františka bylo žebrání aktem pokory. Později, zejména v
současné době stavějí mladí františkáni jako alternativu k žebrání práci.
Ale pro Františka nebylo žebrání a práce v protikladu. Jeho bratři si
velmi často vydělávali na živobytí i prací svých rukou, pomáhali rolníkům při žních.
Františkánský člověk není zahaleč, ale ani se neostýchá, když nic nemá, prosit o
almužnu, aby se cvičil v pokoře a aby dal bližním příležitost osvědčit dobročinnost.
▌Poslušnost.
Je velmi povznášející sledovat život prvních bratří. Nebyla ještě žádná
organizace, všechno bylo bezprostřední život. Celano ve svém životopise vypráví, že
bratřím nepřišlo na mysl diskutovat o příkazech a přímo se vrhali do jejich provedení.
Poslušnost nepociťovali jako něco obtížného, co by se mělo raději nahradit právem na
spolurozhodování, nýbrž prožívali ji jako velikou ctnost: O ceně poslušnosti vím, že se
člověk nepodrobuje druhému bez užitku. Beze slova poslechnout vyžaduje velké
sebepřemáhání.
▌Život
prvních bratří - jak probíhal? O tom se dovídáme ze zpráv mužů, kteří žili s
Františkem. Nadpozemskou atmosférou je naplněna chvíle, kdy František a jeho bratři
slavili v městě Greccio vánoce, postavili v lese jesle, aby mohli alespoň takto vidět
Ježíška a prožívat nový Betlém. Přitom bratři nebyli ve svém jednání odkázáni na vlastní
nápady, neboť např., když onou krajinou projížděl císař Oto IV., František bratřím
zakázal, aby se dívali na jeho nádheru. Jenom jeden bratr musel jít a císaři důrazně říci,
že jeho sláva potrvá jen krátce. Tato předpověď se potom také splnila. Tajemství prvních
bratří naznačil sám František: Začněme, milí bratři, sloužit Pánu, neboť dosud jsme
neudělali téměř žádný pokrok. Záleží na touze začínat stále znovu a nikdy samolibě
neodpočívat na dosaženém stupni. Proto se nad první dobou františkánského hnutí
vznáší tak nepopsatelný jas.
▌Počet
bratří neustále rostl, a proto jim František dal pravidla života. Při tom mu nebyla
vzorem ani řehole sv. Benedikta, ani řehole sv. Augustina, protože sledovaly jiný cíl.
Podle vší pravděpodobnosti se jeho první, ztracená řehole skládala z několika za sebou
seřazených vět Písma. Více František nepotřeboval. Časem byla nutná přesnější
ustanovení, a proto byla postupně sepsána druhá a třetí řehole. František s nimi měl
velké nesnáze. Je to pochopitelné, neboť skutečně křesťanský způsob života se nikdy
nedá beze zbytku vyjádřit pravidly.
▌Nebezpečí
bez pravidel. Přesto se žádné společenství nemůže obejít bez pravidel,
protože by se snadno dostalo do nebezpečí, že se rozpadne. Už záhy se proti řeholi
namítalo, že je pro své bezvýhradné požadavky příliš přísná a že ji všichni bratři
nemohou splnit. František však nebyl ochoten měnit Kristova slova a jednou stroze
prohlásil: Kdo nechce zachovávat řeholi, ať z řádu odejde. Řeholí byla vlastně jeho
osoba; pro všechny bratry mělo být závazné žít podle evangelia.
▌Další
řády. Došlo také k vytvoření druhého řádu, který sdružoval ženské členky
- klarisky. Třetí řád byl určen pro lidi, kteří chtějí uskutečňovat ideál františkánské
spirituality ve světě. Myšlenka třetího řádu pochází od Františka, který dobře chápal, že
všichni lidé nemohou opustit svou domácnost a povolání. Bratry také napomínal, že
nemají nikoho soudit a že si také nemají dovolovat pohrdavý úsudek o lidech, kteří žijí v
bohatství a nákladně a přepychově se oblékají.
Uzdravení zranění
Autor: P. Elias Vella, exorcista
V této chvíli vás upozorňuji jen na negativní věci. Ale to
neznamená, že budeme sklíčení z toho, jak velké množství zranění potřebujeme
uzdravit. Ustavičně musíme volat k Bohu, abychom své rány našli, abychom se jich
dokázali dotknout a aby je Pán uzdravil. Ale potřebujeme také provádět trénink uzdravování ran. Tento trénink spočívá v tom, že se naučíme osobě, která nás zranila,
odpouštět. Potom se musíme snažit dávat lásku, protože čím více lásky projevíme, tím
více ji budeme schopni přijímat. Nakonec je tu Ježíš, který nám neustále
nabízí uzdravení.
▌Závěrečná
modlitba. Nyní přistoupíme ke krátké modlitbě, která se
bude týkat ran z našeho dětství. Bude to velmi jednoduchá modlitba,
kterou nazveme betlémskou modlitbou, a pro některé z vás může být
velmi silným zážitkem. V této chvíli budeme všichni těmi, kdo uzdravují,
přestože sami jsme zranění.
Chci vám navrhnout, abyste tuto modlitební zkušenost prožili s tímtéž společníkem, se
kterým jste už modlitbu absolvovali. Pokud váš soused potřebuje pomoc, poskytněte mu
ji. Je možné, že vám během této modlitby vstoupí do očí slzy, ale nestyďte se za to.
Jestli cítíte, že musíte plakat, plačte. Svatá Terezie z Avily mluví o daru slz. Já osobně
jsem nikdy necítil potřebu modlit se speciálně za tento dar. Myslím si, že ho Bůh dává
mnoha lidem a chvalme ho za něj.
Nyní vstupme do Boží přítomnosti a zavřeme oči. V modlitbě jsme se již ztotožnili s
Pánem, když se modlil v Getsemanské zahradě, prožívali jsme i Petrův strach na loďce.
Nyní prožijeme další událost z Písma a bude to ta, která se odehrála v Betlémě. Pokud
to tak cítíte, vezměte do rukou dlaň svého společníka nebo společnice. Představ si, že
jsi malé děvčátko, malý chlapec, Ježíš tě drží za ruku a spolu jdete k betlémské jeskyni.
A zatímco s ním kráčíš, stáváš se znovu dítětem a vcházíš do svého dětství.
Vstupuješ do betlémské jeskyně a vidíš tam dvě osoby. Mladou, krásnou,
sedmnáctiletou ženu. Je to Marie. Vedle ní je mladý, silný, asi dvacetiletý muž; je to
Josef. Mezi nimi uprostřed leží dítě. To dítě není Ježíš, to dítě jsi ty. Samozřejmě, že si
nepamatuješ první chvíle svého narození, ale pokus se vstoupit do nejranějšího dětství.
Marie tě velmi jemně bere do náručí. Jsi na světě jen několik dní a Marie se velmi
raduje, že ses narodil, že tě má v náručí a může si tě přivinout na prsa. Díváš se jí do
tváře a vidíš, jak se na tebe usmívá. Ukazuje tě všem okolo. Oslovuje tě jménem,
zahrnuje tě polibky a láskou. Cítíš se uvolněný a vnímáš její mateřskou péči. Marie ti
dává lásku, kterou potřebuješ. Odpočívej v její náruči.
Do popředí vystupuje mladá žena. Je to tvoje maminka. Marie tě velmi jemně a s láskou
odevzdává do rukou tvé maminky. Buď v maminčiných rukou velmi uvolněný. Tvoje
maminka je také plná radosti, že ses jí narodil. Ukazuje tě ostatním a všem říká: Toto je
moje dítě, toto je moje dítě! Je velmi šťastná, že tě má, že jsi tím, čím jsi. Dívá se na
tebe a jsi pro ni nejkrásnějším stvořením na světě.
Dokončení příště
- Lk 15,18
hříchu. P. Cantalamessa říká,
že kořenem všeho hříchu je
hřích bezbožnosti, bytí bez Boha, vykořenění se, odříznutí se od kmene.
Ratolest uříznutá od kmene to je ten zásadní hřích. Všechny ostatní
hříchy, např. různé závislosti, nenávisti z něho vyplývají. Úplný ten
základ je, že se člověk odřízne od kmene, který mu dává životodárnou
mízu od milujícího Božího Srdce. Takový člověk se odřízne od toho, co
Vstanu a půjdu k svému otci
▌Kořen
mu dalo život. Z této lásky jsme povstali a ona jediná nás udržuje v životě. Tam je ta
nejhlubší bída člověka.
▌Motivace
a směr. Jakýsi důležitý prvek u marnotratného syna v něm je, když říká:
vstanu a půjdu k svému otci. Směr je to dobrý, motivace je nedokonalá, ale směr je to
velmi dobrý. On mohl také říct: tady hynu hladem, jdu si hledat nějaký lepší džob. Nebo
dokonce se nám někdy stává, že na té cestě zabředáváme ještě hlouběji. Člověk pak
vyráží klín klínem, rozhází majetek, zadluží se, vezme si půjčku u prominentů, zadluží se
ještě víc, nebo začne krást, neplatí daně… a zabředá. Člověk se vztahovými problémy
aby si dodal větší nálady, začne pít, a padá do dalšího hříchu, do závislosti, ničí si
zdraví, rodinu… Lidi, kteří mají nějaké fyzické problémy, vyhledají nějaké okultní léčitele,
a tím se zamoří ještě víc. Naštěstí je náš Bůh tak velkorysý, že se dovede vždycky
zachytit i na maličkém krůčku našeho srdce, na drobném pochopení, náhledu, který
máme, a už s tím umí pracovat. Stačí mu opravdu malý náznak naší dobré vůle, aby se
tak mohl zachytit a mohl pracovat s tím, aby nás přitáhl blíž k sobě.
▌Dva
druhy zármutků. Marnotratný syn šel do sebe. Samo o sobě to je, nebo může to
být dobrá věc, ale jít do sebe může být křižovatka v životě člověka. Jedno to
sebezpytování a uvědomění si své situace toho živoření, ve kterém se ocitnul, vede
k pokání a ke spáse. A jiný způsob toho sebezpytování, lítosti a náhledu, může být
vlastně nemocí – sebelítostí, která je neplodná. Jsou lidé, kteří např. i v šedesáti letech
oplakávají to, co jim druzí nedali nebo co jim život nedal – brečí si do kapsy. To není
lítost nad hříchem, ale sebelítost. Člověk může zabřednout i do jakési Jidášovy
sebelítosti: Je mu sice líto, co provedl, ale je to lítost bez pohledu na Boží lásku, bez
vědomí Boží lásky a milosrdenství. Taková sebelítost člověka pak svírá jako smyčka
kolem krku a táhne ho víc a víc do bažiny. Je to právě ta lítost Jidášova, který pak šel a
koupil si provaz a potrestal se sám. I pro Jidáše byla spása, i pro něho Ježíš přišel. Ve
2. listě Korinťanům se píše, že jeden zármutek nad naším hříchem, vede k pokání a ke
spáse, a je zármutek, který vede k zoufalství, a ten není ten Boží. Takový zármutek a
zpytování svědomí nám nabízí nepřítel naší spásy: podívej, cos udělal… Dokonce
známe dynamiku hříchu, že když jsme pokoušeni k něčemu zlému, máme pocit pohody,
nic se neděje, stále se nic neděje, a když spadneme do té pasti, najednou se v nás
svědomí vzbudí. To je lež, to jsou dynamiky pokání, jedna je Boží a jedna je od toho
zlého, která s tím pravým pokáním nemá nic společného. To je ten moment jít do sebe.
▌Obrácení
potřebujeme všichni. Budeme hovořit o obrácení a dynamice obrácení
v našem životě. V tom podobenství ho potřebuje i ten mladší syn, který odešel do
vzdálené země a rozmařilým životem tam prohýřil svůj majetek a nevěděl si pak se
sebou rady. Potřebuje obrácení, návrat k otci. To obrácení ale kupodivu potřebuje stejně
tak i starší syn, který nikdy neodešel, nevzdálil se od otce. Ale pozor! Nevzdálil se
fyzicky z otcova domu, ale srdcem byl hodně daleko!! V mnohých z nás bude situace
více totožná s tím starším bratrem. Možná, že někteří z nás zvládli ve svém životě oba ty
bratry. Mnozí z nás prožili obrácení a jsou rádi, že jsou v domě svého otce, ale není
úplně řečeno, jestli se zcela obrátilo jejich srdce, jestli tam nejsou jen fyzicky. V jednom
evangeliu čteme: Ctí mne svými rty, ale jejich srdce je ode mne daleko.
*
*
*
V životě nejde o to, aby tě znalo hodně lidí, ale aby tě lidi, kteří tě znají, měli rádi.
Každý
člověk má jiný názor, kráčí životem jinou cestou. Respektuj volbu druhého, ale
nenech ho padnout do propasti. Tolerance ke zlu není respektování druhého, ale
spolupodílení se na zlu.
SMS do života, Janka Procházková
Počet exorcismů se zvyšuje
Okultní aktivity vyvolaly pastorační pohotovost
Katoličtí odborníci říkají, že okultní aktivita a následná
potřeba exorcismů dosáhla kritické úrovně. Těsně před
zahájením vysílání All Things Supernatural se ve dnech 20.–25.
října v Římě sešla Mezinárodní asociace exorcistů (AIP) na 12.
výroční konferenci. Podle mluvčího AIP Dr. Valtera Cascioliho
žádal o účast na konferenci kvůli zvyšující se démonické aktivitě
veliký počet biskupů a kardinálů.
▌Nastává
pastorační pohotovost, řekl Cascioli agentuře CNA a pokračuje: V této době
se zvyšuje počet případů způsobených mimořádnou démonickou aktivitou. Zesílení
démonické aktivity lze přisoudit ochabující víře lidí spolu s rostoucí zvědavostí a účastí
na okultních praktikách, jako jsou různé seance nebo používání spiritistické desky Ouija,
dodal Cascioli.
▌Nevinná
zvědavost. Mnoho lidí přivádí k okultní činnosti zdánlivě nevinná zvědavost.
Jedna znepokojená matka požádala Crux, katolickou přílohu listu Boston Globe, o radu
ohledně její dospívající dcery, která, jak se zdá, začíná být posedlá okultismem. Čte
knihy o čarodějnictví, sleduje seriál Long Island Medium a navštěvuje seance v domě
přítele, který vlastní spiritistickou desku Ouija. Novinářka ve své odpovědi její obavy
odmítla a napsala, že jde jen o přechodné období, podobnou posedlosti knihami, jako
jsou Letopisy Narnie od C. S. Lewise či Tolkienova Středozemě, nebo My Little Pony.
Pokud z toho nebudete dělat velkou aféru, bude sama muset čelit realitě. Dříve či
později bude muset dospět, napsala Lisa Millerová, redaktorka přílohy Crux.
▌I
pasivní účast na okultní činnosti škodí. Jakákoliv účast, byť i pasivní, na okultních
praktikách, může mít katastrofální následky. Věřící by ji měli vždy odmítnout a vyhýbat
se jí, řekl Cascioli. Obvykle to začíná z nevědomosti, povrchnosti, hlouposti nebo
proselytismu, aktivní účastí nebo jen sledováním. Důsledky jsou vždy katastrofální.
Následky okultní činnosti ovlivňují lidi na fyzické, psychické, duchovní a morální rovině,
patří k nim úzkost, záchvaty paniky, noční můry, sebepoškozování a neustálé myšlenky
na smrt, abychom jmenovali alespoň některé. V závažných případech okultní činnost
vede k démonické posedlosti.
▌
Spiritismus má vždy ničivý dopad. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, ať už to děláme
pro legraci, pro pobavení nebo z jakéhokoliv jiného důvodu, na věci to nic nemění: Lidé
bývají často obelháni a věří, že jsou v kontaktu s duchy zemřelých příbuzných, ačkoli ve
skutečnosti kontaktují a zvou do svého života démony - pokračoval Cascioli. Tyto
duchovní bytosti nás klamou ohledně své skutečné totožnosti, říkají nám věci, které jsou
jen částečně založené na pravdě; tím nás svádí a snaží se do nás vstoupit, vysvětlil. P.
Stephen Doktorczyk, kněz z diecéze Orange, jenž se účastnil uzdravovacích
a vysvobozovacích workshopů a mnohokrát se modlil za lidi, kteří jsou posedlí. V reakci
na článek v příloze Crux uvedl, že povinností matky je modlit se růženec za svou dceru
a odrazovat ji od jakékoli další účasti na okultních praktikách.
▌Zlý
duch je velice vychytralý. Ví, jak nalákat lidi na zdánlivě neškodné věci. Jak
čteme v 1. listu Petrově 5,8-9: Váš protivník, ďábel, obchází jako lev řvoucí a hledá,
koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře. Setkal jsem se již s příliš mnoha
lidmi, kteří - možná nevinně - začali koketovat s okultismem. Nyní by si přáli vše vrátit
zpět a litují svého tehdejšího rozhodnutí, dodal.
▌Všechny
formy věštění se musí odmítat. Podle Katechismu katolické církve, všechny
formy věštění a vše, co zahrnuje vzývání satana a démonů, nebo snahy vyvolávat
mrtvé či nahlížet do budoucnosti, mají být odmítnuty. Z Katechismu katolické církve,
paragraf 2116: Je třeba odmítat všechny způsoby věštění: vzývání satana nebo zlých
duchů, vyvolávání mrtvých nebo jiné praktiky, o nichž se neprávem soudí, že odhalují
budoucnost. Uchylovat se o radu k horoskopům, k astrologii, k hádání z ruky, k výkladu
předtuch a věšteb, k jevům jasnovidectví, ptát se věštců, médií, v tom všem se skrývá
vůle mít vládu nad časem, nad dějinami a konečně nad lidmi a zároveň touha naklonit si
skryté mocnosti. Je to v příkrém rozporu se ctí a úctou spojenou s láskyplnou bázní,
jakou dlužíme pouze Bohu.
▌Katechismus
dále varuje před magií, čarodějnictvím nebo okultní činností, zvanou
spiritismus. Další častou chybou je víra, že ďábel a duchovní sféry nejsou reálné, řekl
Cascioli. Ale ďábel je skutečný a Bible jej zmiňuje 118krát pod různými jmény, například:
satan, zlý a kníže tohoto světa. Mezinárodní asociace exorcistů, jejíchž 250 členů působí
po celém světě, zaregistrovala zvýšenou démonickou aktivitu, jež nesouvisí s žádným
konkrétním místem nebo kulturou. Víme, že v některých zemích světa nejsou žádní
exorcisté a démonická aktivita a její důsledky se šíří po celém světě, řekl Cascioli.
Nejedná se o společensko-kulturní fenomén, objevuje se po celém světě, a to nám říká
hodně. Takže skutečně nastává období pastorační pohotovosti, a proto musíme proti
této situaci bojovat.
CNA, RC Monitor
.
Dopis sestry Pavly
Dopis nemocným, prosinec 2013. Převzato z Proglasu
Interpret: Magda H.
Drazí nemocní!
V tento adventní čas nás všeobecný úmysl Apoštolátu modlitby
vybízí k vroucí prosbě o toto: Aby narození Vykupitele přineslo
pokoj a naději všem lidem dobré vůle. V dnešní době svět snad
nic nepotřebuje více, než právě pokoj a mír, aby získal novou
naději v lepší budoucnost. Lidé tu nic nespraví; naopak, tím, že
každý prosazuje jen to své, vše se ještě více pokazí. Jen Bůh nám
může a chce opravdu pomoci.
V jedné německé knížce o Vánocích: Nejlepší dar všech dob, je uváděn příběh jednoho
požárníka z New York City. 26 let svého života daroval tomuto městu. A 11. září 2001
mu dal nejvíc, svého syna, který byl také požárníkem. Ač už sám důchodce, neustále
pomáhal kopat s ostatními požárníky a za 3 měsíce tělo svého syna opravdu našel.
Celou dobu to nevzdal, neodešel. Proč? Protože láska k jeho synu byla větší než bolest
během hledání.
Nedá se totéž říci i o našem Pánu? V Ježíši Kristu se stal Bůh člověkem, aby nás
vykoupil. I když jeho láska narazila na lidskou nenávist, nevzdal to, protože láska k jeho
dětem byla větší než bolest, která ho na té cestě provázela. Přišel, aby celý náš svět
zachránil. Byli jsme mrtví, mrtví v hříchu. Proto přišel, protože nás miloval. Nenechal nás
zahynout, propadnout smrti. A proto unesl tu velkou vzdálenost mezi námi - láska snese
všechno. Proto také náš odpor a naši vzpouru vydržel - láska snese všechno. Proto také
podstoupil i ten poslední, tak potupný úsek své cesty, kdy podle sv. Pavla: S tím, který
byl úplně bez hříchů, jednal Bůh kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my byli
skrze něho ospravedlněni.
A tak nám advent nabízí, abychom častěji a mnohem hlouběji uvažovali, jak veliký dar
jsou Vánoce! Abychom si uvědomili jejich pravý význam: Že Láska přišla k nám a uvěřili
jí! Abychom všechno ostatní v našem životě nechali překrýt touto Láskou. Všechna ta
tajemství, všechno, co tolik bolí. Všechny ty zlé hodiny, každou minutu utrpení a starostí.
Každé těžké ráno po probdělé noci. Jeho láska vše přikryje. Všechny ty roky, kdy jsme si
mysleli, že svět je náš. Jeho láska i to překryje. Každý porušený slib, každý ukradený
halíř, každé nesplněné slovo, všechna ta zlá, tvrdá slova, která jsme kdy vyslovili,
každou nadávku; vše nekonečná láska přikryje. Těšme se, že to tak je! Opakujme si
slova žalmu: vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním.
Udělejme to kvůli Němu, ať tak oslavíme Jeho jméno. Udělejme to i kvůli sobě, ať máme
pokoj v duši. A udělejme to i pro lidi kolem nás. Nechme se zahrnout Jeho láskou, aby
naše láska mohla pak dávat pokoj a naději i ostatním. Přesně to je dar Vánoc: Pozvání
ke společenství s Bohem v lásce, pokoji a naději.
Opravdu Požehnané Vánoce Vám přeje sestra Pavla
▌KOLIK ČASU VĚNUJE BOHU SEDMDESÁTILETÝ ČLOVĚK ?
Jeden člověk propočítal, že u sedmdesátiletého člověka je to tak, že:
24 let prospí * 14 let pracuje * 8 let se různě baví * 6 let stráví při jídle
* 5 let stráví cestováním * 4 roky vyprávěním * 3 roky obětuje výchově svých dětí * 2 roky stráví při studiích a čtením. Další 4 roky se zabývá různými koníčky.
!! Z těchto čtyř let, jestli stráví týdně v kostele 45 minut, a k tomu
přidá i pět minut modlitby, výsledek se rovná: za sedmdesát let, je to
zhruba jen 5 měsíců, které věnuje Pánu Bohu. Kdybychom vzali do
úvahy člověka, který chodí pravidelně po hodině třikrát v týdnu na mši
svatou, a pak ještě i v neděli, za sedmdesát let jeho života by to bylo: jeden rok a devět
měsíců. Každý z nás si může sám u sebe přibližně spočítat, kolik tohoto výjimečného
času, který je nám dán, věnujeme Bohu.
TV NOE
▌ROZDÍL MEZI KAMARÁDEM A PŘÍTELEM:
* Kamarád Tě nikdy neviděl plakat, ale příteli se chvějí ramena, když vidí Tvé slzy…
* Kamarád nezná jména Tvých rodičů, ale přítel má jejich telefonní čísla i adresy ve
svém notýsku…
* Kamarád přinese lahvinku vína na Tvé narozeniny, ale přítel přijde dříve a zeptá se, s
čím Ti může pomoci a po skončení oslav zůstane, aby Ti pomohl s úklidem…
* Kamarád nesnáší, když mu voláš, jestliže už šel spát, ale přítel se ptá, proč jsi mu tak
dlouho nezavolal…
* Kamarád si s Tebou rád pokecá, ale přítel Tě vyslechne, když máš romantickou lásku
i problémy…
* Kamarád si myslí, že přátelství skončilo, jestliže jste se pohádali, ale přítel Ti po hádce
zavolá…
* Kamarád si myslí, že jsi tady vždy jen pro něho, ale přítel je zde pořád pro Tebe…
* Kamarád si tento vzkaz přečte a zapomene na něj, ale přítel ho „přepošle“ a vrátí ho
také TOBĚ…
Z internetu
3.12.- památka sv. Františka Xaverského, kněze * 7.12.památka sv. Ambrože, biskupa a učitele církve * 8.12.Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu, doporučený svátek *
14.12.- památka sv. Jana od Kříže, kněze a učitele církve * 25.12.- Slavnost Narození
Páně, závazný zasvěcený svátek * 26.12.- svátek sv. Štěpána, prvomučedníka * 27.12.svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa * 28.12.- svátek sv. Mláďátek, mučedníků.
▍z Liturgického kalendáře ▍
** ** **
▌Muslimové v
Německu žádají
o křest.
Tisíce
muslimských uprchlíků
po příjezdu do Německa
žádají o křest, oznámil
italský deník Il Giornale.
V Berlíně Rev. Gottfriend Martens
uvádí, že v jeho luterském kostele
Nejsvětější Trojice bylo pokřtěno
více než 600 muslimů. V Hannoveru
jedna farnost hlásí 2000 křtů od roku
2008. Pastoři říkají, že poptávka po
křtu roste s tím, jak se zvyšuje příliv
uprchlíků. Někteří pozorovatelé se
táží, zda se muslimové nechtějí stát
křesťany v
naději, že získají
výhodnější postavení při žádosti o
občanství. Z právního hlediska však
náboženská příslušnost nemá v
Německu vliv na rozhodování o
26. 10. 2015, CWN
přistěhovalcích.
Mše svaté
St/2.12.- za† rodiče Janíkovy a živou rodinu
Pá/4.12.- za† Zdeňku a Ludvíka Strakovy, z a živou
a† rodinu
Ne/6.12.- za živou rodinu Krčkovu a Strakovu
St/9.12.- za† Jaroslava a Anežku Kozubíkovy,
rodiče a sourozence
Ne/13.12.- za živé a† farníky
St/16.12.- za† Vojtěcha a Jiřinu Řezníčkovy, jejich
rodiče a sourozence
Ne/20.12.- za rodiče Kubáníkovy, dceru Zdeňku,
syny Rostislava a Josefa, živou rodinu a
duše v očistci
St/23.12.- za† Ladislava Šafaříka, rodiče a
Sourozence
Čt/24.12.- za† Cyrila Krčka, za živou a† rodinu
Pá/25.12.- za zrození nových kněžských
a řeholních povolání
So/26.12.- za muže farnosti
Ne/27.12- za rodiny farnosti
St/30.12.- za osamělé a nemocné v naší farnosti
*
** ** **
▌Jak se daří
*
*
✙ Pořad bohoslužeb: Neděle: 10:30 hStředa: 17 h.
První pátek v měsíci: 18:00 hod. 1/2 hod. přede
mší sv. je příležitost ke svátosti smíření (zpověď).
Benediktu XVI.?
Vatikán. Jak se daří emeritnímu
papeži? Na to se zeptal německý
redaktor osobního sekretáře Benedikta XVI., arcibiskupa Georga Gänsweina: Papež Benedikt
je starý, avšak bystrý pán. Kvůli slabosti v nohou používá chodítko, ale duševně se mu vede
výborně, je naprosto čilý. A ve své bdělosti sleduje jak vatikánský terén, tak německou
politiku. Srdcem totiž zůstal v Bavorsku, a tak je zřejmé, že sleduje také politický vývoj ve své
vlasti. Zvládá obsáhlou osobní korespondenci, ale vědeckého už nic nenapíše.” Uvedl
arcibiskup Gänswein.
jag, radiovatticana
** ** **
▌Forbes hodnotí
papeže jako čtvrtého nejvlivnějšího muže planety. Americký magazín
Forbes přinesl seznam nejvlivnějších lidí světa v roce 2015. Papeže Františka umísťuje na
čtvrté místo. Na prvních třech figurují v tomto pořadí: ruský prezident Vladimír Putin, německá
kancléřka Angela Merkelová a prezident Spojených států Barack Obama. Jako zdůvodnění
papežovy pozice newyorský magazín píše, že papež František je duchovním vůdcem téměř
jedné šestiny světové populace a provádí reformu katolické církve. V září letošního roku
během své pětidenní cesty do Spojených států oslovil Kongres a Valné shromáždění OSN.
Apeloval na angažovanost v řešení naléhavých problémů spojených s klimatickými změnami,
migrací a pronásledováním křesťanů i jiných náboženských menšin na Blízkém východě.
Navštívil vězně ve Filadelfii a setkal se rovněž s oběťmi sexuálního zneužívání. Tento první
jezuita a latinoameričan na Petrově stolci hlásá soucit s chudými a chce posílit roli žen v
katolické církvi - shrnuje magazín Forbes.
job, radiovaticana.cz
Poté, co přejdeme na druhou stranu, uvidíme Boha tváří
v tvář, poznáme krásu jeho dobrotivého činu, kterým nás
volá do své milující náruče. Je to Boží čin - musí být krásný.
Ano, Pane, nevím den ani hodinu, kdy mne zavoláš, ale
dopřej mi, abych dobrým životem milující tebe, sebe a
druhé, byl v té chvíli připraven vstoupit do Tvé šťastné
náruče.
Z úvahy otce Mychala o modlitbě za šťastnou smrt
1. listopadu jsme na místním
hřbitově projevili vzpomínku
na naše zemřelé a v modlitbách jsme jejich duše odporoučeli Pánu nebe i země.
Odpočinutí
Pane.
věčné,
dej
jim,
3. listopad bylo další datum,
kdy se malá skupinka vydala
do Lubiny, aby navštívila hrob
Mons. Jana Kutáče, který
zemřel 14. 7. 2012. Po následném příjezdu do jeho rodného domu nás přivítala a pohostila jeho sestra Anna.
✙
✙
✙
Velikost lásky závisí na mravní velikosti
člověka a jeho vztahu k Bohu Modlitbou získáváme přístup k Bohu a
k bližnímu. Musíme však i mlčet a
naslouchat Boží láska ohrožuje ty, kteří
myslí jenom na sebe V lásce neexistuje první a poslední, ale vždy existuje ten druhý –
náš bližní Láska má moc vytrvat, a těšit se na setkání Modlitba má osvěcovat též
stinné stránky naší osobnosti. Nebojme se o nich mluvit s Bohem.
Sestry Dominikánky
✙ BIŘMOVÁNÍ 8.11.15 – PŘIVÍTÁNÍ BISKUPA. Milý OTČE BISKUPE, dovolte, abych
Vás přivítala jménem všech našich farníků a krátce
nás představila. Bratřejov je malá vesnice, v které žije
cca 750 obyvatel. Fungují zde různé spolky - hasiči,
sportovci (i mezi biřmovanci jsou hasiči, hasička a
fotbalisti). Věřící jsou katolického, evangelického
vyznání a také křesťanské sbory. Pravidelně v lednu
se zde v kostele scházíme při ekumenické
bohoslužbě. I náš chrámový sbor je ekumenický,
máme 4 evangelíky - šikovné a spolehlivé zpěváky.
V loňském roce jsme oslavili 70. výročí založení
sboru - velmi si vážíme toho, že se nám podařilo jen z
„bratřejovských zdrojů“ zachovat tuto tradici až do současnosti. Otec Vinklárek - jeden
z posledních kněží, který v Bratřejově na faře bydlel, byl výborný kněz i praktický člověk.
Naučil nás, jak se dobře starat o
duši, ale i o to, aby farnost dobře
fungovala. Protože zde již není
sídelní farář (jsme rádi, že k nám
dojíždí O.Jindřich z Vizovic i
O.Arnošt), faru jsme přebudovali na
krátkodobé ubytování - pro potřeby
mladých
i
jiných
zájemců.
V letošním
roce
jsme
také
znovuotevřeli hospodářské budovy
- tzv. maštale, kde bude dnes slavnostní oběd s Vámi a s biřmovanci. Srdečně Vás Otče
biskupe v Bratřejově vítáme a těšíme se, že společně prožijeme krásnou slavnost.
Marie Poláchová
▌2 snímky Adéla Výchopňová.
Při této příležitosti vzpomeňme svátosti všech
biřmování, které byly uděleny v naší farnosti. V
brožurce, vydané v roce 2014 jsou vzpomenuta,
avšak bez tří, které nebyly ve farnosti zaznamenány, nebo zpráva nebyla nalezena:
✙ Svátost biřmování ve farnosti
Poprvé byla ve farnosti udělena svátost biřmování z rukou brněnského biskupa
Františka Saleského Bauera 23.10.1890 ✙ Druhé biřmování bylo z rukou olomouckého
arcibiskupa ThDr. Theodora Kohna 11.4.1901 ✙ Třetí biřmování udělil biskup Jan Stavěl
9.6.1936 ✙ Čtvrté a páté biřmování zde udělil biskup Josef Vrana ve dnech: 13.9.1975 a
25.10.1981 ✙ Šesté, sedmé a osmé zde uděloval arcibiskup Jan Graubner ve dnech:
8.5.1994; 23.11.2003; 28.10.2007 ✙ Deváté biřmování udělil biskup Josef Hrdlička 8.11.2015.
Svátost biřmování je jakýmsi dovršením křtu a nazývá se proto svátostí křesťanské
dospělosti. Biřmování uděluje zpravidla biskup, mimořádně kněz. Po modlitbě o dar
Ducha Svatého položí udělovatel ruku na hlavu biřmovaného, maže ho na čele křižmem
olej, do něhož je přidán balzám a říká: Přijmi pečeť daru Ducha Svatého.
*
*
*
✙ Homilie otce biskupa Josefa Hrdličky v den biřmování. Drahé a milované Boží
děti, z nichž zejména tito mladí, vyvolení, očekávají velký Boží dotek,
který jim chce otevřít jejich životy do té plné míry jejich možností, které do
nich Bůh vložil… Vaše jména, která zde láskyplně otec Jindřich důvěrně
vyslovoval při představování, mi byla důvěrně známá z vašich dopisů,
které mi předal otec arcibiskup, který je četl a děkuje vám za vaši
odhodlanost, a vzkazuje vám, že opravdu dnešní doba je tak náročná, má
takové výzvy, že si my křesťané nemůžeme dovolit být povrchními.
Nemáme si dovolit být průměrnými křesťany, říká papež František. Takoví
by Krista spíš zaclonili nebo zpochybnili u lidí kolem nás. Chceme se dívat
vysoko, kam nás Duch Svatý chce pozvednout. Zatímco venku je docela krásný
podzimní den, tady je, řekl bych jaro církve. Jsou to tito naši mladí, kteří ve svých
dopisech, nad kterými jsem se modlil opakovaně, protože jsem opravdu bez nadsázky
nad některými vašimi větami zatajil dech. Říkal jsem si, jestli toto napíše mladý člověk,
ještě před sesláním Ducha Svatého, co se teprve může začít dít, až on opravdu na něho
sestoupí?
V celosvětovém měřítku je svět plný stínů a závažných hrozeb. Nebudeme popírat, že
nás znepokojují různé zprávy o možných otřesech v celé naší civilizaci. Na druhé straně
vidíme, že Bůh posílá do této doby paprsky velké naděje. A to jsou mladí křesťané,
připraveni a toužící po přijetí Ducha Svatého. Bůh ví, co dělá. Pokud je on s námi, kdo
proti nám? - říká Písmo svaté… Řekl bych, že zde v Bratřejově tento krásný kostel
svatých Cyrila a Metoděje, který zde stojí vlastně jedno a čtvrt století, se mohl zrodit
z velké víry vašich předků, z velkých obětí, z velkého pracovního nasazení, z velkého
finančního, velkorysého darování. V té době chudoba nebo skromnost života byla
běžným jevem. Naši předkové měli krásná srdce, cílevědomá a věděli, že pravé
bohatství je ono dědictví evangelia, dědictví otců, dodal bych i dědictví matek, protože
když jsem četl dopisy těchto mladých, jasně jsem z nich vycítil, že v rodinách probíhá
jasná a cílevědomá a velmi účinná předávka evangelia a víry. Tito mladí jsou výslednicí
vaší víry, modliteb, obětí, a třeba, že jsme hříšní a slabí lidé, to požehnání přichází a
otevírá se nám i v této chvíli. Takže dědictví otců a matek, zachovej nám, Pane, i
v těchto vašich, a především Božích dětech, které mají život před sebou, a na které
vstoupí dnes s velikou pečetí dary Ducha Svatého…
První nezaměnitelná hodnota a nejvyšší láska našeho srdce je zakotvena v Bohu. Kdo
miluje cokoliv víc než Boha, jak říká Ježíš, není mne hoden. My ho chceme milovat na
prvním místě. Kdo dá Boha na první místo ve svém životě, tak se mu ten život
v ostatních hodnotách harmonicky jakoby srovná do jakéhosi akordu, který je
harmonický, a život je požehnaný, ať už je to láska v manželství, pevná rodina, láska
rodičovská, vztah k dětem, ať je to zaměstnání, povolání. Bůh to všechno harmonizuje
do takového akordu. V momentě, kdy na to první místo se začne tlačit něco jiného, třeba
nějaká osobní záliba, která dává přednost před kostelem, nebo peníze, nebo majetek,
nebo kariéra, nebo sobectví, tak tam najednou vzniká určitá disharmonie, a my cítíme,
že ten náš život se kamsi ztrácí, kdesi se propadá do nějaké prázdnoty. Stačí ale krok do
Boží náruče, a jsme pevně obejmuti naším Spasitelem, a všechno se rozjasní a my
jdeme dál.
I mládí má své boje. Už i mládí vašeho věku má svá vážná rozhodování. Před deseti
patnácti lety jste byli ještě drobečkové. Za deset let možná už budete sami mít dítě…
Přeji těmto mladým, aby měli jasný směr k cíli, kterým je Bůh, a vše ostatní vám bude
přidáno. Ježíš říká: nejprve hledejte Boží království, a všechno ostatní: šťastná láska,
schopnost přinášet oběti, radost z dětí, radost v práci, síla po životním kříži, to všechno
vám bude dáno navíc, a budete šťastní lidé. To je úžasný příslib
Kdosi řekl zajímavou myšlenku, že člověk je buď bezdomovec či tulák na tomto světě,
anebo je poutník. Tulák je ten, který jde odnikud nikam. Poutník je ten který směřuje
k jasnému cíli, a těší se na něj… Ježíš řekl: jsi neopakovatelný originál v mém díle; jsi
ten, kterého nosím v srdci; jsi ten, kterého jsem vybavil různými dary, takže je vlastně
neopakovatelný originál každý z vás. Už v matčině lůně jsem tě nazval jménem. Už
v lůně matky jsem o tobě věděl. Co se týče budoucnosti, říká: Nesměřujete do prázdnoty
a nicoty smrti, naopak, tam, za tím prahem se vám otvírá plnost všeho dobra, veškeré
lásky, poznání. Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na mysl lidskou nevstoupilo, co
Bůh připravil svým dětem, které ho milují. Když uvážíme a zvolíme, že budeme těmi
tuláky a bezdomovci, kteří jdou z náhody do nicoty, anebo jestli jsme poutníky, o kterých
platí: na každém kroku jsi, Pane se mnou, a veď mne do plnosti. Ať je tedy jasné, pro co
se rozhodujeme. Kromě sedmi darů Ducha Svatého dostanete dary dobrých přátelství.
Ježíš Kristus nazval ve Večeřadle své apoštoly svými přáteli. Řekl: už vás nenazývám
služebníky. Ježíš chce mít přátele v každém z vás. Potom dostanete v nebi nové své
přátele v patronech, které jste si sami zvolili. Vy jste si sami zvolili své přátele v nebi,
kteří vás hluboce oslovili svým heroickým příkladem víry, a které chcete následovat. Oni
vás vidí pohledem takové síly a jasnozřivosti a lásky, že s vámi doslova dýchají. Přeji
vám, abyste s těmito svými patrony opravdu pěstovali osobní přátelství. Oni vám rozumí.
Pak dostanete jedno přátelství zde na zemi ve vašem kmotru, kmotře. I zde Duch Svatý
pečetí vztah, který má přinést mnohé inspirace, nový prvek odpovědnosti, a zároveň
výzva k dobru. Říká se, že kmotr má být na své cestě za Kristem aspoň o krok před
biřmovancem, aby ho mohl v pravou chvíli zachytit, podat mu pomocnou ruku, povzbudit
ho. Platí také, že se mohou ti dva i předbíhat na cestě za Ježíšem.
Dostáváte za přítele samotného Ducha Svatého, o kterém jsme zpívali v hymnu: božský
utěšiteli; něžný příteli duší. Ježíš říká: Pošlu vám Přímluvce. Duch Svatý není nějaké
vanutí, nějaká energie nebo nějaká síla. Duch Svatý není něco, on je NĚKDO, je to
božská osoba. Je to ON, Přímluvce. Není to ten, kdo tě chce soudit, trestat, ne. On se za
tebe laskavě přimlouvá. Písmo říká: vzdechy, které nelze vyslovit. Je to něžný přítel
duše. Slovo něha, jak říká papež František, je nedoceněno a neobjeveno v církvi. Bůh je
neskonale něžný… Předávám slovo tobě, Duchu Svatý, který se přimlouváš vzdechy,
které nelze vyslovit. Prosím tě, abys navázal na všechny modlitby, oběti rodičů, zde
přítomných, kteří přejí, abys těmto Božím dětem daroval to nejlepší, co jim chceš dát.
Kéž se jim otevře perspektiva nekonečné lásky dobra a všeho, co ty nám nabízíš. Amen.
❁ Děkujeme rod. Černé, Poláchové a H. Jochové aj. za připravení oběda a posezení pro
biskupa, kněze a jáhna, biřmovance a jejich kmotry.
❁ Dlužno připomenout poděkování rod. Kalendové za oběd pro novokněze P. Martina
Rumíška a jiné pozvané hosty v neděli 25. října.
✙ ✙ ✙
▌16. 11. 2015
jsme se
rozloučili
se Svaťou
Olejníkem.
Bohoslužbu, kterou celebroval P.
Jindřich Peřina, provázel náš
pěvecký sbor.
✙ ✙ ✙
Pokračování – 12. Církev má poslání zvěstovat Boží mi-
losrdenství, které je tepajícím
srdcem evangelia, skrze něž má dosáhnout srdce a mysl
každého člověka. Kristova nevěsta si osvojuje jednání
Božího Syna, který vychází vstříc všem a nikoho
nevylučuje. V naší době, kdy je církev zapojena do nové
evangelizace, si téma milosrdenství žádá, aby bylo
podáváno s novým nadšením a novým pastoračním přístupem. Pro církev a věrohodnost
jejího zvěstování je určující, aby žila a dosvědčovala milosrdenství v první osobě. Její
jazyk a její gesta mají předávat milosrdenství, pronikat do lidských srdcí a vybízet lidi,
aby hledali cestu zpět k Otci. První pravdou církve je Kristova láska. Této lásce, která se
projevuje odpuštěním a sebedarováním, církev slouží a zprostředkovává ji lidem. Proto,
tam kde je církev, musí být zřetelné Otcovo milosrdenství. V našich farnostech,
společenstvích, ve sdruženích, hnutích a vůbec všude, kde jsou křesťané, by každý měl
mít možnost najít oázu milosrdenství.
Misericordiae Vultus
Bula vyhlašující
Mimořádný Svatý rok
Milosrdenství - 25 bodů
10. Chceme tento Jubilejní rok prožít ve světle Pánova slova: Milosrdní jako Otec.
Evangelista přináší Ježíšovo učení: Buďte milosrdní jako je milosrdný váš Otec Lk 6,36.
Je to životní program, který je náročný a stejně tak plný radosti a pokoje. Ježíšův pokyn
je určen těm, kdo slyší Jeho hlas srov. Lk 6,27. Abychom byli schopni milosrdenství,
musíme tudíž nejprve naslouchat Božímu Slovu. To znamená obnovit hodnotu mlčení při
rozjímání Slova, které nám je určeno. Takto lze rozjímat Boží milosrdenství a osvojovat
si je jako vlastní životní styl.
▌KŘESŤAN MÁ BÝT FONTÁNOU. Ježíšova slova mohou jako nůž zařezávat do našich
srdcí… Ti, kteří nevěří, a jejich skutky jsou zlé,
nedostanou tolik ran jako ti, kteří věří a dělají přitom zlé skutky. Kdo mnoho dostal, od
toho se mnoho očekává. Komu se více svěřilo, od toho se bude více žádat. Jsou to
přísná slova, která se nás dotýkají. Nemůžeme se ale povyšovat nad ty, kteří různé dary
nemají.
Umíme ale dar, který máme, využít? Umíme ho předávat druhým? Křesťan by měl být
fontánou, která je krásná tím, že stále přetéká vodou. Neměl by být studnou, do které se
musí člověk dívat, jestli je v ní voda nebo ne. Měl by mít v sobě tolik lásky a vody, že
přetéká.
Každý má nějaké dary, hřivny, schopnosti. Pán nás vybavil k tomu, abychom uměli tyto
svěřené dary rozdávat, abychom si ten poklad víry vážili a uměli z něho žít a rozdávat…
Tento poklad máme v nádobě hliněné, tzn., že je to něco křehkého, a víru tak můžeme
snadno ztratit. Do života člověka může někdy zasáhnout něco tak těžkého, že se ptáme,
jak je to možné. Kdyby Pán Bůh byl, tak se to nemohlo stát. Místo toho, aby nás ta
událost více přivedla k Bohu, tak nás od Boha vzdálí. Pán říká, že nevíme dne ani
hodinu, kdy přijde.
Jeden příběh se stal před desítky let: V jedné rodině chystali štědrovečerní večeři, a pak
se rozhodli, že navštíví babičku s dědečkem. Nachystali nějaké jídlo a dárky a otec se
dvěma dětmi se vydal na nedalekou cestu, aby popřál krásné a požehnané vánoční
svátky. Na cestě se stala velká tragédie. Neukázněný řidič nákladního auta vjel do
protisměru a všichni v osobním autě zahynuli. Maminka čekala, otec se neozýval.
Nakonec se zjistilo, co se stalo. Paní nevyčítala nic Pánu Bohu, proč se stalo něco tak
strašného v tak posvátný vánoční čas. S pokorou přijala ztrátu svých milovaných.
Nezahořkla, ale naopak, začala víc žít pro Boha. Nakonec založila jedno krásné dílo,
které dodnes žije, a rozdává mnoho radosti lidem, kteří potřebují pomoc. Neznáme dne
ani hodinu, ale je důležité být připraven. Tzn. žít naplno přítomný okamžik, radovat se
z toho, co nám Bůh dává, že s ním můžeme komunikovat, můžeme se k němu modlit, že
máme naději, která sahá až za smrt. Radujme se z věcí, které nám Bůh dává, a radujme
se ze setkání Pána v eucharistii.
Tv Noe
✙
✙
✙
Dobré rady na
každý den
Poznejte vařené
vejce.
Pokud si pomícháte vařená a syrová vejce, není nutné je rozbíjet. Stačí vzít mělký talíř a
jedno vejce po druhém na něm roztočit. Pokud se vejce točí dlouho a rychle, znamená
to, že je vejce vařené. Je to proto, že celý vnitřek je kompaktní a má pevné těžiště.
Jestliže se točí křivě a krátce, bude syrové.
Skvrny od krve. Skvrny vyperte co možná nejdříve ve studené vodě s mýdlem nebo
pracím práškem. Dokud není skvrna pryč, tak teplota vody nesmí překročit 35 °C,
jinak se bílkovina srazí a skvrna se stane neodstranitelnou. Zaschlou skvrnu nechte 24
hodin odmočit ve studené vodě a pak jí vyperte v chladném roztoku z přídavkem
enzymatického pracího prostředku nebo jádrového mýdla. Taky docela pomáhá skvrnu
posolit, lehce promnout, nechat chvíli působit a pak teprve vyprat ve studené vodě.
Jak zjistit pevnost nátěru. Ať už natíráte zeď nebo lakujete nábytek, nejprve si
zjistěte, jestli jako podklad může zůstat starý nátěr. Pokud si nejste jisti, zda budete
muset původní barvu odstranit, nařízněte nejprve ostrým nožem do povrchu mřížku,
která vytvoří několik čtverečků o velikosti 1-2 mm. Přes mřížku přilepte lepící pásku a
odtrhněte. Pokud většina čtverečků zůstane na pásce, je vhodné původní nátěr
odstranit. Jestliže barva pevně drží, může zůstat. Jen ji před tím, než nanesete novou
vrstvu, očistěte a nerovnosti obruste smirkem.
Voňavá mikrovlnka. Mikrovlnou troubu po každém použití vytřete vlhkým hadříkem.
Nežádoucích pachů uvnitř se zbavíte tím, když do přístroje postavíte mísu (talíř) s
horkou vodou a plátkem citrónu. Troubu zapněte a ohřívejte do té doby, než se utvoří
pára. Pak vnitřek vytřete do sucha.
Čištění odpadu ve dřezu. Do dřezu nasypat jedlou sodu (nebo kypřící prášek do
pečiva) a zalít octem. Chvíli to bublá a krásně to rozpustí mastnotu v odpadu.
Pane vrchní, za co mi počítáte padesát korun navíc? – To je za
hudbu, pane – Já jsem ale žádnou neslyšel – No, to buďte jenom
rád, pane, takovou byste jistě nerad slyšel Novák, můžeš mi říct,
kolik je patnáct děleno pěti? – Rád bych vám to řekl, pane učitel,
ale já to také nevím Novák, už jste u nás pracoval? – Ne, pane
řediteli, byl jsem u vás jenom zaměstnán Instruktor poučuje:
Vojáčci, jestli se vám neotevře padák, dostanete nový, a navíc
budete mít zdarma i vyhlídkový let Já mám asi nejvěrnější
manželku – Podle čeho si to myslíš? – Už mi třikrát utekla za jiným, ale pokaždé se mi
vrátila Chci si koupit na cestu do hospody a zpátky malé, levné auto, protože z kola
skoro pokaždé spadnu Můj chlap mne pozval podívat se na Kanáry – No vidíš, a ten
můj jenom na andulky Pane vrchní, dočkám se konečně toho oběda? – Ano, pane
čekám jen, až se uvolní nějaký příbor Mazánek, povězte, kdy se narodil Jan Ámos
Komenský? – Prosím, pane učitel, na den učitelů.