MZ-39 Listopad

Monarchistický
zpravodaj
Zpravodaj Koruny České
(monarchistické strany Čech,
Moravy a Slezska)
Číslo 39/2011
DEUS * REX * PATRIA
www.korunaceska.cz
Z obsahu
čísla:
Pochod
2011.
za
monarchii
2
*
XX. Generální sněm KČ –
pozvánka
a program
3
*
Hlídka
4
*
Dění
v
KČ
5-6
*
Zamyšlení
J. Holmana 7
*
Akce monarchistů
8-9
*
Svět
monarchií
(Rumun ský král)
10-11
*
Církev
a monarchie (Sv.
Anežka česká)
12
*
Monarchisté
v unifor mách
13
*
Literatura
(Josef Štogr)
14-15
*
Kontakty
16
Diskuse, články:
17-30
Makrlík
Václav
Jan Kraus
Tomio Okamura
Jan Drnek
Bůh pomazává panovníka na hlavu království, kdežto prezident je volen pýchou lidu. Král zůstává u moci uplatňováním Božích přikázání, prezident totéž dělá uspokojováním těch, kdo mají vliv. Král přivádí své věrné podda­
né k Bohu, zatímco prezident je od Boha odvádí. Vladimír, metropolita Kyjevský (Mučen a zavražděn bolševiky 7. února 1918.) http://monarchistcrusade.webs.com/monarchyquotes.htm) Není jediného národa ani území patřícího před tím habsburské monarchii, jemuž by získání nezávislosti nepřineslo utrpení, jaké staří básníci a teolo­
gové připisovali výhradně zatraceným a prokletým. Winston Churchill (The Memories) Pravý Boží řád je poznání, že všechna moc pochází shůry, tedy nemůže být neomezená, nýbrž vždy podřízená nejvyšším mravním zákonům, Božímu přirozenému zákonu. Boží řád je nejen základem legitimní moci, on je jistou ochranou těch, kteří jsou moci podrobeni. Správně chápaný Boží řád je nej­
pevnější zárukou, jakou občan může mít. Otto von Habsburg, Mit Gott für die Geschichte, Heiligenkreuz 2009 Dodal J. Pejřimovský Pochod za monarchii – listopad 2011
Monarchisté si připomněli udělení samo­
statnosti českému státu císařem
Karlem I. Výročí obnovené samostatnosti českého státu
v pátek 28. října oslavila také Koruna česká (Mo­
narchistická strana Čech, Moravy a Slezska). Mo­
narchisté si ale připomínají, že samostatnost čes­
kému království udělil rakousko­uherský císař a poslední český král Karel I. již o dvanáct dní dříve, než Češi a Slováci vyhlásili samostatné Českoslo­
vensko, řekl jejich předseda Václav Srb. Odmítají námitky historiků, že k tomu byl donucen válečný­
mi okolnostmi. Monarchisté také tvrdí, že byla republika vyhlášena
nedemokratickým způsobem, protože o ní nerozhodli
ani občané v referendu, ani o tom řádně nehlasoval
parlament. Zpochybňují i "rozbití" Rakouska‐Uherska, které bylo podle nich "po dlouhá staletí životaschop‐
ným kulturně a civilizačně jednotným geopolitickým
prostorem", na "do značné míry umělé státečky", které se později staly snadnou kořistí nacistického Německa
a bolševického Ruska. Stoupenci obnovy českého království se sešli už dopo‐
ledne v 10,00 na Malostranském náměstí, kde usilují o
obnovu sochy rakousko‐uherského maršála a českého
šlechtice Jana Josefa Václava Radeckého z Radče. Odpoledne ve 14,00 se sešli u sochy knížete Václava na
Václavském náměstí, kde byly proneseny zásadní pro‐
slovy a zpívány hymny. Odtud šli průvodem přes ulici
Na příkopě a dále Královskou cestou ulicí Celetnou,
přes Staroměstské náměstí, Karlovou ulicí k soše císaře
a krále Karla IV. na Křížovnické náměstí. Tam zazpívali
hymnu rakousko‐uherského mocnářství a odebrali se
na parník, na kterém umístili maketu sochy císaře Fran‐
tiška Josefa I. a absolvovali dvouhodinovou plavbu
s výkladem o historii vltavských mostů. Večer se konala ještě společná oslava v restauraci U Valšů. Koruna Česká usiluje o to, aby se po Františku Josefu I.
jmenovala v Praze alespoň jedna ulice, a o obnovu jeho
pomníku u Hlavního nádraží, které kdysi neslo jeho jméno. Pochodu se zúčastnili členové a zástupci místních
společností strany ze všech korunních zemí království.
Po celé trase byl pochod vzorně zajišťován Českou (bu‐
doucí královskou) policií. Pochodu se po několik hodin účastnil i kameraman
České televize, který pilně natáčel. Bohužel se svědectví
o této mimořádné akci nedostalo do vysílání ČT, tak,
jako v minulých létech, což svědčí o tom, že Koruna
Česká možná začíná být českou veřejností vnímána jako
významná politická alternativa, na kterou není radno zbytečně veřejnost upozorňovat. 2
POZVÁNKA NA JUBILEJNÍ XX. GENERÁLNÍ SNĚM KORUNY ČESKÉ
A NA SOUVISEJÍCÍ AKCE
sobota 26. listopadu 2011 od 10:20 hod.
budova Klubu Lávka (jiná budova – hned vedle místa konání minulých sněmů !!!)
Novotného lávka 1, Praha 1, hlavní sál 09:00 – 09:30 Registrace, placení příspěvků, předávání členských legitimací, odznaků, apod.
od 09:30 SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ (Zachovej nám, Hospodine/ Svatováclavský chorál)
Projevy hostů. Hlasování o návrhu programu XX. sněmu KČ. Volba komisí, skrutátoři, atd.
cca 11:00 SLAVNOSTNÍ ZAKONČENÍ DOPOLEDNÍ ČÁSTI (Zachovej nám, Hospodine/ Svatováclavský chorál)
Položení kytic u pomníku císaře a krále Karla IV. na Křížovnickém náměstí a Františka I. (II.)
na Smetanově nábřeží
cca 11:20 I. Pauza. Krátká pauza určená k rychlému občerstvení a nápojům. Vše formou vlastních zásob či přítomného občerstvení (pokud bude). max. v 11:45 konec pauzy
11:45 ZAHÁJENÍ PRACOVNÍ A DISKUSNÍ ČÁSTI (hosté se mohou zúčastnit, ale nemohou hlasovat)
Zpráva o činnosti Předsednictva a Strany. Zpráva Dohlédací komise.
Příspěvky zemských hejtmanů. Zprávy Místních Společností.
cca 13:20 II. Pauza. Krátká pauza určená k rychlému občerstvení a nápojům. Vše formou vlastních zásob či přítomného občerstvení (pokud bude). max. v 13:45 konec pauzy
13:45 Diskuse (přednost mají písemné a předem nahlášené příspěvky v dopolední části panu gen. sek.)
cca 16:00-16.30 PŘIJETÍ USNESENÍ A SLAVNOSTNÍ ZAKONČENÍ SNĚMU (Zachovej nám, Hospodine)
od 17:20 NEFORMÁLNÍ A PŘÁTELSKÉ POSEZENÍ – Restaurace Pražský most – U Valšů, Karoliny Světlé 5.
Sobotní mše sv. před sněmem
Sněmu bude v den jeho konání 26. listopadu předcházet Mše sv. ku cti našich panovníků Karla
IV. a Marie Terezie a na přímluvy blahoslaveného císaře a krále Karla I. v kostele svatého Františka Serafínského (z Assisi) na Křížovnickém náměstí od 8:30 hod.
Doprovodný program bude podléhat změnám dle aktuální situace !!
Sněmu předchází již v pátek 25. listopadu 2011
16:00 Uctění památky našich panovníků v kostele sv. Jiří (sv. Ludmila) a v katedrále sv. Víta (hrobka), jednáme také o možnosti bohoslužby v kapli sv. Václava (sraz přihlášených účastníku v 15:55 basilikou sv. Jiří) 17:00 – 18:30 Lesk a sláva Prahy knížecí, královské a císařské, bída Prahy republikánské (procházka Prahou s výkladem předsedy KČ Václava Srba, účast volná, sraz před 1. bránou Praž‐
ského hradu na Hradčanském náměstí) 19:00 Společné posezení, neformální diskuse ve vinárně U Posledního soudu (Jagellonská 8, 130 00 Praha 3 – Královské Vinohrady) Po Sněmu následuje v neděli 27. listopadu 2011 Společný výlet – bude podléhat ak­
tuální situaci. Hlídka – listopad 2011
MS KČ Praha 4 jednala 20. října
Členové MS v diskusi vznesli kritické připomínky k nedostatkům v organizační práci strany s členskou základnou a s médii.
Všichni přítomní vyslovili nedůvěru předsedovi strany a usnesli
se na kolektivní výzvě k jeho odstoupení.
Dále byla projednána odpověď premiéra Nečase na otevřený
dopis této MS. Odpověď byla hodnocena jako neuspokojivá.
MS Praha 4 vyjádřila jako celek hluboké znepokojení nad
připravovaným projektem http://www.novyopatov.cz a nad
přístupem zastupitelstva MČ Praha 11 k danému projektu.
Byla přednesena informace o odeslání kondolence k úmrtí
Felixe Habsbursko-Lotrinského a okolnostech spojených s jejím
odesláním. Od člena R. Pecha zároveň vzešel návrh na zaslání
gratulace a kytice k narozeninám princezny Sophie Lichtenštejnské. Návrh byl předložen předsednictvu, aby mohla být
gratulace zaslána jménem celé strany. Předsednictvo vyslovilo
s návrhem souhlas.
MS KČ Praha 4 vyslovila poděkování p. Nohelovi za zaslané
pozvánky na Monarchistický pochod.
Diskutována byla kandidatura JJ knížete Schwarzenberka na
funkci prezidenta republiky. MS Praha 4 tuto kandidaturu nepodporuje.
Návrh MS Praha 4, aby generální sněm v letošním roce proběhl na Moravě v Sokolnicích, předsednictvo zamítlo s odůvodněním, že jelikož se jedná o 20. jubilejní GS, nebylo by vhodné
ohrozit jeho konání časovou tísní.
Vzhledem ke konání gen. sněmu se bude další jednání konat
v prosinci. Termín a místo budou včas oznámeny.
4
Vážení přátelé,
musím konstatovat, že ve včerejším rozhovoru s panem předsedou Václavem Srbem na čro 6 mluvil pan předseda velice kultivovaně a k podstatě věci – tedy problémům
naší politické situace. To konstatovala i moje, k jeho osobě jinak velice kritická manželka. Pořad je možné stáhnout nebo poslechnou z archivu čro 6.,
(http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2487934)byl odvysílán 19. 11. 2011 ve 22.10 hod.
J. Pejřimovský
Dobrý večer, dovolte mi, abych vás všechny informoval o založení nové MS KČ. V pátek 11. 11. 2011 ve večerních hodinách byla za mé přítomnosti a podpory založena nová MS KČ královské­
ho města Loket. Ustavující schůze se konala v krásné monarchisticky vyzdobené restauraci U císaře Ferdinanda, pod císařským znakem a na dohled z obrazu císaře a krále Františka Josefa I. Schůze se účastnili členové KČ a pode­
psali Zakládající listinu MS KČ Loket. Na schůzi byly nastí­
něny úlohy a možnosti práce MS, jakož i diskutována situ­
ace v KČ a projevena vůle se na práci strany podílet. Čle­
nové MS se již zúčastnili Monarchistického pochodu Pra­
hou, kde se seznámili s některými dalšími monarchisty, například z MS Střední Čechy... Na ustavující schůzi pro­
běhla řádná volba předsedy MS, jímž byl zvolen p. Tomáš Blecha. MS Loket má nyní celkem 5 zakládajících členů. Po ukončení oficiální části schůze se členové nové MS včetně mne jako hosta odebrali k noční prohlídce gotické­
ho hradu a návštěvě koncertu tamtéž, kde bylo dále čile diskutováno na "monarchistickou notu". Jako český zemský hejtman jsem následně informoval o založení nové MS Předsednictvo KČ předsedy MS KČ a dělím se s vámi o tuto informaci, neboť pokládám za dů­
ležité vás všechny informovat o této události. Po schválení MS Předsednictvem KČ bude tato umístěna do seznamu MS KČ na web. stránkách KČ. V dokonalé úctě... Jaroslav Konečný, český zemský hejtman KČ
Také se mi nelíbí odmítání rodiny Habsburků na český trůn! Já
osobně budu vždy pro tuto vznešenou rodinu, v jejich žilách koluje
Kytice pro princeznu a poděkování.
krev
našich panovníků. Byl jsem a budu jedině Habsburkovec, ať
si o mě myslí každý, co chce, dějiny mi dávají za pravdu! Nebylo
Vážení a milí zemští hejtmané by lepší se někde všichni sejít a bez osobních emocí si všechno
Velice vám děkuji za vaši milou gratulaci, přání probrat a prodiskutovat? Jsem ochoten k tomuto setkání dát k
štěstí a všeho dobrého k narozeninám a za krás­ disposici svůj celý dům. Myslím si osobně, že by to mohla
nou kytici. Byla jsem touto pozorností velmi potě­ bý jedna z možných cest, jak sklidnit před generálním sněmem
celou situaci. Moc Vás o to všechny prosím! Ukažte všem našim
šena. občanům, že monarchistická myšlenka v naší zemi žije a
že si upřímně vážíme každého našeho stoupence. Zdravím moc a
prosím o porozumění.
Váš Jar.Fr.Jos.Foltýn
Oznámení a dění v KČ – listopad 2011
* Předsednictvo Koruny České jednalo v Praze 8. listopadu
2011, v den výročí císařského vítězství na Bílé hoře.
Předsednictvo schválilo přijetí 7 nových členů a vznik nové MS
Hlučín. Na vědomí byly vzaty zápisy jednotlivých MS a návrhy
zaslané členy KČ. Například byl schválen návrh MS Praha 6,7,
aby na webové stránky KČ byly každodenně umisťovány aktuální
údaje o historických událostech a svátcích převzaté z Historického kalendáře.
Dále byla jednohlasně schválena základní struktura XX. Generálního sněmu.
Po diskusi k nedávno svolaným zemským sněmům Moravy a
Slezska předsednictvo většinou 5 hlasů schválilo usnesení:
Předsednictvo KČ konstatuje, že shromáždění členů z Moravy
dne 22. 10. 2011 a ze Slezska dne 29. 10. 2011 nebyly zemskými sněmy, neboť nebyly splněny základní podmínky pro
svolání sněmu požadované stanovami. Tímto konstatováním není
dotčena vážnost jejich doporučení a závěrů.
Předsednictvo ale zároveň schválilo, aby informace o těchto
shromážděních byly zveřejněny v MZ.
Pan g. s. Hoffmann informoval předsednictvo o účetnictví strany
a o nutnosti uzavřít novou smlouvu s MU Praha 1 ohledně pronájmu kanceláře. Pan GS se ujal sjednání nové smlouvy s MU
Praha 1.
Pan Drnek oznámil PKČ dokončení Monarchistického kalendáře,
který je nyní již v tisku.
* 22. října se ve Valticích v kavárně Hubertus shromáždilo 14
členů KČ a 3 hosté. Shromáždění členové jednali o ustavení
nových MS a o ustavení regionální společnosti. Dále se věnovali
přípravě na GS KČ a některým technickým otázkám.
Ustavena byla nová MS KČ v Jemnici a připravuje se ustavení
MS Šumperk a MS Jeseník. Cílem a smyslem ustavení regionální
společnosti (Olomouc, Prostějov, Hranice na Moravě) je ustavit
MS v každém okrese Olomouckého kraje, a to do krajských voleb.
Shromáždění poděkovali organizátorům zájezdu do Vaduzu,
díky kterému se JJ Hans Adam II. rozhodl, že na jaře roku 2012
navštíví bývalá lichtensteinská panství v ZKČ.
Proběhla živá diskuze o fungování komunikace předsednictva
KČ s místními společnostmi a hlasováním byly schváleny návrhy
k předložení panu předsedovi KČ Václavu Srbovi a předsednictvu
k projednání na generálním sněmu KČ 2011:
Bylo schváleno vyjádření nespokojenosti: „Vyjadřujeme nespokojenost předsedovi Koruny české panu Václavu Srbovi z důvodu
nespokojenosti s jeho prací pro Korunu českou od posledního
generálního sněmu, v těchto bodech:
1) nedostatečná organizace a řízení schůzí předsednictva (nevhodný malý prostor jednací místnosti, narušován ruchem hostů
vinárny, vleklé schůze)
2) nedostatečný podíl na sjednocování členské základny
3) neinformovanost členské základny o styku se šlechtickými
rody a panovnickým domem
4) neuspořádání ideové konference, která měla proběhnout před
generálním sněmem KČ 2011
5) nečinnost ohledně vyjádření se ke vzniklým platformám KČ
Shromáždění vznesli kategorickou žádost k předsedovi KČ panu
Srbovi,
aby se k výše uvedeným bodům „vyjádřil odpovědí ve
lhůtě 14 dní před konáním generálního sněmu KČ na adresu
moravského zemského hejtmana pana Luboše Veleckého.“
5
3
Byly schváleny následující návrhy, které shromáždění moravských monarchistů předložilo k projednání na generálním sněmu
KČ 2011:
1) Žádáme, aby veškeré oficiality (kladení věnců, proslovy hostů
atd.) byly z časových důvodů zařazeny až na závěr GS, po pracovní části, které se chtějí účastnit i vzdálení členové KČ.
2) Žádáme, aby příspěvky místních společností na generálním
sněmu nepřesáhly 5 minut, ale aby zazněly příspěvky všech
místních společností.
3) Doporučujeme do kulturní části generálního sněmu zahrnout
návštěvu jiných památek než dosud (např. v Brandýse nad L.,
Konopiště apod.).
4) Doporučujeme, aby se účastníci generálního sněmu mohli
večer po zasedání setkat v dostatečně velkém kulturním zařízení.
5) Žádáme doplnit bod 6.2 stanov o přijímání nových členů:
„Členství vzniká rozhodnutím předsednictva KČ, po uhrazení
členského příspěvku a po vyjádření nejbližší místní společnosti.“
6) Navrhujeme, aby se příští generální sněm KČ konal na Moravě.
Byl schválen návrh, aby se každé první pondělí v měsíci ve
20:00 setkávali na skype členové moravských místních společností.
Mezi pozvanými hosty byli Pan Krupka Miroslav z MS Praha 4,
který se vyjádřil kriticky k práci předsedy KČ. Pan Bohumil Šourek, slezský zemský hejtman, informoval o práci konzervativní
platformy KČ.
Následně, 29. října 2011 bylo svoláno shromáždění slezských monarchistů, oficiálně na podporu stanoviska moravského shromáždění ze dne 22. 10. 2011.
Toto shromáždění vzalo na vědomí založení MS Hlučín a dále
vyjádřilo: „hlubokou nespokojenost s činností strany“ a z toho
důvodu vyslovilo nedůvěru předsedovi Koruny České Václavu
Srbovi, a to především s těmito skutečnostmi:
1. Naprostá politická pasivita strany navenek, tedy směrem k
veřejnosti.
2. Velmi nízká podpora rozvoje místních společností a mizivá
práce s členskou základnou.
3. Netransparentnost vnitrostranických procesů.
4. Nulová komunikace s ostatními politickými subjekty a udržování strany v izolaci.
5. Téměř žádná známá komunikace se zástupci šlechtických rodů
jak v zemích koruny české, tak v zahraničí.
6. Nulová informovanost o stycích s panovnickým domem.
Shromáždění slezských monarchistů proto žádá, aby byl generální sněm byl oproštěn od jakýchkoliv slavnostních ceremonií a
zaměřil se výhradně na řešení vleklé vnitrostranické krize. Shromáždění se připojilo k požadavku moravského shromáždění, aby
se zástupci všech místních společností KČ vyjádřili k současnému stavu ve straně v za sebou jdoucích pětiminutových vstupech.
Také vyzvalo předsedu strany Václava Srba, aby odstoupil ze
všech svých funkcí v KČ a aby předchozí body byly projednány v
dopolední části sněmu, nejpozději do 14 hodin. Podpořili požadavek moravského zemského sněmu o konání příštího generálního
sněmu na Moravě a navrhli rotaci konání generálních sněmů v
jednotlivých zemích koruny české. V závěru navrhli vlastní verzi
programu GS.
Obě shromáždění prohlásili jejich účastníci zemskými sněmy. Dobrý den vážení přátelé, monarchisti,
PKČ však na svém zasedání 8. 11. 2011 konstatovalo, že tato s velkým sebezapřením jsem se rozhodl reagovat. Již na česshromáždění
zemskými sněmy nebyla, z důvodu neregulérního kém zemském sněmu jsem veřejně vystoupil proti začátku konce
způsobu
svolání:
naší strany. Vznik platforem je začátek konce. Zvláště když plat - nebylo
oznámeno všem členům KČ a zejména členům předsed- formy jednají tak, jako by byly "nadřazeny" straně jako takové.
nictva,
kteří by v opačném případě mohli vysvětlit námitky a při- Rovněž jsem vystoupil s názorem, že problémy se mají řešit
pomínky
k činnosti na místě. Zápisy ze sněmů byly naopak roze- doma, nikoli na ulici. Názor že ukážeme "lidu", jakou jsme to
slány do velmi širokého adresáře. O konání sněmů nebyl infor- stranou demokratickou a pevnou, když si můžeme dovolit "prát
mován
ani generální sekretář KČ (Podle čl. 15. 2. stanov je P KČ špinavé prádlo na ulici", ukázali ti, kdo na stránce KČ prezentovali
"oprávněno
účastnit se prostřednictvím kteréhokoliv člena jednání své názory jako ty jediné pravé, jedině správné, ukázali "lidu" v
všech
orgánů
MS, RS i ZS KČ).
následné hulvátské, sprosté, veřejné diskusi, že jsme strana
- v zápisech nebyl zveřejněn seznam zúčastněných, tudíž není rozhádaná, toužící po moci tak moc, že jsme schopni přímo "poží možno posoudit, zda bylo, vzhledem k regionům, reprezentativní, rat" své kolegy, kteří hájí jiný názor.
nebo účelové (zda jde o hlas celé Moravy a Slezska, nebo jen Vstupoval jsem do strany, která se jmenovala KORUNA ČESKÁ.
několika jedinců) apod.
Dnes nevím, jaká je to strana. Kdo jí ovládá, jaký má program, co
Přesto vzalo PKČ závěry obou shromáždění na vědomí a uzna- chce a co nechce. Já chci být ve straně slušných lidí, ne hulvátů,
lo, že vznesené dotazy jsou natolik závažného charakteru, aby na gaunerů, kteří za každou cenu chtějí rozložit KČ. Rozštěpením
strany na platformy a "platformičky" připustíme konec. Je třeba
ně bylo odpovězeno na GS.
chladit vášně, zpytovat svědomí, naslouchat druhým, problémy
řešit
doma, ne na ulici. Vzpomeňme na nesmírně těžkou dobu po
* Koruna
České zřídila Volební komisi, která má za úkol hlídat
roce
1916, pro našeho drahého bl. Karla I. Poučme se z jeho
vše kolem voleb a aktivně řešit jejich přípravu ze strany KČ.
činů.
Dokázal vždy řešit těžké chvíle slušně, oddaně s velkou
Pokud
by měl jakýkoliv člen či příznivec zájem zúčastnit se svými tíhou odpovědnosti a to až do konce svých dnů. Křesťanské
nápady
chodu komise, ozvěte se, prosím, panu Mgr. Petru Krát- hodnoty bránil a snažil se je vždy prosazovat.
kému na adresu: [email protected].
My jsme povinni tyto hodnoty bránit rovněž, chovat se dle toho.
Značka - název naší strany již za dobu působení něco znamená,
* Dne
11. 1. 2012 bude v chrámu Páně P. Marie ve Strážnici ctěme ji, hajme ji a nedopusťme ji rozbít.
sloužena
mše svatá za JCKV Karla Habsbursko-Lotrinského u Dovolte mě vyjádřit názor. Této značce by prospělo a myslím, že
příležitosti
jeho 51. narozenin. Začátek v 18:00 hodin.
i pomohlo, přidat slovo, které vyjadřuje to hlavní. Tomu jsme
Přeju
krásný
den. Vivat rex Carolus! Jirka Sýkora
všichni podřízeni, to je ta hodnota nejvyšší. To slovo je KŘES ŤANSKÁ.
Koruna Česká, křesťanská, monarchistická strana zemí Koruny
české. Tento název sdělí veřejnosti mnohé. Má to ale zásadní
podmínku. To bychom museli hodnoty obsažené v názvu strany
ctít, hájit a dodržovat. Potom by i ti voliči, kteří vyznávají křesťan Veřejný dluh České republiky
ské hodnoty a jsou nespokojení s onou stranou, která již není v
K
aktuálnímu datu a hodině najdete na:
parlamentu, přišli k nám. O to se ale musíme zasadit všichni,
slušnost, slušnost, slušnost.
www.verejnydluh.cz
VIRIBUS UNITIS, DEUS REX PATRIA Trlica Josef
Dar
politické straně si můžete odečíst od základu daně dle ustanovení § 20, odst. 8. zákona č. 586/92 Sb. o daních
z příjmů. Pokud např. přispějete 10 tisíc, zaplatíte na daních jako fyzická osoba o 1500,- méně, jako právnická o
2000,méně.
Všechny
dary použije Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) na propagaci strany. Provozní
výdaje
jsou hrazeny z členských příspěvků a z příspěvků příznivců.
Chcete-li
podpořit naši stranu darem, vyplňte a vytiskněte si návrh darovací smlouvy na webu Koruny České.
Darovací
smlouva pro právnické osoby: Formát PDF; Formát DOC
Darovací
smlouva pro fyzické osoby: Formát PDF; Formát DOC
Dar poukažte na bankovní konto Koruny České: 1928428359/0800
Pokud
proti obsahu darovací smlouvy nemáte námitek, doplňte do ní identifikaci dárce a darovanou částku, vytiskněte
dvě
vyhotovení,
podepište a zašlete obratem na adresu: Koruna Česká, Senovážné náměstí 24, 110 00, Praha 1.
Obratem
Vám
zašleme
námi potvrzený výtisk zpět.
V případě dotazů se obracejte na našeho GS: Bc. Aleš Hoffmann, tel.: 607 208 971, email:
[email protected]
Zamyšlení – listopad 2011
7
zrušení šlechtických titulů a sekularizace. Svatovác‐
K čemu se chce prezident Klaus vracet? Oslava 28. října je pro řadu populace vždy tak nějak lavská koruna – snad největší symbol české státní záhadou. Internet je plný otázek, proč vlastně slavíme suverenity vůbec – byla degradována na extra drahý exponát, po celém státě padaly k zemi so‐
vznik státu, který už neexistuje apod. V letošním roce muzejní chy králů a svatých, padaly kříže s ukřižovaným toto klubko záhad navíc ještě posílil prezident Klaus,
Kristem. Na Pražském hradě zavlál husitský prapor nití svého projevu. Prezident ve svém projevu zdůraznil, že krom pří‐ a všude byla slyšet hesla, že už nebude králů ani tomnosti a budoucnosti je třeba mít na paměti i minu‐ papežů, odčiňme Bílou horu a Tábor je náš pro‐
lost a poučit se z ní. Řekl také, že problémy současné gram... Vive la revolution! Dnes můžeme jen těžko říci, do jaké míry tehdy skutečně existovala celoná‐
společnosti vycházejí z ideového chaosu. Hovořil o tom,
rodní vůle žít ve světě, kde již nebudou žádní králo‐
jak si současná západní civilizace sama ničí vlastní
identitu... A že k nápravě toho všeho stačí vrátit se k vé, žádné tradice a žádná čest. Protože navzdory osvědčeným systémům hodnot, tradic, modelům a tomu, že první republiku máme za zakladatelku demokracie, žádné referendum o těchto událostech ctnostem... Někteří praví, že by projev byl skvělý, pokud by vyšel neproběhlo, všeobecné volební právo bylo uzákoně‐
z jiných úst. Připomíná se Klausovo permanentní opo‐ no ještě za Františka Josefa a zákony první republiky byly poznatelně méně liberální, než za monarchie. míjení korupce – základního problému České republiky ‐, připomíná se Klausovo rozdělení Československa, Odpor vůči všemu tradičnímu existoval v první re‐
připomíná se to, že Klaus nepodepsal smlouvu s Vati‐ publice do té míry, že její druhý prezident Beneš kánem... Názory se však mohou s věkem měnit, avšak reagoval na anšlus Rakouska následující větou: „Ra‐
základní problém zůstává. Jaké jsou to ty osvědčené ději Hitler, než Habsburk.“ Vzhledem k tomu jaký se hodnoty? Jaké myslí prezident tradice? Co míní osvěd‐ psal rok, jedná se o dost těžko pochopitelná slova i v čenými modely? Jaké má na mysli ctnosti a z čeho tyto kontextu doby. Jakže to říkal prezident Klaus? „Obáváme se civili‐
ctnosti vyvěrají? začních ataků přicházejících například od funda‐
Klaus totiž řekl, že 28. říjen je největším českým svát‐
kem. Můžeme se opět ptát: proč? Máme snad oslavovat mentalistického islámu, ale přitom sami děláme, co českou samostatnost? Poslední český král Karel tuto můžeme, abychom si svou vlastní kulturně‐
civilizační základnu rozvrátili.“ Nedělala však přes‐
vyhlásil už 16. října. Máme tedy oslavovat vznik Česko‐
slovenska? Vzniklo bez referenda a bez referenda také ně toto první republika? Následnou historii známe, zaniklo. Zbývá tedy snad republikánské zřízení, které takže víme, že následky tohoto vykořenění hodnot a nahradilo tisícileté České království. Jenomže... repub‐ tradic na sebe nenechaly dlouho čekat a draze jsme likánská forma státu byla vyhlášena Národním shro‐ za to zaplatili takřka půl stoletím diktatury. mážděním až 14. listopadu, a to ještě za dosti prapo‐ K čemu se tedy vlastně chce prezident Klaus vra‐
divných okolností, s neopomenutelným vlivem zahra‐ cet? K těm hodnotám, které se prosazovaly po roce ničí a bez toho, že by král vůbec abdikoval...Je tedy 1918? K revolučnímu konceptu hysterického antika‐
zřejmé, že od tohoto data konkrétní význam čekat ne‐ tolicismu a antiaristokratismu? Nová „šlechta“ stojí‐
lze a že se chtě nechtě musíme zaměřit až na to, co cí dnes v čele státu nemá modré krve a nedělní škola následovalo – tedy na první republiku. Protože také také není pro nikoho povinná. Ne! Tento koncept hodnost už má (naštěstí) asi své nejlepší dny za jedině od toho snad můžeme odvodit to, co je nazýváno
v současných projevech moderní státností. Avšak vez‐ sebou. meme‐li první republiku pohledem tradičních hodnot, Chce se tedy prezident Klaus vracet k hodnotám, osvědčených modelů a tradic, nevychází nám z toho které zde byly před rokem 1918? Proč tedy označuje tato moderní státnost právě s nejlepším vysvědčením. 28. říjen za největší státní svátek? Je to totéž jako Přesněji řečeno, naše současná čtvrtá republika by chtít sedět současně na dvou židlích. Stal se prezi‐
dent Klaus také obětí onoho – jím nazvaného – ideo‐
mohla být té první učitelkou v oblasti svobody konzer‐
vého chaosu? Nebo nezná historii naší země? Anebo vativního přesvědčení. Konzervativní, osvědčené a
tradiční bylo v první republice všechno to, co symboli‐ prostě jen sleduje „Jiné“ cíle? Proč se stal z ekono‐
zovalo nepřítele státu č. 1! Ostatně si nelze nepoložit mického liberála zastánce konzervativních hodnot, zásadní otázku. Proč nezůstalo nové Československo ze člena Církve československé husitské advokát monarchií? Jestliže zde skutečně šlo pouze o státní katolického tradicionalismu...? Je to skutečně změna samostatnost, jak se do dnešní doby deklaruje, nebyl žebříčku hodnot... anebo prostě jen stále platí to, že jediný důvod, proč vyhlašovat republiku. Císař Karel účel světí prostředky? Jakub Holman
byl totiž jeden z nejoblíbenějších Habsburských pa‐
novníků a zvláště v Čechách. Ostatně sám Karel choval http://jakubholman.blog.idnes.cz/c/223647/K‐
cemu‐se‐chce‐prezident‐Klaus‐vracet.html#t2 k Čechám takový vztah, že si z celé Rakousko‐Uherské říše zvolil sídlo právě v Brandýse n. Labem... A tak jedním z prvních počinů nové československé
vlády bylo zrušení tisíciletého Českého království, AKCE – listopad 2011
8
PŘEDNÁŠKA
Oslava 245. výročí narození polního maršála Radeckého / Geburtstagsfeier für FM Radetzky
Jiří Burian: Maršál Radecký a jeho rodiště
Vít Vlnas: Pražský pomník maršála Radeckého
Za přitomnosti / In Anwesenheit: Monika Rainer (prapravnučka Emanuela Maxe / Ur-Urenkelin von
Emanuel Max)
2. 11., 16.30 h Praha 7, Výstaviště – Lapidárium, Výstaviště 477
Jiří Burian je starosta města Sedlčany, v jehož blízkosti - Třebnice u Sedlčan – se maršál Radecký 2. listopadu 1766 narodil.
Pražský pomník maršála Radeckého patří k umělecky nejhodnotnějším pomníkům Prahy 19. století. Toto
dílo sochařů Josefa a Emanuela Maxů patřilo ve své době k obdivovaným pražským pamětihodnostem, tím
spíše, že materiál na pomník pocházel z děl, která hrdinná rakouská vojska pod Radeckého velením ukořistila
za válek v Itálii. Po roce 1918 byl pomník odstraněn z veřejného prostranství (naštěstí ne zničen) a příznačně
nahrazen sochou francouzského historika Ernesta Denise, známého podporovatele politické emancipace
Čechů. Za německé okupace se jednalo jak o jeho možném znovupostavení, tak ale i o jeho roztavení a užití
kovu pro válečné účely. V současné době se objevují vážně míněné návrhy na osazení kopie Radeckého
pomníku na původním místě, tj. na Malostranském náměstí, ozývají se ale i hlasy nesouhlasu.
Rakouské kulturní fórum v Praze / Österreichisches Kulturforum Prag Jungmannovo nam. 18, CZ-110
00 Praha 1 Tel.: +420 221 181 777 Fax: +420 224 232 649
E-Mail: [email protected]; URL: http://www.aussenministerium.at/pragkf
Facebook: www.facebook.com/rkfpraha Monarchisté připomněli památku padlých vojáků Členové monarchistické strany Koruna česká si v den výročí vzniku státu připomněli v Ostravě památku padlých vojáků první světové války. Vzpomínka měla formu tichého pochodu centrem Ostravy se slezskou korouhví a transparenty. Pietní akce byla zahájena u mariánského sloupu na "Hlavním náměstí" (dnes Masarykově). Skupina prošla Poštovní ulicí ke kapli sv. Alžběty Durynské, která byla postavena na paměť císařovny Alžběty, manželky Císaře Františka Josefa I. zvané Sisi. Poté monarchisté prošli "parkem Císaře Františka Josefa I." (dnes Husův sad), kolem nové ostravské radnice, přes Komenského sady. Pochod by zakončen u pomníku padlých z první světové války, který stojí u kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Ostravě‐Přívoze. Již samotný začátek pochodu byl zajímavý. Monarchistům totiž nebylo známo, že ve stejný den, ve 14:00 má na Masarykově náměstí nahlášen mítink Dělnická strana sociální spravedlnosti Tomáše Vandase. Na náměstí bylo tedy již hodinu před začátkem přítomno množství příslušníků policie a také agenturních fotografů. Monarchisté samozřejmě vzbudili zájem nejen policistů, ale i fotografů, kteří si hned udělali pár snímků. Domluva s policisty proběhla bez potíží a monarchisté se s malým zpožděním vydali na cestu. Předseda místní společnosti KČ, David Hibsch, obohatil pochod třemi vstupy. Tematicky souvisely s heslem na transparentu "Už žádná další revoluce ‐ chceme zpět krále!". Projevy byly předneseny na začátku pochodu u mariánského sloupu, pak u kaple sv. Alžbety a v cíli cesty u památníku padlým. Monarchisté akci hodnotí jakožto úspěšnou a hlavně smysluplnou. Hovořili s občany, kteří využili krásné počasí na procházku. Mluvilo se o následcích revolučních událostí 19. a 20. století, o ideových základech systému otrockého státu či mravních kategoriích, jako je věrnost vojenské přísaze. (iza, foto: arch.) Vyšlo na: http://www.moravskoslezskenovinky.cz/zpravy/z‐regionu/monarchiste‐pripomneli‐pamatku‐padlych‐vojaku/ Vážení přátelé, kolegové, zákazníci naší firmy, dámy a pánové, omlouvám se, že vás oslovuji s prosbou o charitativní přispění ­ viz pů­
vodní text. Litoměřická Diakonie Církve českobratrské evangelické, která pečuje o desítky, resp. stovky klientů postižených tělesným nebo duševním
handicapem přijde pravděpodobně v nadcházejícím roce o obrovské částky (v řádu desítek milionů) z evropských i krajských dotací. Jak se dočtete,
sami se velmi starají pořádáním různých bazarů, aukcí apod., nepatří tedy k těm, kteří jen spoléhají na stát. Pokud v tomto předvánočním čase budete chtě pomoci, předem Vám
děkuji. Jan E. Bárta Josef II. Malou obec Markoušovice v Jestřebích horách poctil návštěvou na podzim roku 1771, kdy byla země postižena strašlivou neúrodou a hladomorem a je mu přičítána hlavní zásluha na výstavbě zdejšího koste‐
la a školy. Jeden z řady unifikovaných litinových figurálních pomníků ze Salmovských železáren v Blansku mu místní občané slavnostně odhalili 18. 2. 1883. Jako nenáviděný symbol Rakousko‐Uherska byl po vzniku samostatného Československa z prostranství před školou ,,uklizen" do přítmí hasičské zbrojnice. O více než půl století později se ho při jedné ,,železné neděli" markoušovičtí hasiči rozhodli odvézt za mrzký peníz do šrotu. Na štěstí jej vykoupil jeden z rozumnějších sousedů a s tichým souhlasem tehdejšího vedení obce umístil na soukromém pozemku před svou chalupou. Jen poněkud divadelní nátěr, podložený jistě těmi nejlepšími úmysly, má vedle početných
obdivovatelů, kteří do zastrčeného koutu obce zamíří, i své radikální odpůrce. Jak jinak? Dodal Ivo Buličič SVĚT MONARCHIÍ – listopad 2011
10
Poslední rumunský král Michael I. vystoupil z rodu Hohenzollernů, změnil nástup­
nický řád, promluvil v parlamentu a oslavil devadesátiny Málokterá korunovaná hlava měla tak pohnutý a pestrý osud, jak právě rumunský král Michael I. Poprvé usedl na trůn v roce 1927 ve svých šesti letech po úmrtí dědečka Ferdinanda I.! Jeho otec, který se nejprve musel pro záletnický způsob života trůnu vzdát, se ale vrátil a byl jako Karel II. v roce 1930 prohlášen rumunským králem. Karel II. byl však vlivem válečných událostí donucen k abdikaci a Michael I. tak mohl v roce 1940 nastoupit svoji druhou vládu, během níž se země přiklonila na stranu spojenců. Král Michael byl tak poté paradoxně vyznamenán jak americkým prezidentem Trumanem, tak také Stalinem. V roce 1945 se však rumunské vlády chopila místní komunistická strana a donutila krále po dvou letech abdikovat a opustit zemi. Do Rumunska se mohl vrátit až v roce 1992. Král Michael je v zemi velmi populární. Restituoval rodinné majetky, vláda mu zajistila společenské postavení hodné bývalé hlavy státu a dokonce smí oficiálně používat i titul rumunského krále. Letos 25. října oslavil král Michael devadesátiny, během kterých promluvil k rumunskému lidu v parlamentu; tedy z místa, na které se vrátil po neuvěřitelných 65 letech! Byť byl jeho projev ignorován rumunským prezidentem i předsedou vlády, stal se velmi sledovanou událostí. Král Michael se i přes svůj věk snaží, aby lidé pochopili přínos rumunské monarchie, přestože jeho vlastní snahy o její restauraci nejsou nijak oficiální. Jeho vlastnímu monarchistickému smýšlení přesto nahrávají některé nedávné události, které sice mají soukromý charakter, ale které závazným způsobem ustanovují po‐
měry v bývalé vládnoucí rodině. Změna nástupnického řádu V roce 2007 vydal král Michael změněný nástupnický řád, který předpokládá nástupnictví žen stejným systémem, jaký se nyní uplatňuje v Británii. Tento dokument je však sporný. Republikáni králi vyčítají, že statut vydal v době, kdy již nevládl, takž tento dokument nemůže mít vliv na současné rumunské právo. Pravda je ale taková, že rodinné statuty, kterými se panovnické rodiny řídí, by měly být státnímu právu nadřazeny, resp. měli by počítat se vzájemným souladem (jako je tomu např. v Lichtenštejnsku, kde státní právo počítá s knížetem, který je ale vybírán, popř. detronizován podle rodinného statutu vládnoucí rodiny). Panovnického rodu není důstojné, aby o nástupnictví jeho členů rozhodoval přímo parlament zákonem, na druhou stranu i pro lid země je vhodná právní kodifikace, která s výsledky rodinného statutu počítá. Předně je třeba si říci, že úprava nástupnického práva v Rumunsku je nutná, protože dynastie je velmi mladá (vládal zatím jen ve čtyřech generacích) a král navíc nemá žádného syna, „pouze“ 5 dcer. Vzhledem k tomu, že poslední ústava z dob monarchie (která ovšem již neplatí) s takovou situací nepočítá, je nutno uvést do po‐
řádku alespoň právo na straně královské rodiny. Mohlo by se totiž stát, že podle salického práva by v případě obnovy rumunské monarchie získal právo na trůn jiný člen rozvětvené rodiny Hohenzollernů, který ovšem není rumunského královského původu. Takový případ je sice logicky neobhájitelný, ale na základě prostého uplatnění salického práva odůvodnitelný. Lze tedy kladně hodnotit krále Michaela I. za jeho snahu o udržení královské důstojnosti v rámci rodiny, na druhou stranu lez pochybovat o způsobu nástupnického práva, který v dokumentu zvolil. Definovat nástupnické právo sporným způsobem i pro osoby ženského pohlaví (viz člá‐
nek o britském nástupnictví v minulém čísle) se nezdá být ve shodě s přirozeným chápáním nástupnického pořádku a může do budoucna v případě obnovení monarchie vyvolat konflikt jak mezi členy královské rodiny, tak u veřejnosti. Dokumentem zcela bezkonfliktního rázu by bylo vydání jakési obdoby „Pragmatické sankce“ pro Rumunsko. Stanovil by se pouze přechod dědičného práva v případě totálního vymření rodu na dynastii nového jména, ale téhož původu. Král by tak navíc ani nemusel svého vnuka po přeslici konkrétně jmenovat princem rumun‐
ským (jak učinil 30. 12. 2007), neboť by se následníkem stal automaticky. Zřeknutí se příslušnosti k dynastii Další krok, který měl podpořit snahu rodiny o udržení nároku na rumunský trůn, se uskutečnil o čtyři roky později 10. května 2011, kdy král Michael I. vydal prohlášení, kterým oficiálně ruší všechna dynastická a historická pouta s rodinou Hohenzollernů, ze které pochází. To, že dnes různé dynastie zdůrazňují více původ národní nebo ten, který není z pohledu rodové kontinuity primární, je běžné. Za tímto krokem však kromě snahy o větší přiblížení se rumunskému lidu můžeme vidět také pokračující spor o následnictví. Král se tak svým vystoupením z dynastického svazku snaží mimo jiné docílit toho, aby v případě obnovení monarchie bylo vybíráno z jeho potomků a ne z jiné linie Hohenzollernů a to i v případě, kdyby byl právně zpochybněn jím vydaný nástupnický řád. Aktuální situace V současné době je následnicí trůnu nejstarší dcera krále princezna Margareta, jejíž manžel Radu Duda rovněž obdržel titul prince. Pár ovšem nemá děti, proto je další následnicí její sestra Elena a po ní její syn Nicolae Medforth‐
Mills. Vzhledem k tomu, že král nemá pravnuky a že dvě z jeho dcer mají vždy staršího syna a mladší dceru, je dosud přirozené právo s britským modelem vzácně ve shodě. Potomek Přemyslovců Rumunský král je příbuzným českých následníků. Jednak prostřednictvím své ženy Anny, která je rozená Bourbonsko‐Parmská a je tedy neteří poslední české královny Zity (otec Zity, vévoda Robert I. byl jejím dě‐
dečkem), jednak proto, že je sám potomkem českých králů, což je možno doložit více způsoby. Jeden z nich je následující: Bořivoj I. → Vratislav → Boleslav → Boleslav II. → Oldřich → Břetislav I. → Vratislav II./I. → Vladislav I. → Vladislav I./II. → Přemysl Otakar I. → Václav I. → Přemysl Otakar II. → Václav II. → Eliška → Karel IV. → Zikmund → Alžběta Lucemburská → Alžběta Habsburská → Vladislav II. Jagellonský → Anna Jagellonská → Marie Habsburská → Anna von Jülich‐Cleves‐Berg → Anna → Wolfgang Vilém Bavorský → Filip Vilém → Marie Sofie → Jan V. Portugalský → Petr III. → Jan VI. → Petr IV. (I.) → Marie II. → Antonie Sasko‐
Portugalská → Ferdinand I. Rumunský → Karel II. → Michael I. Michael I. je navíc prapravnukem královny Viktorie stejně jako britská královna Alžběta II., na jejíž svatbě se se svojí budoucí ženou seznámil. Kromě toho byl jako jediný panovník navíc hostem i na svatbě prince Char‐
lese a Diana i na svatbě prince Williama a Catherine. Petr Nohel CÍRKEV A MONARCHIE – listopad 2011
Zajímaví předkové svaté Anežky 12
Svatá Anežka pochází z rodu Přemyslovců, a proto ji vnímáme především jako českou princeznu. Její genea‐
logický původ je však mnohem bohatší, než se na první pohled zdá. Přestože svoji pozemskou pouť uskutečni‐
la v průběhu 13. století, její předky můžeme spolehlivě dohledat nejméně o dalších 700 let zpět, ovšem za předpokladu, že se nebudeme striktně držet pouze přemyslovské linie, ale pokusíme se zmapovat i předky sv. Anežky v ženské linii. Překvapivé rodové souvislosti Díky vzájemné provázanosti panovnických rodů jistě nepřekvapí fakt, že je sv. Anežka potomkem panovníků z našeho středoevropského okruhu, tedy Přemyslovců, Piastovců nebo Arpádovců, zajímavější však již je, že díky své mamince Konstancii Uherské a zejména jejím ženským předkům je sv. Anežka potomkem více exotič‐
tějších rodů, jako jsou vévodové normandští, knížata antiochijská nebo králové jeruzalémští. V Anežčině původu si také není možné nevšimnout Lucemburků, kteří na přemyslovskou panovnickou dy‐
nastii na českém trůnu navázali ve 14. století. Sňatek princezny Elišky a krále Jana tak byl sňatkem příbuzen‐
ským, byť jejich společný předek z lucemburské strany Siegrid žil již v 10. století. Dalším cenným genealogickým svědectvím v krvi sv. Anežky jsou původní rody Wessexských či Cerdikovců, kteří vládli v různých částech dnešní Velké Británie jako králové z Wessexu, Sussexu, Essexu a Kentu, a jejichž potomky jsou i současní následníci britského trůnu. Mezi předky sv. Anežky také nalezneme švédskou dy‐
nastii Ynglingů nebo ruské Rurikovce. Svatí předkové Mezi předky sv. Anežky bez ohledu na konkrétní dynastii se také řadí šest panovníků, kteří dosáhli úcty oltáře. Jedná se o naši kněžnu sv. Ludmilu, sv. Matyldu (manželku Jindřicha I. Ptáčníka), sv. Helenu nebo též Olgu (manželku velkoknížete Igora), sv. Vladimíra, sv. biskupa Arnulfa a sv. Karla Velikého, který sice není zapsán v oficiálním seznamu svatých, jeho svatořečení však bylo tolerováno a později Církví uznáno. Potomek císařů Na základě úzkých příbuzenských vazeb jednotlivých dynastií je sv. Anežka také potomkem některých římských a byzantských císařů. Díky svému piastovskému a ezzonskému původu je potomkem dynastie Otonské (Jindřich I. Ptáčník, Otto I., Otto II.), byzantské dynastie Lepakenos zastoupené císařem Romanosem I. a makedonské císařské dynastie s císařem Basileem I., Lvem VI., Konstantinem VII. a Romanosem II. Sv. Anežka je také potomkem kyjevského velkoknížete Vsevoloda, zetě Konstantina IX. Monomacha a několikanásobným potomkem dynastie Karlovců; mezi její předky proto patří také císaři Lothar I., Karel II., Ludvík I. nebo již zmíněný Karel Veliký. Ze všech koutů Evropy Na základě genealogických záznamů můžeme bez problému identifikovat minimálně 303 předků sv. Anežky z 30 samostatných rodů, přičemž v těchto rodech nalezneme 52 přechodů přes ženskou linii, z čehož plyne, že i mezi těmito předky sv. Anežky docházelo k příbuzenským sňatkům a to minimálně v 22 případech. Pokud bychom chtěli nějakým způsobem vyjádřit poměr krve těchto dynastií v osobně sv. Anežky, což je vždy zavádějící a nepřesné, pak bychom si jako nejadekvátnější kritérium mohli stanovit právě počty žen daných rodů, kterých je sv. Anežka potomkem, protože ty nejlépe reflektují rodové zastoupení vzhledem k potomkům. Z tohoto pohledu je v osobě sv. Anežky nejvíce zastoupen rod Karlovců, neboť sv. Anežka je potomkem 6 rodů, kam se Karlovny postupně přivdaly, dále jsou nejvíce zastoupeni Piastovci a Rurikovci. Naopak podíl samotných Přemyslovců je velmi nízký, protože mezi nimi nedocházelo k příbuzenským svazkům a také sňatky s příbuznými z jiných dynastií nebyly tak časté. Svatá Anežka tak pro nás zosobňuje nejen ideál svaté ženy z našeho originálního panovnického rodu, ale je sama přímo ztělesněním evropských rodových kořenů. Přehled jejích předků je přílohou tohoto čísla. Petr Nohel MONARCHISTÉ V UNIFORMÁCH – listopad 2011
Třemošná 1. 10. 2011 Dne 1. října se v Třemošné u Plzně konal již 10. ročník
akce Isonzo 1917, který připomíná úporné boje armády Rakousko‐Uherské a spojenecké Německé proti Italské
armádě v údolí řeky Soča (Isonzo), kde postupně pro‐
běhlo 11 velkých ofenziv. V závěru bojů byli Italové
podporováni britskými a francouzskými jednotkami a rovněž zde byli nasazeni příslušníci čsl. legií. Vzpomínková akce začala o 11. hod. dopolední nástu‐
pem v Plzni na Náměstí republiky slavnostním zaháje‐
ním a přehlídkou, následoval pochod na plzeňské Hlav‐
ní nádraží (dříve nádraží Františka Josefa) a odjezd
historickým vlakem do Třemošné. Zde po vydání mená‐
že a poradě velitelů začala v 15. hod. bitevní ukázka,
trvající zhruba půl hodiny (viz foto). Pro opozdilé diváky a pro ty, kteří odpolední bitvu
nestihli, proběhla ještě večerní bitva s pyroefekty. Akci doprovázela výstava zbraní a předmětů, naleze‐
ných na bojištích 1. světové války, rovněž koncert hu‐
dební skupiny Strašlivá podívaná a také ukázka létají‐
cích modelů historických letadel. Václav Vondrovský, 35. IR NÁLEZ MIMOŘÁDNÉ HISTORICKÉ HODNOTY Zcela náhodou jsme narazili na starou pohlednici, zná‐
zorňující pomník vojenských vysloužilců z Císařského,
který stával u staré školy. Napadlo nás, že bychom moh‐
li zapátrat mezi místními pamětníky, zda si někdo ne‐
vzpomene, jaký byl osud tohoto pomníku. Po několika
nezdarech, jsme zaznamenali úspěch, když nám bylo
sděleno, abychom pátrali ve šluknovském rybníku. Poté,
co jsme k rybníku dorazili, jsme shledali, že se právě
napouští po výlovu a tak hladina byla poměrně nízko.
Tato skutečnost nám umožnila pohled na téměř nedo‐
tčený pomník, který se po desetiletích strávených pod
hladinou, stal součástí hráze rybníka. Kámen se nám
přesto podařilo vyzvednout a po jeho očištění jsme
zjistili, že se jedná o pomník, označující památný dub,
vysazený k výročí 60‐ti let vlády císaře Františka Josefa I. vojenskými vysloužilci ve Šluknově. Tento dub stával na hrázi rybníka, ze kterého byl pomník vyzdvižen.
Bohužel dub z hráze rybníka již dávno zmizel a my jsme
se rozhodli nalézt pro památník nové důstojné místo.
Jako ideální se jeví lokalita poblíž pomníku obětem
Prusko‐Rakouských válek, který stojí na Křížovém
vrchu. Zde bychom chtěli v příštím roce pomník znovu
odhalit a vysadit nový památný dub. V jednání s úřady
místní samosprávy a návrhem začlenění pomníku do
zmíněné lokality, nám svou nezištnou pomocí vyšla
vstříc ing. Iva Jabůrková, za což jí patří náš dík. K zno‐
vuodhalení pomníku povede ještě poměrně dlouhá
cesta a je samozřejmostí, že o jednotlivých fázích i sa‐
motném odhalení budeme na našich stránkách průběž‐
ně informovat. HD http://svazvyslouzilcu.sweb.cz/ 13
LITERATURA – listopad 2011
Josef Štogr: Slovník samozřejmých slov 14
„Už vždy musíme hodně vědět, abychom se mohli dorozumět řečí.“ Vydalo nakladatelství Cherm, 2011. http://www.moznost.wz.cz/cisla.html
I. Vstup Vážený čtenáři, dostává se vám do rukou slovník, kniha, které se dá a má číst ať ji otevřete kdekoli a kdykoli, kdy se vám nějaké slovo bude zdát obsahově nejasné, v použití nesamozřejmé, kdy budete chtít porovnat svůj celkový dojem z obsahu a významového těžiště tohoto slova s nějakou au‐
toritou, jednotou. Ale kdo by měl a kdy otevírat slovník slov samozřejmých, nad kterými se zpravidla nezastavujeme, nezamýšlíme? A proč? Ještě před deseti lety bych to pokládal za ztracenou věc, dnes si ale odpovídám „právě proto“. To, co bylo samozřejmé, samozřejmým být přestává – a tak se dá očekávat, že se mnozí velmi brzy začnou ptát na věci, nad kterými by se dříve nikdo nepozastavil. II. Genese Už odedávna jsem věděl, že řeč je dobrý sluha a špatný pán, žil jsem v prostředí, které mě naučilo ptát se, používat řeč jako způsob, jímž se vzta‐
huji ke světu v očekávání odpovědi. To bylo dobré, bylo to poté, co se moje vědomí světa vynořilo z propastné tůně, nad níž byla tma. Na jedné straně vybavené citlivostí vůči světu, na druhé straně potenciálem analýzy a sys‐
témového myšlení. Z toho důvodu jsem nesnášel učitelky – téměř žádná z nich se neuměla ptát a některé ani nevěděly o světě. To co kladly, jako otázky, bylo zkoušení – nejdřív se něco dočetly, pak nám to řekly a chtěly, abychom to opakovali. Nic pro mne. Naštěstí jsem ze školy brzy vypadl a od té doby se ptal sám. Nějakou dobu mi vydržel dualismus formálních otázek a předem daných odpovědí a skutečných otázek a pronikání do souvislostí světa, který se skrze odpovědi ukazoval – ale pak se to začalo nějak motat. Kant, Husserlem představený Descartes, Heidegger… III. Hloubka a výšiny myšlení Myšlení jako by se zvedalo za vlastní nohy Jako Baron Prášil, a já musel začít klást otázky také sám sobě, objevil jsem nesamozřejmost jako něco zcela samozřejmého. Výšiny myšlení jsou spojeny s jeho hlubinami, a bez toho, abych na sebe vzal odpovědnost za kontext se pořádná otázka klást nedá. Myšlení není samo sebou – myšlením se nějak vztahuji ke světu, nestojím přitom stranou, ale někdy velmi tvrdě „ve světě“, a člověk ně‐
kdy jen „pomyslí“ a není cesty zpět. Vyslovené se nějak stává součástí světa, a může cíleně vytvářet obraz světa pro druhé – a nejhorší nejsou hloupé učitelky, které papouškují a vyžadují totéž od žáků – nejhorší je cílená manipulace, kdy je ze slov předem vytvořena past, zdání samozřejmosti, ze které se tak špatně a těžko uniká… A ani to nebylo vše, protože řeč může zakrývat, vést do zapomnění, tím, jak cosi vysloví, jiné zakryje, odvede pozornost, každé „toto“, každé zaměření pozornosti znemožňuje, aby se ukázalo něco jiného. Zjistil jsem, že řeč nedrží svět nějak pevně, naopak, že může být marnivá, zlá, podvádějící, zapomínající, matoucí – ale zároveň krásná, božská. IV. Dilemata marnosti Myšlenka takovéhoto slovníku je stará, ale realizace není jen tak. Především slovník je mrtvý text – nenabízí příběhy ani otázky, ale mělo by ukázat samozřejmé a nesamozřejmé, kontrast, mělo by ukázat dané slovo jako základní kámen řeči, která může nést obsah v těch nejintimnějších formách, rozumění. Ale pro koho? Kdo se bude ptát, kdo číst – každé heslo by mělo předjímat otázku, nejistotu, zájem – dovedu předvídat jeho myšlení? Jeho otázky? A pak – má smysl psát slovník samozřejmých slov pro pár potenciálních čtenářů v jazyce, který bych se v žádném případě nechtěl učit jako jazyk cizí? A na druhou stranu v jakém jiném jazyce psát slovník samozřejmých slov než v jazyce vlastním – a pokud možno co nejvlastnějším? Už to, zda vůbec má smysl psát je otázka a slovník? Snad i zde platí, že psát má jen ten, kdo je dobrým přítelem marnosti neboť každá mož‐
nost vyslovení, vyjádření se v marnosti zrcadlí. Je to jako na začátku, protože píše každá učitelka, je to jako později, píše každý, kdo si myslí, že svými slovy nějak re‐formuje svět, více či méně promění jeho tvar, někoho zmanipuluje, vydobyde si uznání… Marnost je rámec psaní, protože nikdy neznáme příběh celý, nikdy nelze dohlédnout ke kořenům věcí, ani hermetici ne. Nechceme‐li být směšní, musíme tento rámec přijmout a důvě‐
řovat tomu, že budeme‐li dostatečně pokorní můžeme vyslovit ve světě něco, co druhému ze světa zazní, a pomůže mu odpovědět na otázku, skutečnou otázku, kterou si právě klade. A, nebo že se před ním zjeví něja‐
ká souvislost, kterou by jinak nevnímal, minul. V. Intimita Každé vyslovení světa je intimní, a snad je to se světem vůbec nějak „naruby, jinak než se obecně říká, proto‐
že upadlou řečí sdílíme to, co je zabezpečené, socializované, pokleslé atd. – a v intimitě teprve používáme řeč jako nástroj rizika ukázání, otevíráme se v poukazu, náznaku, s důvěrou že to, o čem hrubými slovy mluvíme, nebude destruováno tím, že by někdo blízký (druhý) bral slova vážně, v celé jejich neotesanosti, v celé jejich váze. Intimně mluvíme s tím, kdo ví, o čem mluvíme, už vždy musíme hodně vědět, abychom se mohli doro‐
zumět řečí, musíme mít mnoho společného. Slovník samozřejmých slov může být psán jen tak, jak se píší do‐
pisy přátelům, neboť nelze se spoléhat na jiné porozumění, než na takové, které se nedá vynutit, zargumento‐
vat. Žádný text, který by byl dokonale zargumentovaný by se nedal číst. A není žádná autorita, která by mohla zaštítit nějaký „Slovník světa“ zvenku, sama sebou. Marnost a naše omezenost je rámcem intimity a porozu‐
mění – s tím musíme počítat. Ale můžeme na to také spoléhat, protože intimita je (obecně) založená někde hluboko ve smyslu, ustrojenosti naší upadlé řeči. VI. Závěr Jsem veden přesvědčením, že se každý můžeme ptát na svět, který má smysl pro mne a jistě i jako celek, který nedohlédám. I když vím, o své omezenosti chci se „na svět“ něco dozvědět, zase v rovině intimní, zalo‐
žené v primární blízkosti, samozřejmosti světa. Nejsem hlupák, který by se nechal svést ideologiemi, které nabízejí, že mi dají klíč, a ten mi pak bude otevírat všechna vrátka světa. Nejsem naivní, abych si myslel s vět‐
šinou, že „svět funguje“, snad mám tolik pokory, abych se do některých vrátek ani nedobýval. A nejsem na‐
myšlením popletený, abych si myslel, že patřím k těm, kdo mohou ze slov stavět kulisy světa druhým. Slovník samozřejmých slov je ohledáváním hranic – mých a mé řeči, je intimní v tom, jak se vztahuje ke světu. Může snad nabídnout inspiraci a možná i potěšení těm, kdo se snaží vyvazovat ze stereotypů. Ale opatrně – žádná útěcha z filosofie, žádný sentimentální happy end. Jen memento, které umožňuje se nebát. Slov, marnosti, manipulace, nízkosti, zla. Ukázka: Evropské myšlení Nic pro nás není tak samozřejmé jako naše vlastní myšlení, evropské myšlení je naše myšlení a často si ne‐
dovedeme představit, že by mohlo být jiné, že by některé samozřejmosti mohly „být jinak.“. Evropské myšlení je samozřejmě myšlením, které má v Evropě původ, ale později se dotvářelo v celosvětovém kontextu – nej‐
prve v Americe, Austrálii, ale také všude tam, kde se uplatnil evropský rozvrh – tedy jednání ve světě (profán‐
ní jednání) je specifickým způsobem odděleno od kultu. Evropa nás zajímá jako jednota, ale co je to za jednotu, když evropské myšlení je tak zjevně rozporuplné a mnohotvárné ale přitom provázané používáním obecných pojmů, v čem je jeho vnitřní síla, která způsobila, že se stalo dominující ve světě, způsobilo jeho „globalizaci“? A proč je znovu a znovu vystavováno sebezničující‐
mu pokušení, zapomínání na svoji nesamozřejmost? Dnes vidíme především to, že evropské myšlení uvolnilo obrovský potenciál člověka – umožnilo mu systematicky se zabývat věcmi, organizovat, intenzivně využívat zdrojů – a tohle všechno se dnes stalo samozřejmé globálně. Evropské myšlení „vypadá“ jako samozřejmé – je universální, ale je třeba vidět, do jaké míry závisí ve svém obsahu na uchování svých základů, na tom, že trvá porozumění východiskům, na kterých stojí. Univerzalita není samozřejmostí, není samozřejmostí, že já jako svůj předmět zájmu „mám svět“. Není samozřejmostí, že nejsme podřízeni tomu, co rozhodne nějaká „du‐
chovní autorita“, že nejsme podřízeni „státu“. Tedy že nejsme podřízeni jinak, než v kontextu toho, co je pova‐
žováno za veřejné a o čem se vede diskuse. Samozřejmě při respektu toho, co nás přesahuje, co souvisí s věc‐
mi, ve kterých nejsme suverény. V tomto smyslu nám ale není nadřazen ani stát, ani „příroda“, ani žádná jiná zbožštěná věc světa. Svět je spravován, resp. světské záležitosti jsou spravovány s ohledem na racionální roz‐
vrhy, přitom se nepopírá kult jako takový, ten má v životě svoje místo, oddělené od světských věcí. Dělba „mocí“, provedená ve středověké Evropě, je tu klíčem, který otevírá porozumění světu jako předmětu zájmu a kultuře jako oboru jednání. Kultura je prostorem pro svobodné jednání osoby, a evropské myšlení je zázemí, které ji k tomu „uvolňuje“. To si ne vždy uvědomujeme a už vůbec si to nemusí uvědomovat ti, kdo vycházejí z jiných kulturních východi‐
sek a tradic. Klíčem je hodnota jednotlivce jako toho, kdo může říci to, co nemůže říci nikdo jiný, kdo může udělat to, co nemůže udělat někdo jiný, jednotlivce, u kterého nikdo neví, jaké má na světě poslání – tato po‐
loha a toto východisko vyvažuje evropské myšlení jako myšlení vytvářející fungující instituce a infrastruktury, a kdykoli se na to zapomene, zvrhává se Evropa do extrémů – náboženských ženevský kalvinismus stejně jako fundamentalistické přesvědčení, že jediné o co na světě jde, je spása duší, hlava nehlava a naproti tomu osví‐
cenství a iracionality a redukce typu německého nacismu, komunismu nebo radikálního liberalismu. Kdekoli se ztrácí nenahraditelná hodnota každého jednotlivce, evropské myšlení se vychyluje do hrůzných podob. Ale je i jiné ohrožení – protože evropské myšlení je náchylné k tomu zapomínat na svoje kořeny. K nim patří kromě osoby, schopné svobodně jednat (protože je obrazem Božím) také založení světa a řeči v metafyzice. Ve společnosti můžeme být svobodní proto, že i nás i společnost přesahuje tentýž metafyzický rámec. KONTAKTY
Specifické symboly pro platby v KČ
Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat
účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme!
Platby ve prospěch KČ:
účel
specifikace
specifický symbol
chod strany
členský příspěvek
1112012*
chod strany
dary a příspěvky příznivců
2222012*
ML
vydávání ML
333
ML
inzerce v ML
322
ML
příjmy z prodeje ML
300
ML
předplatné ML
311
reklamní předměty
odznaky KČ
444
Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo.
*Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.
VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ
Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru):
http://www.primaplana.net/
Stránky císařovny Sisi a její rodiny:
http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i
Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.:
http://www.franz-josef.cz/
Stránky František Ferdinand d´Este:
http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./
Stránky Habsburkové a jejich země:
http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory
Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/
Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie):
http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1
16
DŮLEŽITÉ KONTAKTY
Koruna Česká
(monarchistická strana Čech, Moravy a
Adresa:
Senovážné nám. 24, 110 00, Praha
e–mail [email protected]
internet www.korunaceska.cz
IČ 44266740
č. účtu: 1928428359/0800 (CZK)
IBAN: CZ2808000000001721719263
předseda
Václav Srb
+420 603 412 671
[email protected]
generální sekretář
Bc. Aleš Hoffmann
+420 607 208 971
[email protected]
Monarchistický zpravodaj KČ – Periocidita: Měsíčník
Petici - Zrušte prezidenty podepisujte na adrese:
Redakční rada:
www.zrusmeprezidenty.cz
Jan Drnek (šéfredaktor) [email protected]
Mgr. Vlastimil Ježík (korektura) [email protected]
Otto Brachtel a Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika) [email protected]
Monarchistický zpravodaj je stranickým periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických
myšlenek a informací pro členy a příznivce strany. V žádném případě není prostorem pro spory a polemiku.
O zveřejnění příspěvků rozhoduje předsednictvo Koruny České.
MONARCHISTICKÉ A HISTORICKÉ KALENDÁŘE 2012
Nový
Monarchistický a historický kalendář na rok 2012 bude možno zakoupit v rámci Generálního
sněmu KČ. Kalendáře dále objednávejte nebo odebírejte v kavárně a vinárně U posledního soudu,
Jagellonská 8, Praha 3 – www.uposlednihosoudu.cz denně od 17 do 22 hod. Zástupcům MS bude
poskytováno i větší množství kalendářů pro komisní prodej.
Zbytek nákladu kalendáře 2011 slouží nyní jako propagační materiál KČ, tedy zdarma, ale kde smysluplným účelům.
DISKUSE – listopad 2011
Názory na těchto stránkách nemusí být v souladu s oficiální linií předsednictva KČ
Přátelé monarchisté,
v příloze naleznete ideovou dokumentaci a program racionální platformy KČ. Z informace o zájezdu členů KČ do Lichtensteinska
jsem se dověděl, že kníže Lichtenstein si dobře uvědomuje problémy současného sdílení moci a intenzivní tlak novodobých oligarchů na posilování nedemokratických principů vládnutí. V této souvislosti zdůraznil potřebu zapojit do politického rozhodování občany, kteří vždy nesou důsledky politických rozhodnutí, přičemž zájem oligarchů je uzurpovat moc. Velmi mne potěšilo, že názory
vyjádřené v přiložené Koncepci jsou tomuto názoru velmi blízké, ačkoliv Koncepce vznikla před návštěvou členů KČ ve Vaduzu.
Dále jsou tyto postoje rozpracovány v Ideovém programu racionální platformy i v další dokumentaci. Členové KČ připravující volební
program, především pan Ing. Krátký, najdou v této dokumentaci dostatek inspirace pro jeho sestavení. Koncepci, která tvoří základ
ideového programu racionální platformy, jsem přeložil do angličtiny, neboť se domnívám, že i zájemce neznalý českého jazyka by
měl mít možnost se s ní seznámit. Všechny přiložené doklady mají samozřejmě dynamický charakter, neboť společnost a politika
zaznamenávají rychlý vývoj a dokumentace by na něj měla reagovat, aby neustrnula, podobně jako Programové prohlášení KČ.
Přestože předkládám členské základně třetí ideovou platformu (po tradiční a konzervativní - viz Ideový program), jsem si dobře
vědom toho, že žádná strana nemůže fungovat na třech ideových základnách. Doporučuji proto, aby na příštím GS bylo hlasováno
o tom, ke které základně se členská základna přikloní. Je přirozené, že pokud by to nebyla tradiční platforma, je třeba následně
hlasovat o novém složení předsednictva KČ, neboť tradiční předsednictvo by samozřejmě nemělo zájem zvolenou platformu prosazovat. Redaktory médii KČ žádám, aby tento mail, včetně příloh, zveřejnili na webových stránkách KČ a Monarchistických listů, aby
se s postoji racionální platformy mohla seznámit celá členská základna a připravit se tak na kvalifikované hlasování na GS. Aby
případné hlasování o novém předsednictvu bylo efektivní a proběhlo bez rozpaků, doporučuji MS KČ, aby si připravila kandidáty na
funkce v novém předsednictvu, včetně kandidáta na nového předsedu KČ. Jsem připraven s kterýmkoliv členem KČ, který bude
jednat slušně, bez invektiv, byť i kriticky, diskutovat a podat mu vysvětlení, případně se s ním sejít, nejraději ve svém domě v Nové
Vsi u Protivína.
S pozdravem VIRIBUS UNITIS Ing. Václav Makrlík Nová Ves u Protivína.
Ideový program racionální platformy v rámci monarchistické strany Koruna Česká. I. Stávající vnitrostranická situace v monarchistické straně KČ. V současnosti v rámci KČ působí dvě platformy: 1. platforma tradiční, reprezentovaná především předsedou KČ a některými dalšími členy předsednictva, za níž stojí nemalá část členů a příznivců. Aktivity této platformy se soustřeďují především na: a) organizování účasti strany ve volbách a vytváření kandidátek b) vypracovávání stanovisek strany pro média k různým společenským či vnitropolitickým, událostem c) organizování akcí strany jako jsou zemské a generální sněmy a tradiční monarchistický pochod d) zajišťování administrativní činnosti a ekonomického výkaznictví strany e) informování o liturgiích za zesnulé panovníky f) navazování formálních kontaktů s krajně pravicovými stranami a uskupeními Hlavní chronické nedostatky v práci této platformy: Ad a) Výsledky ze všech absolvovaných voleb jednoznačně prokazují, že předsednictvo strany a kandidáti nejsou schopni vysvětlit potenciálním voličům, co by oni i společnost získala v případě zvolení kandidátů KČ, a jaké by mělo být uspořádání společenských a politických poměrů v českém státě, aby bylo dosaženo řešení alespoň nejzávažnějších problémů české společnosti na vnitropolitické i zahraničněpolitické scéně. Ad.b) Předsednictvo a programové komise nebyly schopny zformulovat postoje a návrhy strany na řešení klíčo‐
vých problémů jako jsou korupce, důchodová, školská, daňová a zdravotní reforma, či řešení schodu státního rozpočtu a dluhu (redukovat sociální výdaje či zvedat příjmy pomocí daní), které hýbají českou společností. Místo toho zaujímá KČ postoje ke zcela okrajovým problémům, jako jsou babyboxy, pochod homosexuálů, vy‐
znamenání Mašínů apod. K těmto problémům zaujímají postoje především občanské iniciativy. Strany zcela okrajově s výjimkou stran extremistických. Ad.c) d) Jde o zcela rutinní aktivitu každé strany či společenské organizace. Ad.e) Tato aktivita by měla být okrajovou, nikoliv hlavní, a spadá spíše do oblasti církevních organizací a spolků. Ad.f) Jde sice jen o formální kontakty, jako je pozvání jejich zástupce na GS, ale problém je v tom, že tyto strany (např. Konzervativní strana, Konfederace politických vězňů atd.) jsou zaměřeny na minulost, ale nejsou schopny nabídnout voličsky přitažlivý program pro současnost natož budoucnost. Závěr: Z uvedeného vyplývá, že strana se profiluje spíše jako reminiscenční spolek (vojenské historické spolky, Baráč‐
níci, Vltavan), občanská iniciativa či hnutí, nebo církevní kongregace. Smyslem a posláním politické strany je účastí v zákonném, demokratickém, boji na politické scéně o získání politické moci s cílem realizovat program strany. Tento úkol stávající KČ, nalézající se pod vlivem tradiční platformy, která drží rozhodující místa v předsednictvu, v žádném případě neplní. Tradiční platforma nemá žádnou konkrétní, natož psanou, vizi uspo‐
řádání mocenských poměrů v monarchistickém režimu. Programové prohlášení strany, byť mu v zásadě nelze nic vytknout, je z tohoto pohledu jen velmi rámcové, neboť bylo vytvořeno před mnoha léty, zcela jinými lidmi, za jiných politických poměrů. Jeho nosnou ideou je idealistická představa, že v monarchistickém režimu bude automaticky všechno lepší. To pro voliče vychovávaného téměř sto let v odporu k monarchii nezní nijak přesvěd‐
čivě. 2. platforma konzervativní se poprvé veřejně prezentovala na ZS KČ v květnu 2011 a jejími hlavními představi‐
teli jsou pánové Richard Pech a David Hibsch. Tato prezentace nebyla šťastná, protože byla doprovázena vulgár‐
ními invektivami, především písemnými, na osobní život stávajícího předsedy pana Srba. Nelze s určitostí říci, oč vlastně tato platforma, která sebe samu označuje jako konzervativní, usiluje. Z řady indicií na webových strán‐
kách KČ, ale i dalších médií lze usuzovat, že tato platforma se profiluje: a) partikularisticky až nacionalisticky. Pokud se KČ chce profilovat jako strana křesťanská, pak ji nacionalismus a partikularismus musí být cizí, neboť křesťanství je svým humanismem tradičně universální. Křesťanské církve, bez rozdílu zda šlo o církev katolic‐
kou, protestantské církve či církev pravoslavnou, vždy v duchu evangelia usilovaly o universalismus coby tradič‐
ní hodnotu, což znamená, že oslovovaly všechny národy a etnika. Je proto nepochopitelný partikularismus zamě‐
řený především proti Evropské unii či dokonce nacionalismus. Odpor k integračním procesům značí nepochope‐
ní, či dokonce neznalost, dějin českého národa a státu, tradičních hodnot, neboť jako červená nit se jimi táhne vztah k dobovým evropským integračním procesům, počínaje Franskou říší, pokračuje Svatou říší římskou, habsburským impériem, německým spolkem, (záměrně pro její brutalitu, nehumánnost a násilnickost vynechá‐
vám Třetí říši), sovětským impériem a nyní Evropskou unií. Dnešní krize Evropské unie je zcela nesrovnatelná se skutečnými krizemi Evropy, jako byla první a druhá světová válka, a doby následující po těchto nacionalisticky motivovaných masakrech Evropanů, či velká meziválečná krize plně nacionálních a chráněných ekonomik, která byla jedním z impulsů, který po skončení druhé světové války otevřel bolševismu dveře do střední Evropy. Dnes se opět rozhoduje, zda český stát a národ zůstane součástí západního kulturně‐civilizačního okruhu, či se vrátí pod vliv východního civilizačního okruhu. Nedávná historie nás poučuje, že rozvolnění integračního uskupení Jugoslávie, které se vymklo z kontroly, vedlo k nacionalistickým, často nábožensko motivovaným, masakrům. Nelze být až takovým optimistou, aby na základě všech těchto historických zkušeností bylo možno bezvýhradně věřit tomu, že rozvolnění, či dokonce rozbití EU by nevedlo k podobně tragickým událostem. b) nábožensky fundamentalisticky, netolerančně až antihumanisticky. Její odpor vůči tzv. „pravdoláskařům“ svědčí o tom, že nepochopila Kristovo učení obsažené v evangeliu, neboť evangelium není o ničem jiném, nežli o lásce (dokonce i k nepřátelům) a pravdě obsažené v Ježíšově humanismu. Prohlásit„ pravdoláskařstí“ pravdu a lásku, evangelium, za pohanství svědčí o naprosté vulgární ignoranci nosite‐
le takové představy a odmítání základních tradičních hodnot křesťanské civilizace. e) autoritativně. V úplném rozporu s ideou monarchismu je preferování Václava Klause jako jakéhosi „regenta“, čili mocenské autority. Monarchisté jednoznačně preferují rodovou tradici a legitimismus. Klaus není konzervativec, je liberál, tedy jedním z těch, které v Černých baronech definoval poslední hrabě Šternberk ze Šternberku v odpovědi bolševickému frajtrovi, který jej nazval buržuou slovy: „Pardon, já nejsem buržoa, jsem feudál a buržoasie je naším společným nepřítelem“. Morální profil Klause je úděsný. Šlohnutí tužky před televizními kamerami je maličkostí, i když plně dokreslující jeho charakter. Byl otcem privatizace, ve které byl český stát (pro monarchis‐
tu je stát totéž co panovník) a národ okraden, rovněž „před kamerami“, o majetek v hodnotě tisíců miliard, který privatizátoři nevytvořili svou prací, a mnozí jej ani nezaplatili, přičemž pohledávky v hodnotě desítek miliard prohlásil Klaus za „cenu privatizace“. Když se provalilo první velké netransparentní financování ODS, tedy poli‐
tická korupce, byl to opět Klaus, který s drzostí sobě vlastní před soudem prohlásil, že „peníze přinesl Pepa z Hongkongu v igelitce“. Za to by jej soud vyspělé země potrestal za „opovrhování soudem“. Klaus může vyhovo‐
vat jen čecháčkovi. Konec konců, jestliže Hitler byl definován jako genius průměrnosti, lze Klause definovat jako genia čecháčkovství. K tomu byl veden již prostředím, do kterého se narodil a způsobem života, který vedl do listopadu 1989. Kdyby se stal Klaus regentem, není nejmenší pochybnosti o tom, že po jeho smrti nastoupí na český trůn klausovec Václav II. zvaný Křivohubý. Buď Bůh milostiv českému národu a státu! Když si uvědomíme Klausovu náklonnost k ruskému autoritářství a jeho odpor k EU je jasné, kam by Klaus český stát směroval, aby si pod příslušnou ochranou uchoval moc pro sebe a rodinu. S tím se nemůže smířit nikdo, kdo v sobě cítí dědictví západní křesťanské civilizace a chce žít tradiční západní způsob života. Proto je nepochopitelné, že může monar‐
chistická, tzv. konzervativní platforma, vůbec komunikovat s Klausem a jeho politickým okolím. d) protistátně. V minulosti (do poloviny 18. století) šlechta, dnes někteří podnikatelé a lumpenproletariát stát nepotřebují. Stát je omezuje v jejich bezuzdném, ničím nelimitovaném, privátním liberalismu. Stát, jeho živoucího představitele panovníka, potřebuje dělný střední stav, aby jej před těmito menšinovými společenskými skupinami ochraňoval. Snít o soběstačnosti rodiny v 21. století je absolutně naivní. Kromě několika jedinců, kteří pro to mají vytvořeny ekonomické podmínky, by se nikdo v této společnosti nechtěl vrátit do primitivních a bídných materiálních poměrů 18. století, do doby před průmyslovými revolucemi, ke kterým můžeme mít výhrady, ale bez kterých by nebylo blahobytu, který dnes společnost, přes probíhající tzv. krizi, zažívá. Požadovaná subsidiarita je i v ideové výbavě EU. Pokud ji nevyužíváme, je to naše vlastní neschopnost a důsledek našeho odmítání účasti na klíčových aktivitách (viz Pakt pro euro plus), které nemůže skončit jinak, nežli česká pasivní resistence na říšském sněmu v druhé polovině 19. století. Maďaři budovali parlament, neboť si prosadili dualitu, Češi národní divadlo, symbol ukájení se virtuální realitou. e) extremisticky. Politické vazby na iniciativu D.O.S.T. (Bátora), Stranu svobodných občanů (Mach), či Suverenitu (Bobošíková), před jejím zrušením se objevil se i návrh na kontaktování Dělnické strany, uvádějí KČ do vážného nebezpečí, totiž, že může být rovněž považována za extremistickou stranu. To by bylo to nejhorší, co by mohlo KČ potkat, neboť by se tím dostala zcela na periférii politického spektra, odkud je návrat mezi standardní politické strany velmi obtížný, či dokonce vyloučený. Znamenalo by to nejspíše konec monarchistické ideje v ČR. Média a tzv. demokratické politické subjekty by se o to důsledně postaraly. V době globalizované ekonomiky, nadnárodních ekonomických (výrobních, finančních a obchodních) organizací a institucí, zahraničními vlastníky zprivatizované české ekonomiky, a s přihlédnutím k našim hospodářským vazbám na EU, především Německo, je naivní uvažo‐
vat v kategorii suverenity. Pokud se poměry v českém státě, české společnosti a na české politické scéně radikál‐
ně nezmění, je ohrožena i naše samostatnost. Závěr: Z uvedeného vyplývá, že konzervativní platforma nepředkládá členské základně, podobně jako platforma tradiční, žádnou písemnou vizi uspořádání mocenských poměrů českého státu v monarchistickém režimu, žád‐
nou systematickou koncepci. Z návštěvy u knížete Lichtensteina vyplynulo, že právě to považuje za nelehké, ale zásadní. Konzervativní platforma rovněž nereaguje na klíčové problémy, kterými společnost žije. Léčit stávající společenské poměry Klausem představuje nikoliv vznik monarchistického režimu, ale v lepším případě autorita‐
tivního režimu typu Putin/Medvěděv, v horším otevřené diktatury. Nezdá se pravděpodobným, že by západní demokracie tento vývoj připustily. Malý stát měla a má v programu řada stran, ale nikdo neřekl, jak by měl vypadat, natož, aby se pokusil jej realizovat. Vše co konzervativní platforma předkládá členské základně je nesys‐
tematické, nesouvislé, idealistické až naivní. Není to prostě smysluplné, pokud se za tím neskrývá záměr zviditel‐
nit se, dostat se na výsluní moci, a prebendám z toho plynoucím, za jakoukoliv cenu. II. Ideový projekt racionální platformy KČ. 1. Tato platforma, jako jediná z platforem zformovaných v KČ, má svůj psaný ideový dokument. Je jím Koncepce českého demokratického monarchismu v podmínkách euroatlantické civilizace 21. století (viz příloha). Programové prohlášení KČ, o které se opírá tradiční platforma, racionální platforma nevylučuje a do Koncepce přebrala řadu myšlenek tohoto prohlášení, byť i v podobě do jisté míry modifikované pro potřeby stávající politické situace a vyvíjející se české společnosti a politickém scény. 2. Racionální platforma má písemně vypracované základní these k probíhajícím reformám, které hýbou českou společností. Tyto these mají dynamický charakter, což znamená, že by měly být programovými komisemi rozpracovávány a upřesňovány podle vývoje společenské a politické situace, aniž by základní myšlenky byly opuštěny. 3. Na racionální platformu může přistoupit kterýkoliv člen či příznivec KČ bez ohledu na to, zda byl do nynějška členem tradiční či konzervativní platformy, nebo stál mimo tyto platformy. 4. Racionální platforma zastává k otázce menšin a) náboženských, b) etnických, či nepřizpůsobivých c) sexuálních následující stanoviska: ad. a) Nechť si každý vyznává Boha dle své představy, ale musí respektovat humanismus a tolerovat jiné církve a vyznání. Humanismus je nezbytným společným jmenovatelem všech slušných církví, zatímco představa Boha v čitateli může být odlišná. V tom spočívá tolerance jako projev respektu ke svobodě vyznání. Tato svoboda však nemůže narušovat historicky dané kulturně civilizační meze a způsob života hostitelské komunity. Hosté mohou vyznávat svou víru a zachovávat tradice pouze v soukromí. Nesmí exhibovat či dokonce provokovat svým jino‐
věrství, usilovat o implantaci svého způsobu života, kultury a civilizace v hostitelské civilizaci. Proti takovým projevům musí hostitelský stát zasáhnout všemi zákonnými prostředky, včetně deportace osob, které nemíní tradice hostitelské země respektovat. ad. b) Etnika obývající území českého státu mají nejen stejná lidská práva, ale i povinnosti vůči státu a společ‐
nosti, bez rozdílu, ke kterému etniku přináleží. Těm, kteří práci nemají, musí stát vytvořit podmínky pro to, aby práci získali, neboť kdo nepracuje, krade. V Česku jsou statisíce zahraničních dělníků. Na jejich místa mohou nastoupit čeští občané bez ohledu na příslušnost k etniku. Pokud jakoukoliv práci, kdekoliv v Česku, odmítnou, či nevykonávají ke spokojenosti zaměstnavatele, ztrácejí nárok na státní podporu a mohou od státu dostávat jen existenční minimum. Aby tím netrpěli děti, musí ve škole dostávat dopolední svačinu, oběd a odpolední svačinu, pomůcky a oblečení. Utuží se v nich vědomí, že to nedostávají od rodičů, ale od státu. Rodiče tak budou nucení děti do škol posílat. Stát to vyjde levněji, nežli dávky na děti, které rodiče propijí, nebo utratí v hracích automa‐
tech. ad.c) Sexuální způsob života je soukromou záležitostí každého jedince, stejně jako ekonomické vztahy, na jejichž právní úpravu má nárok každý občan, bez rozdílu sexuální orientace. Nikdo však nemá právo se svým způsobem sexuálního života exhibovat, či dokonce provokovat ostatní občany. Pro potlačení takových projevů neúcty ke spoluobčanům jiné sexuální orientace musí být stát vybaven náležitými prostředky. 5. Racionální platforma je přesvědčena, že český stát se musí zapojit do evropských integračních procesů už z toho důvodu, aby je mohl ovlivňovat ve svůj prospěch podobně, jako činili Přemyslovci a dosáhli toho, že ve Svaté říši římské byli pouze dva králové, římsko‐německý a český a za Lucemburků se Praha stala Bruselem tehdejší Evropy, stejně jako za císaře Rudolfa II. kulturním centrem Evropy. Toto obrovské dědictví české pan‐
stvo svým provinčním partikularismem a nacionalismem, ale především v honbě za mocí a materiálními výho‐
dami z ní plynoucími, promrhalo a přivedlo český stát po roce 1648 do naprosté bezvýznamnosti. Toto nám hrozí i dnes. Bude se opět jednat „ o nás bez nás“, a my budeme kňučet, ačkoliv jsme si to sami zavinili. To si však nebudeme chtít připustit. 6. Racionální platforma nepovažuje současnou hospodářskou krizi za ani zdaleka tak zoufalou, jako byla krize třicátých let, kdy státy byly nacionálně suverénní a své ekonomiky chránily. Současná krize není finanční. Fi‐
nanční problémy jsou jen vnějšími projevy a důsledky nedostatečné spotřeby projevující se sníženou poptávkou a tím sníženým zakázkovým krytím u producentů výrobků a služeb. Kapitalistická, pouze trhem regulovaná, výroba a moderní technologie jsou tak produktivní, že spotřeba realizovaná tržní poptávkou je rychle saturována (viz Československo po roce 1989. Do pěti let byl trh nasycen vším zbožím, které český spotřebitel za socialistic‐
ké plánované ekonomiky získával jen z Tuzexu). Kapitalistická tržní ekonomika reagující rychle na tržní poptáv‐
ku se zákonitě vyvíjí v cyklech. Jakmile je poptávka saturována, nastávají odbytové potíže, a konjunktura se mění v recesi, stagnaci a v případě poklesu HDP pod nulu, ve srovnání s předchozím obdobím, v krizi. Odmítáme proto ideu „trvalého růstu“ (sustained development) prosazovanou některými politiky ve snaze získat voliče. Krize je cenou za rychlé uspokojování potřeb signalizovaných poptávkou. Trvale růst mohla pouze socialistická plánova‐
ná ekonomika, ovšem za cenu trvalého neuspokojování poptávky po těch či oněch produktech. Poptávka byla uměle udržována úvěrem, či výdaji státních rozpočtů, bez ohledu na vývoj ekonomik. Důsledkem je trvalý, neú‐
nosný pasivní schodek, státních rozpočtů, státní dluhy a bankroty bank. Za této situace je nezbytné zvyšováním příjmové strany státních rozpočtů a snižováním výdajů, bez ohledu na bolestivost, dostat schodky státních rozpočtů a státní dluhy minimálně do kriterií maastrichtské smlouvy, zavést státní a nadnárodní regulaci ban‐
kovnictví a podpořit finančně nikoliv krachující banky, které si situaci většinou zavinily samy, ale výdaje státních rozpočtů do veřejně prospěšných prací, aby se zajistil růst poptávky a tím i zaměstnanost a sociální smír(příklad z historie Karle IV). V Česku to ovšem předpokládá zajistit, aby nedocházelo k tunelování veřejných zdrojů prostřednictvím předražených zakázek. 7. Racionální platforma s přihlédnutím k výše uvedenému bodu č. 6. podporuje zprůhlednění vlastnické struk­
tury firem, které se ucházejí o státní zakázky, což v mnoha případech znamená, aby akcie těchto firem zněly na jméno. 8. Racionální platforma naznačuje již v koncepci, že odměna panovníka bude stanovena ústavou. Stejným způsobem je třeba přistoupit k platům všech veřejných a státních zaměstnanců, např. poslanců, členů vlády, úředníků ministerstev a dalších veřejných zaměstnanců. Jejich platy nechť jsou odvozeny z průměrné mzdy ve státě, koeficientem podle postavení vykonávané funkce ve státní hierarchii, a každoročně regulovány vývojem HDP. 9. Racionální platforma žádá, aby v ústavě byla dána maximální výše pasivního schodku státního rozpočtu a státního dluhu a to dle kritérií maastrichtské smlouvy (3 % HDP schodek, 40 % HDP dluh státní i veřejný). 10. Racionální platforma stojí za sloganem: „Co bylo ukradeno, musí být vráceno“, bez ohledu na to o jaký druh vlastnictví se jedná. Závěr: Racionální platforma hájí a prosazuje všechny tradiční hodnoty západní křesťanské civilizace. Je vybavena ideovým programem, koncepcí a další dokumentací, ve kterých jsou ideje platformy přehledně zpracovány do logického systému tak, aby reagovaly na co nejširší, zásadní problémové spektrum současné české společnosti a její politické scény, ale i na širší evropské a globální vazby. Z dokumentace vyplývá, že platforma, přes své huma‐
nitní zaměření, by byla schopna vypořádat se kulturně, ale rázně, s těmi, kteří nejsou ochotni tradiční základní hodnoty křesťanské civilizace respektovat. Jan Kraus: Přemluvili jsme bábu, dědka a teď to máme Moderátor a herec Jan Kraus. Autor: Deník/Divíšek Martin
Praha /ROZHOVOR/ – Člen správní rady Nadačního fondu proti korupci a herec Jan Kraus působí v posledních dnech velmi rozezleně. Svou páteční show na Primě uvedl slovy anglického vojevůdce a politika Olivera Cromwella. Ten, když v dubnu 1653 rozpustil parlament, řekl: „ Za to, co jste učinili dobrého, zde sedíte již příliš dlouho. Odejdě‐
te, prosím, a nechte nás zde samotné pracovat. Ve jménu božím, odejděte.“ Kraus stejnou výzvu adresuje dnešní politické reprezentaci. Před měsícem jste s několika známými osobnostmi založil Nadační fond proti korupci. Od té doby se na české politické scéně dějí dramatické věci. Máte do­
jem, že korupce je stále tím hlavním problémem naší společnosti? To nepochybně, protože všechno, co se teď objevuje, je důsledkem korupce, která je především neregulérní získávání výhod. Většina loupeží v Česku se odehrává buď ve velkých institucích patřících státu, nebo v rámci výběrových řízení. Ale to přece není žádná novinka. Jak to, že kauzy jako Gross a jeho zbohatnutí přes noc, Řebíček a jeho Viamont nepřinesly žádný otřes a teď najednou kolem ABL je takový povyk? Kauzy Gross a Řebíček stály u počátku odhalení, jak to všechno funguje. Korupční mechanismy se od té doby dál systematizovaly. Česká demokracie je jen kamufláž mafiánského systému, poklop, který zakrývá ohromný zločin propletený do celé země. A bude možná velmi překvapivé zjišťovat, jak velká část lidí se na něm účast‐
ní. Česká republika jako odnož Cosa nostra? Důkazy mluví jednoznačně o tom, že spíš jsme zločinná mafiánská společnost s jistou demokratickou kamu‐
fláží než demokratická společnost s určitými mafiánskými ostrůvky. Chcete říct, že politická reprezentace od komunálu až po vládu je zapletena do mafiánských sítí? Politika je tady vnímaná jako penězovod, prostředek na získávání peněz. Vezměte si, že ve stranách je asi sto tisíc lidí, něco mezi kastou a etnickou skupinou. Volební kampaně stojí stovky milionů, a co za ně ty užvaněné strany vyprodukují? Zaplácají životní prostředí billboardy, které na výsledek voleb ale příliš velký vliv nemají. Zato jde o fantastickou příležitost pro zlodějnu. Nebo nákup zbraní. Nakupuje se jich tolik, že to vypadá, jako bychom byli ve válce. Pak se zjistí, že nová letadla nemůžou letět do Libye, protože se na to nehodí. A auta, která se koupila pro mise do Afghánistánu, tam taky nemůžou, protože nevyhovují podmínkám. To ale nikoho nezajímá, protože prvotní je příležitost ke zlodějně. KASTA POLITICKO­FINANČNÍCH ZLOČINCŮ Proto třeba obrněných aut Iveco místo požadovaných dvaceti koupili 112. Jak je možné, že konkrét­
ně v armádě se pořídili životu nebezpečné padáky, nepotřebné letouny CASA, předražené Pandury a Iveca, ale nikdo za to nejde sedět? No protože tady vyrostla nepropustná bariéra mezi prostým občanem a touhletou kastou politicko‐
finančních zločinců. A patří tam z velké části i justice. Opravdu mrazí ze slov Kristýny Kočí, která na tajné nahrávce říká: Mně je jedno, jestli Bárta ovládá policii, protože my držíme celou justici. To ale nemusí říkat Kristýna Kočí. To všichni víme, viz čunkiáda. Taky si vzpomeňte na událost starou šest let, kdy se šéf pražské kriminálky sám podřezal předtím, než se oběsil. Čili to má svou tradici, ten systém se tady vyvíjí patnáct let, když odečtu prvních pět nadšeneckých let. Loňské sněmovní a komunální volby ale přece znamenaly velké občanské vzepětí, lidé kroužkovali, křížkovali. A dokonce se angažovali i zahraniční podnikatelé, kteří řekli, že už mají dost povinných desátků pro výběrčí politiků. Jenže to se ještě zvýraznilo. Poslední zprávy mluví o tom, že Česko se v rámci zájmu o zahraniční investice propadlo hlouběji. Pro investory jsme jistým pelechem nepořádku. A ty volby? No to je legrace. Třeba hesla Volte nové strany. Lidi samozřejmě nemohli dopředu tušit, že vlastně volej jinou formu zločinu. Druhá věc je, že současná koalice je vládou většiny českých novin, magazínů, týdeníků. Čili chlapci, tohle jste nám doporu‐
čovali. Přemluvili jsme bábu, dědka – a máme to. K zodpovědnosti je tedy třeba volat hlavně média, protože mezi občanem a politikem jsou jenom ona. Já bych ale přece jen odpovědnost za stav vládnutí nechala hlavně na politicích. Je přece směšné, že se dnes ODS a TOP 09 svatouškovsky diví, koho to mají ve vládě. O propojení ABL a VV přece každý věděl. Já vím, ale odnepaměti je praxe taková, že když politiky necháte, tak dojdou tam, kam chtějí. Vždycky je to nepřijatelné pro většinu občanů. Jediná obrana jsou média. Že kousek na západ od nás politici odstupují z našeho pohledu kvůli banálním prohřeškům je důsledek politické kultury, která se vypěstovala i díky médiím. Když pan Kalousek tvrdí, že oni jsou čistí a nesou náklady aféry VV, tak bych mu řekl: Ale pane Kalousku, pře‐
devším vy nejste čistej. Jeden z velkých triků české politické scény je v tom, že její představitelé se hlásí jen k trestněprávní odpovědnosti. Což je dost k ničemu vzhledem k tomu, že u nás se nikdy nic nevyšetří. No ale především je tu politická odpovědnost a česká média se tváří, že není. Je asi fakt, že pan Vondra ne‐
kradl, ale je mi líto, odpovědnost za resort nese on a jestli mu tam kradli podřízení mafiáni, pak je tam neměl mít. VÍTĚZÍ ZDODĚJŠTÍ NENÁVISTNÍCI Má tedy vůbec smysl se snažit o nějakou nápravu, třeba zakládat Nadační fond proti korupci? Tady nejde jen o fond. My žijeme ve společnosti, kde člověk, který ohlásí korupci, je dokonce některými médii označen za práskače. Přece je nutné postavit se za lidi, kteří se chovají statečně. Zlodějští nenávistníci, kteří se posmívají pravdě a lásce, vítězí. Ty pojmy za nic nemůžou, i když se k nim třeba někdo hlásí neoprávněně nebo je nevhodně používá. Nelze je zpochybňovat. V Česku se to ale děje s velkou vervou. Nejen to. Na pana Michálka, kterému váš fond vyplatil půlmilionovou cenu za statečnost, podává ex­
ministr životního prostředí Pavel Drobil trestní oznámení. Pan Drobil se možná vrátí do vlády a pan Michálek půjde sedět. Ne, to nepůjde. My mu jednak najmeme vynikajícího právníka, jednak ho nemají za co zavřít. Myslím, že pan Drobil bude bez šance, i když v českém právním prostředí to není samozřejmost. Tohle je prostě snaha očistit pana Drobila, aby ho mohli dát zpátky do vlády. Poslankyně Kočí dokonce říká, že už ho „vrátili zpátky do hry“. Myslím, že se jim to nepovede. Mimochodem pan Michálek v rámci návštěvy Evropské unie podal zprávu o nakládání s jejími penězi u nás, takže Brusel zastavil podporu z fondu životního prostředí. No a jeden z titulků v Parlamentních listech, tedy lobbistickém plátku pánů Voráčka a Janouška, byl, že Michálek napráskal svého šéfa. Víte, my jsme z velké části společností vězňů a lokajů. A ta nebude schopna vypěstovat nic jiného než druh kriminálu. TRHLINY V MAFIÁNSKÉM SYSTÉMU Vývoj posledních dnů je sice turbulentní, ale zatím to vypadá, že modla 118členné většiny ve sně­
movně převálcuje vše ostatní a po kosmetických změnách se pofrčí dál. To je dost dobře možné. Oni se také dohodnou o to líp, o co víc jsou namočení v jednom maléru. Ale já věřím v evoluční vývoj společnosti. I když je poničena historií, postupně se přece jen vygeneruje k lepší budoucnosti. Hlavní principy demokracie umožňují, aby i v tom mafiánském systému vznikly trhliny. Kde je vidíte dnes? Ta celá aféra je sama o sobě trhlinou. Občané ale musí umě říct, co politikům dovolí udělat. Tady prostě lidi musej chodit do ulic, vymyslet způsob, jak se bránit. Pokud si to necháme líbit, nebude to mít konec. Vy byste šel do ulic? Ale to víte, že jo. Když na radnici udělali pražskou šmelinářskou prasárnu, šel jsem. To je legitimní nástroj a taky jediná věc, která je trošku zbrzdí. Dneska se lidi v rámci sociálních sítí můžou pohodlně domluvit, nejsou organizačně závislí na oficiálních médiích. Ta síla už se prokázala, nejen tady, ale třeba i na severu Afriky. Když se podíváte na příčinu nepokojů v arabském světě, tak jsou stejné jako u nás, akorát my jsme daleko bohatší společnost. Takže jediný rozdíl je, že doba dnů hněvu je u nás delší než u nich. Jinak korupce, oligar‐
chie, snižování životní úrovně, nezaměstnanost, to všechno tam je. Stejně jako tady. V posledním průzkumu veřejného mínění dvě třetiny lidí vyjádřily nedůvěru vládě. K předčasným volbám se jim ale moc nechce. To se jim nedivte. Volby vám způsoběj kus hnusnýho života – odporný billboardy, nekonečné debaty v tele‐
vizi a rádiu, noviny přijdou se špinavejma článkama a fotkama. Já už to taky nesnáším. Druhá pravda je, že kdyby se to, co se teď děje u nás, stalo na Západě, podá premiér okamžitě demisi a celá ta vláda jde od válu. KULTIVOVANÍ SRABI JSOU K NIČEMU Proč to neudělal? Vždyť Nečas je kultivovaný a stále poměrně čistý člověk. Tak na to musíte mít i sílu. Já znám kultivovanejch srabů! To je k ničemu. Navíc Klaus je tlačí k tomu, aby zůstali spolu, a neodvolává ministry, které mu premiér navrhl. To je taky kontraproduktivní. Znechucenost lidí je tedy pochopitelná. Vždyť po nových volbách by za pár měsíců zase mohly být další. A možná by ta nová parta nebyla o moc lepší než ta stávající. Je pravda, že vláda, která přijde, nebude o moc lepší než tahle. Ale máte aspoň chvíli iluzi, než postupně zjis‐
títe, že jste tam, kde jste byla. Co takhle trochu věřit slovům koaličních lídrů o nutnosti reforem? Nebo je to fakt jen mantra a pláštík pro to, aby si mohli dělat svoje kšefty? To nevím, ale že je to prolhaná mantra, jsem přesvědčený už od předvolební kampaně a la Řecko. To je důkaz arogance politické reprezentace, která se za ty lži ani nestydí. První reformu, kterou potřebujeme, je reforma politická, tedy proměna vlády. Pokud zjistíte na policii, že náčelník lže a krade, tak ho nejdřív musíte vyměnit, a ne že ho necháte došetřit nějaké případy. Kde se ta nová politická garnitura zjeví? Nezjeví, protože může být jen z přítomných Čechů, a tam není kvality dostatek. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský vyjádřil nad současnou politickou scénou znechucení. Navíc řekl, že strany dnes fungují jako uzavřené sekty, které mezi sebe ani nechtějí pustit novou krev. S tím bych souhlasil. Vezměte si, že za posledních pár let se nám tady objevily fenomény jako kmotři, velry‐
báři. To přece není slučitelné s demokratickou politikou, ale my si na to postupně zvykáme. Tady se potulují autobusy potulných voličů, kteří vás odhlasují a delegují, kam je potřeba. Čili my jsme až po krk v mafiánském doupěti, kterému předstíraně říkáme demokracie. BAHNEM NELZE PROJÍT V ČISTÝCH BOTÁCH Přišla teď chvíle pro lidi jako Karel Schwarzenberg nebo Miroslava Němcová, aby se od toho probí­
hajícího humusu distancovali? To by museli udělat už dávno, jenže to by ihned vyletěli z politiky. Pokud jdete řešit kauzu na pole, kde je metr bahna, nedá se předpokládat, že tam dojdete v čistých botách. Důvod, proč české elity nechtějí do politi‐
ky, je, že jdete do šmelinářského bahna, kde s vámi nakládají podle svých zájmů a kolektivního rozhodování, jak si zamanou. Tam jako jednotlivec nic nezmůžete. Jedině můžete rychle vypadnout, ale s nálepkou neú‐
spěšné naivky. Nečas měl na billboardu, že vymýtí korupci ve vládě a ve straně, ale nakonec korupce vymýtí Nečase. Tady se objevila strategie pana Bárty a jeho ABL, a on klidně kandiduje na předsedu strany. Nikomu to nevadí. Ten pán přece nemůže být předsedou strany. Kdo by mu to měl říct? No přece noviny. Ty jsou toho plné. Víte, dokud tu byl Paroubek, byl to pro novináře ideální zločinec. Oni proti němu tak srdnatě a smečkovitě bojovali, že z těch všech ostatních udělali zlatíčka. Tak teď to máme. Ale noviny přece mají být nad tím, pokud nejsou přímým stranickým tiskem. Vezměte si, kolik má televize pořadů, kde mluví političtí komentátoři? Nula. Právě. Je to normální? Je někde na světě země, kde by v televizi žvanili jen politici? Komerční televize řeknou, že by na tom nevydělaly, ale nemá to ani ta veřejnoprávní, která tu je od toho. Vy jste měl ve svém pořadu pana Bártu. Jak na vás působil? On totiž umí okouzlovat, třeba prvotní razancí, s jakou přišel šetřit na ministerstvo dopravy. Na začátku každý nějak působí. On byl sympatický tou svou razancí. Ale každý se projeví až za nějakou dobu. Hlavně ale v politickém prostředí se pochopitelně dávno vědělo o jeho propojení s ABL. A nikomu to nevadilo, dokud mohli doufat, že s nimi Bárta bude budovat tu mafiánskou věž. Co s tím tedy dělat? Já recept nemám. Ale přece i v osobním životě se rozhodujete, jakou formu protestu zvolíte proti něčemu, co se vám nelíbí. Jde o to, o jaký zásah do vašich svobod jde. A v naší společnosti už jde o život. Proto není možné držet ten oblíbený postoj oni a my. Oni jsou my a my jsme oni. Jediné, z čeho mají politici strach, jsou média, protože ta mohou způsobit nějaké hnutí mysli lidí. Pak cítí i fyzické nebezpečí a to na ně platí. Z hněvu, který by mohl překročit kontrolovatelnou mez, mají respekt. Jinak z ničeho. Vážení spoluobčané, naštvěte se! http://okamura.blog.idnes.cz/c/218696/Vazeni-spoluobcane-nastvete-se.html
Lidé z nižší a střední vrstvy na celé planetě mají plné zuby svých politiků, vlád. Mají vztek na bankéře a finančníky. Na politiky. Na své vlády. Rozhoř‐
čení se stupňuje. V čem je problém? Tvrdím, že v odpovědnosti. Problém dneška i minulosti je stále v tom, že za zlo jedněch, pyká slušnější většina. Bohatí bohatnou a chudí chudnou, aniž by to mělo nějakou ekonomickou logiku. Na báchorky, že každý, kdo pracuje má stejnou šanci zbohatnout už nikdo dnes neuvěří. Často je tomu přece naopak ‐ talentovaným a kvalitním lidem se hází klacky pod nohy, protože ohrožují ty neschopné, přesněji všehoschopné. Miliardáři mají nižší daně než střední třída. A proč? Protože slevu mohou zaplatit. Co asi může nabídnout ministru financí kominík nebo prodavačka ze supermarketu? To páni Bakala, Roman, Charouz už vědí, že miliardy nejsou zadarmo. Co dokáže odpovědnost a v čem je problém Představte si, že bychom v autě překročili rychlost o deset kilometrů, předjeli bychom v nebezpečném úseku nebo bychom třeba jeli na červenou ‐ představme si, že ve voze instalovaná GPS to zaznamená a ihned auto‐
maticky nám vzdálený registr pokut strhne z účtu deset tisíc. Kolik z nás by tu rychlost překročilo? S vědo‐
mím okamžitého postihu. Pravím, že v podstatě nikdo. Ubylo by nehod? Zvýšila by se bezpečnost na silni‐
ci? Jistěže. Proč to už není v praxi, přestože je takové řešení jednoduché a v kontextu stávajícího stavu i levně proveditelné? Protože to přeci nikdo nechce. Jistě, tváříme se, že nechceme nehody, ale daleko více nechceme být postiženi za to, že často a rádi porušujeme nejen předpisy, ale hlavně rádi někteří z nás jezdíme riskantně. To, že tady máme ekonomickou krizi je dané jen tím, že nikdo odpovědný nebyl dostatečně odpovědný. Ame‐
ričtí finančníci obchodovali s bezcennými hypotékami jako by byly tesané v diamantech a z bezcenných ob‐
chodů brali provize a odměny, že nestačili kupovat jachty a trysková letadla. Řecká krize není ničím jiným než odhalením skutečného stavu ekonomiky země, kde se léta podvádělo ‐ a to všude. Řecká vláda podváděla při zavádění eura, kdy falšovala ekonomické údaje podstatné pro vstup do eurozóny, firmy a občané podváděli a podvádějí dodnes ‐ daně tu prakticky neplatí nikdo. V České republice se dnes a denně dozvídáme jak ten či onen bezostyšně rozkrádal veřejný majetek. Jak ten či onen politik nebo vláda ten majetek rozdávali, ničili, znehodnocovali. Naštěstí v neštěstí jak peněz ubývá, naštvaných lidí přibývá a čas, kdy odpovědní budou odpovědní je na spadnutí. Přišel čas, kdy lidé budou stále více křičet a žádat odpovědnost po všech, kdo je denně okrádají a podvádějí. To, že to je dosud beztrestně možné, za to nesou odpovědnost také další odpovědní – policisté, státní zástupci, soudci. Když už jsem u těch policistů a žalobců... Je tu evergreen ‐ rasista Bátora. MFD minulý týden zmínila tři jeho trestní oznámení, které byly zamítnuty jako neodůvodněné. Podal prý neúspěšně oznámení pro pomluvu, že je fašista, neonacista nebo taky, že prý volal po odsunu Cikánů. Člověk by řekl ‐ a sakra, tak ten Bátora je vážně rasistický nácek. Dospěla k tomu i naše policie, když rozhodla, že tvrzení novinářů, politiků a dalších jsou pravdivá. Jenže všechno je jinak ‐ ža‐
lobci a policisté trestní oznámení zamítli nikoli proto, že by pan Bátora skutečně byl nacista, fašista, cikáno a židobijec. Ne, zamítli je, protože tvrzení blogera, poslankyně či novinářů, že je takové extrémistické hovado, ho nijak nepoškozuje a tak to nesplňuje znaky trestného činu. Jinými slovy ‐ to, že by pan Bátora byl extrémis‐
ta a jemu podobný živel se neprokázalo, ale říkat a psát se to o něm může. Znamená to, že v naší zemi můžeme na základě falešných obvinění vyvolávat hysterii a ničit lidem profesní kariéru a ničit jim pověst i osobní život. Připomeňme, že to, co před lety říkali třeba lidé z té extrémistické Národní strany o nebezpečích plynoucích z příliš tolerantního multikulturalismu nebo z benevolence ke kri‐
minalitě i příživnictví etnických minorit, dnes už opakují premiér i pan Kocáb. Pokud vím, Národní strana byla extrémní ne názory, ale spíš okruhem některých příznivců zamilovaných do Hitlera a podobné sebranky. Jenže obdiv k nacistům šel vypozorovat u pobočníka premiéra Topolánka Dalíka i u pana Topolánka, mini‐
málně občasnou inspirací nacistickou terminologií. Myslím zcela vážně, že navzdory tomu, nacista ani extré‐
mista není ani jeden. Pokud by měli jít z veřejného života, tak za jiné poklesky. Jenže ‐ co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. Právě dnes jedu na Zlínsko ptát se pana krajského policejního ředitele a krajského státního zástupce, jak je možné, že banda zlodějů aut ze Slovenska už léta jezdí krást do pohraničí jako do samoobsluhy. Všichni je znají jménem, vědí, kde bydlí a vědí, co kde ukradli. Přesto jejich loupení dodnes nikdo neudělal přítrž. (sta‐
rosta Březové pod Lopeníkem má lupiče dokonce nafilmované na obecních kamerách). Stát ve všech zmíněných případech ukazuje stále to samé, že když budeme lhát, krást a ničit život druhých, ale budeme na „správném břehu“, nic nás to stát nebude ‐ odpovědnost za to neponeseme my a nenese ji ani stát. A škody uhradí občan. Pohněme se Martin Roman, exšéf ČEZ, aktuální symbol korupčního propojení byznysu s politikou napříč politickými stranami říká, že "jeden člověk nemůže pohnout celou mašinérií". Lže jako obvykle. On spolu se svými kum‐
pány to dokazoval několik let. Pravda, byli to lidé "tam seshora". Ti všichni o jeho propojení a kšeftech věděli od prvopočátku. Už pár let to bylo veřejné tajemství, o kterém mluvili poslanci, novináři, lidé diskutující na internetu. Jediný, kdo si toho nevšiml byla policie, státní zástupci a BIS. Všichni placení z veřejných peněz a ze zákona odpovědní za to, aby právě podobná podezření šetřili. Schválně kolik z nich zvedlo zadek a něco vyšetřilo? Museli přijít Švýcaři, rozkrýt tunely kolem Mostecké uhelné a teprve pak se najednou ze snu probudil premiér Nečas. Druhá věčně spící panna v našem vládním ansámblu. Nic není bez naděje. I my dole něco zmůžeme. Někdo chytřejší napsal: "Když se rozhýbe spodní vrstva, vršek spadne". Vážení občané, nenechme neodpovědné v domnění, že jejich neodpovědnost je věčná. Vážení občané ­ naštvěte se. Slušní lidé ­ ozývejte se. Přestaňte volit zloděje. Kandidujte a spravujte věci veřejné. Bez Vás, slušné mlčící většiny, změna nikdy nepřijde. Evropské spojené nádoby Tak co s tou naší Evropou? Pokouším se zaujmout nějaké stanovisko, abych věděl, co říci, kdyby se mne někdo zeptal (například z televize, nebo někdo z těch nahoře, co si neví rady). Naštěstí se mne nikdo nezeptá, ale stejně mi to nedává spát. Evropu (možná i celý svět) si mohu představit jako docela obyčejnou vesnici o několika hospodářských jednotkách. Jsou tu tři, čtyři velkostatkáři, několik menších statků, zbytek dom‐
káři a bezzemci. Problémem tu vždy bývala voda, a proto má každý dům či statek svou vlastní studnu, každý jinak hlubo‐
kou. Když kdysi bývalo zle, některé studny vyschly a o vodu se muselo prosit. Také se tu kvůli vodě občas strhly rvačky, proběhlo několik pokusů zmocnit se cizí studny, nebo odklonit potok na své pozemky. Při poslední velké rvačce to málem odnesla celá vesnice a tak se starci sešli a cosi vymysleli. Všechny studny ve vsi je prý třeba pod zemí, v určité hloubce, propojit potrubím, aby se voda mohla přelévat sem a tam, a aby byla stále ve všech studnách alespoň trocha vody. Když vyschne docela, tak to bude problém všech a ne dvou, tří chudých chalupníků, jako doposud. Trva‐
lo skoro 50 let, než se k společnému potrubí připojili všichni, ale dokonáno jest a namísto mnoha soukromých studnic máme jednu mnohočetnou, v podobě jakýchsi spojených nádob. Přineslo to některé nešvary. Například se jednotliví vlastníci přestali starat o vlastní studny. Nečistí je a ne‐
hloubí, někde do nich dokonce hází odpadky. S vodou se všeobecně plýtvá a do společných trubek i ostatních studnic proniká špína, z čehož je pobouření a nemoci. Nikdo si neví rady s tím, jak hlupáka lenocha donutit, aby udržoval svou studnu čistou, když má možnost nabrat si vodu odkudkoliv. To však zdaleka není to nej‐
horší. Náhle se ukázalo, že i když dostatečně prší, voda stejně nějak podezřele ubývá, hladiny klesají, a ti s nejmělčími studnami jsou již na dně, jakkoliv jsou napojeni na společné. Na obecní schůzi v Bruselu to odů‐
vodnili tím, že si holt někdo vykopal mělkou studnu a společná trubka ústí až na jejím dně, takže se mu nena‐
střádají rezervy. No jistě, ale jak to, že ubývá vody všem, když pršelo normálně? Jestli on si někdo nevykopal schválně hodně hlubokou studnu, aby získal abnormální rezervy, a nestáhl vodu všem ostatním? Jestli on si někdo nevykopal přímo cisternu? Jestli on se nám na naše spojené nádoby nepřipojil někdo úplně cizí a neod‐
vádí nám vodu vůbec z vesnice ven? Zaplatili jsme si partu studnařů, aby to pod zemí prohlédli a prozkoumali, ale asi jim někdo zaplatil víc, a tak nic nenašli. Vždyť ona situace přímo vybízí k nějaké podlosti. Dokud byly studny samostatné, musel by zloděj vody pracně napojovat jednu po druhé a na to by se rychle přišlo. Takhle stačí jediná trubka napojená někde mezi studnami na potrubí a nepřijdete na to, ani kdybyste prohlíželi své studny sebelépe. Kdo ale potřebuje tolik vody? Možná nikdo. Možná tu nejde ani tak o vodu, jako o to, abychom my měli nedostatek, abychom se muse‐
li někoho doprošovat a něco mu za jeho (naši) vodu dávat, pracovat pro něho zadarmo, zkrátka být na něm závislí. No jo, ale co s tím? Někteří založili cosi jako Ligu za znovu samostatné studny, ale je tohle řešení? Víme, k čemu to povede. Zase se budeme o vodu hádat, vypuknou rvačky, celé rodiny se začnou nenávidět a v celé vsi nastane nedýchatelná nesnášenlivá atmosféra. Takhle to ale také nejde dál. Aby nám někdo odváděl vodu rovnou všem a chtěl si z nás kvůli žízni udělat své otroky, to nelze trpět. Nemůžeme rozkopat celou vesnici, abychom přišli na to, kde nám jaký lump vodu odebírá. Než najdeme správné místo a ucpeme ho, on se napojí někde na druhé straně a jsme tam, kde jsme byli. Samozřejmě, že Liga za samostatné studny má pravdu. Říkají si konzervativci a opravdu, jsou to liberálové, kdo způsobil a toleruje kradení naší vody. Jenže onomu hlásanému konzervatismu něco chybí, aby byl sku‐
tečně konzervativním. Něco, co by sice vedlo nazpět k soukromému hospodaření s vlastní vodou, co by nutilo každého chalupníka pečovat o svoji studnu, čistit ji a prohlubovat, co by ale zároveň zabránilo hádkám a rvačkám o vodu v dobách sucha a nouze. I za zlatých časů, před stovkami let jsme se totiž o vodu rvali. Nikdy ne všichni najednou, ale občas někdo s někým ano. I tehdy docházelo k pokusům, udělat si za vodu ze souseda otroka a žebráka, zmocnit se jeho majetku, získat jeho dceru za ženu apod. Jenže nikdy nemusela klečet na kolenou celá vesnice naráz a staré zlaté časy byly zlaté proto, že se vždycky našel někdo soucitný a přátelský, kdo řekl, že on má ještě vody dost a můžeme se napít u něho. Mnoho zoufalců tak nemuselo jít do rvačky kvůli svému zoufalství a také lump, který chtěl něčí žízně zneužít, často ostrouhal díky přátelství ostatních. A to je to, co se dnes vytratilo. Jako by nás systém všeobecného propojení studnic zbavil břemene přátelství, lásky, soucitnosti a schopnosti pomáhat si. Ano, systém je liberální vynález, protože nás osvobozuje od mezilidských vztahů, protože naše jednání a chování odlidšťuje a jeho pomocí se kdosi snaží učinit sousedskou zodpověd‐
nost zbytečnou věcí. Ale konzervativci, kteří hlásají návrat k soukromým studnám, říkají A a neříkají i B. Ná‐
vrat k soukromým studnám bez návratu k vzájemnosti, zodpovědnosti a lásce, povede jen k dalším válečným katastrofám. Lumpové, kteří vždy cílí na žízeň ostatních, aby je mohli ovládat a uspokojit svou zvrhlou ne‐
mocnou touhu po moci, byli dříve a jsou i nyní. Ten systém vymysleli možná oni, některý z nich, a my, vystra‐
šení posledními válkami, jsme na to kývli. Samozřejmě, že už se neválčí, když jim k našemu ovládání stačí jedna trubka a kohoutek. Ti, co si říkají konzervativci, ovšem nepřinášejí řešení, ale jen jiný, staronový pro‐
blém soukromých sporů. V podstatě je jejich návrh na soukromé studny také jen jiným, starým druhem sys‐
tému, který má působit proti liberálnímu systému. Správně říkají: Ať je každý přirozenou nouzí a strachem z žízně nucen starat se o vlastní studnu, hloubit ji, čistit ji a v době nouze šetřit. Až potud v pořádku. Oběma stranám však chybí to hlavní, to, co je mimo systémy. Nikdo z nich nepřináší návod na to, jak se mít vzájemně rádi, cítit za sebe navzájem zodpovědnost a spojit svůj žalostný život s životy druhých. Jak to zaonačit, aby tohle cítila a žila alespoň větší část té naší nešťastné evropské vsi? Když to dokážeme, voda přestane být pro‐
blémem, i kdyby zbyla jen na dně jediné studny. Skutečný konzervativec by se staral nejprve o tohle. A proto‐
že by brzy zjistil, že sám lásku do lidských srdcí žádným systémem vložit nedokáže, protože by brzy zjistil, že sám žádným systémem nedonutí déšť, aby pršel, možná by se za to nakonec začal i modlit. A přesně z tohohle mají strach oni tvůrci systémů, liberálních i pseudo‐konzervativních. Že by se ukázalo, že to sami zařídit ne‐
mohou, že nejsou tak skvělí, nám nadřazení a schopní, jak si nalhávají doma před zrcadlem. Že by si museli kleknout. Co k výše řečenému může dodat Koruna Česká, maličká politická strana v koutě jednoho statečku, uprostřed evropské vsi, z níž někam záhadně mizí voda? Její členové jsou spojeni společnou touhou tento stav napravit, a domnívají se, že znají řešení. Co je spojuje? Vzpomínka na to, že před sto a více lety měl každý dvůr a každé hospodářství v naší evropské vesnici svého pána. Hlavu domu s rozhodujícím hlasem a právem veta, hlavu dědičnou a nevolenou. Tento pán domu byl zároveň pánem studny a rozhodoval nejen o hospodaření s vodou, staral se i o pravidelné čištění a hloubení studny, o stavbu zásobních cisteren a jejich naplnění v dobách dešťů. Byl dárcem a strážcem řádu okolo vody studny. Liberálové, omámení a osvícení svým nápadem na propojení všech studnic ve vsi a na moc, která bude ply‐
nout z přerozdělování veškeré vody ve vsi, pochopitelně museli tyto pány soukromých studnic odstranit a získat vesnici pro svůj projekt. Kam to vedlo, vidíme všichni. Monarchisté v KČ jsou vedeni a spojeni myšlen‐
kou na návrat funkcí krále – pána a správce každého jednotlivého domu a studny ve vsi, především na našem českém statečku. Zásadní změna by tkvěla v tom, že takový pán a král domu, by byl neodstranitelný, nevolený, neměl by jinou starost, než dostatek vlády a blaho toho kterého, hlavně našeho statku. Sám by na tom byl totiž závislý. Ve skutečnosti, kromě této jednotící myšlenky, je naše strana složená z různých jednotlivců a ti se jednotlivě domnívají, že znají řešení jak pro náš statek, tak i pro celou vesnici. Jsou zde liberálové, kteří říkají, že systém propojených studní není tak zlý, jen je zapotřebí ho vylepšit a vy‐
vážit nějakým lepším systémem kontroly, pořádně změřit kdo kolik vody odebírá, najít nějaké neúplatné vy‐
šetřovatele, kteří toho oligarchického lumpa a zloděje vody chytí. Také říkají, že bez systému spojených nádob by byly války a tento systém, oproti minulosti, je navzdory krádežím stále ještě pokrokový. Zkrátka chtějí systém celovesnické integrace zachovat a jen ho vylepšit. Jsou podezříváni, že jsou s ním nějak spojeni, že usilují o to, aby byly ve vsi zrušeny všechny soukromé studny a zůstala jen jedna obecní, která by měla svého správce, což by nepochybně vedlo k tomu, že celou vesnici by pak ovládal onen správce, což už tu docela ne‐
dávno bylo a ještě si to pamatujeme. Liberálové říkají: Je třeba obětovat část svobody kvůli obecnému blahu. Možná i název liberálové je mylný. Oni přece neosvobozují, dělají pravý opak, vybízejí ke spoutanosti a k závislosti na větším celku, na vyšších elitách a přerozdělovacích. Nohy jim poněkud podráží fakt, že blaho jaksi nenastává a svobody je zapotřebí obětovat stále více. Naši straničtí liberálové si krále představují spíše jako nějakého dozorčího studny, který by nás donutil studnu čistit a hloubit, omezil a zakázal by plýtvání, ale systém přerozdělování obecní vody a by ovlivnit nesměl. Podzemní propojení studnic by trvalo dále a náš král by byl poněkud diskvalifikován tím, že by ho mohl vydírat kdejaký přerozdělovač z bruselské centrální nádr‐
že, protože ten by měl, vzhledem k naší žízni, v ruce skutečnou moc. Král liberálů by sice stál nad naším sou‐
kromým hospodářstvím, ale moc a sílu by měl jen vůči nám podruhům, koňákům, pastýřům a dojičkám. Vůči přerozdělovačům a silám zvenku by vystupoval jen jako ceremoniář. Jsou zde racionalisté, kteří se pokouší najít nějaký třetí, další dokonalý systém svým nedokonalým rozumem, a zapomínají na to, že mají také psychiku, která způsobuje, že rozum vždy postupuje výběrově, což znamená, že si nekontrolovaně vybírá témata a cesty, které onomu myslícímu racionalistovi způsobují libé pocity a umožní mu vyhnout se nelibým pocitům. Žádný rozum psychiku neovládá. Kdyby ano, staly by se z nás chodí‐
cí kalkulačky. Žádný racionalista tedy nemůže domyslet své systémy do všech konců a následků, protože ně‐
kterým směrům a temným koutům se jeho mozek podvědomě vždy vyhne, aniž by si toho sám racionalista všiml. V pohledu na funkci a pravomoci krále se racionalisté příliš neliší od liberálů. Jejich král by byl jen správcem systému (snad i arbitrem), nadřazeným veškerému osazenstvu statku, ale nesměl by stát mimo systém, musel by být systémem kontrolován a systému podléhat. U racionalistů všech druhů je totiž systém na místě Boha a nikdo a nic nesmí stát nad systémem. Jsou zde ještě takzvaní konzervativci, kteří se snaží odstranit liberální systém propojených studnic a vrátit se k osvědčenému systému soukromých studnic. Již jsme si vysvětlili, že ani toto řešením není, že by to vedlo k hrůzám minulosti, jen ve větším měřítku, umocněno moderní technologií a možnostmi. Jenže oni jsou bo‐
jovní a vede je víra, že pouhou likvidací nepřítele, tedy liberálů a jejich systému, se vše již samo o sobě napra‐
ví. Proto se nesnaží o žádné hledání dalších řešení, ale pouze o vítězství v bitvě. Porážka nepřítele je jejich nejzazším cílem, obzorem a horizontem, a dále zpravidla nedohlédnou. Proto působí rozkladným vlivem a způsobují konflikty uvnitř strany, které jsou jim pak důkazem, že jdou po správné cestě, že bojují, když ne proti vnějšímu, tak alespoň proti vnitřnímu nepříteli a dávají mu zabrat. Jenže vymezit se proti liberálům a zahájit proti nim nesmiřitelnou válku, ještě neznamená, že sami tito bojovníci se tím stávají konzervativními. Stejně, jako kdysi, vymezit se proti kapitalistům a majetným, vést proti nim nesmiřitelnou válku, ještě nezna‐
menalo, že oněm komunistickým bojovníkům jde o obecné blaho. V nesmiřitelnosti je vždycky nějaká chyba a háček. Král těchto válečníků je pouhým vojevůdcem, který je vede do bitvy, vyznamenává je a povyšuje je nad ostatní neválečníky. Král válečníků je pouze zprostředkovatelem jejich vlastního povýšení, záminkou k boji a omluvou za vše, co způsobují. Král, který by válečníky nutil odložit zbraně a v pokoře žít klidným nevýznam‐
ným životem, by se rychle stal jejich nepřítelem. Stejně jako pseudo‐konzervativci jsou na tom utajení nacionalisté hořící touhou bojovat za právě ten náš dvůr, tak, abychom se my, z českého statečku, mohli cítit tak trochu nadřazení lidem z ostatních usedlostí. Pokud nacionalisté touží po králi, hovoří o vlastenectví a požadují vojevůdce, požadují selekci, oddělení těch, kdo k nám patří a kdo nepatří. Následně potom izolaci a vysoké zdi. Za každým nacionalismem je totiž kdesi hluboko zasutá hrůza z chaosu světa, z vlastní neorientace, a nedůvěra ve vlastní individualitu. Zkrátka to chtějí mít oddělené a nesmíšené aby se v tom jednoduše orientovali. Samozřejmě předpokládají, že oni sami zůstali na té správné straně zdi, a tam nyní nastane ráj, protože oni sami jsou přece dobří a zlo způsobovali ti druzí, ti zvenku. Umírněnou a stabilizující základnu strany tvoří lidé skutečně konzervativní, kteří vědí, že bez pomoci a po‐
žehnání shora, se nepohne ani stéblo, natož, aby bez vůle nebes zvítězila nějaká politická strana. Tito lidé zásadně neodmítají ani liberální, ani racionální, ani válečnické koncepty, jen je nepovažují za řešení. Občas by souhlasili s jejich použitím v podobě metody, ale nikoliv cíle. Tito lidé vědí, nebo alespoň tuší, že když Bůh dopustil, aby svět upadl do chaosu, zřejmě k tomu měl důvod. Proto se nestresují. Systémům, návodům a na‐
šim plánům se Bůh směje. Jako Vševědoucí se jimi jistě dobře baví. Je zde ale spousta vesničanů, kteří v Boha nevěří, nebo věří, že je, ale nepomůže nám, protože kdyby chtěl, tak bychom přece už byli v ráji. Jenže my jsme v ráji už byli a nelíbilo se nám tam. Chtěli jsme něco zajistit sami. Chtěli jsme mít systém na rozpoznává‐
ní dobra a zla, abychom mohli soudit a odsuzovat. Jako Bůh. Možná je zapotřebí nás nechat sobě na pospas, abychom si vyzkoušeli všechny naše recepty a systémy, aby se snad někdo, po tisících letech katastrof a ma‐
sakrů ohlédl a řekl: Do háje, vždyť my na to sami nemáme. Skuteční konzervativci to říkají již nyní. Jsou trpě‐
liví a spokojí se s tím, že žijí a snaží se žít správně. Děkují za každou kapku vody. Neženou se za změnami sys‐
témů. Jejich politika je prostá: Hádejte se o systémech, já budu čistit každou studnu, kterou ve vsi najdu, tu svou prohloubím a dám napít každému, kdo má žízeň. Nikdy se nebudu klanět žádnému oligarchovi s podvodně odčerpanou vodou, také ho nebudu zkoušet zabít a hlavně se mu nebudu chtít vyrovnat podle jeho vlastního návodu na úspěch. Nebudu trpět strachem z budoucí žízně, protože se často modlím a jestli Bůh chce, abych žil a netrpěl, naprší mi třebas i do dlaně. Jestli Bůh chce, abych umřel žízní, tak se to stane a stane se dobře, protože: Buď vůle tvá… Všimněte si, jak těžko se pro skutečné konzervativce hledá nálepka nebo jméno. Králem skutečných konzervativců není osoba, ale funkce, funkce božího zástupce a tlumočníka. Konzervativec ví, že lidé v této královské funkci mohou chybovat, jsou pouze lidmi, mohou být dokonce zlo‐
myslní či zlí, ale jsou v této funkci proto, že to právě Bůh chtěl a dopustil, a proto je třeba důvěřovat a sloužit. Neboť samou podstatou monarchie je služba, nikoliv moc. Moc je podstatou stranických politických sys­
témů. Podstatou monarchie je služba. Liberálové slouží ideji osvobození a stávají se obětí osvobozené moci. Racionalisté slouží svému rozumu a stávají se obětí jeho nedokonalosti. Válečníci slouží slávě vítězů a stávají se obětí vlastní viny, obětí marnosti svého vítězství. Nacionalisté slouží ideji národa a stávají se obětí izolace. Konzervativci jsou ti, kteří slouží Bohu a jeho výtvoru, totiž bližnímu svému. Král je pro ně jen specifickým druhem služby Bohu. Stávají se obětí své pokory, až k osobní bezvýznamnosti a často se stávají i mučedníky. Ale čeká je Království Boží. Království pozemské by bylo nesmyslné, kdyby nebylo předstupněm a cestou do Království Božího. Svatý Pavel řekl: Pokud Bůh není, pak jsme ti největší blázni na celém světě. Totéž musí platit i o nás monar‐
chistech. Některým z nás se ale nechce riskovat, že budou za blázny, kdyby Bůh náhodou nebyl. Tak berou věci do vlastních rukou a vymýšlejí systémy. Liberální, racionální a další. Jiní se považují za konzervativce jen proto, že nic nevymýšlejí a chtějí návrat k těm starým opuštěným systémům. Jen aby nebyli za blázny, kdyby Bůh náhodou nebyl. Skutečný konzervativní monarchismus je bez pevné víry v Boha, bez osobní zkušenosti s Bohem a bez služby Bohu a jeho výtvorům, prostě nemyslitelný. Kdyby Bůh chtěl, byla by tu monarchie již zítra. Kdyby chtěl, dostali bychom ve volbách 99 % hlasů. Jenže on nějak nechce. Asi má nějaké vlastní, jiné plány. A protože nám nejde na ruku, tak si to vymyslíme sami. Prv‐
ním příznakem nevíry je tvrzení, že to my sami musíme tu monarchii vymyslet, samozřejmě jako systém, než ji začneme zavádět. Prý proto, že ostatní lidé a voliči myslí v číslech a v kolečkách a monarchii jako systém snadněji přijmou a začnou nás volit. Prý tak budeme působit seriózně a důvěryhodně. Dostaneme se k moci systémově, tím, že pochopíme a využijeme správně systém demokratických voleb. Já tvrdím, že to je nebezpečná iluze. Tvrdím, že pokud zvítězíme touto cestou, změní nás to a staneme se stejnými jako ti, které chceme svým vítězstvím porazit. A to bude naše definitivní prohra. Budeme jako ti, na které dnes nadáváme. Když se podřídíme systémům, systémy si nás přizpůsobí. Budeme nakonec sloužit jim, systémům a budeme sloužit králi jen tehdy, když bude součástí systému. Skutečný král by tohle nikdy nepři‐
jal, a také to zatím nepřijímá. Tvrdím, že pokud je cesta k vítězství, pak je to cesta bláznovství. Cesta služby a víry, protože kdybys měl víru jen jako hořčičné semínko, i hora by se přestěhovala. Tvrdím, že tato iracionali‐
ta je tou nejracionálnější volbou. Je samým vrcholem a paradoxem racionalismu. Racionalismus, který nedo‐
spěl až k paradoxu, totiž není dost důsledným racionalismem, ale jen jednou z podob pýchy a slepoty. Tvrdím, že osvobodit se od vlastní svobody, omezit svoji svobodu službou, je tou nejsvobodnější myslitelnou volbou a vrcholem liberalismu. Tvrdím, že stát se pokorným a přijmout svou vlastní bezvýznamnost je jedinou cestou, jak nabýt maximálního významu v očích Krista. Tvrdím, že bláznovství pro Krista, pro krále králů, je nejspo‐
lehlivější cestou k maximální vážnosti a úctyhodnosti. Tvrdím, že nejvyšším projevem konzervatismu je chtít stanout znovu tam pod tím osudovým stromem a ono jablko neutrhnout, ba, ani si nevšimnout, že tam nějaké roste. A právě o tenhle druhý pokus celými svými dějinami bojujeme a usilujeme. Jinak jsou celé naše dějiny zbytečné. Tato strana přece nemá být stranou, která přijme osvědčené seriózní cesty nalinkované mocenskými systé‐
my a stane se stejnou jako všechny ty ostatní strany, protože systémy jsou nastavené tak, aby nás vyplivly, kdybychom se jim nepřizpůsobili. Právě vznik stranických politických systémů v 19. století znamenal konec klasických monarchií. Je nasnadě, že je to právě stranický politický systém, co monarchie rozkládá a ničí, či nějak nahrazuje. Je nasnadě, že monarchie sama je podstatou nesystémová a se systémy nekompatibilní, pro‐
tože stojí na iracionální víře prostých i významných lidí, na víře v to, že je lepší sloužit králi, než sobě samé‐
mu. Stojí tedy na bláznovství, a co by na bláznovství mohlo být systémového? Také přátelství lidí je bláznov‐
stvím a jejich láska také, protože obojí je neekonomické a nesystémové. Tvrdím, že: 1. Moc má vždy pyramidovou strukturu, jednu hlavu a jeden zdroj. A žádný demokraticky vyhlížející systém na tom nic nezmění. Pyramida moci se nakonec prosadí vždycky. 2. Moc se může v lidském světě projevovat pouze skrze to, čemu se lidé klaní, čemu se rozhodli sloužit. 3. Mocenské elity a struktury se rekrutují právě z uctívačů a sluhů toho či onoho. Když se budeme klanět národu, budou nám vládnout führerové, když mrkvi, budou to zelináři, když jablku, budou to sadaři, když tělu a zdraví, budou to doktoři apod. 4. Současný stav světa je výsledkem většinového klanění se modle zlatého telete, uctívání úspěchu v podobě peněz a majetku. Proto vládnou ekonomové a zloději. Když, například, začneme uctívat prá­
ci – matku pokroku, bankéři okamžitě ztratí svou moc, protože peníze ztratí hodnotu. Vládnout nám začnou hulváti s lopatami. 5. Systémově nelze tento stav změnit, protože systém a systémáky, včetně regulátorů a kontrolorů, lze koupit. Protože ke kradení nejsou náchylné jen nějaké elity (které nakradly nejvíce), ale my všichni, od posledního bezdomovce k největšímu miliardáři. 6. Revolucí lze odstranit elity, ale podle pyramidového modelu se ihned vytvoří nové elity a bude to zbytečné násilí. Revoluce musí mít ideu, tedy novou modlu ke klanění se, sloužení a uctívání. Lidé do ulic nepůjdou, protože se klaní stejné modle jako ti, kterým nadávají a nedovedou a nechtějí si před­
stavit nic jiného. Protože tuší, že každá změna vynucená ulicí bude jen kosmetická. 7. Celé naše dějiny ukazují, že každá změna je k horšímu, zvláště revoluční změna. Výjimku předsta­
vuje duchovní revoluce, totiž začít se klanět osobě a myšlence absolutní a absolutně dobré moci a začít jí sloužit. Ale to je revoluce, kterou může provést jen jedinec, uvnitř sám v sobě a za sebe. 8. V politice je smysluplná pouze taková strana, která toto klanění a sloužení hlásá, a podle toho se chová. Taková strana nenutí, ale vyzývá. Je trpělivá a odpouští, raduje se, je pokorná a dává osobní příklad. Pokud taková strana získá většinu, elity budoucí společnosti se budou rekrutovat z těch, kdo slouží moci lásky, a ta se projevuje především bezmocností. 9. Každá moc, která se projevuje jinak, než bezmocností a pokorou, je odvozena z uctívání něčeho jiného, než zdroje lásky, i kdyby tou mocí byla církev a klérus. Po ovoci je poznáme. 10. Monarchie je struktura moci založená na uctívání krále, v důvěře, že on sám uctívá Boha. Je zalo­
žena na uctívání Boha, krále králů, v důvěře, že on poslal krále. 11. Skutečná změna se dá vybojovat jen v sobě samém, v jedinci, uvnitř. Jediný skutečný konflikt je ten vnitřní. Vnější boj za cosi a vnější konflikt je vždy náhražkou a znamením neschopnosti či neochoty vybojovat to uvnitř. Vnější, společenské změny, jsou skutečné jen tehdy, pokud se dostaví samy, au­
tomaticky, jako důsledek vnitřního boje podstatné části lidských jedinců. Koruna česká, když jsem do ní vstupoval, byla společenstvím neekonomicky a nesystémově jednajících bláznů a přátel, kteří se měli rádi, rádi se vídali a vymýšleli bláznovské akce. Teď jsme racionální, myslíme systémově, jenom už nějak nejsme přátelé a nějak se odsud vytratila radost ze společenství ostatních, radost ze společného bláznovství. A voličů stejně nemáme o nic víc, členů spíše méně, než kdysi. Stali jsme se arénou egoistů, narcisů, exhibicionistů a egocentriků. Ti nehledají radost a slovo blázen je do morku kostí děsí. Ti hledají jen další a další stromy, ze kterých by si utrhli jablko, které by jim umožnilo soudit a odsoudit ostatní. Ti neslouží lásce, ani králi, ale jen naivní vidině vlastního úspěchu, nebo rovnou někomu, kdo jim slíbil, že je nenávist a zloba zachrání. Rozhodl jsem se, že budu členem této strany do té doby, dokud zde budu nacházet lidi, z jejichž společnosti mám radost, které rád vidím a na které se těším, se kterými se dobře plánují nová bláznovství. Víc slíbit ne‐
mohu. Jan Drnek WETTERAU
von Wetterau
LEOPOLDOVCI
hraba schweinfurtská
CERDIKOVCI
králové Wessexu
PŘEMYSLOVCI
králové čeští
LOOZ
ARPÁDOVCI
králové uherští
PIASTOVCI
králové polští
EZZONOVÉ
falckrabata lotrinská
OTONOVÉ
císařové římští
LEPAKENOS
císařové byzantští
MAKEDONŠTÍ
císařové byzantští
RURIKOVCI
velkoknížata kyjevská
YNGLINGOVÉ
králové švédští
KARLOVCI
císařové římští
KAPETOVCI
králové francouzští
POITIER
vévodové akvitánští
BOSONIDÉ
hrabata z Valois
HOLANDŠTÍ
hrabata holandská
FLANDERŠTÍ
hraba flanderská
LUCEMBURKOVÉ
hrabata lucemburská
BILLUNGOVÉ
vévodové saští
NORMANDŠTÍ
TARENTOVÉ
vévodové normandští knížata antiochijská
RETHELŠTÍ
králové jeruzalémští
MONTHLÉRY
de Monthléry
ROUCY
de Roucy
sv. Arnulf
biskup z Metz
asi 582
641
oo Klotilda
Ansegiesel
majord. Austrasie
694
Charibert
oo Begga z Landenu
Pipin II.
král franský
635
714
Robert
oo Alpais
Karel Martel
vévoda franský
686
741
Lambert I.
po 650
oo Chrotruda
Pipin III. Krátký
král franský
714
768
Robert II.
královský kancléř
oo Betha de Laon
sv. Karel Veliký
císař římský
742
814
Lambert II.
oo Hildegarde z Vinzgau
Ealhmund
Pipin I.
král z Kentu
král lombardský
asi 786
773
Egbert
král z Wessexu
769/80
839
Ügyek
oo Redburga Karlovna?
oo Emese von Önedbelia
Ethelwulf
král z Wessexu
795/810
858
Luitpold
846
oo Judita
Alfred
král z Wessexu
849
899
X
Edward
král z Wessexu
871/2
924
oo Wiltruda
oo X von Welf
oo Elfleda Ethelhelm
Gebhard
von Wetterau
947/9
oo Drahomíra ze Stodor
oo Kunhuta Švábská
Arnulf I.
vévoda bavorský
asi 898
937
oo Judita
oo Judith /von Sülichgau
Berthold I.
markrabě bavorský
915/26
980
oo Irmtrud von Avalgau
oo Heilika Wlbeck
Gerbera
Heinrich
von Gleiberg
asi 970 po 1017
hrabě von Scheinfurt
asi 975
1017
Eilika
von Scheinfurt
1000
asi 1055
Takszony
Boleslav II.
Doubravka
kníže český
999
princezna česká
977
Nevelung
von Betuwe
905
953
oo X von Maasgouw
Judita
Břetislav I.
Rudolf
von Scheinfurt
asi 990
1058
kníže český
1005
1055
princ uherský
princezna polská
po 997
Měšek I.
kníže polský
asi 935
992
866/74
hrabě Keldachgauský
princ uherský
po 1031
Béla I.
Ryksa
král uherský
1016
1063
princezna polská
1015
1052
oo Theodora
Helena
pricezna byzantská
906
961
Jindřich I. Ptáčník
král římský
875
936
Otto I.
císař římský
912
973
oo Richwara
oo Adéla Burgundská
Konstantin VII.
866
král švédský
1. m Lothar I.
císař římský
795
855
oo Ermentrude Orleánská
oo Thionville de Tours
Judita
843/4
Herbert I.
hrabě Vermandois
asi 848/50 před 907
po 870
Ludvík II.
král italský
asi 822
875
oo Engelburge
Irmengarda
princezna italská
asi 852/5 před 896
oo Bertha
1. m Hildegard
asi 802
Lothar II.
král lotrinský
827/35
869
Bertha
asi 863
Thuringbert
841
898/925
po 770
oo Wiltrud Orleánská
Emund
Herbert II.
Beatrix
Robert IV. Silný
král švédský
hrabě Vermandois
884
943
de Vermandios
880
po 931
hrabě pařížský
820
866
Rurik
Erik
879
oo Theofania Anastasia
král švédský
oo Ingrid Norská
Igor
kníže kyjevský
877
945/6
Hedvika
princezna římská
po 958
Adéla
Robert I.
král západofranský
866
923
de Vermandios
asi 910/5
960
falckrabě lotrinský
1034
princezna římská
1025
velkokníže kyjevský
asi 958
1015
oo Estrid Obotridská
Měšek II.
Richenza
Dobroněga
Jaroslav I.
Ingegarda
princezna kyjevská
po 1012
1087
velkokníže kyjevský
asi 978
1054
princezna švédská
1050
velkokníže kyjevský
asi 1024
1078
Olaf III.
král švédský
1022
Vsevolod
velkokníže kyjevský
1030
1093
oo Anast. Monomachina
Hugo Capet
král francouzský
941
996
Wulnoth
Robert II.
král francouzský
970
1031
oo Gyta Sprakalegg
Anna
pricezna kyjevská
1024/36
1076/8
Harold II.
král anglický
asi 1022
1066
oo Edith von Mercia
Vladimír II.
Gytha
Filip I.
velkokníže kyjevský
1053
1125
princezna anglická
1055/60
1107
král francouzský
1052
1108
Vladislav I.
kníže český
1125
oo Richenza von Berg
Béla II.
král uherský
1109
1141
oo Jelena Srbská
Eufrosina
pricezna kyjevská
1130
1186-93
DE CHÂTILLON
knížata antiochijská
asi 1055
919/26
1094
Billung
von Stubenskorn
asi 890
asi 951
oo Ermengarda z Nantes
Siegried
hrabě lucemburský
922
998
Herman Billung
vévoda saský
asi 915
973
oo Hedvika von Nortgau
oo Hildegarda Westenburg
asi 962
1005
Bernard II.
vévoda saský
asi 940
1011
oo Hildegarda von Stade
Adéla
asi 917
po 969
Vilém
vévoda normandský
asi 900
942
oo Sprota de Bretagne
Doon
hrabě z Porciea
900
Richard I.
vévoda normandský
933/4
996
935
oo Gunnor
Manases II.
Odo
vévoda saský
asi 995
1059
Gertruda
hrabě rethelský
965
Frasenda
Tankred
z Antiochie
1113
oo Aubree
Bohemund
kníže z Tarentu
1054
1111
1056
de Châtillon
1114
1125
princezna antiochijská
Vladislav I. (II.)
král český
asi 1100
1174
Béla III.
král uherský
1148
1196
Anna
de Châtillon
1154
1184
Přemysl Otakar I.
král český
asi 1155
1230
Konstancie
princezna uherská
asi 1180
1240
1127
1163
Milon
de Monthléry
990
asi 1081
Gui I.
de Monthléry
1095
oo Hodierne de Gometz
Méliosende
de Monthléry
1030
asi 1118
Baldwin
král jeruzalémský
asi 1058
1131
oo Moraphia
Alix
král uherský
1130
1161
de Roucy
asi 976
Hugues I.
regentka jeruzalémská
Konstancie
Judita
de Roucy
Yvette
hrabě rethelský
Bohemund II.
Renaud
sv. Anežka
princezna česká
1211
1282
X
de Roucy
hrabě rethelský
kníže antiochijský
1108
1131
Géza II.
oo Hedvika von Gunedsberg
990
Manases III.
990
Robert Guiscard
vévoda z Kalábrie
1015
1085
Konstancie
1163
po 974
oo Odélie
Bernard III.
asi 1028
po 949
Manases I.
hrabě rethelský
princezna francouzská
1127
oo Liubava Novgorodská
hrabě západofríský
asi 955
993
Berta
Holandská
Svatopluk II.
velkokníže kyjevský
1050
1113
Hildegard
asi 934
Liutgarda
hrabě holandský
asi 1017
1061
Svatava
princezna polská
1046/8
1126
Mstislav II.
velkokníže kyjevský
1076
1132
Arnulf
král francouzský
1008
1050
Géza I.
král uherský
1044
1077
oo Poppa
886
Dirk II.
Konstanie
d´Arles
asi 986
1032
Rollo
Nomrandský
846/70
932
hrabě flanderský
885/9
964
965/6
hrabě západofríský
asi 930
988
993
Rongvald/Robert I.
Arnulf I.
Wigerich
Floris I.
Sofie
Predslava
Dirk
oo Othelinda Nordmark
von Looz
pricezna kyjevská
oo Geva
Konstancie
Jindřich I.
král český
1032
1092
Almus
oo Theutberge de Sens
920
Vilém II.
1004/6
Baldwin II.
hrabě flanderský
863/5
918
Dirk I.
hrabě Kennemerland
oo Azalais d´Ajou
asi 957
950/2
Gerulf
hrabě fríský
Karel Konstantin
hrabě z Vienne
901-3
942/63
Dirk III.
hrabě holandský
asi 985
1039
Godwin
hrabě z Wessexu
asi 987
1053
Vratislav II. (I.)
král chorvatský
1129
oo Emilienne
hrabě d´Arles a Provence
WESSEXŠTÍ
králové angličtí
hrabě d´Arles
850
887
Ludvík III.
Adéla
Erik VIII.
král švédský
994/5
Boson V.
král italský
880-3
928
Rotbald
Baldwin I.
hrabě flanderský
837/40
879
oo Richilde d'Arles
Boson
hrabě z provence
oo Sigrid Storrada
možná vnuk Karla Velikého
Bivin
hrabě d´Ardenne
830
hrabě d´Arles
885
936
vévoda akvitánský
915
963
oo Emnilde Sbrská
princezna polská
1025
1108
Ebles Mancer
vévoda akvitánský
867/72
934/5
hrabě d´Arles
asi 860
895
vévoda francouzský
asi 895
956
sv. Vladimír I.
kníže polský
1016
1058
oo Irmingarda
král švédský
Matilda
Izijaslav I.
Rainulf II.
král akvitánský
850
890
Theobald
Boson II.
Ehrenfried
Gertruda
oo Bilichilda de Maine
Hugbert
hrabě z Valois
864
Vilém III.
Theofania
Kazimír I.
před 875
Hugo Veliký
princezna byzantská
asi 956
oo Maluša
Teutberge
Rainulf I.
vévoda akvitánský
820
866
Edmund Erikson
oo sv. Helena Pskovská
Svatoslav I.
kníže kyjevský
asi 942
972
Boson
hrabě u Valois
855
oo Theoderata
Robert III.
z Wormsgau
asi 834
Odoscer
hrabě Harlebek
Gérard I.
d'Auvergne
800
841
Robert II.
z Wormsgau
807
Anna
Otto II.
Lotrinská
před 1000 1063
2.m Adléta
824
oo Williswint Adalheim
2. m Karel II.
císař římský
823
877
princezna byzantská
898
914
Romanos II.
císař byzantský
939
963
oo sv. Matilda Westfálská
Erenfried II.
hrabě Zulpichgauský
před 970
císař byzantský
866
912
císař byzantský
před 905
959
císař římský
955
983
král polský
990
1034
oo X von Vliermal
Ota Vznešený
vévoda saský
828
912
oo Edita de la Marche
2. oo Judita von Altdorf
Pipin II. Quentin
Ring
Lev VI.
Robert I.
vévoda v Haspengau
1. oo Ermeng. z Hesbaye
hrabě Vermandois
817
po 840
oo Eudokia Ingerina
Romanos I.
císař byzantský
869
948
oo Heylwig von Dillingen
Boleslav I. Chrabrý
král polský
966/967
1025
Vaszoly
930
Geiselbert
von Looz
985
1044
Ludvík I.
landkrabě durynský
asi 1090
1140
po 1174
Adeleida
Eberhard I.
Heřman I. Pusilius
falckrabě lotrinský
996
oo Božena
Ludvík
hrabě durynský
asi 1080
Judita
hrabě polský
962/3
Michael
oo Biagota
Emma
Oldřich
kníže český
1034
Ziemomysl
kníže uherský
asi 905
asi 972
princezna anglická
1005
oo Cecílie von Sangerhausen
asi 1135
Erenfried I.
oo Adelgunda Burgundská
oo Luitgarda de Namur
oo Adéla von Stade
804
oo Oda von Hildesheim
Zoltán
kníže uherský
Boleslav I.
kníže český
972
DURYNŠTÍ
landkrabata durynská
Ludvík
hrabě durynský
1123
Liudolf
oo sv. Ludmila ze Pšova
Vratislav I.
kníže český
888
921
oo Kunhuta
Heribert I.
von Kinziggau
asi 925
992
929
Leopold
markrabě rakouský
907
Konrad
von Wetterau
982
oo Hazela Saská
markrabě východosaský
král uherský
907
Bořivoj I.
kníže český
855
894
Elfrida
asi 875/7
Basileos I.
císař byzantský
812
886
Berno
895
Arpád
oo Ethelswitha Mucel
Eberhard
hrabě z Ortenau
902/3
oo Kunhuta
Álmos
820
oo Osburga z Hampshire
Odo
von der Lahngau
879
810
Bernard I.
král lombardský
asi 797
818
Ludvík I.
císař římský
778
840
1110
po 1136
1045