Charakteristika FAV a příklady dobré praxe v EU

Komentáře

Transkript

Charakteristika FAV a příklady dobré praxe v EU
Charakteristika pojetí filmové výchovy,
příklady dobré praxe
v evropských zemích a
možnosti implementace v ČR
…………………………………………………………………………………………………………….
1
Obsah
1.
Úvod
2.
Aktuální výzkum a činnost pracovní skupiny pro filmovou výchovu
3.
Filmová gramotnost v kompetenčním rámci
4.
Ideální model filmové výchovy
5.
Souhrn doporučení pro Evropskou komisi
6.
Příklady dobré praxe: Spojené království
7.
Příklady dobré praxe: Francie
8.
Příklady dobré praxe: Dánsko
9.
Příklady dobré praxe: Maďarsko
10.
Příklady dobré praxe: Polsko
11.
Souhrn doporučení pro ČR
2
Představovaná studie vznikla jako jeden z výstupů monitorování aktivit na poli filmové výchovy
Národního filmového archivu a Free Cinema, o.p.s.
Následující text by měl sloužit jako přehledová studie mapující jednotlivé modely filmové
výchovy ve vybraných zemích EU, ale také jako rejstřík příkladů dobré praxe, které bude možné
uvést v život v českém výchovně-vzdělávacím procesu i související legislativě. Text je určen
především odborníkům z oblastí filmových a mediálních studií a pedagogiky.
1. Úvod
Na evropské úrovni neexistuje jednotný metodický postup zavádění filmové/audiovizuální výchovy do
vzdělávacího systému. Mezi hlavní důvody je možné řadit odlišnou historickou zkušenost, různorodé
společenské a ekonomické zázemí, průběh schvalování kurikulárních dokumentů i kulturně-společenský
rámec jednotlivých zemí. Neopomenutelným důvodem je také průběžný proces evropské integrace a
zapojení jednotlivých krajin do programů na podporu filmového průmyslu a audiovize (včetně filmové
výchovy). Můžeme tedy mluvit spíše o metodikách, které mají odlišný obsah i povahu a jsou výrazněji či
méně výrazně ukotveny v osnovách či kurikulích škol nebo programech vzdělávacích a filmových institucí
a neziskových organizací.
Výuka o filmu v jednotlivých zemích se také odvíjí od historického přístupu k filmu jako samostatnému
uměleckému odvětví a jeho propojení s výchovou audiovizuální a mediální v nejširším slova smyslu.
V Maďarsku, kde má mediální výchova počátky už v šedesátých letech, se film etabloval jako přirozená
podmnožina komplexnější vzdělávací kategorie a je její integrální součástí. Ve Velké Británii jsou filmová a
mediální výchova součástí samostatného komplexního celku Screen Education1, která byla do češtiny
překládána jako audiovizuální edukace2 nebo audiovizuální výchova.
V popisech různých metodických východisek filmové výchovy a příkladů dobré praxe se tedy budeme
přiklánět k oborovým vazbám v dané zemi, přičemž bude stručně vysvětlen kontext celého systému. Pro
potřeby terminologického vymezení v českém kontextu budeme používat termín filmová/audiovizuální
výchova, což je oficiální název akreditovaného doplňujícího vzdělávacího oboru. Ten se odlišuje od
průřezového tématu mediální výchova, které se zabývá různými typy médií, produkcí mediálních sdělení
a jejich recepcí, a je blízce spojeno se sociologií a kulturními studii.
Analýzy a výzkumy konkrétních institucí (Universidad Autonoma de Barcelona, British Film Institute)
v oblasti filmové/audiovizuální výchovy a možnosti rozvoje publika realizované v minulých letech
dopomohly k rozšíření diskuse o nezbytnosti zavedení norem pro filmovou výchovu v Evropě a stanovení
jasných východisek. Ty jsou potřebné také v souvislosti s nemalými prostředky alokovanými Evropskou
komisí na podporu této oblasti.
Evropská unie se snaží dohnat mnohaletý deficit ve sběru dat, která jsou na národních úrovních mnohdy
shromažďována po delší období. Česká republika je v tomto výjimkou: opožděný vývoj je možné
zaznamenat nejen v zásadním nedostatku dat, ale také v celospolečenské diskusi a konsensu nad
1
BOLAS, Terry. Screen Education. From Film Appreciation to Media Studies. Bristol: Intellect Books 2009
VACEK, Patrik, KRÁTKÁ, Jana. Audiovizuální edukace jako součást mediální výchovy. Brno: Masarykova univerzita,
Pedagogická fakulta 2008.
2
3
důležitostí filmové gramotnosti. Ta se stala v mnoha zemích (Maďarsko, Irsko, Severní Irsko, Francie,
Polsko) součástí celkového komplexu gramotnosti a očekávaného penza znalostí a dovedností žáků a
studentů již před mnoha lety.
Více se jednotlivým průzkumům věnujeme v následující kapitole.
Pokud shrneme aktuální situaci, zájem klíčových hráčů (školy, instituce, ministerstva, archivy) o
filmovou/audiovizuální výchovu je vždy podmíněn výraznější podporou práce s mladým publikem.
Iniciativa Evropské komise se skrze její orgány snaží pomoci naplnit potřeby a zájmy jednotlivých zemí a
vytvořit jednotný rámec pro její možný rozvoj na evropské úrovni. Komise však nemůže suplovat roli
národních institucí a iniciativ v této oblasti.
V následujících kapitolách budou představeny přístupy k filmové/audiovizuální výchově ve
vybraných členských zemích EU a také příklady dobré praxe ve Spojeném království, Francii,
Dánsku, Polsku a Maďarsku.
Vybraný vzorek zemí, představený formou případových studií, prezentuje průřez přístupy k této
problematice v jednotlivých regionálních segmentech, zastoupeny jsou zde země s nejdelší tradicí
audiovizuální výchovy a komplexním přístupem (Velká Británie, Francie), země s největší progresí a
podporou v posledních dvaceti letech (Dánsko), ale také země bývalého východního bloku (Maďarsko,
Polsko), ke kterým máme historicky a společensky nejblíže.
2. Aktuální výzkum a činnost pracovní skupiny pro filmovou
výchovu
V roce 2013 skončilo další programovací období programu na podporu audiovizuálního průmyslu
MEDIA. Již v minulém období (2007-2013) si členové Evropské komise stanovili cíl výraznější podpory
výzkumu v oblasti filmové výchovy a práce s publikem, v novém období se jedná o samostatný program
podpory. Pro následující období let 2014-2020 schválila Evropská komise novou strategii a vytvořila nový
program Kreativní Evropa (Creative Europe), který zahrnuje podprogramy Culture a stávající program
MEDIA3.
V rámci analýzy a monitorování byla v roce 2011 iniciována zpráva Screen Literacy Report, kterou
zpracoval výzkumný tým pod vedením zástupců British Film Institute a dalších šestadvaceti organizací a
institucí z většiny zemí Evropské unie. V návaznosti na výsledky šetření a čtrnáct doporučení, které byly
součástí zprávy pro Evropskou komisi, vznikla pracovní skupina (Film Literacy Advisory Group) složená
ze zástupců jednotlivých organizací.
Dalším významným projektem byl rozsáhlý výzkum Gabinete de Communication y Education
(Universidad Autonoma de Barcelona) pod názvem FilmED, jehož výsledky byly zveřejněny v roce
20154. Jednalo se o zpracování hloubkové kvalitativní analýzy filmové výchovy, jehož výsledky byly
představeny na jaře roku 2015. Zpracovaná studie představila základní oblasti a problémy, jako jsou
zapojení filmového průmyslu, autorskoprávní problematika nebo využití audiovizuálních děl na školách.
3
Více informací o programu zde: http://www.kreativnievropa.cz/
Studie je ke stažení zde:
http://www.gabinetecomunicacionyeducacion.com/sites/default/files/field/adjuntos/report_filmed.pdf
4
4
Studie představila také základní úskalí, která je možné vystopovat při zavádění filmové výchovy do škol
napříč všemi zeměmi EU. Mezi tyto hlavní problémy patří zejména:
● kutikulární a pedagogická omezení
● nedostatečné nebo nulové zapojení filmového průmyslu
● praktická omezení na školách (technické vybavení, autorská práva)
● ekonomické a právní podmínky (dostupnost nosičů)
● nedostatek komunikace a pochopení mezi učiteli a majiteli práv
Studie dále poukazuje na hluboký rozpor mezi dvěma typy užití filmu na školách – jako učební pomůcky
v jiných předmětech, kde je film pouhým prostředkem výuky, a jako samostatného předmětu
zkoumajícího estetické, kulturní, etické a technické hodnoty filmových děl samotných.
Iniciativy a průzkumy pomohly zmapovat filmovou i mediální výchovu a gramotnost na evropské úrovni,
následně si Evropská komise nechala zpracovat model filmové výchovy, opět pod vedením BFI. Na
základě roční práce vznikl strategický dokument Framework of Film Education for Europe, který
bude dokončen a schválen v červnu 2015. Tento dokument připravovaný více než čtyřiceti experty
z evropských zemí ve stručnosti definuje, čeho by měli dosáhnout ti, které je možné nazývat filmově
gramotnými, neboli co by měl znát filmové gramotný člověk po absolvování výchovně-vzdělávacího
procesu nebo v rámci programů mimoškolního vzdělávání.5
3. Filmová gramotnost v kompetenčním rámci
Na evropské úrovni jsme svědky bezpočtu diskusí, konferencí a seminářů, které se snaží zahrnout film
a média do obecného kompetenčního rámce. Často se mluví o širším konceptu mediální gramotnosti,
filmová gramotnost bývá vnímána pouze jako jedna z jejích odnoží. Do protikladu je stavěn tzv.
„francouzský model“, který je dlouhodobě formulován jako porozumění všem aspektům kinematografie, a
preferuje takříkajíc „čistou“ filmovou výchovu na straně jedné, a komplexní model audiovizuální edukace,
která zahrnuje filmovou i mediální gramotnost do jednoho kompetenčního rámce, na straně druhé.
UNESCO ve své studii Media and Information Literacy: Policy and Strategy Guidlines6 dokonce
mluví o nejširším možném termínu informační gramotnosti, která má být nadřazena gramotnosti mediální
a filmové. Ta zahrnuje kompetence využívání informací, jejich kritického hodnocení, ale také jejich
produkci. Její součástí jsou také kompetence v oblasti využívání informačních technologií (ICT, občas je
používán termín digitální gramotnost).
V této studii používáme zúžený termín filmové gramotnosti s přihlédnutím k širšímu rámci gramotnosti
mediální. V evropském diskursu je patrná tendence obě úrovně zaměňovat. Autoři této studie se budou
snažit vytýčit principy, kterými je možno definovat filmovou gramotnost a přeneseně oblast filmové
5
Mezi tyto cíle patří například pochopení výjimečnosti a specifičnosti filmu; individuální vnímání filmu z perspektivy
kritické, estetické, emocionální, kulturní a tvůrčí; rozvíjení povědomí o společenském a historickém kontextu filmu
nebo schopnost reflektovat různými způsoby objevování a učení se o filmu. Viz kol. aut. Framework of Film Education
for Europe. London: British Film Institute 2015.
6
Více informací na stránkách UNESCO: http://www.unesco.org/new/en/communication-and-information/mediadevelopment/media-literacy/mil-as-composite-concept/
5
výchovy dle specifických principů.7 Naše definice a vymezení filmové výchovy pracuje s pojetím
frankofonním (education audiovisuelle) a anglosaským (screen education).
4. Ideální model filmové výchovy
(Kapitola je výtahem z publikace Screen Literacy Report vydané Britským filmovým institutem v roce 2012.)
Po prozkoumání třiceti evropských zemí zařazených do studie jsme schopni rozhodnout, které faktory
podporují a které znaky doprovázejí silné národní modely filmové výchovy. Typicky se ve filmové kultuře
těchto zemí setkáváme s vysokým stupněm koordinace mezi jednotlivými sektory (vzdělávací a
kulturní instituce, neziskový sektor, filmové společnosti a veřejnoprávní média), podpořeným národním
strategickým plánem.
Vždy zde nalezneme řadu důvodů pro podporu filmové výchovy a vzdělávání, např. zájmů filmového
průmyslu (odvážnější publikum, vzdělanější filmové profese), ale vždy je spojujícím faktorem obecný
požadavek na filmovou gramotnost pro všechny bez rozdílu. Tyto cíle jsou explicitní, sdílené a vysoce
hodnocené svorně všemi zainteresovanými, aniž by kdokoliv zásadně prosazoval potřebu jiného přístupu.
Je pochopitelné, že silné zázemí filmové výchovy je součástí rozvinuté filmové kultury, která podporuje
vzdělávání a přístup k filmům pro široké spektrum lidí – děti, seniory, rozmanité a znevýhodněné skupiny
– a podpora filmové kultury z veřejných zdrojů tento závazek doplňuje.
„Výuka“ v neformálním sektoru zde má stejnou úroveň jako formální vzdělání a je uznávána pro svůj
odlišný přístup. Na tomto uznání se podílí i závazek provádění komplexního vyhodnocení výsledků,
aktéři se musejí i na národní úrovni zavázat k provádění evaluací, aby zlepšovali své zapojení do celkového
systému filmové výchovy.
Země s velkou mírou integrace vykazují vysoký podíl zapojení jednotlivých subjektů do filmové
výchovy, zejména v aktivitách, které jsou dlouhodobě udržitelné a mají jasné měřitelné a
zaznamenatelné výsledky. Finanční podpora je rozložena mezi veřejný, komerční, vzdělávací a kulturní
sektor a je poskytována v souladu s národním strategickým plánem.
Pracovní síla pro filmovou výchovu, od proškolených učitelů filmu, přes učitele jiných předmětů se
zájmem o film, až po pomocné pracovníky ve školství a vzdělavatele v mimoškolním vzdělávání (lektoři
na volné noze, volnočasoví pracovníci, kulturní pracovníci) mají zřetelné a finančně zajištěné možnosti
profesního rozvoje, které jsou jim nabízeny od vstupní úrovně až po úroveň expertní. Profesionální
rozvoj rovněž předpokládá možnost akreditace jejich dalšího vzdělávání.
5. Souhrn doporučení pro Evropskou komisi
(Kapitola je výtahem z publikace Screen Literacy Report vydané Britským filmovým institutem v roce 2012)
1. Vytvořit model filmové výchovy/vzdělávání v Evropě, včetně hodnocení filmu jako umělecké
formy, kritického porozumění, přístupu k národnímu dědictví, světovému uměleckému i
7
Princip tří pilířů (tzv. 3C – cultural, critical, creative) byl zaveden Davidem Buckinghamem, profesorem mediální
výchovy na Institute of Education (University of London), který jej vnímá v širším vzdělávacím kontextu a aplikuje
obecně na mediální gramotnost. Jeho využití se však ukazuje jako klíčové i pro filmovou výchovu.
6
populárnímu filmu a tvůrčích schopností. Zároveň doporučujeme Evropské komisi (dále jen EC)
adoptovat revidovanou definici filmové výchovy navrženou v této zprávě:
„Je to úroveň porozumění filmu, schopnost vědomého a zvídavého vybírání filmových děl, kompetence ke
kritickému sledování a analýze jejich obsahu, kinematografických kvalit a technických aspektů; a
schopnost zacházet s jejich jazykem a technickými prostředky při tvorbě pohyblivých obrazů.“
2. Evropská komise by měla podporovat orgán Expertní skupiny pro filmovou výchovu (Film
Literacy Advisory Group, FLAG) a podnítit ji, aby navrhla takový model a aby sloužila jako
poradní orgán v dalších krocích jednotlivých doporučení.
3. Nalezli jsme řadu hodnotných strategických přístupů a nástrojů, které by mohli zástupci
jednotlivých zemí zdárně využívat, těžit z nich a přiučit se jim. Navrhujeme zřízení samostatného
fondu, který pomáhá národním institucím a organizacím adaptovat strategické přístupy z jiných
zemí a teritorií a podporovat profesionální rozvoj klíčových pracovníků, jejich setkávání a další
vzdělávání.
4. Členské státy by se měly utvrdit v tom, že klíčové programy a předměty mediální výchovy (s
výraznou složkou výchovy filmové) jsou uplatňovány na primárním i sekundárním stupni škol; a
také by měly zajišťovat přehledy a statistiky vývoje ve volitelné filmové výchově a mapovat vývoj
v této oblasti.
5. Evropská komise by měla zajistit poradenství pro efektivní zapojování filmu do národních kurikul
a vznik pedagogických metodických přístupů, které dopomohou k zapojení do výuky mateřského
jazyka, umění nebo nových médií/ICT.
6. Evropská komise by měla zvážit rámce podpory pro nové členské státy založené na příkladech
úspěšných evropských vzdělavatelů v oblasti neformálního vzdělávání.
7. Členské státy by měly propagovat partnerství napříč sektory průmyslu, vzdělávání, národních
agentur a orgánů státní správy. Tato partnerství by měla hledat způsoby garance vzdělávacích
přínosů z jakékoliv investice veřejných peněz ve filmových produkcích. Podpora by měla
zahrnovat zajištění materiálů obohacujících výuku a konkrétně: přístup k produkčním materiálům,
zapojení filmařů do vzdělávacích akcí, snížení poplatků za vzdělávací projekce apod.)
8. Evropská komise by měla vytvořit směrnice pro využití materiálů z národních a regionálních
filmových archívů a ošetření autorských práv na jejich užití ve školách, včetně jasných pravidel a
instrukcí v oblasti poplatků a autorského práva.
7
9. Doporučujeme zvážit podporu vzdělávacích komunitních programů pro dospělé, zaměřených na
rozmanité skupiny, seniory, migranty a etnika, například formou překladů titulků.
10. Evropská komise by měla sponzorovat společně s filmovým průmyslem Evropskou banku online zdrojů a materiálů vycházejících z příkladů dobré praxe.
11. Členské státy by měly zahrnout mediální výchovu (s významným podílem výchovy filmové) do
programů vzdělávání učitelů.
12. Evropská komise by měla zajistit poradenství v oblasti doškolování profesionálů v celé EU.
13. Evropská komise by měla prozkoumat modely spolupráce akreditovaného doškolování a tréninku
ve spolupráci s programem Media Mundus.
14. Evropská komise by měla financovat výzkum v oblasti finančních zdrojů pro filmovou a mediální
výchovu pro zajištění podílu z celkového objemu, modelů kofinancování a strategií pro efektivní
řízení finančních zdrojů.
6. Příklady dobré praxe: Spojené království
Spojené království (nebo Velká Británie) je v politickém a historickém kontextu fragmentovaný
prostor, ve kterém existují snahy o integrované aktivity v oblasti filmové výchovy. Kromě celonárodní
politické agendy totiž existují také individuální politiky a přístupy jednotlivých zemí parlamentní
monarchie: Anglie, Skotska, Walesu a Severního Irska. Pokud hovoříme o rozvoji filmové a mediální
výchovy, většina pozornosti je věnována právě Anglii jako největší zemi Spojeného království.
V současnosti však můžeme hledat rozvinutou politiku filmové výchovy a osvěty i v dalších zemích
království.
Tradice filmové výchovy
Ve Velké Británii se rozvoj pedagogické reflexe filmu a jeho využití ve výuce datuje do třicátých let 20.
století. Již v roce 1917 vznikl první článek pod patronací National Council of Public Morals (The Cinema:
Its Present Position and the Future Possibilities), ve třicátých letech však vycházejí zásadní publikace Scrutiny of
Cinema (William Hunter, 1933) a překlad knihy Film Rudolfa Arnheima. Důležitou roli sehrál vznik
prvního filmového institutu v Evropě (British Film Institute) v roce 1933 a články publikované v časopise
Sight and Sound (např. článek Film Appreciation od A. Maxwella Lewise z roku 1936).
K dalšímu rozvoji a rozšíření povědomí o filmové výchově došlo v padesátých letech v souvislosti se
vznikem National Theatre (1952), které se stalo přirozeným zázemím pro BFI a aktivity filmové výchovy.
V tomto období také vznikly první seriózní vědecké publikace, které navazovaly na tzv. Radcliff Report,
ministerskou zprávu o filmovém umění a jeho šíření, která nastavila nový, moderní přístup k filmu včetně
jeho pedagogického využití.
8
Přelomovým obdobím byla sedmdesátá léta, kdy Paddy Whannel, zaměstnanec BFI, iniciuje vznik
samostatného vzdělávacího oddělení této instituce (Educational Department). V souvislosti s intenzivními
diskusemi o filmové výchově a ideologickém rozměru kinematografie se hlavními periodiky stávají
časopisy Screen a Screen Education. Druhý z nich se většinou z dobově populárního marxistického hlediska
věnuje právě roli filmu v oblasti výchovy a jeho možným ideologickým konotacím.
I přes různé politické vlivy a tendence způsobené střídáním konzervativních a labouristických vlád si BFI
udržela vůdčí pozici v oblasti filmové výchovy a šíření filmové gramotnosti do dnešních dnů. Devadesátá
léta znamenala spíše období experimentů a snahy vyrovnat se s nástupem nových možností šíření filmu.
Mezi rozhodující změny patří zejména zákon o financování kinematografie (včetně filmové výchovy)
z National Lottery Fund, který přinesl do rozpočtu na filmovou výchovu 44,2 mil. liber (v roce 2013).
Povaha filmové výchovy ve Velké Británii
Filmová výchova vznikala od počátku jako snaha o docenění filmového umění („film appreciation“), která
se později transformovala v praktické porozumění a kritické hodnocení audiovizuálních děl. Mezi základní
charakteristiky filmové výchovy ve Spojeném království patří především východiska textové analýzy, kdy
jsou filmy vnímány jako svébytné druhy textů. Při jejich analýze, ale i praktickém využití filmu je kladen
vyvážený důraz na tzv. 3C (cultural-critical-creative), neboli kulturní, kritickou a kreativní/tvůrčí dimenzi
audiovizuálních děl.
Filmová výchova bývá již od padesátých let vnímána šířeji a zahrnuje veškerou audiovizuální tvorbu
s důrazem na její kritickou interpretaci. V 80. let byla iniciována (především prof. Davidem
Buckinghamem) diskuse o vazbě filmové a mediální výchovy, samotná filmová výchova má již tradičně
široký a interdisciplinární charakter (v návaznosti zejména na anglický jazyk a literaturu, ale také výchovu
k občanství a další předměty). V současnosti jsou učitelé školení v aprobaci (GCSE) v oblasti filmu i médií
s možností libovolné kombinace s jinými humanitními obory. Studenti si mohou volit předmět filmové i
mediální výchovy jako volitelný předmět závěrečných státních zkoušek.
Role institucí
Ústřední a nezastupitelnou roli v prosazování filmové, ale i mediální výchovy (která je zahrnována pod
společný název Screen Education), hraje bezesporu British Film Institute. Ten zajišťuje nejen správu
národního filmového dědictví (filmový archiv vznik v roce 1935), informační zázemí pro všechny zájemce
o filmovou kulturu (časopis Sight and Sound, později Screen a Screen Education), ale také prostor pro návštěvu
filmových představení a setkávání s tvůrci a lidmi z filmového průmyslu (National Theatre a London Film
Festival).
Důležitou institucí v rozvoji filmové výchovy, která se v 60. letech sdružila s edukačním oddělením BFI,
byla Society of Film Teachers (SFT), která vznikla v roce 1953. Později byla s ohledem na vzrůstající roli
televize přejmenována na Society of Film and Television Teachers (SEFT). Sdružení učitelů bylo
vydavatelem příruček pro učitele Film for Teachers, které nabízely aktuální metodické učební materiály a
seznamy dostupných filmů k výuce na 16mm kopiích.
Po přidružení k BFI převzal institut veškeré organizační a finanční závazky asociace a zajistil si prakticky
výhradní roli na poli filmové výchovy. SEFT se rozpadl v roce 1990 po vleklých mocenských přích a
rozporech a zanechal v oblasti filmové výchovy vakuum.
Hluboká transformace prostředí v 90. letech pak podnítila vznik samostatné organizace Film Education
úzce spolupracující s BFI. Tato organizace nicméně těžila z finanční podpory hollywoodských studií a
9
soustředila se do velké míry právě na hollywoodskou filmovou produkci. Od roku 2013 je klíčovou
organizací Into Film, která má na starosti celonárodní koordinaci aktivit filmové výchovy. Zastřešuje
mimo jiné školní filmové kluby, workshopy, semináře a konference, přičemž zaměstnává zhruba 200 osob
a má kanceláře ve většině velkých měst. Into Film nicméně koordinuje veškeré aktivity společně s BFI,
jehož role ve filmovém průmyslu byla ještě posílena zánikem Film Councilu a převzetím zodpovědnosti
(kromě ostatních aktivit) za financování výroby britských filmů.
V posledních letech je BFI také iniciátorem výzkumných aktivit na poli filmové gramotnosti. V roce 2004
připravila celonárodní strategický dokument Reframing Literacy, který zásadním způsobem ovlivnil včlenění
filmu do systému rozšířených kompetencí, zejména v podobě kritického čtení mediálních obsahů a analýzy
filmových děl. V roce 2012 realizovala výzkumný projekt o filmové gramotnosti v Evropě a v roce 2015
dokončuje model filmové výchovy pro Evropskou komisi pod názvem Framework for Film Education in
Europe. Mezi výchozí dokumenty platné pro filmovou výchovu ve Velké Británii patří v roce 2008
schválená strategie filmové výchovy (Film Council UK), kterou později převzal BFI a aktualizoval do
nové, vlastní strategie v roce 2012.
Film a školní kurikulum
Filmová výchova (Film Education) je samostatným volitelným předmětem na středních školách pro
studenty od 14 let v celém Spojeném království. V roce 2004 inicioval British Film Institute přehodnocení
školního kurikula, které vedlo k využití filmu i na základních školách pro žáky od 5 do 14 let a zapojení
filmové gramotnosti do komplexního systému gramotností na školách. Společně s tím BFI iniciovalo také
prosazení kurzů pro učitele filmu a médií a vytvoření portfolia učebních materiálů pro zajištění
udržitelnosti filmové výchovy na školách.
Od roku 2005 BFI zahájil program školení „místních autorit“, které měly sloužit jako příklad postupného
proškolování učitelů, kteří mohou zajistit udržitelnost výuky o pohyblivých obrazech (Moving Image
Education) na celonárodní úrovni. Hlavním programem a vrcholem školního roku je tradiční National
School Film Week, během kterého se tisíce škol účastní projekcí a workshopů po celé zemi (během roku
2011 navštívilo 470 000 studentů 2 600 představení v 520 kinech).
Mimoškolní výchova k filmu
V rámci mimoškolních aktivit má ve Velké Británii film a média velký prostor. Ústřední roli měla v tomto
směru organizace First Light, která byla v roce 2013 sloučena s Into Film. Její role spočívá především
v kurzech zaměřených na porozumění základům filmového jazyka a rozvíjení schopností jeho využití při
samotné filmové tvorbě studentů do 25 let. Výjimečný přístup First Light spočíval především v úzké
spolupráci s kreativním sektorem a společnostmi, které později nabízejí uplatnění talentovaným
studentům.
BFI také převzala od Cinematheque Francaise úspěšný program Le Cinéma, cent ans de jeunesse, který
je úspěšně realizován na desítkách škol ve Velké Británii. Jeho cílem je realizace krátkých studentských
filmů na zadané téma, při jejichž výrobě je studentům poskytnuto profesionální zázemí i teoretické
zkušenosti.
www.bfi.org.uk
www.intofilm.org.uk
www.filmliteracyadvisorygroup.wordpress.com
10
7. Příklady dobré praxe: Francie
Ve Francii lze vysledovat první pokusy o institucionalizaci filmové výchovy již po druhé světové
válce.8 Nicméně současný systém je především výsledkem reforem započatých zhruba kolem roku 1982.
Jde o propracovanou vzdělávací soustavu, která začíná na úrovni mateřských škol, pokračuje přes střední
školy a učiliště a vede až k neformálnímu vzdělávání. Následně se rozšiřuje i mimo vzdělávací soustavu na
dlouhodobou práci s publikem. Je založena na třech základních principech – porozumění obrazovému
sdělení, setkávání s filmaři všech profesí a také na možnosti vyzkoušet si tvůrčí proces výroby filmového
díla.
Tradice filmové výchovy
Pro současný stav filmové výchovy jsou důležitá funkční období Jacka Langa (ministr školství a kultury
v letech 1981-1993) a Frédérica Mitterranda (ministr kultury v období 2009-2013). Za jejich působení se
totiž podařilo vytvořit síť složenou z tisíců profesionálů, organizací kulturních i vzdělávacích a díky jejich
součinnosti bylo možné naplňovat cíle stanovené v rámcovém vzdělávacím plánu předmětu filmová a
audiovizuální výchova (cinéma et audiovisuel). Ten se také díky zvýšené hodinové dotaci na konci
osmdesátých let stal maturitním předmětem v rámci středního školství.
Na podzim roku 1981 ministr Jack Lang jmenoval komisi vedenou Jeanem-Denisem Bredinem, která měla
za úkol podat zprávu o stavu filmové výchovy. Jedním z hlavních cílů této komise bylo vytvoření
vyučovacího oboru s vlastní didaktikou. Zároveň byl kladen důraz na propojení profesionálů z řad filmařů
a laické pedagogické veřejnosti. Tyto snahy bylo možno ve Francii sledovat již v období okupace.
Díky probíhající reformě výuky uměleckých předmětů bylo možné upozornit právě na film. Od roku 1982
probíhala rozsáhlá veřejná diskuse. Klíčové se ukázaly být dva semináře organizované v rámci festivalu
v Cannes (1983, 1984), kdy se většina zainteresovaných zástupců odborné veřejnosti shodla na jasném
oddělení filmu jako didaktické pomůcky a filmu jako předmětu studia. Zásadní bylo podepsání dohody
mezi Ministerstvem školství a Ministerstvem kultury (25. 4. 1983), což umožnilo postupné zajištění
financování a vytvoření systému organizačně i odborně zajišťujícího výuku daného předmětu.
Od února 1984 mohly krajské školní inspektoráty vybírat pilotní střední školy, přičemž důraz byl kladen na
pedagogicko-umělecký přístup. V květnu 1984 byl zveřejněn seznam prvních čtrnácti pilotních gymnázií.
Je důležité zmínit, že celý proces probíhal v součinnosti s filmovými festivaly, hojně dotovanými
z veřejných prostředků (Cannes, Nantes) a s filmovými kluby (respektive zřizovateli kinosálů zapsaných do
sítě artových kin).9
Na základě získaných praktických zkušeností pak během školního roku 1984/1985 proběhla příprava
didaktiky a metodických přístupů nového předmětu. Postup byl koordinován v rámci pracovní
pedagogické skupiny, složené také ze zástupců kulturních organizací. První varianta vzdělávacích
programů je založena na získání praktických dovedností z filmové tvorby, na filmové analýze a psaní
scénáře. Institucionalizace předmětu byla potvrzena v únoru 1986, kdy ministr školství Jean Pierre
8
Text je psán vzhledem k starému správnímu členění Francie, protože dokumenty CNC ještě neodráží
z dlouhodobého hlediska schválenou změnu územně-správního členění.
9
Ve Francii je rozdíl mezi artovým kinem či filmovým klubem, kterému je kompenzovaná finanční ztráta v případě,
že uvádí umělecky hodnotné filmy, jejichž seznam určuje CNC. Filmové kluby se sdružují v asociacích a nejsou ve
Francii jednotně organizované.
11
Chevènement ohlásil zavedení nového předmětu. Poprvé byl jako maturitní vypsán ve školním roce
1988/1989.
Celý proces tedy trval sedm let, přičemž byl založen na institucionální záštitě ze strany dvou ministerstev.
Příprava pedagogů byla zahájena v roce 1986, kdy byly v součinnosti s filmovou školou FEMIS a
Ministerstvem školství organizovány stáže pro přípravu pedagogických pracovníků. Od devadesátých let
se soustavně pracuje na vytvoření systému regionálních center a oddělení v rámci CNC. Tyto dvě složky
zajišťují logistiku (financování kopií, dohody s provozovateli kin) a metodiku předmětu. V roce 2007
CNC zpracovalo rozsáhlou studii, která hodnotila výsledky z hlediska všech stupňů filmové výchovy. Pro
zjednodušení uvádíme pouze základní přehled vývoje (řazeno chronologicky):
Collège au cinéma (11-15 let):
kraje (z 26)
okresy (ze 100)
počet žáků
1989-1990
12
18
70 000
2006-2007
26
91
495 528
1991
1
23
28
30 170
2007
25
542
1241
251 018
Neformální vzdělávání
kraje (z 26)
počet měst
počet projekcí
počet diváků
École et cinéma (škola a film, 5-11 let)
1994-1995
kraje (z 26)
19
okresy (ze 100)
30
počet žáků
70 796
Lycéens et apprentis au cinéma (studenti gymnázií a učňové)
kraje (z 26)
počet škol
počet studentů a učňů
1998-1999
9
424
54 292
2006-2007
25
89
540 975
2006-2007
25
1990
236 785
Struktura filmové výchovy ve Francii
Organizačně, didakticky i metodicky je filmová a audiovizuální výchova rozdělena podle vzdělávacího
systému. Každý vzdělávací program má pro svůj obor jiný název, aby bylo možné jednotlivé úrovně
odlišit. Pro mateřské školy a první stupně základních škol je určen program École et cinéma (Škola a film),
určený věkové skupině zhruba 5 až 11 let. Pro věkovou skupinu 11 až 15 let je vytvořen Collège au
12
cinéma10. Posledním stupněm v této hierarchii je program Lycéens et apprentis au cinéma (Studenti
gymnázií a učňové).
Zásadní součástí celého systému jsou regionální centra pro předmět filmová a audiovizuální výchova,
bez nichž by školy nebyly schopny zajistit výuku. Na úrovni krajů jsou vytvořeny organizační složky, na
něž se potenciální zájemce obrátí (většinou jde o školu nebo provozovatele kina) a dostane pomoc, jak se
do výuky začlenit. K založení center došlo v roce 1999 a jejich působnost se od té doby rozšířila na
podporu filmové kultury obecně.
Ministerstvo školství organizuje metodické kurzy pro vyučující, které jsou na úrovni vysokoškolské
výuky. Vyučující se mohou například účastnit projekcí, které jsou doprovázeny praktickou ukázkou práce
s filmem pro odpovídající věkovou skupinu. Regionální centrum následně provádí inspekci kvality výuky,
dále pomáhá zřizovateli kina koordinovat praktickou stránku (objednávání a doprava filmových kopií).
Tyto činnosti a některé další má ve své kompetenci DRAC (Les Directions Régionales des Affaires
Culturelle – Krajská kulturní ředitelství). Každé regionální centrum má také svého metodika a
programového dramaturga. Jde o státní institut dohlížející na organizační i odbornou kvalitu výuky. Místní
samospráva kofinancuje vstupné, dopravu do kin a vzdělávání pedagogů. Celostátně je určeno jednotné
vstupné 2,50€ na všechny projekce pořádané v rámci výuky. CNC je národním koordinátorem, především
má konečné slovo při výběru filmů. Financuje nákup práv, výrobu titulků a kopií, tvorbu metodických
materiálů a jejich tisk.
École et cinéma organizačně řídí asociace Les enfants de cinéma (Děti filmu) koordinovaná CNC a
Ministerstvo školství. Zajišťuje koncepci, organizaci a hodnocení výuky a připravuje pedagogické
materiály. Collège au cinéma je nejrozvinutějším a nejkomplexnějším stupněm v rámci filmové a
audiovizuální výchovy. Jeho hlavním cílem je pěstovat filmovou kulturu ve společnosti. Rozhodnutí školy
o zapojení do projektu je zcela dobrovolné a následně koordinované regionálním centrem. Zapsaná škola
absolvuje minimálně jednu projekci každé tři měsíce.
Zde jsou jasně určené cíle: podnítit zájem mladých lidí o filmové umění, sledovat film v kinosále a ve
formátu a na nosiči, pro nějž bylo autorem určeno; zpřístupnit filmovou kulturu maximálnímu množství
mládeže a učit je prožívat kulturu a umění jako kolektivní zážitek. Filmy jsou uváděny v originálním znění
s francouzskými titulky na nových kopiích. Do nabídky pro výuku jsou zařazeny především filmy
francouzské, evropské a ze zemí, jejichž produkce je zastoupena v distribuci pouze menšinově. Každý film
je opatřen rozsáhlým metodickým materiálem pro vyučující a pracovním listem pro studenty.
Jde o systém výuky, který koordinují a připravují CNC, Ministerstvo školství a zástupci středních škol
z řad vedení i pedagogických sborů, dále se na něm podílejí zástupci místní samosprávy a filmoví
distributoři a zřizovatelé kin. V roce 2004 vznikla komise Collège au cinéma, která má dvacet dva členů a
jsou v ní zástupci všech profesních skupin podílejících se na projektu. Komisi předsedá zástupce CNC.
Program lycéens et apprentis au cinéma (studenti gymnázií a učňové) je určen studentům všech typů
středních škol. Jde také o speciálně organizované projekce, jejichž nedílnou součástí je pedagogická práce
s filmem. Organizačně i didakticky se neliší od předcházejícího výukového stupně.
Mimoškolní výchova k filmu
V roce 1991 vznikla struktura s názvem Passeurs d’images (Převozník obrazů). Jejím prostřednictvím se
stát snaží šířit filmovou kulturu i mimo rámec formálního vzdělávání. Postupně byla legislativně
10
Francouzské označení le collège odpovídá druhému stupni základního školství nebo primě až kvartě na osmiletých
gymnázií.
13
podpořena vládními vyhláškami a dalšími zákonnými opatřeními, až bylo třeba její činnost zaštítit.
K tomuto účelu vznikla asociace Kyrnéa International. Jejím hlavním úkolem je koordinace aktivit
v rámci všech 26 krajů a koordinace všech zainteresovaných subjektů v rámci správních celků.
Passeurs d’images vytváří nabídku mimoškolních aktivit spojených s filmem a audiovizuální kulturou.
Sleduje tak celonárodní cíl zaštítěný vládní kulturní koncepcí. Podle posledních údajů je do těchto aktivit
zapojeno 280 kinosálů a ročně se koná přes 2100 akcí, jichž se zúčastnilo kolem 260 000 diváků. Tyto
mimoškolní aktivity jsou z hlediska vzdělávacího systému důležité, protože kladou důraz na distribuci a
praktickou část tvorby. Poskytují tak jednotlivým školám možnost rozšířit výuku o praktickou část.
Většina škol nemá možnost provádět praktickou část filmové a audiovizuální výuky. Ani vyučující nejsou
na tuto část systematicky připravováni. Jednotlivá regionální centra nabízí tedy mimoškolní projekce
s odborným výkladem nebo s delegací k filmu, pořádají projekce pod širým nebem, podporují místní
filmové festivaly a nabízí nejrůznější formy výuky vedoucí k vlastní tvorbě amatérského filmu.
Celkově je francouzská kulturní politika s ohledem na kinematografii mnohem komplikovanější, než
mohla tato studie postihnout. Existují například speciální programy pro práci s mladistvými delikventy
nebo pro iniciaci filmového umění přímo ve vězeních a nápravných zařízeních. Dále je zvláštní pozornost
věnována sociálně slabým vrstvám obyvatel, obyvatelům venkova bez přístupu do kin, fyzicky
znevýhodněným občanům, dlouhodobě nemocným lidem atd.
Je důležité si uvědomit, že francouzská politika je zaměřena na potvrzení filmu jako dalšího druhu umění a
zároveň jako důležité součásti komplexnějšího audiovizuálního prostředí, které nelze samozřejmě omezit
pouze na kino, ale striktně odděluje filmovou/audiovizuální výchovu, mediální výchovu a film jako
didaktickou pomůcku pro výuku ostatních předmětů.
www.passeursdimages.fr
www.cnc.fr
Véronique Cayla (ed.), 1989-2009 Géographie de l’éducation au cinéma (20 ans d’action culturelle
cinématographique). CNC, Paris 2009.
8. Příklady dobré praxe: Dánsko
V průběžných diskusích o stavu filmové výchovy v Evropě se často uvádí za příklad tzv.
„skandinávský model“. Je nesporné, že i díky poměrně nezávislému a perspektivnímu ekonomickému
rozvoji v Dánsku, Švédsku, Finsku a Norsku a důrazu na udržitelnou správu společenských i kulturních
„statků“ se severské země drží dlouhodobě na předních místech žebříčků v rozsahu a úrovni mediálního a
filmového vzdělávání a výchovy.
Výjimečné postavení v dánském vzdělávání
Vzorem vyvážené a perspektivní filmové kultury, která úspěšně integrovala filmovou gramotnost do
kompetencí studentů na základních i středních školách a která podporuje dlouhodobé zapojení filmu do
výuky, je bezesporu Dánsko. I přes nízký počet obyvatel (5,5 miliónu) se Dánsku v podílu podpory a
zapojení filmu do školní výuky i mimoškolních aktivit nevyrovná téměř žádná jiná Evropská země.
Některé dánské školy mají zvláštní status; film je v nich samostatným předmětem studia na středních
školách a je zakončen národní zkouškou garantovanou Ministerstvem vzdělávání. Předmět je součástí
14
mediální výchovy i dalších předmětů (pro žáky od 5 do 15 let) a je zaměřen na recepci filmu jako umělecké
formy, ale také na kritický přístup a praktickou filmovou tvorbu a produkci.
Ministerstvo si také nechává zpracovávat průběžné statistiky o počtu učitelů věnujících se filmové výchově
a studentů, kteří předmět absolvovali a zakončili zkouškou. Dánská společnost má hluboce zakořeněnu
úctu k filmu a umění obecně, což se projevuje mimo jiné v komplexním zařazení filmové osvěty pro
všechny skupiny a věkové kategorie.
Instituce v oblasti filmové výchovy
V Dánsku sice neexistuje akreditovaný program pro výuku učitelů a studentů pedagogických škol, nicméně
učitelé mají možnost účastnit se široké řady kurzů a školení během své praxe, ke kterým mají připravené
učební pomůcky a audiovizuální i textové informační zdroje. Hlavní iniciativu v přípravě detailních a
návodných učebních materiálů a školení učitelů má především Dánský filmový institut a sdružení
Station Next. Obě instituce fungují v synergii a vzájemně se doplňují.
Běžnou součástí volnočasového zapojení filmu jsou školní filmové kluby (DABUF – Danish Children’s
Film Clubs), které se odehrávají v multimediálních učebnách po výuce. Filmy jsou promítány převážně
jako on-line stream, který zajišťuje síť tzv. Filmcentralen Dánského filmového institutu, nabízející
zhruba 1000 titulů. Kromě filmových klubů se studenti také mohou zapojit do animačních workshopů
(Animationshuset – klasická animace, Truemax Academy – 3D, CGI animace).
Odhadovaný objem zapojených studentů, kteří se setkají s určitou formou filmové výchovy, je 80 %
z celkového počtu. Financování aktivit filmové výchovy pochází především z národních a regionálních
zdrojů, ale také z rozpočtu dánské charity.
www.station-next.dk
http://www.dfi.dk/Service/English/Children-og-Youth/Film-literacy.aspx
www.filmcentralen.dk
www.dr.dk/skole
9. Příklady dobré praxe: Maďarsko
Maďarská kultura a školský systém se věnuje filmové výchově intenzivně již od šedesátých let 20.
století, kdy byla výchova k filmovému umění zařazena do kurikula gymnázií (1964-1965). Cílem výuky
bylo jednak ilustrovat filmem dějiny literatury, jednak probouzet u žáků zájem o samotný umělecký
zážitek. Od roku 1969 se téma filmu objevuje mezi maturitními otázkami.
„Výuka narážela na řadu obtíží, z nichž některé přetrvávají dodnes. Jednou z nich byla nedostatečná technická
vybavenost škol, nedostatek času pro další téma v rámci výuky jazyka a literatury a konečně absence kvalifikovaných
pedagogů, kteří nové téma považovali většinou za další zátěž.“11
Od osmdesátých let se nicméně situace zásadně změnila, a to rozšířením předmětů o Kulturu pohyblivého
obrazu a mediální výchovu. Tento předmět se poprvé odklonil od literárně-historického přístupu, a
nastínil nové horizonty vývoje filmové výchovy na středních školách.
11
VACEK, Patrik, KRÁTKÁ, Jana. Audiovizuální edukace jako součást mediální výchovy. Brno: Masarykova univerzita,
Pedagogická fakulta 2008, str. 16.
15
Kultura pohyblivého obrazu na školách
Přestože Maďarsko nemá národní strategii filmové výchovy, film je součástí národního vzdělávacího
kurikula a jako volitelný předmět se vyučuje společně s mediální výchovou. Klíčovým předmětem, jehož je
film součástí, je Kultura pohyblivého obrazu a mediální gramotnost, který je jako jednoroční kurz
součástí kurikula na základní škole (věk 14 let) a následně v posledním roce střední školy (věk 17-18 let).
Tento předmět byl zařazen do národního kurikula po desíti letech příprav v roce 1996. Film je považován
svým způsobem za protiklad mediální výchově, výuka se zaměřuje zejména na estetické kategorie a je
zahrnuta také v předmětech, jako je literatura a výtvarné umění.
Předmět Kultura pohyblivého obrazu a mediální gramotnost je svým způsobem unikátní v celoevropském
kontextu. Kurzy na základní škole jsou rozděleny podle náročnosti na základní, obecné a speciální a jsou
určeny třem věkovým kategoriím – 7-8 let, 9-10 let a 11-12 let. Učitelé mají k dispozici učební „balíčky“,
které zahrnují učebnice, „čítanky“ a audiovizuální materiály.
Na konci základní školy (děti ve věku 12-13 let) mají jednotlivé lekce podobu obecnějších úvodů do
tématu – např. kapitoly Kopie reality, Informace a význam, Zkušenost s uměním. Pro začínající studenty
středních škol (14-15 let) jsou určeny lekce zaměřené na metonymii, teorii adaptace, žánry, média a
formáty filmu nebo autorské záměry a divácká očekávání, tedy produkci a recepci filmů. V posledním
ročníku středních škol a gymnázií (17-18 let) se studenti seznamují s historickými etapami vývoje národní i
světové kinematografie a sami zpracovávají analýzy konkrétních filmových děl.
Institucionální podpora a změny
Oblast neformálního vzdělávání se zaměřením na filmovou výchovu byla podporována nadací Hungarian
Motion Picture Public Foundation po dobu téměř 20 let, v roce 2010 byla však tato nadace po nástupu
Orbánovy vlády zrušena. V současnosti byla podpora v jiné podobě přenesena na Národní kulturní
fond, který podporuje především filmové kluby a festivaly. Filmové kluby, které se věnují filmověvýchovným aktivitám, jsou podporovány převážně z regionálních zdrojů, jedná se o vzdělávací instituce,
ale také komunitní prostory.
Filmový průmysl se v Maďarsku také výrazně zapojuje do podpory filmové výchovy – největší distribuční
společnost Budapest Film například zajišťuje bezplatné projekce filmů pro střední školy. Pro dospělé
jsou také organizovány speciální projekce za účasti lektorů.
Výuka učitelů
Vzdělávání učitelů hraje také důležitou roli v celkovém profilu maďarského systému filmové výchovy.
Univerzitní programy nabízejí bakalářské i magisterské (případně zkrácené nástavbové) programy pro
studenty pedagogiky se zaměřením na Kulturu pohyblivého obrazu a mediální gramotnost. Národní
kulturní fond poskytuje pro učitele také učební pomůcky a metodické materiály pro práci s filmem.
Kromě univerzitních programů také nabízí od roku 2005 pravidelné vzdělávací kurzy pro učitele
organizace Ars longa Art v Ceredu. Tyto kurzy měly původně zajištěno financování z různých národních i
regionálních zdrojů, cílem těchto kurzů je především osvojení základních principů filmové tvorby, aby
učitelé mohli své znalosti kvalifikovaně předávat svým studentům. Kurzy jsou hodnoceny dlouhodobě
jako úspěšné a jsou vzorem pro další organizace.
Vrcholem kurzu je týdenní intenzivní tréninkový program v průběhu srpna, kde mají učitelé sami
zpracovat konkrétní námět a natočit vlastní krátký film. Součástí kurzu je osvojení všech základních fází
16
natáčení od námětu po střih, učitelé jsou však také vybízeni k analýze vlastních natočených snímků a jejich
kritickému hodnocení. Absolventi kurzu obdrží certifikát.
Studentské soutěže
Od roku 2011 organizuje Ministerstvo národních zdrojů (jehož součástí je i vzdělávací oddělení) soutěž
pro studenty středních škol ve věku 16-19 let, která má pomoci najít filmové talenty. Za úspěšnou účast
v soutěži získávají studenti dodatečné body, které mohou uplatnit při přijímacím řízení na vysokou školu.
Studenti si mají vybrat ze tří úkolů pro natočení filmu a tří esejů, ve kterých analyzují film. Hodnocení
studentských filmů i analýz probíhá před odbornou porotou. Zpětná vazba se týká také učitelů úspěšných
studentů, kteří postoupí do hlavního kola soutěže.
http://www.c3.hu/~mediaokt/angol.htm
10.
Příklady dobré praxe: Polsko
Polská filmová kultura je z představených zemí té české zřejmě nejbližší. Přestože umělecký trh, filmový
průmysl i organizace vzdělávacího systému jsou nesrovnatelné, filmová výchova má mnoho příbuzných
rysů – velké množství nezávislých iniciativ, zapojení filmových archivů do osvětové a vzdělávací činnosti
nebo trvalý zájem o domácí kinematografii. V míře koordinace jsou polští učitelé, studenti a odborníci
daleko v předstihu, zejména díky klíčové roli Polského filmového institutu, ale také Center edukacji
obywatelskej, vzdělávacích center, která mají na starosti koordinaci v regionech.
Polský filmový institut
Zásadní změna přichází spolu se vznikem Polského filmového institutu (Polski Instytut Sztuki Filmowej)
v roce 2004, který má oblast filmové výchovy zakotvenu jako jednu ze strategických oblastí podpory a
rozvoje. O pět let později, v roce 2009, spouští PISF vlastní program Filmoteka Szkolna, který propojuje
iniciativy filmové výchovy se zpřístupňováním národního filmového dědictví.
K tomuto programu byl vydán speciální stejnojmenný box 25 DVD, který obsahuje výběr klasických
polských filmů (1 celovečerní, 1 krátkometrážní) a informační publikaci o pozadí vzniku filmů, jejich
autorech a možném použití ve školách. Set školní filmotéky byl následně distribuován na zhruba 14 000
středních škol, jeho využití však nebylo okamžité. Učitelé nebyli připraveni a proškoleni k využití těchto
materiálů, proto PISF později zahájil sérii školení učitelů a poskytl školám metodické materiály k užití
učební pomůcky. Filmy i materiály jsou také kompletně dostupné on-line všem registrovaným účastníkům.
V roce 2011 inicioval PISF vznik Koalicje edukacji filmowej (Koalice pro filmovou výchovu), kterou
založilo 8 organizací věnujících se filmové výchově a jež má na starosti přípravu strategie filmové výchovy
a koordinaci činnosti koalice.
Film ve školách
Ve formálním vzdělávání je film úzce provázán s jinými předměty, žákům ve věku 5-11 let slouží jako
součást osobnostního rozvoje, rozvoje kritických schopností a praktické filmové tvorby, na středních
školách je propojen zejména s polským jazykem a literaturou, cizími jazyky a občanskou naukou. Znalosti
v oblasti filmu jsou také součástí obecných znalostí o národním filmovém dědictví, které je povinným
penzem pro studenty mezi 16-19 rokem.
17
Ve formálním systému neexistují žádné směrnice, národně schválené pedagogické materiály nebo učebnice
filmové výchovy. PISF nicméně připravuje s podporou Ministerstva školství učební materiály, které jsou
„schválenými učebními pomůckami“. Filmovou výchovu na školách podporují také některé národní i
regionální organizace, většinou se zaměřují na recepci filmů, estetické a kritické porozumění filmovým
dílům, výchova k samotné tvorbě je méně běžnou součástí výuky.
Tu suplují většinou neziskové organizace v jednotlivých městech a regionech nebo místní filmové archivy,
jako například Filmoteka v Katowicích.
Filmová výchova mimo školy
Podpora neformálního vzdělávání má také svou vlastní historickou strukturu kulturního a uměleckého
vzdělávání, které je v Polsku stejně jako v jiných východoevropských zemích velmi rozšířené.
Samostatnou iniciativou šíření filmové kultury a povědomí o historii polské kinematografie je projekt
Akademie polského filmu (Akademia polskiego filmu), která nabízí komplexní přednášky o dějinách
polské kinematografie (natočené a zveřejněné na webových stránkách), společně s programem projekcí
filmů, který je dramaturgicky připraven předními domácími filmovými historiky.
Zajímavým projektem PISF je také iniciativa pro mládež nazvaná Skrytykuj! Jedná se o atraktivní způsob,
jak zapojit studenty do světa filmových festivalů a zároveň pomoci zlepšit jejich vyjadřovací schopnosti a
dovednosti v psaní a kritické reflexi kinematografie. Studenti se mohou zaregistrovat, napsat filmovou
recenzi nebo esej (nebo ji natočit na video) a následně jsou vybíráni do studentských porot různých
filmových festivalů, redakcí filmových zpravodajů. Hlavní motivací je možnost účastnit se národního
filmového festivalu v Gdyni, průběžně však mohou autoři nejlepších recenzí a kritik získat drobné ceny
(knihy, DVD, časopisy).
Specifikem polské filmové kultury je mimo jiné existence bohaté sítě profesních asociací, sdružení a
iniciativ. Mezi ně patří například Kinoszkola, servisní organizace, která zajišťuje nabídku filmů vhodných
pro vzdělávací a výchovné účely ve více než padesáti městech. Z aktuální distribuční nabídky vybírá ty
nejvhodnější filmy, koordinuje jejich programové nasazení v kinech a lektorské zajištění projekcí včetně
studijních materiálů.
Filmové festivaly
Důležitou roli v rozvíjení filmové kultury a gramotnosti v Polsku hrají početné filmové festivaly. Tím
nejdůležitějším je mezinárodní festival T-mobile Nowe Horyzonty ve Wroclawi, který organizuje program
Nové horizonty filmové výchovy (Nowe Horyzonty Edukacji Filmowej). Každoročně se na festivalu
koná intenzivní kurz pro dva turnusy učitelů (zhruba 40 v každém), kde se učitelé věnují základům filmové
tvorby (včetně techniky animace), porozumění a interpretace filmu. Během festivalu mají také možnost
navštívit festivalové projekce (filmů, které později analyzují) a na závěr kurzu získají certifikát.
Festival Nowe Horyzonty plní také důležitou roli ve zpřístupňování artových filmů, jejich programování a
zajišťování školních projekcí. Festival má své centrály filmové výchovy zhruba ve čtyřiceti velkých
polských městech a filmových klubech, kde zajišťuje koordinaci projekcí, komunikaci s učiteli, distribuci
metodických materiálů pro konkrétní projekce a metodickou podporu.
Mezi další festivaly, které se ve větší či menší míře zabývají filmovou výchovou a prací s filmem, patří
například Animator v Poznani, Camerimage v Lódzi nebo Regiofun v Katowicích.
Polská filmová kultura patří dlouhodobě mezi ty nejrozvinutější a péče o národní filmové dědictví,
zpřístupňování filmů a distribuční i festivalová nabídka stabilně překonávají ostatní země východní
18
Evropy. Jednou z hlavních příčin je bezesporu velikost země a trhu a počet obyvatel (38 milionů), ale také
výrazná úcta k uměleckým tradicím a výlučné postavení filmového umění mezi ostatními uměleckými
druhy.
www.pisf.pl
www.filmotekaszkolna.pl
www.akademiapolskiegofilmu.pl/pl
www.ceo.org.pl
www.nhef.pl
19
11.
Souhrn doporučení pro ČR
Jak vyplývá z institucionálního zaměření Evropské komise na rozvoj publika a filmovou výchovu a
z příkladových studií jednotlivých zemí, neexistuje jednotná metodika či návod, jak správně postupovat při
zavádění filmové výchovy do škol nebo kulturního a vzdělávacího systému dané země. Jednotlivé
evropské země mají odlišnou historickou zkušenost, institucionální zázemí a priority a také odlišné
demografické ukazatele.
Do rozvoje filmové výchovy zasahují jak politické priority konkrétní vlády dané země, historické události a
společenský kontext (výrazně odlišný vývoj zaznamenaly země tzv. Východního bloku), ale také konkrétní
iniciativy odborníků, odborných asociací a spolků nebo aktuálně schválené zákony. Programy, jako jsou
MEDIA nebo Kreativní Evropa, Europa Cinemas a další, mohou být díky nemalým finančním zdrojům
odrazovým můstkem pro rozvoj Filmové/Audiovizuální výchovy v dané zemi či regionu.
Uvedené příklady naznačují, že důležitou součástí systémových změn je prosazení národní strategie
filmové výchovy, ačkoliv v „čisté“ podobě ji nenajdeme skoro v žádné zemi. Často se jedná o dílčí
strategie národních filmových institutů, vzdělávací strategie nebo kurikulární reformy, které slouží jako
východisko dalším změnám v systému kinematografie (filmového průmyslu) a vzdělávání. Systematický
přístup, který je v případě komplikované agendy filmové výchovy vždy nezbytným předpokladem,
vyžaduje zapojení aktérů z různých oblastí a profesí (vzdělávací instituce, školy, produkční společnosti,
neziskové organizace, distributoři, veřejnoprávní média ad.)
Výchovně-vzdělávací systém může fungovat jako prostředí, kde dobře zpracovaná kurikulární reforma
může prosadit filmovou a mediální výchovu (samostatně či společně) a znamenat výrazný posun
v možnosti samotného zapojení filmu do výuky. Přesto není podmínkou dostačující. Nejúspěšnější jsou ty
země (Spojené království, Maďarsko), kde se propojuje národní strategie, důraz na filmovou kulturu a
uvědomělý a koordinovaný přístup autorit v oblastech kinematografie i vzdělávání.
Z metodického hlediska je nejdůležitější, aby veškeré strategické dokumenty, kutikulární, didaktické a
metodické materiály jasně oddělovaly mediální výchovu od výchovy filmové (případně stanovily jasnou
hierarchii a prostupnost) a také aby vyvažovaly tři dimenze předmětu filmové/audiovizuální výchovy –
dimenzi kulturní, kritickou a kreativní.
Kulturní dimenze pomáhá napojit instituce a společnosti z oblasti kinematografie, kritická dimenze je
předpokladem k provázání s kompetenčními předpoklady, ale také s dovednostmi z oblasti film studies a
kreativní dimenze otevírá možnosti navázání na další umělecké oblasti a oblast neformálního vzdělávání.
Všechny tři dimenze musí být zapojeny vyváženě, žádná by neměla výrazně převyšovat ostatní.
Ve školním prostřední je velkou výhodou, pokud je film součástí studia minimálně od druhého stupně
základní školy a kulminuje až do posledního ročníku školy střední. Propracované systémy filmového
vzdělávání počítají také s předškolní výchovou, samostatnými mimoškolními programy pro rodiče
s dětmi a také s celoživotním rozměrem vzdělávání.
Nezbytnou součástí zapojování filmu do výchovně-vzdělávacího procesu je analýza aktuálního stavu.
Ve většině zemí EU se totiž filmová a mediální výchova v nějaké podobě již učí, existuje řada
mimoškolních osvětových programů (na uměleckých školách, univerzitách, knihovnách, v podobě letních
táborů). Bez jasné a rozsáhlé analýzy však není možné sestavit adekvátní strategii či plánovat metodiku,
finanční podporu či školení pro učitele.
20
Zásadním bodem rozvoje je vícezdrojové financování aktivit v oblasti filmové výchovy. Národní
finanční zdroje pochází většinou z rozpočtů kinematografie (kultury) či vzdělávání (školství) a jsou těmi
hlavními, jelikož často podporují zavádění konkrétní strategie. Vedle nich však musí existovat podpůrné
financování ze zdrojů evropských (program Kreativní Evropa – MEDIA, Europa Cinemas), místních a
regionálních.
Ideální model filmové výchovy je v obecné rovině popsán experty ve studii Screening Literacy report (viz
kapitola 5), pokusme se ale shrnout konkrétní prvky, které v praktické rovině signalizují, že se v dané zemi
filmová výchova adekvátně rozvíjí:
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
analýza aktuálního stavu (a potřeb) FAV v dané zemi
existující národní strategie filmové výchovy
alokované finanční prostředky na národní úrovni (ve výši minimálně 1% rozpočtu na kulturu)
filmová/audiovizuální/mediální výchova jako součást národního kurikula
orgán koordinující činnost subjektů věnujících se filmové výchově
programy nabízející filmy (on-line, off-line) pro vzdělávací účely
akreditované kurzy pro učitele
vysokoškolské programy pro učitele a lektory
obecná didaktika oboru
metodické a výukové materiály
poradenská, konzultační a školicí regionální centra
dílny filmové tvorby (animace) pro nejmenší
programy celoživotního vzdělávání
Všechny tyto prvky mohou fungovat samostatně a v mnoha evropských zemích najdeme pouze určitý
výběr z těchto prvků. Pro další rozvoj filmové výchovy v České republice je tak nezbytné, aby bylo
iniciováno zapojení všech dotčených aktérů, byl zvolen adekvátní koordinovaný postup a stanoveny
jednoduché společné priority, které povedou k tlaku na politické elity a otevření veřejné celospolečenské
diskuse o významu filmové/audiovizuální výchovy a její roli v proměňujícím se systému českého školství.
…………………………………………………………………………………………………………
Studie byla zpracována jako součást metodických a informačních materiálů Národního filmového archivu a Free Cinema,
o.p.s. / Studie byla vydána v červnu 2015 a publikována na webových stránkách www.filmvychova.cz.
21

Podobné dokumenty