Listopad 2012 - Smíchovská střední průmyslová škola

Transkript

Listopad 2012 - Smíchovská střední průmyslová škola
Slovo šéfredaktora
istopadové listí z chodníků odvál vítr, počasí se výrazně ochladilo a napadl první
sníh, Advent je tady a spolu sním i nové číslo našeho časopisu, ve kterém napřed
zabrousíme do časů (naštěstí) dávno minulých, kdy zde vládl ještě totalitní režim.
Poté se z minulosti vydáme do Finska, kam se vypravili žáci čtvrtých ročníků v rámci
mezinárodního projektu. Budeme polemizovat nad školstvím a maturitami, povedeme
zajímavé rozhovory, podíváme se na výsledky několika soutěží a mnoho dalšího.
Pohodlně se usaďte a zpříjemněte si chvíle novým vydáním časopisu Presík.
Za celou redakci šéfredaktor Marek Bělohoubek.
L
Toto číslo připravili:
Marek Bělohoubek 2.A
šéfredaktor
2
Daniel Vrána 2.A
zástupce šéfredaktora
Dobrý den v adventním čase!
Mgr. Zbyšek Nechanický
Je tady prosinec, adventní čas a konec prvního pololetí je nadosah. Naše
škola se prezentovala na výstavě středních škol Schola Pragensis v Kongresovém
centru. Děkuji vybraným studentům 4. L, pánům Pařízkovi, Ansorgemu,
Kubeškovi a Červeňákovi, ze 3. L panu Vopěnkovi a slečně Salabové, ze 3. C
pánům Zelenému a Vávrovi a ze 4. A slečně Vlčkové a panu Karafiátovi. Tito
studenti výborně a obětavě reprezentovali naši školu.
Máme za sebou první den otevřených dveří. Když píši tyto řádky, neznám jeho výsledek. Ale
mnoho nám napoví. Čekají nás další Dny otevřených dveří. Nejbližší ve čtvrtek 13. prosince. Dny
otevřených dveří jsou základní kameny pro případný úspěch v přijímacím řízení do prvního ročníku
pro příští školní rok a naplnění našich tříd kvalitními žáky.
Připravujeme projektový den pro žáky 9. tříd vybraných základních škol.
Druhé ročníky zažily zajímavou besedu s paní Petruškou Šustrovou.
Čekají nás vánoční prázdniny. Věřím, že to bude čas oddechu, klidu a pohody. Nezapomeňte
také dohonit, co jste zameškali!
Po vánočních prázdninách již pojedeme z kopce, od pondělí 7. ledna 2013 nás čeká závěr prvního
pololetí, další termíny dnů otevřených dveří, vysvědčení, pololetní prázdniny, prázdniny jarní...
Přeji krásný a úspěšný prosinec 2012 a stejný nebo ještě lepší rok 2013.
Program na prosinec 2012, leden a únor 2013:
(změna vyhrazena)
PROSINEC 2012
6. 12.
(čtvrtek)
13. 12.
(čtvrtek)
21. 12.
(pátek)
22. 12. – 6. 1. 2013
projektový den pro žáky ZŠ
2. den otevřených dveří
ukončení výuky v roce 2012
vánoční prázdniny
LEDEN 2013
7. 1.
(pondělí)
9. 1.
(středa)
18. 1.
(pátek)
21. 1.
(pondělí)
23. 1.
(středa)
20. 1. – 27. 1.
31. 1.
(čtvrtek)
31. 1.
(čtvrtek)
zahájení výuky v roce 2013
3. den otevřených dveří SSPŠ
uzavření klasifikace za 1. pololetí
4. den otevřených dveří SSPŠ
pedagogická porada – hodnocení 1. pololetí
lyžařský výcvikový kurz (chata Lesana, Špindlerův Mlýn)
ukončení 1. pololetí
maturitní ples v Lucerně
ÚNOR 2013
1. 2.
(pátek)
11. – 17. 2.
pololetní prázdniny
jarní prázdniny
3
Proč nesouhlasím se stávkou jihočeských studentů proti
koalici ČSSD s KSČM
Jan Vegricht, 4.C
V poslední době se, hlavně po volbách do krajských zastupitelstev,
setkávám stále častěji s vlnou odporu proti komunistům. Podpora našeho ředitele
studentské stávky v Jihočeském kraji, otevřený dopis předsedovi ČSSD
Bohumilu Sobotkovi a výzva k občanům a studentům České republiky mě však
přinutily napsat tento článek a vyjádřit tak otevřeně svůj názor na věc.
V první řadě bych chtěl poukázat na přehlížený fakt, totiž na krajské volby z roku 2008.
V tomto roce se mapa České republiky „vesele oranžovala“ a v Moravskoslezském a Karlovarském
kraji usedli k vládnoucímu stolu Sociální demokraté spolu s komunisty. Čtyři krušná léta komunistické
krutovlády uplynula a volby se konaly znovu. A výsledek? V Karlovarském kraji Komunistická strana
Čech a Moravy skončila dokonce na prvním místě, získali 6 nových mandátů, přičemž původně
vítězná ĆSSD dokonce 3 ztratila. V Moravskoslezském kraji skončili druzí, opět za Sociálními
demokraty, a opět v obou krajích utvořili koalice. Otázku, která se nabízí, snad ani není třeba pokládat,
ale přesto: proč si lidé zvolili komunisty v obou krajích, kde se poprvé od sametové revoluce dostali
do zastupitelstva? Odpověď je podle mého názoru velice jednoduchá: tamní lidé jsou s jejich vládou
zkrátka spokojeni. Žádné aféry, žádné kroky omezující lidská práva, která mnozí lidé očekávali a
dodnes očekávají, jako by se klidná volební období nikdy neuskutečnila, se nekonala.
Já osobně jsem pro možnost odvolání politiků prostřednictvím všeobecného referenda, avšak
pouze na základě zjevně špatných kroků ze strany těchto politiků, protože jinak se časem dostaneme
do situace, kdy se politici začnou odvolávat ze svých nově nabytých funkcí vždy krátce po nějakých
volbách. Levicově orientovaní voliči budou odvolávat pravicové politiky a pravicově orientovaní zase
levicové. Studenti Jihočeského kraje, kteří vstoupili do stávky kvůli výsledkům voleb do krajských
zastupitelstev, načali právě takovou situaci, ačkoli v menším měřítku, neboť usilují o odvolání lidí,
kteří nikdy neměli možnost vládnout a jejich jediným argumentem, za kterým stojí jako za modlou, je:
„jsou to komunisti, a komunisti jsou přece vždy ti špatní!“
Ve svém otevřeném dopise pan ředitel napadá Komunistickou stranu salvou argumentů, které
se všechny opírají o tezi, že všechna komunistická hnutí jsou prostalinistická. Podle mého názoru
taková teze hrubým způsobem uráží komunisty, kteří byli vězněni ve Španělsku v době Francovy
fašistické diktatury. Mnozí z těchto komunistických disidentů zemřeli jako političtí vězni v boji
s diktátorským režimem. Španělský komunistický politik Santiago Carrillo byl také jedním z těch
komunistů, kteří odsoudili invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa z 21. srpna 1968.
V celé Evropě existují dodnes desítky komunistických stran odsuzujících nedemokratický stalinistický
režim, který hrubým způsobem v minulosti porušoval lidská práva.
Na celém tématu stávky jihočeských studentů mě však nejvíce zaráží fakt, že se spor řeší mimo
jiné i na středních školách, kam podle mě politika zkrátka nepatří, v čemž mi jistě i spousta
protikomunisticky smýšlejících pedagogů dá za pravdu. Střední školy navštěvují studenti v rozmezí
řekněme 16 – 20 let a já si dovoluji tvrdit, že drtivá většina z nich není zatím schopna udělat si vlastní
názor na složitou politickou situaci, přinejmenším v nižších ročnících určitě ne. Jakékoli vystupování
proti jakýmkoli politickým stranám, považuji za politické ovlivňování, což si troufám označit za hrubé
pochybení ze strany pedagogů, kteří by měli vůči studentům vystupovat politicky nezaujatě.
Z hlediska naší školy se mi navíc nelíbí fakt, že je politika podpory jihočeských studentů vedena
stylem „souhlasíš-li, věc ignoruj, nesouhlasíš-li, aktivně se k tomu přihlas“.
Já se tedy tímto článkem aktivně hlásím a vyjadřuji svůj nesouhlas s podporou stávky
jihočeských studentů.
4
Nesouhlasím s Vámi, ale budu vždy hájit Vaše právo
svoje názory veřejně a beztrestně říkat
Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
Student čtvrtého ročníku pan Jan Vegricht veřejně vyjádřil svůj postoj, a
byť s jeho názory nesouhlasím, vážím si jeho přístupu. Mohu jemu i všem
studentům a pedagogům zaručit, že dokud na této škole budu ředitelem, každý zde
bude mít vždy právo veřejně vyjádřit slušnou formou svůj názor, aniž by se musel
obávat jakýchkoli perzekucí.
A právě o toto jde především. Zažil jsem na vlastní kůži, jak se choval
komunistický režim. Ten vyhazoval studenty ze škol proto, že se někde v euforii vyjádřili negativně o
komunistickém zřízení, nedovoloval studovat dětem svých oponentů, mnoho učitelů pro jejich názory
a postoje vyhnal ze škol do kotelen a podobně.
Nevěřím KSČM, že je zcela jiná strana než KSČ. I pro výroky jejích členů v poslanecké
sněmovně, obhajob střelby do lidí na hranicích, oslav masového vraha Gottwalda, bratříčkování se
s představiteli posledních komunistických režimů ve světě. To se prosím děje teď, nikoli před
třiadvaceti roky.
Omlouvám se, že jsem
vraždil, omlouvám se, že jsem
věznil a trýznil nevinné, omlouvám
se, že jsem systémově okradl velké
množství občanů, omlouvám se, že
jsem systémově perzekuoval své
oponenty. Prozřel jsem a teď už
budu hodný. Už nebudu nikoho
zavírat, mlátit, vraždit, můžete mi
věřit. Těch čtyřicet let byl omyl,
drobná chybka v naší ideologii, teď
už jsme prohlédli a budeme jiní,
kovaní demokrati.
Pieta komunistů u hrobu Klementa Gottwalda
Pokud tomu někdo věří, prosím. Já prostě nemohu. Pokud si pozvu do domu osobu, která
v něm následně nastolí teror, mohu být hoden politování. Pokud je však tato osoba konečně z domu
vystrnaděna a já si ji tam pozvu dobrovolně podruhé, nejsem hoden politování, ale spíš si každý musí
poklepat na čelo. Pokud se většina tohoto národa rozhodne dát přednost komunistickému způsobu
vládnutí před osobní svobodou, možností seberealizace, pak ….
Je dobré znát historii. A ještě lepší je se z ní poučit. Totalitní režimy jako nacismus a
komunismus se k moci dostaly pomalými kroky a tak říkajíc legálně. Ovšem když už se jednou jejich
představitelé k moci dostali, tak se jí nehodlali vzdát a demokracii, které předtím náruživě využívali,
hrubě pošlapali a nakonec zcela zrušili. Proč mám nyní věřit, že vyznavači jedné z těchto ideologií
jsou jiní než jejich předchůdci, zvláště když v KSČM je stále mnoho osob, které patřily do KSČ a
komunistický režim praktikovaly?
Jsme opravdu poněkud zvláštní národ. Nejprve se nadšeně radujeme z pádu komunistické
diktatury a následně komunisty volíme. V zákoně ustanovíme, že komunistický a nacistický režim byl
zločinný, poté uzavíráme s komunisty koalice. Odsuzujeme donašeče a spolupracovníky StB, ale
soudruha Filipa klidně uděláme místopředsedou poslanecké sněmovny. Švejk by z nás měl radost,
nebo spíše jeho literární autor. Absurdistán či Kocourkov.
5
Mluví se o kmotrech a zlodějích, kteří infiltrovali velké politické strany, především ODS a
ČSSD. Ale kdo jsou tito kmotři? Odkud vzešli? Nejsou to náhodou povětšinou osoby, které se
rekrutují z pochybných vrstev různých veksláků, zelinářských či hospodských mafií, působících
v komunistickém režimu, které po roce 1989 pochopily možnost se
opět přiživit? A stali se z nich kmotři, kteří dělají ostudu skutečným a
slušným podnikatelům.
Komunistickému režimu se dá vyčítat mnohé. Politické vraždy,
ničení životů jednotlivců i celých rodin po celou dobu vlády jedné
strany. Ale za nejrozsáhlejší zločin považuji to, jak morálně
zdevastoval tuto společnost. Kdy nutil lidi programově lhát, kdy
pokřivoval lidské charaktery, nutil lidi si něco jiného myslet a něco
jiného říkat. Toto se s touto společností potáhne ještě dlouhé roky.
Politický režim se dá změnit poměrně rychle, stejně tak ekonomické
poměry, ale napravovat lidské charaktery trvá generace. Proto mi zní
slova o demokracii, o morálce a podobně z úst komunistů tak neuvěřitelně falešně.
Jelikož jsem demokrat, budu vždy hájit právo studentů a pedagogů říkat svobodně svůj názor.
Proto jsem uvítal, že student oponující mému názoru napsal příspěvek do Presíku, proto jsem přijal
pozvání třídního učitele a přišel na besedu do třídy, do které chodí student Jan Vegricht. Ale stejně tak
jako on, i já mám právo veřejně říci svůj názor.
Se studenty vždy jednám jako s dospělými, mají můj respekt. Rozhodně je nepovažuji za
hlupáky, kteří se nechají manipulovat kde kým, například ředitelem školy.
Toto už jsem mimochodem také mnohokráte slyšel, z úst komunistických představitelů. A opět
to považuji za velmi pokrytecké. Když se jim hodí využívat nespokojenosti lidí k získávání politických
bodů, kdy hrají na ty nejnižší lidské pudy, závist, nenávist, pak je vše v pořádku. Pokud však někdo
vystoupí proti nim, je hned zmanipulovaný. Nepovažuji „své“ studenty za nesvéprávné hlupáky a na
tomto svém názoru nehodlám nic měnit. Mají svůj rozum a jistě si udělají svůj názor. Který budu
respektovat, byť nebude shodný s tím mým.
Co se týká politiky na školách, opět toto z úst komunistů zní neskutečně falešně. Copak již
všichni zapomněli, že na každé škole byla základní komunistická buňka? Která každému, ať byl či
nebyl v KSČ, musela dávat posudek, pokud chtěl třeba požádat o možnost vycestovat do zahraničí?
Ale která také mohla zničit každého, kdo smýšlel jinak? Což se také mnohokráte stalo.
V reakcích na moji aktivitu, kterou byla veřejně vyjádřená podpora jihočeským studentům,
otevřený dopis předsedovi ČSSD a petice, se objevilo v komentářích z řad odpůrců této akce i
následné. Nespokojení studenti by měli být
vyhozeni ze školy a pedagogové s nimi
spolupracující zavřeni. Tak snad se toho
skutečně nedočkáme.
A na úplný závěr. Pokud by díky mé
aktivitě proběhla na škole diskuse kolem
komunistické ideologie, kolem období 1948
až 1989, pak měla moje akce význam.
Uvítám i další příspěvky do Presíku z řad
studentů či pedagogů. Je dobře, pokud se
mladí lidé zamyslí nad tím, co bylo kdysi a co
je teď. Tak si dají pozor, aby neopakovali
chyby svých předků a nepřišli o výdobytky demokracie. Která rozhodně není samozřejmostí, která
nemusí trvat věčně, která se dá ztratit a pak se musí velmi těžko dobývat zpět.
Moje další názory lze najít na www.sablik.eu
nebo na: http://www.petice24.com/stop_komunismu_ve_skolstvi
6
SAMONASÍRAČI
Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
Článek Reflex 48/2012, autor Cyril Höschl, psychiatr a publicista
V Reflexu jsem četl dle mého názoru velmi výstižný článek od pana
doktora Cyrila Höschla. Domnívám se, že by si ho každý z nás měl přečíst vždy,
když nás přepadne špatná nálada, zloba na celý svět, frustrace. Kdy nás zachvacuje
pesimismus a touha vykřičet svou zlobu na všechny okolo, přičemž se možná
mnohdy zlobíme sami na sebe, na své neúspěchy, na své nezdary, na svou neschopnost prosadit se.
Nechat se ovládnout závistí a nenávistí je cesta do pekel, na které přestávají platit jakékoli racionální
argumenty. Nenechme se na tuto cestu svést.
Článek je převzat celý, abych snad vytrhováním některých myšlenek nezkreslil vyjádření pana
doktora. Ten ve svém sloupku odpovídá na podněty čtenářů. Ve článku níže reaguje na příspěvek
čtenáře, ve kterém ten poukazuje na vulgární výjevy plné nenávisti na internetu, kdy anonymní
pisatelé hrozí představitelům vlády věšením, zastřelením či případně vyvražděním celých jejich rodin.
A projevuje obavu, zda tito lidé nejsou pod správným vůdcem tyto nenávistí prosycené výhružky
schopni uskutečnit.
Níže je odpověď pana doktora Cyrila Höschla, psychiatra a publicisty.
„To, co nyní pozorujeme, je stále emotivnější odpoutávání
negativních postojů části lůzovitého obyvatelstva od reality
hodnocené objektivními údaji. Tyto lidi vůbec nezajímá, že Česká
republika patří po dvaceti letech mezi 35 nejbohatších zemí světa (!),
že má v celé EU nejméně lidí ohrožených chudobou, že se od
listopadu 1989 neustále prodlužuje střední délka života a zároveň se
zvyšuje náš náskok v tomto ukazateli před ostatními
postsocialistickými zeměmi, že nás neničí tornáda, tsunami ani
vulkány, že máme vládu, jež sice klopotně, ale cílevědomě
zabezpečuje naši zemi před nepříznivým hospodářským vývojem.
Je to také první vláda, která opravdu pohnula s korupcí, která
je nyní trestána, tudíž viditelnější. Samonasírači, místo aby to ocenili, považují tuto viditelnost za
charakteristický rys právě této vlády. Kdyby o korupci pokrytecky mlčela, asi by si vysloužila méně
kritiky.
Nebezpečné je, že žádná fakta a srovnání nepomohou, jde už jen o čistou nenávist a negaci.
Sdílím Vaše obavy a kladu za vinu pravici, že svou rétorickou sociální necitlivostí a nepochopitelným
sebedestruktivním chováním tento vývoj spustila a
živí.
Nijak si v tom nezadá s většinovým proudem
v médiích, jež rozdmýchává nejnižší lidské „pudy“ a
závist poukazováním na příjmy toho či onoho, vily,
luxus. Přitom zchudnou-li bohatí, zchudnou všichni.
To bohatší dávají práci chudším, to převážně oni si
kupují věci, z nichž stržená DPH plní státní kasu.
To, co vidíme na náměstích, nepřináší žádný
program a je to naprosto iracionální. Nikdy se nedařilo
obyvatelstvu tohoto území tak dobře jako nyní. Člověk
aby se bál to vůbec vyslovit! Oni nechtějí slyšet, že se
7
nemají zle, že hypermarkety jsou ve dne v noci plné davů tlačících koše přeplněné nesmysly.
Dalším viníkem jsou politici a „osobnosti“, jež se tomuto proudu podbízejí, aby stoupli
v oblibě. Nevědí, že půjdou první na řadu, neboť revoluce vždy požírají nejdřív vlastní děti. Opozice
dnes nenávist sice rozdmýchává, ale zatím opatrně, protože chytřejší z ní vědí, jak snadno se jim to
může vymknout z ruky, až zvítězí.
Tento sloupek není prostorem pro hlouběji argumentovanou rozpravu. Přesto i zde lze
navrhnout řešení: zviditelnění a identifikaci IP adres, což je možné, znesnadnit anonymitu diskusních
žump. To však by byl jen první krok. Nechápu, že už to tak dávno není.
Beseda o StB
Jan Kopecký, Richard Jindra 2.C
Ve středu 21. listopadu 2012 se pátou a šestou vyučovací
hodinu konala beseda zaměřená na tématiku spolupráce s StB.
V dolní tělocvičně bylo připravené plátno a dataprojektor
s příslušenstvím. Zpočátku s tím byly nějaké problémy, ale
naštěstí jeden ze studentů zapůjčil svůj notebook k promítání
filmu.
V první části programu nám byl promítán film, ve kterém
byly rozhovory s lidmi, kteří měli co dočinění se Státní bezpečností. Cílem filmu bylo ujasnění
dřívějších praktik a upřesnění dalších informací ohledně StB. Rozhovory lidí působily poměrně divně,
protože někteří lidé, kteří tvrdili, že nikdy příslušníky StB nebyli, stále nechtěli odpovědět na všechny
otázky týkající se aktivit v době socialismu. Objevili se tam také rozhovory s lidmi, kteří byli přímo
donuceni s StB spolupracovat. Praktiky StB byli velice nechutné. Většinou se jednalo o nějaký způsob
vydírání - ztráta práce, konec studia, publikace kompromitujících
materiálů. Byli zde i případy, kdy lidé výhružkám odolali, ale
většina lidí pod pohrůžkou rozvratu rodiny, ztráty zaměstnání
nebo dokonce vězení, spolupráci podepsala. To, že někdo
podepsal spolupráci, ale nemuselo nutně znamenat, že se stává
informátorem StB. Velké množství "spolupracovníků" nikdy
nepodalo StB jedinou informaci a přesto někteří z těchto lidí jsou
v dnešní době stíháni za své činy i přesto, že nic nespáchali. Mezi
lidmi, kteří ve filmu vystupovali, se objevilo také několik případů
lidí, kteří StB nikdy nespolupracovali, ale objevili se v tzv.
Cibulkových seznamech. Tyto seznamy jsou předmětem mnohých
rozporů. O jejich pravdivosti se spekuluje již od jejich uveřejnění.
Mnohým lidem skutečnost, že jsou na těchto seznamech,
změnila život, zavinila ztrátu přátel nebo zaměstnání.
Druhá část byla založena na setkání s pamětnicí
komunistického režimu. Rozprava s paní Petruškou
Šustrovou byla velmi zajímavá, protože jsme mohli slyšet
o komunismu a o praktikách StB z úst někoho, kdo má s
komunismem osobní zkušenost. Paní Šustrová nám
vyprávěla o tom, jak období komunismu prožívala ona.
Obzvlášť tato část byla velmi přínosnou, protože slyšet
osobní zkušenosti z úst někoho, kdo si všechny útrapy
komunismu prožil, je nejen zajímavé, ale hlavně velmi poučné. Samozřejmě jen pro ty, kdo chtějí
poslouchat.
8
Na některých studentech bylo vidět, jak vůbec netuší o čem je řeč, protože pravděpodobně o
komunistických metodách nic nevěděli nebo si možná mysleli, že se jich to netýká, a proto
znepříjemňovali besedu ostatním. Nedá se ale říci, že by takových studentů bylo mnoho. Beseda
proběhla celkem v klidu.
Organizátoři této akce byl pan Miroslav Houska a projekci obsluhoval pan Jan Kolář.
Komunismus a udavači z STB
Ondřej Paďouk, 2.D
Dne 21. 11. 2012 se všichni studenti druhých ročníku zúčastnili přednášky,
která měla hlavně vést k zamyšlení, zda-li chceme, aby byli komunisté na
ministerstvu školství České Republiky. Já osobně s tímto rozhodně nesouhlasím.
Ze začátku přednášky nám byl promítán film: „Nikomu jsem neublížil“. A co se
vlastně odehrávalo v tomto filmu respektive v druhé polovině 20. Století? STB
neboli Státní bezpečnost byla tajná policie v Československu. Jedním z jejích úkolů
bylo to, aby odpůrci nového režimu byli krutě pronásledováni a utlačováni
politickými vykonstruovanými procesy a různými zákony. Nejčastější způsob byl takový, že si STB
vyhledala osobu, kterou pak terorizovala výhružkami, že pokud nebudou udávat lidi (tedy jejich
odpůrce) ve svém okolí, tak o nich budou rozhlášeny nejrůznější informace, které jim mohou nějakým
způsobem ublížit. V mnoha případech šlo o různé nahrávky a fotografie z manželských podvodů nebo
smyšlené příběhy z autonehod atd.
Ne ale všichni agenti tuto činnost dělali
z donucení a v pár případech šlo i o dnešní známé
celebrity, zřídka pro budování vlastní kariéry.
Po zhlédnutí filmu za námi přišla vzácná osoba,
která všechen tento teror zažila na vlastní kůži. Bylo
velice zajímavé, ale i znepokojující poslouchat co
všechno se v té době odehrávalo a jak to všichni tito
lidé museli prožívat. Jak se například z obyčejného
chlapce, který si užíval života na střední škole, změnil
život, když musel udávat své kamarády a lidi z okolí,
které znal.
Rozhodně doporučuji se nad tímto tématem
hluboce zamyslet, aby každý věděl, že toto nebyla pouze doba, kdy neexistovali počítače.
Přednáška o době normalizace v českých zemích
Jiří Kulhánek 2. B
Dne 21. 11. 2012 se uskutečnila v tělocvičně školy přednáška o době
normalizace v česku. Hlavním tématem přednášky byl dokumentární film, ve
kterém rozhovory s lidmi, kteří pracovali pro tajnou policii (STB), kteří se v této
době snaží očistit od svých skutků a říkají, že v podstatě „nic“ zlého neudělali ani
nikomu neublížili. Úkolem těchto lidí bylo „práskat“ na svojí rodinu a přátelé o
všech věcech, které by mohli být proti režimu. Po tomto filmu byla beseda s Paní
Petruškou Šustrovou, která tuto dobu zažila a mohla nám přesně říci, co se v té době odehrávalo a tak
to fungovalo s tajnou policií. Tato přednáška mě velice zaujala, protože se historie může opakovat a je
důležité, aby se takovéto filmy a přednášky dostaly do povědomí veřejnosti. Toto období bylo velice
obtížné pro český národ, které se doufám nebude opakovat.
9
Finland tour
Mgr. Ivona Spurná
Ve dnech 21. října až 3. listopadu jsme se jako první běh účastnili
vzdělávací stáže ve Finsku. Jako dozor sedmi studentů jsem jela já, a celou cestu i
pobyt si velmi užila. Jeli studenti čtvrtého ročníku Marko Snížek, Jan Plíva,
Václav Kouba, Jan Tlustý, Jakub Moravec, František Flachs a Michal Ansorge.
Tento vzdělávací pobyt je prvním ze tří v rámci projektu Leonardo da
Vinci, na nějž jsme získali grant.
Další dva běhy budou uskutečněny v únoru a březnu 2013, a budou se moci
přihlásit třeťáci a druháci. Studenti se účastnili výuky na střední škole v Jämsä, blízko města
Jyväskylä, kde se nachází centrum tohoto vzdělávacího institutu.
Na škole je mnoho oborů, od automechaniků, lesníků, přes administrativu a cestovní ruch, až
po obor IT, z něhož byli vybráni studenti, kteří našim dělali tutory a průvodce.
Mimo vlastního pobytu ve škole se studenti byli podívat v softwarové společnosti ARTIO,
v technickém muzeu v Helsinkách a v muzeu designu a architektury Alvara Aalta v Jyväskylä. Také
měřili signál mobilních sítí v národním
parku Isöjarvi.
Ochutnali mnoho místních
specialit a viděli mnoho krás místní
přírody. Seznámili se s milými a
ochotnými lidmi, a viděli, jak může
fungovat jiný úspěšný stát Evropy.
Měli šanci si zdokonalit své jazykové
dovednosti, nezávislost a samostatnost.
Všem se nám pobyt zde líbil a jsme
rádi, že jsme měli příležitost tuto stáž
absolvovat.
ROZHOVOR S
TLUSTÝ Jan, student třídy 4. B, obor Informační technologie
Student Tlustý se stal jedním ze sedmi studentů, kteří uspěli ve výběrovém
řízení na čtrnáctidenní studijní stáž ve Finsku. V následném rozhovoru si máte
možnost přečíst něco bližšího o této akci.
Co bylo nutnou podmínkou, aby ses mohl přihlásit do výběrového řízení na
studijní stáž ve Finsku?
„Schopnost komunikovat v angličtině.“
Jaká další kritéria rozhodovala v tomto výběrovém řízení?
„Ve výběrovém řízení hrály roli certifikáty získané ve škole, známky z anglického jazyka a
případné pochvaly a ocenění od školy.“
Co obnášela vaše studijní stáž a kde jste ji vykonávali?
10
„Stáž obnášela účast ve výuce na škole v Jämsä. Věnovali jsme se teorii počítačových sítí,
programování, střihu videa a úpravě fotografií.“
Můžeš popsat školu, ve které jste byli? Jaké je její struktura, jaké obory vzdělání se tam vyučují?
„Budova, do které jsme chodili, byla zaměřená na informační technologie. Nicméně
organizace, která ji přímo spravovala, provozovala také např. hotelové a lesnické školy.“
Jaké je vybavení této školy? Naznačovali jste, že jsou
více zaměření na praktické vyučování. Můžeš tuto
informaci více rozvést?
„Ano, nejlepším příkladem je asi jejich CNC
dílna. Ta je vybavena stroji za řádově několik set tisíc
euro. Mimoto se studenti během studia účastní
odborné praxe, která trvá jeden školní rok.“
Jak hodnotíš obecně tuto studijní stáž? Co považuješ
za její hlavní přínos ze svého pohledu?
„Stáž hodnotím jako velice prospěšnou,
zejména možnost zkusit si práci v zahraničním
prostředí.“
Během svého pobytu jste zpracovávali projekt spolu s vašimi finskými kolegy studenty. Můžeš nám
k tomu sdělit něco bližšího?
„Jednalo se převážně o střih videa o památkách.“
Co jídelníček? Měli jste něco nezvyklého? A jak vám chutnalo?
„Nezvyklých věcí jsme ochutnali poměrně hodně. Kromě pro Finsko typického soba, který mi
opravdu chutnal, jsme měli „sýrový chléb“ a finskou
verzi našeho guláše. Nejoblíbenější příloha ve Finsku
je jednoznačně bramborová kaše.“
Co považuješ pro sebe za největší zážitek? Co tě nejvíc
zaujalo, případně, co tě nejvíc zklamalo?
„Za největší zážitek považuji možnost svářet
optické kabely. Nejvíce mě zaujala povaha většiny
lidí, které jsme potkali. Všichni byli až neskutečně
vstřícní a ochotní. Až na kombinaci hrachové polévky
a kaše mě asi nic nezklamalo.“
Letos končíš středoškolské studium. Využil jsi nabídky
nadstandardního vzdělávání školy a získal si již nějaké odborné certifikáty?
„Ano, mám dva certifikáty z Cisco, čtyři certifikáty Microsoft Office Specialist a dva
certifikáty Microsoft Technology Associate.“
Kam hodláš jít dále studovat? Máš už nějakou představu, jakou bys chtěl získat práci?
„Rád bych se dostal buď na ČVUT FIT, nebo MFF IT. O budoucí ideální práci ještě úplně
jasnou představu nemám.“
Děkujeme za rozhovor.
11
POROVNÁNÍ ČESKÉHO ŠKOLSTVÍ SE SVĚTEM
Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
Níže uvádím některá statistická čísla, vycházející z různých porovnávání
žáků, poznatky z anket mezi žáky a pedagogy. Následně se pokouším o formulaci
svého názoru na naznačené problémy v českém školství.
V poslední době se dost často připomínají výsledky České republiky
v rámci mezinárodního srovnávání PISA, které se koná jednou za tři roky,
k dispozici tak jsou výsledky z roku 2009. Ve srovnávacím programu PISA je
zapojeno 34 zemí. A jak se vyvíjí výsledky českých žáků?
Mezi roky 2003 až 2006 se patnáctileté děti zhoršily v matematice o 22 %, což bylo největší
zhoršení ze všech 34 sledovaných zemí.
Mezi roky 2006 až 2009 mělo Česko v přírodních vědách druhé největší zhoršení, hůře dopadli
jen Rakušané.
Ve čtenářské gramotnosti se patnáctiletí žáci sice příliš nezhoršili, ale výsledky mají
dlouhodobě výrazně podprůměrné. Celkem 23 % z nich nedokáže posoudit obsah textu.
Ve čtenářské gramotnosti skončilo Česko
na 27. místě ze 34. sledovaných zemí,
v matematice zaujalo 22. místo a v přírodních
vědách pak 19. místo.
Většina žáků uvádí, že se učí především
proto, aby byli vzdělaní a našli si v budoucnu
lepší práci. Učitelé jsou naopak přesvědčeni, že
se žáci učí hlavně kvůli známkám a tlaku rodiny.
U učitelů selhává schopnost motivovat
žáky k učení. Žáci vyžadují, aby jim probíraná
látka dávala smysl. Žáci se často odmítají učit
jen proto, aby nedostali horší známku. Jen pětina žáků si myslí, že učitelé učí zajímavě. Pouze 30 %
učitelů označilo možnost učit zajímavě mezi vlastnostmi, které mají a uplatňují ve výuce.
Stále platí, že pokud žáky učení baví, zapamatují si toho více. Učitelé často poukazují, že
probírané látky je příliš mnoho a proto není čas látku podat zábavněji.
Mnohými tušená skutečnost, že známky mnohdy nevypovídají o znalostech a schopnostech
žáků, dokazuje i průzkum Scio, kdy dívky měly lepší známky, ale ve znalostech dopadli lépe chlapci.
Dívky mají na českých gymnáziích i středních školách v průměru o stupeň lepší známku než chlapci,
ale ve všech sledovaných ukazatelích z angličtiny, matematiky, němčiny, češtiny a obecně studijních
předpokladů, přitom chlapci dosáhli lepších výsledků. Je také pravdou, že mnohdy dívky se samými
jedničkami postupně ve studiu uvadají a naopak chlapci s průměrnými výsledky uspějí při studiu na
vysoké škole a dostanou se i k lukrativní práci.
Ze zprávy NERV (poradní orgán vlády složený z nezávislých odborníků) vyplývá, že by české
školy měly klást daleko větší důraz na výuku angličtiny, informačních technologií, matematiky a
finanční gramotnosti. Dobrá znalost angličtiny je důležitější než průměrná znalost více jazyků. Pokud
nedojde ke zlepšení výuky na českých školách, hrozí současným studentům, že je převálcují asijští
studenti.
Co je také velmi podstatné, mezinárodní srovnávání ani tak neposuzuje, co se žáci naučili, ale
jak tyto znalosti umějí používat. To samé pochopitelně zajímá jejich budoucí zaměstnavatele. A právě
v tom čeští žáci a studenti velmi zaostávají. I díky tomu, že se klade hlavní důraz při zkoušení na
zopakování probrané látky, ale už malý či téměř vůbec žádný důraz na to, jak dokáží studenti tyto
12
poznatky využít při řešení konkrétního a praktického úkolu. Na tento fakt poukazují opakovaně mnozí
nezávislí experti, ale nic se neděje.
Mnohé se dá vypozorovat i u maturitních projektů na naší škole. Dovolím si tvrdit, že studenti
dokáží velmi dobře aplikovat své znalosti v oblasti informačních technologií, horší už je to
v matematice či přírodních vědách obecně a velmi špatné v oblasti vytváření doprovodných zpráv. Pro
některé studenty napsat delší a srozumitelný text je velmi těžké, nedopustit se v něm ohromného
množství chyb pro některé ještě těžší. K čemu jim jsou složité větné rozbory (kritizované i mnoha
učiteli českého jazyka), k čemu jim je rozebírání používaného jazyka a výraziva některých autorů (kdy
většinou nechápou, co tím jazykem a výrazivem chtěl vlastně autor říci), když pak nedovedou ani
popsat své myšlenkové pochody a když nedovedou popsat postup práce na projektu.
Za tento stav mohou dle mého
názoru dva faktory. Tím prvním jsou
chybně nastavené Rámcové vzdělávací
programy. „Experti“ do nich zanesli takové
množství probírané látky a požadovaných
kompetencí, že se téměř nedá učivo ani
vyložit, natož nějak smysluplně procvičit a
už vůbec ne aplikovat na praktické úlohy.
Vyučující tak mají mizivý prostor pro
tvůrčí práci a zvláště u maturitních
předmětů jsou až neskutečně svázáni tímto
programem. A následně na něm postavené
státní maturitě.
Druhým faktem je obrovské množství míst na středních školách, pro školní rok 2013/2014 je o
40. 000 míst více, než kolik bude vycházet žáků ze základních škol. Tím nejsou žáci na základních
školách motivováni se příliš učit, neboť se stejně dostanou na nějakou střední školu. Úroveň jejich
připravenosti klesá, o čemž svědčí i výsledky PISA, do kterých středoškolská výuka ještě nezasahuje.
Střední školy pouze s těmito žáky dále pracují a pedagogové se je pokoušejí vzdělat. Mnohdy musí
dohánět obrovské nedostatky ze základních škol, což se na naší škole nejvíce projevuje v matematice.
Naopak velmi dobří jsou naši studenti při prezentaci svých maturitních projektů při maturitní
zkoušce, ovšem zde dle mého i proto, že během projektů jsou nuceni opakovaně prezentovat své dílčí
úkoly, zvykají si na tuto prezentaci. Navíc si ji dokáží velmi kvalitně a poutavě připravit, využít
technických možnosti prezentací, různých efektů, interaktivní tabule apod.
A ještě jedno pozorování z maturitních projektů bych rád zmínil. Studenti průběžně prezentují
před skupinou své dílčí výstupy. Pokud téma studenty zaujme, pokud je zaujme řešitel, poslouchají
všichni a následně s ním i vedou diskusi, dávají doplňující otázky, navrhují mu sami vylepšení, dle
jejich pohledu. Pokud ale je téma méně zajímavé, projev unylý, pak jejich pozornost upadá, a i když je
pedagog donutí poslouchat, lehce na jejich výrazech vypozoruje, že jsou duchem nepřítomní.
Stejné je to i s využíváním informačních technologií v klasických hodinách. Pokud pedagog
dokáže studenty zaujmout a využít informačních technologií k podpoře výuky, tak drtivá většina
studentů nebude mít tendenci dělat na noteboocích něco jiného. Pokud je nezaujme, tak si budou
hledat jinou zábavu, z jejich pohledu smysluplnější. Omylem je, že pokud jim notebook nedovolím
používat, jejich pozornost bude vyšší. Nebude, protože budou myšlenkami stejně jinde. Jen pedagog
bude mít lepší pocit, neboť na něho bude tichý student zírat svým bezduchým zrakem.
„Uspávač hadů“ zůstane uspávačem hadů, ať budou či nebudou studenti v jeho hodinách
používat notebooky pro zápisky. Pokud si však připraví zajímavou prezentaci, vymyslí zajímavý úkol
pro studenty, třeba i s využitím notebooků, vyhledávání informací apod., může se z pozice uspávače
hadů posunout dále. Mimochodem, ten termín jsem použil z přezdívky pedagoga, který před roky na
naší škole učil.
13
Vždy má pedagog možnost říci, tak, teď si notebooky zaklapněte, teď budeme něco probírat.
Pokud použije frontální výuky, bude využívat podpůrné otázky, nastolí dialog, tak bude pozornost
studentů vyšší. Pokud bude jen něco monotónně vykládat, či dokonce jen diktovat své zápisky či statě
z učebnic, snad jen svatý by dokázal udržet pozornost, oči by se mu neklížily a v myšlenkách by
neodplouval někam do dáli …
Určitě se vždy mezi studenty najde někdo, kdo místo sledování a zapisování výkladu bude dělat něco
jiného. Nebo minimálně o něčem jiném přemýšlet. Tomu nezabrání ani ten nejlepší pedagog, když je
student hloupý, bez zájmu o cokoli, či jen hyperaktivní. Je třeba si ale uvědomit, že každý způsob,
který dokáže zvýšit zájem studentů o probírané učivo, který probírané učivo více studentům přiblíží, je
dobrý a záslužný. Každý způsob, který místo tupého mentorování definic, vzorečků apod. donutí
studenty přemýšlet, donutí je tyto poznatky aplikovat, je rovněž přínosný a záslužný.
IT Junior 2012
Mgr. Ivona Spurná
Letos se konalo třetí kolo soutěže IT Junior na „Střední škole automobilní
a informatiky“ v Hostivaři. Za naši školu
reprezentovali František Flachs ze 4.D a Jan Tlustý ze
4.B. V soutěži si vyzkoušeli poznávací rychlotest
počítačových komponent, teoretický test z hardwaru a
softwaru založený na otázkách z kurzu IT Essentials, a
dále praktickou část zaměřenou na instalaci hardwaru,
operačního systému, ovladačů a užívání počítačových aplikací.
Soutěž byla opět zorganizována velmi dobře, a pro všechny zúčastněné byla
jistě inspirací a motivací pro další rozvoj.
Soutěžícím děkuji za jejich snahu a reprezentaci, a blahopřeji k získanému čtvrtému místu.
František Flachs 4.D
Ve středu, 14. 11. 2012, jsme se zúčastnili soutěže IT Junior 2012.
Zástupci školy byli František Flachs (4. D) a Jan Tlustý (4. B). Dohromady
soutěžilo 8 škol. Aktivity byly rozděleny na dopoledne a odpoledne. Praktická část
obsahovala sestavování počítače, určení a opravení chyb, instalace ovladačů, reset
BIOSu atd. Teoretická část byla zaměřena na určování jednotlivých komponent,
jako jsou: konektory, síťová zařízení, druhy kabelů, rozšiřujícími karty… a
hodinový test se 100 otázkami. Oběd byl zajištěn školou ve školní jídelně.
Umístili jsme se na 4. místě, o 4 body za 3. místem. Celou soutěž sponzoruje firma Asus, tudíž 1.
místo bylo hodnotně oceněno.
Akce mi rozšířila obzor v přehledu dovedností ostatních škol a způsobu jiného tvoření testů,
který byl zajímavý.
Jan Tlustý, 4.B
Soutěž proběhla 14. 11. 2012, za naši školu se zúčastnili František Flachs
(4. D) a Jan Tlustý (4. B). Byla rozdělena na teoretickou a praktickou část.
Teoretická část se skládala z testu a poznávání součástek spojených s IT. V
praktické části bylo několik úkolů (diagnostika problémů při bootování, stavba
pc, nastavení sítě atd). Náš tým se umístil na 4. místě.
Soutěž byla pro náš tým nová a zajímavá zkušenost.
14
SPOLUPRÁCE S FEL ČVUT
Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
V pondělí 22. října 2012 se od 13.00 hodin uskutečnila schůzka na
děkanátu Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze FEL ČVUT. Za naši školu jsem se jí zúčastnil já jako ředitel a můj asistent pan
Hejhal, náš absolvent a současný student třetího ročníku
FEL. Za FEL byl přítomen pan děkan prof. Ing. Ripka,
dále proděkan a pracovnice, která má na starosti kontakt
se středními školami.
Proběhla tři čtvrtě hodinová diskuse, která až na úvod neměla žádný
formální charakter, naopak všichni přítomní hledali možné styčné body
spolupráce. Ta se jeví jako možná v maturitních projektech, grantech,
odborných soutěžích či odborných přednáškách.
Na úvod jsem prezentoval naši školu, poté, co pan děkan obdržel
prezentační materiál o různých odborných akademiích a možnostech studentů
získat různé mezinárodní certifikáty, projevil překvapení a velmi ocenil
rozsah aktivit naší školy. Bylo patrné, že si naše škola svými nadstandardními aktivitami získala u
přítomných značný respekt.
Byla přečtena také krátká hodnotící zpráva z hospitací pracovníků FEL v hodinách matematiky
a výpočetní techniky. Hodiny matematiky byly označeny za dobré, hodiny počítačových sítí a
programování za vynikající. K tomu uvedl pan proděkan, že se i on na těchto hodinách odborných
předmětů dozvěděl nové a zajímavé informace.
Musím ocenit i přínos mého asistenta pana Petra Hejhala,
ten naši školu reprezentoval více než dobře, dokázal velmi přesně
argumentovat a v souvislosti s jeho studiem ve třetím ročníku FEL
dostala schůzka opět jinou dimenzi.
Na závěr byla podepsána smlouva, na jejímž základě se
naše škola stává „Fakultní školou Elektrotechnické fakulty ČVUT
v Praze“. Což má především ten efekt, že na spolupráci mezi FEL
a naší školou mohou být čerpány prostředky z příslušného fondu
FEL.
Pan děkan i já jsme shodně konstatovali, že nám nejde o formální stránku věci, ale že máme
zájem na konkrétní spolupráci. Obě strany se zamyslí, jaké náměty by byly pro tuto spolupráci
vhodné. Již pro školní rok 2013/2014 se jeví velmi nadějně vytvoření maturitních projektů založených
na spolupráci s FEL. O hledání vhodných námětů na maturitní projekty jsem požádal i svého asistenta
pana Hejhala a též pedagogy naší školy.
ZEMI CHYBĚJÍ VZDĚLANÍ TECHNICI
Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
Čerpáno z MF Dnes, sobota 3. listopadu 2012
V sobotu 3. listopadu 2012 vyšel v MF Dnes celostránkový rozhovor s rektorem Českého
vysokého učení technického v Praze profesorem Václavem Havlíčkem, který krátce předtím převzal
z rukou prezidenta republiky vyznamenání „Za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství.“
Z jeho myšlenek v rozhovoru jsem se pokusil vybrat několik, které se dotýkají i středoškolského
vzdělání a dalšího vzdělání současných středoškolských studentů. Na závěr jsem přidal i svůj názor.
15
Co bylo mimo jiné řečeno v rozhovoru o inženýrech:
-
Profesor Václav Havlíček
Většina inženýrů má vždy snahu navrhnout nějaké dílo
v nejvyšší kvalitě a na nejvyšší technické úrovni, jaká je
možná. To není optimální řešení. Optimální řešení musí
splňovat tři věci. Aby bylo dokonale funkční, nepříliš drahé a
nepoškozovalo to životní prostředí.
Co bylo mimo jiné řečeno v rozhovoru o matematice:
- Je taková společenská atmosféra, kdy spousta nejen různých
pseudo-celebrit, ale kupodivu třeba i poslanců se populisticky
chlubí vzpomínáním, jak nenáviděli matematiku. Tím, že
propadali z matematiky, že matematika je něco strašného. Chtěl
bych vidět, jestli by si sedli do letadla, kde by bylo napsáno, že
konstruktér tohoto letounu propadal z matematiky.
- Já vidím jako velkou chybu, že matematika není povinný obor u státních maturit. Matematika
není o počtech, o sčítání nebo násobení čísel. Matematika je filosofická disciplína, logické
myšlení, nezbytné úplně ve všech oborech. V lékařských oborech je to už každému jasné. Když
jsem měl možnost být v Německu na sále při operaci srdce, už tam skoro není místo pro lékaře,
protože je sál plný nejrůznějších přístrojů.
O počtech studentů na vysokých školách:
- Hlavním cílem politiků bylo výrazně zvýšit počet vysokoškoláků, který u nás narostl více než
třikrát. Takže dnes v Česku jde sedmdesát procent osmnáctileté populace na vysoké školy.
Ano, je to šílené, ale stát to tak chtěl. Cíl se povedl, ale nutně to mělo za následek pokles
kvality.
- Vláda chtěla více bakalářů, ale zejména v technických oborech nenaučíte mladého člověka za
tři roky podstatně více, než dříve naučili dobří průmyslováci za čtyři roky.
- Skutečně lze říci obtížně, kolik procent populace
by mělo mít vysokoškolské vzdělání. Stejně jako
nejde říci, že nějaký obor vystačí s nižším IQ než
jiný.
- Ale dobře: pokud by všichni absolventi vysoké
školy měli být skutečně excelentními lidmi
splňujícími požadavek samostatné tvůrčí práce, tak
si myslím, že by to nebylo více než třicet procent
populace.
- Pokud však připustíme, že jde o pracovníky, kteří
mají dostatečné znalosti využitelné v praxi, pak to
může být padesát, pětapadesát procent. Více ne.
Jak podpořit zájem o technické vzdělání a jeho postavení na trhu:
- Láme se to, ale pomalu. Veřejnost už vnímá, že my nevychováváme nezaměstnané.
Nezaměstnaný inženýr na trhu práce je jenom ten, který nechce pracovat. Naopak, podniky
říkají, že absolventů zejména ve strojírenství mají nedostatek.
- Česká republika v mezinárodních srovnáních propadla ze šestého místa až někam na třicáté
místo ve znalostech žáků na konci základních škol. To je katastrofálně nevyužitá příležitost.
16
-
-
-
-
Česko mělo komparativní výhodu, že jsme byli mezi nejlepšími zeměmi světa co do kvality
technického a přírodovědeckého vzdělání. A to je věc, která nejde napravit z roku na rok, ale
bude to trvat deset patnáct let, než se zase zlepší.
V Jižní Koreji chodí děti z mateřských škol do technického muzea, kde si s nadšením hrají
s interaktivními exponáty, na nichž vidí základní fyzikální principy. To je základ toho, že tyhle
země jsou dnes na čele inovačního rozvoje.
O fakulty architektury, informačních technologií,
biomedicíny nebo dopravní je pořád ohromný zájem,
dostanou se jen nejlepší. Největší problémy jsou ovšem
na klíčových fakultách klasické techniky – strojní,
elektrotechnické a jaderné. Na těchto klíčových
oborech počet zájemců jen mírně překračuje jejich
kapacitu, a tak je přijata většina uchazečů. Ale do
druhého ročníku už jich postoupí o třetinu méně.
Víte, veškerou chybu bych neházel jen na stát,
odpovědnost nese také průmysl. Firmy zvláště
v učňovských oborech nebo na středních školách, kde
je ten problém ještě fatálnější než u nás, by mohly
vzdělání více podporovat.
Poznámka ředitele:
S výše napsaným nelze než souhlasit. Já bych možná byl méně zdrženlivý a řekl ještě jednu
zásadní věc. Vše, co je kolem nás, vše co denně
používáme, je výsledkem práce techniků.
Všichni ti rozumbradové, kteří si hrají na
intelektuály kritizující vliv techniky na člověka,
rozebírající různě vážný problém, nebo si ho
sami tvořící, by si toto měli uvědomit.
Mnoho mladých lidí otevřeně přiznává,
že chce získat vysokoškolský titul s co
nejmenším úsilím, v podstatě je jim jedno,
z jakého oboru. Je pravdou, že dosáhnout
technické vzdělání je nepochybně obtížnější než
získat titul z oblasti humanitních oborů, neboť
technik musí zvládnout celou řadu obtížných
disciplín, aby za sebou mohl zanechat konkrétní
výsledky. S prominutím, pokud filosof definuje špatně nějakou tezi, zase tak moc se nestane. Pokud
technik něco pokazí, výsledkem je někdy i katastrofa. Ať už finanční, nebo i lidská, když něco někde
spadne.
Na druhé straně, skutečně dobře vzdělaní technici z prestižních vysokých škol mají několik
výhod, které jim vynahrazují po zbytek života složitější a těžší studium. Mají rozvinuté logické
myšlení, i díky nutné matematice, ale i řešení konkrétních projektů. Dokáží se dobře přizpůsobit
požadavkům trhu práce, doučit se potřebné a zastávat různé funkce, od konstruktérů, technologů až
k řízení firem.
Každý, kdo se kdy vyjádří pohrdavě o technickém vzdělání, by se měl rozhlédnout a
připomenout si, že bez techniků by seděl ještě někde v jeskyni a čekal, jestli někde nevyroste nějaká
houba. Neboť i ten pazourek sloužící k lovu či dělení potravy, vznikl díky technickému myšlení. I za
každým přehrávačem hudby, notebookem, tabletem apod. stojí silný tým skvělých techniků z různých
oborů.
17
Případné zneužití techniky není chybou techniků, ale vinou
lidských negativních vlastností, jejich vrozené touze po moci,
ovládání jiných, genech predátora. Mnohdy postavené na zvrácených
ideologiích vytvořených různými teology a pochybnými intelektuály.
Viz náboženská nesnášenlivost, vznik nacismu, komunismu apod.
Úsměvní jsou i tak zvaní bojovníci proti globalizaci,
kritizující mnohé technologie, které sami využívají, třeba jen k tomu,
aby se mohli svolat, dopravit se na nějaké místo, kde budou vyřvávat
a ničit produkty, navržené a vytvořené v potu tváře právě techniky.
Co se týká devalvace vzdělání, domnívám se, že je situace
daleko horší, než říká pan profesor. Díky pojetí maturitních oborů
jako vzdělání pro téměř celou populaci dochází k devalvaci
maturitního vysvědčení. Díky nabídkám nekvalitních vysokých škol s velmi roztodivným obsahem,
díky pochybným programům těchto škol, klesá prestiž vysokoškolského vzdělání.
Souhlasím i s tím, že právě matematika by mohla být významným kritériem pro posouzení
kvality vzdělání, neboť její zvládání rozhoduje o schopnosti jedince k tvůrčí práci, k logickému
uvažování a schopnosti být skutečně úspěšným, ne pouze vynikat ve žvanění.
DESET NEJLÉPE PLACENÝCH OBORŮ
Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
Je asi docela zajímavé se podívat, které obory jsou nejlépe placené. Čísla znamenají hrubou
mzdu v těchto profesích. Více asi není třeba komentovat. Snad jen dodatek, nejhůře placenou profesí
je dle statistiků číšník a servírka, zde dělá hrubý plat 9. 642,- Kč.
Co ale určitě stojí za poznámku, je velmi dobré postavení skutečných počítačových odborníků.
1). Inženýři v oblasti elektronických komunikací či radiokomunikací
2). Specialisté v oblasti počítačových sítí (kromě správců)
3). Specialisté v oblasti práva a příbuzných oblastech
4). Systémoví analytici
5). Lékaři specialisté
6). Návrháři a správci databází
7). Specialisté v oblasti matematiky, statistiky, pojistné matematiky
8). Specialisté v oblasti testování software, příbuzní pracovníci
9). Programátoři počítačových aplikací
10). Důlní a hutní inženýři a specialisté v příbuzných oborech
61. 016,- Kč
55. 735,- Kč
47. 361,- Kč
47. 244,- Kč
46. 050,- Kč
45. 985,- Kč
44. 705,- Kč
41. 705,- Kč
40. 864,- Kč
40. 285,- Kč
Projekt Think Big a projekty našich studentů – lze to
skloubit?
Mgr. Ivona Spurná
Jste třeťáci, kteří budou příští rok pracovat na svém maturitním projektu?
Máte myšlenku, kterou byste chtěli realizovat a potřebujete ji finančně podpořit?
Případně máte projekt, který není maturitním, ale i tak byste jej rádi realizovali?
Existuje zde projekt Think Big od Nadace O2, který má svá pravidla a
termín pro podání žádosti končí s koncem tohoto kalendářního roku. Pokud jste
schopni projekt předzpracovat tak, aby respektoval koncové datum dané nadací, a
18
současně dostanete posvěcení od pana ředitele pro tento projekt jakožto maturitní, pročtěte si pravidla
pro realizaci a zvažte podání žádosti.
Pokud chcete podrobnosti, prostudujte web www.o2thinkbig.cz.
Neformální skupina musí být složena z mladých lidí ve věku mezi 13 a 26 lety (tento věk musí
splňovat v době do uzávěrky žádostí), kteří chtějí něco vytvořit nebo změnit ve svém okolí a pro
realizaci svého nápadu hledají finance a podporu. Musí tvořit minimálně tříčlenný tým. Maximální
počet členů týmu není omezen. Alespoň jedna osoba v tomto týmu musí být starší 18 let - tato osoba
má právo podepisovat smlouvy, se stane první odpovědnou osobou týmu a bude příjemcem nadačního
příspěvku.
Projekty Think Big mají iniciovat pozitivní změny v blízkém či širším okolí, ve kterém žijete.
Program Think Big podporuje myšlenku
dobrovolné pomoci okolí, proto si osoby v týmu
nemohou za svou práci na projektu nárokovat
odměnu („mzdové náklady“). Nelze také
podpořit podnikatelské projekty. Pokud projekt
předkládá fyzická osoba – podnikatel (OSVČ)
obsah projektu nesmí spadat do předmětu jejího
podnikání.
Program Think Big podporuje projekty
zaměřeny na české občany nebo na cizince
dlouhodobě žijící na území České republiky.
Převážná část, minimálně 70 % počítáno podle
rozpočtu, projektu musí být realizována v České
republice.
V rámci programu Think Big můžete získat nejen finanční příspěvek (váš projekt může získat až
70.000 Kč), ale i odbornou pomoc (členové vítězných týmů se účastní povinných vzdělávacích
seminářů o základech projektového a finančního managementu, komunikace v týmu, public relations,
administrace vašeho projektu v programu Think Big apod.). Každý tým bude mít k dispozici mentora, z
řad zaměstnanců společnosti Telefónica, který vám pomůže řešit obtížné situace při realizaci projektu.
Členové podpořených týmů navíc získají 3 poukázky na služby O2 zdarma, které se budou předávat
účastníkům vzdělávacího semináře. Jedná se o tarif O2 Cool zdarma na 24 měsíců a internet v mobilu
zdarma po dobu 6 měsíců. Možnost získání této výhody je vázána na vaše stávající služby od O2, váš
věk, apod. Veškeré podrobné informace o získaných výhodách získáte na vzdělávacích víkendech.
Uzávěrka přijímání projektů do čtvrté výzvy programu Think Big proběhne 13. 12. 2012 v
23:59. Máte možnost požádat o podporu ve výši 10 000 Kč až 70 000 Kč.
Váš přihlašovaný projekt musí být ze 100 % financován z prostředků programu Think Big.
Může být součástí nějaké větší akce, ale předkládaný projekt musí být samostatně realizovatelný.
Tato podmínka znamená, že předkládaný projekt má být navržen tak, aby k pokrytí všech jeho
nákladů postačovala podpora z programu Think Big. To znamená, že k nákupu všech potřebných
vstupů do projektu byste neměli potřebovat víc než 70 000 Kč.
Peníze získané na realizaci projektu lze použít pouze na nákupy (např. nákup materiálu,
vybavení, služeb), které jsou nezbytné pro realizaci aktivit projektu. Tyto nákupy (projektové náklady)
musí být hospodárné a efektivní vzhledem k jejich využití v projektu. Všechny projektové náklady
musí být podloženy příslušným dokladem (faktura, paragon, smlouva, apod.) vystaveným na osobu
příjemce (První odpovědné osoby). Upozorňujeme, že originály těchto dokladů bude příjemce povinen
odevzdat v rámci vyúčtování projektu. Tyto doklady nesmí figurovat v účetnictví nebo daňové
evidenci jiných subjektů (příjemce – pokud se jedná o podnikatele, NNO, školy apod.). Projektové
náklady musí vzniknout v období realizace projektu (po podpisu smlouvy) a musí být uhrazeny
nejpozději do předložení závěrečné zprávy.
19
Naopak, peníze NENÍ MOŽNÉ POUŽÍT k následujícím účelům (tzv. neoprávněné náklady):
 finanční odměny pro členy týmu
 bankovní poplatky, pokud prokazatelně nesouvisí s realizací projektu
 pokuty nebo úhrady za způsobenou škodu
 náklady, které nebudete schopni doložit příslušnými doklady
 náklady, které nebyly uhrazeny
 náklady související s přípravou žádosti v rámci programu Think Big
 náklady související s přípravou informací o projektu předkládaných poskytovateli podpory
(zejména závěrečná zpráva o projektu)
 podnikatelská činnost, regrantování, darování peněz dalším subjektům nebo fyzickým osobám
 alkoholické nápoje a tabákové výrobky
Majetek/vybavení nakoupený z poskytnutého finančního
příspěvku budete muset po skončení realizace projektu
(doba realizace aktuálně běžících projektů, tzn.
realizovaných v čtvrté výzvě programu, může být
maximálně od 15. 3. 2013 do 14. 9. 2013) darovat subjektu
neziskového nebo veřejně prospěšného charakteru
(občanské sdružení, obecně prospěšná společnost, škola,
farnost, dětský domov apod.). Ten musí zdarma daný
majetek/vybavení nadále využívat ve prospěch veřejnosti
nebo místní komunity. Závazný vzor darovací smlouvy
dostanete k dispozici v případě, že váš projekt bude podpořen.
Projektem realizovaným v rámci Think Big může být jak jednodenní akce, tak dlouhodobá činnost,
trvající však maximálně 6 měsíců.
Realizace projektu ve čtvrté výzvě programu musí spadat do období od 15. 3. 2013 do 14. 9.
2013.
Na přelomu března a dubna 2013 se tři členové týmu účastní POVINNÉHO vzdělávacího
semináře, který se bude konat v předběžných termínech 15. - 17. 3. 2013, 21. - 23. 3. 2013, 3. - 5. 4
2013
Na semináři se dozvíte, co konkrétně vás v programu Think Big čeká a získáte základní školení
v oblastech řízení projektu, komunikace, marketingu a dalších dovedností. Na vzdělávacím semináři
dostanou účastníci poukázky na služby O2 zdarma. Pozor, kdo nepřijede, vouchery nezíská! Všechny
podpořené projekty dostanou závěsný banner programu Think Big.
Pokud máte zájem o podání projektu, neváhejte, a prosím vás o informaci, že jste se k němu rozhodli.
O2 Think big school
Pavel Vondrák, 3.B
V úterý 20. listopadu jsme se společně s dalšími třemi studenty a paní
profesorkou Spurnou zúčastnili akce O2 Think big school, která má za cíl rozvinout
podnikatelské myšlení u středoškolských studentů. Tuto akci O2 pořádalo poprvé,
takže jsme byli „pokusnými králíky“. S námi se Think big school zúčastnili i
studenti středních škol ze všech koutů republiky.
20
Začínalo se v 8:30 zápisem. Po zapsání
jsme se přesunuli do jídelny, kde na nás čekala
snídaně. Jakmile jsme byli nasnídaní, začali jsme
se představovat a zároveň říct, co bychom chtěli
v našem okolí změnit. Poté mezi nás přišla slečna,
která dokázala díky podpoře O2 Think big
zrealizovat se svými spolužáky projekt, jenž měl
pomoci mladým lidem, kterým zemřel někdo
blízký, a řekla nám svůj „příběh“. Záhy přišel
ředitel ICT v O2 a mluvil o tom, že je dobré dělat
projekty co nejjednodušší. Než jsme se rozkoukali,
byla zde přestávka, samozřejmě s občerstvením.
Po přestávce jsme byli rozděleni do 6 skupin,
dostali svého poradce a každá skupina se
přesunula do své malé zasedačky, kde jsme následující hodinu a půl vymýšleli projekt, který pak na
konci budeme prezentovat před hodnotící komisí.
Po obědě jsme se pustili do tvorby prezentací a vytvoření stránky o projektu ve webové
aplikaci Thimble, na což jsme měli hodinu, která se na konci ukázala jako velký optimismus
pořadatele, neboť všechny skupiny nestíhali. Po hodině urputného zápasení s Thimblem a klávesnicí
notebooku, který jsme měli zapůjčený, bylo hotovo. Bohužel jsme si nestihli nacvičit naší prezentaci,
takže jsme šli před porotu značně nejistí. Po 3 minutové prezentaci (což byla max. délka) nám porota
kladla nejrůznější otázky ohledně našeho projektu.
Když měly všechny skupiny po prezentaci, přišla na řadu zpětná vazba od komise, kdy nám
říkali, kde jsme dělali chyby a co bychom měli zlepšit. Na konci proběhlo vyhlášení tří nejlepších
projektů, kde jsme obdrželi 3. místo s naším projektem „Programátorský slabikář“, který měl
pomoci začínajícím vývojářům různými návody, články apod. se zaměřením i na školy, kterým
bychom nabídli naše výukové materiály, aby nemuseli vynakládat nemalé finanční prostředky na
tvorbu jejich vlastních.
ROZHOVOR S
Bc. ČERNOHORSKÝ Jan, vedoucí IT oddělení školy
Jan Černohorský je absolventem naší školy, již ve třetím ročníku
se stal lektorem Microsoft Academy a školil své zdejší spolužáky
v oblasti serverů. Rovněž byl správcem Studentského klubu. I po maturitě
pokračoval ve spolupráci s naší školou jako lektor a IT správce.
Od minulého roku je vedoucím IT oddělení naší školy. A právě
proto jsme mu položili několik otázek kolem začínající rekonstrukce
datové sítě školy.
Jak vzpomínáte na roky, které jste strávil na naší škole jako student? Co
považujete pro sebe za největší přínos a pomohlo vám nějak i to, že jste
dělal správce Studentského klubu a lektora, kdy jste školil své spolužáky?
„Těžko se dá zapomenout na studentské roky strávené na střední
škole. Jsem rád, že to pro mne byla Smíchovská střední a při pohledu do
21
minulosti nelituji toho, že jsem si tuto školu zvolil, byť bylo mnoho jiných možností, kam jít
studovat. Nemluvím nyní jen o získaných znalostech, ale i o kontaktech, známých a především
kamarádech.
Studium na střední škole mi však dalo mnohem více než jen výše zmíněné. Především bylo
protkáno mnoha získanými zkušenostmi v oblasti informačních technologií, které bych během
studia na jiné škole vůbec nemusel mít možnost získat. Nemluvím teď jen o praktické výuce v oblasti
výpočetní techniky, ale hlavně o nadstandardních kurzech v oblasti informačních technologií, které
jsem jako student mohl absolvovat. Tak například CISCO, které hodnotím jako jeden
z nejpřínosnějších kurzů pro své další působení v oblasti informačních technologií, respektive
správy počítačových systémů a sítí. Ale takových kurzů byla celá řada.
Velkým přínosem v mojí praxi byla správa studentského klubu, kterou jste zmínili. Právě
praxí jsem byl schopen se toho tolik naučit.“
Zabýváte se ještě nějakými školeními jako lektor a pokud ano, tak v jaké
oblasti?
„Rád bych se nadále nadstandardními školeními pro studenty
zabýval, ale čas strávený studiem na vysoké škole a nad svou prací mi
nyní neumožňuje zorganizovat alespoň týdenní školení. Školení, která
organizuji, se týkají síťových operačních systémů především od
společnosti Microsoft. V současné době však připravuji školení zaměřené
nejen výhradně na Microsoft Windows Server, ale též na MS Windows
Server ve spojení s linuxovou distribucí Debian, tedy možnost využití
operačních systémů společnosti Microsoft v hybridním prostředí.
Též působím jako lektor ve školním vzdělávacím středisku
Microsoft, které se zabývá školením pedagogických zaměstnanců
v oblasti aplikací a operačních systému Microsoft.“
Naše škola získala od zřizovatele mimořádnou dotaci na rekonstrukci
datové sítě školy. Mohl byste stručně shrnout, co tato rekonstrukce bude obnášet?
„Školní počítačová síť má mnohaletou historii. Již od doby mého nástupu do školy jako
správce IT se snažím zasadit o celkovou rekonstrukci sítě odbornou společností. Bohužel, vždy byly
překážkou finance, protože celková rekonstrukce byla a vlastně stále je velice nákladnou investicí.
Projekt rekonstrukce datové sítě školy se zabývá kompletní obnovou (modernizací, výměnou)
současné počítačové sítě. Budou použity moderní aktivní síťové prvky, bude postavena nová páteřní
síť na optických technologiích. Koncové přípojné body sítě budou stále realizovány prostřednictvím
metalických rozvodů. Tyto rozvody však budou nahrazeny novou strukturovanou kabeláží typu Cat
6.
Tato rekonstrukce však nebude obnášet jen výměnu metalické datové sítě. Současně jsou
v projektu zahrnuty dva centrální aktivní prvky pro rekonstrukci bezdrátové Wi-Fi sítě.
Vše výše uvedené má však za následek stavební práce v průběhu běžné výuky tak, aby se
rekonstrukce sítě stihla do konce kalendářního roku 2012. Je tedy třeba počítat s omezením výuky a
též s výpadky současné počítačové sítě.“
Jaké zlepšení se dá čekat po skončení rekonstrukce?
„Je hrozné to napsat, ale běžný uživatel ve své podstatě nepozná vůbec nic, kromě pěkně
uhlazených a schovaných kabelů a nových aktivních síťových prvků. Práce s počítačovou sítí však
zůstane naprosto stejná. Hlavní podstatou celé rekonstrukce je zvýšení odolnosti, kapacity,
propustnosti a bezpečnosti celé počítačové sítě. Zjednodušeně řečeno se dá čekat například kratší
odezva při používání síťových aplikací. Podstatným rozdílem je však stabilita sítě v případě
22
rozšiřování o další učebny či připojená zařízení. Stávající počítačová síť je již za svým maximem.
Drobný výpadek může způsobit kaskádový efekt a výpadek celé počítačové sítě.
Největší zlepšení bude pro běžné uživatele pozorovatelné na nově vybudované bezdrátové síti,
jejíž finální rekonstrukce proběhne v příštím kalendářním roce.“
Na jakém principu funguje současná datová síť školy, jak je řešen přístup k počítačům, jaká je rychlost
připojení a co se změní po skončení rekonstrukce?
„Současná počítačová síť je postavena na standardu gigabitového ethernetu s kaskádově
zapojenými aktivními prvky. Výpadek jednoho znamená tedy výpadek všech aktivních prvků
zapojených za ním.
Nově budovaná počítačová síť již toto riziko
odstraňuje. Logické řešení sítě zůstane úplně stejné, jako je
nyní. Aby bylo možné síť bezpečně provozovat, vybudovali
jsme nad fyzickou sítí logickou vrstvu v podobě VLAN a
Active Directory. Pro běžné uživatele zůstane přístup k síti
zachován tak, jak jej znají doposud, tedy prostřednictvím
uživatelského jména a hesla.
Novinkou budou bezpečnostní pravidla pro
připojování zařízení k fyzické (metalicko-optické) síti školy.
Tato pravidla budou automatizovaná, tedy v případě, že dojde
k neoprávněnému připojení zařízení do fyzické sítě, zařízení
bude automaticky odpojeno. Pro připojení zařízení k fyzické
síti bude třeba informovat správce, který toto umožní. V ostatních případech bude třeba využít nově
vybudovanou bezdrátovou síť.“
V ředitelské anketě školy bylo od mnoha studentů upozorňováno na problémy s wi-fi sítí školy, její
nedostatečnost signálu a pomalost. Jak se tato bezdrátová síť změní po této plánované rekonstrukci?
„Nové řešení bezdrátové počítačové sítě bude postaveno na dvou centrálních aktivních
prvcích od společnosti Extricom, které budou celou Wi-Fi síť řídit. Koncové přípojné body budou
v podstatě fungovat pouze jako antény. Všechny výpočetní operace pak budou provádět právě
centrální řídící prvky. Jedná se o tzv. jednobuňkové řešení bezdrátové sítě. Toto řešení s sebou nese
řadu výhod i nevýhod, ale protože jej stavíme v podstatě na „zelené louce“, nevýhody s výstavbou
takové sítě jsou nevýznamné. Hlavní výhodou tohoto řešení je tzv. „roaming“ mezi přípojnými místy.
Celá síť se tváří jako jedna jediná buňka. Uživatel tedy vůbec nepozná, že přešel například z přízemí
do čtvrtého patra. Bude stále připojen k bezdrátové síti a při přechodu mezi anténami nebude
docházet k výpadku spojení.
Když chceme v současné době rozšířit signál wi-fi sítě do různých lokalit po škole, je třeba
složité konfigurace a zapojení nového přístupového bodu. To bude v nové Wi-Fi síti již minulostí.
Centrální řídící prvky si po připojení nové antény vše nakonfigurují samy. Této výhody se dá velmi
využít v případě výpadku některé z antén. Centrální prvek automaticky nakonfiguruje ostatní antény
v okolí tak, aby signál vykryl místo postižené výpadkem.“
Jak bude fungovat přihlašování do wi-fi sítě? Změní se současný trochu těžkopádný způsob?
„Nově budovaný systém bude připojen do již stávajícího katalogu uživatelských účtů Active
Directory. Přihlašování bude tedy řízeno tímto katalogem a uživatelé budou moci využít stejného
jména a hesla, které nyní používají pro přístup k počítačům. Již nebude třeba registrovat jednotlivá
zařízení a jejich MAC adresy, jako je tomu nyní.“
23
Jak jste spokojený se současným vybavením školy po stránce hardware? Jak je těžké udržet hardware
při takovém počtu zařízení?
„Vybavení školy po technologické stránce se od dob mého studia diametrálně změnilo.
V oblasti informačních technologií se však není čemu divit. Tato oblast prochází vývojem prakticky
denně a udržet krok s novými technologiemi je nemožné. Snažíme se však studentům nabídnout ty
nejlepší technologie, které nám rozpočet dovolí. Postupnou obnovou odborných učeben a
vybavování kmenových učeben multimediální technikou se alespoň snažíme s tímto rychlým
vývojem držet krok. Samotný projekt rekonstrukce počítačové sítě je vlastně obrovským přínosem,
protože umožní další rozšiřování informačních technologií ve výuce.
Za současných podmínek hodnotím vybavení naší školy v určitých oblastech jako
nadstandardní.“
Kdo je v současné době členem vašeho IT oddělení a jaké oblasti mají na starosti? Jsou také absolventi
naší školy?
„IT oddělní zaštiťuje celkem 5 stálých zaměstnanců a všichni jsou to bývalí studenti
Smíchovské střední průmyslové školy. Jsou jimi Lukáš Bayer, Bc. Jan Kolář, Martin Beránek, Ing.
Tomáš Strejček a nakonec moje maličkost.
Každý člen IT oddělení nese odpovědnost za určitý okruh činností:
Lukáš Bayer – správce HW, správce rozvodů sítě a fyzického řešení sítě
Bc. Jan Kolář – zástupce vedoucího IT oddělení, správce sítě
Martin Beránek – správce učebny 106
Ing. Tomáš Strejček – správce současné bezdrátové sítě
Bc. Jan Černohorský – vedoucí IT oddělení, správce SW, licencí, správce logického řešení
sítě a centrálního katalogu Active Directory.“
Jak má postupovat student či pedagog, pokud má nějaké dotazy či požadavky na IT oddělení školy?
„Jak by měl postupovat? – „Cestou nejmenšího
odporu“:). Je to jednoduché – „Mám problém se
školní výpočetní technikou? Nahlásím jej. Když nic
nenahlásím, nemohu se pak divit, že to nefunguje, protože
nikdo neví, že se to má opravit.“
To je velmi zjednodušený a nadnesený postup, ale
domnívám se, že vystihuje podstatu Vámi položené otázky.
Aby se nějaký problém mohl řešit, musí o něm někdo vědět.
Ten „někdo“ je kompetentní osoba, která daný problém
může vyřešit.
Nejjednodušší cestou je najít onu kompetentní osobu,
v případě studenta se jedná o jeho vyučujícího případně
přímo někoho z IT oddělení, v případě pedagoga se rovnou jedná o člena IT oddělení. Osobní
sdělení problému je vždy to nejpřínosnější, protože se řešitel většinou dozví nejpřesnější informace a
může se v reálném čase zeptat na věci, které k vyřešení problému potřebuje.
Další možností je kontakt prostřednictvím pracovního mailu, který má každý zaměstnanec ve
formátu [email protected].
Nejvíce preferovanou možností kontaktu však zůstává vyplnění formuláře požadavku na
virtuální škole na portále oddělení IT. Takto se o požadavku dozví všichni členové IT oddělení a
kompetentní osoba odpovědná za daný problém může požadavek ihned řešit, případně může být
požadavek postoupen k řešení někomu jinému.“
Jak vidíte další rozvoj školy v oblasti IT v příštím roce a v následných letech?
24
„Na tuto otázku se velmi špatně odpovídá. Nevím, co bude zítra, natož v dalších letech.
Chceme-li však udržet kvalitu naší školy na vysoké úrovni, je třeba do výuky informačních
technologií investovat nemalé úsilí a finanční prostředky.
V následujícím roce počítáme s dokončením výstavby nové bezdrátové sítě, obnovou jedné
odborné učebny a dovybavením zbylých kmenových učeben projekční technikou. V letech
následujících se zaměříme nejen na obnovu starého HW v dalších učebnách, ale především o
modernizaci výuky jako takové. IT oddělení samo o sobě výuku modernizovat nemůže. Čeho však
schopni jsme je poskytnout kantorům a studentům technologie a prostředky k tomu, aby k oné
modernizaci v podobě zavádění moderních informačních technologií do výuky opravdu došlo.
Každá změna, každá nová technologie, každá příležitost znamená pro studenty obrovský
přínos v možnosti studia a rozvoje. Proto je naším cílem poskytnout studentům a jejich kantorům
vše z oblasti informačních technologií, co je v našich možnostech.“
Děkujeme za rozhovor.
Logická olympiáda
Marta Kabátková, vyučující matematiky
V měsíci říjnu se naše škola zúčastnila soutěže LOGICKÁ OLYMPIÁDA.
Logická olympiáda je soutěž pořádaná Mensou České republiky a je
založená na logických úlohách, jejichž řešení vyžaduje samostatný a kreativní
přístup. Nerozhodují zde naučené znalosti, ale schopnost samostatného uvažování
a pohotového rozhodování. Logická olympiáda je svým pojetím unikátní soutěží,
protože se nejedná o znalostní soutěž, ale o soutěž rozvíjející především schopnost
samostatného logického uvažování.
Celkem se do soutěže
v kategorii
C
(studenti
středních škol) zapojilo 6402
řešitelů, z toho 584 v našem
kraji.
SSPŠ reprezentovalo 17 studentů:
Petr Uhlík 1.A, Tomáš Polák 1.D, Patrik Faksa 2.A, Tereza Hlaváčová 2.A, David Marek 2.A, Karel
Adámek 2.B, Filip Drda 2.B, Petr Kovář 2.B, Michal Mik 2.B, Matěj Bystřický 3.B, Jiří Houžvička
3.B, Michael Chodounský 3.B, David Bouška 4.B, David Šejna 4.B, Vojtěch Šusta 4.B, Martin Macho
4.C, Martin Reich 4.C.
Nejlepší řešitelé jsou:
Pořadí
Pořadí (kraj) Celkové pořadí Příjmení a jméno
(škola)
135.-143.
1077.-1136.
1.-2.
Bouška David
135.-143.
1077.-1136.
1.-2.
Reich Martin
177.-185.
1586.-1704.
3.
Houžvička Jiří
222.-234.
2185.-2300.
4.
Macho Martin
235.-247.
2301.-2411.
5.
Marek David
Všem studentům děkujeme za pečlivou přípravu a reprezentaci školy.
25
Kvantil (kraj)
Kvantil
76.37
76.37
69.18
61.13
58.90
82.73
82.73
74.32
64.99
63.21
Logická olympiáda
David Bouška, 4.B
V týdnu od 15. do 21. 10. jsem se, stejně jako další moji vrstevníci,
zúčastnil nominačního kola logické olympiády. Ale v tomto případě to bylo něco
zcela nového – toto kolo olympiády se pravděpodobně z důvodu úspory pořádalo
jako domácí kolo. Už od začátku jsem si říkal, kolik přihlášených studentů asi tak
využije této skutečnosti a pomůže si způsobem pravidly nepovoleným… Bohužel
jsem to nezjistil, ale nelíbí se mi to, jelikož ani já nejsem transparentní, že jsem nepodváděl.
To mne přivádí k dalšímu jednání, které sice již jako podvod bráno není, ale stejně mě tíží – to
sice závěr alá sportka. Když jsem se po skončení tohoto kola zamýšlel nad všemi soutěžemi
podobného charakteru, došlo mi, že jsem ještě nikdy neaplikoval optimální taktiku – nechat si na konci
3 minuty na natipování všech odpovědí, co nevím. Osobně jsem to nikdy nedělal ani dělat nebudu,
jelikož pro mě mají tyto soutěže porovnávací charakter, a ten by při tipování odpovědí naprosto
vymizel.
Pokud hovoříme o tomto případu, jsem radši, že se dělím v rámci školy
o první místo s člověkem, který prohlásil, že tipoval, než abych byl první
s tím, že já sám jsem využil pravděpodobnosti.
Samotné otázky byly docela zábavné, některé působily jako skutečná
matematická výzva, neodhadovat odpověď pomocí logiky, ale přijít na
skutečný jednoznačný způsob, jak problém vyřešit. Já nakonec skončil s 12
zodpovězenými otázkami z 25, ale později ten den jsem si uvědomil, že u dvou
jsem bohužel udělal stupidní chyby při řešení.
Již na začátku bylo řečeno, že test je dělaný s velkou rezervou, aby
nikdo nemohl zodpovědět všechny otázky. No hádejte co, druhý den přijdu do školy, a spolužák se mě
ptal, jak jsem dopadl, a že on sám zodpověděl všechny otázky, a stěžoval si, že na to bylo málo času.
K mé morální spokojenosti se neumístil dobře.
Celkově se mi soutěž docela líbila, jen lituji, že mi účast v ní tížil můj zdravotní stav. Ale jako
#1 u mě pořád zůstává klokánek, kterého si tento rok užiju naposledy. Na klokánka je potřeba logika
zhruba ve stejné míře, ale mnohem vyšší matematika a ani teoretické znalosti programování
nezůstávají nevyužity.
Dobrodružství s rodilým mluvčím
Helena Kaigerová, vedoucí předmětové komise cizích jazyků
Po mnoha letech jsme se letos odhodlali využít nabídky rodilého mluvčího.
Naposledy jsme tuto zkušenost udělali v 90. letech. Tehdy to bylo takové
trochu drama – lektorka z Ameriky na poslední chvíli nenastoupila, nakonec jsme
získali mladou dívku Deborah Jonson z Arizony. Byla moc milá, přátelská, ale měla
jednu chybu. Nedokázala ráno vstát včas, chodila do školy pozdě. Nejdřív o pár
minut, ale nakonec se propracovala až k 20 minutám. Omlouvala se každé ráno, my
se pak už i mračili, ale rozloučit jsme se s ní v průběhu roku nechtěli, protože nebylo
vůbec jednoduché sehnat náhradu, a tak jsme přežili celý školní rok.
To nás na dlouho odradilo od dalších pokusů. Čas od času jsme se ptaly na zkušenosti kolegyň
na našich seminářích a vždycky jsme se utvrdily v tom, že je to riziko. Když se rodilý mluvčí povede,
je to moc fajn, ale pokud ne, tak může být na škole nezodpovědný člověk, který škole ani studentům
nic nepřinese. V lepším případě si s ním pár odvážnějších procvičuje angličtinu v hospodě.
26
Letos nám byl doporučen sympatický Paul Peterson z Kalifornie, a tak jsme si řekly, že by bylo
škoda takové nabídky nevyužít. V polovině října jsme se s ním sešly, byl milý, přátelský a s nadšením
mluvil o tom, jak si chce vyzkoušet povolání učitele. Všechno pro něj bylo úžasné, naše škola se mu
líbila, byl okouzlený Prahou i Evropou. Dohodli jsme se, že výuka bude probíhat v pondělí a ve středu.
Poté jsem ho poprosila, zda by pro velký zájem nevzal hodiny i v pátek. Odpověděl, že na pátek má již
bohužel nějaké závazky. S lítostí jsme oznámili zájemcům o pátky, že pan učitel vyhovět nemůže. Za
dva dny napsal, že se mu vlastně nehodí pondělky, zda by místo toho nemohl mít hodiny v pátek.
Informovali jsme tedy studenty, že přece jen se uskuteční
pátky, ale že ti, kteří mohli v pondělí, mají smůlu.
Poprosila jsem Paula, ať už dny nemění. Na toto asi čtyři
dny neodpověděl. Lehce jsem znervózněla a písemně se
dotázala, zda je vše v pořádku. On sdělil, že se omlouvá za
zpožděnou odpověď, že je vše ok a doufá, že jeho smlouva
je už připravená a že má zájem se přijít podívat na některou
z našich hodin. V dohodnutý termín nepřišel a až druhý den
se omluvil, že běhal po úřadech a že tedy přijde rovnou
v den svého nástupu tj. 7. listopadu.
Ke svému velkému překvapení jsem v pondělí 6.
listopadu našla v poště Paulovo sdělení, že se musí naléhavě vrátit do USA, omlouvá se a zda máme
zájem o jeho kamaráda, který by vzal hodiny místo něho.
Nezbylo mi než poděkovat za překvapující informaci. Nabízeného náhradníka už opravdu
zkoušet nechceme a spokojíme se s našimi rodilými mluvčími z oblíbeného zdroje EngVid – Jamesem,
Jonem, Rebeccou a Alexem. Ti jsou spolehliví, přijdou vždy, když je pozveme (pokud nás nezradí
technika), nikdy nezklamou a nemusíme se za ně studentům omlouvat.
Anketa o návykových látkách.
Ing. Eva Vacková
V měsíci září proběhla mezi žáky prvních ročníků již tradičně anketa na
téma: "Jak lidé začínají brát drogy". Zúčastnilo se jí 166 žáků, což je 97,65% všech
“prváků”. S jakým názorem a s jakými zkušenostmi v užívání návykových látek
přišli
noví
studenti
na
naši
školu,
vás
nyní
seznámím.
Tabákové výrobky jsou u nás široce dostupné. Kuřáky neodsuzuje 66,27% žáků, z
toho více než jedna třetina toleruje pravidelné kouření deseti a více cigaret denně.
Alespoň jednu zkušenost s kouřením v životě má více než čtvrtina žáků prvních
ročníků, 13 z nich kouří cigarety pravidelně.
Také dostupnost alkoholu je v České republice snadná. Alkohol je sice legální, ale to nic
nemění na tom, že je to droga jako každá jiná. Tolerance k jeho užívání
je celospolečenská, rizika jsou často podceňována. Vypití jedné nebo
dvou sklenek (sklenic) několikrát za rok schvaluje 90,36% žáků,
pravidelné pití několikrát týdně toleruje 68,07% dotázaných. Jakoukoliv
zkušenost s pitím alkoholu má 81,32% žáků, k pravidelné konzumaci se
přiznalo 11 žáků!
Prakticky kdekoliv je veřejně nabízena nelegální droga. Na ulici,
na diskotéce, v rockovém klubu, na technopárty, ale i na sportovní akci
a na koncertě. 75,3% žáků nikdy neužilo žádnou drogu. Vzniká
nebezpečný mýtus takzvaného “rekreačního užívání“ drog, vzniká
tolerance ke kouření marihuany – 46,36% dotázaných. Je varující, že 39
27
žáků marihuanu zkusilo, i když to bylo třeba pouze jedenkrát! Drogu si většinou opatřili od vrstevníků
a brali ji ve skupině přátel. Z jakého důvodu? 61,54% ze zvědavosti a 30,77% se chtělo dostat "do
nálady".
A rizika, že si lidé uškodí? Dnes je už zcela zřejmé, že alkohol a kouření tabákových výrobků
či marihuany je startovací drogou k heroinu a pervitinu. A žáci jsou silně proti užití heroinu, pervitinu,
cracku, kokainu. Objevuje se však, i když ojediněle, experimentování s extází, halucinogenními
houbami čí s čichacími látkami.
Nikdo není imunní proti droze. Přes zvyšující se počty
programů pro výměny injekčních stříkaček a jehel,
nízkoprahová centra i substituční metadonové programy přibývá
nemocných hepatitidou C, která je stejně smrtelnou nemocí jako
HIV/AIDS. Krví se přenáší i onemocnění TBC.
Během studia na SSPŠ projdou studenti rozsáhlou
osvětou, kde se seznámí s nebezpečím závislosti na návykových
látkách. Každá informace, rada i ta nejmenší, má cenu zlata.
Ještě není pozdě. Přemýšlejte o této problematice, nechcete-li se zařadit do velmi početné řady těch,
kteří se zklamali ve svých známých, blízkých a možná i v sobě.
Řekni drogám NE
Vojtěch Loskot, 2.B
Dne 1. 11. 2012 jsme my, třída 2.B, shlédli přednášku jménem „Řekni
drogám NE“, která se konala v Městské knihovně na Praze 1. Na úvod byl
promítnut krátký film, ve kterém mělo řeč několik osob, které mají osobní
zkušenost s drogami. Dopouštěli se krádeží, prostituce a podvodů, aby měli na
svojí každodenní dávku drog. Film byl skutečně autentický, nechyběly detailní
záběry samotného užívání drog, místy to bylo až nechutné. Většina z nich je dnes
v léčení a snaží se žít normálním životem, mají děti, bydlení a práci, ale někteří
nemají nic a doslova přežívají.
Poté následoval krátký hudební výstup kytaristy Juliána Záhorovského
s písní jménem „Duše“. Autorem filmu byl MUDr. Jiří Presl, mimochodem vedoucím lékařem
Střediska prevence a léčby drogových závislostí „DROP-IN“, který měl následně proslov společně
s policistou z odboru vražd. Byli jsme poučeni o hranici trestné odpovědnosti, jakými zákony se tu
řídíme a jaké jsou např. V Anglii. Také nám bylo osvětleno, kdy můžeme mít pohlavní styk, do jaké
míry je držení marihuany pouhým přestupkem a ne trestným činem a jaké jsou i jiné legální drogy.
Konec přednášky byl opět provázen hudebním výstupem.
Martin Balciar, 2.C
Ve čtvrtek prvního listopadu se druhé ročníky naší školy zúčastnily
přednášky na téma „Řekni drogám ne!“. Přednáška se konala v Městské knihovně
na Mariánském náměstí, dělila se na dvě části. První, úvodní část obsahovala
odstrašující video o životech „feťáků“, poté následovala část druhá, samotná
přednáška. Dva přednášející nám vyprávěli o drogách a zákonech s nimi
spojenými. Možná, že se přednáška více týkala zákonů než samotných drog. Byl
prostor na naše dotazy. Každý určitě již byl na několika takovýchto přednáškách a
myslím, že rozumný člověk si dá dvě a dvě dohromady a drogy brát nezačne.
Přesto byla přednáška zajímavá a poučná. Celá akce trvala něco málo přes
hodinu, což bylo možná poněkud málo na probrání tak obsáhlého tématu.
28
Tomáš Reiter, 2.B
Dne 1.11.2012 jsme se jako třída 2.B společně s ostatními druhými ročníky
zúčastnili přednášky společně s projekcí na téma „Řekni drogám ne!“
Celé představení bylo velice zajímavé a poučné, předpokládám, že většinu zaujala
především projekce krátkého dokumentu s výpověďmi uživateli ať už měkkých,
tak tvrdých drog.
Poté následovala přednáška od zaměstnance policie, konkrétně obor vražd, který
nás poučil o trestné činnosti a spolupracovníka s lidmi na drogách, od kterého
jsme se taktéž dozvěděli mnoho zajímavých informací.
Pevně doufám, že si z toho všichni přítomní odnesli něco nového a hlavně
motivaci k tomu, aby „řekli drogám ne.“
Exkurze na zrcadla na pražském Petříně
Věra Krajčová, vyučující matematiky a fyziky
Ve středu 24. Října navštívila naše třída zrcadlové bludiště na Petříně.
Výlet se velmi vydařil, jednak z důvodu, že jsme se dostali ze školy, ale i proto,
že se naše nově získané vědomosti uplatní při příštím testu z fyziky. Sraz jsme
měli ve vestibulu školy, odkud jsme se vydali pěšky na Petřín. Doprovázela nás
p. profesorka Krajčová, naše fyzikářka. Vlhká půda a naše nevhodná obuv se
postarala o zajímavý zážitek. Když jsme konečně vstoupili do bludiště, začali
jsme obdivovat optické efekty, kterými se petřínské
bludiště pyšní. Vedení školy jistě ocení, že díky
inovativnímu přístupu paní profesorky se nám dostalo
názorné ukázky dutých i kulových zrcadel a povolí nám
další, stejně zajímavé a poučné výlety. Cestou dolů jsme
si osvěžili látku již minulou a tedy tření. To bylo velmi
nízké, a proto se nelze divit, že zatímco cesta nahoru
nám trvala dlouho půlhodinu, cesta dolů zabrala pouhé
tři minuty. Náš zevnějšek už nepřipomínal studenty
střední školy, a proto jsme se zpátky už nevraceli. Těším
se na další výlety!
Beseda s Panem Klímou aneb. Pozor na zločince!
Jan Pavlišta, 1.A
V úterý 23.10 šla naše třída, 1.A, na besedu s Josefem Klímou a já dostal
tu nezávidění hodnou povinnost sepsat co jsme se dozvěděli, tak tedy:
Poté co jsme dorazili a usadili se na pódium vstoupil pan Klíma,
představil se jako slušný a svrchovaný člověk a začal své vyprávění malým
úvodem, úvodem o tom, že on si v životě nevybral cestu jakéhosi „kriminalisty“,
ale že ta cesta si našla jeho, že my, jakožto mladí lidé jsme nejvíce ohroženi
svedením na dráhu zločinu, za což pak můžeme pykat, můžeme se stát
takzvanými „bílými koňmi“ v čele mafiánských společnůstek, můžeme nic
netušíce převážet auto, být zastaveni na hranicích a skončit v cizokrajné věznici jen kvůli tomu, že
naše auto bylo nevědomky napěchováno drogami. Jako příklad uváděl třeba mladého hocha, který byl
úspěšný ve všem, co dělal. Žel bohu dělal i bojové sporty, kde se seznámil s partou vymahačů.
29
Vymahači mu po určité době nabídly jednoduchý job za velice slušnou odměnu, chvíli se zdráhal, ale
pak po přesvědčování, že oni jsou „sametoví“ vymahači nabídku přijal, šel tedy s nimi a vskutku jen
se zadluženým obchodníkem promluvili, jenže obchodník byl, jak se v Itálii říká „bastardo“ a poté co
odešli si zpřeházel skříně, udělal pár modřin a hned si to volá na policii, ještě té noci všechny
pozavíraly a zničily tomuto mladému člověku všechny sny o budoucnosti.
Poté co dohovořil na téma zločin a kluci, přesunul se k daleko choulostivějšímu tématu a to
k dívkám a nabádal je, aby nevěřily nikomu, koho neznají, obzvláště pokud si s ním jen píší, ale také
aby byly opatrné, když se seznámí s někým v klubu a aby první věc, co udělají, rozhodně nebyla
sklenička s téměř neznámým člověkem, mohlo by se totiž stát, že se o pár hodin později probudí ve
Španělském bordelu a jejich vězni je donutí šlapat.
Na závěr přednášky nám pan Klíma zahrál svoji píseň „Půl“. Teď zbývá, zodpovědět si jedinou otázku
přátelé: „Necháte se svést na dráhu zločinu nebo dopustíte, abyste se staly jeho obětí?“
21. Prosince 2012 Konec světa či ne?
Richard Jindra, 2.C
Datum se blíží a jak všichni víme tak se ze všech stran doslýcháme o konci
světa, apokalypse a podobně. Je správný čas uvést věci na pravou míru. Spousta
jedinců je zblblých televizí a různými dalšími médii, proto si myslí, že bude konec
světa, to se jim moc nezdá a tak odsuzují toto datum, aniž by znali jeho význam.
Konec konců takhle je odsuzováno tisíce dalších věcí.
Konce světa je hloupost. Avšak již zmíněné datum znamená začátek
dalšího cyklu. 21. Prosince 2012 končí Májský
kalendář. Doposavad všechny události zapsané
v Májském kalendáři se vyplnily tak není důvod
mu nevěřit. Dle mého názoru je to následovně.
Planeta Země je uzpůsobená k tomu, aby na ní
byl možný život postupem času, se zde vyvinuli
organismy a tak dále a tak dále… Dnes máme
absolutně všechno potřebné ke svému životu, a
k dalšímu vývinu. Jediná špatná věc je lidské
myšlení. Přesně toto má další cyklus řešit
„evoluci myšlení“. Pokusím se vysvětlit, co to
znamená. Když se koukneme kolem sebe tak si
myslím, že není všechno v pořádku, ale to je zase
jiné téma. Pro příklad špatného myšlení mohu v
klidu uvést násilí, které je spjato s žárlivostí. Už
dávno v Pravěku byli sousedící kmeny našich
předchůdců, jeden z nich objevil oheň. Kmen vedle,
který nebyl tak bystrý, ale byl početnější, chtěl také
oheň, tak se sebrali a vyvraždili sousedící kmen a
oheň jim vzali. A takový to princip se v nás drží
doposud. Ne všichni lidé si připustí, že by takto
jednali. Ale je to v našich hlavách a ať chceme, nebo
ne máme to takto dané. Příklad správného myšlení
spočívá v tom, že ti domorodci z kmene bez ohně
neměli přemýšlet, jak jim oheň ukrást, nebo jak jim
ho uhasit, ale nad tím jak oheň založit, popřípadě jak
30
přijít na to, aby ho měli taky. Naprostý příklad u nás ve škole. Spolužák dostane jedničku z testu a já
pětku. V duchu si řeknu „to je z…, že dostal za jedna“. Nezamyslím se, však nad tím je dobrý musím
se to taky naučit.
Tento princip s pár obměnami se točí všude po celém světě. Kdyby to tak nebylo, tak už jsme
dávno někde jinde. Problém je v tom, že jakmile toto začnete někomu vykládat, tak si bude myslet, že
jste blázen. Nic jiného nám nezbývá než se těšit na naši budoucnost a doufat, že bude všechno lepší
než teď.
Slender Man
Jakub Landor , 1.L
Zdravím všechny čtenáře/ky časopisu Presík, chtěl bych vás seznámit, s
něčím opravdu děsivým i pro představu. Jedná se o takzvaného muže bez tváře
s dlouhými končetinami připomínající chapadla, na sobě nosí oblek s kravatou.
Možná ho znáte z jisté hry jménem Slender man, je to velice populární
horrorová hra kde cílem je, najít 8 listů neboli výkresu, a to při úplné tmě v
lese s malou baterkou, která vám slouží při zkoumání různých stanovišť. Tyto
stanoviště jsou na stejném místě, ale výkresy se generují náhodně, po první
stránce začne pronásledování tímto mužem bez tváře. Tato hra byla
založena na skutečné události nebo velice podobnému příběhu, který
vám chci povědět.
Vše začalo trojicí lidí, kteří si byli blízcí, Jay jeho žena Amy a
jejich kamarád Alex, hlavní postava Jay který chtěl točit film o svém
dětství s názvem Marbel Hornets. Je to dokument, kde putuje po všech
místech, kde byl jako malý kluk. Jenže film se nikdy nedotočil a to z
důvodu jeho děsivého pokračování. Všechno se zvrtlo ve chvíli, kdy se
v jeho záběrech začal objevovat tzv. Slender Man (hubeňour, z
anglického překladu)
Začal tím, že ho nejdříve natočil, když omylem stočil záběr do lesů, kde stálo stvoření, které
bylo tak vysoké, že až skoro připomínalo kmen stromu. Po druhé na něj narazil, když ukazoval svůj
dům, ve kterém bydlel, když zacházel do dveří kamera šla sním a v okamžiku vteřiny se objevil na
verandě vysoký mužl, SLENDER MAN. Ten ho začal navštěvovat častěji, skrýval se občas v temných
uličkách nebo v koutech pokoje kde byla
tma. Strašil ho stále víc a víc až se z toho
Jay zhroutil. Jay schoval všechny své
záznamy o svém dokumentu na půdu, kde
jej uložil do svého trezoru, aby už nikdy
nespatřili světlo světa, ale Alex byl
zvědaví a ptal se ho na otázku jako
všichni předním. Proč jsi nechal toho
tvého filmu, věnoval si tomu hodně času a
financí, ale Jay nepolevil, trpěl silnou
paranoiu, že ho navštěvuje záhadný muž
bez tváře.
Až jednoho dne kdy si Amy chtěla
něco natočit svojí novou kamerou,
Natočila si Jaye, jak pracuje na svém
31
notebooku, když se Jay naštval, protože už kameru nechtěl ani vidět, tak uhodil Amy do kamery, která
se stočila do chodby z obýváku, kde už byl tajemný muž bez tváře. Jay s Amy začali utíkat a při cestě
řval Jay „Utíkej Amy!!! Běžím hned za tebou!“ Od té chvíle Jaye nikdo neviděl.
Po pohřbu, nebo dejme tomu poslednímu rozloučení s pohřešovaným se Alex zeptal, jestli by
Amy nebyla tak hodná a nedala mu ten nedokončení film, že prý by tam mohly být nějaké zajímavé
věci, nebo alespoň stopy kam se mohl Jay ztratit. Po dlouhém přesvědčování Amy, se rozhodla
poskytnout Alexovi film, kde nalezl jenom děs a hrůzu které si Jay prožíval. Slender Man je pasivně
agresivní, svojí oběť tedy Jaye neustále sleduje a dávala o sobě vědět takovým způsobem, aby ho
doslova dovedl k šílenství. Když je Slender man blízko vás, přestávají fungovat elektronické přístroje,
což je příčinou toho že nikdo zatím nezpozoroval jeho obličej.
Kurýr
Tomáš Volf, 3.D
Vydechl. Horký vzduch z jeho úst se v mrazivém počasí rozplynul v mlze.
Zaposlouchal se, ale celá vesnice spala.
Zalovil rukou v kapse a vytáhl tabatěrku. Jakmile ji otevřel, ušklíbl se nad
ubývajícím obsahem. Sklepl si na zápěstí dvě hrudky a rychlým pohybem je nasál
do nosních dírek. Vychutnával si první pocit, chvilkové rozostření smyslů a vůni
mentolu. Kousek tabáku se mu dostal do krku. Odkašlal si a vyplivl hnědě
zbarvenou slinu.
Udělal několik rychlých a nenápadných pohybů, aby protáhl svaly a trochu se zahřál. Každý
jeho krok se na dlažbě strašidelně rozléhal. Blízká lampa zablikala, knot se ponořil do olejové lázně a
oheň zhasl docela.
Zprvu se mu zdálo, že ho mámí smysly z nekonečného čekání. Zadržel dech a zbystřil smysly.
Opravdu, slyšel vzdálený klapot kopyt. Nebyly to jen jedny kopyta. Jasně slyšel zvuk okovaného i
neokovaného koně. Po chvíli všechny zvuky umlkly, až na jeden. Okovaný kůň se přiblížil až k němu
a zastavil. Kůň zafrkal a jezdec nadzvedl lucernu, aby na stojícího muže dopadl proud světla.
„Čekáš dlouho?“
„To není podstatné, máš?“
„Jistě,“ odsekl podrážděně. „Riskuju touhle cestou krk, plahočím se sem v nejzkurvenějším počasí za
celý podzim a dočkám se tohohle.“
Ještě chvíli hudroval, ale otevřel u toho koženou jezdeckou brašnu. Vyjmul svitek a zamířil k druhému
muži.
Nepatrný pohyb za rohem domu a slabounký šelest za zády. To vše stačilo, aby mohl útok
očekávat. Když došel kurýr až k němu a podával mu lejstro, ozval se zvuk kamínku odrážejícího se na
dlažbě. Provedl bleskovou otočku, u které rychlým pohybem tasil jakýsi řetěz.
V půlce akrobatického kousku posel zachrčel a svalil se k zemi se šipkou v krku. Krátké
zaklení z průchodu doprovodil zvuk ocele tasené z pochvy. Vyběhl muž oděný v lehké kožené zbroji
s jeden a půl ručním mečem. Provedl s ním rychlou otočku pro zastrašení soupeře a zvolil boční úder
mířený na rameno cíle.
Obránce švihl proti zbrani řetězem, který z ničeho nic nabyl formy a jeho držitel s ním ránu
paríroval. Zaskočený útočník se rychle oklepal, naznačil střechu a pokusil se o kopanec. Půl obrat,
švih a meč se skřípením dopadl na podlahu.
Odzbrojený vytáhl tesák přidržovaný okovaným opaskem. Vrhl kradmý pohled vzhůru, který
jeho rivala varoval před nebezpečím. Díky tomu se v poslední vteřině vrhl ke stěně, když místem, kde
před okamžikem stál, prolétlo ostří sečné zbraně. S ním se z pavlače vedlejšího domu snesl druhý
zabiják, který svůj neúspěch vyřešil elegantně provedeným kotoulem, ze kterého se mohl ihned bránit.
32
Bojovníci kolem sebe začali kroužit. Úmysl dvojice byl jasný, dostat prvního z nich k jeho
ležící zbrani. Zanechal je v domnění, že je proti dvěma vrahům bezbranný a předstíral ústup. Nikdo
z nich si ale nevšiml levé ruky, která sjela k opasku.
Rychlým skokem se držitel tesáku vrhl ke svému meči. Popadl jílec, opřel se o koleno chystaje
se zvednout. V pokleku hekl, chytil se za hruď a sjel pohledem dolů. Spatřil vrhací nůž zabodnutý do
prsou skoro až po rukojeť. Po rukách mu stékala krev a poté se bez hlesu sesunul k zemi.
Ve tváři posledního z tria se objevilo zděšení. Vrhl úkosný pohled ke svému mrtvému
společníkovi a poté zpět. Muž k němu kráčel klidným a vyrovnaným krokem.
Ještě jeden pohled vrhl na svého spolubojovníka, jako by doufal, že se zvedne a pomůže mu.
Nervózně promnul prsty na jílci meče a na čele mu vyrazily studené krůpěje potu. Na okamžik
zaváhal, zkontroloval pozici levé ruky již blízko stojícího muže, a když zpozoroval, jak moc je nahoře,
otočil se a prchal. Poslední kousek cesty k rohu domu se rozhodl pro jistotu překonat skokem plavmo.
Ucítil prudkou bolest v lýtku. Rozhozený nečekanou bolestí chtěný kotoul nezvládl. Dopadl na zem a
uslyšel kovový zvuk. To mu dýky vypadla z nohy.
Pokusil se postavit, ale muka s tím spojené nedokázal překonat. Plazil se pozadu pryč a
sledoval, jak se vrhač nožů blíží. Odepnul od stehna malý samostříl, který měl na dřevěném těle tři
připevněné šipky. Jednu vytáhl, ale z klepajících rukou mu vypadla. Vlny nervozity jím otřásaly,
přesto vytáhl druhý projektil. Neuvěřitelně dlouho mu trvalo připravit zbraň ke střelbě.
Soustředěním zapomněl sledovat důvod svého stresu, což byla chyba. Kopanec mu vyrazil kuši
z ruky. Zvedl hlavu a začal koktat prosby, přísahy a omluvy. Muži stojícím nad ním se na tváři objevil
znechucený výraz. Poté máchl ozubeným řetězem…
*
Na těla dopadl samostříl. Kromě něj tam ležel jeden úplně stejný, dýka a dva meče. „Uklízeč“
sebral ze země vlhkostí nasáklou roli upravené kůže, rozlomil pečeť a rozvinul ji. Ani na jedné straně
nebyla ani čárka inkoustu. Vztekle pergamen zmuchlal a přihodil ho na hromadu. Vzal do ruky oba
použité nože. Kriticky si je prohlédl a sevřel čepele mezi prsty zkoušeje vyváženost. Jeden zastrčil za
opasek do speciální kapsy, jakých na něm bylo 32. Druhý přihodil na vršící se kopeček. Poté ze zdi
sejmul pochodeň a přiložil ji ke zmačkanému pergamenu, který vzplál jasným plamenem…
*
Zastavil koně na kopci. Nasál čistý vzduch a oře obrátil. Na nedalekou vesnici dopadal svit
úplňku prodírajícího se černými těžkými mraky. Až k němu doléhal křik a zvuk poplašných zvonů.
Část obce hořela. Při světle plamenů viděl i z dálky postavičky bezradně pobíhající okolo.
Chvíli mumraj pozoroval, poté vytáhl tabatěrku a znovu hudroval na tenčící se zásoby. Nasál tabák, do
jedné dírky ale zvolil příliš velkou dávku. Ucítil ostré škrábání a zachrchlal.
„Zatracené bloumání v divočině! Začínám na to být starý, radši bych seděl u krbu a dal si správnou
dávku,“ pomyslel si, znovu koně obrátil a vyrazil.
Nejkrásnější západ slunce
Hana Wagnerová, 4.A
Je možné, abychom na světě objevili takové místo, odkud by nám západ
slunce nepřipadal krásný? Nepochybně se najdou lidé, kteří v tomto
každodenním úkazu nespatřují žádnou zvláštní sílu a nevěnují mu více pozornosti
než jednomu spravenému sloupku okolo rodinného domku nebo čerstvě
pokropenému trávníku na sousedově zahrádce. Jiní v něm však každý večer, nebo
alespoň ty večery, kdy se cítí spokojení a odpočatí, vidí něco zvláštního. Něco
specifického a magického, co zbarví oblohu každý den do jiného odstínu a každý
den tak vidíme nebe jako zcela jinou paletu barev, která je nejen nádherná na
33
pohled, ale i zahřeje na duši. Lidé, kteří cestují po celém světě a vidí každý půlrok západ slunce z jiné
části planety, mohou nacházet rozdíly. Některé pohledy na západ slunce nám jsou známé tak, jako
mateřský jazyk, a přesto mohou být z každé části naší rodné země vnímány trochu jinak. Rozdílně se
díváme na západ slunce ze školy nebo práce, kde ve svém městě trávíme většinu týdne, než z prostředí
milovaného domova, kam se po konci každého náročného dne rádi vracíme a oddáváme se snění a
chvílím relaxace v komfortu milované pohovky, oblíbené knížky a přítomnosti našich nejbližších.
Pokud si západ slunce na některém specifickém místě snad jen jednou spojíme s přítomností nebo
myšlenkou na druhou osobu, dostává pro nás taktéž nový zvláštní význam. Pokaždé, když se po čase
na místo vrátíme, vzpomeneme si nejen na vůni stromů, podzimní přírodu, praskání listí a zpěv ptáčků,
ale i na člověka, s kterým jsme tyto krásné momenty sdíleli.
Nezáleží na tom, v které zemi jsme se narodili, kam nás život dovedl nebo po které cestě se
chceme vydat dál. Na celém světě se pro každého skrývá ten čarovný západ slunce, který pro něj
navždy zůstane nejkrásnějším.
VYKÁZÁNÍ STUDENTA ZE TŘÍDY ZA VYRUŠOVÁNÍ
Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
V učitelských novinách 38/2012 je uveřejněn rozhovor s Martinou
Pekárkovou, ředitelkou odboru legislativy MŠMT, který se týká situací, kdy kantor
neví již kudy kam a vyrušujícího studenta pošle za dveře. Níže uvádím, jak toto
počínání hodnotí paní ředitelka z právního hlediska.
-
-
-
-
právo na vzdělání je jedním ze základních lidských práv, není tedy možné
ani krátkodobě vyloučit žáka z výuky
na druhé straně žádné právo není absolutní, žák má sice právo na vzdělání, ale toto právo mají i
jeho spolužáci
pokud žák svým chováním omezuje právo na vzdělání spolužáků, není porušením zákona ho ze
třídy vyloučit, nesmí ale jít o vyloučení z vyučování
jde tedy vyloučit žáka z výuky v konkrétní třídě, jeho výuka však bude pokračovat v jiné
místnosti, individuálně, pod dohledem pedagoga, školský zákon totiž nikde neříká, že je
právem žáka vzdělávat se v kolektivu
nesmí však dojít k porušení práva na vzdělání, žák tedy přejde do jiné místnosti, pokud ji škola
má, kde se dál vzdělává pod dohledem jiného pedagoga až do doby, dokud není možné, aby se
vrátil do své třídy, nejde o sankční, ale organizační opatření
toto opatření musí vyplývat ze školního řádu, kde musí být takové řešení uvedeno, tedy zda jde
žák do ředitelny, kde ho bude učit ředitel či jeho zástupce, nebo jestli bude žák přesunut do jiné
třídy, jiného ročníku, kde dostane individuální práci, kterou splní pod dohledem pedagoga
dohled musí vykonávat vždy pedagog, nelze, aby tak činil správní zaměstnanec
Co k výše napsanému dodat? V naší škole bylo pedagogům jasně řečeno, že nemají právo
vykazovat studenty ze třídy. Pokud tak činí, porušují zákon a vystavují se riziku právních důsledků,
pokud by například došlo v té době k úrazu studenta. Porušují i vnitřní předpisy školy a i zde se
vystavují odpovídajícím následkům, pokud takové jednání bude zjištěno.
Umím si představit situaci, kdy by byla vyčleněna jedna místnost a v ní byl neustále přítomný
jeden pedagog, který má v té konkrétní hodině suplovací pohotovost. Ale vzhledem k chování našich
studentů k takovému opatření nevidím žádný důvod. A pokud má již nějaký student „den blbec“ a při
nějaké hodině je neklidný a opravdu ruší, má pedagog možnost tuto situaci řešit zápisem do třídní
knihy a následně bude student potrestán dle školního a klasifikačního řádu.
34
„Státní maturita je bičem na žáky v rukou špatných
učitelů“, říká Oldřich Botlík
Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
Oldřich Botlík je školský expert, mimo jiné i spoluzakladatelem testovacího programu Kalibro.
V Učitelských novinách 35/2012 s ním vyšel rozhovor týkající se státních maturit, níže jsem z něho
vytáhl několik zajímavých myšlenek, k nim přidal i svůj krátký komentář.
„Viděl jsem třeba úlohy ze Severního Porýní Vestfálska. V němčině
dostanou maturanti na výběr jednu stránku textu kvalitních autorů a k ní
se vyjadřují. Vědí, čeho si mají všímat a jak své vyjádření strukturovat –
hodnocení pak zjišťuje, zda o myšlenkách uvažovali do hloubky a zda něco
neopomenuli. Úloha z matematiky představuje jednu situaci, komplexní
problém. Žádné zaškrtávání. Pochybuji, že by většina našich maturantů
v takové zkoušce obstála. Výsledky vzdělávání se u nás zhoršují a příčina
zdaleka není jen na straně žáků.“
Kdysi, když jsem ještě nebyl ředitelem a učil, jsem dával i jeden typ
písemky. Zadal jsem studentům úlohu, ke které mohli používat vše, co měli
k dispozici. Učebnici, sešit, tabulky. Prostě úloha z reálného života. Tam má
řešitel také k dispozici vše, co lze nalézt, nyní k tomu přibyl pochopitelně i internet. A asi nikoho moc
nepřekvapí, že většinou takový test byl pro studenty daleko obtížnější a jejich výsledky daleko horší,
než v klasické písemce, kde jsem testoval, jak se naučili můj výklad.
V současné době na naší škole tímto způsobem studenti postupují u maturitního projektu. Řeší
konkrétní úkol, mnohdy jdoucí napříč předměty a musí dokázat, jak dokáží své získané znalosti
uplatnit v praxi.
Aby však mohl student být schopný takto řešit úlohy, musí k tomu být veden. Pokud je celé
čtyři roky pouze testován z nabiflovaných znalostí, nemůže dobře uspět, i když bude velmi
talentovaný a výborný.
„Mám na mysli pojetí maturit, která pak zpětně ovlivňuje školy. I na gymnáziích je mnoho
kantorů, kteří si od státní maturity slibují, že jim umožní přežít, aniž by na sobě zapracovali.
Potřebují bič, který donutí žáky učit se takříkajíc postaru. Proto si myslím, že zavedení jednotné
zkoušky, byť jen na gymnáziích, je dnes neřešitelné. Když bude pojata moderně, odskáčou to žáci
špatných učitelů, když tradičně, doplatí na ni žáci těch dobrých. A stát tím vlastně dá signál, že
změny vlastně ani nejsou nutné.“
Je jasné, že nejjednodušší způsob výuky je ten, že studentům něco nadiktuji, donutím je si
napsat přesné formulace a pak je z nich téměř doslovně zkouším. Ale tento způsob i já považuji za
přežitý, čímž neříkám, že nemáme být nároční a nemáme mít na studenty vysoké nároky. Ale měli
bychom chtít, aby studenti museli u řešení úlohy myslet a ne jen využívat nabiflované vzorečky,
mechanicky zažité postupy a podobně.
Je také jasné, že školy a učitelé se musí přizpůsobit pojetí státních maturit. Již před lety jsem
v Českém rozhlasu v besedě říkal, že státní maturity nebudou znamenat lepší výuku, pouze se studenti
budou připravovat trochu jinak. Což je logické, pedagog má za povinnost zajistit co nejlepší přípravu
na maturitní zkoušku. A škola musí mít zájem na dobrých výsledcích svých studentů, zvláště když
jsou tyto výsledky posléze zveřejňovány.
35
Přesto si myslím, že dobrý učitel dokáže i v takto ne právě ideálně nastavených podmínkách
obojí skloubit. Také se domnívám, že mnohé požadavky z Rámcového vzdělávacího programu ve
všeobecně vzdělávacích předmětech jsou nastaveny špatně. Ale to je na velmi dlouhou debatu či
úvahu.
„V roce 2001 jsme společně s kolegy sepsali kritiku
státní maturity. Kritizovali jsme mimo jiné zavedení
zkoušky stejné pro všechny typy středních škol, ačkoli se
výrazně lišily hodinovou dotací maturitních předmětů.
Bylo nám jasné, že zavedení zkoušky, jejíž laťka obtížnosti
musí být nutně nastavena velmi nízko, nemá vůbec smysl.
Navrhli jsme proto – a dnes bych to podepsal znovu –
státní středoškolskou zkoušku, která by ověřila, zda
středoškolská populace získala aspoň základní vzdělání.
Každý středoškolák by si mohl zvolit, kdy ji složí.
Gymnazista třeba v prváku, učeň ve třeťáku či ještě
později.“
S tímto názorem se neztotožňuji. Svůj názor jsem již
mnohokráte sdělil. Státní maturita má být pouze připouštěcí
zkouškou, ten kdo ji složí, tak má právo jít konat maturitu
na své konkrétní škole.
Dobré školy budou mít dobré a náročné maturity,
méně kvalitní pak maturity jednodušší. Již teď dokáží
potenciální zájemci o studium a jejich rodiče slušně rozlišit, která škola je kvalitní a která méně. A
podle toho vybírat, i bez výsledků státních maturit, které navíc hodnotí jen úzkou část dovedností
maturanta. Viz naše škola, kde si studenti odnášejí značné znalosti z oblasti informačních technologií
včetně mezinárodních certifikátů. Ale i zkušenosti se zpracováním maturitního projektu.
Toto státní maturita posoudit nedokáže, stejně jako nedokáže posoudit u studentů jejich
konkrétní talent, jejich kreativitu, schopnost tvůrčím způsobem řešit úkoly, jejich organizační
schopnosti a mnohé další.
„Čtyři sta hodnotitelů prý opraví během dvou týdnů 90 tisíc prací přesněji, než by za stejnou
dobu opravili učitelé na školách. Je to možné, ale chybovost centrálního hodnocení se podle
dostupných čísel zdá být hodně vysoká. V zahraničí opravují centralizované písemky většinou
nezávisle na sobě dva hodnotitelé. Když se shodnou, výsledek je jasný, když ne, pokusí se domluvit
na společném hodnocení. K vyšší instanci putují jejich hodnocení v případě, že se ti dva neshodnou
ani potom.“
O dvou hodnotitelích se uvažovalo, pak se z důvodů financí od nich odstoupilo. U písemných
prací z českého jazyka, o kterých je řeč, byla dle mého i špatně nastavena kritéria, která dokázala
dobře ohodnotit strohou práci v rámci pochybných mantinelů a za nedostatečnou vydávat velmi
zajímavou práci, při níž se student odchýlil od jistých schémat, která se však v reálném životě takto
nevyskytují.
Navíc si myslím, že mnozí hodnotitelé postupovali jak s klapkami na očích, prostě nedokázali
posoudit hloubku myšlenek a školometsky jen opravovali práci z pohledu nastavených schémat. Takto
postupovat u slohové práce považuji za špatné a vůbec si myslím, že zcela spravedlivě posoudit
několik různých prací nedovede ani jeden hodnotitel, natož čtyři sta.
36
Což nemá být v žádném případě obhajobou téměř negramotných studentů, kteří nedokáží
napsat pomalu ani jednoduchou větu, natož pak souvětí. Tací by neměli uspět u nikoho, jedno zda u
centrálních hodnotitelů či pedagogů na škole.
Naprosto legitimní otázkou však je, zda na tento problém nezadělali sami ti, kteří pak studenty
hodnotí, tím teď nemyslím konkrétní kantory, ale připravovatele Rámcových vzdělávacích programů.
Kdy v nich kladou důraz na dovednosti, které student v životě nepoužije, na úkor dovedností, které mu
právě s ohledem na reálný život chybí. Tím je schopnost se vyjadřovat, formulovat své názory, mimo
jiné i písemně.
Chyba určitě není jen na straně studentů, ale celého systému. Je pak jednodušší lkát nad úrovní
studentů, než se zamyslet nad tím, kde leží zakopaný pes. A jak tento problém napravit, abychom
tímto způsobem nedeformovali i následné generace.
„Použití zaškrtávacích úloh u zkoušky by mělo být zakázáno. U maturity má žák prokázat, co
umí. Zaškrtávací úloha však může sloužit jako důkaz jen tehdy, když žák odpoví chybně, pak to
nejspíš neumí. Zaškrtávací úlohou totiž nezískáte informaci, jestli žák svou odpověď uhádl, někdo
mu napověděl, nebo ji opravdu spočítal. Žáci se brzy domluví, jak si budou napovídat, a zaškrtávací
úlohy státní maturity pak ztratí svou vypovídací hodnotu úplně. Správná úloha z matematiky musí
umožnit, aby žák zanechal stopu o svém postupu. Ať nad jednou takovou úlohou stráví třeba půl
hodiny!“
Osobně si myslím, že takto pojatá maturita je u nás v dohledné době nezvládnutelná. Bohužel.
Souhlasím však s tím, že zaškrtávací testy jsou i hrou na náhodu, kdy stačí mít pověstné štěstí a
nějakou otázku prostě odhadnout. Souhlasím s tím, že je u matematiky daleko důležitější postup, než
konečný výsledek. Student může udělat jednu chybu v závěru a vše je pak špatně. Nebo opravdu jen
zjistit výsledek u spolužáka a vše je dobře.
„Žáci u nás se s typem úloh jako v Německu nesetkají. Ale měli by. Ve školní matematice
musejí vidět, jak úlohy souvisejí s reálným životem. A jsme zpátky u toho, co jsem říkal na začátku –
centrální maturitou dáváme najevo všem, jak a co se má vyučovat. Přitom na školách by se mělo
vyučovat něco jiného. A úplně jinak.“
Tak s tímto naprosto souhlasím. V každém předmětu se dají najít úlohy, které souvisí s reálným
životem. Ale je to daleko těžší, než řešit, kdo se kde setká, když vyjede z bodu A do bodu B. Takové
úlohy se musí připravit i třeba s ohledem na zaměření školy, v rámci spolupráce mezi předmětovými
komisemi, hledat je v reálném životě. Ale určitě budu pro studenty přínosnější.
37
Co se týká samotné výuky, musí být dle mého vyvážená. Student nemůže řešit žádnou úlohu,
když nemá základy z daného předmětu. Něco se prostě naučit musí, ale následně na těchto znalostech
musí být schopný stavět a umět je uplatňovat.
Znovu se vracím k našim maturitním projektům. V nich mnohdy studenti například využívají
počítačové programy, které se ve škole neprobíraly. Student se tak s nimi musí seznámit, dokázat se
s ním naučit pracovat, využít různých nápověd, diskusních fór a podobně. Tím se naučí nejen něčemu
novému, ale prokáže i schopnosti se s daným problémem vypořádat.
Pochopitelně takové úlohy kladou i vysoké nároky na pedagogy, kteří dělají konzultanty a
garanty. Jsem velmi rád, že maturitní projekty jsou ze všech oblastí a právě ve formě konzultantů je do
nich zapojeno více než polovina pedagogického sboru. Stejně tak vím, že by bylo dobré, kdyby se
podobný způsob výuky uplatnil více i v konkrétních předmětech. Především těch všeobecně
vzdělávacích, neboť v mnoha odborných studenti podobné typy úloh již řeší. Kdy na základě
poskytnutých informací musí vytvořit něco konkrétního a tím prokázat, že daný problém pochopili.
REAKCE CERMATU NA ZVEŘEJNĚNÍ VÝSLEDKŮ
STÁTNÍCH MATURIT
Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
V učitelských novinách 38/2012 vyšlo vyjádření pověřeného ředitele Cermatu Jiřího Ziky ke
zveřejnění výsledků státních maturit v Lidových novinách. Vybral jsem z něho pár citací a přidal
k nim svůj krátký komentář.
„V roce 2011 se ukázalo, že ani jednoduchý či složitý mechanismus není sto poskytnout
důvěryhodnou, akceptovatelnou hodnotu, na jejímž základě by bylo možné s plnou odpovědností
prohlásit, že umíme porovnávat kvalitu vzdělání ve školách jen nad daty z maturitní zkoušky. Jen na
dokreslení obtížnosti takového úkolu je potřeba si uvědomit, že do případného algoritmu by muselo
být zahrnuto mnoho dalších parametrů, jako např. poměr nepřítomných ke konajícím s vážením
významnosti důvodu nepřítomnosti a další ještě mnohem hůře kvalifikované údaje. Osobně považuji
vytváření jakýchkoli „žebříčků škol“ jen nad daty z maturitní zkoušky za irelevantní a
nezodpovědné.“
S tímto tvrzením naprosto souhlasím. Vždy jsem osobně podporoval státní maturity, ale jen
jako zajištění základní úrovně, které musí dosáhnout každý maturant, ať již je z jakékoli školy, pokud
chce získat maturitní vysvědčení. Osobně bych tento povinný základ konal z českého jazyka,
anglického (cizího) jazyka a matematiky. Nebyl bych ani proti základnímu testu ze společenského
základu a základů informatiky, ale tyto dva testy nepovažuji za tak důležité, navíc se společenský
základ dá zahrnout do testů z českého jazyka.
38
Státní maturita by měla být jednoduchá, vyhodnotitelná bez zkreslení lidského faktoru a být
pouze připuštěním k maturitám, již v režii školy. Tak by se dosáhlo, že maturitu nezíská někdo, kdo je
málem negramotný, nemá odpovídající základy. Pro dobré studenty by testy představovaly jen nutné
zlo, byly by pro ně jednoduché, ale jistě by jejich účel pochopili a akceptovali je.
To, co ze státní maturity za čtrnáct let příprav a dvou proběhlých ročníků učinil CERMAT, je
skoro trestný čin. Vytvořil předražený neživotný moloch, který generuje chyby a poškozuje studenty.
Navíc se jim podařilo zdiskreditovat státní maturity násobně více, než jakákoli argumentace jejich
odpůrců.
„Tvrzení, že „cituji „u
letošních písemných prací z češtiny
zase
hodnocení
CERMATu
zavánělo svévolí“ je přinejmenším
populistické a velmi poškozuje
dobré jméno kvalifikovaných a
poctivě pracujících hodnotitelů.
S tímto přístupem bychom pak
mohli s úspěchem říci, že jakékoli
hodnocení prováděné lidmi zabrání
svévolí.“
Jak se zdá, pan Zíka a spol.
nepochopili zhola nic. Již jen dva hodnotitelé ze stejného kabinetu musí mít velký problém, jak
„stejně“ ohodnotit tak specifickou studentskou práci, jakou je sloh. A těch hodnotitelů bylo čtyři sta.
To prostě nelze udělat zcela spravedlivě, zvláště když jsou kritéria pro hodnocení pochybná, vzdalující
se reálnému životu, jak sami hodnotitelé připustili, když mluvili o pravidlech slohových útvarů, za
jejich nedodržení i zajímavé práce hodnotili nedostatečně.
I kdyby nastavený systém poškodil jediného studenta, je špatný. Pokud jich jsou stovky, je to
nesmírná chyba, což by museli připustit i lidé z CERMATu, kdyby jim alespoň trochu záleželo na
těch, které hodnotí. Měli by se stydět a chodit kanály.
„Obdobně pak tvrzení,
že
zhoršené
výsledky
v matematice vyšší úrovně
obtížnosti jsou důsledkem
obtížnějšího testu, je zkreslené.
Výsledky byly po zjištění
disproporce časové náročnosti
testu
harmonizovány
na
srovnatelnou úroveň.“
Tady skoro nemám
slov. Jak je možné, že tito
„odborníci“, dobře a dlouhá
léta placení z daní občanů,
nejsou schopni připravit test, který by netrpěl „disproporcí“ a jeho výsledky nemusely být
„harmonizovány“? Místo pokory a velké omluvy arogance. No tak bože, stalo se, tak jsme to nějak
opravili a jede se dál. Pak je na místě zcela logická otázka, vážení, co předvedete příště?
39
JSOU SLOVA DEBIL, IDIOT URÁŽKA NEBO
ODBORNÝ TERMÍN?
Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
Čerpáno Epocha 23/2012
Lidé dost často používají odborné termíny k tomu, aby někoho urazili. Jak je to tedy s těmito
termíny a inteligencí a odkud se některé urážlivé výrazy vzaly?
Rozdělení inteligence:
Pásmo IQ
70 až 80
51 až 69
36 až 50
0 až 35
Diagnóza
slaboduchost
debilita
imbecilie
idiocie
Schopnosti
vychovatelný i vzdělavatelný
vychovatelný i vzdělavatelný
vychovatelný, ale nevzdělavatelný
nevychovatelný a nevzdělavatelný
Barbar – slovo pravděpodobně
vzniká ve starověku u Řeků, když
bojují s nájezdníky, jejichž řeči
nerozumí. Zdá se jim, že mrmlají
něco jako „bar – bar“. Pak toto
slovo přejímají Římané. A
přidávají mu hanlivý význam.
– V 16. století
Holanďané tak začnou říkat
africkému národu, jako lidem,
kteří
mluví
hloupě
a
nesrozumitelně.
Hotentot
Kretén – jde o duševní zaostalost, kreténismus. Projevuje se sníženou inteligencí, malým vzrůstem,
problémy s motorikou a hlubokou mentální zaostalostí, idiocií. Slovo vznikne na Krétě, kde lidé trpí
nedostatkem jódu a rodí se zaostalí lidé s inteligencí, kteří i v dospělosti zůstávají na úrovni
dvouletého dítěte. Jako nadávka se asi poprvé použije na začátku 19. století.
Mongol – ve 13. století šíří Mongolové hrůzu, a i když později panika opadne, slovo zůstane. Stane
se synonymem pro mongolismus – genetické poruchy Dawnova syndromu. Jde o lidi se zvláštní
tělesnou konstitucí. Vzdáleně připomínají právě Mongoly. Jejich inteligence nikdy nepřeroste horní
hranici debility IQ 70.
Tatar – nadávka znamenající něco jako blb, poděs. Urážka se vyvíjí během staletí, od doby, kdy
Tataři ohrožují svými nájezdy křesťanskou Evropu. Chovají se divoce, divně.
40

Podobné dokumenty