Casopis2009_2oblíbené! - Základní škola a mateřská škola Ostrava

Transkript

Školní rok 2008/2009
2. číslo
Z OBSAHU:
•
•
•
•
•
PŘÍLOHA CHAOSEK
NOVÁ RUBRIKA NÁZORY
PROČ JSOU PINGPONGOVÉ STOLY ZNIČENÉ
TALENTOVANÍ ŽÁCI
MÁME NA VÝBĚR ZE DVOU OBĚDŮ
Úvodník
Milí čtenáři, v předvánočním čase se do Vašich rukou dostává nové číslo Chaosu. Je to
v mnohém vydání výjimečné. Poprvé totiž obsahuje rubriku pro žáky z prvního stupně
„Chaosek“, novou rubriku „Názory“ a některé texty jsou v angličtině.
Jako vždy se taky dočtete o novinkách v naší škole, lidech, kteří se tady učí a pracují, Vaší
pozornosti také doporučujeme sérii článků věnovaných pingpongovým stolům na chodbách
druhého stupně či zpovědi žáků o tom, jak se chovají ke svým rodičům.
Přejeme Vám příjemné čtení a pěkné Vánoce.
CO SE DĚJE VE ŠKOLE /ZPRÁVY/
První ročník fotografické soutěže
V polovině září jsme vyhlásili fotografickou soutěž v
rámci projektu „Neničme si prostředí“. Témata byla
následující: nejkrásnější fotka Bělského lesa, co se mi
nelíbí na našem sídlišti a co roste nebo žije v Bělském
lese.
Soutěže se zúčastnilo asi 20 žáků a vyhodnocení se
zhostil pan učitel Jan Goj, paní učitelka Pavla
Bačovicová a žáci devátého ročníku povinně volitelného
předmětu. Fotografie vítězů a zúčastněných žáků budou
vystaveny na informačních panelech v prostorách školy.
Tady jsou výsledky:
Co roste nebo žije v Bělském lese :
Nejkrásnější fotka Bělského lesa:
1. místo Jan Polomík ( 9.C )
1. místo Martina Zvoníčková ( 9. C )
2. místo Jakub Konečný ( 8. C )
2. místo Vítězslav Liberda ( 7. B )
3. místo Marek Bohun ( 7. B )
3. místo Marek Bohun ( 7.B )
Co se mi nelíbí na našem sídlišti :
1. místo Martina Zvoníčková ( 9. C)
2. místo Silvie Kalabzová ( 8. C )
3. místo Jan Polomík ( 9. C )
Redakce
Škola i její host zažili svou premiéru
Vůbec poprvé zažila naše škola tak zvané autorské
čtení, tedy předčítání z knihy jejím autorem. Ve čtvrtek
27. listopadu k nám zavítal spisovatel Jaromír
Konečný, aby žákům devátých tříd přečetl ukázku ze své
knihy Hip hop a smuteční marš.
Také pro tohoto spisovatele to byla premiéra, ale jenom
česká. „Už 27 let žiju v Německu, kde čtu pro žáky
často. Tady u nás a v češtině je to ale poprvé,“ upřesnil
Jaromír Konečný hovořící s mírným německým
přízvukem smíchaným s nářečím severní Moravy,
odkud pochází.
2
Proč se akce zúčastnili jenom deváťáci? Kniha je totiž o problémech dospívajícího chlapce a
tématem je mimo jiné i sex. To žáci velmi ocenili, stejně jako zábavný projev autora. Ten při
čtení stál, energicky gestikuloval a svým silným hlasem naplnil celou jídelnu, kde se akce
konala. Dokonce žákům předvedl své žonglérské umění.
„Obávali jsme se, jestli žáky předčítání z knihy zaujme. Nakonec to ale dopadlo skvěle.
Díky zábavné ukázce a nasazení pana Konečného žáci dávali opravdu pozor a dobře se
bavili,“ uvedla paní vychovatelka Jana Kotalová, která u nás akci zorganizovala.
Autorské čtení je součástí aktivit nakladatelství Albatros, které v naší škole nabízí
prostřednictví Klubu čtenářů a časopisu Káčko nabídku knih za výhodné ceny.
Redakce
Školní parlament dokončil pravidla chování
Pravidla chování, to byl hlavní bod programu setkání školního parlamentu, konaného 5.
listopadu v odpoledních hodinách. S pomocí ředitelky školy Věry Helebrantové a
zástupkyně ředitele pro druhý stupeň Vlasty Krmáškové žáci upravili seznam pravidel,
který navrhli na minulém parlamentu. Pravidla, ke kterým se mohli vyjádřit takřka všichni
žáci školy, jsou již vyvěšena ve třídách a vedle školního řádu se staly oficiálním
dokumentem, kterým by se měli všichni ve škole řídit. Hodnota seznamu spočívá především
v tom, že ho vymysleli sami žáci jako požadavek na své vlastní chování. A to je, vedle
obecné morální závaznosti vybraných zásad, jistě dobrý důvod k dodržování tohoto
dokumentu.
Vzhledem k přítomnosti paní ředitelky a zástupkyně měli zúčastnění žáci výbornou příležitost
slyšet odpovědi na své otázky přímo od vedení školy. Co děti například zajímalo? Tradičními
tématy jsou věci kolem školní jídelny a bufetu. Mnozí žáci by si přáli zpřísnění dozoru
v těchto prostorách – v jídelně by během oběda hlídali dva učitelé namísto jednoho a také na
dění v bufetu by o přestávkách dohlíželo více dospělých. Padl dokonce návrh na instalování
kamerového systému v budově školy. Paní ředitelka se s těmito návrhy neztotožnila.
„Cílem přece není, aby žáci byli v této škole hlídaní na každém kroku. Vaším zájmem by
mělo být, abychom vás museli hlídat co nejméně. Společným cílem nás všech je slušné a
ohleduplné chování jeden k druhému, ne to, abychom se museli neustále hlídat. A to je taky
důvod, proč se zabýváme pravidly chování,“ upřesnila paní ředitelka navrhovatelům.
Redakce
Viděli jsme obraz s nevyčíslitelnou cenou
Naše třída 7.B navštívila 6. listopadu Dům umění,
který leží v Centru Ostravy.
Povídaní bylo o našich pocitech, o tom, co si myslíme
a cítíme. Pracovali jsme velice zajímavě. Měli jsme
možnost lehnout si na zem a vyjádřit svou náladu,
kterou jsme měli za tento týden. Svůj obraz jsme
kreslili suchými nebo olejovými pastely.
Všem se díla povedla. Paní, která nás vedla, nám dala
radu do života: „Nikdo nemůže zhodnotit váš obraz
pocitů, jen vy sami.“
Poté jsme měli zajímavé téma, obraz Judita, který v roce 1904 namaloval Gustav Klimt. Šli
jsme se na něho podívat. Našli jsme v něm pravé barevné diamanty, a proto má tento obraz
3
nevyčíslitelnou hodnotu. Někteří novináři tvrdí, že jednu miliardu, ale někteří zase dvě. Po
druhé světové válce byl uložen do Domu umění.
Už se těšíme na další návštěvu galerie, která proběhne v blízké době.
Danča Mertová, Mirča Kuncová a Barča Kohutová, všechny 7.B
Projekt Den bez úrazů
Již několik let se školní družina zapojuje do projektu obecně
prospěšné společnosti „Podaná ruka“, který se zabývá prevencí
úrazů dětí. Vyvrcholením celoročního působení, kdy se děti učí, jak
se chovat, aby k úrazu nedošlo (formou soutěží řeší krizové situace,
osvojují si zásady první pomoci, seznamují se s dopravní tématikou
a podobně), je projektový ,,Den bez úrazu“. V něm jsou děti za své
znalosti odměněny pexesem, rozvrhem hodin a dalšími materiály
s tématikou prevence úrazu.
Michal Pytlík a Petr Valsa, oba 7.C
Škola ožila rockem
Rockový koncert ve škole. Zdá se vám to jako pouhý sen? Ne tak
u nás. 20. listopadu do naší školy přijela zahrát skupina Rusty
Fox s frontmanem Luciem. A byl to pěkný nářez!
Žáci si kromě poslechu mohli zahrát na elektrické hudební
nástroje, takže si užili hodně srandy.
Pokud se chcete o této kapele dovědět něco víc, mrkněte se na její
internetové stránky:
www.rustyfox.webgarden.cz.
Redakce
V centru Renarkon o vztazích i drogách
Také v letošním školním roce se naši žáci zapojují do aktivit Renarkonu.
V Centru primární prevence se účastní besed na téma vztahy ve třídě, drogy a šikana. Učí se
především vytvořit si na problémy vlastní názor, sdělit ho ostatním, zastat se spolužáků a
podobně.
Besedy vedou zkušení lektoři s psychologickým vzděláním. Sezení ani zdaleka
nepřipomínají „klasickou“ školní hodinu – žáci sedí v komunitním kruhu, formou scének
ztvárňují konkrétní situace, které je mohou ve škole i v životě potkat a s nimiž se budou muset
vyrovnávat.
Besedy navazují na práci pedagogů ve škole, a to jak obsahově, tak z hlediska forem vedení
třídy.
Paní učitelka Ilona Adámková
4
Dozvěděli jsme se něco nového o drogách
Navštívili jsme centrum Renarkon, a tam jsme si
popovídali o drogách. Přivítal nás a na skoro hodinu a půl
se našim lektorem stal pan Honza, vedoucí Centra
primární prevence. Drogy jsme si nejdřív rozdělili na
legální a nelegální.
Legální jsou např:
- cigarety
- alkohol
- kofein
A mezi nelegální patří např: - hašiš
- pervitin
- LSD
-l ysohlávky
Poté jsme se rozdělili do dvou skupin a dostali jsme úkol. Měli jsme vytvořit plakát. Na
jednom jsme měli napsat, co je na drogách dobré a na druhém, co vám můžou drogy
způsobit. Pak jsme Honzovi odevzdali ty plakáty a něco jsme si o nich řekli.
Michal Pytlík a Jan Škrabola, oba 7.C
Zaskočili jsme si za přírodními vědami
Již poněkolikáté se žáci 8. a 9. tříd zúčastnili soutěže Přírodovědný klokan. 55 řešitelů
hledalo odpovědi na zapeklité otázky z různých přírodovědných oborů – přírodopisu, fyziky,
chemie i matematiky.
Odpovídali formou testu a z nabídnutých řešení vybírali jednu správnou odpověď, za což byli
hodnoceni podle náročnosti otázky třemi až pěti body.
Výsledky:
8. ročník
1. Kubica Tomáš
2. Koutný Ondřej
3. Kotyz Matěj
8.B
8. C
8. C
64 b
55 b
48 b
9. ročník
1. Luzar František
9.A
2. Langer Rostislav 9.A
3. Škarbanová Tereza 9.B
71 b
62 b
60 b
Exkurze osmáků a deváťáků aneb
Trpělivost dospělých nade vše
Dne 24. září jeli žáci 8. a 9. tříd na celodenní exkurzi do vodní elektrárny Dlouhé Stráně
a na zámek v Bruntále.
Od Dakoty jsme odjížděli v 7:30 autobusem a jeli jsme dvě hodiny. Dojeli jsme na pumpu a
nastoupila k nám průvodkyně. Přijeli jsme do elektrárny a šli jsme do informační místnosti,
kde nám paní všechno vysvětlila o funkci elektrárny a pustila nám k tomu film. Pak jsme
vstoupili do podzemí, kde byly dvě turbíny.
5
Dále jsme se jeli podívat na horní vodní nádrž, ale poté jsme zjistili,
že nás obklopuje mlha, přes kterou není nic vidět. Cestou zpátky jsme
vysadili průvodkyni a jeli jsme na zámek v Bruntále. Tam nám
přidělili průvodce, který nám řekl, že si máme obout papuče. Po dobré
klouzavé podlaze jsme se klouzali. Průvodce nám postupně při
prohlídce všechno ohledně zámku vysvětlil. Když prohlídka skončila,
tak nás ještě paní učitelka Bačovicová společně vyfotila. Na cestě
zpátky nás před cestou překvapily tři krávy, které nám přešly těsně
před autobusem.
Na konci dlouhého a namáhavého dne jsme zatleskali panu řidiči
autobusu, že to s námi tak dlouho vydržel a paním učitelkám Bačovicové a Adámkové, že
s námi měly trpělivost a skvěle zorganizovaly tuto exkurzi.
Markéta a Karolína Maxerovy, Tereza Olšáková a Renata Míčková, všechny 8.C
My žáci 4.C v OZO
V pondělí 6. října jsme byli na návštěvě v ostravském podniku OZO. Tento podnik se zabývá
odvozem a zpracováním odpadu. Dověděli jsme se, proč máme třídit odpad a jak
rozeznáme popelnice na sklo, plasty, papír a smíšený odpad. Taky už víme, že velký odpad
z domácnosti nepatří k popelnicím, ale do velkého kontejneru nebo do sběrného dvora. Stihli
jsme si též prohlédnout provoz (proto ty slušivé přilby na našich hlavách) a za snaživé
výkony v soutěži jsme si odnesli domů i malý suvenýr.
Pan učitel Stanislav Petrů a jeho žáci
Sportovní třídy se šly otestovat
Ve čtvrtek 9. října jsme šly všechny sportovní třídy až na 9.A na atletické testování.
Doprovázeli nás učitelé Martin Ošmera, Pavel Pracný a Renáta Adamíková.
Disciplíny byly čtyři: hod míčkem, skok do dálky, běh 50 metrů a šest set metrů holky,
osm set metrů kluci.
Musíme říct, že těch šest set metrů pro nás bylo celkem dost. Hod míčkem nám sice moc
nešel, ale skok do dálky byl alespoň trochu lepší.
Zkoušení trvalo až do 13 hodin. Ráno bylo celkem chladno, ale odpoledne se to hezky
vybralo. To jsme byli rádi, až na to, že jsme zrovna běželi 600 metrů . Byli jsme hodně
udýchaní, ale doběhli jsme to celkem v pohodě.
Marťa Gröplová a Sabča Hlinková, obě 6.A
Vánoční laťka v Krnově
Naši žáci se 21. až 22. listopadu představili na Vánoční
laťce v Krnově. Soutěžilo se v
trojboji – běhu na 50 metrů, skoku vysokém a skoku
dalekém.
Klání se účastnila družstva z celé Moravy, většinou žáci
atletických sportovních tříd. Naši se neumístili na
předních příčkách, ale předvedli kvalitní výkony a ve
6
spoustě disciplín si vytvořili osobní rekordy.
„Pro žáky byl zážitek už jen to, že v Krnově jednu noc přespali - ve třídách na karimatkách a
ve spacácích, někteří byli také ubytovaní v domě dětí,“ řekla paní učitelka Soňa Hubáčková,
která měla s kolegyní Renatou Adamíkovou naše děti na starosti.
Redakce
Školní závody ve skoku vysokém
Žáci ze všech tříd druhého stupně se 28. listopadu zúčastnili
školních závodů ve skoku vysokém.
„O závody byl mezi žáky velký zájem. Děti se navzájem
povzbuzovaly, byla skvělá atmosféra,“ uvedla spoluorganizátora
akce Renata Adamíková.
Nejlepší byl Marek Pilch ze 7.A, který vytvořil školní rekord
výkonem 153 centimetrů.
Redakce
Obvodní kolo ve florbalu
První a druhý prosincový den naše škola žila florbalem.
Pořádali jsme obvodní kola turnaje starších (8. a 9. třídy) i
mladších žáků (6. a 7. třídy).
Naši osmáci a deváťáci si v konkurenci čtyř škol vedli
dobře, přesto pro ně byl turnaj nakonec smolný – skončili o
skóre druzí a nepostoupili tak do okresního kola. Tam se
probojoval vítěz ZŠ Klegova.
Jejich mladší kamarádi měli kromě výborných výkonů na
hřišti i více štěstí. Turnaj vyhráli a postoupili do okresu,
kde turnaj šesťáků a sedmáků končí.
„Jako naše nejlepší hráče bych určitě hodnotil Filipa Kudělku ze 7.A a Robina Fonioka
z 9.A,“ řekl pan učitel Pavel Pracný, který kluky vede ve florbalovém kroužku každé úterý a
pátek od sedmi hodin ráno.
Redakce
Ostravský běžecký pohár
Naši žáci se pravidelně zúčastňovali závodů
Ostravského běžeckého poháru na tratích 500, 600,
1200 a 1500 metrů, organizovaných trenérem
atletiky Vladimírem Černým.
Na začátku října běželo 45 našich dětí v pěkném
prostředí u Slezskoostravského hradu.
Našimi nejúspěšnějšími závodníky se tady stali
Michal Modrák (5.A, 2.místo), Michaela Skórová
(5.C ) a Tomáš Benek (4.C ) - 3. místo a Ondřej
Florčík (7.A, 4.místo).
Další dva závody seriálu (16. a 30. října) se konaly
v areálu naší školy. V domácím prostředí se v sedmém závodě nejlépe předvedli Alena
Chalupová (6.A, 7. místo), Tomáš Benek (3. místo) a Marie Mayerová (7.A, 2. místo),
7
předposlední říjnový den byl pak šťastný pro Kristýnu Tomisovou (5.A4. místo), Filipa
Kudělku (7.A, 7. místo), Martina Hlobila (9.B, 7. místo) a opět zabodovali Marie
Mayerová (5. místo) a Tomáš Benek (4. místo).
Osmý závod seriál uzavřel, celkově byli z našich nejlepší Marie Mayerová (3. místo), 5.
místo obsadil Tomáš Benek, 6. byl Michal Modrák, 7. Jakub Riško.
Kristýna Tomisová byla celkově pátá, Michaela Skórová (5.C) osmá a Alena Chalupová
(6.A) devátá.
Další závod, kterého se zúčastnili naši žáci, byl orientační běh konaný 16. října, kde naše
škola skončila celkově čtvrtá.
Redakce
Krajské kolo v přespolním běhu
Ve středu 22. října se družstva mladších a starších žákyň,
která vyhrála okresní kolo, zúčastnila Krajského kola
v přespolním běhu ve Frýdku – Místku.
Družstvo mladších žákyň ve složení M. Mayerová, V.
Bystroňová, D. Venglošová,
L.
Zdráhalová a T. Nguyen obsadilo 4. místo.
Nejúspěšnější závodnicí byla M. Majerová, která
doběhla na 3. místě.
Družstvo starších žákyň – N. Rišková, L. Martinková, I.
Osičková a O. Novotná - se umístilo na 6. místě.
Redakce
Jedna akce – tři pohledy
Pohledem žáků
Náš adaptační pobyt v Budišově nad Budišovkou
Poté, co jsem vystoupila z vlaku, mne upoutala krajina v podzimním nádechu se spoustou
barev, které nás všechny nutily k úsměvům. Přešli jsme most a došli na hlavní cestu, po které
jsme dorazili až k hotelu.
Tady jsme se ubytovali a poté jsme se vydali na průzkum okolí. Dorazili jsme k louce, na
které jsme se seznámili a hráli hry. Unavení a hladoví jsme se vrátili do hotelu, kde už byl
připraven oběd.
Po obědě a odpočinku nás čekala další zábava. Po vydatné večeři jsme si užili spoustu
legrace na diskotéce a potom karaoke. Nejvíce zpívaly paní učitelky. Pozdě večer jsme
vyrazili k místní přehradní nádrži. Bylo to strašidelné. Po návratu na pokoj jsme únavou a
vyčerpáním usnuli.
Druhý den proběhla procházka do města a pokračovali jsme v seznamovacích hrách. Den
uběhl jako voda. Poslední den našeho pobytu jsme ukončili rovněž hraním zábavných her.
Ještě za světla jsme stihli dojít k přehradě. Po návratu na pokoj přišlo zabalování věcí a
chystání se k odjezdu.
Tento pobyt se mi líbil. Naučila jsem se nové zajímavé hry, spolupracovat v kolektivu a
získala jsem spoustu nových kamarádů.
Petra Čermáková, 6.B
8
Výlet nás naučil spolupracovat
Měli jsme sraz před školou v 7:30, paní
učitelka zkontrolovala všechny žáky, zda
dorazili. A pak jsme se vydali na tramvaj.
Pak jsme přestoupili na vlak.
Jak už jsme byli v budově, odložili jsme si
kufry a šli na obhlídku okolí. Hráli jsme
mnoho her každý den. Bylo nám smutno, že
jsme nebyli na tomto pobytu celý týden.
Vlastně ten pobyt byl o tom, že jsme se měli
naučit spolupracovat. Tento pobyt byl vážně
supééér!
Martina Gröplová a Kateřina Kotalová, obě 6.A
Pohledem učitele
Adaptační pobyt žáků 6. ročníků
Ve dnech 20.-22. října se uskutečnil adaptační pobyt žáků 6. ročníků naší školy v Budišově
nad Budišovkou. Zúčastnilo se ho 39 žáků a čtyři učitelé.
Náplní tohoto pobytu byly aktivity a hry, které měly rozvíjet komunikační dovednosti, byly
založeny na spolupráci, domluvě a toleranci ostatních.
Naším cílem bylo vytvoření a zlepšení vztahů mezi žáky nově utvořených tříd, zlepšení
komunikace mezi žáky. Akce se zúčastnili také třídní učitelé, kteří měli možnost se poznat se
svými žáky mimo výuku, což je jistě pro obě strany velmi přínosné.
Velkou zásluhu na zdaru celé akce mělo i nádherné počasí.
Za pomoc děkujeme také dvěma žákyním devátého ročníku – Vendule Klimantové a Andrei
Pravdové, které se pobytu zúčastnily, pomohly s organizací her, a příznivě ovlivňovaly
atmosféru celého pobytu.
Vybráno z hodnocení některých žáků:
Líbilo se mi:
že byla sranda
poslední bojovka
jízda vlakem
jak jsme mohli ponocovat
byl tu dobrý kolektiv a učitelé, karaoke,
procházka v noci
tanec vedoucích, Vendy a Andy, noční procházka
Nelíbilo se mi:
že byli většinou „take blbe hry“
vstávání
buzení
hádka mezi některými, že tu nejsme aspoň do pátku
rozcvička
9
program a celkový kolektiv
stezka odvahy
sranda na pokoji
počasí
hry, prostředí, ubytování
Tomáš je srandista
chování některých
líbilo se mi vše
některé jídlo
když se hádali a třískali dveřmi
když jsme si dělali naschvály
Naučil(a) jsem se
spolupráce
spolupracovat s kolektivem a že každý je
na něco dobrý
víc pracovat v kolektivu, více důvěřovat
více poslouchat druhé
spolupráci i s těmi, které tolik neznám
hledat schované papíry, luštit hádanky
tančit valčík
hrám, které jsem neznala
dobrému chováním a hry
pracovat ve skupinách a různé věci
trpělivosti
pomáhat ostatním, luštit
že se s některými nedá bavit
naslouchat ostatním a že nezáleží jen na
mně
ŽIVOT V NAŠÍ ŠKOLE
Hostili jsme učitele a žáky ze zahraničí
Takovou akci naše škola ještě nikdy nezažila. V týdnu od 13. do 17. října u nás byli na
návštěvě učitelé a žáci ze čtyř zahraničních škol, které se účastní projektu Comenius –
Švédové, Litevci, Poláci a Italové, celkem přes 20 lidí.
Společně prožitý týden uzavřel kolečko vzájemných návštěv - naši zástupci se už podívali do
všech partnerských škol a měst, my jsme v roli hostitelů přišli na řadu jako poslední.
Co jsme zahraničním kolegům a kamarádům
ukázali? „Z bohatého programu, který jsme
dlouho připravovali, se podle ohlasů učitelů i
žáků nejvíc líbil Štramberk, Litevce a Poláky,
kteří jsou z rovin, okouzlily Beskydy (Pustevny),
velký zážitek pro všechny bylo Technické
muzeum v Kopřivnici a exkurze v pivovaru
Ostravar,“ uvedla koordinátora projektu v naší
škole Vlasta Krmášková. „Snažili jsme se jim
ukázat to nejlepší a nejzajímavější z našeho města
a kraje,“ dodala.
Návštěvníci si nejprve prohlédli školu a podle jejich slov se jim líbila. Kromě seznámení
s prostorami školy se zúčastnili vernisáže projektu „Naše škola a sídliště Bělský Les“,
během níž se setkali s místostarostou obvodu Ostrava-Jih Ing. Jiřím Volochem a vedoucí
školského odboru ÚMOb Ing. Evou Müllerovou, kteří přijali pozvání školy a zahraniční
hosty překvapili připravenými dárky.
Z dalších míst v Ostravě, která se vešla do nabitého programu, jmenujme studio České
televize Ostrava, Miniuni nebo Novou radnici. „Zde nás přivítala vedoucí školského odboru
magistrátu Ing. Marta Szücsová. Připravené pohoštění, krásné suvenýry a nezapomenutelný
pohled z věže ostravské radnice zanechal v hostech hluboký dojem. Magistrát města
Ostravy nám také pomohl realizovat naši zájezdovou činnost za přírodními, kulturními i
historickými zajímavostmi našeho kraje díky nadaci na projekt Obraz Ostravy a kraje
v proměnách času – prezentace pro zahraniční návštěvníky,“ upřesnila koordinátorka
projektu.
10
Z kraje jsme stihli navštívit ještě
například Opavu, Nový Jičín nebo
Rožnov pod Radhoštěm.
Učitelé
byli
ubytováni
v tříhvězdičkovém
hotelu
Maria
v centru Ostravy, žáci v rodinách svých
českých kamarádů. Ti tak měli
jedinečnou příležitost nejen poznat lidi ze
zahraničí, ale hlavně komunikovat
anglicky. Žáci spolu trávili veškerý čas
během pobytu – české děti doprovázely
své zahraniční kamarády na všech akcích.
Po skončení oficiálního programu se o
hosty staraly rodiny, které pro ně
připravily další zajímavý program. „Každý večer jsme měli nějakou zábavu. Byli jsme třeba
na bowlingu, squashi, zahráli jsme si i fotbal,“ řekla Alice Johnová z 9.D, která měla doma
dva kluky ze Švédska.
Návštěvníci od nás neodjeli s prázdnou. „Od Magistrátu města Ostravy, Úřadu městského
obvodu Ostrava-Jih i Krajského úřadu Moravskoslezského kraje jsme - vedle finanční
pomoci – dostali dárky pro naše partnery. Za poskytnuté finance i dárky patří všem institucím
náš dík, stejně jako dopravcům za bezpečné cestování,“ řekla Vlasta Krmášková. Kolegové ze
zahraničí na oplátku předali dárky českým učitelům i zástupcům ostravských institucí, se
kterými
se
osobně
setkali.
„Velký dík si zaslouží všichni rodiče, kteří jakýmkoliv způsobem pomohli zajistit realizaci
této akce, zejména ti, kteří do svých rodin přijali děti ze zahraničí. Stejně tak poděkování
patří paní ředitelce, všem učitelům i ostatním zaměstnancům školy, kteří pomohli k přípravě
a úspěšnému průběhu návštěvy,“ řekla Vlasta Krmášková.
Projekt bude ukončen příští rok v květnu, kdy se všichni účastníci sjedou v polských
Katovicích. „Polské kolegyně se nechaly slyšet, že už teď začnou usilovně pracovat, aby
překonaly Čechy,“ usmála se Vlasta Krmášková.
Redakce
11
Případ
Pingpongové stoly
Dřív se o ně žáci hádali, dnes leží zničené v koutě.
Proč?
Před třemi lety se panu učiteli Pracnému podařil
získat
peníze
na
pingpongové
stoly.
V odpočinkových zónách na chodbách se tak
objevilo dříve nevídané vybavení a žáci se díky
němu mohli příjemně odreagovat a taky se
protáhnout.
Zpočátku hráli každou přestávku, a na
jednotlivých patrech dokonce musely vznikat
rozpisy, kdo kdy bude hrát, aby se žáci nehádali.
A dnes? Stoly jsou poškozené a složené se
povalují v koutech chodeb. Čím to je?
Nejdříve fakta. Jak teď stoly vypadají? Zjišťovaly to Tereza Olšáková a Karolina
Maxerová z 8.C.
Nejprve jsme si prohlídly stoly v druhém patře. Dva stoly jsou v prostředním výklenku. Jeden
z nich je složený v rohu a má pár poškození. Vedle něj stojí stůl, který je zřejmě funkční.
Dále jsme šly do třetího patra. V prvním výklenku je stůl složený v rohu, místy poničený. Ve
třetím výklenku stojí zničený stůl v rohu u skříněk.
A jako poslední jsme prošly první patro, kde jeden stůl je zřejmě dosud funkční a druhý je u
výtahu – složený, zničený, bez dvou koleček.
Co na to říkají učitelé? (zjistily Olga Novotná, Bára Peterková a Míša Bezecná z 8.B
a Renata Míčková, Markéta Maxerová, Adéla Košňovská, všechny 8.C)
„Stoly jsme koupili před třemi lety, dostali jsme na to grant (finanční příspěvek například od
města – pozn. red.),“ upřesnil pan učitel Pavel Pracný.
„Stoly ale za nějaký čas někteří žáci zničili, a to proto, že si neváží věcí, na které si sami
nevydělají,“ doplnil.
„Všichni zaměstnanci se snaží, aby ve škole bylo příjemně. Bohužel jsou tu takoví „borci“,
kteří ničí věci.
Stoly se kupovaly proto, aby se žáci mohli pobavit o přestávkách a měli trochu pohybu. Je
smutné, že mnohé stoly jsou zničené,“ uvedla zástupkyně ředitele Vlasta Krmášková.
Jsou tady prokopnuté dveře, zničené lavice a také pingpongové stoly. Paní ředitelka se
snaží, kupuje nové věci, píše seznamy poškozených věcí, aby si žáci uvědomili, kolik to stojí
peněz. K naší škodě jsou tady lidé, kteří si neváží věcí a toho, co jim škola dává, a tím pádem
si neváží ani sami sebe a to je smutné,“ dodala paní učitelka Krmášková.
12
A názor žáků?
Martin Zavadil a Petr Moniak
Hráli jsme málokdy. Člověk pak byl celý zpocený a
bylo to takové divné. Taky bylo kolem těch stolů
hodně lidí a nedalo se s nimi domluvit.
Pořád se rozbíjely pálky a míčky a děcka přestalo
bavit pořád to kupovat. Skoro nikdo potom neměl
míčky, nikdo na to nechtěl dát peníze.
U nás se ztratila síťka, to plno lidí kradlo. Taky po
tom skákali, dávali do toho svačiny a tak.
Místo stolů by mohly být na chodbách boxovací pytle. Žáci by si mohli vylít zlost, unavili by
se a byli by hodnější.
U pytle by mohlo být vstupné, ze kterého by se dala uhradit část pořizovací ceny.
Redakce
Anketa
Líbí se vám ve škole pingpongové stoly,
nebo místo nich chcete něco jiného?
Martin Šrámek
Hraješ na pingpongovém stole?
Chceš něco jiného místo stolů?
Chtěl bys nový pingpongový stůl?
Ano, hraju.
Ne, nechci.
Ano.
P. Uč. Gabriela Bezručová
Chtěla byste opravit pingpongové stoly?
Ano, mohly by se opravit.
Co byste chtěla místo pingpongových stolů? V tuto chvíli mě nic nenapadá, budu přemýšlet.
Kamil Huták
Chtěl bys nechat opravit pingpongové stoly?
Co chceš místo pingpongových stolů?
Ne nehraju.
Ne, neopravovat.
Chtěl bych střelnici.
Lukáš Tichý
Chtěl bys je nechat opravit?
Co bys chtěl místo pingpongových stolů?
Ne, nehraju.
Ne, odstranit.
Počítače.
Tibor Prelovský a Kristýna Jarošová
Hrajete na pingpongovém stole?
Ne, nehrajeme
Chtěli byste je nechat opravit?
Ne, nechceme opravit pingpongové stoly, protože děcka si toho neumí vážit, stejně by to
zničily.
Co byste chtěli místo pingpongových stolů?
Bazén.
Nikol Ščudlová, Sára Mal’arová a Zdeňka Šedová, všechny 8.C
13
Pozdní příchody a chování žáků v šatnách
Je jednoduché přijít pozdě a provádět blbosti v šatnách,ale co na to říkají paní
uklízečky?
Zde máte jejich názory.
I.stupeň
„Pozdní příchody se tu nedějí zas tak často, “ sdělila nám Dáša Kratochvílová. „Většinou je
to jenom jeden denně, ale někdy samozřejmě i více.“
A co chování žáků v šatnách ?
„Je to nehorázné,“řekla paní uklízečka Kratochvílová a její kolegyně Jana Sendreiová s ní
souhlasila. „Většinou se je snažíme děti uklidnit a pak je donutit odejít domů,“ doplnily.
II.stupeň
Uklízečka Kamila Marková z druhého stupně se nám svěřila s tímto: „Žáci z druhého.stupně
jsou velmi nevychovaní, zlobí čím dál více a někdy neuposlechnou ani velmi důrazný příkaz
k odchodu.“
„Chovaní žáků je přece jen lepší než loni,“ myslí si paní zástupkyně ředitele Vlasta
Krmášková. Přesto upozornila: „Když mají žáci odpolední, rádi zůstávají na půdě školy, ale
nesmějí!“
A co pozdní příchody?
„Pozdní příchody jsou málo kdy, ale i přesto se nějací opozdilci najdou!“ říká paní
zástupkyně. Co s takovými případy děláte? „Posíláme rodičům lístečky s upozorněním na
pozdní příchod.“
Veronika Skřičková a Simona Maľárová, obě 7.B
S novým panem vedoucím ve školní kuchyni
Školní novináři s panem učitelem Gojem se byli podívat ve školní kuchyni. Od pana
vedoucího přitom zjistili spoustu zajímavých informací.
Pan vedoucí nás provedl sklepem školní jídelny, kde nám ukázal, jak a
kde se skladují potraviny. Mražené výrobky a maso se skladuje
v mrazících boxech. Masa je až 400 kilo a brambor 80 až 100 kilo. Žáci
měli různé otázky: ,,Slyšeli jsme, že se budou podávat dvě různá jídla,
je to pravda?‘‘ zeptal se jeden z žáků. ,,Ano, je to pravda,‘‘ sdělil nám
pan vedoucí. ,,První jídlo bude masité (klasické) a druhé jídlo bude
spíše vegetariánské, zeleninové (zdravé) a dvakrát do měsíce bude
sladké jídlo.‘‘
Když jsme procházeli kuchyní, všimli jsme si, že kuchyň má velmi
moderní vybavení. Pan vedoucí nás informoval, že
se učitelé a dospělí se musí v pikantnosti jídla podřídit dětem. Aby
dospělým jídlo chutnalo, jsou jim k dispozici dochucovací prostředky.
Pan vedoucí nám prozradil, že kuchařky jsou velmi šikovné a vše
zvládají.
Dozvěděli jsme se, že existují tři velikosti porcí podle věku strávníka.
První kategorie je 1.-4. třída a ta dostává malé porce. Druhá kategorie
dostává střední porce a do té spadá 5.-8. třída a do třetí kategorie patří
9. třída a dospělí a ti dostávají porce velké. I když žák poprosí, aby
nedostal maso, tak i přesto dle normy musí alespoň kousek dostat.
14
Další žák měl zajímavou otázku: ,,Jaké saláty se zde vyrábí?‘‘Pan vedoucí nám sdělil:
,,Kuchařky zde dělají okurkové, hlávkové a rajčatové saláty, ostatní se sem dováží.‘‘
Zbytky se nemohou dávat zvířatům ani si je nesmí kuchařky odnášet, všechno se vyhazuje.
Pan vedoucí musí dodržovat určitá kritéria na vitamíny. Kdyby kritéria byla porušena, přišla
by hygiena. Luštěninová polévka se musí dělat aspoň dvakrát týdně stejně tak jako luštěniny a
brambory třikrát týdně. Vedoucí se snaží neopakovat moc často jídla, která už byla. Které
vybírá z knihy 1 000 receptů. Oblíbenost jídla se soudí podle toho, kolikrát si děti přidají a
kolik zůstane zbytků.
Žák René Klimo měl zajímavou otázku: ,,Dělají se zde práškové kaše?‘‘ Odpověď: ,,Ne, jen
v nejnutnějších případech. Většinou kupujeme oloupané brambory vakuově balené, ale
když je potřeba, škrábe se to ve stroji.‘‘
,,Které jídlo máte rád a které ne?‘‘zeptala se žurnalistka Veronika Skřičková. ,,Nemám rád
sladké, hrášek, okurky a kukuřici. Jsem spíše na maso,‘‘ prozradil nám pan vedoucí.
Monika Homolková a Veronika Skřičková, obě 7.B
Sladké, nebo zdravé a dietní jídlo?
Co si myslí učitelé a uklízečky 2. stupně o možnosti výběru dvou jídel?
Paní učitelka Součková
Spíše si vybírám první jídlo, tu druhou možnost moc nevyužívám.
Paní učitelka Hubáčková
Ano, tato možnost je dobrá, protože některá jídla nemusíme.
Pan učitel Goj
Kdybych chodil na obědy, tak bych tuto možnost určitě využil,
protože moc nemusím maso a to je často v té první možnosti. Sladká jídla moc nejím, mám
radši zeleninu a sýry. Myslím si, že když máme tuhle možnost vybírat si ze dvou jídel, tak
jsme zase o něco modernější a lepší škola a to je fajn.
Paní učitelka Bezručová
Jsem ráda, že je výběr ze dvou jídel, vybírám si podle chuti a podle toho, co nabídnou.
Paní uklízečka Marková
Je to skvělý nápad, protože si každý může vybrat, co chce.
Monika Homolková, Kateřina Spáčilová (7.B) a Sabina Straková (7.C)
Dám si jedničku, dám si dvojku?
Co si myslí žáci 1. stupně o nové možnosti výběru ze dvou jídel? Průzkum ukázal, že žáci
mají radši masitá jídla, ale jsou i ti, co si potrpí na zdravá, dietní či sladká jídla.
Daniel Pielok, 5.B
Zeleninu nemám moc rád, proto si budu vybírat spíš první jídla.
15
Tereza Salawová, 5.C
Víc mi chutnají sladká a zdravá jídla, proto si vybírám obvykle dvojku.
Nikola Zbořilová, 4.A
Luštěniny mi moc nechutnají, dávám si především jedničku.
Petr Havránek z 2.B
Vypadal vyděšeně, chvíli se jen tak koukal a potom řekl: ,,Za prvé.“ A odešel.
Monika Bartošová, Lenka Bubáková a Nikol Skórová, všechny 7.C
Dvě jídla na výběr aneb Co si dáš?
Ptaly jsme se žáků i zaměstnanců školy na to, co by si vybrali z letošní nové nabídky
dvou obědů a co očekávají od „dvojky“ - jestli by raději sladká, masová nebo sýrová
jídla.
Paní uklízečka Iveta Kalabzová
Ráda bych si dala třeba bramborové placky.
Nikol Ščudlová, 8.C
Spíš sladší, ale i masová jídla, protože mi to více chutná.
Bezmasá jídla, sladká i zeleninová. Mohly by být třeba plněné kynuté knedlíky, ale taky
hodně jídla se sýrem.
Kateřina Štěrbová, 4.A
Já bych brala spíše více sýrových jídel.
Eliška Pastorková, 4.A
Chtěla bych, aby se více smažili hranolky.
Paní vychovatelka Irena Junkerová
Já mám ráda masovo-zeleninové kombinace. Sladké moc ne, ale smažený sýr můžu i
dvakrát týdně.
Paní vychovatelka Marie Zezulková
Mně to vyhovuje tak, jak to je teď. Jednou týdně sladké na dvojku, jinak maso.
Renata Míčková, 8.C
Je mi to jedno, když to není sladké a když to není špenát.
Nikola Zbořilová, 4.A
Spíš masové. Například mám ráda řízek nebo špagety.
Paní učitelka Hana Moravcová
Já bych ráda sladké a sýrové, ale mohly by být i nějaké saláty.
Adéla Košnovská, Tereza Olšáková a Karolína Maxerová, všechny 8.C
16
„Bělák“: pozorovací vrt i tajemné jámy
V rámci školního projektu Neničme si prostředí jsme šli prozkoumat Bělský les
Bělský Les. Je kousek od naší školy, ale
víme o něm opravdu všechno? V hodině
žurnalistiky
a
společensko-vědního
semináře jsme si do lesa zašli, abychom ho
pořádně prozkoumali. Projekt paní učitelky
Bačovicové Neničme si prostředí nám
poskytl otázky, na které hledáme odpovědi.
První věc, která nás v lese zarazila, byla
cedule s nápisem HYDROGEOLOGICKÝ
POZOROVACÍ VRT. K čemu vlastně
slouží? Tato otázka nám vrtala hlavou, ale
na nic jsme bohužel nepřišli. Nechutné ovšem bylo to, že jsme tam objevili věci od
bezdomovců. Jako důkaz jsme nafotili nějaké fotky.
Když jsme šli dál, narazili jsme na obrovské jámy, které nám připadaly zvláštní. Jednoho
žáka napadlo, že by to mohlo být přírodní koupaliště! Může na tom být kousek pravdy? K
tomu snad jen dodat: naprostá blbost. Prodírali jsme se úzkými cestičkami a do tváří nás
šlehaly větvičky ze stromů. Na docela nízkém krmelci jsme objevili další hadry ob
bezdomovců. Naštěstí kotce byly naplněné kaštany, ale některé vypadaly jako shnilé švestky.
Asi v polovině cesty napadla pana učitele Goje otázka: ,,Kolik se zde vlastně vytěží dřeva?
Měli bychom se zeptat úřadu, který má les na starosti.“ ,,Tady se snad něco těží?“ zeptala se
s údivem paní učitelka Bačovicová.
Všichni žáci byli unavení po dvou hodinách strávených v lese. Vzali jsme to oklikou, až jsme
přišli zpět ke škole. Zde nás ale čekalo nepříjemné překvápko! Ve škole nikdo nebyl. Jak se
dostaneme pro své věci? Naštěstí nám po 10 minutách otevřela jedna sedmačka. Vzali jsme si
své věci a rychle odešli ze školy pro případ, že by učitelé chtěli jít zase do Běláku!
Lucie Frejková, Lucie Pleváková a Pavlína Říháková, všechny 9.C
Víte, že…?
Co jsme o Bělském lese zjistili na internetu
Bělský se rozkládá na ploše 160 hektarů.
V roce 1272 byl les součástí lenního statku Stará
Bělá.
Les Jedlový, takový název nesl Bělský Les v 17.
století, kde se vyskytoval hojně buk, dub a lípa.
Jehličnany a břízy byly vykáceny koncem
18.století.
Severovýchodní část lesa byla před druhou
světovou válkou zabrána armádou.
Moravská Ostrava koupila v roce 1935 lesní
statek, aby získala přístup k pramenům pro městský vodovod.
V 70. letech 20. století byla severní část lesa, bezprostředně navazující na bytovou zástavbu,
upravena na lesopark s minigolfem a dětským hřištěm. Byl zde také zřízen areál zdraví.
17
Budova bývalých kasáren byla roku 2005 nákladem sedmi milionů korun opravena a nyní
slouží jako sídlo společnosti Ostravské městské lesy. V přízemí a suterénu sídlí Lesní škola.
Lucie Frejková, Lucie Pleváková a Pavlína Říháková, všechny 9.C
Školní kronika
Víte že naše škola má kroniku? Zavedla ji paní
ředitelka Věra Helebrantová, když v roce 2002
nastoupila na tuto školu. V kronice najdete
například fotky z výletů a jiných akcí, prvňáčky,
učitele a nebo obrázky z různých projektů jako
například Sokrates či Nanuk pro tygra.
Na kronice se podílejí paní vychovatelky
Junkerová, která na „paměti školy“ odvádí hlavní
díl práce, Zezulková a před svým odchodem do
důchodu paní vychovatelka Špílová.
„Jsme sportovní škola, ale nabídka jiných činností je
velká, takže kroniku je pořád čím plnit,“ řekla paní vychovatelka Junkerová.
Kronika byla založena hlavně kvůli tomu, abychom se mohli podívat do minulosti školy. „Je
hodně akcí, tím pádem i hodně fotek a z toho vzniká hodně práce,“ říká paní Junkerová. Na
kronice pracuje podle svých slov většinou o prázdninách. Pracuje asi s šesti stovkami fotek,
které se vyvolají za jeden školní rok. Vzniknou tak dvě tlusté knihy do roka, v každém
pololetí jedna.
Michal Pytlík a Petr Valsa, oba 7.C
Výuka informatiky made in Martin Ošmera
Pan učitel Martin Ošmera, kterého znáte jako učitele
informatiky a tělocviku, učí v naší škole už skoro šest let.
Práce ve škole ale samozřejmě není jediná věc, která pana
učitele baví. Ve svém volném čase rád lyžuje, jezdí na kole,
bruslí, prozradil taky, že v současnosti jsou jeho velkým
zájmem jeho dvě děti.
A jak se potýká s výukou informatiky? „Velice těžce, protože
znalosti žáků jsou velmi různorodé. Je těžké připravit hodinu, když každý žák umí něco
jiného,“ říká pan učitel.
„Nikdy se tady nenudím, vždycky je co dělat,“ komentuje hodiny informatiky s panem
učitelem Jakub Ševčík z 9.B. „Změnil bych hodnotu procesoru, velikost operační paměti,
současné monitory za LCD a jinak nic, jsem skromný,“ dodává Kuba, který v hodinách
nejčastěji poslouchá hudbu, ale věnuje se i tématům zadaným panem učitelem.
„Jsem tady zcela zaneprázdněna. I když počítačům moc nerozumím, tak mě to velice zajímá,“
hodnotí výuku Nikola Novotná z 9.D.
Soňa Pánková, 9.B
18
Jaký předmět vám připadá jako nejhororovější?
Filip Hrček z 5.A, náš nový redaktor, si zkusil vytvořit svou první anketu. Poptal se
několika lidí, jaký předmět je pro ně ten nejhorší. V anketě Filip uvádí jmenovaný
„nejhovorovější“ předmět a vedle něj počet spolužáků, kteří jej uvedli.
První stupeň
•
•
Vlastivěda 3
Přírodověda 1
Matematika 1
Přírodověda 1
Druhý stupeň
•
•
Tělocvik 5
Chemie 1
Filip Hrček, 5.A
Anketa
Chtěli byste, aby v jídelně na obědě hlídali dva učitelé?
Zjišťovaly jsme, jestli žáci souhlasí se dvěma dozory ve školní jídelně. Většina žáků je pro
dva dohlížející učitele. Ale někteří si myslí, že je to zbytečné.
Tereza Salawová, 5.C
Ano, jsem pro dva dohlížející učitele ve školní jídelně, protože kluci jsou blbí. (smích)
Daniela Mertová, 7.B
Já na obědy nechodím, ale myslím si, že
jeden učitel bohatě stačí. Protože bychom
byli hodně hlídaní a to se asi žákům nebude
líbit.
Anita Lasturová, 5.C
Ano, protože starší ročníky předbíhají.
Michaela Skórová, 5.C
Ano, kvůli předbíhání.
Karolína Hrčkuláková, 7.C
Ano. Nebyl by tam nepořádek a nikdo by nepředbíhal.
Monika Bartošová, Lenka Bubáková a Nikol Skórová, všechny 7.C
19
ŽÁCI
Co všechno dokážeme
Hraní je můj velký koníček
Od prosince budu hrát i na saxofon
Rozhovor s Kamilem Hutákem z 8.C, který hraje na klarinet. Zazářil na prvním i
druhém žákovském koncertu, kdy publikum nadšeně tleskalo jeho bezchybné hře.
Jak dlouho hraješ na klarinet?
Čtvrtým rokem.
Jak často trénuješ? A jak dlouho?
Hraju šestkrát týdně a trénuju jednu až dvě hodiny, podle toho, jakou mám náladu.
Kde se chodíš učit hrát?
Na Základní uměleckou školu Viléma Petrželky.
Vyhovuje ti učitel?
Je dobrý, je to borec!
Chtěl by ses do budoucna věnovat hraní?
Určitě ne, je to jen koníček.
Sbalil si na klarinet nějakou holku?
Tak to radši přeskočíme…(smích)
Hraješ ještě na nějaký jiný hudební nástroj?
Aktuálně ne, ale od prosince se chystám hrát na saxofon.
Hrál jsi předtím ještě na nějaký hudební nástroj?
Ano, hrál jsem na flétnu.
Co hraješ nejraději za skladby?
Názvy vám asi nic neřeknou, ale nejraději hraju I Feel good, Final countdown a Faggy day.
Daniela Mertová, 7.B
Píšu už od devíti let a stále mě to baví
Lucie Frejková z 9.C se už od devíti let aktivně věnuje psaní povídek a příběhů. Také už
pět let navštěvuje dramatický kroužek, v němž si dosud zahrála pouze menší role.
Jak se jmenoval tvůj první příběh?
Můj první příběh se jmenoval O Chlupovi, Chrupovi a Zubovi.
20
Kde získáváš inspiraci na psaní nových příběhů?
Vždy mě inspiruje, když si přečtu nějakou novou knížku.
Kolik příběhů jsi zatím napsala?
Asi kolem 20 až 30 příběhů.
Jaký je tvůj nejdelší příběh?
Jmenuje se Prázdniny na venkově a má 51 stran.
Uveřejňuješ někde své texty?
Ano, na svém blogu (www.lucik526.blog.cz).
Přihlásila ses někdy do nějaké literární soutěže?
Zatím ne, ale uvažuji o tom.
Máš právě rozepsaný nějaký příběh?
Ano, mám, jmenuje se Jedna holka.
To zní velice zajímavě, o čem to je?
Příběh vypráví o dívce, která žije sama s otcem. Snaží se vypátrat, kdo zabil její matku, což se
jí povede. Ovšem v jejím životě ji čeká ještě spousta problémů.
Budeš se v budoucnu dále věnovat psaní povídek a příběhů?
Ano, ale pouze jako koníček.
Michaela Seidlerová, Lucie Pleváková a Pavlína Říháková, všechny 9.C
Já a děti mého života
Už jako malá jsem si přála hlídat děti a v budoucnu jako dospělá
nějaké určitě mít.
Moje první zkušenost byla ve 12 letech, kdy jsem měla hlídat svou
sestřenku Kristýnu, které byl tenkrát rok. Bála jsem se, ale
zároveň jsem se těšila, že se něco do života naučím. Nevěděla
jsem, jak na to, ale teta mi všechno vysvětlila. Potom jsem se
rozhodla, že tohle moje hlídání nebude poslední a že se chci
věnovat i dalším dětem.
Rozmazlená holčička
Asi před rokem jsem dostala nabídku, že bych mohla za určitou
finanční odměnu vyzvedávat dítě - holčičku - ze školky a hlídat
je. Nebylo to s ní ovšem jednoduché, protože byla rozmazlená.
Chtěla všechno, na co si vzpomněla.
Dělala jsem to asi rok. Tento rok šla do školy a já si oddychla, že
ji nemusím pořád okřikovat a poslouchat, že u maminky má
první i poslední. Přesto to bylo lepší než jen sedět doma a nic
nedělat, to by mě nebavilo.
21
Adélka
Miluju děti i miminka, a tak jsem poprosila mamku a taťku, ať mi ještě něco najdou. Zrovna
se známým od rodičů narodila Adélka, ze které jsem byla maximálně unešená. Bylo určitě
jasné, že bych ji nemohla hlídat hned ze začátku, a tak jsem si nějaký ten čas počkat musela.
V červenci jsem zjistila, že známí s námi jedou na dovolenou a to byla moje příležitost.
Hlídala jsem ji a hrála jsem si s ní hned od začátku, kdy přijeli. Asi po třech dnech se mě
zeptali, jestli bych třeba neměla čas, že potřebují pohlídat dceru a syn by to asi dělat nemohl,
protože neumí přebalovat a hrát si s ní tolik jako já. Hned jsem řekla ano. Šlo to lehce, i když
jsem se bála, protože byla ještě dost malá. Bylo jí jen osm měsíců. Ale já to všechno zvládla,
a tak s tím rozhodně nechci skončit.
Tři kluci na jednu holku, to je moc!
Rozhovor s Alicí Johnovou z 9.D. Vyprávěla nám, jak prožívala týden s dvěma
krásnými švédskými kluky, kteří u nás byli na návštěvě v rámci projektu Comenius.
Kluci se jmenují Magnus a Eric, bydlí ve Stockholmu.
Magnusovi je 15 let, má 18 letou sestru a 20 letého bratra.
Eric je stejně starý, má dvě 13 leté sestry, dvojčata.
Byl to tvůj nápad vzít si je domů?
Ne, byl to nápad mamky. Prvně jsme chtěli jen jednoho, ale jak jsme mluvili s paní
zástupkyní, tak se nás ptala, jestli nechceme někoho přibrat, že potřebuje ubytování ještě pro
dva kluky. Mamka řekla, že vezmeme všechny tři, ale já jsem říkala, že je to hodně, tři kluci
na jednu holku, a tak jsme vzali jenom dva.
Kde kluci spali?
V mém růžovém pokoji.
Jak jste spolu mluvili?
Francouzsky a anglicky a přes počítač se nám to přeložilo (počítačový program).
Hádali jste se o koupelnu?
Já jsem vstávala vždycky dříve a do koupelny jsem šla jako první. Někdy mi tam vlezli, ale
ke konci týdne jsme už tam byli všichni spolu.
Co jsi dělala, když si vstala?
Ráno jsem jim nachystala obložené stoly, ať si vezmou, co chtějí. Stůl obsahoval vajíčka,
párky, různé druhy pomazánek, salámů, pečiva.
Co jste dělali po snídani?
Kolem osmé jsme se vypravovali do školy, pak byl celodenní školní program, který končil
kolem šesti, sedmi hodin večer.
Měli jste večer nějaký vlastní program?
Ano, ani jeden večer jsme se nenudili.
1. večer: bowling, kterého se účastnili i Italové a jedna Polka.
2. večer: fotbal v hale, porazila jsem je.
22
3. večer: Brodway bar - biliard, stolní fotbal, šipky, ovšem pili jsme jen nealko.
4. večer: squash
5. večer : badminton a nakupování
Byly nějaké vtipné příhody?
Ano, když byly v televizi reklamy, například na sýr Apetito, začali srandovně tančit a pak
vykřikovat název sýru.
Markéta Maxerová, Renata Míčková, Adéla Košnovská, všechny 8.C
Modeling aneb Jak jsem to zvládla já
Výběr modelek se konal v hotelu Imperial, kde se sešly všechny
uchazečky - 58 dívek podle různých věkových kategoriích.
Poslední dívky se dostaly na řadu až za dvě hodiny, takže čekáni
bylo dlouhé a únavné. Porotu tvořilo osm lidí, mezi nimiž byla i
Miss ČR roku 2003.
Dívky vcházely do místnosti jedna po druhé a musely plnit
požadavky poroty. Vládla tam zajímavá atmosféra plná napětí.
Já s mou kamarádkou jsme přišly na řadu až jako poslední. Bály
jsme se, co se tam bude dít, ale zanedlouho jsme zjistily, že to
nebylo nic tak těžkého. V první řadě se nás ptali, co máme rády,
a měly jsme jim říct něco o sobě.
Poté jsme se měly projít na konec místnosti tam a zpět naší
normální chůzí a pak přišlo to důležité - měly jsme se projít,
jako bychom šly po mole a k tomu nám pustili hudbu. Hodně jsem se klepala a hlavou se mi
honilo, jak to asi vypadalo a jestli jsem dobře zapůsobila. Nakonec jsme měli jít společně
s mou kamarádkou a zvládly jsme to na jedničku. Poté nám řekli, že se nám ozvou do konce
týdne. Teď jenom čekám, jak mi to dopadlo.
Nikola Novotná, 9.D
Jak to chodí u nás doma
Respekt k rodičům? No…nevím, nevím
Respektujete své rodiče? Popravdě, kdo z nás jednou neodseknul, že se mu vážně nakupovat
nebo uklízet pokoj prostě nechce. To přece počká!
Tento článek poukazuje na to, že nejspíše vždy nejsme tolerantní k rodičům a nechováme se
k nim tak, jak by si někdy zasloužili. Ale na druhou stranu, vážně není vždy jednoduché
uspokojit všechny jejich požadavky.
Všechny následující texty napsali žáci naší školy. Jsou ale nepodepsané, abychom se
nedotkli těch, o kterých to především je – rodičů.
Přišla jsem ze školy domů a vtom slyším: „To si děláš legraci? Okamžitě si ukliď ten bordel
v pokoji, co tam máš! A potom se běž učit, pěkně jsem se divila, jak jsem viděla tu
žákovskou!“ V duchu si řeknu ZALEZ! I když po dlouhém odmlouvání musím vše tohle
udělat a to je teprve začátek ne moc příjemného dne.
23
„Zajdi do obchodu!“ Teď už mě to ale vážně přestane bavit, jako vždy se doma pohádáme a
nakonec vyhraju ( tedy jen někdy). Vždycky s nimi chci udělat kompromis, ať jdou třeba se
mnou, ale to u nich neplatí.
Vážně se nemůžu dočkat, až mi bude 18 a odstěhuju se. Radši mám mamku, nemá na mě
tolik požadavků!
U nás to je dost jinak. „Prosím, nechceš zajít do obchodu?“ zeptá se mě
taťka. „No, jako moc se mi nechce no… “ „Víš, mně je dost špatně, je mi
strašná zima a mám kašel,“ říká taťka. V duchu si řeknu, že je dost
dobrej herec, odpovím mu, že nevím a že se mi moc nechce.
Pak mu je najednou dobře a začne mě podplácet. „Když tam zajdeš,
můžeš si koupit, co budeš chtít.“ Většinou to projde, ale jeho vážnou
nemoc (rýmečku) už jsem prokoukla. Funguje to vždycky, když máme
někam jet nebo tak. Ale když se jedná o uklízení pokoje, tak už zas tak
milý není. Většinou mu na to řeknu „jednou to přijde“ (jako ten úklid),
častěji mi na to ale řekne, že musím uklízet hned.
Já to doma mám docela vychytané, moc rodičům neodmlouvám, tak na mě ani nemají tolik
požadavků. Co se týče uklízení, no, taky to není slavné. Když po mě vyžadují, ať si pokoj
uklidím hned, tak řeknu: „Jo, jo, za chvilku to bude.“ Většinou to trvá ještě tři dny, než se
k tomu odhodlám. Ale někdy (výjimka) se stane, že to uklidím do tří hodin.
Do obchodu to není nejslavnější, ale většinou mi to trvá, tak si tam zajdou sami. Učení mě
teda nebaví, ale nejspíše mají pravdu, že to dělám pro sebe a ne pro ně.
V každé domácnosti to chodí jinak, ale všichni máme něco společného! U nás doma to není
nějak zajímavé, ale myslím, že to mám hodně podobné jako ostatní: uklízení, velké boje
se školou a hlídaní sourozenců, dohadování se, kdy mám přijít domů a tak dále.
Z mé vlastní zkušenosti vím, že nad rodiči nikdy nevyhraji, a i kdybych měla pravdu já,
vždy to udělají tak, aby oni nade mnou zvítězili! Sice vím, že mám radši držet pusu, ale
řekněte, někdy to opravdu nejde!
Například: „Co to máš na sobě? Je to příšerné a navíc, máš v tom holá záda, nechceš
přece nachladnout a nemít děti!“
Tady tohle slyším skoro pořád a nejen já! A já se neudržím a odvětím: „Nosím to přece
já, navíc je to moje věc, jestli budu, nebo nebudu mít děti! Ty se mi do toho nepleť.“
A mamina: „Já jsem tvá matka a živím tě a budu se o tebe starat, a jestli se ti to nelíbí,
tak je to tvůj problém! Být tebou, tak bych se nad sebou zamyslela, ať nezačne vojna!“
A já už jen držím pusu a hraji si na uraženou!
Ale co mě nejvíce štve, je, že když už mám občanku, tak musím chodit brzo domu a pořád
ta samá otázka: „Kam jdeš? A s kým? A co tam budeš dělat? Znám je? A kdy se vrátíš?“
A když řeknu, že včas, tak se jim to nelíbí a odpoví: „Jestli s tím máš problém, tak
zůstaň doma!“ A pak to oblíbené: „Dones sešit z chemie! Budu tě zkoušet.“ A já: „Ne,
nemusíš, já to umím.“ A oni: „Tak to dones!“ A pak jim to dojde: „Nic, kašleš na školu,
máš zaracha a vezmu ti i mobil. A až uvidím, že máš o školu zájem, tak ti to vrátím!“
Ach jo, teď vím, že je všechno v pytli a musím sekat latinu, a pak si řeknu: Stálo mi to
diskutování za to?
24
„Tak co bylo ve škole?“ Nejčastější otázka po tom, co za mnou bouchnou dveře.
„Nic,“ odpovím jako vždy a zalezu do svého pokoje. Jakmile za mnou otec přijde a uvidí ten
„bordel“, hned se rozčílí a musím jít uklízet.
Nejvíc ze všeho nesnáším, když zrovna například v televizi běží můj oblíbený pořad a ozve
se: „Pojď uklidit nádobí.“ Jako vždy se rozčílím a řeknu otci, ať si to jde uklidit sám, když
mu to tak vadí. To doprovází časté hádky o tom, že doma nic nedělám a umím jenom
pyskovat. Většinou každá hádka končí tím, že prohlásím, že se odstěhuju, co nejdřív to
půjde, a rodiče už v životě neuvidím.
Rodiče po mě nic nechtějí, do žákovské se dívají, jen když jim ji přinesu. To je tak
jednou za týden. Jinak jsem na compu nebo venku a mamka s taťkou to nijak
nekontrolují.
Mamka se mě každý den zeptá co ve škole, podívá se do žákovské knížky. Když je tam
nějaká horší známka, tak mamka řekne, ať se ten předmět naučím.
Po třetí hodině přijde taťka a zeptá se mě, co jsem se naučil. Potom až se naučím, tak mě
mamka vyzkouší, a jestli to neumím, tak mě pošle zpátky učit se.
Jak přijdu ze školy, tak hodím aktovku do pokoje. Mamka mě zavolá a řekne mi:
,,Utři a schovej nádobí.“ Poté jdu do pokoje a učím se. Jak se doučím, přichystám
si věci do školy. Kolem čtvrté musím zajít pro sestru do družiny. Přijdu domů,
vezmu koš a jdu ho vynést.
S mamkou se moc nevidím. Je věčně v práci. Nedává mi žádné úkoly a žákovskou knížku
mi kontroluje co dva dny. Jak přijdu ze školy, tak si zapnu televizi.
Vždy když přijdu ze školy, čeká mě plno povinností. Nejprve vyvenčit psa, pak si
uklidit pokoj, umýt nádobí, dát vyprat, sklidit prádlo, udělat věci do školy a až poté
mohu jít ven.
Je asi samozřejmé, že to vždy nedodržím a to je pak doma něco. Mamka je pak na
mě naštvaná a celý den se se mnou nebaví. Když všechny své povinnosti splním,
mohu jít ven a nemám zaracha.
Kdykoliv něco doma udělám, nic se nestane, když je to ovšem naopak a já na
nějakou věc zapomenu, okamžitě si toho rodiče všimnou. Někdy mi přijde, jako by
to dělali naschvál. Navíc pak ty mamčiny průpovídky, že jí nepomáhám a že jsem
strašně líná a pořád sedím jen u počítače nebo jsem venku.
Pak je prostě lepší být dvě hodiny každý den zavřená doma kvůli úklidu, než se
pořád s mamkou o něčem hádat.
Většinou když přijdu ze školy domů, tak už je tam brácha a chrápe na posteli. V té chvíli
tiše nadávám, že nemůžu nic dělat, aby ho to nevzbudilo. Jenže když jsem na něho naštvaný,
tak na to kašlu a v klidu si pustím telku.
Když přijde mamka, tak se mě jako každý jiný den zeptá: ,,Tak co nového ve škole?.“ A já
odpovím ,,Nic“ takovým líným hlasem. Když se zeptám, jestli můžu ven, mamka odvětí: ,,No
tak běž.“ No a já jdu.
Jednou se brácha zeptal mamky, jestli mu dá stovku, ale řekl to takhle: ,,Dáš mi stovku,
matko?“ A mamka: ,,Já nejsem matka.“ A brácha: ,,Co? Ty jsi otec?“ Toť vše, protože
taťky se nikdy neptám, protože je přísnější.
Anglicky snadno a rychle!
25
Naši předkové, matky, otcové a tety se učili anglicky. A proto i my bychom měli jít
v jejich šlépějích! Naučme se proto pár lekcí, abychom je nezklamali a abychom mohli
naučit i tento nádherný jazyk naše děti, vnuky i vnučky.
Následující texty, od kterých se, alespoň v časopise, můžeme odpíchnout, jsou o stejném
tématu jako ty české výše – o tom, jak se doma chováme ke svým rodičům.
(pronesla Lucie Frejková)
When I clean my room, I am aggressive, and cheeky. When I go to the shop, I am cheeky and
boved. I talk back, when I learn. When I dust , I am aggressive.
Michaela Spáčilová, 9.A
Sometimes I am very naughty and cheeky and sometimes I am very good. When I need
something I can be very good and bedient. When my mother need help with housework I help
you.
Vacková, Rišková, Dudíková, Matulová, 9.A
I am very cheeky at home. I don´t have energy to dust my room. I am very so sleepy and tired
when I have to wash the dishes. I never take the bind out.
Luzar, Osičková, Poša, Bartoňová, 9.A
KDO NÁS UČÍ
Portréty
Cítím se tady dobře
Paní učitelka Marcela Hrušková
Byla jsem za paní učitelkou Marcelou Hruškovou a dozvěděla jsem se o ní zajímavé věci.
Paní učitelka byla velmi ochotná a odpověděla mi na všechno, na co jsem se ptala.
Jaké je vaše oblíbené jídlo?
Sladkosti a dortíky. (smích)
Jak jste se dostala ke kreslení co vás k tomu přivedlo?
No, až takhle bych to neřekla, nekreslím. Chtěla jsem učit děti Výtvarnou výchovu už od páté
třídy, protože to mohla a také je legrace.
Máte nějakého oblíbeného malíře a kterého?
Ano, mám, Gustava Klimta.
Vaříte ?
Ano, vařím, musím (smích).
Jste ve škole nová, zdá se vám, že je to jiné, a jak se cítíte?
Ano, jiné to je, ale cítím se tady dobře.
Máte děti nebo sourozence?
Mám dceru a bratra.
Jak často sama pro sebe nakupujete oblečení?
26
Pokaždé, když si vyrazím, vždycky si něco koupím.
Jakou posloucháte hudbu?
Tak různě, ráda mám třeba skupinu Corrs.
Bydlíte v bytě, nebo v rodinném domečku?
V bytě.
Děti jsou trošku divočejší, než jsem byla zvyklá
Udělaly jsme rozhovor s paní učitelkou Věrou Záškodnou,
která je v naší škole letos nová.
Jaké jsou vaše koníčky?
Film, sleduji i nějaké ty sporty a vnoučata.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?
Bramborový salát s řízkem.
Dokázala byste odhadnout, jaký je váš rekord v rozdávání jedniček a pětek?
Nemám v tom zatím žádné rekordy.
Učíte dějepis, prozradíte nám, jaká je vaše nejoblíbenější historická postava?
Mám radši novější dějiny 20. století.
Kdybyste nebyla učitelka, čím byste chtěla být?
Dětskou zdravotní sestrou.
Jaký je váš oblíbený film?
Nejraději mám filmy od Zdeňka Svěráka.
Jakou hudbu ráda posloucháte?
Ráda poslouchám hudbu ze 70. až 80. let.
Chtěla byste o dovolené raději k moři, nebo do hor?
Určitě k moři.
Jak se Vám líbí v naší škole?
V této škole se mi moc líbí, akorát děti jsou tady divočejší, než jsem byla zvyklá v menší
škole, kde jsem učila, ale to se snad zlepší. Kolektiv učitelů je příjemný.
Terka Olšáková a Kája Maxerová, obě 8.C
NÁZORY
Věřím, že více informací o přijímačkách mi pomůže
27
V naší škole mě zatím nenaučili v oboru matematiky na
přijímačky. Z internetu jsem si jednoho dne stáhla scio testy,
jelikož se jako deváťák připravuji na přijímací testy. Češtinu
jsem zvládla s p řehledem, zato s matematikou to bylo horši.
Nepatřím do té slabší skupiny, ale na některých otázkách jsem
pohořela úplně. Něco jako diagramy, grafy, slovní úlohy a
podobné zapeklité úkoly. Seděla jsem doma a přemýšlela, jak
to vše vypočítat, protože ve škole mě tohle neučili.
Celou dobu, co jsem ve škole, jsem si myslela, že v devítce se
budu připravovat na přijímačky. Když jsme začali brát
lomené výrazy, byla jsem v domnění, že tyto složité příklady budou i na středních školách. U
většiny to tak není. Mamka mi vždy říkala, že devátá třída je zbytečná. Přímo asi pravdu
neměla, ale to, že na přijímačkách pohořím, si myslím víc než kdy jindy.
Chápu, že se učitelé musí držet nějakých osnov, ale z pohledu mě jako žáka mi to přijde
nesmyslné. Myslím si, že bych měla brát to, co opravdu potřebovat budu. Teď nemluvím o
tom, co budu potřebovat v životě, ale to, co je pro mě teď nejdůležitější. Přijímací řízení.
Mnoho studentů z toho má určitě stejný strach jako já, a tak si myslím, že by byli docela rádi
dozvědět se něco víc o středních školách, ba dokonce i zkoušet si nějaké testy. Ne v žádném
náporu, ale aby byli v klidu a mohli se soustředit. Kdyby nás učitelé ještě více vystresovali,
sama bych si už na přijímačkách nevěřila.
Proč tohle vlastně píšu? Mám tu tendenci řešit různé problémy týkající se mě a školy. Proto
jsem se s vámi chtěla podělit o svůj názor, abyste si i vy uvědomili, o co jde. Samozřejmě že
je důležité, abychom se učili to, co je podle osnov správné, ale vědět něco víc než ostatní, i to
se bude hodit. Věřím, že když budu mít na přijímačkách více informací, pomůže mi to
dosáhnout toho, co bych chtěla.
Text je nepodepsaný, autor by tím poukázal na konkrétního učitele, což nechtěl
Reakce vyučujícího matematiky
Ráda bych reagovala na výtky k učivu matematiky, které se
s různými obměnami vyskytují každý rok. Někomu se zdá,
že toho děláme málo a jiným, že toho je moc. Jedni se
potřebují připravovat na přijímačky, jiní nechtějí dělat nic,
protože budou přijati bez přijímaček, tak proč se ještě něco
učit.. V devítce se ale ještě probírá velké množství nového
učiva, v žádném případě se nejedná jen o opakování
z předchozích let (jako možná v některých jiných předmětech).
Přípravě na přijímačky (např. SCIO testy každoročně absolvují průměrně jen 3 až 4 žáci
z každé třídy) se můžeme zabývat mimo hodiny matematiky pouze se zájemci. Zatím
doporučuji domácí přípravu, kterou je jistě možno konzultovat s učiteli matematiky,
intenzivnější příprava začne ve druhém pololetí.
Za učitele matematiky Ilona Adámková
Noční můra dnešních učitelů
28
Málokdo tuší, že problém šikana se neřeší jenom mezi dětmi, ale i mezi učiteli. Nejen v
jiných, ale i v naší škole jsou šikanováni učitelé dětmi. Učitelé si také často stěžují na hrozné
chování mnohých žáků, které jim jejich práci velmi ztěžuje.
„Angličtina mě bavila, ale někteří žáci mi ji znechutili,“ říká například paní učitelka Barbora
Rašková. Nyní učí na prvním stupni, ale někteří ji znají ze stupně druhého jako výbornou
učitelku, která školu brala jako hru pro žáky.
Co je příčinou šikany? Proč šikanují žáci učitele? Co za to může? Může za to snad
špatný vliv okolí na dnešní mládež?
To jsou otázky, které trápí většinu našich učitelů. Nedbalost některých žáků na výuku má za
následek zpomalování výuky a tím trpí nejen žáci, kteří chtějí něco dokázat, ale i učitelé.
Jsou tu pro nás, aby nám předali své informace ze studií.
Mladší učitelé odcházejí ze škol právě kvůli chování žáků. Ti se jeden před druhým
předvádějí, aniž tuší, že za každým „žertíkem“ je i stinná stránka.
Takže šikana může být mezi dětmi, ale trpět tímto problémem mohou i dospělí. Nejsou
rozdíly mezi dospělými a dětmi, nějak se zapomnělo na úctu k starším, která tu kdysi byla.
Takovou úctu by si zasloužila paní učitelka Rašková za trpělivost, kterou měla s námi všemi,
kteří ji znali a které učila. Myslíme si, že slova díků od žádného z nás neslyšela.
Dbá se na tolik jiných věcí, tak proč ne i na šikanu ve školách? Zamysleme se proto nad
sebou a nad tímto problémem.
Veronika Dudíková a Michaela Spáčilová, obě 9.A
Pro a proti
Tělesné tresty. Zavedli byste je opět v českých školách?
To je otázka, která otevře naši novou rubriku. Najdete v ní vždy dva texty s opačnými
názory žáků nebo učitelů.
I když je otázka po tělesných trestech ve školách pouze teoretická (takové tresty jsou
v rozporu s českými zákony), určitě je zajímavé přečíst si, co si o tom žáci myslí.
Jana Špacírová, 8.B
Já bych je klidně zavedla, ale ne nějaké drastické bití, jen nějaký ten pohlavek – občas by
neuškodil. Moje mamka je učitelka, takže od ní vím, co ta práce obnáší. Žáci jsou dneska drzí
a někdy učitele neposlechnou. Takže takový výchovný pohlavek by mohl pomoct. A že by to
zhoršilo vztah žáků k učitelům? Ten už je stejně dost špatný, i když jsou i výjimky.
Co se týče trestání, tak bych přitvrdila i v rámci státu – byla bych pro zavedení trestu smrti
za hodně těžké zločiny, jako jsou vraždy.
Petra Horáková, 8.B
Já jsem rozhodně proti, protože někteří žáci by pak asi byli úplně domlácení. Tím chci říct,
že by to určitě nepomohlo. Byli by stejně drzí a navíc by učitele začali nenávidět. Učitelé si
mají vybudovat autoritu jiným způsobem než bitím. Podle mě by to byla ztráta času.
Když učitelé ví, jak na nás, tak autoritu mají téměř jistou, ale učitelé, kteří to neví, to už
nevyřeší ani pohlavky, ani poznámkami.
A k trestu smrti: jsem taky proti, protože zabít někoho, to je pomsta, a ne trest. Popravčí by
pak byli vlastně stejní jako ti vrazi.
29
ZA DVEŘMI ŠKOLY
Vánoční anketa aneb Alespoň něco o Vánocích
Do kolika let jste věřili na Ježíška? A máte koupené dárky?
Silvie Kalabzová a Aneta Zbořilová
No, věřily jsme asi do 11 let. Dárky nakoupené máme, ale neptejte se nás jaké. Je to tajné.
Kuba Konečný
Já jsem na Ježíška věřil asi do osmi let. A dárky, ty už mám - pro mamku mám zdravotnický
set, pro taťku parfém a pro křečka obilné sloupce.
Petra Doležalová
Asi tak do 1. třídy jsem věřila na Ježíška. Dárky ještě nemám.
Nikola Korytářová
Na Ježíška jsem věřila asi tak do sedmi let. Dárečky ještě nemám.
Paní učitelka Oršulíková
No, já jsem brzo prokoukla, jak to s tím Ježíškem je. Nemám ještě dárečky.
Kamil Huták
Na Ježíška jsme přestal věřit v sedmi letech. A dárky? Nemám zatím žádné, nechávám to na
poslední chvíli.
Simona Mal’arová
Věřila jsem do šesti let. Ano, dárky už mám, pro babičku svíčku s andělíčkem a pro maminku
a tatínka mám takový talířek a na tom misku.
Zdenka Šedová, Sára Mal’arová a Nikol Ščudlová, všechny 8.C
30
Můj strejda hraje v kapele
Rozhovor se Zdeňkou Šedovou z 8.C, jejíž strýc Jan Neuwirth je kytarista
v hudební skupině
Jak dlouho už tvůj strejda hraje na kytaru?
Už od svých deseti let chodil do kytarového kroužku.
Jak přišel na to, že bude hrát na kytaru?
Jeho maminka ho donutila, aby šel do toho kroužku, ale čím byl starší, tím ho to více bavilo.
Koncertuje?
Ano, bude mít koncert ve Frýdlantu a taky v Ostravě na
Stodolní.
Má svého manažera?
Ano, má.
Už vydal cédéčko?
Chystá se ho vydat, chybí mu už málo, jen vytvořit obal.
Setkáváte se často?
Ano, setkáváme, vždycky si popovídáme o jeho nových
textech a tak.
Sára Malarová a Nikol Ščudlová, obě 8.C
Kde peníze mé aneb Brigády za všechny prachy
Většina z vás to zná. Cyklokurzy, workshopy, výlety do pivovarů. Všechny tyto srandy stojí
nějaké peníze. Pokud doma nemáme kvalitní tiskárnu, začínají padat naše osobní akcie,
babičky odmítají přispívat a dluhopisy narůstají. Nastává finanční krize.
Peníze nejsou a těch pár šupů, které nám půjčili rodiče, musíme splácet v podobě měsíčního
„násolu“ veřejně prospěšných prací jako je mytí nádobí a vaření sobotních obědů.
Většina z nás se tomuto osudu snaží vyhnout. Hledáme si brigády. Někdy se až divím, jak to,
že ti, které nemám ráda, brigádu mají, a já ne! Bude to tím, že mi vyhlídnutou brigádu
vyfoukli, a proto si tedy mou lásku nezaslouží.
Tedy abych to upřesnila. Hledáme si brigády, úspěšně, neúspěšně, chodíme na pohovory,
utíkáme z pohovorů a pokud se nám stávají spíše ty druhé možnosti, pomyslíme si, že asi
nebude moc bohatý Ježíšek. Někdy se mi stává, že ze zoufalosti odepíši na brigády určené
důchodcům s vlastními psi, či brigády určené maminkám na mateřské dovolené. Hádejte,
zda mi přijde na můj životopis odpověď. Nepřijde. A tak hledám dál. Je to jako běh na
dlouhou trať. Běžím a běžím, někdy se zastavím, napiji se, ale voda je slaná, sladká, kyselá,
a tak běžím dál a hledám další stanoviště s pitnou vodou.
Většina z vás má možná tentýž problém. Pokud jsem s ním sama na světě, jdu zamáčknout
slzu, snad nejsem takový exot. Ale co kdyby ano? Kolik bych brala za hodinu, kdyby mě
vystavovali v ZOO? Spíše bych dostávala stravu a byt zdarma. Popřemýšlím, možná pošlu
životopis.
Nabídky brigád jsou i dosti ošemetné. Před pár měsíci mě překvapilo, že musím myslet
dopředu. U pohovorů někdo něco říká, mluví, kouká na vás, usmívá se, vy si tyto vnější
31
znaky musíte odmyslit a přemýšlet, někdy vám vyjdou hrůzostrašné věci. Oslovit tolik a
tolik lidí za rouškou veřejného mínění, získat kontakt jen aby mohli mít „ti druzí“ zákazníky,
sorry, podlost.
A utíkáte. Prostě a jednoduše, není to jen tak. Můj táta by vám řekl, že máte přípravu na
budoucí život, na hledání práce, učíte se komunikovat. To je hezké, ale proč je to tak těžké?
Asi jdu napsat mail do té ZOO. Držte mi palce.
Lenka Vrzalová, naše bývalá žákyně
Kolečka na boty - nový trend tohoto podzimu
Tento trend začal začátkem podzimu. Kolečka
mají skoro všechny generace, protože jsou
levnější než boty na kolečkách a mnohem
snadněji se na nich jezdí. Můžete je dát na
jakékoliv boty. Prodávají se v různých barvách:
šedá, modrá, zelená, růžová, a dokonce i blikají,
když jedete.
Můžete je koupit za 45 korun. V krabici najdete:
jeden pár koleček, šroubováček, černou taštičku
na kolečka, dvě pásky na boty a návod.
Jezdí se na nich nejenom venku, ale i ve škole,
přestože jsou zakázány. Třída 7.A si je dokonce
vzala i na školní akci do knihovny. Se souhlasem paní knihovnice žáci mohli jezdit uličkami
v knihovně.
Budete se divit, ale kolečka letí jen na sídlišti Bělský Les. Kdybyste jeli například do
Výškovic, viděli byste to zřídka nebo vůbec!
Katka Kelemenová, Lucka Hrubá a Verča Bystroňová, všechny 7.A
Herní současnost
Možná že si na to někdo vzpomíná, jak tenkrát byly herní pecky jako Doom 3, Wolfenstein a
Duken Nukem. Dříve to bylo jako dnešní Crysis. Hry se mění a taky k tomu musíte mít
dobrou PC sestavu, nejideálnější je dvoujádrový procesor GeForce 8800GT, 4GB ram,
která muže stát kolem 12 tisíc korun. U her je čím dál tím lepší grafické zpracování, jsou
dobré herní možnosti a tak dále.
U hráčů je momentálně nejznámější Fallout 3, Far Cry2, Crysis Warhead, Fifa09, Left 4
Dead a teď momentálně nejlepší Grand Theft Auto IV (jak pro koho), která v těchto dnech
vychází. Konečně se máte na co těšit, na velké, do detailu propracované město plné aut a
misí, prostě si užijete plno zábavy.
Příští rok se můžeme taky dočkat mnoha super her, jako je akční parkurová hra Mirrors
Edge nebo česká Mafia 2 a plno dalších. Uvidíme, co nás ještě čeká, možná že konzole
budou lepší. Vývojáři se předhánějí, kdo má lepší hru, vylepšují engine her a grafické
zpracování. Hry budou čím dal tím lepší.
Michal Pytlík a René Klimo, oba 7.C
32
POVÍDKA
Příběhy o lásce
aneb Někdy podle pravdy
Tímto příběhem bychom vás chtěli pozvat na sérii mini příběhů, které budou
v každém čísle. Nechtěli jsme být jmenováni, jelikož jsou příběhy z části psané
podle pravdy a nechtěli jsme se nikoho dotknout.
Nevěra
Saya a Hotchi. Měli se opravdu rádi. Ale nikdy spolu nechodili. Vždy si spolu jen
zašpásovali a nechali se být. Bylo jim oběma 17 let. Vlastně se milovali, ale ani jeden si to
nechtěl přiznat. Byly spolu celý rok a nemohli se odtrhnout jeden od druhého.
Ale pak přišli prázdniny a Hotchi musel odjet. Saya mu slíbila, že na něj počká a tak bez
nejmenšího neklidu odjel. Netušil však, co se mezi tím děje doma.
Když přijel, šel i hned za ní. Připadala mu nějaká divná, ale nepřikládal tomu moc velkou
pozornost. Když byl pak Hotchi se svými kamarády, zaslechl Sayin rozhovor. Povídala si
s kamarádkou o tom, jak podvedla Hotchiho a vypadalo to, že jí to ani nemrzí.
Věděl, že si s ní musí promluvit. Na druhý den pro ní zašel a chtěl vše vyřešit, jenže jak bylo
jejím zvykem, vymluvila se, a tak se jejich vztah nepohnul.
Nevěděl, na čem je. Až si na ní počkal a odchytil si ji. Nechtěla mluvit, ale on ji donutil.
Přiznala se mu, a když se jí zeptal proč, jen odvětila, že jí to přišlo jako dobrý nápad. Hotchi
už to nemohl unést, ale Saya se k němu chtěla vrátit. Jen kvůli němu se rozešla s tím tajným.
S tím, se kterým Hotchiho podvedla.
Hotchi nevěděl, že tajný je jeho nejlepší přítel. I přesto, že mu to bylo velice nepříjemné,
přál jim jejich lásku. Po pár měsících se jejich vztah rozpadl a Hotchi se s oběma udobřil.
Nikdy nepřiznal, že Sayu pořád miluje. Ti dva jsou spolu každou minutou, každým dnem,
ale nikdy mezi nimi nebylo nic víc.
33
Texty vyhledali nebo vytvořili tito žáci:
Jana Štrosová
Renáta Pastrňáková
Eva Pavlíková
Vít Šimek
Mirek Holub
RADY VELKÝCH ŽÁKŮ MALÝM
34
JAKÝ SMYSL MAJÍ BARVY
Oranžová
Září to dálky a zahání
veškerou únavu.
Oranžový model ti zvedne
sebevědomí a dobije tě energií.
Růžová
Nudíš se nebo máš všeho
plné zuby? Tak to je příležitost
pro růžovou. Tato teplá barva zaručeně
navrátí tvým tvářičkám svěžest.
Červená
Dokonale dokáže zvednout náladu.
Jestli máš nutkání sáhnout po červené,
znamená to, že potřebuješ trochu
zábavy.
Modrá
Patří mezi tvoje oblíbené barvy
modrá? Pak to znamená, že jsi
čestný/á a rád/a se dělíš s ostatními.
Modré oblečení vzbuzuje u druhých
důvěru.
Kouzelné barvy
Barvy mají velký vliv na tvojí náladu. Mrkni do skříně a přesvědč se, co se bude dít, když na
sebe hodíš novou barevnou kombinaci.
KOUZLO
Chceš spatřit díru ve své dlani? Tak vyzkoušej tento návod: Sroluj arch papíru do ruličky a
přilož k levému oku pravou dlaň, natoč směrem k sobě a umísti na konec ruličky, aby se
malíčkem dotýkala papíru. Otevři obě oči a pomalu začni dlaň přibližovat k obličeji. A ejhle,
děravá dlaň! To jsou čáry, viď?
HÁDANKY
Je to malé černé, má to 3vlásky, všichni to známe z Televize. Co je to?
Plazí se to, je to slizké, můžete to také vidět v ZOO. Co to je?
Tatínek Moniky má pět dcer. Jmenují se Kejch,Kajch,Kijch,Kujch. Jaká je pátá dcera?
Kdo se narodil jako první na svět? Adam, nebo Eva?
VTÍPKY
Mami, co hledá táta?
Hůl.
Proč
Jde na procházku.
To jsem si oddychl. Já myslel,
že už viděl moje vysvědčení.
Na konci roku varuje Pepíček svého
Psa: Teď se připrav na pěkný mazec.
Já našim řeknu, že jsi mi snědl
Vysvědčení.
Otec povídá synovi: To když já chodil
do školy, tak jsem nikdy pětku neviděl.
A synek na to: Tak to já ti jich hned
několik přinesu ukázat.
Ukázal jsi tatínkovi svoje vysvědčení?
Ještě ne, mami.
Počkám, až si po večeři sedne k televizi.
To už bude líný vstát a jít si pro řemen.
35
DINOSAUŘÍ TAJEMSTVÍ
Dinosauři žili ve třech obdobích: Trias, Jura a Křída. Nejznámější
druhy jsou Tyranosaurus a Apatosaurus (často nazýván
Brontosaurus).
Jejich jména mají svůj význam. T-rex (Tyranosaurus) znamená
„ještěr“, „tyran“ a apatosaurus je „klamný ješter“.
BÁSNIČKA V NEBI
Karolína Maxerová, 8.C
Andílci v nebi žijí si blaze,
protože postavili do nebe hráze.
Anděl strážný stráží ji časně,
ďábel tam zavítá, zchladí ho jasně.
Svatí, tam v nebi naleznou klidu,
hříšníci v pekle však jen samou bídu.
Jana Štrosová, 2.A
36
Afrika
Anglie
Argentina
Arménie
Baskicko
Brasilie
Bretaňsko
Bulharsko
Čína
Česká republika
Dánsko
Estonsko
Finsko
Francie
Hawai
Hebrejsky
Hinduisky
Chorvatsko
Island
Indonesie
Irak
Irsko
Italie
Japonsko
Korea
Litva
Lotyšsko
Maďarsko
Německo
Nizozemí
Norsko
Polsko
Portugalsko
Rumunsko
Rusko
Řecko
Skotsko
Slovinsko
Slovensko
Srbsko
Španělsko
Švédsko
Tamil
Thajsko
Turecko
Ukrajina
Vietnam
Welsh
Een Plesierige Kerfees
Merry Christmas
Felices Pasquas Y felices ano Nuevo
Shenoraavor Nor Dari yev Pari Gaghand
Zorionak eta Urte Berri On!
Boas Festas e Feliz Ano Novo
Nedeleg laouen na bloavezh mat
Tchestita Koleda; Tchestito Rojdestvo Hristovo
Kung His Hsin Nien bing Chu Shen Tan, Gun Tso Sun Tan'Gung Haw Sun
Přejeme Vám veselé Vánoce a šťastný nový rok
Glćdelig Juls
Ruumsaid juulup|hi
Hyvaa joulua
Joyeux Noel
Mele Kalikimaka
Mo'adim Lesimkha. Chena tova
Shub Naya Baras
Sretan Bozic. Vesela Nova Godina
Gledileg Jol
Selamat Hari Natal
Idah Saidan Wa Sanah Jadidah
Nollaig Shona Dhuit
(Auguri di) Buon Natale e Felice Anno Nuovo
Shinnen omedeto. Kurisumasu Omedeto
Sung Tan Chuk Ha
Linksmu Kaledu
Priecigus Ziemas Svetkus un Laimigu Jauno Gadu
Kellemes Karacsonyi unnepeket
Froehliche Weihnachten
Vrolijk Kerstfeest en een Gelukkig Nieuwjaar!
God Jul - Christmas in Norway
Wesolych Swiat Bozego Narodzenia
Boas Festas
Sarbatori vesele
Pozdravlyayu s prazdnikom Rozhdestva is Novim Godom
Kala Christouyenna!
Gaelic Nollaig chridheil huibh
Sretan Bozic. Srecno Novo Leto.
Veselé Vianoce a štastlivý nový rok
Hristos se rodi
Feliz Navidad
God Jul and (Och) Ett Gott Nytt Ĺr
Nathar Puthu Varuda Valthukkal
Sawadee Pee Mai
Noeliniz Ve Yeni Yiliniz Kutlu Olsun
Srozhdestvom Kristovym
Chuc Mung Giang Sinh
Nadolig Llawen
37
Obvodní kolo ve florbalu.
Lesní škola – 4.C
Čertovský den – 5.A
Renesance
Bubeníci
Školní časopis Chaos teenagerů
Vydává: Základní škola a mateřská škola Ostrava – Bělský Les, B. Dvorského 1,
příspěvková organizace
Šéfredaktor: Jan Goj
Redakční rada: žáci PVP žurnalistika
Grafická úprava: Martin Ošmera
Náklad: 40 výtisků
38

Casopis2009_2oblíbené! - Základní škola a mateřská škola Ostrava

Transkript

Podobné dokumenty