pdf verze

38 KOKTEJL ČERVEN 2015
Rozeklaný
HUAYHUASH
Peruánský trek PAVLA SVOBODY
ČERVEN 2015 KOKTEJL 39
Přes zamrzlé okénko autobusu vidím Huayhuash. Je jako velká
dřevorubecká pila. Pouhých 30 kilometrů v průměru, nicméně
strmé zaledněné štíty jsou ze všech stran lemovány ledovcovými
jezery. V následujících jedenácti dnech máme v plánu obejít celý
Huayhuash dokola. Ještěže máme dostatek koky!
C
ordillera Huayhuash
je nejkrásnější pohoří
na světě! Byl jsem v Peru
patnáctkrát, lezli jsme
tam řadu let. Lezecká
sezona je v Peru a v Bolívii úplně
opačná než tady u nás v Patagonii,“
líčí nám s lehkou nostalgií svůj životní příběh bývalý horský průvodce,
kterého potkáváme o několik měsíců
později během naší cesty Jižní Amerikou. Statný Argentinec dodává: „Jak
to tam dnes vypadá, jezdí tam vůbec
někdo? A jak se jmenovalo to jezero
pod Yerupajou? To je překrásné
místo.“ „Jezero Carhuacocha,“ lovím
v paměti. Hora Yerupajá vysoká
6617 metrů je druhou nejvyšší horou
v Peru a dělá tak z masivu Cordillera
Huayhuash druhé nejvyšší tropické
pohoří světa. Na rozdíl od nedaleké světoznámé oblasti Cordillera
Blanca, která je domovem nejvyšší
peruánské hory Huascaránu (6768
metrů), je Cordillera Huayhuash jako
její mladší sestra. Ta méně oblíbená,
zatracovaná, přesto ta krásnější.
Bloudíme indiánským trhem
ve slavném Huarázu, hlavním
40 KOKTEJL ČERVEN 2015
horském městě regionu Ancash.
Sháníme jakékoli vhodné jídlo potřebné na trek v Andách. Na dlouhý
trek. V následujících jedenácti dnech
máme v plánu obejít celý Huayhuash
dokola. Improvizujeme. Kodrcáme
se ranním či spíše nočně-ranním
autobusem. Přes zamrzlé okénko
vidím rozeklaný hřeben Huayhuash.
Přes devět vysokohorských sedel
s výškou mezi 4600 až 5000 metrů.
Naštěstí máme dostatek koky! Čaj
z lístků této tradiční indiánské
byliny pomáhá překonávat problémy spojené s vysokou nadmořskou
výškou. Pro Inky i současné převážně kečuánské indiány je koka cestou
k příjemnějšímu životu vysoko
v horách. Navíc odbourává i pocit
únavy a hladu. Ideální kombinace
do vysokých hor.
ZAPLAŤ, GRINGO
V tenké vrstvě černých vápenců
nacházíme během chvíle plné hrsti
amonitů a zkamenělých šneků. Zarážející síla geologických procesů vyzvedla zkameněliny z bývalého mořského dna více než pět tisíc metrů
nad mořskou hladinu. I samotná hora
Yerupajá, zrcadlící se nyní v jezeru
Carhuacocha, je tvořena mořskými
vápenci. Východní strana pohoří, kde
se nyní nacházíme, je nejvíce divoká
a rozeklaná. Štíty s mohutnými
ledovci jsou téměř na dosah. Lehce
prší. Zdálky přijíždějí dva místní
kovbojové na koních. Na hlavě mají
sombrera a těla chráněna silným hnědo-oranžovým pončem. Zastavují se.
Dětinsky si říkají o několik bonbonů.
Lidí tu žije pomálu. Málokdy klesneme pod 4000 metrů a to je i pro pastevce vysoko. Přesto se zde několik
malých žijících komunit rozhodlo
vybírat mýtné. Za průchod jejich
osadou, údolím či za spaní v kempu
někde na louce. Každý den se tak
z pustých horských pastvin absurdně
objeví postava, která již z dálky mává
bločkem. Poplatek za průchod se většinou pohybuje okolo částky 20 solů,
tedy asi 150 korun za osobu. Často
se nám daří cenu usmlouvat, dva
platíme pouze za jednoho. Nicméně
problém není v tom, že se poplatky
každý rok strmě zvedají s tím, jak
postupně Huayhuash objevují turisté.
Stav, kdy jsou turisté vnímáni pouze
jako další a další útržky z bločků
s poplatky, tedy zdrojem financí bez
jakékoli námahy, ještě více zhoršuje
vztahy místních a „gringos“.
Vybrané finanční prostředky
jsou údajně investovány i do zlepšení bezpečnostní situace v horách.
Když budeme místním platit, tak
nás neokradou? Bezpečnostní
situace se sice uklidnila, nicméně
nedávno zde nebývalo příliš bezpečno. V letech 2002 až 2004 došlo
k ozbrojeným přepadením turistů
V těžko dostupných horách měla základnu
maoistická organizace Sendero Luminoso
 (úvodní dvoustrana) V odlehlých horských oblastech
neovládají všichni indiáni španělštinu, mluví pouze
jazykem kečua.  Tábořiště u jezera Jahuacocha pod
masívem Rondoy (5870 m n. m.) - poslední zastávka
na dlouhém treku okolo Cordillery Huayhuash.
 V Peru a Bolívii běžně koupíte lístky koky na kterémkoli trhu.  Nad otužilostí horských indiánů zůstává
rozum stát.  Nenápadná několik metrů široká vrstva
černých vápenců je plná mořských zkamenělin.
ČERVEN 2015 KOKTEJL 41
Kam až sahá dno lidských sil, když jde o život?
Podívejte se na trailer k filmu Pád do ticha.
xxxxx
VYZNAVAČI jaguára
Dříve nežli Inkové rozvinuli na území Peru svou výjimečnou civilizaci,
žili zde CHÁVÍNOVÉ. Právě oni v době 1000 - 300 LET PŘ. N. L. byli
tvůrci nejstarší velké kultury na peruánském území. Její pozůstatky
se zachovaly na místě zvaném Chavín de Huántar, což je nejstarší
a NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ ARCHEOLOGICKÁ PAMÁTKA oblasti Huarázu a Cordillery Blanca. Najdeme ji na Seznamu světového dědictví
UNESCO.
CHAVÍN DE HUÁNTAR byl ceremoniálním a poutním centrem, odkud
se šířily NÁBOŽENSKÉ, IDEOLOGICKÉ A KULTURNÍ MYŠLENKY
do širokého regionu And. Architektura města je tvořena z kamene
a nepálených cihel. Jsou zde akvadukty, kanalizace a terasovitá pole,
usnadňující zemědělství v andském terénu. Zajímavostí je DŮMYSLNÝ KANALIZAČNÍ SYSTÉM pod hlavním chrámem, který měl vytvářet - zřejmě z rituálních důvodů, působivé
zvukové efekty Vyspělé bylo zpracování
textilu, keramiky a zlata. Tato
kultura uctívala především
kočkovité šelmy jaguára a pumu.
42 KOKTEJL ČERVEN 2015
a několik cizinců bylo dokonce zastřeleno (jednotlivé
zdroje se liší v konkrétních počtech obětí). Ve zdejších
dodnes těžko dostupných horách totiž měla u jezera
Viconga základnu organizace Sendero Luminoso.
„Světlá stezka“ byla nechvalně známou maoistickou
organizací v Peru. Zahraničím světem a dokonce i v samotném Peru označována za teroristickou skupinu. Její
aktivity započaly v roce 1980 s vrcholem násilí ve druhé polovině 80. let minulého století. Potom, co v roce
1992 došlo k zadržení jejího vůdce Abimaela Guzmána,
aktivita této extrémní komunistické skupiny utichá.
„V té době tam moc lidí raději nelezlo,“ líčí vzpomínky
horský vůdce. Právě u jezera Viconga před námi nyní
demonstrativně zamyká oplocenou branku nekompromisní indiánka. „Paga, paga!“ tedy „Zaplať gringo!“.
Tento pátý den treku přicházíme k horkým pramenům.
 Pohled ze sedla San Antonio (cca 5000 metrů) do samého srdce Cordillery
Huayhuash. Mrazivé ráno v horkých termálních pramenech, poutníkův sen!
Vroucí bazén ve výšce 4350 metrů působí jako
halucinace. V noci mrzne, před východem slunce
jsou z večera mokré plavky zmrzlé na kost.
Musíme je namočit do horké vody, rychle shodit
péřové bundy, kalhoty a hurá do vody! V kontrastu s okolním mrazem si připadáme jako v ráji.
Balzám na unavená těla. Vychází slunce. Je mi
horko. Blaho.
PÁD DO TICHA
„Žiji tady celý život, je mi sedmdesát. Dneska už
pršet nebude,“ říká usměvavý pastevec se stovkou
ovcí a štěkajícím psem. A měl pravdu, do hodiny
začalo sněžit. V noci mrzne, ráno je úplně bílo.
„Cesta tam je, ale není to moc nebezpečné,“ odpovídá mi místní horský průvodce, kterého jsme
potkali s partou Izraelců, ohledně naší náročnější varianty
následující trasy. Stoupáme do sedla San Antonio, sníh pomalu
taje. Výhled jako z letadla, samé srdce velehor! Celý rozeklaný Huayhuash, tyrkysové jezero Juraucocha a popraskané
ledovce. Cesta dolů je na hranici schůdnosti, někde i za ní.
Kolena trpí. Bojíme se. Přicházíme na místa, kde se odehrál
neuvěřitelný příběh. Psal se rok 1985 a dva mladíci právě vylezli mohutnou západní
stěnu hory Siula Grande
(6344 m n. m.). Při sestupu si za špatného po- Vroucí bazén ve výšce
časí Joe Simpson zlomil
4 350 metrů působí
nohu, spadl do hluboké
ledovcové trhliny a jeho
jako halucinace
parťák Simon Yates ho
označil za mrtvého.
On ale stále žil! Touha
po přežití hnala těžce zraněného Joea, hladového, promrzlého a dehydrovaného kupředu. Na hranici smrti se po několika dnech připlazil zpět do základního tábora horolezců.
Přežil. Celý příběh je dnes znám také díky filmovému zpracování biografické knihy pod názvem Pád do ticha. Měl by
tu někde být i památník, nedaří se nám ho ale najít. Nad hlavami
nám krouží mohutní kondoři. Cítíme zvláštní atmosféru. Přibývá
pasteveckých salaší. Blížíme se k civilizaci. V posledním kempu
u jezera Jahuacocha je několik domků bez oken, střechu z tvrdých
trav drží pokroucené větve z několika zdejších stromů. Babka vaří
na malých začouzených kamnech. Nad nimi se suší mokré dřevo
a maso. Dostáváme rýži, smažené brambory a volské oko. Kalhoty
nám už padají, utahujeme opasky na poslední dírku. Jsme zdárně
u konce. Cordillera Huayhuash je pohoří malé rozlohou, ale velké
krásou. Jedna z nejúchvatnějších horských túr světa. ČERVEN 2015 KOKTEJL 43