Zdravotní poruchy morčat a možnosti jejich prevence.

Transkript

Česká zemědělská univerzita v Praze
Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů
Katedra obecné zootechniky a etologie
ZDRAVOTNÍ PORUCHY MORČAT A MOŽNOSTI JEJICH PREVENCE
Vedoucí bakalářské práce: doc. Ing. Lukáš Jebavý, CSc.
Autor: Jaroslava Khunová Benešová
2012
OBSAH
1
ÚVOD .................................................................................................................................4
1.1
MORČE ........................................................................................................................4
1.2
CÍL PRÁCE ....................................................................................................................6
2
LITERÁRNÍ REŠERŠE...................................................................................................7
2.1
ONEMOCNĚNÍ KŮŽE .....................................................................................................7
2.1.1
VNĚJŠÍ PARAZITI ........................................................................................................7
2.1.1.1
SVRAB ................................................................................................................7
2.1.1.2
VŠENKY .............................................................................................................9
2.1.1.3
ROZTOČI (CHEYLETIELLA PARASITOVORAX, CHIRODISCOIDES CAVIAE) ...............10
2.1.1.4
TROMBICULÓZA, BLECHY, KLÍŠŤATA ..............................................................10
2.1.2
NEMOCI KŮŽE BAKTERIÁLNÍHO PŮVODU .................................................................11
2.1.2.1
PODODERMATITIS ............................................................................................11
2.1.3
ALERGIE ..................................................................................................................12
2.1.4
PLÍSNĚ (DERMATOFYTÓZA) .....................................................................................13
2.1.5
HORMONÁLNÍ PŘÍČINY NEMOCI KŮŽE ......................................................................14
2.1.6
ABSCES (CERVIKÁLNÍ LYMFADENITIDA) A KOŽNÍ NÁDORY ......................................15
2.2
NEMOCI ZAŽÍVACÍHO ÚSTROJÍ....................................................................................16
2.2.1
PŘERŮSTÁNÍ ZUBŮ (MALOKLUZE)............................................................................18
2.2.2
PRŮJEM (DIARRHOEA) .............................................................................................19
2.2.2.1
ENTEROTOXÉMIE (PRŮJEM V DŮSLEDKU LÉČBY ANTIBIOTIKY) ........................21
2.2.2.2
BAKTERIÁLNÍ ZÁNĚTY STŘEV...........................................................................22
2.2.2.2.1 Salmonelóza ...........................................................................................22
2.2.2.2.2 Pseudo-tuberkulóza...............................................................................23
2.2.2.2.3 Tyzzerova nemoc ...................................................................................23
2.2.2.2.4 Jiné bakteriální záněty střev ................................................................24
2.2.2.3
PARAZITÁRNÍ ZÁNĚT STŘEV .............................................................................24
2.2.2.3.1 Kokcidióza .............................................................................................24
2.2.2.4
GIARDIÓZA.......................................................................................................25
2.2.3
ZÁCPA (OBSTIPACE) ................................................................................................26
2.2.4
NADMUTÍ (TYMPANIE) ............................................................................................26
2.2.5
NECHUTENSTVÍ (ANOREXIE) ...................................................................................27
2.3
NEMOCI DÝCHACÍHO ÚSTROJÍ ....................................................................................29
2.3.1
BAKTERIÁLNÍ PNEUMONIE .......................................................................................30
2.3.2
ZÁPAL PLIC ..............................................................................................................31
2.4
NEMOCI POHYBOVÉ A NERVOVÉ SOUSTAVY ...............................................................31
Aplikaci výstupů této bakalářské práce podstupujete NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ.
Autorka nenese žádnou odpovědnost za případné následky
2
2.4.1
KŘEČE, TŘES ............................................................................................................31
2.4.2
KULHÁNÍ .................................................................................................................32
2.4.3
OCHRNUTÍ ...............................................................................................................32
2.4.4
NEDOSTATEK VITAMINU C ......................................................................................33
2.4.5
ONEMOCNĚNÍ KLOUBŮ (OSTEOARTRITIDA) .............................................................35
2.4.6
LYMFOCYTÁRNÍ CHORIOMENINGITIDA (LCM) ........................................................36
2.5
ONEMOCNĚNÍ VYLUČOVACÍHO A ROZMNOŽOVACÍHO SYSTÉMU.................................36
2.5.1
LEDVINOVÉ A MOČOVÉ KAMENY .............................................................................36
2.5.2
ZÁNĚTY MOČOVÝCH CEST .......................................................................................37
2.5.3
TOXÉMIE (KETÓZA) BŘEZÍCH SAMIC ........................................................................38
2.5.4
OVARIÁLNÍ CYSTY ...................................................................................................39
2.5.5
IMPAKCE..................................................................................................................40
2.6
NÁDOROVÁ ONEMOCNĚNÍ ..........................................................................................40
2.6.1
LEUKÉMIE ...............................................................................................................40
3
VÝSKYT ONEMOCNĚNÍ U MORČAT REGISTROVANÝCH CHOVATELŮ
V ČR .........................................................................................................................................41
3.1
CELKOVÁ ČETNOST JEDNOTLIVÝCH ONEMOCNĚNÍ .....................................................41
3.2
ONEMOCNĚNÍ KŮŽE ...................................................................................................42
3.3
ONEMOCNĚNÍ ZAŽÍVACÍHO ÚSTROJÍ ...........................................................................44
3.4
ONEMOCNĚNÍ DÝCHACÍHO ÚSTROJÍ ...........................................................................47
3.5
ONEMOCNĚNÍ MOČOVÉHO A ROZMNOŽOVACÍHO ÚSTROJÍ ..........................................48
3.6
ONEMOCNĚNÍ NERVOVÉHO A POHYBOVÉHO ÚSTROJÍ .................................................51
3.7
ONEMOCNĚNÍ V OBLASTI OČÍ, UŠÍ, NOSU A KRKU .......................................................52
4
ZÁVĚR ............................................................................................................................54
5
POUŽITÁ LITERATURA.............................................................................................55
5.1
TIŠTĚNÉ ZDROJE.........................................................................................................55
5.2
INTERNETOVÉ ZDROJE ................................................................................................56
6
SEZNAM OBRÁZKŮ ....................................................................................................58
7
SEZNAM GRAFŮ ..........................................................................................................58
8
PŘÍLOHY ........................................................................................................................59
8.1
MORČE - ZÁKLADNÍ BIOLOGICKÉ ÚDAJE ....................................................................59
8.2
MORČE - VÝZNAMNÉ FYZIOLOGICKÉ HODNOTY .........................................................59
8.3
SEZNAM VHODNÉ ZELENINY S UVEDENÝM OBSAHEM VITAMINU C ............................60
8.4
SEZNAM VHODNÉHO OVOCE S UVEDENÝM OBSAHEM VITAMINU C ............................63
3
1. ÚVOD
1
Úvod
1.1 Morče
„Morče je vlastně takové zvířátko, které klame tělem. Ačkoliv vypadá jako neohrabaný
medvídek, přesto se v něm skrývá spousta energie. Na svět pohlíží korálkovýma očima a
šibalským výrazem ve tváři, kterým si získává srdce mnoha dětí a dospělých.“
(Velenská 2009)
Morče domácí (Cavia aperea var. Porcellus) dle zoologického členění zařazujeme do třídy:
Savci (Mammalia); řádu: Hlodavci (Rodentia); podřádu: Dikobrazočelistní (Hystricognathi)
a čeledi: Morčatovití (Caviidae). (Velenská 2007)
Hlodavci patří vůbec k nejpočetnější skupině savců, která začleňuje přibližně 1800
jednotlivých druhů, což představuje dobrou polovinu všech savců (Alderton 2000). Morčata
pocházejí z Jižní Ameriky, kde dodnes žijí divocí předkové našich morčat domácích ve volné
přírodě. Na naší Zemi se objevila někdy před 35 až 40 miliony let. Naproti této době je člověk
jako domácí zvířata nechová příliš dlouho. Jak dokazují archeologické nálezy, přibližně před
10 000 lety se morčata začala „přátelit“ s člověkem, objevovala se postupně v blízkosti
lidských příbytků, kde si přilepšovala zbytky jídel. Časem lidé zjistili, že morčata jim mohou
posloužit ke zpestření jídelníčku. Začali je tedy cíleně chovat. V době mezi 9000 až 3000 před
n. l. docházelo k jejich postupné domestikaci, tedy přeměně divokého morčete na domácí.
Dodnes se s přesvědčivostí neprokázalo, zda to na počátku zdomácnění bylo morče divoké
(Cavia aperea), k čemuž se přiklání většinový názor, nebo podle některých zoologů morče
horské (Cavia tschudii). (Velenská 2009, Schippers 1999, Motyčkovi 1992, Behrend,
Skogstad 2006)
Jak uvádějí (Behrend, Skogstad 2006): „U Kečuů, tedy inckého národa, nebyla morčata pouze
obměnou v jídelníčku, ale i obětními zvířaty. Především morčata s hnědými a bílými
skvrnami byla obětována bohu slunce nebo vkládána do hrobů spolu s mrtvými.“ Morčata
nesloužila Inkům jen jako zdroj potravy a obětina, chovali je rovněž jako domácí mazlíčky
pro obveselení své a svých dětí. Zvířata žila s Inky v domech a volně pobíhala i v jejich okolí.
Již tehdy morčata existovala v mnoha barevných variantách. Jak popisuje (Schippers 1999),
v dobách objevení Jižní Ameriky chovali Inkové například červená, hnědá, černá nebo
dvoubarevná morčata. (Altmann 2006) dodává, že u mumií morčat nalezených na starých
pohřebištích, byly zjištěny všechny barvy srsti až na černou, ale to pravděpodobně jen proto,
4
1. ÚVOD
že černá barva mohla být spojována se zlem. Ještě dnes se v Jižní Americe můžeme setkat se
starými zvyky Inků; například podle dodnes praktikovaných rituálů morče přejímá do svého
těla lidské nemoci a neduhy. Již tehdy, v dobách Inků, byla vyšlechtěna i zvířata s odlišným
typem srsti (Velenská 2009). V tom jak přesně se morčata dostala do Evropy, se zdroje dosti
rozchází. Některé tvrdí, že morčata si sebou přivezli již první španělští mořeplavci po
objevení Ameriky roku 1492 (např. Altmann 2006, Birmelin 2008), jiné se přiklánějí k tomu,
že do Evropy se dostala až později s Angličany či Holanďany (např. Schippers 1999). Jak
uvádí (Behrend, Skogstad 2006), není jasné, zda potomci prvních morčecích „mořeplavců“
přežili. Tradovalo se totiž, že morčata přivezli až okolo roku 1670 holandští obchodníci svým
dětem. Každopádně již roku 1533, kdy je popsal švýcarský biolog Conrad Bessner v Knize
zvířat, byla v Evropě známá. Bessner tehdy sice morče zval „indickým králíkem“, ale velice
přesvědčivě popsal, čím se živilo, jaké barvy lidé tehdy znali a jak byla morčata přivezena z
Nového světa přes Španělsko a Portugalsko do Anglie (Schippers 1999). Zpočátku byla velmi
vzácná a tedy i drahá. V Anglii se prodávalo morče za jednu Guineu a z této ceny pochází
jeho anglické pojmenování Guinea pig, tedy „prasátko za jednu Guineu“. V anglicky
mluvících zemích je označení Guinea pig používané dodnes, i když se v poslední době stále
více setkáváme s označením Cavy. Pro zajímavost, německé pojmenování je odvozeno od
toho, že byla dovezena přes moře, tj. Meerschweichen. (Verhoef-Verhallen 2007, Schippers
1999)
Velmi záhy se začalo s cíleným chovem, protože byl zpočátku velmi výnosný. Díky tomu, že
se dobře množila, začala se rozšiřovat napříč Evropou, jejich cena klesala a postupně si mohla
malé „kvikálky“ pořídit širší vrstva lidí. Díky své přátelské povaze a malé velikosti se stala
oblíbeným domácím mazlíčkem. To bylo bezpochyby ovlivněno i tím, že chov i péče o ně
jsou velmi jednoduché. Negativním následkem vzrůstající obliby začalo být využívání
morčete jako pokusného zvířete. Jak uvádí (Hanzák, Volf, Dobroruka 1965): „K pokusům je
morčat používáno od roku 1852 v ohromném množství, zejména v době, kdy nebyl ještě znám
a používán křeček zlatý. Jako laboratorní zvíře má morče velkou tradici, a to hlavně z důvodu,
že je velmi citlivé a dobře reaguje. Sehrálo velkou roli v boji proti tuberkulóze, na niž je
morče obzvlášť citlivé.“ I německý lékař a mikrobiolog Robert Koch používal morčata ke
svým pokusům a dá se říct, že tedy i ona přispěla k jeho významným objevům (např. již v
roku 1882 identifikoval původce tuberkulózy). Morčata jsou jako laboratorní zvířata pro
vědecké, medicínské a farmaceutické experimenty využívána dodnes - slouží např. ke studiu
5
1. ÚVOD
anafylaxe, juvenilní cukrovky, kurdějí, oční neuropatie, tuberkulózy, leukémie, genetiky atd.
Morčecího séra se používá v testech při diagnostice nakažlivých nemocí (Harkness 2010).
Chovu morčat se nejvíce věnovali v Anglii, kde již začátkem devatenáctého století pořádali
první výstavy. Jak ale dále uvádí (Schippers 1999), opravdu populární se stali až po druhé
světové válce. I v dnešních dobách najdeme v některých jihoamerických zemích morče coby
součást jídelníčku. V Peru, Kolumbii, Ekvádoru a Bolívii tam všude se chovají velká plemena
morčat (Cuy) pro maso. Morče je zde považováno za hospodářské zvíře a jen v Peru je ročně
vyprodukováno kolem 17 000 tun masa (přibližně 67 milionům kusů zvířat). Největším
peruánským hospodářským plemenem je Cobayo, které při délce těla kolem 50 cm může
dosáhnout váhy i přes 4,5 kg (Altmann 2006). V Evropě se historicky morčata na maso nikdy
nechovala (snad s výjimkou italského venkova v průběhu 2. světové války). Zato jsou dodnes
s oblibou chována ve velkém počtu domácností a to v mnoha plemenech s rozličným zbarvením a
typem srsti. Morčata patří k nejoblíbenějším domácím mazlíčkům a jsou vůbec nejčastěji
chovanými hlodavci. Působí lidem potěšení, ale často jen do té doby, dokud nezačnou být
nemocná. Ačkoliv patří mezi nejčastěji chovaná zvířata, literární osvěta v tomto směru
nenabízí ani zdaleka takové množství informací jako v případě chovu psů či koček. Obecně
sice platí, že morčata nebývají příliš často nemocná, ale toto rčení je pravdivé pouze při
správné péči. Bohužel si morčata často pořizují i lidé, kteří nemají povědomost o jeho
potřebách, což často vede ke zdravotním poruchám. (Schippers 1999, Birmelin 2008,
Altmann 2006, Velenská 2007)
1.2 Cíl práce
Prvotním cílem mé bakalářské práce je shromáždění a studium českých a zahraničních
odborných zdrojů v oblasti zdravotních poruch morčat a možnosti jejich prevence. Z těchto
informačních zdrojů chci následně vytvořit literární rešerši a zmapovat tak oblast nejčastějších
onemocnění vyskytujících se u morčete domácího. Nabyté znalosti bych ráda konzultovala i
s veterinárními lékaři a specialisty na chov morčat.
V rámci druhého zvoleného cíle bakalářské práce, jako návazný krok po literární rešerši,
zrealizuji průzkum mezi oficiálními českými chovateli morčat v České republice. Cílem
průzkumu bude zjistit s jakými zdravotními poruchami (a jak často) se chovatelé setkávají.
Pro doplnění či konfrontaci s odbornou literaturou bych chtěla dále zjistit, jaké způsoby léčby
chovatelé volí a jaké jsou možnosti prevence.
6
2. LITERÁRNÍ REŠERŠE
2
Literární rešerše
2.1 Onemocnění kůže
2.1.1
Vnější paraziti
Parazitární onemocnění jsou často spojena se silným svěděním a prořídnutím srsti, zpravidla v
oblasti hřbetu. Nejrozšířenější parazitární dermatitidou u morčat je svrab. Tito drobní roztoči
dokáží v poměrně krátké době zamořit celý chov (Velenská 2007).
2.1.1.1 Svrab
Svrab je u morčete způsoben vnějším parazitem zvaným Trixacarus caviae. Tento roztoč je
mikroskopický organismus, který žije ve svrchních vrstvách pokožky morčete (Anonym a
2008). (Zelenková 2007) k tomu dodává: „Samičky si zde hloubí chodby a kladou vajíčka,
živí se kožními šupinkami, mazem, nečistotami na povrchu těla. Projevuje se urputným
drbáním až do krve.“ (Anonym a 2008) poukazuje, že jsou známy i případy kdy obvyklé
drbání a vypadávání srsti, morče mající svrab vůbec nevykazovalo. Pokud se svrab neobjeví a
není léčen včas, může dojít až k velkému zbídačení morčete, případně i k jeho smrti. Zmíněné
příznaky jsou často doprovázeny divokým běháním dokola s příznaky připomínajícími křeče.
Podle (Schippers 1999) podléhají tomuto onemocnění často březí samičky, které pak mohou
potratit. Onemocnění také může být doprovázeno nechutenstvím s následným vyhubnutím
zvířete. (Birmelin 2008) uvádí, že v souvislosti se silným napadením tímto parazitem se mezi
odborníky diskutuje o oslabeném imunitním systému.
Diagnózu stanovuje veterinární lékař na základě mikroskopického rozboru vzorku
seškrábnutého z kůže zvířete. Proti svrabu naštěstí existuje řada účinných léků. (Vítková
2006) uvádí hned několik možných léčebných postupů:
•
Ivermectin (přípravky Ivomec, Noromectin) aplikace podkožně, za 7 - 10 dní zopakovat;
postižená místa lze i potřít, v případě potřeby lze ve stejném intervalu provést 2 - 3
ošetření
•
Doramectin (Dectomax) aplikace podkožně, za 7 - 10 dní zopakovat; postižená místa lze i
potřít, v případě potřeby lze ve stejném intervalu provést 2 - 3 ošetření
•
Selamectin (Stronghold) 0,1 ml 6% pro štěňata a koťata nakapat na kůži za krk
7
(Zelenková 2007) doporučuje: „Osvědčený je Ivomec, který se aplikuje injekčně po 10 dnech
a zopakuje se 2-3x. Ale pozor! Nesmí se dávat březím a kojícím samicím! U nich se mi
osvědčila koupel (pozor na oči, nos a uši!) v Neostomosanu ředěném v poměru 1:400. Nechá
se působit asi 10min a poté se důkladně opláchne. Toto opakujeme 2x týdně po dobu 2-3
týdnů.“
Jak (Hůlková 2008) dodává, ke svrabu morče často přijde z podestýlky, sena nebo z výběhu
venku. Časté jsou případy, kdy si morče svrab přinese již ze zverimexu či od jiného chovatele.
Zdroj dále poukazuje na vhodnost nahrazení dřevité podestýlky bílou papírovou buničinou.
To je důležité hlavně u zvířat se strupy, aby nedošlo k infekci ran. Alternativou je použití
podestýlky Asan či případně jednorázové podložky pod miminka.
Svrab se může u morčat vyskytovat i v uchu, i když toto onemocnění je typické spíše pro
králíky. Jeho původcem je Psoroptes cuniculi (zasahuje zvukovod, ušní boltec), případně
Notoedres cati (zasahuje ušní boltec, hlavu). Nemocná zvířata pravidelně třesou hlavičkou a
škrábou se v ouškách. Na ušních boltcích jsou viditelné žlutohnědé stroupky. Při léčbě se
požívají stejné přípravky jako při svrabu vyvolaného Trixacarus caviae (označovaného též
jako svrab Sarkoptový) doplněné o ušní kapky, případně o zásyp proti roztočům. Kapky jako
např. Chronicin, které snižují svědivost a likvidují zánět, se kapou 3 x denně (Vítková 2004,
Schippers 1999).
„U většiny druhů svrabu morčat není třeba se obávat přenosu na člověka. “ (Michlíčková,
Křížová 2008)
Obrázek 1: Svrab u morčete. Zdroj: http://www.guinealynx.info/mites.html
8
2.1.1.2 Všenky
Všenky u morčat mají dva nejčastější původce: Gliricola porcemi a Gyropus ovalis (Anonym
b 2002). Dle (Anonym a 2008) jsou všenky malinký, bezkřídlý, zploštělý hmyz žijící v srsti
morčete. Všenky okusují morčeti kůži a živí se tekutinou, která je vylučována přes povrch
poranění, které svým útokem sami vytvoří. Onemocnění je často spojeno s nadměrným
svěděním, které může vést k sebepoškozování s následnou bakteriální infekcí. Všenky
dosahují délky 1- 2 mm, mají žlutobílou barvu, jsou viditelné i pouhým okem. Kromě
pohybujících se parazitů pozorujeme i nehybnou formu v podobě vajíček přichycených na
jednotlivé chlupy. Spatřujeme je jako černé nebo bílé flíčky v srsti morčete. Vyskytují se
hlavně v oblasti krku, uší a dutiny břišní (Richardson 2000, Anonym a 2008).
(Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004) doporučuje pro zjištění přítomnosti všenek
použít cca 5 cm průhlednou lepicí pásku, kterou přitlačíme na srst morčete (ideálně v okolí
uší) – při rozsáhlé invazi se na tuto pásku všenky nalepí. Jako léčebné řešení navrhuje provést
u všech zvířat v chovu některou z následujících možností:
•
Ivermectin (přípravek Ivomec, Noromectin), nebo doramectin (Dectomax) – oba se
aplikují podkožně, případně se potírá zevní část ušního boltce, za 7 - 10 dní se léčba
zopakuje.
•
Fipronil (Frontline) - jednorázový postřik.
•
Z dalších přípravků, lze použít: Biokill (účinná látka permethrin) - jednorázový postřik,
Advantage (účinná látka imidacloprid) - jednorázový postřik, Stronghold (účinná látka
selamectin) - doba účinku 1 měsíc, Arpalit neo, Petosan, Kadox atd. Případně také
koupele v amirazu (přípravky Tactic, Ectodex) – ředěný 2 ml na 1 l vody se zopakováním
po 10 dnech.
Důležitým opatřením je dezinfekce ubikace a jejího vybavení např. růžovým roztokem
hypermanganu, nebo chlorovými přípravky (Savo), případně můžeme vystříkat Jacutinem,
Biokillem,… (Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004). Při postřiku přípravkem jako
je např. Frontline nebo Arpelitem musíme dát velký pozor, abychom nezasáhli oči ani čenich.
Můžeme si také prostředek nejdříve nastříkat do dlaně a pak rukou zlehka projedeme srstí
zvířete. (Velenská 2009)
(Michlíčková, Křížová 2008) „Důležité upozornění při odvšivování 1% Arpalitem:
•
POZOR na záměnu s 5% Arpalitem!
9
•
Morče nesmí být březí. Může dojít k poškození plodu či potratu apod.
•
Morče musí být, kvůli škodlivým výparům, umístěno ve vzdušné ubikaci. Tzn. např. při
ploše 0,50 m² nesmí plné stěny přesáhnout výšku 30 cm. Ideální je klec s mělkým dnem.
Z téhož důvodu nedávejte do ubikace budku! “
2.1.1.3 Roztoči (Cheyletiella parasitovorax, Chirodiscoides caviae)
Roztoči v srsti často nevedou k žádným velkým klinickým problémům, i když je jimi morče
doslova zamořeno (Richardson 2000).
Cheyletiella parasitovorax neboli též dravčík je parazit vyskytující je hlavně v chovech
s větším počtem zvířat, kde postihuje především mláďata a je přenosný též na člověka. Na
kůži způsobuje načervenalé svědivé pupínky a skvrny. (Tejml, Jakubková, Brunhoferová,
Vítková 2004): „Žije na povrchu kůže a živí se tkáňovým mokem. Rychlý pohyb a žlutošedá
barva jim dala i název „walking dandruff“ - pochodující lupy. Napadení se projevuje
zvýšenou tvorbou šupin na krku, hřbetu, při rozhrnutí srsti podél páteře pozorujeme množství
lupů ulpívajících na srsti, stroupky se začervenalou kůží, slepenou srstí, vše doprovázeno
silným svěděním“.
Roztoči rodu Chirodiscoides caviae jsou 0,5 mm velcí vnější parazité bílé barvy. V kožíšku
vypadají jako jemný moučný posyp. (Michlíčková, Křížová 2008): „Při bližším zkoumání je
možné velmi dobře zaznamenat pohyb roztočů a jejich prolézání srstí. Jejich škodlivý účinek
na zvíře, konkrétně na srst, nebývá příliš velký, avšak snižují kvalitu srsti a zbytečně zvíře
zneklidňují. Trvalý přenos na člověka nehrozí. Parazitují pouze na morčatech.“
Diagnostika se provádí pod mikroskopem z lepící pásky. (Richardson 2000) doporučuje
použít lepící pásku Vapona (obsahující dichlorvos). Léčba: účinkují stejné přípravky, které se
používají při hubení všenek.
(Michlíčková, Křížová 2008) dodává: „Biokill není příliš účinný, patrně proto, že obsahuje
jako účinnou látku pyretridy, které nejlépe účinkují v nižších teplotách, kdežto morčecí chov
je umístěn v teplotě 22 - 25 °C. Naprosto spolehlivě však účinkuje Kadox spray.“
2.1.1.4 Trombiculóza, Blechy, Klíšťata
Morčata jsou někdy pokládána za zvířata, která mají blechy, klíšťata či jiné malé cizopasníky;
k tomuto ovšem dochází v domácích chovech jen velmi výjimečně (Alderton 2002).
S trombikulózou (můžeme pozorovat larvy - malé růžové kuličky, přichycené v místech se
10
slabou kůží např. okolo uší kde sají krev) a klíšťaty se prakticky můžeme setkat jen u zvířat
chovaných ve venkovních výbězích, případně u zvířat krmených zeleným krmivem.
Opatřením proti blechám a trombiculóze (Neotrombicula autumnalis) může být použití
Biokillu, Arpalitu, Frontlinu, případně pokapání ivermectinem.
(Richardson 2000) varuje před používáním spreje Nuvan Top (obsahující dichlorvos). Tento
sprej, určený pro psy a kočky, obsahuje látky pro morčata toxické. Pokud by přeci jen byl
Nuvan Top podán, je zapotřebí dle autora podat intraperitoneálně (ip.) atropin síry
(0,1mg/kg), která v tomto případě funguje jako protijed.
Při zbavování klíšťat používáme nejlépe jodový prostředek, kterým klíště zakapeme a teprve
potom opatrně vyndáme, následně místo ještě vydesinfikujeme.
2.1.2
Nemoci kůže bakteriálního původu
Bakteriální napadení kůže se častokrát objevuje sekundárně po poranění. Onemocnění bývá
svědivé, příznaky mohou být zaměnitelné s parazitálním onemocněním. (Tejml, Jakubková,
Brunhoferová, Vítková 2004) dodává: „změny nezmizí ani po antiparazitární léčbě, kůže je
zarudlá, může šupinatět, tvoří se stroupky, vypadává srst, chlupy se mohou slepovat“.
Nemoci bakteriálního původu lze léčit dle (Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004)
několika způsoby:
1) Antibiotické přípravky
a. Lokální použití - přímo na místo poranění; kapky - chronicin, mast - aureomast,
framykoin, zásyp - aureo nebo framykoinový zásyp, spray - aureospray
b. Globální použití - při rozsáhlejší infekci či těžším průběhu onemocnění. Zde je
nezbytná obezřetnost vzhledem k riziku enterotoxémie
2) Koupele a šampóny - Peroxyderm, Lactaderm, Dermilen, Nolvasan, Medivet
3) Dezinfekce - jodové přípravky (Betadine, Jodisol) či slabý roztok hypermanganu.
2.1.2.1 Pododermatitis
Pododermatitida je zánětlivé onemocnění vyskytující se na spodních částech tlapek způsobené
otlačením. Bývají k ní náchylné hlavně větší a těžší zvířata, březí samice a zvířata chovaná v
klecích s drátěným roštem na spodní části. Pozor si musíme dát i na příliš hrubou
podestýlkou. Na tlapkách se nejprve projevuje hyperkeratóza (drsná zesílená kůže), ta může
začít vředovatět s častou kontaminací bakteriemi Staphylococcus aureus.
11
Léčba bývá poměrně zdlouhavá, protože rána je neustále drážděna. Často i obnovována,
v okolí rány se může množit granulační tkáň, nedochází k hojení a léze se může i rozšiřovat.
(Vítková 2006): „Infekce se může rozšířit na hlubší tkáně, a sice na šlachy a kosti s
následným vznikem zánětu. Toto onemocnění je velmi bolestivé, morčata se nerada pohybují,
často polehávají, naříkají. Léčba zahrnuje, jak ošetření lokální - omývání, dezinfekce
postižených končetin, používání antibiotických mastí, tak celkové - aplikace antibiotik.
Současně musí být zvířata přemístěna na měkkou podestýlku. Prevence vzniku
pododermatitidy spočívá v chovu morčat v čistém a suchém prostředí, na měkké podestýlce a
v zabránění obezity. “
Ránu je vhodné čistit přípravky s obsahem jódu (např. Betadine). Při léčbě pokročilých lézí
zvěrolékař často nasazuje kombinaci léčivé masti (např. PanaVeyxal Salbe, Chlumského
roztok) s širokospektrální antibiotickou léčbou. V závažnějších případech může být prospěšná
bandáž končetiny (krytí končetiny s nutnými převazy případně s debridementem rány). Někdy
je nutný i razantní chirurgický zákrok. (Velenská 2007, Vítková 2006, Horáková 2011,
Anonym b 2002, Richardson 2000)
Obrázek 2: Pododermatitis, zdroj:
http://www.hvcruzcubierta.com
2.1.3
Obrázek 3: Pododermatitis - ošetření rány. Zdroj: Jaroslava
Khunová
Alergie
Jedná se o reakce organismu na opakované setkání s alergenem. Alergenem může být složka
potravy, podestýlka, lék, výměšky parazitů, ale třeba škodlivé látky obsažené v kobercích atd.
Objevuje se svědění nebo začervenání kůže a sliznic. Může se také objevit slzení očí, výtok z
nosu, kýchání i kopřivka. Setkáváme se i s otoky hlavy a končetin.
12
Vždy je nutné zamyslet se nad tím, jestli jsme v posledních dnech nepoužili jinou podestýlku,
nezařadili nový druh krmení atd. Snažíme se tedy vždy najít příčinu a eliminovat ji. (Altmann
2006) doporučuje začít kompletní výměnou podestýlky. S alergickou reakcí se můžeme setkat
i po bodnutí hmyzem, kousnutím parazitem apod.
(Vítková 2011) doporučuje:
•
„Svědivá místa lze potřít přípravky s obsahem kortikoidů (př. triamcinolon) nebo
antihistaminik (Fenistil aj.).
•
Pro snížení svědivosti lze podat Dithiaden 1/4 tablety 2x denně na dospělé morče.“
V těžších případech (otoky okolo očí, zúžení dýchacích cest) musíte navštívit veterináře, ten
pak aplikuje zklidňující injekce. (Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004)
2.1.4
Plísně (dermatofytóza)
Plísňové onemocnění bývá u hlodavců časté. U morčat se setkáváme s plísněmi rodu
Microsporum Gypseum a Trichophyton Mentagrophytes. Příznakem bývá vypadávání srsti,
převážně v charakteristických kruhových ložiscích. Nejdříve se většinou plíseň objevuje na
nose a kolem uší, následně se rozšiřuje na trup a na končetiny. Můžeme také zpozorovat
stroupky s bílým povlakem, někdy se srst také láme. Jak uvádí (Tejml, Jakubková,
Brunhoferová, Vítková 2004) plísně se objevují především u mladých nebo oslabených
jedinců: „Spousta infekcí často probíhá skrytě, takže si jich nevšimneme. Imunitní systém
zdravých zvířat udrží infekci pod kontrolou. Při březosti, stresu nebo jiném onemocnění se
spory plísní aktivují a propukne onemocnění.“ Většina autorů se shoduje, že onemocnění je
převážně nesvědivé. (Velenská 2007) naproti tomu poznamenává: „Přestože se o
dermatofytózách dočteme, že nesvědí, ze zkušenosti můžeme potvrdit přesný opak.“
Diagnóza se stanovuje pomocí kultivace plísní (orientačně pomocí detekčních půd – DTM
medium, Woodovy lampy atd.).
Léčba může být prováděna lokálně nebo celkově, přičemž se dává přednost lokálnímu
ošetření (má rychlejší účinek a méně vedlejších účinků).
(Vítková 2004) navrhuje několik léčebných postupů lokální léčby:
•
„Koupel v Imaverolu 1:50 (1 díl Imaverolu k 50ti dílům vlažné vody) - 3 - 4x vždy po 4
dnech zopakovat, přípravek se neoplachuje
13
•
Ketokonazol (Nizoral krém, šampón) nebo clotrimazol (Canesten, Imazol, Imacort)
- pouze na Microsporum
•
Natamycin (Pimafucort) - obsahuje též antibiotikum, takže likviduje kromě dermatofytózy
i sekundární infekci.
•
Jako doplněk lze použít i Panolog emulzi - 1 – 2x denně do vymizení příznaků, minimálně
2 týdny.
Celková léčba:
•
Ketokonazol (Nizoral tablety) 10 - 40 mg/kg minimálně po 2 týdny (Nizoral působí jen na
některé druhy plísní).“
Nejčastěji používané jsou koupele s Imaverolem (pozor na oči, uši a nos), Nizoral (krém,
šampón, tablety). Osvědčený je též krém Canesten. Léčba je dosti zdlouhavá, a abychom se
plísně skutečně zbavili, je nutné ji aplikovat ještě 1 až 2 týdny po vymizení příznaků. Plíseň je
přenosná na člověka! Je tedy nutné zachovávat hygienu a pečlivě si mýt ruce. Při aplikaci
léčiv nejlépe používáme rukavice.
(Velenská 2007) upozorňuje: „Hygienu je nutno
zachovávat, ale vystříhat se nadměrného mytí mýdlem. Tím se totiž odstraňuje z kůže maz,
obsahující nenasycené mastné kyseliny – přirozenou obrannou bariéru proti plísním. (Tejml,
Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004, Velenská 2007, Michlíčková, Křížová 2008,
Zelenková 2007)
2.1.5
Hormonální příčiny nemoci kůže
V důsledku hormonálním výkyvů můžeme na kůži morčat pozorovat symetrické lysiny.
Nejčastěji se objevují na bocích, bříšku nebo zádi a jsou nesvědivé. K těmto lysinám často
dochází u samic ve spojitosti s graviditou a porodem, objevují se i v případě ovariálních cyst.
Cysty se objevují většinou u samic mezi 2 - 4 rokem a právě lysiny častokráte na onemocnění
poukážou. Podobně je to i u onemocnění zvaného Cushingův syndrom, tedy nadměrné
činnosti nadledvinek. Onemocnění se diagnostikuje sonograficky (u ovariálních cyst též),
případně krevním testem. Prognóza tohoto onemocnění není dobrá. Ovariální cysty naštěstí
lze řešit kastrací. (Tejml, Jakubková, Brunhoferová, Vítková 2004, Richardson 2000)
14
2.1.6
Absces (cervikální lymfadenitida) a kožní nádory
„Skutečné nádory se u morčat naštěstí vyskytují velice zřídka a objevují se téměř vždy pouze
u starých zvířat. Bouličky v kůži nebývají nádory, ale ucpané tukové žlázy nebo abscesy,
které musí být někdy odstraněny zvěrolékařem.“ (Schippers 1999)
Abscesy se u morčat naopak vyskytují poměrně často. Abscesové bouličky (opouzdřený
zánět) vznikají uzavřením infikované rány, jsou naplněny hnisem a pro morče jsou bolestivé.
Při neošetření může absces prasknout a krví se pak infekce šíří dál. Převážně se vyskytují
v oblasti krku. (Richardson 2000, Michlíčková, Křížová 2008)
„Abscesy u hlodavců vznikají nejčastěji po pokousání či jiném poranění, sekundárně pak
hematogenním rozsevem z jiného místa v těle. Hnis hlodavců má, jak známo, tužší
konzistenci (nedozrává do tekutého stavu jako např. u člověka) a může být různě zabarven.
Při léčbě abscesů u hlodavců se nedoporučuje jejich prosté naříznutí, vyprázdnění a
desinfekce, jako je to běžné u jiných druhů. Došlo by k dalšímu šíření v organismu a ke
vzniku nových abscesů. Správné je chirurgické odstranění celých abscesů i s pouzdrem, ve
chvíli, kdy je organismus již pod antibiotickou clonou. Velmi častá je lokalizace abscesů v
podčelistí. Nezřídka je takový absces spojený píštělí se zubem.“ (Hájková 2005)
Přítomnost
kožních
abscesů
souvisí
s působením
Streptococcus
zooepidermicus,
Staphylococcus aureus a Yersinia pseudotuberculosis.“ (Knotková, Knotek 2000)
Streptokoky se podle (Vítková 2006) běžně nacházejí na sliznicích nosu, ústní dutiny a
spojivce. V případě jejich poranění např. o ostré seno se bakterie mohou dostat přes sliznici a
cestovat ke krčním mízním uzlinám, kde způsobují abscesy.
15
Obrázek 4: Absces. Zdroj:
http://www.kralici.cz/morcata/alba.asp?a=20379&page
=0&comment=y
Obrázek 5: Hnisavý obsah abscesu. Zdroj: Herriot 2006
2.2 Nemoci zažívacího ústrojí
O trávení (Schippers 1999) říká: „Protože jsou morčata býložravci, mají poměrně dlouhou
trávicí trubici. Během látkové výměny dochází k neustálé tvorbě a rozkladu látek. Trávení a
dýchání jsou důležité v procesech, kdy jsou z uhlohydrátů, tuků, bílkovin a vody získávány
potřebné stavební látky. Přijímaná potrava a látková přeměna v těle musí být v rovnováze. K
tomu jsou důležité vitaminy a minerály. Tempo látkové přeměny určuje štítná žláza. Trávení
začíná vlastně už v tlamičce. Potrava je rozkousána zuby a je smíchána se slinami. Pak
potrava postupuje hltanem do žaludku, kde je za působení kyselých žaludečních šťáv dále
zpracovávána. Po určité době se směr potravy dostane do dvanácterníku a pak postoupí do
tenkého střeva, odkud se živiny dostanou do krevního oběhu. Část směsi se mezitím dostane
do slepého střeva, kde zůstane asi šest až dvanáct hodin. Zde se celulóza co možná nejvíce
mění na živiny. Nakonec se výkaly, v podobě podlouhlých bobečků dostanou přes tlusté
střevo a konečník ven z těla. Zároveň dochází také k vylučování moči přes ledviny a močový
měchýř.“
Anatomii trávicího ústrojí u morčete domácího popisuje (Richardson 2000) na následujícím
obrázku:
16
Obrázek 6: Anatomie trávicího ústrojí morčete - zdroj: Richardson 2000
Jak již bylo uvedeno, morče má poměrně dlouhý trávicí trakt (asi 2,5 m), přičemž morče
domácí má trávicí trubici o něco kratší než divoké. V porovnání s ostatními hlodavci, má
velmi dlouhé tlusté střevo. To zaujímá až 60 % z celku střev. Stěna tlustého střeva je tenká a
obsahuje malé váčky, pomocí nichž morče dokáže v tlustém střevě zadržet až 65% veškeré
potravy, kterou má v jednu chvíli v těle. Celý proces trávení trvá od 5 hodin až po několik
dní. Průměrná doba trávení je cca 13 – 30 hodin. Morče tráví jídlem většinu dne. Průměrná
denní spotřeba vychází na cca 6 g krmiva na 100 g živé váhy morčete. Průměrná denní
spotřeba vody na pití se pohybuje okolo 85 ml u dospělého morčete; toto množství je ovšem
silně ovlivněno množstvím zelené potravy, kterou morčeti podáváme. (Richardson 2000).
Velice podstatná část trávení se odehrává ve slepém střevě, které je jen asi 15 cm dlouhé.
Dochází zde totiž k trávení celulózy (vlákniny z rostlin) za pomoci bakterií přítomných ve
střevě (střevní mikroflóry). Tento proces trvá 6 - 12 hodin. Jak píše (Altmann 2006):
„Největší část trávení „probíhá“ ve slepém střevě. Trávení napomáhají určité druhy bakterií,
které jsou důležitým zdrojem bílkovin a vitamínů. Bakterie mléčných kyselin jsou mimo jiné
nepostradatelné pro trávení potravy bohaté na vlákninu a ve slepém střevě produkují vitaminy
B a vitamín K, nezbytný mimo jiné pro srážlivost krve. Aby mohlo morče využít tyto důležité
vitamíny a bílkoviny ze slepého střeva, dochází k jejich vyloučení ve formě „výměšků ze
slepého střeva“, které se liší nejen složením, ale i barvou a konzistencí od normálního trusu.
17
Jsou měkčí, mají světlejší hnědavou barvu a jsou potaženy lesklým „povlakem“. Většinou je
morče ihned po vyloučení znovu pozře přímo u řitního otvoru. Mláďata požírají v prvních
dnech života výměšky slepého střeva, které jsou pro ně životně důležité, od jiných morčat.
Příjem tohoto zvláštního trusu je u morčat nejen normální, ale pro jejich život i
bezpodmínečně nutný. Kdybyste jim v tom bránili déle než dva až tři týdny, zemřela by.“
Tento děj se odborně nazývá koprofágie a podle (Vítková 2006) ji morče může za den
provést i 100 až 200 krát. Morčata jsou díky koprofagii schopna získat velké množství živin
z jinak poměrně těžko stravitelné rostlinné potravy. (Becková 2008): „Při druhém průchodu
střevem se optimálně zužitkuje již natrávená výživná kaše, tělo dostane bílkoviny a vitaminy především vitaminy skupiny B a regeneruje se střevní flóra.“
2.2.1
Přerůstání zubů (malokluze)
Chrup morčete tvoří 20 zubů (zubní vzorec: 1013/1013). Skládá se z řezáku, třeňáků a
stoliček. Morčata, jako i ostatní hlodavci nemají špičáky. Mezi řezáky a třeňáky se nachází
mezera, které se odborně říká diastema. Stejně jako řezáky, tak i ostatní zuby morčat neustále
dorůstají. Zuby, které v průběhu celého života dorůstají se i neustále obrušují. Tento typ zubů
je označován jako hypsodontní (Vítková 2006, Vanderlip 2003). (Hájková 2005): „U
některých druhů jsou hypsodontní pouze řezáky (potkan, myš, křeček, pískomil), u jiných
celý chrup (morče, činčila, psoun, králík). K přerůstání dochází buď při nedostatku tvrdé
potravy nebo vhodných předmětů ke hlodání, nebo také při špatném skusu, kdy na sebe díky
deformacím čelistí zuby správně nenaléhají. Řezáky mají sklovinu pouze na přední straně,
čímž je při obrušování zajištěn vznik velmi ostré hrany.“ Při nedostatečném obrušování
začnou zuby přerůstat a zvíře začne mít problémy s přijímáním potravy. (Vítková 2006):
„Horní třeňáky a stoličky často přerůstají směrem k tváři, kde poraňují sliznici tváří. Spodní
zase směřují dovnitř a poškozují jazyk. Odhalit abnormality těchto zadních zubů je obtížné,
na rozdíl od řezáků, kde je to zřejmé.“ Jak uvádí (Hájková 2005) je pro malokluzi typické, že
po předložení potravy se k misce morče s chutí žene, ale nemůže žrát. Případně obtížně
žvýká. Dalším charakteristickým znakem je slinění (morče má oslintanou srst kolem
tlamičky, někdy až spodní části krku). Zvíře začíná hubnout a objevuje se průjem. Pokud by
se včas neprovedla korekce zubů, dochází k rozvoji sekundárních komplikací (ketóze,
lipidóze jater, selhání ledvin) s následným úhynem (Novotná 2010).
Malokluzi může zvěrolékař diagnostikovat na základě klinického vyšetření dutiny ústní
pediatrickým laryngoskopem nebo otoskopem, případně rentgenologickým vyšetřením lebky
18
a zubů (Novotná 2010). Úpravu řezáků provádí veterinář zpravidla bez anestezie, u
abnormalit zadních zubů je narkóza nutná. (Hájková 2005) dodává: „Při korekci řezáků je
důležité si uvědomit, že spodní řezáky jsou o polovinu až dvě třetiny delší než horní. Často
dochází k omylu a zkrácení dolních řezáků, i když to není nutné. Zvířeti je tím pak zbytečně
omezen až znemožněn příjem potravy.“ Zvířata, u kterých se malokluze již vyskytla, je třeba
sledovat, zpravidla se totiž opakuje. Úpravu zubů je pak potřeba v určitých časových
intervalech opakovat (v rozmezí 4 - 16 týdnů). Morčecímu pacientovi musí být během
rekonvalescence věnována zvýšená péče ohledně správné skladby krmení, doporučuje se
přidávání vitaminu C (15 – 25 mg/morče/den) ke zlepšení dásní a zpevnění závěsného aparátu
zubů (Hájková 2005, Vítková 2006, Richardson 2000).
(Novotná 2010): „Příčiny vzniku malokluze jsou multifaktoriální. Na vzniku onemocnění se
nejvíce uplatňuje nesprávný způsob a skladba krmiva, traumatické poranění čelistí a zubů,
metabolické onemocnění (hypovitaminóza C, hypovitaminóza A, hypokalcémie, sekundární
nutriční hyperparatyreóza), infekční onemocnění nebo neoplazie.“ Podle (Vítková 2006)
příčinou špatného obrušování může být i genetická dispozice (rodiče s abnormalitami čelistí,
zubů apod.), proto by se v rámci prevence nemělo na postižených jedincích chovat. Hlavní
prevencí však zůstává optimální skladba krmiva, obohacená o tvrdý chléb, větvičky ovocných
stromů na okus (vhodné jsou též bříza nebo vrba).
Traumatické postižení řezáků (zlomení zubu) má stejný praktický dopad jako nesprávné
zkrácení zubů. Morče má problém přijímat potravu, proto po dobu, než řezáky dorostou,
podáváme potravu strouhanou nebo v malých kouscích, přičemž je nutné dbát na dostatečný
obsah vlákniny (Hájková 2005).
2.2.2
Průjem (Diarrhoea)
Trávení rostlinné potravy, která tvoří velký podíl v jídelníčku hlodavců, je složitější a
náročnější ve srovnání s trávením potravy živočišného původu. Trávicí trakt hlodavců, kde
hlavní roli hraje slepé střevo, je tomu náležitě přizpůsoben. Slepé střevo je velmi objemné a
trávení rostlinné potravy v něm probíhá díky mikrobiální účasti. Rovnováha v této části
trávení může být narušena mnoha faktory, výsledkem pak bývá pomnožení patogenních
mikroorganismů, ale i přemnožení některých bakterií ve střevě přirozeně přítomných, v
jejichž důsledku se objeví průjem. (Hájková 2005, Reece 1998)
19
Příznakem průjmu jsou dle (Altmann 2006) měkké, lepkavé, kašovité nebo vodnaté výkaly.
Příčinou jsou nevhodná a nekvalitní strava, příliš rychlé změny v jídelníčku, infekce a zánět
střev. (Schippers 1999) dodává: „Průjem může mít různé příčiny. U krátkodobého průjmu jde
většinou o dietní chybu. Příliš mnoho krmení téhož druhu, příliš zeleného krmení nebo náhlý
přechod z jednoho druhu krmení na druhý mohou způsobit průjem. Mezi časté příčiny
průjmových onemocnění patří i léčba antibiotiky. Střevní mikroflóra je na jejich podání velmi
citlivá. Antibiotika totiž neničí pouze bakterie způsobující onemocnění, proti kterému jsou
podána, ale i přirozené střevní mikroorganismy. “
Jak uvádí (Richardson 2000) průjem je velmi závažným onemocněním morčat. Jelikož u
morčat nedochází nikdy ke zvracení, vše co morče v rámci potravy přijme, musí projít celým
zažívacím ústrojím. Příčinou průjmů bývají většinou dietní chyby. Pokud je příčina průjmu
bakteriálního původu, je zapotřebí podrobit morče důkladnému veterinárnímu vyšetření. Mezi
nejčastější onemocnění, které lze z pohledu bakteriálního s průjmem asociovat, patří:
Salmonela a Pseudotuberkulóza.
Mezi příčiny průjmů způsobených nevhodným zkrmováním a změnou stravy podle
(Richardson 2000) patří:
1. Rostliny s projímavým účinkem - při požití většího množství rostlin s projímavým
účinkem (v České republice se nejčastěji jedná o pampelišku). Řešení problému např.
kombinace s rostlinami s opačným, tj. stavějícím účinkem, jako jsou např. listy
ostružníku nebo šťovíku.
2. Tráva - pokud morče čerstvě natrhanou trávu nepozře během několika hodin, je
nezbytné tuto trávu vyhodit.
3. Plesnivá a pomrzlá potrava - vede ke vzniku vředů a následně k průjmu. Jako prevenci
je nezbytné důsledně zkontrolovat, zda-li se na potravě nevyskytuje plíseň, častokráte
se jedná napříkld o spodní stranu listů. Stejně tak potravu z lednice je nezbytné nechat
nejprve ohřát (ideálně přes noc) a teprve poté ji můžeme dát morčeti k snědku. Pokud
už by morče takovouto potravu snědlo a začaly se projevovat příznaky průjmu,
(Richardson 2000) doporučuje dočasně vysadit veškerou zelenou stranu a nahradit ji
dostatečným množstvím vitaminu C. Jako alternativní metodu též doporučuje podat
nemocnému morčeti exkrementy od zdravého jedince tak, aby došlo rychleji k obnově
střevní mikroflóry.
20
4. Náhlá změna stravování, kdy staré druhy krmení jsou jednorázově nahrazeny novými.
Novou stravu je nezbytné podávat postupně v malých dávkách společně se původním
druhem krmení a pomalu tento poměr měnit až po úplnou náhradu starého druhu.
Průjmy v důsledku dietní chyby mají častokráte lehčí průběh (trus bývá mazlavý a beztvarý).
V takovém případě by chovatel měl morčeti podávat pouze seno a vodu (případně ještě
zaručeně kvalitní granule s vysokým obsahem vlákniny) a udržovat ho v teple. (Becková,
2008) navíc doporučuje sušené borůvky a větvičky vrby jívy. Pokud bobečky nejsou do dvou
dnů opět tuhé, nebo se průjem změní v akutní, návštěva veterináře nesmí být odkládána.
(Hájková 2005, Becková 2008)
2.2.2.1 Enterotoxémie (průjem v důsledku léčby antibiotiky)
Mezi častou příčinu průjmového onemocnění patří i léčba antibiotiky. Střevní mikroflóra je
na jejich podání velmi citlivá. (Tušlová 2010): „Hlavní účinek antibiotik se projeví v trávicím
traktu, kde se normálně vyskytují většinou aerobní a grampozitivní mikroorganismy. Při
aplikaci antibiotik dojde k vybití těchto „dobrých“ bakterií a následuje přemnožení klostridií a
koliformních bakterií, kterým se utvořili vhodné podmínky a ty začnou produkovat
nebezpečné toxiny a velmi rychle dojde k enterotoxémii a endotoxinovému šoku. …U morčat
si při používání léků musíme počínat zvlášť opatrně, neboť léky, které se u ostatních zvířat
s úspěchem používají, mohou být pro hlodavce i smrtelně nebezpečné. Obecně se dá říci, že
špatně působí antibiotika, která účinkují na grampositivní bakterie, na což je třeba upozornit,
protože se jedná o často používané léky. Je tedy nutné se vždy dívat na účinnou látku u
daného léku.“
Všechna antibiotika mají negativní vliv na střevní flóru morčete. Některé druhy mohou mít
pro morče fatální následky. Jak se uvádí na stránkách (Anonym c 2000), veškerá antibiotika
penicilinové řady jsou pro morčata toxická! Amoxicillin (Clavamox) je často chybně
předepisovaným lékem nezkušenými veterináři. Zdroj uvádí seznam léků, kterým bychom se
měli vyhnout. Jsou to: amoxicillin (Clavamox), ampicilin, bacitracin, cefadroxil, cephalexin,
cephalosporin, chlortetracyklin, cephazolin, clindamycin, dihydrostreptomycin, erytromycin,
lincomycin, oxytetracyklin, penicilin a streptomycin.
Jak popisuje (Hájková 2005), neznamená to, že ostatní antibiotika jsou bez rizika: „Mohou
být omezena svým toxickým působením na orgány (např. gentamycin při dlouhodobém
podávání působí toxicky na ledviny), nebo se nesmí podávat rostoucím mláďatům (např.
21
enrofloxacin). Další nebezpečí je též v množství podaného léku. Musíme brát v úvahu kromě
citlivosti na antibiotika též velikost zvířete.“
Toxiny, které jsou produkované přemnoženým Clostridium difficile, způsobují průjem (může
být i krvavý) s následnou dehydrataci. Dalšími klinickými projevy jsou nechutenství, apatie a
snížená teplota. Nezbytná je návštěva zvěrolékaře. (Vítková 2006) dále uvádí: „Důležité je
zavodnění, nejlépe injekčně pod kůži, přímo do dutiny břišní. Není-li to možné, pak alespoň
stříkačkou do tlamičky rozpuštěné instantní roztoky, které jsou komerčně vyráběné a
dostupné u veterinářů. Dále je vhodné morče posílit výživnými látkami, protože samo není
schopno si je doplnit. Doporučován je glukopur, vitamin C, Duphalyte, Promotor, Aminosol,
Kombisol a další. Neméně důležitým krokem je podání probiotik na stabilizaci mikroflóry
(např. bílý netučný jogurt s živou kulturou, Hylak forte, Lacidofil, Probican pasta, aj.).
Někteří veterináři doporučují ještě aplikaci chloramfenikolu v dávce 50mg/kg 3 x denně, jež
má likvidovat přerostlé klostrídie.“ S podáváním jogurtů s živou kulturou coby probiotika
naopak nesouhlasí (Habartová, Šimšálková 2010) a to jednak proto, že obsahují laktózu, která
u morčat naopak průjem může vyvolat, a jednak neobsahují podstatnou střevní bakterii
Enterococcus faecium, tudíž nevěří v účinek. Probiotika doporučuje (Vítková 2006) podávat
ještě pět dní po poslední dávce antibiotik.
2.2.2.2 Bakteriální záněty střev
2.2.2.2.1 Salmonelóza
Původcem salmonelózy u morčat jsou nejčastěji bakterie Salmonella typhimurium a
Salmonella enteriditis. Kromě průjmu se může objevit i zánět spojivek, nechutenství, apatie.
Salmonela zasahuje orgán slezinu, která se po napadení salmonelou výrazně zvětší a začíná
pomalu odumírat. V některých případech dochází též k výraznému zvětšení jater. Salmonela
je téměř vždy provázena chronickým úbytkem váhy a výrazným oslabením organismu
morčete. (Richardson 2000)
(Hájková 2005): „Pro salmonelózu je typické, že je špatně léčitelná antibiotiky, před kterými
se “skryje“ do buněk a zvíře se může stát asymptomatickým bacilonosičem. Proto veterinář
podle uvážení někdy volí pouze dietu, podávání tekutin a probiotik.“
Radikální (Richardson 2000) popisuje, že pokud je u morčete Salmonelóza prokázána,
doporučuje nemocné morče usmrtit a pokud možno i spálit tak, aby se nestalo i po své smrti
potencionálním přenašečem nemoci na ostatní morčata nebo na člověka. V raném stádiu
22
nemoci je nezbytné veškerá ostatní morčata striktně separovat a veškeré nádoby na krmení a
pití důkladně vydezinfikovat. Jelikož morče se salmonelózou nejčastěji nakazí z krmení, je
nezbytné veškeré krmení a seno zneškodnit tak, aby se salmonela nepřenesla i na další
jedince.
Jak uvádí (Vítková 2006), průjem se vždy nemusí projevit. Salmonelóza je zoonózou
přenosnou nejen na člověka, ale i z člověka na zvíře. Přenáší se trusem a kontaminovaným
krmivem.
2.2.2.2.2 Pseudo-tuberkulóza
Pseudo-tuberkulózou, jejíž původce je Yersinia pseudotuberculosis, se morče opět nakazí
prostřednictvím zasažené potravy. Primárním přenašečem jsou zde ptáci a hlodavci ve volné
přírodě, kteří kontaminovali potravu, kterou následně morče pozřelo. Infekce začíná
septikémií s horečkami. U morčat se pseudo-tuberkulóza vyskytuje ve dvou formách:
1) Akutní forma – objevuje se septikémie a morče umírá během 48 hodin
2) Chronická forma – u morčete se objevují ve větší míře průjem a úbytek na váze, hůře
dýchá a častěji kašle. Morče zasažené chronickou formou většinou umírá během 3-4
týdnů od nakažení. Během této doby se morče stává přenašečem nemoci. Pokud by se
samice nakazila pseudo-tuberkulózou během období, kdy je březí, pak budou mít nově
narozená mláďata vysokou pravděpodobnost, že budou touto nemocí nakažena.
Dále (Richardson 2000) doporučuje stejně jako u salmonelózy usmrcení morčete jako jedinou
správnou cestu. Průvodními znaky onemocnění jsou podle (Hájková 2005) průjem a hubnutí
doprovázené horečkou. Léčení bývá bez úspěchu.
2.2.2.2.3 Tyzzerova nemoc
Pro toto bakteriální onemocnění je typický průjem, apatie a často rychlý úhyn. Jak udává
(Alderton 2002), můžeme pozorovat nahrbení a zježenou srst. Postihuje většinou mladé
jedince. Léčba onemocnění bývá obtížná.
(Hájková 2005): „Tyzzerova nemoc je způsobena pohyblivou sporulující intracelulární
bakterií Clostridium piliforme (dříve Bacillus piliformis). K přenosu infekce dochází fekální
kontaminací krmiva,
předmětů nebo
podestýlky. Nemocná zvířata hubnou, jsou
dehydratovaná a mají vodnatý průjem. Stěna střeva je edematická a v proximálním kolonu
dochází k lokálním nekrózám sliznice. Játra jsou zasažena fokální nekrózou a myokard je
někdy postižen degenerativními změnami. Někdy však může zvíře uhynout, aniž se u něho
23
tyto příznaky rozvinou. Jelikož se jedná o intracelulární bakterii, není možné ji prokázat
rutinní kultivací. Diagnózu je možné potvrdit jedině patologicky. Léčba nebývá úspěšná.“
2.2.2.2.4 Jiné bakteriální záněty střev
(Hájková, 2005): „Onemocnění patogenními kmeny Escherichia coli se vyskytuje zejména u
novorozených zvířat a odstávčat. Objevuje se horečka, zvýšené slinění, nadýmání a vodnatý
průjem. Léčebně se podávají antibiotika.
Pseudomonas aeruginosa je ubikvitární. Jako příležitostný patogen se dostává do organismu s
vodou, potravou, prachem atd. Má množství kmenů, které se liší patogenitou. Kromě zánětů
střeva vyvolává i septikémie, záněty močového měchýře, uší, kůže nebo mléčné žlázy. Léčí se
antibiotiky.
Campylobacter species způsobuje infekce tenkého střeva a střídavé, dlouhodobé průjmy
odolávající terapii. “
2.2.2.3 Parazitární zánět střev
Parazitární záněty střev se projevují opět průjmy (někdy s krví) a hubnutím. Někdy může dojít
až k výhřezu konečníku. Záleží na síle parazitární invaze, velké množství parazitů může
střevo i ucpat. Jak popisuje (Hájková, 2005), u hlodavců se nejčastěji vyskytují kokcidie
(Eimeria caviae), bičíkovci (Giardia duodenalis) a améby. Nalézt můžeme i tasemnice a
několik druhů škrkavek a roupů.
2.2.2.3.1 Kokcidióza
Nejčastějším původcem parazitálního zánětu střev je kokcidie Eimeria caviae, která je
jedinou kokcidií parazitující u morčat. Vývoj E. caviae probíhá v buňkách sliznice tlustého
střeva, kde zachvacuje střevní stěny. Z nichž se pak, jak uvádí (Hofmannová, Pomajbíková
2011), do tráveniny uvolňují nezralé (nevysporulované) oocysty. Ty pak zrají vyloučené ven
s trusem ve vnějším prostředí. Infekčními se stanou po 2 – 11 dnech. Kokcidióza se tudíž
přenáší trusem. Postihuje především oslabená zvířata. U zdravých existuje určitá rezistence,
morčata nejeví známky nemoci, ale onemocnění propuká při jejich oslabení. Parazitózu
diagnostikuje zvěrolékař vyšetřením vzorku stolice. Kokcidióza je poměrně jednoduše
léčitelná. Léčba spočívá v aplikaci rehydratačních roztoků, výživných a antiparazitárních
látek. Důležitá jsou hygienická opatření: vše, s čím nemocné zvíře přišlo do styku, musí být
důkladně vyčištěno a vydesinfikováno (Schippers 1999, Vítková 2006, Richardson 2000).
(Vítková 2006) také doporučuje preventivně aplikovat přípravky proti kokcidióze (nejméně
24
2x ročně); dále pak i samicím před krytím (březím nepodávat), mláďatům v 1. týdnu života,
zvířatům před výstavou. Vhodné je i použití přípravků zvyšujících odolnost trávicího traktu
proti kokcidióze či bakteriálním onemocněním. Tyto přípravky jsou založeny na bázi
organických kyselin a přidáním do vody ji okyselují, konzervují a stabilizují, tím je zabráněno
rozvoji patogenních bakterií a plísní (např. přípravek Acidomidem).
2.2.2.4 Giardióza
Giardióza, nebo také někdy Lamblia (po českém objeviteli Lamblovi), je v poslední době
spojována především s chronickými průjmy. Giardie (Giardia intestinalis, Giardia caviae) je
prvok s nízkou hostitelskou specifitou. (Hofmannová, Pomajbíková 2011): „Ne vždy je
přítomnost giardií provázena klinickými příznaky. Klinické projevy závisí na celkovém
zdravotním stavu hostitele, u morčat především na mikrobiální rovnováze v trávicím traktu.
Giardie mohou být (většinou jako sekundární činitel) u morčete příčinou hubnutí, průjmů a
následně až smrti oslabeného jedince.“ (Vítková 2006): „Bývá nalézána především na
povrchu tenkého střeva, kde se uchycuje na epitelu. Tím omezuje správné vstřebávání živin
(tuků a v nich rozpuštěných vitaminů, zinku - který je důležitý v procesech imunitního
systému, atd.). Epitel střeva reaguje na parazita zkrácením a zesílením střevních klků, čímž se
postupně vyvíjí malabsorpce, která se může projevit právě průjmem, hubnutím, sníženou
odolností organismu díky narušené imunitě. Postižena bývají častěji mláďata a oslabení
jedinci. Nejčastěji probíhá latentně, tzn. skrytě bez viditelných příznaků. Řadí se též mezi
zoonózy (přenosné za určitých podmínek na člověka) a oportunní infekce (= doprovodná
infekce, která zhoršuje celkový průběh a prognózu prvotního onemocnění). Patologický
účinek giardií se zvyšuje při spolupůsobení s koronaviry, rotaviry, bakteriemi, kokcídiemi
apod.“ Giardie se podobně jako kokcidie vylučují ve formě cyst trusem a kontaminují tak
prostředí. Doba, za kterou se objeví dospělá stádia ve střevě, je 7 -21 dní od pozření cysty.
Potvrzení giardií opět provádí zvěrolékař vyšetřením vzorku stolice, ale jak popisuje (Vítková
2006), pro rozbor nestačí odebrat jeden vzorek, ale nejméně tři a to nejlépe během deseti dnů
(nebo alespoň obden), protože cysty se neuvolňují pravidelně. Pokud jsou cysty v trusu
morčete prokázány, léčba je prováděna na všech morčatech ve skupině bez ohledu na
viditelné klinické příznaky. Cysty giardií jsou velmi odolné, přežívají ve vodě, půdě nebo
například stěně boxu několik týdnů. V přenosu giardií může sehrát svou roli létající hmyz,
který je schopný roznést infekci i po vzdálenějších ubikacích. (Vítková 2006) dále radí:
„Důležité je provést nejprve mechanickou očistu (odstranit nalepený trus, nečistoty na stěnách
25
výběhu), omýt a zdezinfikovat krmné misky, napáječky a předměty, které přicházejí do styku
s morčaty. Teprve potom provést dezinfekci pomocí jodových a chlorových přípravků
rozpuštěných v teplé vodě (nad 65°C). Prognóza je při správně provedené léčbě a asanaci
prostředí velmi dobrá, samozřejmě za předpokladu, že hygienickými opatřeními v kombinaci
s plnohodnotnou výživou zabráníme recidivám.“
2.2.3
Zácpa (Obstipace)
Jako opak průjmu může být chápána zácpa. Jak se zmiňuje (Altmann 2006): „Jestliže morče
nevylučuje žádný trus, může to souviset s nedostatkem pohybu, potravou s nízkým obsahem
vlákniny nebo nedostatkem vody“. (Hůlková 2008) v takovém případě doporučuje: „Při zácpě
se snažíme zajistit dostatek tekutin, můžeme se pokusit podat buď do krmiva nebo přímo do
tlamy čajovou lžičku rostlinného oleje nebo Lactulózy.“ (Behrend, Skogstad 2006) zase radí
vysadit zrní, podávat salátovou okurku a meloun, k tomu třikrát denně podat do tlamičky
stříkačkou 1 polévkovou lžíci šťávy z kyselého zelí. Příznivě působí i šťovík, kopřivové seno
nebo pampelišky. (Altmann 2006) ve své knize varuje: „Přetrvává-li zácpa déle než 24 hodin
nebo bude-li zvíře navíc působit vysíleně musíte k veterináři.“
2.2.4
Nadmutí (Tympanie)
Tympanie je velice závažným problémem, kdy v žaludku a ve střevech dochází
k nadměrnému tvoření plynu, které vede k bolestivému zvětšení břicha. Nadmutí vzniká
v důsledku podání většího množství mokré či zapařené trávy, jetele, vojtěšky, brukvovitých
rostlin (zvláště některých druhů zelí, kedluben apod.) nebo při náhlé změně krmné dávky.
Opatrně musíme i s podáváním čerstvé jarní trávy, která obsahuje velké množství bílkovin.
Zvířata s tympanií leží, nedokáží chodit a ani se postavit na nohy, jsou apatická, mají napjaté
bříško a zrychleně dýchají. Poklepáním na břicho můžeme slyšet dutý zvuk. Tympanie je pro
morčata velmi bolestivý stav, nutné je co nejdříve (nejlépe ihned) navštívit veterináře, ale i
tak je prognóza nejistá. Jak uvádí (Altmann 2006): „Tvorba plynů ve střevě může být pro
morčata životu nebezpečná, protože rychle dochází k vyboulení bránice, která pak svírá srdce
a plíce. Hrozí udušení nebo zástava srdce“. Pokud se morče uzdraví, je potřeba dodržovat
dietu a několik prvních dní podávat pouze kvalitní seno a vodu. Až se zvíře zotaví,
přecházíme opatrně na původní stravu (Schippers 1999, Vítková 2006, Richardson 2000,
Michlíčková, Křížová 2008, Zelenková 2007).
26
(Habartová, Šimšálková 2010) důsledně varují, před podáváním „zeleného“ (ale platí to i pro
ovoce a zeleninu), pokud má morče blíže nespecifikované trávící obtíže – jednalo-li by se o
nadmutí, problém by se jen zhoršil.
K terapii (Hájková 2005) uvádí: „Nadmutí je stav velmi vážný. Hrozí šok, kolaps nebo
ruptura žaludku. Vyžaduje rychlý zásah veterináře - dekompresi, aplikaci látek snižujících
povrchové napětí (simeticon, dimeticon), odstranění příčiny, podpůrnou terapii (rehydratace,
ATB, kyslík)“. (Vítková 2006) dále konkrétněji pokračuje: „Z přípravků se využívá
Pretympan, 1 čajová lžička smíchána s vodou. Do 10 - 20 minut by mělo nastat mírné
zlepšení. Dále spasmolytika: Buscopan - 0,2 ml pod kůži nebo rozdrtit tabletu do 1,5 ml vody
a No-spa, která působí i proti bolesti. Dávku lze za 6 - 12 hodin zopakovat.“
2.2.5
Nechutenství (Anorexie)
Nepřijímání potravy znamená pro morče velice závažný zdravotní problém, který nezřídka
kdy končí úhynem (mnohdy velmi rychlým). (Vítková 2006) popisuje, v čem spočívá
závažnost situace: „Morčata patří mezi býložravé savce, kteří přijímají potravu téměř
celodenně, díky tomu je v průběhu celého trávicího traktu neustále přítomna zažitina. U
anorektických morčat dochází k postupnému vyprazdňování zažívadel a tím k navození
nepřirozeného stavu prázdného žaludku a střev. To přispívá k pomnožení patogenní střevní
mikroflóry, ke snížení pohyblivosti střev a tím k hromadění plynů a zbytků zažitiny. Navíc
chybí zdroj energie z potravy a organismus na toto reaguje uvolňováním tukových zásob z
podkožních depozit s následným shromažďováním v játrech, kde dochází k přeměně na
energii. Přemíra tuku v játrech ovšem způsobí jejich ztučnění (steatózu) a tím se omezuje
jejich funkce. Nastává stav velmi podobný toxémii březích samic. Morčeti je díky těmto
procesům neustále hůře a hůře, potravu odmítá stále urputněji, tím chybí mnohem více
energie a reakcí je další přesun tuků a vzniká bludný kruh, ze kterého není úniku a morče
umírá na ketózu a jaterní selhání. Přísun tuku do jater se může objevit již po 16 - 24
hodinovém lačnění.“
Samotné nechutenství nemusí být nutně vyvoláno jiným onemocněním, ale třeba jen pouhým
stresem, změnou v krmné směsi, pooperačním stavem, přehřátím, nedostatkem vody apod.
Nejčastější příčinou nechutenství onemocnění ovšem bývá. Může ho zapříčinit například
podání antibiotik, metabolické poruchy, nedostatek vitaminu C nebo selhání některého
z orgánů. Morče trpící závažnější formou onemocnění dutiny ústní také často nemůže přijímat
potravu, ale jeví o ni zájem (jde se podívat, očichá ji). V případě, že morče samo nezačne
27
velmi brzy jíst, je nezbytné navštívit zvěrolékaře (otálet s návštěvou se nevyplácí) a začít
uměle dokrmovat, zejména stravou bohatou na vlákninu (aby se zabránilo nepřemnožení
patogenní mikroflóry ve střevě).
Krmíme injekční stříkačkou bez jehly, kterou vkládáme do diastema (zubní mezery). Jak
doporučuje (Vítková 2006), je vhodnější krmení s tužší konzistencí, neboť tak je menší riziko,
že vnikne do dýchacích cest než u tekutějšího (vdechnutí krmiva i léčiv může způsobit zánět
plic). Autorka doporučuje podávat krmení v intervalu 6 - 8 hodin. Doporučovaná dávka
dokrmu je udávána 6 g na 100 g váhy morčete, ale ne vždy je schopno udávané množství
potravy skutečně pozřít.
Morčeti můžeme podávat speciální umělou výživou, např. v ČR dostupné RodiCare Instant
(tzv. „tekuté seno“), poskytující morčeti všechny potřebné živiny. Doporučované je rovněž
dokrmování zeleninovou výživou pro nejmenší děti např. typu „první karotka“ (výživa nesmí
obsahovat luštěniny, brambory a samozřejmě ani maso). Rozmixovat zeleninu můžeme sami,
vhodné druhy jsou např. mrkev, okurka, paprika, řepa. (Vítková 2006) dále doporučuje
podávat i rozmixované ovoce jako jablko, hrušku, banán, ad., ale i rozmělněné granule pro
morčata. Vše je možno doplnit glukopurem, čajem, ovocnou či zeleninovou šťávou. Jak
poukazuje, důležité je nezapomenout na vitamin C a do krmných směsí ho přidávat (50 – 100
mg na morče, 1 - 2 denně).
Jiný pohled na věc je ten, že by bylo vhodnější místo ovoce podávat spíše jen zeleninu.
(Habartová, Šimšálková 2010) doporučují i použití dětské instantní Osmizrnné nemléčné kaše
(od Nestlé). „Místo vody lze na přípravu kaše na dokrmení použít rovněž rehydratační roztok
Kulíšek, který lze koupit v lékárně, nebo roztok Bio Lapisu či fenyklový čaj. Dokrmujeme
každé 2-3 hodiny.“ Autorky rovněž poukazují na vhodnost mít, pro všechny případy, alespoň
1 sáček instantního sena RodiCare Instant doma.
Důležitý je i příjem tekutin, pokud morče nepije, tak mu tekutiny dáváme opět stříkačkou do
úst. Kromě vody jsou vhodné ovocné a zeleninové šťávy, fenyklový čaj, nebo speciální
rehydratační roztoky (např. Rehyvet). Zvěrolékař může rehydrataci provést i injekčně,
zároveň může léčbu podpořit podáním prostředků např. podporujících lepší motilitu střeva a
stimulujících chuť (vitamin B12). Příčinou nechutenství může být i bolestivý stav, pak je na
místě použití analgetik. Jak (Vítková 2006) dodává: „V případě, že morčátko i po 24
hodinovém snažení odmítá přijímat potravu, šance na přežití jsou minimální. Protože anorexie
28
je tak obtížně léčitelná, je velmi důležité začít s řešením co nejdříve, a sice ve fázi, kdy morče
ještě potravu částečně přijímá“.
Obrázek 7: RodiCare Instant "tekuté seno". Zdroj: Jaroslava Khunová
2.3 Nemoci dýchacího ústrojí
Dýchací obtíže bývají jedním z vůbec nejčastějších onemocnění morčat. Vycházejí jak
z horních cest dýchacích (z nosu, hrtanu, průdušnice), tak z dolních cest dýchacích (z
průdušek, plic), mohou být i kombinované. (Velenská 2007) dále uvádí: „Někdy infekce,
začínající jako rhinitida (zánět dutiny nosní s výtokem), sestupuje dolů a vzniká pneumonie.
Zvíře, které trpí dechovou nedostatečností, se snadno unaví, hodně odpočívá, při dýchání si
pomáhá celým tělem, hlavně břichem, dech je buď zrychlený a povrchní (postižení plic) nebo
prodloužený (překážka v dýchacích cestách).“
Dýchací ústrojí u morčat se ničím neliší od ostatních savců. Morče dýchá zásadně nosem;
dýchání prostřednictvím tlamičky signalizuje, že u morčete není něco v pořádku.
Z onemocnění se vyskytuje především rýma infekčního původu, zánět průdušek a zápal plic
(Richardson 2000). Jak nabádá (Vítková 2006), morče u kterého zpozorujeme některé
29
z možných příznaků, by se vždy mělo nechat vyšetřit zvěrolékařem. (Michlíčková, Křížová,
2008): „U morčat neplatí tak jako u lidí, že nachlazení je lehké onemocnění, právě naopak.“
K původcům respiratorních infekcí patří vůbec nejčastěji bakterie. (Knotková, Knotek 2000)
uvádějí jako nejběžnější bakteriální původce dýchacích cest Streptococcus pyogenes,
Diplococcus pneumoniae, Bordetella bronchiseptica, Pasteurella multocida, Pseudomonas
aeruginosa a Klebsiella pneumoniae. Dalšími původci respiračních obtíží mohou být i viry
(adenoviry), plísně (ze sena, z vlhké podestýlky), nádory (plicní adenomy) a alergie (seno,
prašná podestýlka). K onemocnění jsou náchylnější zvířata, která mají nedostatek vitaminu C,
jsou vystavena průvanu, případně stresu (např. v podobě častých převozů) a zvířata oslabená.
Morče se může také infikovat od ostatních domácích mazlíčků (přímým kontaktem,
kapénkovou cestou). Co se člověka týče, může při těžkých bakteriálních zánětech plic své
morče nakazit. Chřipka a nachlazení se na morče z člověka nepřenesou, jedná se totiž o virové
onemocnění, které morče neinfikuje (Hůlková 2008).
Dle (Richardson 2000) existuje několik symptomů, které mohou signalizovat potencionální
problémy dýchacího ústrojí:
1. Kýchání - v přiměřené míře je přirozeným chováním každého morčete. Nejčastěji se
lze s kýcháním setkat, pokud je morče v prašném prostředí (seno, hobliny).
Nezdravým jevem je, pokud morče kýchá již delší dobu, nebo pokud kýchání morčete
doprovází hlen a hnis; to by mohlo znamenat závažnější zdravotní komplikace (např.
bakteriální infekce).
2. Rýma - častokráte ukazuje na problémy s horními a dolními cestami dýchacími
3. Kašel - při postižení průdušek a průdušnice
2.3.1
Bakteriální pneumonie
(Hájková 2005): „Králíci, psi a primáti běžně hostí bakterii Bordetella bronchiseptica a
mnoho dalších druhů zvířat bakterii Streptococcus pneumoniae. K pneumoniím vyvolaným
těmito bakteriemi jsou velmi náchylná morčata, proto se nedoporučuje je chovat například
společně s králíky v králíkárně. U postižených zvířat se objeví nechutenství, ztížený dech,
výtoky z nosu a očí. Vzniká hnisavá bronchopneumonie; při infekci streptokokem i zánět
pohrudnice a osrdečníku. Dostane-li se infekce do ucha, začne zvíře naklánět hlavu ke straně
a ztrácí rovnováhu. Vyšetření morčat s pneumonií je třeba provádět s největší opatrností,
protože jejich náchylnost ke stresu může v tomto případě vést k šoku a smrti zvířete. Léčebně
30
se podávají antibiotika, podpůrně tekutiny, vitamin C a kyslík, je-li možnost.“ Současně s
aplikací antibiotik je důležité podávat probiotika pro znovuosídlení přirozené střevní
mikroflory, a sice 1 - 2 hodiny po aplikaci antibiotik ( např. Hylak forte, Lacidofil, Probican
pasta). Nezbytné je též zajistit klid a teplo. Vhodná je i izolace morčete od ostatních (Hůlková
2008). Můžeme morčeti také nabídnout echinaceu pro podpoření jeho imunity - pokud máme
rostlinu, můžeme dát listy, pokud ne, je možné podat i echinaceový sirup (Michlíčková,
Křížová, 2008). (Becková 2008) zase navrhuje pro podpoření organismu použití Bachových
květů v kapkách z lékárny.
2.3.2
Zápal plic
Zápalem plic je zánět plicní tkáně, různé stupně závažnosti. Může být zapříčiněn bakteriemi,
viry i jinými organismy. Příznaky zápalu plic jsou podobné jako u ostatních nemocí
dýchacího ústrojí – dýchavičnost, kýchání doprovázené rýmou a kašlem. Může se také objevit
nechuť k jídlu, naježení srsti a teplota. Zápalem plic jsou nejčastěji postiženi jedinci s
oslabenou imunitou a i přes včasnou veterinární léčbu se morče nemusí povést zachránit.
2.4 Nemoci pohybové a nervové soustavy
2.4.1
Křeče, třes
Jak uvádí (Vítková 2006), stavy provázené křečemi nebo třesem znamenají ve většině případů
závažné onemocnění a je nezbytné v co nejkratší době vyhledat zvěrolékaře. Bez veterinární
pomoci pak morče častokráte umírá. Příčin křečí a třesu u morčat existuje několik, z nichž
nejčastější jsou:
1) Přehřátí organismu – bývá způsobeno pobytem na slunci, ale i nevětrané teplé
místnosti či autě a nedostatkem tekutin. Organismus morčete není schopen
termoregulace a nebezpečí přehřátí hrozí přibližně již od 28 °C (náchylnější jsou
zvířata s nadváhou). Příznakem je zrychlené a povrchné dýchání, apatie, slabý puls,
zpočátku překrvené sliznice a ouška, často i slinění, bez pomoci nastává šok a smrt.
Jako první pomoc morčeti chladíme končetiny a ouška v chladné vodě (ne studené!), k
tělíčku přikládáme vlhké obklady. Snažíme se co nejdříve dostat zvířátko ke
zvěrolékaři! Pokud by veterinář nebyl ihned k zastižení, je důležité dostat do morčete
tekutiny (vlažné). (Altmann 2006, Vítková 2006) dále doporučují v takovéto nouzi
podat morčeti trochu slabé černé kávy na povzbuzení oběhového systému. Na veterině
zvěrolékař zvířeti podá zavodňující a povzbuzující injekce. (Vítková 2006) dodává: „I
31
když se morčátko vzpamatuje, stav zůstává vždy vážný několik dní z důvodu možného
poškození ledvin během období dehydratace a případného šokového stavu. Právě
selhání ledvin bývá nejběžnější příčinou úhynu několik dní po přehřátí.“
2) Otrava – může nastat díky kontaminaci krmiva a pitné vody. Většinou nemá akutní
průběh a kromě křečí a třesu se objevují i další příznaky jako: silné slinění, apatie,
krev v trusu. Zvěrolékař může podat injekčně „protijed“ Ca EDTA.
3) Hypoglykémie – snížená hladina krevního cukru, ke které může dojít především u
zvířat s nízkou hmotností a rychlým metabolismem, často v souvislosti s hladověním.
S hypoglykémií se setkáváme u novorozených mláďat v důsledku nedostatku energie.
Křeče a třes však mohou být u mláďat vyvolány i hypoxií (nedostatek kyslíku),
podchlazením, nedostatkem vápníku apod. (Velenská 2007) uvádí, že při křečích
neznámého původu, by měla platit zásada vpravit zvířeti do úst trochu roztoku
glukózy (případně v nouzi jakéhokoliv sladkého roztoku).
4) Ketóza (viz. kapitola Toxémie (ketóza) březích samic)
5) Nedostatek minerálních látek – křeče nejčastěji po porodu v důsledku nedostatku
hořčíku a vápníku.
2.4.2
Kulhání
Příčin kulhání u morčete může být celá řada. Mezi hlavní příčiny (Hájková 2005) řadí:
1) Trauma – zlomeniny se u morčat díky jejich velikosti dají jen těžko fixovat. Menší
rány je dobré ponechat samovolnému léčení; jako možnost přichází i amputace
(amputaci morčata dobře snáší). V případě komplikovanější zlomeniny (Hájková
2005) doporučuje morče raději utratit.
2) Nedostatek vitaminu C (viz. kapitola Nedostatek vitaminu C)
3) Pododermatitis (viz. kapitola Pododermatitis)
2.4.3
Ochrnutí
Ochrnutí, ať již úplného (paralýza) nebo částečného (paréza) může mít několik příčin. Často
k němu dochází následkem úrazu (např. při pádu z výšky, přišlápnutím apod.) a pokud dojde
k poškození míchy, je nejlepší nechat morčátko uspat. Mícha může být postižena i v důsledku
výhřezu meziobratlové ploténky nebo nedostatečnou výživou nervové tkáně (jako
důsledek ucpání cév). Nastat může i degenerace a nekróza svalstva v důsledku nedostatku
vitaminu E. Objevuje se poporodní paréza (v důsledku nedostatku vápníku a energie).
Problémy může způsobit i výskyt dědičných poruch (abnormálně utvářená pánev, kosti,
32
chrupavky,…). Vždy se doporučuje návštěva zvěrolékaře, aby posoudil závažnost problému a
určil jeho řešení. (Vítková 2006)
2.4.4
Nedostatek vitaminu C
Morče, stejně jako poloopice, opice a člověk patří do malé skupiny savců, kteří nejsou
schopni si vitamin C (kyselinu askorbovou) syntetizovat endogenně. Veškerou svoji potřebu
vitaminu C tedy musí pokrýt potravou. (Altmann 2006) k tomuto říká: „Za normálních
podmínek potřebuje morče denně na kilogram tělesné váhy 16 mg, při stresu, zvýšeném
nebezpečí infekce, nemocech a březosti 30 mg vitaminu C. Tuto spotřebu většinou pokryje
vyvážená strava s podílem čerstvé potravy.“ (Vítková 2006) udává základní denní dávku
vitaminu C v rozmezí 15 - 25 mg na dospělé morče.
Dle
(Hůlková
2008)
dochází
nedostatkem
vitamínu
C
k
absenci
enzymu
L-glukonogamalaktonoxidasa, což u morčete způsobuje řadu velmi závažných onemocnění.
V letních měsících se tak doporučuje podávat morčeti dostatek čerstvé zeleniny; v zimních
měsících je možné přírodní zdroje nahradit umělými zdroji vitamínu C (např. vitaminové
tablety Celaskon, s dávkováním 200 - 400 mg na litr vody).
(Vítková 2006): „Kyselina askorbová je nutná pro formování aminokyselin - hydroxylysinu a
hydroxyprolinu, které se podílejí na syntéze kolagenu.“ Při nedostatku vitaminu C je tvorba
kolagenu (pojivových tkání) defektní, stěny cév snáze praskají a krev se vylévá mimo krevní
řečiště. Objevují se hemoragie (krvácení) na dásních, v kloubech, svalech, na sliznicích a
serózách. Kolagen je i součástí závěsného aparátu zubů, jeho narušením se zuby kývou, v
důsledku špatného skusu přerůstají a mohou dokonce vypadnout. (Vítková 2006) pokračuje:
„Dalšími příznaky hypovitaminózy bývá zdrsnělá nekvalitní srst, nechutenství (stav ještě více
prohlubuje, neboť platí úměra - žádná potrava - žádný vitamin C), průjem, bolesti, zhoršuje se
hojení ran, objevuje se kulhání (díky otokům a krváceninám v kloubech). Snižuje se odolnost
vůči onemocněním.“
Často můžeme vidět, jak morče odpočívá na boku, odlehčuje tím zadní končetiny, aby si
odpočinuly. Následkem otoků kloubů se pak lze setkat se zvláštním hopsavým krokem,
kterým se postižená zvířata pohybují. Díky narušené imunitě se morče může stát také
snadným cílem např.: svrabu, kokcidií či plísní. Za určitých okolností (dané např. roční
dobou, věkem, březostí, nemocí či stresem) potřebuje morče zvláštní dávku tohoto vitaminu,
jelikož organizmus nedokáže dávku optimálně využít. Existuje předpoklad, že vitamin C
33
zlepšuje i využitelnost železa a má ochranný vliv na vitaminy skupiny B. Trvalý nedostatek
vitaminu C vede k úhynu. (Schippers 1999, Vítková 2006, Hájková 2006, Jílek 1993,
Richardson 2000).
Hypovitaminózu C je možné stanovit na základě výše uvedených příznaků, dále pak
posouzením jídelníčku, či při pitvě, kdy je patrná hemoragie na vnitřních orgánech, svalech a
v kloubech (Anonym b. 2002, Vítková 2006, Jílek 1993).
Obrázek 8: Patologický rozbor morčete při
hypovitaminóze C. Zdroj:
http://www.radil.missouri.edu/info/dora/GUINEAPA/
guinea.htm
Obrázek 9: Hypovitaminóza C, bolestivé otoky kloubů.
Zdroj: www.kralici.cz
Jako terapii (Habartová, Šimšálková 2010) doporučují rozdrtit 100 mg tabletu vitaminu C,
smíchat s vodou na kašičku a přidat Glukopur. Kašičku pak podávat do tlamičky dobu 10-14
dnů, kdy by mělo být patrné lepšení stavu. Léčbu je podle autorek vhodné doplnit podáváním
vitaminu B a masáží s natahováním a zahříváním nožiček.
Ohledně zdrojů vitaminu C je nejlepší spoléhat na zelenou trávu a čerstvou zeleninu, neméně
důležitý je rozmanitý jídelníček. Zelenina by se měla dle (Habartová, Šimšálková 2010)
podávat nejlépe 2x denně v minimálním množství 100 g (lépe 200 g) na den. U ovoce musíme
mít na paměti, že díky obsahu cukru a častému sklonu morčat k tloustnutí, je dobré jej podávat
spíše jako pamlsek. Některé prodávané krmné směsi pro morčata již denní dávku vitaminu C plně
pokrývají, ale je třeba brát v úvahu, že vitamin C s časem v krmení degraduje (je obsažen
maximálně tři měsíce). Velice opatrní musíme být při podávání zeleniny obsahující ve větší míře
dusíkaté látky (např. saláty) a nadýmavých druhů jako je (např. zelí). (Velenská 2009)
doporučuje se raději těmto druhům vyvarovat. Jak již bylo víše uvedeno, také tráva je
významným zdrojem vitaminu C, ale jak uvádí (Schippers, 1999) jeho množství se může den
ode dne enormně lišit.
34
(Habartová, Šimšálková 2010) a (Schippers 1999) upozorňují na úskalí podání vitaminu C
rozpuštěného v napájecí vodě. Jednak nelze zjistit, kolik morče vitaminu C skutečně přijalo, a
jednak musíme myslet na to, že vitamín C se vlivem světla rychle znehodnocuje. Také
bychom měli použít aspoň 24 hodin odstátou vodu, protože chlór vitamin C opět ničí. Touto
cestou se pak k morčeti dostane jen malé množství vitaminu.
Ale pozor, všeho moc škodí, jak upozorňují (Habartová, Šimšálková 2010), nadbytek
vitaminu C může způsobovat močové kameny, neboť kyselina askorbová patří k látkám,
zvyšujícím vylučování kmenotvorných látek do moči.
Seznam vhodného ovoce a zeleniny s uvedeným obsahem vitaminu C se nachází v Přílohách
této bakalářské práce.
2.4.5
Onemocnění kloubů (Osteoartritida)
Osteoartritida se vyskytuje u morčat starších 9 měsíců. Nejčastěji osteoartritida zasahuje
oblast kolenního kloubu (Richardson 2000, Anonym g 2012). (Anonym d. 2012) dodává, že
klinicky se jedná o vývojové abnormální utváření kloubu, který vede k abnormálnímu pohybu
v kloubu. Dále dodává: „Z toho vyplývá zvýšené dráždění chrupavky a okolních pojivových
tkání, které vede k neinfekčnímu zánětu (artritidě), změnám ve složení a množství kloubního
mazu a rozvoji druhotných degenerativních změn (artróze). Takovýto kloub pak nemůže plně
vykonávat svou funkci; je bolestivý, teplejší, oteklý a zvířeti způsobuje pohybové problémy
(kulhání)“. Názory na způsoby léčby a prevence se u této nemoci dosti liší.
(Vítková 2006) zde říká, že osteoartritida může být způsobena hypovitaminózou, neboli
nedostatek vitaminu C. Oproti tomu (Anonym e 2012) naopak tvrdí, že dle výsledků studie
provedené Duke University Medical Center může být nadmíra vitaminu C příčinou
Osteoartritidy: „Vysoký výskyt vitaminu C riziko spontánní osteoartrózy zvyšuje. Nález
zmíněné studie je v rozporu s řadou dřívějších krátkodobých studií u morčat, které tvrdí, že
vitamin C by díky svým antioxidačním vlastnostem osteoartróze chránit, říká doktorka
Virginia Krausová, docentka medicíny na Duke University Medical Center. Dle doktorky
Krausové krátkodobé podávání vitaminu C poskytuje antioxidační účinky s minimem
vedlejších účinků, nicméně delší podávání má za následek účinky škodlivé. V rámci výzkumu
bylo 3 skupinám morčat podáváno různé množství vitaminu C – 3 mg denně, 30mg denně a
150mg denně, a to po dobu 8 měsíců. Výsledky průzkumu okázaly, že skupina se 150mg
denně měla více poškozené chrupavky v kolenu než první dvě skupiny.“
35
(Richardson 2000) v případě, kdy morče vydává bolestivé zvuky způsobené s největší
pravděpodobností osteoartritidou, doporučuje podávat jednou denně orálně 0,1mg Metacamu.
2.4.6
Lymfocytární choriomeningitida (LCM)
Lymfocytární choriomeningitida je nemoc, která postihuje primárně myši, potkany křečky a
morčata (Nash 2011). Jedná se o virové onemocnění, které u morčat způsobuje ochrnutí a
zánět mozkových blan (Vítková 2006). Virus je přenášen pomocí moči, slin a exkrementů.
Hlavními příznaky nemoci je rapidní úbytek na váze, třes a křeče. Jak (Nash 2011) dodává, u
napadeného morčete se ovšem žádné příznaky nemusí vůbec projevit. O přenositelnosti této
nemoci na člověka se názory různí. Jedna skupina autorů tvrdí, že nemoc je z morčete na
člověka přenositelná a způsobuje příznaky podobné chřipce a zánětu mozkových blan
(Anonym f. 2011, Vítková 2006, Nash 2011), jiní ovšem tvrdí, že morčata nejsou za
přenašeče považována (Behrend, Skogstad 2006). (Vítková 2006) ještě dodává, že proti této
nemoci neexistuje léčba a z důvodu možnosti přenosu nemoci na ostatní morčata a na člověka
je vhodným řešením eutanázie morčete.
2.5 Onemocnění vylučovacího a rozmnožovacího systému
Vylučovací systém morčat nejčastěji postihují problémy s usazováním močových kamenů,
objevují se záněty (různých typů, často v souvislosti s infekcí) a selhávání ledvin. Příznaky,
které nás na onemocnění upozorňují, uvádí (Vítková 2006): „Prvním signálem onemocnění
bývají změny charakteru moči (zápach, množství, barva, příměs krve, aj.), bolestivé a časté
močení, vlhká srst a časté olizování u vyústění močové trubice, nadměrné pití (více jak
100ml/kg/den).“
2.5.1
Ledvinové a močové kameny
Výskyt močových a ledvinových kamenů bývá spjat s vyšším obsahem vápníku v moči a krvi,
ale také s nižším objemem moči. Nejlepší a nejjednodušší prevencí tvorby kamenů je zajistit
morčeti dostatečné množství tekutin. Náchylnější k onemocnění bývají samice starší tří let,
které často mívají i problémy se záněty močového měchýře. Bakterie (např. Streptococcus
pyogenes), které způsobují záněty močového měchýře, slouží jako „jádro“, na kterém se
usazuje vápník a tak vzniká kamínek (naprostá většina všech kamínků obsahuje vápník v
podobě kalciumoxalátu). Jak dále popisuje (Vítková 2006): „Velmi malé kameny často
vycházejí přímo močovým ústrojím z těla, aniž by vyvolávaly nějaké symptomy. Ostatní
kameny mohou uvíznout v močovodech, močové trubici. Moč, které se tak uzavře cesta
36
vpřed, odtéká zpět do ledvin, resp. močového měchýře, kde se uchovává až do chvíle, než
může být z těla vypuzena močením přes močovou trubici. …Vše bývá doprovázeno silnými
bolestmi a často prvním náznakem potíží je přítomnost krve v moči.“ Jako další možné
příznaky autorka uvádí časté močení (někdy po kapkách), zápach morčete po moči, vlhké
bříško v blízkosti vyústění močové trubice. (Vítková 2006, Richardson 2000, Hájková 2006,
Habartová, Šimšálková 2010)
Diagnóza se stanovuje orientačně na základě příznaků, přesně pak na základě rentgenového
nebo sonografického vyšetření a samozřejmě vyšetřením moči. Terapie spočívá prvotně
v dekompresi močového měchýře - uvolněním neprůchodnosti cest proplachem tekutinou.
Někdy je ale nutný i chirurgický zákrok. Podávají se antibiotika (trimetoprim v kombinaci se
sulfonamidy) a případně analgetika. Často se setkáváme s recidivou onemocnění. (Vítková
2006)
(Habartová, Šimšálková 2010) doporučují dát si pozor na solné a vápníkové kameny, které se
někdy morčatům podávají jako potravní doplněk. Obsahují totiž nadměrné množství soli a
vápníku a mohou tak způsobit vznik ledvinových a močových kamenů; autorky radí: „Pokud
si všimneme, že kámen nápadně rychle ubývá (morče ho může lízat či hlodat z nudy), tak ho
morčeti nabízíme jenom příležitostně.“
2.5.2
Záněty močových cest
K zánětům močových cest bývají mnohem náchylnější samice, což je dáno jejich podstatně
kratší močovou trubicí (oproti samcům) a tedy snazší cestě infekce do močových cest. Dále
jsou k onemocnění vnímavější morčata s nižší frekvenci močení (v moči se mohou množit
bakterie). Zánět může postihnout nejen močový měchýř nebo močovou trubici, ale i ledviny.
Příznaky poukazující na onemocnění jsou: krev v moči, vlhké bříško v blízkosti vyústění
močové trubice, problém s močením. V léčbě se používají antibiotika (s bakteriostatickým
nebo baktericidním účinkem). Někdy zvíře uhyne, aniž by majitel zpozoroval příznaky
onemocnění. Bývá to v důsledku selhání ledvin (akutní nebo chronická forma). Akutní
selhání ledvin může mít příčinu v těžkém zánětu ledvin, neprůchodnosti močových cest, ale
také v otravě. Hlavní příčinou úhynů v souvislosti s ledvinovým onemocněním je chronické
selhání ledvin. Zrádnost onemocnění tkví v tom, že symptomy mohou být velmi rozmanité a
často nejasné. Selhání ledvin mívá spojitost s postižením srdce (Vítková 2006, Richardson
2000, Hájková 2006).
37
2.5.3
Toxémie (ketóza) březích samic
Toxémií (ketózou) rozumíme metabolickou poruchu, která se u samic projeví nejčastěji 2
týdny před porodem až 1 týden po porodu. Postihuje zejména obézní samice nebo ty, které
delší dobu hladověly. Častěji se vyskytuje také u prvorodiček. Toxémie se projeví náhle,
během 24 hodin dostavuje apatie. Ve většině případů bohužel končí úhynem samice a to mezi
2 - 5 dnem od prvních příznaků onemocnění. Mezi tyto příznaky patří: apatie, nechutenství,
potrácení, později zrychlené dýchání, křeče a průjem. Moč a dech morčete bývá cítit po
acetonu.
Každé nechutenství či hubnutí ke konci březosti musíme bedlivě hlídat. Protože jak popisuje
(Vítková 2006): „Při hubnutí se resorbuje podkožní tuk, který je krví přemisťován ve formě
mastných kyselin do jater, kde probíhá jejich přeměna na energii a také na ketolátky, které se
opět přes krevní oběh dostávají do moči, vydechovaného vzduchu, výkalů, jež jsou poté
charakterizované nasládlým zápachem. Játra, která jsou postižená ztučněním (steatózou) u
obézních zvířat nezvládnou nápor, začnou postupně selhávat ve svých funkcích (zpracovávání
živin, detoxikace a neutralizace toxinů a léků, produkce srážlivých faktorů, atd.). Navíc
přítomnost tuku spojená s kompresí cévního zásobení jater březí dělohou vede ke sníženému
přísunu kyslíku k jaterním buňkám, které odumírají. Úbytek buněk schopných pracovat stav
velmi zhoršuje, v organismu zůstávají toxické látky, které pronikají přes krevní systém do
většiny orgánů včetně mozku (křeče, kóma, smrt).“ V důsledku absence tráveniny ve střevě
dochází k přemnožení patogenních klostridií v zažívacím traktu, ty produkují toxiny
vyvolávající průjem.
Ketóza se dá rychle prokázat vyšetřením moči pomocí diagnostických papírků. Léčba spočívá
v dodání tekutin a energie. Rehydrataci je nejlépe provést injekčně, energii pak doplnit
podáváním 5% glukózy. Pro léčbu je důležité držet zvíře v teple. (Vítková 2006, Hájková
2005, Anonym b. 2002, Richardson 2000)
(Vítková 2006) navrhuje léčbu doplnit antibiotiky (kvůli infekci) v kombinaci probiotiky
(např. Probican pastu, Hylak forte), prokinetiky (pro podporu peristaltiky střev). Autorka
uvádí, že někdy se stav samice může zlepšit ukončením březosti – vyvoláním porodu nebo
císařským řezem. Což na druhou stranu opět představuje riziko, protože v tomto stavu je
jakýkoli chirurgický zákrok nebezpečný.
38
Ketóze můžeme do jisté předcházet omezením vysokoenergetické potravy během posledních
týdnů březosti. Nejlepší prevencí je důsledně dbát, aby samice nebyla příliš obézní.
Nadváhu je neméně důležité hlídat i u samců, neboť i samce (stejně tak jako nebřezí
samici) může postihnout kolaps (ketóza) s podobným mechanizmem jako má
ketóza březích samic. V důsledku nadbytečného příjmu energie (především tuků a cukrů)
dojde k jejímu ukládání v těle. Tuk se nejdříve ukládá v podkoží, ale později i v orgánech
včetně jater. Jak popisuje (Vítková 2006): „Dochází k jejich ztučnění a tím se významně
zhoršuje jejich funkce, což může vést k náhlým úhynům bez jakýchkoliv příznaků
předchozího onemocnění.“ Autorka doporučuje udržovat váhu okolo 900 g u samiček a okolo
1200 g u samečků. Je ovšem pravda, že někteří příslušníci ušlechtilých plemen mají hmotnost
podstatně vyšší, aniž by byli obézní. Podle (Velenská 2009) je příznakem obezity přehnaně
vyvinutý krční lalok a těžkopádný pohyb.
2.5.4
Ovariální cysty
Ovariální cysty se nejčastěji projevují u samiček mezi 2. a 4. rokem. Jak uvádí (Hájková
2006), určitý stupeň cyst se nachází až u 3/4 samic ve věku 2-5 let. (Jekl V. ml., Havlínová E.,
Kohout P., Knotek Z. 2004) poukazují na souvislost, že výskyt ovariálních cyst je poměrně
častý u starších samic, které nerodily před 8. – 10. měsícem věku, autoři o cystách uvádějí:
„Jedná se o unilaterální nebo častěji bilaterální cystické měchýřovité útvary vyplněné čirou
tekutinou. Etiologie a patogeneze výskytu těchto cyst je doposud málo známá. S největší
pravděpodobností se jedná o poruchu epiteliálních iontových pump.“ Velikost cyst se
pohybuje v rozmezí 0,5 - 7 cm. Cysty se s přibývajícím věkem zvětšují. (Vítková 2006):
„Postižené bývají často oba vaječníky, jestliže se cysta objevuje jen na jednom z nich, bývá to
zpravidla ten pravý. Současně s cystami můžeme velmi často pozorovat nádory dělohy
(leiomyomy).“ Onemocnění se projevuje poklesem plodnosti, ztrátou srsti (symetrické
lysiny), někdy samice též trpí anorexií a jsou výrazně apatické.
Někdy lze cysty nahmatat přes bříško, spolehlivou diagnostickou metodou je pak sonografie.
Možnosti léčby popisuje (Vítková 2006): „Terapií první volby je vyjmutí vaječníků a dělohy
(ovariohysterektomie). V případě, že chceme zachovat plodnost samice, můžeme se pokusit o
medikamentózní hormonální léčbu, která spočívá v aplikaci humánního choriového
gonadotropinu - hCG (př. Pregnyl).“ Ale hormonální léčba sebou nese podstatné riziko
recidiv.
39
2.5.5
Impakce
Morčata mají v oblasti zadečku anální váček tzv. sinus paranalis (duté, oválné tělísko
velikosti hrachu nacházející se po stranách análního kanálu), kde se hromadí sekret
aromatických žláz, které zde ústí. Hlavně u starších samečků se zde může hromadit trus
(Altmann 2006). Jak popisuje (Vítková 2006): „ Tento nahromaděný obsah je nutno vybavit,
a to nejdříve zvlhčením vlažnou vodou (u zatvrdlého obsahu) a poté vyjmutím mírným tlakem
do papírového kapesníku, buničiny atd. Impakce se objevuje u starších, nemocných morčat
nebo zvířat, která neprovádí dostatečně koprofágii.“
2.6 Nádorová onemocnění
Nádorová onemocnění se u morčat naštěstí nevyskytují příliš často. Pokud se vyskytnou,
postihují téměř vždy pouze starší zvířata. Bouličky nacházející se poměrně často v podkoží
nebývají nádory, ale abscesy a ucpané tukové žlázy. Nádory se často vyskytují na dýchacích
cestách (plicní adenomy), setkáváme se i s nádory mléčné žlázy. U morčat (i u samců), jak
uvádí (Hájková 2005), jsou nádory mléčné žlázy vesměs nezhoubné (asi jen 30% bývá
karcinomů), které jsou lokálně invazivní, ale málokdy metastazují (při odoperování je vhodné
odstranit i regionální mízní uzlinu). Úspěšnost léčby nádorového onemocnění je vždy závislá
na mnoha faktorech. (Vítková 2006, Schippers 1999, Hájková 2005).
2.6.1
Leukémie
Jak uvádí (Vítková 2006), jedním z nejčastějších nádorů vyskytujících se u morčat
lymfosarkom (nádorové bujení mízní tkáně). Původce tohoto bujení je retrovirus typu C.
Nemocná zvířata jsou očividně ve špatné kondici, jsou vyhublá i když potravu přijímají
normálně. Jejich srst často mívá zhoršenou kvalitu s větším výskytem lupů. Morčata mají
zvětšené mízní uzliny (najdeme je při zadních obloucích dolních čelistí).
Zvětšené mízní uzliny ale nemusí nutně znamenat nádorové bujení, jak uvádí (Vítková 2006):
„Může se jednat o pouhé fyziologické zvětšení díky právě probíhající infekci v organismu
nebo příčinou větší velikosti může být absces (cervikální lymfadenitida). K rozlišení, o jaký
proces se jedná, použijeme aspiraci obsahu bouličky, případně i biopsii (vyjmutí části nebo
celého útvaru) s následným provedením histologického vyšetření. Lze také odebrat krev a
stanovit počet leukocytů, který při leukémii vykazuje výrazné překročení normálních hodnot“.
Potvrdí-li
se
leukémie,
je
léčení
beznadějné
a
nejlepší
varianta
je
eutanazie.
40
3. VÝSKYT ONEMOCNĚNÍ U MORČAT REGISTROVANÝCH CHOVATELŮ V ČR
3
Výskyt onemocnění u morčat registrovaných chovatelů v ČR
V rámci mé bakalářské práce jsem se rozhodla vedle literární rešerše z českých a zahraničních
informačních zdrojů provést dotazníkový průzkum mezi registrovanými chovateli morčat
v České republice. Na základě připraveného dotazníku bylo mým cílem vyhodnotit, s jakými
nemocemi se čeští chovatelé nejčastěji střetávají a jak tyto onemocnění léčí. Prezentované
výsledky výzkumu se opírají o odpovědi 179 oficiálních chovatelů morčat České republiky.
Pro úplnost - z celkového počtu těchto chovatelů 39 % chová více jak 15 morčat; 34 % chová
6 až 15 morčat; zbývajících 28 % chovatelů má 5 a méně morčat. Pro výpočet hodnot byl
použit aritmetický průměr.
3.1 Celková četnost jednotlivých onemocnění
V rámci průzkumu se chovatelé měli možnost vyjádřit k otázce, s kterými třemi nemocemi se
setkávají nejčastěji. Na tuto otázku odpovědělo celkem 44 respondentů. Do žebříčku četnosti
jsem vyhodnotila pět onemocnění, která chovatelé udávali nejčastěji. Výsledky jsou
zobrazeny v následující tabulce:
Nemoc
Plísně
Všenky
Poranění očí
Svrab
Problém s porodem
% výskytu
55%
36%
25%
16%
14%
41
3.2
Onemocnění kůže
Nemoci kůže patří mezi vůbec nejčastější zdravotní problémy, se kterými se u morčat
můžeme střetnout. Z výsledků výzkumu vyplývá, že nejčastěji se chovatelé potýkají
s plísněmi a všenkami. Poměrně častá je i pododermatitida, abcesy a svrab. Zvěrolékaři, se
kterými jsem měla vrámci přípravy na bakalářskou práci možnost problematiku onemocnění
morčat zkonzultovat, shodně uváděli, že svrab je vůbec nejčastější nemocí, se kterou se ve
své praxi setkávají. Majitelé morčat, kteří s tímto problémem do ordinací chodí, nebívají
zkušení chovatelé a ani zvíře od něj nemají, ve většině případů koupili morče ve zverimexu,
kde bývá svrab poměrně často rozšířen. Jelikož tento průzkum byl vyplňován pouze
oficiálními chovateli morčat v ČR, kteří se zpravidla se svrabem nesetkávají, dá se
předpokládat, že výskyt svrabu je mnohem vyšší než ukázaly výsledky průzkumu.
100%
91%
90%
87%
82%
75%
80%
69%
70%
60% 54%
50%
40%
44%
39%
38%
32%
24%
30%
31%
9%
8%
1%
0%
29%
Bez výskytu
Ojedinělý výskyt
12%
4%
47%
41%
22%
21%
17%
20%
10%
52%
47%
1%
9%
12%
Častý výstkyt
2%
0%
Graf 1: Výskyt onemocnění kůže mezi českými chovateli
Jak chovatelé uvádějí, s onemocněním kůže se dle výsledků dotazníku častěji svěřují do rukou
veterinárního odborníka; chovatelé s počtem morčat 15 a více naopak využívají svých
vlastních zkušeností s pomocí volně dostupných léčiv.
42
95% 93%
100%
90%
83%
80%
73%
71%
65%
70%
60%
46%
42%
38%
35%
40%
29%
27%
30%
10%
62%
58%
54%
50%
20%
75%
25%
17%
5%
7%
Veterinární léčba
Domácí léčba
0%
Graf 2: Způsoby léčby onemocnění kůže mezi českými chovateli
V rámci dotazníku mohli chovatelé připsat, jakým způsobem jednotlivé nemoci léčí, jaké
kroky vedly k úspěchu a jaké naopak nikoliv.
U svrabu existuje mezi chovateli jednoznačná shoda – nejúspěšnějším způsobem léčby je
Stronghold, který se prodává ve formě kapek. Při aplikaci Strongholdu je vhodné morče cca
na 2h oddělit od ostatních morčat, aby vzájemným olizováním nedošlo ke snížení účinnosti
aplikované látky. Dalším účinným způsobem, který pomáhá nejen u svrabu ale i u všenek, je
Ivomec (koupel v roztoku Ivomecu, sprej na postižená místa).
Všenky jsou českými chovateli léčeny častokráte pomocí speciálních šampónů (Biokill),
koupelí (Immaverol) a ve větší míře též přípravky proti vnějším parazitům jako jsou:
Frontline, Arpalit NEO nebo Advocate.
Pro léčbu plísní je nejčastějším způsobem léčby použití Lamisilu (jeho použití je vhodné
zvláště u morčat – skinny) a krému Canesten. Při aplikacích těchto krémů plíseň ve většině
případů po několika dnech zmizela. Úspěšnou léčbu chovatelé též hlásí při použití přípavku
Mykoseptin (účinné látky: kyselina undecylenová a zinek).
43
Jestliže morče trpělo Pododermatitidou (otlaky tlapek), znamenalo to ve většině případů
veterinární péči, kdy morče je často léčeno předepsanými antibiotiky. Někteří chovatelé
k antibiotické léčbě přidávají potírání postižených míst řapíkem. Jako neúspěšná byla
v některých případech indikovaná aplikace antibiotik Enrogal. Pododermatitida častokráte
vzniká díky tvrdší podestýlce v ubikaci (je vhodné se vyvarovat hoblin z tvrdých druhů dřev a
dřevěných pelet), vhodné je použití hoblin z měkkého dřeva a Asanu (ten je vhodný
především po dobu rekonvalescence, jeho nevýhodou je vysoká cena).
Jako prevenci proti kožním onemocněním někteří chovatelé doporučují pravidelné podávání
Immaverolu a Neostomosanu.
3.3 Onemocnění zažívacího ústrojí
Ačkoliv jsou onemocnění zažívacího ústrojí u morčat poměrně často popisována, více jak u
2/3 českých chovatelů se dle výsledků dotazníku tyto problémy vůbec nevyskytují. K
nejčastěji se vyskytujícím onemocněním zažívacího traktu patří (dle pořadí): Malokluze,
Tympanie, Kokcidióza a Enterotoxémie (průjem v důsledku léčby antibiotiky). Z výsledků
je zajímavé, jak často je Tympanie léčena domácí péčí. S průjmy z jakéhokoliv důvodu
naopak naprostá většina chovatelů spoléhá na odbornou veterinární léčbu (jen u průjmů
v důsledku antibiotické léčby je toto procento o něco nižší). Co se malokluze týče, z výsledků
vyplývá, že pětina chovatelů upravuje přerůstání zubů sama. Zkušení chovatelé často zkracují
řezáky pomocí kleštiček; zadní zuby je nicméně nutné zkracovat pouze zvěrolékařem a to pod
narkózou.
44
120%
97%
100%
80%
92%
93%
79%
77%
71%
67%
60%
40%
31%
28%
20%
18%
20%
2%
3%
3%0%
8%
1%
6%
1%
3%
Bez výskytu
1%
Tympanie (nadýmání)
Parazitální zánět střev (průjmy
způsobené kokcídiemi)
Giardióza (chronické průjmy s
původcem prvokem giardia)
Tyzzerova choroba (bakteriální
zánět střev s původcem
Clostridium piliforme)
Salmonela (bakteriální zánět
střev)
Enterotoxémie (průjem v
důsledku léčby antibiotiky)
0%
Ojedinělý výskyt
Častý výstkyt
Graf 3: Výskyt onemocnění zažívacího ústrojí mezi českými chovateli
45
100%
90%
80%
92%
81%
79%
70%
60%
73%
59%
50%
56%
44%
41%
40%
30%
88%
27%
21%
19%
20%
8%
10%
12%
Domácí léčba
Tympanie (nadýmání)
Parazitální zánět střev (průjmy
způsobené kokcídiemi)
Giardióza (chronické průjmy s
původcem prvokem giardia)
Tyzzerova choroba (bakteriální
zánět střev s původcem
Clostridium piliforme)
Salmonela (bakteriální zánět
střev)
Enterotoxémie (průjem v
důsledku léčby antibiotiky)
0%
Graf 4: Způsoby léčby onemocnění zažívacího ústrojí mezi českými chovateli
V případě lehčí tympanie chovatelé doporučují vysadit veškeré druhy ovoce a zeleniny a
s postupným znovuzaváděním jednotlivých druhů, metodou „pokus/omyl“ zjistit, který druh
potravy nadýmání morčete způsobuje a ten pak z jídelníčku nadobro odstranit. Poměrně často
chovatelé uváděli, že při těžší tympanii „vyčkávací taktika“ vedla v průběhu několika dní
k úmrtí morčete. Z léčivých preparátů je mezi chovateli hojně používán Saab-Simplex, který
pomáhá k uvolnění nahromaděného plynu.
Při průjmech způsobených podáváním antibiotik (Enterotoxémie) je podle chovatelů vhodné
podávat doplňkové krmivo BioLapis (obsahuje probiotikum, prebiotikum, elektrolyty,
enzymy a vitamíny a pomáhá při zažívacích problémech) a probiotického roztoku Hylak.
Kokcidióza (parazitální zánět střev) se léčí pomocí přípravku Sulfadimidin, který se ovšem
při dlouhodobém užívání může stát neúčinný. Jako alternativy pak existují přípravky jako
ESB3, Baycox, Acidomid K či Sulfacox + přidávání Propoulu (přípravek pro podporu střevní
mikroflory).
46
3.4 Onemocnění dýchacího ústrojí
Stejně jako u člověka, nejčastějšími nemocemi dýchacího ústrojí jsou kašel a rýma (pro morče
to, ale na rozdíl od něj, nejsou banální onemocnění), doprovázené v menší míře pneumonií
bakteriálního původu (nejčastější je zápal plic).
Léčba i prevence je v případě nemocí dýchacího ústrojí velmi podobná pro všechny tři
nejčastější onemocnění. V případě rýmy či kašle je nezbytné morče umístit do teplé místnosti
a zvýšit příjem vitaminu C. Úspěch v léčbě je též dosahován podáváním bylinných čajů
(heřmánek, šípek) do napáječky či jitrocelovým sirupem.
Při podezření na zápal plic je nezbytné obrátit se na veterináře. Pneumonie bakteriálního
původu je častokráte léčena pomocí antibiotik. Několik chovatelů přiznává, že ve svém chovu
zvolili domácí léčbu a morče následně po několika dnech zemřelo.
120%
80%
98%
96%
100%
75%
Bez výskytu
56%
60%
42%
49%
45%
Ojedinělý výskyt
Častý výstkyt
40%
23%
20%
2%
4%
0%
2%
6%
2% 0%
0%
Bakteriální
pneumonie
Virová
Pneumonie
Kašel
Rýma
Plicní nádory
Graf 5: Výskyt onemocnění dýchacího ústrojí mezi českými chovateli
47
100%
95%
91%
90%
78%
80%
69%
70%
61%
60%
50%
39%
40%
Domácí léčba
31%
30%
22%
20%
10%
5%
9%
0%
Bakteriální
pneumonie
Virová
Pneumonie
Kašel
Rýma
Plicní nádory
Graf 6: Způsoby léčby onemocnění dýchacího ústrojí mezi českými chovateli
3.5 Onemocnění močového a rozmnožovacího ústrojí
U nemocí močového a rozmnožovacího ústrojí z výsledků průzkumu vyplývá, že celkově se
jedná o velmi málo frekventovaná onemocnění. Výjimkou tvoří tři zdravotní poruchy, které
jsou všechny spojeny s graviditou a porody: předčasné porody a potraty, dystokie (těžký
porod) a ketóza (toxémie) gravidních samic.
48
100%
90% 86%
90%
90% 88%
83% 85%
81%
85%
80%
70%
63%
60%
53%
47%
45%
50%
39%
40%
31%
Bez výskytu
30%
20%
10%
11%
3%
19%
15% 13%
6%
4%
2%
2%
6%
7%
9%
8%
1%
1%
11%
14%
1%
Ojedinělý výskyt
Častý výstkyt
1%
0%
Graf 7: Výskyt onemocnění močového ústrojí mezi českými chovateli
S porodními a poporodními komplikacemi jsem se s výjimkou toxémie gravidních samic
v literární rešerši nezabývala a to jednak s ohledem na předepsaný rozsah bakalářské práce a
jednak proto, že se nejedná o klasickou „zdravotní poruchu“. O to více byly překvapující
výsledky, kdy chovatelé udávali častý výskyt právě komplikací souvisejících s graviditou a
porodem, navíc s dosti negativními zkušenostmi co se týče prognózy.
49
100%
89% 90% 88%
90%
88% 88%
80%
80%
70%
60%
33%
31%
30%
20%
55%
45%
52%
48%
50%
40%
73%
69%
67%
27%
20%
11% 10% 12%
12% 12%
10%
Domácí léčba
0%
Graf 8: Způsoby léčby onemocnění močového ústrojí mezi českými chovateli
U toxémie panuje mezi chovateli takřka většinová shoda – pokud je samice zasažena, ve
většině případů se jí nepodaří zachránit. Část chovatelů řeší problém podáváním glukózy,
injekčně vitamin C a dokrmování RodiCare Instant s tím, že nemoc se tímto způsobem
podařilo vyléčit v méně než 10% případů. Ani včasná pomoc zvěrolékaře většinou nevede
k pozitivním výsledkům, nepřežívá samice ani mláďata. V některých případech se mláďata
podařilo zachránit, ale většinou uhynou do 3 dnů.
Těžké porody, předčasné porody a potraty vedou většinou ke stejnému důsledku jako
v případě toxémie gravidních samic. Při těžkých porodech samička častokráte zemře a stejně
dopadají i mláďátka (umírají ještě před narozením nebo pár dní po něm). Několik chovatelů
upozorňuje, že riziko těžkých porodů lze částečně ovlivnit věkem „prvorodiček“. Samička
morčete by měla poprvé porodit nejpozději v 10. měsíci života. Od 11. měsíce začíná u
samiček docházet k fyziologickým změnám, které u prvorodiček zvyšují pravděpodobnost
problémů s porodem.
Ostatní z této oblasti onemocnění uvedených v dotazníku měli jen sporadický výskyt.
50
3.6 Onemocnění nervového a pohybového ústrojí
Zdravotní poruchy nervového a pohybového aparátu nejsou u morčat příliš častým jevem.
Zkušenost s těmito onemocněními má cca ¼ chovatelů, a to většinou jen v ojedinělých
případech. Lze tedy tvrdit, že morčata jsou z pohledu nervového a pohybového aparátu
relativně zdravými jedinci. Způsoby léčby jsou zde vyrovnané, až na nedostatek vitaminu C
(který je téměř a pouze záležitostí domácí léčby) a ochrnutí (kde naopak převládá veterinární
léčba), zhruba polovinu případů chovatelé řeší veterinárně a polovinu sami doma.
90%
81%
80%
77%
74%
72%
70%
70%
60%
50%
Bez výskytu
40%
26%
30%
20%
10%
30%
Ojedinělý výskyt
25%
23%
Častý výstkyt
17%
1%
1%
1%
Kulhání
Ochrnutí
3%
0%
0%
Křeče, stres
Nedostatek
vitaminu C
Trauma,
poranění,
zlomeniny
Graf 9: Výskyt onemocnění nervového a pohybového ústrojí mezi českými chovateli
Obecně lze výše zmíněná onemocnění léčit zvýšením dávky vitaminu C (zde se osvědčují
standardní vitaminové rozpustné prostředky dostupné v každém zverimexu, lékárně či
supermarketu) a vitaminu B, jehož dostatek má pozitivní vliv na pohybové ústrojí morčete.
Morčeti je v případě pohybových problémů nezbytné připravit takového podmínky, aby
mohlo být co nejvíce v klidu a během této doby mu pravidelně podávat vitaminové preparáty.
51
100%
89%
90%
80%
72%
70%
60%
50%
55%
45%
53%
47%
51%49%
40%
28%
30%
20%
Domácí léčba
11%
10%
0%
Křeče, stres
Kulhání
Ochrnutí
Nedostatek Trauma,
vitaminu C poranění,
zlomeniny
Graf 10: Způsoby léčby onemocnění nervového a pohybového ústrojí mezi českými chovateli
3.7 Onemocnění v oblasti očí, uší, nosu a krku
Oči, uši a noc a jsou, stejně jako u jiných živočichů, důležitými smyslovými orgány a o to
zřejmější tyto nemoci u morčat jsou. Jak vyplývá z níže uvedeného grafu, zhruba 50 %
chovatelů se setkalo s nemocemi očí (poranění vzniká např. zrnem z obilovin či sena, které
morčeti poškodí duhovku nebo po útoku jiného morčete); čtvrtina s problémy spojenými se
stáčením hlavy. Naopak nemoci uší a nosu bývají dle výsledků průzkumu spíše výjimečné.
S problémy poranění očí se chovatelé nejčastěji střetávají u novorozených morčat. V případě
poranění oka volí chovatelé raději domácí ošetření a pouze pokud to závažnost poranění
vyžaduje, přichází na řadu veterinární léčba. Nejčastějšími způsoby domácí léčby je použití
očních mastí a kapek - oční kapky Ophthalmo-Septonex, oční mast Ophthalmo-Framikoin (u
masti hlásí chovatelé lepší výsledky než v případě kapek), oční kapky Floxal. Jestliže
jmenované přípravky v léčbě selhávají, přichází na řadu léčba antibiotiky (např. pomocí
Maxitrolu).
Ke stáčení hlavy dochází často na základě stresových situací u morčat – účast na výstavách,
nové prostředí, apod. Pokud ke stáčení hlavy u morčete dochází, je nezbytné (pokud je to
možné) dostat morče ze stresové situace a pomocí výživových preparátů (vitamin B,
52
glykopur) doplnit morčeti energii. S ostatními příčinami stáčení hlavy se chovatelé dle
výsledků průzkumu příliš nesetkávají.
120%
100%
90%
40%
20%
96%
90%
74%
80%
60%
89%
64%
53%
50%
39%
40%
30%
11%
7%
6%
0%
26%
10%
0%
10%
1%
4%0%
9%
1%
0%
Bez výskytu
Ojedinělý výskyt
Častý výstkyt
Graf 11: Výskyt onemocnění v oblasti očí, nosu a krku mezi českými chovateli
90%
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
80%
62%
65%
38% 35%
70%
68%
59%
58%
55%
45%
42%
41%
32%
30%
20%
Domácí léčba
Graf 12: Způsoby léčby onemocnění v oblasti očí, nosu a krku mezi českými chovateli
53
4
Závěr
V rámci mé bakalářské práce jsem si vytyčila dva cíle. První cílem bylo provedení literární
rešerše na téma Zdravotní poruchy morčat a možnosti jejich prevence. Na základě dostupné
české a zahraniční odborné literatury, a to v tištěné i elektronické podobě a na základě diskuze
s několika zvěrolékaři, jsem si zmapovala oblast nejčastějších onemocnění, kterými mohou
morčata trpět, stejně jako možnosti jejich léčby a prevence. Při zpracování literární rešerše mé
bakalářské práce jsem se ohledem na předepsaný rozsah práce rozhodla méně častá
onemocnění vynechat a věnovat se převážně nejčastějším a nejvýznamnějším zdravotním
poruchám. U jednotlivých onemocnění jsem se vždy zaměřila na původ onemocnění, jeho
příznaky, možnosti léčby a prevence.
Nabízelo se hned několik možností, jak onemocnění ve své práci řadit. Rozhodla jsem se pro
rozdělení do kapitol podle jednotlivých soustav ústrojí, které mohou onemocnění postihnout
(podobné členění používá ve své práci např. Richardson (2000)).
Mým druhým cílem bylo zjistit, a to za pomoci dotazníku, jaké zkušenosti mají oficiální
čeští chovatelé s nemocemi morčat, jaká doporučení dokáží chovatelé dát z pohledu prevence
a jaké zkušenosti mají s konkrétními typy léčby již nastalého onemocnění. Aby výsledky
měly co největší hodnotu, dotazník byl rozeslán pouze oficiálně registrovaným chovatelům
morčat v České republice. Průzkum je sestaven z celkem 179 odpovědí a lze tak tvrdit, že
výsledky průzkumu lze považovat jako vysoce relevantní. Na základě vyplněných dotazníků
jsem sestavila grafické znázornění četnosti výskytu jednotlivých zdravotních poruch u morčat
a způsoby léčby těchto onemocnění, vše je opět členěno do kategorií, do kterých jsem nemoci
řadila v rámci literární rešerše. Součástí výsledků výzkumu je i slovní popis, ve kterém
chovatelé sdělovali zkušenosti s léčbou a prevencí u jednotlivých poruch. Ve výčtu
doporučení jsou zahrnuty jen odpovědi, které byly v dotaznících popsány vícenásobně, a to
vždy s minimálně jedním doporučením od chovatele s počtem 15 a více morčat.
Splnění druhého cíle mé práce hodnotím jako velmi úspěšné, jelikož se mi podařilo přesvědčit
nečekaně velké množství oficiálních chovatelů morčat České republiky ke spolupráci nad
54
4. ZÁVĚR
mou bakalářskou prací a za pomoci nadprůměrného počtu relevantních odpovědí interpretovat
výsledky celého výzkumu.
5
Použitá literatura
5.1 Tištěné zdroje
Alderton, D. 2002. Chov domácích miláčků - Encyklopedie. Columbus. 192 s., ISBN 807249-054-0.
Altmann, F. D. 2006. Morče společenské, milé, aktivní. Grada. 65 s., ISBN 80-247-1659-3
Birmelin, I. 2008. Morče (jak na to), Jan Vašut s.r.o., Praha. 64 s., ISBN 978-80-7236-599-9
Becková, A. 2008. Morčata. Pavel Dobrovský – BETA a Jiří Ševčík, Praha – Plzeň. 72 s.,
ISBN 978-80-7306-342-9
Behrend, K., Skogstad, K. 2006. Naše morče, Jan Vašut s.r.o., Praha. 127 s., ISBN 978-807236-454-1
Hájková, P. 2005. Hlodavci ve veterinární ordinaci. Herriot 3(10), 2-5
Hájková, P. 2006. Hlodavci ve veterinární ordinaci III. Díl. Herriot 4(13), 2-5
Hanzák, J., Volf, J., Dobroruka, L. J. 1965. Světem zvířat, III. Díl – Domácí zvířata, SNDK,
Praha. 489 s.
Harkness, J.E. et al. 2010. Biology and medicine of rabbits and rodents. 5th edition. USA:
Blackwell Publishing. 423 s. ISBN 13:978-0-8138-1531-2.
Hofmannová, L., Pomajbíková, K. 2011. Střevní parazité morčat. Veterinářství, 61(6), 336340
Jekl, V. ml., Havlínová, E., Kohout, P., Knotek, Z. 2004. Poruchy reprodukce u morčat –
ovariální cysty. Veterinářství, 54, 498-502
Knotková Z. , Knotek, Z. 2000. Drobní savci. Fyziologické hodnoty, léky a jejich dávkování.
Noviko a. s., Brno. 69 s., ISBN -80-902676-3-7
55
Motyčková H., Motyčka V. 1992. Chováme morčata, křečky… , Zemědělské nakladatelství
Brázda, Praha. 48s., ISBN 80-209-0214-7
Reece, W. 1998. Fyziologie domácích zvířat. Grada Publishing, Praha. 449 s., ISBN 80-7169547-5
Richardson,V.C.G. 2000. Diseases of Domestic Guinea Pig. Blackwell Science Ltd. 153 s.,
ISBN 0-632-05209-0
Schippers, H. 1999. Morčata. Rebo production, Praha. 111 s., ISBN 80-7234-046-8
Tejml, P., Jakubková, Z., Brunhoferová, V., Vítková, D. 2004. Více o morčatech a
laboratorních potkanech, Základní organizace chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců,
Praha. 35 s.
Vanderlip, S. L. 2003. The guinea pig: Handbook, Barron´s, New York. 161 s., ISBN 0-76412288-6
Velenská, N. 2007. Hlodavci. Robimaus, Rudná u Prahy. 167 s., ISBN 978-80-903-3572-1
Velenská, N. 2009. Morče. Robimaus, Rudná u Prahy. 69 s., ISBN 978-80-87293-04-1
Verhoef-Verhallen, E. 2007. Encyklopedie králíků a hlodavců. REBO Production, Čestlice.
320 s., ISBN 80-7234-039-5
5.2 Internetové zdroje
Anonym a. Guinea Pig Diseases/Parasitic (online). 2008 (cit. 11.12.2011). Dostupné z
http://www.animalhospitals-usa.com/small_pets/guinea_pig_diseases_parasitic.html
Anonym b. MU College of Veterinary Medicine. Guinea pig diseases (online). 2002 (cit.
19.4.2009). Dostupné z http://www.radil.missouri.edu/info/dora/GUINEAPA/guinea.htm
Anonym c. Guinea Lynx. Dengerous medications (online). 2000 (cit. 17.3.2012). Dostupné z
http://www.guinealynx.info/dangerous_medications.html
Anonym d. Dysplazie kloubů (online). (cit. 13.1.2012). Dostupné z
http://www.klinikaanima.cz/clanky/dysplazie-kloubu
56
Anonym e. Duke University Medical Center - Too Much Vitamin C Worsens Guinea Pig
(online). (cit 1.2.2012). Dostupné z http://www.veterinarypracticenews.com/vet-dept/avianexotic-dept/vitamin-c-may-worsens-guinea-pig-arthritis.aspx
Anonym f. Lymphocytic Choriomeningitis (online). (cit. 14.11.2011). Dostupné z:
http://www.cfsph.iastate.edu/Factsheets/pdfs/lymphocytic_choriomeningitis.pdf
Anonym g. Veterinary practice News, Arthritis (online). 2012 (cit 3.1.2012). Dostupné z
http://www.veterinarypracticenews.com/vet-dept/avian-exotic-dept/vitamin-c-may-worsensguinea-pig-arthritis.aspx
Horáková J. Seznam příznaků a možných nemocí (online). (cit. 19.11.2011). Dostupné z
http://www.bonanza.websnadno.cz/Morcatka-a-nemoci.html
Habartová M., Šimšálková E. Jídelníček (online). 2010 (cit. 20.3.2012). Dostupné z
http://www.kralici.cz/morcata/pages.asp?f=jidelnicek
Hůlková M. Nemoci morčat (online). 2008 (cit. 16.2.2012). Dostupné z
http://morcice.blog.cz/rubrika/nemoci-morcat
Michlíčková L., Křížová P. Nemoci (online). 2008 (cit. 10.3.2012). Dostupné z
http://www.kralici.cz/morcata/pages.asp?f=nemoci
Nash Holly Lymphocytic Choriomeningitis (online). (cit. 13.12.2011). Dostupné z:
http://www.peteducation.com/article.cfm?c=18+1804&aid=3592
Novotná G. Onemocnění dutiny ústní u drobných herbivorních savců (online). 2010
(cit. 19.3.2012). Dostupné z http://www.vetmedik.cz/index_cz.php?cat=clankyid&idart=4
Tušlová H. Používání antibiotik u morčat (online). (cit. 23.7.2010). Dostupné z
http://sweb.cz/klubmorcat/veterina.html
Vítková D. Nemoci morčat (online). 2006 (cit. 17.11.2011). Dostupné z
http://www.morcata.cz/cavia-bohemia
Zelenková M. Nemoci (online). 2007 (cit. 1.2.2012). Dostupné z http://www.fantomchlum.cz/morcata/ostatni/nemoci
57
6
Seznam obrázků
OBRÁZEK 1: SVRAB U MORČETE. ZDROJ: HTTP://WWW.GUINEALYNX.INFO/MITES.HTML .............8
OBRÁZEK 2: PODODERMATITIS, ZDROJ: HTTP://WWW.HVCRUZCUBIERTA.COM ..........................12
OBRÁZEK 3: PODODERMATITIS - OŠETŘENÍ RÁNY. ZDROJ: JAROSLAVA KHUNOVÁ ....................12
OBRÁZEK 4: ABSCES. ZDROJ:
HTTP://WWW.KRALICI.CZ/MORCATA/ALBA.ASP?A=20379&PAGE=0&COMMENT=Y ..........16
OBRÁZEK 5: HNISAVÝ OBSAH ABSCESU. ZDROJ: HERRIOT 2006 ................................................16
OBRÁZEK 6: ANATOMIE TRÁVICÍHO ÚSTROJÍ MORČETE - ZDROJ: RICHARDSON 2000 ................17
OBRÁZEK 7: RODICARE INSTANT "TEKUTÉ SENO". ZDROJ: JAROSLAVA KHUNOVÁ ..................29
OBRÁZEK 8: PATOLOGICKÝ ROZBOR MORČETE PŘI HYPOVITAMINÓZE C. ZDROJ:
HTTP://WWW.RADIL.MISSOURI.EDU/INFO/DORA/GUINEAPA/ GUINEA.HTM ......................34
OBRÁZEK 9: HYPOVITAMINÓZA C, BOLESTIVÉ OTOKY KLOUBŮ. ZDROJ: WWW.KRALICI.CZ ......34
7
Seznam grafů
Graf 1: Výskyt onemocnění kůže mezi českými chovateli ....................................................................45
Graf 2: Způsoby léčby onemocnění kůže mezi českými chovateli ........................................................46
Graf 3: Výskyt onemocnění zažívacího ústrojí mezi českými chovateli ...............................................48
Graf 4: Způsoby léčby onemocnění zažívacího ústrojí mezi českými chovateli ...................................48
Graf 5: Výskyt onemocnění dýchacího ústrojí mezi českými chovateli ................................................50
Graf 6: Způsoby léčby onemocnění dýchacího ústrojí mezi českými chovateli ....................................50
Graf 7: Výskyt onemocnění močového ústrojí mezi českými chovateli ................................................51
Graf 8: Způsoby léčby onemocnění močového ústrojí mezi českými chovateli ....................................52
Graf 9: Výskyt onemocnění nervového a pohybového ústrojí mezi českými chovateli ........................53
Graf 10: Způsoby léčby onemocnění nervového a pohybového ústrojí mezi českými chovateli ..........54
Graf 11: Výskyt onemocnění v oblasti očí, uší, nosu a krku mezi českými chovateli ...........................55
Graf 12: Způsoby léčby onemocnění v oblasti očí, uší, nosu a krku mezi českými chovateli ...............55
58
8
Přílohy
8.1 Morče - základní biologické údaje
Parametr
Jednotka
Hmotnost samce
g
Hmotnost samice
g
Délka života samce
roky
Délka života samice
roky
Počet mláďat ve vrhu
ks
Zubní vzorec dospělých
Pohlavní dospělost samce
měsíce
Pohlavní dospělost samice
měsíce
Spotřeba krmiva na 100g hmotnosti / den
g
Typ pohlavního cyklu
Délka pohlavního cyklu
dny
Estrus
hodiny
Ovulace
Délka březosti
dny
Počet vrhů v roce
Hmotnost novorozence
g
Doba kojení
dny
Spotřeba tekutin na 100g hmotnosti/den
ml
Hodnota
900 - 1800
700 - 1000
4-8
4-8
2-5
1013/1013
2
1
6
polyestrický
14 - 18
8 -11
spontánní
59 - 72
4-5
50 - 100
14 - 21
10
Zdroj: Knotková, Knotek 2000
8.2 Morče - významné fyziologické hodnoty
Parametr
Tělesná teplota
Dechová frekvence
Srdeční frekvence
Celkový objem krve
Tlak krve systolický
Tlak krve diastolický
Jednotka Hodnota
°C
37,4 - 39,5
f/min
70 - 150
f/min
200 - 330
ml/kg
70
kPA
14 - 19
kPA
2 - 12
Zdroj: Knotková, Knotek 2000
59
8.3 Seznam vhodné zeleniny s uvedeným obsahem vitaminu C
Druh zeleniny
Vitamín C
(mg/100g)
8
Vápník
(mg/100g)
44
Fosfor
(mg/100g)
90
brokolice *
110
100
80
brukev řepák/vodnice
130
210
28
40
24
artyčok*
celer řapíkatý
Poznámka
Odstranit ostré pichlavé špičky.
Posiluje imunitu.
Kořen je dobré krmivo v zimním období.
Musíme ho dobře omýt nebo ještě lépe
oloupat. Nať bulvového obsahuje 89 mg/100
g vitaminu C. Oba druhy mohou být
podávány i s listy.
celer bulvový
8
43
115
cuketa
16
23
23
čekanka*
10
20
23
dýně
18
25
30
fenykl (nať)
93
49
50
chřest
21
22
52
kapusta kadeřavá *
110
35
45
Ve vnějších listech má vysoký obsah kyseliny
šťavelové.
Škrobnaté, a proto zkrmovat je v malém
množství druhy jedlé i pro člověka. Listy a
lodyha jsou pichlavé, a proto jako krmivo
nevhodné. Okrasné dýně nesmíme podávat!
Nať i kořen jsou dobře snášeny i při obtížích
se zažíváním, vysoký obsah minerálů a
vitamínů, může zbarvovat moč. Působí
diureticky a pomáhá rozpouštět močové
kameny.
Silně močopudný, proto ho podáváme jen
zřídka a v malém množství a dáme pozor na
dostatečný přísun tekutin.
Podávat v malém množství – může nadýmat.
kapusta růžičková
96
42
69
Podávat v malém množství – může nadýmat.
kedlubna
64
70
50
Listy obsahují hodně vitamínu A, před
zkrmením je vždy dobře omyjeme.
kukuřice
12
5
120
Nepostříkané čerstvé i sušené listy kukuřice
jsou chutné a zdravé. Kukuřičné klasy jdou na
tloušťku, proto bychom je měli podávat jen
občas.
květák
49
20
54
lilek baklažán
5
12
20
mrkev (kořen*)
7
40
30
okurka
10
20
24
pastiňák
17
50
70
paprika červená
150
15
35
paprika žlutá
294
51
26
paprika zelená
192
10
25
pažitka
56
92
58
Nať a nezralé plody obsahují jedovatý
solanin.
Krmit můžeme i dobře omytou natí (ale
pozor, nať má vysoký obsah vápníku, tak to s
ní nesmíme přehánět!), hodnotné krmení v
zimním období.
Ve velkém množství může způsobit měkké
bobky.
Dobré krmení v zimním období.
Stopka obsahuje solanin, paprika má hodně
vitamínu C.
vitamínu C.
vitamínu C.
Podávat jen ve velmi malém množství.
60
petržel (kořen)
41
68
60
rukola *
15
160
52
rajčata*
22
13
25
řepa krmná
38
50
30
řepa červená (i listy) *
5,1
25
38
ředkvičky
15
25
25
řeřicha*
69
81
76
salát hlávkový
14
35
30
salát ledový
3,9
19
20
45
31
salát římský *
špenát *
50
125
55
salát štěrbák
(endivie/frisee)
10
50
60
topinambur
4
10
78
zelí*
110
210
80
zelí čínské (pekingské)
35
40
30
Kořen je hodnotné krmení v zimním období,
nať obsahuje vysoké množství vápníku!
Nepodávat březím samicím, protože by
mohla vyvolat předčasný porod.
Možný vysoký obsah nitrátů, obsahuje
hořčičné glykosidy.
Stonek a listy obsahují jedovatý solanin.
Rajčata mohou při přežrání způsobit průjem.
Hodnotné krmivo pro zimní období bohaté
na vitamíny.
Kvůli vysokému obsahu kyseliny šťavelové
smíme podávat jen tu a tam velice malé
množství! Zbarvuje moč i trus červeně.
Navzdory zažité pověře nezpůsobuje
potraty!!!
Listy jsou u morčat oblíbené. Samotné plody
obsahují hořčičné glykosidy, proto jsou spíše
nevhodné (mohou dráždit dýchací cesty),
podáváme maximálně jen ve velice malém
množství.
Obsahuje hořčičné glykosidy, proto je spíše
nevhodná (může dráždit dýchací cesty),
podáváme maximálně jen ve velice nízkém
množství.
Obsahuje hodně vody – podáváme malé
množství.
Kvůli vysokému obsahu kyseliny šťavelové
smíme podávat jen tu a tam velice malé
množství!
Vysoký obsah draslíku, fosforu, vápníku,
železa a vitamíny A, B, C. Obsahuje inulin,
který působí žlučo a močopudně a
povzbuzuje chuť k jídlu.
Zkrmovat můžeme celou (listy, květy)
rostlinu. Kořen podáváme zřídka, neboť je to
hodně výživný, a mladý kořen navíc obsahuje
špatně stravitelný škrob a může způsobit
zažívací problemy (nadmutí, průjem). Kořen
by měl být vykopán ze země před prvním
mrazem a před zkrmením nechán delší dobu
v chladu uležet.
Bohaté na vitamíny a minerály, hodnotné
krmení v zimním období. Bílé i červené
podávat v malém množství - může nadýmat.
61
Legenda:
Zelenina označená * = obsahuje betakaroten, který se v těle mění na vitamín A
- vhodné zařadit alespoň jeden druh do denního jídelníčku
- může zbarvit moč do červena
Žlutě zvýrazněná = bohatá na vápník
Béžově zvýrazněná = vysoký obsah vápníku
Zeleně zvýrazněná = bohatá na vapník a kyselinu šťavelovou
- podávat pouze maximálně 2- 3x týdně
Modře zvýrazněná = obsahuje kyselinu šťavelovou
- malé dávky maximálně 1-2x týdně
•
Informace se týkají zeleniny v čerstvém stavu (není-li uvedeno jinak). Sušená zelenina
morčatům zažívací problémy nepůsobí, pokud jsou na ni zvyklí.
•
Obsahy vitaminu C jsou orientační.
•
Některé druhy zeleniny mohou morčata s citlivějším zažíváním nadýmat. Tyto druhy
navíc obsahují kyselinu šťavelovou (viz. tabulka), jsou to všechny druhy zelí, brokolice,
kedluben (i jeho listy), kapusta a špenát.
Nevhodná zelenina
Druh zeleniny
Poznámka
brambory
Nevhodné, neboť jsou příliš škrobnaté a jejich zelené části (zelené části
hlíz, lodyha, listy a plody) obsahují jedovatý solanin.
Dráždí sliznice a svými antibakteriálními účinky ničí ve střevech jak
špatné, tak dobré bakterie, čímž snižuje imunitu morčete.
Dráždí sliznice a svými antibakteriálními účinky ničí ve střevech jak
špatné, tak dobré bakterie, čímž snižuje imunitu morčete.
cibule
česnek
feferonky
luštěniny
Čočka může v čerstvém stavu nadýmat.
Čerstvé fazole jsou jedovaté.
Hrachové lusky bývaji snášeny dobře.
pórek
rebarbora
Vysoký obsah kyseliny šťavelové, lehce jedovatá.
Zdroj: Habartová, Šimšálková 2010
62
8.4 Seznam vhodného ovoce s uvedeným obsahem vitaminu C
Druh ovoce
Vitamín C
(mg/100g)
Vápník
(mg/100g)
Fosfor
(mg/100g)
Poznámka
ananas
36
16
9
Bohatý na vlákninu, proto může pomoci
při línání. Podle některých názorů může
trávení během línání také usnadnit
obsažený enzym bromelin (bromelain).
angrešt
20
banán
11
8
28
Podáváme zřídka a v malých množstvích,
neboť zralý může ve větším množství
způsobit zácpu. Obsahuje hodně cukru.
borůvky
22
10
13
Plody, listy, větvičky.
broskev
10
Ve větších množstvích může ve spojení s
vodou vést k silnému průjmu. Jádro
obsahuje kyselinu kyanovodíkovou, proto
ho před podáním vyloupneme.
Bez jader, slupka obsahuje hodně kyseliny
tříslové. Podáváme v malém množství obsahují hodně cukru.
hrozny
červené
4
4
16
bílé
4
19
22
hruška
4,5
9
15
jablko
10
7
10
jahody
60
25
25
kiwi
80
34
30
Podávat zřídka. Obsahují ovocné kyseliny,
které dráždí kůži a okyselují moč.
maliny/ostružiny
17
44
30
Plody, listy, větvičky.
mandarinky
30
35
20
meloun vodní
(i ostatní druhy)
6
10
11
Dužina. Podáváme zřídka. Kvůli vysokému
obsahu vody působí močopudně.
meloun cukrový
30
10
18
Obsahuje hodně cukru.
meruňka
6,5
nektarinka
37
pomeranče
50
40
22
rybíz
177
46
40
šípky
257
Podáváme zřídka, protože jsou velmi
sladké a ve spojení s vodou můžou vést k
průjmu.
Před podáním je lepší odstranit jádra,
která obsahují malé množství kyseliny
kyanovodíkové.
Plody i listy.
Plody 1-2x týdně, listy, větvičky.
Čerstvé i sušené.
63
švestka
10
třešeň
9
Nevhodné druhy ovoce
Druh ovoce
Další informace
avokádo
Některé druhy jsou pro morčata jedovaté. Všechny druhy pak nezralé
způsobují průjem.
Papája, cherimoya, curuba, granátové jablko, guáve, physalis, kumquat,
liči, mango atd. mohou při požití vyvolat těžké trávicí problémy, a proto
by neměly být podávány.
Příliš tučný.
exotické ovoce
kokos
Zdroj: Habartová, Šimšálková 2010
64

Zdravotní poruchy morčat a možnosti jejich prevence.

Transkript

Podobné dokumenty

Náhlé příhody ORL a oční

20. srpna 2011

perioperační péče u pokusných zvířat

Návod na použití Vibra Tone Upozornění: Ovládání - MEGA

Použití diamantové frézky při řešení chronického korneálního

Číslo 3 - Klub chovateľov a priaznivcov fretiek

1. Prameny a metoda Po více než sto letech jsou

Chov kachny divoké a dalších druhů vodní pernaté zvěře

Seznam vysoce rizikových biologických agens a toxinů

Témata

Morčata_Veterinářství

1) Živá příroda 3.r.

Přehled trysek Agrotop [soubor ]

Kolostomie - Stomici.cz

stáhnout toto číslo - Česká podiatrická společnost os

2015_03_Zpravodaj - Svaz chovatelů českého strakatého skotu

14-3 (formát PDF) - Českomoravský svaz chovatelů poštovních holubů

Geneticke choroby jezevciku v CR 2008

sborník - Česká asociace veterinárních lékařů malých zvířat

klostridiové infekce u telat

Léčivé houby, jejich účinky na lidské zdraví, praktické využití

Urogenitální infekce prasnic_dr.Brunet (Merial)