Holocaust - Obchodní akademie, Vyšší odborná škola ekonomická a

Holocaust - Obchodní akademie, Vyšší odborná škola ekonomická a

Obchodní akademie, Vyšší odborná škola ekonomická a Jazyková škola s právem státní
jazykové zkoušky, Mladá Boleslav, T. G. Masaryka 14
Holocaust
Jméno autora: Lenka Nová
Vedoucí práce: PhDr. Jan Jirásko
Doplňující dotaz:
Hodnocení práce:
Hodnocení prezentace:
Celkové hodnocení:
1
Obsah
1) Úvod............................................................................................................................ 2
2) Holocaust v Německu ................................................................................................. 2
2.1) Důvod a začátky holocaustu .................................................................................... 2
2.2) Norimberské zákony ................................................................................................ 3
2.3) Jasné plány nacistů................................................................................................... 3
3) Holocaust v okupovaných zemích .............................................................................. 4
3.1) Polsko....................................................................................................................... 4
3.2) Protektorát Čechy a Morava .................................................................................... 4
3.2.1) Terezín .................................................................................................................. 5
3.2.2) Osvětim ................................................................................................................. 7
4) Konec války ................................................................................................................ 8
5) Pan Otto Seidler .......................................................................................................... 8
5.1) Rodina ...................................................................................................................... 8
5.2) Dětství ...................................................................................................................... 9
5.3) Pochod smrti ............................................................................................................ 10
5.4) Návrat domů............................................................................................................. 11
6) Závěr ........................................................................................................................... 12
7) Použitá literatura ......................................................................................................... 12
8) Seznam příloh ............................................................................................................. 13
2
1) Úvod
Jako téma své ročníkové práce jsem zvolila holocaust, jenž proběhl ze strany Německa
v době 2. světové války. Pojem, u kterého mrazí v zádech při pouhém vyslovení, vypovídá
o nepopsatelné hrůze prožité kvůli národnosti, barvě pleti nebo politické příslušnosti.
Holocaust označuje systematické vyvraždění více než šesti milionů Židů a příslušníků
jiných národností.
Téma jsem zvolila, protože mě tato problematika zajímá a v dětství jsem s rodiči
navštívila památník v Terezíně.
2) Holocaust v Německu
2.1) Důvod a začátky holocaustu
Pojem holocaust vyjadřuje zavraždění přibližně šesti miliónů Židů nacisty.
Jeho počátek se pojí s napadením Sovětského svazu Německem r.1941 až do konce války
na Evropské půdě v květnu r.1945. Diskriminace Židů začala již s nástupem Adolfa Hitlera
v lednu r. 1933. Paradoxem je, že k moci se Hitler dostal na základě demokratických voleb,
kdy jeho strana NSDAP (Nacionálně socialistická dělnická strana *1920) získala rozhodující
většinu hlasů
německých voličů. Frustrovaný německý národ začal věřit v nadřazenost
nordické (později se užívá termín árijské) rasy. Jak nadřazenosti dosáhnout, zformuloval
Hitler ve své knize Mein Kampf (Můj boj *1924), autor vidí problém Němců v přítomnosti
Židů. Další ideologové nacismu byli Joseph Goebbels a Alfred Rosenberg. Po převzetí moci
začala NSDAP likvidovat své odpůrce a upevňovat postavení. Vznikl dokonce zákon
zabraňující vzniku nových politických stran. Pokračoval útlak židovského obyvatelstva,
zpočátku se nacisté víc orientovali na sociální likvidaci než na fyzickou. Což se jim úspěšně
dařilo
v několika
vystupňovaných
krocích:
3
zákaz
provozovat
některá
povolání
(lékaři, právníci…), zákaz nákupu vybraných druhů jídla, zákaz přístupu Židů na veřejná
prostranství.
2.2) Norimberské zákony
Dalším mezníkem byly Norimberské zákony vzniklé 15.9.1935, jednalo se o dva
nejradikálnější protižidovské zákony: Zákon o říšském občanství stanovil, že občanem
Německa může být jen rodilý Němec. Pro Židy to znamenalo ztrátu práv, stali se pouze
státními příslušníky. Zatímco rodilí Němci byli říšští občané. Tento zákon byl doplněn o další
nařízení, která Židy zbavila veškerých práv a stanovovala, kdo je míšencem. Druhým
zákonem byl Zákon na ochranu německé krve a německé cti, který zakazoval sňatky
a mimomanželské svazky Židů s Němci. Bylo také zakázáno zaměstnávat německé služebné
ve věku do pětačtyřiceti.
2.3) Jasné plány nacistů
Nacisté chtěli vyvraždit i jiné nepohodlné skupiny (homosexuálové, asociálové,
tělesně a duševně handicapovaní lidé) a narůstal problém s prostory vězení, a tak vznikly
první koncentrační tábory – Dachau 1933, Sachsenhausen 1936, Buchenwald 1937.
Vyvrcholením bojkotu proti Židovským obyvatelům byla Křišťálová noc (Kristallnacht),
která proběhla v noci z 9. na 10. listopadu 1938. Pogrom probíhající po celém Německu
si vyžádal zničení téměř všech synagog, židovských obchodů a podniků.
20. ledna 1942 se konala konference ve Wannsee, což byla porada všech nacistických špiček.
Předmětem projednávání se stal osud několika milionů Židů. Nešlo o plánování
vyvražďování, protože to už probíhalo. Jednalo se o tom, jak bude vypadat genocida Židů
na území Evropy obsazené nacisty. Zde byl poprvé vysloven pojem "konečného řešení
4
židovské otázky". Z této konference existuje zápis vedený Adolfem Eichmannem,
který vypovídá, že v nacisté měli v plánu vyhladit Židy v celé Evropě.
3) Holocaust v okupovaných zemích
3.1) Polsko
Při postupu okupačních orgánů do okolních států Německa následoval stejný postup
nakládání s Židy jako v Německu. V okupovaném Polsku se stupňovalo tempo, emigrace byla
zastavena izolací Židů v ghettech (Varšava, Lodž, Lvov, Minsk, Vilnius), úmyslně zde nebyl
dostatek jídla ani léků při epidemiích. Masové vyvražďování Židů v Polsku bylo spojeno
s postupem okupačních vojsk do Ruska, jednotky SS po cestě vyvraždily necelý milion lidí.
Od r. 1941 se začaly stavět obrovské vyhlazovací tábory („továrny na smrt“). Koncentrační
tábory ve své podstatě vznikaly od Hitlerova nástupu k moci r. 1933 (Dachau, Sachsenhausen,
Buchenwald, Mauthausen, Ravesbrück), ale tyto tábory byly velkokapacitní. Mezi prvními
byly: Belžec, Bergen-Belsen, Sobibor, Treblinka, Majdanek, Osvětim. V každé zemi,
kterou Německo okupovalo, byl scénář nakládání s lidmi židovského původu stejný.
3.2) Protektorát Čechy a Morava
Období mezi lety 1939 – 1941 se významně týkalo Česka, protože v domněnce
uchování evropského míru bylo české pohraničí (Sudety) postoupeno Německu. Stalo se tak
dne 30. 9. 1938 ujednáním Mnichovské dohody mezi Velkou Británií, Francií, Německem
a Itálií. Druhá republika, zbytek území, měl obrovské hospodářské a ekonomické potíže.
Po uzavření mnichovské dohody se čeští a židovští obyvatelé stahovali ze Sudet
do vnitrozemí. Zabrané území postihla vlna nenávisti vůči Židům, nebylo ušetřeno
5
ani Křišťálové noci, jako tomu bylo v Německu. Někteří obyvatelé se snažili emigrantům
pomoci, ale propaganda posílila v českém národu pochybnost, že za jeho ponížení mohou
Židé. Antisemitismus byl podporován tlakem Německa, vláda podlehla a nechala propustit
ze státních služeb židovské zaměstnance a vydala další protižidovská nařízení a zákony
(zákon o přezkoumání občanství). Časem onemocněla morálka nenávistí k Židům, posilovaly
to i antisemitské letáky a literatura. 15. 3. 1939 byl zbytek republiky zabrán také. Z Čech
a Morava se tak stal Protektorát Čechy a Morava, který byl přidán k Velkoněmecké říši.
Prvním říšským protektorem se Konstantin von Neurath, po něm Reinhard Hendrich a po jeho
smrti Kurt Daluege, posledním byl Wilhelm Frick. R. 1939 už platily Norimberské zákony
i v protektorátu. Okupační úřady usilovaly o vystěhování židovského obyvatelstva a posléze
úplnou germanizaci protektorátu. Velké množství Židů uprchlo do Maďarska či Polska
a pokud odsud nepokračovali dál, pravděpodobně je dostihlo „konečné řešení“ zde.
V létě r. 1939 byla dokončena registrace Židů, byli veškerými zákazy izolováni
a od r. 1941 označeni žlutou šesticípou hvězdou velikosti dlaně, byla černě vytažená s černým
nápisem Jude. Povinností bylo nosit ji viditelně na levé náprsní straně oděvu. Už v říjnu
r. 1941 začaly první deportace, bylo to do ghetta v Lodži a Minsku.
3.2.1) Terezín
Později byly transporty posílány do Terezína, jeho kapacita byla rozšířena.
Obyvatelstvo města se muselo vystěhovat. Na výše zmíněné konferenci ve Wannsee, byla
projednána i otázka funkce Terezína. Měl sloužit jako koncentrační tábor, ale i jako přestupní
stanice před vyhlazovacími tábory. Později Terezín sloužil i jako propagandistický nástroj
k mystifikaci západních států. Terezín leží poblíž soutoku Labe a Ohře nedaleko Litoměřic.
Město bylo vybudováno v letech 1780 - 1790 Habsburky, aby jako bránil severní přístupy
do Čech. V roce 1782 mu byl udělen statut města Bylo trvale obýváno vojáky. Malá pevnost,
6
tvořící součást terezínského pevnostního systému, sloužila jako vězení pro vojenské
a politické vězně. Nacistům sloužila nejprve jen Malá pevnost, ale po r. 1940 se postupně
budoval tábor po celém městě. Terezín byl vybrán jako ghetto pro své vojenské výhody,
tj. pevné hradby a dobré železniční spojení s Prahou. Přivezení lidé nesměli mít zavazadla
těžší 50 Kg., proběhlo přihlášení a následné rozdělení rodin. Ghettu veleli příslušníci SS, kteří
vězně mučili k smrti nebo zastrašovali. Vznikla tu ale organizace židovské samosprávy.
V dubnu r. 1942 se koncentrační tábor definitivně rozšířil na celé město, a tak se razantně
zvýšily i stavy vězňů (od dubna do září se počet znásobil čtyřikrát). Smutné bylo, že úmrtí
se znásobila patnáctkrát. Důvodů bylo několik: žalostné životní podmínky, nedostatek jídla,
několikanásobné překročení kapacity, šířily se epidemie. Tato bilance nenechala dlouho čekat
na ohlasy ze západních zemí, pozornost se obrátila na vysoké počty úmrtí Židů, kteří
se ztráceli na východě apod. Ohlásila se delegace Německého Červeného kříže, proto byla
učiněna jistá opatření, poskytující půdu pro propagandistickou úlohu Terezína, tato opatření
znamenala urychlené snížení kapacity tábora. Přebyteční Židé byli deportováni nejčastěji
do Osvětimi nebo do jiných vyhlazovací táborů na východě. Do Osvětimi II -Birkenau byli
proto deportováni lidé, kteří neodpovídali potřebám nacistů. Byli to většinou nemocní nebo
jinak nezpůsobilí lidé. Bylo deportováno 5000 lidí, pak dalších 7500. Do rodinného tábora
terezínských vězňů v Osvětimi tak bylo celkem deportováno na 17 500 osob. Na podzim
r. 1942 byly zřízeny vyumělkované obchody a kavárna. Nacvičovalo se běžné denní chování
lidí, ti byli nuceni pod pohrůžkou smrti předvádět nenucené chování. SS se podařilo delegáty,
kteří se dostavili 28. 6. 1943, oklamat. Natočen byl i propagandistický film.
7
3.2.2) Osvětim
Židé z Terezína byli nejčastěji deportováni do Osvětimi – Birkenau, sekce BIIb,
rodinný tábor. Zde byly rodiny na půl roku spolu (nebyly selektovány). Jinak zde ale lidé
trpěli stejně jako v jiné části tábora. Přesně půl roce pobytu bylo všem vězňům, kteří byli
do Osvětimi deportováni v září 1943, oznámeno, že budou přemístěni do pracovního tábora
Heydebreck. Místo do pracovního tábora však transport s vězni zamířil směrem
k osvětimským plynovým komorám, kde byli bez selekce zavražděni. Zbylí vězni rodinného
tábora žili od této chvíle ve stálých obavách, že je po šesti měsících čeká stejný osud.
Počátkem července 1944 se tyto obavy potvrdily, ale tito lidé už prošli selekcí, a proto se část
z nich dostala do jiných koncentračních táborů. Náhodou se podařilo přesvědčit Mengeleho,
aby provedl selekci chlapců z dětského bloku - části z nich se nakonec podařilo dožít
osvobození. Ze 17 500 vězňů rodinného tábora přežilo pouhých 1294. Koncentrační tábor byl
založen 14.6.1940 nedaleko města polského města Osvětim asi 40 km. od Krakova
a na druhou stranu od Českého Těšína. Původně šlo o menší tábor, ale r. 1941 se začal
budovat velkokapacitní vyhlazovací tábor ve městě Birkenau (česky Březinka) s kapacitou
pro 100 000 lidí. Ve stejném roce se již dělaly pokusy s vražedným plynem Cyklon B. Později
byl tedy tábor rozdělen do tří celků: původní Osvětim I. kmenový tábor, Osvětim II.
Birkenau, toto byl obří komplex, opravdová továrna na smrt. Posledním byl tábor Osvětim III.
Buna (později Monowice), ten sloužil jako celek průmyslové výroby, kam byli vězni nasazeni
na práci. Vězni sem byli dopravováni v dobytčích vagonech, ti kdo přežili selekci, byli
ubytováni v barácích vyhlížejících jako stáje pro koně. Tábor v Osvětimi stále vybízí
k úvahám, že byl v něčem jiný než ostatní tábory. Osvětim byl tábor, který naplňoval
představy nacistů o konečném řešení v praxi, byl kombinací koncentračního a vyhlazovacího
tábora. Do Osvětimi se jezdilo na smrt. Celkem bylo z Terezína do Osvětimi deportováno
44 839 lidí, přežilo 2 865.
8
4) Konec války
Konec války byl neodvratný. Nacisté pálí dokumenty a do Terezína se vrací evakuační
transporty z pochodů smrti, které nestihly dojít na určené místo. Největším problémem,
který si lidé nesli sebou byl skvrnitý tyfus. 5. 5. 1945 opustil Terezín jeho poslední velitel
a za tři dny vstoupila Rudá armáda. Velký podíl na obětech patřil dětem, mnohé z nich byly
talentované, jako důkaz slouží dochovaná poezie, dětské kresby ale také divadelní hra
Brundibár, jejíž libreto napsal Adolf Hoffmeister a zkomponoval Hans Krása.
5) Pan Otto Seidler
Mezi obětmi holocaustu byli také obyvatelé Mladé Boleslavi, kteří od r.1940 žili
na Mladoboleslavském hradě. Byli tam ale internováni Židé z celého kraje. Ti odcházeli
do Terezína v období od 13. 1. do 16. 1. 1943, šlo o 2 transporty, bylo zde 1 014 lidí.
Z nich 2. polovina odešla do Osvětimi, bylo tu 184 občanů Mladé Boleslavi, z těchto lidí
přežilo pouhých 43. Mezi nimi byl i bývalý student Obchodní akademie pan Otto Seidler.
5.1) Rodina
Narodil se jako jedináček. Jeho maminka, která byla v domácnosti, se za svobodna
jmenovala Margoliusová a pocházela z vesnice Velké Křepiny u Světlé nad Sázavou.
Měla 7 sourozenců. V r. 1942 jedna z jejích sester s manželem a synem odešli do Terezína,
odtud byli přemístěni do koncentráků v Polsku. Byly to malé koncentrační tábory blízko
Varšavy, které nebyly nijak pojmenovány, a kde nebyl tak krutý režim. Jejich syn se později
dostal do polské rodiny. Strýc koncentrák přežil a pro syna se vrátil. Chlapec již nemluvil
česky ale s otcem a jeho novou manželkou žili v Čechách..
9
Tatínek pana Seidlera byl ze 7 dětí. Rodiče pocházeli z vesnice Studený u Dolních Kralovic
v Českomoravské vrchovině. Otec se do Mladé Boleslavi odstěhoval r. 1922. Našel
tu zaměstnání, pravděpodobně v době vojny za 1. světové války, kdy vojákoval 27 měsíců.
Pracoval jako zástupce firmy v galanterii na Starém Městě. Šlo o galanterní velkofirmu
„Eisler a Fuchs“, která dodávala své výrobky po celém okresu. Nástupcem této firmy byl
podnik „V. Mikuláš a spol.“ a fungoval tu od r. 1921 do války. Svatba rodičů se konala
r. 1928 v Kolíně. V roce 1930 se jim narodil syn Otto. K sobě vzali ještě matčina bratra,
jmenoval se Bedřich Margolius. Narodil se 18. 12. 1920 ve Velkých Křepinách. Byl rovněž
studentem Obchodní akademie a to v letech 1935 – 1939. Po ukončení studia se vrátil domů a
tam nastoupil jako dělník v kamenolomu. Toto povolání bylo z důvodu jeho židovského
původu. R. 1942 odešel s transportem do Terezína a později byl vlečen po polských
koncentračních táborech.
5.2) Dětství
Dětství prožil pan Seidler jako všechny ostatních dětí. Chodil do mateřské školy
(dnes jsou zde jesle vedle Benešovy ZŠ), dále do Benešovy obecné školy v letech
1936 – 1940. Docházel na hodiny náboženství do židovské školy, nyní je tam soukromá OA.
Učinkoval ve školním divadle. Po okupaci, byla pro židovské děti zakázána školní docházka,
a tak měl pan Seidler vychozené pouze 4 třídy základní školy. V Čechách byla spousta
uprchlíků z Německa a roku 1938 přibyli i lidé ze Sudet. Židé museli začít nosit žlutou
Davidovu hvězdu a poměry mezi lidmi se zhoršily. Přibývalo kolaborantů. V r. 1940 došlo
k izolaci židovského obyvatelstva v kasárnách na Mladoboleslavském hradě, kde byly špatné
životní podmínky bez zavedené vody elektrického proudu. Židé museli odevzdat majetek,
šaty atd. Na hradě bylo 200 lidí. Posléze začaly transporty do Terezína, (zavazadlo
na 1
osobu mohlo mít max. 50 kg, ale málokdo takovou váhu unesl, tak se bralo jen 30 kg) v lednu
10
toho roku odešel i pan Seidler s matkou, protože otce ztratil již na hradě, kdy si pro něj přišli
Němci. O rok později jel do Terezína Červený kříž a Němci chtěli ukázat, že život, který
vedou Židé v ghettu je zcela normální. Ale kapacita obydlení tábora silně přesahovala normu,
a tak 50 000 lidí bylo odvezeno v transportu do Osvětimi. V jednom z nich byl i pan Seidler
s matkou. Transport trval 36 hodin v uzavřených dobytčích vagonech, kde místo sociálního
zařízeni byly dva kbelíky. Osvětim – Březinka, tak se jmenoval tábor s baráky, které byly
dříve maštale pro koně, jen teď upravené pro lidi. Byl rozdělen na oddíly BI, BII,
nedostavěný BIII a také 4 krematoria. Nejprve byl s matkou umístěn do rodinného tábora, pak
se dostal do malého tábora Osvětim-Rajsko, který se zabýval zemědělstvím. Po celou dobu
svého pobytu v koncentračních táborech se zabýval mnoha druhy povolání: v Terezíně se učil
kovářem (pracoval tem bratr jeho otce *1913), v rodinném táboře byl krátký čas, takže
tu nepracoval, později uklízel mrtvoly a vozil je do krematoria, toto byly ale jen ojedinělé
práce. V zemědělském táboře se zabýval pěstováním obilí, zde bylo 150 – 200 lidí. Pak byl
tento tábor BIIb zrušen a nastoupily pochody smrti.
5.3) Pochod smrti
R. 1945 se blížil konec války a postupovala osvobozenecká armáda, Němci začali
likvidovat tábor a pochody smrti se staly častějšími– v jednom z nich i pan Seidler. 5 dní jel
vlak s 150 lidmi v jednom otevřeném vagonu do Buchenwaldu. Ale osvobozenecká letadla
rozstřílela kotel lokomotivy, a tak museli jít lidé pěšky. Došli do Eisenbergu, kde bylo jen
slyšet útočící tanky, schovali se proto ve stráni, ale jejich ostraha byla už chabá, takže někteří
se pokusili uprchnout. Když je ale ostraha zahlédla, byli nemilosrdně zastřeleni. Zpozdit
se jen pár kroků za skupinou nebo se zastavit a nabrat síly znamenalo nejčastěji smrtící kulku.
Na slabé nebyl brán ohled. Byl mráz -20°C. V Buchenwaldu byli od ledna 1945 do 10. dubna
1945, byli zde očkováni proti tyfu. Pak 10. 4. pochod smrti trvající 8 hodin do Výmaru,
11
kde byli lidé naloženi do uzavřených dobytčích vagonů. Když ve vagonu někdo zemřel,
jeho tělo se nevyhazovalo, posloužilo k sezení. Armáda postupující ze západu zatím
11. 4. Buchenwald osvobodila. Noc měli strávit v hostinci, ale americká vojska se sem již
dostala,
a tak přišli již do osvobozeného města. 14. – 18. 5. 1945 byli ubytováni v bývalých
kasárnách v Erfurtu, kam jim byly nošeny zásoby jídla.
5.4) Návrat domů
Po návratu do Mladé Boleslavi žil pan Seidler u rodinného známého. Ten mu později
zařídil rozpečetění vlastního domu. Tento dům za války užíval německý komisař Fritz
s rodinou. Vrátil se ještě jakožto školou povinný žák, a tak musel dochodit zbylých 14 dní
základní školy. Docházel do ZŠ na Dubcích od 1. července do 15. července. Zažádal
si ve výdejně o nábytek a zaplatil z vázaných vkladů. Žil ve svém domě ještě se starou paní
a další rodinou, protože po bombardování Škodovky se poničilo i několik bytů, a tak se rodiny
nastehovaly tam, kde byly byty s volnou kapacitu. Poručníkem mu byl strýc – nejmladší bratr
otce, který žil v Praze. Po zabydlení v domě se rozhodl odjet k příbuzným, jenž žili v hájence
v Ledči nad Sázavou. Jednalo se o sestru matky a jejího manžela, který byl původem Němec,
a tak nebyli transportováni. V průběhu čtrnáctidenní školní docházky v 9. třídě, udělal
přijímací zkoušky na průmyslovou školu, ale nakonec šel na Obchodní akademii,
kam nastoupil 1. 9. 1945. Studium mu zpočátku dělalo trochu potíže, ale jak šel čas, pan
Seidler se zlepšoval a ukončil maturitou jako premiant v r. 1949. Třídním profesorem mu byl
pan Vrána. Na srazy své třídy, které se konají každý rok, dochází pravidelně. Bere sebou testy
z českého jazyka, ty pak rozdává svým bývalým studentům… Letos oslaví 88 narozeniny
(*1917). Když učil svou třídu, která byla první poválečný ročník, bylo mu pouhých 28 let,
několik jeho studentů bylo starších než on. Zaměstnání našel pan Seidler
po maturitě
v Oblastní textilní správě jako plánovač Textilie. V letech 1951 – 1953 byl na vojně v Žatci
12
a poté nastoupil do Interiéru Debř, kde pracoval do r. 1960 jako účetní. R. 1956 se oženil
a v domě žil stále s cizími lidmi až v 60. letech se celý dům uvolnil. Lidé, kteří přežili
Osvětim se schází ve spolku Birkenau boys.
6) Závěr
Přestože nacisté zničili většinu důkazů o milionech vražd a podařilo se jim zbořit
některé tábory smrti, lidé jako pan Seidler, kteří přežili, budou plni hrůzných vzpomínek.
Také torza nápisy ARBEIT MACHT FREI jsou mlčícími svědky zla napáchaného Němci
v období 2. sv. války.
7) Použitá literatura
Breitman, Richard: Architekt „Konečného řešení“, Himmler a vyvraždění evropských Židů,
Argo, 2004, Praha
Hilberg, Raul: Pachatelé, oběti, diváci, Židovská katastrofa 1933 – 1945,
Argo, 2002, Praha
kolektiv autorů: Rodinná encyklopedie světových dějin,
Reader’s Digest Výběr, 2000, Praha
Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých:
Průvodce po nacistických koncentračních táborech, 1999
Ústav pro informace ve vzdělávání: Holocaust, Tauris, 2000, Praha
Malý, Karel a kolektiv autorů: Dějiny českého a československého práva do roku 1945,
Linde Praha, a. s., 1999, Praha
internetové stránky: www.holocaust.cz
13
8) Seznam příloh
8.1) protižidovsky zaměřený časopis vydávaný v Německu Der Stürmer
8.2) schéma Norimberských zákonů
8.3) pozůstatky Křišťálové noci
8.4) nacisty zabrané území v Evropě
8.5) plán terezínského ghetta
8.6) propagandistický plakát Terezína
8.7) osvětimské krematorium před a po likvidaci
8.8) baráky v koncentračním táboře Osvětim - Birkenau
8.9) příjezdová rampa v Osvětimi - Birkenau
8.10) utrpení lidí v transportech
8.11) svědci konce války
8.12) plakát dětské opery Brundibár
8.13) pan Otto Seidler
8.14) foto ze školky
8.15) foto ze školy
8.16) foto z doby pobytu na hradě v Mladé Boleslavi
8.17) muž stojící za lavičkou byl kolaborant spolupracující s Němci
8.18) průkaz studenta 1. ročníku OA
8.19) průkaz studenta 4. ročníku OA
8.20) maturitní foto
8.21) maturitní vysvědčení pana Seidlera
14
8.1) protižidovsky zaměřený časopis vydávaný v Německu Der Stürmer
8.2) schéma Norimberských zákonů
15
8.3) pozůstatky Křišťálové noci
8.4) nacisty zabrané území v Evropě
16
8.5) plán terezínského ghetta
8.6) propagandistický plakát Terezína
17
8.7) osvětimské krematorium před a po likvidaci
18
8.8) baráky v koncentračním táboře Osvětim - Birkenau
8.9) příjezdová rampa v Osvětimi - Birkenau
19
8.10) utrpení lidí v transportech
20
8.11) svědci konce války
21
8.12) plakát dětské opery Brundibár
8.13) pan Otto Seidler
22
8.14) foto ze školky, p. Seidler je 2. zleva ve 2. řadě zdola
8.15) foto ze školy, p. Seidler sedí napravo od učitelky
23
8.16) foto z doby pobytu na hradě v Mladé Boleslavi
zleva nahoře: Picková, Deutsch, Glückner, Ivo Veselý, Eva Kaiserová,
zleva dole: Deutsch (bratři), Seidler, Glickauf, Pick (bratr a sestra)
8.17) muž stojící za lavičkou byl kolaborant spolupracující s Němci
24
8.18) průkaz studenta 1. ročníku OA, (přední strana)
(zadní strana)
25
8.19) průkaz studenta 4. ročníku OA, (přední strana)
(zadní strana)
26
8.20) maturitní foto, p. Seidler je v levé půlce, ve 2. řadě 4. zleva
27
8.21) maturitní vysvědčení pana Seidlera, (přední strana)
28
(zadní strana)
29