č a s o p i s pro záchranáře, hasiče, policisty a krizové manažery

Komentáře

Transkript

č a s o p i s pro záchranáře, hasiče, policisty a krizové manažery
č a s o p i s pro záchranáře, hasiče, policisty a krizové manažery
1/2010
59 Kč/2,49 €
obsah
editorial
MERCEDES - BENZ UNIMOG 300
tiráž
Vydává:
IKARIA CZ a. s., MUDr. Jana Bradáčová, MBA
Šéfredaktor:
Bc. Radek Kislinger, tel.: +420 774 615 138,
[email protected]
Předseda redakční rady:
Ing. Jindřich Lesný
Redakční rada:
Genmjr. Ing. Miroslav Štěpán, prof. MUDr. Miloš
Janeček, CSc., MUDr. Jiří Franz, Ing. Roman Váňa,
MUDr. Jiří Štětina, Mgr. Jiří Brožek, pplk. Ing. Milan Fiala
Adresa redakce:
IKARIA CZ a.s., Merhautova 84, 613 00 Brno
Tel.: +420 531 010 910, fax: +420 531 010 919,
[email protected]
Inzerce:
Bc. Zuzana Kozáčková, tel.: +420 774 615 140,
[email protected]
Cena výtisku:
59 Kč/2,49 €
Celoroční předplatné:
330 Kč/13,93 €
Jazykové korektury:
Vilém Kmuníček
Fotografie na titulní straně:
Radek Krahulík
Fotografové redakce:
Michaela Žabžová
Ilustrační foto:
Fotobanka Istockphoto
Předplatné ČR a SK:
IKARIA CZ a. s., Petra Prokopová,
tel.: +420 531 010 910, tel. SK: +421 911 911 012,
[email protected]
Grafická úprava:
Jiří Doležal, [email protected]
Registrační číslo:
MK ČR 7905, ISSN 1212-0456
Vychází 6x ročně. Příští číslo vyjde v dubnu 2010.
Tituly u jmen jsou uváděny pouze na výslovnou žádost
autorů.
Podepsané články vyjadřují názory autorů a nemusí
se ztotožňovat se stanoviskem vydavatele a redakce.
Kopírování, další publikování nebo rozšiřování kterékoli
části časopisu lze pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo
na stylistické úpravy a krácení článků. Za obsah inzerce
redakce nezodpovídá.
STRAŽAN, s.r.o., Púpavová 15, 841 04 Bratislava
Prevádzka: Bojnická 10, 831 04 Bratislava, Tel.: 02/4920 8501
Fax: 02/4446 0613, e-mail: [email protected]
Partner časopisu:
Vážení čtenáři,
vítám vás na stránkách letošního prvního
čísla našeho časopisu. Soudě podle vašich reakcí, které jste nám doposud zaslali, a z přibývajícího počtu předplatitelů jste
s naším časopisem opravdu spokojeni.
Věřte, že nás to velice těší a zároveň zavazuje. Slibujeme, že s nastavenou kvalitou
našeho časopisu ani letos nepolevíme.
V naší redakci dojde zakrátko ke změně.
Po čtyřech letech nám z pozice šéfredaktora odstupuje Radek Kislinger. Od března
nastupuje na místo tiskového mluvčího
Generálního ředitelství HZS ČR, významnou pozici, kde již nemůže zastávat post
šéfredaktora, ale kterou si vzhledem ke
svým kvalitám plně zaslouží. Radek se
bude i nadále podílet na tvorbě časopisu.
Současná podoba časopisu je z velké míry
právě Radkovou zásluhou, proto mu jménem celé redakce a snad i jménem vás,
čtenářů moc děkujeme a přejeme mu hodně pracovních úspěchů.
Nové spolupracovníky redakce vám představíme v dalším čísle časopisu. Již v tomto čísle ale poznáte několik změn, nejen
v úpravě časopisu, ale i po obsahové
stránce. Chtěli bychom se více zaměřit na
problematiku zdravotnického záchranářství, jeho techniky, vozidel a dalšího speciálního záchranářského vybavení, na nové
technologie pro záchranářství, problematiku ochrany zdraví všech záchranářských
profesí. A jak jste si jistě všimli, připravili
jsme také zcela nový koncept obálky, na
které v průběhu roku vystřídáme několik
žhavých novinek na trhu záchranářských
vozidel a kterou si jako sběratelskou edici
můžete dekorovat zdi svých pracoven. Několika výhercům naší připravované soutěže k tomu dodáme i elegantní rámečky.
KRÁSA ZIMNÍCH TATER
...4
UDÁLOSTI
...7
MISE NA HAITI
BY BYLA NEÚČINNÝM GESTEM
...8
NĚKTEŘÍ SI SÁHLI AŽ NA DNO
...10
KURZ PRVNÍ POMOCI
V EXTRÉMNÍCH SITUACÍCH ...12
TCCC U NÁS
...14
EC-135 V ČR
...16
POLICEJNÍ OHLÉDNUTÍ
...18
TW-CZ 75D TRÉNINKOVÁ PISTOLE ...19
KOMUNIKACE
V KRIZOVÝCH SITUACÍCH
...22
O ČINNOSTI DOPRAVNÍCH
POLICISTŮ
...24
KRITICKÁ INFRASTRUKTURA? ...30
PODNIKOVÍ HASIČI
...34
CNG OPRAVDU NENÍ LPG
...36
OBČAN ČESKÉ REPUBLIKY
A JEHO BEZPEČNOST
...37
OHLÉDNUTÍ ZA POŽÁRNÍMI
AUTOMOBILY
...38
PŘESTAVBY PO ČESKU
...40
RECENZE NOŽE
...42
RECENZE SVÍTILNY
...44
PŘÍČINY POŽÁRŮ –
TRIBOELEKTRICKÝ JEV
...46
BEZPEČNÉ DRŽÁKY MOBILŮ ...48
ZLATÝ ZÁCHRANÁŘSKÝ KŘÍŽ
...49
Velmi oceníme, když nám budete zasílat
vaše náměty a příspěvky na e-mail: [email protected] nebo [email protected]
cz. Předem za ně děkujeme.
Hodně osobních i pracovních úspěchů
vám za redakci časopisu RESCUE report
přeje
MUDr. Jana Bradáčová, MBA
vydavatelka
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
1/2010
3
ze života
ze života
Krása
zimních
Tater
Autentický lavinový příběh,
vyprávěný českým záchranářem…
padá z ruky. Zastavil se. Slejzám k němu asi
50 metrů žlabem dolů. Koukám, že doprava by
to mohlo jít mixem na skalnatej hřebínek a dál po
něm. Oba na něj po určitých obtížích dolejzáme.
Po něm to nepůjde. Tenká ledová glazura a hladká skála nás odrazujou. Ale je tu hrot, z kterýho
se dá slanit asi 15 metrů na druhou stranu hřebínku do kotle, kterej už vede až na vrchol přímo
pod lanovku. S vycházejícím měsícem rychle
slaňujeme. Balíme lana, jdou do báglu a dál už
sólo valíme co nejrychleji kotlem nahoru. Střídavě na předních hrotech v tvrdém sněhu, střídavě
po kolena ve sněhu, ale drží to výtečně. V 18
hodin klepu na okno kavárny nahoře na lanovce. Dva mladí kluci otevírají. „Můžeme se tu na
chvíli ohřát a přebalit, než půjdeme dolů?“ zní
moje prosba. Pouštějí mě dovnitř, za 20 minut je
tu i Jiří. Cpeme do sebe sladkosti a pijeme čaj,
co mi zbyl v termosce. Šváchí se unaveně rozvalí
na sedačce. Tak takhle ne. Diktátorsky stanovuju čas, kdy vyrazíme dolů. Ptám se obou kluků
z obsluhy na sestup. Znají to jenom v létě, ale
informace dostačují. K plesu to chodí tak 3 hodiny. Ještě voláme chatárovi Kulangovi, že jsme
teprve na vrcholu a půjdeme za tmy dolů, aby se
o nás snad nebál. Šváchí se jde obouvat. „Sakra,
křeeeeč!“ začne nadávat. Snažím se mu stehna protáhnout, ale jedna křeč střídá druhou. Je
úplně bledej od bolesti. Snažím se do něj narvat
nějakou sůl a vodu. Po chvíli je mi jasný, že dolů
ho nedostanu. Začínám prosit a ukecávat kluky,
aby ho nechali v lanovkárně. Neradi, ale nakonec
ho na mráz nevyhodí. (Dokonce mu pak půjčili
i spacák a károšku.)
OK, vyrážím dolů tedy sám. Je půl devátý. Dokonale jasno, nefouká, mínus sedm. Když s sebou
hodím, můžu být do půlnoci na Skalnaté chatě.
Nicméně hlavně bezpečně, soustředit se na kaž-
dej krok. Pár metrů podél řetězu, pak po něčích
stopách žlabem podél hřebenu. Hlavně neminout
ten traverz doprava. Čelem ke svahu a s oběma
cepínama v rukách. Vzpomínám, jak jsem včera
večer koukal do stěny a viděl dvě čelovky. Fakt
jsem jim nezáviděl a říkal si, že my to musíme
stihnout za světla. No, alespoň tuším směr sestupu. Po skalnatým hřebínku slejzám po řetězech, radši si do nich cvakám odsedku (i když
vím, co by bez tlumiče následovalo). Řetězy jsou
za mnou, stojím ve žlabu, sníh je tvrdej, přál bych
si měkčí. Už mě od celodenního kopání do ledu
bolí špičky a lýtka pálí jak čert. No nic, hlavně
dávat bacha. Jsem fakt rychlej – Ueli Steck by
ze mě měl radost. Ještě pár desítek metrů dolů
a budu v Lomnickém sedle. Sníh je tu měkký,
a tak se jde pohodlněji. Každou chvíli zastavuju,
svítím do tmy a snažím se vybrat nejlepší směr
sestupu. Tak ještě traverznu tenhle žlab pod ty
skály a už to půjde bezpečně po hřebeni až do
sedla. Odtud chvíli pod lanovkou a jsem doma.
Jsem uprostřed sněhovýho svahu, kouknu nahoru nad sebe a zahlídnu dva metry vzdálenou
milimetrovou prasklinku běžící napříč celým
svahem. Odtrh! Všechny nadávky, co znám, mi
Detail jihovýchodní stěny a přibližná dráha laviny
„Zdar chlape, jedu na Silvestra
do Tater a nemám spolujezdce.
Nechceš jet se mnou?“ nabízím
pohotově Šváchičovi, když doráží na vánoční bouldrový závody
ve Slaným. „Nemám výbavu, ale
jel bych…,“ leze z něj po chvíli.
Výbavu nakonec téměř komplet
půjčuje Jéňa (skelety, cepíny,
mačky, návleky). Holt někdy
lezky a bouldermatka nestačí.
Domlouváme sraz, na kterém
dořešíme detaily, co polezeme
a co kdo vezme. Ten se ale
neuskuteční, řešíme to pár telefonáty a maily.
Večer 28. prosince odjíždíme z Florence žluťákem do Popradu. Je to poprvé, co do Tater
nejedu vlakem. Tentokrát už to totiž opravdu
železničáři s cenou jízdenky posrali, tak jedeme
za polovic busem. Z Popradu dál vláčkem do Tatranskej Lomnice a po nákupu pečiva házíme svině na záda a vyrážíme po zelený směr Skalnaté
pleso. Po pár kilácích má člověk chuť hodit tu
čtyřicetikilovou mrchu do sněhu a nechat ji tam,
ale za prvé je sněhu zatraceně málo a za druhé
míříme na Skalnatou chatu, kde chatárom není
nikdo jiný než Laco Kulanga, držitel mnoha tatranských nosičských rekordů, a tak odhodlaně
stoupáme nahoru. Na sjezdovce ze Štartu se začíná po umělým sněhu klouzat pár prvních lyžařů. Je dokonale modro a příjemně mrzne.
Na chatě necháváme cajky, vycucáme pivo a jdeme se podívat do Skalnaté doliny pod nástupy
do jižní stěny Kežmaráku a jihovýchodní stěny
Lomničáku. Vybíráme potenciální linie výstupů
na oba vrcholy na další dny. Přednost má pochopitelně úžasná stěna Lomničáku. Klasický zimní
4
RESCUE
REPORT
1/2010
výstup Motykovou cestou se zdá být dostatečně
vyledněný, a tak když alespoň trochu vydrží počasí, jdeme ráno do toho.
Počasí pochopitelně nevydrželo. Kolem jsou
mraky a napadlo asi pět čísel nového prašanu.
Přesto stoupáme ještě za tmy do Skalnatej doliny. Potkáváme jinou dvojku, která má zprvu taky
namířeno do Motykovky, ale pak jim ukazujeme
pěknej, zdálky zdá se i lehkej žlabík na Kežmarák. Jdou tam. Navazujeme se kolem půl osmý
a lezeme první ledový dýlky. Občas prudší, až
80stupňový prahy, přebíháme a jistíme šroubama. Jinak jištění je dost mizerný, ve skále se
skoro nedá, člověk musí mít kliku, aby si zrovna
zpod vrstvy ledu vyškrábal spárčičku pro frenda.
Štandy jsou většinou z cepínu a jednoho až dvou
šroubů, ale občas taky jenom do sněhu zašlapanej cepín. Ačkoliv se neflákáme a dýlky přibývají,
čas běží. Alespoň že se vyjasnilo. Občas přes
nás sjíždějí prachový lavinky. Je to nepříjemný,
zejména když mě jedna zastihne v kolmý pasáži,
ale nic nebezpečnýho. V jednom místě se špat-
ně rozhoduju, kudy dál, a snažím se vysněženým
koutem dostat do úzkýho vyledněnýho žlabu.
Kout ztuha přelejzám, ale do žlabu to nejde. Na
kompaktní skále je jenom tenká glazurka. Stojím
na nestabilním sněhu, cepíny v trávách – díky
za ně – a dál to nejde. Navíc došlo lano. Nulová
možnost tady a teď zaštandovat. „Opatrně popolez!“ řvu nerad na Šváchího svoji oblíbenou větu
z jedný Messnerovy knihy, „potřebuju aspoň pět
metrů.“ Mele něco, jakože se bojí, ale leze. Když
mám dost lana a Šváchí zas pevně stojí a jistí,
rozhoduju se pro ústup. Daří se mi ze sněhu
vysvobodit malej hrůtek. Smyce, kterou tam nechám, a ještě vklíněnec, do nějž sedám, abych
to slanění pochystal. Po pár minutách strachu
a o smyčku lehčí stojím zase u Šváchiče a vyrážím tentokrát do toho žlabu víc vlevo.
Zase zdatně stoupáme, dokonce pak v jednom
místě balíme lana a lezeme sólo. Po chvíli dolejzáme pod malej převis ze šutrů politejch ledem.
Jistit tam není z čeho, zkouším založit frenda, ale
ten mi při mojí šikovnosti ve zmrzlejch rukavicích
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
1/2010
5
ze života
žurnál
prolítly hlavou v jediný sekundě. Co včíl? Můžu opatrně
dotraverzovat ještě pět metrů doleva pod ty skalky, tam
by to mohlo bejt bezpečný, nebo zkusit vylízt ty dva metry nahoru nad potenciální odtrh. Volím první variantu
a rychle, ale opatrně traverzuju doleva. „Ještě aby se to
tak utrhlo,“ proletí mi hlavou myšlenka, z níž mi mrazí
a už na to koukám. Celej ten svah se i se mnou začíná
sunout dolů. Okamžitě se rozbíhám po svahu nahoru
proti směru tekoucí masy. Pádluju cepínama jak šílenej
bagr a už to vypadá, že se mi podaří z toho vyběhnout
ven. Možná mi po tváři prolítl i úsměv, jak z toho pěkně
uteču.
Ale není mi přáno. Cejtím za patama nějakej prudkej
práh a už letím po zádech do sněhu. Od toho momentu
je tma. Kutálím se v hromadě sněhu, kterej si se mnou
dělá co chce. „A jsem mrtvej,“ dere se mi na jazyk. Nemám strach, žádný promítání filmu před očima, nic. „Kruci, říkali, že mám plavat. Tak plavej!“ nutím se k nějaký
činnosti. Mávám rukama ve stylu prsa. Jedu dolů a chvilkama se mihnu na hladině laviny, ale možná to byly jen
nějaký momentální vzduchový kapsy. „Nadechni se!“
zní povel v mojí hlavě.
Snažím se vyplivnout
sníh deroucí se mi do
krku. Nejde to, je všude
kolem. Zkouším ho vytlačit jazykem. Úspěch,
daří se mi nadechnout.
Pořád plavu. Snažím se
nadechovat, kdykoliv je
kolem mojí hlavy kapsa
– to poznám tak, že se
mi netlačí sníh do huby.
Najednou sněhu ubývá,
zaraduju se, ale nezpomalujeme a už plachtím
vzduchem. Nejspíš letím
přes skalní práh. Raz,
dva, tři... mrd, strašná
rána, záblesk v hlavě.
„Teď už jsem vopravdu mrtvej,“ další práh a další rána.
Přestávám je počítat. „Zatraceně jak to, že pořád žiju?
Tak se alespoň hejbej…“ Plavu, co se do mě vejde. Pořád vyvíjím nějakej pohyb. Zdá se, že to začíná zpomalovat, cítím, že i sklon je menší. Hrabu rukama jak
šílenej a myslím na to, jak se budu dusit v lavině, a že ta
péřovka, co se v ní od začátku sestupu potím, se bude
hodit, že tak rychle nezmrznu.
Lavina zastavila. Mám volný ruce. Rychle si odhrabuju
sníh z obličeje a plivu kolem sebe. Co teď? Určitě mám
všechny kosti v těle zlámaný. Opíraje se o pravou ruku
zkouším se postavit. Levá noha stojí, pravý koleno bolí
jak svině, ale taky stojí. Jen levá ruka je k nepoužití.
Rozhlížím se, kde jsem. Dokonalý ticho, hvězdy svítí
nad štíty Skalnatý doliny. Jsem asi tři sta metrů vedle
ranního nástupu na konci/začátku velkýho žlabu, kterej
sem ústí v nejlevější části jihovýchodní stěny. Uvědomuju si, že jsem přežil, chce se mi něco řvát, ale nejde
to. Asi z toho sněhu, co jsem sežral a nadejchal. A kde
jsou moje cepíny, čelovka, čepice? Srát na ně, jdu na
chatu. Něco mě drží na místě – repka vedoucí do sněhu – moje cepíny, hurá! Tahám za šňůru, ale vylovím
jen jeden. Druhej konec 5milimetrový repky je přervanej.
Dávám cepín přes rameno a vyrážím k plesu. Cestou se
mi ještě rozpadá mačka, ale nemám sílu na to, ji sbalit, a táhnu ji za sebou na řemínku jako kačera až na
chatu. Po čtvrt hodině se dobouchám na Kulangu. Něco
sníst, telefonát ze záhrobí plnej emocí Jiříkovi z Budějic
a zkusit spát. Ráno pojedu lanovkou dolů a do Popradu
do nemocnice.
Text: Richard Dvořák, DiS.
Foto: Jan Kostík, archiv Richarda Dvořáka
6
RESCUE
REPORT
1/2010
Události v České republice
8. únor: Pražští hasiči trénovali záchranu osob
3. únor: Českou republiku zasáhlo opět husté sně-
6. únor: Šest lidí museli hasiči evakuovat při požáru pětiposchoďového bytového domu v Brně.
Mezi evakuovanými bylo i několik dětí. Podle hasičů požár zavinily zřejmě děti, které si hrály se
zapalovačem.
Leden: Za první měsíc roku 2010 se na želez-
probořených ve slabém ledu. Výjezdoví hasiči nacvičovali jak improvizované prostředky, tak zásahy se speciálním vybavením.
žení, které znepříjemňoval silný vítr. Většina silnic
na severu republiky byla nesjízdná, vítr nafoukal
místy až metrové závěje. Některá města vyhlásila
kalamitní stav. Od začátku roku je to již potřetí, co
ČR potrápilo husté sněžení.
ničních přejezdech v ČR stalo 36 střetnutí vlaků
s motoristy nebo chodci, při kterých zahynulo
7 osob a dalších 12 osob bylo zraněno. Smutný
rekord padl 18. ledna, kdy na přejezdu zahynuli
3 lidé.
5. únor: V Železné Rudě na Klatovsku se sesunul
ze střechy zledovatělý sníh na dětský kočárek, ve
kterém ležel dvouletý chlapec. Dítě bylo s vážným
zraněním hlavy transportováno vrtulníkem do plzeňské nemocnice.
mětřesení, které dosáhlo sedmi stupňů Richerovy škály. Otřesy zpustošily dvoumilionové hlavní
město Port-au-Prince. Podle posledních informací
je počet obětí 230 000, mezi nimi i několik cizinců.
Do haitské metropole začala proudit humanitární
pomoc o dva dny později. Koordinace pomocných
prací se ujaly Spojené státy. Obavy z rabování
a epidemií, nedostatek potravy, pitné vody, zdravotnického personálu a materiálu, chaos, lidi spící venku na ulici. Tak by se dala shrnout situace
v jednom z nejchudších států světa, zasaženém
ničivým zemětřesením. Počet zraněných se dá
pouze odhadovat, a to na 300 000 lidí s těžkým
zraněním. Konečná čísla zatím nejsou známa.
19. leden: Srážku s kamionem nepřežil v brzkých
ranních hodinách starší cyklista na frekventované
silnici E55 u Kaplice na Českokrumlovsku. Přivolaný lékař záchranné služby už mu nedokázal
pomoci, utrpěl smrtelná poranění. Řidič kamionu
cyklistu přehlédl, neboť ten nebyl osvětlený.
14. leden: Pod osobním automobilem, který si
28. leden: Po výbuchu plynu v řadovém rodinném
domě v Uherském Brodě zahynul pod sutinami
jeho majitel. Na místo přivolaní speciálně vycvičení sutinoví psi nikoho dalšího nenašli. Hasiči
Události v zahraničí
Nejhorší katastrofa v dějinách obou Amerik
Karibský ostrov Haiti zasáhlo 12. ledna silné ze-
zabezpečili poničené části domu před zřícením.
Značná tlaková vlna prošla několika sousedními
domy a poškodila je i na odvrácených stranách.
9. únor: Po pondělním silném sněžení v průsmyku Salang v Afghánistánu zemřelo v lavinách 160
osob. Kolem 2600 lidí uvízlých na horské silnici
a v tunelu muselo být vyproštěno.
8. únor: Už 2000 obyvatel Papuy-Nové Guineje,
sousedící s Indonésií, onemocnělo cholerou, jejíž epidemie tyto ostrovy zasáhla poprvé po půl
století, oznámila WHO. Cholera se objevila loni
v červenci v provincii Morobe na severu hlavního
ostrova.
zkracoval cestu po zamrzlém Lipně z Frymburku
na Frýdavu, se v noci prolomil led. Oba pasašéři z vozu ještě před jeho potopením vyvázli v pořádku. Auto z hloubky pěti metrů hasiči druhý den
vytáhli.
28. leden: Téměř 500 turistů evakuovaly v úterý
vrtulníky z oblasti Machu Picchu na jihovýchodě
Peru, kde byli kvůli sesuvům půdy dva dny odříznuti od světa.
Výběr událostí připravila: Alena Procházková
Foto: server Katastrofy.com
7. únor: Nejméně pět lidí zahynulo v neděli při
výbuchu plynu v elektrárně Middletown ve státě Connecticut na severovýchodě USA. Výbuch
srovnal hlavní budovu elektrárny zcela se zemí.
Česká asociace sester
sekce Anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče
pořádá
2. mezinárodní kongres sester na Sepetné
na téma: „Stále je co zlepšovat aneb novinky v intenzivní a neodkladné péči“
Termín: 16.–17. dubna 2010
Místo konání:
Ostravice (okr. Frýdek-Místek), horský hotel a rekreační centrum Sepetná
Přihlášku pro členy ČAS k pasivní i aktivní účasti najdete na www.cnna.cz – domácí akce – sekce ARIP
Přihlášku pro nečleny ČAS k pasivní i aktivní účasti zasílejte na adresu:
Jan Chuda, ARO, Nemocnice ve Frýdku-Místku, p. o., El. Krásnohorské 321, 738 18 Frýdek-Místek; popř. e-mailem: [email protected]
Uzávěrka přihlášek je 20. března 2010, poté je možné se přihlásit pouze v případě volné kapacity.
Partneři
názor
názor
Mise na Haiti
by byla neúčinným gestem
Bude někdy na Haity opět takový ráj?
ÚHEL POHLEDU
Selhali Češi, když nevyslali na zemětřesením
postižené Haiti záchranáře? Při pohledu na
plusy a minusy podobného angažmá autorovi
článku vychází, že by šlo o dobrodružný hazard.
Tak už je to zase tady. Ve světě se odehrála
katastrofa, v tomto případě na Haiti. A prostřednictvím médií opět zní vyčítavý hlas různých více či méně „záchranářských“ odborníků, či spíše aktivistů: „Proč tam Češi nejsou?“
Jenže ta otázka je položená špatně. Správně
by totiž měla znít: „Měli by čeští záchranáři na
Haiti v těchto dnech být?“ Zkusme si racionálně odpovědět. Co by záchranáři v cílové ob-
8
RESCUE
REPORT
1/2010
lasti měli dělat? Logická odpověď zní: Zachraňovat a pomáhat. Jenže hned první problém
je v tom, jak moc by taková česká aktivita byla
efektivní. To slovo efektivní je nutné zdůraznit. Ale shrňme si situaci. Na Haiti se odehrála
katastrofa, která znamenala zhroucení státní
správy a celé infrastruktury země. Tisíce lidí
jsou po smrti, buď přímo pod sutinami, nebo
následkem zranění, při kterých se jim nedostalo adekvátní pomoci. Další tisíce lidí jsou
v ohrožení života, neboť zatím svá zranění
přežili, ale potřebují rychlou kvalifikovanou
pomoc. A další desetitisíce a statisíce jsou
v přímém ohrožení života, neboť jim schá-
zí základní prostředky k přežití, včetně pitné
vody, základních potravin a léků. Chaos a rizika navyšuje to, že někteří ze zoufalství či z vypočítavosti zkouší tyto prostředky získat silou.
Tolik velmi hrubý nástin situace. A s ohledem
na ni je tedy třeba kalkulovat jak efektivitu
vynaložených prostředků, tak bezpečnost samotného záchranářského personálu.
Pokud jde o efektivitu pomoci, tak v současnosti je v celé oblasti nedostatek vody, léků a potravin. Z toho plyne jediné. Přepravovat letecky
přes půl zeměkoule už jenom těch osmdesát
kilo, s batohem sto, váhy českého záchranáře
– to znamená ekvivalent sto litrů vody či sto
kilo antibiotik. Toto množství přitom, s největší pravděpodobností, zachrání ne-li život, tak
zcela jistě zdraví více lidem, než kolik by jich
záchranářský tým dokázal najít a zachránit.
A zde je nutné připomenout jeden podstatný
fakt. Záchranný kontingent do těchto podmínek musí být zcela nezávislý na svém okolí ve
všech ohledech, včetně vody, pohonných hmot,
dopravy. A tedy součástí mise musí být dopravní prostředek. A pokud toto všechno na Haiti
dopravíme, což nedopravíme, jelikož v současnosti Česká republika nemá vhodné letouny,
stojíme před dalším problémem. To všechno
je potřeba na Haiti také nepřetržitě chránit! Jinak řečeno, součástí mise musí být dostatečný
počet bezpečnostního personálu. A i oni musí
něco jíst a pít. Pokud to vše zkusíme nacpat
do jednoho existujícího letounu, mise bude bez
auta a přiveze si jen nejmenší možné zásoby
pouze pro sebe, a to ještě tak maximálně na tři
až čtyři dny svého působení!
A jsme opět u té prokleté efektivity. Existuje-li
na výběr možná zachránit jednoho, nebo pomoci přežít mnohým, je racionální volba jasná.
A pokud se někdo dožaduje svého vyslání do
mise na vzdálenost osm tisíc kilometrů, svědčí
to buď o naprosté neschopnosti nejjednodušší-
ho taktického plánování, nebo o dobrodružné
povaze možná spojené s touhou zviditelnit se
před objektivy kamer.
Ale vraťme se ještě k organizaci pomoci ze
strany Česka. Na mezinárodní úrovni je pravidlem, že velitelem záchranných akcí ve státě
stiženém neštěstím jsou místní státní instituce.
Ty přijímají zahraniční pomoc prostřednictvím
agentury OSN jménem INSARAG (Mezinárodní poradní skupiny pro vyhledávání a záchranářství). Jenže tohle v případě Haiti nefunguje,
neboť státní správa je rozložena.
Ale i kdyby to fungovalo, tak v rámci INSARAG je naše země členem Euro-severoafrické
skupiny, přičemž Haiti spadá do kompetence
americké skupiny INSARAG. Tudíž doktrína,
že české záchranné kontingenty jsou připravovány na mise do vzdálenosti zhruba 3000 kilometrů, tedy v rámci naší skupiny INSARAG,
a nad tuto vzdálenost se posílá pouze humanitární pomoc či peníze, je zcela v duchu organizačních pravidel mezinárodních záchranných
akcí. Ale to jen na okraj, jelikož haitská situace
je do té míry specifická, že pokud má být zajištěna nějaká pomoc pro obyvatele země, musí
bezpečnost a zajištění stability pro tuto chvíli
na sebe převzít jiná mocnost, která k tomu má
dostatečné síly a prostředky, v tomto případě
USA.
Podíváme-li se ale zpět do Evropy, jistě, jsou
kolem nás země, například sousední Německo
či Polsko, které na Haiti vyslaly svůj záchranný tým. Pomineme-li zatím neověřené zprávy
z místa, které hovoří o bezpečnostních problémech, které výrazně snižují až zmrazují efektivitu některých týmů, tak celkové hodnocení
smysluplnosti akce se dá očekávat až s časovým odstupem. Každopádně je jasné už nyní,
že s ohledem na současnou situaci v cílové
oblasti a na přepravní kapacity naší země by
bylo vyslání záchranné mise na Haiti neefektivním gestem. Možná spíše dobrodružným
hazardem.
Je třeba brát ohled jak na efektivitu vynaložených prostředků, tak na bezpečnost záchranářů.
Převzato se souhlasem autora
z Lidových novin
www.lidovky.cz
Text: Dušan Stuchlík
Foto: archiv redakce
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
1/2010
9
cvičení
cvičení
Akutní koronární syndrom
Někteří si sáhli
AŽ NA DNO
Tím je devatenáctiletý mladík, který v sebevražedném úmyslu skočil dolů. Při bližším
vyšetření záchranáři zjišťují, že má dotyčný zlomeniny obou bérců, poranění páteře
a úraz hlavy. Komunikuje jen minimálně, na
úraz si nepamatuje. Závažnou komplikací je
také jeho nízká tělesná teplota. Záchranáři
si volají na pomoc vrtulník a ve spěchu ošetřují poraněného. Nasadit krční límec, zajistit
vstup do krevního oběhu, ošetřit zlomeniny
končetin, umístit do vakuové matrace a pochopitelně zabránit dalším ztrátám tepla. To
jsou jen některé z úkonů, které musí záchranáři zvládnout v patnáctiminutovém limitu,
který jim organizátoři soutěže na úlohu vymezili.
Jsme pod železničním mostem ve Žloukovicích, kde je jedno z deseti stanovišť, která
jsou pro soutěžící studenty oboru zdravotnický záchranář připravena. Od pátečního večera do sobotního odpoledne probíhá soutěž
studentů – záchranářů, při které si vyzkouší
svoje znalosti a dovednosti v praxi na figurantech a připravených úlohách a budou tak
mít možnost poučit se z případných chyb,
aniž by poškodili skutečné pacienty.
V tom tkví smysl většiny záchranářských
soutěží tohoto typu. Nicméně naším úmyslem bylo udělat soutěž trochu jinou. Chtěli
jsme, aby soutěžící nejen plnili zdravotnické
úkoly, ale aby prokázali svoje schopnosti i při
jiných problémech, které se záchranářstvím
více či méně souvisí, a také aby si při akci,
jak název soutěže napovídá, sáhli na dno
svých sil.
Akce probíhala 16.–17. 10. 2009 v okolí obce
10
RESCUE
REPORT
1/2010
„Někdo leží dole pod mostem, dá
se tam dostat jenom slaněním,“
hlásí hasič dorazivší posádce
záchranářů na mostě a podává
jim sedací úvazky. Je půl druhé
ráno, začíná znovu pršet a údolím Berounky fouká studený vítr.
Záchranáři neváhají a jeden po
druhém se spouštějí po laně dolů
k postiženému.
Račice v okrese Rakovník. Tříčlenné posádky se statusem RZP, tedy bez lékaře, řešily
zdravotnické úkoly tak jako při běžném výjezdu. Mezi stanovišti se pohybovaly pěšky,
s tím, že většinu potřebného zdravotnického vybavení si nesly samy. Náročnost akce
byla, kromě výrazné nepřízně počasí a nízkých teplot, podtržena dalšími nezdravotnickými úkoly. Těmi bylo výše zmíněné slaňování, noční transport zraněného pěšky na
vzdálenost téměř 1500 m, orientace s mapou
v terénu a vodácká úloha, kdy se soutěžící
i vykoupali v Berounce. Nyní probereme tři
nejzajímavější situace.
Přiznávám, že tento úkol byl velmi náročný.
Vzdálenost sama, rozblácená cesta a fakt,
že se stopuje čas, nikomu nepřidal. Přesto
všechny posádky zatnuly zuby a úkol zvládly (někteří proklínají pořadatele možná ještě
teď).
Po předání pacienta se soutěžící museli dostat zpět na druhý břeh Berounky, přičemž
museli prokázat svoje schopnosti při manipulaci s pádly a lodí. Zde je čekal asi sedmikilometrový přesun podle itineráře a mapy zpět
na základnu.
Opilec
Tento denní úkol by se dal nazvat královskou
disciplínou. Šlo o mladého muže, který zkolaboval v kabinách po fotbalovém zápase a byl
laicky resuscitován spoluhráči do převzetí od
záchranářů. Úkolem soutěžících bylo provádět rozšířenou KPR po dobu 15 minut. Hodnotila se správnost postupu dle platných GL
2005. Pár pochybení bych rád zmínil, např.
nepřevzetí nepřímé srdeční masáže od laiků
po celých pět minut, zatímco si posádka rozbalovala vybavení, tři po sobě jdoucí defibrilace bez KPR mezi nimi, nestřídání se posádky
při kompresích hrudníku aj. I přes tyto některé
chyby jsme průběhem resuscitace byli vcelku
příjemně překvapeni. Pro zajímavost nejlepší
„hand on chest time“ během oněch měřených
15minut byl téměř 11 minut, nejhorší méně
než pět. Na resuscitaci mají vždy co zlepšovat
jak studenti, tak i profesionálové a pravidelný
nácvik je základ.
Třetí noční úkol byl popsaný v úvodu článku.
Všichni účastníci dokázali k postiženému slanit, ačkoliv pro některé to bylo prvně v životě.
Následné vyšetření a ošetření již vykazovalo
mnohé chyby. Nesystematičnost a neúplnost
vyšetření vedly v několika případech k přehlédnutí míšního poranění. Změření tělesné
teploty neprovedlo žádné družstvo, což vedlo
k tomu, že pouze jedna posádka přišla na současnou diagnózu hypotermie, ačkoliv v tomto
počasí a při tomto úrazu se dala předpokládat.
Vzhledem k závažnosti stavu a velké vzdálenosti traumacentra bylo nutné vyžádat si asistenci LZS a konzultaci s lékařem, který se pro
jiný případ nemohl dostavit na místo události.
Následně byl tento figurant vyměněn za lehčí
figurantku a bylo potřeba jej pěšky transportovat zhruba 1,5 km k místu možného přistání.
Defibrilace při KPR
Cestou domů
Vyvrcholením celé soutěže byla dopravní nehoda dvou vozidel, osobního vozu a dodávky.
Jednalo se celkem o osm účastníků nehody.
Úkolem soutěžících bylo provést správnou
triage, komunikovat s dispečerkou ZOS a spolupracovat se složkami IZS. Na místo nehody
po pěti minutách dorazila jednotka hasičů, s jejímž velitelem bylo potřeba komunikovat a domlouvat postup. Na vyřešení úlohy bylo opět
15 minut.
Skvěle namaskovaní figuranti
a reálnost situace, zejména díky
skvěle zasahujícím hasičům, byla
pro nejednoho soutěžícího šokující. Nicméně všechna družstva
se odhodlaně pustila do řešení
tohoto neštěstí. Záludností od pořadatelů bylo umístění dvou poraněných do nákladového prostoru
dodávky, na což nepřišla pouze
dvě družstva. Bylo ale náročné
udržet hasiče, aby je svým postupem k tomuto nenavedli. Měli
striktně nařízeno dělat s poraněnými pouze to, co po nich zdravotníci budou chtít, bez jejich
vlastní iniciativy.
Nejčastější chybou bylo většinou
nadhodnocení závažnosti stavu poraněných a snaha pomoci
všem. Přepnout na medicínu katastrof není snadné, ale i zdravotničtí záchranáři musí být schopni vést zdravotnický zásah
v podmínkách hromadného neštěstí. Do příjezdu prvního lékaře se stávají veliteli zdravotnického zásahu právě oni.
Soutěžící, přestože teprve studenti druhých
a třetích ročníků, zvládli většinu úloh velmi
dobře, s maximálním nasazením a vstřícným
přístupem k pacientům. Na výbornou se poprali i s nezdravotnickými úkoly a byla znát jejich
velká motivace i přes nepřízeň říjnového počasí. To byl i náš důvod, proč uspořádat soutěž právě pro studenty. U profesionálů bychom
totiž takové nasazení a motivaci hledali těžko.
Jsou až příliš zvyklí na to, že tohle dělají hasiči, tamto jim nepřísluší a tohle je moc riskantní.
(A mají pravdu.) Nicméně tohle byla hra, šlo o to
se bavit, něčemu se přiučit, poznat sám sebe
a taky sáhnout si „až na dno“. Každý si z akcí,
jako je tato, odváží své malé křivdy. Smyslem
je využít je pro svůj osobní rozvoj a ponaučení. I náš realizační tým se poučil a příští rok
tu bude další, doufejme v mnohém dokonalejší
ročník. Co bych rád, aby zůstalo příště stejné,
byla dokonale přátelská a kolegiální atmosféra
celé akce.
Na prvním místě skončilo družstvo z VOŠZ 5.
května Praha s názvem Splašenky (Jiří Kodet,
Lukáš Lepič, Michal Fibich), na druhém místě
skončila děvčata ze Západočeské univerzity
v Plzni, třetí bylo družstvo z Jihočeské univerzity z Českých Budějovic.
Akci zaštítila svým partnerstvím ÚSZS Středočeského kraje a VOŠZ a SZŠ 5. května,
mediálními partnery byly časopis RESCUE
report a Rakovnický deník. Moje poděkování
za podporu a garanci odbornosti patří primáři
ZZS Rakovník MUDr. Leoši Klikovi, dále lékařům a sestrám ze záchranné služby Rakovník
a Kladno a všem, kteří se na této akci nějakým
způsobem podíleli. Uspořádání této soutěže je
nemyslitelné bez sponzorů, kterým bych též rád
poděkoval.
Text: Richard Dvořák, DiS.
ÚSZS Středočeského kraje
Foto: archiv Richarda Dvořáka
inzerce
Sportem ku zdraví
��������������������������������������
���������������������������������
���������������������������������
�
�����������������������������������������������������������
�������������������������������������������������������
�������������������
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
1/2010
11
cvičení
představujeme
Kurz první pomoci
v extrémních situacích
www.singingrock.cz/polygon
aneb Intenzivní zážitek z výcviku
Koncem října minulého roku jsem měl možnost zúčastnit
se pilotního kurzu první pomoci v extrémních situacích,
pořádaného z mé osobní iniciativy na hasičské stanici
č. 5 – Strašnice HZS hl. m. Prahy. K tomuto kurzu vedla
dlouhá cesta. V období před nástupem k profesionálním
hasičům jsem byl aktivní zdravotník a posléze instruktor
první pomoci Českého červeného kříže. Na základě osob-
Lektor kurzu Mgr. Pavel Černý
12
RESCUE
REPORT
1/2010
ní zkušenosti jsem dospěl k tomu, že je nutné
věnovat pozornost postupům, kdy je předlékařská první pomoc poskytována náhle, bez vybavení zdravotnickými pomůckami, případně
jen s nejnutnějším zdravotnickým materiálem.
Názor to byl menšinový, většina dobrovolných
zdravotníků z mé mládežnické generace se
vybavovala zdravotnickými kufry a batohy na
úrovni paramedika, někdy až do takových extrémů, že se pohybovali po Praze s vybavením
téměř malé sanitky a neustále sledovali, kde
se někdo skácí, aby se na něj mohli vrhnout
a hrdinně ho ošetřit. Pár rozumnějších kolegů
se posléze vydalo na profesionální dráhu záchranářů, s těmi nerozumnými nemělo smysl
udržovat kontakt. Nicméně myšlenka konceptu
předlékařské první pomoci s minimem materiálu, vedoucího především k zachování životních
funkcí do předání zraněného odborné pomoci,
ve mně přežívala.
Se systémem Tactical Combat Casualty Care,
zkráceně TCCC, jsem se setkal více méně
náhodně díky volnočasovým aktivitám zcela jiného typu. Jednoduchost a zaměření k zachování životních funkcí mi okamžitě uhodilo na již
téměř utichlou strunu, a i přes určitou exkluzivnost tohoto systému v ČR jsem se rozhodl, že
kurz TCCC absolvuji, i kdyby mě to mělo stát
jinak nestandardní úsilí. Po několika měsících
přemlouvání různých prostředníků se mi podařilo osobně kontaktovat lektora systému TCCC,
bývalého elitního policistu a instruktora taktické
střelby, pana pplk. Mgr. Pavla Černého. Z mýty
opředeného účastníka několika zahraničních
misí se vyklubal usměvavý šlachovitý chlapík
středního věku, se kterým se dalo dohodnout
poměrně snadno. Lektorovat kurz pro hasiče
vzal jako výzvu a realizace na sebe nedala
dlouho čekat. Výsledkem byly tři příjemně strávené dny a nové užitečné poznatky, které se
během nich daly získat.
Protože se jednalo o pilotní kurz, byli jako frekventanti vybráni hasiči se středním nebo vyšším
odborným zdravotnickým vzděláním, někteNejsilnějším momentem byl pro
ří s praxí na záchranné
mě okamžik, když při modeloslužbě. Většina z nich
vé situaci výbuchu v domě po
je členy USAR týmu,
ošetření a odsunu většiny poravšichni se podílí na
něných nám zřícení konstrukce
školení mužstva v prvpostupně vyřadilo dva hasiče. Po
ní pomoci. Z každé
mém pokřiku „chlapi, všechno,
výjezdové směny se
co má ruce, sem, spadlo nám to
zúčastnili tři, jedinou
na dva chlapy“ se nestalo nic a
výjimku
příslušníka
já si uvědomil, že už žádné síly
z denní směny jsem
nemáme, na pět zraněných a dva
tvořil já. Počet frekvenzavalené hasiče jsme tři a nikdo
tantů byl tak uzavřen
další už nepřijde, žádné posily
nedorazí. Pak přijde vhod, když
si každý dokáže vystačit s tím, co
má zrovna po ruce.
na optimálním sudém počtu deseti účastníků.
Po nezbytném teoretickém úvodu se nacvičoval odsun raněného pod palbou s využitím
vlastního těla nebo jednoduchých pomůcek.
Následovaly jednoduché postupy orientačního
vyšetření a základního ošetření bezprostředně
život ohrožujících stavů. Druhý den jsme pokračovali zdravotnickým tříděním a nácvikem
součinnosti v malých týmech. Díky zapůjčené
maskovací sadě firmou HELAGO-CZ tekla
krev proudem, figuranti i zachránci byli zamatlaní škrobem s potravinářským barvivem až
za ušima a na velitele stanice šly mdloby při
pohledu na nepořádek, který jsme po stanici
rozsévali. Úklid spouště, připomínající malé
vlakové neštěstí, nám zabral nezanedbatelné
množství času. Poslední den jsme se věnovali
modelovým situacím v exteriéru stanice a vyhodnocení celého kurzu.
Systém TCCC je postavený především pro
použití v bojových situacích a hasiči asi nikdy
nebude využíván ve své původní nemodifikované podobě. Nicméně některé jeho prvky
lze úspěšně využít při výcviku improvizované
první pomoci, zdravotnických postupů s minimem zdravotnického materiálu nebo při předlékařské první pomoci v první fázi hromadného
neštěstí, kdy počet obětí významným způsobem převyšuje počet zachránců. Ucelenější
části systému mohou využít příslušníci USAR
týmů při zahraničních misích ve žhavějších
částech světa. A nakonec bez ohledu na metodiku nebo název systému, první pomoc vedoucí k zachování životních funkcí do předání
zraněného odborné pomoci by měl spolehlivě
ovládat každý hasič.
Text: Mgr. Vít Pernica,
ředitel odboru IZS HZS hl. m. Prahy
Foto: Michaela Žabžová
Systém Tactical Combat Casualty Care
vznikl pro potřeby armády na základě bojových zkušeností z vojenských konfliktů
posledních dvaceti let. Analýzou úmrtí koaličních vojáků se zjistilo, že k 90 % úmrtí
dochází přímo na bojišti nebo při odsunu,
po předání odborné pomoci dochází jen k
10 % ztrát. Výcvik v první pomoci se tak
soustředil na těch neblahých 90 %, tedy
na dobu bezprostředně po zranění, kdy
pomoc poraněnému mohou poskytnout
jen členové jeho jednotky, obvykle bez
odborného zdravotnického vzdělání. Cílem výcviku je naučit každého vojáka co
nejúčelněji řešit bezprostředně život ohrožující stavy. Tomu je podřízeno i vybavení
každého vojáka jednoduchou zdravotní
sadou, kde jsou jen a pouze pomůcky pro
ošetření závažných poranění.
Polygon SINGING ROCK, Poniklá 317 • Foto: Vojtěch Watt Dvořák
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
6/09
13
představujeme
představujeme
TCCC
u nás
aneb
První pomoc
v bojových
a extrémních
podmínkách
po česku
Nelehká cesta
Jaká byla k tomuto nemalému pokroku, co se týká
TRA (Tactical Rescue Academy), vlastně cesta?
První impulzy přišly z řad instruktorů Policie ČR.
Kolébkou se stala oblast tzv. integrovaného výcviku, tedy koncipování a realizace speciálních
modelových situací. Ty byly cíleny především na
nejkritičtější a nejrizikovější situace, které mohou
policistu v průběhu jeho nelehké služby potkat. Při
takovém výcviku, který připravuje mladé policisty
na momenty, ve kterých zpravidla půjde o lidské
životy, byla již od počátku tendence zapracovávat
i související problém urgentního řešení momentů, kdy bude závažně poraněna některá z osob
na místě zákroku či nehody. Dlouho se následně
pátralo po nějakém odpovídajícím systému první
pomoci, který by co nejlépe vyhovoval specifikům
ozbrojených složek. Po několikaletém tápání však
14
RESCUE
REPORT
1/2010
Mladý voják, který vykrvácí pod rukama svých bezmocných a zoufalých kamarádů. Známá, velmi smutná scéna z kultovního filmu
Blackhawk down. Dnes, takřka dvě desetiletí po těchto pohnutých
událostech v somálském Mogadišu, by k takovým případům mělo
docházet méně a méně. Moderní pokročilé prostředky armádní pomoci v kombinaci s TCCC, přelomovým systémem ošetření v extrémních
podmínkách, v současných střetech výrazně již omezují ztráty těch,
co po světě hájí prapor demokracie. Avšak nejen příslušníků armád.
Tyto novinky, tedy jednoduché pomůcky a vysoce funkční postupy,
se stále více dostávají do sféry zájmu bezpečnostních i jiných složek
a organizací. I příslušníci policejních a záchranářských sborů mohou
nyní využít zkušenosti zaplacené tisíci mrtvých na bitevních polích
a mít o mnoho reálnější šance udržet zraněné osoby při životě až do
té doby, než dorazí odborná lékařská pomoc.
začaly doslova jak „na zavolanou“ do naší destinace pronikat první kusé informace o novém
systému neodkladné první pomoci – TCCC (Tactical Combat Casualty Care).
Původně armádní program TCCC – co to vlastně
je? Na rozdíl od mnoha romantických představ
(nebereme ty nejnestvůrnější – tedy, jak se v polních podmínkách operuje slepé střevo, či jak si
Johny Rambo sám sobě vypaluje a šije ránu…)
není tento program, jak se stále do nekonečna
opakuje, jakési „hraní na doktora“, ale pouze a výhradně neodkladná první pomoc. Jde jen o to, aby
se poraněná osoba mohla lékařské odborné péče
vůbec dožít. Cílem je předat doktorovi pacienta živého. Jak se říká, „není to věda“, spíše jen mírové
způsoby první pomoci. Zatímco v počátku šlo především o to, najít něco, co by zmíněným záměrům
vyhovovalo nejlépe, o něco později pak zákonitě
vznikla čím dál zřejmější potřeba „naučit se učit“
ty, kteří to poté v praxi využijí nejvíce – vhodně
předávat informace, „jak vůbec na to“. Tedy co
nejefektivněji využít nové postupy a zapracovat
je jak do přípravy samotných příslušníků PČR,
tak i jiných součástí, které se v rámci své činnosti nezřídka setkávají s nutností dělat s minimem
vybavení a často s velkou mírou improvizace vše
pro to, aby na místě události zůstali pokud možno
všichni živí. A to alespoň do té doby, než dorazí
sanitka, nebo někdy za špatného počasí konečně
přiletí dlouho očekávaný záchranářský vrtulník.
Začátky startu takových programů na bázi TCCC
nebyly rozhodně zrovna jednoduché – letmé
zprávy o „něčem převratném a novém“ sice pronikaly, ale dlouho nebylo tak říkajíc brát z čeho.
Základem pro tvorbu systému výuky, která se
nakonec mohla naplno zúročit v projektu Tactical
Rescue Academy, se tak prvotně staly především
neocenitelné zkušenosti a praktické „grify“ mnohých z těch, kteří museli v minulých letech vykonávat zdravotní asistenci v dalekém zahraničí,
tedy jak příslušníků misí z naší i jiných armád, tak
i četných tzv. kontraktorů. Tedy členů soukromých
bezpečnostních společností, kteří jsou nuceni vést
vrcholně nebezpečnou činnost v těch nejrizikovějších lokacích, a to nezřídka bez jakékoliv podpory
a logistiky, na kterou je obvykle voják zvyklý. Ti
pak musí být s omezenou silou nejen připraveni
čelit se zbraní nejhorším následkům stále četnějších střetů, ale často také pomocí svých schopností zajistit urgentní zdravotní pomoc, a to někdy
i po dlouhé hodiny čekání na pomoc a evakuaci. Společné nácviky či jen odborné konzultace
s těmi nejpovolanějšími pak byly velmi cenným
přínosem pro následné zapracování nejnovějších
trendů do programů TRA.
Jedním z dalších zdrojů pro koncipování systému poskytování neodkladné pomoci v bojových
a extrémních podmínkách TRA se poté také stal
i specializovaný kurz BARTS, který u nás zajišťuje na velmi vysoké úrovni Fakulta vojenského
zdravotnictví Univerzity obrany AČR. Ten se soustřeďuje na výuku dovedností TCCC. Výcvik je
určen výhradně pro profesionální příslušníky armády a je cílen na vojenské specialisty s budoucí
odborností Combat Lifesaver. Certifikáty z těchto
kurzů BATLS a BARTS for CLS jsou mezinárodně
uznávány a jsou mezinárodním standardem pro
tuto oblast v rámci působení a spolupráce jednotek NATO. Kvalitní kádr zkušených instruktorů
v Hradci Králové s velmi praktickým a realistickým přístupem dává možnosti kvalitního vzdělání
v tomto specifickém oboru moderního vojenského
záchranářství. I to se stalo velkou inspirací a vynikajícím „odrazovým můstkem“ pro vznikající
Akademii.
Tactical Rescue Academy
Jde o nebývalý projekt, který má především zvýšit osvětu v oblasti tzv. neodkladné první pomoci
v bojových a extrémních podmínkách, vycházející
z nového US armádního programu TCCC – Tactical Combat Casualty Care. Má za cíl beze zbytku
vyhovět stále větší poptávce po skutečně funkčním a rychle naučitelném systému první pomoci
pro momenty, kde bude jen obtížné či zcela nemožné využít tzv. mírovou medicínu. Pro velmi
nestandardní situace, kdy se kolem může střílet
a kde bude evakuace raněných nezřídka v nedohlednu. Po náročné přípravě specializovaných
zdravotních programů TCCC, přizpůsobených pro
domácí specifika, a mnoha úspěšně realizovaných pilotních kurzech pro velkou škálu ozbrojených i záchranných složek se nyní naplno otevřela
cesta k možnostem širšího zavádění nejnovějších
postupů, které vznikaly na bázi zkušeností, zaplacených v posledních konfliktech mnoha tisíci lidských životů. Podobná erudice, jak se stále více
ukazuje, je dobře využitelná i v civilnějším životě,
nejen v afgánských soutěskách. Zájem o dovednosti a znalosti systému TCCC stále roste nejen
ze stran policejních a bezpečnostních sborů, ale
dokonce i speciálních záchranářských a hasičských složek. I tam se totiž může v případě masivních ztrát při některých hromadných nehodách
a katastrofách stát, že běžný přístup a klasické
zdravotní pomůcky jsou v některých extrémních
Programy na bázi TCCC se v současnosti pro svoji efektivnost i nemalou atraktivitu těší zájmu
širokého spektra ozbrojených složek a organizací. Tactical Rescue Academy pro své kurzy dosáhla
oficiální akrerditace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
podmínkách využitelné jen obtížně, či vůbec.
Samotné vědomosti a schopnosti by ale v těch
nejkrizovějších situacích mohly být nezřídka i k ničemu. A to bez patřičné nejpokročilejší TCCC výbavy, která vznikla především na
podkladě požadavků těch, kteří daleko odsud
v dnešních „horkých zónách“ hrají svou dennodenní hru o své životy. Současně se má proto
tato Akademie zabývat i dovozem souvisejících
nejmodernějších pomůcek od americké firmy
NAR a plošněji tak zpřístupnit to nejlepší, co lze
vůbec v této oblasti sehnat. O co vlastně jde?
Většině z těch, kteří se jen trochu pohybují v této
„branži“, to není třeba dalekosáhle vysvětlovat.
Jedná se o Narescue, tedy Nord American Rescue, snad nejznámější společnost v tomto
ojedinělém oboru vůbec. Firmu, která se již po
dlouhá léta intenzivně zabývá právě vývojem
a prodejem toho nejkvalitnějšího armádního záchranářského materiálu pro TCCC. Toho, který
byl vytvořen největšími experty, zdravotníky nejelitnějších US jednotek, kteří už mnohokrát zažili, jaké to je, když jim pod rukama vyhasínají životy jejich kamarádů. Zejména v USA v případě
Narescue jde o dodavatele všeho pro tzv. „MEDI
Care“ doslova „na klíč“ a jeho specializované
pomůcky jsou v současnosti standardně zavedeny u naprosté většiny armádních a dokonce
i zvláštních bezpečnostních složek. Není to ale
jen americký kontinent, kde lze výrobky od NAR
nalézt ve zdravotnickém batohu snad každého
lifesavera. Po světě by se totiž našlo jen málo
speciálních útvarů ekonomicky vyspělých zemí,
kde tyto v reálném boji osvědčené produkty ještě nevyužívají.
Co ještě dodat na závěr? Těžko někdo kdy vyjádří cenu lidského života a někteří musí za nás za
všechny občas platit tuto cenu nejvyšší. Pokud
tento nový komplexní program v budoucnu pomůže zvýšit šance přežít i jedinému z těch, kteří
v boji proti světovému terorismu po celé zeměkouli riskují své životy, nebo takovým, jež doma
chrání společnost proti nejzávažnější kriminalitě, beze zbytku splní účel, pro který vznikl.
Více informací na www.tacticalrescue.eu
Text: Mgr. Pavel Černý
Foto: archiv redakce
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
1/2010
15
letecká technika
letecká technika
EC-135
ační lety, převozy stabilizovaných pacientů a pro
dopravu transplantátů. U policejních sborů slouží
pro sledování a monitorování, přepravu malých
týmů, SAR lety a další činnosti.
Záchranné vybavení
Zdravotnickou výbavu vyrábí dvě světoznámé firmy, Air Ambulance Technology (AAT) z Rakouska
a švýcarská Aerolite Max Bücher. Veškeré lékařské zařízení je řešeno modulárně a lze jej rychle
vyměnit. Zástupci AAT tvrdí, že dva mechanici
upraví vrtulník do univerzální verze za méně než
jednu hodinu. Základem zdravotnické konfigurace je upravená podlaha s vodicími kolejnicemi,
v nichž je vybavení upevněno. Oba výrobci se
snažili výběrem vhodných materiálů (hliník, plasty) co nejvíce zástavbu odlehčit. Sestava obsahuje nosítka, dýchací přístroj, kardiostimulátor,
defibrilátor, kyslíkové láhve, přístroje pro měření
tlaku a saturace krve a další vybavení. Nezbytnou
součástí jsou i držáky na infuze a kufry s medika-
v ČR
Už jsme si zvykli vídat na
našem nebi modrostříbrné a
žlutomodré vrtulníky EC-135,
patřící Policii ČR letecké službě a firmě Delta System Air,
a. s. Oba provozovatelé je
využívají k plnění úkolů Letecké záchranné služby, Policie
ČR s nimi zajišťuje i policejní
lety. Nákupem nové techniky
jsme se zařadili mezi nejvyspělejší země světa, kde stejný
typ strojů úspěšně slouží i přes
velmi přísná výběrová kritéria.
Expanze moderního vrtulníku
EC-135 na světové trhy je nepřehlédnutelná a jeho obchodní
úspěchy nemají v posledních
letech konkurenci.
16
RESCUE
REPORT
1/2010
Vznik EC-135
První úvahy o novém lehkém vrtulníku vznikly v konstrukční kanceláři Bölkow koncem
sedmdesátých let. Stavba prvního prototypu
značeného Bö-108 byla zahájena v roce 1986.
Vrtulník měl nahradit stárnoucí Alouette III a výhledově i Bö-105. Konstruktéři již od počátku
pamatovali na potřeby záchranné a policejní
činnosti. Hlavní důraz kladli na ovladatelnost,
bezpečnost provozu, jednoduchost údržby,
co nejprostornější interiér a nízké náklady na
provoz.
Tvůrci EC-135 použili dvojici lehkých a výkonných pohonných jednotek, čímž splnili přísné
bezpečnostní limity předpisů JAR OPS. Verzi
EC-135T pohání Turbomeca Arrius 2B2 o výkonu 426 kW, verze EC-135P využívá dvojici
osvědčených Pratt and Whitney PW206B2
o výkonu 419 kW. Výrobce jako první zavedl u lehkých vrtulníků digitální systém řízení
a kontroly motorů FADEC (Full Authority Digital
Elecronic Control). Jednoduchá rotorová hlava
s kompozitovými listy je vybavena systémem
ARIS pro snížení vibrací za letu. Ten znatelně
zvyšuje komfort při cestování. Při výběru ocasního rotoru padla volba na fenestron. Minimalizuje totiž nebezpečí úrazu při pohybu kolem
stroje a navíc byl již odzkoušen na typech
Gazelle a Dauphin. Z praktických důvodů byl
konstruktéry zvolen ližinový podvozek, protože přistávání na nezpevněných plochách je při
záchranných akcích velice časté.
Tvarování přední části trupu zajišťuje pilotům
výborný výhled, nezbytný při přistávání v neznámém terénu. Prostorný interiér je uspořádán tak, aby ve zdravotnické konfiguraci mohl
lékař sedět u hlavy pacienta. Tato zdánlivá
drobnost není u všech záchranných vrtulníků
samozřejmá. V některých amerických strojích
leží pacient šikmo v trupu a lékař sedí u jeho
nohou. Rozměrná dvoukřídlá dvířka na zádi
umožňují rychlé naložení i vysazení pacienta.
Další výhodou konstrukce je přístupnost interiéru zboku. Absence „B“ sloupku mezi předními
a bočními dveřmi velmi usnadňuje i transport
imobilních osob.
V kokpitu mohou být klasické „budíky“ nebo
multifunkční displeje (až 6). Ve standardním
stroji jsou dva piloti, ale v provozu jsou i verze pro „sólo“ lety. Vrtulník se dodává ve třech
základních provedeních: první konfigurace je
určena pro dopravu nákladu, druhá pro přepravu osob a třetí je univerzální. A právě třetí verze bývá základem pro úpravu na stroj letecké
záchranné služby, letecké pátrací a záchranné
služby nebo pro policejní účely. Lékařské týmy
využívají EC-135 především pro primární zásahy v rámci letecké záchranné služby (Helicopter Emergency Medical Service), repatri-
menty. Vybavení je v podstatě shodné s tím ve vozech rychlé záchranné služby. Jedním z možných
komponentů je i upravený inkubátor.
Posádku většinou tvoří dva piloti. Přepravováni
mohou být maximálně dva ležící pacienti a dva
členové zdravotnického personálu. Další variantou je jeden ležící a jeden sedící pacient, pak
mohou být přepraveni ještě tři zdravotníci. Někteří provozovatelé LZS ke strojům objednali zadní
dvířka s průhlednými okénky.
Policejní vybavení
sirény obstaral výrobce externími reproduktory
o výkonu 230 W. Umísťují se na přední spojnici
lyží. Hlasitost je 126 dB ve vzdálenosti 8 metrů,
ve 200 metrech ještě zůstává 90 dB. Nad dveře
nákladové kabiny lze instalovat palubní jeřáb Goodrich s nosností 230 kg. Délka lana je 50 metrů
a rychlost navíjení až 1,27 m/s. Jde o shodný typ
používaný na našich policejních Bellech-412.
Firma Mc. Alpine vyvinula i speciální podvěsnou
jednotku. Jde o panel umísťovaný pod trup vrtulníku. Jsou v něm integrovány všechny policejní
přístroje – FLIR, světlomet, vnější reproduktory,
denní kamera a downlink. Výrobce při nákupu
odpovídajícím způsobem upraví i interiér. Sejmutí panelu zvládnou dva technici do dvaceti minut.
Jedinou nevýhodou je snížená světlá výška, což
omezuje možnost přistání do terénu.
zi T2 je Policie ČR letecká služba. V roce 2003
byl dodán první stroj OK-BYA, v roce 2004 OKBYB a OK-BYC, v roce 2005 OK-BYD a OK-BYE,
v roce 2006 OK-BYF, o rok později OK-BYG, předloni OK-BYH. První tři jsou v provedení pro Leteckou záchrannou službu se zástavbou od firmy Air
Ambulance Technology. Další čtyři nesou speciální policejní výbavu (termovizní kamera s downlinkem, pátrací světlomet, palubní jeřáb a NVG
brýle). Poslední vrtulník byl dodán v univerzálním
provedení se sedadly v nákladové kabině. Stroje
pro LZS slouží na stanovišti v Praze. Posledním
uživatelem je společnost Alfa Helicopter, která
v roce 2009 zakoupila EC-135T2+ OK-NIK, který
bude sloužit na stanovišti LZS v Brně.
EC-135 v České republice
Úspěch typu EC-135 zapříčinilo několik faktorů.
Prvním z nich je zdařilá konstrukce speciálně navržená pro záchranné a policejní účely. Významnou roli hrála i výborná marketingová strategie
prodeje doplňkového vybavení. Eurocopter velmi
úzce spolupracuje s výrobci záchranného i policejního vybavení. Ti vyrábí některé přístroje přímo na míru pro EC-135, nebo je dokáží patřičně
upravit a dodávat jako sady. Zákazník tak v případě zájmu dostává „hotový“ vrtulník připravený
k okamžitému nasazení. Nemusí tedy vyhledávat
vhodné vybavení u výrobců. Množství volitelných
doplňků je opravdu mimořádné a umožňuje maximálně přizpůsobit vrtulník jeho specifickým potřebám.
K obchodním úspěchům přispělo i skvělé načasování prodeje EC-135. Mnoho provozovatelů
záchranných služeb hledalo od poloviny devadesátých let náhradu za dosluhující typy Bö-105,
Bell-206 a Alouette III.
Typ EC-135 je nyní nejrozšířenějším lehkým vrtulníkem v řadách záchranných služeb evropských
a severoamerických států. Zatím bylo vyrobeno
přes 400 strojů a objednávky stále přicházejí. Ke
konci roku 2005 využívalo vrtulník EC-135 šedesát jedna provozovatelů letecké záchranné služby
a policejní útvary dvanácti států na celém světě.
Ve srovnání s konkurencí (Agusta A-109, MD 902
a Bell-427) jde o nejúspěšnější typ.
Prvním českým uživatelem EC-135 se stala firma
Delta System Air, která v roce 2002 zakoupila EC-
135T1 s označením OK-DSA. V roce 2005 přibyly další tři stroje modernější verze T2 (OK-DSB,
OK-DSC a OK-DSD) a o čtyři roky později ještě
OK-DSE. Helikoptéry slouží v rámci LZS na stanovištích v Ostravě, Hradci Králové, Liberci a Ústí
nad Labem. Zdravotnickou výbavu vyrobila firma
Air Ambulance Technology a u OK-DSD Aerolite
Max Bücher. Všechny vrtulníky mají pod pravou
částí trupu zrcátka a na přídi střihače drátů.
Druhým provozovatelem „stotřicetpětek“ ve ver-
Závěr
Text: Mgr. Jakub Fojtík
Foto: Jakub Fojtík a Jan Kostík
První stroj upravený pro policejní účely představila
anglická firma Mc. Alpine Helicopters Ltd. v roce
1998. Výbavu pro téměř všechny stroje dodaly
známé firmy Spectrolab, FLIR Systems a Goodrich (nový majitel firmy Lucas). Na levé lyži může
být umístěn pátrací světlomet Spectrolab SX-16
s výkonem 1600 W. Pohyb lampy je možný v rozmezí 47° dolů, 90° doleva a 30° doprava. Nejnovější typ má navíc odklopné stínítko pro přeměnu
viditelného světla na infračervené. Infračervené
spektrum je dobře využitelné pro skryté pozorování noktovizorem (tzv. aktivní přisvětlování). Na
pravé lyži bývá instalována aparatura systému
FLIR s integrovanou LLLTV kamerou. Na výběr
jsou typy ULTRA FORCE II, Ultra 8000, Ultra 8500
a Safire. Rozdíl je ve výkonu a složení jednotlivých aparatur. Některé americké policejní helikoptéry létají s dálkovou kamerou Ultra Media HD namísto FLIRU. Zoom se pohybuje ve stonásobcích.
Účinnost pozorovacích systémů doplňují brýle pro
noční vidění připevňované na přilby pilotů.
Vydávání slovních povelů a spouštění policejní
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
1/2010
17
policie
policie
Březen/
Zlatý záchranářský kříž za
záchranu života dostali i policisté
Březen byl letos klidný, a tak můžeme dát prostor každoročnímu udílení ceny Zlatý záchranářský kříž za výjimečné
záchranářské činy. Hned ve dvou kategoriích byli v loňském
kole ankety oceněnými policisté – nstržm. Dita Hasoňová Putíková za pomoc těžce raněnému řidiči i přes hrozící výbuch
havarovaného auta a prap. Tomáš Hájek společně s nprap.
Zuzanou Bartošovou za pohotové poskytnutí první pomoci
motocyklistovi. Ještě jednou blahopřejeme.
A malá poznámka na okraj – anketní ocenění sice není reprezentativní statistika, ale fakt, že mezi třemi oceněnými
z policejních řad jsou dvě ženy, je zajímavý střípek do debaty
na téma „ženy u policie“. Tyhle dvě dámy, stejně jako jejich
mužský kolega, se policii totiž rozhodně vyplatily.
Duben/
Obama v Praze, předsednictví EU
Í
T
U
N
D
É
L
H
O
Í
N
J
POLICE
za ro k e m 2 0 0 9
Stejně jako loni budeme věnovat první letošní vydání Policejního ohlédnutí v RESCUE
reportu shrnutí uplynulého
roku. Uklidnění a „tichý chod“
se v policii v roce 2009 opět
nekonal, a to nejen pro ostrý
start reformy policie, ale i kvůli
nečekanému pádu vlády a výměně na postu ministra vnitra.
Mocenské veletoče budou
pokračovat i v letošním roce
parlamentními volbami, takže
na klid v policejních řadách si
opět budeme muset počkat –
snad se ho dočkáme v roce
následujícím.
18
RESCUE
REPORT
1/2010
Leden/
Nový policejní zákon
Leden je vždy plný novinek. Leckdo se pokouší něco změnit a dává si novoroční předsevzetí – tentokrát se tahle tradice nevyhnula
ani policii. K 1. 1. 2009 totiž nabyl účinnosti
dlouho očekávaný nový zákon č. 273/2008
Sb., o Policii České republiky, a související změnový zákon č. 274/2008 Sb. Přinesl
řadu podstatných změn – policisté dostali
nová oprávnění (například vypnout mobilní
sítě při hrozbě teroristického útoku), získali
snazší přístup k záznamům o používání telefonů či platebních karet, namísto IMV vznikla Inspekce Policie ČR, byla omezena nutná
účast policistů u dopravních nehod, změnil
se sazebník pokut a k omezení došlo i na
straně obecních policií při měření rychlosti
v dopravě (ne všechno se vždy povede, jak
má).
Kromě toho přinesl nový zákon významný
posun i v symbolické rovině. Nejen, že explicitně hned v § 2 označuje činnost policie
jako službu veřejnosti a mezi její úkoly výslovně řadí i předcházení trestné činnosti,
ale sjednocuje v jedné hlavě povinnosti poli-
cistů a v další pak limity a předpoklady jejich
spolupráce s dalšími subjekty. Oproti starému zákonu se tak vytratil důraz na represivní
sílu a do popředí se dostává systematičtější
působení na veřejné dění. Může to vypadat
jako snaha ukotvit zákonem věci, které jsou
samozřejmé, ale právě na ně se mnohdy zapomíná pro „důležitější“ úkoly. S novým zákonem to už není tak snadné.
Únor/
Inspekce Policie ČR
sáhla nebývale vysoko
V síti policejní inspekce uvízla nezvykle velká ryba – na začátku února byli zadrženi tři
členové nejvyššího vedení ÚO Liberec, později bylo obvinění rozšířeno ještě na jednu
osobu. Soudy se potáhnou jistě dlouho a jejich výsledek je těžké předjímat – nicméně
to s obviněnými nevypadá dobře. Hlavní
obviněný, bývalý šéf ÚO pro vnější službu,
u policie i navzdory odvolání skončil, ostatní
tři obvinění jsou od února postaveni mimo
službu.
Asi nejsledovanější úkol, který stál před českou policií v loňském roce, bylo české předsednictví EU a s ním spojené
akce s vysokými požadavky na bezpečnost jejich účastníků,
včetně veřejného proslovu amerického prezidenta Obamy
v Praze na Hradčanském náměstí. I když v podobných případech se jen těžko zpětně dozvíme, zda policisté odvrátili
nějaká konkrétní rizika či hrozby, celkový dojem je dobrý –
nikomu se nic nestalo a nikdo si na nic nestěžoval.
Květen/
Výměna na postu ministra vnitra
Post ministra vnitra opustil bezmála po třech letech Ivan Langer a nahradil jej Martin Pecina. Řada policistů tuto zprávu
přivítala s nadšením – Langer sice zdědil policii značně nalomenou, ale svým působením jí moc nepřidal (byť řada jeho
kroků, vedle těch méně povedených, rozhodně směřovala
správným směrem). Martin Pecina využil připravenou půdu
dokonale a rychle se stal mezi policisty velmi populární figurou. Tak populární, že se zdá čím dál reálnější varianta, že by
na svém postu mohl zůstat i po květnových volbách – ne jako
úředník, ale jako politik zvolený v sociálně demokratickém
dresu. Ale zůstaňme u ohlížení, policejní „věštírna“ na tuhle
dvoustranu nepatří.
Červen/
Komorous se vrací k PČR – jako
první náměstek MV a expert
na extremismus
S osudem ministra Peciny je nejspíš spojena i další kariéra
Jiřího Komorouse, od června jeho prvního náměstka. Komorous vydržel bez uniformy půl roku a vrátil se se dvěma
základními úkoly: vyhodnotit průběh reformy policie a koordinovat postup úřadů proti extremistům. Navzdory mediálně
vděčným kontroverzím okolo jeho nástupu (ustanovení prvního náměstka do služebního poměru, navíc po výběrovém
řízení, které mu předem dávalo velké šance na úspěch)
musí být zastánci „tvrdé ruky“ nesmírně spokojení – obce
dostaly manuál, podle kterého mohou zakázat takřka jakékoli shromáždění, které se jim nezdá, policie v několika
vlnách zadržela řadu pravicových radikálů, z nichž někteří
jsou stále ve vazbě, ministerstvo vnitra dovedlo před Nejvyšší správní soud další návrh na zrušení Dělnické strany.
TW-CZ 75D
Tréninková pistole
Významný přírůstek do rodiny cvičných zbraní
Takzvaná „červená čezeta“, výcviková verze nejrozšířenější služební zbraně používané v ČR, byla uvedena do prodeje v minulém roce a rázem zaujala místo nejkvalitnější výcvikové makety pistole běžně dostupné na našem trhu. Tato tréninková
pomůcka, která není zbraní (tedy ani kategorie „D“ dle zákona o zbraních), velmi
věrně kopíruje tvary i hmotnost její reálné předlohy, zavedené do výzbroje Policie
České republiky. Kromě profesionálních pracovníků bezpečnostních složek ji začaly využívat i kluby bojových sportů, a to zejména díky reálnosti výcviku, který tato
cvičná pistole umožňuje. Mimo ni jsou na trhu běžně dostupné jen gumové makety,
které jsou jednak mnohem lehčí, jednak úder s nimi mnohem méně bolí, což může
vést adepty výcviku k nedostatečné ostražitosti, a při některých zejména ne zcela
korektně provedených technikách odzbrojování se gumová pistole ohýbá i o více než
90 stupňů, což na reálnosti výcviku také zcela jistě nepřidá. Téměř kilogram vážící
kovová maketa vám dává pocit, že už máte něco v ruce, a i přes zaoblené hrany
vzbuzuje v rukách cvičícího náležitý respekt.
Tvarová a váhová shodnost s předlohou, originální gumové střenky a botka zásobníku navíc umožňují téměř stejný úchop jako u reálné pistole, takže s určitými omezeními jde použít i při tzv. suchém nácviku. Výrazná červená barva navíc jasně na
první pohled odliší cvičnou zbraň. Když budete např. ve vlastním bytě „sušit“ taktiku
prohledávání uzavřených prostor a přistihne vás při tom manželka, nevyděsíte ji
tolik, jako když se budete plížit předsíní s reálnou zbraní.
Novinkou letošního roku je reprezentativní chromovaná verze cvičné čezety, usazené na dřevěném stojánku.
Rozměrově i váhově je
zcela shodná se svou
červenou starší sestrou,
rozdíl je jen v povrchové
úpravě. Tato chromovaná verze je určená jako
upomínkový předmět nebo
jako cena při střeleckých soutěžích, dřevěný stojánek jde doplnit například gravírovanou destičkou s věnováním nebo umístěním
a názvem soutěže. Nebo může jen tak ozdobit
vitrínu nějakého střelce.
Více na www.eurosecurity.cz
Text: VIP
Foto: Jan Kostík
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
1/2010
19
policie
tí nevyplnila. Podle statistik Policejního prezídia ukončily služební poměr v loňském roce
necelé dvě tisícovky policistů. Ještě o 900 víc
jich ale přišlo, takže žádný propad, částečně
jistě i díky finanční krizi, se nakonec nekonal.
Do roku 2010 tak vstoupila Policie ČR s plnými
stavy (respektive s rozpočtově řízeným podstavem 3200 policistů); lepší už to asi nebude, tak by bylo dobré na „podstav“ co nejdříve
zapomenout a přizpůsobit službu tomu, na co
jsou (a do budoucna snad i budou) peníze.
Všechny tyto veřejností oceňované kroky mají
však jedno společné „ale“ – a tím je dění na
extrémně pravicové scéně, o níž díky těmto
krokům sice možná víme o trochu víc, ale především si můžeme být takřka jisti, že radikální
naladění jejích příslušníků tím značně posílí.
Červenec/
Škrty v rozpočtu, zastavení
náboru
Se sestavováním státního rozpočtu na rok
2010 dopadla finanční krize definitivně i na
policii. Začalo to vládním zákazem přesouvání
peněz mezi rozpočtovými položkami, které bylo
po léta zažitým řešením na vysychající zdroje
ke konci roku. Dopad tohoto opatření byl dvojí:
Na jedné straně nově vzniklé organizační složky státu – krajská ředitelství – ztratila část volnosti, se kterou počítala v začátku roku, a tak
docházelo k mediálně tolik vděčným, i když naštěstí spíše ojedinělým „úsporným opatřením“
v podobě zákazu pěstování květin v kancelářích a podobně. Na druhé straně policie ztratila
uprostřed roku část peněz, které si šetřila na
horší časy – dlouhodobě neobsazené tabulky,
kterých bylo přes tři tisíce, ministerstvo jedním
škrtem „odepsalo“ a de facto tak stanovilo požadavek na novou systemizaci. Stopku dostala
i náborová kampaň policie. Bohužel ve chvíli,
kdy se v důsledku krize k policii začalo hlásit
více uchazečů. Je to škoda nejen proto, že
si policie mohla začít více vybírat (to může
i v letošním roce, kdy budou policisté přijímáni
pouze na aktuálně uvolněná místa), ale hlavně
proto, že náborová kampaň pomáhala budovat
značku Policie ČR jako zaměstnavatele, se
kterým by se mělo na pracovním trhu počítat.
Srpen/
Revize reformy policie
V létě představitelé ministerstva a policie prezentovali závěry prvního průběžného hodnocení postupu reformy policie. I když celkově byl
první půlrok v nových podmínkách hodnocen
jako úspěšný, došlo i na přijetí dílčích změn. Ty
nejpodstatnější se týkaly rozdělení pravomocí
vedoucích územních odborů. Kromě toho, že
jim byla navrácena kázeňská pravomoc, jako
nepříliš úspěšný byl vyhodnocen pokus zavést
„dvouhlavé“ vedení ÚO; krajští ředitelé budou
napříště rozhodovat o tom, který z dvou vedoucích územního odboru se stane „větším“
šéfem.
Září/
Pražský kriminalista
zastřelen při výkonu služby
Dalším černým dnem pro policii se stalo loňské 16. září. Při zákroku proti hledanému pachateli v pražských Řeporyjích zemřel na následek střelného poranění sedmadvacetiletý
pražský kriminalista. Jednou z vyšetřovacích
variant byla i možnost, že se jednalo o odraženou střelu z policejní pistole. Zbraň, ze
20
RESCUE
REPORT
1/2010
Prosinec/
Platy policistů pro příští rok
zůstávají na úrovni
roku 2009
které měl střílet hledaný muž, se totiž podle
informací médií nenašla. O závěrech vyšetřování zatím neinformovala ani policie, ani ministerstvo vnitra.
Říjen/
Vznik nových krajských
ředitelství
Ačkoli nový zákon o Policii ČR předpokládal
postupné vznikání nových krajských ředitelství
průběžně v letech 2009 až 2011, v říjnu vedení policie oznámilo, že k 1. 1. 2010 formálně
vznikne všech šest zbývajících krajských ředitelství – a současně byli jmenováni jednotliví
ředitelé. Jednalo se o mix stávajících ředitelů
a náměstků, pověřených rozdělením. Překvapení se nekonala vlastně žádná. Na hodnocení je stále brzy. Příjemný dojem ale zanechal
fakt, že příležitost dostali i příslušníci mladší
generace; teď už je třeba jenom doufat, aby to
znamenalo, že časový horizont dalších výměn
bude již ne v řádu generací, ale obvyklejších
cyklů na manažerských postech (běžně se hovoří o období pěti až sedmi let).
Listopad/
Konec odchodů podle
starého služebního zákona
S prvním listopadem přišli policisté o příležitost dát výpověď tak, aby odcházeli od PČR
ještě s výsluhovými nároky podle starého služebního zákona. O jejich celkovém počtu se
spekulovalo přinejmenším od jara a nejpesimističtější odhady hovořily o sedmi až deseti
tisících odchodů v roce 2009. Listopad ukázal,
že děsivá prognóza, která by policii nejspíš
skutečně dostala do kolen, se nakonec naštěs-
MEDZINÁRODNÝ VEĽTRH OBRANNEJ TECHNIKY BRATISLAVA
INTERNATIONAL DEFENCE EXHIBITION BRATISLAVA
MODERNé OBRANNé SYSTéMY pRE BEZpEčNEJší SVET
ADVANCED DEFENCE SYSTEMS FOR A MORE SECuRE wORLD
Titulek o zachování výše platů zní na první pohled jako špatná zpráva, ale ještě na začátku
prosince to vypadalo, že realita bude výrazně
horší. Do poslední chvíle nebylo jasné, zda
a o kolik se v rámci úsporných opatření sníží
tabulkové platy policistů v roce 2010. Politická debata nad tématem výše policejních platů
byla ostrá, avšak nijak věcná, a tak konečné
odmítnutí jejich snížení mohlo být jen polovičním důvodem k radosti; platy sice zůstaly zachovány, ale bez toho, že by měli policisté důvod si myslet, že se přístup politických stran
k policii zásadně změnil. I v roce 2010 by tak
měli být raději připraveni na cokoliv.
Za zmínku vedle toho stojí fakt, že policisté
opět demonstrovali. Co se ještě před dvěma
lety jevilo jako naprostý unikát, se zřejmě stane běžnou součástí české reality. Jenom škoda, že k demonstrantům nezazněla jasnější
podpora ze strany nejvyššího vedení policie –
tentokrát se totiž nejednalo o střet mezi „těmi
nahoře a dole“, ale o osud policie jako celku.
ZÁšTITA A ODBORNÁ gARANCIA
Minister obrany SR
Združenie obranného priemyslu SR
Výhled do roku 2010
Vedení policie na konci ledna představilo
své priority pro letošní rok. Vyjmenovávat je
všechny nemá smysl – ale některé z nich za
zmínku stojí – tak alespoň jednu od každého.
Je dobře, že mezi úkoly, které si policie stanovila, zmínil policejní prezident i rozvoj interní
komunikace a firemní kultury. Když jsou vážně
míněné a dobře nastavené, nejedná se jenom
o prázdná hesla. To platí i pro community policing a projekt „každý zná svého policistu“, které chce nadále prosazovat náměstek pro vnější službu. Policistům by jistě administrativně
ulehčilo sjednocování informačních systémů,
o němž mluvil náměstek pro trestní řízení.
Pokud se vedle úpravy vstupních prostor policejních služeben najde dostatek peněz i na
zpříjemnění pracovního prostředí policistů,
jak o něm mluvil náměstek pro ekonomiku,
jenom dobře.
Kdyby k tomu všemu ještě po volbách nový
ministr odolal a nechal policii dělat svoji práci,
ještě lépe. Do nových let se má zkrátka vyhlížet s nadějí.
uNDER THE AuSpICES AND EXpERT guARANTEE OF
Minister of Defence of the Slovak Republic
Slovak Defense Industry Association
5. – 7. 05. 2010
BRATISLAVA - SLOVAK REpuBLIC
Text: Michal Tošovský
Foto: Jan Kostík
www.ideb.sk
krizová komunikace
KOMUNIKACE
4
- Zeptat se, jak máte osobu oslovovat („haló, Vy tam, jak se
vlastně jmenujete, jak Vás mám oslovovat? Mohu Vám tedy
říkat…“) a pak již užívat jeho jméno.
v krizových
situacích
inzerce
krizová komunikace
- Usilovat o to osobu „rozmluvit“ („jak jste se vlastně dostal do
této situace? Povězte mi, co se stalo...“), i nejzavilejší jedinec mívá potřebu vypovědět vám „svou verzi“ a „svou pravdu“. Klaďte co nejvíce otázek, které stimulují dialog.
- Projevit zájem slyšet podstatu problému „proč?“ a důvody
osoby pro čin („jestli tomu tedy mám dobře rozumět, Vám
bylo způsobeno nějaké příkoří…“), žádat vysvětlení situace
a vylíčení „životního příběhu“ (otázky volit takové, aby odpověď pokud možno spotřebovávala co nejvíce drahocenného
času).
- Pokaždé, pokud se osoba rozhovoří, buďte za to vděční,
neskákejte do řeči, neargumentujte a snažte se intenzivně
naslouchat a provázet jen výrazy svědčící o zájmu („hmm…,
aha…, opravdu? Povězte mi něco o tom…“).
- Pokud možno občas znovu opakujte klíčové body („takže,
jestli to mohu zopakovat, Vy tedy chcete mluvit s někým z vedení ministerstva…?“).
Již pro zmíněnou nutnost získání
času a zakonzervování situace je
klíčové udržovat konverzaci a snažit
se „druhou stranu rozmluvit“. S plynoucím časem totiž zpravidla klesá
možnost unáhleného radikálního
(a bohužel často násilného) vyústění
jednání ze strany zájmové osoby. Po
cca 5–10 minutách, příp. půl hodině
rozhovoru, bývá zpravidla mnohem
větší šance k šťastnému konci. Prostředky k odvrácení hrozícího činu
a možnosti protahování jednání mohou být rozličné, uveďme si některé
z nejhlavnějších.
- Ptát se – pokud přesně nerozumíte některým prohlášením,
zkuste se zeptat („co tedy míníte tím, že pak všichni uvidí?“),
jednak budete přesněji vědět, co se tím míní (např. klíčové
informace o případné hrozbě) a předejdete omylům, jednak
jej dále po nějakou dobu zaměstnáte upřesňováním.
- Pokusit se co nejvíce vytvořit dojem férového jednání (i když
to může být velmi složité) a posilovat ovzduší vzájemné důvěry („myslíte si snad, že bychom měli radost proti Vám zakročit, do takové vyhraněné situace se svým způsobem s trochou smůly může dostat každý…“).
- Snažit se získat ujištění, že „dokud se spolu bavíte, nezaútočí na vás a nebude se snažit ublížit ani nikomu jinému“.
- Snažit se v rámci budování cenného vzájemného vztahu ptát
i na jeho potřeby, příp. nabídnout drobnosti – cigaretu, kávu
apod. (zaměstnají osobu, zklidní, získáváte čas předáním,
máte šanci dostat se k místu a monitorovat okolí pro případný neodkladný zákrok). Pozor ale na způsob předání, ten
dohodněte co nejbezpečněji jak pro vás, tak i všechny další
lidi okolo, a předem se hlavně ujistěte, že jste toto schopni
na místě skutečně stoprocentně zajistit – pokud byste něco
podobného naslibovali a poté z nějakého neočekávaného důvodu nesplnili, mohlo by to v některých případech způsobit
velkou nepříjemnost!
- Být upřímní (alespoň tedy do nutné míry), nezapomínat na
nic, co jste již řekli a slíbili – i malé nedorozumění totiž může
mít fatální důsledky.
- Očekávat výkyvy v náladách zájmové osoby – získaný stav
a ochota ke konverzaci se může čas od času výrazně měnit,
během jednání můžete být „chvíli nahoře, chvíli dole“, nebuďte překvapeni občasnými změnami.
- Nespěchat, snažit se ukonejšit zájmovou osobu, i otrlý pachatel trestného činu se zpravidla obává protiakce a obvykle
potřebuje ujistit, že se ze situace může dostat živý – dělejte
tedy vše pro to, aby se dotyčný cítil dostatečně bezpečně.
- Zabránit „hrdinským skutkům“, a to jak svých kolegů, tak
i všech lidí kolem – ukvapený a nebezpečný nápad na „konečné rázné akce“ může zhatit vše, co se do té doby dosáhlo,
a způsobit naprostou tragédii.
Když to jen jde a najde se odmlka, odpočívejte, zhluboka dýchejte, přemýšlejte co nejlépe povídat dál a kam takticky vést
další komunikaci. Pokud to okolnosti a vybavení dovolí, všechny podnětné nápady pro budoucí jednání si je nejlepší alespoň
heslovitě napsat.
Text: Mgr. Pavel Černý
force
STATICKÉ LANO
- průměr 10,0 mm a 11,0 mm
- patentovaná technologie
- unikátní kombinace materiálu
(polyamid a ocelový mezioplet)
- kovový oplet nemá vliv na
manipulovatelnost a vlastnosti lana
- zvýšená odolnost proti přeříznutí
- pro použití v extrémních podmínkách
Planeta Země je pro nás lidi zatím jediné místo
k životu. Každý den můžeme všichni svou volbou
přispět k zachování tohoto jedinečného prostoru
pro další generace. Pošlete své staré nebo zničené
lano k nám do Bolatic a my bezplatně zajistíme
jeho recyklaci. Některá rozhodnutí jsou tak snadná.
www.lanex.cz
22
RESCUE
REPORT
1/2010
www.mytendon.com
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
1/2010
23
Foto: Jan Kostík
seriál
Představujeme
Činnost policistů
skupiny
dopravních nehod
V prvním čísle RESCUE reportu roku 2010 a několika následujících čtenářům přiblížíme nelehkou a po
odborné stránce náročnou práci policistů zařazených
u II. skupin dopravních inspektorátů, kteří řeší každodenně dopravní nehody. Nabírání, dokumentování,
zpracování, řešení či oznamování dopravních nehod
je každodenní činností skupiny dopravních nehod.
Prvotní informaci, že došlo k dopravní nehodě, dostanou policisté obvykle od operačního důstojníka, je
ale možné, že ji přijmou dříve od hlídky či od občanů, kteří jsou přímo na místě. Po přijetí zprávy tedy
následuje zapsání do knihy fonogramů a hlášení,
kde je zaznamenán především čas výjezdu a důležité informace o dopravní nehodě, tedy kdy a kde
k ní došlo, zda jsou na místě zranění apod. Správně
zaznamenaný čas výjezdu je nutnou podmínkou pro
zanesení do systému Lotus Notes, který je speciálním programem pro dokumentaci a zpracování
dopravních nehod. Kniha fonogramů a hlášení slouží
k lepší orientaci ve velkém množství dopravních
nehod a je samozřejmě kontrolní pomůckou nadřízených. Následuje odjezd na místo dopravní nehody.
24
RESCUE
REPORT
1/2010
Orientace na místě
a zajištění místa
dopravní nehody
Po příjezdu na místo nehody je po
prvotní orientaci na místě zajištěno místo dopravní nehody, provedeny prvotní a neodkladné úkony
a neodkladná opatření podle čl.
34 závazného pokynu policejního
prezidenta č. 160/2009, které spočívají zejména v:
a) poskytnutí první pomoci a zajištění zdravotnického ošetření
zraněným osobám, zajištění
technické nebo jiné pomoci,
např. vyproštění osoby z havarovaného vozidla,
b) zajištění odstranění hrozícího
nebezpečí vzniklého při dopravní nehodě,
c) poskytnutí předběžné informace operačnímu středisku policie o situaci na místě dopravní
nehody s uvedením, zda jde
o mimořádnou událost,
d) označení místa dopravní nehody v případech, že tak nemůže
učinit řidič, který měl účast na
dopravní nehodě,
e) uzavření místa dopravní ne-
hody, zajištění stop a jiných
důkazů před poškozením nebo
zničením,
f) zajištění okamžitého opatření
cestou příslušného operačního střediska policie, jestliže
účastník dopravní nehody ujel
nebo utekl; v případě důvodné
obavy, že se účastník dopravní
nehody pokusí překročit státní
hranice, zajištění součinnosti
se Službou cizinecké policie
cestou operačního střediska
policie,
g) úzké spolupráci s obsluhou
centrálně řízeného silničního
provozu v případě, že k dopravní nehodě došlo v místě, které
spadá do oblasti s centrálně řízeným silničním provozem,
h) zjištění totožnosti účastníků
dopravní nehody a svědků dopravní nehody, u zraněných
zjištění zdravotní pojišťovny,
u které jsou pojištěni; zjištěné
osobní údaje účastníků dopravní nehody je třeba chránit před
jejich zneužitím,
i) obnovení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a v případě potřeby provedení odklonu silničního provozu, včetně
předání potřebných informací
Foto: Jan Kostík
Foto: Jan Kostík
seriál
přes operační středisko policie,
j) po předchozí výzvě provedení orientačního vyšetření, spočívajícího v dechové
zkoušce ke zjištění, zda účastníci dopravní
nehody podezřelí z přestupku nebo trestného činu spáchaného v souvislosti s touto nehodou nejsou ovlivněni alkoholem;
spočívá-li orientační vyšetření zjišťující
obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu,
splňujícím podmínky stanovené právním
předpisem, odborné lékařské vyšetření se
neprovede,
k) po předchozí výzvě zajištění odborného
lékařského vyšetření, zejména odběru
vzorků biologických materiálů, v případě
podezření, že účastníci dopravní nehody
jsou ovlivněni jinou návykovou látkou,
l) provedení dalších potřebných úkonů
s ohledem na charakter jednotlivého případu dopravní nehody, např. kontrola zaznamenání platnosti zdravotní prohlídky
u řidiče staršího 60 let,
m)provedení lustrace zúčastněných vozidel
na dopravní nehodě, účastníků dopravní
nehody a jejich dokladů v informačních
systémech provozovaných pro účely pátrání po vozidlech a osobách prostřednictvím operačního střediska policie,
n) zabezpečení nebo zajištění vozidla, nákladu nebo jiných věcí, o které se nemůže
účastník dopravní nehody postarat, vyhotovení seznamu zajištěných věcí na místě
dopravní nehody.
Obecně lze říci, že tato fáze je velmi důležitá
k zajištění bezpečnosti policistů i ostatních
účastníků dopravní nehody, zajištění místa
dopravní nehody, zjištění viníka a zajištění
svědků. Poté je o situaci informován operační
důstojník, a jestliže je to nutné, bývá přivolána další hlídka za účelem řízení provozu
nebo i pracovníci Správy silnic, již pomocí
světelné rampy na přívěsném vozíku místo
náležitě označí. Označení místa dopravní nehody je nutno provést zodpovědně, aby nedošlo k následným nehodám. Pokud to situace
umožňuje, je obnoven provoz.
Ohledání místa činu
Foto: Jan Kostík
Na samém počátku vyšetřování
dopravní nehody je třeba jasně
stanovit, kdy se jedná o dopravní
nehodu a kdy nikoliv, tedy jasně
definovat pojem „dopravní nehoda“ za účelem stanovení dalšího
postupu. Odpověď poskytuje § 47
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích,
který dopravní nehodu definuje
následovně: „Dopravní nehoda je
událost v provozu na pozemních
komunikacích, například havárie
nebo srážka, která se stala nebo
byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení
nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti
s provozem vozidla v pohybu.“ Za
dopravní nehodu se proto nepovažují případy, kdy dojde k poškození
vozidla, zranění nebo usmrcení osoby bez
souvislosti s havárií nebo srážkou s jiným
vozidlem, pevnou překážkou, chodcem, zvířetem nebo zvěří, např. poškození při opravě vozidla, při nakládce nebo vykládce, úraz
při pádu v dopravním prostředku neovlivněný
jednáním dalšího účastníka silničního provozu nebo při nástupu a výstupu do a z dopravního prostředku, požár stojícího motorového vozidla a dopravní nehoda způsobená
úmyslným jednáním pachatele, anebo když
došlo k události mimo pozemní komunikaci.
Policisté jsou při vyšetřování dopravních nehod povinni postupovat podle pokynu ředitele
ředitelství služby dopravní policie Policejního
prezidia ČR č. 4/2010 ze dne 12. ledna 2010,
kterým se upravuje činnost při šetření silničních dopravních nehod.
Dále je přistoupeno k samotnému ohledání
místa dopravní nehody, účelem ohledání je:
a) zjištění a zajištění důkazů a skutečností
rozhodných pro posouzení příčin, podmínek a okolností dopravní nehody,
b) zjištění porušení pravidel silničního provozu na pozemních komunikacích jednotlivými účastníky dopravní nehody.
Pozornost se věnuje zejména zjištění dopravní situace, významu komunikací, způsobu řízení provozu, povrchu, stavu a povaze
vozovky, přehlednosti, povětrnostním podmínkám, stopám na místě dopravní nehody,
technickému stavu zúčastněných vozidel,
zajištění tachografického kotoučku, u vlaku
rychloměrného proužku, stavu účastníků dopravní nehody.
Další činnost spočívá ve vyhotovení fotografií, a to tak, aby byl z nich zřejmý viník
dopravní nehody, důležité je vyfotografovat
celé místo s čísly a podle kriminalistických
zásad, tedy foto orientační, situační, polodetail, detail a především v obou směrech, aby
bylo zřejmé postavení vozidel. Dále následuje vypracování náčrtku dopravní nehody, jež
spočívá ve změření všech relevantních údajů o místě dopravní nehody a postavení vozidel tak, aby bylo možno těchto údajů využít
k vypracování plánku dopravní nehody a případné rekonstrukci celé události. K přesnému zaměření polohy dopravní nehody slouží
přístroj GPS.
Ohledání místa činu zpravidla provádí jeden
z policistů, zatímco druhý informuje operačního důstojníka o události a zjišťuje informace o účastnících dopravní nehody, svědcích
a jejich vozidlech. Toto je provedeno, pokud
jsou přítomni (nejsou odvezeni k ošetření do
zdravotnického zařízení), na místě z dokladů
všech přítomných, tedy řidičského oprávnění, občanského průkazu, osvědčení o technickém průkazu, povinného ručení a dalších
dokladů, jež stanovuje zákon, za současného
zapisování do programu Lotus Notes.
Vzhledem k nárokům kladeným na kvalitu ohledání a v případě dopravních nehod
i rychlost ohledání je jedinou možnou cestou při současném využívání stávajících
standardních metod kriminalistické dokumentace, kterými jsou protokol, fotografická dokumentace, topografická
dokumentace, filmový záznam,
videodokumentace a magnetofonový záznam, zajištění věcí
„in natura“, technický znalecký
posudek a jiné speciální metody fixace, stále větší využívání
moderních progresivních metod, jako je například systém
SPHERON R2S CRIME či metoda fotogrametrie. Základním
problémem je v současnosti
dostupnost těchto moderních
systémů všem policistům, kteří
provádějí ohledání místa dopravních nehod.
Příště navážeme na tento díl
řešením dopravní nehody na
místě.
Text: Mgr. Jindřich Komárek
Foto: archiv redakce
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
1/2010
29
krizové řízení
krizové řízení
Kritická
infrastruktura?
nosti odložen či rozptýlen v řešení úkolů dalších
a jiných. Pro potřebu dalšího sledování problematiky kritické infrastruktury si můžeme provést postačující shrnutí, že základními funkcemi státu je
soubor funkcí veřejné správy, veřejných institucí
a veřejných služeb, kterými je ve smyslu ústavního pořádku dosahováno ochrany životních zájmů státu, zmírnění dopadů krizí na obyvatelstvo
a zajištění minimálně přijatelné úrovně sociálního
a ekonomického života za krizí.
Otevřený příběh
Kritická infrastruktura je termín, který se v posledních letech stal
v okruhu pracovníků krizového řízení evergreenem (krásné české
slovo, že). Bohužel zřejmě není jen klamným dojmem, že se kolem
něj již léta jen obchází, přestože již o něm bylo mnoho napsáno a referováno.
Co je na něm tak složitého? Vlastně nic, jen je již téměř pravidlem,
že za nejistého, ale o to úpornějšího „vedení“ pod záštitou zákona
řešíme problémy od konce, přinejlepším od prostředka, aniž bychom
začali u podstaty. Není divu, že konce složitého problému nevidíme,
když začátek jaksi chybí.
Je proto nanejvýš žádoucí začít o problému veřejně mluvit a v otevřené odborné diskusi hledat cestu k obecně přijatelnému řešení.
Čím to začalo
(či vlastně nezačalo)?
Hledáním odpovědi na tuto otázku snadno narazíme
na skutečnost, že problematika kritické infrastruktury
není zase až tak nová. Je dokonce dosti „vousatá“.
Obecně však lze její historii jen velmi těžko datovat.
Od prehistorie proto raději rovnou přikročme do
období, kdy už lze hovořit o prvotním konkrétním
vymezování účelu staveb a zdrojů (infrastruktury)
v souvislosti s potřebou zajistit obranyschopnost
státních útvarů v rámci (vojenské) operační přípravy území, což je vlastně už moderní pojem. Proto
i v dnešní právně sofistikované společnosti, při současné dělbě působností ve veřejné správě k zajištění bezpečnosti (a kritická infrastruktura je problémem
bezpečnosti) mezi více resortů (ponejvíce ale mezi
ministerstva obrany a vnitra) zůstává kořen historie
zřetelně spjatý s vojenstvím a obranou. Zdá se tedy
logické, že by tak tomu i mělo být.
V rámci aktuální historie posledních dvaceti let
byla úkolem definování infrastruktury pro tento
specifický zájem státu v době po zřízení Bezpečnostní rady státu v roce 1998 nejdříve pověřena
stálá pracovní skupina jejího Výboru pro obranné plánování (pracovně označovaná OK-3). Tato
skupina, jejíž činnost byla stejně jako činnost jiných stálých pracovních skupin ukončena zruše-
30
RESCUE
REPORT
1/2010
ním na přelomu let 2001/2002, navrhla dokument
„Zásady plánování, financování a řízení výstavby
a údržby obranné infrastruktury České republiky“. V něm je obranná infrastruktura členěna na
vojenskou a nevojenskou. Z toho nevojenská
obranná infrastruktura byla charakterizována jako
část obranné infrastruktury v odpovědnosti jednotlivých ústředních správních úřadů. Byly do ní
zahrnuty komunikace, telekomunikace, objekty,
stavby, pozemky a zařízení nezbytná pro řízení
a zabezpečení ozbrojených sil České republiky,
jejich mobilizační rozvinutí a realizaci Plánu obrany a operačních plánů, pro řízení a zabezpečení
ostatních součástí obranného systému České republiky a realizaci jejich dílčích plánů obrany. Dále
pro řízení a zabezpečení spojeneckých ozbrojených sil, realizaci jejich operačních plánů a pro
zabezpečení ochrany obyvatelstva.
Plánování, financování, řízení výstavby a údržby
nevojenské obranné infrastruktury bylo přitom
uloženo ústředním správním úřadům jako integrální součást plánování obrany České republiky
za koordinace ministerstvem obrany. Jinými slovy
a stručně – OK-3 zavedla při respektování právních a věcných souvislostí definice a vztahy, na
jejichž základě mohlo být dále postupováno (mimochodem, infrastruktuře byla dána nemovitá
věcná podstata). Tento počin byl ale se zrušením
skupiny odložen a řešení problematiky přešlo pro-
A ta kritická infrastruktura?
střednictvím Výboru pro civilní nouzové plánování
Bezpečnostní rady státu do gesce ministerstva
vnitra. Osobně se domnívám, že tento krok, učiněný na přelomu let 2001 a 2002, přinesl více škody než užitku. O tom lze jistě polemizovat stejně
jako o důvodech, zda šlo o nepochopení či naopak „promyšlený“ účelný tah. Ovšem po cimrmanovsku: „Můžeme si o tom myslet, co chceme, ale
to je tak všechno, co s tím můžeme dělat.“
Každopádně tím začalo řešení problematiky de
facto znovu a v jiném kontextu, ačkoliv mohla mít
základ pro doplnění o civilní krize a další rozvíjení.
Pozice srovnatelné kvality tak bylo v nových podmínkách dosaženo až po dalších pěti dlouhých letech, kdy byl nakonec v roce 2007 po těžkých diskuzích meziresortně zformulován Harmonogram
dalšího postupu zpracování dokumentů Komplexní
strategie České republiky k řešení problematiky kritické infrastruktury a Národního programu ochrany
kritické infrastruktury (dále jen OKI), posléze 25.
února 2008 schválený usnesením vlády č. 170. Je
přitom příznačné, že věcný gestor, Ministerstvo vnitra – GŘ HZS ČR, v souvislosti s řešením kritické
infrastruktury v žádném materiálu činnost či výstupy zaniklé skupiny OK-3 nezmiňuje.
Mezihra – základní
funkce státu
Je-li řeč o řešení problematiky kritické infrastruktury v nových podmínkách, měla by být tím pá-
dem řeč o řešení zajištění fungování infrastruktury
v kontextu zajištění bezpečnosti (to je podstatné).
T. j. k zajištění výkonu základních povinností státu
na úseku bezpečnosti, tzv. základních funkcí státu, za krize (to je ještě podstatnější), a to tak, aby
nedošlo v důsledku krize k omezení výkonu těchto
funkcí za kritickou mez (to je nejpodstatnější). Při
zkoumání (nikoliv řešení) problematiky kritické infrastruktury tedy narážíme na těsné sepětí pojmu
s tzv. základními funkcemi státu při řešení krize.
Krize! Ne jen mimořádné události podle zákona
o IZS, k jejímuž řešení je použito institutu krizového stavu. Rozdíl je potřeba mít stále na paměti,
protože krize je pojem mnohem komplexnější než
mimořádná událost a bohužel aktuálně prosakují snahy redukovat současnou definici krizové
situace (ne, že by byla ideální) právě na polohu
mimořádné události, tj. v podstatě jen na úroveň
provádění záchranných a likvidačních prací.
Co jsou to ty limitující základní funkce státu? Na
to existuje řada názorů, záleží na úhlu pohledu.
Však také byla na úrovni Bezpečnostní rady státu
téměř od počátku jejího vytvoření po několik let
vyvíjena snaha tyto funkce pro potřebu „krizového řízení“ vymezit, stanovit, definovat. Východiskem přitom bylo a je, že podle ústavního zákona
č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, je základní
povinností státu zajištění svrchovanosti a územní celistvosti, ochrana demokratických základů,
ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot. Jinými slovy ochrana životních zájmů, později deklarovaných v programové Bezpečnostní strategii
ČR. V bezpečnostním kontextu pak lze pokládat
za základní funkce státu takový rozsah výkonu
práv a povinností orgánů státní správy a samosprávy vymezených zákony, jimiž stát v období
krizí ještě udržuje kontrolu nad fungováním společnosti podle svých ústavních zásad a kterými
v podmínkách krizových stavů zajišťuje základní
potřeby obyvatelstva v minimálně přijatelné míře.
S použitím zákona o hospodářských opatřeních
pro krizové stavy – v míře umožňující přežití krize
bez vzniku těžké újmy na zdraví.
Zde, na tomto místě se nachází bod, který je využit
pro jakýsi oslí můstek, přes nějž je problematika
základních funkcí státu a kritické infrastruktury převáděna pod problematiku jinak pouze dílčí (i když
také komplexní), kterou je ochrana obyvatelstva.
Proč? Protože podle již letitého výroku nejmenovaného vrcholného funkcionáře je celé krizové řízení
a civilní nouzové plánování vlastně jen ochrana
obyvatelstva… jak jednoduché! Až z toho mrazí.
Na rozdíl od oficiálních prohlášení však nepanuje
v odborné veřejnosti shoda nad úspěšným řešením úkolu k vymezení základních funkcí státu. Ve
smyslu výše použité reminiscence cimrmanovského výroku je spíše trpně vzato na vědomí, že úkol
je prezentován jako splněný, ačkoliv je ve skuteč-
Od jejího sledování jsme odbočili k základním
funkcím státu na konci roku 2007. Předchozí období od roku 2002 není z hlediska líčení řešení nijak zvlášť zajímavé. Jen řada jednání a slaďování
postojů jednotlivých resortů na pozadí hry mnohem zajímavější, kterou byla příprava dokumentu
Evropské unie k problematice ochrany evropské
kritické infrastruktury. V postupu od tzv. zelené
knihy (laicky: nejnižší úroveň závaznosti unijních
předpisů na úrovni nezávazného doporučení či
konceptu pro přípravu předpisu vyšší úrovně) až
po finální směrnici, které si všimneme níže, v souvislosti s aktuálním vývojem.
Jak již bylo uvedeno, výstup meziresortních jednání projednaných na konci roku 2007 byl 25. února
2008 „posvěcen“ usnesením vlády č. 170. To však
nebylo jediné usnesení, které vláda v souvislosti
s kritickou infrastrukturou toho dne schválila. Dalším a velmi významným materiálem je usnesení
vlády č. 165, o Vyhodnocení stavu realizace Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2006 s výhledem do roku 2015 a o Koncepci ochrany obyvatelstva do roku 2013 s výhledem do roku 2020
(dále jen „Koncepce“). O platnost aktualizované
Koncepce se pak opírá zmíněné skryté, avšak
faktické pokračování přehazování komplikované
problematiky kritické infrastruktury z úseku obranyschopnosti státu (na pozadí současné reformy
armády se chce až zeptat, o čem že je to vlastně
řeč) přes nevyjasněné obecné základní funkce
státu do úseku ochrany obyvatelstva. Jak je to
možné? Inu, vždyť ono je to přece stejně všechno
jen ochrana obyvatelstva (viz výše)! A tak přestože Koncepce vlastně jakoby jen rámcově informuje o pohledu na kritickou infrastrukturu na necelé
stránce textu, jednoznačně poskytuje oporu pro
přenos problematiky právě pod ochranu obyvatelstva.
Ilustruje to i skutečnost, že ochrana obyvatelstva
je v Koncepci charakterizována poměrně široce
jako „soubor činností a postupů… prováděných
s cílem minimalizace negativních dopadů možných mimořádných událostí a krizových situací
na zdraví a životy lidí a jejich životní podmínky“,
které patrně zahrnují vše, co Koncepce obsahuje.
Obsah, smysl a cíle ochrany kritické infrastruktury
jsou zde (ačkoli v zásadě správně) však usazeny
do rámce ochrany obyvatelstva. Jako by byl celou
Koncepcí spíše vytvářen rámec „pochopení“, že
právě ochrana obyvatelstva představuje naplnění (krizových?) základních funkcí státu, poskytuje
jim „střechu“ a že resortně pojatou kritickou infrastrukturou, její ochranou, je dosahováno zajištění
zachování těchto funkcí.
Laicky, zdůrazňuji, se ale praktická realizace Koncepce může jevit řekněme rozpačitě. Jako že více
než tomu obyvatelstvu slouží zájmům udržení
a vytvoření nových penězovodů ze státního rozpočtu směrem k dodavatelům služeb veřejnosti
nepříliš známých. Samozřejmě ve formě státní
zakázky, a co se za státní zakázky dá schovat,
o tom nás média informují neradostně často. Ze
zatím nemedializovaného soudku můžeme odborné veřejnosti připomenout známý ambiciózní,
vládou schválený, jenže nenaplněný, i když stále
dost hladový projekt informačního systému krizového řízení… (o jeho prioritě je v koncepci ostatně
také zmínka).
Ale o tom řeč není a nyní ani nebude. Řeč je o kritické infrastruktuře a o tu, o její vymezení, vliv na
ni (a tím i na příslušný podíl státního rozpočtu) je
aktuálně sváděn tuhý boj.
Současnost: evropská
směrnice a krizový zákon
Dříve, než si přiblížíme současnou situaci na „bojišti“ kritické infrastruktury, musí být ještě doplněna jedna důležitá informace, související s oběma
dotčenými usneseními vlády z 25. února 2008. Je
totiž spojovacím článkem na cestě, kamínkem do
mozaiky celkového obrazu. Informace je spojena
s následným usnesením vlády č. 222 ze dne 2.
března 2009, kterým vláda schválila aktualizaci
Harmonogramu z usnesení č. 170 z roku 2007.
Především schválila nové lhůty pro plnění úkolů
v oblasti kritické infrastruktury. Povšimněme si
konkrétně:
· prosinec 2009 Národní program OKI
· prosinec 2009 stanovení způsobu
finančního zabezpečení OKI
· březen 2010 zpracování návrhů na
legislativní úpravy
· březen 2010 Programy OKI
v jednotlivých oblastech
Za pozornost stojí tyto položky aktualizovaného
harmonogramu proto, že ani prodloužené termíny
se zřejmě opět neplní. Je tím jaksi (ne)sdělováno, že gestor si s plněním buďto neví rady, nebo
si s jejich plněním hlavu nedělá. Těžko říct, co je
„lepší“. Každopádně by to asi chtělo trochu změnit přístup, například v souvislosti s odkazovanou
„Směrnicí Rady č. 2008/114/ES ze dne 8. 12.
2008 o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit
jejich ochranu“ (dále jen „Směrnice“).
Vstupem v platnost tohoto evropského předpisu
totiž vynikl zjevný rozpor mezi českou představou
o kritické infrastruktuře a vyjádřením zájmů v této
oblasti a unijním nadnárodním závazným právním
předpisem (zveřejněním předpisu v Úředním věstníku EU se stává pro členské státy závazným bez
ohledu nato, jestli a jak je implementován do národních právních předpisů). Ona Směrnice by tak
měla kapánek korigovat tvůrčí rozlet v ČR a domnívám se, že je nejvyšší čas vrátit se v této záležitosti se ctí na zem. A s věcně vedenou odbornou
meziresortní diskusí k jednacím stolům.
Zásadním příspěvkem Směrnice je zavedení
jednotícího pohledu na kritickou infrastrukturu
prostřednictvím několika zásadních definic, které
musí být respektovány tak, jak jsou ve Směrnici
uvedeny. Není přitom podstatné, že Směrnice se
zaměřuje na infrastrukturu evropskou. Podstatná
je závaznost smyslu ustanovení. Ponechání volnosti národním státům ve způsobu zajištění na
tom nic nemění. Významnou skutečností je tedy
stanovení definic – kritická infrastruktura (KI), evropská kritická infrastruktura (EKI), analýza rizik,
citlivé informace, ochrana, vlastníci/provozovatelé
EKI, určování EKI podle průřezových a odvětvových kritérií, zavedení zpracování Plánů bezpeč-
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
1/2010
31
krizové řízení
nosti provozovatelů, zpracovávání a předkládání
zpráv k EKI. Zásadní pro aktuální dění je také
příloha Směrnice – Seznam odvětví s EKI, byť
(zřejmě dočasně, na více odvětvích nedošlo ke
shodě) omezuje zájem EU o KI jen v odvětvích
energetiky (elektřina, ropa, zemní plyn) a dopravy
(silniční, železniční, letecká, vnitrozemská vodní,
zámořská a pobřežní vodní).
Zmíněný rozpor se skrývá v kontrastu s výše uvedenými vládními dokumenty českými, které zavádí devět odvětví (energetika, vodní hospodářství,
potravinářství a zemědělství, zdravotní péče,
doprava, komunikační a informační systémy,
bankovní a finanční sektor, nouzové služby a veřejná správa), včetně podoblastí a gesčních resortů, aniž by nějak specifikovaly například právě
ta kritéria určování. České dokumenty jsou také
sice přijaté datem o chlup dříve, nicméně byly
připraveny orgány, které při řešení problematiky
ČR v unii zastupují, a měly by tedy být naprosto
v „obraze“ přinejmenším v pojetí. Nějaké měsíční
rozdíly v datech dokumentů by tady neměly být
odůvodněním rozdílnosti. Vadou na jejich kráse
je také jejich (ne)závaznost, protože pověšené
!
a
v
z
Vý
Vážení čtenáři, dovolujeme si vás touto
cestou vyzvat k veřejné podpoře televizního pořadu 112 – v ohrožení života. Jak
jistě víte, byl tento pořad TV Nova stažen z vysílání. Na obrazovkách by se měl
opět objevit až v měsíci dubnu.
Domníváme se, že si tento jedinečný televizní pořad nezaslouží jakékoliv, byť jen
časově omezené, stahování z obrazovky
z pochybných organizačních důvodů. Nejen, že tento pořad velice pozitivně popularizuje práci hasičů, záchranářů a policistů, ale zároveň vhodnou formou působí
32
RESCUE
REPORT
1/2010
k usnesení vlády nemají (ani zdaleka) sílu předpisu unie. Nicméně zjevné rozdíly tu jsou a problém
je na světě.
Jak z toho ven?
Jak jinak než česky!
Nebo lépe, jak je zvyklostí v Čechách. Tedy
podnikne se útok, který by prý měl být nejlepší
obranou. Aktuálně se proto řeší návrh na novelu krizového zákona č. 240/2000 Sb. z pera
MV – GŘ HZS. Na návrhu je zajímavé a jaksi
výstražné, že více než pět let
je odkládán každý návrh na
novelizaci předpisů soustavy tzv. krizové legislativy ve
smyslu plnění usnesení vlády
č. 1214 k Optimalizaci současného BS ČR ze dne 21.
9. 2005. Bez ohledu nato, jak
jsou návrhy argumentovány.
Současný obrat je odůvodňovaný právě údajnou povinností ČR zavést Směrnici do
právního řádu a náhlá ochota vyvolává otázky. Nejde
při proklamované zámince
spíše jen o pouhou zástěrku
záměru provést v co nejkratší lhůtě úpravu zákona, která
by za normálních podmínek
zřejmě nemohla být přijata?
Úpravy jsou přitom skryty za
takovým způsobem „obohacení“ zákona o ustanovení
ke kritické infrastruktuře, která ani nekorespondují se Směrnicí a v předchozích pokusech byla
již (marně) meziresortně odmítnuta.
Odbornou veřejností je proto, i z jiných závažných
důvodů, navrhováno novelu krizového zákona
zásadně odmítnout v celém rozsahu pro nekonzistentnost s ostatním právním prostředím. Je
opakovaně navrhováno a argumentováno řešit
problematiku kritické infrastruktury a její ochrany
samostatným zákonem. Novelizace krizového zá-
kona i bez implementace kritické infrastruktury je
sice žádoucí, ale jen v rámci komplexního řešení
s dalšími předpisy (přinejmenším tzv. krizové legislativy). Tento komplexní požadavek je však jednou organizační součástí gesčního resortu stále
odmítán. Prosazováno je pouze dílčí a stav spíše
ještě více komplikující řešení cestou úpravy krizového zákona.
10.
A zde je na místě
závěr – úvodu do situace
Europäische
Leitmesse
Že už závěr? Ano, bohužel. Téma je totiž natolik široké a obsáhlé, že snad ani nejde vtěsnat
do jediného článku srozumitelný úvod do obrazu
a ještě aplikaci tématu na problematiku záchranářství, působnosti orgánů veřejné správy a také
provozovatelů kritické infrastruktury. Téma tedy
vyčerpáno není, je jen otevřeno a sdělené informace a názory tvoří jen jakýsi obecný vstup do
problematiky. V některém příštím čísle se jistě
k tématu vrátíme. Snad již s citelnější oporou
v právním prostředí než nyní. I když při rychlosti
postupu legislativních úprav ve volebním roce je
to zřejmě jen zbožné přání.
Před rozloučením se ještě krátce vrátím k podstatě ochrany KI, s využitím odkazu na základní funkce státu ve smyslu krizových potřeb obyvatelstva.
Budete-li se KI zabývat, začněte své úvahy hezky
od začátku, a tedy od principu. To znamená – nejprve si vyjasněte, že zásadním rámcem úlohy
je stanovení minimálního postačujícího rozsahu
hmotných potřeb, služeb a personálního zajištění k zajištění přežití krize obyvatelstvem území
a k zachování minimálního rozsahu klíčových
funkcí veřejné správy. Budeme-li mít toto, ostatní
asi nebude „brnkačka“, ale bude konečně pevná
půda pod nohama pro celé plánování i řízení zajištění bezpečnosti.
für Rettung
und Mobilität
10 th European
Leading Fair
of Rescue
and Mobility
Text: Ing. Václav Fišer
Člen Společnosti radiobiologie
a krizového plánování ČLS JEP,
člen České asociace bezpečnostních manažerů
Foto: archiv redakce
112 – v ohrožení života
Mit
Fortb
ildungsevent
ildung
ops
iche Fortb
tl
s
n
ie
+ Worksh
d
s
g
n
isch-Rettu
+ Medizin
e
h
c
ngesprä
+ Experte
Opravdu v ohrožení
en
preventivně na širokou laickou veřejnost,
nemluvě o tom, že dělá práci za veřejnoprávní televizi.
Messe Fulda Galerie
Redakce časopisu RESCUE report
05. Mai bis 07. Mai 2010
Podpořte tento svůj pořad!
Fair Fulda Gallery
Vyjádřete svou nespokojenost na e-maily:
[email protected] a [email protected]
ww
obil.org
w. r e t t m
05th May to 07th May 2010
© Durm Verlag 2009
seriál
Jezdí ke všemu, je to prvosledové vozidlo. Je
vybaveno jak pro hašení, tak pro technické zásahy. Ve výbavě je hydraulické vyprošťovací
zařízení, elektrocentrála, osvětlovací stožár,
el. naviják do 7,5 t, ponorné čerpadlo, plovoucí
čerpadlo, pily, lezecká výzbroj aj. Rok výroby
1988, celkovou repasi nástavby v roce 2005
udělala Vesta Praha.
CAS 32 TATRA 815 je určena jako hlavní
Hasičský záchranný sbor podniku Letiště Vodochody a. s. byl založen v roce
1953 současně se vznikem továrny
pro leteckou výrobu v Aeru Vodochody. Tato výroba byla přestěhována ze
závodu Aero v Praze. V té době továrna vyráběla letouny MIG 15, MIG 19
a MIG 21 a pomalu se připravovala výroba asi nejslavnějších letounů domácí
produkce L-29 Delfín. Na tu v dalších
letech navázala výroba L-39 Albatros,
završená v současné době výrobou vojenské techniky L-159 Alca. Souběžně
s vojenskou výrobou byl v posledních
letech intenzivně vyvíjen malý dopravní
letoun Ae 270.
Hlavním výrobním programem je v současnosti výroba vrtulníků Sikorsky
S-76, spolupráce na programu Alenia
italského výrobce letounů Spartan,
zajištění servisu a provozních zkoušek
vojenského programu či spolupráce
na výrobě dílů pro Boeing. Aero je
největším výrobcem lehkých cvičných
bojových proudových letounů na světě.
Je nejmodernějším a největším českým
výrobcem letounů.
34
RESCUE
REPORT
1/2010
seriál
CAS 24 LIAZ je využívána jako tzv. I. výjezd. CAS 32 TATRA 815 je určena jako II. vý-
PODNIKOVÍ
1
HASIČI
HZS podniku
zásahové vozidlo pro potřeby Záchranné požární služby letiště se standardním vybavením
a závěsným zařízením pro připojení např. pěnového přívěsu o kapacitě 1000 kg pěnidla pro
případný zásah na letišti, nebo pomocí polostabilního hasicího pěnového zařízení na jedné z
výrobních a skladových hal. Rok výroby 1986,
celkovou repasi nástavby provedla v roce 2008
firma Komet Pečky.
VEA ŠKODA OCTAVIA 1,9 TDI je velitelský automobil, rok výroby 1999.
jezd pro výpomoc s dostatečnou zásobou vody
a pěnidla. Mimo jiné je vybavena přetlakovým
ventilátorem. Rok výroby 1987, celkovou repasi nástavby provedla v roce 2006 firma Komet
Pečky.
TA AVIA 21FC technický automobil byl do
dnešní podoby upraven vlastními silami, je vybaven zvedacími vysoko a nízkotlakými vaky
pro možnost manipulace s letounem. Navíc
jsou v něm uloženy chemické přetlakové obleky a dostatečná zásoba tlakového vzduchu,
jak pro dýchací přístroje, tak pro zvedací vaky.
Rok výroby 1990.
Ambulance AVIA 21F je vybavena jako
plnohodnotný vůz rychlé zdravotnické pomoci.
Vozidlo bylo zakoupeno po roce 1990 pro potřeby uvažovaného zřízení detašovaného pracoviště zdravotnické záchranné služby okresu
Praha-východ v areálu závodu Aero Vodochody. Rok výroby 1988.
Letiště Vodochody a. s.
Historie
Od svého vzniku je místní hasičský záchranný sbor svázán s podnikem Aero, kde tehdejší závodní požární útvar zajišťoval jak požární bezpečnost výrobního programu,
tak leteckého provozu. Vybavení Závodního požárního útvaru (ZPÚ) Aero odpovídalo
tehdejším možnostem. Prvním výjezdovým automobilem byla cisternová automobilová
stříkačka na podvozku Škoda 706 RTHP, doplněná CAS 32 na podvozku Tatra 138
a sanitním vozem Škoda 1203. Do hotovosti pro letecký provoz se dále zapojoval automobilový jeřáb pro případ letecké havárie, kde se předpokládala manipulace s poškozeným letounem. Postupem času došlo k obměně a doplnění vozového parku.
Technika
Stávající technika již ne zcela
odpovídá moderním trendům,
nicméně pro zajištění úkolů
jednotky je prozatím dostačující. Hlavně díky vzorné péči
místních strojníků a provedeným generálním opravám
jsou téměř 25 let stará vozidla
stále jako nová.
Požární sport – záběr z Velké ceny ČR v požárním
útoku, XIII. ročník (2009)
Současnost
V současnosti je po mnoha předchozích změnách
vlastníků majitelem podniku Aero Vodochody finanční skupina Penta. Za jejího působení došlo
k mnoha zásadním změnám v rámci společnosti.
Jednou z nich je vznik nové akciové společnosti
Letiště Vodochody, do které byl delimitován i celý
původní HZS podniku Aero Vodochody. V souladu se zákonem o požární ochraně vznikl Hasičský záchranný sbor podniku Letiště Vodochody
(dále jen HZSP) jako společná jednotka pro obě
mateřské firmy. HZSP tedy dnes zajišťuje jak výrobu v Aeru – lakovny, chemické provozy, sklady
leteckého paliva, strojírenskou leteckou výrobu,
skladové provozy, tak vlastní letecký provoz na
letišti. To má statut mezinárodního neveřejného
letiště a v současné době se nachází ve fázi posuzování vlivu na životní prostředí, protože se
plánuje výstavba nového moderního letiště s mezinárodní osobní dopravou s kapacitou kolem tří
miliónů pasažérů ročně.
Zajištění tzv. záchranné požární služby na letiš-
ti v rámci celé České republiky se řídí přísnými
mezinárodními leteckými předpisy ICAO. Ty stanovují pro příslušnou kategorii letiště přesné vybavení sil a prostředků, přísné požadavky na tzv.
zásahový čas (doba od začátku přijímání zprávy
na operačním středisku po zahájení zásahu na
místě mimořádné události v areálu letiště). Tato
doba je max. 3 minuty! Proto se dnes připravuje
výstavba nové hasičské stanice blíže k ose dráhy
a samozřejmě se počítá s výraznou modernizací
požární techniky a ostatních věcných prostředků
požární ochrany.
Z hlediska sil je HZSP v současné době stabilizován na 28 osobách, které slouží ve třech
směnách po 9 lidech. V každé směně jsou min. 3
osoby určeny do lezecké skupiny s požadovanou
výbavou a odbornou způsobilostí. V jednotce je
také jeden kvalifikovaný potápěč. V čele jednotky
stojí ředitel.
Kromě vlastní činnosti vyplývající z ustanovení
zákona o požární ochraně – provádění požárního
zásahu, likvidace mimořádné události – zajišťuje
HZSP další nezbytné činnosti pro bezproblémo-
vý chod výroby. Jedná se například o technickou pomoc,
asistenci při provádění požárně nebezpečných prací,
zajištění svolávání havarijní komise a řídícího štábu, zabezpečení úkolů souvisejících s ochranou obyvatelstva
v rámci civilní ochrany, zajištění střežení technologie
detekční technikou. Jednotka také zabezpečuje první
pomoc v celém areálu podniku a provádění kontrol dodržování předpisů o požární ochraně.
HZSP má jako jeden z prvních podnikových sborů v ČR
uzavřené smlouvy o zajištění výjezdu jednotky požární
ochrany ve prospěch některých obcí v okolí podniku.
Jedná se o vytvoření společné jednotky s těmito obcemi. HZSP je nedílnou a významnou součástí IZS v rámci
Středočeského kraje a je zahrnut do plošného pokrytí
kraje. Ročně se jedná o více než 100 výjezdů pro záchranu zdraví, života a majetku v regionu kolem podniku. Zapojení HZSP v rámci IZS je významným přínosem
jak pro obyvatele v okolí letiště, tak samozřejmě vede ke
zvyšování odborné úrovně připravenosti našich hasičů.
Úspěchy
V rámci provádění odborné přípravy se náš HZSP účastní významných celorepublikových soutěží – HZS Aero
Vodochody je historicky 1. vítězem Velké ceny v požárním útoku HZS ČR a HZSP o Pohár GŘ HZS ČR
a prezidenta Asociace velitelů HZSP ČR. Je úřadujícím
vicemistrem České republiky ve vyprošťování z havarovaných vozidel. Je zakladatelem Fire Fighter FENZY
Cupu, čili disciplín TFA v České republice. Loni proběhl
již XIII. ročník této významné soutěže.
HZSP výrazně spolupracuje s regionem, a to nejenom
v oblasti likvidace mimořádných událostí, ale v rámci propagace činnosti hasičské práce. Podílíme se na
pořádání dětských dní, exkurzí pro mateřské a základní
školy. V září 2009 jsme uspořádali ve spolupráci s Obvodním oddělením Policie ČR Odolena Voda historicky
I. den IZS v Odoleně Vodě. Díky účasti příslušníků spřátelených HZSP (Synthos Kralupy, Spolana Neratovice,
SŽDC Praha, Auto Škoda Mladá Boleslav), HZS ČR
(z Libereckého kraje, Mělníka, Mladé Boleslavi), Policie
ČR, záchranné služby a zejména díky přistání vojenského vrtulníku Armády ČR se akce stala pro tisíce návštěvníků vrcholným zážitkem.
Před významnou přehlídkou armády, policie a hasičů
v Praze na Evropské třídě u příležitosti státního svátku
v říjnu 2008 se v areálu podniku Aero Vodochody konalo závěrečné soustředění sil HZS, policie a záchranné
služby. Pro potřeby závěrečného nácviku všech zúčastněných složek na tuto přehlídku byla využita letištní plocha a logistické zázemí naší střední odborné školy.
Závěrečné slovo ředitele
Jako ředitel HZSP Letiště Vodochody jsem stál u zrodu
Asociace velitelů HZSP, která vznikla v roce 2001 jako
instituce zastřešující všechny HZS podniků v republice.
Jako respektovaný partner zastupuje podnikovou požární ochranu při jednáních se státními orgány a institucemi. Asociace velitelů HZSP je současně výrazným partnerem GŘ HZS ČR. Činnost HZSP Letiště Vodochody je
v rámci ČR vnímána pozitivně, jako silně profesionální
a odborně na vysoké úrovni. Je pro mě ctí, že jsem mohl
stát v čele HZSP Letiště Vodochody a že jsme spolu
s mými kolegy posunuli náš HZSP na vysokou profesionální úroveň.
Více o projektu nového letiště se můžete dočíst na
www.vodochodyairport.cz.
Více o mateřském podniku na www.aero.cz.
Text: Miloš Hladík
Foto: Jakub Seifert, archiv HZSP Letiště Vodochody
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
1/2010
35
žurnál
CNG
téma bezpečnost
opravdu není
LPG
Jak dlouho budou ještě trvat
bezpečnostní obavy
u vozidel s CNG?
Dne 3. 2. 2010 byla v rámci Třetí mezinárodní NGV konference
diskutována i otázka garážování a parkování vozidel na stlačený
zemní plyn (CNG) v ČR. Zajímavé bylo, že většina zúčastněných
odborníků z různých států vyslovila údiv nad tím, že se v České
republice stále zpochybňují bezpečnostní prvky vozidel jezdících
na CNG.
V České republice je nyní již přes 2000
CNG vozidel, z toho je více než 1500
osobních nebo užitkových vozidel. Nejen pro tyto motoristy, ale i pro rozvoj
tohoto alternativního pohonu je otázka podmínek garážování a parkování
CNG vozidel velice důležitá. Zatím se
ale zdá, že v ČR platí, že co neznáme,
to zakážeme. Nesnažíme se klást podobné bezpečnostní požadavky a podmínky na paliva podobných vlastností.
Naopak při tvorbě předpisů vytváříme
skupiny např. pohonných hmot, do
nichž zahrnujeme paliva zcela odlišných základních vlastností, a požadujeme, aby splňovaly stejné bezpečnostní
podmínky. Tento přístup platí konkrétně u plynových pohonů. Nelze se tedy
příliš divit, že takový postup vadí všem
subjektům zapojeným do úsilí o rozvoj
využívání CNG pohonů. V průběhu roku
by mělo dojít ke změnám či úpravám
vyhlášek, týkajících se garážování
a parkování CNG vozidel. I pro tuto
práci byly v loňském roce vytvořeny
dvě nezávislé studie.
Ze studie Centra dopravního výzkumu „Předpisy pro parkování CNG
vozidel v garážích ve státech EU,
posouzení a doporučení pro ČR“ zcela
jasně vyplývá, že ČR je jedinou zemí
36
RESCUE
REPORT
1/2010
z 18 oslovených států EU, kde je garážování
CNG vozidel v podzemních hromadných garážích prozatím zakázáno. Odborníci se v rámci
studie shodují, že většina zemí nečiní mezi vozidly homologovanými k provozu na pozemních
komunikacích rozdíl a platí pro ně stejné podmínky. Také studie VŠB-TU Ostrava, Fakulty bezpečnostního inženýrství (FBI) „Bezpečnostní studie
pro parkování vozidel s pohonem na CNG ve
veřejných hromadných podzemních garážích“ potvrzuje, že vozidla na stlačený zemní
plyn jsou bezpečná a rozhodně
nepředstavu-
jí v garážích oproti benzinovým pohonům žádné
zvýšení rizika.
Rok 2010 se zdá být jako přelomový a nezbývá
věřit, že se podaří neopodstatněné překážky ve
vztahu k CNG pohonům odstranit a zajistit rovnocenné podmínky pro garážování a parkování
vozidel s klasickými pohony i CNG pohony.
Text: MSch
Foto: archiv redakce
Občan České republiky
a jeho místo v rámci
bezpečnosti
4
Bezpečnost občana při prosazování
vnější bezpečnosti státu
Otázka, jaké je místo občana v rámci aktivit
státu při zabezpečování jeho vnější bezpečnosti, nebývá zmiňována tak často, protože
se zřejmě předpokládá, že v demokratickém
a právním státě je toto místo občana jasné
a přesně vymezené.
Existuje mnoho definic termínu občan, stejně
tak vymezení a vysvětlení obsahu tohoto pojmu. Většina těchto definic, bez ohledu na dobu
a prostředí svého vzniku, se shoduje v tom, že
občana charakterizuje především charakter
a úroveň jeho práv a povinností vůči nějaké
organizaci (zpravidla ke státu), které jsou dané
jeho příslušností (zpravidla státním občanstvím) k této organizaci (státu).
Stát lze charakterizovat i tak, že v moderní
době stát jako organizace vykonává některá
práva a povinnosti, která v průběhu dějinného
vývoje převzal od jednotlivce (občana), kterých
se tak občan dobrovolně nebo s donucením
vzdal. Například v současné době v civilizované společnosti je zcela nepřípustné a dokonce i trestné řešit jakékoli problémy, třeba se
sousedem, pomocí užití zbraně nebo násilí,
občan je musí řešit jen zákonným způsobem
prostřednictvím soudu apod.
Stát zde existuje i pro ochranu a bezpečnost
občana před vnějším nebezpečím přicházejícím z oblastí mimo vlastní stát, kdy se zpravidla již nehovoří o „ohrožení bezpečnosti občana“, ale již o „ohrožení bezpečnosti státu“.
Ovšem ani v této souvislosti nelze nepřipomenout, že stát je složen z občanů a je zde pro
občana a ne naopak, na což nesmí být nikdy
zapomenuto.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti
České republiky, ve svém článku č. 1 uvádí:
„Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti
České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu.“ 1
Ačkoliv zde není termín občan přímo zmíněn,
tak je právě jeho ochrana ve výše zmíněném
ústavním zákoně chápána zejména větným
spojením „ochrana životů a zdraví“. Zákon se
dále zabývá problematikou nouzového stavu,
stavu ohrožení státu, bezpečnostní radou státu
apod. V článku č. 6, v souvislosti s nouzovým
stavem, ústavní zákon ukládá povinnost vládě
vymezit, „která práva stanovená ve zvláštním
zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které
povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají“. 2
Jedná se o to, že v tomto případě by mohlo
a s největší pravděpodobností by také došlo
k omezení základních práv člověka (občana),
a proto je také nutné stanovit, z jakého důvodu
k tomu dochází a na jak dlouho.
V této souvislosti dochází k paradoxní situaci,
protože i když stát v případě ohrožení své vnější bezpečnosti, a nejen pouze v tomto případě,
může na dobu nezbytně nutnou a v nezbytném
rozsahu omezit základní práva občana, zaručené mu jinak ústavou a Listinou základních
práv a svobod, provádí vše právě v zájmu občana a v zájmu zvýšení nebo alespoň zachování stejné úrovně jeho bezpečnosti.
Co se týče termínu „vnější bezpečnost státu“,
tak v podmínkách České republiky byla ministerstvem vnitra vytvořena následující definice:
„Stav, kdy jsou na nejnižší možnou míru eliminovány hrozby ohrožující stát a jeho zájmy
zvnějšku a kdy je tento stát k eliminaci existujících i potenciálních vnějších hrozeb efektivně vybaven a ochoten. Hrozby mohou být
vojenské nebo ekonomické povahy, mohou
mít charakter migrační vlny apod. Je to také
souhrn mezinárodněpolitických, ekonomických
a vojenských vztahů státu s okolními státy
a koalicemi, jejichž prostřednictvím prosazuje
své státní zájmy.“ 3
V jiném důležitém dokumentu „Bezpečnostní
strategie České republiky“ z roku 2003 jsou
podle stupně své důležitosti uvedeny bezpečnostní zájmy České republiky – Životní zájmy
(čl. 14), Strategické zájmy (čl. 15) a Další důležité zájmy (čl. 16). To, že bezpečnostní zájmy
České republiky jsou realizovány v zájmu občana, vyplývá i z toho, že právě v čl. 14 je zakotveno „Životním zájmem je zajištění existence ČR,
její suverenity, územní celistvosti a politické nezávislosti; dále pak je životním zájmem obrana
demokracie a právního státu a ochrana základních lidských práv a svobod obyvatel. Ochrana
životních zájmů státu a jeho občanů je základní
povinností vlády ČR. Pro jejich zajištění a obranu je ČR připravena využít všech možných přístupů a použít všechny dostupné prostředky.“ 4
Zde je dokonce ochrana životních zájmů občanů stanovena jako úkol vlády.
I při prosazování vnější bezpečnosti státu státem samotným, respektive jeho orgány, které
jsou tvořeny státními úředníky, veškerá činnost
státu v demokratické společnosti kromě toho,
že stát jako organizace moci je zde pro občany
a ne občané pro stát, musí vycházet především
z dalšího základního principu demokratického
státu obsaženého i v čl. 2 Ústavy České republiky: „Lid je zdrojem veškeré státní moci;
vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ 5
Text: Václav Čihák
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti
České republiky, ze dne 22. 4. 1998.
3
Terminologický slovník pojmů z oblasti krizového řízení a plánování obrany státu, Praha:
Ministerstvo vnitra České republiky, odbor
bezpečnostní politiky 2004, s. 5.
4
Bezpečnostní strategie České republiky schválená vládou dne 10. prosince 2003, s. 6.
5
Ústava České republiky ze dne 16. 12. 1992,
platná od 1. 1. 1993.
1,2
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
1/2010
37
požární technika
požární technika
OHLÉDNUTÍ
za požárními automobily z let 1945-1990
1
V poválečných letech měli hasiči k dispozici velice
rozmanitý vozový park složený z uchráněné předválečné techniky a z množství trofejních automobilů
různých typů a provedení. Mimo speciální požární
vozidla dodaná během války šlo mnohdy o civilní
vozy, které bylo pro potřeby hasičů nutno upravit.
V soukromých karosárnách a u tehdejších výrobců
požární techniky bylo možno objednat požární nástavbu na „jakémkoliv“ podvozku podle přání a možností
zákazníků.
Politické změny po únoru 1948 a zestátnění zavedených výrobců znamenaly postupný přechod na hromadnou výrobu několika málo typů požární techniky. Vývoj
nových typů a rychlost jejich zavádění do výroby byla
ovlivněna požadavky a možnostmi národního hospodářství, proto většina požárních automobilů sloužila
(či dosud slouží) potřebám hasičů řadu let a stala se
tak neodmyslitelnou součástí požární ochrany u nás.
V tomto a dalších pokračováních se prostřednictvím
fotografií Jakuba Seiferta ohlédneme za těmito dnes již
„legendárními“ typy požární techniky.
38
RESCUE
REPORT
1/2010
Vojenská verze CAS 32 s upravenou nástavbou /
původně HZS Libereckého kraje, stanice Liberec
Vojenská verze CAS 32 s nástavbou po rekonstrukci /
SDH Lysá nad Labem
Vojenská verze CAS 32 po celkové rekonstrukci
provedené svépomocí / SDH Uhlířské Janovice
Repase základ THT Polička / dokončení repase
svépomocí / SDH Varnsdorf
Repase vozu firmou KOMET Pečky v roce 2002 /
SDH Těptín
Repase vozu firmou KOMET Pečky /
původně HZS Olomouckého kraje, stanice Hranice
Nová nástavba THT Polička /
původně HZS Jihomoravského kraje, stanice Znojmo
Nová nástavba SEHAT /
původně HZS Zlínského kraje, stanice Vsetín
CAS 32 na podvozku TATRA 148
Nástavba tohoto požárního automobilu původem vychází z pěnového
cisternového vozu PL 1 na podvozku TATRA 138, který byl vyvinut na
začátku 60. let především pro použití na letištích či v chemických továrnách a skladech pohonných hmot.
Sériová výroba probíhala od roku
1961 a vozidlo bylo původně dodáváno pod označením ASC-32. Mimo
chemické a průmyslové podniky byla
část vozidel postupně dodávána
i pro potřeby tehdejších veřejných
požárních útvarů. Od zavedení výroby nového typu TATRA 148 v roce
1972 byla nástavba bez větších
změn dodávána až do roku 1982.
Vozidla byla pro potřeby armády dodávána i v tzv. „vojenské“ verzi. Ta
se lišila jak esteticky, např. použitým
předním nárazníkem, poklopem na
kabině, tak technicky, např. použitím
vícepalivového motoru.
Z důvodu dobrých jízdních vlastností v terénu, množství přepravované vody (6000 l) a značného výkonu čerpadla (3200 l/min) se tyto
požární automobily u hasičů stále
těší značné oblibě. Jejich výhodou
je také jejich nízká celková výška
(možnost průjezdu např. po lesních
cestách), jejich celková odolnost
a možnost použití lafetových proudnic i za jízdy.
Většina v současné době používaných vozidel prošla po roce 1990
částečnou nebo generální opravou,
repasí či modernizací nástavby.
Nejeden vůz byl do dnešní podoby
opraven či repasován svépomocí členy jednotlivých hasičských
sborů. V ostatních případech byly
generální opravy, modernizace či
zcela nové nástavby provedeny
většinou některou z firem specializovaných na výrobu a opravy požární techniky.
Rozsah provedených úprav a modernizací stejně jako provedení
nových nástaveb se u jednotlivých
vozů a dodavatelů liší. Alespoň některé z nich vám představujeme na
přiložených fotografiích.
Text a foto: Jakub Seifert
www.pohledyseifert.cz
Úvodní obrázek: CAS 32 v původním provedení na archívním záběru
ze Zruče nad Sázavou
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
1/2010
39
technický seriál
technický seriál
Přestavby
po česku 6
Brněnské Tatry 148
Tatra T 148 je československý nákladní automobil s podvozkem 6x6, případně 4x4 s nosností 12 tun, vyráběný
v letech 1972 až 1982. V roce 1969
byla zahájena výroba ověřovací série
modernizovaného automobilu s označením T 148 jako inovační stupeň
typové řady T 138, kterou nahradila
a v mnohých variantách rozšířila.
Výroba vozidel T 148 byla ukončena
14. prosince 1982, kdy sjel z linky
poslední vůz s tímto označením. Celkem se v Kopřivnici vyrobilo 113 647
těchto dodnes velmi dobře sloužících
automobilů. Z tohoto počtu bylo 63 700
automobilů exportováno do 43 států
pěti kontinentů.
Cisternová automobilová stříkačka
CAS 32 - T 148 byla vyvinuta na základě požadavku Státní letecké správy,
samozřejmě nejdříve na podvozku
Tatra 138, už v roce 1961. Výborné
terénní vlastnosti podvozku, ve své
době velký výkon vzduchem chlazeného vznětového motoru s přímým
vstřikem paliva 132 kW/2000 ot/min.
a čerpacího zařízení s dvoustupňovým
odstředivým čerpadlem, značná zásoba vody a pěnidla však této cisternové
stříkačce umožňují široké uplatnění
i v současné době, a to i v jednotkách
profesionálních hasičů.
40
RESCUE
REPORT
1/2010
První roleta vlevo – přívodní, dopravní, pěnotvorné a výtlačné příslušenství. Přenosné
hasicí přístroje, výtlačná hrdla a pracoviště
strojníka s ovladači a kontrolními ukazateli.
Druhá roleta vlevo – elektrocentrála s ovladačem osvětlovacího
stožáru
Plošina – dvě objemné schránky na nářadí, monitor
Danfoss, nastavovací žebříky, trhací hák, barely se
smáčedlem Pyrocool, teleskopický osvětlovací stožár
FIRECO s halogeny Hella
Druhá roleta vpravo – čtyři kusy IDP
Dräger PA 90 na originálně řešeném výsuvném, otočném stojanu
Interiér kabiny – mimo ovládací skříňky VRZ Elektra, zadní výstražné aleje a nezbytné vozidlové vysílačky je instalován LCD
monitor spojený se zadní snímací kamerou, při dlouhotrvajícím
zásahu si může osádka ukrátit čekání sledováním TV, která je
součástí monitoru
Zadní výklopné dveře – zařízení pro prvotní zásah s vysokotlakou proudnicí AWG a
tvarově stálou hadicí. Naviják je ovládám
elektricky.
První roleta vpravo – pracoviště strojníka,
totožné s levou stranou, křísicí a vyváděcí
přístroje, pomocný materiál, sací a výtlačná hrdla, přívodní, dopravní a výtlačné
příslušenství
Text: Bohdan Kalina
Foto: archiv HZS Jihomoravského kraje
inzerce
NON-HANDICAP
14. VÝSTAVA PRO ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ
PRAGOMEDICA
CAS 32 6000/600 S3R
Pro toho, kdo neví, co výše uvedená zkratka znamená, uvádíme toto upřesňující vysvětlení. CAS je zkratka pro pojem „cisternová automobilová stříkačka“. Číslo 32 je ještě starší
označení pro výkon čerpadla, podělené hodnotou 100. U námi popisovaných vozidel se
jedná o výkon dvoustupňového odstředivého čerpadla 3200 l/min při tlaku 0,8 MPa. Jen
pro doplnění uvádíme, že vývěva u tohoto vozidla je na spálené plyny. Objem vodní nádrže má hodnotu 6000 l a objem nádrže na pěnidlo 600 l. Písmena S3R znamenají terénní
podvozek (zde s pohonem 6x6), těžká hmotnostní kategorie (při celkové hmotnosti vozidla 18 530 kg) a redukovaná výbava.
Ačkoliv se náš seriál zabývá přestavbami
české výroby, jsou Tatry uvedené v tomto čísle po repasi polskou firmou Pojazdy
Specjalistyczne Zbigniew Szczesniak natolik zajímavé a originální, že by byla škoda je vynechat.
Tato dvě naprosto identická vozidla, jsou zařazena na výjezdu na stanicích HZS Jihomoravského kraje ÚO Brno. Jedná se o stanice
BVV a Přehrada, přičemž Tatra z výstaviště
je prioritně určena pro zásah v areálu BVV,
vyjíždí však i k lesním a polním požárům,
příp. při likvidaci kalamitních událostí.
Přestavba nástaveb Tater byla provedena
v roce 2006, trvala cca 4 měsíce a každá
stála zhruba 1,6 mil Kč. Z původního vozidla zůstal podvozek a čerpadlo, jejichž
repasi prováděl český dodavatel. Objem
pěnidlové a vodní nádrže zůstal totožný.
Proč se vozidla repasovala a nekoupila se
vozidla nová, je nabíledni, nebyly finance na nákup nové techniky, ale pouze na
opravy. V současné nelehké ekonomické
situaci je patrné, že tyto stroje zřejmě ještě
dlouho jiné, moderní, nenahradí.
32. ROČNÍK ZDRAVOTNICKÉHO VELETRHU
PARTNER VELETRHU A ODBORNÁ SPOLUPRÁCE:
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
1/2010
41
recenze
recenze
COLD
STEEL
VOYAGER
Nejklasičtější klasika
z moderních
pracovních nožů
Jak už zde bylo jednou řečeno, jednou
z nožířských firem, která po dlouhá
léta udávala tempo technickému rozvoji v oblasti zavíracích nožů, je firma
Cold Steel. Nože této značky spolu
s noži z další americké firmy Spyderco
byly jedny z prvních opravdu kvalitních
nožů, které se po otevření hranic na
začátku devadesátých let objevily na
našem trhu. Nosným programem firmy
Cold Steel byla a s drobnými obměnami stále je řada zavíracích nožů
Voyager. Vyráběny jsou ve čtyřech
velikostech čepelí – 3, 4, 5 a 6 palců
– a ve dvou základních tvarech čepelí
– Bowie a velmi modifikované Tantó.
Nejúspěšnějším modelem této řady je
CS Voyager 29 LC, který si v následujícím článku představíme.
Technický popis:
42
RESCUE
REPORT
1/2010
Délka čepele
102 mm
Délka rukojeti
131 mm
Hmotnost
102 g
Síla hřbetu čepele
3 mm
Materiál čepele
nerezová ocel VG-1 (u starších
modelů AUS 8)
Výbrus čepele
symetrický dutý výbrus se symetrickou hladkou fazetkou
Materiál střenek rukojeti
zytel s povrchem zdrsněným
pro lepší úchop
Pojistka
hřbetní (back lock)
Barva střenek
černá
Nůž obsahuje pouze základní čepel s hrotem clippoit s výrazným falešným ostřím. Tvar čepele je jednoduše účelový bez designérských výkřiků a zbytečných příkras.
Hřbetní pojistka (back lock) je uchycena ocelovým
nýtem v zytelových střenkách rukojeti a podpírána
ocelovou pružinou, rovněž uloženou v plastovém těle
rukojeti. Ozub pojistky zapadá do výřezu ve hřbetu
čepele bez jakýchkoli anomálií, zajištění čepele je
spolehlivé. Na levé střence je osazen ocelový klips,
uchycený třemi šrouby. V patě rukojeti je otvor na
závěsnou šňůru.
Po estetické stránce nepůsobí nůž nijak výrazným
dojmem. Nicméně řemeslné provedení nože je vynikající, podrobným ohledáním na něm nebyly shledány žádné výrobní nepřesnosti, otřepy, stopy po
hrubém broušení a podobně. Čepel byla už z výroby
vybavena excelentně nabroušeným ostřím, což by
ale u profesionálních výrobků mělo být samozřejmostí. Úchop poměrně ploché rukojeti je díky ergonomickému provedení příjemný, díky výraznému
zdrsnění čepele nůž neklouže v ruce ani při úchopu
vlhkou nebo znečištěnou rukou. Pouze při razantně
vedeném bodu hrozí díky nevýrazné záštitě sklouznutí ruky na čepel nože, a ačkoli razantně nebodáme příliš často, je potřeba s tímto omezením počítat.
Při nutnosti razantního bodu lze doporučit držet nůž
v reverzním držení s palcem opírajícím se o konec
rukojeti nože.
ených tvarů zavíraNůž vychází z osvědč
šin z doby Divokého
cích nožů lovců kože
západu
Tvůrci CS Voyager 29 LC se inspirovali v osvědčených tvarech zavíracích nožů z doby Divokého
západu. Hlavní změnu přineslo použití moderních
materiálů, nerezové oceli a plastové rukojeti, které
umožňuje vyrobit nůž lehký, přitom ale pevný a odolný vůči působení přírodních vlivů. CS Voyager je maximálně jednoduchý, a přitom velmi účelný.
Tvar ostří a přirozená délka čepele 4 palce (101,6 mm)
vyhovuje většině činností spojených s pobytem v přírodě, pouze na stahování zvěře se lépe hodí specializovaná stahovací čepel. Starší modely měly čepel
vyrobenou z japonské oceli AUS 8, v současné době
jsou tyto k dostání s čepelemi z oceli VG-1, což pro
běžného uživatele nepředstavuje žádný rozdíl. Starší
model s čepelí z oceli AUS 8 je používán autorem
textu. Po řadě let rozumného užívání na běžné tábor-
nické činnosti se jen nepatrně zvýšila vůle
v čepu procházejícím čepelí, došlo k úměrnému opotřebení čepele, uražení cca 1 mm
špičky po pádu na zem a částečně se odřela
černá barva z hran kovového klipsu. Většina znaků opotřebení je pro laika jen stěží
postřehnutelná, při stejném režimu zátěže
stráví tento nůž se svým majitelem ještě
mnoho šťastných let.
Díky plochému tvaru rukojeti a relativně
malé hmotnosti se nůž velmi dobře nosí.
z oceli
Starší model s čepelí
torem textu
AUS 8 je používán au
již cca 10 let
Odolný ocelový klips umožňuje nosit nůž
v kapse oděvu přichycený ke hraně kapsy,
nůž v kapse drží i při pádu osoby na zem,
kotoulech nebo válení sudů (vyzkoušeno).
Otvor pro závěsnou šňůru má průměr 4 mm,
takže jím jde pohodlně protáhnout padáková
nebo tenká REP šňůra.
Otevírání čepele se provádí pomocí oboustranného ocelového kolíku na boku čepele,
což umožňuje snadné otevření nože jednou
rukou. Holou rukou je tento kolík komfortně
nahmatatelný a čepel je tak snadno ovladatelná. Díky preciznímu vyleštění třecích
ploch jde nůž otevírat pouhým švihem zápěstí, nebo si nůž pomocí kolíčku částečně
pootevřít, a pak otevření čepele švihnutím
zápěstí efektně dokončit.
Využitelnost nože
v záchranářské praxi
Nůž je koncipovaný jako univerzální pracovní nůž, příležitostně použitelný jako zbraň.
Není to žádný záchranářský speciál a na výroční schůzi dobrovolného záchranářského
sdružení s ním nikoho neoslníte. Nicméně
je to kvalitní nástroj určený pro profesionální využití, čemuž odpovídá vysoká kvalita zpracování všech použitých dílů. Ačkoli
neoslňuje atraktivním designem, může být
efektivním pomocníkem při všech běžných
i záchranářských akcích.
Text: Mgr. Vít Pernica
Foto: Jan Kostík
Zajímavostí nože je vzor zdrsnění – pravidelné trojúhelníčky, vycházející z tradičního dekorativního vzoru používaného v
historickém Japonsku. Celá produkce firmy
Cold Steel v devadesátých letech byla silně
ovlivněná tradiční japonskou kulturou. Řada
zavíracích nožů s čepelemi tvaru Tantó se
ale japonskému vzoru blíží jen velmi volně,
milovníkům klasických japonských čepelí
vadí zejména nejaponské tvary rukojeti a
dlátovitý tvar špičky nože, který ladné křivky japonského Tantó připomíná opravdu jen
velmi vzdáleně. Dlátovitý tvar špiček pseudo-Tantó čepelí je nicméně pro americké
firmy typický.
CS Voyager 29XT s čepelí Tantó dlouhou 5 palců (127 mm)
Nůž CS Voyager 29 LC vychází z osvědčených tvarů zavíracích nožů lovců kožešin.
Ze stejné tradice vychází i nůž další americké firmy BUCK, její model 110 si ale zacho-
Jakkoli se nám romanopisci a filmoví tvůrci snaží představovat kovboje,
zálesáky a trapery ověšené bowiovými noži neuvěřitelných rozměrů, určených převážně k přesekávání medvědů vejpůl, skutečnost byla taková, že
legendární Bowie knife byl konstruovaný především jako zbraň (ať už
proti lidem, nebo divoké zvěři) a na
práci se používaly nože malé a praktické, se štíhlými čepelemi mnohdy
nepřesahujícími osm centimetrů. Ani
v divočině se totiž převážně nebojovalo a na provádění drobných oprav
výstroje, zpracování potravin a výrobu předmětů denní potřeby se malý
zavírací nůž hodil mnohem více než
půl kila vážící malá mačeta s čepelí o
délce třicet centimetrů. Navíc zavírací nůž je skladný, a tedy i praktický,
val původní vzhled a tradiční materiály na
výrobu rukojeti, ocel čepele je oproti nožům
z 18. a 19. století nerezová.
což v době, kdy vše muselo plnit svůj
účel, byl pravděpodobně nezanedbatelný parametr. Dokonce i pověstné
skalpovací nože nebyly nijak velké,
byly to v podstatě řeznické nože,
používané bílými lovci na stahování
bizonů a také jako obchodní artikl
pro výměnný obchod s domorodci.
Indiáni pak tyto nože
používali prakticky na všechno.
Například sklapovací nůž ve
vlastnictví autora
má čepel dlouhou 15
cm a rozměrově i tvarově je téměř
shodný s kuchařským tzv. „špalkovým“ nožem řady Trend od tuzemské
nožířské firmy KDS, rovněž ve vlastnictví autora.
Krásný nůž amerických honáků Stockman od firmy Case Cutlery s největší čepelí o délce 7,5 cm, malé čepele mají délky
5 a 4 cm. Prakticky shodné délky čepelí používají na svých
kapesních nožích švýcarské firmy Wenger a Victorinox.
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
1/2010
43
recenze
ESP
Barracuda
recenze
Základními atributy taktické svítilny jsou výkonný světelný zdroj, malé rozměry
a hmotnost a taktický spínač, umožňující namáčknutím spínače krátkodobý
momentální osvit. Výkonný světelný zdroj umožňuje osvětlovat vzdálené cíle,
prohledávání otevřených prostor a na vzdálenost do několika metrů případné
oslnění zájmové osoby. Malé rozměry a hmotnost umožňují operativnost a
snadné nošení. Taktický spínač je důležitý pro použití baterky proti ozbrojenému útočníkovi – několikasekundový osvit prostoru nedělá z obránce tak
snadný cíl.
Taktická svítilna
Každý, kdo se zabývá jakýmkoli způsobem
prevencí kriminality, dobře ví, že snížená
viditelnost je jedním z podstatných rizikových
faktorů pouliční násilné kriminality. Běžný
člověk se orientuje převážně zrakem, některé
zdroje uvádějí až 90 %. Je proto přirozené,
že ve tmě a v nepřehledné situaci se člověk
může stát mnohem snáze obětí než za světla
a v situaci přehledné. Nejjednodušší a současně nejúčinnější ochranou před pouliční kriminalitou je preventivní chování. Jako doplněk
preventivního chování může dobře posloužit
jednoduché sebeobranné vybavení. Jedním
z nich je malá a výkonná taktická svítilna,
která může posloužit k osvětlení kritických
prostor, jako je tmavý vchod do domu nebo interiér vozidla, oslnění nevítaného společníka
a případně jako zbraň pro zintenzivnění úderu
v případě nutnosti kontaktu s útočníkem.
Profesionálům v oblasti bezpečnosti, pro které
má práce se světlem a tmou nezanedbatelný
význam, pomůže taktická svítilna při jakémkoli
zásahu v prostředí se sníženou viditelností
a díky velkému výkonu a slušnému dosvitu
i při krátkodobém prohledávání otevřených
prostor. V poslední době se taktické svítilny
formou individuálních nákupů dostávají do
výbavy záchranářských složek, a to zejména díky kompaktním rozměrům a vysokému
světelnému výkonu. Taktických svítilen je na
našem trhu slušné množství, na jednu z nich
se zaměříme v následujícím textu.
44
RESCUE
REPORT
1/2010
Taktická svítilna ESP BARRACUDA vádí po odšroubování spínače v patě
je čtvrtou generací taktických svítilen svítilny.
firmy ESP. Používá moderní výkon- Vypínač je taktického typu, pracuje jako
ný LED čip CREE o výkonu 3 W. Du- dvoufunkční – krátké namáčknutí slouží
ralové tělo svítilny má protiskluzovou pro mžikové osvícení cíle, plný stisk pro
úpravu zdrsněním povrchu výrazným trvalý svit.
rýhováním, které na
hlavici přechází v šest
ktické svítilny jsou
podélných žeber. Tato
Základními atributy ta
j, malé rozměry a
žebra zabraňují kutálevýkonný světelný zdro
ní svítilny po hladkém
taktický spínač.
povrchu, na předním
konci hlavice svítilny
přecházejí žebra ve výstupky o výšce Díky použitému 3W čipu a kvalitnímu re1 mm. Reflektor svítilny uzavírá sklíčko flektoru svítí svítilna ostrým intenzivním
z odolného balistického polykarbonátu. paprskem, výhodným zejména na prohleOdolnost proti vlhkosti zajišťuje těsnění dávání prostoru, osvit exteriéru nebo vel„O“ kroužky v závitech spínače i reflek- kých prostor nebo osvěcování předmětů
toru svítilny. Svítilna je napájená dvěma na vzdálenost několika desítek metrů.
lithiovými články CR123A. Odběr ener- Svítilna, kterou jsme měli k dispozici,
gie z baterií je elektronicky regulován byla vyrobena bez zjevných nepřesností
tak, aby byl zajištěn stálý světelný vý- nebo nedostatků povrchové úpravy. Bez
kon bez ohledu na mírné kolísání na- zjevných vad byl i vnitřek svítilny. Díky
pětí zdroje během postupného vybíjení. zdrsnění se drží svítilna v ruce poměrně
Výsledným efektem této regulace je, že dobře, při zpocených dlaních a prstech
svítilna svítí stále přibližně stejně až do se pozitivně projevuje výrazné prstenvybití baterií. Výměna baterií se pro- covité zdrsnění. Dobrý úchop je i v leh-
Technický popis:
Délka těla svítilny
136 mm
Šířka těla svítilny
25 mm (1“)
Průměr krytu reflektoru
33 mm
Hmotnost svítilny včetně baterií
134 g
Zdroj
2 CR123A lithiové baterie 3 V
Dioda
3W CREE čip
Udávaná svítivost
120 lumenů
Doba svícení
90 minut
kých taktických
„pilotních“ rukavicích. Přirozený průměr 1"
(jeden palec –
25,4 mm) a délka tak akorát do
ruky umožňuje
dobré ovládání
svítilny jak při
práci, tak při střeleckých technikách. Spínač
fungoval bezchybně, reaguje na jemné namáčknutí, ovládání spínače palcem při reverzním držení je naprosto přirozené.
Negativním aspektem citlivosti spínače všech
taktických svítilen je jeho výrazná náchylnost
k náhodnému sepnutí. Svítilnu díky tomu prakticky není možné nosit volně v kapse nebo mimo běžné služební použití velmi vhodné i na
zavazadle. V zavazadle je možné zajištění střelecké závody v akční nebo obranné střelbě
proti náhodnému rozsvícení provést vyšroubo- s disciplínami se sníženou viditelností. Pouzváním koncovky se spínačem o 2 otáčky, při dro je navíc vybaveno páčkovou pojistkou,
nošení v kapse by to ale bylo na úkor pohoto- která po zajištění znemožňuje vyjmutí nebo
vosti. V podstatě jediné rozumné nošení sví- vypadnutí svítilny. Rotační pouzdro s drukem
je určeno především
tilny je na opasku
u
ím
itn
pro svítilny HELIOS,
al
kv
a
u
v pouzdru, které
Díky použitému 3W čip
nicméně stejně dobím
svou konstrukivn
nz
a ostrým inte
ře jde do něj umístit
cí chrání spínač
reflektoru svítí svítiln
i svítilna BARRApřed náhodným
paprskem
CUDA. Stejně jako
sepnutím.
vylamovací pouzdro
Taktické svítilny se v poslední době formou
individuálních nákupů dostávají do výbavy zá- je vhodné především pro služební nošení na
chranářských složek, a to zejména díky kom- stejnokroji. Obě rotační pouzdra je možné napaktním rozměrům a vysokému světelnému klápět na opasku podle potřeby uživatele, obě
pouzdra je možné umístit na taktický nosič
výkonu.
Firma ESP dodává vylamovací rotační opasko- ESP, který umožňuje kombinovat pouzdra na
vé pouzdro a rotační opaskové pouzdro s dru- teleskopický obušek a svítilnu nebo na svítilnu
kem s výsuvným klipem, který umožňuje při- a obranný sprej.
pevnění nebo sejmutí pouzdra z výstroje bez
Svítilna je napájena lithiovými baterinutnosti rozepnutí opasku. Rozměr klipu odemi, které při nízké hmotnosti zajišťují
povídá především služebnímu opasku Policie
dostatečný výkon a dlouhou životnost.
ČR, jde ale bez problémů přizpůsobit na opasUrčitou daní za výkonné parametry je
ky jiných rozměrů. Nevýhodou klipu je u hlado něco větší pořizovací cena náhradkého nylonového opasku cestování pouzdra do
ních zdrojů, než u běžných alkalických
stran, zejména u tenkého opasku stejnokroje
baterií.
PS II. U tužších opasků je naopak možné klip
vyladit tak na těsno, že na opasku sedí pevně
a neklouže. Vylamovací rotační pouzdro je pří- Pro skryté nošení pod oděvem je vhodnější
mo určené pro služební nošení na stejnokroji. pevné nylonové pouzdro, které nejméně od3W LED čip poskytuje
světelný tok srovnatelný
s běžnou 15W žárovkou. Při osazení diody
do kvalitní paraboly lze
efektivně
osvětlovat
předměty ve vzdálenosti
několika desítek metrů.
stává od těla a nezvyšuje výrazně profil
pasu, používání nylonového pouzdra
ale do určité míry ubírá na pohotovosti.
Díky standardizovanému rozměru těla
rukojeti jde svítilna nosit v taktických
nosičích Fobus nebo Blackhawk. Dobrým kompromisem pro skryté nošení při
zachování pohotovosti je plastové samosvorné pouzdro s klipem s ochranou
Prstenec na spodku pouzdra chrání reflektor
spínače
od firmy Blackhawk.
baterie před poškozením, současně zabraňuje
odírání oděvu o ostré výstupky na čele reflek- Svítilna ESP BARRACUDA je určena pro protoru. Uložení těla svítilny do vidlice s válečky fesionální použití. Neoplývá množstvím funkdostatečně zajišťuje svítilnu proti vypadnutí, cí, o to je robustnější a spolehlivější. Právě
díky robustnosti, jistotě úchopu a zubaté úprapřitom ale umožňuje mavě přední části reflektoru
ximálně rychlé vyjmutí
se může stát spolehlivým
Svítilna BARRACUDA je designosvítilny prostým vyklopenástrojem v rukou prována jako alternativní sebeobranný
ním do boku. Umístění
fesionála nebo účinnou
prostředek. V případě obrany, vesvítilny v pouzdře spínasebeobrannou pomůcdené
prudkým
úderem
svítilnou
do
čem vzhůru navíc umožkou pořádkumilovného
obličeje útočníka, způsobí výstupky
ňuje přirozené a pohotoobčana v džungli velkona
přední
straně
reflektoru
útočnívé uchopení svítilny do
města.
kovi velmi intenzivní zážitek, přímo
reverzního držení s palúměrný
síle
úderu
vedeného
obráncem na tlačítku spínače.
Text: Mgr. Vít Pernica
cem. Toto využití svítilny není obDíky rychlosti pohotovosti
Foto: Jan Kostík
vyklé, nicméně v rámci nutné obrany
je vylamovací pouzdro
přípustné a pravděpodobně i poměrně účinné.
poslední době formou
Taktické svítilny se v
dostávají do výbavy
individuálních nákupů
k, a to zejména díky
záchranářských slože
a vysokému světelkompaktním rozměrům
nému výkonu
Originální příslušenství taktických svítilen ESP – vzdálený tlakový spínač, který umožňuje ovládání svítilny umístěné
na dlouhé palné zbrani. Díky standardizovaným rozměrům těla svítilny je možné použít k upnutí svítilny na dlouhou
palnou zbraň originální montáží ESP
nebo standardizovanou montáží jiného
výrobce.
Rotační vylamovací pouzdro
Svítilna na taktickém nosiči ESP
s obranným sprejem
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
1/2010
45
příčiny požárů
příčiny požárů
Triboelektrický jev
padě šel řidič před odjezdem na chatu ještě
sebrat do svého městského bytu pár věcí. Při
cestě k vozidlu byl rád, že má již benzin do
sekačky v kufru automobilu. Stačilo mu tedy
pouze přibalit pár posledních věcí a mohl
směle vyrazit. Po otevření víka zavazadlového prostoru cítil známý zápach po benzinu.
Nic se do té doby nestalo, tak proč by měl
být nějak opatrný? Vzal tedy sportovní tašku
s oděvy, kterou položil na chodník, a vložil
ji do vozidla. Ve chvíli, kdy se povrch tašky
vyrobené převážně z umělých vláken dotkl
koberce podlahy zavazadlového prostoru,
a hořlavá kapalina
Další část našeho seriálu, který se zabývá jednotlivými příčinami vzniku požárů, bude věnována triboelektrickému jevu,
jinak také známému pod pojmem statická elektřina. K požárům od statické energie dochází většinou tak, že energie
jiskry výboje statické elektřiny iniciuje směs hořlavých par se
vzduchem. V tomto díle si proto popíšeme iniciaci směsi benzinových par se vzduchem pomocí výboje statické elektřiny,
tak jak se to událo u jednoho případu v Praze.
Skoro každý, kdo vlastní řidičský průkaz,
jistě někdy převážel pohonné hmoty v kanystru s tím, že jej uložil do kufru vozidla. Nejčastěji takto vozí pohonné hmoty
ti, kteří vlastní chatu či chalupu, protože
občas musí doplňovat benzin do sekaček,
motorových pil nebo elektrických agregátů. Z tohoto důvodu se také častěji přepravuje v kanystrech benzin než nafta.
Určitě také znáte situaci, kdy při plnění
kanystru vyteče trochu benzinu ven. Vnější část kanystru je pak od benzinu a vy si
říkáte, že je to v pohodě, protože přece
vyteklo jen malé množství. Kanystr pak
ještě pro jistotu otřete hadrem a vložíte
do zavazadlového prostoru automobilu.
Bohužel i po tom, co jste utřeli kanystr
hadrem, jsou v celém interiéru vozidla
stále cítit benzinové výpary. Je zarážející,
že si málokdo uvědomuje, jaké nebezpečí
benzinové výpary v interiéru vozidla skrývají. Ale posuďte sami z následujícího
příkladu.
O možném vzniku
výbušné koncentrace
benzinových výparů
ve vozidle
Představme si kanystr vložený do zavazadlového prostoru automobilu, například
Škoda Fabia. Způsob uložení příručního
kanystru do vozidla není v osobní dopravě na území České republiky nijak upraven. K úniku paliva z kanystru dochází
nejčastěji při jeho převržení během jízdy
skrz těsnění uzávěru kanystru. Řešení
míry odpovědnosti za takovou „nehodu“
46
RESCUE
REPORT
1/2010
není předmětem tohoto článku. Meze výbušnosti směsi benzinových par se vzduchem se pohybují od 1,1 % do 6 %. Pokud
je tedy ve vzduchu nižší koncentrace par
benzinu než 1,1 %, směs nelze iniciovat,
protože je v ní sice dost okysličovadla,
ale málo hořlaviny. Pokud je ve vzduchu
obsaženo více než 6 % benzinových par,
směs nelze také iniciovat, protože je příliš bohatá. Směs obsahuje v porovnání
s okysličovadlem příliš hořlaviny. Směs
lze tedy iniciovat, pokud se koncentrace
hořlavých par ve vzdušném kyslíku pohybuje v těchto mezích, které se nazývají
meze výbušnosti. Při styku benzinu se
vzduchem dochází ihned k odpařování
benzinu a k promíchání benzinových par
se vzduchem. Objem vnitřního prostoru
vozidla Škoda Fabia se pohybuje okolo
1,6 m3. V případě, že se do uvedeného
objemu 1,6 m3 zcela odpaří již 0,1 l benzinu, vzniká přibližně šestiprocentní koncentrace. To znamená, že již při plném
odpaření jednoho decilitru benzinu do
prostoru Škoda Fabia vzniká koncentrace
na hranici horní meze výbušnosti. Při následném otevření okénka za účelem větrání dochází ke snížení koncentrace par
ve vzduchu. I přes toto snížení se stále
pohybujeme v mezích výbušnosti, a tak se
bohužel riziko vzniku požáru nesnižuje.
Co se stane, když se přidá
k benzinovým výparům ve
vozidle statická elektřina
Opět běžná situace. Vůz stojící na komunikaci před domem. V našem pří-
došlo ke vzniku požáru a celý interiér začal
hořet. Vzplanutí bylo tak intenzivní, že majitel vozidla instinktivně uskočil, aby ho plameny nezasáhly.
Co se v zavazadlovém
prostoru stalo?
Výše popisovaný požár inicioval tzv. triboelektrický jev. Vlivem tohoto jevu dochází
při běžných lidských činnostech za určitých
podmínek (vlhkost vzduchu, oděvní součásti
z umělých vláken, pryžová podrážka bot atd.) ke
generaci elektrického náboje, který se kumuluje
a uchovává na povrchu
dielektrických materiálů
– tzv. statická elektřina.
Při dostatečné velikosti náboje a vzdálenosti
dvou objektů s různým
elektrickým potenciálem
(prvním objektem bylo
vozidlo, druhý objekt
tvořil muž s oděvy a zavazadly v ruce) dochází
k průrazu elektrické pev-
nosti vzduchu, následnému vyrovnání nábojů
a vzniku jiskrového výboje. Hodnota emitované tepelné energie při takovém výboji závisí
na více parametrech a v našem případě byla
dostatečná pro iniciaci směsi hořlavých par
se vzduchem nahromaděných v interiéru vozidla. Při tomto požáru bylo díky jeho vysoké
rychlosti šíření zasaženo několik okolo stojících automobilů. Požár se obešel bez zranění. Dcera majitele vozidla nebyla naštěstí
ještě v jeho interiéru.
Tento případ jsme zde zmínili také proto, že
je na něm názorně vidět, jak málo stačí, aby
se díky zdánlivě zanedbatelnému množství
uniklého benzinu vytvořila hořlavá koncentrace. Pak už stačí pouze dostatečně silný
iniciátor, kterým výboj statické energie může
být. Je proto třeba mít stále na paměti, že
benzinové páry jsou stejně nebezpečné, neli nebezpečnější, než případně uniklá plynná
paliva (například u vozidel s CNG).
Text: Bc. Ondřej Šafránek
HZS hl. m. Prahy
Ing. Petr Michut
Technický ústav požární ochrany
Foto: archiv HZS hl. m. Prahy
Vysoušení dokumentů
V RESCUE reportu č. 5/2009 jsme se v krátkém materiálu zmiňovali o škodách způsobených požárem. V tomto příspěvku vám představíme další sanační techniku,
kterou je firma BELFOR Czechia schopna řešit.
Po povodních v roce 2002 společnost
BELFOR Czechia vyhrála státní zakázku na vysoušení dokumentů z Národního archivu. V Jirnech u Prahy díky
tomu vzniklo jedno z nejmodernějších
vysoušecích center v Evropě.
Vysoušení dokumentů je velice složitý a pomalý proces, ať už se jedná o důležité dokumenty nebo staré
knihy. Vždy záleží na stupni zasažení
a době, jaká uběhla od vzniku dané
škody. V případě slabšího zasažení či
slabší tloušťky dokumentů se nejčastěji používá horkovzdušná metoda.
Její hlavní výhodou je rychlost vysoušení.
Další možnost je vysoušení ve vakuové komoře, která funguje na principu
trojného bodu, což znamená, že se
zmražené dokumenty rozmrazují pomalu a vlhkost z nich rovnou přechází
v plynné skupenství. Tato metoda je
k vysoušeným materiálům podstatně
2
šetrnější než horkovzdušná, zato však
více časově náročná.
Dokumenty se většinou do „sušičky“
dostávají v různém stavu poškození
a ne vždy je možná jejich záchrana.
V případě vzniku škodné události je
nutné dokumenty co nejrychleji zamrazit, a tím zamezit tvorbě plísní a vzniku rozsáhlejších škod. Poté už je nutné
pouze dohledat odbornou pomoc firmy
BELFOR, která vám ráda pomůže jakékoliv papírové poklady zachránit.
sanace po požárech a škodách způsobených vodou
centrála:
Družstevní 17, 250 90 Jirny, tel.: +420 281 960 519,
fax: +420 281 865 145
pobočka:
Rudná 78, 700 30 Ostrava-Zábřeh,
tel.: +420 596 789 490, fax: +420 596 789 491
Soutěžní otázka:
Vysoušení pomocí vakuové komory funguje
na principu:
a) Dvojného bodu.
b) Trojného bodu.
c) Nefunguje, je to nesmysl.
Správné odpovědi zasílejte na adresu: [email protected]
www.rescue.cz
RESCUE
REPORT
1/2010
47
Bezpečné
držáky mobilů
11. ročník soutěže na území České republiky
4. ročník soutěže na území Slovenské republiky
umí zachránit život řidiče
Volně pohozené mobily, navigace a jiná mobilní zařízení
v interiéru auta způsobí ročně stovky nehod, které jsou v řadě
případů smrtelné. Držáky mobilů, resp. hands-free jsou dnes
takřka už povinnou výbavou. Jak ale zajistit, aby právě držák
nebyl „vaším popravčím“? Nekvalitní držáky či „přísavky“ na
čelních sklech často překáží, odpoutávají pozornost a v horším případě jsou v cestě airbagům.
Trendem současnosti po celém světě ve výbavě interiérů všech vozidel jsou sériově vyráběné, avšak na míru řešené klipy a držáky všech
mobilních zařízení. Pro různé typy a modely
aut, různé typy mobilů, navigací, LCD displejů nebo PDA zařízení. Tento poměrně pracný
způsob zajistí nejen vhodnost pro všechny
běžné i starší typy vozidel, ale i pro nejnovější
a nejběžněji používaná mobilní zařízení.
V České republice nabízí tento typ držáků za-
připevnění držáku do vozidla, které využívá
montáž prostým zacvaknutím mezi technologické mezery plastů palubní desky. Díky tomu
se montáž obejde bez vrtání a bez poškození
interiéru vozidla. Umístění zařízení do držáku
(stejně jako vyjmutí) je velmi snadné. Držáky
jsou vyrobeny unikátně pro jednotlivé typy většiny mobilních zařízení, jde mimo jiné o mobilní telefony, PDA a komunikátory, smartphony,
LCD panely, GPS navigace, MP3 přehrávače,
věnují během cesty, se tak nepohybují volně
v prostoru vozidla a neodpoutávají pozornost
od řízení.
Neomezují výhled z vozidla. Držáky Brodit jsou
v souladu s vyhláškami i v těch zemích, v nichž
je výslovně vyhláškou zakázáno umísťovat jakékoliv přísavné držáky na přední okno.
Při konstrukci je dbáno na umístění airbagů.
Jde o důsledné dodržování bezpečnostních
standardů již během výroby. V některých vozech se proto řidiči např. nedočkají uchycení
na levém A sloupku, neboť jsou zde umístěny
boční airbagy.
Chcete také znát výsledek
z nárazových testů?
tím jen jedna společnost, a proto se o to s vámi
musíme podělit. Koncem loňského roku uvedl
Sunnysoft exkluzivně prémiové produkty švédské společnosti Brodit. Mezi jejich přednosti
patří variabilní uchycení na různých místech
interiéru vozu, aktivní dobíjení zařízení, jednoduchá montáž bez nutnosti vrtání, zvýšení
bezpečnosti jízdy a rychlá dostupnost držáků
po uvedení daného automobilu nebo mobilního
zařízení na trh.
Co to je ProClip?
Držáky jsou vyráběny přesně na míru pro
konkrétní typ vozu a typ zařízení. Řešení se
skládá ze dvou komponent – ProClipu a držáku (holder). ProClip je unikátní řešení pro
48
RESCUE
REPORT
1/2010
odolné terminály nebo krátkovlnné vysílačky.
Uchycení mobilních zařízení je pak možné na
několika místech v interiéru – levý A sloupek,
palubní deska, hlavová opěrka a středový panel. Na webech Broditu naleznete konfigurátor,
který vám nabídne několik variant držáků pro
vaše mobilní zařízení a vyhledá všechny vhodné ProClipy pro daný model vozu.
Proč vám Brodit může
zachránit život?
Zařízení uchycené do ProClipu je kdykoliv
snadno po ruce. Zároveň tak vytváří bezpečné prostředí pro řízení vozidla. Mobilní telefony, navigace a další zařízení, kterým se řidiči
Držák pro SAAB 9000 byl vybrán kvůli svému
neobvyklému tvaru. Byl přimontován k odkládací schránce a natočen tak, aby směřoval
k řidiči. Tento úhel byl změřen a byla zjištěna
hodnota přibližně 15°. V případě nárazu by
tedy šlo předpokládat, že dojde ke kontaktu
s relativně ostrým rohem. V důsledku zvláštního V tvaru v místě, kde jsou podpěry (nohy)
držáku připevněny k přístrojové desce, bránícího tak zborcení po nárazu, byly v přístrojové
desce GUN vytvořeny dva zářezy a držák byl
pevně zaklíněn do desky, aby bylo dosaženo
co největší podobnosti se způsobem montáže
ve vozidle. Nárazový test byl dokončen. Byla
zjištěna hodnota 56,6 g. Výsledky: Mezní hranice 80 g (780 mis2) nebyla překročena.
Pokud si budete vybírat nový držák do svého
terénního či osobního vozidla, bude lepší spolehnout se na bezpečné řešení. Dali jsme vám
tip, zbytek je na vás.
ZLATÝ ZÁCHRANÁŘSKÝ KŘÍŽ
Soutěž o záchranářský čin
roku 2009
Historie projektu
Redakce časopisu RESCUE report ve spolupráci s odborníky všech záchranářských profesí, mediálními partnery
a všemi příznivci záchranářství uděluje již od roku 1999 Zlaté záchranářské kříže.
V roce 2000 poprvé přivítal laureáty Zlatého záchranářského kříže na Pražském hradě prezident České republiky,
kde jim osobně poděkoval za jejich činy (v letech 2000–2002 Václav Havel, 2004–2009 Václav Klaus). V roce
2003 bylo laureátům kříže poděkováno na půdě poslanecké sněmovny.
V roce 2007 byl poprvé udělen Zlatý záchranářský kříž na území Slovenské republiky. Laureáty slovenského Zlatého záchranářského kříže přivítal prezident Slovenské republiky, který jim osobně poděkoval za jejich činy.
V roce 2008 byl poprvé předán Zlatý záchranářský kříž z rukou prezidenta Václava Klause.
Zlatý záchranářský kříž je podporován ministry, vysokými státními úředníky a předními odborníky v oblasti bezpečnosti a záchranářství. Zlatý záchranářský kříž je prestižním a vysoce uznávaným oceněním.
Děkujeme všem, kteří nám zaslali nominace.
Letošní vítězové budou slavnostně oceněni na audienci
u prezidenta republiky Václava Klause 14. dubna 2010.
PR text: Aleš Kacl
Foto: archiv Sunnysoft s. r. o.
Bližší informace k projektu naleznete
na webových stránkách www.zachranarskykriz.com.
Předplatné časopisu
14.
ročník mezinárodního odborného metodického zaměstnání pro posádky ZZS
Co získáte, když si nás předplatíte?
Kvalitně provedený časopis pouze pro sebe.
Odborný časopis, který ví o čem a pro koho píše.
Množství zajímavých článků, které se zabývají skutečným
životem hasičů, záchranářů, policistů a krizových manažerů.
V každém čísle drobný dárek a malý plakát.
Možnost vyhrát zajímavé ceny v našich soutěžích.
A k cteu d e n t y
(
pro s
dky
výsle
soutěže
Výherci soutěže
z minulého čísla jsou:
Předplatné časopisu
RESCUE report
s 20% slevou.
) ( soutěž )
Iva Lepšová,
Nové Město nad Metují
Petra Kupková,
Praha
Zasláním platného potvrzení
o studiu mohou čtenáři z řad
studentů využít slevy na celoroční
předplatné odborného časopisu.
domos
malá vě
tní
26. - 30. 5. 2010
Hotel Dlouhé Stráně,
Kouty nad Desnou
ESP Barracuda je:
a)Svítilna
b)Vesta
c)Lékárnička
Odpovědi posílejte na e-mail
[email protected] 5. 4. 2010.
Z došlých odpovědí vybereme tři výherce,
kteří od nás obdrží drobné dárky.
Jana Hercová,
Ostrava
objednací lístek
Objednávku zašlete
IKARIA CZ a. s., Lidická 51, 602 00 Brno, tel./fax: +420 531 010 910/919, e-mail:[email protected]
12. ročník dětské
záchranářské soutěže
Objednávka:
Závazně objednávám
RESCUE report
roční předplatné, od čísla
jednotlivá čísla
Platba
fakturou Helpíkův pohár 2010
(330 Kč/ 13,93 €/ 6 čísel), počet výtisků jednotlivých čísel
(59 Kč/ 2,49 €/ jedno číslo), počet výtisků jednotlivých čísel
uplatnění studentské slevy 20%
poštovní poukázkou
Fakturační údaje
Časopis doručujte na adresu
Objednavatel:
(v případě, že odpovídá fakturační, nevypisujte)
Ulice:
Jméno:
PSČ, Město:
Ulice:
IČO:
PSČ, Město:
Zlaté sluchátko 2010
4. ročník soutěže
operátorek
zdravotnických
operačních středisek
DIČ:
Tel.:
e-mail:
Datum:
Podpis:
Svým podpisem stvrzuji svůj souhlas se zpracováním osobních údajů v souladu s § 11 zákona 101/2000 Sb.
o ochraně osobních údajů a to pouze za účelem evidence předplatitelů spol. IKARIA CZ a. s., IKARIA SK, s. r. o.
pod záštitou
Ing. Martina Tesaříka
hejtmana Olomouckého kraje
STRAŽAN, s.r.o., Púpavová 15, 841 04 Bratislava
Prevádzka: Bojnická 10, 831 04 Bratislava, Tel.: 02/4920 8501
Fax: 02/4446 0613, e-mail: [email protected]
VW T5 TRANSPORTER KOMBI 2,5L TDI

Podobné dokumenty