ČASOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA ŽIDLOCHOVICE Listopad 2012

ČASOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA ŽIDLOCHOVICE Listopad 2012

Číslo 3
Listopad 2012
Ročník VIII
ČASOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA ŽIDLOCHOVICE
Milí čtenáři,
právě se vám ocitlo v rukou další vydání Intelektu a vy si nejspíš kladete bezděčnou otázku, co na vás uvnitř listu čeká. Nuže, abyste nebyli dlouho napjatí k prasknutí,
nabízíme vám stručný výčet příspěvků, s nimiž se na dalších stránkách našeho časopisu
můžete seznámit. Je v něm hodně sportu - dvakrát judo, dvakrát hokej, k tomu motorismus; suma sumárum skoro třetina celého rozsahu. Je v něm i slušná dávka kultury a umění: naše vlastní literární tvorba, recenze na divadelní komedii, vyznání člena symfonického
orchestru a pozvánka na prosincové akce. Jsou v něm - občas alespoň v nejnutnější zpravodajské míře - zachyceny některé školní a mimoškolní akce uplynulých týdnů. A nechybějí v
něm samozřejmě ani naše tradiční rubriky.
Vzhledem k tomu, že nás je nyní v redakci jen pět nebo šest, jsme v daleko větším
měřítku než v minulosti odkázáni na pomoc vás, tedy svých věrných čtenářů a externích
spolupracovníků. Jsme vám za to neskonale vděčni, neboť zároveň naplňujete poslání, které
je součástí hlavičky na titulní straně, totiž že jde o časopis (všech) studentů naší školy.
Přejeme čtenářům klidné prožití předvánočního času.
VAŠE REDAKCE
Vysvětlení k této záhadné fotografii hledejte na straně 11 Foto: JAN HRSTKA (prima)
-1-
Vtipy pro dobrou náladu
Trouba
Paní Najmanová si u sousedky pochutnává na buchtě.
„Trouba vám peče dobře, že?” konstatuje mezi sousty.
„Peče,” přisvědčí sousedka. „Ale těch řečí, než ho k tomu dokopu!”
V obchodě
Proč jsou v obchodech cenovky?
Aby měli zloději podle čeho vybírat.
Než to přijde
Vběhne chlápek do hospody a udýchaně zavolá:
„Hospodo, jedno pivo, než to přijde.“
Dostane pivo, hodí ho do sebe a zavolá:
„Hospodo, ještě jedno, než to přijde.“
Dostane další. Když ho do sebe otočí, hostinský se ptá:
„A co platit?“
„Hmm, už to přišlo...“
Zloděj
Dnes v noci ke mně vlezl zloděj. Hledal peníze. Vstal jsem a hledal jsem s ním.
Rébusy pro bystré hlavy
Řešení z minulého čísla:
Chirurg je žena, synova matka.
Počká, až voda zamrzne a přejde na pevninu.
Nové zadání:
Vyslovíš-li mé jméno, zabiješ mě. Kdo jsem?
Jsem muž a nemám sourozence. Na stěně visí podobizna. Otec muže na obrazu je
synem mého otce. Kdo je na obrazu?
VERONIKA BENEŠOVÁ (septima)
Vybráno z internetu (autorem kresby je Vladimír Renčín)
-2-
Reklamní bitva o studenty
Tento článek by šel pojmout jako taková malá rada pro mladší studenty, kteří
také jednou dojdou až do maturitního ročníku a budou se rozhodovat, kam na „výšku“.
Dne 30. října 2012 jsem se já a většina mých spolužáků zúčastnili veletrhu Gaudeamus,
kam se sjedou všechny univerzity a i většina vyšších odborných škol, aby zde prezentovaly svou nabídku vysokoškolského vzdělání.
Gaudeamus jako takový vám může dost pomoci. Ať už chcete získat konkrétní
informace o předem vytipované VŠ, nebo se teprve rozhodujete, na jako vysokou se
vlastně hlásit. Je však potřeba k tomu určitým způsobem správně přistoupit. Gaudeamus
jako takový je totiž především KOMERČNÍ akcí. Není stvořen proto, aby středoškolákům, kteří nevědí, kam po matuře, pomohl s výběrem škol. Je stvořen hlavně proto, aby
z něj mohla vystavující vzdělávací zařízení profitovat tím, že k sobě nalákají uchazeče o
vzdělání.
To se bohužel negativně podepisuje na kvalitě informací. Většina z nich je totiž snůška PR žvástů. Stěžejním prvkem výstavy jsou přednášky jednotlivých univerzit.
Přednášky mají většinou podobu prezentací na plátně, které vám ukazují studenti dané
vysoké školy. Nápad je to dobrý. Ale naneštěstí má většina těchto přednášek velmi reklamní charakter. Letos mě v tomto ohledu poměrně znechutila přednáška VUT. Bylo
to prostě laciné, prvoplánové lákadlo, které vám o samotném procesu vzdělávání moc
neřeklo a spíš se snažilo vyzdvihnout všelijaké vymoženosti a možnosti kulturního a
sportovního vyžití. Ale to je vám k čemu? Praktických informací jako dny otevřených
dveří nebo jak složit přijímací zkoušky bylo pomálu. Fakulty se pouze objevily na seznamu a moc k nim nebylo řečeno. Hlavně, že pak asi pět minut mluvili o různých
studentských akcích a párty. A ti dva studenti, co to prezentovali formou jakéhosi hraného dialogu, byli jednoduše „na ranu“. Dále jsem letos ještě viděl prezentaci Masárny a
Mendelky. Byly o něco lepší než ta o VUT, ale taky žádná sláva.
Takže když budete jen pasivně sedět v přednáškovém sále a poslouchat pořád
dokola podobně znějící lákadla, je zbytečné na Gaudeamus jezdit. Totéž byste našli doma
na netu. Hodnotné informace na tomto veletrhu musíte sehnat sami. A to chozením po
stáncích škol a fakult, které vás zajímají. Na stáncích jsou většinou studenti těchto fakult.
Poměrně dost toho tedy vědí z vlastní zkušenosti. Abyste získali nějaké kvalitní informace, musíte k nim přijít a ptát se. Neexistuje možnost nemít se na co zeptat. To jste pak na
veletrh nemuseli jezdit. Důležité je se zeptat úplně na všechno. I třeba kdyby vám to přišlo jako kravina.
Normálně se té borky nebo borce zeptejte třeba: „Dám tuhle školu, když jsem pako na
matiku?“ I obyčejná otázka: „Je těžký vystudovat tuhle fakultu?“ je lepší než žádná. A
nebojte se, že budete za voly. Zeptat se: „Co se na téhle škole dá vystudovat?“ je rozhodně lepší než jít na její přednášku a nechat do sebe hustit informace značně reklamního
charakteru. Taky se nebojte strávit u stánku třeba deset minut. To, že se za vámi utvoří
fronta, vám může být přece šumák. Hlavní je, když se něco pořádného dozvíte.
Otázkou však je míra objektivnosti informací, které na stánku dostanete. Je
jasné, že každý člověk na stánku určité školy kope za svůj tým. Typickým příkladem
toho je, když vám na otázku: „Jaké uplatnění mají absolventi této fakulty?“ odpoví na
FSS MU „široké“, na podnikatelské VUT „výborné“ a na Fakultě mezinárodních studií
MENDELU „obrovské“. To pak vypadá, že vlastně nemůžete šlápnout vedle. Obyčejný
selský rozum vám však řekne, že tomu tak není.
Ačkoli skoro v celém článku Gaudeamus hlavně kritizuji, může pro vás i tak být
přínosem. Stačí jen zaujmout správný přístup a nebát se vyptávat se na všechno možné.
Pokud to takhle uděláte, neutratili jste peníze za vstupné zbytečně.
MICHAL ODLOŽILÍK (oktáva)
- 3-
Dorostenecká mistryně ČR v judu VERONIKA ŠVECOVÁ (sexta):
Jsem ctižádostivá zmatkařka a trémistka
• Jak ses cítila, když jsi vyhrála mistrovství ČR?
Zpočátku jsem tomu nemohla uvěřit. Byl to nádherný pocit, když mi trenér podal ruku se slovy:
„Dobrá práce. Dokázala jsi to.“ Nedá se to ani popsat slovy.
• Máš kromě juda ještě nějaké koníčky?
Ráda čtu fantasy knihy, poslouchám hudbu, chovám exoty a chodím se psy ven. Bohužel ale na
ně nemám moc času.
• Jak často chodíš na tréninky?
Čtyřikrát týdně jezdím do Brna na tréninky juda
a pětkrát týdně trénujeme s bráchou pod vedením našeho taťky doma v posilovně.
• Musíš mít nějaký speciální jídelníček?
Jídelníček si sestavuju podle vlastního svědomí.
Musím si ale držet určitou váhu. Takže se často
stává, že hubnu před turnajem.
• Kdo nebo co tě přimělo, aby ses začala věnovat judu?
Bratr Pavel (v roce 2012 vicemistr republiky ve starších žácích) začal chodit do juda
ke Karlu Vitulovi, když byl ve školce, a já s mamkou jsme na něj na tréninku čekávaly.
Nakonec to dopadlo tak, že mě Karel, mimochodem výborný trenér, zlákal taky a
díky němu jsem dnes tam, kde jsem.
• Od kolika let se věnuješ judu?
Od osmi let.
• Máš nějaké zkušenosti s dalšími bojovými sporty?
Asi hodinu jsem jednou zkoušela karate.
• Myslíš, že by ses ubránila, kdyby tě někdo přepadl na ulici? Jaký chvat bys na
útočníka použila?
Těžko říct. Ale zadarmo bych mu to nedala.
• Jak vnímají tví spolužáci skutečnost, že s nimi do třídy chodí mistryně republiky?
Myslím, že většině z nich je to jedno.
• Kdyby ses měla popsat třemi až pěti slovy, jaká slova by to byla?
Ctižádostivá zmatkařka a trémistka.
• Dovedla bys popsat, jaká je atmosféra na tak důležitých závodech, jako je třeba
mistrovství republiky? Jak se takový soutěžící cítí?
Pro každého je to jeden z nejdůležitějších dní kariéry. Celý rok se každý připravuje
právě na tento den, a navíc tam jsou i reprezentační trenéři, kteří vyhlížejí své „budoucí ovečky“, je tedy jasné, že z každého je cítit nervozita. Jinak se všichni společně
-4-
bavíme, ať už o zkušenostech v judu, nebo i o jiných věcech. Jakmile jsme ale na
tatami (žiněnce), přátelství jdou stranou. Každý chce vyhrát.
• Letošní ples našeho gymnázia bude pro tebe první, jak se na něj těšíš?
Jelikož nemám partnera, nejspíš na ples nepůjdu.
• Tak to by byla určitě škoda. Pevně doufáme, že ještě někoho seženeš! A jak zvládáš společně s judem i školu? Máš individuální plán?
Ano, mám, bez něho by to ani nešlo. Musím chodit ze školy dřív, abych se stihla dopravit na trénink. Učím se hlavně v autobusech.
|• Jaké jsou tvé oblíbené předměty ve škole? Máš už nějaké plány, kam v budoucnu
směřovat?
Mezi nejoblíbenější hlavně patří chemie, biologie a francouzština. Zatím žádné konkrétní plány nemám. Přemýšlím o přírodovědecké fakultě.
• Jaká zajímavá místa ve světě jsi už jako judistka navštívila?
Samozřejmě naše sousedy – Polsko, Rakousko, Slovensko. Dále například Chorvatsko, Slovinsko nebo Itálii.
• Jezdíš s judem na soustředění? A kam?
Na soustředění jezdím buď po České republice, nebo do zahraničí – do Itálie, Chorvatska a na Slovensko.
• Letos má vaše třída taneční. Chodíš taky? Do Starletu, nebo Dynamicu? A které
tance se ti líbí nejvíc?
Chodím do Starletu a nejradši mám asi jive.
Děkujeme za rozhovor. VERONIKA BENEŠOVÁ, TEREZA PAVKOVÁ (septima)
-5-
4th Grand Masters World Judo Championships (od 30 let)
Mojí účasti na mistrovství světa veteránů v judu předcházela půlroční intenzivní příprava, nejen po stránce organizační, ale i sportovní. Časově náročnými
se staly tréninky zaměřené na fyzickou i technickou připravenost. Vzhledem k jejich
náročnosti jsem musel změnit životosprávu, zaměřit se na kvalitní a vyváženou výživu, pravidelný pohyb i relaxaci. Vzhledem ke všem mým aktivitám bylo obtížné
skloubit všechny aspekty přípravy dohromady. Bylo také zapotřebí získat nemalý finanční obnos na úhradu letenek, ubytování a startovného. Byl jsem nucen zakoupit
si i certifikovaná kimona s čipem. Finanční prostředky se nakonec podařilo nashromáždit. I když jsem reprezentoval Českou republiku, společně s dalšími 14 českými
judisty, veškeré náklady na účast na šampionátu jsem si musel uhradit sám, což znamenalo oslovit mnoho firem a získat sponzory.
Do Miami jsem odlétal v pátek 2. listopadu 2012 v 6.15 h z letiště ve Vídni
a přiletěl jsem s jedním přestupem v Düsseldorfu kolem 14 h místního času. Oba
lety proběhly hladce. Tam i zpět jsem letěl leteckou společností Airberlin a letenky
jsem si spolu s vízovými doklady Esta vyřizoval přes internet u společnosti Letuška. Také rezervace ubytování v Miami proběhla přes internet www.booking.com. Na
radu již zcestovalých přátel jsem si na Floridě vypůjčil automobil, také rezervovaný
přes Internet. Jak se posléze ukázalo, je možné se na výše uvedené firmyspolehnout.
S letenkami, ubytováním i půjčením automobilu nebyly vážnější problémy. Zpět do
vlasti jsem odlétal ve čtvrtek 15. listopadu 2012 v 16.05 h tamního času. Zpáteční let
byl s přestupem v Berlíně. Ve Vídni jsem přistál následujícího dne kolem 10 h SEČ.
Z důvodu časového posunu, který činil šest hodin (př. 6 h ráno v ČR = 12 h
na Floridě) bylo vhodné přiletět do Miami o několik dní dříve, což se na místě potvrdilo. Trvalo mi zhruba tři až čtyři dny, abych si zvykl nejen na změnu času, ale i na
nové prostředí. V Miami bylo (kromě posledních třech dní, kdy proměnlivě pršelo a
foukal vítr) slunečné počasí s teplotami kolem 25° C.
Samotný šampionát začínal 6. listopadu registrací přihlášených závodníků
v hotelu Doral v Miami. Tento komplex zahrnoval několik hotelových bloků, klidových zón s bazény a míst k relaxaci. Areál byl oklopen rozlehlými golfovými hřišti.
Závody probíhaly od 7. do 13. listopadu v konferenčním sále jednoho z hotelových
bloků denně od 9 hodin ráno a trvaly mnohdy do večerních hodin. Připravena byla
čtyři soutěžní tatami (žíněnky). Každý den bylo na programu několik kategorií. Mistrovství světa se zúčastnilo celkem 759 judistů, z toho 684 mužů a 75 žen. Naši
republiku reprezentovalo třináct mužů a dvě ženy. Ve své váhové kategorii jsem se
umístil na 8. příčce. Celkově naše reprezentace skončila na výborném 16. místě ze
46 přihlášených zemí. Celý šampionát byl pro mne prestižní záležitostí, získal jsem
mnoho zkušeností v oblasti komunikace, navázal jsem nová přátelství, kontakty. Měl
jsem možnost se setkat s vedením IJF, ale také s nejlepšími judisty světa a změřit s
nimi síly. Turnaj byl na velmi vysoké úrovni, jak co se týká organizace, tak i samotného zastoupení. Atmosféra v místě konání byla velmi emotivní a přátelská. Turnaje
se obešly bez závažných zranění.
Mimo soutěž jsem měl možnost díky zapůjčenému automobilu a navigaci
navštívit i některá místa v Miami a okolí. Například turisticky velmi oblíbenou Miami Beach, která byla vzdálena od hotelu, kde jsem byl ubytován, cca 23 km. Samotná
pláž je dlouhá několik desítek kilometrů a v jižní části, kterou jsem navštívil, je lemována vysokými budovami, hotelovými komplexy a obchodními centry. Na pláži
jsou umístěny strážní domky, kde bývají záchranáři, tak jak tomu je i ve filmech. Pláž
-6-
je široká asi 15 metrů, písek je v ranních hodinách čištěn a upravován, je velmi jemný. Voda Atlantského oceánu měla příjemnou teplotu, byla světle modrozelená. Měl
jsem možnost být na Miami Beach několikrát, viděl jsem oceán v klidovém stavu,
ale také s vlnami, které jsou i při relativně malé výšce velmi zrádné. Při procházce po
pláži jsem našel z oceánu vyplaveného malého žraloka. Mluvím-li o fauně v Miami,
musím podotknout, že je velmi rozmanitá nejen v oceánu, ale i na souši. Miami je
protkáno mnoha umělými kanály s lagunami, ve kterých žijí volně aligátoři, v palmoví se objevují leguáni a nejrůznější stromoví ještěři. V hotelovém komplexu Doral
žijí mývalové. V povětří létají kondoři a různé druhy volavek. Místní flora, díky velmi
teplému podnebí, zahrnuje nespočet druhů palem, na kterých je možné běžně vidět
epifytní rostliny včetně orchidejí.
Spolu se svými českými kolegy jsem měl možnost navštívit Kennedy Space
Center. Jde o jedno z center NASA, ze kterého se vypouštějí rakety do vesmíru. Součástí centra jsou unikátní expozice dokumentující historii vesmírného programu. Je
zde vystavena celá raketa Saturn V, která nesla Apollo 11 s posádkou na měsíc, k
vidění jsou tu i bezpilotní rakety, příslušenství kosmonautů – skafandry, palubní deníky. Celý den jsou pro návštěvníky připraveny také výukové programy.
Během svého pobytu jsem si dopřál i návštěvu zoologické zahrady a mořského akvária v Miami. Obě zařízení jsou velmi atraktivní pro rodiny s dětmi. Jelikož
Miami obepíná ze západní strany Everglades National Park, zavítal jsem i do jedné z
jeho částí, a to přímo do Gator Parku. Pro návštěvníky byl připraven program zahrnující plavbu vznášedlem po močále mezi aligátory a unikátní představení s výkladem o životě v parku.
Závěrem je třeba podotknout, že jsem velmi rád za to, že jsem měl možnost
se zúčastnit mistrovství světa a reprezentovat tak Českou republiku a naše gymnázium. Získal jsem mnoho zkušeností, které lze aplikovat v mé profesi pedagoga. Mohl
jsem poznat nové prostředí, způsob života jiných kultur a především také zlepšit svou
sportovní a jazykovou vybavenost.
ING. KAREL VITULA
-7-
Nepíšeme do šuplíku (Z vlastní literární tvorby)
Jak těžký je život?
Toulala jsem se širokými i úzkými ulicemi s černým deštníkem nad hlavou,
který mne chránil před studenými kapkami deště. Dívala jsem se do země a tančila
mezi špinavými kalužemi. Vlhké zrzavé vlasy se mi lepily na čelo. Na mé tváři se usadil lehký úsměv, po kterém však stékaly slané slzy, pramenící v modravých očích.
Procházela jsem kolem autobusové stanice, když jsem zahlédla skupinku tří
mladých dívek schovávajících se pod prosklenou budkou nad lavičkou značící zastávku. Prostřední z nich brečela a další dvě ji utěšovaly. Zaslechla jsem pár slov na
způsob, že se s onou slečnou rozešel kluk, že ho pořád miluje a tak dále. Pousmála
jsem se nad touhle událostí a cupitala dál.
Všichni lidé jsou stejní. Trápí se maličkostmi, ale přehlížejí to, co je na světě
tak krásné. I když to může být jen lehký vánek, který cuchá koruny stromů, vůně
červených tulipánů nebo děti dovádějící na houpačkách.
Před týdnem jsem se dozvěděla, že moje matka má rakovinu. Nejdřív jsem
tomu nechtěla uvěřit, ale když jsme ji s tátou navštívili v nemocnici, při pohledu na
bledou tvář blízké osoby jsem se rozplakala. Maminka mne utěšovala, i když by to v
tu chvíli mělo být naopak.
Při té vzpomínce mne zabolelo u srdce tak moc, že se můj úsměv změnil v
bolestnou grimasu. Zastavila jsem se a na chvíli se zahleděla do plačícího nebe, pravou ruku u srdce. Chladné kapky mi omývaly uslzené tváře a uhlazovaly rozcuchané
vlasy.
Život je těžký, řekl mi táta, když jsme jeli bílým volkswagenem po dálnici
domů. Žádná jiná slova za tu cestu nepadla.
Otcova slova mi uvízla v paměti. Nesouhlasila jsem s nimi. Jak může být
život těžký? S čím jej lidé srovnávají? K odpovědi jsem nedospěla.
Skryla jsem se opět pod deštník a kráčela dál opuštěnou ulicí. Občas jsem
potkala dospělé lidi, zahalené v tmavých kabátech, spěchající neznámo kam. Někteří
měli deštníky, jiní zase klobouky. Ženy pajdaly ve značkových botách s vysokými
podpatky, muži schovávali černé kufříky pod šaty, aby jim nenavlhl obsah uvnitř.
Uspěchaná to doba, až jsem se nad tím musela pousmát. Všichni spěchají
do práce, s dětmi k doktorovi a bůhvíkam ještě. Nikdo se nezastaví jen proto, aby se
pokochal odrazem slunce v řece, aby si prohlédl sochu, kolem níž prochází téměř
každý den, aniž by vůbec věděl, co pomník znamená. Bylo mi těch lidí až líto.
Po dlouhé cestě jsem nakonec došla ke svému domovu. Okno propouštělo
světlo z kuchyně ven. Táta, uvědomila jsem si a drobet posmutněla. Věděla jsem, že
když otevřu dveře, už mne neuvítá máma. I když by to byla vyčítavá slova, kterými
by mi připomínala, že bych neměla chodit ven v dešti.
Zhluboka jsem se nadechla a vykročila prvním krokem na chodník před domem, s roztomilým úsměvem a se slzami v očích. KAROLÍNA KLEINOVÁ (kvinta)
Domov versus chata
Nedávno si jedna moje známá stěžovala, jak se jim ve sprchovém koutě polámala masážní hlavice (a proto se musí sprchovat tou obyčejnou), jak jim málo splachuje záchod, že si musí koupit novou matraci (protože ta nynější je moc měkká) a
pořídit si novou kuchyň, protože kuchyňský kout je moc malý (zmíněný kout má
rozměry 6 krát 6 metrů).
- 10 -
Vzpomněla jsem si, jak jsme jezdívali s babičkou, dědečkem, sestrou a bratrancem na chatu. Cesta autem trvala dvě a půl hodiny a cílem cesty byla malá dědinka s obchodem, několika domky a rybníkem. Chatu postavil můj prapradědeček.
Takže sprcha žádná. Teplá voda žádná. Když jsme se chtěli umýt, museli jsme celý
den ohřívat vodu v konvích, pak večer nastoupit do řady v plavkách a polévat se
konvemi nebo napustit vodu z pumpy do staré železné vany a lehnout si do ní. Když
byl teplejší den, naskákali jsme do rybníka. Záchod jedině suchý neboli kadibudka.
Uvnitř byla polepená letáky na potraviny a také se zde vyskytovalo několik pavouků,
a tudíž i pavučin. Další možností bylo jít v lese za strom.
Spali jsme v postelích na půdě, spolu s myšmi, mrtvými mouchami a pavouky. Na půdě bylo postelí pět a jedna v přízemí. Když přijeli ještě rodiče, teta, strejda a
bratranec číslo dvě, tahaly se sirky, kdo bude spát s myšmi a kdo ve stanu na zahradě
s další havětí. Jeden rok to strejda s tetou vyřešili bravurně a spali v autě.
Kuchyně měla rozměry 1,5 krát 1,5 metru, takže zde měl i jeden člověk co
dělat, aby se otočil. Topení nebylo, takže se v lese při houbách sbíraly klacky a šišky
a všelijaké „šóší“, které se následně lámalo a házelo do kamen a čekalo se půl hodiny
až hodinu, než se rozžhavila a než z nich začalo sálat teplo.
Ale abyste neřekli, že tady jenom nadávám a vytahuji problémy, tak se zmíním i o něčem dobrém. O té spoustě zážitků. V první řadě nesmím zapomenout na
úžasné vycházky do lesa s cílem lovení hub. Na naši kouzelnou básničku od pana
Žáčka: „Hříbku, hříbku, ukaž se mi, neschovávej se mi v zemi. Vystrč hlavu ze chvojí,
správný hřib se nebojí.“ Načež jsme šermovali klacky a po dorecitování básně zamířili na jakékoliv místo a objevili hříbek nebo kuřátko. Krájení hříbků a loupání klouzků
patřilo k úžasným zážitkům také. Při vzpomínce na ty smaženice, houbové polívky,
houbové řízky a kuřecí na houbách se mi dosud valí sliny do úst.
Vzpomínám na hraní karet dlouho do noci, když jsme po patnácti i více
hrách žolíka odcházeli s úsměvem na tváři do postele. Třeba i na chození na hřiště
naproti přes ulici. Nebo jak jsme brzo ráno v šest hodin chodili pro křupavé rohlíčky
a loupáčky a pak snídali společně u rádia. Jak jsme pomalovali křídami úplně celý
chodník a potom zapršelo a sestra brečela. A myslím, že i to sprchování pod konvemi
nebo ve „vaně“ a kadibudka měly svou typickou atmosféru.
Největší škodou je, že strejda chatu nedávno prodal, takže se už do Dolní
Libochové (jak se dědina jmenuje) na naši milovanou chatu nedostaneme.
KRISTÝNA BILAVČÍKOVÁ (tercie)
Projekt KROKUS
V úterý 6. listopadu 2012 naše třída prima zasázela ve školní zahradě cibulky
krokusů jako vzpomínku na holocaust. Připomínáme si tím všechny židovské děti,
které za druhé světové války vyvraždili nacisté. Během této genocidy zemřelo kolem
šesti milionů Židů (z toho asi 1,5 milionů dětí). Krokus jsme zasadili proto, že Židé
měli ve znaku zlatou hvězdu, kterou bude žlutá barva květu krokusu připomínat.
MARTIN DRESLER (prima)
Na koho se usmálo štěstí?
S tajenkami naší říjnové křížovky (1. MORAVSKÝ KRUMLOV, 2. UHERSKÉ HRADIŠTĚ) si úspěšně poradilo celkem šest řešitelů. Jako výherce naší ceny
(anglické mapky) jsme vylosovali ELIŠKU KLEINOVOU ze septimy.
REDAKCE
- 11 -
Travesti show na jevišti!
Nedávno jsem v Městském divadle Brno navštívila hudební komedii Sugar!
(Někdo to rád horké). Byla jsem hodně zvědavá, jak si režie poradí se zpracováním
tohoto hollywoodského filmu. A musím uznat, že ji Stanislav Moša zvládl skvěle!
Příběh dvou muzikantů, Jerryho (později Dafné) a Joea (Josefíny), je v dnešní době už méně známý, proto ho mírně nastíním… Joe a Jerry utíkají před chicagskou mafií, protože se stali svědky války gangů. Úkryt najdou v dívčí kapele – musí
se ovšem přestrojit za dívky. Při cestě kapely na Floridu se setkávají se Sugar, krásnou
štíhlou blondýnkou, která má sen vdát se za milionáře. Joe se tedy pustí do dvojrole
– hraje jak Josefínu, tak Juniora, mladého vlastníka firmy Shell. Jerry se musí potýkat
se sváděním stařičkého notorického ženicha, sira Osgooda Fieldinga. Vše se skvěle
zaplétá a vzniká spousta vtipných situací.
Velice se mi líbilo pojetí scény. Vypadala doslova jako komiks. Kulisy (i některé postavy) byly jednoduše nakreslené, v minimalistických černo-bílých kombinacích. Ve stejném duchu byly vyvedeny i kostýmy, které byly sem tam prosvětleny
stříbrnou. Myslím, že tím ještě více vynikly ostatní barvy, například rudé rty slečen a
blonďaté vlasy Sugar.
Dalším skvělým tahem bylo ztvárnění gangsterů – stepařů. Jejich sehraná
stepová čísla jsou prostě kouzelná. Neméně kouzelní jsou hlavní protagonisté v šatech a v kramflíčcích. Takhle ošklivé „ženy“ jsem ještě neviděla, nicméně jsou velice
roztomilí, jak tak pajdají, mluví fistulí, upravují si punčošky a malují si rty. Ani Sugar
diváky nezklame a slavnou píseň I Wanna Be Loved by You zazpívá v doprovodu pětadvacetičlenného živého orchestru. Nechybí ani smyslné tango Dafné s Osgoodem a
střílející dort.
Podle mě patří tato inscenace k těm povedeným. Mile mě překvapila, hudba
se mi líbila, herecké výkony byly skvělé (zejména představitel Jerryho), atmosféra
byla velmi příjemná, zasmála jsem se. Každému bych Sugar! doporučila, i když film
je podle mě přece jen lepší, protože v něm jde o neopakovatelnou klasiku s Marilyn
Monroe, Tonym Curtisem a Jackem Lemmonem. Kdo však film neviděl, bude se mu
tato hra jistě líbit, a kdo viděl, bude mile překvapen. Sugar! je věčná, vděčná a jede!
MICHAELA RYCHTÁŘOVÁ (oktáva)
- 12 -
Modrobílá krev se cení!
Slýcháme to denně. Autonehody či různé jiné úrazy, při kterých jde mnohdy
o život. V takových chvílích jde do hry krev, která může patřit komukoli z nás. Tedy
dárcovská krev. Mnozí si však říkáme, že je krve dost i bez té naší. Proč bychom
tedy měli podstupovat drastický odběr, při němž do nás krvelačná zdravotní sestra
zabodne jehlu, kterou vytáhne „až“ po deseti minutách? Třeba proto, že nikdy nevíme, kdy budeme sami potřebovat krev od někoho jiného, abychom si prodloužili
existenci na tomto světě...
Tuto skutečnost si uvědomují i naši borci ze štatlu, kteří se již po páté spolu
s FN Brno- Bohunice účastní projektu „Červená z modré… pro život!!!“. Cílem je
nejen hledání nových dárců, ale i podpoření myšlenky u tak dobrého skutku zůstat.
Za předchozí čtyři roky darovalo krev díky Kometě přes 2000 dárců a bylo zaregistrováno téměř 300 prvodárců.
Darovat krev s Kometou můžete i VY, a to buď jako jednotlivci, za své město či obec nebo za sportovní klub, který ve svém městě podporujete. Stačí, když je
vám osmnáct a jste zdraví jako rybičky. Každý prvodárce si na transfuzním oddělení
Fakultní nemocnice vyzvedne kartičku „Červená z modré… pro život!!!“, řádně ji
vyplní a vhodí do připraveného boxu. Když půjde v uvedeném období darovat krev
třikrát (ženy dvakrát), získá dresík speciální edice s logem akce a podpisem vybraného borce z „áčka“ a také možnost být vylosován a zúčastnit se vybraného špílu. Opakovaní dárci jsou tak trochu chudáci, neb je jim přiznána „pouze“ možnost získat
nějaké ty lupeně.
Nejen pro komeťáky (jako vidina zisku nějakého toho modrobílého pokladu), ale i pro slabší povahy či jedince, kteří s darováním krve váhají, by tahle akce
mohla být motivací k tomu, přece jen se odhodlat. Je to hřejivý pocit, když jde člověk
vstříc dobrým skutkům…
VERONIKA FREYOVÁ (kvinta)
Dukovany aneb Radioaktivní zážitek
Devětadvacátého října se naše třída vydala do Jaderné elektrárny Dukovany
a do Přečerpávací vodní elektrárny Dalešice. Jelikož to byla chemická exkurze, doprovázela nás paní učitelka Nejezchlebová a naše třídní paní učitelka Nechvílová.
Do Dukovan jsme dorazili poměrně rychle. Ale neviděli jsme je, dokud se
nám čtyři chladicí věže neobjevily přímo před nosem - byla totiž hrozná mlha. Po
výstupu z autobusu následovalo nevyhnutelné a bolestivé focení. Když jsme vstoupili
do areálu, zrovna mluvil rozhlas. Nejmenovaný spolužák podotkl, že vstupní hala a
rozhlas navozují správnou socialistickou atmosféru, s čímž jsme vesele souhlasili.
Samotná prohlídka mi připadala velmi zajímavá, protože jsme měli perfektní průvodkyni. Za druhou skupinku nemohu mluvit, to ví jedině oni sami. Jak to tak bývá,
nejoblíbenějšími atrakcemi byly UV světla a model reaktoru. Bohužel, nikomu z naší
skupiny nesvítily zuby, takže si je asi nikdo nečistí.
Po skončení programu v Dukovanech jsme nasedli do autobusu a rychle
zhltli svačinu, protože do Dalešic je to jen kousek a nikdo nechtěl riskovat, že nestihne dojíst. Tady to bylo o něco záživnější, protože jsme si mohli projít samotnou
elektrárnu. Netroufám si říct, co bylo nejoblíbenější, ale u mě vyhrála turbína. Chvíli
jsem uvažoval, jak by to vypadalo, kdybychom na ni posadili paní učitelku Nechvílovou, ale pak jsem došel k závěru, že by po takové jízdě mluvila jen francouzsky, a tak
jsem od toho upustil.
Domů jsme všichni odjížděli vyčerpaní. Měli jsme totiž za sebou vyčerpávající exkurzi a ještě víc vyčerpávající volno.
ONDŘEJ HOBERLA (kvarta)
- 13-
Primáni v Anthroposu
Ve středu 14. listopadu navštívila prima muzeum Anthropos v Brně. Odjížděli jsme po osmé ráno autobusem od školy. Do Brna jsme přijeli asi v devět a
prohlídka nám začínala o půl desáté.
Na začátku prohlídky nám průvodkyně řekla, že anthropos znamená řecky
člověk a pověděla nám něco málo o muzeu. Po tomto úvodu jsme si povídali o Australopithekovi, což byl náš první předek. Poté přišli na řadu Homo habilis, Homo
ergaster, Homo erectus, neandertálec, Homo sapiens a Homo sapiens sapiens. Také
jsme si prohlédli sošky venuší, jeskynní malby z Altamiry a Lascaux a modely různých obydlí z pravěku. Viděli jsme rovněž model mamuta a jeho mláděte v životní
velikosti. Prohlédli jsme si i kostry pravěkých zvířat a předchůdců člověka. Nakonec
jsme si nakreslili rudkou na papír vybranou věc, kterou jsme v muzeu viděli.
VERONIKA HOCHMANOVÁ (prima)
Nároďák ovládl Karjalu
Ve středu 7. listopadu náš reprezentační tým zahájil novou sezónu v Euro
Hockey Tour. Prvním dílkem této hokejové skládačky je již tradičně Karjala Cup.
Ale pojďme po pořádku. Evropská hokejová tour vznikla v roce 1996, kdy se čtyři
nejvyspělejší evropské hokejové země (Rusko, Švédsko, Finsko a Česká republika)
dohodly na jejím založení. Součástí jsou čtyři soutěže : Karjala Cup – Finsko, Channel One Cup – Rusko , Oddset Hockey Games – Švédsko a Kajotbet Hockey Games
– ČR. K soutěžím patří neodmyslitelně i stadiony, a to : HK Arena ve finském Turku,
moskevská Megasport Arena, švédská Globen Arena a brněnské Rondo.
Ještě před začátkem Karjaly zmiňoval kouč našeho celku Alois Hadamczik
pohádkovou sestavu. První třetina se Švédy však měla k pohádce daleko. Modrožlutí
protivníci si s námi dělali, co chtěli, a nebýt fantastických zákroků brankáře Saláka,
dopadli bychom věru zle. Nutno ale podotknout – přežili jsme! Lojza pak musel udělat v kabině pořádný závar, neboť v druhé kapitole se role obrátily. Naše borce jakoby
osvítil duch svatý a švédští kluci doslova nevěděli, čí jsou. Vzdor jim vydržel celou
třetinu. 37 sekund po začátku poslední části zápasu otevřel skóre Tomáš Plekanec.
Dále ho následovali Vondrka s Tlustým. Delší dobu se zdálo, že by Salák mohl udržet
čisté konto. Tuto myšlenku však přeťal minutu před závěrečnou sirénou Carl Söderberg. Konečný výsledek byl tedy 3:1 a první kousek pohádky byl na svém místě.
O dva dny později se náš národní výběr dostavil do Finska, konkrétně do již
zmiňované HK Areny v Turku. Na litý boj se přišlo podívat 10 238 diváků. Někdo
by si však mohl splést národní utkání s návštěvou hřbitova. Ve srovnání s Rondem,
kde slyšíme celých šedesát minut zpěv, chorály, potlesk, nadávky soupeřům a prakticky díky (v této sezóně pokaždé) vyprodanému stadionu neslyšíme vlastního slova,
ve finské hale bylo ticho opravdu jako v hrobě. Atmosféře mezi diváky odpovídal i
samotný zápas, ve kterém padl jeden jediný gól, a to ze strany ČR. Za zmínku stojí
skvělá práce třetí a čtvrté lajny, ve kterých hrají Petr Hubáček a Kuba Svoboda. Ač
jeden bývalý a druhý současný, oba hrdinové brněnské Komety!
Celý turnaj uzavíral sobotní zápas s Rusy, jenž se prakticky rozhodl hned v
prvním dějství. Po skvělé práci Irgla, který zavezl puk přes celé hřiště až za záda ruského brankáře Barulina, ještě navýšil stav Jakub Kindl. Rusové se pokusili o převrat,
avšak ten se jim nezdařil podle plánu. Pak už nezbylo nic jiného, než smeknout před
Lojzou, jehož sestava byla opravdu pohádková a vůbec před celým nároďákem, jenž
poprvé v historii zdvihl nad hlavu pohár Karjala Cupu, ve kterém neztratil jediný
bod!
VERONIKA FREYOVÁ (kvinta)
- 14 -
ZA VOLANTEM (13): Býk vs kůň
I mezi výrobci aut existují nesmiřitelné sváry. Nejslavnějším příkladem je
nenávist mezi Ferrari a Lamborghini. Dva nejznámější výrobci supersportovních aut
sídlí v boloňském údolí asi 30 kilometrů od sebe a už asi padesát let válčí na poli
trhu s auty o prestiž. Tato bitva už probíhá v několikátém kole a hlavními aktéry jsou
dvanáctiválcové modely těchto značek, teď reprezentované neurvalým býkem Aventadorem a ušlechtilým hřebcem s označením F12 Berlinetta.
O pár měsíců starší je Lamborghini Aventador. Superstroj představený letos
na autosalonu v Ženevě doslova šokoval celý svět. Je to nástupce brutálního Murciélaga, které se po devíti letech výroby odebralo na odpočinek.
Už Murciélago bylo samo o sobě neskutečnou bestií, a Aventador ho ještě
překonal. Poháněn je motorem, který spíše připomíná malý atomový reaktor. Je to
šestiapůllitrový vidlicový dvanáctiválec, který ze sebe vydá ohromujících 700 koňských sil a 690 Nm. Tato síla pohání všechna čtyři kola, což dává Aventadoru skvělou
trakci. Díky tomu dokáže vystřelit z nuly na sto za šokujících 2,9 sekundy! Je tak
třetím nejlépe zrychlujícím automobilem světa. Lepší je jen Veyron a taky japonský
silniční šinkanzen Nissan GT-R.
Maximálně lambo pojede 350 km/h, ale nebýt elektronického omezovače,
jelo by ještě rychleji. To z něj činí nejrychlejší Lamborghini všech dob. Co je na novém lambu jiné, je jeho interiér. Je luxusní a zároveň sportovně střižený. Podstatný
rozdíl však je, že je i ergonomický a pohodlný. To se dříve v lambech nestávalo. Jediným nešvarem, který si ponechal od předků, je málo místa na nohy pro řidiče. Je tam
totiž jen jakási úzká šachta.
To byl také možná jeden z důvodů, proč Lamborghini v Aventadoru nenabízí manuál. Neměli byste kam dát levou nohu. A to by vás pořád otravovalo. Proto je
Aventador vybaven jen automatickým E-gearem. A ten vás otravuje o trošku méně.
Převodovka je vůbec kapitola sama pro sebe. Kvůli ušetření hmotnosti zde není
dvouspojková skříň, ale klasický automat. Vyznačuje se ještě rychlejším přeřazením
než dvouspojka. V závodním režimu Corsa je to rekordních 50 ms. Bohužel tomu
byl obětován veškerý komfort řazení. Takže zatáhnete za pádlo pod volantem. Motor
na chvíli nepřenáší výkon na kola. To se projeví zamořením přídě. Následuje rána a
brutální nástup zátahu motoru. Takže vám to asi při jízdě vyhřezne plotýnku nebo
způsobí otřes mozku o hlavovou opěrku. Abyste neohrožovali svůj zdravotní stav,
můžete přepnout převodovku do samočinného komfortního režimu. Ta si ale žije
tak nějak ve svém vlastním světě a řadí zrovna tak, jak nechcete, a místo toho, aby
byla rychlá a plynulá, je neskutečně pomalá. A to se v dnešní době sofistikovaných
převodových ústrojí opravdu nenosí.
Na druhé straně díky tomu a ještě jiným aspektům to dělá z Aventadoru to
neurvalé lamborghini ze staré školy. Je rychlý, brutální, neohrabaný a obrovský (zabírá svou plochou 11 m2 asfaltu,
tj. víc než Ford Transit!). A pokud
jste nadšenec pro značku Lamborghini, určitě oželíte pocity komfortu
výměnou za pocit, že sedíte v přídi
něčeho zuřivého. To vám totiž lambo poskytne lépe než kterékoli jiné
auto.
MICHAL ODLOŽILÍK (oktáva)
- 15-
Já jako člen symfonického orchestru
Já a housle. Jak jsem se k nim vůbec dostal? Všechno to začalo, když mi byly
čtyři roky a na Vánoce jsem dostal pod stromeček malé osminové housle (pro představu: měří jen asi 35 cm). Rodiče si občas pustili nějakou pěknou klasickou hudbu,
hodně jsem vídával hrávat svého otce v cimbálce Vonica (také na housle) a moc se mi
to líbilo.
Netrvalo to dlouho a o pár měsíců později mě rodiče přihlásili do hodin
houslí. Cesta to věru nebyla lehká, až po šesti letech jsem začal hrát trochu pěkně,
nicméně jsem se nevzdal a pokračoval až dodnes. Jeden z mých největších úspěchů
na této cestě je ten, že jsem se před rokem dostal do orchestru Mladí brněnští symfonikové, o kterém hlavně chci v tomto článku povyprávět. Hraji zde tedy už druhým
rokem, a to v sekci druhých houslí.
Tento orchestr nedávno oslavil 15. výročí svého založení a co do obsazení a
repertoáru je to jediné uskupení tohoto druhu. Každý pátek odpoledne se scházíme
a zkoušíme na ZUŠ Zbyňka Mrkose v Brně-Židenicích, a když je potřeba, míváme i
víkendová soustředění. Každou sezónu přichází šéfdirigent orchestru Tomáš Krejčí s
myšlenkami na originální skladby, zejména z oblasti klasické a duchovní hudby. Pravidelně hrajeme vánoční koncerty, už několikátým rokem v Brně-Husovicích a na
poutním místě ve Vranově, kde budeme opět před Vánoci vystupovat. Kromě toho
míváme po republice i po světě různorodé projekty, větší či menší, a to na začátku
léta. Naposledy jsme během třídenního zájezdu do pohraničí Německa odehráli tři
koncerty, na nichž jsme provedli Verdiho Requiem v rámci projektu „Krok ke smíření“ ve spolupráci se sbory Virtuosi di Mikulov a Lumír. Jsem zde opravdu spokojený
a šťastný, moc rád takhle hrávám.
Touto cestou bych vás rád pozval na některé z našich předvánočních vystoupení; jedno se koná 16. prosince ve Vranově, druhé o den později v kostele Nejsvětějšího srdce Páně Brně-Husovicích. Budeme hrát převážně klasickou hudbu: opus 13
od Julesa Masseneta, Symfonii d-moll Antonína Dvořáka a další skladby.
MAREK OTÝPKA (kvinta)
Přijďte se pobavit!
1. 12. Dožo show – exhibice judo, Blučina - Lidový dům
8. 12. Vánoční turnaj ve stolním tenise pro amatéry (mládež i dospělí), Hrušovany
u Brna
12. 12. Koncert Midi lidi, Brno - klub Fléda
15. 12. Vánoční hudební koncert, Hrušovany u Brna – Sokec
22. 12. Adventní koncert Ladislava Kerndla s orchestrem a sborem Skřivánek, Židlochovice – Masarykův kulturní dům
23. 12. Štěpánský turnaj ve stolním tenise, Nosislav - TJ Sokol
25. 12. Štěpánská zábava - k tanci a poslechu hraje skupina Modul, Žabčice – Lidový dům
25. 12. Živý betlém Rajhradští farníci, Rajhrad - Benediktinský klášter
30. 12. Vánoční koncert Český filharmonický sbor Brno, Rajhrad - Benediktinský
klášter
ANETA KUČEROVÁ (oktáva)
inTELEkt. Časopis studentů Gymnázia Židlochovice, Tyršova 400. Vychází měsíčně.
Grafická příprava: Jiří Musil. Jazyková úprava textu: Antonín Továrek. Cena 4 Kč.
- 16 -